Honza Holoubek - Piko

Děkujeme že čekáte

2012-02-13T15:56:00.000+01:00

...a že se sebou necháte jednat jako se substrátem, aneb další pokračování filipiky proti monopolnímu železničnímu dopravci. Tentokráte o zpožděních.

Pominu-li páteční hodinové čekání ve Staré Pace, v čekárně, která smrděla jak záchody v hospodě páté cenové kategorie (a někteří cestující proto dobrovolně čekali v desetistupňovém mrazu před budovou), zažil jsem dnes moc pěknou cestu do Brna, která mě přivedla na zamyšlení nad odškodněním cestujících, kterým se občas dráhy rády pochlubí.

Nejprve necháme promluvit drážní stránky (zdroj):

Jaké odškodnění dostanete?

25 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 400 Kč při zpoždění 60 až 119 minut

50 % z ceny jízdenky, pokud celková cena jízdného pro jednosměrnou cestu pro jednoho cestujícího činí nejméně 200 Kč při zpoždění 120 a více minut

Tolik ČD, teď si to spočítáme. Podle ceníku 1 musí běžný cestující urazit vlakem Českých Drah alespoň 310 kilometrů, aby projel 400 Kč. Při cestě z Prahy je to zhruba vzdálenost do Polomi na Severní Moravě (311 km, cca 3 hodiny 15 minut po koridoru) nebo z Brna do Liberce (312 km, 5 hodin 15 minut nejprve koženkovým rychlíkem, následně motorákem, případně třikrát přesedat). Jenže se bavíme o cestujícím, který nemá žádnou slevu na služby ČD.

Pokud vlastní takový cestující dráhami propagovanou IN-kartu a má aplikaci IN-25, musí se vydat alespoň na 416 kilometrů dlouhou cestu. Tak daleko je z Prahy do Bocanovic na Těšínsku (předposlední stanice před hranicí se Slovenskem, minimálně 4,5 hodiny ve vlaku, použijete-li Pendolino) nebo z Brna do Třebušic u Mostu (5 a půl hodiny ve vlaku, minimálně 2 přestupy).

S kartou IN-50, která stojí na rok 2.990 Kč a opravňuje Vás k cestám za poloviční ceny, musíte tudíž urazit dvojnásobek toho co běžný cestující, abyste vůbec mohli po cestě počítat s nějakým odškodněním. Tj. podle propočtů je to 620 kilometrů - zhruba vzdálenost z Chebu do Bohumína. Nějakým záhadným způsobem ale online kalkulačka jízdného neumí za jízdenku se slevou IN-50 napočítat více jak 383 korun. Tím pádem nemáte při cestě přes celou republiku, která i s pendolínem trvá minimálně 7 hodin a zpoždění, které dosáhne skoro 2 hodin nárok na nic. Majitelé zákaznické karty, kteří by se měli cítit jako preferovaní zákazníci tedy v konečném důsledku ostrouhají.

Většina zpoždění, která nejvíce otravují lidem život ovšem nepřesáhne půl hodiny a rozhodně se nekoná na dálkových trasách. Příklad z dnešního rána. Spojení Hradce Králové a Pardubic zajišťují kolem 7 hodiny ranní rychlík a spěšný vlak, jedoucí asi ve 20 minutovém intervalu. Rychlík 70 minut zpoždění, spěšňák 20. Rozvázané přípoje, studenti přijíždějící pozdě do školy, pasažéři ze dvou spojů namačkaní do dvou vagónů. Takových situací se denně stává jistě mnoho a myslíte že ČD někoho odškodní? Děkujeme, že jezdíte s námi.

Mimochodem - proč České Dráhy nemají oficiální profil na Twitteru? Protože by se na sebe nic hezkého nedozvěděly. Při dnešní cestě jsem zpožděným spěšňákem dojel z Hradce do Opatovic, kde se vlak zastavil a vypnul motor. Tož jsem si postěžoval na Twitteru s hastagem #ceskedrahy. Asi o minutu později jsme byli z vlaku vystoupeni, že prý "zamrznul kompresor". Pokud máme líh, můžeme to zkusit opravit, pokud ne, musíme si přestoupit do osobáku. Sbohem ECčko, sbohem včasný příjezde do Brna - ještě že jsem jel o dvě hodiny dřív než jsem skutečně potřeboval. Ale zpět k twitteru, po kliknutí na zmíněný hastag vyjede asi takový obrázek:

Za všechny tyto lidi opět vzkazuji děkujícím drahám: Není zač!

