Biospeleo65

Karel Absolon. Objevitel, manažer, vědec.

2021-05-04T08:15:00.000+02:00

Karel Absolon byl významnou a nepřehlédnutelnou osobností. Jeho jméno zůstane spjato se zpřístupněním dna propasti Macochy, s archeologickými výzkumy korunovanými nálezem Věstonické venuše či s vybudováním pavilonu Anthropos v Brně. Spektrum jeho rozsáhlé činnosti doplňovaly zejména v počátcích jeho aktivního života i úspěchy v oboru zoologie, zvláště při výzkumu bezobratlých troglobiontních živočichů. Absolon byl však také osobou kontroverzní, kromě obdivovatelů měl i řadu odpůrců, za svými cíli a úspěchy šel mnohdy nekompromisně a tvrdě. V každém případě za sebou zanechal nejen mnoho speleologických, archeologických a zoologických objevů, ale i obrovské množství publikací, fotografií, rukopisů a dalších dokumentů, které po celou dobu své působnosti schraňoval. Absolonovo dílo je vskutku monumentální a čerpat z něj budou ještě mnohé další generace.

Autoři: Petr Zajíček, Martin Oliva, Petr Kostrhun

Rok vydání: 2021

ISBN 978-80-200-3167-9 EAN 9788020031679

Vazba: Vázaná Počet stran: 432

Nakladatelství Academia Praha

Link: Karel Absolon — Academia

2020-09-29T12:12:00.001+02:00

Po stopách výzkumných cest Karla Absolona na Balkáně – Mrcine pećina

In the Footsteps of Karel Absolon’s research trips to the Balkans – Mrcine Pećina Cave

The realization of the 3D movie “Conquest of the Punkva Caves” dealing with Professor Karel Absolon revealed to us his extensive set of stereoscopic pictures of the Trebišnjica River Basin in Herzegovina. These photos, more than 100 years old, inspired us in 2018 to try to find and document the same places. On our way we proceeded systematically, along the karst water. Professor Absolon, besides his greatest biospeleological findings in the Vjetrenica Cave, further explored the karst landscape on the supposed Trebišnjica watercourse. Thus, the caves around the Grebci village, about 20 km W of Trebinje, were explored for the first time. This karst area was discovered by K. Absolon in July 1912 on his 3^rd trip to the Balkans. A biotope around the caves has changed considerably. Now, the drought holokarst is overgrown with an almost impenetrable jungle of oaks, hornbeams, madrones and hazel trees. Entrances are nearly invisible, and access to them without a native help is complicated. The Mrcine Pećina Cave was one of the first caves examined here by K. Absolon.

Vesnička Grebci. Grebci village (© M. Audy)

Závrty v krasové oblasti Rosanji dô u Grebci.
Dolines in the Rosanji dô karst area near Grebci.
© Moravské zemské muzeum, Brno (inv. č. 36-192; K. Absolon 27.7.1912)
© The Moravian Museum, Brno (Inv. Nr. 36-192; K. Absolon, July 27, 1912)

Vchod do jeskyně Mrcine.
Entrance of the Mrcine Pećina Cave.
© Moravské zemské muzeum, Brno (inv. č. 36-175; K. Absolon 27.7.1912)
© The Moravian Museum, Brno (Inv. Nr. 36-175; K. Absolon, July 27, 1912)

Sintrová výzdoba, Mrcine pećina. Dripstone decoration, Mrcine Pećina Cave.
© M. Audy

Mapa jeskyně Mrcine (podle Kusijanoviće 1933).
Map of the Mrcine Pećina Cave (Adapted from Kusijanović 1933).

Stalagmity v jeskyni Mrcine pećina.
Stalagmites in the Mrcine Pećina Cave.
© Moravské zemské muzeum, Brno (inv. č. 36-191; K. Absolon 27.7.1912)
© The Moravian Museum, Brno (Inv. Nr. 36-191; K. Absolon, July 27, 1912)

U stalagmitů opět po 106 letech. At the stalagmites again after 106 years.
© S. Audyová, 2018

Pohled na dóm jeskyně, Mrcine pećina. A view of the cave hall, Mrcine Pećina Cave.
© M. Audy

Mnohonožka Apfelbeckia insculpta. A millipede Apfelbeckia insculpta.
© M. Audy

Slepý brouk Graciliella apfelbecki apfelbecki. A blind beetle Graciliella apfelbecki apfelbecki.
© M. Audy

Průkopnická výprava Karla Absolona automobilem Laurin & Klement na Balkán (Karel Absolon´s pioneering journey by a Laurin & Klement car to the Balkans)

2018-05-23T21:01:00.004+02:00

Recent records of Remyella propiformis A. Winkler, 1933 (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae: Leptodirini) from the Đalovića Pećina Cave in Montenegro

2017-10-23T18:46:00.000+02:00

Abstract. Recent records of Remyella propiformis A. Winkler, 1933 from the Đalovića Pećina Cave (Pećina nad Vražjim Firovima Cave), Pešter Plateau in NE Montenegro collected by Czech members of the Medúza Expeditions are presented.

