Hudební masakry

Dneska pozitivně aneb pojďme si povídat

2012-02-25T13:10:00.001+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát nebudu dávat žádný video ani si dělat srandu z divnejch muzikantů. Včera v rámci festivalu Žižkovská noc proběhla v Čajírně Nad Vokem zajímavá diskuze. Vedl ji Karbo a spolu s ním se u jednoho stolu sešel Vojta z Pipes and Pints, Sičák z The Pooh, Matouš z Hentai Corporation, Pájka z I Like You Hysteric a Dan ze serveru Bandzone. Já se k tomu dostal trochu jako slepej k houslím, Karbo mi psal až den předtím, ať dorazím pokecat taky. Debata byla otevřená pro všechny, takže se do ní postupně zapojili i návštěvníci, posluchači a fanoušci, se kterýma se po klubech potkáváme, zdravím Báru a Malýho Péťu.

Otázky byly tři:

1) Měly by se nezávislý kapely mediálně prezentovat, případně jak?

2) Co si myslíte o angličtině českých kapel a rozhodování o tom, v jakým jazyce hudbu dělat?

3) Měla by být česká hudební scéna poměřována světovou optikou?

Každej z nás si k danýmu tématu řekl to svý a ačkoliv se v podstatě názorově vezeme všichni na stejný vlně, některý myšlenky mě překvapily. Kluci dokázali trefně vystihnout ty největší problémy jak ze strany interpretů, tak nahrávacích společností a nakonec jsme se rozkecali tolik, až nám to museli zatrhnout provozáci podniku, protože chtěli zavřít.

Obracím se na vás s jednoduchou otázkou. Všichni chodíme na koncerty, zapařit do klubů, posloucháme doma nějakou muziku a sledujem novinky v médiích. Ale kdyby se čas od času uspořádala v nějakým podniku podobná debata, zajímalo by vás to? Řekněme jednou za dva tři měsíce pozvat zástupce různých kapel, hudební publicisty, někoho z velkých vydavatelství a společně rozebrat některá témata a problémy český hudební scény. Slovem společně myslím to, že by se k daným věcem mohl vyjádřit kdokoliv z publika nebo i ten provozák klubu, byť by asi jenom ukazoval na hodinky. Zkrátka takový větší posezení, dáme si drink, pokecáme a třeba přijdem na to, jak něco zlepšit. Piště mi na mejl, sem do komentářů nebo na Facebook, budu rád za jakejkoliv názor.

Dozvuk estrádní éry aneb Michal David přeje TV Nova vše nejlepší

2012-02-24T11:23:00.001+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! TV Nova nedávno oslavila osmnáctiny a kdo jiný by jí měl zazpívat, než normalizační hitmaker a estrádní všudybyl Michal David?
Asi takhle. Do Davida nemá smysl se nějak navážet, ať už to dělám já nebo odborná kritika, jemu to může být všechno jedno. Má svý publikum, za jedno vystoupení vydělá tolik, kolik si klubový kapely vyhrajou za půl roku na turné, a to jenom ty veleúspěšný. Takže už může akorát sedět, pobírat tantiémy a smát se. Horší je, jakej dopad jeho práce má na českej mainstream. Davidův rukopis náš pop v jistým smyslu zakonzervoval. Rádia hrajou do zblbnutí jeho starý songy. Občas zahrajou i ty nový, který ale zní stejně jako ty starý. Na každý diskošce se pustí nějakej blok jeho písniček, pro velkej úspěch se nad ránem zopakuje ještě jednou. Vidíme Davida v televizní reklamě, na plakátech v metru, na poutačích u dálnice. Rozdává rozhovory, kde se dá. Média, která si zakládají na tom, že píšou jen o zajímavých věcech, stejně svý novináře pošlou na jeho křest, aby druhej den vyšel článek o tom, jak to bylo hrozný a my, "náročnější čtenáři," na sebe pak spiklenecky mrkali, jak je David směšnej a všichni to víme, i v těch novinách to píšou.
Mladí kluci z vesnice, kteří chtěj dělat popinu, automaticky vidí cestu k úspěchu v tom, že budou Davida kopírovat. Viz Arpegi (dobře, Petr je z Pardubic) a jejich Letní žár, viz všechny ty Michal David revivaly, který objíždí kulturáky, shrábnou desítku za hodinovej set a maj vyděláno.
Zkrátka, Michal David už je tu pevně zakořeněnej. Trčí jako solitér mezi popovými skladateli, všechny pidi-hvězdičky s ním chtějí spolupracovat. A proto se nabízí otázka, jestli má ten chlap zapotřebí dělat něco takovýho:

Tohle je prostě klasická estráda se vším všudy. Hnusný papundeklový kulisy, tleskající stafáž a diskokrál ve světle reflektorů. Do toho jsou prostříhaný záběry ze studia, aby bylo vidět, jak se celá parta při nahrávání bavila a jsou rádi, že si teď můžou zazpívat na ostro. Na ostrej playback vlastně. Michal David si jede to svý pružení v kolenou, moderátoři dělaj každej něco jinýho. Ten tleská do rytmu, tahle kroutí bokama, tahle kroutí bokama taky, ale mimo rytmus a tak dál.
Hudba je klasickej davidovskej kolovrátek, hlavní je trsat a usmívat se na sebe. Synťákový ságo je výsměch. Nezajímavej text plní svůj účel - poví nám, že Nově je osmnáct, ale nic jinýho už si z něj nezapamatujeme. Zkrátka estrádní pop ze starý školy, co však dělá ve vysílání v roce 2012, to je mi záhadou.

Opět na Čilichili

2012-02-22T11:34:00.000+01:00

Vsadim se, že tak divnej boyband jste ještě neviděli... http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xii-2-amigos-28.html?bloger=3

Dnes vás baví Funny Company

2012-02-21T14:18:00.001+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Čas od času navštěvuju stránky uměleckých agentur a nestačím se divit, jaký interprety jsou schopný nabízet a úspěšně prodávat. Třeba Funny Company zastupovaní společností ARS. Že jsou vesnický tancovačky zakonzervovaný a hrajou se na nich třicet let pořád stejný písničky, s tím asi moc dělat nejde. Ale opravdu musíme platit za příšerný interprety, kteří by měli spíš znova naběhnout do lidušky? Repertoár mají fakt pestrej, můžete si vybrat mezi lidovkama, popem nebo sestaví zábavu na míru tím, že budou střídat lidovky s popem. Abyste nekupovali zajíce v pytli, uvádí i odkaz na video jejich živýho vystoupení. A evidentně to moc lidí neodradilo, protože pořád vesele hrajou. Firemní večírky, diskoška, svatby, plesy, přijedou, zazpívají, shrábnou šestku a pojedou zase o orlovnu dál. Varuju vás, to video je dlouhý a místy zralý na vypnutí.

Kdo se ovšem proposlouchá přes Boney-M, italský disko, příšernou angličtinu a německej paskvil k samotnýmu konci, bude odměněn ukázkovou hudební nudou. Třeba čas 3:28 - jakmile někde v klubu slyšim takovou kytaru, tak se otáčim a jdu na bar. No a v čase 4:08 jsme svědky nejunavenější pěvecký exibice za poslední dobu. Vsadim se, že kamarádky ji nad skleničkou střiku hrozně chválí, jak hezky zpívá. Záznam je z diskotéky R-Classic v Holíči, což je kousek za Hodonínem, ale už na Slovensku. Takže si samozřejmě Funny Company můžou hrdě napsat na stránky, že mají za sebou úspěšný vystupování v zahraničí a zvednou si o dvojku cenu. To nemyslím jako vtip, takhle se to fakt dělá.

