Destil's Remarks

Česká programátorská klávesnice pro Mac

2012-10-23T00:52:00.000+02:00

Už dlouho používám layout klávesnice "Česká programátorská" (Czech Programmers). Vývojář totiž potřebuje psát znaky jako []{}<>'#$ a to hodně a rychle. Ale také potřebuje psát znaky jako ěščřžýáí, protože o vývoji je potřeba komunikovat hezky česky. Jsou v podstatě 3 způsoby jak to řešit:

přepínat mezi anglickou a českou - po delším používání to je neskutečná otrava, každé přepnutí bolí, protože to je změna kontextu. Musím myslet na to, kterou klávesnici zrovna mám nebo sledovat ikonku jazyka. I v českém e-mailu chci psát třeba smajlíky a musím přemýšlet, jak se tyhle znaky na aktuální klávesnici píšou. Chyby jsou časté, takže to pak člověk vzdá a míň důležité e-maily a chaty píše "cesky".
používat klávesové zkratky pro speciální znaky na české klávesnici - lepší varianta, naučit se ty zkratky nedá tolik práce. Ale vývojář potřebuje více speciální znaky než háčky. Dlouhodobě to programování zpomaluje. Také zkuste přijít do internetové kavárny v zahraničí - pouze se znalostí české klávesnice budete mít s e-mailem problém.
Česká programátorská klávesnice - podle mě ideální kompromis mezi dvěma předchozími variantami: je to anglická klávesnice a když zmáčknete ALT, je to česká. Máte jenom jednu klávesnici, nepřepínáte. A protože háčky potřebujete méně častěji, psaní háčků přes ALT tolik nezpomaluje. Nevýhodou je dostupnost jenom pro Windows a Linux. A to se dnes mění.

Nastoupil jsem nedávno do firmy Inmite, kde většina zaměstnanců má po vzoru Googlu jablečné přístroje. A při prvotním nastavování mě nejvíc štvala klávesnice. Googlil jsem českou programátorskou, ale kde nic tu nic. Tak jsem si stáhnul pěkný program Ukelele a v něm vytvořil první českou programátorskou klávesnici pro Mac OS:

Stahujte zde (verze 0.2)

Featury:

plnohodnotná anglická (US) klávesnice jako základ
při stisknutí ALTu se píšou háčkovaná a čárkovaná písmena
funguje samostatná klávesa pro háček a čárku pro psaní např. ďťň
ALT+SHIFT+háčkované písmeno udělá velké háčkované písmeno

Co chybí:

ostatní znaky na české klávesnici, speciální znaky stejně píšu přes anglickou

Jak nainstalovat:

Zkopírujte soubor s klávesnicí do /Library/Keyboard Layouts
Zvolte klávesnici v System Preferences → Language & Text → Input Sources

Klávesnice je raná betaverze, dejte vědět jak to funguje v komentářích.

TED - Get excited about science!

2011-12-11T18:14:00.001+01:00

TED is a scientific conference - sounds boring and complicated right? But it's not an ordinary conference. All videos from the talks are free for everyone to watch, download, copy etc. All the talks are meant for audience used to YouTube - speakers don't expect too much prior knowledge, but they try to show, amaze and inspire - in max. 20 minutes. I have discovered TED just a few months ago, but it's already my new passion.

Topics of TED talks are really broad - not just about computers and technology as you might think. I really enjoy talks about psychology, education, food or architecture. Every college student can find talks from their respective field. And the speakers are really the smartest people on the planet - top scientists or famous people like Stephen Hawking or Larry Page.

You see a speaker on a stage and get sleepy because of your experience of boring 1.5 hour lectures at university? It's different! Time limit is 20 minutes, that's like one episode of Big Bang Theory (and that's what I do now, when I'm out of new TV series). Speakers are not trying to explain how things work in detail, but rather show new ideas, possibilities and accomplishments. Speakers' goal is to inspire and start a global conversation about their idea. For that their videos need to go viral - and any video doesn't go viral when it's boring or too technical.

Yeah, but what about if your English is not that good enough to understand talks about science? Good news, talks are using crowd-sourced translations of subtitles. Most of the talks are translated to many languages, including Czech. But I watch it usually with English subtitles, Czech ones distract me :-)

OK, so you might check out a talk or two? Start with these ones - my favorites. All of them are really "jaw-dropping":

How algorithms shape our world - you thought that artifitial inteligence is sci-fi or not significant? Complex algorithms are moving vast amounts of money right now.
Best stats you've ever seen - third-world countries are not that poor as you might think - shown in a beautiful visualization.
Why work doesn't happen at work - If you want your employees to be creative, the workplace needs to change. Ever wondered why Google invests so much into offices? You will learn why banning Facebook at work is a WRONG idea.
The thrilling potential of SixthSense technology - wide-opening concept of new ways of interacting with machines and taking online into offline world.
Surprising science of motivation - traditional reward-punishment system doesn't work when you want your employees to be creative. Higher salary doesn't automatically mean better performance. Learn why.
Let's use video to reinvent education - great way how to teach kids really anything at school - use technology to humanize lessons! I wish I was learning with help of those videos.
A headset that reads your brainwaves - control computer with your thoughts - I like most how flexible is it - you can train it to react to any thoughts, not just some predefined ones.
The game layer on top of the world - great talk about gamification - how to use gaming principles in real-life software and influence people. Now I understand ideas behind Foursquare much better.

What's your favorite TED talk? Share in comments.

Firefly & Serenity - English subtitles with Chinese translated

2011-07-17T15:54:00.005+02:00

I just love Firefly - it's the kind of TV series you can watch over and over and every time it surprises you. The characters, originality, beliavable universe and humor - it's Joss Whedon's masterpiece.

Characters in the series speaks Chinese occasionally. It makes sense, exodus from old Earth was led by two strongest countries - USA and China. They don't say anything important in Chinese, it's usually when they get emotional and want to spit it out. The Chinese phrases are spicy, sometimes use very rude language. And being able to understand these phrases makes the show atmosphere even better.

There are some websites with translations from Chinese, but you don't want to stop the show, go to the website, read it and go back - that spoils the moment. What I really wanted was to see Chinese translation instantly. I haven't found this anywhere else, so I embedded translations into existing English subtitles. It's for both Firefly series and Serenity movie.

Download here
Download only Chinese translated (thanks to Jacob Kossman)

Note: People in Firefly universe doesn't speak just English and Chinese. I have found also one sentence in Czech and one in Russian. They are translated as well.

Enjoy the subtitles, now you have a reason to watch it all over again!

Wash: "Psychic, though? That sounds like something out of science fiction."
Zoe: "We live in a space ship, dear."
Wash: "So?"

Dlužníček - jak to vzniklo a moje plány

2011-04-22T16:02:00.007+02:00

Dlužníček (v angličtině Settle Up) je Android aplikace pro správu dluhů a výdajů v rámci nějaké skupiny. V tomto článku nebudu popisovat aplikaci jako takovou (to si můžete přečíst na webu aplikace), ale popíšu vznik, kde jsem teď a co plánuji do budoucna.

Jak mě to napadlo? Problém "bordelu v účtech" jsem řešil už hodněkrát. Především na výletech našeho Tulák Hawai Clubu. Tento semestr studuji předmět KO - Kombinatorická Optimalizace. Je to docela obtížný předmět a spoustu lidí mělo problém vymyslet vhodné téma semestrálky. Měli jsme si vymyslet něco "ze života", kde by se řešil nějaký optimalizační problém. Vymyslel jsem si problém "rozpočítávání peněz" a v zadání zmínil, že by se to dalo implementovat jako Android aplikace, kdybych vymyslel nějaký rozumný algoritmus (ostatní semestrálky píšou v MatLabu).

Přišla obávaná první konzutace, kde cvičící obvykle zadání ztíží, někdy až tak že z toho je rázem úplně jiný problém. Můj cvičící se chytil myšlenky Android aplikace a navrhl ztížení - platby musí být možné zadat jen pro některé členy a musí být možno nastavit tolerance transakcí. Poradil taky se základním algoritmem na "kdo má komu kolik poslat". Přemýšlel jsem o algoritmu a přišel na vylepšení, které opravdu vždy vrátí minimální počet transakcí mezi účastníky. V tom mě to chytlo. Android mě baví, spoustu zkušeností jsem nabral celoroční prací pro startup Bondaii. Kreslil jsem si obrazovky a hrál si s ikonkami a texty. První verze byla za pár dní hotová. Hodně těžké bylo vymyslet správný název aplikace - je to dost důležité pro budoucí úspěch. S prvními screenshoty jsem šel za dvěma Americkými kamarádkami a dost důkladně jsme probírali možné varianty jmen. Nakonec vyhrálo slangové Settle Up (používá se hlavně když zavírají bar a barman chce po všech aby zaplatili svoje účty). To ale není moc známé slovo pro lidi, kteří nejsou native speakeři. Pro češtinu jsem proto vymyslel Dlužníček (ano, Poledníček byla moje inspirace), protože předpokládám že počáteční skupina uživatelů bude hlavně z Česka.

Jak jsem měl jméno, začalo mě to bavit čím dál víc. Aplikace konečně začínala být použitelná. Vydal jsem jí v den Piva s Googlem, protože jsem potřeboval prvotní feedback od účastníků. Dostal jsem návrhy hlavně na malá vylepšení UI, která jsou ale velmi důležitá. Tyto maličkosti jsou to, kvůli kterým máte aplikaci rádi a budete ji doporučovat dál. Dnes jsem vydal verzi s těmito vylepšeními a rozjel trochu marketing. Chci si na aplikaci vyzkoušet, jak správně marketovat Android aplikaci jako správný solopreneur (inspirací mi byla přednáška o solopreneurshipu v eClubu ČVUT). Takže jsem zřídil web, Facebook, Google Group a Twitter. Experimentuji taky s mobilní reklamou AdMob. Mám reklamu ve své druhé aplikaci GPS Averaging, dokonce i něco málo vydělává. AdMob má nyní skvělou funkci - House Ads. Můžete nastavit, že např. 50% zobrazených reklam bude reklama na jinou vaší aplikaci. A je to zdarma. Takže už směle inzeruji Dlužníčka. Opravdu jsem zvědavý, jak poroste zájem o aplikaci. Přihlásil jsem se s aplikací do soutěží aDevCamp App Contest a AppParade.

Co plánuji dál? Hlavní featura aplikace, na kterou se chci zaměřit je podpora více skupin. Často se pohybujete ve více sociálních skupinách a vedete si dluhy uvnitř těchto skupin. To bude hotové brzy. Potom už bude aplikace připravená na další velkou featuru - online skupiny. Proč by si měl každý vést dluhy sám? Např. na výletě pak budou moci platby zadávat různí členové skupiny z různých mobilů a vše se bude automaticky synchronizovat přes internet (i s buzzwordem Cloud Sync, server plánuji na AppEnginu). I online skupiny budou dále fungovat offline a budou se synchronizovat až budete online (v zahraničí můžete být bez netu). Tím se podle mě aplikace stane opravdu cool.

To ale není všechno. Až budu psát server, budu psát API hezky RESTful, abych mohl potom API k datům zveřejnit. Pak bude moci kdokoli napsat iPhone klienta, mobilní stránky, Chrome extension atd. A tím by se mohla aplikace slušně rozšířit. Až bude mít aplikace dost uživatelů, plánuji na ní taky něco vydělat. Aplikace bude ale vždy free. Plánuji integrovat AdMob reklamu a v menu nabídnout odstranění reklamy za nějakou malou částku (technicky přes In-App Billing).

Tak co myslíte? Má aplikace šanci se prosadit? Uvítám názory v komentářích.

Jak používat Facebook bez webu facebook.com

2010-08-27T20:30:00.000+02:00

Facebook (FB) v dnešní době jede. Kdo na něm není, ochuzuje se o spoustu zajímavých informací nejenom od svých kamarádů. Na Facebooku mi ale vadí čas strávený na jejich webu. Využívají spoustu sociálních technik, které uživatele nutí být na webu co nejdéle = větší zisk z reklamy. Uživatel tak snadno podlehne "lajkování" stránek "které by se mu mohly líbit", "friendování" přátel, "které by mohl znát", hraní blbostí, které hrají jeho kamarádi atd. Tím ale já nechci trávit čas - chci sledovat, co je nového, komentovat, občas něco na FB napsat, chci chatovat přes Facebook chat, chci číst notifikace a chci vidět, jak se blíží eventy, kterých se účastním. A to jde v pohodě i bez webu facebook.com.

Nejdřív to nejdůležitější - sledování feedu vašich přátel. Objevil jsem skvělou webovou službu HootSuite. Ta umožňuje sledovat feedy z různých webových služeb na jedné stránce vedle sebe. Já přes to sleduji Facebook, Twitter a LinkedIn. Konkrétně u FB jde dělat všechno co na webu - náhledy fotek, komentování, lajkování. Publikování toho taky hodně umí - vygeneruje např. náhled odkazu. A hlavně si můžu vybrat, do jakých sítí chci publikovat, takže nemusím do všech sítí publikovat stejný obsah.

Facebook Chat používá dnes více lidí než ICQ. Jeho webové rozhraní je ale příšerné. Často se to odpojuje, někdy zpráva nedojde, někdy víckrát, hrůza. Naštěstí jde FB chat přidat do libovolného Jabber klienta. Já používám instant messenger Digsby, který už má FB chat zabudovaný (a spoustu dalších IM sítí). Pak vůbec neřeším, na jaké IM síti uživatel zrovna je.

Facebook Events (odmítám český překlad události, jsou to akce) jsou taky užitečná věc. Organizace akcí je jednoduchá a jasně pak vidím kdo jde a kdo ne. Dají se jednoduše zorganizovat i masové akce. Abyste viděli, kdy akce bude a co se bude dít nemusíte chodit na facebook.com. Facebook umožňuje sdílet akce ve formátu iCal. Tomu rozumí různé kalendáře, já používám Google Calendar. FB akce mám pak přehledně ve svém kalendáři (a automaticky i ve svém Android mobilu). Odkaz na exportování akcí do iCalu najdete dole na facebookové stránce s akcemi. Nebo to lze taky provést přes službu FBCal, ta umí do Vašeho kalendáře přidat také narozeniny vašich kamarádů.

Poslední nutnou věcí jsou notifikace - je důležité vědět, když vás někdo otaguje na fotce, když vás někdo požádá o kamarádství, nebo reaguje na váš comment. Zde je nastavení jednoduché, Facebook umožňuje notifikace zasílat na e-mail, takže zamiřte do nastavení Facebooku.

Uvedenou čtveřici nástrojů používám už přibližně měsíc a jsem velmi spokojen. Neztrácím čas na webu facebook.com a přitom nepřicházím o nic, co Facebook nabízí. Tyto nástroje jsou v lecčems i lepší - ve feedu vidím i Twitter a LinkedIn, Facebook chat mám spolehlivý a integrovaný do IM a kalendář akcí mám více přehledný a synchronizovaný s mobilem.

Videa a fotky z celého roku v USA

2010-06-11T14:37:00.002+02:00

Jsem zpátky z USA, kde jsem studoval na Kansas State University. Hodně jsem toho zažil a viděl a o mnohém vypovídají videa, která jsem natáčel. Zde jsou ty nejzajímavější z celého roku:

No a jestli vás zajímají fotky, tak ty jsou všechny na mojí Picasse.

Wordpress jako CMS? Proč ne!

2010-04-21T22:50:00.001+02:00

Dostal jsem zakázku vytvořit víceméně statické stránky, musejí ale být později administrovatelné přes web bez mé pomoci. Přemýšlel jsem, jestli to udělám v CakePHP, ale nakonec mi přišel jednodušší nějaký Content Management System (CMS). Hodně jsem slyšel o Wordpressu, ale to je systém především na správu blogu nebo internetového magazínu. Půjde nasadit i na statický web? Přišel jsem na to, že jde a velmi dobře.

Wordpress je open-source systém, který běží na PHP a MySQL, takže ho nainstalujete na každý běžný server. Instalace byla až trapně jednoduchá. Nakopíroval jsem tam soubory, zobrazil stránku v prohlížeči a Wordpress mě vedl vším nastavením za ručičku. Defaultně se ale Wordpress chová jako blogovací systém, na první stránce máte seznam posledních blogpostů. Jde tomu ale snadno pomoct. Wordpress podporuje dva typy příspěvků - Posts a Pages. Vás zajímají Pages, statické stránky. A v poslední verzi Wordpressu lze v nastavení zvolit jednu Page jako výchozí - seznam posledních blogpostů je pryč. Opět přes webové nastavení Wordpressu odstraníte widgety typické pro blog (archiv příspěvků, poslední kometáře) a přidáte widget se seznamem statických stránek, který bude vaše menu. A máte základ vaší webové stránky hotov.

S tím, že webová stránka beží na Wordpressu jsem najednou získal spoustu věcí navíc:

pěkné a přehledné administrační rozhraní
web je přístupný vyhledávačům a je validní
jednotlivé stránky mají pěkné URL
snadné nahrávání souborů a obrázků
přístup k rozsáhlé databázi pluginů a užitečných widgetů

O pluginech se rozepíšu více. V průběhu vývoje si zákazník vzpomene, že chce na stránkách třeba kalendář. Stačí projít databázi pluginů a vybrat si nějaký z mnoha kalendářů. Já si vybral jeden dobře vypadající a včetně administrace. Pluginy jsou otestované, funkční a ušetří vám spoustu práce. Pokud chcete Wordpress používat jako CMS, doporučuji plugin CMS. Předělá administrační rozhraní tak, že je orientován na Pages. Posts jsou potlačeny. A přidá do admin rozhraní další vychytávky typické pro správu CMS.