A new species of Aphaobiella Pretner, 1949 from Grintavec Mt., Slovenia (Coleoptera: Cholevidae, Leptodirinae)

2017-01-06T11:22:00.001+01:00

see http://www.fragmentaentomol.org/index.php/fragmenta/article/view/165/142

Synonymy of Reinholdina deelemanorum Giachino & Moravec, 2009

2014-08-05T14:53:00.002+02:00

Digitization of the Photo archives from inheritance of Professor Karel Absolon. Research trips to the Balkan Karst in 1908, 1912-1914, 1917-1918, 1920 and 1922

2014-05-17T19:21:00.003+02:00

Almost 8.000 glass negatives and positives were digitized in the project of the Ministry of Culture of the Czech Republic "DE07P04OMG021 - Evidence, digitization, professional processing and presentation of file of the photo positives and glass negatives from inheritance of Professor Karel Absolon, deposited in the collection of the Moravian Museum in Brno (2007-2010, MK0/DE )"

Editors: Martin Oliva & Petr Kostrhun, Photo subtitles: Josef Moravec

Photoset No. 13

Barracks

The Racecourse

Auditorium of racecourse

Horse race

Nevesinje, August 1920

On the road in karst plateau, August-September 1920 (with 2nd wife Valerie, in vehicle)

Professor Absolon (far left) with a scientific team on the 9th trip in 1922. Before him sits his wife Valerie.

Mačkića pećina near Sitnica, 01.09.1922

VALORIZACIJA PEĆINE “MEGARA” NA PLANINI BJELAŠNICI (OPĆINA HADŽIĆI)

2014-05-17T17:22:00.000+02:00

Pećina Megara (drugi nazivi: Kuvija, Mijatova pećina) je regionalnogeografski locirana u makroregiji središnje Bosne i Hercegovine, odnosno u krajnjem južnom dijelu sarajevsko-zeničke subregije. Administrativno-teritorijalno pripada Kantonu Sarajevo, odnosno općini Hadžići. Matematičko-geografske položajne odrednice definirane su sljedećim koordinatama:

φ = 43°42’20” N , λ = 18°05’15” E. Geološki položaj šireg prostora određen je njegovom preovlađujućom pripadnošću mezozojskim formacijama, koje dominiraju u široj regiji planinske morfostrukture Bjelašnice. Navedene formacije imaju dosta složenu litostratigrafsku osnovu, nastalu kao posljedica brojnih strukturnih poremećaja koji su se, kroz brojne tektonske faze i potfaze, odvijali u geološkoj prošlosti ovog područja. U navedenom širem terenu su fragmentarno uočljive i formacije sa slatkovodnim pliocenskim nevezanim i kvartarnim, uglavnom glacijalnim i fluvioglacijalnim, sedimentima.

S geomorfološkog aspekta, položaj pećine Megare je definiran pripadnošću dinarskom morfosistemu, u okviru kojeg čini dio geomorfostrukturne cjeline središnjih bosanskih Dinarida. Morfoklimatski, najveći dio područja pripada fluvijalno-denudacionoj oblasti sa dominantnim fluvijalno-erozionim i fluvijalnoakumulativnim tipom reljefnih oblika. U odnosu na regionalno-morfološki položaj može se konstatirati da je to središnji planinsko-kotlinski prostor sa dominantnim sredogorskim i visokogorskim tipom reljefa i brojnim i dubokim morfodepresijama tipa kotlina i dolina. Fizičke karakteristike supstrata kombinirane sa lokalnom geologijom, reljefom, klimom i hidrografijom odrazile su se na obrazovanje raznovrsne površinske i podzemne morfoskulpture, u koje spada i pećinski sustav Megare.

Za opće klimatske karakteristike, najvažniji je položaj u prijelaznoj zoni između krajnjih južnih dijelova sjevernog umjerenog landšaftnog pojasa, u sjeverne dijelove sjevernog suptropskog landšaftnog pojasa (Karta 1).

Također je važno da područje pećine Megare pripada širem prostoru koji je gotovo podjednako podložan utjecaju toplih i vlažnih maritimnih zračnih masa sa Atlantika i suhog i hladnog kontinentalnog zraka iz unutrašnjosti azijskog kontinenta. U toku godine, osim spomenute zonalne cirkulacije, postoji i

meridionalna cirkulacija, kojom hladni i suhi arktički maritimni zrak iz prostora Arktika, preko niskog skandinavskog gorja, srednjo-evropskih nizija, sniženja na karpatskom planinskom sustavu i Panonskog basena dospijeva u zonu izvorišne čelenke rijeke Bosne, doprinoseći tako povišenju klimatskih kontrasta u cijelom širem prostoru (Karta 2). Uvažavajući ove činjenice, uz lokalne klimatske modifikatore (visina i pravac pružanja dominantnih planinskih sustava, opće reljefne karakteristike terena), može se konstatirati da navedeni prostor pripada širem području sa izmijenjeno planinskim i planinskim tipom klime. Teritorijalna pripadnost Crnomorskom riječnom slivu osnovna je odlika hidrografskog položaja cjelokupne šire regije pećine Megare. Okosnicu hidrografske mreže u zoni pećine Megare predstavlja rijeka Zujevina koja predstavlja prvu veću lijevu pritoku rijeke Bosne. Također se može konstatirati da vodotoci ovog područja imaju preovlađujući kontinentalni pluvijalni režim vodosnadbijevanja. Prostorna rasprostranjenost pedološkog pokrova šire regije pećine Megare u direktnoj je vezi sa osnovnim odlikama matičnog stijenskog supstrata, općim klimatskim karakteristikama, dominantnim tipom reljefa, razvijenošću hidrografske mreže i zastupljenošću pojedinih vrsta živih organizama koji učestvuju u procesu humusne razgradnje. Uvažavajući navedene faktore može se konstatirati da su u širem području pećine Megare zastupljeni distrični kambisol i ranker iz automorfnog razdjela tala.

Za širi biogeografski položaj ovog područja, određujući faktor su fizičkogeografska obilježja bosanskih Dinarida, koja su rezultirala obrazovanjem tri različite biogeografske regije i jednim glavnim vegetacijskim pojasem kojeg tvore lišćarske listopadne šume klase Querco-Fagetea. Sa biogegrafskog aspekta, analizirano područje pripada Eurosibirsko-boreoameričkoj regiji, s dominantnim biomom bukovih i bukovo-jelovih šuma unutar kojeg je najzastupljeniji ekosistem bukovih i bukovo-smrčevo-jelovih šuma europske bukve.

