CZPOZNÁMKY

S vydavateli zpráv sdílíme společnou věc: podpora kvalitní žurnalistiky s cílem vytvořit informovanější svět...

noreply@blogger.com (Unknown) — Tue, 16 Mar 2021 14:17:00 +0100

Chceme se podílet na podpoře budoucnosti žurnalistiky.

Prostřednictvím našich produktů,

Google buero

programů a financování již poskytujeme významné investice, včetně zasílání čtenářů na evropské zpravodajské weby osm miliardkrát každý měsíc.

A právě jsme oznámili novou službu nazvanou Google News Showcase , iniciativu za 1 miliardu dolarů, která zahrnuje vysoce kvalitní žurnalistiku financovanou společností Google pro nový zážitek z online zpráv.

Kromě toho poskytujeme aktuální informace o tom, jak Google podporuje žurnalistiku a odpovídá na některé běžné otázky, které se nás ptají.

GOOGLE pro webmastery. Zahájili jsme experimenty, díky nimž bude náš index nejprve mobilní.

noreply@blogger.com (Unknown) — Sat, 18 Jan 2020 16:53:00 +0100

Úsměv a poděkování s kyticí za informace
pro webmastery

Mobilní indexování

ÚSMĚV pro květy od Google
přeloženo a citováno!

Dnes většina lidí vyhledává na Googlu pomocí mobilního zařízení. Naše hodnoticí systémy se však stále obvykle dívají na verzi stránky na ploše, aby vyhodnotily její relevanci pro uživatele. To může způsobit problémy, když má mobilní stránka menší obsah než stránka na ploše, protože naše algoritmy nevyhodnocují skutečnou stránku, kterou vidí mobilní vyhledávač.

Aby byly naše výsledky užitečnější, zahájili jsme experimenty, díky nimž bude náš index nejprve mobilní. Ačkoli náš vyhledávací index bude i nadále jediným indexem webů a aplikací, naše algoritmy nakonec použijí především mobilní verzi obsahu webu k hodnocení stránek od tohoto webu, k porozumění strukturovaným datům ak zobrazování úryvků z těchto stránek v našem Výsledek. Náš index bude samozřejmě sestaven z mobilních dokumentů, ale budeme i nadále budovat skvělý vyhledávací zážitek pro všechny uživatele, ať už pocházejí z mobilních nebo stolních zařízení.

Chápeme, že se jedná o důležitý posun v našem indexování a je to ten, který bereme vážně. V nadcházejících měsících budeme i nadále pečlivě experimentovat v malém měřítku a tuto změnu budeme zvyšovat, až budeme mít jistotu, že máme skvělý uživatelský dojem. Přestože tento proces teprve začínáme, uvádíme několik doporučení, která webmasterům pomohou připravit se při přechodu k indexu více zaměřenému na mobily.

Pokud máte responzivní web nebo dynamický web pro zobrazování, kde je primární obsah a značení na mobilním a stolním počítači ekvivalentní, neměli byste nic měnit.

Pokud máte konfiguraci webu, kde se primární obsah a označení liší v mobilních zařízeních a stolních počítačích, měli byste na svém webu provést nějaké změny.

Nezapomeňte strukturované označení pro stolní i mobilní verzi.

Weby mohou ověřit rovnocennost jejich strukturovaného značení napříč stolními počítači a mobilními zařízeními zadáním adres URL obou verzí do Nástroje pro testování strukturovaných dat a porovnáním výstupu. Při přidávání strukturovaných dat na mobilní web se vyhýbejte přidávání velkého množství značek, které nejsou relevantní pro konkrétní informační obsah každého dokumentu.

Pomocí nástroje pro testování robots.txt ověřte, zda je vaše mobilní verze dostupná pro Googlebot.

Weby nemusí měnit své kanonické vazby ; budeme tyto odkazy nadále používat jako vodítka k poskytování vhodných výsledků uživateli, který vyhledává na počítači nebo v mobilu.

Pokud jste vlastníkem webu, který ve službě Search Console ověřil pouze svůj web pro počítače, přidejte a ověřte svou mobilní verzi .

Pokud máte pouze web pro stolní počítače, budeme jej indexovat i nadále, i když k prohlížení vašich stránek používáme mobilní uživatelský agent.

Pokud stavíte mobilní verzi svého webu, mějte na paměti, že funkční web orientovaný na plochu může být lepší než nefunkční nebo neúplná mobilní verze webu. Je lepší, když si vytvoříte mobilní web a spustíte jej, až budete připraveni.

Máte-li jakékoli dotazy, neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím fór webmastrů nebo našich veřejných akcí . Předpokládáme, že tato změna bude nějakou dobu trvat, a budeme vás informovat, jak pokročíme v migraci našich systémů.

Autor: Doantam Phan, produktový manažer

INFORMACE Adsense a nadšení webmasteři pracujte, Google se nezavděčíte. Ani hrnečkem na kafe!!

Technet a Clipboard podle Magazíny iDnes a IT sociální sítě a Historie schránky

noreply@blogger.com (Unknown) — Thu, 28 Nov 2019 18:05:00 +0100

Schránka (anglicky Clipboard) patří mezi nejpoužívanější funkce operačního systému. Zkratky Ctrl + C pro kopírování a Ctrl + V pro vložení zná snad každý.

Trhy

Používáme je denně.

Na webu si třeba něco zkopírujeme a pak to vložíme do dokumentu nebo do mailu. Když někomu posíláte adresu nebo nechcete udělat chybu při přepisování variabilního symbolu, je schránka nepostradatelná. Občas se ale stane, že si omylem obsah schránky přepíšete. Běžně totiž schránka udrží jen jednu věc. Když vložíte novou věc, smažete tím tu předchozí.

Skrytá funkce „Historie schránky“ Windows 10 Historie schránky je dostupná od Windows 10 verze 1809 Nově ale Windows 10 nabízí rozšířenou schránku.

Tato schovaná funkce je vypnutá, dokud si ji neaktivujete v Nastavení. Vyhledejte Nastavení schránky a zapněte možnost Historie schránky.

Tato funkce Windows 10 je užitečná: Ctrl + C, Win + V

Můžete do schránky vložit víc položek a schránka si je zapamatuje všechny. Při vkládání pak můžete buď vložit tu poslední (pak stačí obyčejné Ctrl + V), nebo můžete stisknout klávesovou zkratku Windows + V a vybrat si ze seznamu schránek. Oceníte to při vyplňování více textů, nemusíte přepínat mezi více okny, jen napřed schránku naplníte a pak při každém vkládání vyberete, co konkrétně vložit.

Do schránky samozřejmě nemusíte dávat jen text, ale také obrázky. Takže třeba pomocí zkratky Windows + Shift + S můžete udělat výřez obrazovky a ten se pak uloží do schránky. Výborně se to hodí třeba při tvorbě prezentací. Nasbíráte si obrázky a pak je můžete postupně dát v prezentaci tam, kam patří.

Věci z historie schránky po dvou dnech zmizí, pokud ale chcete, můžete si je připnout a pak tam vydrží na dobu neurčitou. Pokud tedy často píšete nějaké číslo nebo text, můžete propříště jen vkládat z připnutých položek.

Podle Pavel Kasík, IT sociální sítě

Na největší sociální síti světa bylo v této souvislosti ve druhém a třetím čtvrtletí dohromady smazáno asi 4,5 milionu příspěvků

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 20 Nov 2019 03:12:00 +0100

Většinu problematických účtů zablokoval Facebook podle

Přidat data a Poznámky v textu

zveřejněných statistik několik minut po založení
Do aktuálních dat, která se zaměřují na vymáhání uživatelských pravidel, poprvé zahrnul také čísla ze sociální sítě Instagram, kterou od roku 2012 vlastní. Facebook (Twitter) @facebook 13.listopadu 2019 v 18:34, příspěvek archivován: 14.listopadu 2019 v 09:32 People will only feel comfortable on our platforms if they feel safe. Today we’re the sharing the latest Community Standards Enforcement Report, which measures how we’re doing at finding and removing harmful content on Facebook and Instagram.

Údaje o odstraňování nepovoleného obsahu vydává kalifornská společnost už počtvrté.

Oproti dřívějším zprávám je v té aktuální nově kategorie příspěvků týkajících se sebevražd a sebepoškozování. „Odstraňujeme obsah, který zobrazuje sebevraždu či sebepoškozování nebo k nim nabádá,“ vysvětlil jeden z viceprezidentů Facebooku Guy Rosen.

Na největší sociální síti světa bylo v této souvislosti ve druhém a třetím čtvrtletí dohromady smazáno asi 4,5 milionu příspěvků. V případě Instagramu to bylo v uvedených šesti měsících skoro 1,7 milionu příspěvků, přičemž v obou kvartálech bylo necelých 80 procent odhaleno dřív, než si je kdokoli zobrazil. U Facebooku byl tento ukazatel nad 95 procenty.

Facebook odhaduje, že i v uplynulých měsících tvořily falešné účty přibližně pět procent profilů, které počítá do statistiky o počtu „aktivních měsíčních uživatelů“. Do tohoto ukazatele nezahrnuje podvodné profily odstraněné do několika minut od jejich registrace. Společnost prý také každý den zablokuje -

Společnost prý také každý den zablokuje miliony pokusů o vytvoření falešných účtů.

Grafické znázornění aktivit Facebooku proti závadným účtům. Vlevo je počet účtů, proti kterým Facebook zakročil v rámci jednotlivých čtvrtletí, vlevo je pak podíl účtů, které Facebook řešil sám v poměru k nahlášeným. Například v posledním čtvrtletí to bylo 99,7 % ku 0,3 %. Počet smazaných neautentických účtů byl zatím nejvyšší v prvních třech měsících roku, kdy jich Facebook deaktivoval 2,2 miliardy. V dalších čtvrtletích to bylo 1,5 a 1,7 miliardy, přičemž firma tento vývoj vysvětluje zlepšením schopnosti blokovat podobné profily ještě před jejich založením.

Co se týče Instagramu, nejsou zatím podobné statistiky dostupné, neboť nová zpráva obsahuje pouze údaje o mazání obsahu souvisejícího se sebevraždami, sexuálním zneužíváním dětí, teroristickou propagandou a prodejem zbraní či drog. Stejně jako v případě falešných účtů hovoří Facebook také o efektivnějším potlačování projevů nenávisti. Od druhého kvartálu letošního roku začal některé takovéto příspěvky na své hlavní platformě odstraňovat automaticky, aniž by do procesu zasahoval moderátor, což prý umožnil technologický pokrok.

„Děláme to pouze ve vybraných případech a je to možné jen díky tomu, že se naše automatizované systémy vytrénovaly na statisících, ne-li milionech různých příkladů nepovoleného obsahu,“ napsal Rosen.

Od července do září zakročil Facebook proti sedmi milionům nenávistných příspěvků, což oproti předchozím dvěma čtvrtletím představuje nárůst o skoro tři miliony. Zároveň se zvýšil už na 80 procent podíl problémového obsahu, který sociální síť odhalila, aniž by jej nahlásil některý z uživatelů. Zároveň bylo téměř 170 tisíc ze stažených příspěvků ve třetím kvartálu odblokováno po protestu autora. Rosen konstatuje, že i přes pokrok jsou technologie na odhalování projevů nenávisti stále nedokonalé a „chyby se stále mohou dít“.

Autoři: ČTK, vse

PODÍVALI jste se do mrazáku? Co takhle borůvky a knedlíky? S tvarohem a máslem?

noreply@blogger.com (Unknown) — Tue, 19 Dec 2017 15:48:00 +0100

Borůvkové knedlíky s tvarohem a máslem

10 g droždí 190 ml mléka 2 lžičky krupicového cukru 300 g hrubé mouky 1/4 lžičky soli 130 g másla 1 žloutek 400 g borůvek 150 g olešnického tvarohu

Rozdrobené droždí zalijte v misce trochou vlažného mléka. Přidejte cukr a hrst mouky a nechte vzejít kvásek. Zbylou mouku smíchejte se solí, zbylým mlékem, lžičkou rozpuštěného másla, žloutkem a kváskem do tuhého těsta a nechte ho zdvojnásobit objem. Pak těsto rozdělte na stejné díly a zabalte do nich borůvky. Knedlíky nechte znovu nakynout. Vařte v osolené vodě 6–8 minut. Podávejte sypané cukrem a tvarohem, přelité zbylým máslem.

Dobrou chuť!

Domácí Maggi a libeček lékařský. #Maggi, Kuchyně, Domov, Domácí, Polévky, Zelenina, Bylinky

noreply@blogger.com (Unknown) — Sun, 21 May 2017 13:57:00 +0200

Celerová nať a libeček na fotografii

Libeček v kuchyni – aneb jak připravit domácí maggi nebo bylinkový olej

Nemusíte být zkušení pěstitelé, aby se vám dařilo pěstovat libeček. Tahle rostlina vlastně nevyžaduje téměř žádnou péči. Představíme vám, jak můžete libeček snadno využít v kuchyni.

"Libeček je vlastně plevel, já ho dávám do všeho a všude je mu dobře,“ tak bujně rostoucí a velmi aromatické listy popisuje teta Anička, která mě pravidelně učí vytvářet malé kuchařské zázraky. Libeček lékařský (Levisticum officinale) patří mezi vynikající koření a zaslouží si pevné místo v naší kuchyni. Daruje polévce, masu, či obyčejnému máslu to, co přiměje vaše strávníky aby vám dali velikou pochvalu.
V době, kdy mnozí stále pečlivěji prověřují složení výrobků nabízených v obchodech se jedná o báječnou alternativu. Pokud si totiž připravíte koření sami, pak máte jistotu, že tam žádné zdraví neprospěšné látky nejsou. Nejstarší zmínky o pěstování libečku v Evropě pocházejí ze 12. století. Později se běžně pěstoval v zahrádkách a používal jako polévkové koření. V některých jazycích je libeček označován jako maggi bylinka. Například v němčině (Maggikraut), holandštině (maggiplant) nebo dánštině (maggiurt).

