Deník sira Halisa

VirtualBox: síťování

2011-12-10T03:20:00.000+01:00

Při práci s VirtualBoxem je občas potřeba nastavit přístup k síti i pro virtualizovaný systém. VirtualBox ale nabízí hned několik poměrně neintuitivních způsobů jak toho dosáhnout. Pojďme se na ně tedy podívat.
Každá virtuální síťová karta má k dispozici celkem 8 různých režimů.

Nepřipojeno

V tomto režimu se síťová karta chová jakoby nebyl připojen síťový kabel. Po pravdě mě moc nenapadá k čemu by se to dalo použít.

Pokud se chcete pouze připojit na Web, stahovat soubory, prohlížet e-maily atd. vystačíte si s tímto režimem. Tento způsob ale přináší drobná omezení při použití Sdílení ve Windows.

Síťový most

Tento režim je vhodný pro různé síťové simulace, servery, a tak dále. V tomto režimu si VirtualBox vyměňuje datové pakety přímo s vaší síťovou kartou.

Vnitřní síť

V tomto režimu vytvoříte síť pouze mezi virtualizovanými stroji. Do této sítě pak nebude mít přístup žádná aplikace z hostujícího stroje, ani z vnějších sítí.

Síť pouze s hostem

Tento režim vytvoří síť obsahující hostující stroj společně s virtualizovanými systémy.

Obecný ovladač

Speciální režim umožňující sdílení fyzické síťové karty mezi hostujícím strojem a virtualizovaným systémem.

Další informace naleznete přímo v oficiální dokumentaci.

Nahrávání dění na obrazovce

2011-10-24T19:42:00.000+02:00

Hledáte li na Linuxu něco, čím nahradit například rozšířený Fraps (čili nástroj pro nahrávání dění na ploše) nemusíte v Linuxu zacházet do žádných extrémů. Spíše naopak - vystačíte si ze základními nástroji.Nejprve je důležité zjistit rozlišení obrazovky. To provedeme pomocí programu xdpyinfo a pár dalších nástrojů pro zpracování textu.

xdpyinfo | grep 'dimensions:'|awk '{print $2}'

Poté už jen stačí toto rozlišení předat programu ffmpeg, který bude zaznamenávat veškeré dění na disleji (v našem případě na displeji :0 ).

ffmpeg -f x11grab -s `xdpyinfo | grep 'dimensions:'|awk '{print $2}'` -r 25 -i :0.0 -sameq /tmp/out.mpg

androidVNC & x11VNC

2011-10-03T21:53:00.000+02:00

Bylo nebylo, zjistil jsem že mám na koleji veřejnou IP a doménu 4. řádu. Rozhodl jsem se tedy, že si zprovozním nějaký dálkový přístup z HTC Wildfire do svého notebooku, který během výuky nechávám na koleji. Původní přístup přes ConnectBot a OpenSSH byl samozřejmostí, a nastavení bylo hotovo během chvilky. Problémy nastaly až při instalaci x11VNC.
x11VNC jsem nainstaloval a nastavil podle Gentoo Wiki. Konkrétně x11VNC spouštím ručně přes SSH ve Screen (aby zůstal běžet i po odpojení). V souboru ~/.x11vncrc mám následující:

forever # daemon zůstane bezet i po odpojeni

loop    # spusti vnejsi smycku, ktera pri padu zrestartuje daemona

shared  # muze se pripojit vice klientu zaroven

avahi   # VNC server se propaguje pres Avahi

rfbauth /home/halis/.vnc/passwd # soubor s heslem

display :0  # display na ktery se pripojuje

Největší problém jsem měl s nastavením hesla. Nevšiml jsem si totiž, že po použití příkazu vncpasswd se heslo zaokrouhluje na maximálně 8 znaků.

Thunderbird, OOo

2011-09-07T23:51:00.000+02:00

Jednou za mnou přišel známý s problémem. Po otevření přílohy e-mailu (Thunderbird) nemohl upravovat obsah souboru, protože byl otevřený jen pro čtení. (OpenOffice/LibreOffice).
Toto není chyba, ale záměrná vlastnost, která lze ovlivnit v Thunderbirdu, konkrétně v nabídce:
Předvolby => Rozšířené => Obecné => Editor předvoleb

klikneme pravým tlačítkem a přidáme novou proměnou (Logická hodnota/Boolean) kterou nazveme:

browser.helperApps.deleteTempFileOnExit

a její hodnotu nastavíme na false.

sudo: základní nastavení

2011-04-15T20:24:00.001+02:00

sudo je jméno nástroje, který vám umožní provést zadaný příkaz jako jiný uživatel (defaultně jako root). Někdy ale není defaultně nainstalován, natož nastaven. Jedno takové základní nastavení vám teď předvedu.

