Cejky - Matěj Mareček blog

CERN memoirs – First impression

2014-08-10T16:56:00.000+02:00

I am at CERN as a technical student for more than one month and think it is time to make the same thing I did in Oxford. Write some blog posts about this place. So here it is… my first post.

When you see it…

I traveled to CERN by car. This is probably the best way how to get to CERN if you live in Europe and you have to take a lots of stuff with you. Alternatively you can travel by airplane. There is big Geneva airport with CERN shuttle (http://gs-dep.web.cern.ch/en/ShuttleService/Circuit4).

But that is not what exactly what I wanted to write about. I wanted to write about my first impression. I have never been in this part of Europe before. And I was pretty amazed when I first came here and I saw beautiful Jura Mountains on a west side and beautiful Geneva Lake, beautiful Geneva city and totally stunning Alps on an east side. Did I use the word “beautiful” too many times? No I did not. ;-)

The thing is… surrounding area of CERN is really nice and it combines all I love about nature and cities.

Then you love IT…

Another great experience was when I saw The Globe of Science and Innovation for the first time. It was a moment when I realized: “I am finally here. After so many years of dreaming being here… I am here and I can enjoy it for a whole year.” Yeah, after a long time I was excited about something that happened to me. :-)

So my first impression of this place/area was: “God damn that is amazing”. The only thing I wasn’t enthusiastic about are prices in Geneva and this region generally. Geneva is considered to be the most expensive city in the world so partying there is… great but you need to have a lots of money. But I thing I will write about this topic a separate post later. :-)

VUT FIT – 8. semestr / 1. MGR

2014-06-25T13:35:00.001+02:00

Wow, 8. semestr na VUT FIT. Dal mi zabrat, ale je konečně za mnou.

Jak tento semestr charakterizovat? Byl to jeden velký meeting (hlavně díky MPR a ostatním teamovým projektům). V knihovně jsem strávil mnohem více času než kdekoli jinde a to jsem na bakaláři pořádně nevěděl, že nějakou knihovnu s konferenčkama máme. :-D Hmm tak mě napadá, stejně jsem si tam nepůjčil nikdy knihu. Ale třeba si nějakou půjčím v posledním ročníku.

A kromě meetingů? Přiučil jsem se, že pokud si zlámete nohu/přetrháte vazy a většinu semestru pajdáte o berlích, tak prakticky nikdo není ochoten zapnout záznamy a zveřejnit je. To, že je celkem složité dopajdat na FIT a sedět tam X hodin, přičemž vám natéká v sádře noha a bolí to jak kráva je spoustě vyučujících jedno. Smutné jak málo je na FITu „humanity“. (vynechal jsem z toho, ty kteří záznamy zveřejňují a dokonce se starají, když se jim někdo s berlemi rozseká na schodech v aule)

Ale konec s bezúčelným tlacháním. Tady máte seznam předmětů, které jsem tento semestr měl. ;-)

FLP - Funkcionální a logické programování

FLP je bezpochyby jeden z největších strašáků na FIT. Jeho pověst je na úrovni předmětů jako TIN a MAT. Teamové projekty, těžké písemky, zápočet 20 bodů a … a překvapivě malá úmrtnost. Tento rok předmět dalo 107 lidí a jen 28 mělo smůlu.

Navnadil jsem vás, že ten předmět nedalo jen 28 lidí? No skutečnost je taková, že většina lidí z předmětu dostala známku E, druhá nejčastější známka byla D a pár lidí dostalo lepší známku. Já ke své radosti dostal 79 bodů na prvním termínu a už jsem se nemusel otravovat s dalšími pokusy. Bohužel spousta lidí se s tímto předmětem drbala i třetí pokus.

Přednášky

Přednášky vede Dušan. Většina z vás s ním je obeznámena z bakaláře, kde učil předmět IPP. A stále si jede to svoje. Hodí slidy a vysvětluje Lambda calculus, Haskell a Prolog. Kupodivu látku vysvětluje celkem srozumitelně, ale někdy je toho prostě moc, a jakmile se jednou zamotáte, tak se potom špatně chytá.

Cvičení

Co se týče cvičení… byl jsem na prvních dvou-třech. Přišlo mi to celkem pointless. Navíc se v té době hrál na Olympiádě hokej, tak to bylo zabité. Myslím, že je lepší si otevřít learnyouahaskell.com a naučit se to z toho. A že je stránka anglicky? Who cares? Jste na výšce, tak by vám nemělo problém to přelouskat. ;-)

Jen si tak hraji s Jablíčkem v CVT a najednou toto.

Semestrálka

Na tu jsem se drtil jak divý. Měl jsem na ni jen 5 dní (i když jsem učil i předtím) a v těch pěti dnech semestrálku z GJA na kterou jsem si ani nečetl slidy a doufal, že hromada bodů z projektu a znalosti, které mám s Javou EE mě zachrání (což se nakonec stalo).

Ale zpátky k FLP. Dušan nám říkal, že pokud si to neodsereme (neodporogramuje), tak nemáme šanci. Já s ním souhlasil, ale chtěl jsem i záznamy, které pomáhaly, když jsem něco nemohl dostat do hlavy. No něco nakonec zveřejnil, ale některé chyběly a byly to právě ty, které by se mi hodily.

Každopádně moje příprava… každý den budíček na osm, kafe do půllitru a jel jsem jak fretka. Potom půl hodiny pauza na oběd a jel jsem zase do večera. Půl hodiny pauza na večeři (takže jsem dokoukal rozdívanou epizodu Game of Thrones od oběda) a jel dále až do jedné do rána.

Na konci této etapy jsem byl vždy tak vypatlanej z Lambdy, Haskellu a Prologu, že jsem další hodinu nemohl usnout… a prásk osm ráno, budíček, kafe a jedem další kolo… a další a další… Ve čtvrtek jsem měl oddech a šel si napsat semestrálku z GJA a jedno poslední kolečko učení.

Co se týče stylu učení, tak to jsem prostě vzal hromadu propisek a tlustý sešit a kódil na papír. Čas od času něco opsal do nouťasu a spustil, ať vím, že nepíši totální bláboly a poté se vrátil zpátky k papíru. Na zkoušce se to dělá stejně. Píšete kód na papír. Teorii jsem se neučil. Slidy jsem k semestrálce ani neviděl.

Typy příkladů jsou každý rok podobné. Ale samozřejmě se nedají naučit nazpaměť. A Dušan to ví, takže se ani nemusí snažit vymýšlet nový a převratné věci. Prostě do sebe musíte dostat procházení stavového prostoru v Prologu, Lambdu a důkazy, Haskell a Lambdu v něm a tunu dalších věcí. Ty příklady nestačí, jen tupě opisovat. Musíte je pochopit. Musíte znát dobře oba jazyky a programovací paradigmata a také samozřejmě základní algoritmy na binární sčítačku, Eratosthenovo síto, stromy a vlastně všechny důležité věci, které jste se dozvěděli na bakaláři. Když máte trošku toho programátorského nadání, tak tyto algoritmy vymyslíte i přímo na zkoušce, ale máte je tak na půl v Céčkové podobě a sebere vám to drahocenný čas a ještě to stejně musíte přepsat do Haskellu nebo Prologu.

Projekty

Projekty jsou celkem obtížné, teamové (4 lidé) a někdy se špatně vedou. Haskell se ještě dá. Analyzujete problém, řeknete, ty uděláš funkci A, ty vezmeš výsledek funkce A a uděláš funkci B, která bude mít takové výsledky a já udělám C a monády pro načítání dat a ten poslední dostane něco lehčího a otestuje projekt. Můžete si to dovolit. Haskell nemá vedlejší efekty u funkcí. V to je pro mě jeho krása. Ale dělat vše pomocí rekurze? Chtělo se mi z toho po pár dnech zvracet. Ani neexistuje způsob, jak to nějak normálně debugovat.

Výsledek? Projekt v Haskellu jel, bylo za něj dost bodů, ale rychlost nebyla nic moc. A to jsme se ještě snažili optimalizovat kód.

V Prologu jsme dělali hru Connect 6, což je něco jako piškvorky. Během tohoto projektu nám odpadl z teamu jeden člověk, takže jsme to dělali ve třech a byli jsme trochu ve skluzu. Nakonec jsme z toho dostali zase full point, ovšem rychlost umělé inteligence nebyla nikterak excelentní. Na tah máte jen jednu sekundu, což není mnoho.

A nějaké rady? Pokud děláte vedoucího teamu, tak dělejte meetingy a předtím, než začnete něco psát, tak si sedněte s teamem, analyzujte projekt, rozčleňte ho na podproblémy a poté rozdělte práci lidem. Stejně jako když se na bakaláři dělal v IFJ kompilátor, tak vedoucím doporučují vzít si práci díky, které můžete kontrolovat postup co nejvíce členů v teamu. Udělejte něco jako kostru programu, kde budete lepit jednotlivé funkce od ostatních lidí + si klidně vezměte I/O operace atp.

Kdyby se náhodou stalo, že jste práci udělali nějak rychle, přijdete se k někomu, kdo narazil na nějaký zádrhel a pomozte mu s řešením daného problému. Pokud si omylem naberete moc práce, nebojte se to přiznat a požádat o pomoc. To stejné platí, pokud neodhadnete náročnost nějakého problému. Pomozte dotyčnému, nebo k němu někoho přiřaďte. Vedete team a tipuji, že už nejste usmrkaný puberťák s maturitním vízem, na kterém ještě nestačil zaschnout inkoust… takže se podle toho chovejte. Máte pravomoc rozdělovat body, pokud někdo nedělá, co má a kašle na tým, nebojte se mu pohrozit srážkou bodů. Nebylo by to potom férové k těm, co makají nebo k vám. Samozřejmě, jestli vy sami děláte velké kulové a drolí se vám team pod rukama, tak by se hodilo z toho vyvodit nějakou zodpovědnost. ;-)

Jo a ještě jedna důležitá věc. Nepodceňte komunikaci v teamu. Může se vám stát, že vám jeden člen teamu 3 dny před odevzdáním napíše, že má zápočet a že na projekt kašle. Takovéto situace jsou nemilé :-D .

Haskell – Simple Grep

https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcN2tDYTdZRmRhN2s/edit?usp=sharing

Prolog – Connect 6

https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcVjFndGRkc0hZZnc/edit?usp=sharing

MAR – Marketing

Můj první předmět z podnikatelky. Byl jsem na něj zvědavý. A byl to srandy kopec. Vyučující z počátku straší, že jsou písemky, musíme splnit to a ono, a předmět bude těžký… Po první „mini-písemce“ uvidíte, že realita není zase tak strašná. Vlastně v porovnání s předměty z FITu je MAR naprostý joke, co se týče obtížnosti. :-D

Nebudu moc řešit, co se v předmětu všechno dělá, jaké jsou projekty atd. Chtěl bych vypíchnout jednu zajímavou věc. V tomto předmětu si pokecáte. Přednášky jsme měli ráno v Áčku. Malá učebna a díky ranní hodině i málo lidí. Můj průměrný čas dopajdání o berlích byl 8:05 a v tu doby už v učebně byli všichni. Všech 7 lidí z nějakých 37, kteří tam měli sedět.

Toto se na FITu jen tak nevidí... závan výuky z podnikatelky

Díky tomu, že nás na přednášky chodilo jenom pár, tak jsme si mohli s přednášejícím pokecat o tématu i o tom, co nás jenom zajímalo. A já toho samozřejmě s chutí vyžíval. :-D Tím se mimoděk omlouvám některým mým kolegům, kteří měli v plánu se tam dospat anebo apaticky posedávat.

Získat Áčko z marketingu je poměrně easy. Uděláte, co musíte, zajdete na cvika, napíšete teamový projekt a občas se naučíte na relativně jednoduchou písemku. Čekali jste něco více? Smůla, to je vše a máte za to dobrou známku. ;-)

Projekt do MAR

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcOUFya0w3QjE2c1U/edit?usp=sharing

MPR - Management projektů

Nůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůda… Ne počkat byly tam 2 boží přednášky, od lidí z praxe. A nůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůdné učení na semestrálku.

Zkrátím to, předmět jsem udělal na Á (a to nebyl ani jednoduchý a jako bonus byl nudný) a na národní certifikaci na management nebo tak něco stejně nejdu, jelikož v době konání budu v CERNu.

Projekt - strukturovaný seznam činností

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcazJpMF95Ml93bkE/edit?usp=sharing

Projekt - odhad ceny produktu

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcTWVGWkt3SThLTzA/edit?usp=sharing

PRL - Paralelní a distribuované algoritmy

Tento předmět jsem si zapsal sám. Někteří jeho obtížnost přirovnávají k obtížnosti FLP a pro některé je ještě větší hardcore (mě se zdál v poho). Ale mě zajímá paralelismus a vše možné kolem něj, tak jsem si řekl, že by se mi znalosti z tohoto předmětu mohly hodit.

A jako jo… v předmětu jsem se dozvěděl spoustu věcí, které jsem dosud neznal. V zásadě se učíte algoritmy jako v IAL, ale v několika paralelních podáních + něco navíc. Dozvíte se něco o teoreticky nejrychlejších algoritmech pro řazení, vyhledávání a hraní s maticemi.

Problém je v tom, že jde jenom o teorii. Papír snese vše, hardware, který by měl dané výpočty provádět už nikoli. Chcete seřadit rychle pár milionů prvků? No tak k tomu potom potřebujete mašinu, která má mega-na-druhou procesorů. Celkem sci-fi (prozatím).

Spíše jsem doufal, že se dozvím i něco o tom, jak výpočty akcelerovat pomocí grafických karet, jak určit počet vláken tak, aby daný výpočet běžel co nejrychleji na serveru atd. Bohužel v předmětu o těchto tématech nepadlo ani slovo. Stejně tak byl kvantový počítač zmíněn jen v jedné jediné větě… další oblast, o které bych se toho chtěl dozvědět něco více.

Projekty

Světlá stránka předmětu jsou projekty. Oficiálně tři, prakticky jsou dva. Jedná se o implementaci paralelních algoritmů pomoci MPI. Nikdy jste tuto zkratku neslyšeli? Neva, prakticky jde o C/C++ s tím, že si jednotlivé procesy zasílají zprávy.

Jelikož se jedná o paralelní systém, tak pod Linuxem neexistuje normální způsob debugovaní takového programu (printf to jistí ;-) ). To projekty trošku komplikuje. Mě se ale i tak zdály implementace obou dva algoritmů celkem v pohodě. Ale je možné, že jsem byl v menšině. Potkal jsem lidi, kteří v tom celkem patlali. Asi to záleží na tom, kdo má jaké zkušenost s paralelismem a jeho implementací.

Dám vám tady oba dva projekty k nahlédnutí. Ale je to fakt jen pro studijní účely. Hlavně nic neopisujte. Nic vám to nedá a ještě vám hrozí vyhazov z FITu.

Projekt 2 - Enumeration sort

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8Qogcei1yd1hkWGh0Rk0/edit?usp=sharing

Projekt 3 - Parallel Binary Adder

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcVkVRUmNjN0ZQQjQ/edit?usp=sharing

Nevýhoda PRL

Co mě na tomto předmětu vadilo, tak byla jeho organizace, která vlastně nebyla. Vždyť mi jsme se ani nedozvěděli, kdy píšeme půlsemestrálku. Takže půlka lidí musela přes hodinu čekat na druhou. A to je jen jeden z mnoha příkladů.

Slidy jsou samozřejmě plné chyb (oficiálně se tomu říká chytáky), záznamy nejsou. A ještě jedna důležitá věc. Pokud se vám zdá, že máte málo bodů ze semestrálky, tak si zajděte na konzultace. Stává se, že vám bez problémů nezapočítají body za jeden nebo za dva příklady a potom se divíte, co jste pohnojili. Mě se už kvůli tomu do Brna jet nechtělo, tak jsem si nechal Béčko, ale lidi co tam šli, tak často dostali přidáno celkem dost bodů.

ZPO - Zpracování obrazu

Super-boží-cool předmět. Lidi z UPGM jsou v cajku, tak jak je znáte z bakaláře. Přednášky jsou zajímavé a dokonce si tam občas můžete pokecat a na něco se zeptat bez toho, aby se vás vyučující snažil ponížit nebo se tvářil otráveně. Fakt skvělý pozitivní přístup.

Během semestru děláte asi nějakých 5 úkolů v OpenCV. Jsou jednoduché, ale procvičíte se na tom. Navíc jde OpenCV použít spolu s Visual Studio (na YouTube jsou na to návody), takže programování je zábava.

V předmětu se píše i teamový projekt. My měli morphing: https://www.youtube.com/watch?v=iBMfoULrPbk . Napsat si jej můžete v čemkoli. V našem případě jsme zvolili Windows 8/Metro/Moder UI prostředí. A celkem to šlo. Projekt se obhajuje. Měl nás Víťa, na všechno se podíval, podiskutoval o tom a zdrbal nás, že jsme mu vytiskli dokumentaci na papír. Jo netiskněte dokumentaci, je to plýtvání papíru. Prostě mu to dejte přečíst na iPadu nebo tak něco. :-D Ale nakonec dal stejně fullpoint. :-)

V ZPO jsou dvě písemky. Půlsemestrálka není v půli semestru, ale až na konci. Divné, že? Ale jinak geniální nápad. Nezatěžuje vás to v době, kdy máte starostí už tak dost. A navíc dva týdnu poté píšete semestrálku. Takže si jen zopáknete, to co jste snad ještě nezapomněli za těch pár dnů a jdete si pro Áčko. 98 bodů za semestr + zábavný projekt v čem chcete + znalosti o zpracování obrazu + cool vyučující. Takové předměty by měly být všechny.

Mini-projekty

Projekt 1: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogceTlsZlA4RzR5dmc/edit?usp=sharing

Projekt 2: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcV1E0dGk0NHllYVU/edit?usp=sharing

Projekt 3: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcdlhsclJlaXlZUkE/edit?usp=sharing

Projekt 4: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcWnFsSHp2N0otT00/edit?usp=sharing

Projekt 5: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcX29iSHN4TEhZRWs/edit?usp=sharing

WAP - Internetové aplikace

Říkal jsem si, že když to je na magistru, tak se tam naučím něco zajímavého, co ještě neznám. No sekl jsem se. Pamatujete si na informační systémy z bakaláře? Tak to je vončo s jiným názvem. XSLT, JS, PHP, CSS, HTML. Na konci vám Burget řekne něco o Web Services, což je jediné, co mě něco dalo.

V předmětu je jen jeden projekt. Je to za neuvěřitelných 30 bodů. Vezmete JS a napíšete v něm poměrně lehký projekt. Hotovo. Teď se kajícně přiznám, že já ten projekt psal v TypeScriptu a potom zkompilovat do JS. No jo, je to pořád JS, ale alespoň jsem měl snahu se naučit něco nového a něco navíc si z tohoto předmětu odnést. A i s naučením „nového“ programovacího jazyka jsem ten projekt napsal za chvíli a za plný počet bodů.

Jinak projekty a písemky opravuje Burget. Je to pohodář. Co máte dobře, tak si buďte jisti, že za to dostanete plný počet bodů. Co nemáte úplně správně, tak z toho vám vymačká, co nejvíce bodů jde.

Ve výsledku potom není problém mít full za projekt + full za půlsemestrálku a potom ztratit 3 body na semestrálce. Kdo vůbec neumí dělat webovky, chce se naučit XSLT a nebo se jen ulít, tak pro toho je tento předmět šitý na míru.

Projek - Validátor formulářů

Download: https://drive.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcNW5GMEVTd0psaEk/edit?usp=sharing

GJA - Grafická uživatelská rozhraní v Javě

V první řadě… Tento předmět nemá s GUI v Javě mnoho společného. Před rokem nebo tak nějak došlo k restrukturalizaci prakticky všeho, co tam dříve vyučovalo a vznikl předmět „Java EE + Android“.

Proberete tam servlety, JSP, JSF, Sping, PrimeFaces, Hibernate, JPA, Androind a hromadu dalšího. Každá z těchto technologií je tak na rok-dva učení. Vy ji prakticky celou projedete za dvě hodiny. Je to nářez a nedá se to zvládnout.

Spíše bych ocenil, kdyby se v předmětu učilo, jaké výhody a nevýhody daná technologie má, kdy ji ne/použít, jaké jsou alternativy atd. Bylo by to mnohem užitečnější než 2 hodiny toho, kde je jaký konfigurák a jeho detailní obsah.

Vyznat se poté v takovém množství špatně zapamatovatelných informací je celkem hardcore. Hlavně u písemek, které dopadly bídně. Lidé nevěděli, co je důležité a co se učit. Navíc to bylo mezi PRL a FLP, takže je jasné, kde byly priority. Naštěstí ze semestrálky není minimum a za projekt je hromada bodů.