P.S.: To, že ve vlaku Eurocity najdu funkční záchod až na pátý pokus je taky pěkná vizitka.

Mimo mísu?

2012-02-07T17:56:00.001+01:00

Spojené státy prožily v neděli jeden z nejdůležitějších svátků celého roku. Nejsou to ani Vánoce, ani opožděná oslava Hromnic (Groundhog Day), ale finále tamní fotbalové ligy zvané Super Bowl. Když si název celé přeložíme, zjistíme, že je to Super Mísa. Celá země se zastavuje kvůli Super Míse? No to asi něco málo o americké kultuře vypovídá.

Celý fenomén je ale zajímavý především z hlediska marketingu. Televizní reklamy během Super Bowlu (jakkoliv ztrácejí reklamy v televizi dominantní pozici mezi marketingovými nástroji) jsou prostě klíčovým marketingovým tahem pro firmy působící na americkém trhu.

Například KIA se předvedla s reklamou, která splnila své zadání naprosto dokonale: "Prodejte průměrnému Američanovi naše auto!"

V minulých letech zmítala Amerikou hospodářská krize, která postihla především automobilky. Bylo to znát i na reklamách - počet reklam na auta klesl na minimum a objevila se například reklama na server monster.com, který zprostředkovává hledání práce. Nyní to vypadá, že krize odezněla a v Detroitu, hlavním městě motorů, jsou opět připraveni chrlit pravá americká auta pro pravé vlastence a drsňáky. A aby to bylo všem jasné, řekne to sám Clint Eastwood:

Existuje ale jeden důvod, proč jsem se na Super Bowl těšil i já, ač netuším, které týmy vlastně proti sobě hrály a je mi fotbal (jakýkoliv) u zadní části těla. Jimmy Kimmel, moderátor jedné americké talkshow, po úspěchu výzev, kdy nabádal rodiče aby svým dětem snědli Halloweenské sladkosti nebo dali příšerný dárek na Vánoce a reakci dali na YouTube, přišel s Jimmy s výzvou, aby kdokoliv odpojil televizi během napínavého zápasu. A takto vypadá výsledek:

Vůbec by nebylo na škodu, aby někdo vyzkoušel něco podobného u nás, třeba během mistrovství světa v hokeji. Obávám se, že následky by nebyly tak mírné jako ve Státech (podle JK nebyl nikdo zabit, hospitalizováno bylo 30 lidí). U nás by pravděpodobně došlo k zničení zařízení hospod a pouličním bouřím...

Na závěr ještě poděkování Twitteru, chlapcům z TopGearu, kteří mají na svých stránkách více odkazů na autoreklamy ze Superbowlu a taky panu Boháčkovi, že nám do Course Packet v angličtině dal poučné články o americké kultuře reklam.

Doba je nejistá...

2012-01-31T16:29:00.003+01:00

...za okny číhá prý tma děsivá

Priessnitz - Drahá, album Zero 2001

Leden se pomalu láme do února, venku je konečně zima jak Buzuluku na nádraží (ale jen v čekárně) a člověk kouká kolem sebe a nestačí se divit. Svět, který zná se nejspíš začíná otřásat v základech a to co by ho dřív nenapadlo ani v těch nejhorších snech se stává realitou. Protestujeme proti ACTA, proti Reformě Vysokých škol, koncepci Krněnské kultury nebo čachrům v Ústavu výpočetní techniky. Chápu že jsou to závažné společenské problémy, ale dokud nebude ve Sněmovně ležet návrh zákona o potírání mladých lidí, všeho co mají rádi a změně některých souvisejících zákonů, tak bychom neměli zapomínat žít. Chodit do hospod a na koncerty, fotit, nakupovat, cestovat, mít se rádi, vařit, přejídat se nedělním obědem od maminky, učit se, pracovat... Takže - žijme a protestujme až potom, co vy na to?

