bloghismo

Tekutý pes v kostýmu Supermana s obličejem Burta Reynoldse - tři v jednom.

2010-08-04T18:56:00.004+01:00

Obsah sáčku s obrázkem psa vysypte do pěti litrů vlažné vody a za stálého míchání přiveďte lázeň k varu. Horkou tekutinu zřeďte roztokem z druhého sáčku, na kterém je vyobrazen Burt Reynolds a překryjte celou nádobu kostýmem Supermana z přiložené krabice. Po úplném vychladnutí na vás z hrnce začne vrtět ocasem malý roztomilý pudl s obličejem slavného herce v kostýmu supermana.

No tak tohle opravdu neexistuje a budeme si asi muset ještě chvíli počkat, než takový produkt neviditelná ruka trhu našmátrá. Přečetl jsem si ale, že existuje společnost a její náplň je pro mě skoro stejně zábavná jako instantní super-reynolds-pes na dně hrnce. Firma se jmenuje Flexpetz a prodává něco jako spoluvlastnictví psů. Za sto dolarů měsíčního členství se vám otevírá kouzelná možnost půjčovat si psa. Na den, na dvě hodiny, jak se vám zlíbí, šlechetnost a uznání provozovatelů, pokud jde o zvířátka, nezná mezí. Samozřejmě si musíte řádně online rezervovat, aby vaše záměry nekolidovaly s přáním jiného člena klubu. Půjčení vás bude taky něco stát, vem to ale čert, když jde, jak se říká, o nejlepšího přítele člověka. Předtím než si pejska poprvé půjčíte, dostanete ještě povinné "vstupní školení" přímo u vás doma, kde se naučíte všechno, co potřebujete k péči o psa vědět. A sto padesát dolarů za tohle školení? No každý z nás už v životě přišel přece o víc. Doufám jen, že při tom všem nepřicházíme o rozum.

Kdybyste se chtěli na vlastní oči přesvědčit nebo třeba služby této společnosti vyzkoušet, stačí zadat do Googlu spojení "rent a dog" a stránky Flexpetz na vás vyskočí hned na prvním místě. V Praze zatím firma žádnou pobočku nemá, ale kdoví, v globální ekonomice může vyrůst třeba už zítra.

Na Sicílii bylo, je, ale nebude.

2010-06-13T21:42:00.002+01:00

Život prý můžeme vnímat v šesti časových zónách. Dva přístupy jsou zaměřené na minulost, dva na přítomnost a dva na budoucnost, alespoň podle profesora sociální psychologie z Berkeley Philipa Zimbardo. V jeho výzkumech se objevuje spousta zajímavých myšlenek. Například se ukázalo, že čím blíže rovníku lidé bydlí, tím víc se orientují na přítomnost a lidé žijící na severu se obvykle mnohem více zaměřují na budoucnost.
Stačí si pustit Zimbardovo nové desetiminutové video The secret powers of time a dozvíte se řadu dalších zajímavostí.

Veni, vidi, vici......

2010-06-06T11:44:00.006+01:00

.....byli tři, Monica Bellucci jako Tosca, Andrea Bocelli v roli Maria Cavaradossi a Franco Zeffirelli režisér. Psát ale o této dvacetiminutvé poctě Římu by bylo jako mluvit o tom, jak dobře chutná Creme Brulee, a tak se raději podívejte na hlubokou poklonu matce měst, zkrácenou do tříminutové verze, tady.

Sotva byl svět stvořený, pustila hloupost kořeny.

2010-04-30T22:19:00.001+01:00

Chtěl bych zahrát všem, co se cítí jako hlupáci, když si uvědomují, že se dá najít jen těžko něco blbější, než každý den trávit čas děláním toho, co za to nestojí.

Tady je písnička

Future shock.

2010-03-22T19:28:00.005Z

Náš svět se zvětšuje a možnosti lidí se rozšiřují. Na druhou stranu se spousta věcí zmenšuje. Třeba místo na nohy v letadle, elektronické součástky, ale i náš životní prostor. Vezměte si třeba SLEEPBOX, který je taková moderní maringotka, nedávno navržená architekty v Rusku. Báječně se prý hodí pro letiště, nádraží, nákupní centra a zkrátka všechna místa, kde si lidé přejí odpočívat. Na necelých čtyřech čtverečních metrech je postel, která umí automaticky vyměnit povlečení, ventilační systém, vestavěná LCD televize, bezdrátové připojení, dokonce i místo na vaše zavazadla.

