Hospůdka na konci vesmíru

Mise kamelot

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 20 Jun 2011 01:56:00 +0200

V kraji divů

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Sat, 29 May 2010 12:57:00 +0200

G-fous | Jiná dimenze

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 12 Oct 2009 14:11:00 +0200

Xavier H. se zlobí

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 21 Sep 2009 22:11:00 +0200

Puberta u Asenat

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Fri, 10 Jul 2009 08:38:00 +0200

Recenze: JFK 19 - Odplata 1 - Země prokletých

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Wed, 8 Jul 2009 15:25:00 +0200

Prásk! Dveře se rozlétly a obélník světla vyplnila temná postava, shrbená, s levým ramenem skloněným. Místo tváře se jí zrcadlila hladká lesklá plocha odrážející můj obličej, dala li se ta zbídačená věc tak nazvat.

"Tak co Petře, pomohla trocha odpočinku tvé paměti? Nebo budeme pokračovat!"

"Ne, jen to ne! Řeknu všechno co vím! Prosím!" zděšeně křičím, jako podsvinče, které se dívá na řezníkův nůž.

"Tak, k věci. Kdo to napsal!" hodila přede mě knihu s nádherně temnou ilustrací od Tomáše 'Sketchbooka', která k jejímu obsahu sedne naprosto skvěle. Zařadil bych ji tak do top 5 JFK obálek, přesné místo si určit netroufám.

"Hlávka, Jan Hlávka!" nemůžu si pomoct. Popohání mě nesnesitelný strach z další bolesti.

"Zajímavé, víš proč se ptám? Je to jedna z nejlepších agenturních zpráv, kterou jsem četla, člověk by řekl, že potom, co jsi se tam o mě dočetl mi dá Agentura pokoj a oni ne, pošlou mi sem dalšího obětního beránka!"

Celý článek na jfk-fans.ic.cz ->

Pseudonym

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Fri, 19 Jun 2009 01:26:00 +0200

Cimrmanovská pohádka

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Thu, 18 Jun 2009 00:57:00 +0200

Krizová situace

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 15 Jun 2009 21:22:00 +0200

Kdo čeká nějakou novinku, bude dnes zklamán, tedy alespoň částečně, následující strip totiž už jednou vyšel a to na jfk-fans.ic.cz. Nebyl to ale originál, ten se mi podařilo v téměř hotovém stavu smazat, takže jsem ho kreslil podruhé s dost podstatnými rozdíly. Dnes jsem ale natrefil v tempu svého počítače na jeho rannou verzi a nedá mi to abych ji znovu nevydal, byť s dost velkými dodělávkami. Toť také vysvětlení faktu, že je strip sklouben z starého a nového stylu kresby.

Enjoy

Tristní neaktivita fanů našich luhů a hájů

noreply@blogger.com (Tillion) — Sun, 14 Jun 2009 12:44:00 +0200

Od mého prvního Festivalu Fantazie již uplynula nějaká ta doba a stejně mě neaktivita fanoušků zaráží. Jako příklad si zvolím Agenta JFK. Náklad sice v knihách není psaný, ale odhadem (ne mým) je někde mezi třemi a pěti tisíci. Zvolme něco mezi, dejme tomu čtyři tisíce výtisků. Nemůže se prodat všechno. Opět náhodně zvolím cifru. Prodá se dva a půl tisíce výtisků a na zbytek se někde práší a prodává se po jednom, když si někdo vzpomene. Máme tedy 2500 prodaných kousků, které si většinou aspoň jeden člověk přečte. U nás doma čtou jeden výtisk čtyři lidé. Tak to asi není všude, zvolme tedy jednoho a půl čtenáře na knihu. Máme 3750 čtenářů. Nyní aplikujeme složitými metodami demografickou strukturu obyvatelstva, zájmy menšin i většin (tipnu číslo, nikomu ani muk) - vzniká nám suma sumárum něco přes tisíc lidí ve věku mezi 15 a 25 lety, kteří mají alespoň lehce kladný vztah ke sci-fi.