Úryvkem písničky jsem začal a taky skončím:

No a když při volbách nebudu královen krás,
tož dám si dvě ze sudu na jeden ráz,
zas bude mi do tance a přestanu klít,
aspoň zvolím si poslance a budu si žít...

Ivo Jahelka - Volba Miss, album Veselá Revoluce 1990

I still believe...

2012-01-31T11:59:00.000+01:00

I do believe

2012-01-30T17:36:00.000+01:00

Citát týdne

2012-01-27T15:24:00.003+01:00

"Stop in the name of humanity" - Will E. Coyote

"Zastavte ve jménu lidskosti" - Kojot Vilda

O šikovných a nešikovných lidech

2012-01-23T19:16:00.000+01:00

Český národ je známý jako národ kutilů co dovedou všechno vyrobit a opravit. Z této sorty se ovšem najde spousta výjimek a já patřím mezi ně. Nikdy jsem neabsolvoval školní předměty typu "dílny". Solidně ovládat kladivo a kleště jsem se naučil asi někdy kolem maturity. Věčnou připomínkou mé vlastní zručnosti je například jizva od sekery na pravém ukazováčku, pamětníci vzpomenou také na skvělého mravence z drátků nebo placatého medvídka, co je vlastně tuleň. Inu, co byste čekali od člověka co je poloviční inženýr.

Přesto, že nepatřím mezi kutily a zručné jedince kutilský červík ve mě občas zahlodá. Naposledy v sobotu, když jsem zvažoval co s načatým zkouškovým. Přemýšlel jsem jestli si opět nezamodelařit, ale nakonec padnul můj zrak na zánovní LAN switch, který jsem odkoupil od jedné kamarádky, která se stěhovala z kolejí a kterou tímto zdravím. Kdybych ho zapojil, provrtal díru do špajzu, protáhl pár metrů kabelů, nakrimpoval je, tak bych mohl mít internet až v pokoji na stole. To by šlo! Už jsem se viděl jak ležím na břiše s vrtačkou ve špajzu jak horník a dovádím k šílenství sousedy nekonečným vrtáním. Svůj kutilský nápad jsem se rozhodl zkonzultovat s tatínkem. Ten jen pokýval hlavou a že si ty krimpovací kleště v práci teda půjčí.

Druhý den došlo k zásadnímu zvratu v situaci. V tátovi asi zahlodal kutilský červík, který mu připomněl mou šikovnost a nejspíš se mu promítaly katastrofické scénáře s klíčovými slovy "Honza, vrtačka, kabely". Nebudu to natahovat. K vrtací akci nakonec nedošlo a ani nedojde, jelikož jsem dostal pokyn zakoupit radši nějaký dostupný wifi router a přinést tak internet do všech koutů našeho bytu (i do vany, maminko).

Z celého příběhu by mělo asi vyplynout nějaké ponaučení, ale mě nenapadá nic lepšího než to, že manuálně nešikovní lidé se ve světě taky neztratí. Stačí mít ve vašem okolí někoho šikovného, v kom představa vašeho kutilství vyvolá tak silný pud sebezáchovy, že možnou katastrofu v podobě vašeho kutění odvrátí ještě než k ní dojde.

Kutilům zdar!

Pak se má člověk učit...

2012-01-12T12:05:00.001+01:00

...když otevře poznámky z přednášky a místo mouder o cestovním ruchu co budou určitě u zkoušky se dozví následující perly a hlody. Znalcům nemusím prozrazovat, kdo je jejich autorem.

O příjezdovém cestovním ruchu v Thajsku:

"Přijede pár Francouzů do Bangkoku a oba jdou do bordelu. Když přijedou Američani – on jde do bordelu a ona na drink. No a když Němci tak Němkyně nakupuje a Němec táhne tašky"

Procvičování místopisu ČR:
- Odkud jsi?
- Z Lysic.
- Konečně někdo z nějaký prdele!