Co se týče projektů. Ty jsou teamové, ale můžete si je dělat sami. Můžete si dokonce vybrat vlastní zadání. Kouřil, který tam má prakticky všechno na starosti je cool chlápek a pohodář a vychází ve všem vstříc (no jo, UPGM). Když napíšete relativně obstojně půlsemestrálku a zamakáte na projektu, tak s body ze semestrálky to Éčko získáte… vlastně většina lidí z předmětu dostala É. :-D Ale dobré známky nejsou pointa tohoto předmětu. Pro mě bylo hlavní, že mi toho dal hromadu projekt, který jsem dělal (vlastní zadání + PrimeFaces).

Původně jsem byl zklamaný, že na FITu není předmět s Java EE, ale on tu je. Jen ho schovali za tímto zastaralým názvem :-). U tohoto předmětu nehledejte dobré známky, ani se neulijete. Ale pokud máknete na projektu, tak naučíte spoustu nového a myslím, že v konečném výsledku bude spokojeni.

VUT FIT - shrnutí bakalářského studia

2013-06-13T21:42:00.002+02:00

Státní závěrečná zkouška je úspěšně za mnou, a je nyní čas zhodnotit mé poslední tři roky bakalářského studia na VUT FIT.

Proč jsem si vybral VUT FIT?

„Když jsem se na gymplu rozhodoval, co dál dělat…“ IT pro mě nebyla tak úplně jasná volba. Byl jsem celkem dobrý ve 3D grafice a také mě zajímala psychologie. Bohužel k tomu, aby se ze mě stal „grafik-umělec“ a ne jen 3D modelářská opice, mi chybělo jisté nadání (většinou jsem modeloval realistické modely podle fotek). A na psychologii jsem se rozhodl nejít poté, co si na ni podala přihlášku i jedna má psychicky labilní „kamarádka“. Ovšem stále jsem tíhl k počítačům. Na gymplu jsem i trochu programoval (totálně primitivní věci, pomalu jsem nevěděl, co dělám :-D ). Na VUT FIT jsem se rozhodl jít z několika důvodů:

Je to praktická škola
Je to pěkná a moderní škola (v té době ale měla opravdu hnusné webové stránky)
Získám titul Ing.
O Ostravě jsem byl přesvědčený, že to je shit.

První semestr

První semestr byl drsný (http://matejmarecek.blogspot.cz/2011/05/vut-fit-prvni-semestr.html). Je těžké si během krátké doby vštípit programátorské myšlení. Na škole vás naučí syntaxi Céčka, ale to je asi tak vše. Ovšem to jádro je v tom, naučit se tvořil algoritmy. A to se člověk musí naučit sám. Je potřeba si zkrátka pořád něco zkoušet naprogramovat, pilně se věnovat projektům a nebrat žádné „doučování“. Na těch doučováních totiž studentovi z vyššího ročníku zaplatíte peníze, on za vás ten projekt prakticky napíšeš a nic z toho nemáte. Potom dotyčný „lektor“ přestane mít čas, někam zmizí, vy zjistíte, že se za týden odevzdává třetí projekt a neumíte vůbec programovat. Výsledek je, že prakticky letíte ze školy. Minimálně, co já znám lidi, tak ti, kteří nedali první semestr IZP, tak letěli, případně to jsou mizerní programátoři (ovšem určitě se najdou i výjimky :)).

Utíká to, utíká…

Semestry utíkají velice rychle. Dokonce mě to začalo děsit.

Přijedete do Brna, dva týdny se nic neděje… tak s kámošema pijete. Potom se začnou zveřejňovat zadání projektů. Pracujete tedy na projektech, ani se nenadějete a už se píší půlsemestrálky. Doděláte poslední projekt a máte Vánoce. To ale, abyste se už začali učit na semestrálky. Uděláte semestránly, máte týden volno a jede se nanovo (2 týdny nic… potom se divíte, že je konec semestru).

Než se nadějete, stojíte před komisí a snažíte se ji přesvědčit, že vám má dát titul Bc (http://matejmarecek.blogspot.cz/2013/06/vut-fit-6-semestr-statni-zaverecna.html).

Prestiž a povýšenost

Když jsem nastoupil na FIT, začala se plnou parou kupředu rozjíždět „vlna prestiže“. Testy A,B,C,D byly nahrazeny na full-text, za špatné odpovědi vám strhávali body. Občas se opravdu celkem dost přitvrdilo.

Samozřejmě, pokud jste se nadrtili, tak se testy daly udělat. Sám jsem za celé studium šel pouze na jeden nebo dva opravné termíny. Ale i tak musím přiznat, že to bylo místy celkem těžké. Někteří mí kolegové prý začali brát antidepresiva.

To, že bylo těžké studium by ani tak nevadilo. Chceme být chytří a možná i budoucí špičky v našem oboru, tak tady je daň. Kolena se mi ovšem podlamovaly v případech, kdy vám vyučující „vmetl do ksichtu“, že jste prakticky póvl, a kdyby nemusel, tak vás ani nevyučuje. Nemá za vás tolik peněz, jako za to, že vede nějaký výzkum a tak ani nebude aktualizovat skripta/slidy, které jsou plné chyb a v zásadě z doby kamenné.

Buzerace a bazírování na bezvýznamných formalitách u projektů, omezování kreativity studentů a žalostná úroveň některých přednášek… To vše ve mně zanechalo určitou hořkost. Opravdu, někdy jsem si říkal, jestli mi to za to vůbec stojí. Léčit si své mindráky na studentech je jedna z největších sviňáren, se kterou jsem se kdy setkal.

Always look on the bright side of FIT

Na druhou stranu, na škole jsou i lidumilové, lidé slušní, vzdělaní, inspirativní, spravedliví. Abych byl konkrétní, tak Víťa Beran, Kunovský, Meduna, Strnadel, Herout, Černocký, Klapetek a další (většinou lidé z HW a grafiky) byli jeden z důvodů, proč jsem FIT dokopal do konce a hodlám na něm i nadále pokračovat.

Podobnou motivaci v tom, pokračovat na FITu mají i někteří mí kolegové.

Co mi škola dala

Abych byl upřímný, tak FIT považuji za takový „heavy metal gympl“. Na bakaláři tam je jenom jeden obor a ten má obrovský rozsah. Možnosti specializace a volby další předmětů jsou žalostné v porovnání s FI MUNI.

Ovšem občas je dobré vědět i věci, které vás nezajímají. Párkrát se mi stalo, že jsem byl rád, že znám celkem dopodrobna sítě, přestože je nemám moc v oblibě.

Co se týče přípravy do praxe… Myslím, že v tomto je FIT asi nejlepší fakulta v ČR. Samozřejmě, že poté přijdete do praxe a zjistíte, že tam je vše úplně jinak. Ale díky tomu, že je na FITu hodně projektů a je to celkem drsná škola, tak jste ohební, dokážete se rychle přizpůsobovat požadavkům v práci a máte obecně široký rozsah (Jen smůla, že si na FITu nemůžete zvolit, v čem chcete projekty dělat. Bušit většinu věcí v holém Céčku je „opruz“ a v praxi se ve velkém používají knihovny a platformy jako .NET a Java).

Ve výsledku jsem ale rád, že jsem na FIT šel. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, naučil se hromadu nových věcí a také bych nikdy neřekl, že bych mohl být v některých oblastech programování tak dobrý a že už během studia budu muset odmítat poměrně zajímavé pracovní nabídky.

Shrnutí jednotlivých semestrů:

Bakalářská práce: http://matejmarecek.blogspot.cz/p/thesis.html

VUT FIT - 6. semestr a státní závěrečná zkouška

2013-06-12T23:14:00.001+02:00

Tak je to tady. Už 24 hodin jsem Bc. Matěj Mareček. Okamžik, na který jsem tak dlouho čekal. Před státní závěrečnou zkouškou jsem si říkal, jaký to bude skvělý pocit, až to všechno budu mít za sebou… No realita v tomto případě nepředčila očekávání a to i přesto, že jsem dal všechno za A. Ale teď trochu popořadě.

Příprava na státnice

Na státnice jsem se začal učit celkem v předstihu. Ještě předtím, než jsem odevzdal bakalářkou práci. Vlastně v průběhu letního semestru jsem si občas přečetl nějaké téma a asi tak 45 dní před termínem jsem se začal doopravdy učit. Respektive dělat si výpisky a tak podobně. Musím říci, že psaní látky na papír je… namáhavé. Na druhou stranu pro mě poměrně účinné. Celkově jsem popsal kolem 250 stran o velikosti A4. Tedy nějaký informační základ jsem měl.

Výhoda zápisků, i přestože mi jejich tvorba zabrala většinu času, které jsem věnoval přípravě na státnice, mě pomohla porozumět základní problematice a zbytek informací jsem potom vyčetl z opor, slidů, knih a Internetu. Například když jsem se učil otázky do IFJ, tak jsem si navíc přečetl, jak funguje JIT, JVM, jak se dělají optimalizace a tak podobně. Zkrátka četl jsem si informace navíc, které mě zajímaly a u státnic se mohly hodit.

Tedy díky tomu, že jsem začal s přípravou dříve, než většina mých kolegů, mohl jsem si látku několikrát zopakovat a naučit se věci navíc, dle mého výběru. Už tak týden a půl před termínem jsem svých 250 stránek uměl skoro nazpaměť a všemu (kromě ISS :-D) do hloubky rozuměl. A doufám, že to nedopadne jako po maturitě a nějaké informace mi zůstanou v hlavě i po létě. :-)

Před zkouškou

V den státnic jsem ani mohl dospat a probudil se brzy ráno. Tak jsem se válel v posteli, prolítl ještě dvě otázky ohledně databází a poté brouzdal na iPadu po Fitušce. A právě to brouzdání se mi stalo osudným. Narazil jsem na příspěvek, kde někdo psal, jak failnul (možná měl nakonec E) na ISS, když ho zkoušel Černocký. Znělo to celkem drsně z a popisu toho, co po něm chtěli, jsem odvodil, že bych na jeho místě mohl být rád tak za D/E (možná bych i nedal). Tedy na poslední chvíli jsem ještě do sebe cpal vzorečky na FT, DTFT a tak podobně (nebyl jsem si jistý, jestli by se mi je podařilo v tak krátké době odvodit u tabule při zkoušení).

Ale jinak jsem byl v maximální možné pohodě a věděl jsem, že mám veliké šance na úspěch. Toto byla jediná zkouška za celé tři roky, na kterou jsem se těšil.

Na fakultu jsem došel o 2-3 hodiny dříve, abych ještě stihl kámoše, který šel ke stejné komisi přede mnou. Potom jsem mého rozhodnutí začal litovat, jelikož čekat tak dlouho bylo… nudné. Navíc čas utíkal pomalu. Jediné štěstí bylo v tom, že občas kolem nás prošel Víťa Beran a zavtipkoval. To lidem vždycky zvedlo náladu. Snad každý si ho přál jako zkoušejícího. I já. Proto mě trochu vyvedlo z rovnováhy, když těsně před mým zkoušením odešel z místnosti… To jsem věděl, že s Víťou si o grafice u státnic nepokecám (moje vysněná otázka/y).

Obhajoba bakalářské práce / prezentace

Do místnosti mě uvedl Honza Černocký. Jako vždy příjemný a usměvavý. Tedy začátek povzbudivý.

Začal jsem svou prezentaci o bakalářce, a aby komise dávala pozor, tak jsem zkusil dát na první slide narážku, kde jsem přirovnal svůj monitorovací systém k tomu, jak se na FITu monitorují studenti v učebnách. Herout mě sice varoval, že by to molo vyznít nějak negativně, ale komise byla pohodová, tak jsem to zkusil. A narážka zafungovala. Všichni zvedli hlavy a začali dávat větší pozor.

Ve své prezentaci jsem měl 9 slidů, které sloužily jako ilustrace k tomu, co jsem jim tam 4 minuty říkal. Bylo tam minimum textu, zato hromada názorných obrázků. To mi pomohlo s vysvětlováním a navíc dovolovalo prezentaci libovolně zkracovat, či natahovat.

Musím se trochu kajícně přiznat, že jsem si prezentaci předtím ani jednou nezkoušel. Takže před komisí to bylo poprvé. Ale možná právě proto dopadla tak dobře. Neměl jsem nic naučené, tedy mluvil jsem z patra a říkal pouze důležité věci (jelikož ty byly první, na které jsem si vzpomněl). Navíc jsem se vlezl, do časového limitu a komise nebyla zavalena nudnými detaily.

Snažil jsem se klást důraz na přínos mé práce, obecně jak to funguje a vyzdvihnout zajímavé, či implementačně obtížné části. Zkrátka šlo mi o to, nějak zaujmout. Moc možností jsem ani neměl. Vedoucí mi dal A a oponent B.

Po přečtení posudků a zodpovězení otázek oponenta, jsem dostal doplňující otázku, jak se mi v JavěFX podařilo vykreslit tolik čipů najednou v reálném čase. Tím mi nahráli na smeč. Mohl jsem tak zdůraznit, jak těžká tato část byla, že můj vlastní přínos je hodný Áčka. Zároveň jsem byl rád, že alespoň někoho zajímá, co jsem tak dlouho dělal. :-)

Celkově se mi tedy u prezentace osvědčilo mít výstižné obrázkové slidy, zaujmout hned na začátku a říkat jen opravdu důležité věci. Vřele doporučuji přečíst blog od pana docenta Herouta (http://www.herout.net/). Lze se tam inspirovat a dozvědět, jaký je jeho podle na studentské prezentace z opačné strany bariéry.

Zkoušení

Dostal jsem otázku číslo jedna („Princip činnosti polovodičových prvků“). Ujal se mě pan Strnadel. Štěstím jsem byl bez sebe. Sice by mi sedl kdokoli z komise (byl to opravdový dream-team :-) ), ale se Strnadelem jsem měl skvělé zkušenosti z HW cvičení. Dělal jsem u něj také projekt s FITkitem a viděl jsem ho den předtím, jak zkouší mého kámoše. Je to skvělý férový chlap. Už jsem o něm psal minule. Takových lidí je na FITu opravdu jako šafránu a o to více si jich vážíte.

Začalo tedy moje zkoušení. Detaily, které jsem se naučil, vědět nechtěl. Jen jsme si tak povídali o základních věcech, já kreslil tranzistory, grafy a vysvětloval. Strnadel přikyvoval a naváděl, kam se mám posunout dále. Nabídl jsem mu, že nakreslím NAND, odpověděl, že NOT mu stačí :-D. Poté se mě zeptal, co to je a jakmile, jsem vykreslil, že to kreslím jako CMOS, tak řekl, že v tom případě je vše OK. Na závěr, jak zvonil budík, se mě ještě zeptal na něco ohledně CMOS, ale asi jsem jej špatně pochopil. Na rovinu jsem tedy řekl, že nevím, co přesně po mě chce a on hned, že OK. V pořádku. V ničem se nerýpal. Ukončil zkoušení a šel jsem ven.

Venku jsem se už začal radovat. Věděl, že to mám. Bylo mi fuk, jestli mám z bakalářky za B a jestli mám i kvůli tomu nedorozumění na konci B/C.

Komise se radila jen chvíli. Černocký si pro mě znovu došel a pogratuloval mi ke dvěma Áčkům. Skvělý pocit. Ani jsem tomu nemohl uvěřit. Dream-team mi dal známky, o kterých se mi ještě před půl rokem ani nesnilo :-D.

Ještě, než jsem odešel domů, tak jsem se stavil pro bakalářku do knihovny (a také si dal status na Facebook :-D). Vyšel jsem z FITu… a nic. Tak jsem bakalář a jede se dále. Očekávání, že se budu ještě dlouho radovat, se nevyplnilo. Úleva… možná. Musím se přiznat, že jsem šel ke zkoušce bez stresu a na měl i celkem sebejistě (ovšem to bylo způsobeno tím, že jsem se opravdu důkladně naučil). Dokonce jsem se na tuto zkoušku těšil a do jisté míry si ji užíval. Tedy neměl jsem poté jak si ulevit. Každopádně byl jsem rád, že to mám za sebou a dokonce s Áčkama.

Mají státnice na FITu smysl?

Když jsem tak přemýšlel o právě absolvované zkoušce… nepochopil jsem moc její smysl. Na jednu stranu je dobré, že jsem si zopakoval učivo za poslední tři roky a pochytil tak další souvislosti, které mi předtím unikaly. Na druhou stranu mě zkoušeli jenom chvíli a ze základních věcí.

Tedy pokud se někdo na přípravu vykašle a má dobrou komisi a štěstí na otázku, tak udělá státnice, levou zadní. A někdo, kdo se poctivě učil a chytne špatnou komisi i s otázkou, tak může vyletět, případně výsledná známka vůbec nemusí odpovídat jeho znalostem a odbornosti.

A do třetice, komise rozhoduje o známce bakalářské práce, ke které slyšeni jenom pár vět během vaší prezentace (pokud tedy vůbec dávali pozor). Jako ohodnotit téměř roční a někdy i velice komplexní práci během pěti minut se mi zdá přinejmenším divné. Podle mě by se měl klást na bakalářky mnohem větší důraz. Ty totiž nejsou o štěstí, ale o tom, jestli člověk doopravdy umí. O známce by rozhodovat někdo, kdo je s vaší prací plně seznámen a je objektivní. Zkoušení jednoho okruhu ze 40 (někdy se dokonce zkouší opravdu jen detailní výseky celého okruhu), by se poté mohlo úplně zrušit.

Projekt - IMP (VUT - FIT)

2013-01-27T16:59:00.004+01:00

Více o projektu na stránce: http://matejmarecek.blogspot.cz/2013/01/vut-fit-5-semestr.html

DOWNLOAD:

https://docs.google.com/file/d/0BzEavpv8QogcNW9VdWJ4dGphaDA/edit

Projekt - IMS (VUT - FIT)

2013-01-27T16:57:00.002+01:00

Více o projektu na stránce: http://matejmarecek.blogspot.cz/2013/01/vut-fit-5-semestr.html

DOWNLOAD:

https://docs.google.com/folder/d/0BzEavpv8QogcRkdDbkI4dFppa0k/edit

VUT FIT – 5. semestr

2013-01-27T16:56:00.000+01:00

Tak a je to tady. Moment, na který jsem tak dlouho čekal. Konec pátého semestru bakalářského studia na VUT FIT. Jelikož jsem si v tomto zimním semestru zapsal docela dost kreditů, tak mě v letním semestru čeká prakticky už jen bakalářská práce a státní závěrečná zkouška. I když píšu „jen“, tak si jsem vědom toho, že to asi bude ještě docela dost „záhul“, ale kdo by si chtěl kazit náladu z právě ukončeného semestru, že? :-)

Každopádně jako každý semestr i tento dostane krátké shrnutí, ať mí nástupci vědí co a jak.

IIS - Informační systémy

Název tohoto předmětu již dává tušit, co by mělo být jeho náplní. Bohužel z přednášek, které jsem navštívil, bych to nepoznal.

I přes zjevnou snahu přednášejícího byly přednášky jedno velké utrpení. Pominu-li nudnou látku, tak udržení pozornosti bránil i fakt, že přednášející mluvil do ručního mikrofonu a jelikož se stále otáčel na plátno, tak kolísala hlasitost. Výsledek? Jednou člověk neslyšel nic, podruhé mu málem upadly uši a po chvíli vás toho začne bolet hlava. Naštěstí se stalo, že jednou byly v ručním mikrofonu vybité baterie. Říkali jsme si, že máme konečně zajímavou hodinu… bohužel toto nadšení nám vydrželo jen 10 minut, než byly dodány nové baterie a připínací mikrofon vyměněn za ruční. Od té doby přestal na tyto přednášky chodit.

Na mou obranu, snaha byla… bohužel to dopadlo, jak dopadlo. Čekal jsem, že se naučím, jak se doopravdy dělají IS. Tedy jak je navrhovat, dělat architekturu, na co si dát pozor, kdy použít jaké technologie, kde nasadit ASP .NET, kde Javu, kde Silverlight/Flash a kde si vystačíme s HTML a AJAX + PHP. Nic z toho ovšem obsahem předmětu nebylo. Ani to, jak správně provézt analýzu požadavků od zákazníka a navrhnout mu vhodné řešení.

Jaké jsou tedy mé výsledné znalosti? Nějaká teorie, kterou ani nevím jak aplikovat a jestli je vůbec aplikovatelná, OLAP kostka, JS + PHP, teorie o kolekcích a SGML/XML/XSLT/DOM. Jediná zajímavá přednáška z těch co jsem navštívil a na které jsem se ocitl neplánovaně, byla o PHP s panem Burgetem (bohužel byla z velké části zbytečná, jelikož na spoustu z toho, co nám vykládal, je lepší použít manuál).

V předmětu se píše jak půlsemestrálka, tak semestrálka. Obě písemky měly podle mě odpovídající úroveň. Tedy nebyly tam nějaké zabijárny a podpásovky (pominu-li, že na obou písemkách byl příklad na XSLT o kterém jsem se dobrovolně rozhodl, že se učit nazpaměť nebudu). Navíc bodové hodnocení také odpovídalo +- tomu, co jsem tam napsal. Tedy v tomto ohledu spokojenost.