Videoprezentaci SLEEPBOXu si můžete prohlédnout tady.

Ronald Mc Donald jako Billy the Kid, Michelin jako Starsky a Hutch, Mister Proper jako gay kustod v zoo.

2010-02-26T14:45:00.010Z

Logorama je 16 minutový reklamní výplach mozku nominovaný na letošního Oskara v kategorii nejlepší krátký film. Je to nejen ráj pro opravdové značkaře, ale i vtipná a svěží podívaná pro ostatní. Já jsem neměl odvahu počítat, kolik značek se v klipu objevuje, ale budu moc rád, když mi to někdo dáte vědět. Film můžete zkoukout tady, ideálně předtím než vyrazíte na zítřejší víkendové nákupy.

"Sníh je bílý" je pravda jen v případě, že sníh je bílý.

2010-02-15T19:35:00.004Z

"I don't really know what the truth is. I don't suppose anyone will ever really know."

Řekni mi, kde bydlíš a já ti povím, jaký jsi.

2010-01-30T11:12:00.013Z

New York je úžasné místo. Nikdy nevíte, co vás čeká a na koho narazíte. Můžete tu na přechodě potkat kluka s hroznýšem omotaným okolo krku místo šály, v KFC pána, který se dělí o svoje hranolky s papouškem na rameni, kluka s hliníkovými implantáty v loktech nebo holku, co venčí 15 psů. Newyorčani jsou zvláštní lidi a všechno je tady možné. I to, na co lidi nejsou připravení a asi i proto mají místní takovou pověst. Někdo říká, že jsou nafoukaní, sobci, jiný, že jsou tvrdý, neumí se smát a Edward Norton to ve filmu 25. hodina vidí ještě víc černě. Možná i proto se Mark Malkoff pokusil mýty vyvrátit a ukázat, že lidi v New Yorku jsou fajn, mají rádi legraci a umí pomoct. Někteří z nich vás budou i na rukou nosit.

PS. Než se tam vydáte sami, naučte se mluvit jejich newyorskou řečí, budete pak mít všechno jednodušší.

Zhasnout, domů a dělat děti.

2010-01-28T09:24:00.010Z

Jižní Korea to je asijský tygr, jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik světa v minulých letech, Samsung, Hyundai, LG, ale i taekwondo nebo Kim Ki-duk. A právě teď hlásí problémy. Nějak jim prý chybí děti, na které se při vysokém pracovním a životním tempu nějak zapomnělo. Proto tamní Ministerstvo Zdravotnictví přišlo s báječným akčním plánem. Každou třetí středu v měsíci, přesně v 19:30, budou zhasínat světla v kancelářích. To znemožní lidem pracovat a tak půjdou domů a budou se možná věnovat manželovi nebo manželce a tím by mělo přibývat nových Jihokorejců.
Zhasínací nápad, perla sociálního inženýrství, je ukázka toho, jak hloupě se dokážeme chovat, když moc chvátáme a málo přemýšlíme. Z pobídek tohoto typu mě mrazí v zádech a čekal bych je spíš v sousední Korejské lidově demokratické republice.

Udělej si sám je fajn, ale má své hranice.

2010-01-21T20:43:00.009Z

Venkovní reklamy je u nás spousta. A její úroveň je někdy hrozná. Nedělám si iluze, že v jiných zemích mají lepší vkus, je ale fakt, že něco podobného jako nápis "NA PRO DEJ" tlustou oranžovou fixou na balícím papíru vlepeném do tří oddělených okenních tabulí nebo "PRODEJ PŘÍRODNÍCH STŘEV" Balakrylem na vlnitý plech fontem typu Zombie jsem zatím nikde jinde neviděl. Nejsme o nic víc nevkusní, než jiné země kolem nás. Je to spíš v tom, že u nás máme pocit, že všichni všechno umíme a tak spousta z nás funguje ve stylu "Já mám nápady, Venca barvu a štětce, proč bysme si neudělali reklamu?"

