Nedávno, po přibližně jednom a půl roce od koupi iPodu Shuffle, jsem se rozhodl zakoupit nová sluchátka. Ta původní od Applu totiž přišla o gumu a nehrají tak jak bych si představoval. Poohlédl jsem se tedy po nových, samozřejmě v odpovídající kvalitě. A jakmile jsem je uviděl, bylo to u nás v “Obchod se všim”, bylo to jasné. Ležely tam a na nich úžasná cena – 20,- Kč.

Zakoupil jsem tedy skvělá značková sluchátka SOINCY. Zas taková změna oproti původním to nebyla, i tato jsou bílá, pouze drát je černý, ale to je maličkost. Zabaleny byly v perfektní krabičce, člověk je mohl ihned jednoduše vyndat a používat, žádné složité držáky neotravovaly. Jack konektor je devadesátistupňový, konečně mi tedy nepřekáží drát, trčící z iPodu. Nevím, jak jsem to mohl dříve vydržet. Kabel je velmi pevný, na jeho ohnutí je potřeba o něco více síly, než u předchozích sluchátek. Daleko méně se zamotává a nevytváří takové ty ošklivé nerozmotatelné uzly. A sluchátka samotná? Bílý plast, s krásným stříbrným proužkem vně. Designový skvost, ne nuda Applu.

Kvalita zvuku je dokonalá, neobtěžují mě ani přebytečné basy, ani výšky. Kdo má ten rozsah pořád poslouchat, tato sluchátka inteligentně zahrají jen střed, který za něco stojí, navíc pro uši nenamáhavě. Krásně plochý zvuk. Vaše uši se tolik nenamáhají. Proč kupovat drahá sluchátka s obrovským rozsahem a zničit si jimi sluch?

Skvěle promyšlené zpracování, inteligentní zvuk a velmi příznivá cena. To jsou jen některé důvody proč se rozhodnout pro značku SOINCY.

Jo, je to parodie. Ale opravdu je mám. Jdu se poohlédnout kam jsem zahrabal KOSSy.

Končí Musicblok, končí Pětka v Pomeranči a, to nejdůležitější, končí Noc s Andělem, vysílaná 11 let. Filter o tom píše jako o neoficiální informaci, nicméně Pavel Anděl v poslední Noci (7.11.) sám oznámil konec. Čeká nás vysílání pouze do konce letošního roku, završené Silvestrovskou Nocí s Andělem. Mezitím se objeví speciální 500. díl, vysílaný již od osmi hodin, s několika zajímavými hosty. Ovšem toto jubileum nic nemění na oné smutné události.

Česká televize postupem času posouvala Noc z přechodu mezi večerem a nocí až k půlnoci. Asi si řekli, že když už noc, tak noc. Nevím, důvody neznám, ale nezná je ani sám Pavel Anděl, což je vcelku zarážející skutečnost.  Jeho slova však potvrzují mou domněnku. V ČT neexistuje nikdo, kdo by tomuto tématu rozuměl a postavil se za něj. Chybějící kvalifikované osoby tak srážejí hudební pořady ke dnu.

Vrátím-li se k dalším končícím pořadům, Musicbloku a Pomeranči, musím uvést další skutečnost uveřejněnou ve Filteru. Tyto pořady totiž spojuje jedna osoba. A tou není nikdo jiný než onen Pavel Anděl. Na obou má nějaké zásluhy a nyní jeden po druhém zmizí z obrazovky. Stejně jako “jeho” Noc. Je možné, že se vedení TV znelíbil a ta se jej snaží zbavit.

Je tu ještě jedna možnost, proč k tomuto dochází. Je možné, že ČT vyklízí pole před příchodem MTV do Česka. Zdá se mi to nepravděpodobné, protože nevím o jejím pořadu alespoň vzdáleně podobném české Noci s Andělem. Strach z konkurence by byl tudíž neodůvodněný.

Česká televize by měla brzy uveřejnit programové schéma pro rok 2010, snad se dozvíme více podrobností, především hlavní důvod stažení Pavla Anděla z vysílání. do té doby nám nezbývá než čekat, případně bombardovat ČT dotazy.