Je pravda, že chutí libeček připomíná maggi, ale v originální receptuře na proslulé tekuté koření byste jej hledali marně.

Domácí Maggi z libečku

Připravte si svazek libečku (listy i stonky), sůl, olej, čisté sklenice, ostrý nůž a prkénko. Libeček nakrájejte na malé kousky. Ve větší míse nakrájený libeček prosolte a zalijte olejem. Pak vše napěchujte do sklenice. Já pro tento účel používám obroušené dřívko. Čím více a pečlivěji budete mačkat, tím více získáte šťávy s vůní maggi. Po naplnění celé sklenice ještě zalijte olejem. Hotový výrobek skladujte v chladničce.

Samotnou šťávu můžete použít jako domácí maggi. Drť i se šťávou lze dávat po lžičkách na ochucení polévky, či omáčky přímo do hrnce. Dále můžete zelenou směs využít při přípravě pomazánek, bylinkového másla, karbanátků či bramboráků. Při dávkování mějte na paměti, že se jedná o velmi koncentrovanou a slanou ingredienci.

Zeleninový základ pro polévky

Ke svazku libečku si připravte sůl, cibuli, mrkev, česnek, celer a máslo. Můžete použít i další druhy zeleniny, např. květák, petržel, celer. Množství zeleniny a poměr nechávám na vaší chuti. Libeček posekejte opět na menší kousky a zeleninu nastrouhejte nahrubo. Celou směs lehce osolte a poduste na másle do křehkého změknutí. Ještě horké plňte do skleniček, které po uzavření obraťte dnem vzhůru. Skladujte v chladničce.

Díky takto připravenému základu můžete snadno a rychle připravit dobrou polévku. Několik lžic zeleninového základu stačí zaprášit moukou, udělat rychle jíšku a dál připravovat polévku dle oblíbených receptů. Díky zeleninovo - libečkovému základu bude mít vaše polévka originální chuť a úžasné aroma.

Bylinkový olej

K aromatickému libečku přidejte cibuli, česnek, chilli (kdo má rád ostřejší), červenou papriku, kmín, sůl, olej, tymián a rozmarýn. U tymiánu a rozmarýnu použijte pouze lístky. Bylinky lehce nasekejte ostrým nožem, osolte a přidejte další koření. Můžete použít takové, které máte rádi. Nádobu naplňte pouze do poloviny a řádně promačkejte dřívkem. Pak zalijte olejem a nechejte důkladně rozležet. V oleji se uvolní všechny vůně a chutě. Skladujte v suchu a temnu.

Bylinkový olej se vám bude hodit při nakládání masa na grilování. Můžete s ním potírat i zeleninu. Upotřebíte ho také při pečení masa. Díky domácímu ochucenému oleji dostaneme do jídla opět chuť, co se nikde nekoupí. Originální voňavý a zároveň praktický dárek...

Sklenice s dobrotami z libečku poslouží i jako milý dárek zvlášť pro ty hospodyňky, které rády vaří, ale nemají prostor pro vlastní bylinkovou zahrádku.

#Maggi, Kuchyně, Domov, Domácí, Polévky, Zelenina, Bylinky

text bez úprav Marie Molková

Jak to bylo s pomazánkovým máslem? To jste už četli? Je to dobře napsané a sedí to čeští páprdové v EU! #Patrick Zandl, Pomazánkové, Češi a svět

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 19 Apr 2017 08:32:00 +0200

Rybí pomazánka na chleba je také dobrá...s pomazánkovým máslem

Jak to bylo s pomazánkovým máslem?

Pomazánkové máslo je manifestací toho, co Čechy dráždí na Evropské Unii. Tradiční česká potravina, vynález socialistických mlékařů, dědictví našich otců a Evropská unie ji zakázala. Bez respektu k nám, bez respektu k našim otcům, tradicím, bez jediné otázky na nás. Cožpak z takové instituce může někdy vzejít něco dobrého?

Proto jsem příběh pomazánkového másla sledoval. Je kombinací toho, co Evropské unii vadí na Česku: české neochoty něco řešit předem, něco promýšlet či vysvětlovat, na něčem se účastnit.

Na začátku byl banální předpoklad harmonizovaného trhu: předem definované zboží, které se prodává na jednotném evropském trhu, se všude musí jmenovat stejně, aby nedošlo k záměně. Jde zpravidla o zboží s předem danou recepturou či výrobním postupem, kam spadá i máslo nebo rum. Rum musí být z třtinového lihu, ne z bramborového či jiného. Máslo musí být z 80% mléčného tuku, jinak se tomu nesmí říkat máslo. Je to tak prosté. Takovéto normy měly dávno před tím jednotlivé národní státy (v česku ČSN) a problém obchodu byl v tom, že jste museli dávat bacha, podle jaké normy se obchoduje. EU měla všem ušetřit normy tím, že na celém trhu bude stačit jedna norma a jeden papír splňující její dodržení.

V rámci přístupových hovorů mělo Česko možnost se ohradit a zajistit si výjimku, orgány EU by ji posuzovaly a nějak se s Českem dohodly. Dalo se namítat, že “pomazánkové máslo” je ustálené jazykové spojení v češtině, které se do jiných jazyků překládá tak a tak (třeba “česká pomazánka”, cokoliv). Je to podobná situace, jako anglický výraz “butterfly”. Nikdo nepožadoval, aby angličané zvolili jiný výraz pro motýla, prostě by při případném soudním sporu žalovaná strana namítla, že jde o ustálený jazykový výraz, který nelze do češtiny přeložit jako “létající máslo” a obsah smetany v motýlovi je tedy irelevantní. (Mám mimochodem cukání k přednášce o magii slova a výkladu, proč je motýl zrovna butterfly, ale to sem bohužel moc nepatří a Viktor Janiš by se mi smál.)

Česká republika se o nic takového nepokusila, nežádala výjimku před vstupem a ani po vstupu, kdy už se pokusila výjimku vyjednat a když se situace dala ještě řešit, se nepokusila použít žádný z lingvistických argumentů. Neustále jsme trvali na tom, že u nás můžeme mít máslo s nižším obsahem smetany, alespoň tak to před EU vypadalo. Přitom byla česká situace velmi jednoduchá, vezměme si němčinu s jejím problémem marmelade/jam/konfuture/aufstrich. Tatáž slova se v různých německy hovořících zemích používají pro různé typy ovocných pomazánek, takže obchodníci byli zvyklí mít jiné etikety pro Rakousko, jiné pro Německo a jiné pro Švýcarsko. V Rakousku navíc jsou velké rozdíly mezi alemánštinou, bayrisch a hochdeutsch, takže výraz marmelade ve Vorarlbergu znamená něco jiného, než ve Vídni nebo Hamburku a na lokálně produkovaných a prodávaných marmeládách se také jinak používá. Tím vším se nakonec EU prokousala. Jak je možné, že Česko pohořelo? Může za to mutti Merkel, která flákla do stolu pěstí?

Ani v závěrečném soudním sporu (kdy si stěžovali tuším slovenští mlékaři, že zneužíváme označení máslo - EU nejednala na své triko) jsme nepředložili žádný jazykovědný argument a nijak zvláště jsme na svém netrvali. Pracovník soudu, se kterým jsem o tom mluvil mi sám řekl, že mu to připadalo, jako by nám na tom nezáleželo, jako by celá věc byla jen pro forma a že to nechápe, ale že nám těžko může v průběhu řízení říkat, co máme říkat.

Je to těžko pochopitelné z pohledu Evropského soudu, ale zevnitř Česka je to snadné rozklíčovat. V době přístupových rozhovorů někdo tuhle oblast na české straně podcenil a pak už se vždycky zdálo jednodušší, než vlastní podcenění a chybu přiznat, hodit to na EU. Pak už bylo jenom potřeba vygenerovat pokus, tedy ukázat, že se bráníme, ale ta hnusná EU nám nic nedovolí. Vítězství by bylo znakem vítězství nad EU, prohra znakem útlaku a odporu vůči nespravedlivé EU, takže vždycky dobrý, proto nebylo potřeba do jednání investovat žádnou sílu. Název pomazánkové máslo se nesmí používat ne proto, že něco EU zakázala, ale proto, že jsme si něco nevyjednali. Jen tak mimochodem, samotný výrobek se samozřejmě prodávat může, jen pod jiným jménem (myslím, že se výrobci shodli nakonec na “pomazánkové tradiční”).

Současné protieurounijní nálady jsou důsledkem toho, že určitá část naší politické representace českou účast v EU aktivně sabotuje. Místo toho, abychom měli vizi, prosazovali naši vizi, vyhledávali pro ni spojence a mluvili s každým, kdo ji chce slyšet, parazitujeme na politice hlasitě deklarovaného rádoby-appeasementu vůči EU. Parazitujeme, protože ji sami ani nejsme schopni vymyslet. Jistě, že na myšlence EU je mnoho věcí, které lze zlepšit a máme mnoho zkušeností, které lze přinést. Vidíme to teď na Německu, jemuž bychom jistě mohli pomoci ve vnitřní debatě o tom, co je samocenzura médií, jistě bychom mohli Evropě pomoci hledat autentickou levici a jistě by naše zkušenosti s hybridní válkou, ve které jsme žili od druhé světové války, byly cenné. Nic z toho nenabízíme. Na křičení, jak je EU nespravedlivá, hnusná a jak nás dostace poškozují, nikdo zvědavý není. Na návrh, co udělat, aby nás nepoškozovaly, je zvědavý ledaskdo, ale ten u nás schopni vygenerovat nejsme. A tak utíkáme.

A tohle je základ toho, co je špatně. Ne EU - ta někam kráčí a někam dojde. Česko, které utíká a neví kam, jenom ví odkud. Odevšad. Kam tedy doběhneme? Určitě ne ke svobodě a prosperitě.

Licenční upozornění: žádám tímto členy a příznivce Svobodných, SPO/SPD, KSČM a DSSS aby tento článek nekomentovali. Jejich názory znám a nemohou nijak do debaty přispět.

Patrick Zandl

Borůvkové knedlíky to je pochoutka. Obrázky, Sladkosti, Vaření pečení, Zdraví.

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 7 Dec 2016 06:14:00 +0100

Přidat si, jsou to borůvkové knedlíky

#Borůvkové knedlíky to je pochoutka. Obrázky, Sladkosti, Vaření pečení, Zdraví.

O malém trempíkovi

noreply@blogger.com (Unknown) — Mon, 1 Aug 2016 15:48:00 +0200

III.

Totem

"Dobré ráno! Hup, šup s postele! Zaspíš to krásné svítání..." probudil trempíka náhle tatínek.
Chudák trempík nejdřív hledal kde vlastně je a kam zmizel totem Dlouhý nos, ten starý dřevitý děda, který si s ním před chvílí povídal. A kde má maminku, že ho nebudí ona jemným pohlazením.
Tatínek měl jiné praktiky: Šups, hups, stáhl z něho pokaždé peřinu :"Vstávat a cvičit přesně jako ty králíkové z klobouku."
"Vojna není kojná, ale hodně naučí."dodal, jako vždycky když ho nutil se mít po ránu studenou vodou než ho odvedl do školky. Také teď ho, rozespalého vláčel nejdříve k pramínku, kde bylo ono přidělané umyvadlo, aby si umyl rozespalé oči. Studená rosa se ještě třpytila na větvích i na trávě, ale sluníčko už do ní vplétalo zlaté nitě. Brzy se propadnou rosné perličky- kam asi? Sluníčko je vypije!
Také trempíkovi už tatínek přichystal čaj a sušenky k snídani. Tenhle čaj ale voněl úplně jinak než od maminky. Voněl lesem?!?
"Tatí, co je to za čaj?"
"Pravý, trampský. Včera jsem stihl nasbírat špičky ze smrků a přidal pár listů borůvčí. Tenhle mám nejraději." odpověděl taťka mezi kousnutím do pořádného krajíce.
"Nechceš taky kousek místo sušenky? " nabídl i trempíkovi
Kdyby to tak viděla maminka, slaninu a po ránu!
Ale slanina s krajícem chleba nějak krásně voněla....Honem kývl.
Tatínek mu s chutí kousek odřízl."Chlap, zálesák musí mít sílu; máš recht." dodal.
Po snídani tatínek povídal: "Půjdeme se projít, pojď" slaninu schoval k ostatnímu zase do lednice, která trempíka překvapila.
Tatínek měl totiž v podlaze udělaný sklípek, kam se šlo po schodech. Ty byly studené a z kamene. Na jednom z nižších schodů měl postavené láhve s pivem a kovové umyvadlo kam schoval máslo a vše co by se mohlo zkazit.
"Nediv se. Než se dostaneme domů tak ti vysvětlím další kouzla" odpověděl na jeho udivený pohled.
A šlo se na výlet. Nešli sami, přidali se k nim také ostatní osadníci.
"Tak co, hrdino? Nebojíš se?" zeptala se velká kamarádka, které taťka říkal Světluško. Byla dlouhovlasá a vypadala jako víla Rusalka. jenomže měla na sobě přesně takové kalhoty jako taťka- maskáče a tričko na kterém byl namalovaný vousatý pán s dlouhými vlasy. prý se mu říká Sandokan a prý byl pirátským námořníkem. To by se trempíkovi líbilo, na lodi!
"Proč? Jsem už velký, už chodím do školky a myji se jako táta ve studené vodě. jsem statečný."odpověděl Světlušce.
"Tak to je dobře" řekla ona a tatínek dodal. "Až ho budou bolet nohy vezmu ho zase na ramena, našeho trempíka."
"A kam vlastně jdeme?"
"Překvapení; za lesem je řeka a kamarádi vodáci. svezou tě na lodi, když budeš hodný."
"Jůůůů!" zajásal trempík a otočil se k totemu.
Dlouhý nos na něj určitě mrkl jakoby mu zašeptal. "Neboj, já tě budu hlídat. A nezapomeň pozdravovat sluníčko, kdyby se zase ponořilo do vody!"
"Dlouhý nos je tedy opravdu kouzelný. Ví rovněž o dobrodružství se sluníčkem a vodníkem." řekl si a zamával mu.
A šli a vesele si zpívali, aby jim cesta utekla.