Yes, we can.

2010-01-14T08:57:00.007Z

Obama proniká dál do popkultury. Od ikonického modro bílo červeného obamikonu přes sociální sítě až k muzikálu Hope, který bude mít premiéru ve Frankfurtu nad Mohanem právě tuto neděli. Producent Roberto Emmanuele říká, že je to první interaktivní muzikál nové generace. Diváci tu budou totiž sedět na perkusních židlích od firmy Baff a tak se na zvukové kulise můžou sami rukama a nohama podílet.

Co je s tou židlí? Vemte si jí, jestli chcete.

2010-01-10T17:19:00.003Z

Geniálně netradiční reklama od studia Blue Dot ve formě sociálního experimentu s odloženými Opravdu Dobrými Židlemi na chodníku v newyorském SoHo.

Všichni jsme PUNCO, jen někteří z náš jsou INCO: "Je mi opravdu nepříjemné, když mám vyhodit jakoukoliv věc, která může být užitečná. Taková věc by měla mít domov a když ne zrovna ten můj, znám lidi, kterým by se židle hodila."

Celý experiment na videu tady.

Nový rok začal náhodou.

2010-01-07T11:11:00.010Z

Včera odpoledne jsem poslouchal Sunday morning od Lou Reeda, do toho volal kamarád, tak jsem vyrazil na ven. Jen jsem dosednul v kavárně na židli, vedle u stolu zvonil telefon a z jeho reproduktoru zpíval Lou Reed Sunday morning. Zdálo se mi to hezky zvláštní, ale asi to byla prostě obyčejná náhoda. Večer jsem šel na pivo se dvěma kamarády. Bavili jsme se o všem možném a nějak se dostali na téma dovolené v Turecku, kde byl jeden z nich v roce 2003 s manželkou. Ten druhý se ho začal vyptávat na cestovku, dispozici hotelu, jméno hotelové restaurace, barvu vlasů průvodkyně a další věci, které mi nedávaly smysl, když nakonec říká: "Hele, tak to je dobrý, protože ten kluk, který vám tam dělal delegáta jsem byl já". Takových situací se mi za těch pár dnů v roce 2010 stala už řada a tak si začínám o náhodách myslet svoje.

Písnička k přemýšlení o náhodách.

PF 2010

2009-12-31T18:03:00.005Z

Už si nepamatuju kdo, zkrátka někdo, řekl něco, co se mi líbilo, tak to posílám dál:
"Není ani tak důležité to, kam se chceme dostat, mnohem více jde o to, co na cestě k cíli prožíváme." Ať na cestě v roce 2010 prožíváte cokoliv, přeju vám, abyste na to pak rádi vzpomínali.

Různí lidé na různých místech světa přemýšlí o stejných věcech.

2009-12-27T09:03:00.007Z

Zajímají mě blázni a Kryzstof Kieslowski je extra blázen:

"Ponořte roh kostky cukru do hrnečku s kávou a začne se zbarvovat celá. 8 sekund, to je moc dlouhé, minimálně o 3 sekundy! Tak jsme museli přijít s kostkou cukru, která se zbarví kávou za pět sekund, protože to je přesně doba, kterou chceme takovému detailu věnovat. Proč pro nás měla být vůbec hloupá kostka cukru vsakující hloupou kávu ve filmu důležitá? Není, slouží k jedinému. Prostřednictvím záběru na kostku cukru natahující do sebe kávu se dostáváme na moment do vnitřního světa hlavní hrdinky, která beze slov a upřeně pozorující tenhle fyzikální detail, odmítá návrh."

Odstavec výše je jen ochutnávka z dokumentu Kieslowski Cinema Lesson, ve kterém pod kůži svojí epochální trilogie Tři barvy. Celý je ke zkouknutí tady.

Fenomén sebevraždy na Internetu.