Pokud jde o to, z jakých materiálů se připravovat, tak odpověď je: Nevím. K předmětu jsou skripta, které jsou ovšem smíchána s dalšími 2 předměty, takže nevíte, co z nich se máte učit. Záznamy z přednášek nebyly (tady se sluší říci, že studentům jejich absence v nejmenším nevadila) a tak jediné, co zbývalo, byly slidy. A jelikož jsem předmět dal a v písemkách neměl výraznější problémy s otázkami, tak se dají slidy považovat za dostatečný zdroj informací.

V předmětu je také projekt. Udělat IS. Má to na starosti pan Burget, takže očekávejte vstřícný přístup a rychlé/korektní odpovědi v oficiálním fóru. Také vám dovolí požít Javu EE a do PHP/JS frameworky dle libosti. Zkrátka štěstí, že projekty vede zrovna on.

Co se týče témat, tak byste měli pokračovat v tom, co jste navrhli v IUS a v IDS k tomu udělali databázi. V mém případě zadání „Zubní ordinace“, které jsem s radostí zahodil a vzal si s novým kolegou rezervaci letenek. To sice znamenalo začít úplně od začátku, ale v 5. semestru již máte takové znalosti, že to vůbec nevadí.

Jediný zádrhel nastal při opravování projektu, kdy opravující zažádal o vysvětlení/prezentaci a vstřícně nabídl, že to můžeme vyřešit i přes Skype. Bohužel mám doma ADSL připojení, tak jsem raději natočil video, kde ukazuji IS. Výsledek… pod stromeček mi došel full-point. :-)

http://www.youtube.com/watch?v=IdfKmxGCzgE

IMP - Mikroprocesorové a vestavěné systémy

Další nadílka povinného hardware na FIT. Já vím, pro spoustu studentů nezáživný předmět. Proč se učit něco, čím se v budoucnu nebude zabývat? Proč to není volitelné? Na to bohužel nedokáži dát fundovanou odpověď.

Mohu vás ovšem potěšit, že stejně jako předchozí HW předměty i tento není nikterak náročný a navíc jej vedou skvělí lidé, kteří si zaprvé uvědomují, že HW nebaví všechny a umí látku zajímavě podat.

Přednášky má většinou pan Schwarz, který pěkně povídá o jinak nezáživných věcech. Občas se tam na nějaké věci „s drátkami“ objevil i pan proděkan Růžička, který toto téma také dokáže pěkně podat. Demonstrační cvičení (myslím, že byla až 4. přednášející hodinu), mají také lidé, kteří vědí, o čem mluví a ukazují prakticky použitelné věci.

Samotná HW cvičení jsou myslím až od půlky semestru a jsou celkově 4 (2 v asembleru a 2 v C, každé za 4 body). Bohužel poslední cvičení jsem nestihl kvůli reklamacím projektu v ISA (viz. níže). Vede je pan doktor Strnadel. Vše vysvětlí a napíše na tabuli, takže i když tam přijde a říkáte si WTF, tak nakonec skoro všichni mají za cvičení plný počet bodů (nicméně nějaká ta příprava předem se hodí).

Co se týče projektu, tak je výběr z celkem dosti témat. Většinou jsou také rozděleny na projekty v Code Warrior IDE a FITkitu. Nevím, jak se to stalo, ale nějak jsem propásl refresh war a všechna pro mě srozumitelná zadání byla okamžitě plná, tak jsem si zaregistroval něco jako tachometr. Další nepochopitelná věc se stala, když jsem si o dva týdny všiml, že ani ten tachometr nemám zaregistrovaný (asi miss-click) a poslední volné zadání byla robotická linka navíc na FITkitu.

Poté, co jsem několik hodin luštil zadání a stále plně nechápal, o co jde, tak jsem si řekl, že to můžu rovnou zabalit a IMP si zopakuji další rok. Naštěstí byl vedoucí tohoto projektu pan Strnadel. Tedy na dorazy na fóru odpovídal, vysvětloval, a jakmile jsem pochopil zadání, tak navrhnout konečný automat byla hračka, podívat se, jak funguje Free RTOS, také v pohodě (v repositáři je na to krásné demo, také myslím od Strnadela).

Stačí tedy tento projekt z repositáře vzít, trochu poupravit buildovací soubor a poté samozřejmě napsat vlastní main.c a jste hotovi. S Free RTOS je toto velice průzračné a více jak na drobnosti se můžete soustředit na algoritmy, co píšete.

Nakonec se z toho stal nejlehčí projekt v tomto semestru. Navíc jsem si ho mohl osobně obhájit na posledním cvičení (místo odevzdání vypracovaných posledních laborek, které jsem za méně jak jednu hodinu neměl moc šancí stihnout), jehož první polovinu jsem kvůli ISA nestihl. Výsledkem byl plný počet bodů.

Celkově se dá říci, že tento předmět mi zase o něco více rozšířil obzor z oblasti HW (navíc jedna přednáška byla od experta z praxe) a přístup lidí byl skvělý. Smůla, že takoví nejsou na FITu všichni. Hned by se tam lépe studovalo.

Download projektu je na stránce: http://matejmarecek.blogspot.cz/2013/01/projekt-imp-vut-fit.html

IMS – Modelování a simulace

Největší postrach pátého semestru. Těžký projekt, zcela nová látka atd. atd. Skutečnost byla pro mě ovšem poněkud jiná.

Jelikož se jedná zatím o neprobírané téma, tak o to pro mě bylo zajímavější. Přednášky, které vede pan Peringer jsou srozumitelné, mají hlavu a patu a navazují na sebe. Užijete si také v dostatečné míře "Windows hate" mezi-vstupy. :-D

Slidy jsou také pěkně udělané, navíc se nemusíte šprtat teorii nazpaměť. Samozřejmě, že ji také musíte umět, ale není to abstraktní tlachání o čem, tak jak pro mě bylo IIS.

Studijních materiálů je také dostatek. Kromě slidů, je k dispozici i solidní opora a vše jistí záznamy z přednášek. Navíc se konají demonstrační cvičení zaměřená na Petriho síť a SIMLIB + se dozvíme něco obecně k projektům.

Na půlsemestrálce nebylo nic nečekané. Pan PePe řekl, že tam bude Petriho síť a také tam byla. Kdo ji neuměl, tak to byla jeho věc/hloupost. A ani další věci nebylo nic neznámého (možná mohly být o něco jasnější otázky, ale to je vše).

Semestrálka… také nic, co bychom nemohli očekávat. Příklady na řešení Eulera, rychlé smyčky, analytické řešení M/M/x atp. Vše se probíralo na přednáškách a dopředu se vědělo, že podobné příklady se tam objevují každý rok. Tedy připravit se dalo.

Problém byl spíše v tom, že nebylo možno používat kalkulačku a přesto, že obtížnost numerických výpočtů v příkladech nebyla nikterak vysoká, tak se občas stalo, že při úpravě zlomků se mi kouřilo z uší a ztrácel jsem zbytečně čas něčím, co nebylo náplní studia IMS. Bohužel mi na kvůli tomu nezbyl čas na poslední příklad (jediný předmět, kde mi nestačil čas na napsání semestrálky).

Co se týče projektu, tak ten byl velice zajímavý. Dělal se ve skupinkách po dvou lidech, takže jste si museli najít nějakého kolegu. Naštěstí se mi podařilo natrefit na borce, který opakoval a věděl tedy co a jak. Navíc bylo dobré, že z počátku věděl „o co go“, takže jsme měli plynulý rozjezd.

Jako první krok v tvorbě projektu doporučuji nastudovat si o daném problému co nejvíce informací. Tedy v mém případě jsem se musel naučit, jak funguje uvnitř Apache HTTP Server, jak se pracuje s preforkingem atd. Doporučuji si tedy přečíst http://www.fmc-modeling.org/category/projects/apache/amp/Apache_Modeling_Project.html + nějakou knihu o Linuxovém jádře (rozhodnete-li se, že na serveru poběží tento OS). Dále se hodí zjistit, jak fungují jádra v CPU, různé úrovně cache paměti, jejich fyzikální a jiné parametry, RAM, HDD/SSD, DMA, databáze (zase dle výběru) a spousta dalších věcí.

Poté je ovšem potřeba toto kvantum informací protřídit a vybrat si pouze to podstatné, co má největší vliv na chod serveru. V našem případě jsme například zanedbávali různé úrovně cache pamětu u CPU a trochu zjednodušili databázi. Na druhou stranu jsem si zase vyhrál s modelem webového serveru, abychom v modelační studii ukázali, jak moc jsme šli občas do hloubky.

Také jsme chtěli mít hezčí grafy z GNUplot a tak jsem v Javě napsal prográmek, který dělal průměr z určitého vzorku dat a tak graf zpřehledňoval a šlo poté více vidět to, co nás zajímalo. Bohužel to je jediné, co jsem v Javě do tohoto projektu udělal. Na rozdíl od minulých let jsme mohli použít pouze C++/SIMLIB, což mě trochu rozladilo, jelikož jsem se těšil, že konečně budu moci psát v .NET/Java.

Za práci jsme dostali full + 2 body navíc, které mi doplnily 2 hody, které jsem ztratil u půlsemestrálky. Tedy spokojenost maximální.

Download projektu je na stránce: http://matejmarecek.blogspot.cz/2013/01/projekt-ims-vut-fit.html

IPZ – Periferní zařízení

Další HW předmět. A ani k němu není moc co říci. Probírají se tam prehistorické sběrnice z dob dávno minulých (z mládí pana přednášejícího). Navíc je musíte celkem detailně umět, což většinu lidí ještě více odradí.

Tedy místo lehkého poohlédnutí se za minulostí provádíte studium zkamenělin a nejnovější k čemu si přičuchnete je USB. Něco jako HDMI a Thunderbolt je z říše snů. Jediné pozitivum na tomto jinak nudné předmětu bylo, že písemky byly „datelné“ a jejich opravování odpovídalo podle mě realitě. A ani za Bčko, které jsem dostal, si nestěžuji. Pouze mě mrzí, že kdybych si mohl dát místo toho předmětu něco, co mě zajímá, tak ten čas strávený učením mohu využít ke studiu něčeho zajímavějšího a přínosnějšího.

ISA - Síťové aplikace a správa sítí

Pro mě jednoznačně největší poděs v tomto semestru. A nejde ani tak o to, co je náplní předmětu. Ano sítě mě totálně nezajímají, a přesto musím uznat, že obsah přednášek byl poměrně zajímavý (pro síťaře určitě).

Problémů v tomto předmětu bylo několik. Za prvé, přednášky byly od sedmi ráno… to mluví za vše. Za další, cvičení do tohoto předmětu totálně useless. Přijdete tam, na počítači vyplníte test v Moodle a poté se teprve bez jakéhokoli vysvětlení ze strany vedoucího máte pustit do „síťařiny“. Problém v tom, že otázky v testech mi přišly totálně na palici. Tedy ani bodové ohodnocení noc moc a podobně tomu bylo u veliké části mých kolegů. Tedy lidé znechuceně odcházeli po 10 minutách pryč, jelikož je tam nic nedrželo. Já se alespoň snažil udělat první cvičení, ale po té, co mi po třetí po sobě zhavarovalo FreeBSD, tak jsem odešel a ani jsem se nesnažil tu práci udělat doma.

Další znechucení přišlo s projektem. Už v samotném zadání je napsáno, že pokud vám program spadne nebo nedodržíte například Unixové konce řádků v readme (pointless), tak máte 0 bodů. Toto samotné dokáže lidi pěkně otrávit. Ale dobrá. Dejme tomu. Co mě naštvalo maximálním způsobem, tak bylo ohodnocení projektu a následné konzultace. Prostě na projektu jsem strávil hromadu času (DNS Proxy server), se vším si snažil vyhrát, udělal několik verzí (s vlákny, forkovaním i multiplexingem) a nakonec vybral tu nejrychlejší verzi. Také všude uvolňoval paměť atd. Dokumentace… s tou jsem se doslova a do písmene mazlil. 11 stránek textu, vysvětlující obrázky architektury, vše srozumitelně a přitom odborně popsané…

Výsledek… dostal jsem tak málo bodů, že mi to nestačilo ani na zápočet. A prodlužovat o rok kvůli nějaké prkotině se mi nechtělo. Ve WISu bylo navíc jen laxní nic neříkající zdůvodnění.

Vypravil jsem se tedy na konzultace WTF just happened. Přišel jsem přesně na čas, kdy měly konzultace začít a překvápko. Chodba plná lidí. Když jsem se po několika HODINÁCH dostal na řadu, tak mi nejmenovaným opravujícím bylo řečeno na otázku „Proč mám tak málo bodů?“, že ani neví.

Otevřel tedy dokumentaci a okamžitě mě zdrbal za to, že ten obrázek na hlavní straně něco pochybného, co jsem stáhl kdesi z i internetu. Ano mnozí si správně domysleli, že jsem tam dal nové logo naší fakulty/univerzity. Při hledání loga jsem totiž hned na hlavní stránce vutbr.cz našel propagaci těchto obrázků, tak jsem je prostě použil. A za odměnu jsem si musel vyslechnout 10 minutovou přednášku o tom, jak je naše nové logo hnusné, že ještě není na 100% oficiálně schválené a že to snad ti ****** ani nechválí. No jen jsem zíral. Dále mě byla dána lekce o tom, že použít bezpatkové písmo pro text je zvěrstvo a modré nadpisy jsou hnusné atp. Ano použil jsem základní šablonu z MS Office, načež mi řečeno, že pánové z Microsoftu jsou hňupové, kteří tomu ani za mák nerozumí.

Nakonec jsme se dostali k otestování samotného programu. Pustil se script, za a pár sekund bylo hotovo. Výsledky seděly na 100%. Jen pánovi opravujícímu se nelíbil jeden z mých counterů (podle zadání jsme si toto mohli implementovat dle libosti). No kdyby četl dokumentaci celou a nezavřel ji při spatření úvodní strany, tak to ví. Škoda mluvit.

Do WISu mi napsal 19 bodů z 21. Což bylo diametrálně odlišné od původního výsledku. Potom si pro sebe něco zabroukal a změnil to na 18. Načež se poškrábal na bradě a dal tam 17. Vůbec nevím proč. To jsem jako 4 body (tedy půlku bodů za celou dokumentaci) ztratil tím, že jsem tam dal logo, které se mu nelíbí a je MS hater? No skvělé. A na můj dotaz proč mi dal původně tak málo bodů, že jsem nedostal ani zápočet odpověděl, že „asi“ chtěl, abych přišel. A stejně to udělal i u ostatních. Ono bylo jistě velice těžké napsat email „Dobrý den, rád bych s Vámi konzultoval projekt do ISA.“. Ne on musel nechat většinu lidí 3 dny v nejistotě, jestli si zbytečně o rok neprodlouží. Tento předmět se pro mě stal prostě noční můrou, a jakmile jsem dostal body ze semestráky, tak jsem si pořádně oddechl.

PS: V tomto předmětu jsou variantní termíny. Doporučuji se tedy pořádně naučit a chodit už od začátku. Potom se vám totiž může stát stejně, jako se stalo několika lidem, že v posledních termínech na vás nevyjde a místo a ke zkoušce se ani nedostanete. A nemá potom ani smysl žádat o navýšení židlí. Pár lidí to zkusilo a samozřejmě neuspěli. Tedy na toto si dávejte pozor. ;-)

ITU - Tvorba uživatelských rozhraní

K tomu není moc co napsat. Inspirativní, kreativní, dobře zpracovaný a vedený panem Beranem. Takových předmětů by na FITu mělo být více. O dost více. A jako bonus si prakticky přičuchnete ke všem možným technologiím na tvorbu GUI (QT, WinAPI, WPF a HTML/CSS).

Moje hodnocení: Jeden z nejlepších předmětů na FIT.

RET – Rétorika

Humanitní povinnost. Za vše uvedu jeden citát uvedený na stránkách: http://www.grada.cz/setkani-s-autory/kariera-a-rozvoj-dovednosti/thmgr-klapetek-milan/

ocenění v podobě zaslechnutého útržku z rozhovoru studentů při zápisu volitelných předmětů: „Vole, zapiš se ke Klapetkovi, to je kanec“

Alpy, Schladming / Dachstein 2012

2012-08-25T18:11:00.001+02:00

VUT FIT – 4. semestr

2012-06-04T12:26:00.000+02:00

Další (již čtvrtý) semestr na VUT FIT je úspěšně za mnou a tedy nastává jeho shrnutí.

Celkově by se dalo říci, že toto byl zase o něco těžší semestr než ty předcházející (zvláštní jak se ta náročnost co půl roku zvedá :-) ). Nejednalo se ovšem ani tak o náročnost látky v předmětech, jako spíše o množství projektů, které bylo třeba udělat. A jak už to tak bývá, tak některé projekty byly užitečné a některé naopak zcela zbytečné, případně se zcela minuly účinkem.

IDS (Databázové systémy):

Konečně předmět, který se hodil do praxe. Pokud se podíváte na požadavky firem, které nabízejí práci, tak uvidíte, že kromě klasické množiny programovacích jazyků jako (C#, Java, C++ a C) je velmi často požadována znalost databází, především jazyka SQL. Tedy něco, co jsem až do dnešní doby moc neovládal.

Předmět vyučuje děkan FITu a délka přednášky jsou 3 hodiny. Přičemž dle mého názoru by se daly tyto 3 hodiny zkrátit na 2 a o nic moc by se nepřišlo (3 hodiny zachovat pouze když jsou prezentace). Tempo přednášek bylo pro mě zbytečně moc pomalé a jelikož pondělní přednáška byla od rána, tak jsem tam dost často usínal a měl výpadky pozornosti.

Jinak co se týče obsahu, tak ten měl hlavu a patu, video záznamy byly také (ovšem někdy jejich zveřejnění trvalo skoro měsíc) a navíc byla k dispozici pěkná opora, slidy a scripty, na kterých se demonstrovaly určité aspekty SQL. Prostě kdo se chtěl do IDS učit, měl všechny potřebné materiály poskytnuty a neměl tedy žádnou výmluvu pro to, aby neudělal projekty nebo písemky.

Body se tady daly získat v průběhu semestru několika způsoby.

Projekty:

Činnost	Max. počet bodů
1. Konceptuální model	5
2. Skript SQL pro vytvoření databáze projektu	5
3. Skript SQL s dotazy SELECT	5
4. Realizace aplikace	20

Konceptuální model: Pokud jste jej dobře udělali v IUS, tak tady stačilo možná jen trochu upravit a 5 bodů bylo doma.

SQL skripty: Také poměrně pohodové projekty. Stačilo se naučit SQL a udělat tabulky a dotazy k vašemu ER diagramu. Žádný zádrhel tady nebyl a pokud jste vše udělali funkční, tak 15 bodů bylo jistých.

Aplikace podle zadání: Aby tento předmět nebyl tak pohodový, tak výsledná aplikace se dělala v Oracle Forms Builder. Kdo ví o co se jedná, tak ví, kdo ne, tak já se k tomuto "software" nebudu vyjadřovat, nebo by mi Google smazal tento blog. Každopádně doufám, že už v tom nebudu muset nikdy v životě a ani po smrti pracovat. Pokud někdo věří na peklo, tak vězte, že Oracle Fotms Builder je jeho virtuální podoba pro programátory.

Půlsemestrálka:

Ta byla maximálně za 14 bodů a navíc mi přišla poměrně hard-corová. V jednom příkladu jsem nevěděl vůbec nic, select jsem nějak dal a z ER diagramu jsem byl totálně zmaten. Ne, že bych nevěděl, jak se dělá. ERka mám celkem zmáknuté, ale ze zadání jsem byl zmaten jak lesní včela.

Nakonec jsem byl rád sotva za polovinu bodů. :-D

Semestrálka:

Tady bylo možno získat zbytek bodů. Trochu jsem se obával, že to bude něco jako půlsemestálka a většinu času budu koumat, co se po mě vůbec chce, ale naštěstí to byla písemka z těch nejdůležitějších věcí, které jsme brali, takže se dala v pohodě napsat na dost bodů na poprvé. :-)

Předmět jako celek byl poměrně zajímavý a užitečný, nicméně chyběly mi tu věci jako objektové databáze nebo práce s SQL v nějakém jiném jazyce. Tato témata byla na můj vkus probrána příliš povrchně a neprakticky na to, jaké je jejich skutečné využití. Jinak IDS má očekávání splnilo.