IV:

Taťka se ale s kamarády nevydal ani lesem, ani loukou, Šli lesním krajem, aby byli v chládku. Však ještě na prošlapané lesní pěšině stály zbytky rosy z rána. Taťka svému malému trempíkovi řekl, že je hezké jít tou trávou bos a sám si jako řada kamarádů sundal boty. Je to prý zdravé.
Občas do nohou píchal kamínek, občas ostřejší trs trávy. Také na kopřivy si musel dávat pozor. Ale vcelku to bylo příjemně chladivé.
Navíc kolem bylo pořád co vidět. tak také potkali malé mraveniště. Trempík se zastavil, protože byl zvědavý, jestli to není právě ono kde bydlel jeho Ferda mravenec. Mravenečkové ale byly daleko menší než ten z pohádkové knížky. Ani Brouka Pytlíka neviděl.
Navíc všichni kolem něho pospíchali do mraveniště a z mraveniště; také taťka pospíchal. Trempíkovi nezbylo než vstát a pokračovat .
Jenomže; najednou se lekl. Něco zeleného, ošklivého mu skočilo přes cestu - ropucha! A taky maličká myš se kolem něho mihla z trávy do příkopu, ještěrka....
Taťka ho pro změnu za chvíli pozval podívat se na hada jak se hřeje na kameni u cesty kam se vyšplhalo slunce. Byla to prý užovka, řekl" Té se prý nemusíš bát." Zmije by se musel bát. Vypadá prý jako pruhovaná tkanička."
ˇ"Stopaři, kde jste se zapomněli?" volali kamarádi daleko vpředu.
"Nic naplat. Šups na koně a jedeme rychle!" řekl taťka a dodal. "Takhle by nám uplavali."
Konečně byli u řeky. Kamarádi a kamarádky už byli rozsazeni u bistra na dřevěných lavicích a popíjeli osvěžující nápoje, případně si vzali polévku s rohlíkem a jiné obědoviny. Také tatínek postavil před trempíka kelímek limonády, sobě vzal pivo a oběma donesl také polévku: Pravou trampskou gulášovku do níž jemu i sobě nalámal po krajíci chleba.
Trempíkovi chutnalo dvojnásob. Už proto, že nějak dobře voněla, ale také proto, že dostal po té dlouhé cestě poctivý hlad.

Když si odpočinuli a domluvili se s kamarády od vody, kteří si k nim přisedli kdo že s kým pojede sedl si tatínek s trempíkem k takovému velikému, silnému pánovi, co měl šedivé vousy dlouhé jako jeho šedivé vlasy. Všichni mu říkali Čochtan. Čochtan podal trempíkovi ruku a řekl mu: Ahoj, trempíku, vítám tě na své kocábce. Tady máš jako plavčík vestu a budeš nám dávat pozor na vlny, to je tvůj úkol. A taky budeš dávat pozor, aby nepřiplaval nějaký krokodýl ze ZOO, to bys nám musel hlásit hned, aby nás nesežral. To víš, já jsem tlustý, tak bych šel na řadu první. Tebe by slupl jako pralinku.Víme?"
Za chvilku v lodi povídá : "Mimochodem, víš, že tu máme jednu takovou opravdovou Pralinku? Podívej, tamhle vesluje. je to moje dcera Jája. Už je páťačka, ale na vodě se pomalu narodila. Víme?" a usmál se pod vousy.
Než se vrátili z projížďky řekou měl trempík v Čochtanovi dalšího velkého kamaráda. Také v ostatních vodácích včetně Pralinky..
Nejvíc byl potěšený, když mu na konci Čochtan řekl před taťkou " Ode dneška je statečný trempík velkým Trempíkem a už ho můžeš tatínku psát velkým písmenem." A provedl mu pravý vodácký křest, celého ho vykoupal.
Tak se stal Trempík nejen trampem, ale i vodákem. Vůbec nevadilo, že nedával chvíli ve vodě pozor, protože ho vlnky ukolébaly do pohádky.

Zdálo se mu, že Čochtan je takový ten mořský Bůh a že ho vzal do svého království pod hladinu, kde se mu páslo plno mořských koníků a ryby kolem byly jako služebníci; Jenom ty hezčí, pruhované, které má doma tatínek v akváriu jsou jako princezny a princové a tancují jak Čochtan vesluje. Děd Vševěd z nebe zvědavě nahlíží, ale Čochtan ho nechce do království pustit: To tak, aby mu vypil všechnu vodu!
Zato obláčky, ty si střádá na své posteli z proutí jako polštáře. Podestýlá si s nimi také houpačku...
...houpy, houpy, houuu. Právě to ho probudilo. Čochtan zpíval z plna hrdla písničku

...Na vlnách se loďka houpá

píseň má ta k nebi stoupá....

Kde je má osada?

kde jsou moji kamarádi...

Aaach, kdyby tu byla maminka. Tady je krásně! A kamarád Čochtan by na to dodal určitě "Víme"

Cesta nazpět byla nějaká delší. To proto, že se cestou stavěli všichni v místní restauraci na gáblíku - jak všichni říkají jídlu, Trempík dostal oblíbenou rajskou omáčku zatímco taťka si nechal nandat plný talíř guláše, Trempík vše dojedl pohárem a taťka dolil pivem; i potom měl Trempík hlad. Ani sušenka Milka jako železná zásoba mu totiž na vodě moc nepomohla."Inu, voda, ta dokáže člověka vytrávit..." konstatovala Světluška a podala mu čokoládu, aby se podělil s novými kamarády.

Taťka- teď mu mohl říkat jako ostatní Stopař, taťka prý bude zase až doma- se rozhodl s ostatními, že si zajdou, jsou -li už nějaké houby . A cesta lesem je prý kratší než oklikou kudy šli ráno.

Konečně byli v osadě!

Trempík se hnal hned do srubu. Vrhl se na batoh a probíral zásoby. paštika, chleba....

Kdyby tu byla maminka, měli by teplou večeři! zamračil se.

Taťka Stopař se rozesmál. Nepamatoval si, že by jeho klouček byl tak vyhládlý;"... jenomže, zadarmo ani kuře nehrabe, milý Trempíku. když ses stal velký, musíš mi pomoct. Usmažíme si vajíčka."

A Trempík se ujal role pomocného kuchaře. Podával Stopařovi vše o co ho požádal. O to rychleji bylo hotovo.

"Ještě po sobě uklidíme;" připomenul Stopař: " Jsme přeci správní chlapi."

A byl večer....

Na oblohu pomalu přišla- kde se vzala tu se vzdala první hvězda, Večernice.
Maminka mu kdysi vyprávěla pohádku o Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku. Třeba je to zrovna jedna z těch princezen co si vzaly ty tři prince z nebe.

"Stopaři, budeme zase dělat oheń?"

"Budeme," povídal tatínek Stopař. "Pojď, naučím tě novému kouzlu." A vzal si s sebou dva kamínky- křemínky- jak říkal.

Kamarádi už se u ohniště rovněž scházeli. Velcí kluci a holky navíc tahali klestí.
Zatímco Trempík s ostatními sjížděl vodu řada z nich dělala zásoby dřeva a čistila, jako správní trampové les. příště se ve službě vymění.

Stopař zase jako správný stopař vzal suché klestí a dřel o sebe ty dva kamínky až z nich vyskakovaly hvězdičky, jiskřičky, až klest začala doutnat, až z ní vyskočil plamínek. Plamínek Stopař vložil do nitra vatry a než se nadáli proskočil vatrou velký plamen.

"Kouzlo" zakřičel Trempík. "Taťka Stopař je kouzelník!"

"Až přijde tvůj čas také tě to naučím, neboj. Oheń je sice kamarád, ale dokáže být i pěkně zlý, proto si s ním děti nemají hrát." Odpověděl Stopař, když přidával suchá polínka.

Konečně už tedy všichni seděli na svých místech a Blekota vytáhl kytaru. Proč mu kolem říkali Blekota, když uměl tak hezky zpívat?

Inu, když Blekota nezpíval, tak se někdy zapomínal a zakoktával se. Neposmívali se mu tím, naopak, všichni ho měli rádi včetně jeho Divoženky a dcery Berušky a Lumpíka, kluka, který už byl veliký jako jeho táta a po prázdninách se měl jít učit na kováře jako je jeho táta. Však se i Stopařovi líbilo co uměl Blekota vykovat a zamlouval si od něho dárky pro maminku na zahrádku. už měli doma branku.

Trempíka napadlo, že dnešní den byl vlastně hodně krátký, a přitom toho tolik stihli! Sjeli vodu, našli pár hub, poznal ropuchu, Blekota zpívá u ohně, kterého Stopař vykouzlil z kamínků....

...Vidíš, teď hvězda spadla

studánce do klína

a jako růže zvadlá

táborák zhasíná

nebe je závin, modrý dým

tam větrem chtěl bych být

a nebo lodí plout a plout

a nikde nezakotvit

Noc hladí mne a hýčká

a mě je všelijak

už zní jen píseň z víčka

zhasíná táborák...

Také Trempíkovi už zní píseň z víčka, oči má zavřené a pohádka si ho odnáší daleko, předaleko. Do země kde bydlí Slunečník, Větrník a Měsíčník. Sedí na zlatém trůně a vítají Trempíka. "Buď vítán, veliký trampe. Dneska jsme tě viděli jak jsi byl statečným plavčíkem a velkým hrdinou, který se nebál ani hada ani skokana..."

A propadla se zem a Trempík už zase spal schoulený u velikého, statečného Stopaře, který ho chtěl všechno naučit

VI.

Ještě mu znělo spánkem houpy, houpy, ještě se mu zdálo jak ho houpají vlnky, když ho někdo jemně pohladil po čele. Jednou, podruhé...

Trempíkovi ze spánku vyskočilo "maminka" a honem otevřel oči.

Maminka! Sedmikráska tatínkova! Sklání se nad ním a usmívá se jak tvrdě to spal. A venku už sluníčko pospíchá k vrcholku, svítání nechalo za sebou.

"Co ty, sedmispáči můj? Ještě nebudeš vstávat? Všichni už se připravují hledat poklad a ty bys ho zaspal"

"Kdepak, maminko, Sedmikrásko, už vstávám." Hup a šup, okamžitě měl na sobě kraťasy a tričko a pospíchal se umýt k umyvadlo u pramínku, aby maminka viděla jak už je velký.
Musela se usmát. "Jak víš, že jsem Semikráska?"
" To mi vyprávěl Dlouhý nos- víš, ten totem co to tu hlídá. A taky řadu jiných věcí, abych se tu bez tebe nebál"
"Jen jsi chvilku beze mne a jak jsi mi vyrostl!"
"To tedy ano. Už nejsem žádný malý trempík, ale velký Trempík. Čochtan mne pokřtil na vodáka a naučí mne plavat, abych nemusel být leklá rybička, ale pořádný plavčík!" chlubil se Trempík dál.
"Ale kde jsi se tu vzala ty? Nejsi sen, že ne?"
"To víš, že ne. Pan doktor mne prohlédl, že naše budoucí holčička se má k světu a já také, tak jsem se rozjela podívat jak tu spolu válčíte. Vidím, že dobře. Ani tu nemáte haldu špinavých triček a ponožek jak jsem se bála..." pochválila Trempíka maminka.
"Slibuji, že doma budu taky tak uklízet" stulil se k mamince.
Maminka ho ale jemně odstrčila "Ale teď honem rychle musíme běžet za pokladem, tatínek už čeká..."
"To tady není tatínek, ale Stopař. A ty jsi jeho Sedmikráska" poučil jí znovu Trempík honem, honem se obouvajíce. O poklad skutečně nechtěl přijít, zvlášť, když mu Stopař slíbil, že možná potkají i strašidla.
A šli. Taťka Stopař nejdřív Sedmikrásku přemlouval, jestli nechce raději být ve stínu srubu a plést holčičce šatičky, ale maminka se usmála, jestli chce mít panenku nebo trempku. Stopař rezignoval. Každopádně jí vzal bágl, aby se nemusela s ničím nést.
Až přijde první sníh přijde holčička na svět. Musí se naučit také správným vandrům. Tentokrát už maminku, svou Sedmikrásku nebude nechávat doma samotnou a spoléhat až malá vyroste. Honilo se mu hlavou.
Bude Sedmikrásce ve všem pomáhat. I Trempík.
Ale to už Trempík křičel, že na stromě visí mašlička:
"Zpráva" řekl Stopař a hned ukázal Trempíkovi stopu v podobě větvičky ukazující směr. Za chvilku našli další stopu a další a další, v podobě kamínků, v podobě stébel trávy, na pařezu...
Trempíka napadlo, že už ví, proč se taťkovi říká Stopař. On všechno v přírodě přečte. Ukázal mu mimo jiné kde má zajíc domek - noru, kde je nora jezevce či kde hnízdí datel a jak vlastně vypadá sojka co o ní zpívají "Chytil táta sojku, chytila máma taky...".
Sluníčko nad nimi se veselo koulelo s nimi jako by i ono hrálo hru na hledání pokladu. Zalézalo větvemi pod houštiny a hned zase šplhalo po pavučinkách křehkých, skoro neviditelných.
Ani si nevšiml, že jejich Sedmikráska se někam vytratila. Sedla si na kraji lesa k potůčku a rozhodla se tam, ve stínu počkat až se vrátí oba s dalšími a s pokladem. Přeci jen byla holčička u ní, v bříšku těžší a tím jí bolely víc nohy.