Pavel Roth - Skotská zem

2012-02-17T17:50:00.003+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve krátká odbočka pro ty, koho zajímá výtvarný umění. Magritte ve Vídni je skvělá výstava, včera jsem si to prošel a můžu jen doporučit, velmi pravděpodobně se tolik jeho obrazů na jednom místě neobjeví několik desítek let. Kdo máte tohoto malíře rádi, tak si pospěšte, 26. 2. to bude končit. A taky tam minulý týden otevřeli velkou výstavu impresionistů, ovšem jen kresby, črty, akvarely a tak. Stejně to stojí za vidění, fascinovaly mě věci od Odilona Redona, kterej od imprese přeskočil až k dekadenci a jeho pochmurný, depresivní obrazy, ve vídeňský Albertině pověšený schválně hned vedle veselýho a výrazně barevnýho Cézannea, mě prostě fascinovaly. No nic, já jsem ještě plnej dojmů a třeba někdo pořád váháte, zda tam vyrazit, proto to sem píšu a určitě doporučuju.
Pojďme k dnešnímu masakru. Pavla Rotha už moc dobře známe ze starších dílů. Dávno, kdysi dávno byl za hvězdu. Začátkem 80. let totiž vystupoval po estrádách, objížděl kulturáky a natočil písničku Zahrada ticha, která se chytla a stal se z ní celkem slušnej hit. Jenže to je všechno. Po roce 1989 si na chleba vydělával jako taxikář (což dělá dodnes) a občas někde veřejně vystoupil. Teprve poslední roky zažívá - velmi přehnaně řečeno - druhou vlnu zájmu. Sem tam se objeví v televizi, sem tam vystoupí na velkým pódiu, jako třeba vloni na Staroměstským náměstí během "1. Festivalu italsko-českého přátelství." Fakt, festival italsko-českýho přátelství, tak se ta ptákovina přímo jmenuje. Ale o tom si povíme víc někdy jindy. Zpátky k Rothovi - především začal zase točit cédéčka. A klipy. Ale jaký klipy! Pojďme si jeden z nich pustit, jmenuje se Skotská zem a píseň pochází z desky Spal mě svou láskou, kterou v roce 2006 vydala společnost B.M.S.

Hrozný. Hrozný. Hrozný. Video je odfláknutý až hanba, na pozadí vidíme stoprocentně neautorizovaný (rozuměj kradený) záběry z různých filmů a dokumentů včetně loga televizní stanice, v popředí celou dobu stojí interpret a zpívá kdo ví proč o Skotsku a druidech a ohních a krvi a horách a ještě se u toho usmívá a má rozhalenou košili, ze který na nás lezou chlupy. Po hudební stránce je to ten samej Roth jako před třiceti lety. Normalizační poprock jak vyšitej včetně instrumentů. Kytara zní jak prohnaná přes nejlacinější bazarovej multiefekt a slyšet ty synťáky ještě o minutu dýl, můžem si rovnou hodit hadr na hlavu. Jasně, šlo by to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu nějakýho strejdy, kterej kdysi byl slavnej a teď se mu po tom stýská, tak si doma blbne s kamerou a Fruity Loops. Jenže tak snadný to není. Pavel Roth totiž opravdu straší na firemních večírcích, městských slavnostech, pouští ho v televizi, v rádiu a je jen otázka času, kdy se vytasí s dalším cédéčkem. Hádejte, kdo mu dělá manažera? No jasně, Ivan Rössler.

Opět na Čilichili

2012-02-15T09:41:00.000+01:00

Dnes o panu Karlu Baštářovi. Takovej zjev se fakt moc často nevidí. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xi-karel-bastar-27.html?bloger=3

Dneska pozitivně aneb jeden tip na příští týden

2012-02-14T18:29:00.002+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska jsem přijel na pár dní do Budějovic a je tu tak hezky, že jsem se rozhodl tentokrát masakry ponechat stranou a raději se podělím o tip na jednu zajímavou akci. Tak trochu to jde s tímhle webem ruku v ruce, protože téma je společný - český klipy. A zatímco tady na blogu najdete to horší z naší scény, Karbo (jeho podcast fakt doporučuju, dává do kupy to nejzajímavější ze sučasný český klubový scény), Marek Dusil a David K. Pomahač (byť ho mnozí budete znát spíš z Houpacích koní, všiml jsem si, že někteří čtenáři mají pro tuhle kapelu slabost) dali hlavy dohromady a přišli s pořadem, v rámci kterýho budou čas od času představovat ty nejzajímavější český nezávislý klipy z poslední doby. V pondělí 20. 2. se koná pilotní večer tohoto pořadu v kavárně / klubu U Prstenu a já se tam určitě půjdu podívat. Jednak mi to přijde jako skvělej nápad a zároveň kluky znám a vím, že vyberou určtě zajímavý věci. FB event k týhle akci najdete tady a pokud vás tenhle článek zklamal a těšili jste se, že se zase něčemu zasmějete, tak se omlouvám. Mám však v plánu čas od času na podobný akce upozorňovat dál, aby to tady nebylo pořád na jedno brdo. Co myslíte? A jako bonus přikládám jeden z klipů, který se ten večer budou promítat. Proč zrovna tenhle? No přece - protože Zrní!