PS: Jen pro zajímavost, na webu Noci s Andělem má tento pořad anketu hovořící jasně. 83% lidí z 22233 jej považuje za výborný.

První co po pár návštěvách momentálně zjistíte, že není hotovo, jsou služby Moje kontakty, Moji kamarádi a Samoobsluha. U nich totiž zůstává i po aktivaci a nějakém tom používání pouze tlačítko Aktivovat. Jinak to na úvodní stránce vypadá celkem slušně. Vidím přehled SMS i hovorů, procentuální úplnost profilu (dosáhl jsem zatím maximálně 55%), okénko Co se děje a další.

Přesuneme se k jednotlivým sekcím webu.  SMS brána mi funguje skvěle. Nabízí kontakty jak podle psaní čísla (nevadí, jestli píšete od prostředku) tak i jména, používání šablon jde bezvadně (jak ukládání, tak používání). Po odeslání zprávy Vám Vodafone vždy oznámí kolik to celé stálo, třeba že to bylo zadarmo. Krásně jede i zpožděné odesílání, zpráva přijde na minutu přesně.

SMS/MMS schránka si vyžádá kód, který Vám přijde na mobil. To je vyřízeno ihned. Vidíme krásný přehled přijatých i odeslaných zpráv, seřazených podle data. Lehce si dohledáte kompletní konverzaci a ihned přečtete. Tady se budou odehrávat už jen malé úpravy.

Odskočíme dále od zpráv, k výpisu telefonních hovorů. Začíná to drhnout. Už na úvodní stránce Vodafone Parku se zobrazí pouze hovory přijaté. Odchozí jsou pořád na nule a nelze je zobrazit ani po otevření sekce. Objeví se Vodafonní chybová hláška “Požadovaná data momentálně nelze vydolovat.” Prohlédnout si tedy můžeme jen Příchozí hovory. Vidíme, kdo volal, kdy volal, jak dlouho volal a klidně mu můžeme ihned zaslat sms. Odsud funguje i export do *.csv (Excel). Ten ostatně funguje i v archivu zpráv.

Kontakty zatím nejsou v úplné pohodě. Můžete si přidat manuálně kontakt po kontaktu, ale import není doladěný. Dělá nepořádek v diakritice a, to je hlavní, neimportuje telefonní čísla. Což není zrovna ideální, že? Mělo by fungovat i propojení se službou ZYB.com, to jsem zatím ještě nenašel. Ale mělo by přidat 30% k úplnosti profilu. Moc a moc úprav nás čeká.

Moji kamarádi – služba, kterou jsem nemohl v praxi téměř vůbec otestovat. Není na kom. Doufám, že se brzy někdo najde, abych mohl popsat i toto. Ale vypadá to funkčně. Samoobsluha, jak už jsem psal minule, je řešena (možná zatím, možná nastálo) formou aplikace, která Vás přesměruje na klasickou Vodafonní samoobsluhu. Tady napatě očekávám jestli se to nějak změní.

Co do budoucna? Vodafone toho slibuje mnoho. Největší novinkou oproti současnosti by měly být placené aplikace a další obsah. To je v plánu začátkem roku 2010. Hodně změn se slibuje v designu, v diskusním fóru, wiki… Uvidíme, kdo ví co nás ještě čeká.

Pozvánka samozřejmě nepřišla náhodou,ale stačilo jen zaregistrovat svůj mail na www.vodafonepark.cz a pár dní počkat (přibližně týden). Po proklikání se registrací jsem se dostal na samotnou hlavní stránku Vodafone Parku. Design se ještě bude podle Vodafonu dosti měnit, ale co si myslím, že se nezmění, je velmi pěkně zpracovaná flashová nabídka hlavních služeb. V ní máte na výběr Pošli SMS/MMS, SMS/MMS schránka, Moje hovory, Moje kontakty, Moji kamarádi a Samoobsluha. U každé položky byl v první chvíli pouze odkaz Aktivovat, nic se Vám nespustí bez Vašeho požádání.