Regionalnogeografski, pećina Megara se nalazi u široj zoni južno od prijevoja Ivan i ima povoljan prometni položaj s obzirom da joj se može pristupiti prometnicom koja predstavlja odvojak magistralne ceste Sarajevo – Konjic – Mostar, u naselju Tarčin.

POVIJEST ISTRAŽIVANJA PEĆINE MEGARA

Kronologija istraživanja Megare

Špilja Megara spominje se pod imenom Mijatova pećina (Fiala, 1892), jer je tijekom 17. stoljeća koristi čuveni hajduk Mijat Tomić (prije 1610. - 1656.) rođen u selu Brišniku kod Tomislavgrada. Osim špilje spominje se i vrelo Mijatuša, smješteno između lokaliteta Bratosova i Pjeskovača. Prema usmenoj predaji, uz česmu na vrelu harambaša Tomić je ostavljao svoju kabanicu u koju je svaki putnik morao ostaviti danak (Anđelić, 1957). Osim ovih toponima vezanih za hajduka, nema drugih pisanih podataka o korištenju špilje u ovom razdoblju, osim narodnih pjesama u kojima se spominju toponimi Mijatuša i Mijatova pećina.

Znanstvena istraživanja Megare započinju krajem 19. stoljeća, kad više puta tijekom 1888. godine faunu kornjaša (Coleoptera) sakuplja kustos bosansko-hercegovačkog prirodoslovnog muzeja, austrijanac Viktor Apfelbeck (1859-1934) (Apfelbeck, 1889). Tom prilikom on prikuplja i uzorke kostiju koje nalazi u Megari i koje preuzima moravac František (Franjo) Fiala (1861 - 1898). Ponukan ovim zanimljivim nalazima, za koje zaključuje da pripadaju rodu medvjeda (Ursus), Fiala poduzima kroz 1892. i 1893. godinu, kada postaje kustos Zemaljskog muzeja BIH, više istraživačkih posjeta, pri čemu kopa više pokusnih paleontoloških sondi (Fiala, 1892.; Malez, 1971). Zbog iznimnih nalaza Megara je zatvorena zaštitnim vratima po nalogu zemaljske vlade (Fiala, 1892). Nažalost, Fiala je umro mlad, s tek 37 godina i nije uspio dovršiti složena istraživanja Megare.

U 10. mjesecu 1897. godine Megaru posjećuje čuveni njemački biolog Karl (Carl) Wilhelm Verhoeff (1867 -1945) koji sakuplja biološki materijal u špilji. Na osnovi sakupljenog materijala opisane su dvije vrste: skokun Verhoeffiela cavicola i kornjaš Apholeuonus longicollis sequensi (Reitter, 1906). Iznimno zanimljivi nalazi sad već utvrđenog špiljskog medvjeda (Ursus spelaeus) i mogućnost otkrivanja paleolitskog čovjeka navode tada jednog od najvećih svjetskih stručnjaka, zagrebačkog paleontologa Dragutina Gorjanovića Krambergera (1856-1936) koji provodi opsežna iskapanja Megare u razdoblju od 06.-11.09 1907. godine, pri čemu mu pomaže ravnatelj GZM Ćiro Truhelka (1865-1942). Bilješke i skice s tog istraživanja pohranjene su HPM-u u Zagrebu (Malez & Slišković, 1989). Već 13.10 naredne, 1908. godine čuveni češki biospeleolog Karel Absolon (1877-1960.) (Sl. istražuje faunistički špilju (Biospeleologica Balcanica Loc. Nr. 10), pri čemu sakuplja sve faunističke grupe (Absolon, 1912; 1913; Willmann, 1941).

Pred 1. Svjetski rat, 1913. godine Megara se navodi u prvom poznatom turističkom vodiču za Bosnu i Hercegovinu: Ilustrierter Führer durch Bosnien und die Herzegowina, kao vrlo interesantna špilja u kojoj su utvrđeni brojni prethistorijski nalazi, posebno ostaci špiljskog medvjeda. Istraživanja Megare zamiru tijekom prvog, pa drugog svjetskog rata, dok u međuratnom razdoblju špilju posjećuju brojni planinari i ljubitelji prirode (Ćurčić, 1940) te se navodi pod imenom špilja Kuvija kod Laništa i u prvom planinarskom vodiču BIH (Popović, 1935).

Nakon drugog svjetskog rata obnavlja se interes za Megaru te je višekratno posjećuju djelatnici Zemaljskog muzeja Bosne i Hercegovine te Zavoda za zaštitu prirode BIH, Pavle Fukarek Teofil Slišković (1926-1991),

Anton Kapel i Viktor Ržehak (1910.-1999.). Razvija se inicijativa za zaštitu Megare (Fukarek, 1954), ali i za njeno turističko korištenje (Fukarek & Ržehak, 1956).

Tijekom 1970. godine Slišković, Kapel i Ržehak provode paleontološka istraživanja Megare pri čemu je kao stručnjak pozvan zagrebački geolog, paleontolog i speleolog Mirko Malez (1924.-1990.) Tom prilikom M. Malez izrađuje prvu cjelovitu speleološku skicu Megare (Malez, 1971.; Malez & Slišković, 1989.) te objavljuje fotografije ulaza i zadnje dvorane.

Iste godine, 08.09. 1970., Megara je službeno zaštićena pod rednim brojem 292. u službenom Registru pod imenom Kuvija-Mijatova-Megara (Kapel, 1980). Zanimljivo da se navodi da su je poslije rata planinari često posjećivali, ali da je početkom sedamdesetih zaboravljena, jer je ostala van planinarskih putova (Žalica, 1972).

