Tuto knihu jsem si vybral podle obálky s očekáváním, co přinese její obsah. Když pošťačka přinesla zásilku, byl jsem překvapen, že budu po dlouhé době číst tištěnou knihu navíc dosti tlustou. Tím jsem začal ze všech stran zkoumat, o čem Ostrov Antrax je.

Na Long Islandu se stala vražda manželského páru, biologů pracujících ve výzkumném zařízení, o němž kolují fámy, že se tam ve skutečnosti vyrábějí zbraně pro biologickou válku. K vyšetřování je přizván John Corey, detektiv zotavující se po zranění ve službě na chatě u strýce poblíž události. S mrtvými je spojují přátelské vazby. John je rýpavý, všímavý čtyřicátník. Obdivuje pohledné ženy a tu a tam se stane, že z pěti lidí v místnosti si oblíbí hned tři. Spolu s detektivem Corey se o případ zajímají šerif Max, který Johna najal, Elizabeth Penrosová z oddělení vražd a pánové Foster a Nash. Ti jsou tu nehlášeně, z FBI respektive ministerstva zemědělství. V momentě, kdy souvislosti začnou mířit k Plum Islandu, začne tým odhalovat tajemství ostrova, kde se vyvíjejí vakcíny a testují smrtelné nemoci na zvířatech.

Příběh je velmi přímočarý a svižný. Krásně rozdělen na gradující kapitoly. Byl jsem mile potěšen, když mi nedělal problém si za celou knihu zapamatovat jména postav a utvářet obrazovou představu. Americká jednoduchost podněcující zvědavost s dostatečně drzou hlavní postavou, abyste si ji ihned oblíbili. Není divu, že se Ostrov Antrax držel v žebříčku nejprodávanějších knih v USA na prvním místě po dobu dlouhých pěti týdnů. Sáhne po ní mnoho lidí, které neodradí název, touží po záhadách a nebo stejně jako mě je zaujme obálka.

Sami uvidíte po přečtení první kapitoly v úryvku na webu Knihy Zlín. Vydavatelství děkuji za možnost odhalit novou sérii, která bude navazovat volným pokračováním Hra s lvem, Odvetný úder (podzim 2013) a dalšími.

“Ó, v Berlíně to bylo…” vzpomenu si, když nějaká událost mi připomene poslední srpnový týden loňského roku. Podle plánů jsem jej strávil na Campus Party, akci o které jsem si toho předem nedokázal mnoho představit. Měsíce předem se zorientuji v pozvánce, jenž Telefonica Czech Republic zveřejnila na internetu, pak se dlouho rozhoduji, jestli na nabídku kývnout. Díky nižšímu zájmu je tu stoprocentní šance dostat se na letiště a získat zkušenosti. Stačí jen zaujmout tweetem. Vyhledávání informací o stylu Campus Party ve mně vzbuzuje nadšení až poslední dny před odjezdem. Cesta do Berlína je tady, při odjezdu z Florence se již nedá uniknout zpět a jen se rozhlížíš, kdo ze tří stovky Čechů jede s tebou. Je to rozmanitá skupinka technicky pozitivních a jejich přátel. Z nám z nich sotva pár jedinců. Jenže poznávání v mém případě nakonec dosti pokulhávalo. Závěrem celého týdne je odnést si ponaučení na příští rok, do Londýna.

Před námi letiště Tempelhof a také celý program akce. Odstartoval noční welcome party poté, co už první odvážlivci prozkoumali turistické body města. Druhý den a následně každý další se v nás rodí schizofrenie nebo alespoň zárodek šilhavosti. Schopnost zachytit kvanta informací, které se na nás hrnou z osmi pódií a stánků workshopů, tu nemá nikdo. Nahradit se ji snažíme dobrým výběrem a rychlými nohami při přebíhání z jednoho konce haly na druhý. Jistou výhodu tu má ten, kdo ví o jakou část vědy se bude zajímat. Řekněme si na rovinu, že sedět a poslouchat jeden názor za druhým je pak hračka. Předvýběr přednášek mého zájmu byla zbytečná ztráta času. Stíhal jsem toho pár a raději dal na doporučení ostatních nebo dojem z mluveného slova přednášejících. Stihl jsem ochutnat tweety (význam datové vizualizace), prohlédnout si Windows 8 a napsat rovnici na Samsung Galaxy Note 10.1. Kromě hltání informací jste totiž poblíž technickým hračkám, nápadům a na dohled odpovědím na všetečné dotazy. Kde jinde se dozvědět, jak naučit robota vstřelit gól? Čím se nezatěžovat při cestě za vítězstvím v turnaji Starcraft?