„Difuze není pronikání. Pronikání je třeba sex.“

Pokus vymyslet slogan destinace:
- „Kroměříž - místo, kam se budete rádi vracet“
- „Takovejch míst znám 6000 a všechno jsou to hospody“

Metodologie výzkumu provozu přes hraniční přechod v Rumburce:
„Tady si sedněte, já vám budu nosit pivo a pak si budeme z těch celníků dělat srandu.“

„Proč říkáme němcům skopčáci? Protože k nám slezli z kopce.“

Metodologie výzkumu čistoty krajiny:
„Jeden profesor z akademie věd zkoumal ekologickou čistotu krajiny tím, že jezdil po republice na motorce, někam dojel, stáhl kalhoty, vykonal potřebu a pak nad tím stál se stopkama a stopoval, za jak dlouho přiletěj masařky.“

On the road: Žižkov

2012-01-12T00:08:00.001+01:00

Praha neboli Cajzl má tu výhodu, že z mého rodiště tam jste autem po dálnici za hodinu (no ono těžko říct jestli to kam dojedete za hodinu je ta opravdová Praha) nebo vlakem za necelé dvě hodiny přímo do centra. Spousta pražáků se po tý naší metropoli taky dokáže ploužit hodinu, než dosáhne kýženého cíle...

Dlouho pro mě byla Praha tím místem, kde budu určitě studovat a kde bude všechno super, ale v poslední době jí vidím především jako turista a celkem mi to vyhovuje. I když vím, kde bych v Praze bydlel, kdybych tam bydlel. Top čtvrti jsou pro mě Žižkov, Dejvice a Letná. Původně jsem chtěl napsat něco nepěkného o Praze jako celku, ale myslím, že malý pomníček Žižkovu bude lepší!

K Žižkovu se mi totiž váže řada pěkných vzpomínek - především na vůdcovky a následné výpravy do klubovny u Křízku. Čtvrť má pro mě určité kouzlo v tom jak je rozmanitá a tím, že je tu poměrně klídek. To kouzlo Žižkova myslím pěkně vystihuje Sto Zvířat v písni, která by se měla stát žižkovskou hymnou. Vůbec kultura tu žije - Priessnitz tu rádi vystupují v Akropoli (nahráli tu skvělý koncert s Jesenickým děstským smyčcovým orchestrem) a sídlí tu Divadlo Járy Cimrmana. Nesmrtelný pomník Žižkovské republice vystavěli také Vlastimil Rada s Jaroslavem Žákem ve své Bohatýrské Trilogii.

Zapomínat nesmím ani na poetiku Olšanských hřbitovů, kde mi už před více jak 70 lety uchystali, jak říká Motáček, "postýlku".

Další místo, které je k Žižkovu patří je místní vysílač s miminky a hřbitůvek pod ním o kterém se moc nemluví, místo je to ale určitě zajímavé.

Žižkov za návštěvu prostě stojí!

S čistou hlavou do nového roku

2012-01-02T17:35:00.001+01:00

K začátku roku patří tradice. Postupem let jsem si vytvořil jednu vlastní a neobvyklou, kterou jsem si celkem oblíbil a hodlám ji praktikovat nejspíš i v dalších letech. Jde o návrat domů na ránem s čistou hlavou. Poprvé to byl výraz určité zoufalosti.

Když jsme vítali rok 2007, bylo na statku boží dopuštění a nebylo místo, kam by si někdo neodložil obsah zkaženého žaludku. Pamětliv výroku Marge Simpsonové v roli dánské královny jsem se rozhodl zmizet. Mou záchranou se stal první ranní vlak jedoucí kolem šesté ráno z nedalekých Očelic. Cesta vede přes pole, tu noc padal sníh s deštěm a kdo ví čím vším. Bláto na cestě a pak na botách a kalhotech, ale špína mizela z hlavy, mozek pracoval a bylo to fajn. Všechny problémy odplouvaly s deštěm a než jsem přišel na nádraží, připadal jsem si neskutečně šťastný. A podobně to bylo i v dalších letech.