Megaru posjećuju 07.08 1973. godine holandska arahnologinja Christa Deeleman Reinhold s obitelji (P. R. Deeleman, J. C. Deeleman) i čuveni slovenski biospeleolog Egon Pretner (1896-1982), pri čemu sakupljaju

špiljsku faunu i provode mikroklimatske izmjere.

Za vrijeme posljednjeg rata (1991-1995) špilja je zapuštena, a početkom devedesetih godina 20. stojeća i devastirana od strane UNPROFOR-ovih vojnika. Naime, cijela zadnja dvorana je prekopana u potrazi za paleontološkim ostacima, pri čemu je u cijeloj dvorani razbijena sigasta kora i premiješani špiljski slojevi.

Početkom 21. stoljeća obnavlja se interes za Megaru prvenstveno od strane biospeleologa i bosansko-hercegovačkih speleologa koji posjećuju i istražuju Megaru. U ovom razdoblju Megaru istražuju: J. Mulaomerović (Sarajevo), Simone Milanolo (Sarajevo), Ivo Karaman (Novi Sad), Marijan Komnenov (Skopje) i drugi.

Posljednje istraživanje za potrebe ovog Elaborata provode 24. 09 2011. godine doc. dr. Lada Lukić (Sarajevo), Una Tulić (Sarajevo) i mr.sc. Roman Ozimec (Varaždin-Zagreb). Tom prilikom obavljene su: mikroklimatske izmjere na više lokacija u špilji, definiranje špiljskih staništa, fotografiranje prostora, sakupljanje špiljske faune i makrofotografiranje pojedinih predstavnika faune (Ozimec i sur., 2011).

Distribution and morphology of the European Karst palpigrade Eukoenenia gasparoi (Arachnida: Palpigradi)

2014-05-17T12:11:00.001+02:00

2012. The Journal of Arachnology 40: 265–273

A new species of the genus Leonhardia Revue française Entomologie (2002)

2014-05-17T11:58:00.001+02:00

Encyclopedia of Caves and Karst Science by John Gunn in pdf

2014-05-17T11:47:00.001+02:00

http://sudartomas.files.wordpress.com/2012/11/encyclopediaof_cavesandkarstscience.pdf

Cold tolerance in terrestrial invertebrates inhabiting subterranean habitats

2014-05-08T19:28:00.000+02:00

Tone Novak, Nina Šajna, Estera Antolinc, Saška Lipovšek, Dušan Devetak & Franc Janžekovič

Abstract

Most organisms are able to survive shorter or longer exposure to sub-zero temperatures. Hypothetically, trogloxenes characterized as not adapted, and troglophiles as not completely adapted to thermally stable subterranean environment, have retained or partially retained their ability to withstand freezing, while most troglobionts have not. We tested this hypothesis experimentally on 37 species inhabiting caves in Slovenia, analyzing their lower lethal temperatures in summer and winter, or for one season, if the species was not present in caves during both seasons. Specimens were exposed for 12 hrs to 1°C-stepwise descending temperatures with 48 hr breaks. In general, the resistance to freezing was in agreement with the hypothesis, decreasing from trogloxenes over troglophiles to troglobionts. However, weak resistance was preserved in nearly all troglobionts, which responded in two ways. One group, withstanding freezing to a limited degree, and increasing freezing tolerance in winter, belong to the troglobionts inhabiting the superficial subterranean habitats. The other group, which equally withstand freezing in summer and winter, inhabit deep subterranean or other thermally buffered subterranean habitats. Data on cold resistance can thus serve as an efficient additional measure of adaptation to particular hypogean environments.

Recommended Citation

Novak, Tone; Nina Šajna; Estera Antolinc; Saška Lipovšek; Dušan Devetak; and Franc Janžekovič. 2014. Cold tolerance in terrestrial invertebrates inhabiting subterranean habitats. International Journal of Speleology, 43: tbd.
Available at: http://scholarcommons.usf.edu/ijs/vol43/iss3/3/

Snahy o popularizaci československé biospeleologie v korespondenci Valerie Absolonové

2014-05-08T09:03:00.000+02:00

Josef Moravec, Dita Sommerauerová

Biospeleologická sekce při Památníku profesora Karla Absolona, Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, 659 37 Brno

V letošním roce uplyne 40 let od neúspěšného pokusu publikovat rozsáhlou Absolonovu rukopisnou práci Travunia. V souboru písemností v pozůstalosti Valerie Absolonové se nachází čilá korespondence s tehdejšími význačnými jeskynními badateli (Egon Pretner, Christa Deeleman). Dopisy z let 1973–1977 dokládají vzájemné přátelské styky pisatelů a dokumentují zájem o Absolonovo dílo a celkový vědecký vliv na tehdejší československou biospeleologii.

Laskavostí Mgr. Petra Kostrhuna, kurátora Pavilonu Anthropos MZM v Brně jsme obdrželi celek korespondence Valerie Absolonové, roz. Minkusiewiczové (1895–1987), vdovy po profesoru Dr. Karlu Absolonovi (1877–1960), nejvýraznější i nejvíce kontroverznější osobnosti archeologického a speleologického výzkumu v českých zemích první poloviny 20. století (Kostrhun et al. 2010).