Říkáte si, že to je všechno pěkné, ale chcete mít pod kontrolou design stránky? Wordpress na to myslí. Především má databázi témat, kde jedním klikem obléknete Váš web do pěkného hávu. Někdy ale chcete se na designu vyřádit sami. Nejlepší je vybrat si podobné téma Vašim představám a upravit ho. Můžete to dělat přes skvělé administrační rozhraní, na soubory přes FTP nemusíte vůbec šáhnout. Až na úpravu témat potřebujete znalost HTML, CSS a trochu PHP programování. Na ostatní činnosti to vůbec není potřeba. Takže vytvořit web s Wordpressem zvládne i středně pokročilý uživatel webu bez programovacích znalostí.

S Wordpressem jsem spokojen, web je snadno rozšiřitelný a ušetřil mi spoustu času. Ne nadarmo ho k září 2009 používalo 202 miliónů webů na celém světě a to číslo pořád roste. Podívejte se, jak můj web nakonec vypadá a tady je screenshot z administračního rozhraní:

Jak levně procestovat USA

2010-03-25T04:27:00.000+01:00

Už jsem ve Spojených Státech tři čtvrtě roku a mám za sebou hodně cestování. Před začátkem školy jsme viděli New York City, na podzim jsme podnikli road trip do Kalifornie, před Vánoci autem na východní pobřeží, po Vánocích snowbordování v Coloradu a na jarní prázdniny road trip na Floridu. Jsme studenti a tak se každý ušetřený dolar hodí. V tomto článku se s Vámi podělím o mé poznatky - jak si za levno užít Ameriku.

Co vidět
Amerika je obrovská země. Plně si to uvědomíte jenom na vlastní oči. A je tu toho spoustu k vidění. Nejzajímavější jsou obě pobřeží, ale i ostatní části Ameriky stojí za to. Doporučil bych především národní parky a města.
Národní parky jsou překrásné a jejich návštěva vyjde levně. Pokud plánujete víc národních parků, vyplatí se koupit roční permanentku za $100. Dají se tam napsat dva lidi, takže bude platit až pro dvě auta. Jinak zaplatíte okolo $25 za auto do jednoho parku. Kromě národních parků zde najdete i státní parky, které stojí pakatel nebo nic a také skrývají krásné poklady.
Americká města jsou v lecčems podobná a mě osobně po chvíli mrakodrapy omrzely. Jsou ale města, která mají přesto svůj charakter a stojí je za to navštívit. Z těch měst, která jsem navštívil to jsou: New York City, San Diego, Los Angeles, Las Vegas, Washington DC., New Orleans.
Vyhnul bych se turistickým atrakcím jako velké zábavní parky, vodní světy atd. Pro studenta jsou předražené. Najdou se ale výjimky jako Kennedyho Vesmírné Centrum na Floridě. Naopak muzea jsou mnohem levnější a ve Washingtonu DC jsou úplně zadarmo!

Čím cestovat
Ač ceny letenek jsou docela nízko, vyhnul bych se létání, pokud to není nutné např. z časových důvodů. Nejlépe Ameriku poznáte autem. Celá infrastruktura je na autech postavená, takže i když někam přiletíte, stejně si budete muset půjčit auto. Autu nahrává výborný systém dálnic, levnější benzín a opatrnější řidiči a tím pádem bezpečnější jízda. Benzín je 2-3x levnější než v ČR. Vzdálenosti jsou mnohem větší, ale řidiči to ani tak nepřijde. Nastavíte rychlost na palubním počítači, sundáte nohy z pedálu a držíte volant rovně :-) Další výhoda je, že uvidíte spoustu států po cestě, nikoliv jenom tu nejvíc profláklou oblast.
Jak auto sehnat? Na kratší dobu si můžete auto půjčit, je to docela levné. Pokud jste v USA déle, určitě se vyplatí auto koupit. Můj kamarád koupil Forda Tauruse v dobrém stavu za přibližně $4000 a pravděpodobně ho za trochu menší cenu na konci prodá. Máte pohodlí vlastního auta a výrazně ušetříte. Dojet někam autem je vždy výhodnější než tam letět. A veřejná doprava kromě největších měst prostě není.

S kým cestovat
Cestovat sám je nuda, chce to kamarády. Jejich volbu nechám na Vás. Přišli jsme na to, že ideální počet lidí na road trip jsou čtyři. Čtyři se v autě vejdou pohodlně a benzín vyjde levně. V pěti už by to bylo mačkání, jak s kufry tak na sedačkách. Dvě nebo víc aut bych nedoporučoval, protože čim víc lidí, tim se hůř domlouvá kam se pojede. Být ve čtyřech se vyplatí i kvůli ubytování - viz níže.

Kde spát
Pokud cestujete do oblasti, kde je teplo, doporučuji stan. Stan koupíte levně nebo Vám ho někdo půjčí. Ušetříte výrazně. Většina národních a státních parků má vyhrazená místa na kempování. Zaplatíte okolo $5 za auto a máte místo v lese se sedačkou a grilovacím krbem. Blízko měst se dá spát také v kempech. Vyjde to levněji než motel a občas to jde i zadarmo. Kempy totiž večer zavírají a otvírají až kolem osmé ráno. Pokud přijedete za tmy a pak si přivstanete, tak není nikdo kdo by po vás chtěl zaplatit.
Ale ne vždy to ve stanu jde a je také dobré se vysprchovat a zasurfovat na internetu. Na to jsou ideální motely. Osvědčilo se nám střídat noc ve stanu s nocí v motelu. Po celé Americe je síť motelů Motel 6. Mají nízké ceny a přijatelné vybavení pokojů. Jsou u každého většího města. Dostanete pokoj s koupelnou a dvěmi velkými postelemi. Tam se pohodlně 4 lidé vyspí. V tomto případě Vás to vyjde kolem $15 na jednoho. Bohužel ve většině motelů 6 se platí za wi-fi $3 na jeden počítač. Nejdřív proskenujte okolí, často chytíte internet od vedle zdarma. Jinak si to kupte na jeden počítač a potom přes kabel připojení nasdílejte na další počítače.
Někdy ale budete chtít bydlet v centru velkého města a nasát atmosféru. Tam motely 6 nejsou, ty jsou u dálnic. Volba tedy padá na hostel. Nejdřív si zmapujte terén na internetu. Nevěřte moc internetovým cenám, téměř vždy jsou v reálu vyšší. Normální cena je okolo $20 na noc na osobu. Budete ale v pokoji pro 6-10 lidí na palandě. Berte raději hostely patřící do nějaké skupiny, třeba Hostelling International. U no-name hostelu vás může čekat nějaké špinavé překvapení. Většina hostelů ale nabízí snídani a wi-fi zdarma a můžete tam potkat super lidi. Na pár nocí ve velkých městech se to určitě vyplatí.

Co jíst a pít
Nejvíc se rozhodně vyplatí fast-foody. Jsou všude, je to levné a víte, co můžete čekat. Jídlo je tučné, takže toho nemusíte jíst tolik. Když si vybíráte, soustřeďte se na tzv. Value Meals. Vždy se vyplatí dát si dva nebo tři value meals než normální menu. Třeba v Burger Kingu mají Whopper Jr. za $1, který se velikostí rovná normálnímu Whopperu v ČR. Ve Wendy's mají Jr. Bacon Cheesburger za $1.30. V McDonaldu mají dvě jablkové taštičky za $1. Dívejte se po speciálních akcích, třeba v Arby's mají 5 malých jídel za $5. Z toho se mohou najíst dva lidi. Dobrý nápad je také Subway - footlong bageta za $5. Pokud si tam necháte dát všechnu zeleninu, nemůžete to skoro sníst (a Subway je taky trochu zdravější). V Little Ceasars mají velkou pepperoni pizzu za $5 - z toho se taky nají dva lidi. Občas se vyplatí nakoupit suroviny ve Wallmartu a udělat si večeři na ohni nebo namazat bagetu.
Pijte vodu! To je velký rozdíl oproti Evropě, voda je ve všech fast-foodech zdarma. Stačí říct "cup of water" a dostanete vodu zdarma (pokud řeknete "water" dostanete placenou balenou vodu). Nápoje si také můžete neomezeně doplňovat. Proto se nevyplatí menu (obvykle stojí $6) - dva value burgery jsou víc než jeden normální, hranolky stejně nechcete a vodu máte zdarma. A máte večeři i s pitím za $2. S alkoholem se dělají hrozné obštrukce, dejte na to pozor. Musí Vám být nad 21 a musíte mít pas. Nakupujte v Liquor Store, protože pivo z Wallmartu má snížené procento alkoholu. Vyplatí se víno v takové velké krabici s pípou za $13. Stačí pro 4 lidi a je dobré. Popíjejte ale jenom na pokoji nebo v přírodě kde si jste jistí, že nikdo nepřijde.

Tyto rady jsme dodržovali na našem posledním road tripu z Kansasu na Floridu a se vším všudy (doprava, jídlo, ubytování, vstupy, Kennedy Space Center) nás to vyšlo přibližně na $400 na jednoho. A že jsme si to užili! (video: část 1 / část 2)

Amerika a Američani

2009-08-18T21:36:00.000+02:00

Jsem ve Spojených státech už skoro dva týdny. Měl jsem možnost poznat Manhattan v New Yorku a Manhattan v Kansasu – první typické velkoměsto, druhé typické maloměsto. Vypozoroval jsem několik zajímavostí o Americe a Američanech, o které bych se rád podělil.

Plýtvání, plýtvání, plýtvání

To mě zarazilo nejvíc. V USA se plýtvá vším a na každém rohu. Plýtvá se například:
- auty: rodiny mají minimálně aut jako lidí, klidně i dvojnásobný počet aut než lidí
- místem: města jsou rozlehlá, ulice široké, zahrady obrovské
- elektřinou: všude je klimatizace, moc se nezhasíná
- benzínem: všichni mají velké bouráky a pickupy
- vodou: Každé spláchnutí na záchodě sebere tak 5 litrů vody
- jídlem: V restauracích lidé většinou jenom něco nakousnou, nechají to na stole a jdou si pro něco jiného.

Jídlo

Jídlo v USA je dobré. Neměl jsem ještě nic co by mi nechutnalo. Chutě jsou výrazné, dost jídla je odtučněné, ale dohání se to cukrem. Běžná praxe ve většině restaurací a fast-foodech je all-you-can-eat bufet. Přijdete do restaurace, zaplatíte jednu taxu a můžete jíst co se do vás vejde. Včetně neomezeného pití. Je to skutečně nezvyk oproti ČR. Ke každému jídlu je spousta příloh, salátů, omáček, dortů, neomezené zmrzliny atd. Jídlo je levné, dobré a je ho opravdu hodně. Musím se tu začít krotit a pořádně sportovat :)

Stereotypy platí

Koukáte na americký film a říkáte si, že ve skutečnosti je určitě všechno jinak? Ve většině případů to opravdu tak je. Třeba černoši: Mluví svým nezaměnitelným slangem, mladí se přes den flákají u basketu a večer v kroužcích po ulicích, když jedou po městě mají naplno zapnutý hiphop, když se hádají s bělochem, běloch je automaticky 'rasist' atd. Jdete po městě a všude vidíte předměty, místa a lidi "jako ve filmu". Ze začátku jsme se tomu smáli, teď už nám to ani nestojí za zmínku.

Pohodlnost

Různé vynálezy sloužící k pohodlí jsou někdy až absurdní. Dostávají mě záchody – ve škole je máme na fotobuňku, takže se po tom co vstanu automaticky spláchnou. Ale to samé se stane když se předkloním, takže mě to jednou osprchovalo :) Nebo někde místo umyvadla jsou jenom dvě díry ve zdi. Tam strčíte ruce a automaticky vám je to namydlí a ze všech stran umyje. Znáte McDonalds drive-thru? Tady mají drive-thru banku. Všechno co potřebujete v bance vyřídíte z auta. Mohl bych pokračovat... Ale něco se i hodí – třeba u každého sportoviště je voda na pití zdarma – to přijde vhod.

Přátelskost

Američané jsou hodně přátelští. Lidé se dívají do očí, i neznámí se zdraví, ptají se 'How are you?', v pohodě si pokecáte s prodavačkou v obchodě, se servírkou, s bankovní úřednicí. Lidé jsou usměvavaví a snaží se maximálně pomoci a vyhovět. Možná to i trochu přehánějí, sama ta bankovní úřednice nám říkala že někteří lidé jsou až 'creepy friendly'. Obecně tu je přátelkost povrchnější, máte spousty "kamarádů", s kterými každý den prohodíte pár slov na chodbě.

Celý článek by mohl vyznít jako kritika USA, ale není to tak. Je to jiná kultura a rád tuto kulturu poznám. Všeho je hodně, všechno je větší, všude koukají příležitosti k aktivitě a lidé jsou přátelštější. To vidím jako největší plus, je skutečně velmi jednoduché se s někým seznámit a neztratit se tu.

CakePHP: jak upéct PHP aplikaci snadno a rychle

2009-05-24T04:50:00.004+02:00

Už od ledna tohoto roku si hraji s PHP frameworkem CakePHP. Kvalitních PHP frameworků je několik, já jsem hledal něco rozšířeného a s minimální dobou nutnou k pochopení. Byl jsem frameworkem příjemně překvapen a už mám za sebou dvě PHP aplikace v tomto frameworku. V tomto článku popíšu ty nejlepší featury Caku a uvidíte, že to je piece of cake.

CakePHP je hodně podobný frameworku Ruby On Rails (ROR). Částečně z něho vychází, ale není to úplná předělávka, protože jazyk PHP má svoje specifika stejně jako jazyk Ruby. Základní principy jsou ale stejné. Především to, že framework má konvence pro pojmenovávání všeho - tříd, tabulek v databázi, sloupců v databázi, proměnných atd. Důležité je ale říct, že vývojář nemusí tyto konvence dodržovat. Když je ale dodržuje, ušetří si tím spoustu práce. Když je všechno pojmenované tak jak má, nastoupí spousta užitečných vlastností, které sami autoři v dokumentaci označují jako "magie". Většina podobných frameworků je založena na návrhovém vzoru Model-View-Controller, stejně tak Cake. Cake poměrně dost vývojáře nutí MVC používat, což je jedině dobře. Dřív jsem si to psal sám a ač jsem se o MVC snažil, mnohdy jsem ulítnul někam jinam. Výhoda těchto konvencí je jasná - kód je pak přehledný a snadno pochopitelný pro jiného vývojáře. Framework tak odstraňuje vlastnost PHP, kdy je jednu věc možno "naprasit" spoustu způsoby a kód je pak velmi nepřehledný. Abych to shrnul - Cake přebírá hlavní výhody Ruby On Rails, ale je to PHP (něco co znáte) a také odpadají problémy s hostingem.

Když jsem s Cakem začínal, překvapila mě podrobná dokumentace CookBook (kuchařka). Není to strohá referenční příručka ale ani spousta zbytečného textu ala Microsoft Help. Je to pěkně stručně psané a u všeho jsou příklady, které lze hned kopírovat a použít. Celá příručka je dobře hiearchicky rozdělená a dobře se čte. Navíc framework má za sebou hodně silnou komunitu. Na serveru Bakery je spousta článků které popisují konkrétní příklady a problémy z praxe a jak je vyřešit v Caku. Takových serverů je víc: Když jsem něco nechápal, vždy se stačilo zeptat Googlu.

Jak začít? Byl jsem až překvapen jak to je jednoduché. Stáhnete si distribuci, zdrojáky nakopírujete na localhost. Spustíte program do příkazové řádky, který se jmenuje "cake". Nebojte nemusíte si pamatovat žádné příkazy, program se na všechno ptá a vy jenom odpovídáte. Nastavíte přístup k databázi, název a cestu k vašemu projektu a cake vygeneruje potřebné adresáře a soubory. Cake podporuje snad všechny myslitelné databáze, má nad databází objektovou abstrakci, takže změna databáze znamená pouze přepsání jednoho slova v konfiguraci. Máte už v databázi nějaké tabulky? Super, tak pro ně uděláme web. Cake stejně jako ROR podporuje metodu zvanou scaffolding. Stačí pro každou tabulku vytvořit controller a model a tadá, máte vygenerovaný kompletní CRUD (create read update delete) nad tabulkou. A to včetně stránkování a pěkného defaultního vzhledu. Jak vytvořit controller a model? Předpokládejme že vaše tabulka se jmenuje users. V adresáři controllers/ vytvořte soubor users_controller.php s obsahem:

<?php

class UsersController extends AppController {

var $scaffold;

}
?>

a v adresáři models/ vytvořte soubor User.php s obsahem:

<?php

class User extends AppModel {
}
?>

Nyní v prohlížeči zadejte http://localhost/users a budete koukat. Alespoň já jsem koukal jako puk. To, co mi vždy trvalo spoustu hodin a hrozně mě nebavilo tady už je hotové. A pokud jste udělali něco špatně, například špatně nastavili přístup k databázi, Cake vás nenechá na holičkách. Vypíše pěknou a přesnou chybovou hlášku, kde je napsáno v jakém souboru na jaké řádce máte co upravit. A jak vidíte z URL, Cake se také stará o pěkné adresy pomocí mod_rewrite. Pěkné, nemyslíte?