Poté co jakýmsi zvláštním způsobem přišel rok 2009 jsem absolvoval noční cestu za volantem podhůřím Jizerek a Krkonoš. Nezapomenutelná jízda za podpory Šmoulů a Nohavici, sníh se sypal a sypal a sypače teprve vyjížděly na silnici.

Vítání roku 2010 bylo poklidné, po dlouhé době v Hradci a kdybych věděl, že bude takové počasí, klidně jsem jel k Tuleňům na kole.

Rok 2011 mě v prvních svých hodinách zastihl v zástěře s tácem skleniček, posléze za pípou a nakonec v prvním vlaku z Křižanovic do Brna.

Při plánování Silvestra 2012 jsem tradici chtěl dodržet, částečně jsem k tomu byl nucen i okolnostmi (za 15 hodin mám první letošní zkoušku a momentálně se na ni pilně učím :-) ). Cesta na první vlak z Raškova do Hanušovic tudíž byla jasná volba. Křupající sníh, mlžně šedivý úsvit v lese u Nového Hradu, vzpomínky na srpnové putování na stejném místě a potom cesta k Brnu (o které jsem už psal)

Ty chvíle kdy se člověk vrací v první den roku domů a kdy má pocit že začíná něco nového, zajímavého je škoda kazit si pocitem kdy v hlavě buší permoníci, v žaludku probíhají reakce nejodpornějšího charakteru a rovnováha je velmi vzdáleným pojmem. Snad mi ten dobrý pocit z nového roku vydrží po celý rok a rok příští přivítám opět s čistou hlavou.

Jak na nový rok...

2012-01-01T15:30:00.001+01:00

...tak po celý rok? Kéž by to vydrželo mému oblíbenému monopolnímu dopravci. V rámci své novoroční tradice (vracet se nad ránem s čistou hlavou) jsem si po dlouhé době připadal jako vážený zákazník. Proč?

1) Exkluzivně pro mě vypravily české dráhy osobní vlak 3657. Minimálně v úseku Raškov - Hanušovice jsem byl jediný cestující. O mé blaho pečovali dva strojvedoucí a jedna vlakvedoucí. To vše za 7 Kč! Není to skvělý vstup do nového roku?

Souprava vlaku 3657 po příjezdu do Hanušovic, 1. ledna 2012

2) Návazný rychlík 900 Praděd byl kompletně humanizovaný - tzn. žádná koženka! Navíc oproti zprávám o netekoucí vodě v něm voda tekla, záchod byl jako ze škatulky, byl tam i hajzlpapír, mýdlo a utěrky. A pak že to nejde! Jen houšť! To že jsem měl celé kupé pro sebe z Hanušovic až do Brna beru od drah jako příjemný bonus. Ještě jeden bonus tam byl, ale o tom třeba jindy.

PF 2012 - ještě jedno

2012-01-01T15:15:00.000+01:00

PF 2012

2011-12-24T13:48:00.000+01:00

Vzpomínka na Václava Havla

2011-12-18T22:24:00.001+01:00

Václav Havel byl symbolem éry, ve které jsem prožil prakticky celý svůj dosavadní život. Krátce po tom, co jsem se narodil se stal prezidentem a už od nejranějšího dětství jsem ho tak vnímal jako někoho důstojného, kdo je nad námi a kdo je veliká autorita.

Když jsem byl trochu větší, dostal jsem k narozeninám knížku Uzel pohádek, v níž jsou pohádky za socialismu zakázaných autorů. Nejraději jsem měl havlovy absurdní Pižďuchy. Dokonalou karikaturu režimu, který zakázal Havlovi psát i tak nevinný žánr, jakým je pohádka.

Postupem času se člověk o Havlovi dozvídal více a více. To že byl taky skaut, dokonce ze kterého střediska, že pracoval v pivovaru a jezdil do práce Mercedesem, že má psy, že se podruhé oženil a tak dále a tak dále.