Dělám chytrýho v Rockcastu

2012-02-13T11:41:00.000+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát si nepustíme žádnou příšernost, ale pokud máte zájem, můžete se podívat na sedmý díl pořadu Rockcast, kde figuruju coby host a bavíme se jak o masakrech, tak i o v současnosti celkem propíraných zákonech SOPA, PIPA a ACTA. Rockcast je celkem zajímavej nápad, jak už název napovídá, vychází z principu podcastů, ale je vyloženě o muzice. Dělají ho dva kluci, Vegy z kapel Birds & Wolves a Wild Tides a Kany hrající v Kurtizánách z 25. avenue. Byť jsem se den předtím trochu picnul na jednom koncertě a je to na mě vidět, s klukama byla sranda a fandím jim. Kdyžtak je podpořte na jejich FB stránce. A teď vzhůru s úsměvem do nového týdne!

Anna Gaja - Láska v daždi

2012-02-10T11:16:00.002+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jak jsem sliboval, podíváme se k našim východním sousedům. Slováci mají totiž na svý scéně taky solidní přízraky. Anna Gaja je přesně ten případ. Manželka podnikatele a politika Mariána Gaje, matka tří dětí a obrovská fanynka Dary Rolins. Novinářům ochotně prozradila, že se jí chce přiblížit naprosto ve všem, a tak kromě snahy dělat podobnou muziku si zaplatila i plastiku prsou. A protože umělá prsa zajímají novináře nejvíc, dál už toho na netu moc nenajdeme. Cédéčko před téměř deseti lety opravdu natočila a pokřtila v košickým klubu GeS, jmenuje se Tajomstvá pod svetrikom a obsahuje dvanáct písniček. Vydala je společnost Gajja Production patřící kdysi jejímu muži - ten se vstupem do politiky o pár let později přepsal firmu právě na Annu - a na vzniku desky se podíleli například textař Miro Jurika (skládal pro Team, Tublatanku i Elán) nebo producent Mayo Hurajt, který spolupracoval třeba s Maduarem a v poslední době se slovenskou hvězdičkou Kristinou. Pojďme se podívat, s čím tenhle dream team ve výsledku přišel.

Takovou hrůzu jsem už hodně dlouho neviděl. Já teda nemám ve zvyku dělat si na blogu srandu z toho, jak lidi vypadají. Nemůžeme za to, s jakým ksichtem se narodíme, že jo. Ale z týhle ženský jde vyloženě strach. Jako sorry, ale takhle se oblíká maminka tří dětí? Když k tomu přičteme kostrbatou choreografii a fakt, že ve středu záběru je většinou jen její poskakující silikonový poprsí, připomíná Anna Gaja už jen takovou tu neúnavnou brécu, co se ve tři ráno motá v nonstopu u jukeboxu a čeká na prvního chlapa, kterej ji pozve na citrus. Zkrátka, hra na Daru Rolins tady absolutně nevyšla. Klip je celkově odfláknutej, dvě tanečnice, bílá zeď (nebo zelený plátno) a o zbytek se postarají efekty, co vypadaj jak spořič obrazovky. Hudbu vůbec nemá cenu řešit, to je plochý disko bez nápadu, který zapadne a už se znova neobjeví. Nejhorší je, že týhle ženský fakt někdo byl ochotnej za vystoupení zaplatit. Na netu jsou doteď k nalezení fotky, jak zpívá na různých městských slavnostech nebo večírcích. Peklo.