Scaffolding je ale pouze tak na ukázku. Vy potřebujete mít plnou kontrolu nad view, modely a controllery abyste mohli napsat plnohodnotnou PHP aplikaci. V jiných frameworcích musíte všechno psát od nuly, v Caku ne. Opět nastupuje skvělý program pro příkazovou řádku "cake". Na příkazové řádce se přesuňte do adresáře vašeho projektu. Poté zadejte příkaz "cake bake" (upéct koláč:D). A můžete vyrábět modely, controllery a view jak na běžícím páse. Program se vás ptá na podrobnosti a vy odpovídáte. Nejdřív je dobré upéct modely. Zde se vás program zeptá na vztahy mezi modely (tabulkami). Cake podporuje základní vztahy belongsTo (N:1), hasMany(1:N), hasOne (1:1) a hasAndBelongsToMany (N:N). To určitě nadefinujte u všech tabulek, později to ušetří hodně práce. U modelů se vás program ještě zeptá na omezení pro jednotlivá data - např. minimální a maximální počet znaků, ale jsou i složitější vzory jako "email", "číslo kreditní karty" atd. Vytvoření modelů proto trvá déle, ale controllery a view máte během chvilky. Pak zadejte do prohlížeče http://localhost a budete koukat podruhé. Máte hotový web nad celou databází, včetně CRUDu všeho. A to včetně vztahů mezi tabulkami! Tzn. Ve formuláři pro vytváření knihy bude rovnou <select> pro vybrání ke kterému autorovi patří. A když si prohlížíte autora rovnou uvidíte seznam souvisejících knih! Zkuste si zadat něco špatně do formuláře - jé ona funguje validace formulářů podle těch kritérií co jste zadali při tvorbě modelu! A koukněte do kódu. Je to všechno přehledné a připravené k úpravě. Tenhle způsob mi hrozně vyhovuje - nemám prázdný projekt kde musím studovat dokumentaci jak se to dělá a podle toho něco tvořit - tady už mám základ hotový a jenom upravuji pěkný přehledný kód a tím se rovnou učím "jak to dělat".

A to jsem možnosti Caku jenom nakousl. Obsahuje další samozřejmé věci - např. správu layoutů, můžete definovat layouty pro různá zobrazení. Správu přihlášení pomocí komponenty Auth - pokud máte databázi správně pojmenovanou (tabulka users, pole username a password), nemusíte ani nic nastavovat, stačí v controlleru definovat metody login() a logout(), vytvořit view pro logovací stránku a tadá, máte přihlašování a odhlašování. Nebo podpora lokalizace, když všechny texty opouzdříte funkcí __ (dvě podtržítka), jste připraveni na lokalizaci webu. Funkce funguje tak, že když najde jazykový ekvivalent, použije ho a když ne, vypíše to, co jste funkci zadali.

Líbí se mi také různí pomocníci, tzv. Helpery. Třeba HtmlHelper generuje pěkné a validní XHTML. Třeba zadáte příkaz $html->image('cake.png') a ono to vytvoří validní HTML obrázek s tím, že se nemusíte starat o URL obrázku i poté, co z localhostu přejdete na na nějaký hosting. Nebo FormHelper je úžasný. Formulář v Caku napíšete asi takhle:

echo $form->create('Building');

echo $form->input('name');

echo $form->input('address');

echo $form->input('public');

echo $form->input('accessible_from');

echo $form->input('company_id');

echo $form->end('Submit');

Tento kód vygeneruje validní XHTML formulář a políčka přizpůsobí typům z tabulky buildings. "name" je string, takže to bude běžný <input type="text" />. "public" je boolean takže to bude checkbox. "accessible_from" je datum takže to bude kalendářík. "company_id" je cizí klíč takže to bude <select> z výběrem existujících companies. Nutno říct že i texty jako nadpisy formulářových políček nebo texty chybových hlášek se inteligentně vygenerují podle databáze. Jak tento formulář vypadá můžete vidět zde.

A poslední věc kterou musím zmínit - jak v Caku získáváte data z databáze? Zapomeňte na SQL, to je moc složité :-) Řekněme, že chceme získat autora který má příjmení Herbert a všechny jeho knihy. V controlleru AuthorsController ve funkci view() napíšeme pouze tento příkaz:

$this->set('author',$this->Author->findBySurname("Herbert"));

Tato funkce vytvoří ve view proměnnou $author obsahující pole dat, které potřebujeme. Funkci findBySurname jsme nikde nedefinovali, máme jenom v databázi tabulku authors a sloupec surname. Cake poskládá SQL dotaz a to včetně všech joinů. Vše vrátí jako přehledné pole.

V souboru views/authors/view.ctp (view pro detail autora) pak už jenom vypíšeme pole foreachem:

echo $author['Author']['firstname'];
echo $author['Author']['surname'].'<br />';
foreach ($author['Book'] as $book)
{
echo '<b>'.$book['title'].'</b><br />';
echo $book['anotation'].'<br />';
}

A to jsem pouze nakousnul jenom ty nejvýraznější featury. CakePHP toho umí mnohem víc a jak budete web tvořit, budete je postupně objevovat. Nutno říct, že spousta věcí jde v Caku generovat, ale nemusíte nic z toho používat. Reálné projekty mají často specifika, na které třeba Cake nemyslí. Nevadí, vše je možné rozšířit a napsat po svém. Ale pak samozřejmě budete psát víc kódu. Například já jsem pracoval v projektu s PostGISem, který má vlastní SQL funkce, které Cake nevygeneruje. Vlastní SQL samozřejmě můžu použít, ale musím si potom například psát vlastní validaci.

Chcete vidět CakePHP v praxi? Pomocí něho už jsem vytvořil dva projekty - GPS hru Catch&Run a systém pro evidenci elektrických zásuvek Juice My Laptop. Catch&Run už je plně přizpůsobený web mým potřebám. Juice My Laptop je ještě v začátcích, je to z velké části vygenerované Cakem. Juice My Laptop jsem celkem tvořil asi 3 hodiny. A z toho hodinu jsem tvořil databázi a zadával vztahy mezi tabulkami. Nesrovnávám CakePHP s jinými PHP frameworky, protože s nimi nemám dostatek zkušeností. Ale s Cakem jsem naprosto spokojený.

No a třešnička na závěr - v celém projektu se tvorba webu přirovnává k pečení koláče. Pekařské termíny se prolínají dokumentací. Není nad to se při čtení dokumentace zasmát :-)

Patý semestr na STM – praktický a zábavný

2009-02-17T04:47:00.000+01:00

Mám za sebou další semestr na ČVUT FEL STM – byl ve znamení praktických pokročilých předmětů, zahájení práce na bakalářce a objevení skvělého International Student's Clubu. Nastal také posun v přípravě nových programů – Fakulty Informatiky a Otevřené Informatiky na FELu. Tak jdeme na to.

V tomto semestru už se hodně projevily konkrétní zájmy jednotlivých studentů. Máme už poměrně velkou volnost ve výběru předmětů, tak spoustu mých kamarádů studovalo hodně odlišných předměty. To je ale určitě dobře, každý by měl dělat hlavně to, co ho baví.

Povinný předmět byl Semestrální projekt. Tady trochu selhala organizace, nikdo nám o tom nic neřekl. Chtělo by to třeba jednu přednášku o bakalářkách a tomto projektu. Ale poradili jsme si a informace zjistili sami. Většina z nás už si v září našla vedoucího práce pro bakalářku a zvolila si téma. Tento projekt jsme pak pojali jako zárodek bakalářky. Většina mých kamarádů nemusela ani nic dělat a dostala kredity zadarmo s tím, že bakalářku budou dělat příští semestr. Já jsem u svého vedoucího musel vypracovat podrobné zadání a analýzu bakalářky jako přehledný dokument. Takže docela pohoda, bavilo mě to.

Další povinný předmět z oboru Softwarové inženýrství se vlastně skládal ze dvou předmětů – Řízení SW projektů a Realizace programových systémů. Předměty měli společné dvojcvičení a přednášky oddělené. Měli jsme pracovat na softwarovém projektu, který na rozdíl od předmětu z třetího semestru měl mít funkční výstup. V týmech nás bylo docela dost, takže se nikdo extra nenadřel. Náš tým měl za úkol kontrolovat kód jakéhosi ovladače na bezdrátovou kartu pro Linux. Bylo nás hodně, tak jsme se rozdělili na „management" a „programátory". Já jako příslušník managementu jsem kódu moc nerozuměl, ale stačilo, abych vytvořil a přednesl pár prezentací. Zkoušky pak byly dvě, oboje z teorie, která je v tomto předmětu celkem intuitivní a dá se dobře naučit. Těmto předmětům by se dalo přezdívat „důl na kredity", měli jsme dokonce možnost nechat si uznat projekt tvořený v tomto předmětu jako Semestrální projekt (viz výše).

Dál budu psát o povinně-volitelném předmětu Tvorba mobilních aplikací. Byl to snad nejzajímavěji pojatý předmět, co jsem kdy studoval. Probíhal totiž formou hry. Na začátku jsme se rozdělili na týmy po 7 mi lidech. Každý měl na starosti jednu mobilní aplikaci. A byly to aplikace vskutku zajímavé – GPS navigátor, interaktivní čtečka QR kódů, rozpoznávání obrazců nakreslených v prostoru Wii ovladačem, zpracování infračervených signálů, rozpoznávání zvuků mobilním telefonem, Bluetooth lokalizátor a skládačka fragmentů obrázků stažených z internetu. Cvičení byla víceméně konzultační a pro testování našich aplikací. Bylo na nás, jakou platformu a provedení si zvolíme (záviselo to především na telefonu, který každý vlastnil). No a v zápočtovém týdnu proběhla velká hra. Běhali jsme s mobily po škole po připravených stanovištích a soutěžili s ostatními týmy. Klíčem k úspěchu byla daná mobilní aplikace – jak byla rychlá, jestli byla bez chyb, jestli měla intuitivní uživatelské rozhraní. Výsledky ve hře potom ovlivňovaly hodnocení studenta. Zkouška byla nepovinná ústní a když člověk překonal strach a přišel, mohl si známku jenom vylepšit.

No a nyní ke strašáku tohoto semestru – Administrace webového serveru. Předmět vypadal vskutku zajímavě – naučím se jak spravovat webový server Apache. Předmět ale byl mnohem těžší, než jsem si myslel. Cvičení byla ryze praktická – vždy jsme přišli k rozbitému webovému serveru, museli jsme ho spravit a potom vykonat sadu konfiguračních úkolů. Pro linuxové guru to nebyl problém ale já s linuxem zas takový kamarád nebyl, tak jsem pár prvních cvičení zápasil s banalitami jako jak kopírovat text z Firefoxu do mceditu a zpátky. Pak už mi to trochu uteklo a každé cvičení jsem stihnul jenom pár prvních úkolů. Dělala se semestrálka ve formě wiki článku týkající se předmětu a bylo nám nabídnuto, že jí můžeme i prezentovat a pak dostaneme body navíc. Ač jsem o to prosil cvičícího jednou osobně a dvakrát mailem, prezentace mi nebyla umožněna. Zkouška probíhala stejně jako cvičení – rozbitý server, úkoly, 3 hodiny. Pak byla ještě písemka z teorie a pouze a pouze na součtu z praxe a teorie záviselo hodnocení. Učil jsem se skutečně hodně, rozjel jsem si server na svém linuxu gOS, chodil jsem i do školy kde jsem si to zkoušel na místním Gentoo Linuxu. Ale z prvního termínu zkoušky jsem dostal za E, což jsem nemohl přijmout. Zasekl jsem se na problému, kde byly úmyslně špatná práva na přístup k adresáři o dvě úrovně výše než psala chybová hláška. A na tomto problému závisely i další úkoly. Strávil jsem další 4 dny Apachem a nyní můžu říct, že umím vcelku obstojně nakonfigurovat Apache server. Druhý termín mě ale opět zklamal. Vše jsem nastavil a fungovalo mi to v prohlížeči. Hodnocení ale neprováděl člověk ale automatický skript. Ten měl v sobě chyby a za skoro funkční konfiguraci mi přidělil polovinu bodů. Po teoretickém testu jsem se domáhal spravedlnosti u cvičícího, který toho evidentně měl po celém dnu dost. Moje připomínky ale uznal a dostal jsem se alespoň na známku C. Suma sumárum: V tomto předmětu jsem se naučil hodně, ale organizace nebyla zvládnutá a spoléhání na strojové hodnocení tak komplexní záležitosti jako je nastavení serveru není dobrý nápad.

Tento semestr byl pro mě také hodně humanitní, chtěl jsem si to už odbýt. Historie 1 byla pohodička kde stačilo vytvořit jednoduchou prezentaci a když jsem poslouchal, dozvěděl jsem se zajímavé kapitoly z historie 20.století. Etika byl zajímavý předmět vedený římskokatolickým knězem. Na cvičení jsem pouze poslouchal, neškodilo by víc aktivity přenést na studenty. Hodina se potom většinou zvrhla na diskuzi všichni proti cvičícímu na téma Potraty/Eutanázie/Konzumní sex :-) Ale i přesto dokázal pan Slámečka chytře oponovat. Jako tělocvik jsem si tento semestr dal Lezení na stěně a poté, co jsem přemohl počáteční strach z výšek, mě to velmi bavilo.

Poslední předmět o kterém budu psát je Rétorika, což byl mimořádně povedený humanitní předmět. Byl o tom, co jsme se nikdy na střední neučili a byla to chyba – o lidské komunikaci. Také o sebeprezentaci a pochopení gest a jiné neverbální komunikace. A vynikající paní Pinková to dokázala pojmout jednoduchými hrami mezi námi studenty, kde jsme přímo na sobě zkoumali různá gesta a prováděli různé hlasové rozcvičky, úpravy dýchání atd. Bylo to velmi vtipné a poučné. Každý také několikrát během semestru musel přednášet před publikem na zvolené téma, což bylo velmi přínosné, zvlášť když následovala diskuze o přednostech a nedostatcích dané prezentace. Překvapilo mě, že se paní Pinková nebála i ožehavých témat a např. na hodině před Vánoci nám vysvětlila (a předvedla!) některé ženské a mužské neverbální signály sloužících obvykle ke svádění opačného pohlaví. Prostě předmět jak má být :-)

Ještě něco málo o tom, jak se to vyvíjí s Fakultou informatiky. Ta získává reálnější obrys, konečně je rozhodnuto o prostorách, FI bude mít pronajaté patro v krásné nové budově Národní technické knihovny. FI má nový web, ale stejně pořád fakulta není schválena. Magisterský program určitě nebude a bakalářský bude schválen až v dubnu. V té době bude mít většina středoškoláků rozhodnuto a nová fakulta bude těžko shánět studenty. Věřím ale, že se počáteční zmatky zvládnou a FI bude jednička pro studium informatiky v Praze.

V současné době lépe vypadá program Otevřená Informatika na FELu, který už je kompletně schválený. Já na něj budu nastupovat na magistra. Je více hardwarově zaměřený, ale každý si tu najde svoje. Bohužel tento program je zde na úkor programu STM, který je v propagaci a i jinde zatlačován do pozadí. Neví se, jak dlouho tento program bude ještě přijímat nové studenty.

A svůj blogpost bych chtěl zakončit názorem na International Student's Club. Do tohoto semestru jsem o něm nevěděl a docela toho lituji. Myslím totiž, že členství v ISC dodá studiu tu správnou šťávu! Když jste členové, stanete se tzn. Buddies. Staráte se o mezinárodní studenty, kteří přijíždí na naší univerzitu. Já jsem si vybral dvě Američanky, které jsou hrozně super. Pomohl jsem jim s papírováním, provedl je po Praze a nyní už mě čeká jenom chodit s nimi na party a jezdit na výlety :-) Je to samozřejmě nepovinné, ale je to skvělá příležitost jak zlepšit angličtinu a poznat lidi z celého světa. Zrovna včera byla „Integration party" v pražském P.M. baru, kde jsem potkal spoustu lidí a ještě dostal večeři od ISC zadarmo :-)

MyHeritage – rodokmen Vaší rodiny snadno a komunitně

2008-11-24T04:43:00.000+01:00

V poslední době jsem se zabýval mapováním historie naší rodiny. Zjišťoval jsem informace od příbuzných, s dědou jsme byli v okresním archivu nahlížet do matrik a na nejstarší záznamy jsme si najali profesionálního genealoga. A pak jsem objevil komunitní web MyHeritage – můj výzkum nabral úplně jiný rozměr. Tvorba rodokmenu nebyla nikdy tak jednoduchá a příjemná. A hlavně – pomocí dalších uživatelů jsem se dostal ještě o 100 let více do minulosti!

MyHeritage mě úplně uchvátil – je to robustní komunitní web založený na nejmodernějších webových technologiích se spoustu funkcemi. To se projeví už při tvorbě samotného rodokmenu – vše je drag&drop, vkládání je inteligentní – např. doplňuje příjmení, pomáhá s vytvořením vztahů mezi lidmi, nabízí přidání různých faktů k osobám.