Na gymplu jsem pak měl možnost poznat Havla - dramatika. Nejdříve na inscenaci jeho Vyrozumění v Klicperově divadle. Druhá jeho hra, kterou jsem viděl byli Spiklenci. Inscenaci Chebského divadla jsem viděl v rámci festivalu Čekání na Václava (tuším, že na podzim 2008) opět v Klicperáku. A Václava jsme se tehdy skutečně dočkali. Na představení tehdy totiž dorazil Havel osobně a po představení ochotně podepisoval programy. Slovy Cimrmanovskými: "Vidíte, jak důležité je koupit si v divadle program." (Nemusíte řešit, kam se Vám autor podepíše.) Třetí a doposud poslední setkání s Havlem-dramatikem bylo večer před maturitou, kdy jsem viděl v Besedě Klicperovskou inscenaci Odcházení - divadleního šlágru posledních let - s excelentní Pavlou Tomicovou v roli Ireny.

S Václavem Havlem končí jedna éra světových dějin, doufejme, že začíná nová a lepší - ta kde zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Na závěr snad jen myšlenka, která mě napadla potom, co jsem si přečetl infoproužek na ČT24. Dnes nás opustil člověk, který pro naši generaci udělal víc, než co může kdokoliv z nás udělat po něm. Děkujeme!

Dvě železniční zprávy

2011-12-16T21:15:00.003+01:00

Začněme tou špatnou. O lidské blbosti. Ministerstvo dopravy si neobjednalo rychlíky mezi Turnovem a Tanvaldem. Na této trase leží Železný Brod, město, kde po krachu skláren není moc pracovních příležitostí. Logicky odsud musí lidi dojíždět za prací buď do Turnova nebo třeba do Mladé Boleslavi. Sice zůstaly rychlíky obsluhující relaci Liberec - Pardubice, ale v dvouhodinovém intervalu Železnobrodské nevytrhnou.

Město žádá Liberecký kraj o zavedení osobních vlaků Železný Brod - Turnov jako náhradu za zrušené rychlíky (osobáky si objednává kraj). Kraj ovšem ústy svého Koordinátora vzkazuje: "člověk pracující v Praze nebo Mladé Boleslavi může využít ranní autobusový spoj jedoucí z Harrachova. (zdroj)" Ano, už vidím davy brodských jak se mačkají v autobuse do Boleslavi. Bravo KORIDe.

Náměstí v Železném Brodě

Ta dobrá je, že Honeckerovy pomsty řady Bdmtee se dočkají modernizace...alespoň 75 z nich. Juch!

Peršing přiváží dokonalý výrobek z VEB Wagonbau Bautzen

The hottest

2011-12-13T16:10:00.001+01:00

Stařenky v MHD

2011-12-12T12:41:00.002+01:00

V posledním týdnu jsem zažil při cestování brněnskou MHD dvě celkem vtipné situace, jejichž hlavními aktéry byly elegantní stařenky, tak kolem sedmdesáti let.

Situace první

Mendlovo náměstí, fouká silný vítr a začíná pršet. K odjezdové zastávce najede trolejbus linky číslo 37. Na zastávce stojí stařenka s igelitovýma taškama a vede družný rozhovor s vedle stojící slečnou. Obě nastoupí, sednou si proti sobě a rozhovor pokračuje. Najednou se řeč stočí k počasí a větru. Stařenka popisuje jak jí to potrhalo tašku, načež v taškách začne hrabat a přeříkávat na hlas, co tam má a co nemá. Načež přestane hrabat, podívá se na proti sedící slečnu a prohlásí: "Ježiš, já tu k sobě mluvím, jako bych jela do Černovic a ne do Kohoutovic!"

Situace druhá

Tramvaj číslo 1, ranní špička, kontrola jízdenek. Revizor šalinkarty kontroluje jen letmo, děkuje a rychle postupuje vozem. Sedící dáma kolem sedmdesáti let podává revizorovi šalinkartu. Revizor ji bere do ruky, podívá se na šalinkartu, pak na dámu, pak zase na šalinkartu, načež vrhne na dámu vražedný pohled, jako by říkal: "Dojela jste madam!" Dáma k revizorovi vyšle pohled: "Ale já mám přeci šalinkartu v pořádku." Revizor ještě chvíli probodává blednoucí seniorku a její důchodcovskou šalinkartu pohledem, načež se usměje, podá jí šalinkartu a říká "V pořádku, děkuji." Šalinou se od srdce vydešené stařenky ozve zvuk podobný odstřelu v kamenolomu... A pak že s revizory nemůže být legrace.