Celkově jsme prožili mnoho hodin na společném prostoru s lidmi z celé Evropy a části světa. Po prvotním otrkání je dobré si nenechat ujít možnost seznamování. A využít nočních výletů pro odreagování. Nepromarnit čas. Chtěl bych tímto článkem sdílet zkušenosti, že přivézt si s sebou notebook není na škodu. Po technické stránce byla hala připravena velmi dobře. Všudepřítomnými zásuvkami a pokrytím sítě, až na přeskakující wifi, se letiště Tempelholf přiblížilo opět světu. Nenáročným stačila i místní food truck strava. Nač si objednávat plnou penzi a navštěvovat jídelnu. Věřte mi, že strach, který můžete mít z výpravy se neprotáhne ani přes hranice a neztratí se v neznámém prostředí. Jdeme do toho společně? Do Londýna!

Článek publikován také na blogu CZcampuseros.

Album a Filmy

Jedna z prvních je aplikace Album pro prohlížení fotografií. Základní funkce systému, jenž u Xperií je doplněna změnou velikostí náhledů gestem prstů pinch to zoom. Rozděluje složky podle webových služeb, kde alba spravuji (Facebook, Google Picasa), a dovolí prohlédnout svět na zeměkouli s umístěním všech snímků s polohou. Prezentaci, SensMe slideshow doprovázenou hudbou a rychlé sdílení do jiných aplikací nemusím zmiňovat.

Video aplikace Filmy zobrazuje seriály a filmová videa z interní paměti nebo microSD karty. Záznamy natočené smartphonem najdete mezi fotografiemi v Albu. Přehrávač videí funguje výborně a krásně vypadá. Doplní informace o souboru získané z internetu, nabídne dynamický náhled posledně přehrávaného videa, u kterého ještě část zbývá dokoukat ihned na úvodní obrazovce. Navíc oddělí seriály od delších filmů. Akorát s titulky si neporadí.

Walkman, Rádio a TrackID

Hudba provází životem mnoho aktivních lidí, proto jsou aplikace pro přehrávání muziky nejpoužívanější. Walkman od Sony má dlouhou historii, navazuje na populární funkce. Důležité je zmínit klasické dělení mezi interprety, alba, skladby a užitečné doporučení přátel z Facebooku, SensMe kanály podle nálady a oblíbené songy. Pokud už nestačí sbírka desek z vlastní paměti telefonu či MicroSD karty, naváže se Walkman k aplikacím jako je např. Deezer nebo kterémukoli zařízení v blízkosti. Samotný luxus, kdy po připojení sluchátek se automaticky rozezní tóny aktuální skladby díky Smart Connect, je k nezaplacení. Ještě se o funkci později zmíním.

Rádio vypomůže naladit oblíbenou stanici. Nic převratného, ale zabalené do pěkného kabátku. Stejně jako Walkman má v mém oku krásný design. Zobrazuje přehledně stanice na ose frekvencí a dokáže najít nejlepší kvalitu. V běžném městském provozu se mi minimálně stávalo, aby signál začal šumět. Když je zvuk čistý, píseň zajímavá, hodí se rozpoznat autora a název. Slouží k tomu i jiné aplikace, ovšem TrackID je na Xperiích předinstalovaný a pochází od Sony. Tím nechci hodnotit kvality jednoho programu na úkor druhého. Závisí na dostupné databázi. Ani TrackID se většinou neplete, hůře rozeznatelné jsou pochopitelně undergroundové skladby. Zmínit bych chtěl možnost sdílet aktuálně hraný song z vysílání rádiové stanice přímo na zeď Facebooku. Kliknout na jediné tlačítko v aplikaci Rádio, přidat popisek a uploadovat. Geniálně promyšlené a rychlé. Líbilo se mi.

Nejsou to všechny dostupné aplikace nabízené s koupí Xperia Z. Další si připomeneme příště.

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

A jsme ve Finále. Doslova! Filmový týden v Plzni právě započal. #plzen #finaleplzen #film

— Finále Plzeň (@finaleplzen) April 22, 2012

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. “Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.” Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Někteří mi prominou, že se vrhnu rovnou na nejdůležitější a nejviditelnější část telefonu – displej. Tvoří velkou část přední strany a je nezastupitelný při ovládání. Sony Xperia Z nabízí kapacitní TFT panel o velikosti 5″ s technologií Mobile Bravia Engine 2. Ono vůbec Full HD rozlišení (1080 × 1920 px), stejné jako u většiny domácích televizorů, na příručním displeji vypadá dokonale. Jenže s jemností 443 DPI (obrazových bodů na palec) už člověk tolik změn nerozpozná. Pro mě není důležité udávané číslo, ale schopnost ukázat ostrou fotku a nenutit oči přemýšlet, proč vidím jednotlivé pixely u ikonek aplikací nebo písma.

Co je Mobile Bravia Engine 2?