Nejprve balíček sudo nainstalujeme:
# aptitude install sudo
Následně musíme upravit konfigurační soubor, který upřesňuje kdo a jak smí sudo použít. Podrobný návod naleznete například zde. Pro editaci konfiguračního souboru se používá příkaz

# visudo

který otevře konfigurační soubor ve vašem defaultním editoru, a zároveň kontroluje správnou syntaxi při ukládání.

Pokud chcete jedné skupině uživatelů umožnit pomocí sudo pracovat jako root, bude konfigurace vypadat nějak takto:

# cat /etc/sudoers

# /etc/sudoers

#

# This file MUST be edited with the 'visudo' command as root.

#

# See the man page for details on how to write a sudoers file.

#

Defaults    env_reset

# Host alias specification

# User alias specification

# Cmnd alias specification

# User privilege specification

root    ALL=(ALL) ALL

# Allow members of group sudo to execute any command

# (Note that later entries override this, so you might need to move

# it further down)

%sudo ALL=(ALL) ALL

#

#includedir /etc/sudoers.d

Klíčový je řádek 3. řádek odspodu. Definuje, že všichni členové skupiny "sudo" (někdy se také setkáte se skupinou "wheel") mohou používat příkaz sudo.

Poslední drobností je přidat budoucí oprávněné uživatele do skupiny "sudo" (nebo "wheel", případně jiné):

# usermod -a -G sudo uzivatelske_jmeno

Automatické připojení disků při bootu

2011-04-03T16:20:00.003+02:00

Protože mám v PC další SATA disk, který chci automaticky připojit po startu, začal jsem si zjišťovat co a jak.

Celé připojování má na starost soubor /etc/fstab, ve kterém je na každém řádku jedno zařízení, které se má po startu připojit.

Pro označení daného oddílu můžeme použít:

označení blokového zařízení (/dev/sda1)
NFS označení (server:/cesta/ke/slozce)
označení jmenovkou (LABEL=Fleshka)
označení univerzálním identifikátorem (UUID=3084FF4A84FF1158)

Použití UUID nám zajistí připojení správného oddílu i při náhodném prohození disků na řadiči (na rozdíl od první metody) a zároveň je mnohem víc odolná vůči duplicitním názvům, kdy mají dva oddíly stejnou jmenovku.
UUID zjistíme buď v adresářové struktuře v /dev/disk/by-uuid/, nebo pomocí příkazu:
# blkid
/dev/sda5: UUID="154a1b13-9abb-4a8d-81f9-4689db677162" TYPE="crypto_LUKS"
/dev/sdb1: LABEL="Henry" UUID="7a7a5633-1ba0-472a-8742-3e7fe2813f6d" TYPE="ext4"
/dev/sda1: UUID="cc43ed29-42d6-4728-a633-4bea5a63c952" TYPE="ext2"
/dev/mapper/sda5_crypt: UUID="CDSwjR-ffgf-KmyS-bb7w-gfAW-jyts-XqhUqr" TYPE="LVM2_member"
/dev/mapper/holy_LVM-root: UUID="12c32d2f-e9d4-401b-b36e-19a805b56b94" TYPE="ext3"
/dev/mapper/holy_LVM-swap_1: UUID="4834306c-9ce1-4487-aa9f-8069af3b8b07" TYPE="swap"

Ve výpisu najdeme požadované zařízení, v našem případě /dev/sdb1, a UUID přepíšeme do /etc/fstab.
Můžeme také požít tento příkaz:
# blkid | grep Henry >> /etc/fstab
který nám na konec souboru /etc/fstab připíše ono zařízení. Dál už stačí jen soubor upravit tak, aby onen řádek vypadal třeba takto:
UUID=7a7a5633-1ba0-472a-8742-3e7fe2813f6d /home/henry ext4 auto 0 3

Jak převést soukromý klíč z ssh-keygen do PuTTY

2011-04-01T19:01:00.003+02:00

Pokud jste si vygenerovali váš pár klíčů (veřejný a soukromý) v programu PuTTY, a chcete váš privátní klíč (který jste obdrželi ve formátu *.ppk) používat i na unixovém systému, stačí prostě jen v programu PuTTYgen zvolit Conversions => Export OpenSSH key. Pokud jste ale klíče vyrobili v ssh-keygen, není konverze do formátu *.ppk až tak snadná. Nebo to tak alespoň vypadá.
Řešení jsem nalezl zde. Musíte na daný stroj nainstalovat balíček putty-tools. Pak už stačí jen příkaz:

puttygen /cesta/k/ssh-gen-soukromemu-klici -O private -o /cesta/k/putty-formatovanemu-soukromemu-klici 

Bohužel jsou zatím podporovány jen šifry DES, EDE3 a CBC

Google Latitude

2011-03-30T22:30:00.000+02:00

Začal jsem používat službu Google Latitude, která podle informací o mé poloze například upravuje výsledky vyhledávání (počasí, program kina, atd.). Ukázku můžete vidět napravo. V případě, že někteří vaši přátelé službu také používají, můžete si je přidat do seznamu přátel v této službě, což jim umožní vidět vaši pozici (záleží na vašem nastavení služby).