To byla čísla abstraktní, nyní přejdu k praxi. Internetově aktivní komunita lidí okolo JFK čítá asi 15 lidí. Vidí ještě někdo problém? Otázka zní, proč je těch lidí tak málo? Proč většina jen kouká a čeká, až někdo tu fanfiction napíše, až kdosi web vytvoří, či tu linii na FF udělá? A jak má potenciální fan aktivista vědět, že to lidi chtějí, když nikdo nenapíše ani komentář, ani příspěvek na fórum? Zaoperujme si s konkrétními čísly. Lidé z JFK-fans nedávno zveřejnili některé statistiky. Průměr je 150 návštěv denně. Odečtěme ty, kteří hledali na googlu "mojito", "závislost na internetu" či "Františka Vrbenská" v jiné souvislosti, než kdy vyjde její díl. Máme o takových dvacet návštěv méně. 130 návštěv a 15 komentujících lidí. Nepoměr sice menší, ale stále smutný. Vsadím se, že autoři článků a povídek by se rádi dozvěděli, názor na své dílo. Myslím, že i jeden smajlík s větou "Dobrý!" je lepší než nic. To jsou ti fandové fakt tak líní?

Opět čas na příklad. Mám kamaráda, který četl všechny JFK knížky, má kompletní Žambochovu knihovničku, viděl mnoho sci-fi seriálů a přesto nikdy nebyl na FF a nepíše na webu. Firefly se mu líbila dokonce tak, že si koupil z Německa originální DVD, přesto se o tento seriál či komunitu dále nezajímá. A jistě není sám. Toto je další smutná věc, týkající se tohoto tématu. Podle mnohých je sledování seriálu a koupení DVD ještě v pohodě, víkendové maratony celých sérií jsou už trochu mimo a jet na FF, to už je skoro lepší hospitalizace v Bohnicích.
"Ty vole, já byl teď o víkendu na gymnáziu Nad Alejí, známej tam dělá a tam byl nějakej velkej sraz těch magorů. Takový kokoty jsem neviděl!" - toto řekl o Pragoconu jeden můj bývalý spolužák. A opět jistě není sám.

Takže co se skrývá v jádru pudla? Lidí je dost, ale nejsou aktivní. Proto říkám, buďme aktivní! Pište povídky, kreslete komiksy, kupujte DVD, jezděte na cony, přednášejte či aspoň pište komentáře a reagujte na fórech. Autoři nevytváří komunitu. Komunitu vytváří lidé, fanové. Angažujte se, přece to děláte i pro sebe!

JFK versus Yetty

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Sat, 13 Jun 2009 13:03:00 +0200

Kolem roku 1000: Dobytí ráje

noreply@blogger.com (Tillion) — Fri, 12 Jun 2009 21:00:00 +0200

Greengrass a All in one

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Fri, 12 Jun 2009 10:29:00 +0200

Nedostatečné info

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Thu, 11 Jun 2009 21:44:00 +0200

Krize identity (18+)

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 1 Jun 2009 16:24:00 +0200

Neskákej mi do řeči

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 1 Jun 2009 10:26:00 +0200

Francová píše v modrých tangách, JWP v růžových

noreply@blogger.com (Tillion) — Sun, 31 May 2009 23:39:00 +0200

Hvězdné datum - pátek 29. 5. 2009

Místo - městská knihovna Praha - Smíchov

Tak je to tady, mám po matuře, můžu se tedy bavit. Na JFK con jsem se těšil už před zkouškou dospělosti, ale od té doby mé očekávání ještě vzrostlo. Bylo ale naplněno? Samozřejmě. Jirka měl krásné triko, věnoval mi textík, koupil jsem si Šimčíka, pobavil jsem se při přednáškách a přesvědčen, že mám všechny odpovědi v soutěži správně, nic jsem nevyhrál, protože na správnost se nakonec nekoukalo. A jak to tedy vše probíhalo...

Nejprve se na oficiálním webu Agenta JFK objevil nějaký program, který nakonec zrovna moc nevyšel. Ale ani moc to nevadilo. Dorazil jsem tedy kolem třetí hodiny do knihovny a hle, fanové hned vedle schodů. Setkal jsem se tedy poprvé se Síriusem, který je prý háklivý na skloňování svého jména dle PČP. Setkal jsem se podruhé s Marcem a seou (která je zase háklivá na malé s) a pak i s několika dalšími skvělými lidmi. Jirka, Mirek, ani jiní autoři ale přítomni nebyli. Nakonec nám někdy kolem čtvrt řekli, že se Jirka o čtvrt hodiny opozdil protože si zapomněl knihu, ze které chtěl číst (podle neoficiálních pramenů to ale byla flaška, ze které chtěl pít).