Před psaním tohoto článku jsem se podíval na možnosti technologie, kterou Sony ve svých zařízení nabízí. Neměl jsem příliš tušení, co se za názvem skrývá. Prvně se druhá generace Mobile Bravia Engine objevila u Sony Xperia V. Je rozpoznatelná na první pohled i bez srovnání. Při prohlížení v galerii je patrné okamžité překreslení kontrastu a jasu barev. Specifikace uvádějí také individuální úpravu sytosti pro konkrétní barevný rozsah a redukci šumu. Dost vysvětlování, podívám se jestli tomu tak opravdu je. Dám na svůj cit a nebudu měřit výsledek specifickými metodami.

Produktové video plné barev nadchne, každé jiné, například scéna z oblíbeného seriálu, neztratí na pocitu. Jednoznačně nevidím mdlé zobrazení při běžném jasu a špatnou korekci některé z barev. Rád se na displej dívám, pořád, proto nesleduji svět kolem. Zdálo se, že černá není plně černá, ovšem lišty systému Android upraveného pro Sony nejsou na konci černobílého spektra, nýbrž v šedém zástupu. V porovnání s Nokia Lumia 820 cizímu oku nepřipadaly barvy věrohodné. Z recenzí dnes vím, že Sony u svých jiných modelů už nasadilo lepší panel a nebo se podařilo lépe vyladit zobrazení. V článcích ale reaguji na pocit, který mám, když smartphone používám v běžném provozu, nikoli cíleně pro testování.

Porovnání videí na Sony Xperia Z (pro zvětšení klikni)

Až už zvolím manuální nastavení jasu nebo automatický režim, od 50% podsvícení si bez problému počtu na slunci. Z toho mám obrovskou radost. S mými vyššími dioptriemi a horšími modely smartphonů to býval problém, u Xperia Z automatické nastavení jasu nevypínám. Na můj vkus je zbarvení některých fotografií až příliš a nereálné. Jako kdyby Xperia Z zachycovala vlastní realitu pod taktovkou Mobile Bravia Engine 2. V nastavení je možnost technologii vypnout, ale přicházím tak o zážitek z telefonu, který při ovládání nevadí. Uvědomuji si, že sdílené momentky na Instagram vypadají zde lépe než jinde. Dotyková plocha reaguje na všech deset prstů naráz. Povíte mi, kde schopnost reálně používat? Škoda, že vás neposlechne v zimních rukavicích nebo s tužkou, za to spolehlivě reaguje po namočení do vody.

Displej je ta část telefonu, která zaujme na první pohled. Alespoň když je Xperia Z zapnutá. Neříkejte mi, že jste nebyli potěšeni. Já ano, ale není to vše od top modelu Sony.

S novým smartphonem a zvláště špičkou značky přichází očekávání. První fotky uvedou výrobek v nejlepším světle, ale na skutečný dojem potřebujeme čas. Dnes vás seznámím s pětipalcovým modelem Sony Xperia Z a představím svá očekávání.

Bál jsem se velikosti, která mě záhy přesvědčila, že používat a zvyknout si, se dá rychle. Problémy s dosahem palce na notifikační lištu nejsou. Díky inteligentnímu rozmístění tlačítek po boku telefonu, zejména vypínání, mám ovládání po ruce (přesněji řečeno na palci). V pravdě hardwarových tlačítek nenabízí Xperia Z tolik, kromě vypínacího už pouze řízení hlasitosti. Více je krytek konektorů, aby mohl být smartphone voděodolný a prachotěsný. Už jste se mě ptali, zda-li vydrží denní používání. Zatím můžu říci, že jsou elastické a pevné. Věřím, že vydrží, ovšem toto bude obsahem dlouhodobého testu. Kryt komplexního kusu je nerozebíratelný a bez možnosti výměny baterie. Zeptám se. Opravdu je to dnes ještě pro někoho potřeba? Hranaté tvary na mě působí elegantně a ostré rysy neřežou. Chtěl jsem černý model, ale na bílé barvě se nechytají tolik otisky. Vypadá stylově i v mužském světě. Při poklepání na zadní straně zní plastový zvuk, vpředu pořádné sklo. Materiály si později zjistím od výrobce pro přesné informace.

Takový jsem měl dojem, když jsem ho prvně potěžkal. Navíc je poměrně lehký, netáhne mi ruku k zemi. Musím říci, že od dob Sony Xperia P se mi styl úprav Androidu od tohoto výrobce líbí. Sleduji vývoj a dnes bych se s ním dokázal sžít. Před lety to byl Samsung a proto první setkání s Androidem bylo v blízkosti Galaxy 3. Krátce zmíním oblibu interních widgetů, grafickou stránku a široké propojení s klasickým systémem. Slibte mi, že se sem vrátíte. Chystám se přidat další zkušenosti a podrobnější články jednotlivých koutů Sony Xperia Z. Dnes tedy ukončím spisování a budu sbírat v komentářích pod příspěvkem vaše případné dotazy.