IPK (Počítačové komunikace a sítě):

Sic to byl první síťový předmět na FITu, tak mě nijak zvlášť neoslovil. Ne, že by sítě byly úplně nudná oblast IT, ale přišlo mi, že tento předmět je, co se týče teoretické části jen o zkratkách. Kdo nevěří, brzy se přesvědčí. ;-)

Co se týče materiálů k výuce, tak žádná sláva to nebyla. Slidy mají celkově skoro 150MB, ale není to díky obrovskému množství informací v nich obsažených nýbrž tím, že jsou dělány na Macu s grafikou, která není nijak optimalizovaná a zabírá spoustu místa. Na první přednášce jste odkázáni na knihu, ze které se máte učit do předmětu, což je pěkné do doby, než se dozvíte, že ta kniha je anglicky, v knihovně je 20 kusů a už v průběhu přednášky se zvedali nerdi a šli vybrakovat knihovnu. Takže 5 minut po tom, co nám bylo řečeno "učte se z této knihy" už žádná kniha nebyla.

K projektům se dá říci jen tolik. Nebavily mě. Ne, že by nebyly přínosné k rozšíření znalostí, ale zkrátka instalovat si UNIX do počítače a psát klient-server aplikaci v holém C a BSD socketama není zrovna moc velká zábava.

Na druhou stranu je skvělé, že projekty nejsou povinné. Takže pokud získáte dostatek bodů z prvních dvou projektů, nemusíte implementovat vlastní spolehlivý protokol pomocí UDP (můj případ. Na konci semestru jsem byl už tak vyšťavený a venku bylo tak pěkné počasí, že jsem se k tomu dokázal dokopat).

Jak jsem již psal výše, projekty byly poměrně přínosné, ale člověka zkrátka irituje, že to co píše v C 2 dny se dá v C# a Javě napsat na 2 řádky. Naštěstí se na přednáškách probírá vše potřebné ke zvládnutí těchto projektů a máte k dispozici a nějaké dema pro inspiraci. Tedy nemůžete se vymlouvat, že vám nikdo nenastínil, jak ten projekt naprogramovat. ;-)

Tento rok se také zavedla novinka. Není půlsemestrálka, ale zato se v průběhu semestru píše několik menších testů maximálně za 3 body každý. Je to typu A,B,C,... přičemž je na výběr 0..n správných odpovědí a body za špatnou se samozřejmě strhávají. Tyto testy mají studenty motivovat k tomu, aby se na látku podívali již v průběhu semestru, což se mi líbilo. Na druhou stranu mi některé otázky přišli jako docela solidní over-kill (tj. odpověď jsem nedokázal vydolovat z toho, co bylo na přednáškách).

Semestrální písemka je poté kapitola sama pro sebe. Člověk by očekával, že když vám mají testy v průběhu roku pomoci k semestrálce, tak že vám pomohou. Bohužel tomu tak nebylo. Semestrálka byla plná příkladů. Jako pár dní před termínem nám došel email, kde bylo napsáno, co se tam asi tak může objevit, ale některé věci jsem ve prostě slidech nenašel a na internetu byla jen letmá zmínka na anglické wiki. Takže u zkoušky jsem čučel jak puk na některé příklady. :-D Naštěstí jsem to dal na první termín, takže spokojenost. Ovšem byl tam boreček, který se minutu po zahájení písemky zvedl, odevzdal a za potlesku studentů v aule odešel. :-D

Zkrátka připravte se na to, že prestiž a obtížnost jsou nahoru a tak vám je k ničemu se podívat na to, jak v minulých letech vypadaly písemky. Naštěstí přednášející tohoto předmětu jsou celkem pohodáři a písemku neopravovali nikterak přísně (to, co jsem si myslel, že jsem napsal dobře jsem podle nich dobře napsal a body mi ochotně dali, takže tady jsem byl spokojen :-) ).

btw: V druhé půlce semestru je pár laboratoří. Na termíny se musíte registrovat celkem ve velké předstihu, tak si raději poznamenejte, kdy tam máte přijít. Ať se vám nestane jako mě, že místo na cvičení jsem jel se spolubydlou na velký kýbel kuřat co KFC. :-D Naštěstí, pokud přijdete na jiný termín a není tam plno, tak si to můžete klidně dodělat a bodíky dostanete.

IPK-projekt 1: download
IPK-projekt 2: download

IPP (Principy programovacích jazyků a OOP):

Takový další IOS. Pro některé jedince nepřekonatelná překážka v cestě za dalším studiem. Nicméně to nemění nic na tom, že to je poměrně zajímavý a užitečný předmět.

Projekty do tohoto předmětu již nejsou spjaty se semináři C++ a Javy. Bohužel se to oddělilo a projekty jsme psali v Perlu a Pythonu.

Ke každému z těchto jazyků si můžete vybrat, jaký projekt v něm chcete napsat. Počet míst je limitován, takže refresh war je nevyhnutelná. :-D Já jsem si vybral JSON2XML (JSON to XML) a zvýraznění syntaxe v Python 3. Nevím, co mě to chytlo, ale překlad JSON do XML jsem udělal pomocí vlastnoručně napsané syntaktické analýzy + gramatiky a u druhého projektu jsem také moc knihoven usnadňujících práci nepoužil.

Kromě toho, že se podíváte na nové jazyky, tak také zjistíte, že některé z nich nejsou moc použitelné. Především Perl je mišmaš. Ať v tomto jazyce napíšete prakticky cokoli, tak interpret to sežvýká a vykoná. Tato volnost vede k tomu, že u jazyka, který se učíte dva dny, nemáte ještě vytříbený svůj vlastní styl psaní, proto jednou něco napíšete tak, podruhé zase onak a z výsledného kódu, který sice funguje se vám chce zvracet. A to si myslím, že C, C# a Java kód píši dost čitelně.

Úplným opakem je Python. Kdo neví, jak vypadá jeho syntaxe, tak doporučuji aby se podíval. Je to velice zajímavý jazyk, kde jednotlivé konstrukce neurčuje počet závorek, ale jejich odsazení, což je velice užitečné. Lidé, kteří již píší čitelně s tím nebudou mít problém a lidé, kteří jinak píší jako prasata, tak se jejich kód zlepší (ne, že by se zlepšila i čitelnost algoritmů a rozložení do funkcí atd., ale alespoň je ten kód odsazený tak jak má). Asi proto jsem se v průběhu semestru setkával u lidí, kteří samotné programování moc nemusí s názorem, že Perl je skvělý jazyk a Python totální poděs. Pro mě je to sice naopak, ale co už. Každému podle gusta.

Jinak k projektům do IPP jsou poměrně striktní a přesná zadání plná nepřesností. Tedy pokud si něčím nejste jisti, tak se zeptejte raději ve WIS-fóru. Nakonec to skončilo tak, že jsem první projekt nepsal podle zadání, ale spíše podle oprav ve fóru. U druhého projektu se mi už nechtělo dívat pořád do fóra a číst tuny oprav. Tak jsme to jel z větší části podle původního zadání... A na výsledných bodíkách to šlo poznat (nebylo jich tolik, kolik jsem očekával). :-D

A k projektům ještě poslední věc. Musí se k nim dělat dokumentace a samotný kód musí být také pořádně zdokumentovaný. Tedy minimálně komentáře do zdrojového kód piště průběžně. Ať se vám nestane jako mě, že projekty naboucháte na začátku semestru, v půlce je máte doopravit a odevzdat a nakonec zjistíte, že nemáte moc páru, co která část vlastně dělá (to mi naštěstí stalo jen u jednoho projektu, takže to byla pohodička).

Semestrální zkouška... K té se moc vyjadřovat nechci. Také jsem ji dal na první termín, ale spousta lidí ne a ani se nedivím. Navíc na to, kolik jsem se toho naučil a do písemky napsal, tak ohodnocení nebylo také, jaké bych si přál.

IPP-projekt 1 (JSON2XML): download

IPP-projekt 2 (zvýraznění syntaxe): download

IZG (Základy počítačové grafiky):

Boží předmět. Skvělí vyučující, zajímavá látka, přiměřeně obtížný, užitečná cvičení a body za ně. Prostě jedna z mála věcí, která mě v tomto semestru bavila.

Více bych k tomu předmětu nepsal. Myslím, že pokud vás zajímá grafika, tak tento předmět se vám bude zamlouvat. A navíc první 3 studenti, kteří napíší nejrychlejší vykreslování 3D objektu v projektu, tak získají flašku vína. Have fun guys. ;-)

IZU (Základy umělé inteligence):

IZU je poměrně zajímavý předmět. Minimálně pro mě byl, jelikož jsem se s umělou inteligencí na FITu ještě neměl tu čest setkat.

Přednášky sice nejsou úplně záživné, občas se ztratíte ve výkladu, občas nějaká ukázka algoritmu nefunguje... Ale témata jsou obecně zajímavá.

Od druhé poloviny semestru jsou také cvičení, kde se probírají praktičtější věci (teorie aplikovaná na praxi). Takže za úkol máte projekty typu (naprogramuje A* pro mapy v C, udělej to a to v Prologu a Lispu).

Osobně doporučuji se na cvičení trochu připravit. Bylo nepříjemné, když jsem tam přišel a od cvičícího jsem se dozvěděl "naprogramujte to a to v Prologu" (přičemž jsem Prolog viděl jen z rychlíku na přednášce a nikdy předtím jsem v něm nic nedělal). Je sice pravda, že ty úkoly na cvičení nebyly nikterak závratně obtížné, ale zkrátka ve vás trochu hrkne. Především je nepříjemné, když nástroje, které požíváte jsou starší než vy a nestabilní až to bolí. Doporučuji tedy dělat úkoly pod Windows a pokud je potřeba, tak přes SSH na Merlinovi.

Jinak také doporučuji si pečlivě vybrat vyučujícího na cvičení. Ten můj měl totálně give a fuck přístup a aby nám dal body, tak chtěl ještě něco navíc (třeba v Prologu případ s tetou a pradědou atd. aby jste dostali body a on vás tam půl hodiny dusí na to, že chce ještě snachu, která ani není v zadání a upřímně ani nevím co za rodinného příslušníka to je).

Naštěstí jsem si vydřel všechny body, co šlo za cvičení a projety získat, ale by to občas porod. :-D

U půlsemestrály a semestrálky čekejte to, co jste se učili na přednáškách. Minimálně u nás nebyly žádné chytáky. Pokud jste se tedy poctivě podívali na látku, tak není důvod předmět úspěšně neabsolvovat.

IZU-projekt 1 (A* algoritmus): download
IZU-projekt 2 (Prolog): download
IZU-projekt 3 (Lisp): download

Poznámka: Nejsem si jist, zda-li to jsou finální soubory, co jsem odevzdával, tak tam mohou být chyby.

BAN4 (Angličtina 4: středně pokročilí 2):

Aneb "Hi I am FEKT and I will never let you go.". Nevadí, alespoň jsem to měl z PPV kousek do školy. :-)

Moje poslední povinná angličtina na VUT. A musím říci, že asi ta nejvíce v pohodě. Samozřejmě se tam učíte a naučíte, ale oproti FITu to je pohodička. Takový oddechový předmět. Navíc jsem měl Agátu, tedy o zábavu bylo postaráno.

Výsledkem je 85 bodů a krásné B (a to i s tím, že jsem před semestrálkou onemocněl a v průběhu písemky jsem dostával "záchvaty kašle". :-D Prostě jsem si několikrát musel vzít flašku a odejít na chodbu na pár minut. A poté se zase na chvíli vrátit a dopsat další část testu.).

IJA (Seminář Java):

Poslední předmět, který jsem tento semestr na VUT FIT absolvoval. Ale abych řekl pravdu, tak nevím, co k němu napsat. Na přednášce jsem byl jen jednou a to jsem si četl noviny na notebooku (kolidovalo mi to s IPP).

Vůbec tedy nevím, co se tam probíralo a co bylo řečeno. Takže pokud jste čekali nějaké info ohledně tohoto, tak vás zklamu. Jediné, co k tomuto předmětu mohu napsat, že projekty mi hodně daly a byly férové. K úkolům jste dostali testovací třídy a pokud vám jimi váš výsledek prošel, tak jste měli plný počet bodů. Jinak 0.

Projekty jsem samozřejmě dělal všechny a výsledná aplikace (Petri Net Editor and Simulator) je ZDE.

btw: Projekt byl teamový (2 členové), ale moc mi to nepřišlo. Jelikož jsem byl vedoucí, tak jsem si udělal raději většinu práce sám. Ne, že bych nechtěl teamově spolupracovat, ale Java byl jazyk, na který jsem se upřímně těšil a doufal, že si rozšířím a osvěžím svém dovednosti v tomto programovacím jazyce. Proto jsem se s tímto projektem vyloženě mazlil a užíval si kreativity a volné ruky, která se vám na FITu jinak jen tak nedostane.

Toto byl podle mě jeden z mála projektů během studia, který vás z "opice", která se musí držet do posledního puntíku striktně zadání posune na LVL opravdový programátor. Návrh architektury, tříd, GIU, síťové komunikace atd., v tom všem máte volnou roku . Stačí jen splnit body zadání a požadovanou funkcionalitu. To jak to uděláte je jen a pouze na vás.

Už by jenom stačilo, aby se z přednášek, kde se čtou slidy, staly přednášky typu IW5 (C#, tedy přednášení nad kódem přímo v průběhu přednášky) a je to naprosto skvělý předmět.

IJA-úkol 1: download
IJA-úkol 2: download
IJA-úkol 3: download

Projekt: stránka projektu

PS:

Kdybych měl shrnout celý 4. semestr na VUT FIT, tak "jde to, ale dře to". Projektů je požehnaně a učení také. Od poloviny semestru jsem také prakticky vůbec nenavštěvoval přednášky. Moc mi nedávaly a navíc jsem raději pracoval na projektech a nebo se učil sám. A jak vidno, tak samo učení přineslo své ovoce. Všechny předměty jsem dal na první termín a měl poté klid (ještě v tuto dobu někteří mí kolegové na fakultě bojí s třetím termínem na IPP). :-)

Alpy, Grossarl - 2012

2012-02-05T22:49:00.001+01:00

VUT FIT - INP projekty

2012-01-23T12:19:00.000+01:00

Projekt 1 (maticový displej):
Download projekt 1: http://cejky.xf.cz/all/VUT/INP/xmarec12-svitici_display.zip
Donwload projekt 1 mirror1: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcNTQyYzcwNjctNzA1YS00YTMzLTk4OWQtMzMyNjcxYzY2Mjcx

Projekt 2 (Brainfuck processor):

Download projekt 2: http://cejky.xf.cz/all/VUT/INP/xmarec12-Brainfuck_precossor.zip
Donwload projekt 2 mirror1: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcM2I0MTY1MzUtMjJlYi00MGE0LThkNGMtYTFjMGRlOWMwYzQy

VUT FIT - IAL projekty

2012-01-23T12:13:00.001+01:00

Vyřešené úlohy jsou z roku 2011/2012. Za všechny jsem získal plný počet bodů.

Projekt 1:
Download projekt 1: http://cejky.xf.cz/all/VUT/IAL/DU1.zip
Download projekt 1 mirror1: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcOWZmZDk5ZjQtNWZlYy00MmU3LWI1ZDYtMGRjN2YwZmE0YmM4

Projekt 2:
Download projekt 2: http://cejky.xf.cz/all/VUT/IAL/DU2.zip
Download projekt 2 mirror1: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcOGFkN2JiZmEtODkwMC00MjVlLWJhYmUtMWUwYTkwZWYzY2Uy

VUT FIT - ISS projekt

2012-01-23T12:07:00.000+01:00

Filtrace obrazu v Matlabu. Kód je tady:

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%ZAOSTRENI OBRAZU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
iptsetpref('UseIPPL', false);
obrazekOrig = imread('xmarec12.bmp'); %nacteni originalniho obrazku
obrazekSoucasny = imread('xmarec12.bmp');
vystupniImg = 'step1.bmp' %ulozeni vystupniho jmena do promenne

maticeZaostreni = [ -0.5 -0.5 -0.5; -0.5 5 -0.5; -0.5 -0.5 -0.5];
zaostrenyImg = imfilter(obrazekSoucasny, maticeZaostreni);

imwrite(zaostrenyImg, vystupniImg); %ulozeni obrazku

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%OTOCENI OBRAZU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
vystupniImg = 'step2.bmp'; %ulozeni vystupniho jmena do promenne
preklopenyImg = fliplr(zaostrenyImg); %preklopim obrazek

imwrite(preklopenyImg, vystupniImg); %ulozeni obrazku

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%MEDIAN OBRAZU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
vystupniImg = 'step3.bmp';
medianImg = medfilt2(preklopenyImg, [5 5]);

imwrite(medianImg, vystupniImg); %ulozeni obrazku

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%ROZMAZANI OBRAZU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
vystupniImg = 'step4.bmp';
maticeRozmazani = [1 1 1 1 1; 1 3 3 3 1; 1 3 9 3 1; 1 3 3 3 1; 1 1 1 1 1] / 49;
rozmazanyImg = imfilter(medianImg, maticeRozmazani);

imwrite(rozmazanyImg, vystupniImg); %ulozeni obrazku

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%CHYBA V OBRAZE
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
porovnavanyImg = fliplr(rozmazanyImg);

porovnavanyImgDouble = im2double(porovnavanyImg);
obrazekOrigDouble = im2double(obrazekOrig);

chyba = 0;

velikostObrazku = size(obrazekOrig);
velikostObrazkuX = min(velikostObrazku);
velikostObrazkuY = max(velikostObrazku);

for(i=1:velikostObrazkuX)
for(j=1:velikostObrazkuY)
chyba = chyba + abs(obrazekOrigDouble(i, j) - porovnavanyImgDouble(i, j));
end;
end;

vyslednaChyba = (chyba / (velikostObrazkuX * velikostObrazkuY))*255

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%ROZTAZENI HISTOGRAMU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
rozmazanyImgDouble = im2double(rozmazanyImg);
vystupniImg = 'step5.bmp';

min1 = min(rozmazanyImgDouble);
vstupL = min(min1);
max1 = max(rozmazanyImgDouble);
vstupH = max(max1);

vystupL = 0.0;
vystupH = 1.0;

roztazenyImg = imadjust(rozmazanyImg, [vstupL vstupH], [vystupL vystupH]);
imwrite(roztazenyImg, vystupniImg); %ulozeni obrazku

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%MERODATNA ODCHYLKA
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
rozmazanyImgDouble = im2double(rozmazanyImg);
stredniHodnaBezHist = mean2(rozmazanyImgDouble)*255
smerodatnaOdchylkaBezHist = std2(rozmazanyImgDouble)*255

roztazenyImgDouble = im2double(roztazenyImg);
stredniHodnaSHist = mean2(roztazenyImgDouble)*255
smerodatnaOdchylkaSHist = std2(roztazenyImgDouble)*255

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
%KVANTIZACE OBRAZU
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
N = 2;
a = 0;
b = 255;

vystupniImg = 'step6.bmp';
vysledekKvantizace = zeros(velikostObrazkuX, velikostObrazkuY);
tmpImg = double(roztazenyImg);
for(i=1:velikostObrazkuX)
for(j=1:velikostObrazkuY)
vysledekKvantizace(i,j) = round(((2^N)-1)*(tmpImg(i, j)-a)/(b-a))*(b-a)/((2^N)-1) + a;
end;
end;

vysledekKvantizace2 = uint8(vysledekKvantizace);
imwrite(vysledekKvantizace2, vystupniImg); %ulozeni obrazku

Download: http://cejky.xf.cz/all/VUT/ISS/xmarec12-ISS_project.zip
Download mirror1: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcMDBhNjc5ZDUtMzc3Ni00ZjM1LTk2MTctNzNhNDc2ZWZiNDMy

VUT FIT – 3. semestr

2012-01-23T11:38:00.001+01:00

Třetí semestr byl na VUT FIT asi nejtěžší od doby, co tam jsem. V tomto semestru je hodně učení, teamový projekt do IFJ a času málo. Jednoduchá rada, která se vám bude hodit, zní: začněte s projekty co nejdříve. Člověk si totiž ani nestačí zvyknout na školu a už se píší půlsemestrálky. Přibližný počet je 1 písemka na týden, tedy měsíc učení a potom už budete do Vánoc dělat jenom na projektech. Vánoce strávíte přípravou na ISS a INM, potom se celý leden učíte na zbytek. Když obětujete tolik času učení, nakonec s trochou štěstí dáte všechno na poprvé a můžete si užívat dva týdny volna jako já… A potom hurá do letního semestru.

IAL (Algoritmy):
Předmět, o kterém jsem si myslel, že mi toho hodně dá. A v zásadě. Něco mi dal. Datové struktury, standardní vyhledávací a řadící algoritmy atd. To všechno jsem se tam naučil. Teď jde o to, jakým způsobem. Předmět je sám o sobě poměrně dobře koncipován, ovšem vyučuje jej… No koukněte se na stránky předmětu. Přednášky jsou nezáživné, půlka výkladu je o tom, jak bylo na vojně, jak panu profesorovi svítilo slunce do očí, když jel autem a Hitler-like projevy o tom, že „Cečko je mor, který se rozšířil po světě“, „Pascal je matematicky čistý a správný programovací jazyk“ a podobné nesmysly.