Nakonec přišel v půl a převzal lehce zoufalý (omlouvám se, hoši z JFK-fans) pokus o přednášku o fanwebu a con začal mít šťávu. Když přišel i Mirek, začal teprv zajímavý kus programu. S autorem u notebooku si fanoušci vytvářeli příběh, což bylo velmi zajímavé a zábavné. Nakonec jsme se také od MM dozvěděli něco o vzniku knih jako takových, od autorů jsme se porůznu dozvěděli, v jakém oděvu rádi píší (Jirka v růžových tangách, Karolina Francová v modrých, Mirek neprozradil). No a finále patřilo Střelci a Františce Vrbenské, která nám dokonce přečetla několik stránek z dílu, který má vyjít kolem příštího únoru (Vánoční speciál o Vegovi byl tedy vytlačen na letošní Vánoce).

A hle, sedm hodin, musíme zavírat. Jirka ještě přečetl první větu ze svého dílu (pokud by to někoho zajímalo "Nebe za mřížemi mělo barvu rozbité Kovářovy tváře.") a museli jsme odejít. Ještě se šlo do hospody, kde jsme se bohužel nemohli zdržet dlouho, ale rozhodně i ta chvíle stála za to. Získal jsem osm stránek vlastnoručně tištěné Procházky, rozdal jsem několik Galacticonových letáčků, pobavil jsem se o východních příslibech (tzn. plánech na FFS, které se koná v Chotěboři, která je na východě...) a ještě jsme se Sopdet stihli spasit Jirkovu zapomenutou tašku.

Tak tedy konec. Jeli jsme metrem na Zličín, já v ruce svíral Procházku a Šimčíka, kterého jsem si za dvacku koupil od JFK-fanů a byl jsem spokojen ze skvěle stráveného odpoledne. Jistě jsem nebyl sám.

A ještě poznámka pod čarou. Rád bych poděkoval see za spoustu zábavy při debatě o mojitu. Nechť Henryho máta provází při cestě za limetkou.

Konec Xaviera H.

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Thu, 28 May 2009 10:41:00 +0200

Zvoní mi umíráček

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Mon, 25 May 2009 02:00:00 +0200

Freude, vždycky na tě dojde

noreply@blogger.com (Tillion) — Wed, 20 May 2009 11:28:00 +0200

Při sledování seriálu Řím se mi zalíbila jedna z hereček a chtěl jsem zjistit její jméno. Otevřel jsem tedy imdb, abych ho zjistil. Na stejné stránce ale byl i odkaz na csfd a já hlupák jsem opět neodolal a kliknutím na odkaz jsem odepsal několik tisíc mozkových buněk, které vzteky ztratím. Toto ale nepíši, abych kritizoval "vzdělané filmové kritiky", kterých je tam plno. Toto zamyšlení píši protože mě zaujal příspěvek jistého Mattyho.

"Řím by se tím sice oddálil dokumentu, ale zároveň přiblížil klasickému dramatickému seriálu. Jenže možná opravdu nemá být dalším obyčejným seriálem od „my ne televize, my HBO“. Možná má být určitou formou zábavného dějepisu, aneb co vám ve škole neřeknou. Vzhledem k explicitnosti spousty scén (velice chvalitebné) potěší předně odrostlejší diváky (tedy, ne že by nepotěšil také malé sadisty, ale ti by zrovna tohle vidět nemuseli, na edukační charakter nehledě)."