Foto od Jakub Komenda, iPad Mini

Instagram feed @fremycz

Doopravil jsem svou poslední fotku, někdo by poznamenal zprznil instáčem, a sepíši si pár bodů, jak se na Instagramu chovat. Nedávno jsem navštívil workshop s Jiřím Šiftařem, populárním Čechem na této síti, po kterém jsem začal přemýšlet, jak svůj fotografický projev změním. Nezaslechl jsem příliš nového. Vnímání lidí se prolíná do všech oblastí podobně, ať už si vybíráte přátelé nebo zajímavé osoby na twitteru. Důraz se klade na první dojem. Očekávám, že si budu rád tyto řádky později připomínat, tak je dobré je zaznamenat a šířit dále.

Celý úspěch začíná cvaknutím spouště na displeji smartphonu. Vyfotit fotku a pustit se do úprav.

Jak udělat z fotky přitažlivý obrázek

Nebudu vám zde radit, kde namíchat recept úspěchu na Instagramu, protože sám jsem ho neprožil. Nejsem mladá dívka, abych přitahoval muže na svou něžnou krásu. To může být jedna z cest, kterou se vydat. Já musím zaujmout kompozicí, o které se přemýšlí už před vyfotografováním. Hleďme na to, aby ústředním motivem byla jasně rozpoznatelné místo nebo věc. Žádné rozptylování. Můžeme ovšem počítat s následnou úpravou a využít tilt-shift rozostření nebo skrýt nepodstatnou věc za výřez čtverce. Sociální síť má svůj koncept, využíváme předností, které nabízí.

Jiří nám na workshopu ukázal, jak pracovat s aplikacemi Camera+ (iOS) a Snapseed (iOS, Android). Od této chvíle budeme využívat pouze Snapseed, nejen protože vlastním pouze Android zařízení.

Mé první setkání s aplikací Snapseed bylo čiré rozčarování a ztracení se v nabídce filtrů, nastavení. Začátkem všeho je uvědomit si, jaký výsledek chceme mít. Když netušíme, špatnou cestou není ani zkoušet jednotlivé kroky a vnímat i lehké změny na fotce. Ovládání si najdete na internetu, svou cestu objevíte postupně. Základními body pro shrnutí jsou:

• oříznout do čtverce před úpravami (Crop)
• místo automatického režimu vytvořit originál nabídkou Tune image
• náklon zachyceného objektu opraví nabídka Straighten a hrany zvýrazní Details
• samotné filtry přímo v aplikaci Instagram již nevyužíváme

V úpravách automatické filtry nahrazuji (v Tune image) zejména Saturation (Nasycení), Ambience (Prostředí) a Contrast (Kontrast). Cit pro krásu máme rozdílný a každá momentka si zaslouží jiné změny. Konečný dojem poté utváří sdělení autora fotografie a může zvýraznit důraz na jinou část než by upozorňovala fotka bez úprav. Nebojím se sbírat inspiraci u jiných instagramistů. Posledním bodem by měl být objevený styl u každé sdílené fotografie, kde odběratelé rozpoznají, že je vaše.

Dostanu své dílo do světa přes hashtagy

Výsledek jsem uploadoval na svůj feed. Přidal popisek (v mém případě v angličtině, aby byl srozumitelný po celém světě) a několik hashtagů objasňující obsah fotky. Tři až čtyři ohashtagovaná slova propojí obrázky stejné tématiky a nezahltí komentáře.

Nepoužívej generické hashtagy v prvním popisku fotky! Nepoužívej je raději vůbec.

Vysvětlení je jednoduché. Generické hashtagy (např. instagood, tagsforlikes) přitahují automatické účty, spam profily a rozdají v okamžiku desítky, tisíce like. U nejpoužívanějších hashtagů se fotka objeví na vteřinku na velké zdi a nestihne se dostat k širšímu publiku, uvidí ji jen ti nejšťastnější. Jeden takový like od uživatele nepřinese jeho pozornost a ztratíme šanci získat ho jako odběratele. Naopak hromada nicneříkajících hashtagů v popisku fotky odradí naše fanoušky i možné nové zájemce. První popisek nikdy ze zobrazení nezmizí a pokud chcete lákat automaty touto cestou, využijte druhý a další komentář. Pak už musíte jen doufat, že se skryje za novými komentáři od odběratelů. U mě se zatím tolik nekomentuje, tak mám smůlu.