Získání klíče MS Windows nebo MS Office

2011-03-17T08:49:00.000+01:00

Bylo nebylo, jednou se mi dostal pod ruku notebook na přeinstalaci. Bohužel z nějakého důvodu neměl COA štítek. Nechtěl jsem se pouštět do ilegálních vod, tak jsem začal zjišťovat, jak z nainstalovaného systému licenční klíč dostat.
Po chvíli hledání jsem narazil na Product key finder for Windows 7, Office 2010, který dokonce umí vyexportovat licenční klíče do txt souboru, třeba na flashku.

Firefox 4 a about:config k obrazu svému

2011-01-27T21:38:00.000+01:00

Když jsem začal používat Firefox 4 (beta 7), poměrně jsem si užíval nové funkce panorama. Bohužel bylo její užívání znepříjemňováno záseky při vykreslování různých nepotřebných animací. Když jsem si našel chvilku, odhodlal jsem se do toho zasáhnout.
Otevřel jsem stránku about:config a přepnul hodnotu browser.panorama.animate_zoom na false.
Tato změna se projevila poměrně dost (zajímavý benchmark, viďte). Další doporučené změny pro rychlejší browsení najdete například zde.

Instalace Win 7 z USB flash disku

2011-01-12T23:17:00.001+01:00

Když se mi pod ruku dostal netbook Samsung N150 (děsný křáp mimochodem), měl sem v plánu pouze reinstalaci na Ubuntu, se kterým jsem měl z netbooku Lenovo dobré zkušenosti. Z nějakého důvodu se ale objevil problém se zprovozněním 3G modulu, který na Lenovu fungoval. Kvůli časovému presu jsem se tedy rozhodl pro instalaci Windows 7.

Vzhledem k tomu, že Samsung N150 nedisponuje optickou mechanikou, poohlížel jsem se po nějakém programu podobnému UNetbootin. Po vyzkoušení různých programů, které povětšinou nefungovaly, jsem narazil na návod, který vyžaduje pouze použití konzole (všechny příkazy podrobně rozepsány) a následné kopírování souborů. Třešnička na závěr - 3G modul nefunguje ani s Win 7 protože mi Vodafone stále nedodal potřebný ovladač.

Formátování disku NTFS na ext4

2010-11-30T22:14:00.000+01:00

1TB 3,5" SATA disk původně sloužil jako síťové úložiště programů, filmů apod. v desktopu s Win XP. Rozhodl jsem se přesunout ho do svého serveru, na kterém běží Debian Lenny. Kvůli kompatibilitě ale bylo jasné, že bude mnohem lepší sáhnout po jiném souborovém systému. Proto jsem se rozhodl přeformátovat jej z NTFS na ext4. Problém mi však dělalo těch 650 GB dat, která bych formátováním ztratil, a neměl jsem, kam je schovat.
Rozhodl jsem se tedy pro drastické řešení - stávající souborový systém (oddíl) zmenšit, ve vzniklém volném prostoru vytvořit ext4 oddíl, na něj přesunout část dat, a celý postup opakovat. Když jsem se do toho pustil, tušil jsem že to nebude nic příjemného, ale své oblíbené live distribuci GParted jsem (právem) plně důvěřoval. Ve výsledku jsem na notebooku nabootoval do GParted, přes USB/SATA převodník připojil disk, a začal jsem. Požadovaná operace (zmenšení oddílu) se však protáhla na ukrutných 16 hodin ! Operaci jsem musel opakovat 4x, takže se mi víkend pěkně protáhl (GParted toho krom práce s disky moc neumožňuje, tak jsem musel chvíli přežít bez techniky). Každopádně, všem doporučuji raději data zálohovat jinam, a celý souborový systém změnit najednou.