Řekl jsem si hned, že tento postoj je zvláštní. Tedy aspoň mě to tak přijde. K lidské přirozenosti patří jak sex, tak násilí. Zákon přírody, zákon džungle chcete-li, mluví jasně: Lov, nebo buď loven. Jedinec je buď silný, nebo jeho kosti chřoupá nejbližší predátor. Rozmnožování je přirozené pro každý druh, pokud chce přežít. Proč s tím tedy mít problém? Zde ovšem přichází svízel naší doby. Člověk vzal svět, znásilnil ho, zneuctil ho, zlomil ho a přeorganizoval si ho podle sebe. Vytvořili jsme si silnou společnost, v rámci které chráníme slabé (a oslabujeme svou genetickou výbavu, ale o tom možná jindy) a ve které jsme násilí omezili na nutné minimum. (Ne, že bych nějak popíral násilí ve světě, ale já například se s ním tak často nesetkávám. Dráždění ano. Ale nějaké války, boje o přežití, to ne. Alespoň ne v této části světa. V Africe a vůbec tam, kde se bojuje by měli jistě jiný názor, ale tam zase nemají čas koukat na televizi.) Odstraníme tedy násilí, ale souložit se bude pořád.
Proč tedy proti sexu a násilí v TV tak bojujeme (jako společnost... já jsem pro)? Kvůli dětem? Jako by to nikdy předtím neviděly. Kvůli morálce, kterou nám vštěpují velká monoteistická náboženství současnosti? V tomto světě se o morálce mluvit nedá. Jenom se zbytečně prudíme ratingy, cenzurou a záchvaty ctnosti "vzdělaných filmových kritiků" a svatých mužů toho kterého náboženství. Krom toho ty čísílka jen hyzdí krabice. Mám doma krabici s kompletním Babylonem 5... všude jsou patnáctky či osmnáctky v kroužku a mě to prudí. Říkám tedy: Konec ratingům! Kdo je se mnou?

Škodolibost

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Tue, 19 May 2009 00:25:00 +0200

Kde se napít zadarmo? (update*)

noreply@blogger.com (Petr Šimčík) — Sun, 17 May 2009 23:00:00 +0200

Ne, opravdu nejde o alokohol, vždyť jste v literární hospodě tak co byste chtěli?

Není nad papírovou knihu, lépe se s ní manipuluje, nebolí z ní oči a pro lidi jako já je nenahraditelná. Ale co když papír dojde? Na toaletě je to opravdu špatné, při čtení už to tak strašné není, zvlášť když je dostupný internet.

Kde si na českém internetu počíst?

Profesionálové:

Pandořina skřínka byla otevřena a na lidstvo pomalu ale jistě přichází soumrak.
Ne, nebojte, je to jen oblak prachu, který za sebou zvedají hrdinové Jiřího Walkera Procházky.
Uznejte sami, Pandořina skřínka je s námi dva měsíce a od té doby z ní vylétli Rox and Roll v rudém, Crash test a dokonce kompletní, každý pátek vycházející necenzurovaný Mark Stone i s jeho Beltamorskými jablky a to je pořádná dávka písmenek i pro toho nejotrlejšího závisláka.

Komu by to přeci jen nestačilo, je tu nový (i když tak nevypadá, ale co vzhled není všechno) web fanoušků Miroslava Žambocha a na něm dvě jeho povídky Lovec vlků a Případ z mého času, doufejme že ne poslední, ale i tak je to slušná porce opravdu malým písmem.

Když se řekne Hlávka, vybaví se nejmíň půlce z vás Zatmění, jeden z nejlepších dílů agenta JFK a také Odplata - dvojdílko na které se netrpělivě čeká a které aspiruje na legendární ještě než vyšlo :)
Každopádně, komu se nechce čekat může si na stránkách Jana Hlávky přečíst taky dvě dílka. Rozsahem malý, ale skvělý Zákon evoluce a na Sardenu vyjduvší Výprava.
* Přibyla povídka Průšvih, která Janu Hlávkovi vyšla v Ikarii.

Do JFK týmu nepatří ale třeba já osobně bych ho tam chtěl všemi deseti. Mluvím o Pavlu Renčínovi, mistru české městské fantasy. Dokážete si představit jak se Kovář plíží pod ulicemi staré Prahy? Pokud ne, můžete zkusit už docela známý Labyrint případně některou z těchto povídek, ze sekce: "Pro mé čtenáře".

Amatéři (nejen):

O tom, že slovo nejen, je zde zcela na místě svědčí, že tento odkaz najdete i výše, v profesionálech. Jedná se o Sarden, sekci povídky.

I na webu Pavla Renčína si můžete najít spoustu dalšího čtení, a to v podobě fanouškovských povídek.

Kdo stále nemá dost, může se poohlédnout na těchto stránkách, případně na jfk-fans, tu i tam najdete povídky na téma Agent JFK, případně agentura EF - kdo neví o co jde tak to povinně nastudujte.