2009-12-22T11:03:00.012Z

Ve filmu Hlas moře je Ramón připoutaný na lůžko a neschopný zabít se sám. Přesto, že je to jediná věc, kterou si po 30 letech, kdy hýbe jen hlavou, opravdu přeje, je zatraceně obtížné najít k tomu pomocníky. Na internetu je to mnohem jednodušší, stačí pár kliků a začnete mizet. Z vašeho profilu na Facebooku se ztrácí komentáře s přáteli i fotografie z cest, na LinkedIn nenávratně končí kariéra a na MySpace třeba zas oblíbená alba. Celé vymazávání můžete masochisticky sledovat na obrazovce svého počítače a tak si přitom připadat jako v reklamě na Johnnie Walker, kdy vám v jedné minutě před očima proběhne celý život. Když je s vámi drtička virtuální minulosti Web 2.0 suicide machine hotová, jste panici sociálních sítí a ve světě jedniček a nul jako byste předtím nikdy nebyli.

Podobné věci jako web 2.0 suicide machine jsou zatím první vlaštovky "návratů do minulosti", na uzpůsobování a pozměňování osobní historie ve virtuálním světě vyroste v blízké budoucnosti velký business. Založte si na to firmu, pokud chcete zbohatnout.

Předvánoční povzdech nad promarněným talentem.

2009-12-18T22:03:00.008Z

Znám skvělého básníka, co se živí jako operátor call centra, talentovaného malíře, co točí pivo, výjimečného skladatele, co neskládá a řadu lidí, kteří mají co říct, ale nic neříkají. Pak znám taky spoustu tlučhubů, kteří nic moc neumí, jen ví, kdy sednout na kolotoč a kdy zase přeskočit na jinou atrakci, kdy mluvit a kdy být zticha nebo kdy se jen tak přiblble zatvářit.
Ta první skupina lidí mi připomíná otce Javiera Bardema ve filmu Vicky Cristina a Barcelona, který psal knížky a trestal svět tím, že je nepublikoval. Absolutně nehorší věc, kterou člověk s talentem může ale udělat, je nevyužít ho na maximum, protože je spousta dalších, třeba bez talentu, kteří klidně zaskočí.

God is great.

2009-12-12T09:09:00.002Z

Bůh prý neexistuje, nejsou pro to vědecké důkazy. Já jsem na vlastní oči viděl holku, která se dotkla jeho prstu. Tady

Přiznávám, že nechci, aby se vědělo, že výsledkem mého pětiletého martyria je slabomyslný blábol.

2009-12-11T14:48:00.006Z

Na neobyčejně podařených 18 minut filmu I am bigger and better Martina Dudy z možná blízké divadelní budoucnosti se můžete podívat tady.

Zrcadlo, pověz mi........

2009-12-10T11:57:00.007Z

.....kam kráčí Google.
CEO Eric Schmidt vystoupil 4. listopadu na Technologickém institutu v Messachusetts u příležitosti oslavy života Michaela Hammera. Odpovídal na otázky Toma Ashbrooka i posluchačů v sále. Google je často brán jako společnost, která nejlépe zrcadlí naší dobu, ať se nazývá informační, technologická nebo jinak. A tak je neobyčejně zajímavé dozvědět se, jak se Google staví k etice, společenské zodpovědnosti, konkurenci, změně globálního klimatu, výzvám budoucnosti a spoustě dalších zajímavých oblastí na videu z MIT tady.

Kdo je největší hlava na světě?

2009-12-01T20:00:00.004Z

Americký magazín Foreign policy zveřejnil seznam stovky lidí, jejichž myšlenky v roce 2009 nejvíce ovlivnily svět. Je v něm řada osobností, o kterých jsem tady už psal jako třeba Ray Kurzweil, Richard Dawkins nebo Malcom Gladwell. Skvělé je, že se na dvacátém třetím místě objevil náš Václav Havel. Raději to ještě jednou zopakuju, abych podtrhnul význam téhle informace: Václav Havel, přestože už není prezident, ani činný politik, se umístil v žebříčku stovky lidí, kteří myšlenkami nejvíce ovlivnili svět v roce 2009 na 26. místě. Jak se za českou realitu občas i tady na blogu stydím, v tomhle případě jsem na ní opravdu pyšný. Na devadesátém šestém se umístil sympaticky roztržitý švédský statistik Hans Rosling. Doporučuju shlédnout jeho nedávnou přenášku na téma: Kdy začne světu vládnout Čína a Indie. Roslingovi statistiky tento okamžik stanovily na 27. srpna roku 2048. Shlédnout jí můžete tady.