Po rozkliknutí jedné ze sekcí jsem se dostal k další fázi registrace, kde po mě bylo požadováno telefonní číslo a následně mi přišla ověřovací SMS. (Jeden malý detail mě potěšil, sice že je možné použít i OpenID.) Účet byl tedy propojen s mobilem a já se posunul k samotným službám. Dnes nebudu detailně popisovat co každá služba umí, udělám z toho malý seriál o celém portále, kde jej projdu krok po kroku. Ale zpět. Jako první mě zajímala SMS a MMS brána. Tuším, že bude tou nejpoužívanější funkcí. Zde Vás uvítá jednoduchý formulář pro odeslání SMS a, co mě pobavilo, šablony. Jsou mezi nimi takové kusy jako třeba Antikoncepce, po čímž je schována SMS “Vem si přášek:)” nebo Nestíhám, řekli byste tradiční šablona, ale ukryto je pár pohádkových veršů “Pratele chvatam, chvatam, nemam chvili klid. Ja tam, ja tam davno uz mel byt…(Je to tam celé s nový zakončením ;) )”. Vodafone skutečně umí i pobavit. SMS brána také umožňuje odeslání zprávy v určitý čas (ideální pro šablonu antikoncepce :) ). Zkušební smska na T-Mobile došla ihned, přičemž cestou byla osekána diakritika.

SMS/MMS schránka nabízí velmi přehledný soupis přijatých a odeslaných zpráv. Můžete rovnou odpovídat, přeposílat atd. Žádné překvapení tu na nás nečeká. Položka Moje hovory obsahuje téměř to samé jako předchozí, jen pro telefonní hovory namísto zpráv. Moje kontakty – seznam kontaktů s možností importu z oblíbené služby ZYB.com a samozřejmě ručním přidáváním a úpravami. Moje kamarády nemohu moc popisovat, protože tam prostě nikoho nemám, snad se na ně časem také dostane. Konečně Samoobsluha je v současné době v podobě aplikace (o těch se ještě zmíním), která Vás přesměruje na samoobsluha.vodafone.cz.

Tím se dostávám k samotnému formátu portálu. Ten totiž není normální statickou stránkou, ale vzal si za vzor třeba iGoogle nebo Netvibes.com. To znamená, že máte k dispozici volnou plochu, kterou můžete naplnit podle své libosti. V nabídce jsou boxy s novinkami, aplikace nejen pro novou Vodafonní sociální síť Parťáci a mnohé další. Kdo ví co se objeví časem. Nejlepší aplikace bude od Vodafonu ohodnocena peněžitým bonusem ve výši 1 000 000 Kč!

Abych to zhodnotil, první setkání s Vodafone Parkem ve mně zanechalo samé pozitivní dojmy. Samozřejmě jsem narazil i na chyby, ale od toho tu Beta testování je. Vývoj portálu budu sledovat a vypisovat nejdůležitější informace, ať již na twitter nebo sem.

Jsem aktivní sportovec, a troufám si tvrdit, že jednu dobu jsem výše popisovanou situaci zažil na vlastní kůži. Nic Vám neschází, nic Vás neotráví nebo nerozčílí. Ono by možná i scházelo, otravovalo či rozčílilo, ale Vám je to jedno. Pouštíte to dál, ať si to užije někdo jiný. Jenže jak jsem psal, všechno někdy skončí. Pro mě však byl ten konec až moc krutý.

První závody v sezóně, první ostrá čtvrtka, vítězství, osobní rekord. Začalo to hezky. Při rozcvičování na štafetu jsem si ale všiml, že mě trochu tahá tříslo. Zprvu jsem tomu ale nevěnoval příliš velkou pozornost. Pořád něco někde táhne nebo pobolívá. Celý den skončil úspěšně, vítězstvím mého týmu. O to větším zklamáním byl příští trénink. Ani jsem se nerozběhal a musel jsem domů, nešlo to. Trenér vyhrožoval až tříměsíční zdravotní pauzou. To jsem ještě nevěřil a doufal v brzký návrat na ovál, bohužel se to nelepšilo a i po oněch třech měsících to bylo stejné. Tou dobou už jsem jen doufal, že se alespoň na podzim vrátím do závodního kolotoče. Chyba, následovalo několik návštěv u lékařů, ovšem bez valného výsledku. Po pěti měsících od zranění nevím co mi je, proč to je ani jak dlouho ještě.