Soubor písemností předložený ke studiu obsahuje celkem 27 položek dopisů z let 1973–1977. Časově je korespondence rozvrstvena takto: 1973 – 8 dopisů; 1974 – 12 dopisů s jedním dodacím listem z Nakladatelství ČSAV v Praze; 1976 – 6 dopisů; 1977 – 1 dopis spolu se strojopisem práce k 100. výročí narození K. Absolona (Pretner 1976). Podle adresátů je korespondence rozdělena takto: 1973 – dopisy V. A. odeslané: Egon Pretner (3); dopisy V. A. přijaté: Egon Pretner (3), Christa Deeleman (2). 1974 – dopisy odeslané: Dr. Josef Rusek (2), Vilko Filač (2), Renata Fabešová (3), Egon Pretner (1), Dr. Josef Rubín (2); dopisy přijaté: Egon Pretner (2). 1976 – dopisy odeslané: Egon Pretner (4); dopisy přijaté: Egon Pretner (2). 1977 – dopis odeslaný: Egon Pretner (1). Korespondenci doplňují obálky s poštovními razítky adresované V. A. z Nakladatelství Československé akademie věd, z Inštitutu za raziskovanje krasa v Postojné, poštovní obálka s adresou Vilko Filače, dále stvrzenka pro V. A. ze Státní vědecké knihovny Brno za zhotovení xerokopií, vizitka Egona Pretnera, podací lístky E. Pretnerovi a několik rukopisných poznámek V. A. K souboru se navíc druží čtyři dopisy datované léty 1965, 1968 a 1969. První dva nabízejí, prostřednictvím profesora geografie University Karlovy Jiřího Krále, Absolonův spis Ombla – karsthydrographische Problem des größtens unterirdischen Flusses der Welt k vydání u Geografsko društva v Bělehradu a poté u Zemského muzea BIH v Sarajevu. List z 25. května 1969 je reakcí Božidara P. M. Ćurčiće z Bělehradského zoologického ústavu a znalce evropských jeskynních štírků, na nabídku V. A. studovat Absolonovu knihovnu v Brně.

V tomto příspěvku se budeme věnovat především stěžejním okamžikům v korespondenci V. A., které, bohužel, nakonec vedly k tomu, že Absolonovy rukopisy zůstaly i nadále nezveřejněny (Moravec a Kostrhun 2010). Dopisy jsou přeloženy z němčiny. Některé pasáže jsou doplněny obsahovými komentáři.

Egon Pretner (Inštitut za raziskovanje krasa SAZU, Postojna) svým listem z 18. srpna 1973 informuje V. A., že „V. Georgiev ze Sofie byl v červnu tohoto roku týden zde v institutu a vyprávěl mi, že vlastníte dvoje rukopisy Vašeho zesnulého manžela, které doposud ještě nebyly publikovány“. Toho roku Vasil B. Georgiev ze Zoologického institutu v Sofii studoval rozsáhlé Absolonovy sbírky v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze-Kunraticích (Guéorguiev 1990). O rukopisech se dozvěděl od Dr. Ludvíka Hoberlandta a Dr. Josefa Jelínka. „Pojedu nyní 1. nebo 2. září do Olomouce za účelem účasti na mezinárodním speleologickém kongresu a byl bych rád, kdybych k Vám mohl na skok přijít po ukončení kongresu 10. září nebo dokonce už během kongresu, abych s Vámi pohovořil o eventuální publikaci těchto rukopisů. Zajímají mě především biospeleologické práce“. V. A. odpovídá dopisem z 22. srpna: „Velmi se těším, že Vás přivítám osobně u nás v Brně. Také já pojedu na jeden nebo dva dny na kongres a obzvlášť se těším, až se zúčastním Vašeho příspěvku. V Brně Vám předložím velmi ráda všechny rukopisy mého chotě a také speciální, vzácnou literaturu, kterou si založil pro svoji práci Dinarischen Karst. Ta je pohromadě tak, jak ji před 13ti lety zanechal… Profesor S. Hrabě a Dr. Jan Přibyl budou velice potěšeni, že Vás budou moci pozdravit u nás“. Aby ještě více zpopularizovala Absolonovo dílo, hostila V. A. v Brně Christu Deelemanovou z holanského Ossendrechtu, která zkoumala jeskynní pavouky Dinárského krasu (Deeleman-Reinhold 1978). „Milá paní Absolonová, tímto bych Vám chtěla co nejsrdečněji poděkovat za Vaše úžasné přijetí v Brně. Skutečně tato návštěva představovala nejdůležitější místo mého pobytu v Československu. Mohu jen litovat, že jsem Vás nenavštívila dříve, při mém pobytu na Arachnologickém kongresu v roce 1971. Tehdy mě již Pretner žádal, abych zde hledala, zda ještě nezůstaly v Brně nějaké Absolonovy rukopisy. Profesor Kratochvíl mě poté ale ujistil, že od Absolona vůbec nic víc nezůstalo. Jak dalece vzdálen byl od pravdy… Obdivuji Vaši odvahu, se kterou jste se zastala uznání Vašeho muže“. Začátkem září 1973 V. A. zapůjčila Pretnerovi k případnému vydání textovou a obrazovou složku rukopisu Travunia (Absolon 1959). Po více jak měsíci (24. 10. 1973) Pretner píše „Včera jsem byl na Universitě v Ljubljani a mluvil jsem s profesorem Janezem Matjašičem, kterému jsem předával práci Vašeho manžela k prohlédnutí. Před tiskem biologické práce sestaví profesor Matjašič odborný posudek o obsahu, který předloží komisi, která definitivně rozhodne pro nebo zamítne. Když budou jeho odborné posudky pozitivní, tak práce vyjde tiskem…“. Dopis o tom, že Pretner s rukopisem v Lublani uspěl V. A. velice potěšil. „My všichni tady, stejně jako univ. profesor Sergej Hrabě, přítel mého chotě, doktor Vlad. Zapletal, kterého osobně znáte, a který Vám se mnou předával rukopis, potom Dr. J. Rusek (žák mého muže a profesora Hraběte) mají velký zájem o pokračování Vašeho projednávání v institutu v Postojné… Rukopis připravený k tisku (depon. v Mor. muzeu) je práce Ombla – Dubrovačka Rijeka. Tuto práci bych mohla zaslat příležitostně k nahlédnutí Vašim pánům z akademie. Bohužel k velké Absolonově lítosti nepřišla tato práce do tisku, přesto všichni milovníci Vaší země, mnozí vědečtí pracovníci ji nadšeně doporučili. Tak také profesor Kunský (Geografický ústav Karlovy Univerzity v Praze)… Velice mě mrzí, že Vaši vědečtí kolegové a obzvlášť Vy, pane Pretner, jste nemohli vynaložit dostatek času k nastudování geografické knihovny o Jugoslávii… Už vypracováním všech těchto materiálů a publikací by to byl pěkný příspěvek k historii výzkumů Dinárského krasu“.