Slidy a opora jsou samozřejmě s Pascalovskými ukázkami algoritmů a plné chyb. Pokud se z těchto materiálů učíte a nechápete, jak nějaký algoritmus může fungovat, tak je prezentován, tak máte dost vysokou pravděpodobnost, že chyba není ve vaší hlavě, nýbrž ve studijních materiálech. Chcete-li na chybu upozornit a doufáte-li, že bude opravena, tak jste opravdu naivní. :-D V tomto předmětu se takové věci nevedou. Když se na nějaké chyby ve slidech přijde přímo na přednášce, tak se to odbude slovy, že ti co jsou na přednášce, o té chybě ví a zbytek má smůlu.

A jak se připravit na zkoušku? Algoritmy se naučte z Wikipedie a to, co je v opoře se naučte jen nazpaměť jako básničku. Není třeba informace z opory chápat, ale jen se našprtat. V zadání se totiž objevují příklady typu „máte algoritmus a najděte chybu, doplňte řádek atd.“ a jelikož je to jen zkopírované z opory a navíc i s chybami o kterých se neví, tak se vám může jednoduše stát, že přestože perfektně chápete Shell-Sort, tak nebudete schopni daný příklad vyřešit, jelikož nevíte, jak to je v opoře. Navíc, jak nám bylo řečeno na přednáškách „Tento předmět není o vaší kreativitě.“, tak to vezměte jako fakt a ani se nesnažte na tom cokoli měnit. Myslete si o tom, můžete svoje.
Projekty: http://matejmarecek.blogspot.com/2012/01/vut-fit-ial-projekty.html
Hodnocení: obsah=6/10, vyučující=1/10.

IFJ (Formální jazyky a překladače):
Bezpochyby nejpřínosnější předmět tohoto semestru. Slidy opravdu vynikající (dělal je ještě nebožtík Roman Lukáš R.I.P.). Přednášky, na ty se opravdu vyplatí chodit už jenom kvůli přednášejícímu. Meduna do vás tu látku dostane, i kdybyste sami nechtěli (pozor ovšem na Burgetovou. Ta je sice chytrá, snaživá atd., ale okamžitě u ní usnete.)

Hlavním přínosem je tedy teamový projet, kde jsme letos dělali interpret jazyka LUA. Tady se člověk může opravdu vyřádit. Je to sice těžké až to bolí, ale zkušenosti, které vám to dá, jsou neocenitelné. A pokud něčemu nerozumíte, doktorandi ochotně vysvětlí.
Projekty: http://matejmarecek.blogspot.com/2012/01/ifj-projekt-formalni-jazyky-prekladace.html
Hodnocení: obsah=9/10, vyučující=10/10.

INM (Numerická matematika a pravděpodobnost):
Jediná matematika, o které si myslím, že mi k něčemu byla. Na přednášky se vyplatí chodit k „Horstovi“. Sice ho nemám rád, ale pravda je, že naučí (a také je u něj většinou narváno).
Hodnocení: obsah=7/10, vyučující=6/10.

INP (Návrh počítačových systémů):
Další HW předmět. Tentokrát zajímavější než jeho předchůdci. Vede to pan profesor Sekanina, který je poměrně dobrý přednášející. Rozhodně se vyplatí k němu na přednášky chodit. Řekne vám spoustu zajímavostí a u každého tématu řekne, co bude vyžadovat u zkoušky. A u zkoušky vám dá opravdu to, co řekl, že musíte umět + to, co MUSÍTE znát z předcházejícího studia (Moorovy a Mealyho automaty atp.)
Projekty: http://matejmarecek.blogspot.com/2012/01/vut-fit-inp-projekty.html
Hodnocení: obsah=7/10, vyučující=8/10.

ISS (Signály a systémy):
Já nevím. Toto nechám asi bez komentáře. Nepřijde mi, že by mi tento předmět něco dal, což je smůla, jelikož jeho garant je skvělý přednášející a snaží se vyjít studentům vstříc. Nicméně samotný obsah předmětu mě zaujal jen minimálně.
Projekty: http://matejmarecek.blogspot.com/2012/01/vut-fit-iss-projekt.html
Hodnocení: obsah=3/10, vyučující=8/10.

FCE (Angličtina: příprava na zkoušku FCE):
Myslel jsem, že tam připraví na FCE, ovšem šeredně jsem se zmýlil. Asi to bude tím, že letos to vedla otřesná „učitelka“ a spíše jsem toho více zapomněl, než se naučil. Toto bylo opravdu jedno veliké zklamání.
Hodnocení: obsah=2/10, vyučující=3/10.

IW1 (Desktop systémy Microsoft Windows):
Myslel jsem, že se tam naučím i něco, jak přesně Windows fungují v jádru, ale bohužel. Tento předmět je více o nastavení, zabezpečení, sdílení zdrojů, deploymentu atd. Takže klikání a cmd. Na druhou stranu něco se ze slidů pochytit dá (na přednášky jsem nechodil, přednášející mluvil jako totální čecháček a já ho nedokázal poslouchat), takže ten předmět byl alespoň užitečný do praxe.

Navíc jsem si MCP zkoušku (70-680), tak mám alespoň nějaký oficiální papír, že něco umím. Pokud tedy nevíte, co si vybrat a chcete něco, kde si můžete udělat alespoň nějaký certifikát, přičemž je vám jedno, že se všechno musíte naučit sami, tak tento předmět může být vhodný kandidát na zaplnění kreditové mezery.
Hodnocení: obsah=7/10, vyučující=5/10.

IFJ projekt (Formální Jazyky a Překladače VUT FIT - LUA interpret)

2012-01-22T12:08:00.001+01:00

Letos jsme měli za úkol udělat do IFJ interpret podmnožiny jazyka LUA. Kdo neví, co to je, Google určitě poradí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o první teamový projekt na VUT FIT (3. semestr), tak si myslím, že spíše než popis tvorby interpretu by se hodilo mým nástupcům pár rad o tom, jak pracovat v teamu. Jedná se totiž o něco zcela diametrálně odlišného, než na co jste byli zvyklí doposud. Ať už jste v prvních dvou semestrech programovali na fakultě cokoli, tak stačilo dodržet zadání a základní programátorské zvyky a s projekty nebyly problémy (tedy byly, ale to se týkalo spíše technického hlediska).

Jak tedy projít IFJ? V první řadě si sežeňte kvalitní team. Nejlépe do toho jděte s lidmi, které znáte a o kterých víte, že na tom projektu budou opravdu pracovat. Pokud budete míst smůlu a zbyde na vás banda nespolehlivých „vocasů“, tak je jedno, jak dobří jsou to programátoři. S tímto projektem neuspějete. Viděl jsem na vlastní oči, jak team celkem dobrých programátorů ještě tři týdny před odevzdáním projektů plánoval a jen povídal o tom, že „za pár dní se do toho pustíme“ a týden před konce začali a zjistili, že je čeká tolik problémů, že nemají šanci. Nakonec dostali tak málo bodů, že jim to nestačilo ani na zápočet.

Další, co je potřeba udělat, tak je zvolit si vedoucího teamu. Pokud nechcete práci navíc a nevěříte si na to, tak do toho ani nejděte. Mohlo by to dopadnout špatně. Na druhou stranu pokud o sobě víte, že jste spolehlivý, věříte si a nechce se vám další rok IFJ opakovat, tak s chutí do toho. Lepší je mít více práce a starostí a mít jistotu, že se bude doopravdy pracovat, než toto místo přenechat někomu, kdo ani neumí komunikovat s lidmi, jeho spolehlivost se blíží nule a chce tuto pozici jen proto, že si myslí, že se bude moci ulívat. Pokud vás povede takový člověk, tak je šance na úspěšné odevzdání projektu mizivá a i toto se už pár teamům stalo.

Co se také nesmí podcenit je začátek prací. Co nejdříve si v teamu rozdělte úkoly. Pokud jste vedoucí a znáte svůj team, vezměte si tužku a papír a udělejte rozpis toho, co kdo bude dělat. Abych se přiznal, tak tato práce mi trvala skoro dvě hodiny. Musel jsem si prostudovat strukturu programu/projektu zhodnotit obtížnost jednotlivých částí a poté se rozhodnout co komu přidělit. Tuto část se opravdu nevyplácí podceňovat a prodiskutovat s ostatními. U rozdělování prací zohledněte také charakterové vlastní, časové možnosti a schopnosti lidí v teamu a zeptejte se, kdo by si, co přál dělat. Pokud je v teamu někdo, kdo rád odkládá povinnosti, tak mu dejte práci, která se dá dělat už od začátku, a dohlížejte na něj. Když máte někoho schopného, dejte mu těžší část, pokud někdo studuje další školu a nemá moc času, nechte ho dělat dokumentaci a testovací skripty. A pokud opravdu chcete mít přehled o tom, jak se projekt vyvíjí, tak si jako vedoucí vezměte na starost programování syntaktického analyzátoru. Vzhledem k tomu, že se v tomto projektu jedná o syntaxí řízený překlad, tak budete mít přehled opravdu o všem. Od parseru až po interpret a datové struktury.

Syntaktická analýza je obecně nejtěžší a nejkomplexnější část projektu a skládá se ze dvou částí. Rekurzivního sestupu, kde se implementuje gramatika a vše se řídí a vyhodnocování výrazů, které je s první částí úzce propojeno. Pokud si zvolíte syntaktickou analýzu, tak vřele doporučuji dát vyhodnocování výrazů někomu, s kým jste v neustálém kontaktu. Nejlépe, pokud s vámi bydlí přímo na koleji/bytě. Bude určitě často konzultovat a měnit spoustu věcí.

Pokud vám jde projet +- zdárně a už budete pomalu končit (blíží se termín odevzdání), ověřte si, že člověk, který pracuje, na interpretu ví, co dělá a jak to navázat na syntaktickou analýzu. Ono je totiž poměrně nepříjemné 3-4 dny před odevzdáním, že člověk, který má na starosti interpret se inspirovat projekty z minulých let do té míry, že výsledek jeho práce není ve vašem projektu zrovna dvakrát použitelný. Potom vás totiž čekají 3 dny zavřených na kolejích (4 lidi) a pracujících do 5 do rána. A toto je opravdu zabijácký způsob „dokončování“ projektu.

V takovémto nasazení se opravuje, buší kód a vymýšlí, jak to jen jde a na takové věci, jako korektní uvolňování paměti už nezbývá moc času. A všichni víme, jak to je s C. Navíc u takového složitého projektu je velice obtížné udělat korektní uvolnění paměti. Naštěstí někdo v teamu (myslím, že spolubydla) dostal nápad udělat garbage collerctor. A on to je opravdu hodně dobrý nápad. Trvalo mi jen hodinku – dvě než jsem naprogramoval vlastní GC a výsledek… „no leaks are possible“. Tedy naprosto elegantní zabití hromady much jednou ranou.

A ještě jedna užitečná rada:
Udělejte si automatické testovací skripty a vyčleňte jeden výkonnější NB nebo server k nepřetržitému testování u ladění programu. V tak složitých programech stačí změnit jednu řádku kódu, o které si myslíte, že nic neovlivní a za pár hodin se divíte, jak tam vznikla nějaká skrytá chyba, která tam předtím nebyla.

Good luck/Have fun pro mé nástupce v dalších letech. ;-)
Dokumentace:
https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcMmRiNWU0NzYtY2M2YS00YzI1LWE0MzgtNzhjNzZiMjk1ZTRj

Download project: https://docs.google.com/open?id=0BzEavpv8QogcZGExOWM2NmEtMWRjMS00NTkzLTlkYmYtNjc3YmQzMGIzODRl

Šťastné a veselé...

2011-12-23T20:57:00.001+01:00

btw: Jak pro koho. R.I.P. Václav Havel.

Install Windows 8 RTM from USB flash drive (tutorial)

2011-09-15T10:03:00.002+02:00

This is tutorial, which shows the easyest way how to install Windows 8 from USB flash drive.

Download Windows 8 Customer Preview from: http://windows.microsoft.com/en-US/windows-8/consumer-preview or RTM bootable version
Download and install Windows 7 USB/DVD Download Tool.
Open Windows 7 USB/DVD Download Tool and "burn" *.ISO of Windows 8 to USB flash drive.
Restart computer and boot from USB device (in most cases it is key F12, or F2, or escape).
Installation process in similar to Windows 7. To log in, you need Live ID.

Oxford, Anglie - 10. den (Museum of Oxford)

2011-09-06T17:45:00.000+02:00

Dnešní den byl totálně o ničem. A to hned z několika důvodů. Tím prvním je, že večer pršelo, ráno poprchalo, odpoledne pršelo a teď je zase tak nějak na půl. Zkrátka počasí, které leze na mozek. To je tak těžké si vybrat buď déšť, nebo zataženo a větrno? Pokud by totiž jenom pršelo, tak je velice jednoduché se obléci. Stačí si vzít nepromokavou bundu je vše je vyřešeno. Když ovšem chvíli prší, chvíli fouká a chvíli a za pět minut zase tamto, tak člověk neví, jak se má obléct, aby se nezpotil, aby zbytečně nemusel brát mikinu do batohu atd. Zkrátka poděs.

Dokonce jsem si ani nepsal žádné poznámky do mobilu. Za prvé nebylo prakticky co tam napsat a zadruhé pršelo, takže by si mi špatně psalo na mokrém displeji. Ideální kombinace, jak zápisek z dneška zkrátit na co nejmenší možnou délku :-D.

Jinak ve škole se zase jelo na plné obrátky. Gramatika, slovíčka, cvičení a také spousta povídání se sousedem. Dnes si při příchodu do třídy si musel každý sednout, na místo, kde byl papírek s jeho jménem, abychom se více promíchali. Tento nezvyklý krok ve výuce je ve skutečnosti velice dobrý, jelikož se bavím i s jinými lidmi, z jiných koutů světa a pořád si máme co říct. A s tím, s kým se bavím normálně, si můžu popovídat i o přestávce. Takže za tuto praktiku +1. Jedinou nevýhodu to má v tom, že se můžete sedět také vedle někoho, kdo vypadá doopravdy strašidelně. To je případ jedné Asiatky, která vypadá jako Moraxus… teď to ale myslím vážně. Když se umívá, tak dává rty vertikálně od sebe a odrývá tak dásně (a že se směje často), má divné zuby a opravdu to nahání strach. Pro lepší představu zde přikládám fotografii.

Ve dvojici jsem byl dnes s Japonkou, která u nás ve třídě byla poprvé. Byla malá, měla placatý obličej (jako kdyby jí ho někdo vyžehlil (líce byly přibližně ve stejné úrovni jako špička nosu, takže…)) a bylo jí 21 let. Dobré na ní bylo to, že uměla mluvit Anglicky. Jako také to nebylo úplně nejlepší na pokec, ale jde o to, že oproti ostatním Asiatům (především Korejcům, kteří ovládají pouze gramatiku) to byl posun o několik levelů výše. Dozvěděl jsem se od ní také to, co ji nejvíce na Japoncích irituje. Je to prý nemožnost poznat, jestli je daný člověk naštvaný nebo ne. Oni to prostě skrývají a tak občas dochází k problémům v komunikaci. A také u nich doma nespí na normálních postelích, ale „na zemi“. Nevím, co přesně tím myslela, ovšem když pohledáte na internetu něco o Japonské kultuře, tak na to zřejmě přijdete.

Po škole jsem v city center navštívil Museum of Oxford (je to skvělý způsob, jak se zbavit drobných mincí po nákupu oběda). Pokud bych to měl porovnat s muzei, jako Pitt Rivers, Oxford University Museum of Natural History nebo The Ashmolean Museum of Art & Archaeology, tak to bylo jedna velká nuda. Celkově v tomto muzeu toho moc nebylo k vidění. Shlédl jsem pouze video o Oxfordu, pár maleb a trochu pokrouceného železa. V zásadě se tam nemůžete ničeho dotýkat a jediné, co jde, tak je si koupit za libru plastelínu u vstupu a dělat otisky měděných destiček. A jako bonus je to velice krátké, nesmíte tam používat mobily a NESMÍ SE FOTIT (s tím focením mě fakt dost naštvali… a to jsem jim tam hodil prachy. Příště až se budu zbavovat mincí, tak se první ujistím, že je nevyhazuji úplně zbytečně). Během pár minut jste hotovi, pokud vás náhodou něco nezaujme a chcete to tam zkoumat.

To je z dneška asi vše. Prostě když prší a už jste prošli muzea, tak zde není zase tak moc věcí k dělání, jelikož památky se prochází po ulicích a projít se univerzitním parkem za deště, také není zrovna geniální nápad.

Oxford, Anglie - 10. den (šílený kazatel)

2011-09-05T22:07:00.000+02:00

Dnešek byl další den s typicky anglickým počasím. Vlastně se z toho stala již rutina. Probudím se, za oknem se na obloze povalují mraky, na snídani si dám cereálie s mlékem (dnes jsem okusil i arabské sušenky, které se dělají na konci Ramadánu a byla velice dobré) a jdu na bus do city center.

V zásadě se toho v autobuse moc zajímavého nestalo. Řidič měl akorát problém s tisknutím jízdenek a vyjížděly mu z tiskárny dlouhé a zmuchlané tikety. Toho využil jeden chlápek hipísáckého vzhledu a ubalil si z té jízdenky jointa :-D. Jinak po cestě pršelo a když jsem dojel do city center tak mě překvapilo, že tam uklízeči umývají mokré chodníky vodou (jak pragmatické :-D) a k tomu za deště. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav a dnes jiné jízdní řády.

Kvůli tomu, že se v Oxfordu koná nějaký festival (u nás bychom to nazvali pouť s hromadou kolotočů), tak musely být zavřené některé ulice a tím pádem se změnily autobusové zastávky. Po celou dobu festivalu nejezdí autobusy od Tesca, ale od Museum of Science History. Pokud máte ráno dostatek času, tak rozhodně doporučuji si projít zavřené ulice a podívat se, jak se otevírají a staví kolotoče. Je to poměrně zajímavé se tím místem projít ještě v době, kdy je prakticky liduprázdné. Chcete-li se poté napojit na autobus, tak uzavírka končí u vstupu do univerzitního parku a kousek odtud je také zastávka, na kterou se napojují autobusy, které musí kolotoče objíždět.

Ve škole se dnes nic moc revolučního nedělo. Tedy ano, pokud počítáte za revoluci, že vás konečně učí učitelka, která je mladá, vtipná a opravdu umí učit. Probírali jsme dnes téma oblečení. Jak si o tom mám asi tak povídat, když napravo ode mě sedí Afričan, nalevo Brazilec a jediná věci, které v oblasti módy umíme rozeznat, jsou trička, kalhoty a tenisky (prostě to bereme jen podle části, na kterou se to obléká). Kupodivu pod vedením „Ališi“ jsme o tom žvatlali, až nás huba bolela. Psali jsme si slangová slovíčka, učili se metaforické fráze atd. Rozhodně si nemohu stěžovat, že bych se nic nenaučil.

Jinak ze třídy zmizela většina Korejců z minulého týdne. A nahrazeni byli… jinými Korejci :-D. Jediný posun byl, že jedna holka byla z Japonska a ta měla tak šikmé oči, až jsem si začal myslet, že si každý den před spaním nasazuje na hlavu nějaký speciální „šikmič“ očí (něco jako, když si křivozubí nasadí rovnátka :-D). Při rozhovoru se svým přísedícím Brazilcem (ten mladý, co se už oženil a má dokonce patnáctiletého syna), jsem se dozvěděl, že ta holka, co tu je s ním v Oxfordu ve skutečnosti jeho druhá žena a že Sao Paulo má i s aglomeracemi kolem 15 000 000 obyvatel a uprostřed města teče řeka, která je ve skutečnosti stoka a je tvořena tím, co 15 mega lidí spláchne. Prý to docela „voní“ :-D.

Bitva o dnešní titul s názvem „maňas dne“ byla dnes napínavá až do poslední chvíle. S vervou se do finále probojovala „Ališa“ se svým vystoupením, kdy si začalo ve třídě před přestávkou balit cigarety (v Anglii je levnější si koupit tabák a ubalit cigaretu sám (a navíc jsme byli ujištěni, že tam opravdu nemá trávu :-D)). Dále tu máme šíleného Slováka, chlápka s „oblečeným deštníkem“ na hlavě a „šíleného kazatele“.