První mě zaujalo vkládání rodinných fotek – na fotkách můžete tagovat obličeje a ty se pak zobrazují přímo v rodokmenu. To by ale nebylo nic převratného, takhle to funguje například na Facebooku. Ale na MyHeritage otagujete pár lidí, systém se z toho naučí a další fotky už taguje za Vás! Někdy rozpozná i přímo osobu na fotografii (třeba z rodinné oslavy), někdy jenom označí, že na tomto místě je obličej a vyzve mě k zadání jména. Rodokmen s fotkami vypadá pak skvěle.

Zadával jsem do systému zatím známé údaje a najednou se vedle jedné osoby ukázala taková zelená ikonka – funkce SmartMatch zapracovala. To je asi nejlepší feature této stránky. Systém zjistil, že stejnou osobu už někdo v rodokmenu má a nabídnul mi porovnání rodokmenů – a skutečně! Zjistil jsem, že v roce 1720 bratr mého předka emigroval do Ameriky. Tam založil rodinu a jeho potomek nyní zadal svůj rodokmen na MyHeritage. Ale údaje o otci tohoto bratra se samozřejmě shodují! A to i dál do minulosti. Profesionálnímu genealogovi jsem platil za zjištění takhle dávných informací o jednom člověku 500 Kč. Tady jsem to měl zadarmo na pár kliknutí. Informace od toho genealoga jsem si ověřil, rozšířil a přidal ještě 3 generace předků do minulosti!

Procházel jsem webem dál a našel další užitečné funkce – třeba export rodokmenu do PDF. Čekal jsem, že tahle funkce bude placená, ale nikoli. Vše na tomto webu je do 500ti osob v rodokmenu zadarmo. A ty PDF vypadají graficky opravdu pěkně. Rodokmen lze rozsekat na A4 nebo lze vygenerovat jedno velké PDF! A těch nastavení – zvolit jde všechno od zobrazovaných informací po různá témata vzhledu.

U statistik ještě zůstaneme, těch je na webu také požehnaně – pomocí statistik jsem třeba zjistil: kdo žil nejkratší/nejdelší dobu, kdo se nejvíckát vdal/oženil, kdo byl nejstarší/nejmladší při narození dítěte, kdo měl nejvíc dětí, kteří dva partneři měli největší věkový rozdíl, průměrná délka života v mé rodině, nejčastější jména a příjmení mých předků, ...

A to není všechno. Web je třeba plně přeložen do češtiny – a to pěkně profesionálně, nikoliv tak nejednotně jako na Facebooku. Na webu je spousta obvyklých komunitních funkcí – vaši žijící příbuzní jsou automaticky zváni k přispívání do rodokmenu Vaší rodiny(pokud zadáte jejich e-mail). Nebo třeba feed změn na rodokmenu. Nebo třeba kravinky jako najdi 5 mě nejpodobnějších celebrit (podle podobnosti obličeje).

Pokud Vás rodinná historie alespoň trochu zajímá, určitě se podívejte na MyHeritage. Získáte tak skvělý nástroj pro správu Vaší rodinné historie a možná objevíte předky a i žijící příbuzné, o kterých jste neměli ani tušení.

(Můj rodokmen na MyHeritage)

Čtvrtý semestr na STM – matematika kam se podíváš

2008-06-10T04:40:00.000+02:00

Mám za sebou další semestr na ČVUT FEL STM. Tento semestr byl oproti tomu minulému mnohem víc teoretický a matematický, nebylo to ale tak hrozné. Navíc v tomto semestru proběhla revoluce v podobě nové Fakulty Informatiky. Chcete vědět víc? Čtěte dál!

V tomto semestru se plně začaly projevovat rozdíly mezi jednotlivými obory, společných předmětů je pořád méně. Navíc jsme měli větší volnost ve volitelných a povinně volitelných předmětech. Z toho plyne, že málokdo měl stejné předměty jako já. Proberu nejdřív ty povinné předměty:

Diskrétní matematika – rovnou začneme s tím nejmatematičtějším předmětem. Probíralo se především počítání s čísly omezenými modulem, což se dalo použít v předmětu Bezpečnost přenosu a zpracování dat. Ač jsem se tohoto předmětu hodně bál, tak cvičení byly pochopitelné, psaly se dvě průběžné písemky (což je dobře protože jinak by mi všechno učení zbylo až na zkouškové) a při učení na zkoušku mě překvapily dobře zpracovaná skripta a hlavně sbírka příkladů napsaná „lidsky". Ač na prvních termínech byla docela vysoká úmrtnost, přišla mi takhle matematika lehčí než Úvod do algebry nebo Matematická logika

Bezpečnost přenosu a zpracování dat – zajímavý předmět o šifrách a síťové bezpečnosti. Velká část látky byla stejná s Diskrétní matematikou, protože šifry často počítají v nějakém modulu. Někdy dokonce byla matematika v tomto předmětu rozšířením toho, co jsme znali z DMA. Tyto předměty se tedy pěkně doplňovaly a bylo to takové zajímavé uplatnění teorie v praxi. Naučili jsme se jak jednoduché šifry tak běžně používané šifrovací algoritmy jako RSA, AES, MD5 atd. Jako studijní materiál byly místo skript velmi podrobné slidy. Nebylo úplně snadné algoritmy z nich pochopit, takže se studovalo stylem „najdu algoritmus ve slidech a pochopím ho na Wikipedii". Cvičení moc přínosné nebyly, nebyla na nich žádná motivace. Opět se ale naštěstí psaly dvě písemky v průběhu semestru. Celkově ale tento předmět hodnotím jako nejtěžší v celém semestru, hlavně kvůli spoustě vzorečků a postupů, které bylo nutné se naučit mechanicky nazpaměť.

Vytěžování dat – tento předmět nás učil jak získat ze zdánlivě nesouvisejících kvant dat zajímavé skutečnosti. Předmět se také zabýval neuronovými sítěmi. Velmi přitažlivá témata, ale zpracování špatné. O cvičeních skoro nikdo nechápal, co to vlastně děláme. A na jednom cvičení nám bylo oznámeno, že máme za 14 dní odevzdat semestrálku na reálných datech. Nikdo nevěděl jak na to, práce s programem Rapid Miner byla velmi zdlouhavá, protože nám na cvičeních nebyla pořádně vysvětlena. Spoluprácí s ostatními a metodou pokus-omyl se nějak podařilo semestrálku zvládnout. Jako studijní materiál byly k dispozici jenom slidy, které byly naprosto strašné. Slidy jenom z pár hesel, nebylo vůbec jasné, co je důležité, všude spousta nepochopitelných obrázků. A na internetu se toho o Data Miningu také moc nedozvíte. Tento předmět vyučovala katedra kybernetiky a závěr každé přednášky byla propaganda ve stylu „máme tenhle a tenhle výzkum, pojďte studovat k nám". Zachránilo nás jenom to, že zkoušející u zkoušky nedávali moc pozor...

Profesionální komunikace – takový trochu psychologický předmět o komunikaci mezi lidmi. Cvičení byly povinné a probíhaly formou diskuse. To ani neobtěžovalo a na konci semestru přišel zápočtový test. Před ním jsme museli povinně protrpět přednášku, která nám byla spíše pro smích. Test nebyl těžký, nebylo se na něj potřeba ani moc učit. K dispozici byly poznámky k přednáškám, které mě přišly jako středoškolská látka opepřená pár odbornými výrazy. Problémem testu bylo, že některé otázky byly dost sporné a známka se určovala jenom z tohoto testu. Možná by neškodilo zavést třeba referáty, kterými by šla známka vylepšit.

Teoretická informatika – tento předmět jsem si dal jako volitelný, především protože byl údajně potřebný pro magisterské studium na FELu. S příchodem Fakulty Informatiky už to pravděpodobně bude úplně jinak. Ale rozhodně jsem zvolením tohoto předmětu neprohloupil! Předmět byl takovým pokračováním Datových struktur a algoritmů a zabýval se hlavně grafy. Každé cvičení se psala minipísemka, takže jsem se připravoval průběžně a všechno chápal. Z velmi dobře zpracovaných slidů a cvičení jsem pochopil, že grafové pojmy do sebe krásně logicky zapadají a grafy se dá elegantně řešit spousta algoritmických problémů, například hledání nejkratší cesty. Rychle jsem pochopil věci, které mi byly na střední škole při řešení programovací olympiády vždy záhadou. Na cvičeních, proseminářích, za domácí úkoly a za semestrálku šly získávat body. Což mě bavilo a bodů jsem pak měl ke zkoušce docela dost. Jako semestrálku jsem natočil video o Dijkstrově algoritmu. Tenhle předmět mě prostě opravdu překvapil a bavil.

Programové rozhraní operačních systémů – povinně volitelný předmět, prakticky zaměřený. V první části se programovala libovolná aplikace v C++ s GUI a Thready. Výhodou bylo, pokud byla aplikace spustitelná na Linuxu i na Windows. Pracovalo se v trojčlenných teamech, takže to docela šlo. My jsme programovali SMTP Server. Druhý úkol byl zajímavější – opět v teamech nabourat připravený POP3 server a pomocí buffer overflow spustit na napadeném PC vlastní kód. Bylo k tomu potřeba disasemblovat binární kód v C++ a přijít na slabé místo programu. Docela náročný úkol, ale touto zajímavou cestou jsme se naučili, jak programy pracují na úrovni operačního systému a jak psát programy v C++ bezpečně. Co nás štvalo, byla přísnost hodnocení prací cvičícího T. Luska. Jinak ale hodnotím tento předmět kladně.

Další předměty – kromě naposled povinného tělocviku jsem si zapsal povinný letní kurz, kam jedem v létě a všichni se na kurs těšíme. Dále jsem chodil na přípravu na zkoušku CAE. Platilo se sice 2000,- za semestr, ale stálo to za to. Angličtina to byla skutečně kvalitní. Musíme mít také nějaké humanitní předměty, takže jsem chodil na Filosofii. Byla to docela flákačka, i když občas se strhla zajímavá filosofická debata.

Celkově tedy hodnotím tento semestr rozhodně kladně. V předmětech bylo hodně teorie, ale vždy bylo jasné, jak se dá teorie použít v praxi. Obecně mě těší, že se dá škole věnovat míň a míň času a můžu teď při škole i pracovat. V prvním semestru jsem chodil do školy každý den. Ve druhém semestru čtyři dny. Ve třetím a čtvrtém semestru tři dny. No a nyní mám rozvrh na další semestr (přednášky nepočítám) vtěsnaný do dvou dnů! A protože mám už docela dost kreditů, vypadá to, že poslední semestr se vejde do dne jednoho :-)

A jak to vypadá s budoucností STM? Jisté je to, že zanikne. Není jisté to, co tento program nahradí. V únoru děkan fakulty odvolal celé vedení katedry počítačů kvůli tomu, že připravovali Fakultu Informatiky. Tento krok vyvolal hlasitou reakci studentů. Je ostuda, že Praha oproti Brnu, Ostravě nebo Bratislavě pořád fakultu informatiky nemá. Hlavně díky podpoře studentů to tedy vedení katedry počítačů nevzdalo a děkan se s námi alespoň začal bavit. Plán nové fakulty má i podporu rektora ČVUT. Pokud akreditace dopadne dobře, nastoupíme na magistra rovnou na Fakultu Informatiky a otevře se také bakalářský obor, kam studenti STM automaticky přestoupí. Studenti oboru Výpočetní technika na programu EaI budou moci přestoupit volitelně. Vedení FELu navíc vypracovalo program Otevřená informatika. Je více zaměřený na hardware a kybernetiku, ale i "softvéráři" si tam najdou svoje. Je škoda, že se takhle dělí síly. Pevně doufám, že to s Fakultou Informatiky dopadne.

Google Talk - jak dát ICQ sbohem pomocí Jabberu

2008-03-17T04:36:00.000+01:00

Už to bude víc než 6 let, co používám ICQ pro rychlou textovou komunikaci (instant messaging). Můžu tedy říct, že vím o tomto protokolu hodně. V poslední době už mě ICQ přestává bavit a postupně přecházím na otevřený komunikační protokol Jabber. Co mě na ICQ vadí? Jaké má Jabber výhody? Proč používám jabber klienta Google Talk? Čtěte dál.

Začal jsem ICQ používat v době, kdy o něm vědělo jenom pár lidí. V té době byl instant messaging relativně novinka a ICQ bylo jedno z prvních. Český národ je odjakživa spořivý a když se objevila možnost bezplatné náhrady smsek, ICQ se začalo rychle šířit. Později lidé už byli zvyklí a nechtěli přejít na nic jiného. To je podle mě důvod, proč je v České republice tato síť nejpoužívanější (v současné době okolo 2 miliónů uživatelů). V ostatních zemích tomu vůbec tak není, lidé používají mnohem vyspělejší protokoly (nejvíce Windows Live Messenger).

Mnoho lidí argumentuje nesmyslnými licenčními podmínkami provozování ICQ. Podmínky jsou sice vtipné, ale uživatele se nijak nedotýkají. Kdyby se jimi společnost vlastnící ICQ (AOL) řídila, rovnou může celé ICQ vypnout. Co mě na ICQ nejvíc vadí je jeho zastaralost a uzavřenost. ICQ byla ze začátku bomba, ale jeho vývoj těžce pokulhává. Mluvím tu především o oficiálním klientovi, který je velký, zatížený reklamou, nevkusnou grafikou a nepotřebnými funkcemi. Přijde mi, že přechod z verze 5 na verzi 6 byl spíš downgrade než upgrade. Z klienta zmizelo spoustu funkcí, mimo jiné tvorba vlastních statusů. Přibyly takové kraviny jako nativní otevírání odkazů v Internet Exploreru. Uzavřenost protokolu je také problém – ICQ běží na několika oficiálních serverech, které mají samozřejmě výpadky. Společnost AOL si pak může dělat co chce – např. přibližně před rokem se šířil vir, který pomocí ICQ posílal kamarádům odkaz na sebe. Jak to vyřešilo AOL? Vypnulo posílání odkazů v celé síti! Naprosto neprofesionální přístup.

Dobře, nelíbil se mi oficiální klient, začal používat multiprotokolový klient Miranda. Miranda je skvělá – pomocí volně dostupných pluginů si ji můžete plně přizpůsobit k obrazu svému. Přizpůsobení chce hodně času a trpělivosti na nastavování. To mě jako geekovi nevadí, běžné uživatele to asi odradí. Co mě ale vadí – i po stažení několika Miranda Packů, sáhodlouhém nastavování a ladění to nefunguje úplně dobře. Objevují se malé chybky, občas klient spadne. To se dá přežít. Co se ale přežít nedá, je pokud chcete pluginy nebo celou Mirandu upgradovat. Ukáže se, že pluginy jsou nekompatibilní a celá Miranda se sesype. Z toho důvodu jsem už dva roky používal pořád stejnou Mirandu, kterou jsem se bál upgradovat. Dlouho mě také vadila nemožnost posílání souborů v ICQ síti.

Díval jsem se tedy po jiném řešení a objevil jsem otevřený protokol Jabber. Otevřený znamená, že každý si může pustit svůj Jabber server. Jabber můžete začít používat tak, že se zaregistrujete např. na stránkách jabber.cz. Tento server podporuje také transport do jiných sítí, můžete tedy komunikovat i s lidmi např. z ICQ. Potom si stáhnete nějakého volně dostupného klienta. Nejlepší klient na Jabber je pravděpodobně Psi. Ani tento klient se mi ale moc nelíbí, není úplně dotažený do konce a obsahuje opět zbytečné funkce. To je důvod, proč už jsem na Jabber nepřešel dávno.

Už dlouho používám Gmail a občas jsem používal i v něm zabudovaný chat. Vyzkoušel jsem, jak by se chatovalo pomocí programu Google Talk. Po jeho instalaci se chatování přeneslo do jiné dimenze. Google Talk je jako všechny služby Googlu – velmi jednoduchý na použití a vyladěný do detailů. Nemá žádné zbytečné funkce, umí prostě dobře chatovat. Spolupracuje s Gmailem, kde se všechna konverzace ukládá. Pokud v Gmailu vyhledáváte, automaticky se vyhledává i ve vašich chatech. Google Talk má příjemný jednoduchý design, je nenáročný na paměť, oznamuje nové maily na Gmailu. Chatování běží na Jabberu, spojíte s kýmkoli z této sítě (nebo i přes Jabber transport s jinými sítěmi). Také kvůli němu jsem začal používat Google Apps for your domain. Tato služba umožňuje využívat služby Googlu jako mail, kalendář nebo chat na vlastní doméně. Moje Jabber ID (JID) nyní není něco jako nick@reklamafirmy.com, ale pěkně me@destil.cz.

Google talk klient může klamat velmi jednoduchým vzhledem. Ale překvapí Vás, když začnete doopravdy s někým chatovat. Pokud má protějšek taky Google talk, můžete mu bezplatně zavolat. Volání je mnohem lepší než přes Skype – protokol, který jsem taky donedávna občas používal. Nezatěžuje vaši linku jinými uživateli, vše je automaticky nastaveno, zpoždění je minimální, přenos hlasu je plynulý a hlas zní přirozeněji. Rovněž posílání souborů je pěkně vyřešeno – běží pěkně rychle a má spoustu vychytávek. Např. pokud posíláte obrázek, zobrazí se přímo v chatovacím okně. Navíc tohoto klienta zvládne nainstalovat opravdu každý.