Avšak při podrobném zkoumání rukopisu Travunia došli vědci z Institutu v Postojné k závěru, že „tato studie byla aktuální před 30 lety, neboť představuje tehdejší obraz jugoslávské biospeleologie. Tehdy měla být tato práce publikována. S ohledem na zdatnou badatelskou činnost jugoslávských biospeleologů je tato práce nyní zastaralá a proto nemůže být publikováno opravené vydání“. Tak alespoň o stavu věci informoval Pretner svým listem ze dne 12. dubna 1974. Situace se vyvíjela podobně jako před patnácti lety u samotného Absolona. Z publikování tak rozsáhlé monografie opětovně sešlo.

Rukopis byl nakonec, po menších peripetiích, V. A. vrácen v listopadu 1974 šéfredaktorem Rubínem na popud Renaty Fabešové, sekretářky Archeologického ústavu ČSAV a Vilko Filače, jež tehdy v Praze studoval FAMU, a který také rukopis od Pretnera převzal. Nejprve byl o vrácení požádán Dr. Josef Rusek z Entomologického ústavu ČSAV. Ten ale odlétal na jednoroční vědeckou stáž do Vancouveru.

Slabou náplastí byla publikace zkrácené Absolonovy stati o jeskynních broucích, kterou sám v pozměněné verzi uveřejnil již v roce 1943 v časopise Příroda (Absolon 1943), a kterou Pretner, jak sám píše „…téměř doslovně opsal, neboť jsem chtěl na základě těchto vyobrazení napsat příspěvek o historii výzkumu jeskynních brouků v Bosně, Hercegovině, Dalmácii a Černé Hoře. Jako autor bude uveden samozřejmě K. Absolon s poznámkou, že práce je částečně pozměněna a zkrácena od E. Pretnera s ohledem na výsledky výzkumu v poválečné době. …Dohromady to je asi 20 stran a čistopis Vám zašlu na konci července, neboť jedu 26. června (1976) na tři týdny do Bosny, Hercegoviny a Černé Hory. Tímto odstavcem bude v předmluvě oceněna zásluha Vašeho muže pro jugoslávskou biospeleologii a podle mého názoru je jako stvořená pro oslavu stých narozenin Vašeho chotě“. Dlužno říci, že původní text na sedmnácti stranách strojopisu byl ještě redakcí Zemského muzea v Sarajevu poněkud zredukován (Pretner 1976).

Přípravy oslav 100. narození K. Absolona připadající na 16. června 1977 byly z pohledu V. A. velkolepé „…připravují se práce od Prof. Hraběte, Dr. Ruska (zoologie), Dr. Přibyla, vědeckého pracovníka Geografického ústavu ČSAV v Brně a šéfredaktora J. Rubína z nakladatelství geografického oddělení ČSAV (geografie), Dr. J. Jelínka a Dr. K. Valocha (antropologie) a dalších. Nyní bych Vás chtěla velice požádat, pane Pretnere, abyste mi přátelsky sdělil, na koho se mohu ze zahraničních zoogeografů obrátit, aby se také venku vzpomnělo u příležitosti 100 let na Prof. K. Absolona a jeho pracovně bohatý život. Já osobně připravuji novou bibliografii Dr. K. Absolona. Potom se pokusím sestavit, co jsem zde našla z Absolonových prací“. Snahy V. A. o publikování přinejmenším jednoho z objemných Absolonových rukopisů ani po třech letech nepolevily. Na konci dopisu si totiž neodpustí poznámku „Závěrem prosím o zprávu, jak si stojí publikace Vaší práce – Absolonovy Travunie? Umíte si jistě představit, jaký narozeninový dárek by to pro 100letého Absolona byl“.

Summary: Efforts to popularize of the Czechoslovak biospeleology in the correspondence of Valerie Absolonová

It is now 40 years since the unsuccessful attempt to publish an extensive Absolonʼs manuscript called Travunia. In a file of letters from the inheritance of Mrs Valerie Absolonová is an agile correspondence with contemporaneous prominent cave biologists (Egon Pretner, Christa Deeleman). Letters from the years 1973-1977 documented a mutual friendly relations between writers. They demonstrated an interest about the Absolonʼs work and overall scientific influence on the Czechoslovak biospeleology.

Literatura:

Absolon K. (1943): Coleoptera z jeskyň balkánských (Coleoptera cavernicola balcanica). 12. předběžná zpráva. 12. Nota. – Příroda, 35: 195–229. Brno.

Absolon K. (1959): Travunia. Das Schöpfungszentrum von Orjen in den Dinariden. Ein zoologisch-paläogeographisches Problem, vergleichend systematisch und historisch dargestellt auf Grund eigener Forschungsreisen. – Nepubl., Archiv MZM: 1–253. Brno.