Co se týče toho Slováka… Když mi skončilo vyučování, tak jsem šel po schodech dolů a potkal jsem ho. Nějak jsme hodili řeč, co je nového atd. a on mi řekl, že se stěhuje od té rodiny, kde právě je. Prý se včera večer celkem rafli. Abych byl upřímný… nedokázal jsem pochopit, jak se vůbec mohl pohádat s nějakým Angličanem, když anglicky neumí ani pozdravit. Podle jeho „story“ to ovšem šlo :-D. Co se tedy stalo? Chudák chalan nebol spokojený s jídlem, jaké dostával. Oháněl se tím, že ve „smlouvě“ je napsáno, že má dostávat, každý den teplou večeři a ti lidi mají být pořád doma. Což je tedy podle mě pěkně postavené na hlavu, jelikož oni samozřejmě musí chodit do práce a kdyby věděl něco o moderním anglickém stylu života, tak ho nepřekvapí, že tu jí na večeři různé rychlo-jídla, ala USA style (dáš do mikrovlnky, mezitím si uvaříš čaj a večeře je hotová) nebo prostě něco donesou z fast foodu. Tradiční anglická večeře už tak trochu vzala za své. Každopádně asi ho nakrklo, že nemá na večeři strapačky se zelím nebo knedlo-vepřo-lezo a navíc v tom jídle, které si „musel“ ohřát našel špejli. Ta špejle zřejmě pro něj představovala pomyslnou poslední kapku, jelikož si nachystal fráze, zavolal tomu chlápkovi, u kterého bydlí (navíc podle něj přijel domů pozdě a ne okamžitě) a nějak si nesedli do noty. Když chudák dojel z práce, tak se chytli ještě více a prý si bača procvičil svoji slovní zásobu nadávek. Vše vyústilo tím, že Slovák chtěl volat na policii (WTF?) :-D. Takže asi tak vypadá soužití s anglickou rodinou, pokud nechápete jejich tradice a nehodláte se určitým způsobem přizpůsobit. Když jsem se o tom bavil poté s Nelou, tak také nechápala „Wo CO GO“ :-D.

Jinak cestou zpátky od city center jsem si ještě jednou procházel kolotoče… Kromě toho, že nechápu, proč lidé na kolotoče vůbec chodí (když se chci pohoupat na laně, trochu se proletět, nebo projet v káře, tak si buď vezmu sedák, lano a jdu na stěnu/skálu a nebo si vezmu normální auto nebo kolo), tak mě totálně iritují zvuky, které tyto atrakce vydávají. U každého kolotoče jsou monstrózní reprobedny, ze kterých hraje nějaký ohraný „vypalovák“ a co chvíli tam zařve ten chlápek od kolotočů nějakou kraviny a dělá do toho ještě „efekty“. Krom toho, že mi z takových věcí na blití, tak si jsem jistý, že porušovali hlukové a zdravotní limity, jelikož jsem vážně málem ohluchl. Jo a ještě abych nezapomněl… bylo tam neuvěřitelné množství stánků se smaženými koblihami. Ovšem, když jsem viděl, jak to dělají, uvědomil jsem si, že na to, abych „okoštoval“ cokoli z toho nemám dost „velké koule“ (ten spálený „šitózní“ hamburger z Birminghamu byl proti tomu velice zdravý a chutný :-D).

V samotném city center jsem chtěl najít nějaký obchod s oblečením, které by mělo nápis „Oxford“, ovšem moc jsem neuspěl. Navštívil jsem 4 obchody, které se na toto specializovaly, ale ani jedna mikina se mi moc nelíbila a navíc ta kvalita byla otřesná. Ty mikiny se páraly samy od sebe a to byly jen pověšeny na ramínku. Nechci vidět, co by se stalo, kdybych je měl nosit nebo dát do pračky :-D.

Cestou na autobus jsem se zastavil uprostřed Commarket St. A natáčel si šíleného kazatele, který vyřvával na kolemjdoucí bludy o víře a Bohu a jako bonus kolem sebe mával Biblí. Po šesti minutách skončil a poté ke mně přišel jeden chlápek v obleku, zeptal se mě, jak se mi to líbilo, tak jsem mu řekl, že ten kazatel, co tam vyřvával je podle mě nějaký šílený retard :-D. Nakonec se ukázalo, že ten mlaďoch v obleku patří k němu a rozdává různé letáky a brožury. Tak jsem se s ním dal do řeči a padaly takové klasické stupidní otázky typu: „Věříš v Boha?“. O to ale nejde… pointa je, že se mi naskytla skvělá příležitost si pořádně popovídat (chlápek byl z USA). Dokonce si myslel, že jsem místní z Oxfordu (došlo mu, že ne, až když jsem mu řekl, že jsem z ČR a napráskal dvě gramatické chyby v předpřítomném čase :-D). Pominu-li, že mlel totální bludy a pozval mě zadarmo studovat do USA, tak to byl opravdu dobrý a zajímavý pokec. Tak například, když jsem se ho zeptal, co si myslí o homosexuálech, tak mi řekl, že nezáleží na jeho názoru (všichni asi tušíme, jaké tedy jeho postoj je). Dále mi vykládal o tom, že lidé musí být spaseni díky dědičnému hříchu, jenž se táhne od Adama a Evy (viz. Hodiny filozofie a religionistiky na gymplu) a že Ježíš byl seslán na zemi, aby svým činem smysl tento hřích z nás. Když jsem se ho potom zeptal, proč bych se tedy měl vůbec snažit o spaní a odpuštění, když Ježíš to už udělal za mě a žádný dědičný hřích není, tak se zamyslel a po chvíli jen pokrčil rameny :-D. Tak jsem se ještě zeptal, proč Ježíš smyl tento hřích svou smrtí. Jestli to nemohl udělat nějak jinak. Třeba tím, že by smažil palačinky :-D. Na to také nedokázal odpovědět. Chudák sám nevěděl, proč vlastně musel Ježíš zemřít a proč jsme obtěžkáni dědičným hříchem Adama a Evy, když ten na sebe vzal Ježíš. Prostě občas to byla opravdu zábava, jelikož logický myšlení a náboženství nejde moc ruku v ruce. Navíc, takové náboženství, které je založeno na knize plné alegorických podobenství (fyzikálních nesmyslů) a metafyzických blábolů o ničem. Ale jak říkám… povídali jsme si půl hodiny a pěkně jsem si procvičil angličtinu.

btw: Mám tady ještě takové upozornění. Pokud chcete odejít, tak vás tak trochu nenechají. Nejlepší je si od nich vzít všechny možné letáky, dělat, že se díváte kolik je hodin a potom říct: „ProBOHA to je už tolik? Musím jít. Na shledanou…“. Anebo můžete místo „proboha“ použít „Ježíši Kriste“, to je v zásadě jedno :-D.

Jo a ještě k tomu vyřvávání na ulici. Teď u večeře jsem se dozvěděl, že kdokoli si v na této ulici v centru Oxfordu může stoupnout a vyřvávat co se mu zachce. Platí zde ovšem stejná omezení jako v Hyde Parku. To znamená: Žádný mikrofon a ani slovo proti královně. Jinak to je v zásadě jedno o čem mluvíte.
To je asi vše z dneška. Měl jsem sice ještě nějaké poznámky v mobilu, ale to si nechám na příště. Zřejmě na zítra.

Odkaz na album:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford5Zari2011SilenyKazatel

Oxford, Anglie - 8. a 9. den (cestujeme načerno)

2011-09-04T20:02:00.000+02:00

Dnes popíši dva dny v jednom článku. Proč tomu tak je, se dozvíte později (zatím žádné spoilery:-D). V sobotu ráno jsem vstal poměrně brzy, dal si zase cereálie a mléko a vyrazil do Oxfordu na autobusák. Jako vždy jsem chtěl jet jedničkou, pětkou nebo desítkou od Original Swan, ale jednička mi ujela před nosem a brzo ráno o víkendu v Oxfordu moc autobusů nejezdí. Takže jsem čekal a čekal a čekal. Celkově skoro čtvrt hodiny. A než jsem dojel do city center, tak bylo poměrně pozdě a na nádraží jsem musel celou cestu běžet. Nakonec jsem to stihl, ale bylo o fous. Tedy moje rada zní. Pokud se potřebujete v Oxfordu někam dostat o víkendu v MHD, tak vytvořte dostatečně velkou časovou rezervu.

Samotný autobus do Birminghamu byl poměrně luxusní (prostorný, pohodlné sedačky, tichý atd.). Bohužel stál nějakých 13 liber (350 Kč), což je přibližně 3x dražší než u nás (přepočítáme-li poměr ceny a vzdálenosti). Je ovšem třeba si uvědomit, že oproti vlakům to je velice levný způsob, jak se dopravit z místa na místo. Vlak Birmingham-Oxford stojí kolem 30 liber a to je teprve pálka. Srovnám-li to, že je to vzdálenost ještě o něco menší než z Rožnova do Brna (platím 96Kč se slevou), tak dát za to více jak 800Kč je celkem masakr. Ovšem jinak to tady nejde, pokud vám nejede autobus.

Co se týče samotného Birminghamu… Je to díra. A to jako doopravdy. Představte si Ostravu, zvětšete ji tak, aby měla pár milionů obyvatel i s aglomeracemi a dostanete Birmingham. V zásadě tam není moc co k vidění. Je tam jen nějaká zakulacená Kaplickho budova a radnice, která se tváří jako památka. Jinak to je industriální město s hromadou obchodů, barů, klubů, hospod a pár kiny. Na druhou stranu je nutno říci, že s cenami to není tak strašné jako tady v Oxfordu. Čerstvou bagetu v Oxfordu seženete za 3 libry. V Birminghamu ji mají za 99 pencí. Stejně tak ostatní jídla a oblečení. Lístek do kina je stejně drahý jako u nás (150 za film a 2xx za 3D podívanou).

Co se týče zboží v obchodech (s Kobem jsem prošel dvě Teska), tak ceny potravin jsou přibližně srovnatelné. Samozřejmě, že cigarety pořídíte asi tak 2x-3x dráže a alkohol je také o něco dražší, ovšem základní potraviny jsou mnohdy i levnější než u nás. Předem počítejte s tím, že tu na normální tmavý chleba, ani rohlíky (ČR styl) nenarazíte. Mají tady sice něco podobného, jako jsou rohlíky (podobné je zde velice relativní slovo), ale ty si nemůžete nabrat jako u nás. Všechno máte zabalené (zřejmě kvůli hygieně) a pokud jste sám a chcete menší množství, tak máte smůlu.

Díky tomu, že Anglie je velice multikulturální a Birmingham především (bílí a navíc původní Britové tu jsou minoritou), tak v obchodech seženete „kuchyni“ a potraviny z celého světa. Takový výběr u nás zkrátka normálně není. Nevím, čím to může být. Asi si řetězce spočítaly, že to nemá smysl u nás ani prodávat, jelikož český zákazník je natolik konzervativní, že by to ani nekupoval. A to se dokonce některé věci, co jsem tam viděl, vyrábí přímo v České republice a přitom je v našich obchodech ani nezhlédnete. O věcech pro místní početnou komunitu lidí z Jamajky a Polska ani nemluvě (Kobe mi dokonce říkal, že tam mají obchody přímo pro Poláky, aneb „Mí gůůt worket“ vtípek :-D).

Dost už ale o jídle. Přejděme k tématu, které většinou moc k jídlu není (myslím tím lidi :-D). Jak jsem se již mínil, bílí lidé v Birminghamu jsou minorita a část přistěhovalců se chová asi jako naši nepřizpůsobiví občané. Občas šlo ještě vidět rozbité, či zabedněné výlohy po nedávných výtržnostech v centru města. S mírou kriminality to tu tedy není, kdo ví jak slavné, s jejím otíráním to je ovšem o něco lepší. Pokud vás večer okradou 4 černoši, tak jsou všude kamery a policie je schopna dané paka do týdne najít a zatknout. Potom vám pošlou email, kde vás pozvou k identifikaci osob s tím, že jim máte ozvat „as soon as posible“… Takže když se rozhodnete nespěchat, tak dotyční stráví ve vězení o něco déle :-D. Také vám dojde dopis od místní organizace, která pomáhá lidem zasaženým kriminalitou. V zásadě je to ale spíše takový vtípek, jelikož co jsem si četl dopis, který došel Kobemu, tak vám prakticky nabízí jenom možnost si o tom s nimi zdarma pokecat :-D.

Jinak potkal jsem tu nějako Litevce (možná to byli Lotyši, teď si nejsem zcela jistý), kteří bylo Kobeho kámoši a zašli jsme na pivo. Tady se sluší dodat, že anglické pivo zvané „ale“ chutná jako dřevo, čepuje se z ruční pípy a je to neuvěřitelná sračka :-D. Prostě vyhodíte 3 libry za tekutinu, po které budete křivit rypák ještě hodně dlouho. Také jsem si dal dvojitý spálený hamburger s „chips“ (tlusté anglické hranolky). Jeden Kobeho kámoš nás varoval, že to sračka (doslovná citace, jelikož podle něho byla většina lidí, věcí atd. „shit“). Stejně jsme to chtěli zkusit, jelikož k tomu bylo pivo zdarma a stálo to „jen“ 5 liber + vrstva zuhelnatělého „masa“ další libru. Jako ten maňas měl pravdu v tom, jak to chutná, ale to nebyla pinta. Pointa byla vyzkoušet „to“ (to čemu říkali hamburger :-D).

Také jsem se dozvěděl, že to jsou „rasisti“. Zde je záhodno dát vše do uvozovek, jelikož část z toho, co mi řekli, byl alkohol, část vtípky a část vlastní zkušenost. „I have became racist after two months here!“. Potom tam začali vyřvávat „Mí gůůt wórker“ a tak podobně (zkrátka jedna parodie na Poláky za druhou). Vtípky typu „Víš, proč jsou v Birminghamu tak rychlí černoši? ...... Protože ty pomalé už chytli.“ zde byly zcela normální :-D.

Do Oxfordu jsem jel „Megabusem“. Nic jiného v osm hodin večer nejelo a nic debilnějšího jsem si ani nemohl vybrat. Ten bus totiž ani nejel do Oxfordu. Pouze zastal u Oxfordu u dálnice. Říkal jsem si: „To si dělá prdel ne?“. Na lístku je napsané Oxford, tak jedem do Oxfordu… v takové díře nebudu vystupovat, než bych se dostal zpátky do Cowley, tak to snad takových 20 kiláků. Tak jsem seděl dále v myslíce si, že pojedeme do city center, tedy do opravdického Oxfordu. Bus se rozjel, naskočil zpátky na dálnici a už nezastavil. Myslel jsem, že mě jebne. První další zastávka byla Winchester :-D. Takže noční cesta přes půlku Anglie až na jih k moři. Jooo u moře jsem už dlouho nebyl, tak proč se tam nepodívat. Navíc zadarmo :-D.

Vystoupil jsem tedy ve Winchesteru kousek od dálnice. Prostě totální prdel světa, jedenáct hodin večer a nikde nikdo. Dobré na tom bylo to, že jsem měl vybitý mobil a na sobě jen tenkou mikinu :-D. Ale ne v zásadě, když má člověk dobrý orientační smysl, tak se jen tak neztratí (občas). Nějak jsem se dostal do centra města, kde mi málem vypadly oči z důlku. Všude se pařilo. Dědci pařili v hospodě, studenti měli party v něčem, co bych nazval „kostel“ atd. Myslím, že lepší místo, kde prožít noc jsem si ani vybrat nemohl.
V zásadě tu byly tři typy pařeb, na které se dalo jít. Normální, kde člověk mohl jít v riflích a mikině (můj případ), dále typ, kde jste museli mít o něco lepší oblečení. Něco jako společenské boty a košili (přesně jak mi pár hodin předtím říkal Kobe) a nakonec byli ještě akce, kde vás bez obleku nepustili. Něco jako našel plesy, ale ne tak nudné a pořádnou hudbou a chlastem. U kolem půlnoci tam byla většina holek „na mol“ a snažila se šmatlat na botách s podpatky. Co bylo extrémně zajímavé, tak jsem tam neviděl moc škaredých holek (oproti tomu, co tu vídám normálně, to byl silný nadprůměr).

Poté jsem se vydal najít vlakové nádraží (je to asi tak 0.5 míle od centra, takže kousek). Tady vám dám radu do života. Neptejte se nalité holky, kde je nějaký geografický bod. Pošle vás na opačnou stranu. Kdybych si potom nevšiml cedule s nápisem „railway station“, tak jde někam… kdo ví kam :-D. Na nádraží toho moc k vidění nebylo (když nepočítám bezdomovce, který po mě chtěl peníze). Vše bylo zavřené a nedalo se zjistit, kdy jede nějaký vlak do Oxfordu. Uprostřed noci jich asi také moc nepojede.
Tak jsem šel za nápisem „coach station“, přesvědčen, že alespoň tam něco najdu. Nenašel, jelikož nebylo co. Ta cedule ukazovala úplně nějak divně (asi ji někdo pootočil). Tak jsem se zeptal jedné paní, která šla naproti mě, kde bych tady něco podobného našel (nasměrovala mě zpátky do té díry, kam jsem dojel původně). Kousek jsem šel tedy s ní a nějak jsme se zakecali, a když se dozvěděla, že se „snažím“ dostat do Oxfordu, tak řekla, že to je bez šance a že „maybe tomorrow“. Co mi tedy zbývalo… Centrum je plné studentů, kteří budou pařit asi až do rána, peněženku mám plnou peněz, jde se tam (tady to nechám bez komentáře). No nakonec jsem se tam nedostal, jelikož k mému překvapení mi ta paní řekla, že bydlí v baráku hned vedle nás (asi 150 metrů od nádraží) a že můžu jít k ní a počkat tam do rána. Upřímně… Řekněte sami. Kdo by odmítl strávit večer u úplně cizích lidí a konečně si popovídat s někým, kdo je doopravdy z Anglie a není přistěhovalec nebo student z nějaké jiné země.

Spal jsem v obyváku na sedačce a probudil se kolem sedmé hodiny. Potom za mnou přišla kočka a chtěla se mazlit, tak jsem si s ní hrál do devíti hodin, kdy paní domácí (Sue) vstala, udělala mi anglický čaj s mlékem (nic moc, ten přeci dělám i doma), ale co bylo opravdu boží, tak také pravou anglickou snídani. Tedy něco, o čem se člověk učí ve škole, slýchá o tom, ale když přijede do Anglie za francouzskou rodinou, tak o tom ani náznakem nezavadí a každý den ráno do sebe cpe cereálie s mlékem. Prostě opečené tousty s máslem, vajíčko, fazole a slanina… Ano je to nezdravé, ale to byl ten „šitózní“ hamburger v Birminghamu také a chtěl jsem to vyzkoušet. Během snídaně se k nám přidal i její syn a povídali jsme si o všem možném. Sue pracuje jako… nevím, jak se to jmenuje, ale pracuje s malými dětmi a její synek je o rok mladší než já a právě jde studovat na univerzitu angličtinu a filmařinu.

Také mi potvrdili moji „teorii referenčních domů“. Jde o to, že skoro všechny domy, kde jsem v Anglii zatím byl, tak vypadaly vevnitř úplně stejně. Vchod, vpravo obývací pokoj, po levé straně úzké schody nahoru, dále v podlaží kuchyně atd. Bylo mi řečeno, že tyto domy byly postaveny ve Viktoriánském období a opravdu jsou všechny velice podobné. Má to prý ale jednu velikou výhodu. Když se stěhujete, tak nemusíte znovu vymýšlet, jak rozestavíte nábytek, kam dáte knížky a tak dále. Vše je totiž pořád stejné. Holt Angličané jsou v tomto ohledu velice konzervativní národ.

Zbytek myslím můžu přeskočit (mimochodem historie Winchesteru je také velice zajímavá, bývalo to v minulosti hlavní město). O půl jedenácté mě Sue doprovodila na vlak a pomohla mi koupit jízdenku (jo 23 liber vyletělo komínem :-D). Co se týče samotných vlaků, tak ty jsou opravdu boží. Jsou rychlé, tiché, moderní a pohodlné. Jen smůla, že tak drahé. Vše je samozřejmě nízkopodlažní a vedle sedaček máte i zásuvky pro notebooky a mobily. Vlaky jsou poměrně rychlé, a když jedete, tak to ani necítíte a to teď píši vážně. Pokud byste tam položili sklenici plnou vody na zem, tak pochybuji, že by se rozlila. Nedokážu to ani porovnat s vlaky u nás, jelikož nemám jak. U nás to je prostě tankodrom. Tady to je asi jako když si sednete doma do křesla.

Do Oxfordu jsem dojel pěkně za čas (12:45, ne jak cestování s nějakým pošahaným „megabusem“), koupil si další týdenní jízdenku na MHD a vyrazil si odpočinout domů. Tady se v zásadě nic zajímavého nestalo. Pouze jsem stihl až závěrečnou část Otázek Václava Moravce.

Jinak takovéto výlety, jako jsem měl já, moc nedoporučuji. Je to zábava a jedinečná zkušenost, ovšem musíte si dát pozor, do jakého města to „zalomíte“ a kterou čtvrtí procházíte. Může se tu totiž stát, že nakonec strávíte večer na policejní stanici a budete popisovat lidi, kteří vás okradli (nedělejte si iluze, i zde se loupí ve stylu „cikánské férovky“).