Ve světle reflektorů

2011-12-11T17:09:00.000+01:00

Konvikt, umělecké centrum UPOL, 9. prosince 2011

Hudební vzpomínání

2011-12-06T23:45:00.001+01:00

Tohle to přesně vystihuje:

Hudební vzpomínání (září 2005)

2011-11-30T19:23:00.001+01:00

Občas si nějakým záhadným způsobem vzpomenu na nějakou písničku a to spustí běh asociací. A abyste si mohli asociovat taky, tak vás tím budu zahlcovat přes internety.

Vracíme se do roku 2005, konkrétně na začátek září. Už mi bylo skoro šestnáct, chodil jsem do tanečních, začal jsem poznávat svět (dá-li se tak nazvat výměnný zájezd do Dánska) a z té doby mi v hlavě uvízli Green Day.

No a taky trochu Juanes:

No a to stačí, ne? :)

První sníh v Brně

2011-11-22T13:59:00.001+01:00

První sníh zimní sezony 2011/2012 napadl v noci na 22.listopadu převážně v Židenicích a okolí. Loučíme se s podzimem, vítáme zimu!

Typologie

2011-11-20T23:19:00.000+01:00

Jelikož už asi nemám co ztratit a bylo to schváleno onehdá i panem Továrníkem, tak jsem se rozhodl svou typologii zveřejnit. Navíc i z toho záchoda už zmizela...

Typologie zákazníků provozoven pultového typu

Vánoční stromeček neboli Věšák – dokonale ověšený taškou, bundou, batohem a kdoví čím vším ještě
Hraboš – potom co vystojí dlouhou frontu začne

v lepším případě: hrabat v peněžence
v horším případě: hrabat peněženku

Bankomat vám s úsměvem podá bankovku v hodnotě alespoň 1 000 Kč
Sypač vám ochotně vysype spoustu drobných – někdy to potěší, někdy je to na zabití
Sklerotik si objedná u kasy kafe, případně si poručí sušenku, ale ještě běží ke Croco lednici pro bagetu
Rychlík stojí ve frontě za typy 1-5 a platí přesně odpočítanou částkou, případně nechává dýška – jen aby byl rychle pryč
Alenka v říši divů – s udiveným výrazem ve tváři si dlouho vybírá, aby si nakonec dal instantní kafe. BTW: takhle nějak asi vypadal český zákazník když po otevření hranic v roce 1989 vyjel do Vídně...
Snílek – po důkladném nastudování nabídky si vymyslí tu nejnemožnější věc (české presso, medovník se šlehačkou, müsli, česnekovou polévku, vývar...)
Telefonista – při objednávání/placení nezapomene odložit svůj mobilní telefon a případně se zmínit že je zrovna v Krmítku
Ryba – mlčí, ať se snažíte komunikovat sebevíc
Kobylky – nahrnou se najednou na čerstvé pečivo a všechno sežerou
Ovce – stojí jako stádo a čumí (většinou na svoje kafe)
Opice – jako tlupa opic přijdou k pultu a objednají si každá zvlášť to stejné a přijde jim to děsně legrační. Je to velmi legrační, zvlášť pokud je člověk za pultem sám.

Na Cejl bude jezdit lanovka

2011-11-16T19:19:00.001+01:00

Dneska cestou šalinou po Cejlu jsem si vzpomněl na šílenou reklamu na kovošrot, kterou na Krokodýlu pouštějí alespoň jednou za hodinu, která končí slovy: "...a na Cejl jezdí lanovka a ligu vede Zbrojovka!" Tahle reklama společně s webem ŽítBrno.cz mě přivedly na myšlenku napsat vlastní mystifikační článek. O lanovce na Cejl!