Rozmyslete si, co chcete na Instagramu získat. Překvapení z workshopu pro mě bylo, že i zde musím vytvářet komunitu a aktivně vyhledávat podobné uživatele. Nejprve přitáhnete své známé, twitter followery, kamarády z Facebooku a nastane moment, kde sehnat další odběratele. V koutku duše jsem tušil, že mít krásný jednotný feed hodně pomůže. Sám koukám na poslední nasdílené fotky a rozhoduji se, zda okamžitě začít sledovat budoucí vývoj instagramisty. Jiná situace je, když se jedná o kamaráda/ku nebo krásnou dívku. To u mě jako muže mění vnímání a zmíněné postupy.

Instagram feed @alisczech

Instagram feed @alex_cais

Výše zobrazené profily vzbuzují větší nadšení než moje počáteční pokusy s možnostmi Instagramu. Dojem trochu pokazí i náhodně využití multiobrázků beze smyslu. Vytvoří Vám je aplikace Diptic (iOS, Android). Chce to přemýšlet a postupně utvářet koncept.

Komentujeme

Zpočátku se vyplatí aktivně komentovat u cizích profilů. Zaujal mě jeho feed a pokusím se neotřele popsat svůj názor, pocit z fotky. Palcuje a lajkuje se dnes všechno, proto si mnoho lidí už všech běžných projevů nevšímá. Několikátý vtipný nebo trefný komentář může přimět k okouknutí našeho feedu a když bude stát za to, máme velkou šanci získat nového odběratele. Komunitu vytvořím i komunikací se svými fanoušky, které mi projevují zájem pod mými fotkami. Na jednoho fanouška se nabalí další. Chybělo mi tu retweetování, které jednodušším způsobem dokáže rozšířit dosah sdělení. Ale tímto poněkud dlouhodobějším krokem tvorby komunity, obrázky umožňují i zahraniční přesah, bude z výsledku větší radost. Znatelnější zpětná vazba.

Ať už fotíte jídlo, ulice, módu nebo sebe, základem je projevit se. Vložit do fotek rozpoznatelný podpis, nemyslím text, a jasný cíl. Věřím, že tímto lze propojit sérii fotografií krajin s občasným výhledem z okna do ulice města. Nikdo nemá právo říkat, co máme sdílet, ale může poradit jak sdílet. Snad byl článek přínosný pro mnoho instagramistů. Stejně jako já jste si uvědomili, co tušíte. Sdílejte příspěvek do širšího povědomí a pokud se vám líbí můj feed, který je na začátku dlouhé cesty, sledujte ho.

Zítra 18.2. 2013 vychází podruhé na našem trhu první kriminální příběh Harryho Holea. Kniha s netopýrem, symbolem smrti, na obalu byla mou druhou této série. Norský kriminalista odjíždí řešit případ do Austrálie. Taky vás napadá, proč utíkat hned od začátku na nový kontinent? Harrymu to kupodivu pomůže být daleko starostí, prokázat své schopnosti a udělat rozruch u kolegů protinožců. Pomůže vyřešit vraždu mladé Norky Inger Holterové. Svůj život proplétá randěním s místní barmankou, stránky plné sexu. Po nabitém začátku jsem se dlouho pročítal nestálým středem knihy. Nakonec jsem změnil původní názor, že vývoj do knihy Jo Nesba Sněhulák je výrazně znát. Netopýr také není hororovým námětem, ovšem za dobrou detektivku ji považovat budu.

Chcete-li vědět, kterým dílem začít? Nestihl jsem se dostat ke všem, ale nedoporučuji žádný konkrétní. Dle mého to není natolik důležité, protože na komplet si tvoříme názor postupně.

“Nápady přicházejí v posteli, věty pak u počítače,” říká Jo Nesbø. Originální vydání vyšlo v roce 1997. Získala dvě ocenění za nejlepší literární či dramatický počin s kriminální tématikou a nejlepší kriminální román.

Kdo je Harry Hole?

Hlavního hrdinu popisuji jako nezbedného alkoholika kráčejícího intuitivně po správné cestě. Má cit pro spravedlnost, i když často překračuje nastavené mantinely. Podle svých nadřízených je Harry nejlepším kriminalistou osloské policie, ale současně tím nejhorším státním zaměstnancem. V knihách se objevují peripetie s mnoha ženami a láska jeho blízkých. Ovšem když nastane problém vrací se na scénu démon jménem Jim Beam.

Některé výzvy jsou před nás vloženy, jiné si nastavujeme sami. Tato byla mou volbou a chutí okusit jablíčko v denním rytmu. Nikdy jsem nedržel iPhone déle než pár minut mezi přáteli, nikdy jsem neotestoval jeho přívětivost ke Google technologiím. Hlavním cílem bylo právě použití s jeho ekosystémem. Bez Gmailu, kontaktů v San Franciském cloudu a vyhledávání se neobejdu. Co na to iOS?