Příběh, který se může stát každému z Vás. Při něčem takovém člověka přepadne bezmoc, psychická tíha “nekonečného zranění” je větší a větší. Pak se zdá, že se nic nedaří, že jde všechno do háje. Dobrý výsledek v čemkoli se zdá býti nedosažitelným. Topíte se ve vlastním neštěstí… (ne, nebudu to popisovat dál) ALE! Smůla se člověka nedrží, přelétá z jednoho na druhého. To jen jeho vlastní psychika může za nezdary. Bere jako vlastní selhání i věci, nad kterými by předtím jen mávl rukou a víckrát si na ně nevzpomněl. Nikdo se nesmí uzavřít do sebe a užírat se vlastními výčitky svědomí za věci, které vůbec nejsou důležité. Musí si všímat okolí, přátel, budoucnosti. Jedině pozitivní přístup k věci pomůže překonat všechny útrapy.

Tolik mé filosofické úvahy…

Člověk jde po ulici, v klidu, nikam nechvátá, užívá si krásného počasí a zhluboka dýchá (nejde po Praze). Najednou ho z jeho rozjímání vyruší cizí, nekvalitní hudba, naprosto odlišná od jeho vlastního vkusu. Naproti jde teenager.

S rozvojem hudebních mobilních telefonů (SE Walkman, Nokia XpressMusic…) se také stále více rozmáhá zavrhovaní mp3 přehrávačů a obzvlášť samotné používání sluchátek. Mládí, snažící se být in, si dnes muziku pouští rovnou z mobilních telefonů přes nekvalitní repráčky. Člověk zvyklý na kvalitní zvuk, doslova jím zhýčkaný, jako třeba já, doslova trpí. Tento způsob přehrávání ničí i velmi kvalitní hudbu a sráží ji to na úroveň garážových bandů.

Ke každému mobilnímu  telefonu dnes dostanete sluchátka. Nestačí Vám kvalita? A nemá náhodou váš přístroj 3,5 mm jack? Má? Tak na co čekáte? Kvalitní špunty jsou k mání na každém rohu. Konec výmluvám! Mě nazajímá co posloucháte za muziku. To si sdělujte tomu, koho to zajímá. Založte si třeba last.fm. Mě je upřímně jedno, jestli se Vám líbí Ewa Farna nebo DJ Wich. Nechci po cestě na vlak poslouchat cizí nekvalitní hudbu.

Samozřejmě můžete namítnout, že si tedy mohu vzít svůj iPod a pustit si do uší co chci. Ale to musím? Abych se zbavil Vaší hudby musím si pustit vlastní? A co když nemám náladu poslouchat muziku? Nebo co když jdu s někým, nejdu sám? To si mám pustit hudbu a vykašlat se na svůj doprovod? Ne. Dělat to nechci a ani to dělat nebudu.Vy si vytáhněte ze šuplíků svá sluchátka a připojte je k telefonům. A nerušte své okolí. Kouření ve Vaší blízskosti také mnohým z Vás vadí. Je to podobné. Veřte mi.

Článek není adresován ani tak čtenářům, jako spíše všem, kteří jsou zapojeni ve fenoménu hudby z mobilu.