Dnes opět na Čilichili

2012-02-09T20:53:00.002+01:00

Teda ono to vyšlo vlastně už včera. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-x-petr-dvorak-26.html?bloger=3

Patrik Fox - Máš mě na kolenou

2012-02-03T10:51:00.003+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se opět vrátíme k Patriku Foxovi. Představte si, přidal si mě na Facebooku do přátel. Teď už jenom čekám, kdy si mě spřízní na Bandzone. Mimochodem, má tam celkem čtyři fanoušky. No, nebudu zlej. Podle mě je v tomhle směru frajer, většina muzikantů, kteří na blogu narazí na články o sobě, se akorát urazí a zahrnou mě nadávkama, Patrik si mě místo toho našel na netu. Byť jsme díky tomu Facebooku asi něco jako virtuální známí (pochybuju, že si někdy půjdem sednout na pivo, abychom se stali známými oficiálně), tak já mu ještě aspoň jeden díl musím věnovat. Byla by totiž chyba nepřidat do seznamu masakrů jeho klip k písni Máš mě na kolenou.
Všechno důležitý jsem o Patrikovi už napsal ve starších článcích a protože od listopadu neupdatoval svůj web, spokojme se tedy jen s informací, že ve studiu SONO pod taktovkou Milana Cimfeho chystá novou desku. A pojďme na věc!

Tohle je zase klasickej českej agro rock.Už podle ukvílený kytary v prvních taktech je jasný, jak bude znít zbytek songu. V klipu sledujeme pokus o příběh, což je sympatickej záměr, ale většinou dopadá zoufale. Tady to taky nevyšlo. Mojmír Maděrič coby seladon z Prahy přijede taxíkem na maloměsto s cílem klofnout nějaký to děvče. Marně šermuje doutníkama, v revíru už je totiž jiná liška. Slečny prostě pálí po Patrikovi (dokonce se jim v jednom záběru podepisuje na fotky, zkrátka hvězda) a Mojmír utře nos. Vizuální provedení je odfláknutý, triky by bylo lepší vypustit, furt se motáme po náměstí a okolních ulicích a pokusy o zpestření dopadaj v lepším případě divně. Viz třeba holky tancující ve skladu, kterej si nezadá s nějakým torture pornem. On to možná nebude sklad, ale silo, mě teď napadá. Příznačný. Nebo když Mojmír Maděrič dostane po hlavě balíkem slámy. Tumáš, Pražáku!
O hudbě jsem psal před chvílí, to je prostě klasický agro odkojený kulturou tancovaček s tlačenkama v tombole. No a text zase používá častý klišé český textařiny, tedy opakování slovesných tvarů i tvarů přídavných jmen: černé / věrné, stát / brát / spát, ale i o dost slabší rýmy slábne / sáhne.
Uvidíme, s čím přijde na nový desce. Minimálně textaře by mohl vyměnit.

Dnes opět na Čilichili

2012-02-01T09:56:00.000+01:00

Světe, div se, někdo založil další kinder-skupinu. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-ix-mirage--25.html?bloger=3 A nezapomeňte, v poledne končí nominace na hudební anticeny!

Bipibi - Jdu solit

2012-01-31T17:37:00.004+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve si trochu postěžuju. Včera jsem byl v Roxy na The Pooh. Slyšel jsem je živě už v prosinci a opět jsem se přesvědčil, že je to vyzrálá a vyhraná kapela a jejich repertoár na koncertech neuvěřitelně šlape. Má to koule, má to drive a je to sexy. Ale ten koncert za moc nestál, protože Roxy má příšernej zvuk. Prostor není zrovna šťastně řešenej, holý stěny tomu taky moc nepřidaj. A když tam pak hraje bigbít, jen na pár místech v sále to nezní jako úplnej bordel. Tohle by se mělo vyřešit, protože znám lidi, kteří už kvůli tomu zvuku do Roxy přestali chodit. Po Půčkách hráli Anyway a vůbec mě nebavili. Publikum taky asi moc nadšený nebylo, protože když bubeník hodil do sálu paličky, vůbec nikdo se neobtěžoval je chytnout, takže jedna přiletěla přímo ke mně a praštila mě do obličeje. "Tumáš za masakry," jakobych cítil. Hráli furt na jedno brdo, tak jsem se otočil a šel na bar, kde se to ten večer zase dobře sešlo. Tímto zdravím kluky z Hentai Corporation, Terezu s Markétou, Vegyho, Nicelanda a Kaye, zvedli jste mi včera náladu!

Pojďme k věci. Holka říkající si Bipibi je ze stáje Petra Hudlíka. Kdo neví, o koho jde - Hudlík je kluk, kterej naprosto tragickým způsobem přezpívává cizí písničky a točí k nim příšerný klipy. Nabádá k tomu i lidi okolo sebe a z jejich klipů sestavuje na svých stránkách hitparádu. A nejde o žádnou dada recesi zakuklenejch performerů ani virál.