Konečně! Poklad je na světě! A našli ho všichni společně. Panečku, veliká krabice cukrovinek dětem a mužským basa piva! Na ženy by se nedostalo, kdyby chlapi neřekli, že jim rádi dají navrch také jedno.
A byl čas návratu. každý si snědl svůj díl svačiny, osvěžil se. Teprve teď viděl Trempík, že Sedmikráska schází.
Starý Bručoun, který nebyl starý, ale říkalo se mu tak, Trempíka poškádlil: "Vzal si jí lesní pán, líbila se mu"
Trempík se podíval na tatínka, ale Stopař se usmíval. To byl hned i on klidnější. "Kdepak, Sedmikráska se někde schovala, jdu ji hledat" a hned vyrazil.
Taťka ho zastavil. "Počkej, jdeme všichni."
A šli.
Došli k potůčku, kde mamka Sedmikráska seděla a vila si věneček z jemných lučních kvítků spolu kolem. Už měla jeden. Ten druhý měl být Trempíkovi.
A vydali se všichni nazpět do osady a vesele si zpívali trampské popěvky.jen Trempíka už musel Stopař vzít zase na koně. Nebylo divu, že se mu zavíraly oči, tolik zážitků. Tříletý bojovník už tak zvládal víc než čekal.
A to tatínek nevěděl, že sluníčko, ještě než zapadne honem šeptalo Trempíkovi do snu. "Pošlu ti měsíčka, poví ti kdo je to ten lesa pán..."

VII.

Tentokrát Trempík zaspal i oheń. Byl to vlastně jenom malý ohýnek, kde sedělo jenom pár jedinců co zbyli, protože se skoro všichni museli vrátit do práce a do školy. Prázdniny totiž stály teprve na prahu dveří.

Zato ráno otevřel oči první a pohled z okna ho rozzlobil "Prší!"

...ošklivě prší. Co budou dělat? Budí Stopaře.

"Pssst" šeptá Stopař vzápětí, aby nebudil Sedmikrásku. Potřebuje s holčičkou v bříšku hodně spát, aby byly obě hodně hezké.

"Pojď, uděláme jí zatím snídani." vyzval Trempíka, když se oblékal. "Je třeba připravit vodu, aby měla v zásobě i dřevo do kamen." a hned Trempíka zapojil do konání.

Když měli skoro hotovo Sedmikráska otevřela oči, ranní bílá káva už totiž voněla na stole a Trempík pomáhat Stopaři mazat chleba oblíbenou marmeládou z jahod od Šumavské babičky, kterou přivezla Sedmikráska stejně jako řízky co hned ten den zmizeli v břiše vyhládlých zálesáků.

"Dobré ráno, moji kluci" protáhla se a usmála.

"Moc se nesměj, dnes se mračí obloha a prý bude trucovat celý den" konstatoval Stopař a dal jí pusu.

"Což ale nevadí" dokončil řeč "Sousedé nás pozvali na pokec a na karty."

"Kdo?" Byl zvědavý Trempík.

"Vlk s Medvědicí. Zůstali tu s námi jediní na celý týden. Ostatní museli za povinnostmi domů."

Samozřejmě, že Trempík znal Vlka a Medvědici. Byli jako babička s dědečkem na Šumavě. Trempík je měl za ty tři dny stejně rád.
Babička a děda v Plzni neměli pořád čas. Babička pracovala v nemocnici a děda jezdil sanitou,záchrankou, tak kolikrát nepotkávali doma ani jeden druhého a psali si lístečky. Zato slíbili Trempíkovi, že ho vezmou s sebou opět v létě k moři.

To Šumavská babi a děda měli spousty času. Děda byl hajným a bral ho do lesa sotva se naučil chodit a babička ještě nedávno roznášela dopisy a proto znala lidi z dalekého okolí. Vozila jim psaníčka, ale zároveň jim pomáhala třeba s nákupem, když nemohli.Teď, aby se jí v důchodu nestýskalo si pořídila slepičky, králíkyˇa od dědy převzala i včely a prodávala med a vyráběla skvělé marmelády nejen z jahod jak Trempík rád.

Medvěd se s vlkem prý rádi nemají, ale Medvědice s Vlkem se měli hodně rádi. Vše u nich bylo takové úsměvné a hezké...

Vlk byl sice takový samotář, že nejraději do přírody vyrážel sám,. ale Medvědice byla taková hodná mamina, která měla vždycky v zásobě pohlazení i pamlsek a čekala s kotlíkem plným po okraj na hladové.

Také teď na ně čekali, na stole konvice plná lesního čaje a vykouzlený koláč s jahůdkami na kterých včera byla Medvědice zatímco všichni okolní hledali poklad. Takže, její poklad byl teď na talíři...smáli se všichni.

VIII.

A bylo vůbec veselo. Trempík mMdvědici a hlavně Vlkovi ukázal jak dobře umí zelenou louku i záchod a Vlk ho zato zaučil do další karetní hry- prší. Medvědice mu pomáhala poznávat kolik která karta znamená a tak se jim podařilo společně dokonce třikrát vyhrát. A nezůstalo jenom u karet. Medvědice také vyprávěla proč má ráda s Vlkem indiány, že určitě její praprapraděda s prapraprababičkou museli být indiány a nechali jí tady plno indiánských pohádek.

Protože počasí se nechtělo zbavit deště pozvala je Medvědice také na oběd. Měla výbornou houbovou omáčku ze prvních jarních hub - májovek, s vajíčkem a vdolkem. Pánečku, jako u babičky na Šumavě!

Maminčino rizoto co také miloval musí počkat, aspoň nemusí do deště.

Sedmikráska se sice ošívala, že obtěžují takhle dlouho, ale všichni ji utěšovali, že to vůbec není obtěžování, ale že to v tom špatném počasí veseleji utíká.

Tak tedy dobře, nechala se také ona zlákat. Navrhla však, že tím pádem musí Medvědici pomáhat. Proč ne? Aspoň bude víc času na indiánskou pohádku pro Trempíka.A chlapi půjdou něco kutit, aby nerušili.

Je daleká, daleká zem, do které se dostane ten kdo přeplave převeliké moře. V té zemi žijí i koně divoce a kdo chce mít koně musí si ho nejdříve ochočit. Tam také žijí indiáni, kteří mají rádi přírodu, protože říkají, že Zem je matka všeho a Vesmír je jeho tatínek a oba na nás dávají pozor a když zlobíme tak nás potrestají.

V té zemi žil klučina, který byl velký jako jsi ty, Trempíku. Byl všetečný a vůbec nechtěl poslouchat maminku ani tatínka, ani svoje starší sourozence, protože si myslel, že už je hned veliký jako oni. To nevadí, že, jak říkal jeho tatínek, Divoký orel, je malý jak zvětšený palec jeho ruky.

Tak se jednou tenhle Nezbeda vydal sám za dobrodružstvím.

Slunce zrovna vycházelo na svou pouť a všechno kolem se chystalo k opuštění snů, když Nezbeda vyrazil. Už večer si sbalil svůj raneček, kde mamince ukradl ze zásob, aby neměl hlad- Však se maminka nebude zlobit, beztak by jí to snědl.

A šel vstříc Sluníčku: "Sluníčko, veď mne. "

Sluníčko na něj zamrkalo. "Proč ne?"

A tak šli. Nezbeda a Slunce. Občas si spolu hráli na schovávanou. Tedy Slunce se prohánělo mezi oblaky velkými přes půl nebe jak kolem něj letěli, až si Nezbeda myslel, že ho spolkly, ale po chvíli už zase od mraků vyjuklo.Zatímco Slunce bylo za chvíli na vrcholu byl Nezbeda teprve půlce cesty a nohy už ho bolely.

Byl čas vytáhnout zásoby.
Kde se vzala tu se vzala pouštní liška"Dej mi kousek, prosím. Pomůžu ti až budeš v nesnázích"
"Proč ne" povídal Nezbeda a dal jí kus sousta. Také přidal po cestě orlovi od drobku zbývajících zásob.
A medvíděti grizzly, které spadlo z větve do úžlabiny divoce se valící řeky statečně pomohl vyškrábat se na cestu až se mu slíbila medvědice se odměnit až mu bude ouvej.
A stalo se. Nezbedu čekala dlouhá noc a po ní musel projít řadou nebezpečí, která mu noví přátelé pomohli překonat.
Tak přečkal v bezpečí i druhou, třetí, čtvrtou noc. Zásoby ale už došly, blížil se čas návratu domů. Měl ale strach, že dostane výprask, ten mu bránil v návratu.
Sluníčko, které mu zrána juklo do jeho mu ale šeptlo:" Jsi už velký a statečný lovec, nemáš se čeho bát..."
A tak se vydal nazpátek. Zase se předháněl se sluníčkem, ale dnes obráceným směrem, zpět. Slunce tedy šlo pozpátku.
Maminka s tatínkem seděli celí ustaraní kde mají toho svého Nezbedu. A hle! Tamhle někdo jde a je podobný jejich klukovi o kousek většímu než palec tatínkovo dlaně. Ale tenhle je nějaký větší...
Ale ne, byl to jejich Nezbeda. jen kousek povyrostl o svou statečnost. Oba ho obejmuli a vůbec se nezlobili.

Trempík, zabraný do poslechu si ani nevšiml, že se k poslechu přidal i Stopař a Vlk.
Teprve když Stopař přidal "Ne abys to beze mne zkoušel sám také je zpozoroval. byl čas návratu. Den už se lámal, ale venku nepřestalo doposud pršet.

IX.

Ráno už sice nepršelo, ale zato bylo mlhavo.

"To se paří les." povídal Stopař sotva se v posteli rozhlédl.

" To se nám půjde hezky na výlet" dodal vstávaje a pošťuchujíc Trempíka. "Dnes je v plánu hrad Loket." a kdo bude zlobit zůstává v tamním vězení."

"Jůůů" polekal se nejdřív Trempík,ale když viděl, že se Stopař směje přišlo mu na mysl, že to tak zlé nebude.

"Maminka Sedmikráska pojede s námi?"

"Sedmikrásku necháme doma, protože jako správná squaw, jak říkají indiáni maminám, musí udržovat oheň. Zato s námi musí Medvědice, kdo by nás živil?" dodal Stopař

"A Vlk taky pojede|?"

"To se ví. Vlk je jako veliký náčelník. Je to šérif této osady. Musí nás vést, abychom nezabloudili."

"A co totem, Dlouhý nos?"

"Totem nemůže. Jak tu ty dlouhé roky hlídá ohniště zdřevěněly mu nohy do jednoho kmenu" smál se Stopař.

"Ale nezapomeň ho pozdravit, až budeme odcházet, aby se na nás nezlobil"

Trempík slíbil a svůj slib splnil. Ještě z dálky znovu zamával jak své Sedmikrásce tak i Dlouhému nosu, i když ten byl k němu zády. Bodej´t, musí dávat pozor na ohniště!

Na nádraží byl překvapený, když uviděl Čochtana a další dva velké kamarády, ale bez Jáji, která musela s ostatními dětmi do školy. prý tam jedou také prozkoumat strašidla, jestli tam děti budou moc. Trempík prý bude průzkumníkem.

Nečekali dlouho než přijel vláček motoráček. Tedy, byla to taky taková žlutá lokálka, kterou přijeli, ale vezla je na opačnou stranu. Po cestě si povídali o mašinkách. ukázalo se, že Čochtan stejně jako Bobr, další velký kamarád jsou staří nádražáci a vědí o vlacích hodně. Také s vlaky hodně projezdili.

Trempík napjatě poslouchal dokud Bobr nepřipomněl, že lásku k mašinám získal, když zahlédl pohádku o Nezbedné mašince...."Zastavte vlak, vlak nezdvořák!" si pamatuje dodnes.

"Tu znám! A vím ještě o dalších . Třeba o té jak nechtěla jezdit po kolejích, jak potkala černokněžníka!"

A tak jim cesta utekla jedna dvě, a byli v Lokti. Veliké skály kolem Trempíka očarovaly. Okamžitě si připadal jakoby vstoupil do pohádky. Rozhlížel se odkud přijede král či princ zvlášť když ho z dalších kamarádů Velký voko upozornil ať si dá na nádvoří pozor, číhá tam drak. A nelhal.

Trempík se chytil pro jistotu nenápadně Stopaře za ruku, ale tak, aby to ti tři neviděli. Zase byl natolik statečný, že jim nechtěl ukázat strach!

A že na tom hradě bylo věcí k vidění! Na závěr Stopař slíbil, že budou -li v létě na hradě rytíři, že ho tam opět vezme. A Sedmikrásce poví, že se nebál jejich klouček ani vězení.

A jelo se nazpátek. Trempík si samými zážitky zdříml a zdálo se mu, že nemusí na rytíře čekat až na prázdniny, ale že za ním přišli z nádvoří a dali mu taky meč- a že byl těžký, přidali brnění a učili ho boji.

Drak se ně koukal přivázaný seshora a nejdřív se Trempíkovi smál, ale brzy zlostí pouštěl oheň a rytířové mu hrozili, že ho zavřou do pece a bude muset topit pro pekaře.