Blue Man Group

2010-11-14T22:28:00.000+01:00

google gmail, calendar, docs

2010-11-11T14:27:00.000+01:00

Začátkem roku, když jsem samou nudou nevěděl co dělat, jsem začal zkoumat jak nejen sobě ale i spolužákům usnadnit studium a kvalitní přípravu na maturitu. Až dosud jsme pro sdílení materiálů (maturitní okruhy, elektronické zápisy z hodin, taháky,...) používali klasické služby jako Spolužáci.cz nebo ICQ. Co se týče organizace školního roku, kromě oficiálních událostí (svátky, pololetí,...) na stránkách školy putovalo vše ostatní přes ústní lidovou slovesnost. Díky tomu se poměrně brzo objevil efekt známý z tiché pošty, který byl umocněn obousměrností komunikace, a sice hromadná a celková nevědomost.

Nejprve jsem přišel s klasickým [papírovým] kalendářem na nástěnku ve třídě. Ten byl bohužel přístupný jen ze třídy, čili toho moc neřešil. Pak jsem narazil na službu Google Calendar která umožňuje sdílet kalendář mezi více osob, společně s efektivním nastavením pravomocí co se týče editace a prohlížení.

Následně jsem objevil službu Google Docs, která umožňuje stejně jednoduché a efektivní sdílení souborů. Jednoduchý strom adresářů, každý pro jeden předmět, nastavení sdílení některých materiálů jen pro lidi kteří se na nich podílejí (lenochům naše taháky neposkytujeme) a odkazování na jednotlivé soubory z kalendáře dávají dohromady ideální systém pro potřeby třídy. Obě služby jsou provázané k jednomu uživatelskému účtu a lze přidat i pravidelná upomínka přes mail nebo SMS (bezplatně), případně rovnou nastavit synchronizaci s některým z mnoha podporovaných mobilních zařízení.

firefox sync - sdílení historie a záložek mezi více pc

2010-11-11T14:01:00.000+01:00

Protože se dostávám k nejrůznějším počítačům, které mi umožňují přístup na internet, začal sem se poohlížet po nějakém způsobu, jak sdílet záložky a navštívené stránky mezi jedotlivými počítači. Řešením je použití doplňku Firefox Sync (dříve známý jako Weave Sync).
Po standartní instalaci následuje vytvoření uživatelského účtu (požaduje pouze přihlašovací jméno a heslo) a dále se zeptá na šifrovací frázi, která se na server nebude ukládat, ale použije se pro lokální zašifrování (a při dalších synchronizacích také rozšifrování) vašich dat. Synchronizace se provádí v pravidelném intervalu automaticky, lze však spustit i poklepáním na ikonu vpravo ve stavovém řádku.

špatné a dobré HTTPS stránky

2010-11-11T00:35:00.001+01:00

Poté co jsem zjistil, jak jednoduché je ukrást data ze sítě, vydávat je za vlastní, a tak se dostat na cizí účet na mailu nebo na facebooku, jsem začal všechny služby používat přes zabezpečený protokol HTTPS. Shodou okolností jsem také narazil na tento zápisek o tom, jak rozeznat bezpečnou stránku od nebezpečné. Doporučuji se tímto řídit přinejmenším při použití Internetbankingu, nejlépe ale pořád.

ssh autentizace pomocí klíčů

2010-11-10T23:30:00.006+01:00

Z velké části pomohl tento článek. Postup pro linux je bohužel až v posledním odstavci, a než jsem k němu došel, byl klíč už splácán pomocí PuTTY. Nakonec ale funguje tak jak má, a to je hlavní.
Po zadání:
$ ssh google.com
následuje automatická autentizace pomocí klíčů.

EDIT: ukázalo se že běžné klíče z PuTTY nefungují bez úpravy. V souboru authorized_keys je pro každý klíč jeden řádek. Zapisujeme nejprve typ klíče, potom samotný veřejný klíč, a za něj volitelně komentář. Tedy například:

ssh-rsa AAAAB3NzaC1yc2EAAAADAQABAAABAQDSTL3cEZbvtnLDIXvD8py1bfhrKtkgpuOG1iTqFi4SyJliFLnV8wP5BwN+IjMbmSY7zz0qPn6JqCzsdLNrANuSnQcI5APluPTz8Yh+JBTckGOfRGC6jhSnbNsXjrmrRN/lVfTjUmMY/pXOTYTidu9OTzTfItTjNeMvffHrpLyn35qYsiFPMVBNX16IhFMgAtNhek8HAY8h2VEnMwT7qa0GAAIjQTHbADlu1SYZeG88k9MwCLi6HiZZrqdWTSLLMceGNUBr66iMNfcHkbgr02UbKKmoOysZqFiQURnctlwFyw0e07cFt45l1mnGNKjxDBE9BYquGvNj84PVxKFrwe43 root@holy

(to vše na jednom řádku)

0. příspěvek

2010-11-10T23:07:00.001+01:00

Založil jsem tento blog, abych zde publikoval co mě napadne. Enjoy it. Deal with it.