Dalším webem kde si lze počíst je mfantasy.cz, jen se nesmíte zaleknout, že na stránkách nic není a posuvníkem sjet více dolů, jelikož mají na stránkách chybku.

Pokud chcete nejen číst ale i kritizovat, strhat a zadupat autora do země, je tu saspi.cz - sdružení amatérských spisovatelů, kde se můžete do sytosti vyřádit. Mimo jiné obsahuje i knihovnu autorů saspi v níž lze nalézt několik e-booků.

A poslední odkaz pro ty, kteří se nezaleknou tak exotického jazyka, jako je slovenština. Istrozin je slovenský e-magazín - asi ten nejlepší co je na československém internetu k mání. Každé číslo obsahuje spoustu článků ale i několik povídek.

Zkrátka počtení je dost, dokonce tolik, že by člověk na dlouhou dobu nemusel nic kupovat, na druhou stranu i PDA s internetem někdy dojde baterka a pokud byste to chtěli tisknout, ekologové vás nebudou mít ani trochu rádi.

Takže: Enjoy it. (ale s mírou :) )

Kočičárna

noreply@blogger.com (Tillion) — Sat, 16 May 2009 11:29:00 +0200

Jiný pohled na Henryho Greengrasse

noreply@blogger.com (Tillion) — Thu, 14 May 2009 09:59:00 +0200

Bloudím si to takhle po webech v záložkách a na co nenarazím JFK-Fans. Říkám si, proč bych to zase jednou za čas nezkouknul... bože, je to porno? Ano, lehce šokován jsem otevřel třetí díl původního JFK-Fans komiksu a pak už jsem jen pobaveně pročítal flame pod ním. Nedalo mi a přečetl jsem si i předchozí díly. V druhém dílu mě ale do očí udeřil nějaký ten druhý, třetí rámeček. Hlavní hrdina opět prolévá hrdlem další mojita. Nějak mi to do toho archetypu drsného chlápka nezapadalo... krom toho ještě ten jeho vztah k ženám byl divný. Zahrál jsem si tedy na pana Freuda a po zanalyzování pana Greengrasse jsem své poznatky formuloval do krátké povídky.