Google talk je proto podle mě nejlepší klient pro Jabber. Spousta mých kamarádů už Jabber také používá, ICQ tak můžu s čistým svědomím opustit.

Třetí semestr na STM – nejpraktičtější ze všech

2008-01-29T04:34:00.000+01:00

Mám za sebou další semestr na FEL STM – tentokrát to byl velmi praktický semestr a ani to nebolelo. Navíc se v jeho průběhu rozhodlo o budoucnosti celého programu STM. Zajímá Vás jaké to bylo a bude? Čtěte dál!

V tomto semestru se cesty studentů na STM rozdělily na 4 obory. Největší zájem byl o obor Web&Multimedia těsně následovaný oborem Softwarové inženýrství. Menší zájem byl o obor Manažerská informatika a na obor Inteligentní systémy nastoupilo jenom okolo 15ti studentů. Tento obor by mohl být zajímavý, ale bohužel byl zřízen „na poslední chvíli". Já jsem si vybral cestu oboru Softwarové inženýrství s tím, že si nepovinně zapíšu některé předměty týkající se webu z Webu&Multimédií. Vyhnu se tak grafickým předmětům, které jsou ve W&MM povinné. Většina předmětů ale byla společná pro všechny obory.

Programování v jazyku v C++ byl čistě programovací předmět. Během semestru jsme nemuseli skoro nic dělat a o to byl pak těžší začátek ledna. Museli jsme odevzdat docela složitou semestrálku v C++, která musela být zkompilovatelná nejpřísnějšími kompilátory. Osobně jsem s jazykem C prožil spoustu bezesných nocí a vzpomínal na krásnou Javu. Možná by pomohlo, kdybychom na cvičení byli motivováni něco dělat díky bodům za aktivitu. Jinak byl ale předmět dobře připraven a materiály byly kvalitní. V zápočtovém týdnu se psala velká písemka, která byla de facto zkoušková. Měla dvě části – klauzurní a klasifikovanou část. Klauzurní se hodnotila jenom má zápočet/nemá a za klasifikovanou byly body na zkoušku. Vše bylo programování v C++ na papír, na což jsme dost nadávali. V klauzurní části jsem měl nějakou malou chybu, která by se hned po spuštění programu projevila. Papír bohužel spustit nejde. Naštěstí se vše dalo zachránit na opravném termínu, ale byly to horké chvilky. Obecně předmět hodnotím kladně, donutil mě naučit se v C++ a při neodfláknuté semestrálce se dal dát ze semestru.

Úvod do softwarového inženýrství je povinný předmět mého oboru. Při absolvování jsem váhal, jestli jsem si obor zvolil dobře. Předmět nás měl naučit analýze pomocí UML a vyzkoušet si práci v týmech. V 5tičlenných týmech jsme měli provést kompletní analýzu složitějšího softwarového projektu. UML nás ale nikdo neučil. Nakonec jsme sklouzli k tomu, že jsme psali texty, které byly „manažerské" a kreslili diagramy, které „vypadaly fakt dobře". Ale nikdo by podle nich žádný softwarový projekt nestvořil. Navíc v půlce semestru byl také klauzurní test (je/není zápočet), který některým týmům snížil počet členů. Na konci semestru se nám podařilo vygenerovat 100stránkovou pochybnou ale dobře vypadající dokumentaci. Zkouška pak byla docela v pohodě, protože sami zkoušející pořádně neovládali UML. Zkoušku složil nakonec ten, kdo byl sebevědomý a řekl: „Chci jedničku". Tento předmět mě skutečně nepřesvědčil, že analýza je u větších projektů potřeba a že to není jenom ztráta peněz a lidských zdrojů.

Tvorbu webových aplikací 1 jsem si zapsal nepovinně. Tento předmět mě velmi bavil. Byl jeden z mála, kde se na cvičeních něco dělalo. Učili jsme se klasickou kombinaci webových technologií XHTML+CSS+JS+PHP+MySQL. Učili jsme se ale vše pěkně tak, jak se v současné době má na webu programovat. I já, který s těmito technologiemi pracuji už dlouho jsem se něco přiučil – např. vychytávky v JavaScriptu, správné použití Model-View-Controlleru v PHP nebo použití šablon. Jako semestrálku jsem předělal moje fórum na destil.cz, což se hodilo. Navíc nepovinná bodovaná aktivita byla vypracovat článek na české Wikipedii o webových technologiích. To je myslím výborná myšlenka – studenti se něco naučí a zároveň pomohou rozšířit největší encyklopedii světa. Tento předmět mě opravdu moc bavil a díky bodům ze semestru jsem ani nemusel na zkoušku.

Počítačové sítě byl nejtěžší předmět tohoto semestru. V průběhu jsme museli absolvovat dvě praktické úlohy a naprogramovat dvě síťové aplikace. Praktické úlohy byly zajímavé – konfigurace Linux a Cisco sítě. Navíc v se síťovalo v týmech, kde vždy byl alespoň jeden, kdo tomu rozumněl. Programovací úlohy byly horší. První byla přenost souboru pomocí TCP. To v Javě není aní tak těžké, ale serverová strana se po nás chtěla vícevláknová se současným obsluhováním více klientů. Kdo Javu a vlákna moc neovládá, měl problémy. Takové věci by se podle mě neměly učit v Počítačových sítích. Druhá úloha byla ještě těžší – implementovat přenos souboru pomocí UDP protokolu, ale s detekcí a opravou chyb pomocí algoritmu "plovoucího okénka". Nikdo nám neřekl jak na to a samotný algoritmus je poměrně komplikovaný. Museli jsme toho opravdu hodně vygooglit a strávit několik nocí programováním a ještě mnohem víc nekonečným laděním...Opět si myslím, že programování by se mělo probírat jinde. Zkouška byla hardcore. Práce v semestru na ní neměla skoro žádný vliv a otázky byly velmi těžké, žádné ABCD. Navíc přednáškové slidy byly velmi nedostatečné – pouze seznam pojmů, nikoliv jejich vysvětlení. Nikdo moc takovou obtížnost nečekal a na prvních termínech byla úmrtnost okolo 70%. Potom se většina předmětu zalekla, začala googlit významy pojmů a vše vypracovávat na stm-wiki. Vedení vyšlo vstříc a další testy udělalo lehčí. Nakonec až na ústním dozkoušení se mi podařilo jedničku vybojovat, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Předmět hodnotím ale spíše kladně, naučil jsem se něco o vláknech, automatech (v Javě) a náročná zkouška mě donutila se něco o sítích doopravdy naučit.

Technologie XML byl hodně v pohodě předmět. Na cvičení se nemuselo nic dělat a semestrálka zabrala tak jeden den. Bylo pro ní přesně dané zadání podle kterého se postupovalo. Při tvorbě jsem se dozvěděl něco o užitečnosti XML, jeho validace, transformace a přístupu ke XML v Javě. Zkouška probíhala pomocí elektronického testu psaného z domova, který šel s pomocí kamarádů na ICQ bez problémů zvládnout.

Databázové systémy byl také velmi jednoduchý předmět. V semestru jsme trochu začali dělat na semestrálce, takže pak samotná tvorba semestrálky ani nebolela. Opět dobře připravený template na semestrálku, který se jenom vyplňoval. V předmětu jsem se dozvěděl jak pracovat s databází Oracle, pokročilé SQL dotazy a výhodu obrázkového E-R modelu. E-R modelem lze jednoduše databázi "nakreslit" a vše pak jednoduše exportovat do SQL. Zkouška pak byla relativně jednoduchá vzhledem k mým předchozím zkušenostem s SQL.

Datových struktur a algoritmů jsem se docela bál. Látka byla poměrně složitá – grafové, rekurzivní a jiné algoritmy s důrazem na co nejmenší efektivitu. Měli jsme ale skvělého cvičícího – pana Chludila. Mrzí mě, že jsme neměli cvičení víc. U více předmětů se totiž projevil nedostatek místností pro katedru počítačů – cvičení jsme měli zkrouhlé na půlku a místo toho jsme měli prosemináře (trochu praktičtěji založené přednášky). Zpátky k panu Chludilovi – srozumitelně nám dokázal vysvětlit i komplikované algoritmy a dokonce nás dokázal pro ně „nadchnout". To se málokomu podaří. Na každém cvičení se psala malá písemka, ale to bylo jenom dobře, aspoň jsme pak na cvičení věděli o co jde. Semestrální práce byla krátká ale zábavná – mělo se zpracovat jedno téma z předmětu libovolným způsobem. Jediná podmínka byla co největší názornost. Dalo to pojmout třeba s humorem a natočitvideo. Vznikla tak výborná databáze materiálů pro učení. Zkouška byla jedna z těžších. Já jí proplul, když jsem šel zkusit předtermín a měl docela štěstí na otázky.

Anglickou konverzaci jsem si zapsal, abych se vyhnul druhému jazyku. Měli jsme na ní rodilého mluvčího pana Cooka, který byl typicky americky trhlý, dozvěděli jsme se i něco zajímavého a občas anglicky promluvili.

Když semestr shrnu tak jsem s ním byl vcelku spokojený – všechny předměty byly praktické, nabyté zkušenosti mohu využít rovnou v praxi. K tomu patřilo obrovské množství semestrálek, které se měly všechny odevzdávat začátkem ledna. Měli jsme tedy krušný začátek ledna, ale nakonec se všechno stihlo. Semestrálkami jsme se toho také hodně naučili. V semestru se mi obecně nelíbilo flákání na cvičeních (které by nám usnadnilo zkouškové) a naopak nedostatek cvičení na zajímavých předmětech (které byly jenom chabě nahrazovány prosemináři). Výsledkem semestru jsem ale byl mile překvapen. Kromě semestrálek jsem se ani moc nenadřel a ačkoli jsem to nijak neplánoval, dokončil jsem semestr se samými jedničkami a těším se na tučné prospěchové stipendium :-)

A co k slibované budoucnosti STM? V průběhu semestru jsme se dozvěděli, že nebude žádný magisterský program pro STM a STM zanikne! Byl to pro nás docela šok, zvlášť když před minulými volbami nás každý ujišťoval, ať se ničeho nebojíme. Nebude to ale zas tak hrozné. Elektrotechnická fakulta se nakonec nerozpadne na dvě(Elektrotechnika x Informatika), vedení se dohodlo na kompromisu. Bude restrukturalizované celé studium a vznikne nový bakalářský obor Informatika. Ten nebude separátní jako teď STM, nebudou dva studijní programy. Tento obor nebude mít společný první ročník s ostatními obory jako teď na EaI. Informatika bude převážně kopírovat STM, ale bude tam o pár víc teoretických a elektrotechnických předmětů navíc. Pořád to podle mě bude nejlepší volba pro studium informatiky v Praze.

No a na tento program bude navazovat regulérní magisterské studium. Tato změna nastane právě, když náš ročník dostuduje STM bakaláře. Bude nám umožněn plynulý přechod na tohoto nového magistra. Stačí, když si do konce bakaláře zapíšeme dva teoretické předměty navíc. Obavy z toho, že naše studium skončí po bakaláři jsou tedy zažehnány.

PS: Moji kamarádi z FELu začali tento rok provozovat e-shop s tričky s geekovskou tématikou, sám nosím RTFM tričko a Have you tried turning it on and off again tričko a musím uznat, že stojí za to!

Druhý semestr na STM - suma sumárum

2007-06-23T04:31:00.000+02:00

Právě jsem úspěšně zakončil 2.semestr bakalářského programu Softwarové technologie a management na ČVUT Fakultě elektrotechnické . Především zájemcům o tento studijní program chci podrobně tento semestr v tomto článku popsat a zhodnotit. Začnu u jednotlivých předmětů:

Technologie pro web a multimedia: Myslel jsem, že když už tolik let dělám webové stránky, že mi tento předmět nemůže nic nového přinést. Byl jsem příjemně překvapen. Naučil jsem se, jak psát stránky validní, accesibilní a přístupné pro internetové vyhledávače. Dokonce i v HTML jsem se naučil některé nové tagy a poznal krásy formátování jenom za pomoci CSS. Předmět nebyl těžký, byl velmi prakticky zaměřený a kromě několika lehkých testů stačilo udělat jako semestrálku validní HTML stránku, která bude splňovat tato kritéria . Předmět mě konečně dokopal k profesionalizaci mých osobních stránek, mojí semestrálku můžete vidět na webu destil.cz .

Struktura a architektura počítačů: Tohoto předmětu jsem se bál, protože nejsem žádný odborník na hardware a myslel jsem, že se bude jednat o Elektrotechniku pro informatiky 2. Opět jsem byl příjemně překvapen. Zajímali jsme se o číslicový návrh logických obvodů, jak realizovat logické operace pomocí hradel. To samo o sobě zajímavé není, ale nabyté zkušenosti jsme měli možnost ihned otestovat v laboratoři. Obvod jsme nejdřív navrhli v programu Xilinx a pak nahráli do malého přípravku, který měl tlačítka a diody. Velmi nás to bavilo, tak jsme s kamarádem předmětu zasvětili i trochu volného času a navrhli jenom pomocí obvodů malou hru Ping pong pro dva hráče, kde jezdí diodky tam a zpátky a hráč musí "odpálit" blikání správným stisknutí tlačítka. Jezdění se zrychluje a ještě jsme zobrazovali score na sedmisegmentovém displeji. Bylo velmi poučné se dozvědět i něco o tom, jak to v počítači funguje na nižší úrovni, že počítač není krabice plná magie :)

V druhé části semestru jsme brali počítání v různých číselných soustavách, což by měla být základní znalost každého dobrého informatika. Na laboratořích jsme programovali v Assembleru, což bylo také zajímavé. Assemble se dost podobá vyšším programovacím jazykům a přitom jsme měli přehled, co se děje v procesoru. Psali jsme různé prográmky co většinou zobrazovaly něco na displeji a rovnou program zkoušeli na reálném přípravku. Předmět byl docela lehký, protože na cvičeních se snadno daly získat body za aktivitu. Za laboratorní úlohy a písemky byly další body a nakonec to dopadlo tak, že jsem na zkoušku vůbec nemusel a měl jedničku už ze semestru.

Programování v jazyku Java: Bylo trochu škoda, že laboratorní cvičení bylo jenom jednou za 14 dní. Zvlášť pro ty, kteří viděli Javu poprvé mohlo být těžké to všechno pochopit. Mě osobně ale předmět bavil ze všech nejvíc. Probíraly se především velmi praktické věci v Javě – GUI, práce se sítí, vlákna a objektový přístup. Cvičení probíhala tak, že cvičící psal kód nějakého uceleného programu (slovník, hra Life, jednoduché malování, jednoduchý webový prohlížeč), my to psali s ním a on vše komentoval, proč a jak to tak píše. Tento přístup se mi zdál hodně dobrý, hodně jsem se toho naučil. Na programy napsané ve škole navazovaly domácí úkoly, které nám pomohly upevnit získané znalosti. K zápočtu byla ještě potřeba semestrálka – mohli jsme jí dělat ve dvojici a pustili se do většího programu – hře Bomberman po síti. Při psaní semestrálky jsem se toho naučil asi nejvíc. Ve zkouškovém se psala písemka, která byla docela těžká, ale díky dostatku bodů ze semestru ztráta bodů ani moc nevadila.

Objektové modelování: Na tento předmět jsem se těšil, ale naopak jsem byl zklamán. Byl velmi chaoticky organizován a místo učení objektového přístupu a popis problémů pomocí UML diagramů před nás byl postaven pekelný program Daskalos. Tento program byl vyvinut fakultou a je určen jenom pro studiní účely. Má umožňovat objektový návrh systému a automatické generování UML diagramu. Je ale neskutečně chybový a ne-blbuvzdorný. Pokud student zkoušel v Daskalu pracovat metodou pokus-omyl, se zlou se potázal, jeho snažení většinou skončilo zničením dosavadní práce. Vedlo to proto k paranoidímu zálohování každé změny. Navíc se pro popis metod objektů používal jazyk Smalltalk. Neexistuje k němu žádná pořádná dokumentace, pochopit jeho syntaxi byl opravdu boj. Ani přednášky nám moc nepomohly, přednáška o Smalltalku byla až na konci semestru! Cvičení byla většinou konzultační ohledně našich semestrálek, nic moc nám cvičící s Daskalem neporadili. Naštěstí bodové hodnocení bylo nastaveno mírně a na konci se ještě psal primitivní test, takže získat dobrou známku nebyl problém. Jenom mě štve, že mi tento předmět skoro vůbec nic nedal.