Však už mu přinášel pekař za odměnu veliký dort a s ním šla princezna. Ale to nebyla princezna z pohádky. To byla přeci Sedmikráska!

"Maminko!Sedmikrásko"rozběhl se Trempík do náruče maminky, která na ně čekala zvědavá na nádraží.

Celou cestu jí potom měl co vypravovat až ho Stopař napomenul, že je čas se rozloučit s kamarády.

Honem, se otočila a zamával jim alespoň "Ahoooj" hrdý na to jak je velký a jak velké kamarády to má.

"Ahoooj" odpověděli mu Velký voko a Bobr. "A vezmi tatínka v sobotu zase na vodu, přijedou i děti!"

Tatínek kývl, že přijdou určitě.

|Minuli rozcestí, rybník...Trempík už cestu znal, pozdravil vodníka, kde si chvilku odpočinuli, a už byli za chvilku u totemu Velký nos a doma, ve srubu.

A už byl taky večer a maminka, Sedmikráska uložila unaveného Trempíka do postele a zpívala mu jeho milovanou

Spinkej můj maličký,

máš v očích hvězdičky

dám ti je do vlasů

tak usínej, už usínej

Ho, Ho Watanay

ho, ho Watanay

Kyokena, Kyoena

Sladkou vůni nese ti

noční motýl z paseky

vánek ho kolíbá

už nezpívá, už nezpívá

Ho, ho Watanay

ho ho Watanay

Kyokena Kyokena

V lukách to zavoní

rád jezdíš na koni

má barvu havraní

jak uhání, jak uhání

Ho,ho Watanay,

ho, ho Watanay

Kyokena, Kyokena

V dlaních motýl usedá

hvězdička už zhasíná

vánek co jí k tobě snes

až do léta ti odlétá,

Ho, ho Watanay

ho, ho Watanay

Kiokena, Kyokena

...a byla noc a všichni šli svým snem za novým dobrodružstvím...

Ráno sluníčko, pokušitel všechny svými paprsky polehtalo, ale vzápětí zase zalezlo jakoby říkalo"Vstávejte, lenoši", ale samo se vrátilo do postele z šedým mraků, když splnilo úkol.

Trempík se protáhl a - co že Stopař dnes nevelí vstávat a cvičit? No, nic, půjde ho vzbudit on.

A už je mezi Stopařem a Sedmikráskou a vystrkuje Stopaře z postele: "Vstávat a cvičit a neulejvat se!"

Stopař jedním okem škodolibě mrkl. "Dne se nevstává, dneska je den postelový. Kdo vstane musí dělat snídani...!"

Sedmikráska se usmála "Tak to je dneska řada na Trempíkovi. Já si poroučím džus a loupáky, které jsme včera přivezly s Medvědicí."

"Přivezly?" diví se Trempík.

Sedmikráska šibalsky mrkla: " To víš, že ano. Vy jste s honili na Lokti strašidla, my jsme se vydaly do města na prohlídku zásob. Co měli kde dobrého to jsme brali jako správné squaw. Dokonce jsem změnila účes, ale ani Stopař, ani ty jste si nevšimli, jací jste špatní pozorovatelé" a rovněž šibalsky oba plácla po hlavě.

"Ukaž, ať si tě lépe prohlídneme; " odstrčil ji naooko Stopař. "No, opravdu, naše |Sedmikráska nemá své dlouhé vlasy, ale klukovskou kštici!"

Také Trempík si uvědomil, že Sedmikrásce, mamince schází její dlouhé prstence vlasů, ale že vypadá skoro jako kluk. Jak si toho mohl nevšimnout! To asi proto, že si vlasy pokaždé svazovala dozadu gumičkou- Stopař vždycky říkal, že má ohon jako lištička, že kdyby nebyla Sedmikráskou...

Nedalo se nic dělat, Trempík šel pro loupáky a pro džus pro maminku Sedmikrásku a pro sebe. Taťka Stopař se přidal a hned si také ukradl z košíčku dva. Vstal ale, že si k tomu musí udělat pořádné chlapské kafe.

Byl ale rád stejně jako Trempík, že éra vaječných snídaní je přerušena. Není nad to mít doma takovou hodnou squaw- hospodyňku.
"Zato dnes zase vaříme my dva, aby si naše Sedmikráska odpočinula, když nám přinesla takových zásob " řekl po snídani Trempíkovi. "Budeš mi asistovat."
"A co budu dělat já? " odvětila Sedmikráska.
" Třeba nám přečteš pohádku," odpověděl Stopař. "také si rád poslechnu, dlouho jsem žádnou neslyšel"
Sedmikráska se usmála: "tak to tedy ju, kuchtíci. |Přečtu vám jak pejsek a kočička uklízeli a pak jak si upekli dort a než jim vystydl šli na vycházku. Jak si pejsek roztrhl kalhoty a co se stalo, když se vrátili z vycházky, kam zmizel dort..."
"To ano..." volali oba a dali se do práce. Budeš poctivý, trampský buřtuguláš do jednoho kotlíku: Mají brambory, buřtíky, papriky,rajčata, fazole, cibule i houby se našly...
A dali se do vaření a Sedmikráska četla až se při tom všichni smáli.
Po obědě, když bylo umyté nádobí bylo konečně i větší teplo, tak se dohodli, že půjdou na vycházku. Půjdou do lesa a zahrají si na stopovanou. To bude legrace!
V lese je to fajn. V lese existuje veliké množství schovávaček a zároveň je v něm plno tajemství. Stopař mu ukazoval každou chvíli něco zajímavého. Tamhle juká veverka, tady se mihl nějaký had, tady kuká kukačka, tam datel hledá červíky...
"Tamten pařez, to bude nějaký zakletý děda Mecháček;" povídá najednou Sedmikráska. "Pojďme si k němu odpočinout.
Stopař nejdřív chtěl protestovat, že takhle nedojdou k rybníku, ale když se pořádně podíval na pařez dal Sedmikrásce za pravdu. Chvilku si odpočinou. Děda Mecháček přímo lákal si s ním popovídat. Rybník neuteče.
A byl čas návratu. K rybníku se půjde až zítra jestli bude hezky, protože se nad lesem zase skupovaly mraky co nesou déšť.
"Doufám, že nezmokneme" bála se Sedmikráska.
Zmokli. Docela dost. Trempík totiž Stopaři chtěl dokázat, že už je plavcem, tak se muselo i k onomu rybníku.
Ještě, že doma měli v zásobě dříví a Stopař rozdělal v krbu oheň zatímco Sedmikráska uvařila čaj z čerstvého jahodiní, z listů co nasbírala cestou.
Trempíkovi se, vyvětranému v tom teploučku z krbu zavíral očka. Aby ne, to si musel srovnat v hlavě co jim v lese chtěl ten děda Mecháček povědět. Ani přitom nestihl vzpomenout na známého - vodníka z rybníka.

Dědeček Mecháček totiž vypravoval: Prý se narodil ze šišky, kterou shodila neposlušná veverka, když si nechtěla dělat zásoby na zimu. A když potom padalo listí přikrylo šíšku peřinkou. Semínko z ní se s ostatními zavrtalo do země kde spalo a spalo až do jarního tání, ani nevědělo, že brzy i ta hromádka listí byla zasypaná závějí sněhu.
Ten sníh roztával pod doteky sluníčka tak rychle až vznikly potůčky. A taky zem hltavě pila co zbylo ze sněhu. Voda probudila semínko a to si řeklo, že je zvědavé co se děje a tlačilo se ze země....
A najednou byl na světě malý stromeček. Zvědavý rostl a rostl, lidé mu říkali Smrku, až byl veliký, nejvyšší ze všech stromů kolem sebe.
Tak běžel čas. Byl tu čas stáří. Už neměl sílu bránit se větru, slunci,dešti. přišli těžaři s pilami a řekli si: "Tenhle strom už není králem lesa, nějak nám sesychá, a uřízli mi korunu. "Zbyl jsem tu já, abych vyprávěl pohádky. To se mi líbí. Dostal jsem odměnou pěkný zelený kožíšek a už mi není ani zima, ani horko, jenom pohádkově...

XI.

"Tatííí, kdy půjdeme konečně na tu vodu?" vzbudil se pojedenou Trempík ze sna jako by byl vystřelený.

Taťka Stopař prudce otevřel oči: zdá se mu to? Nezdá!

Trempík sedí na posteli a teprve teď jakoby se skutečně probouzel tahá ho za ruku: "Stopaři, kdy půjdeme za Čochtanem a Bobrem? Včera mi v rybníku už přeci šlo docela plavat, sám jsi mne pochválil!"

probudil svým halasem také Sedmikrásku, která se teď na oba udiveně dívá.

Stopař ji konejšivě objal a přivinul do náruče i Trempíka, aby ho zklidnil. "Ale ano, už jsi stihl pár temp na to, že ti v tom chladu drkotali zuby a Sedmikráska mi za tebe večer hubovala, že nastydneš."

"Nenastydl jsem!" hrdě oponoval Trempík. "Nebyla mi ani zima!"

"A kdo to drkotal zuby a byl celý modrý?" přidala se Sedmikráska.

" Vodník je také celý zelený jak bydlí ve vodě, tak jsem taky já vypadal modře, zeptejte se vodníka." vymýšlel si, aby se Sedmikráska nebála, že mu byla opravdu zima. Hrdina musí něco vydržet mu přeci říkal Stopař také doma. A to nebyli na vandru a neučil ho plavat.

"Jak myslíš:" uzavřel debatu Stopař. "Ale teď se jde snídat, hrdino, šups mi pomoct."

Udělali spolu snídani i pro Sedmikrásku a když se nasnídali a poklidili po sobě povídá Stopař.

"Jde se pro Vlka jdeme za kamarády na vodu, když jsi ten hrdina."

"A Sedmikráska?"

"Ta musí s Medvědicí přeci uvařit a vyprat prádlo, tak jim nejdřív musíme nanosit vodu do necek, " přidal Vlk.

Trempíka v tu chvíli zamrzelo, že Stopaři připomněl Sedmikrásku, nemusel by pro vodu; Co ale dělat. Když Stopař řekne a Trempík něco chce. ..Už to znal.

Tak honem nanosili vodu a Trempík běžel napřed pro Vlka. Také Vlk nosil vodu do necek. Navíc prohlásil, že je to malér, protože musí do města pro zásoby.

" To se nic neděje" povídá na to Stopař. "Namíříme škunery do zátoky města a někde v okolí nabereme i pro nás" a mrkl na Trempíka.

"To bude Sedmikráska koukat, až jí přivezeme jahody! Určitě jí musíme koupit první jahody!"

Bobr s Velkým vokem ještě podřimovali. prý do půlnoci a pak do rána mastili karty spolu s Bivojem a Juráškem, kteří večer přijeli. Budou připravovat byvak pro svoje squaw jen co přijde pátek večer.

Trempík na ně upřel své smutné oči:

"Ale ju, " mrkl Čochtan. také prý se potřebuje osvěžit, nebo mu ta jeho Máří Magdaléna neuvěří, že byl jen u karet.

Také ostatní si dali říct." Do městečka na pivečkaaaa" zapěl Jurášek, nejmladší člen týmu, který se teprve nedávno oženil, ale už mu žena pospíchala do porodnice. Až se v pondělí vrátí možná už bude mít nového plavčíka...

"Vezmi si hlavně mobil" houkl Vlk. "Co kdyby tě plavčík předběhl a připlaval už dnes?"

"Nestraš." povídá Jurášek. "máme to naplánované, že v neděli přijedu, vymaluji a v úterý si pro ně pojedu!"

A už byly lodě na vodě. A už pluli. Trempík co plavčík bedlivě pozoroval, ale v hlavě mu znělo- Plaváček připluje...

Připluje takhle k mamince i jeho sestřička? Po řece? Proto přijela Sedmikráska sem, za nimi? A kdo to kope v tom jejím bříšku?

Stopaře ani jeho kamarádů se zeptat nechtěl, aby se mu nesmáli, že je prtě a že toho ještě hodně neví. Až připlujou nazpět, tak se Sedmikrásky večer zeptá sám. ta se mu smát nebude.

"Zpívej s námi! " povídá Čochtan. " A neříkej, že tuhle neznáš, že tě jí Stopař nenaučil."

...prší, prší, jen se leje

námořník se tomu směje

nohy máčí ve vodě

a je celý v pohodě...

Ale ono nepršelo, naopak. Nad tou rozesmátou a rozezpívanou vodáckou partou se sluníčko rozesmálo a koulelo po vodě kotouly ve vlnách po tu mocných tu plachých úderech pádly. A vlnky sami se po rozmáchnutí pádly rozebíhaly ke břehům jak je od sebe plavci odháněli.

Ba jo, ba ano, tenhle výlet, chlapský úlet je báječně vyvedený. Bude mít Medvědici i svojí Sedmikrásce co vyprávět.

XII

Jenomže, když se vrátili čekalo Vlka nemilé přivítání. Medvědici nebylo dobře.To to nešťastné neckové praní. Už to není pro babičky, vzdychala.

No, nedá se nic dělat. přestože je dneska čtvrtek, zítra pátek a vrátí se kamarádi i s drobotinou, koláč už jim Vlk rozdá sám. Tedy, nejdřív jí musí pomoci dojet domů.

Kdyby tušila, že si ji vezmou hned i do nemocnice určitě by se jí tuplem nechtělo.Ale, to nevěděl ani Trempík, který se s Vlkem těšil, že Medvědici dají jen injekci co jí narovná záda. Byla mu vlastně třetí babičkou.