Greengrassovka

Petr „Tillion“ Nusko

Donald procházel potemnělými chodbami obrovského sídla mladého pána Greengrasse. Bylo pozdě, snad ke druhé hodině ranní, ale nijak mu to nevadilo. S pánovým životním stylem nebylo ponocování nic zvláštního. Tato noc však byla přece poněkud jiná. Hrabě se měl vrátit o mnoho dříve.
„Mladý pán se patrně zastavil v baru a uchvácen krásou jakési slečny podlehl svému libidu,“ řekl si Donald pro sebe. Nepředpokládal, že se jeho pán vrátí a vydal se tedy ke svému pokoji.
Byla tma, jen měsíc občas prosvitl velkými okny do poloprázdných chodeb. Klapot Donaldových kroků zvučně zněl v ostrém kontrastu s mrtvolným tichem nočního sídla. Donald se náhle zastavil, nevěda proč. Cosi ho vyrušilo z myšlenek. Zastavil se a zaposlouchal se do okolního ticha. Zaslechl cinkot skla dopadajícího na těžkou kamennou podlahu starobylého domu. A ještě něco, co ale nedokázal identifikovat. Vydal se za zvuky. Procházel obezřetně liduprázdnými chodbami provázen pouze zvuky před sebou. Musely se ozývat ze salónku za masivními dveřmi. Tiše přistoupil ke dveřím a levou rukou uchopil kliku. Poté, v pravé svíraje revolver, opatrně otevřel.
Nahlédl do místnosti a konečně rozpoznal zvuky, jež mu zavřené dveře nedovolily zařadit. Snad je nerozpoznal také kvůli jejich nezvyklosti. Vzlykání v tomto téměř prázdném stavení často neslýchával. Když byly dveře dokořán, nahlédl do místnosti. V krbu plál oheň a na židli před ním seděla temná postava. Kolem bylo několik sklenic, které házely po místnosti odlesky plamenů.
„Pane? Pane Henry, jste to vy?“ řekl Donald překvapeně. Postava před krbem sebou trhla.
„Donalde?“
Jak drsný hlas zazněl místností, Donald rychle schoval revolver a svižně vykročil k mladému pánovi. Byl shrbený, obličej povislý únavou a po tváři mu tekly slzy. Plakal. Jeho oblek od Huga Bosse byl zmačkaný, rukáv potrhaný a na košili téže značky byly zvratky. Henry Greengrass byl cítit mátou, limetkou a bílým rumem. Byl opilý. Donald k němu přistoupil, svlékl mu sako i košili a přikryl ho povlakem strženým z blízké pohovky.
„Co se stalo, pane Henry?“ zeptal se hlasem plným starostí.
„Je to v hajzlu, Donalde,“ pravil Greengrass a na chvíli se odmlčel „Všechno je v hajzlu. Už to prostě nemůžu dál vydržet.“
„Pane Henry, jste opilý. Měl byste jít spát.“ opáčil Donald, ale Henry nerušeně pokračoval.
„Už nemůžu. Prostě ne. Všechny ty ženský. Ty tisíce ženskejch. Kurva, proč?“ ptal se sám sebe tragicky.
„Pane, já nevím, zda jsem ten pra…“ chtěl říci Donald, avšak hrabě hlasitě a rázně odsekl.
„Ani jednu… ani jednu. Nikdy jsem žádnou nemiloval.“ vzlykal a pozvedl k ústům prázdnou sklenici. „Do hajzlu!“ zakřičel a hodil s ní o zeď. Sklenice se rozbila na tisíce kusů a všude se rozlétly úlomky skla, drcený led a lísky máty. Hrabě chvíli hleděl na zeď, poté složil hlavu do dlaní a ještě více se rozvzlykal.
„Pane Henry,… pane, já…“ Donald nevěděl, co by měl říct.
Henry zvedl hlavu a upřel své modré oči na Donaldovu tvář. „Víš, nikdy mi na žádné z nich nezáleželo. Nikdy mě ve skutečnosti nezajímaly.“
„Pane, já to nechápu… Vy říkáte, že…?“ nechtěl věřit Donald.
„Ano…“ vzdychl. „To jednání dnes vůbec nešlo tak, jak mělo. James… nevím, co se s ním stalo. Prostě odešel. Kurva, odešel! Rezignoval a zmizel.“ vzlykal stále hlasitěji Henry. „Nemůže firmu opustit… Nemů… nemůže mě opustit. Já ho…“ Henry najednou zmlkl. Chvíli se prázdným domem se nesl jen praskot ohně. „Já ho miloval.“
„Vy? Vy jste ho…?“ nevěřícně šeptal Donald. „Vy jste přece nikdy nebyl… Vy jste nikdy nebyl teplej. Je to… je to proti přírodě! Je tou rouhačství, odporné zvěrstvo!“
„Donalde, ne!“ bránil se hrabě „Už to nemohu dál skrývat. Snažil jsem se změnit. Snažil jsem se to se ženami zkusit, ale nemůžu. To prostě nejsem já.“
„Vy jste teplouš? Copak jsem se o vás staral tak málo, když vám zemřeli rodiče? Co se vám to stalo? Váš otec by se za vás styděl!“ Donald přešel v drsný řev. Takhle ho Henry neznal. „A díky Bohu, že vaše matka je mrtvá… tímhle byste jí zabil!“
„Nemluv takhle o mé matce!“ řekl Henry a v ruce se mu náhle ocitla pistole, která byla ještě před chvílí pohozená mezi sklenicemi od mojita. Henry stál se zbraní v ruce a mířil na starého komorníka. Náhle se mu zatočila hlava a zakymácel se. Donald pohotově napřáhl ruku, aby ho podepřel, ale vzápětí zazněl výstřel.
Zeď za Donaldovou hlavou se zbarvila do ruda.
Chvíli ještě stál. Poté se pomalu sesunul k zemi.
Bylo ticho.
Když si Henry uvědomil, co se stalo, klekl si do střepů a uchopil komorníkovo bezvládné tělo.
„Proč ses pohnul… proč tak prudce?“ plakal a kýval se s Donaldem v náručí. „A proč jsi mě nepřijal… takovýho jakej jsem. Byl jsi pro mě jako otec!“ křičel. Poté si přiložil pistoli ke spánku… a zazněl druhý výstřel.

Konec

Boží vůle

noreply@blogger.com (Tillion) — Wed, 13 May 2009 11:32:00 +0200