Má vůbec smysl to komentovat? Jestli je slečna tak praktická jako na videu, doma bych ji teda mít nechtěl. Ráno vstane, obleče si džíny, pak si stoupne na postel a začne se rozcvičovat. To mě holka teda hodně rozesmála. Chodník solí tím způsobem, že vezme kuchyňskou sůl a sype ji jak slepicím zrní. Tady jsem se zasmál ještě víc. No a to je asi tak všechno, jinak tu sledujeme pět a půl(!) minuty nudnejch záběrů a otřesnýho zpěvu. Navrhuju tu holku přejmenovat na Pipipi.

Dneska pozitivně aneb co mě zaujalo

2012-01-29T10:50:00.003+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska je prostě blbej den. Má bývalá slečna totiž slaví narozeniny, takže se s poněkud vygumovanou hlavou motám jako duch po bytě, narážím do věcí, všechno mi padá z ruky, znáte to. Zkrátka - potřebuju rozptýlit a přijít na jiný myšlenky. Proto jsem se rozhodl, když je ta neděle a na internetech stejně nikdo není, že dneska napíšu o tom, co mi naopak loni přišlo zajímavý a co mi udělalo radost.

Rozhodně projekt Zwei. Kluci nejen že umí výborně hrát, ale zároveň jsou tak trochu hračičkové. Jejich zpěvák Lukáš umí skládat silný a hlavně chytrý popový písničky, v kombinaci s používanými nástroji, postupy a péčí, jakou hudbě Zwei věnujou, tady podle mě prostě loni vznikla hodně zajímavá indie-popová formace. Jen je škoda, že natočili tak krátký EP, protože je teď čeká delší pauza, Lukáš jede na půl roku pryč.

Taky mě zaujal projekt zvaný ille. Jde o spolupráci Olgy Königový a Dušana Neuwertha. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsem Olgu slyšel živě akusticky a říkal jsem si, že věnovat se tomu víc by vůbec nebylo špatný. A ona do toho fakt šla, což je supr. Zatím vydala jenom EP, ale loni na podzim začali pracovat na desce, snad se brzy dočkáme.

Žofka Kabelková i bez velkýho distributora za zády pomalu rozprodává celej náklad její poslední desky. Což je skvělá zpráva a moc jí to přeju, protože tuhle holku považuju za jednu z nejlepších písničkářek mladý generace. Loni jsme spolu hráli na třech koncertech, pokaždý byla skvělá a její podání je naprosto éterický, po pár taktech si publikum získá a nepustí až do konce. Pokud máte rádi akustický žánr a budete mít možnost, její cd si kupte. Je skvělý, má originální obal a dokonce za něj byla nominovaná na Anděla v kategorii Folk.

Abych pořád nepsal o poněkud jemnějších iterpretech, z elektroniky mě rozhodně zaujali Prince Of Tennis. No a z kapel bych toho mohl vyjmenovat hodně. Vypíchnu asi jenom The Pooh, protože jsem na nich byl 29. prosince v budějovickým klubu Velbloud, tak mám ještě čerstvý dojmy. Chystají novou desku, jestli bude celá znít jako novej song, kterej tam hráli, tak to bude hodně našlapaný album. Na tom samým koncertě jsem objevil i Dirty Blondes. Do tý doby jsem je znal jen z doslechu a ačkoliv bych si jejich album sám od sebe asi nekoupil, tak naživo mě velmi mile překvapili. Mělo to šťávu i drive. Rád na ně zase zajdu znova.

No a teď nějaký klipy. Zrovna Prince Of Tennis se podařilo hezký video. Kdo máte rádi Kuky se vrací nebo Machinarium, asi poznáte stejnýho výtvarníka.

Taky se mi líbil Nicelandův klip k songu We Know Better. Proč většina českejch kapel točí videa v prázdným skladu nebo na střeše nějakýho baráku? Vždyť stačí vyrazit s kamerou na koncerty, jako třeba v tomhle případě. Náklady nula nula nic a vypadá to mnohem líp.