Ještě že měl Bobr za chajdou zastrčené auto a nemuseli tu dlouhou cestu k nádraží. Přijel pro Medvědici a s Vlkem ji opatrně naložili.

"Ahoj, večer! A nezapomeň, že zítra je zase pátek s večerním potlachem! Kamarádi přijedou!" mávali Medvědici a Vlkovi dokud auto nezmizelo v lesní zákrutě.

A byl večer a na osadu zbyli jen oni tři a Dlouhej nos- totem, který klidně hleděl před sebe. Co by měl říkat?

Oheň dnes nebude, leda ten malý, v chajdě řečené srub. Nakouknou tam měsíček a hvězdami, jeho ovečkami jestli Trempík po tom namáhavém dnu dobře spí.

A pohádka nebude, Dlouhej nose?

Sedmikráska leží vedle Trempíka, kterému je smutno po Medvědici, a snaží se ho utěšit.

"Měsíčku, přijď dnes brzy a nech nám tu jednu," prosí totem za Sedmikrásku.

Zdá se, že měsíc vyslyšel prosbu. Obloha je průzračná a Večernice zablikala, že je tu také.

"O čem dneska budeme vyprávět? Že nevíš, Trempíku? A co o o vodě, kde jste dneska veslovali?"

Jestlipak víš, proč se voda kolem tak vlnila? Víš, že voda je vlastně zakletá víla, která byla kdysi v jednom království, kde si ji chtěl vzít jeden černý mračný rytíř? Víla si ho ale nechtěla vzít, protože se jí líbil slunečný princ, který za ní přijížděl na bílém koni a vždycky jí zpíval krásné písničky. To se mračnému rytíři nelíbilo a slunečného rytíře zahnal co nejdál mohl.

Víle bylo smutno a začala plakat. A plakala a plakala, až se v pláči rozpustila. Z malého pramínku vznikl potůček, z potůčku řeka; vlnky jsou její vlasy, které jí rozčesáváš. Když se podíváš do její hladiny uvidíš jestli se zrovna směje, že za ní přišel její slunečný rytíř, či že je smutná, že přišel nazpět rytíř mračný.

A Trempík, ručky dané pod bradou má zavřené oči a ve spánku vidí vílu jak se rozpouští v bystřině kde mají ukryté umyvadlo a odkud berou pramenitou vodu, slzy z ní utíkají do potůčku, přes rybník u vodníka má cestičku do řeky kde ve dne pluly na lodích a čechrali jí vlnité vlasy...

Dobrou noc, Trempíku. Zítra je pondělí a přijedou ti kamarádi. Velcí i malí.

Příhody malého krtečka - stream

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 20 Jul 2016 17:10:00 +0200

Krtek se našel - je tady!

https://www.stream.cz/pohadky/krtek

Konec webových alb Picasa. Poznámka Google Novinky sociální sítě G+

noreply@blogger.com (Unknown) — Fri, 1 Jul 2016 15:07:00 +0200

Nové informace o konci webových alb Picasa

Beautiful Pic

Do důchodu odchází k 1.8.2016.

I nadále budou alba dostupná ve službě Fotky ( photos.google.com ) nebo v novém archivu alb ( get.google.com/albumarchive ).

Stávající vaše veřejná alba budou dostupná na nové adresehttps://get.google.com/albumarchive/UserID*
* UserID je 21 místné číslo vašeho Google profilu. Stačí tedy zkopírovat odkaz, na který budete přesměrování po kliknutí na adresuget.google.com/albumarchive

Odkazy, které budou i nadále fungovat:

* Odkazy na fotografie a alba, jejichž adresy URL používají vaše uživatelské ID číslo (ne vaše uživatelské jméno).
* Odkazy na veřejné galerie, jejichž adresy URL používají vaše uživatelské ID číslo (ne vaše uživatelské jméno).

Odkazy, které přestanou fungovat:

* Prezentace vložené na webové stránky.
* Picasa web alba a fotky vložené na webové stránky.
* Odkazy na fotografie, alba a veřejné galerie, jejichž adresy URL používají vaše uživatelské jméno (ne vaše uživatelské identifikační číslo).

Člověk a nemoc. Nějaká rada na mykózu nohou? Suchá a velmi svědivá kůže. Děkuji!

noreply@blogger.com (Unknown) — Tue, 31 May 2016 06:37:00 +0200

Mykóza je je obecně napadení houbami, plísněmi a kvasinkami.

Měsíček lékařský

Proto je dobré rozlišit o které napadení se jedná.

Existuje dosti přírodních olejů a rostlin, které mohou toto nepříjemné

onemocnění zvládnout. Suchá a svědivá kůže je něco jiného a příčin může být více.

Může se jednat o poruchy vnitřních orgánů, látkové výměny, genetiku, choroby, externí vlivy, akutní podráždění kůže, nevhodná strava, alergie aj. Pokud neznáte příčinu, pak je dobré začít od akutního podráždění kůže a zkusit ji zklidnit vhodným rostlinným léčivým olejem a oplachováním rostlinným přípravkem.

Podívat se na svůj jídelníček zda tam není příliš mnoho dráždivých látek (pepř, chilli, zázvor, atd) a ty omezit.

Urinotepie byla vědecky prokázána jako neúčinná metoda.
-
Octová voda - omývat ci sprejovat. Vyzkoušela jsem toho mraky, ale to jediné pomohlo.

Jestli máte potvrzenou plíseň, doporučuji koupel z měsíčku lékařského. Po každé koupeli jemně odstranit zbělelou kůži a nehty.

Werich vzpomínky z Ameriky. Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší......

noreply@blogger.com (Unknown) — Mon, 16 May 2016 12:56:00 +0200

Jan Werich

HLEDÁNÍ...

Našla jsem jedno psaní od dědy, kde píše: Všichni hledáme štěstí, ale nevšímáme si toho co máme kolem sebe. Jsou to někdy malá štěstíčka, někdy zanedbatelná, ale jsou naše a nikdo nám je nemůže vzít. Hledáme něco co vlastně je kolem nás a taky v nás. Marcel Proust napsal na začátku 20 století román À la recherche du temps perdu - Hledání ztraceného času. Kde hledáme priority, taky sebe a hledáme taky odpovědi. Člověk od narození vnímavý, který by neměl žádnou fantazii, by přesto mohl napsat obdivuhodné romány. Utrpení, které by mu způsobili druzí, jeho úsilí, aby se před ním zaštítil, konflikty, do nichž by ho vhánělo toto utrpení a ta krutá osoba, s níž je konfrontován, tohle všechno, interpretováno inteligencí, by se mohlo stát látkou knihy, která by byla nejenom zrovna tak krásná, jako kdyby mohla být výtvorem fantazie, jako kdyby byla vymyšlená, ale která by byla zrovna tak cizí i tomu, o čem by autor snil, když by byl ponechán sám sobě a zůstával by šťasten, podobně překvapivá pro něho samotného a podobně nepředvídaná jako náhodný rozmar fantazie.

Děda proto říkal - On totiž každej den je dobrej den, protože ona podstata světa je v tomdletom světě, on člověk má bejt tím, co je, a ne se drápat po tom - bejt ňákým svým vysněným symbolem. Proto i naše štěstí se odvine od jeho uvědomění si. Štěstí je kolem nás, jen si je musíme všimnout. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.

Děda štěstí nehledal, to štěstí bylo v něm. A rozdával jej všem. Měl jej tolik, že lidi kolem, byli šťastní, smáli se, on si dělal legraci z nich a lidi z něj... Ano připouštím, že někdo srandu nepochopil, protože na tomhle světě nejsou jen chytří lidé, ale i blbci a těch je podstatně víc a těm štěstí opravdu nechybí. Jejich štěstí je vlastně v jejich blbosti. Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší......

Angelina Janete Werich

Tiskárna EPSON L365

noreply@blogger.com (Unknown) — Thu, 12 May 2016 21:42:00 +0200

Pěkná ilustrace

Věděli jste to? Když zemře uživatel sociální sítě, místo automatického zrušení jeho online profilu je udržován coby pamětní stránka.

noreply@blogger.com (Unknown) — Tue, 8 Mar 2016 13:31:00 +0100

Na rybách....

O klesající oblíbenosti sociální sítě Facebook se mluví již delší dobu.

Nyní ale odborníci přišli s konkrétními důkazy, které uvádějí, že společnost zakladatele Marka Zuckerberga bude koncem století jen sítí plnou zesnulých uživatelů. Informoval o tom server Fusion.

V současné době má Facebook kolem 1,5 miliardy uživatelů, podle údajů statistické společnosti Digital Beyond je značná část z nich již nějakou dobu po smrti.

Když totiž v dnešní době zemře uživatel sociální sítě, místo automatického zrušení jeho online profilu je udržován coby pamětní stránka, a zesnulý je tedy stále počítán k oné miliardě uživatelů.

Jak vypadá zpravodajství Google? Podívejte se. Možná ho neznáte!

noreply@blogger.com (Unknown) — Fri, 26 Feb 2016 10:17:00 +0100

tn.cz

Požár za 100 milionů! V noci vyhořel sklad elektrotechniky

tn.cz

- ‎před 1 hodinou‎

Velký požár s obrovskou škodou - tak lze shrnout noční drama v Příšovicích na Plzeňsku. Vyhořel tam sklad elektrotechnických dílů. Nikdo naštěstí nebyl zraněn. Informaci o požáru skladu v Příšovicích dostali hasiči kolem třetí ráno. K rozsáhlému požáru ...

Požár v Příchovicích způsobil škodu sto milionů. Zápach byl cítit až v PlzniiDNES.cz

Vyhořelý sklad na Plzeňsku způsobil škodu 100 milionůTýden.cz

Střelec v Kansasu zaútočil na kolegy v práci, zastřelil tři lidi

iDNES.cz

- ‎před 2 hodinami‎

Nejméně čtyři mrtvé a čtrnáct raněných si vyžádala střelba ve městě Hesston v americkém státu Kansas. V pátek to uvedla místní policie. Mezi mrtvými je i střelec. Motiv jeho útoku zatím zůstává nejasný. Načítají se informace o videu…

Týden.cz

Trump: Zeď mezi USA a Mexikem bude. O tři metry vyšší!

Týden.cz

- ‎před 44 minutami‎

Soupeři v boji o republikánskou nominaci do souboje o úřad prezidenta USA Marco Rubio a Ted Cruz se v televizní debatě pustili do vedoucího uchazeče Donalda Trumpa kvůli jeho postojům k ilegálnímu přistěhovalectví, které označili za nesoudržné, ...

Týden.cz

Komunisti se hlásí k revolučnímu základu února 1948

Týden.cz

- ‎před 12 hodinami‎

KSČM se hlásí k revolučnímu základu února 1948. Strana to uvedla v prohlášení, v němž dále oceňuje práci budovatelů první formy socialismu, a zároveň lituje tragických deformací a nedostatků. Pohled komunistické strany na události 25. února 1948 se ...

denik.cz

Strašák zika v Česku. Co byste o viru měli vědět

denik.cz

- ‎před 9 hodinami‎

Praha /INFOGRAFIKA/ – Virus zika dorazil i k nám. Včera byly potvrzeny první dva případy u českých turistů, kteří se vrátili z dovolené v Dominikánské republice a na Martiniku. Jedná se o 58letého muže a 49letou ženu, jejichž vzorky pražská Nemocnice ...

Novinky.cz

ČSSD podpoří návrh, aby Babiš nemohl ovládat Agrofert

Novinky.cz

- ‎před 4 hodinami‎

Ministři v příští vládě by už neměli mít možnost ovládat své firmy, myslí si premiér Bohuslav Sobotka. Jeho ČSSD se chystá podpořit návrh změny zákona o střetu zájmů z pera opozičního poslance Martina Plíška z TOP 09, která by přinutila ministra ...

Akupunktura a věda. Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie.

noreply@blogger.com (Unknown) — Sun, 7 Feb 2016 14:44:00 +0100

Scan google LIFE prohlížejte ve zvětšení (Kleopatra Dead)

Základních akupunkturních drah, resp. meridiánů, ve kterých proudí čchi, je dvanáct párů (s podivuhodnými názvy). Patří k nim např. dráha žlučníku, dráha srdečního obalu (nikoli srdce) nebo dráha tří ohřívačů, většinou tedy jde o jména symbolická, která neznamenají, že se např. dráha močového měchýře nutně vztahuje k močovému měchýři. Kromě nich existuje osm drah nepárových, tzv. zázračných, přední a zadní střední, dráhy příčné a ještě dráhy vedlejší. Dráhy se navzájem překřižují, probíhají někde povrchně, jinde se zanořují do hloubky až 7 cm, někde se klikatí, jinde jsou přímé. V meridiánech má proudit čchi, a to na trupu v jangových drahách nahoru, v jinových dolů. Na končetinách proudí čchi obráceným směrem.

Představa o meridiánech je zcela absurdní, jestliže víme, jak vypadá skutečná segmentace lidského těla. Víme, jak vypadají segmenty, které se vytvářejí v době embryonální, a víme také, že si segmenty s sebou vytahují z míchy příslušné nervy.
Nelze si podle žádného embryologického principu představit, jak by mohlo dojít k podélnému spojení segmentů, např. mezi hlavou a palcem u nohy, takovým způsobem, jak naznačují schémata meridiánů.