Odkaz na fotky je zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford3A4Zari2011CestujemeNacerno

Oxford, Anglie - 7. den (city center)

2011-09-02T17:45:00.000+02:00

Dnes je můj sedmý a jubilejní den v Oxfordu. Naštěstí pouze šestý, co se týče snídaně složené z cereálií a mléka :-D. V zásadě se to má takto. První dva-tři dny takovouto snídani považujete za něco nového, potom to začnete nenávidět a nakonec si zkrátka zvyknete, jelikož vám ani nic jiného nezbyde. Normální chleba nebo rohlík v Anglii zkrátka není možné sehnat. Maximálně si ho můžete upéct sami.

Jinak počasí se opravdu podařilo. Již od rána je obloha celá modrá a je velmi teplo. Na to, co jsem tu zatím zažil, tak až velmi teplo. Ale i tak mi jedna kámoška ve škole říkala, že nějak onemocněla a co to tak pozoruji, nebyla sama. Mimochodem všimli jste si, že každý den píši o počasí? Není to tím, že bych byl nějaký veliký fanoušek meteorologie, ale zkrátka téma „počasí“ je typicky anglické a když jím začnu tvůj denní příběh, doufám, že už od počátku navodím tu správnou atmosféru :-D.

Zajímavostí dne se staly… Chvíle napětí… A je to tu. Vítězem jsou popelnice. Pokud totiž jdete obytnou čtvrtí v Oxfordu, tak snad u každého baráku jsou dvě plastové popelnice s nápisem „RECYCLE for Oxford“. Jedna zelená a druhá fialová/modrá (nejsem si jistý, která z těchto dvou barev přesně, jelikož jsem v tomto ohledu tak na půl barvoslepý :-D). Zkrátka tady se třídí jako o závod. I normálně v city center máte dva druhy popelnic, z nichž jedna je vždy na tříděný odpad. Celkově je Oxford velice zaměřený na ekologii a čistotu. Jen si to vezměte. Hybridní autobusy, třídění odpadu a chodník umývají zřejmě každý den (ano dnes jej umývali zase. Dělají to vždy mezi sedmou a osmou hodinou ráno).

Mimo třídění odpadu je také dobré si tu dát pozor na fronty. Ty se zde totiž tvoří poněkud jinak. Například v obchodech se lidé nemačkají u pokladen, ale vždy udržují určitou mezeru. Zřejmě nějakou diskrétní zónu. Ovšem někteří zákazníci jsou doopravdy volové. Představte si následující situaci. Uvolní se dvě pokladny naráz, člověk před vámi jde k jedné a vy k druhé. Pozdravíte se s obsluhou, ta si vezme vaše zboží, začne jen zadávat do počítače a najednou se tam přihrne ten zákazník, který šel původně na opačnou stranu a začne vás vyhazovat. Vy nic nechápete, obsluha nic nechápe a nakonec strávíte s paní prodavačkou tři minuty tím, že se mu snažíte vysvětlit, že to je debil na N-tou a že se už mezi tím uvolnily další tři pokladny a prodavačka mi nemůže stornovat zboží, které zadala do počítače.

Další specifický typ fronty je na autobusy. Jelikož v Oxfordu musíte řidiči ukázat svoji jízdenku před vstupem do vozidla veřejné dopravy, jsou v autobusu jen jedny dveře. Proto se stojí fronty řadového typu po jednom člověku a ne chumly jako u nás. Člověk, který si tohoto není vědom a jde přímo ke dveřím do autobusu (jelikož tam je relativně volno a stojí tam jen jeden člověk) tak předběhne celou frontu, což z hlediska slušného chování v Anglii není zrovna košer. Navíc v city center se přepravuje poměrně značná masa lidí, takže když je autobus plný nebo mu vyprší čas a nabírá zpoždění, tak řidič zavře dveře a jede. Pokud se vám toto stane, tak zachovejte klidnou hlavu, jelikož za minutu přijede další autobus. Hlavně nezačněte vyšilovat a nadávat (jak mají ve zvyku zdejší ženy).

To, co je ale ještě důležitější než fronty, je způsob zastavení autobusu. Pokud stojíte na zastávce a na přijíždějící autobus nezamáváte, tak vám zkrátka nezastaví a jede si dále. Nevím proč přesně to tak je, ale důvod je asi ten, že na zastávkách občas postávají i lidé, kteří nechtějí nikam jet a tak autobus preventivně nezastavuje. A úplně to stejné je s vystupování. Autobusy zkrátka nezastavují automaticky všude (je to stejná jako když vám tady na přechodu automaticky neblikne zelená). Aby vám autobus zastavil, tak musíte zmáčknout červené tlačítko „STOP“ (je to tam napsané i brejlovým písmem). Pokud tak neučiníte a na zastávce nikdo nezamává, tak autobus danou zastávku ignoruje.

Co se týče dnešní školy, tak to byla do nebe sahající nuda. Téma? Zahrada. Počet nově naučených slovíček = 0. Naučená gramatika? Žádná. Získané informace o jiných národnostech? Hromada.

Takže začnu s chlapíkem z Brazílie. Vypadá asi tak na 28 let, přijel tu se svou ženou (s ní se dá také pěkně pokecat a to i přesto, že má v puse rovnátka :-D) a je ze Sao Paula. Co mě ovšem dorazilo, tak je to, že má 15 letého syna. Kdo ví, jak se mu toto přihodilo :-D. Jinak to je velice pohodový chlápek, který mi například vyprávěl o tom, že v jeho městě nejsou žádné zahrady, pouze stavby. A volit tam můžete od 16 let. Co ho ovšem velice štvalo, tak je zákon, dle kterého smíte řídit auto až od nějakých 18 let, nebo tak nějak.

O Korejkách se dá říci asi jenom toto: „jsou to škodolibé svině“. Ne, jako nejsou svině, ale rozhodně jsou nadmíru škodolibé. Dozvěděly se totiž, že lektorka, která je měla původně, se vrátila z dovolené a uspořádaly si ve třídě takovou menší oslavu. To by ani tak nevadilo, ale vše se odehrávalo za přítomnosti suplující lektorky a ještě navíc jí dávaly najevo, jak moc jsou rády, že ji už nebudou mít. Ano také jsem rád, ale že bych dělal něco takového :-/? Prostě bylo to divné… tedy spíše nechutné.

Z College jsem jel do city center s „Min“ (další šikmoočka). Kecali jsme o spoustě různých věcí, ale zaujalo mě to, že považuje za neslušné, když se jí někdo ptá na věk (ne že by jí konkrétně tento dotaz urazil, ale prý se v Anglii nedělá. Možná to není slušné ani v ČR, ale toto mě zase nějak nezajímá :-D… jo a mimochodem jí je 27 (asi)). Co se týče KLDR, tak se prý nikdy nesetkala s nikým, kdo by z této země pocházel. Ovšem také považují Kim Čong-ila za retardovaného senilního dědka a válku považují za docela pravděpodobnou.
Na oběd jsem si zašel zase do Tesca na sendvič. Ovšem dnes jsem rozhodl koupit celý „balíček“. Jde v zásadě o to, že Angličané mají na oběd něco jako svačiny. Zkrátka většina z nich se stravuje ve fast foodech nebo si kupuje takový souhrn nezdravého jídla v obchodě. Jedná se o sendvič, brambůrky a něco na pití (většinou Coca-Cola). Tomu celému se říká „Meat Deal“ a celková cena je nižší než suma ceny všech položek. Většinou celý tento komplet seženete do 3 liber (asi 83 Kč). Pro člověka z jiných zemí je ovšem problém v tom, že většinou nechce Coca-Colu a brambůrky, ale nějaký lehký sendvič. V tom případě máte smůlu a celý sendvič váš v porovnání s ČR vyjde poměrně draho. Takové ty, kde je dostatek zeleniny stojí kolem 2 liber a výše, takže nějakých 60 Kč. Chcete-li klasický velký oběd, na který jste zvyklý, tak ten neseženete a v restauraci se nedoplatíte. A takové ty „nůůůdle“-ala Vietnamci tu také nemají.

Dnešní návštěva muzea se nějak nepovedla, jelikož Museum of Oxford bylo zavřeno. Nicméně prošel jsem si znovu město a další zapadlé uličky a vyfotil prakticky, to co jsem už jednou fotil, ale dnes bylo opravdu pěkné počasí, takže to vypadá lépe.

Mimochodem co se týče včerejší večeře, tak pan šéfkuchař připravil „čočku s párkem“, která ovšem neměla s klasickou českou čočkou s párem nic společného. Zaprvé čočka byla malá a nebyla vůbec rozvařená (myslím, že říkal, že ji vařil tak, ji dal první do vody bez soli a kdesi cosi… prostě kuchař). Za druhé párek byla spíše obdoba bílé italské klobásy s velice zvláštní aromatickou a přitom jemnou příchutí. Říkal něco, že tam dal koření, které se dává do pendreků. Prostě velice zajímavé a chutné jídlo.
A to je zřejmě z dneška vše. Zítra plánuji jet do Birminghamu, tak kdo ví jak to dopadne a jestli vůbec stihnu bus.

Odkaz na album zde:
https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford2Zari2011CityCenter

Oxford, Anglie - 6. den (The Ashmolean Museum of Art & Archaeology)

2011-09-01T19:48:00.000+02:00

Dnešní ráno bylo zcela revoluční. Za prvé jsem se probudil a venku byla modrá obloha (to je poprvé, co jsem tu něco takového viděl) a za druhé jsem si dal dneska na snídani kromě těch cereálií, co mi už lezou krkem také toast. Sice tak trochu suchý, ale jinak to prostě nešlo :-D.

Jinak cestou přes city center jsem si všiml další zvláštnosti. Kromě toho, že se po chodnících zase povalovaly pytle s odpadky, tak uklízeči čistili chodník něčím jako vysavač s vodou? Zkrátka přijeli s autem, vyndali z něj takový vysavač připojený hadicí a myli chodník buď párou, nebo velice horkou vodou, jelikož se z toho pěkně kouřilo. Prostě takové leštění chodníku po ránu. Celkem jsem na to valil oči.

V autobuse z city center na College jsem jel s Italem, kterého jsem potkal hned první den a dívkou z Koreje, se kterou jsem včera seděl ve třídě. Chudák holčina byla tak zabraná do poslechu hudby, že ani nevnímala své okolí. Když jsme dojeli na zastávku a přecházeli cestu, tak jsem se rozhlédl na jednu stranu na druhou a šlo se. Jenže vprostřed cesty jsem se podíval doprava místo doleva (dementní anglický systém) a kdyby mě ten Ital nezastavil, tak mě tak 50 na 50 rozmázne auto :-D. Takže dneska celkem luck co se týče jednoho z mých denních bodů ke splnění (nenechat se přejet :-D).

Ve třídě jsme měli dneska zase supla (lektorka co nás má učit dojede asi až další týden). Kromě toho, že jsme dneska probírali naprosto nezáživné téma (scary creatures), tak jsme se naučili i gramatiku týkající se předpřítomného času a „used to“ (celkem nuda a dalo se to probrat během pěti minut).
btw: My scary creature byl ManBearPig (lektorku to celkem rozsekalo, jelikož také sleduje South Park :-D)
Na oběd jsem si skočil zase do Tesca. Tentokrát to odnes chudák sendvič s vajíčkem nebo mi alespoň připadalo, že to tak chutná. Co je ovšem důležité… konečně jsem ho vyfotil :-D. A ještě jsem si teď vzpomněl na jednu věc. McDonald’s byl dnes tak přeplněný, že lidé si brali jídlo ven, sedli na „vyleštěný“ chodník před něj a jedli své „obědy“ tam.

Po obědě jsem si ještě zašel do The Ashmolean Museum of Art & Archaeology. Kdo tam ještě nebyl a má rád umění, tak rozhodně doporučuji. Najdete tam naprosto vše, co by vás mohlo zajímat. Všechny kultury, všechny možné druhy umění (sochy, obrazy, hudební nástroje, porcelán, kaligrafie atd.) a také ze všech možných i nemožných historických období. Jak je už zvykem v anglických muzeích, tak vše je pěkně a přehledně roztříděno. Zajímá vás italská renezance? Máte tam místnost pouze o ní. A co takto být trochu specifičtější a podívat se na něco z brzké italské renezance? To jsou dveře vedle. Prostě nádhera. Především sochy a zdobený porcelán jsou naprosto úchvatné. Hlavně nesmíte zapomenout, že nesmíte nosit batohy na zádech. Nevím proč to tak je, ale domnívám se především kvůli skleněným výlohám a nevyčíslitelné ceně některých exponátů.

Jinak kdo je hravé povahy a nevydrží se dívat na nějaké pazourky, sochy, whatever… tak si může vyzkoušet třeba střelbu z mini-kuše (nějaké děcka mě předběhly a byly tam tak dlouho, že jsem se nakonec naštval, odešel a ani si to nevyzkoušel :-D), utkat nějakou látku nebo si nasvítit mince a podívat se na ně silnou lupou. Nudit se rozhodně nebudete. Jediná nevýhoda je v tom, že tam je tolik úžasných věcí namačkaných na sobě a přesto v tak obrovské budově (je tam toho prostě hromada), že nemáte šanci to v nějakém rozumném čase všechno stihnout. U jednoho jediného regálu by se daly strávit hodiny a teď si představte, že tam toho máte tři patra o veliké rozloze. Zkrátka pokud vás muzea zajímají, tak se sem rovnou nastěhujte, jelikož Oxford je jedno velké muzeum a centrum vzdělanosti a navíc všechna státní muzea jsou v Anglii zadarmo. Jediné, o kterých mi řekli, že se platí, jsou Tower v Londýně a vystavené šaty z královské svatby. To totiž patří královně a tak je strašný škrt :-D. (jinak zaslechl jsem, že nejstarší syn královny je největší a nejbohatší bio farmář v celé Británii a ty bio zelené srandy, co mývám v sendviči den, co den pěstuje on)

Další várka věcí, co se tam všeobecně neví, jsou ze včerejší večeře. Jak jsem již psal, tak žiji s francouzskou rodinou, přičemž hlava rodiny (snad to je ten chlápek :-D) je na půl Ital a na půl Francouz, navíc šéfkuchař a co je na tom nejlepší… včera mi dělal večeři. Baklažán na italský způsob, s rajčatovou omáčkou atd. Zkrátka nějaký originální recept. Ale pořád baklažán. Tedy nějaké příliš zdravá a nechutná potravina… která se pod jeho rukama proměnila v neuvěřitelně chutné jídlo. Ani jsem nechápal, jak se mu to povedlo (beztak to nebyl baklažán a jen mě chtěl vystrašit :-D). U večeře jsem tedy nahodil topic jídlo. To, co jsem se dozvěděl, bylo na nejvýš zajímavé, jelikož kuchaři ve Francii musí umět historii svého oboru.

Tak například… Věděli jste, že klasická francouzská jídla jsou původem z Francie asi tak jako hamburgery ve fast foodech z opravdového masa :-D? Jak všichni víme, tak Francouzi v minulosti tak trochu válčili. Jedno jestli šlo o Anglii, Španělsko nebo kteroukoli jinou zemi. Zkrátka při válečném tažení si vojevůdci vždy odnesli nějakou kořist. V případě Francouzů to byli kuchaři. Leonardo da Vinci, původem Ital… a kdepak asi visí jeho nejznámější obrazy :-D? Co se stalo, když chtěla Francie svého papeže? Z které země pochází croissant (jinak je to Rakousko)? A tak dále a tak dále…

Poslední zajímavost, co jsem se dozvěděl, tak se týká toho, proč manželka od šéfkuchaře pije pořád Colu. Bydlela totiž nějaký čas v Severní Africe a tam je velice spatná voda. Dokonce tak špatná, že prý ani nepili ze sklenic. Tak si kupovali Coca-Colu v plechovkách a pili ji místo vody. A tento zvyk jí už zůstal.

Odkaz na album je zde:

https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford1Zari2011TheAshmoleanMuseumOfArtArchaeology

Oxford, Anglie - 5. den (Korejci a muzeum)

2011-08-31T19:59:00.000+02:00

Další den, další hnusné počasí a další snídaně založená na cereáliích. Tentokrát ovšem jiných, nafoukaných a jakékoli bez chuti. Tak jsem to vzdal a raději zkusil jogurt, který byl nakonec puding a také nevalné chuti. Zřejmě budu muset vykoumat, jestli tu nemají nějakou šunku a sýr a pokusím se vyčarovat toast (i když na druhou stranu toast/sendvič je to jediné, co se tady dá na oběd jíst, pokud se člověk nechce naládovat totálně nezdravý věcmi).

Jinak cestou na autobus jsem se rozhodl si zapsat dvě věci, na které jsem minule zapomněl. Jezdit na kole s reflexní vestou je tady asi tak normální, jako jezdit s helmou, takže zkrátka tento fenomén v Anglii uvidíte velice často. Tou druhou věcí je veřejná/soukromá autobusová doprava. Není to jako u nás, že si koupíte lístek na šalinu/tramvaj, bus nebo metro a všem až na revizory, které potkáte jednou za rok, to je jedno. Navíc studenti zde zřejmě nemají žádnou slevu. Zabíráte jedno místo na sezení v autobuse, tak si ho zkrátka zaplatíte a je jedno, kdo jste. Problém ovšem je, že tady žije poměrně dost hoooodně plnoštíhlých slečen, které zabírají více jak jedno místo. Popravdě řečeno, některé mají problém se vlézt na dvojsedadlo :-D. Největší šok ovšem je, když se vám stane následující. Sedíte v autobuse, nastoupí holka, která je celkem při těle a vy si v duchu říkáte: „takové prase… :-/ To tu vážně nejsou žádná hezké baby?“. Potom nastoupí dáma, vedle níž vypadá ta první jako pohublá kráska a o dalších několik zastávek dále nastoupí korpulentní paní, vedle které vypadá ta první pohuble a na tu první anorektičku si už ani nevzpomenete :-D.

Jako já vím. Dělám si srandu z obézních lidí, ale to není jediné, co dokážu. Umím si dělat srandu i ze smradlavých lidí :-D. K jedné paní si v buse přišel nějaký chlápek a asi tak moc smrděl, že se dotyčná chytla za nos a s křikem „Oh my God!“ utíkala do jiné části autobusu :-D. Ale abych jenom nehaněl. Viděl jsem i černošku se sportovní postavou, v saku a s vlasy, které vypadaly jako taková ta násada od smetáku ze špagátů. Ale po designové stránce to měla opravdu vymakané a u mě se zapíše do historie jako první pěkná černoška v Oxfordu :wicked:.

Cestou do školy jsem měl ještě dostatek času, tak jsem prozkoumal další obytnou čtvrť. A poprvé jsem uviděl sekačku. Tedy alespoň si myslím, že jsem ji viděl, ovšem když jsem poté přišel na místo, kde jsem si myslel, že jsem ji zahlédl, tak byla pryč a ani tak nebyl trávní. Kdo ví, co to bylo. Asi nějaká fata morgána, pramenící z mé skryté touhy objevit, jak Angličané udržují svůj trávník :-D. Každopádně další poznatek je, že i domy, které se opravují, nemají omítku, pouze jejich cihly nevypadají tak zašle. Což mi připomíná, že v jedné ulici, plné stejných baráků z červených cihel jsem uviděl dva s hrubou šedou omítkou. Bylo to jako pěst na oko a vůbec se to tam nehodilo. Za další zajímavou věc ohledně bydlení považuji fakt, že je úplně jedno jestli před velikým domem stojí Ferrari a dvě Lamborghini. Branka bude vždy polorozpadlá, zahrada malá a sešlá, a pokud je tam trávník, tak bude krátký a upravený. Zatím jsem si nevšiml, že by tomu bylo v obytných čtvrtích jinak.

Když jsem došel do své třídy na první hodinu, byla tam jen dvě Asiatky. Časem jsem si s nimi začal povídat a zjistil jsem, že jsou z Koreje, jedné je 25 a pracuje u marketingových oddělení ve sportovních firmách a její jméno je… však víte jak to je s jejich jmény :-D. Potom do třídy došel jeden Korejec, potom další holka z Koreje a potom další a nakonec ještě jedna, o které jsem si myslel, že je také z Koreje. Nicméně u ní jsem se spletl. Není z Koreje, ale z Tchaj-wanu.

Když jsem si nakonec myslel, že po vtípku o Severní Koreji mě za trest odtáhnou zpátky do smradlavé Prahy, ve které se jim kdo ví, proč líbilo, a Karlův most považovali za fascinující památku, přišli dva Brazilci. Jeden mluvka, kterého jsem nikdy neznal a druhý Rodrigo (mladý sympaťák, který tu byl včera první den se mnou a přijel s jeho ženou si zlepšit angličtinu).