A do třetice dám asi Ektora. Mě moc jeho věci nebaví, ale o to víc mě překvapil singl Nemáš zač. Má to šťávu, sytej zvuk, je to vyzrálý a zajímavější než ti honiči ega, co furt zpívaj o čubkách a cuba libre.

No nic. Účel splněn, na hodinku jsem se rozptýlil. Jestli vám to přijde jako takovej pel-mel výběr, máte pravdu. Je toho mnohem víc, co bych sem rád dal, ale to by asi bylo dlouhý až nečitelný. Když bude mít tenhle článek kladnou odezvu, můžu časem oslovit pár lidí a společně s nimi sestavit přehlednější výběr. Zatím vás odkážu jenom na Karbův profil na Mixcloudu, kde pravidelně sestavuje podcast toho nejzajímavějšího, co se na český klubový scéně poslední dobou objevilo.
Co vy, drazí čtenáři, narazili jste v poslední době na projekt nebo song, kterej vás chytnul? Sem s tipy, aspoň díky nim ten dnešek nějak překlepu...Mějte hezký zbytek víkendu!

Další divnej křest, další divný lidi

2012-01-28T16:09:00.001+01:00

Po krátké přestávce vás opět vítám u hudebních masakrů! Dneska se podíváme na jednu novinku. Zpěvačka Mascha se představila loni v létě, kdy vydala singl Čokoláda pro uši obsahující tři písničky. Podílela se na nich i autorsky, hudbu Jiřího Škorpíka (člen formace 4tet, skládal pro Bartošovou, Csákovou nebo Hůlku) doplnila svými texty. V říjnu k písničce Dadam dadam zveřejnila klip, kterej si právě teď pustíme. A jestli vám připadá, že jsem vzal úvod dneska nějak šmahem, nebojte se. Čeká nás toho trochu víc.

Plytkej spotřební pop nejhrubšího zrna. Mascha sice umí zpívat a je v tom jistá a pevná, ale co je jí to platný, když má projev bez výrazu? Takovej ten rutinní hlas pro muzikály a reklamy. Hudba je tuctová, mnohokrát předtím slyšená variace na jedno téma, text je prázdnej, až to bolí. Holky od zumby možná rozumí tomu, co chtěla Mascha sdělit, my ostatní z toho máme akorát slepenec kýčovitých obrazů. Navíc tady zase slyšíme opakování slovesných tvarů: "tát / plát, vzdávám / vyhrávám." A hned v první sloce máme ve slovech "myšlenky záletní" ukázkovou chybu, protože záletný je podle vzoru mladý. Takže myšlenky mladí? Mascho Mascho, jaks mohla loni odmaturovat?
Nezachrání to ani klip, kterej vypadá jak čtyřminutová reklama na Bebe Dobré ráno. Navíc byl režisér (kameraman?) tak fascinován Maschinou tváří, že se za celou dobu nedá rozpoznat, co to vlastně nacvičili za choreografii. Takže další vyhozený prachy, někdo zaplatil choreografa, jehož práce ani není pořádně vidět.

Pojďme k věci. Skutečnej masakr byl křest singlu. Odehrál se v Kralupech nad Vltavou a pečlivě ho zaznamenaly kamery. Díky tomu se můžeme podívat, jak už to tak u nás v Čechách vypadá, když se chce někdo uvést na scénu. Moderátorka večera (ono je to vlastně odpoledne) má projev jak konferenciérka ROH. Producent blekotá něco o tom, že vlastně producent není a bije se do prsou, jakej se mu podařil skvělej slogan "Mascha - čokoláda pro uši." Zaprvý je nesmysl spojovat zpěvačku s nějakým sloganem. Zadruhý zní čokoláda pro uši asi tak stejně zajímavě, jako když spadne cihla do písku. Video pokračuje, skladatel chválí Maschu za to, jaký napsala hezký texty a jak se mu s ní báječně spolupracovalo. Kecá. Každej skladatel se chytá za hlavu, když má zase dělat s někým, kdo veršuje den / sen a spát / lhát. Hapka nebo Soukup by se s ní nejspíš ani vůbec nebavili. Výkonná producentka prozradí, že to s tou Zumbou byl její nápad a že Mascha je sluníčko. Sestavu pak uzavírá kmotr, kterýho moderátorka představí jako zpěváka, hudebníka, tanečníka a herce. Že jste o něm dodnes neslyšeli? Já taky ne. Dojem celkový bídy dotváří prostředí. Já ty producenty prostě nechápu. Přece nemůžu představovat mladou holku coby talent a novou krev na český hudební scéně a zároveň ji nechat zpívat někde pod schodama v hospodě v Kralupech. Zkrátka - vypadá to blbě. Jen ještě doplním, že pan producent sice říká, jaká je Mascha fantastická alternativa proti těm pseudo-celebritám a zpěvačkám, který umí jen ukazovat výstřih a vrtět zadkem, přitom jí však domlouvá naprosto stejnej druh akcí, na kterejch tyhle přízraky vystupujou. Takže Mascha teď objíždí republiku a to svý Dadam dadam zpívá na firemních večírcích a při otevírání obchoďáků. Tohle fakt chtěli?