Ani experimentálně, ani morfologicky nebyly meridiány prokázány.
Proto vyvolalo mezi akupunkturisty v roce 1964 obrovské nadšení, když Vietnamec Kim-Bon-Chan pomocí elektronového mikroskopu objevil v místě meridiánů jakési trubičky. Tvrdil dokonce, že je tam zmnožena deoxyribonukleová kyselina.
Byl to však artefakt, nález se nezdařilo reprodukovat a autor údajně později spáchal sebevraždu. Jisto je, že meridiány nelze prokázat ani nejmodernějšími metodami, tzn. např. pomocí radioaktivního technecia, kdy se sleduje, jakým způsobem a který směrem se látka propaguje. Čínští autoři sice touto metodou meridiány prokazují, ale všechny analogické experimenty provedené západními autory vyzněly negativně. Nemáme nejmenší důvod předpokládat, že meridiány existují. I někteří akupunkturisté dnes přiznávají, že meridiány existují jen imaginárně, virtuálně.

Uvedu ještě jeden zásadní argument proti představám akupunkturistů o členění a promítání orgánů na povrch těla. Existuje totiž mnoho dalších, zcela odlišných způsobů členění těla. Podle Fitzgeraldovy reflexologie je tělo členěno na paralelní, podélné pruhy, nebo naopak je lze členit na příčné segmenty. Podle Puač-Hapiho se zase střeva promítají nahoře nad klíční kost a dole na lýtko, ledviny na vnitřní stranu nohy. Indické čakry jsou naopak seřazeny za sebou ve střední linii těla. Existuje tedy spousta nejrůznějších subjektivních představ o umístění a projekci orgánů, což nám ukazuje, že všechno to jsou jen fantazie.

Od meridiánů k „aktivním bodům“: Aktivní body, ležící na meridiánech, představují jakési studánky, kde je možno načerpat energii, nebo ventily, z nichž energie může vystupovat nebo jimi můžeme, např. podle Volla, ji pomocí elektrického proudu doplnit. Takové body popisují Číňané nejen u člověka, ale prakticky u všech domácích zvířat. Nevím ovšem, jakým způsobem byly nalezeny např. u slepice, která je celá kryta peřím. Jisto je, že se popisují a že se dokonce podle těchto bodů i v naší veterinární medicíně léčí.

U člověka popisovali Číňané v době před Kristem 365 bodů, jako je dnů v roce, dnes se jich na meridiánech popisuje 361, mimo meridiány 181 a dalších 130 bodů je označováno jako body nové. To jsou údaje, které uvádí současná tradiční čínská akupunktura. Podle jiných autorů jsou počty bodů vyšší. Např. Voll popsal zhruba dalších 300 bodů a Ralf Allan Dále, což je jeden z nejaktivnějších akupunkturistů ve Spojených státech, jich objevil nedávno 1000. Čili celé tělo je aktivními body téměř poseto.

Co tyto body představují? Jsou-li místy, odkud lze vyvolat reakci, respektive léčivý proces v organismu, musí zřejmě mít nějaký materiální podklad. Bohužel se doposud nenašel, i když akupunkturisté uvádějí 10, 20 až několik desítek různých možností. Někteří v místě bodu naměřili vyšší nebo naopak nižší elektrický potenciál, jiní změněný odpor nebo ionizaci. Existenci bodů se samozřejmě snažili dokázat i morfologicky. Např. Kellner před 30 lety popsal, že v těchto bodech jsou nakupena nervová zakončení. Jeho práci nikdo nezopakoval, ale přesto se na něj akupunkturisté neustále odvolávali, i když bylo zjištěno, že nevyšetřil dostatečné množství bodů kontrolních. Později se proto rozšířila teorie Heineho, kterou hájili i naši akupunkturisté, že totiž podkladem bodů je nervově-cévní svazeček, procházející povrchovou fascií z podkoží do svalstva. Jde opět o představu mylnou, protože všechny nervově-cévní svazečky jsou v periferii extrémně variabilní a jejich perforace povrchní fascií jsou u každého jedince jiné. Ani další teorie, ať už udávané nashromáždění leukocytů, žírných buněk nebo cévní konvoluty, nebyly nikdy potvrzeny a nikdy se akupunkturisté neshodli na tom, co to vlastně akupunkturní bod je.

Představa o existenci bodů je tedy pouhou fantazií. Svědčí pro to i experimenty desítek autorů, kteří vyšetřovali reakci organismu nebo výsledek léčby po píchnutí do akupunkturního bodu a po píchnutí do placebového bodu, čili do bodu, který nebyl popsán v učebnicích jako bod akupunkturní. Výsledky byly jednoznačné, rozdíl nebyl žádný. Proti těmto experimentům ovšem akupunkturisté protestují. Četl jsem zvlášť pikantní námitku, právě v článku Daleho, který říká, že tyto experimenty jsou zavádějící a vlastně nesmyslné, protože téměř každý bod na těle je akupunkturním bodem, a tedy nelze vyhledat body placebové.

Existence aktivních bodů je sporná i proto, že se na jejich přesném umístění nedokázali akupunkturisté sjednotit. Průběh drah i umístění bodů a jejich číslování je např. jiné v knize Bachmannově a jiné na čínských tabulích. Na levé straně v hýžďové oblasti jsou dráha a jednotlivé body seskupeny zcela jinak a jsou také číslovány jinak, než je tomu na straně pravé.

Indikace a výběr bodů
U kterých chorob se používá akupunktura? U nás a také v Sovětském svazu v roce 1958 byly stanoveny směrnice, které limitovaly použití akupunktury na algické (bolestivé) stavy, zejména pohybové soustavy, dále například na migrenózní stavy a na psychosomatické choroby. Ale podle doporučení nedávného pekingského celosvětového kongresu se akupunkturou léčí prostě všechno, i organické choroby, jako pleurální srůsty, nefróza, nefritida, infekční choroby a samozřejmě všechny choroby další, podle mnoha autorů i karcinomy a AIDS. To, co říkám, neplatí o našich akupunkturistech. Popisuji akupunkturu tak, jak se jeví např. v Číně a také ve Spojených státech, odkud máme nejvíce seriózních pramenů.

Jak akupunkturisté léčí?
Jak vybírají body? Výběr bodů je záležitost extrémně komplikovaná, takže každý akupunkturista nutně vybere jinou soupravu bodů. Klasická je práce Agnes Chenové, která před devíti lety porovnala 10 různých studií léčení cervikobrachiálního syndromu (bolesti krční páteře) a ukázala,že každý autor použil naprosto jiné soupravy bodů, na jiných drahách, a přesto byl udávaný léčebný efekt prakticky stejný. Je vidět, že nezáleží na výběru bodů. Rozdíly mezi autory jsou způsobeny i tím, že snad ani nelze nastudovat tradiční čínskou filosofii tak, aby bylo možné vhodné body jednotně určit. Američtí autoři, kteří vyučovali akupunkturu, došli k závěru, že k pochopení teorie akupunktury by bylo nutné studovat čínskou literaturu v originále, protože většina principů je závislá na symbolickém významu slov, na asociacích a alegoriích.

I pro čínské akupunkturisty je klasická diagnostika nesmírně obtížná, takže se nakonec v běžné praxi dospělo k úplnému převratu. Upustilo se od hledání a léčby příznaků a začalo se léčit podle klasických diagnóz. Došlo tak k jakési nelogické hybridizaci čínské medicíny se západní. Klasickým způsobem se určí diagnóza, nikoli např. snížená čchi sleziny nebo stoupání chladu do jater, což jsou klasické diagnózy čínské, ale prostě žloutenka (ikterus). Pro jednotlivé diagnózy se sestavily jednoduché empirické mapy se souborem několika doporučených bodů. Tento jednoduchý způsob se rozšířil v Číně podle zásady »akupunktura do každé vesnice«.

Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie. Ale takové empirické vzorce používají i mnozí naši akupunkturisté. Program léčby ischemické choroby srdeční podle D. Stojanovského obsahuje šest sezení. Pokaždé se jehly používají v jiných bodech, na různých stranách,někdy se používá moxování, to znamená požehování,a pokaždé se používá jiná doba ponechání jehly. Podle jakých čínských kritérií a jakých hledisek autor body vybíral a proč není léčba individualizovaná, což klasická akupunktura vyžaduje, není uvedeno.

Složitost diagnostiky i terapie akupunktury vedly nakonec k výraznému zjednodušování, a to až k akupresuře, která se i u nás široce propaguje. Léčba pubertálních problémů nebo impotence je zcela jednoduchá – stačí položit dlaň na temeno nebo zatlačit na lýtko.

Pozn. autora: když se dá dobře vydělávat, proč ne. Stejně platí známé...Věř a víra tvá tě uzdraví.
Takováto medicina je však zdánlivě levnější, pokud nejsou následky velmi drahé!

Zdroj: prof. MUDr. Jiří Heřt, Dr.Sc. Český anatom a vědec

Dobrý vtip!

noreply@blogger.com (Unknown) — Sun, 4 Oct 2015 13:36:00 +0200

Benátky

ZÁSTUPKYNĚ.
Otec s matkou neviděli svojí dceru téměř dva roky. Potom jí navštívili v Brně v jej krásném novém bytě.
Matka žasla nad intimním budoárem, širokou francouzskou postelí, rafinovanými šaty...
Otec žasl nad sportovním autem a domácím kinem...
Matka se jí ptala:
„Dceruško moje, jak jsi se dostala k takovému bohatství?“
„Celkem jednoduše,“ vysvětluje dcera. „Jsem zástupkyně.“
„A koho zastupuješ?“ táže se otec.

„Nóó...“ usměje se dcera, „manželky, přítelkyně a jiné unavené ženy, které zrovna bolí hlava".

Kdyby zelených šílenců nebylo...Kdyby zelených trotlů nebylo...

noreply@blogger.com (Unknown) — Tue, 29 Sep 2015 12:04:00 +0200

Ilustrační obrázek

Volkswagen srazili na kolena zelení blázni
Když se podíváte v běžný pracovní den na výběr nejdůležitějších zpráv agentury Reuters, která poskytuje online data pro potřeby finančních trhů, obyčejně mezi nimi najdete různorodou směsku:

Jedno shrnutí o propadu akciových trhů v Číně, jedno shrnutí o právě probíhajícím summitu v Bruselu, jednu zprávu o americké centrální bance, jednu o imigrační vlně a jednu o euru. Pokud jste se ovšem podívali na stejný výběr nejdůležitějších finančních zpráv včera, mohli jste zjistit, že čtrnáct ze čtrnácti hlavních zpráv se poněkud monotematicky týká automobilky Volkswagen.
Volkswagen, už rok oficiálně největší automobilka světa, aktuálně čelí skandálu s falšováním údajů o emisích ve svých dieselových motorech. Prozatím oficiálně „jen“ na americkém trhu, ale užuž se začíná spekulovat, že v Evropě je to totéž v bledě modrém.

Ano, kauza Volkswagen nyní válcuje (minimálně ve finančním světě) vše ostatní: Řecko je zapomenuto (byť má čerstvě po volbách), Čína je zapomenuta (ačkoliv její akcie pokračují v propadu), ani imigranti a kvóty, které tolik pálí Čechy a Slováky, nestojí v těchto dnech spekulantům za pozornost. Kauza nabírá takových rozměrů, že dokonce sama německá vláda – jako by toho v poslední době neměla dost s imigrací – se musela od kauzy distancovat a prohlásit, že o falšování nic nevěděla. A evropská automobilová asociace ACEA si zase pospíšila s tvrzením, že prý jde o „izolovaný případ“, který prý rozhodně neznamená, že by podobné praktiky byly rozšířené v celém automobilovém průmyslu. Kdyby však takové podezření neexistovalo, ACEA by jaksi neměla motivaci jej dementovat, že.
Na první pohled se jedná „jen“ o výživný skandál, který ohrozí dobrou pověst jedné značky, za který bude pykat pár obětních beránků a který bude chvíli živit bulvár. Já mám ale podezření, že tu jde o něco víc. Že jde o motiv a princip. Kupodivu o tom jsem se ale zatím nikde nedočetla ani řádku…
Zato jsem se dočetla něco jiného. Totiž že kauza se zapíše do dějin jako kolosální podvod, že knokautuje akciové burzy a bude prý likvidační pro mnoho hráčů v automobilovém průmyslu. Dokonce jsem slyšela i jeden vpravdě hysterický komentář, že prý byla zásadně poškozena prestižní značka Made in Germany, celý německý průmysl, německý hospodářský růst a s ním i náš domácí hospodářský růst.
Hm, faktem je, že kauza v mnoha ohledech připomíná legendární Enron. Pro připomenutí: Enron Corporation byl americkou energetickou společností, jednou ze světových lídrů odvětví. Jeho akcie roky zažívaly neustálý růst. V roce 2001 ale náhle v jeho účetnictví začaly vyplouvat na povrch první podivné nesrovnalosti, až se nakonec ukázalo, že falšování účetnictví je dlouhodobé a záměrné. V roce 2002 společnost zbankrotovala. Hodnota jeho akcií propadla z 90 dolarů na 50 centů. A na akciový trh se nadlouho vkradla nedůvěra. Volkswagen a Enron mají mnoho podobného: I v tomto případě bylo falšování údajů dlouhodobé a promyšlené. I v tomto případě je propad akcií Volkswagenu drastický. Ještě 18. září stála akcie Volkswagenu 153 eur. Ve středu dopoledne to bylo jen 95 eur, od té doby se zase malinko zmátořily. I v tomto případě je nyní podezřívavost vůči celému automobilovému odvětví značná. Ale tím by podobnost asi tak končila.
Mezi Enronem a Volkswagenem je totiž jeden velký rozdíl: Enron měl především finanční problém, dlouhodobě šel ke dnu, ale umně to maskoval. Volkswagen má především morální problém (byť ho tento morální problém bude stát dost peněz: Prozatím vyčlenil na sanaci škod 6,5 miliard eur). Enron přestal existovat; Volkswagen nejen že vesele existuje dál, ale dokonce ani nikdo nezpochybňuje kvalitu jeho vozů z pohledu uživatelské přívětivosti či spolehlivosti. Troufnu si tvrdit, že pokud by automobilka stahovala část svých vozů kvůli, dejme tomu, problému s brzdami, v očích spotřebitelů by ji to poškodilo víc. Ve skutečnosti prohřešek automobilky spočívá hlavně v tom, že se snažil obejít stávající tlak na zelenou politiku. A jsme u jádra věci. To je ten motiv, to je ten princip.
Zjišťuji, že málokdo v mém okolí zanechává menší ekologickou stopu než já. Jenomže vtip je v tom, že já se ekologicky chovám dobrovolně, protože chci, protože se mi to líbí. Ne proto, že mi to nějaká regulace nařizuje. Donutit lidi chovat se „správně“ tím, že jim to nakážeme, ne tím, že v to věří, prostě nefunguje.
Kdyby zelených šílenců nebylo, zcela dominující většina spotřebitelů by s prominutím kašlala na to, jestli jsou emise jejich auta takové či makové; mnohem víc by je zajímala spotřeba a výše jejich pojistky. Kdyby zelených trotlů nebylo, nedostal by Mezinárodní panel pro čistou dopravu (ICCT) do ruky hůl, kterou mohl Volkswagen bíti. Ne, já se Volkswagenu nezastávám, podvádět se nemá a už naši předkové moudře říkávali, že „kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe“. Tvrdím ale, že bez umanutých zelených naivků, kteří jezdí do práce na kole, ale osmkrát za měsíc létají na kongresy o globálním oteplování a emitují při tom víc emisí, než majitel dvoulitrového Volkswagen-Transportera za rok, by se svět celkem jistě oteploval taky, ale s našimi auty bychom si užili víc srandy. Bez zelených hlavinek bychom se v létě nedusili alergií na řepku olejnou, Volkswagen by neměl motiv a nepodváděl by s měřením emisí a nemuseli bychom se teď bát, co když hysterické prognózy o zpomalení německého i našeho hospodářského růstu nejsou hysterické, ale realistické.