Deeleman-Reinhold C. L. (1978): Revision of the cave-dwelling and related spiders of the genus Troglohyphantes Joseph (Linyphiidae), with special reference to the Yugoslav species. – Dela, Razred za prirodoslovne vede SAZU, 23 (6): 1–221. Ljubljana.

Guéorguiev V. B. (1990): Recherches sur les Bathysciinae (Coleoptera: Catopidae) de Yougoslavie. I. Antroherponini. – Acta Entomol. Mus. nat. Pragae, 43: 237–273. Praha.

Kostrhun P., Moravec J., Oliva M. (2010): Výzkumné cesty a mezinárodní kontakty Karla Absolona v letech 1904–1938. – In: Kostrhun P., Oliva M. (Eds.): Dr. K. Absolon. Fotografie z evropských jeskyní a krasů: 5–25. Moravské zemské muzeum. Brno.

Moravec J., Kostrhun P. (2010): Travunia – osudy rukopisného díla prof. Karla Absolona o balkánské jeskynní fauně. – Speleofórum, 29: 155–160. Praha.

Pretner E. (1976): Geschichte der biospeläologischen Forschungen in Bosnien, Herzegowina und angrenzenden Gebieten. Zur Jahrhundertfeier des Geburtstages (16. VI. 1977) Karl Absolons. – Glasnik Zemaljskog Muzeja u Bosni i Hercegovini, Prirodne Nauke, (N. S.), 15: 243–253. Sarajevo.

New species of Winklerites dedicated to our colleagues

2013-04-03T12:32:00.000+02:00

A revision of the Anillina of Macedonia is given, with the description of the following new species of Winklerites Jeannel, 1937: W. vonickai n. sp. from Bistra planina, W. blazeji n. sp. from Galičica Mts., W. moraveci from Baba Mts. and W. gueorguievi from Ničpurska (Šar planina).

Proteus iz jame Jasena kod Vrgorca

2013-03-01T13:23:00.002+01:00

Microchthonius elegantissimus n. sp. from Croatia

2013-01-19T19:11:00.004+01:00

Jedna od mnogih istraženih, ali PRVA označena s ploćicom!

2013-01-16T12:08:00.000+01:00

http://www.dalmacijanews.com/Hrvatska/View/tabid/77/ID/109291/Klenovac-Jama-koja-skriva-nepoznate-zivotinjske-vrste-ali-i-bombe-FOTO.aspx

Speleo Team

Madonna

MAREK AUDY – NEVIDITELNÝ KONTINENT

2012-12-29T14:03:00.001+01:00

BIOSPEOLOGICA DINARICA

2012-12-17T20:09:00.004+01:00

http://biospeologica-dinarica.org/BazaPodataka.html

A new website of the Biospeleologica Slovaca

2012-11-29T19:06:00.000+01:00

BIOSPELEOLOGICA SLOVACA is:

Civil Society Association, non-political, non-commercial organization
Established in Slovakia in November 2005
Registered by Ministry of Interior of the Slovak Republic (VVS/1-900/90-27161)
Organization for Entomology & Biospeleology
Main activities:

Research and protection of subterranean fauna and its habitat on the Balkan Peninsula
Cooperation with all speleological and biospeleological organizations
Publishing

www.cavebiology.net

Ecology, biodiversity and vulnerability of Šipun cave (Cavtat, Dubrovnik, Croatia)

2012-10-02T15:08:00.000+02:00

Roman Ozimec ; Croatian Biospeleological Society, Demetrova 1, 10000 Zagreb, Croatia

Abstracts

Šipun is one of the first mentioned anchialine caves in the world, located in the region of Dubrovnik in Croatia. During more than 100 years of research, over 100 taxa were detected, 38 of them troglobitic, with 18 taxa described from the cave. Some anchialine ecological features were first described in this cave. During recent biospeleological research in the period of 2000–2012 by members of the Croatian Biospeleological Society, the first complete cave sketch was finished, and much ecological and taxonomical research were performed. The cave is endangered due to human activities, but also vulnerable due to the fragility of karst substrate. A management plan, it is suggested, is necessary for adequate cave administration and protection.

Keywords
Dinaric Karst; Biospeleology; endemism; cave vulnerability; monitoring

Šipun Cave is located on the northeast part of Rat peninsula in the town of Cavtat, near Dubrovnik city in the Konavle region in Croatia. The cave was researched during a long period by many European biospeleologists. The famous Karel Absolon researched the cave on at least 14 occasions.

The town of Cavtat. Rat Peninsula (below) and Sustjepan (above).

Natura Croatica, Vol.21 No.suppl. 1 September 2012.

http://hrcak.srce.hr/index.php?show=clanak&id_clanak_jezik=129720

ON TWO NEW CAVE PSEUDOSCORPIONS FROM DALMATIA, CROATIA (CHTHONIIDAE AND NEOBISIIDAE, PSEUDOSCORPIONES)

2012-09-30T13:05:00.000+02:00

The Balkan Peninsula forms an irregular, inverted triangle of land that extends from central Europe in the north to the eastern Mediterranean in the south, and is bordered on both sides by the Adriatic, Ionian, Aegean, and Black Seas. The northern boundaries are not clearly demarcated by mountain chains, and are therefore not clearly defined.

Terrestrial cave dwellers in the Balkans (and in Croatia) are usually the descendants of a tropical epigean fauna that lived in Europe and North America at the end of Cretaceous and at the beginning of the Tertiary period. The tropical fauna subsequently disappeared from these regions: the species changed, were destroyed, or migrated towards the modern tropics. Only in caves have some species survived, since simultaneous karstification provided a wide variety of niches underground, which resulted in a huge new refugial zone for originally epigean species (Ćurčić, 1988).