Právní aspekty podnikání: Tento předmět byl také trochu strašák – žádná cvičení, jenom přednášky a pak zkouška. Z takové nudné věci jako právo se ale nakonec vyklubala docela zábavná záležitost, hlavně díky osobě přednášejícího – pana Šejnosty. Je to vždy optimistický a vtipem sršící právník, který jinak nudné zákony prokládal příklady ze své právnické praxe a scénkami přímo se studenty. Často dokázal rozesmát celou posluchárnu. Na zkoušce se psal docela obsáhlý test, z něhož 80% otázek bylo zveřejněno předem. Následovala ústní zkouška, která byla moje nejvtipnější zkouška na FELu. Ten, kdo měl odvahu a šel bojovat o lepší známku, měl to v kapse. Ukázka jedné ústní zkoušky:

Šejnost: Chcete tu dvojku?
Keymaster: Ne
Šejnost: Tak mi tedy řeknete, co je to veřejně prospěšná společnost
Keymaster: hmm.... mmm... to je ta společnost, která...
Šejnost: Ha! dostal jsem vás, nic takového neexistuje, právě jsem si to vymyslel!
Keymaster: No vy jste mě nenechal domluvit, ja jsem chtěl říct že to je společnost která neexistuje
Všichni vybuchli smíchy
Asistentka: Tak teď vás dostal...
Šejnost: Za jedna.

Tvorba elektronické dokumentace: V tomto předmětu jsme se měli učit, jak psát odborné práce v programu OpenOffice. Vtipné bylo, že byl vyučován katedrou Elektrických pohonů a trakce, která asi na FELu už nemá co učit. Museli jsme přednášet dvě prezentace a zpracovat dva odborné články. Bylo toho zbytečně moc, klidně by stačil jeden článek a prezentace. Moc jsme se toho nenaučili, předmět byl spíš na obtíž, do prezentací a článků jsme museli násilně vkládat povinné objekty jako grafy, tabulky, vzorce a grafiku a to nám zabralo dost volného času. Ale zase kdo vše odevzdal a odprezentoval, neměl s jedničkou problém.

Bezpečnost v elektrotechnice: Tento předmět byl ryze formální a archaický. Vedení si myslí, že každý student elektrotechniky by měl absolvovat vyhlášku 50. Podle mě to je pro nás zbytečné, protože nikdy žádné zásuvky zapojovat nebudeme a největší napětí, se kterým se setkáme bude ve zdroji počítače. Naštěstí to bylo jenom pár cvičení a dostal to každý, i když se na to vykašlal. Jsem tedy teď Osoba poučená podle vyhlášky 50 :)

Anglický jazyk 2-2: V letním semestru jsem absolvoval nejvyšší úroveň angličtiny, která se na FELu dá studovat. Bylo to dost podobné minulému semestru, nekvalitní materiály, ale kvalitní cvičící. Spousta docela použitelných odborných slovíček a gramatika na úrovni FCE. Celkem lehce jsem angličtinou proplul a mám ji už na celé studium odškrtnutou...

Matematická logika: Nejtěžší předmět tohoto semestru. Cvičení byla jenom jednou za 14 dní, nešlo nic získat ze semestru, šlo se rovnou na zkoušku. Na předmět jsem celý semestr kašlal, ale byl jsem překvapen že na cvičeních alespoň tuším, oč jde (narozdíl od algebry z minulého semestru). Látka nebyla tak těžká a my měli dobrou cvičící. Na zkoušku jsem se učil asi týden a vše v pohodě pochopil. Nestačilo ale pochopit jenom příklady a matematické pojmy. Logika je celá o odvozování a definování a v písemce záleželo doslova na každém písmenku. Snažil jsem se většinou definice popisovat vlastními slovy a to mi moc neprocházelo. Zkoušku na první pokus neudělalo přes 50% studentů, já jsem s odřenýma ušima dostal dvojku. Podle mě ale předmět nakonec dopadne výrazně lépe než algebra.

Když bych to měl nějak dát dohromady tak tenhle semestr byl lehčí než ten minulý. Ubylo neinformatických předmětů, často jsme se učili velmi praktické věci. Na přednášky jsem sice chodil, ale s kamarády jsme si koupili switch a většinou se to zvrhlo v malou LAN party :) V tomto semestru už jsme si mohli sestavovat vlastní rozvrh, takže jsem mohl chodit do školy jenom pondělí až středa. Opravili nám před FELem minigolf, který jsme často chodili někdy i místo přednášek zadarmo hrát. Prostě jsem se nějak výrazně nenadřel a zkouškové dopadlo tak, že mám nárok na druhé největší stipendium. No není ta vysoká škola pohoda?

CzechData.cz - jak dát Dobnetu sbohem

2007-05-14T04:38:00.000+02:00

Pokud bydlíte v Řevnicích nebo okolí a jste připojeni přes ADSL nebo bezdrátově u Dobnetu, měli byste zbystřet. Již několik let je v provozu bezdrátová komunitní síť CzechData.cz, jejíž největší slabinou je nedostatek propagace. Jako dlouholetý uživatel Dobnetu v tomto článku chci porovnat tyto dva providery.

Dobnet byl ze začátku velmi nadějný projekt. Přinesl do našich končin internet v dobách, kdy ještě ADSL bylo jenom v Praze a všichni museli čekat u dial-upu. Síť byla rychlá a moderní, objevila se i iniciativa o zapojení do sítě CZFree.net, která poskytuje zajímavé služby uživatelům. Dobnet byl založen jako nezisková organizace a já z toho byl nadšený – nezisková organizace přece bude všechny výdělky dávat na rozvoj sítě a ne "do vlastní kapsy".

Jak se síť rozšiřovala a počet uživatelů šel do tisíců, s Dobnetem to šlo jenom z kopce. Vydělané prostředky se investovaly do rozšiřování sítě do dalších vesnic, nikoliv ale na zkvalitnění stávajících síťových prvků a zvýšení konektivity. APčka tak začala být velmi předimenzovaná a nastaly problémy. Dobnet to vyřešil po svém – řekl že za problémy sítě můžou "stahovači" a do podmínek připojil nařízení, že v hodinách od šesti ráno do půlnoci se nesmí stahovat soubory větší než 50 MB nebo souvislý datový tok delší než 30 minut. Tím bylo připojení naprosto pohřběno. Staromódní členové rady Dobnetu si nevšimli, že dnešní internet již je multimediální a že lidem nestačí jenom stahovat maily a číst jednoduché webové stránky. Nešlo jenom o omezení P2P sítí, takhle jste si nemohli stáhnout ani novou verzi vašeho oblíbeného freeware programu, nemohli jste sledovat internetovou televizi, poslouchat rádio, volat přes Skype nebo hrát on-line hry.

Pokud jsem nějakou z těchto činností provozoval, hned mě kontaktoval pracovník Dobnetu a musel jsem činnost ukončit. Při opakování mi bylo vyhrožováno odpojením od sítě. Stěžoval jsme si na to a bylo mi odpověděno, že si mám koupit analogové rádio a televizi a jestli chci stahovat, tak v noci si můžu dělat co chci. Párkrát jsem tedy opravdu nešel spát a jal se stáhnout to, co jsem potřeboval. Po půlnoci to ale vždy napadlo víc lidí a síť byla naprosto nepoužitelná pro jakýkoli datový přenos.

Řekl jsem si, no co aspoň funguje dobře a rychle načítání běžných stránek přes den. Ale i to se časem začalo zhoršovat. Díky vypadavávání cache serverů Dobnetu byly běžné každodenní někalikominutové výpadky, které mě neobyčejně iritovaly. Síť byla taky velmi špatně postavená a nakonfigurovaná, v důsledku toho byly někdy pingy do internetu okolo sekundy! Něco jako VoIP nebo on-line hry nebylo na DobNetu možné ani ve snu, ta hrozná odezva se projevovala například i v obyčejné ICQ komunikaci.

Jediná příjemná věc na Dobnetu byla cena – tři stovky za měsíc. Jinak mi vadily i další věci: naprosto nepoužitelný web sdruření, neochota jejich zaměstnanců, ignorace e-mailů, nadhodnocené ceny zařízení a montážních prací.

V listopadu tohoto roku jsem se dozvěděl o firmě CzechData . Zavolal jsem jim, dohodl si první měření signálu a nestačil se divit. Ještě ted den jsem byl odpojen od Dobnetu, připojen k nim a byl vesele on-line :) Majitel sítě pan Moravec byl hrozně vstřícný a dokonce mě i dovezl do Dobřichovic svým autem kvůli routeru, protože Dobnet neoprávněně přehrává firmware svých routerů tak, aby šly používat jenom na Dobnetu. Cena za instalaci = 0 Kč.

CzechData je soukromá firma a chová se k připojeným profesionálně – jsou to prostě zákazníci. Síť je od začátku dobře navrhnutá a funkční. Nemůže se stát, že jeden neukáznený uživatel shodí celou síť. Každý má pro sebe vyhrazené pásmo 1Mbit download/upload s agregací 1:10. Bez jakéhokoliv datového omezení. Ze zkušenosti můžu říct, že tím megabitem to skutečně běží. Pingy na bránu (viz obrázek nahoře) jsou kolem 5 milisekund – je to možné u APčka vzdáleného 2 km? :)

Pokud mám jakýkoli problém s internetem, můžu se ozvat pomocí telefonu nebo e-mailu a můj problém je brzy vyřešen. Bez problémů hraji on-line hry, sleduji internetovou televizi nebo rádio. Bez sekání používám programy jako Skype nebo TeamSpeak.Používám webcameru a vysílám obraz s ní do světa. Stahuju nejnovější verze programů megabitovou rychlostí...Uploaduju na web taky megabitem...Prostě paráda.

Síť má i své nevýhody – připojení je dražší, cena je 400 za měsíc. Za tu kvalitu to ale stojí! Síť také občas postihne výpadek, ale o tomto výpadku se vždy píše na stránkách firmy a pokud je výpadek, tak jsou zákazníci informování PROČ se výpadek stal a KDY bude internet zase fungovat.

Síť se také stále rozvíjí, v provozu už je VoIP telefonie za velmi příznivé ceny, plánuje se IPTV a game server. A to nejlepší nakonec: Nedávno bylo spuštěno vysílání v pásmu 5 Ghz, které má delší dosah a nepotřebuje přímou viditelnost. Proto už se kromě Řevnic, Zadní a Hlásné Třebaně připojíte také v Dobřichovicích, Litni a okolních vesnicích...

Na závěr bych chtěl podotknout že nepracuji pro tuto síť, nikdo mi neplatil abych jim dělal reklamu, prostě jsem s touto sítí jenom velmi spokojen a myslím že ostatní uživatelé internetu z okolí Řevnic se o ní mají právo dozvědět.

Žijeme v nejlepší době

2007-03-30T04:29:00.000+02:00

Trochu jsem přemýšlel o současném životě v České republice, co všechno máme a o co byli lidé v minulosti ochuzeni. Pokusím se napsat malou úvahu na toto téma, protože si myslím, že dnešní doba je prostě super a málo lidí si to vůbec neuvědomuje a neoceňuje.

Začneme v samotném úsvitu člověka jako druhu – v pravěku. Tehdy se měl člověk asi vůbec nejhůř, celý den žil jenom proto, aby uspokojoval svoje primární potřeby. Musel pořád schánět jídlo, oheň a kdykoli ho mohlo zabít dravé zvíře nebo příslušník konkurenčního kmene.

Zajímavá etapa lidských dějin byla starověk. Lidé se naučili používat technologie a rozvíjet je. Vznikaly slavné civilizace jako Egypt, Řecko nebo Řím. Osobně nejzajímavější mi přišla athénská civilizace, která se velmi podobala naší civilizaci. Měli demokracii, propracovanou architekturu a podporovali vědecký výzkum. Dokonce již byli na pokraji veděckotechnologické revoluce, jeden filosof vynalezl parní stroj. Považoval to ale jenom za hračku. Škoda že tato civilizace byla obsazena Římany, kteří už jenom z řecké kultury čerpali a moc nového nepřinesli. Takový athénský občan měl velmi dobře, ALE nesměl být otrok. Otroctví je největším neduhem starověku a důvodem proč bych v té době nechtěl rozhodně žít.

Po starověku nastal středověk. Zkorumpovaná křesťanská církev překroutila ušlechtilé ideály křesťanství a zcela ovládla celý vyspělý svět, zabrzdila slibně nastartovaný vývoj a utlačovala běžné lidi. Lidé už nebyli otroci, ale nevolníci, což se tomu v leckterých ohledech dost podobalo. Dobře se měli jenom příslušníci šlechty a církve. V této době bych také nechtěl žít.

Středověk v českých zemích trval déle, než bylo nutné a pravé osvobození od Rakousko-uherské monarchie nastalo až po první světové válce. První republika byla slavná etapa českých dějin. Československo byl prosperující stát v rozpolcené Evropě. Naše strojírenství patřilo k evropské špičce. Jeden by si řekl, že tohle byla ta nejlepší doba. Já ale nesouhlasím. Republika měla i přes úspěchy dost problémů. Dobře se měla jenom skupina podnikatelů a řadoví dělníci byli více čí méně vykořisťováni. Z toho se odvíjely všechny problémy a rozvoj krajně pravicového i levicového hnutí, které vyústilo až v nástup nacismu...

Po druhé světové válce česká společnost udělala strašnou chybu – uvěřila slibům z Ruska, že skončí vykořisťování a všichni se budeme mít stejně dobře. Odmítli jsme velmi štědrou poválečnou pomoc od Spojených států a nechali si raději radit od našich východních sousedů. Na pořadu dne byla hrozba atomové války s nedozírnými následky. Základní myšlenka komunismu je velmi dobrá, ale ukázalo se, že v praxi nerealizovatelná. Měli jsme se sice všichni stejně, ale stejně špatně. Běžný člověk se v té době nijak nepředřel, ale právě v tom byl ten problém. Lidé svoji práci nedělali pořádně a a spolu s izolací od západní technologie jsme se dostali do velkého skluzu ve vývoji technologií i společnosti.

V devadesátých letech jsme si konečně vybojovali demokracii. Lidé byli nadšení a čekali zázraky. Nedostatek zkušeností a skluz ve vývoji z dob komunismu ale zapříčinil, že jsme hned do západní společnosti úplně nezapadli. Hodně lidí začalo podnikat, rozjíždět velké projekty a pak najednou zkrachovali a byli na dně. Ekonomika zatížená několika skandály a krachy spíše stagnovala.

Dnes je ale situace jiná. I v naší společnosti jsou samozřejmě problémy, můžeme se bát terorismu nebo třeba kyberzločinu. Ale oproti hrozbám, kterým lidé museli lidé čelit v minulosti je tohle zanedbatelné. Jsou mezi námi pořád lidé, kteří se mají opravdu špatně. Dovolím si ale tvrdit, že procento těchto lidí je v dnešní době nejmenší.
Trnitou, dlouhou ale poctivou cestou jsme se stali plnohodnotnými členy západní civilizace, srovnali jsme sociální a technologický krok se Západem, roste jak naše ekonomika tak naše životní úroveň. Lidé získali zkušenosti a začali konečně vydělávat peníze. Každý je teď skutečně svobodný, může cestovat a pořídit vše, co je na světovém trhu. I když lidé na politiky pořád nadávají a vždy budou, žijeme dnes ve státě, na který se můžeme spolehnout více než kdy jindy. Navíc je česká společnost celkem liberální, nezatížená náboženskými předsudky. Myslím si, že český člověk je mnohem svobodnější a spokojenější než řadový Američan.

Co z toho všeho plyne? Zkuste se občas zamyslet nad tím, co všechno lidstvo muselo vytrpět, aby se dostalo až sem. Kolik dobrých lidí muselo zemřít, kolik nadějných vynálezů a nápadů bylo navždy ztraceno. Zkuste se na svět usmát a doufejte, že budoucnost bude stále jenom lepší...

Co mi dala a vzala Duna on-line?

2007-03-16T04:26:00.000+01:00

Před 5ti lety jsem založil internetovou hru Duna on-line , nyní již stálici mezi českými on-line hrami. V tomto článku si přečtete o začátcích Duny, mé roli v jejím dalším vývoji, dozvíte se také jak tato hra ovlivňila můj osobní život. Na konci se pokusím dát radu začínajícím programátorům on-line her.

Vše začalo 11.4.2002. Měsíce před tím jsem četl pouze dvě knížky: učebnici PHP od pana Koska a celou sérii Duny od Franka Herberta . PHP mě připadlo jako úžasně jednoduchý jazyk, ale chyběly zkušenosti, programovat si příklady z učebnice mě nebavilo. V této době jsem také s kámoši hrál internetovou hru RedDragon . Jednou před spaním se mi to všechno spojilo: Co takhle udělat novou internetovou hru na motivy Duny, co bude celá napsaná v PHP?

V té době bylo na českém internetu pouze pár on-line her: RedDragon, WebGame a DarkElf. Všechny tyhle hry mě připadaly hrozně složité a příšerně časově náročné pro hráče. Chtěl jsem to změnit. Jenže jak udělat hru, která bude časově nenáročná, zábavná a ještě s mojí chabou znalostí PHP? Řekl jsem si, že si napíšu jen takový pokus, řeknu o tom jenom pár kámošům a uvidíme, jak to půjde.

Základ hry jsem umístil na freehosting a spustil první věk. Stala se nečekaná věc. Kromě kamarádů se na hru začali exponenciálně registrovat další hráči a začali mi fandit. Freehosting to samozřejmě brzy přestal zvládat, ale dostal jsem nabídku od serveru dune.cz , že můžu web přemístit k nim.

A byl jsem v tom. Zuřivě jsem programoval další fičury, hrozně mě to bavilo, hráči mě podporovali, žil jsem jenom Dunou on-line. Vinou mojí povrchní znalosti PHP byla hra šíleně nezabezpečená a dokonce byla jednou hacknuta. Vinou mojí chabé znalosti databází byla hra šíleně neoptimalizovaná a server jí pomalu přestal stačit. Hráči mě ale podporovali, tak moje nadšení nijak neopadalo.