První dojem tvoří pohled na krabičku a obsah v ní. Stejně jako s lidmi už můžeme mít předem nějaký názor, dokreslí se až po společném setkání. A první dojem na mě iPhone 5 udělal výborný. Protažený displej, ostré hrany, matná záda, celkově dobrý na dotek. Očekávání byla jiná. Skleněný povrch na omak klouže, prstem nedosáhnu na vrch obrazovky jako u Sony Xperia P. Nepotvrdilo se z toho ani jedno. Projel jsem zařízení ze všech stran. Nechybělo mi hardwarové tlačítko fotoaparátu, překvapilo zvláštní přepínátko tichého režimu. Jen stálý uživatelé telefonu mi mohou říci, zda vydrží několika měsíční běh. Nezdá se mi. Zapínám testovaný model, objevuje se jablíčko a jasně zářící barvy. Tomu musí uvěřit každý, že retina rozlišení nabízí dech beroucí zobrazení dění na obrazovce. Radost se na ní dívat. Pro objasnění jen musím dodat, že mi nedělá žádnou potíž se vrátit na svůj starý Samsung Galaxy Ace s rozkostičkovaným displejem.

Rozzářila se mi očka, když jsem mohl připojit už své starší Apple ID při pomyšlení na vyzkoušení aplikací, které mi doposud byly vzdálené. Ty doladěné detaily, designové krásy. Jen si vzpomenout, co všechno mi pod rukami na webu prolétlo a najít na Apple Store. Nakonec jsem se dostal k mým nejpoužívanějším aplikacím, doporučení Store a pár nálezům na internetu. Vyhlídnuto jsem měl také vyzkoušet interní služby mezi které patří iMessage a Siri.

Baví mě hrát Letterpress bit.ly/X83EmN obohacuje slovní zásobu a Guess the Movie bit.ly/X83uMe #japhone

— Jakub Vaněk(@fremycz) January 14, 2013

Prvopočátek všech komplikací byla moje neschopnost se orientovat. Mnoho problémů se tak vyřešilo přes twitter od Apple uživatelů. Delší dobu se mi skrývaly v nastavení zmiňované iMessage. Po aktivaci jsem si lehce navyknul neřešit, zda se jedná o placenou SMS či chatovou zprávu. I s tarifem se stovkou SMS, které běžně nepropíši. Facetime mé stydlivé duši nepřirostl, ale na 3G síti tu chvíli fungoval bez problémů. Tam, kde jsem aplikace znal, stejně čekalo překvapení v podobě vychytávek. Asi aby iOS zůstal populárním, připraví si vývojáři pro tuto platformu něco navíc, trochu jinak. Ostatním to chybí, ale zakomponováním do jiných verzí by ztratili exkluzivitu.

Tethering neboli sdílení internetu na iPhone 5 lze povolit, dokonce o situaci krásně informuje na displeji (viz fotogalerie). Celkově po přidání lišty notifikací známé z Androidu se přehled vylepšil. Alespoň takový mám pocit s odstupem od Apple zařízení. Pouze mě štvalo, že se jednotlivé upozornění gestem nesmažou a snad ani automaticky nemizí (myšleno po přečtení tweetu v aplikaci například, nikoli po kliknutí na notifikaci). Nicméně rotace nové notifikace v horní části displeje je geniální bonus. Mám velké prsty nebo nevím. Dotknout se přesně požadovaného místa byl často problém, na jiném telefonu jsem si toho nevšiml. Nepříjemně se mi psalo i na klávesnici, hlavně ve spodní řadě poblíž backspace, který mi často umazával část textu. Zvyklý jsem na Swiftkey.

O testu: Hlavním cílem bylo použití iPhone 5 s Google ekosystémem.

Obrazovka aplikací se plní, iTunes Store se stále ptá na heslo a šíleně mě tím otravuje. Když už jsem povolil sdílení polohy, dialogových oken se stejně nezbavím. Na počátku testu mě zajímalo, zda si dobře povedu s Google účtem. Používám jeho email, uloženy u něj mám kontakty i kalendář. Až na kontaktní seznam jsem naportoval celý ekosystém. Také Chrome prohlížeč jsem otevřel se svými záložkami, i když tady podotknu, že Safari obstálo také na výbornou. Změna aplikace proběhla pouze u poštovního klienta, jelikož jsem se s defaultním nesžil. Gmail mi umožňuje přehled v systému štítků, jen některé HTML emaily nezobrazuje pro mobilní rozlišení pohodlně. Poradíte mi snad, jakým nejjednodušším způsobem dostat kontakty z cloudu Google do iOS? Nepřišel jsem na způsob žádného automatického načtení, možná popřemýšlel pouze o importu dat. Testování stejně proběhlo se zapůjčenou SIM, kterou na vlastní hovory nevyužívám, takže kontakty nechyběly.