Pouštíte si hudbu z mobilu, jdete-li po ulici? Vadí Vám to? ]]> http://ctvrtkar.name/2009/04/fenomen-hudby-z-mobilu/feed/ 3 http://ctvrtkar.name/2009/04/fenomen-hudby-z-mobilu/ http://feedproxy.google.com/~r/BlogNa400m/~3/y1ETyfstx4s/ http://ctvrtkar.name/2009/03/zahranici-proc-ne/#comments Mon, 23 Mar 2009 04:32:19 +0000 ctvrtkar http://ctvrtkar.name/?p=49 Žít v zahraničí. To se sice lehce řekne, ale hůře provádí. Nejde o jazykovou bariéru, v dnešní době, kdy se děti učí anglicky již od třetí třídy, ne-li dříve, to je zanedbatelný problém. Samozřejmě pokud máme v úmyslu přestěhovat se do jedné z anglicky mluvících zemí. Problém je v nás. Těžko opouštíme svou rodinu, přátele a svou vlast. Naše srdce se s tím odloučením ne a ne smířit. Přesto v minulosti mnoho Čechů odešlo jinam, za lepším. Vedla je k tomu možnost začít nový, lepší život například za mořem nebo pouze nepřízeň komunistického režimu. Každý z nich k tomu měl svůj důvod. Věřím však, že všichni vzpomínají na svou zemi s láskou. Jinak to snad ani nejde.

Dnes je doba jiná. Netlačí na nás (zatím) politická situace ani horší životní podmínky. Je jen málo důvodů zemi opouštět. Mezi ty nejvýraznější však patří peníze. Zahraniční platy jsou od těch českých daleko a to obzvlášť v některých profesích. Středoškolský učitel dostane u našich západních sousedů čtyřikrát více, než u nás. Vyšší výdělek už zlákal mnoho mladých a schopných lidí. Ti opouštějí Českou republiku pořád a u nás po nich vzniká díra. Ale já jim nedivím. Pokud člověk nemá opravdu velký důvod zůstávat, a rád by zkusil něco nového, odchází. Já volný pracovní trh v rámci Evropské unie vítám. V budoucnu, pokud u nás nebudou lepší možnosti uplatnění, nevylučuji, že bych jej využil. Žít v cizině, jednou za čas zajet domů na návštěvu, by mi nevadilo. Jsem člověk samostatný. Hranice mizí, lidé se stěhují. Vzdělaní lidé jsou vždy a všude vítáni s otevřenou náručí. Proč taky ne, že?

Budoucnost nebude národnost řešit. Jsi zde, vzdělávej se zde, pracuj zde, žij zde. Jsme rádi, že jsi tu. Chceš-li odejít, jdi. Ale pamatuj, kde je tvá vlast. Na to nikdy nezapomeň. Nepouštěj svou lásku k rodné zemi ze srdce. Budeš toho litovat.

<Článek byl psaný v listopadu 2008 v rámci projektu Studenti čtou a píší noviny, pořádaném MF Dnes.  Od té doby neupravován.>

Odstěhovali byste se za prací do zahraničí? Nebo nikdy neopustíte svou rodnou zemi? Co by Vás k tomu donutilo?

Role muže a ženy je ve společnosti pečlivě rozdělena. Obzvlášť ve výchově potomků. To je „mami“, to je „tati“. Jinak to nejde. Jenže co když ano? Proč nemůže být „mami“ a „mami“? Může za to jistá konzervativnost naší společnosti. Dnešní český národ vyrůstal v časech komunismu a potlačování rozdílů. Homosexualita byla skrývaná. Až dnes je tento trend pozměnitelný. „Oni“ jsou všude mezi námi a neskrývají se. Za svou orientaci se přestávají stydět, chodí spolu na veřejnost. Dokonce se mohou i vzít. Ano, i registrované partnerství je dnes možné. Jedna věc tu však schází. Lidská přirozenost velí mít dítě, o které se můžeme starat a vychovávat jej. Češi si ale nepřipouští, že by něco takového mohlo být i přáním lesbiček nebo gayů. To je chyba. Nevím, jestli by mne vychoval pár stejného pohlaví lépe nebo hůře než moji rodiče. Troufám si ovšem tvrdit, že nijak špatně. Naplnit láskou bližního svého dokáže kdokoli. Stačí chtít.