Markéta Šichtařová

Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.

Historie a současnost. Rudý mor v Africe vypadá jako humor, ale následky jsou tvrdé....

noreply@blogger.com (Unknown) — Fri, 26 Jun 2015 07:48:00 +0200

Ilustrační obrázek z cestování....v Africe

Rusové strkali své špinavé pracky i do Afriky....

Když vypuklo v Alžíru protifrancouzské povstání byl francouzský premiér Edgar Faure informován, že to je součást strategie kterou oznámil sám Stalin. V povstání se aktivně angažovala Alžírská komunistická strana za podpory spolehlivě prosovětské Komunistické strany Francie. Oddělení A sovětské KGB, vypracovalo řadu podvrhů zaměřených proti Spojeným státům v němž lživě obvinilo CIA z účasti na oprávněné revoltě části francouzské armády a cca milionu francouzských usedlíků v Alžíru proti uzavření míru s teroristy z FLN. Vymyšlená spiknutí CIA v Africe, dokazovaná padělky z dílny KGB například uváděla smrt Patrice Lumumby jako práci CIA přestože ten byl odstraněn svým mocenským konkurentem Mobutuem.

Sovětská propaganda stále vykreslovala Lumumbu jako oběť amerického imperialismu a v Moskvě byla založena univerzita přátelství Patrice Lumumby. První prorektor a řada jejích lektorů byli důstojníci KGB, kteří mezi studenty verbovali agenty pro země třetího světa.
Chruščov a Ústřední výbor KSSS schválil v létě 1961 novou, ambiciozní a agresivní strategii KGB, která měla využít „národněosvobozenecký“ boj třetího světa proti západu. Tak např. obdrželo prostřednictvím Kuby Alžírsko moderní tanky použité proti Maroku. Che Guevara (ten který choval malého Komárka na klíně) používal Alžírsko jako svoji základnu k neúspěšným výpadům do Konga a Angoly.

Dalšími padělky sekce A KGB podpořila podezíravost afrických vládců vůči Spojeným států a informovala je těmito padělky o amerických plánech na jejich zavraždění. Moskva nejdříve soustředila svoji pozornost na Ghanu a jejího vládce Kwama Krumaha oddaného socialismu. Ten přetvořil Ghanu ve zkorumpovaný stát kde měli hlavní slovo sovětští a východoněmečtí poradci. Národní bezpečnostní služba vycvičená KGB dohlížela na obrovskou síť informátorů. V průběhu několika následujících měsíců použila KGB stejnou taktiku která oklamala marxistické diktátory Guineje a Mali, Ahmeda Sékou Tourého a Modibo Keitu. Díky paranoidním sklonům své netolerantní a kruté mysli byl zejména Touré ochoten věřit sovětským pohádkám o svém plánovaném zavraždění CIA a uskutečnil vládu všude přítomného teroru a vězňové z koncentračního tábora Boiro a dalších postavených s pomocí Stasi a Stb byli denně krutě mučeni.

Rusové hrůzy guinejského režimu přehlíželi a snažili se tento režim všemožně podporovat, což vedlo k naprosto směšným situacím. Postavili obrovskou tiskárnu která ovšem pracovala na pouhých 5% své kapacity, obrovské divadlo pod širým nebem které nebylo nikdy dokončeno, rozhlasovou stanici o výkonu 100 kW postavili nad žílou železné rudy a ta díky tomu nikdy pořádně nefungovala a zorganizovali státní aerolinie jejichž letadla ovšem zůstala na zemi.

Ovšem největším hitem této pomoci byli sněžné pluhy na údržbu letiště. Této zprávě se se nedalo věřit a byla pokládána za vymyšlenou historku o ruské blbosti, ale tyto pluhy skutečně do Guineje dorazily a byly objeveny britským vysokoškolským lektorem rezavé na konci letištní ranveje. Podobných úspěchů dosahovala aktivní opatření KGB i mezi africkými delegacemi při Organizaci spojených národů. Důstojníci KGB v New Yorku bombardovali africké diplomaty urážlivými dopisy jejichž autory měli být američtí bělošští šovinisté, jeden z autorů byl ale např. Oleg Kalugin.

Na 25. zasedání Valného shromáždění OSN bylo rozesláno více než 100 kopií hanlivého letáku, který měl údajně pocházet od americké rasistické skupiny, ale ve skutečnosti jej vyrobila sekce A nechvalně známé KGB. Není divu, že africké státy zpracovávané ruskou pomocí dopadli tak, že je dnes je na cestě do Evropy mnoho tisíc migrantů.
Z vlastní zkušenosti víme, jak Rusy aplikovaný socializmus vypadá, dokázal téměř zničit i vyspělé evropské země, v Africe měl naprosto zničující dopad.

Jindřich Čech sociální sítě

Tak vypadá část ostrova Korsika. Na dovolenou jsou tam přímořské pláže i na vycházky v přírodě si užijete. Další obrázky z kolekce cestování!

noreply@blogger.com (Unknown) — Thu, 25 Jun 2015 07:57:00 +0200

Hornatá Korsika

Korsika. Hornatý ostrov v Středozemím moři. Je pod správou Francie. Jak se tady asi dařilo Napoleonovi?

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 24 Jun 2015 13:10:00 +0200

Korsika je hornatý ostrov

Korsika je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km², je 4. největším ostrovem ve Středomoří.
Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli.
Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m.
Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky.

Svět dneška a volné svobodné šíření informací. Svět má nárok ze své podstaty na volné šíření informací. Sdílení informací umožňuje pokrok vědy a poznání. Aktualizováno!

noreply@blogger.com (Unknown) — Wed, 17 Jun 2015 22:21:00 +0200

Informace a to i fotografické

Cestování historií architektury pro všechny

se mají sdílet svobodně a neomezeně ne jen fikanými chytráky co hledají na každém peníze.
Svět má nárok ze své podstaty na volné šíření informací

Hlupák ovšem je manipulován deprivanty a špatnými poškozenými lidmi.

I některý fotograf se chová jakoby svět viděný čočkou kamery patřil jemu a nárokuje si z něj peníze za pochybné jakési umění okopírovat krásnou přírodu.

Sdílení a šíření informací umožňuje pokrok vědy a poznání. Lidé potřebují sociální sítě a o tom už nelze pochybovat.

Poznámka z diskuze:

Pan Pavel by nám chtěl parcelovat a zpeněžovat veřejný prostor. Je to u něj, jako lidovce jaksi v povaze věci, jeho ideologičtí otcové dokázali zpeněžit i věci, které vůbec neexistují.
Jako právník OSA samozřejmě má vyvinutý smysl jak ždímat peníze za věci, které lidé už několikrát zaplatili jinde. Právnická vynalézavost je nekonečná. Někdy už je těm pitomostem třeba učinit konec.

Žádný autor nebude osobně schvalovat tisíce bedekrů, prospektů cestovek ani pohlednic. Ale Svoboda zas vidí, jak pošle dráby vydírat podnikatele.

Kdo to je? - právo a umění - Wikipedie ?

Přesto - některý fotograf se chová jakoby svět viděný čočkou kamery patřil jemu a nárokuje si z něj peníze za pochybné jakési umění okopírovat krásnou přírodu. Ta mu nepatří a ani její obrázky nemůže ukrást a zpeněžit!

Dovolte mu to zpeněžit a prodá všechno co uvidí a prohlásí se za umělce!

Víkend na Santorini. Relax klid a mír na duši. Tmavě modré obzory moře.

noreply@blogger.com (Unknown) — Sat, 13 Jun 2015 21:19:00 +0200

Víkend na Santorini

Více informací => Aktuální stav počasí Řecko a řecké ostrovy!

Dovolená na Santorini. Ostrov průzračných obzorů a zářivě bílých staveb.

noreply@blogger.com (Unknown) — Sun, 7 Jun 2015 04:36:00 +0200

Santorini

Kontrast zářivě bílých staveb, modrých kupolí kostelíků, černých útesů kráteru a tmavě modrého moře uprostřed s vulkánem je právě tím, co dělá Santorini tak výjimečným.

I ty fotografie se vždy povedou...tady kraluje slunce a jasně modrá obloha a moře.

CZPOZNÁMKY

S vydavateli zpráv sdílíme společnou věc: podpora kvalitní žurnalistiky s cílem vytvořit informovanější svět...

GOOGLE pro webmastery. Zahájili jsme experimenty, díky nimž bude náš index nejprve mobilní.

Mobilní indexování

Technet a Clipboard podle Magazíny iDnes a IT sociální sítě a Historie schránky

Na největší sociální síti světa bylo v této souvislosti ve druhém a třetím čtvrtletí dohromady smazáno asi 4,5 milionu příspěvků

PODÍVALI jste se do mrazáku? Co takhle borůvky a knedlíky? S tvarohem a máslem?

Domácí Maggi a libeček lékařský. #Maggi, Kuchyně, Domov, Domácí, Polévky, Zelenina, Bylinky

Libeček v kuchyni – aneb jak připravit domácí maggi nebo bylinkový olej

Domácí Maggi z libečku

Zeleninový základ pro polévky

Bylinkový olej

Jak to bylo s pomazánkovým máslem? To jste už četli? Je to dobře napsané a sedí to čeští páprdové v EU! #Patrick Zandl, Pomazánkové, Češi a svět

Borůvkové knedlíky to je pochoutka. Obrázky, Sladkosti, Vaření pečení, Zdraví.

O malém trempíkovi

Příhody malého krtečka - stream

Konec webových alb Picasa. Poznámka Google Novinky sociální sítě G+

Člověk a nemoc. Nějaká rada na mykózu nohou? Suchá a velmi svědivá kůže. Děkuji!

Werich vzpomínky z Ameriky. Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší......

Tiskárna EPSON L365

Věděli jste to? Když zemře uživatel sociální sítě, místo automatického zrušení jeho online profilu je udržován coby pamětní stránka.

Jak vypadá zpravodajství Google? Podívejte se. Možná ho neznáte!

Požár za 100 milionů! V noci vyhořel sklad elektrotechniky

Střelec v Kansasu zaútočil na kolegy v práci, zastřelil tři lidi

Trump: Zeď mezi USA a Mexikem bude. O tři metry vyšší!

Komunisti se hlásí k revolučnímu základu února 1948

Strašák zika v Česku. Co byste o viru měli vědět

ČSSD podpoří návrh, aby Babiš nemohl ovládat Agrofert

Akupunktura a věda. Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie.

Dobrý vtip!

Kdyby zelených šílenců nebylo...Kdyby zelených trotlů nebylo...

Historie a současnost. Rudý mor v Africe vypadá jako humor, ale následky jsou tvrdé....

Tak vypadá část ostrova Korsika. Na dovolenou jsou tam přímořské pláže i na vycházky v přírodě si užijete. Další obrázky z kolekce cestování!

Korsika. Hornatý ostrov v Středozemím moři. Je pod správou Francie. Jak se tady asi dařilo Napoleonovi?

Svět dneška a volné svobodné šíření informací. Svět má nárok ze své podstaty na volné šíření informací. Sdílení informací umožňuje pokrok vědy a poznání. Aktualizováno!

Informace a to i fotografické Cestování historií architektury pro všechny

se mají sdílet svobodně a neomezeně ne jen fikanými chytráky co hledají na každém peníze.Svět má nárok ze své podstaty na volné šíření informací

Víkend na Santorini. Relax klid a mír na duši. Tmavě modré obzory moře.

Dovolená na Santorini. Ostrov průzračných obzorů a zářivě bílých staveb.

Informace a to i fotografické

Cestování historií architektury pro všechny

se mají sdílet svobodně a neomezeně ne jen fikanými chytráky co hledají na každém peníze.
Svět má nárok ze své podstaty na volné šíření informací