Je vidět, že stačí si zřídit Apple ID pro nákup aplikací a hudby, což dnes není problém pro nikoho – sám jsem účet měl již delší dobu, používám ho na Windows – a dorůst do věku, kdy vám nebude škoda utratit drobné za digitální obsah. Při migraci třeba znovu zakoupit hry a aplikace na iOS. Na týden se to opravdu nevyplatí a tak nevím jak slušný je twitter klient Tweetbot. Zbývá zmínit zvuk a fotky. Krásně tvarovaná sluchátka jako jediné in-ear pecky drží v mých uších bez problémů. Nemám obvykle rád něco strkat dovnitř ušních lalůčků navíc, když levá nebo pravá pecka střídavě vypadává. Teprve pak si můžu vychutnat hudbu. Nejsem žádný expert a spokojím se s tím levnějším, přesto říkám, že poslech patřil mezi lepší. Hlasitý a důrazný. To o fotkách se tak jistě říci nedá. A jsem zvědavý kolik kritiky se najde. Během testování jsem napsal tweet, že žádný foťák v mobilním telefonu mě nepřekvapí. Tak nevím, co čekám. Noční snímky za šera jsem čekal povedenější, subjektivně se neliší od konkurence. Ty běžné instagramové momentky a rodinné album zvládá bravůrně díky rychlé spoušti. Ukázkové scény jsem nedělal, nakonec ani nenatočil video.

Hodnocení zní: kvalitní telefon s příjemným držením v ruce a nadstandardním zobrazením displeje a detaily v aplikacích. Pro androidisty chvilku potrvá najít veškerá nastavení a funkce. S jistotou můžu říci, že pobývat na ekosystému Google a mít iPhone vlastně od konkurence není překážkou. Nikdo neháže klacky pod nohy. To se mi líbí.

Poděkování patří T-Mobile Czech Republic za umožnění této zkušenosti.

Aktuální poznatky na twitteru s hashtagem #japhone

Galerie

Minulý rok byl velmi bohatý na události, hodné na zapamatování a rytí do kamene. Nevpisuji je papírových deníků a tak je tu dobrá příležitost nahlédnout do mých vzpomínek.

Nastartoval jsem rok 2012 pohledem z okna pražského bytu s nejbližšími přáteli. Už poslední den před novoroční oslavou to probíhalo výborně. Příprava večera třemi kamarády povzbudí myšlení sám o sobě, návštěva bývalých spolužáků na koleji připomene krásná léta minulá. S půlnocí přišel krok neboli skok do roku neuvěřitelné rychlosti. Psal jsem, že leden je od vysokoškolské doby zbytečný měsíc, protože proteče jako voda a nic zajímavého se nestane. Tehdy ovšem přišla pozvánka a otevřené dveře na prezentace a tiskové konference firem. Uvítal jsem nové Nokia Lumia na našem trhu, poznával nové známé. Budoucnost netvoří jen osobnosti, ale také pracovní příležitosti a ty se hledají nejlépe na veletrzích. Poprvé na podobné příležitosti Career Days, zprvu příliš nepotěšen, o tom svědčí i dodnes nevydané poznámky na blogu. Mohu však říci, že po roce se opět těším a letos přípravu na březnovou akci nepodcením. Ve čtvrtém ročníku VŠ je ideální čas k nahození udic.

Sníh odtál, jaro na prahu. Já začínám s přípravami na bakalářské státnice a odevzdání závěrečné práce. Pozdě ale přeci. Nenechal jsem si ujít momenty s přáteli. Když přišel čas na pivo, neodmítl jsem. V dubnu jdou povinnosti stranou, zatmívá se sál a plátno českých filmů ožívá na festivalu. Festivalu Finále v Plzni, který se mi za poslední roky stal milovanou událostí. Den co den v Měšťanské besedě téměř po boku Tomáše Baldýnského. Opět výjimečná událost, co si nenašla své místo (zatím!) ve zdokumentované podobě ve formě článku. Už tehdy vznikla historka, která bude lákadlem na celý příspěvek, o obsazení pozice režiséru Strachovi. Jeho křeslo bych si nikdy nedovolil vzít, pokud bych situaci znal předem, ovšem jeho gentlemanské chování mi zní ještě dnes. Květen, měsíc mých narozenin nebyl v sudém roce zvolen pro oslavu – už proto se těším na letošní, kdy si párty pořádně užiji – přinesl tradiční sportovní výkon. Dálkový pochod Jezerka se mi po XX-té stává programem na celý den.