Kancelář pro dohnání Prahy nejlepšího Krněnského magistrátu představila v těchto dnech svůj nejnovější projekt. Jde o lanovku na Cejl. Vedoucí nejpokrokovějšího subjektu veřejné správy severně od Alp, Maruška Ž., nám tento záměr vysvětlila takto: "Krno se rozhodlo Praze konkurovat a překonat ji i v počtu různých hromadných dopravních prostředků. My tu ale nechceme metro. Už za císaře pána se totiž tvrdilo, že podzemí patří mrtvým. V rámci 3.okruhu verbálních priorit "N" nalezeneme i výraz "nadhled". Lanovka pro nás proto byla jasná volba." Realizací projektu byly pověřeny Technické Sítě Brno a.s., jejich zástupce uvedl: "Pro lanovku místo metra hovoří i fakt, že brněnské kanály jsou i tak dosti přetížené a v současné době vyhrazené především pro konšele města, kteří se jimi musí naučit chodit, což musí proběhnout s vyloučením veřejnosti".

Příklad lanovky v ex-sudetské oblasti: Liberec - Ještěd

Plánovaná lanová dráha nahradí ve své trase plně současné šaliny 2, 4 a 9. Trasa povede z Malinovského náměstí nad ulicí Cejl až na křižovatku s Vranovskou a Francouzskou ulicí. Jediná mezistanice vznikne v prostoru dnešní zastávky šalin Tkalcovská. V centru vznikne stanice lanovky doslova a do písmene na půdě Mahenova divadla. Zdroj blízký brněnským divadelním kruhům prozradil, že v provazišti je s ukotvením lanové dráhy počítáno již od doby elektrifikace divadla T. A. Edisonem. Opačný konec lanovky bude navázán vestibulem na Finanční úřad Brno II.

Stavba lanovky by měla začít již v zimě letošního roku. Celý projekt má i svou sociálně přínosnou stránku. Zemská správa sociálního zabezpečení k tomu dodává: "V souvislosti zavedením dopravního prostředku vyšší kategorie budou tramvaje na Cejlu minulostí. Demontáž tramvajové trati nebude zadána místním sociálně slabým, ale i přesto vytvoří několik desítek pracovních míst a rozhýbe místní ekonomiku." Kromě práce při pozvolné demontáži kolejí a trolejového vedení vzniknou pracovní místa pro drobné lupiče obírající občany Vinohrad, Židenic a Obřan, kteří vyrazí z centra domů raději pěšky.

Ukázky vozů lanovky na Cejl

Dodávkou kabin pro cestující byla pověřena mimořádně bez výběrového řízení prodejna plechových hraček na Zábrdovické ulici. Ta již v současné době nabízí dva modely lanovky na klíček a podle magistrátu je schopna vyrobit i lanovku na klíč.

Koncepce celé investiční akce bude frutifikovat ghetto Cejl, které se bude moci bez vnějších vlivů způsobených tranzitní tramvajovou dopravou dále rozvíjet.

Vzpomínka na Francii

2011-11-15T19:41:00.000+01:00

srpen 2009, dálnice A9

Martin nechal koně doma!

2011-11-14T15:10:00.001+01:00

V pátek měl přijet pověstný jezdec na bílém koni. Sníh nenapadl, ale víkend měl spoustu pozitiv. Jednak otevření nového ročníku vín - a letošní košt na Svoboďáku se více než povedl. Jednak jsem objevil Veltlínské červené (které je vlastně bílé) a jednak ochutnal výborný kachní vývar. Pozitivem letošního ročníku byla tudíž nová gastronomická sekce. Hodně se mi líbil i "maskot" - husa se špuntem v zobáku.

Husa se špuntem - zdroj - http://www.svatomartinskevino.cz/pro-novinare.html

Martinský víkend byla ale hlavně výprava - a hodně povedená. Třeba z fotografického hlediska. Užijte si podzim, dokud to jde. Proč? Koukněte na fotky!

Nejen barevné šípky, ale i promrzlé trávníky...

A nezapomenout na podzimní kvítí!