Co ale opadalo byl můj osobní život. Ve třídě jsem nebyl moc oblíbený, měl jsem jenom pár kamarádů, o holkách ani nemluvě. Jediný, kdo mě podporoval byli hráči Duny on-line, takže jsem na internetu trávil pořád víc a víc času…To se samozřejmě promítlo i do vztahů s mými rodiči. Já si to ale vydupal a Duna on-line se rozvíjela dál…

První věk jsem označil za testovací a další věky už byly bezvadně hratelné. Hra se vyprofilovala jako jednoduchá hra, kde záleží hlavně na komunikaci mezi hráči, složité politice a intrikách. Revoluční se rovněž ukázalo rozdělení na národy, které spolu bojovali a uzavírali spojenectví. Řadový hráč si vlastního hraní moc neužil, měl odklikáno za chvilku. Zábavné byly útoky, ale jenom u těch národů, kteří měli dobré útočné jednotky. Poctivou prací se ale mohl řadový hráč vypracovat nejdřív v malorodu, pak v národu a jednou to mohl dotáhnout i na velitele národu vyjednávajícím mezinárodní smlouvy.

Největšího úspěchu s Dunou on-line jsem dosáhnul na JuniorInternetu 2003 . Vyhrál jsem tu hlavní cenu, potřásl si rukou s ministrem informatiky, přednášel před sálem plným lidí, byl jsem v sedmém nebi. V této době největší slávy měla hra okolo 3000 zaregistrovaných uživatelů…V tu dobu jsem ale nestíhal spravovat tento každým dnem se zvětšující projekt i přesto, že jsem mu věnoval všechen svůj volný čas. Začaly totiž problémy se serverem, Duna se stala obrovským žroutem výpočetního výkonu a tak mě vyhazovali ze serveru na server. Na JuniorInternetu mě zaujala jedna přednáška, na které se říkalo, že velké projekty se nedají dělat v jednom člověku.

Našel jsem si tedy člověka s nickem happz, profesionálního programátora. Pomohl mi vyřešit problém se serverem a přesvědčil mě, že celá Duna se musí přepsat, jestli má být dále použitelná.

Pustili jsme se tedy do toho. Happz mě toho hrozně moc naučil, moc mu za to děkuji. Zdlouhavé přepisovaní a optimalizovaní už mě ale tak nebavilo. Hra se totiž musela zakonzervovat co se týče nových vlastností a nejdřív se musel dát do pořádku stávající kód. Na druhou stranu jsem teď měl víc času, začal jsem se víc bavit s lidmi, zjistil jsem, že ten alkohol není úplně tak špatný :) Ale nebylo to ono, prožil jsem několik nešťastných neopětovaných lásek a s kamarády se to lepšilo jenom pomalu.

Po zdlouhavé optimalizaci se na podzim 2003 stal z Duny opravdu velký webový projekt. Já jsem byl opět nadšený, že se vrhnu do programování dalších fičur už s novými programovacími zkušenostmi. Jenže to nebylo tak jednoduché. Hráči si zvykli na tehdejší herní systém a nechtěli nic měnit. Nebo si vymýšleli svoje změny, které neseděly do mého konceptu.

Menší změny jsem prosadil, ale když jsem chtěl prosazovat větší změny v herním systému, hráči se bouřili. Snažil jsem se tedy o změnách s nimi bavit, zavedl různá fóra na přípravu nových změn, ale k ničemu to nevedlo, každý měl jiný názor a k ničemu to nevedlo. Moc demokracie škodilo. Vše vyvrcholilo někdy v květnu 2004, kdy jsem se rozhodl změnit parametry jednotek jednotlivých národů. Jednotky by byly více vyváženější, jenom by dříve bojovné rody byly obranné a naopak. Hráči ale chtěli hrát pořád tak, jak předtím. Debata o jednotkách se vyhrotila, předložil jsem několik kompromisních návrhů, ale nakonec to dopadlo vždy tak, že to, co říká Destil, je vždy špatně.

Někdy touto dobou jsem šel z vlaku a napadlo mě: „Co takhle s Dunou skončit?“. Okamžitě jsem tak absurdní myšlenku zavrhnul. Rozhodl jsem se ale aspoň Dunu prodat, když jsem na ní dělal přes dva roky. Dostal jsem pár nabídek, ale všechny byly v řádu tisíců – naprosto směšné částky vzhledem k práci, kterou jsem na naprogramování tohoto veledíla vynaložil. Zkoušeli jsme to taky s bannerovou reklamou, vydělali jsme si něco okolo pětistovky. Když nešlo ani to, rozhodl jsem se v červnu 2004 s Dunou definitivně skončit a předat ji happzovi.

Duna od té doby spíše stagnovala. Prosadilo se jen minimum změn ve hře a hra se hráčům začala ohrávat. Vznikla praxe, že hráli jenom lidé ve vedení národů a řadoví hráči museli pouze plnit příkazy shora, jinak byli potrestáni. Lidé začali odcházet ke konkurenčním hrám.

Za dobu existence Duny on-line totiž vzniklo spousta on-line her více či méně podobným Duně. Většina her zkopírovala koncept hráčů bojující za určité národy a vytvořili složitejší a časově náročnější aparát pro řadového hráče. Tento koncept už pak stačilo dosadit do světa třeba StarGate ,StarTreku , Stopařova průvodce po galaxii , hmyzu na louce atd…

Na druhou stranu v mém životě se po opuštění Duny on-line začaly dít pozitivní věci. Začal jsem se sebou něco dělat, začal jsem trochu sportovat a bavit se s víc lidmi i o jiných věcech než Duna. Začal jsem pořádně chodit na kalby a pořádat různé akce i u mě doma. V den mých 18tých narozenin jsem si našel svojí první holku a později jsem na 3 měsíce odjel do Austrálie, kde jsem prožil nezapomenutelné zážitky…

S programováním jsem neskončil, jenom jsem dělal weby pro známé, weby za peníze, začal jsem programovat open-source J2ME aplikace, což mi pomohlo i ke komerčnímu programování v J2ME. Už jsem z programování nebyl tak hrozně nadšený jako v začátcích Duny, ale zato jsem doopravdy začal žít plnohodnotný život.

V závěru bych chtěl trochu poradit začínajícím mladým programátorům: Nevrhejte se do tvorby vlastní on-line hry! Zvlášť v dnešní době, kdy je on-line her jako máku, nemáte skoro žádnou šanci prorazit. Hráčů budete mít pomálu a problémů hodně. Vývoj takové hry vás úplně vtáhne do sebe a budete ztrácet čas, kterého později budete litovat. Myslíte si, že hru prodáte za težké prachy nebo že zbohatnete na reklamě? Pochybuji.

Neodrazuji vás ale od programovaní, to vůbec. Začněte s osobním webem, pokračujte webem třeba vaší třídy nebo party. Baví vás něco? Nějaký seriál, film, počítačová hra? Udělejte tomu fanouškovský web. Chybí Vám některý program? Napište si ho a zveřejněte ho jako open-source. Bude vás to bavit skoro jako on-line hra, protože to budete dělat pro lidi a ti vás budou oceňovat a podporovat. Jenom ten projekt nebude tak rozsáhlý a vy budete zvládat i jiné věci. Později si vás určitě někdo všimne a lehce se přehoupnete do komerční sféry…Přeju vám hodně úspěchů v životě reálném i on-line!

Televize? Přežitek! Let’s go online!

2007-02-11T04:21:00.000+01:00

Také Vás štvou trapné seriály na Nově, Primě a ČT1? Hodinové zprávy? Reklamy každých 30 minut? Teleshopping? Béčkové filmy a dobré filmy zmršené dabingem? Vyhoďte televizi a pořiďte si raději pořádné připojení k internetu!
Na televizi už se nedívám několik let. Zjistil jsem, že internet dokáže televizi plně nahradit a dokonce převýšit. Budoucnost zábavy založené na sledování audiovizuálních záznamů se totiž jmenuje video-on-demand – jinými slovy, díváte se přesně na to co chcete, a ne na to co zrovna „dávají“. To je možné díky internetu už dnes.

Hodně lidí sleduje televizi kvůli zprávám. V dnešní době ale člověk potřebuje informace hned, ne až „v půl osmý“. Internet vše tohle nabízí. Doporučuji server aktuálně.cz , je velmi přehledný a kromě článků obsahuje audio i video reportáže.

Lidé sledují televizi, protože se chtějí bavit. Úroveň zábavných pořadů v českých televizí je ale imho příšerná. Komunikujte po ICQ, hrajte hry na internetu, stahujte vtipná videa a o zábavu budete mít postaráno.

Lidé sledují televizi také kvůli filmům. Chcete vidět film dva roky po premiéře, plný reklam a zmršený nekvalitním dabingem? Sledujte televizi. Já preferuji si film stáhnout v originále v DVD kvalitě tak měsíc po premiéře, podívat se na něj kdy chci, s kým chci a kolikrát chci. Říkáte, že to je nelegální? Není! V České republice je stahování filmů legální, pokud je zároveň nesdílíte. Lze toho dosáhnout například stahováním z tzv. quick upload serverů jako jeRapidShare , eDisk atd. nebo přes P2P síť DirectConnect (pokud sdílíte pouze legální data a nemáte klienta, který automaticky sdílí to, co stahujete)

A nakonec to nejvíc milované televizními diváky – seriály. Seriály v českých televizích jsou nízkorozpočtové, bez zajímavé zápletky, nekonečné, herecké výkony taky nic moc. Koukněte se radši na seriály, které běží momentálně ve Spojených státech. Díky internetu to není žádný problém! Opět můžete seriály sledovat kdy chcete a připravte se na špičkové herecké výkony, nečekané zvraty, dechberoucí efekty, zajímavou psychologii postav a prostě skvělou zábavu! Navíc na internetu nejste sami, kdo tyto seriály sleduje. Lehce seženete české titulky, nebo svoji závislost budete prohlubovat na diskusních fórech s jinými nadšenci :) A poslední a neméně důležitý klad – při sledování amerických seriálů se zábavnou formou naučíte moderní angličtinu – zjistíte jak se doopravdy v Americe mluví, jak se vyjádřit v různých situacích, váš „listening skill“ vylétne do výše. V české škole byste se tohle nikdy nenaučili.

Doporučil bych Vám pár skvělých seriálů:

Stargate

Legendární seriál, který se vysílal i u nás, ale po 6.sérii se Nova rozhodla nekoupit další díly. Stargate přilévá novou krev do sci-fi žánru, protože se odehrává v současnosti a ne v „blíže neurčené budoucnosti“. Myšlenka hvězdných bran spojující jednotlivé planety je jistě zajímavá, ale tak po 6.sezonách už trochu ztrácí na atraktivnosti. Naštěstí seriál v posledních letech chytil „druhý dech“, objevili se noví nepřátelé Ori, povznesené bytosti s neomezenou mocí, která se zakládá na počtu lidí, kteří je uctívají. Objevují se zde zajímavé myšlenky o náboženství, manipulace s lidmi a slepé víře. S novými herci je seriál také akčnější a vtipnější. Ke klasické Stargate SG-1 přibyl také spin-off Stargate Atlantis, který není až tak originální (Další tým bojuje s nepřáteli v jiné galaxii), ale vše zachraňuje dr.Zelenka, český herec, který občas utrousí českou hlášku, které Amíci rozhodně nerozumí :)

Fan page

Battlestar Galactica

Nejlepší sci-fi seriál co jsem dosud viděl, řekl bych. Zpočátku jsem k němu byl dost nedůvěřivý, čekal jsem klon StarTreku, protože děj se z velké části odehrává na jedné vesmírné lodi – Battlestar Galactice. Byl jsem ale rychle vyveden z omylu, seriál boří všechna zavedená klišé. Vyniká především mimořádně zajímavou psychologií postav. Postavy zde nejsou jenom kladné a záporné, každá postava má svoje klady a zápory, své cíle a neduhy, které se na ději projevují. Děj je dosti nepředvídatelný, plný šokujících překvapení. Řeší se tu také dost dilemat – morálních, ohledně vztahu člověka ke stroji i v mezilidských vztazích. Samotná technologie tu není to hlavní, v dnešní době už nikdo není přilepen na obrazovce jenom kvůli ukázkám budoucí technologie, protože dnes se stačí rozhlédnout okolo sebe. Samozřejmě nechybí ani obrovské a realistické vesmírné i pozemní bitvy. Je toho moc, proč je Battlestar Galactica tak zajímavá, mohu jenom doporučit.

Fan page

How I Met Your Mother

Tento seriál je z trochu jiného soudku – sitcom. Dá se přirovnat k Přátelům, ale hlavní postavy jsou mladší a realističtější. Řeší se tu ohrané téma „jak najít tu pravou“, ale originálním způsobem – otec vypráví svým pubertálním dětem, jak se žilo v roce 2006 neobyčejně vtipným způsobem. Vtipnost ale není na úkor inteligence postav. Nesmějeme se postavám, ale situaci, která nastala. Postavy jsou normální lidé, do kterých se lze snadno vcítit. Navíc podle mě dobře odráží realitu života mladých Američanů, pokud se chcete poučit jak to v Americe chodí a výborně se přitom pobavit, také mohu jenom doporučit.

Fan page

Futurama

Legendární seriál od tvůrců seriálu Simsonovi. Na Simpsonovi jsem v minulosti koukal, ale nepřišli mi tak vtipní. Je to hodně americký seriál a hodně narážek tam nemůžeme jako Češi pochopit. Futurama je ale jiná. Odehrává se v budoucnosti, ale výborně paroduje úplně všechno z naší doby i ze světa sci-fi. Je to tak trochu parodie na seriál, postavy jsou srandovní, zápletka je většinou ta nejvíc nepravděpodobná. Ale to všechno je uděláno schválně a s velkou dávkou humoru. Pokud Vás to chytne, nepřestanete se smát od začátku do konce. Vřele doporučuji!

Fan page

Geocaching – Láska? Posedlost? Sport a zábava!

2007-02-04T05:01:00.000+01:00

Už to bude rok co jsem začal s geocachingem – ultimátní kombinací turistiky, navigace, cyklistiky, dobrodružství, autoturistiky a slintání nad statistikami na netu :) V tomto článku se Vám pokusím přiblížit o čem geocaching doopravdy je, proč mě to tak baví a proč jsem jím postižen až do konce života :)

Nebudu popisovat podrobně co to geocaching je. Pokud vás to zajímá odkáži vás na skvělý článek na Navigovat.cz nebo na stránkyčeské komunity geocachingu . Nyní se vrhneme na to, proč mě geocaching tak baví. Geocaching totiž je:

1) Sport

Dlouho jsem hledal sport, který mě bude bavit tak, že mě zvedne od počítače a vyžene do přírody. Než jsem poznal geocaching, bavil mě akorát snowboarding, čundrování a pádlování. K těmto činnostem jsem se ale dostal jen jednou za čas, potřeboval jsem něco víc. Geocaching mi to nabízí. S kámošema podnikáme dlouhé geovýlety do okolních končin, na kole, pěšky nebo někdy i autem. Díky geocachingu mě hrozně začalo bavit jezdit na kole, protože výlet má hned nějaký cíl, na konci mě čeká odměna, nějaké zajímavé místo nebo dobrodružství. Ta motivace je tak silná, že mě dokáže vyhnat na nejvyšší horu v okolí, dokáže mě protáhnout bažinou, lesní školkou i smrdutým kanálem pod dálnicí :) Právě na takové zážitky se pak nejvíc vzpomíná v duhu: „To takhle jednou keška byla jenom 500 m, tak jsme sjeli z cesty a vydali se za šipkou“

2) Dobrodružství

Pohybovat se v neznámé krajině jenom s mapou a GPSkou mě hrozně baví. Hledat záchytné body, odhadovat vzdálenosti a určovat směr je docela zábava. Při dohledávání se ještě musíte chovat co nejvíc nenápadně a reakce okolních mudlů mohou být velmi zajímavé. Třeba na jedné kešceuprostřed křižovatky jsem věděl, že to musí být v kameném podstavci. Po hodině nenápadného hledaní jsem se naštval, začal jsem se plazit po kolenou okolo podstavce a odsunovat kameny. Přišla ke mně rozlícená paní: „To tady chcete rozebrat nebo co?“ „Ne promiňte já tu jen hledám takový poklad…“. Zděšeně se na mě podívala a zdrhla :)

Nejsou ale jenom tradiční kešky, existují také multi keše a mystery keše. Při multinách jdete od stage ke stagi, na místě zjišťujete indicie, které vás posunou dál a adrenalin narůstá. Na jedné multině jsem třeba měl od majitele jednoho penzionu vyzvědět, jak se jmenuje jeho pes a podle toho dopočítat souřadnice :)

Mysterky mě baví ještě víc, většinou musíte doma něco vyluštit, abyste vůbec získali souřadnice. Musel jsem třeba rozluštit tajemství mayského písma , pomocí speciálních brýlí a ultrafialového světla přečíst písmo psané neviditelným inkoustem nebo rozluštit tajemnou šifru z druhé světové války.