A přišel vyslovený slib, který realizace ještě nedospěl. Příležitost navštívit Think Tank pozvedla půllitr piva nad plzeňským Barcampem. S Josefem Šlerkou se rodily první myšlenky. Jednou bude. Následně se mě organizátoři doháněli na setkání s Neil Pettersonem, člena týmu hlavního evropského města kultury 2008 a liverpoolským rodákem. Měl jsem strach a nepříjemný pocit z rozhovoru v angličtině. Doporučoval jsem mu svíčkovou v místní restauraci a vysvětloval můj hudební styl. Tak půlhodina vypadá, když namísto rozvíjení kulturních myšlenek se vás hostitel snaží donutit dostat ze sebe alespoň nějaká slova. Doufám, že získal o mně přijatelný dojem. Bakalářka se z ničeho nic zrodila po šíleném doběhl. A nakonec, nerad předbíhám, byla v září úspěšně obhájena. Červen byl dobou změn také v oblasti plzeňského léta. Napojil jsem se na organizační tým Živé ulice a pomáhal dostat se k místním občanům i jako přivandrovalý student. Škoda, že během července a srpna jsem nebyl přítomen na hlavním proudu koncertů festivalu. Ze školního tématu stojí za pozornost snad jen drtivý finiš zkouškového. Můj úspěch ve čtyřech posledních zkouškách v bakalářském studiu za týden vejde do dějin mého života. Ostatní to tolik nezajímá. Výsledek zaručil dokončení první fáze vysoké školy.

Spolupráce je synonymum roku 2012. Díky twitter podhoubí odstartovala překvapivě komunikace s českým zastoupením Lenovo. Já si každé příležitosti vážím a zejména kvůli lidem je mi spolupráce příjemná. Přijal jsem pozvání do Ambiente Brasileiro, do deníku zapsané jako gastro požitek. Červenec. Karlovy Vary, film a KVPijatika rozhořely drby o ovocném páru a potěšily myšlenkou, že mě někteří lidé uvidí rádi také po roce. Co vám po tom je? A díky. Srpen. Blesková návštěva Open Air Festivalu Panenský Týnec. Zajímalo by mě, kdy já se tam dostanu už na delší pobyt? Než přehodnotíte jednu vzpomínku druhou, uvažujete o ní jako o nejlepším momentu. Světová dovolená v českém městečku Plasy byla už proto, že tento rok otevřeli minigolfové hřiště s cestou kolem naší Země. Ještě mě ty výlety s rodinou baví. Jenže čtrnáct dní na to jsme odjížděli do Berlína. Obrovská příležitost díky Telefonice O2. Tato spolupráce odstartovala již v srpnu 2011 a to jsem tehdy netušil, kam se za tu dobu dostanu. Byl to moment, ze kterého těžím ještě nyní a snažím se využít nasbíraných zkušeností.

Ze všeho nejvíce si cením setkáních s nimi. Hovořím o lidech, jenž jsem chtěl delší dobu poznat. Už v únoru se kontaktu nebála krásná Terezka, po pracovním shonu si oddychnout šla se mnou Jana a do seznamu bych připsal také Alenu, Báru, Hanyho, Terezu, Danielu, Ondru, Michala, Janu, Radima a další. Po uběhnutém více jak půl roku můžete potvrdit, že smůla se mě nedržela. Výher není nikdy dost a já se snažím z nich mít stále stejnou radost. Nyní se tak těším z tabletu a objevuji kromě testovacích kousků elektronických zařízení kouty dříve nepoznané. O té placce řeknu, že dokud jsem ji neměl, nepotřeboval jsem ji. Už je to jinak. Veselý start nového semestru, už v navazujícím studiu, se nesl v obležení hudby a koncertů k začátku studijního roku patřící. Smál jsem se celý rok, i když na stand up zašel jen dvakrát. Prodloužit si život o pěknou řádku stejně vydařených let neopomenu.

Překvapení číhají na každém kroku. Přijde i chvíle, kdy máte radost z povedené situace. A tak jsem jednoho večera poznal dvě slečny, se kterými ještě pár dní na to stálo za oslovení. Chápejte, já mám radost z každého úspěchu. Jen když vám to nezkazí praxe na elektrárně, ale to je nový příběh do roku 2012 téměř nepatřící. Mrzí mě snad jen vlastní chyba, nevhodné jednání. Ovšem životní facka a uvědomnění si, jak mě můžou vnímat druzí. Stále doufám v obrat situace, i když jsem se několikrát přesvědčoval o opaku, tak snad už dva roky staré seznámení neskončilo neobratným pokusem o kontakt. Pro mě jsou ti lidé poté hvězdami. Přeji jim radost a úspěch i bez domnění tohoto pocitu.

Zakončit rok jak se patří. Opět s vyřčeným přáním nad Prahu. Poklidnější, podobně vydařený Silvestr zavřel vrátka za starým obdobím. V prvních minutách jsem hned sušil mokrou podlahu, což jistě (ne)svědčí o mém přístupu k domácím pracem. Vcházím vstříc novým příležitostem a nevzdávám se.