Dětské domovy jsou přeplněné a pěstounů málo. Žalostně málo. Proč tedy nedovolit zajištěným párům adopci? Důvod k tomu jistě není. Jediným problémem jsou lidské předsudky. To je věc, která by nutně potřebovala změnu. Nestačí k tomu přání lidu, musí se o to postarat sami homosexuálové. Za svým cílem, mít dítě, by si měli tvrdě jít a prosazovat ho, protože to je jediná možná cesta ke splnění mnoha životních snů. Dětí čekajících na adopci, toužících po ní, jsou stovky, možná tisíce. Mnoho z nich by se dočkalo. Při současném stavu legislativy mají, bohužel, smůlu. Homosexuální páry nemají možnost vzít si je do své péče. Sami dítě mít nemohou, tak proč bránit v něčem po čem touží obě strany? Protože „nedostanou matku a otce“? Vždyť dostanou dva milující rodiče, je jedno, jsou-li to dvě ženy, dva muži nebo klasický pár. Všichni dokáží milovat, pomáhat a starat se. Jediným problémem jsou ty zatracené předsudky. Negativní vliv na dítě ze strany rodičů může být vždy. V jakékoli rodině.

<Článek byl psaný v listopadu 2008 v rámci projektu Studenti čtou a píší noviny. Byl uveřejněn v jihočeském vydání MF Dnes. Od té doby neupravován.>

Co si myslíte vy? Souhlasíte se mnou? Nebo se Vám to příčí?

V roce 2007 se v Sydney odehrála zajímavá událost. 2,2 milionu domácností a firem na hodinu zhaslo. Jednoduše vypínačem vypnuli světlo. Ptáte se proč? Proběhla zde akce pod názvem Earth Hour 2007. Místní obyvatelé tak vyjádřili svůj názor, a rozhodli se zvolit Zemi, místo globáních změn klimatu. Ovšem nic neskončilo pouze v Sydney. V loňském roce se akce opakovala a tentokráte v mnohem větším měřítku. Zapojilo se na 50 milionů účastníků z mnoha zemí světa a mimo jiné zhaslo i římské Koloseum, Golden Gate Bridge v San Franciscu nebo Opera House v Sydney. Dokonce i billboard Coca Coly na Times Square se ponořil do tmy.

Letos akce narůstá na objemu a cílem se stala magická hranice 1 miliardy zapojených. Poprvé v historii může každý žijící člověk na Zemi vyjádřit svůj nesouhlas ke znečišťování klimatu. Je jedno odkud jste, zapojit se může kdokoliv. Máte dvě možnosti jak toto udělat. První a tou nejdůležitější je 28. 3. mezi půl devátou a půl desátou večer zhasnout světla. Zkuste hodinu žít ve tmě. Je to pro Vás problém? Překonejte jej! Druhá možnost, jak vyjádřit poporu, je registrací na stránce earthhour.org. I zde se ale zavazujete, že v onen čas u Vás nebudou svítit světla.

U mě se svítit nebude. Chci využít toho, že se mohu alespoň nějak zapojit do boje proti změnám klimatu. Nemyslím si však, že se podaří splnit cíl. Miliarda lidí, to je hodně.

Zapojíte se? Nebo zastáváte názor Václava Klause, že globální změny klimatu neexistují?

Mohu to říci rodině. Mohu to říci přátelům a celému svému okolí. Jenže já to chci říci Vám. Svůj názor na věci dějící se okolo nás všech. Jestli Vás bude zajímat a budete ho číst je už čistě na Vašem rozhodnutí.

Nechci předvídat, co na mém blogu v budoucnu najdete. Jsem spontánní pisatel, píšu pokud mám co. Nečekejte zde nucené články jen pro udržení návštěvnosti. Ta mě moc nezajímá. To, co mě zajímá jsou Vaše odezvy, Vaše komentáře. Jestli se tento blog ujme je tedy na mně jen z části.

Čas od času potřebuji ventilovat do světa všechno, co mám právě v hlavě. To je účel tohoto blogu. Dostat mé myšlenky “do éteru”. Myšlenky naplňují články obsahem. Nic neříkající texty, objevující se na jiných blozích mě nebaví. Tohle je poslední umělý článek.

Co si o mně budete myslet po pár mých výplodech, je Vaše věc. Poznáte můj pohled na svět. To je můj cíl. Nechci měnit svět ani nic jiného.

Pokud byste si všimli chybičky, můžete mi ji napsat? Děkuji