However, the large and rapid climatic subversion that brought aridity to the Mediterranean area rendered it uninhabitable by humidity-dependant species, and the Balkan Peninsula, where sufficient moisture was preserved, offered shelter for the retreating and hygrophilic fauna. Among the main causes to have affected the history of cave invertebrates in Serbia, one should emphasize the effects of the karstification process. Very little is known about this process, and its interpretation must therefore be more or less hypothetical.

The major causes of the extraordinary variety of the troglobitic fauna of this region include: (a) the varied epigean fauna populating the Proto-Balkans in the remote past; (b) the continuity of continental phases in different areas of the Balkans; (c) the presence of mighty limestone beds and subsequent evolution of underground karst relief; (d) the succession of suitable climatic conditions favoring the colonization of subterranean habitats; and (e) the divergent differentiation of different lower and higher taxa in numerous isolated niches underground.

Generally speaking, the two new species, described herein, probably represent the descendants of some old fauna that inhabited present day Dalmatia in the remote past.

CHTHONIUS (CHTHONIUS) CROATICUS B. ĆURČIĆ & RAĐA, NEW SPECIES

Etymology - After its terra typica.

Material examined - Holotype female, from the Jama Bezdan Pit, between Komaji and Vignje, southeast of Ćilipi and Dubrovnik, Croatia; 7 August 2010, collected by one of us (T. Rađa); and paratype female, collecting data as in the holotype.

Differential diagnosis - The new species is clearly differentiated from Chthonius (Chthonius) pristani Ćurčić from Dalmatia in many important aspects: larger body size, larger and wider cephalothorax, in most morphometric ratios and measurements in millimeters (larger and different in the C. (C.) pristani, in the number of leg IV characteristics, as well as in most shapes of different body structures.

Distribution - Holotype female and paratype female, from Jama Bezdan Pit, between Komaji and Vignje, southeast of Ćilipi and Dubrovnik, Dalmatia, Croatia. This pit is also inhabited by the endemic Roncus ragusae n. sp.

RONCUS RAGUSAE B. ĆURČIĆ, NEW SPECIES

Etymology - After Ragusa, the Latin name of closeby city of Dubrovnik, which is situated somewhat northwestern to the type locality.

Material examined - Holotype female, from the Jama Bezdan Pit, between Komaji and Vignje, southeast of Ćilipi and Dubrovnik, Croatia; 7 August 2010, collected by one of us (T. Rađa).

Differential diagnosis - The new species is clearly differentiated from is closest congener R. podaga from Dalmatia in a great number of morphometric ratios and linear measurements, as well as in the forms of different structures of the body.

Distribution - Holotype female, from Jama Bezdan Pit, between Komaji and Vignje, southeast of Ćilipi and Dubrovnik, Dalmatia, Croatia. This pit is also inhabited by the endemic Chthonius (Chthonius) croaticus n. sp.

Ćurčić, B. P. M. (1988). Cave-Dwelling Pseudoscorpions of the Dinaric Karst. Acad. Sci. Art. Slov., Cl. IV, Hist. Nat., Opera 26, Inst. Biol. Ioannis Hadži, 8, Ljubljana, 1-192.

Dobreljska pećina a Pećina Glavičine v Hercegovině

2012-09-04T13:58:00.001+02:00

V letošním čísle Speleofóra (31, 2012) vyšel článek Marka Audyho (ČSS, ZO 6-17 Topas), Josefa Moravce (Biospeleologická sekce při Památníku profesora Karla Absolona, Brno) a Jána Lakoty (Biospeleologica Slovaca, Ružomberok) Dobreljska pećina a Pećina Glavičine v Hercegovině.
Na webových stránkách Topasu je uveřejněn článek ve formátu .pdf
http://topas.speleo.cz/Topas/Expedice.html

Snahy o popularizaci československé biospeleologie v korespondenci Valérie Absolonové

2012-07-08T11:18:00.001+02:00

Ve dnech 21.–28. července 2013 se uskuteční v Brně 16. mezinárodní speleologický kongres (International Congress of Speleology, ICS), který je nejvýznamnějším celosvětovým setkáním zástupců všech vědních oborů zkoumajících podzemní jevy, ať jde o geology, archeology, paleontology, biology či pracovníky dalších vědních disciplín. Zároveň je to setkání amatérských i profesionálních jeskyňářů z celého světa, průzkumných a objevitelských týmů, které rok co rok odhalují další tajemství naší planety v podzemních prostorách po celém světě.
Mottem kongresu je "Where history meets future" (Kde se historie setkává s budoucností) a je inspirováno celou řadou významných výročí, která si budeme v roce 2013 připomínat a která symbolicky kontrastují s nejnovějšími objevy a vědeckými poznatky, které budou na kongresu prezentovány.
K této významné události připravuje Biospeleologická sekce při Památníku profesora Karla Absolona poutavý článek "Snahy o popularizaci československé biospeleologie v korespondenci Valérie Absolonové", který bude uveřejněn v dvaatřicátém ročníku Speleofóra. V roce 2013 uplyne 40 let od neúspěšného pokusu publikovat rozsáhlou Absolonovu rukopisnou práci Travunia. V souboru písemností v pozůstalosti pí Absolonové (1895–1987) se nachází čilá korespondence s tehdejšími význačnými jeskynními badateli (Egon Pretner, Christa Deeleman, France Habe). Dopisy z let 1973–1977 dokládají vzájemné přátelské styky pisatelů a dokumentují zájem o Absolonovo dílo a celkový vědecký vliv na tehdejší československou biospeleologii.

HRCAK: Issue notification - Natura Croatica, Vol.21 No.1, June 2012

2012-07-08T08:33:00.001+02:00

Hrcak Portal of scientific journals of Croatia

Issue Vol.21 No.1 was published in June 2012

http://hrcak.srce.hr/ni/6723/29845t6n3