Ještě před hodinou mi tak korejská dívka, vedle které jsem seděl (víte, tak o které nevím, jak píše její jméno a oslovoval jsem ji raději „Hej“) řekla, že naše učitelka je někde na prázdninách a budeme mít supla na celý týden. Nějakou krabici, která naučí velké kulové. Tato informace mě poněkud vystrašila, jelikož celý život jsem měl neuvěřitelnou smůlu na učitele angličtiny. Prakticky nikdo z nich neuměl učit a jen jeden (Ústav jazyků FEKT) uměl anglicky. Skutečnost ohledně této lektorky by ovšem mnohem horší než jsem si vůbec dokázal představit. Přišla, zjistila, že špatně okopírovala nějaké papíry, tak zase odešla. Za 5 minut se vrátila, dala nám nějaké papíry s nudným textem, o kterém se dá říci, že byl vážně na nic a ve dvojicích jsme si o tom měli povídat. A jen tak mimochodem, tuto hovadinu, ze které se člověk nic nenaučí, a dělal jsem ji 8 let na gymplu, jsme prováděli celé dopoledne. Žádná gramatika, žádné zlepšování výslovnosti, zkrátka nic užitečného. Tak jak jsem se do školy těšil, tak jsem se také těšil až z ní vypadnu a budu moci jít do city center.

V centru jsem si pro oběd zašel do Tesca. Měli tam sendviče od jedné libry až po tři. Tak jsem popadl, co se mi nejvíce zamlouvalo, k tomu láhev s vodou a šel zaplatiti. Respektive stoupl si do dlouhé fronty a čekal… a čekal. Nemají tam totiž moc pokladních. Obvyklé je tam nakoupit a zaplatit u samoobslužných terminálů. Jenže tento způsob platby nezvládám já a zřejmě ani místní komunita důchodců :-D.

Po mém „obědě“ jsem si ještě zašel do Museum of the History of Science. Nebylo tam mnoho zajímavého. Tedy možná bylo, ale člověk si nemohl na nic sáhnout a nebyla tam ani žádná replika přístroje na měření, který by bylo možno si vyzkoušet. Takže jsem z muzea už po půl hodině odešel na autobus a jel domů.
Doma jsem si akorát přečetl velice „inteligentní“ email od anonymního pisálka, který narážel na můj pravopis hned první den, co jsem zde přijel a psal to pomalu v polospánku. A to je zřejmě všechno z dneška. Poslední co stojí za to napsat je zmínka o oblékání teenage Britek. Velká spousta z nich nosí punčocháče a kraťasy. Asi nějaký módní trend (podobné jako když v Baroku byla ideálem krásy „špekanda v růžových šatech“).

Oxford, Anglie - 4. den (school)

2011-08-30T22:40:00.001+02:00

Další den v Oxfordu a počasí? Extrémně hnusné… Na druhou stranu zde nespadla z nebe ani kapka a pořád lepší než když jednou svítí slunce a za další dvě minuty zmoknete. Na snídani jsem měl zase cereálie a sic je mám rád, tak už mi pomalu začínají lézt krkem :-D.

Dost už ale rutiny. Dnešní várku postřehů započnu zajímavým zjištěním, že „Mekáč“ je narvaný i ráno o půl osmé. Asi tu opravdu milují nezdravé jídlo… hlavně po ránu. K tomu se ovšem ještě dostanu později. Co mě opravdu zaujalo cestou do školy (jo dneska jsem se konečně dostal k tomu, proč jsem jel do Anglie :-D) byly odpadky. Včera byl bank holiday a asi se neuklízelo nebo bylo možná způsobeno tím, že byl víkend, každopádně před dveřmi obchodů a domů v centru se válely hromady pytlů s odpadky. Skoro to na některých místech vypadalo, jako když v Itálii před nějakým tím rokem neměli kde dávat odpadky a poté je musela uklízet armáda. Uklízeči na ulicích jsou převážně běloši, a když vysypávají koše, tak je zároveň leští. No řeknete sami… viděli jste někdy, aby se u nás na ulici leštili koše?

Další zajímavost jsem objevil, když mi hodinky ukazovaly ještě dost času do začátku školy. Šel jsem se tedy projít po jedné ze čtvrtí, která je určena převážně pro bydlení. Kromě toho, že tam mají na sloupech opravdu malé dopravní značky (dvacítka v kolečku je velká asi jako malý frgál/pizza), tak všechno mají z cihel a většina ulic si byla až neuvěřitelně podobná. Jako u nás se také staví domy z cihel, ale ne z takových malých a plných a navíc na to naházíme omítku. Tady nic takového není. Navíc když k tomu připočteme, že většina domů si je podobných jako vejce vejci a zahrady jsou ze přední části lemovány cihlovou zdí, tak si člověk na takové procházka zkrátka musí položit otázku, zdali není v Matrixu a architektovi se nechtělo nic vymýšlet, tak jen zkopíroval jednu ulici, aby si práci usnadnil.

To jsem s těmi ulicemi ovšem trochu odbočil (chtěl jsem odbočit ještě více a napsat o tom, že tu nemají zbytečně moc dopravních značek jako u nás, ale právě jsem to napsal, takže… :-D). Když jsem dorazil do své školy Kaplan College, musel jsem zajít na recepci a vyplnit nějaké papíry. Ano moje oblíbení papíry… Nebyla to sice žádná hrůza (pro ně asi potom jo, jelikož to museli pomě luštit), ale i tak tuto činnost nemám rád. Formuláře se vyplňovaly v místní kantýně a bylo tam se mnou spousta nováčků, takže když si člověk nevěděl s něčím rady, mohl se kdykoli zeptat.

Poté se nás ujal jeden boreček, který má na starosti akademické záležitosti a šli jsme si napsat rozřazovací test. Ten se skládal z poslechu, gramatiky a napsání krátkého dopisu o 80 slovech. Poslech byl v pohodě, gramatika také a dopis po mě zřejmě nepřečetli :-D. Během testu se také zkoušelo, jak dobře dokážeme mluvit. „Šón“ si vždy vybral dva z nás, vzal si je do své kanceláře a na chvíli si s nimi popovídal. Já jsem byl ve dvojici s jednou Brazilkou (když jsem s ní byl poté ve městě a povídal si s ní, tak jsem se dozvěděl, že jí je 23, už byla i v Paříži a má už za sebou hotovou univerzitu, na které studovala 5 let. Podle toho co mi říkala, tak tam dělají asi nějaký test na univerzitu a ona ho zvládla dříve než její spolužáci. Navíc vypadala celkem k světu (evropsko-exotický styl), mluvila velice dobře Anglicky a celkově fakt bedna. Opravdu mi lezly oči z důlku). Při pohovoru jsme vedli příjemnou konverzaci, odkud pocházíme, jak se jmenujeme, co nás motivuje k tomu, abychom se učili angličtinu. Zkrátka taková oddechovka. Pokud se tedy na tuto školu chystáte a nejste si jisti svojí angličtinou, tak vezte, že to je v pohodě. Od toho se zde dělá tento rozšiřovací test, aby vás mohli dát do správné skupiny. A kdybych nechtěl jít s jedním Slovákem do city center na cheeseburger do „Meka“, tak bych se místo toho mohl podívat na můj rozvrh a výsledky testu a dozvědět se, že jsem byl zařazen do jednoho z nejvyšších levelů. Mimochodem to, že mě zařadili tak vysoko, znamená jen jednu věc… můj rukopis není zase až tak „prasácký“ a nečitelný, jak jsem si původně myslel :-D. Na druhou stranu se zase budu muset více učit.

Jinak dobá věc na této škole je, že vám vše vysvětlí a pokud máte problém, tak i ochotně pomohou a váš problém se snaží řešit. Navíc jsou všichni velmi sympatičtí. Třeba dnešní prohlídku a seznámení nám obstarával Eric. První černoch, se kterým jsem kdy mluvil, neuvěřitelný pohodář a navíc jako by z oka vypadl Willum Smithovi.

Na oběd jsem si skočil do McDonald’s se Slovákem Viktorem a tajně tam fotil jen tlustou paní, jak se láduje hlava nehlava. :-D A už jsem zjistil, jak to s tou „anglickou Billou“. Řekl mi to kámoš, co bydlí v Birminghamu (Kobe). Je to přesně jak jsem si myslel. Když si koupíte na oběd ten sendvič a dvě nezdravé kraviny k tomu (chipsy a Colu), tak to máte vše jen za 3 libry.

No pro dnešek jsem již unavený. Zase jsem umýval hromadu špinavého nádobí, ale musí se nechat, že mi za to alespoň byli doopravdy vděční, což se moc často nevidí. Takže… Přidám ještě pár posledních postřehů ve zkrácené formě a recept na večeři, u které jsem sledoval přípravu.

První postřeh – na to, jaké tu mají počasí, tak blatníky jsem viděl pouze u kol typu „vehykl do šrotu“. Ostatní kola je většinou nemají.

Druhý postřeh – Dát si přilbu na hlavu když jedete na kole je v Anglii úplná samozřejmost. Prostě se tu dbá více na bezpečnost a prevenci.

Třetí postřeh – pokud si chcete dát oběd u McDonald’s, tak vystojíte pořádnou frontu. Chodí tam totiž ohromná masa lidí.

A teď recept na konec:
Upřímně ani nevím, jak se to jmenuje, ale je to francouzské a hodně dobré. Takže na pekáč dáte vrstu masa, cibule atp., potom uvaříte brambory, rozmačkáte (ale ne na kaši), nalijete tam mléko, smetanu a přidáte přibližně 3 žloutky. Promícháte, nanesete tlustou vrstvu na maso v pekáči, posypete sýrem a dáte do trouby zapéct (ale jen na chvíli, doku se sýr neroztopí a trochu nezhnědne). A to je vše. Jestli vám to bude chutnat i přesto, že jste to pohnojili, tak jste trapní narcisové. Pokud se vám to povede a bude vám to chutnat, tak bod pro vás… A pokud si myslíte, že se vám to povedlo a přesto vám to nechutná, tak se jděte bodnou, jelikož nevíte, co je dobré :-D.

Btw: Ještě sem něco napíši, než se nahrají fotky na internet. Měl jsem dnes tu čest si poprvé hrát s tablety v obchodě a bylo to super. Hlavně na hraní Angry Birds. Koukal jsem se i na Asus Transformer a co se týče konstrukce, tak velice solidní kousek HW. Pokud to vydají s Windows 8, tak do toho nejspíše jdu.

A ještě btw2: Co se týče té hromady lidí z celého světa, co jsem dneska potkal, tak o nic napíši něco více někdy příště. Co ovšem napíši teď hned, tak je „viděl jsem místo kde se natáčel Harry Potter“. Cool že (ok, byla to nuda, ale musím trochu hodit machra, jelikož to nevíte. Tedy teď už jo, ale co už)? :-D

Oxford, Anglie - 3. den (muzea a park)

2011-08-29T21:44:00.003+02:00

Takže můj třetí den v Oxfordu. Vstanu, zase zamračeno. Opravdu jsem to nečekal :-D. Každopádně… Dnes jsem se rozhodl, že si všechny svoje postřehy budu zapisovat do poznámkového bloku v mobilu, abych měl všechno pěkně po ruce a na nic nezapomněl (mimochodem na snídani jsem si dal zase cereálie, jelikož lenost převálcovala pestrost stravy na celé čáře).

Když jsem vyšel ven a šel na autobus, upoutala mě cedule na stožáru s nápisem „Neigbourhood Warch Area“. Už jsem o tom slyšel ve škole. Jedná se o sdružení lidí, kteří se brání proti vandalismu a loupežím. Ve zkratce to jsou lidé, kteří jen hlídají ulice sobě a sousedům a když někoho načapají, že dělá to, co nemá, tak zavolají policajty. Toť asi tak vše, ale i tak je tato „sousedská hlídka“ zajímavá, porovnám-li to s pokusem českých nácků udělat toto v oblastech s velkou koncentrací „nepřizpůsobivých občanů“. Rozdíl je v tom, že tady opravdu slouží k ochraně majetku a u nás k propagaci extrémismu a zbytečnému vyvolávání sporů mezi jednotlivými sociálními a společenskými skupinami.

Poté, co jsem došel na autobusovou zastávku, zapsal jsem si poznámku o přechodech pro chodce na světelných křižovatkách a o samotných zastávkách. Takže k těm přechodům. Pokud se postavíte na přechod a čekáte, že vám blikne zelená, tak tam také můžete „zkysnout“ hoooodně dlouho. Tak dlouho, dokud někdo nezmáčkne tlačítko na sloupu. U nás zkrátka blikne zelená na přechodu, i když tam žádný chodec není, tady ne. Důsledek tohoto systému je, že mnohem plynulejší doprava. Jenom člověk nesmí zapomenout říct semaforům, že čeká, ale na to se dá rychle zvyknout. A co se týče těch autobusových zastávek, tak ty jsou naopak. Teď nemyslím naopak jako doprava, ale prostě klasická autobusová zastávka je u nás na chodníku a směrem do cesty, aby když si člověk sedne, tak viděl, jestli už autobus přijíždí. Tady to mají směrem od cesty většinou. A ani si tam člověk moc nesedne. Nemají tam totiž klasické lavičky, ale spíše jen takové plastové polo-sedátko-opěrátka.

Mimochodem na té zastávce jsem zjistil další zajímavé jevy. Třeba to, že když je „bank holiday“, tak busy nejezdí moc často. A další věc je, že černošky a černoši obecně mají velké rty a někteří žluté nehty. Navíc mi některé černošky připadaly jako těhotné a upřímně… ony asi těhotné byly a to bych je přitom typoval sotva na 15 let. Jinak když už jsem u hodnocení vzhledu, tak Angličanky (myslím ty originální) nejsou zrovna dvakrát pohledné a třeba Francouzky jsou zase o něco více „temperamentnější“ (vznětlivější a hlasitější) než je průměr. A také jim vůbec nerozumím, když po sobě hulákají. Jediné výmluvné gesto, které hovoří za vše, je prásknutí dveřmi.

To jsem ovšem o něco odbočil. Mým dnešním hlavním cílem bylo navštívit co nejvíce muzeí. Sousloví „co nejvíce“ bych měl dát spíše do uvozovek, jelikož jsem stihl projít jen 2 a navíc ty byly v jedné budově. Příčina toho proč můj plán nevyšel je prostá. Muzea v Anglii jsou naprosto „husto-kruto-přísná“. Prostě boží, promakané, zábavné, poučné, pěkné, … a zadarmo. Zkrátka vezměte si všechna přídavná jména, kterými můžete označit česká muzea a obraťte jejich význam. Ano opravu je to tam tak moc dobré.
První muzeum, které jsem navštívil bylo Oxford University Museum of Natural History. Jak již název napovídá, expozice je primárně zaměřena na historii přírody. Co si tedy pod tím představit? Chtěli jste někdy vidět Tyranosaura Rexe v jeho celé kráse? Zde máte možnost. Zajímalo vás někdy, jak velké čelisti měli vodní dravci před miliony let? Napovím, že velké a to tak, že člověk vedle nich vypadá jako morče vedle žraloka. Kdo se chtěl někdy dotýkat sto milionů let staré zkameněliny, živočichů, minerálů, prostě všeho možného a nemohl? Zde můžete. Sám jsem tomu nemohl uvěřit. Mít jen jeden z těch exponátů v ČR a navíc kdyby se ho někdo dotkl, tak mu urazí ruce. Zde máte nápisy „Feeling good!“ a „TOUCH“. Pokud se jedná o křehký kus, tak napíší „Touch gently“. Zkrátka první muzeum ve kterém jsem byl, nenudil se nemohl se toho nabažit.

Další výčet zajímavostí je ten, že všechno máte rozděleno do skupin. Chce vidět savce z Afriky? Prostě jdete k této expozici. Stejně jako ptáci, lidé, dinosauři, či ryby. Všechno je přehledně seskládané, všude jsou naučné texty a spousty věcí se můžete dotýkat, jak dlouho chcete. Dokonce si můžete hrát se vzorky a digitálním mikroskopem a některé vzorky jsou i živé (ty bohužel nejsou staré miliony let :-D).
U vchodu/východu do muzea máte obchod se suvenýry. Pokud se vám něco zalíbí, můžete si zde vybrat z různých minerálů, knížek, žraločích zubů, sošek, náramků atd. Ceny se pohybují od několika málo liber do… no prostě některé věci jsou trochu dražší. :-) Ale i tak se mi podařilo koupit velice pěkné věci a ty přitom stály jen okolo 20 liber.

Další muzeum, co jsem navštívil, bylo Pitt Rivers Museum. Respektive muzeum antropologie. V zásadě je v jedné budově s muzeem přírody, takže od kostry dinosaurů se dostanete hnedka k výstavě o lidech. Kdybych měl zkrátit, co všechno v tomto muzeu je, tak můžu jednoduše napsat „vše o lidech ve 3 patrech“. Usmyslete si prakticky cokoli, co vás zajímalo o lidské historii a kultuře a máte velice solidní šanci, že to zde najdete. Chce vidět, jak různé kultury přistupovali ke kouření, výrobě lan, stavbám, dopravě, zbraním, hudbě atd.? Není problém. Najdete zde výstavu všech různých fajfek, lodí, miniatur domů, originální samurajské meče i moderní samopaly. Zkrátka vše pod jednou střechou, zadarmo i s obchodem se suvenýry.

Pokud jsou na vás dvě muzea po sobě moc a chcete si dát přestávku jako já, kousek odtud je nádherný park Oxfordské Univerzity. Jsou tam aleje stromů, velké prostranství s krásnou trávou a lavičky.
Co se týče anglického trávníku. Je zelený, hustý, krátký a prostě vypadá fakt dobře. Podivné ovšem je, že za celé 3 dny jsem v Oxfordu neviděl jedinou sekačku na trávu a ani zahradníka. Prostě nic takového. Nevím, jestli to sečou v noci, jestli je to speciálně vyšlechtěná tráva nebo to při natáčení Harryho Pottera nějak očarovali, ale trávním je vždy upravený a posekaný. Mimochodem k trávníku se váže jedna zajímavost, co jsem se dozvěděl od místní rodiny. Na univerzitní trávník (teď nemyslím ten v parku) smí vstoupit pouze učitelé. Nikdo jiný. Stejně tak další zvláštnost je, že ke zkouškám musí chodit studenti v přesně předepsaném oblečení, nebo mají smůlu. Naštěstí u nás na fakultě to je všem někde a na zkoušky se chodí pomalu i v teplákách. :-D Jediný, koho si pamatuji v obleku, byl kámoš, který dal jen dvě zkoušky a v dalším semestru letěl ze školy.

Jinak zajímavé také je, že snad na všech lavičkách v parku jsou vyryta jména slavných osobností a co tady dělali. Spousta jmen mi byla povědomá a hromadě dalších jsem nikdy neslyšel. Ale i tak to je pozoruhodné. Asi něco jako jedna mladá slečna, která si byla zaběhat, ale byla v matrix módu. Běžela jen o něco rychleji, než jsem se já loudal kolem řeky a to jsem se opravdu vlekl, jak to jen šlo. :-D Jo a ještě jedna atrakce. Pokud se chcete projet na pramici jako v Benátkách, tak máte možnost. Navíc ji kormidlují velice milí lidé. Zrovna když jsem si jednu pramici fotil, tak holčina, která tam máchala s tou hůlkou, na mě dokonce zamávala.

Cestou do city center jsem ještě potkal několik studentů, kteří byli zcela odlišní než mí kolegové na fakultě. Loudali se, popíjeli kávu a vypadali bezstarostně. Přesný opak toho, když člověk musí opustit osmi hodinový maraton přednášek, aby se vůbec mohl najíst a když se zadají projekty, tak někteří studenti berou antidepresiva, aby se z toho nezhroutili. Zkrátka taková studentská idylka.

Na konec přihodím ještě pár postřehů z rodiny. Co mi bylo řečeno, tak Angličané, sic poměrně otevření, tak svůj dům považují za vrchol svého soukromí. Dokonce to jde až tak daleko, že tam nepozívají téměř žádné návštěvy. Pokud se chtějí sejít s kamarády, tak jdou na pivo do hospody. V tomto ohledu je tato francouzská rodina zcela jiná. Říkali mi, že mají dům pořád plný lidí a že někdy večeří klidně i v 8 lidech. Občas si ale člověk musí dát pozor na to, že jižanské národy jsou trochu vznětlivější a trochu se rafnou u večeře kvůli neuklizenému pokoji. Ale to je zde asi běžné a asi to ani neberou jako my v Česku. Stejně jako umývání nádobí. Celý den všechno hází špinavé po kuchyni a na večer tu kopu nádobí umývají a to ještě jen tak lehce. Takže pokud se jim chcete zavděčit a zrovna se nudíte, tak to po nich umyjte. Alespoň si tím zajistíte čisté nádobí na další večeři. :-D

Odkaz na fotky:

https://picasaweb.google.com/107345112045314301466/Oxford29Srpna2011MuseumsAndPark