3) Rozšíření obzorů

Keše nejsou na ledajakých místech. Ten, kdo kešku zakládá Vám chce zpravidla něco ukázat, nějak Vás pobavit nebo poučit. Díky geocachingu jsem se podíval třeba na taková místa jako místo, kde se opravdu odehrála vražda ze seriálu Případy Majora Zemana – Studna, hrad Karlík , ostrovuprostřed Vltavy, na který se dá dostat jenom lodí, skalní útvar Ďáblova prdel nebo třeba vojenská pevnost Hanička . Těch míst je strašně moc, každá keška je jedinečná. Dokonce i v dobře známých lesích bezprostředně kolem mého domova jsem se dostal na krásné vyhlídky , o kterých jsem neměl ani tušení.

4) Možnost získat nové přátele

Komunita českého geocachingu exponenciálně narůstá, odhadem hraje geocaching v česku cca 10 000 lidí. Nemluvím o světě, protože geocaching je hra celosvětová a počet hráčů na celém světě se určitě počítá ve stotisících. Už hodněkrát se mi stalo, že jsem u keše potkal jiné kačery, skvěle si s nimi pokecal a obešel třeba ještě pár dalších keší. Jádro komunity tvoří hlavně třicetiletí programátoři a rodinky s dětmi, ale blýská se na lepší časy, stále více se objevují i mladí lidé a holky .

Komunita pořádá taky tzv. eventy, jako tradiční geopivo , nebo originální geoskořápky , kde se tito lidé sejdou, pokecají, vymění si travelbugy a dokonce si mohou tento event i zalogovat. S kámošema se třeba v květnu chystáme na první velký český geozávod – v určitém prostoru se naráz zveřejní přibližně 40 keší a kdo jich najde víc vyhraje.

5) Upevnění stávajících přátelství

Pokud se Vám podaří nadchnout pro geocaching i vaše stávající přátele, vše vás hned bude víc bavit. Mě se to podařilo a tak jsme zažili hodně geovýletů, hromadných odlovů po Praze a při tom jsme zažili spousta zážitků, které nás všechny posílily a upevnily naše přátelství. A věřte že nadchnout někoho pro geocaching je snadné. Vemte ho párkrát na nějakou keš, nejdřív na tradiční, pak zkuste nějakou zajímavou multi, poraďte mu jak najít nějakou svojí keš bez GPS jenom za pomocí mapy.cz a uvidíte, že do týdne bude hledat kde nejlevněji sehnat GPSku :) A jakmile už někdo pokročí tak, že má svojí vlastní GPSku (i když tvrdí že to je jenom PDA pro navigaci v autě), geocaching už ho nepustí…Pak i oni začnou zakládat svoje vlastní kešky, budete se vzájemně předhánět kdo bude mít víc FTF a jednou třeba svému kámošovi nadělíte k dvacetinám místo dárku dobrodružnou kešku a on bude mít děsnou radost :)

6) Názorná ukázka praktického využití nejmodernějších technologií

Když jsem byl dítě, vždycky jsem si představoval, jak na mapě bude vidět, kde se doopravdy nacházím a jakým směrem se pohybuji. Nakonec mám vlastní GPS a ona to je pravda! Navigace s GPS je pohodlná a pro takové technické hračičky jako já neodolatelná. Na geocaching používám svojí Nokii 6681 s Bluetooth GPS modulem, skvělý software SmartComGPS a kvalitní turistické neskenované mapy od Shocartu. Kromě slabé výdrže baterky mobilu si to nemůžu vynachválit.

Geocaching se navíc organizuje výhradně pomocí internetu, denně sleduji nejnovější kešky v ČR a kochám se svým profilem s detailními statistikami ulovených keší. Geocaching prostě využívá maximum ze spojení internetu a satelitní navigace, např. pokud nemůžu keš najít, zapnu mobilní Operu a na wapových stránkách zjistím nápovědu nebo logy předchozích nálezců.

A nejen to…

U geocachingu totiž platí, že čím víc máte keší, tím víc vás to bude bavit. Budete vyhledávat to „předkeškové vzrušení“, kdy jste tak 200 m u keše a ta vzdálenost se pořád snižuje…Možná dopadnete jako někteří závisláci, kteří mají u sebe vždy GPS a práznou keš (co kdyby náhodou narazili na krásné místo, které si keš prostě zaslouží). Takže pokud se chcete mít zajímavého koníčka, který Vás vždy nějak překvapí, neváhejte a začněte s geocachingem!

ČVUT FEL STM – náročný první semestr

2007-01-30T04:34:00.000+01:00

Právě jsem úspěšně dokončil první semestr ve zbrusu novém studijním programu Softwarové technologie a management na ČVUT – Fakutě elektrotechnické. Chtěl bych se s vámi podělit o svoje dojmy z této školy a jednotlivých předmětů. Chtěl bych tak pomoci hlavně ještě nerozhodnutým zájemcům o studium informatiky v Praze a okolí.

Už na střední škole mě hodně zajímalo programování a počítače a těšil jsem se, že na vysoké škole konečně svoje dovednosti uplatním, rozvinu a stanu se odborníkem. Jenomže jakou školu vybrat? V Praze jsou čtyři hlavní možnosti – ČVUT FEL, MATFYZ, VŠE a zemědělka. Ani jedna z možností se mi nelíbila. Chtěl soustředit jenom na informatiku a ne na informatiku v rámci (elektrotechniky, matiky, ekonomie nebo zemědělství). Pak jsem ale víceméně náhodou narazil na informaci, že se na FElu otevírá nový studijní program zaměřený na software a bylo jasno.

Na FEL jsem se dostal bez přijímaček, podmínky byly docela mírné. Tenhle rok se to zpřísnilo, ale stejně zkoušky jsou prý hodně v pohodě. Zápis na mě působil dosti zmateně, tahle škola mě připadala hrozně velká a neosobní, ale to je asi dojem každého studenta co přijde na vysokou školu. Nejvíc mě naštvalo 7hodinové (!!!) čekání ve frontě na průkazku studenta. Pak ale začal semestr a začalo se mi tu líbit. Popíši teď jednotlivé předměty, které jsem v tomto semestru studoval:

Matematika 1: kreditově nejtěžší předmět, oblíbený strašák studentů. Ukázal se ale pravý opak. Na přednášky jsme měli naprosto skvělého docenta Habalu, který dokázal vše hrozně dobře vysvětlit a dokázal i udržet koncentraci studentů sem tam nějakým matematickým vtipem. Matematika nakonec byl jediný předmět, u kterého jsem se pravidelně zúčastňoval přednášek. Navíc učivo bylo jenom rozšíření matematiky střední školy, takže student gymnázia dokázal vklidu "držet krok". Na perfektně zpracovaných stránkách předmětu docent Habala zveřejňoval studijní materiály, vzorové písemky i příklady na procvičení, podle kterých se šlo všechno krásně a bezbolestně naučit. Trojku jsem měl zajištěnou už z bodů ze semestru, u zkouškové písemky jsem si to vylepšil na dvojku, k ústní jsem vůbec nemusel.

Elektrotechnika pro Informatiky: Tohle byl předmět, kterého se všichni nejvíc báli. Tento předmět tu je víceméně proto, abychom mohli říct, že jsme taky vystudovali elektrotechnickou fakultu. Je to takové povinné minimum, průřez učiva elektrotechniky na FELu. Na tento předmět bude ještě navazovat jeden předmět v dalším semestru a pak už se hardwarem víceméně nebudeme zabývat, takže myslím že to problém není. No takže protože jsme všichni softwaráři, naháněl nám tento předmět hrůzu. Na přednáškách jsme hráli CS, na cvičeních jsme simulovali elektrické obvody na počítačích, ale nikdo nechápal proč to takhle zrovna funguje. Předmět se ale nakonec ukázal jako jeden z nejlehčích, protože bylo zveřejněno 132 otázek na písemnou zkoušku, z nichž 20 bylo ve zkouškové písemce. A to už není problém se naučit…

Algoritmizace: Konečně pořádný „softwarářský“ předmět :)Měl být původně pojat jako výuka algoritmů teoreticky, ale nakonec se z toho vyvinula především výuka programovacího jazyka Java. Na začátku se totiž nepodařilo rozdělit studenty na začátečníky a pokročilé a musel se brát ohled na obě skupiny. Mě osobně praktičtější přístup vůbec nevadil, konečně jsem pochopil objektové programování a osvěžil si i zásady některých jednoduchých algoritmů. Důležité pro tento předmět bylo neflákat to v semestru, dostávaly se body za aktivitu ve cvičeních, za domácí úkoly, za test u PC a za semestrální práci. Jelikož už programovat umím, nebyl pro mě problém získat dostatek bodů a na zkoušku jsem vůbec nemusel, dostal jsem dokonce za 1.

Úvod do operačních systémů: Na tenhle předmět jsem se jako linuxový začátečník těšil, protože měl studenty seznámit hlavně s operačním systémem Unix. Myslím že skutečně splnil svůj účel, zjistil jsem jak Unix může být v určitých případech velmi užitečný. Protože jsme ale úplně nový studijní program, předmět byl trochu nedomyšlený. Na písemku bylo hrozně málo času a nesměly se používat počítače, což znamenalo učení se příkazů nazpaměť i s přepínači, což je jistě kravina. Hned při druhé písemce jsme už mohli používat jak počítače, tak libovolnou literaturu nebo poznámky. S poměrem náročnosti písemek na krátkou dobu jsme ale měli problém dál. Prakticky se to nedalo stihnout, pokud jste nebyli linuxový veteráni. Jeden spolužák si tedy stěžoval na fóru fakulty, my ostatní ho podpořili a garant předmětu nám napsal mail, že se s námi chce osobně sejít a problém řešit. Podařilo se nám časový limit zdvojnásobit a ještě byla zavedena náhradní písemka, kterou si student mohl napsat místo jedné písemky s nejmenším počtem bodů. Tento přístup mě velice příjemně překvapil, ukázalo se, že FEL není až tak neosobní škola…Jo jinak s novými podmínkami už také nebylo tak težké získat dostatek bodů a zkouška mi byla také odpuštěna…

Úvod do algebry: Tenhle předmět byl takový nenápadný, ale za to zákeřnější. Skoro nikdo to nechápal, na přednášky se nechodilo, na cvičení se jenom zíralo…Úvod do algebry pokrývá teorii Lineární algebry, což je taková hodně abstraktní matematika, bez viditelného praktického využití. Ke konci semestru jsme se i k praktickému využití trochu dostali, ale jenom letmo. Bohužel předmět byl zaměřen spíš teoreticky. Nestačilo se naučit, jak se počítají příklady, ale bylo nutné zvládat i definice a důkazy. Protože jsem se s tímto přístupem setkal poprvé, dalo mi to docela zabrat. Zkouška nešla získat ze semestru, na trojku bylo nutno polovina bodů ze zkouškové písemky. Tak 50% lidí písemku na první pokus nedalo, algebra je zkrátka v prvním semestru vyhazovací předmět. Já to naštěstí dal, ale na lepší známku než 3 jsem neměl nárok vzhledem k tomu, že důkazy nejsou moje silná stránka. Ale myslím, že vzhledem k tomu že jsou 3 pokusy tak všichni algebru nějak umlátí a i kdyby ne, je za ní jenom 5 kreditů, takže se dá i bez ní vyžít.

Angličtina: Při rozřazovacím testu jsem se dostal do nejlepší skupiny angličtiny. Ze začátku mě to dost zaskočilo, protože většina lidí v mé skupině mělo nějaký mezinárodní certifikát a mluvili líp něž já. Měli jsme ale výbornou profesorku Procházkovou, která nám vše dokázala vysvětlit a pomoci nám. K předmětu byly totiž velmi špatně připraveny materiály. Většinou nějaký odborný článek nalezený někde na internetu, vytržený z kontextu a na něj napasováné nějaké cvičení. V první půlce semestru se dělaly články ekonomického zaměření, což padlo úplně mimo nás, protože jsme většinou ani nevěděli, co ty ekonomické termíny znamenají v češtině. Naštěstí se toho naše profesorka dobře zhostila, nezabíhala zbytečně do detailů a vybrala jenom ty slovíčka, které jsou skutečně potřeba. V druhé polovině už to byly články technického rázu, což už nás bavilo, protože jsme tomu částečně rozuměli. V opakovací hodině nás paní profesorka výtečně připravila na nadcházející zápočtový test a zápočet pak dostal každý z naší skupiny.

Tělocvik: Co dodat, tohle je asi na každé škole stejné, musím ocenit velmi bohatý výběr sportů, já si vybral plavání a opravdu jsem se naučil základní plavecké styly i si zablbnul ve vodě…

To by tak bylo k předmětům v tomto semestru, v dalším semestru mě čekají tyto předměty: Tělesná výchova, Anglický jazyk 2-2, Tvorba elektronické dokumentace, Právní aspekty podnikání, Objektové modelování, Programování v jazyku Java, Struktura a architektura počítačů, Technologie pro web a multimedia. To vypadá zajímavě, co myslíte?

V dalším ročníku budu zařazen do jednoho s oborů podle svého výběru: Softwarové inženýrství, Web a multimedia nebo Manažerská informatika. Výběr předmětů je také zajímavý více v oficiálních studijních plánech .

Nyní se podívám i na jiné než čistě akademické aspekty studia: Především bych chtěl vyzdvihnout, že všechny materiály pro tento semestr byly k dispozici na webu v elektronické podobě. Nemusel jsem si kupovat jediná skripta. Když už jsme u těch financí, dostal jsem také slušné ubytovací stipendium, jelikož nebydlím v Praze a také dostanu prospěchové stipendium a to jsem se ani moc nenadřel. Kolej lze prý také sehnat docela v pohodě za cenu od 2000 za měsíc, takže náklady na studium jsou celkem v pohodě.

FEL má prostory na Dejvické a na Karlově náměstí. Prostory na Dejvické jsou velmi dobře vybaveny, samotná budova nic moc, ale posluchárny jsou moderní, všude projektory, zásuvky, pohodlné sedačky. Je zde spousta počítačových laboratoří s velmi výkonným hardwarem, po celém FELu je pro studenty zdarma rychlé Wi-Fi připojení k internetu. Na Dejvicích je taky moderní menza s výběrem okolo 7mi jídel, jídlo stojí okolo 30ti korun. Areál na Karlově náměstí je trošku „historičtější“, co se ale týká počítačového vybavení nebo bufetu tak všechno v normě.

Abych jenom pořád nechválil, uvedu i věci, co mě na FEL STM vadí. Především absence seznamovacího kurzu na začátku. To je myslím skvělá věc, která uvede středoškoláky do vysokoškolského života, proběhne i zápis a student získá nějaké ty kamarády. Na FELu je to trochu kompenzováno tím, že první semestr byl rozvrh automaticky generovaný a tedy jsem chodil se stejnými 30ti lidmi na stejná cvičení – o kamarády nebyla nouze. S tím ale souvisí další nevýhoda – ten automaticky generovaný rozvrh. Do STM vzali moc studentů, takže nejsou prostory a musí se učit od půl osmé ráno do půl osmé večer. To ranní vstávání, večerní ponocování nebo naopak velké „díry“ v rozvrhu byly děsné…Ale od tohoto rozvrhu si již sestavujeme rozvrh sami takže všechno bude OK. No a nakonec klasický nešvar FELu – minimum holek. I když blýská se trochu na lepší časy, STM je pro holky přitažlivější, protože se tu dá studovat třeba Počítačová grafika. Já jsem měl v kruhu 3 holky, což docela šlo. Navíc tyhle holky byly z nás nejpilnější, neflákaly to jako my a mají ještě lepší studijní výsledky než většina kluků. Takže holky, pojďte na STM, budete tu opečovávané! :)

Na závěr bych FEL porovnal s jeho největšími pražskými konkurenty – Matfyzem a Ekonomkou. Mám kámoše na obou školách a tak mám určitý, byť velmi subjektivní názor. Na Matfyzu to je prostě nářez. Musíte se učit tuny definic, pohybovat se v abstraktních výšinách, na počítač si vůbec nesáhnete, když už se programuje tak na papír. Jste rádi, že dáte zkoušku na třetí pokus. Takovou školu bych studovat nechtěl. Sie když patříte k nejlepším, můžete pak dělat co chcete, ale patřit k nejlepším na Matfyzu je hodně těžké a průměrný student si chce také užívat studentského života, ne?

Ekonomka je zas druhý extrém. Informatika je tam tak půl napůl s ekonomií, musíte se učit pro mě zbytečné zákony a paragrafy. Programování a matika se tam berou dost povrchně, znalosti z ekonomky podle mě úplně nestačí na povolání špičkového programátora. Můj názor ekonomku tedy zůstává „nejtěžší gympl v Praze“, pokud se chcete flákat a vaše vysněné povolání je manager přes IT, jděte na ekonomku. Mě by to nebavilo.

FEL STM podle mě představuje rozumný kompromis mezi Matfyzem a ekonomkou. Tolik se nenadřete, ale zároveň se dozvíte zajímavé věci, učení vás bude bavit a získané znalosti zúročíte. Výuka je zaměřena prakticky a za použití nejmodernějších technologií. Elektrotechniky je jenom nezbytné minimum a počítačové předměty jsou velmi kvalitní a připraví vás na okamžitý vstup do praxe. Rozhodně tedy můžu studentům zajímajících se o informatiku FEL STM jenom doporučit. Pokračování po dalším semestru :)