Tady je odkaz na FP Top 100 Global Thinkers

Chytří šéfové pochopili, ostatním to bude ještě chvíli trvat.

2009-11-23T11:06:00.005Z

Podle říjnové studie Robert Half Technology 54 procent amerických společností zakazuje svým zaměstnancům používání sociálních sítí v pracovní době. 19 procent firem povoluje Facebook, Twitter, LinkedIn a MySpace k pracovním účelům a jen 16 procent k omezenému používání pro osobní účely.
Každý zákaz je formou kontroly chování druhých a ve svobodné, moderní společnosti tak nevyhnutelně i projevem nedůvěry vůči těm, na které se zákaz vztahuje. Strach z toho, že když firma zaměstnancům povolí používat Facebook, budou na něm trávit významnou část pracovní doby, zatímco práci, za kterou je firma platí, nechají stát, je podle mého názoru přehnaný. Většina lidí v sobě má pocit odpovědnosti, chuť podílet se na úspěchu firmy a uspokojení z dobře odvedené práce. Do práce chodíme většinou pracovat a kdo se chce práci vyhýbat, má, Facebook neFacebook, dost manévrovacího prostoru u kávovarů, kopírek nebo v zasedacích místnostech.

Musíte říct Google.

2009-11-08T09:35:00.006Z

Bez použití slova Google se neobejde skoro žádné povídání o webu. Google ale už není jen internet, přes svoje produkty prorostl do všech tradičních i nekonvenčních oblastí mediálního světa. Otázku: "Kam se obecně ubírá digitální svět a jak se mění tradiční mediální prostor?" se snaží prozkoumat Ken Auletta ve své nové knize Googled - The end of the world as we know it. Ken Auletta byl minulý čtvrtek hostem pořadu Charlieho Rose. Zajimavé video najdete v archivu rozhovorů na stránkách www.charlierose.com.

Luis Vuitton z vás Paula Newmana neudělá, falešný ale vliv mít může.

2009-10-28T09:59:00.015Z

Není to o tom, jestli nás ostatní odhalí, že máme napodobeninu Gucci, Prada nebo LV. Důležitější je, jak se při lhaní sami cítíme a co za pocity a reakce to v nás vyvolává. Dan Ariely udělal zajímavý pokus, při kterém zjistil, že podvádění usnadňuje další podvádění a v lidech utváří klamnou iluzi, že ostatní podvádí také.
Tady je video.
Dobře si pamatuju jak jsem před pár lety na pařížském Saint-Ouen kupoval za 50 Euro takovou LV tašku. Dárek jsem koupil, dostal k němu velkou slevu, ale dobrý pocit jsem z toho stejně neměl. Paříž je plná originálních dárků, tak proč by měl člověk kupovat něco, k čemu nemá žádný vztah a kupovat vlastně nechce. Ale chybami se člověk uči. Až budu příště v Paříži, koupím jako dárek radši třeba barevnou šálu, velkou kytku nebo nebo plakát s krásnou Brigitte Bardot.

Je to debil, ale inženýr.

2009-10-16T17:40:00.007+01:00

V Čechách není nuda a pořád se tu něco děje. Na Právnické Fakultě v Plzni se prodávají tituly a v Praze zase radnice zakládá podivné společnosti jako Praha 10 Majetková, a.s.

Upřímně jsme si dlouho koledovali o průšvih třeba s tituly, protože nesmyslně bazírujeme na písmeny před a za jménem. Dáváme si je na vizitky, na dveře i na stůl při svatební hostině. Jen málokoho ale pak zajímá, co vůbec je za tím titulem a co to o člověku říká.
Snad mi ani tak nevadí to, že někteří lidé, pochybně bohatnou na úkor jiných jen z titulu svojí veřejné funkce. Vadí mi ale, že se na takové lidi nekoukáme skrz prsty.

Všem nositelům koupených titulů a všem příživníčkům bez skrupulí posílám písničku. Tady je.