V březnu jsem si pak zajel do Ústí nad Labem na koncert Es s Chief Bromden. A už tehdy prosákla informace o novém albu, které se chystá. Nekonečné čekání skončilo v pátek 13. září, kdy vyšlo album „Pokud vím, co mám“ u společnosti Indies Scope. Po několikátém poslechu zodpovědně píši, že se jedná o skvělé hudebně vyzrálé album.

Koncert trval bezmála osmdesát minut a zaznělo pouze osm písní. Bylo to způsobené tím, že to nebylo samostatné turné islanďanů, ale předskakovala jim pro mě neznámá kapela SOM a poslední zahrála švédská Katatonia. Proto ani nebyl prostor pro přídavek a ihned jak muzikanti zmizeli z pódia už technici bleskurychle připravili fidlátka pro Katatonii. Setlist je na konci článku a poskládán napříč všemi alby mimo mého velmi oblíbeného „Berdreyminn“.

Setlist:

• Náttmál (Ótta)
• Köld (Ótta)
• Melrakkablús (Svartir Sandar)
• Rükkur (Endless Twillight of Codependent Love)
• Bloodsoaked Velvet (Masterpiece of Bitterness)
• Fjara (Svartir Sandar)
• Ótta (Ótta)
• Goddess Of The Ages (Köld)

Koncert zahájila domácí rock’n’rollová pecka Hejtman. Na kytaru zde působí Jakub Önslaughter (ex- Hellocaustor),  Ondřej Jáchym (ex- Fenris) a na bicí skvělý Martin Plechatý hrající momentálně i v našlapané kapele InVeins. Abych klukům udělal menší neplacenou propagaci takzde mimochodem působí bývalý členové dnes již pohřbených Victims – kytaristé Broňa a Standa, basák Vláďa, u mikrofonu pak Tomáš Hospodka. Třetího listopadu se poprvé představí veřejnosti na pódiu v místním Pecka music klubu.

Hudba Hejtmana je divoká jízda podobná s trochou nadsázky a přimhouřenýma očima ostravským divochům Malignant Tumour v dobrém slova smyslu Jasně Hejtman jsou mladší a sršící energií plus nechybí menší než větší množství slayerovských riffů od kytaristy obhospodařující stejný post u hlavní hvězdy večera, ale já to tam prostě slyším i ve zpěvu.

V přestávce mezi kapelami jsem si došel s vážně extra příšernou Plzní v zálohovaném kelímku v ruce ven před klub a potkal snad největšího fanouška Victims co znám – Karla, kterého jsem neviděl už drahně let. Nebylo to ten večer poslední milé setkání neboť sám se mi přihlásil basák Pepé dnes již neživých chomutovských industrialistů Kotel #26. Loni na punkové Hřebíkarně jsem ale slyšel na mobilu zpěváka Michala jeho zatím nepublikované songy, tak snad se z toho něco vyklube a jako bájný Fénix z popela povstanou. Hrozně bych to uvítal neb jsem neměl moc šancí Kotel vidět na živo… 

Debustrol začal za pár minut a trochu mě mrzí, že jsem netrefil natočit i legendární Kolinssův pokřik před začátkem první skladby. Trochu jsem se obával, že během průletu snad všech hitovek z různých desek nedostane na mnou milované demo Vyznání smrti, ale po Vidlov Chotětov zazněli Protest, Antikrist, Příchod zla a v přídavku po Zakuklencích i Údolí hádu a Vyznání smrti. To jsou klasiky, které si rád s chutí zařvu a pookřeje mé stařecké srdce.

Abych to shrnul. Večer to byl skvělý

Dorazil jsem na akci s menším zpožděním a přes peripetie u vstupu (neměl jsem vstupenku ) jsem stihl ještě pár songů od zahajujících Dilemma in Cinema ze Slaného. Ti mají za kytarou a u mikrofonu PP Cvoka též člena Totálního nasazení.

Po pěkně svižném punk rocku přišli na řadu netradiční punkáči Volant. Proč netradiční? No mají ve svém středu pro punk nezvyklý nástroj – saxofon. Ten snad používají jen stylově odlišní Dog Eat Dog a moje hodně oblíbená Schrödingerova kočka. Volant mě mile překvapili a dodnes si pod vousem békám hit Je to v hajzlu a je to v píči

Asi nebudu pokračovat ve výčtu kapel neb je vše jasné z přiložených fotek a každý tyhle dnes již punkové klasiky zná na dřeň. Mě na Hřebíkárně potěšilo, že jsem zde potkal členy dnes již anihilovaných chomutovských industrialistů Kotel #26. Vím slíbil jsem, že budu mlčet… ale to nejde. Jen naťuknu, že se něco chystá a navlastní uši jsem slyšel, že to bude stát za to. Tak jen budu držet palce, ať to neusne pod nánosem prachu.

V závěru jen podotknu, že celý festival se mi moc líbil a atmosféra pod pódiem byla hooodně divoká což potvrdí čtyři prsty z pěti mé levé nohy. Všechny kapely předvedli super výkony a člověk si s nimi jejich hity pěkně zahulákal až hlasivky dostali co proto Tak snad za rok zase…

Totáči měli začít od 22 hodin, proto jsme vyrazili hodinu a půl předem a stejně jsme docela slušnou dobu čekali. Já zatím sledoval a poslouchal v prostoru před městkou knihovnou/kulturákem obskurní uskupení Deviant a nevěřil co se dá v hudbě vyplodit. Kupodivu se to notně podnapilému publiku líbilo 3/4 rodiny (na rozdíl ode mě) pak šlo obhlédnout stánky a pouť.

Ještě, než Totáči vystoupili na pódium, dole pod ním to slušně vřelo a vzduchem létaly roztodivné věci. Během koncertu za tupého civění početné ochranky pod pódiem na mraky ožralý týpek hodil po Sváťovi prázdnou láhev od rumu, která naštěstí trefila odposlech. Ochranka začala reagovat až po Sváťově promluvě k tomu debilovi.

Totáči během koncertu přehráli snad všechny pecky z posledního alba Kazoo or Die a přidali i ze starší tvorby. Taková pecka Chaluhy, BalkánSka, Oceloví ptáci nebo přidávaný Černobílý svět jsou koncertní tutovky při kterých se člověk skvěle pobaví.

Abych nezapomněl, na koncert jsem vzal svou dceru, která tak zaujala místo koncertního parťáka po mé ženě

Záznam obsahuje skladby z posledního alba „1 0“:

• 1 – Abysme, abychom
• 2 – Jak je to směšný
• 3 – ++++
• 4 – Jistě, určitě

Na facebookovém profilu islanďanů Sólstafir sdíleli živák z radia Kexp. Už jsem na svoje stránky jeden před pěti lety sdílel, ale tento je hustě výbornej.

Jak interiérem, nádherným zvukem, tak i parádně nasnímaný mnoha kamerami. Setlist tvoří písně z posledního alba Berdreyminn až na „Necrologue“, která je z alba Köld (2009).

Playlist:
0:20 – Silfur refur
7:32 – Ísafold
12:34 – Interview
19:33 – Necrologue
29:04 – Bláfjall