Dneska o jedný nový kopírce a opět na Čilichili!

2012-01-25T17:57:00.000+01:00

Tak prosím: http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-viii-mc-duro--24.html?bloger=3

Cirkus Arabela

2012-01-24T10:23:00.002+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů. Arabela Team je projekt herců, bavičů a zpěváků druhý...no...spíš třetí kategorie. Dali hlavy dohromady a vymysleli zábavnou show pro každou příležitost. Všechno začalo v roce 1996, kdy Libor Petrů (bratr Leoše Petrů ze skupiny New Trio a zpěvák asi tak stejný úrovně) dostal nápad založit fotbalovej tým složenej ze známých osobností. Taková Amfora pro chudý. Postupem času se k tomu přidal i hudebně zábavný pořad Arabela Show a dneska už je to regulerní "umělecká" agentura nabízející na klíč různý akce, od autogramiády Marcely Holanový přes zábavy, módní přehlídky nebo dětský dny až po let stíhačkou. Taky mají k dispozici chatu a hotel v Krušných horách, sklípek na Pálavě, parník na Vltavě nebo výletní loď v Chorvatsku. Asi pro firemní večírky. Chcete si hýčkat zaměstnance? Pošlete je na víkend do hor, ať je tam baví Arabela Team!
Nejčastěji však s Arabela Show objíždí tahle banda českej venkov, kdy odpoledne sehrajou přátelský utkání s místním fotbalovým týmem a večer pak zařídí zábavu někde na návsi pod pergolou. A na koho se v rámci tý bžundy můžete těšit? Marcelu Holanovou už jsem zmiňoval. Z tý "lepší" části vystupujících je členem Arabela Teamu třeba Jakub Smolík, Zdeněk Srstka nebo František Ringo Čech. Pak se dostáváme do kategorie interpretů známých z tohoto blogu, v rámci Arabela Show vám zahraje třeba zpívající hokejista Miloš Havel, zpívající farmář Patrik Fox, duo Pussy, Richard Sacher, Robert N. a tam někde úplně dole jsou nýmandi typu Petra Zvěřiny nebo Alexandra Nikitina, kteří nedokázali nic jinýho, než že se nechali zavřít do vily VyVolených. Ale komu to vadí, že jo, hlavně že byli v televizi a rádi se s váma vyfotí.
Takhle vypadá cirkus ve 21. století. Cvičený medvědy a klauny vystřídali podprůměrní zpěváci a dávno zapomenutí herci. A komu by se přecejen stýskalo po medvědech, stačí říct, Arabela Team všechno domluví, všechno přiveze.
Tenhle projekt má i svou vlastní hymnu nazpívanou Kamilem Emanuelem Gottem. To musíte slyšet. Nebo vlastně ne, chcete-li zůstat při vědomí, nechte to plavat.

Martin France - Ruku mi dej

2012-01-23T08:25:00.000+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Na Martina Franceho už si brousím zuby hodně dlouho, protože tenhle týpek je fakt nepřehlídnutelnej. V devadesátých letech zpíval v duu M.A.T., vystupoval v muzikálech a zábavních pořadech, skrze který proplul do další dekády a strašil v televizi dál. Taky moderoval na Óčku a založil reklamní a uměleckou agenturu Martin Production. Na rovinu, v tomhle je mi ten chlap sympatickej. Vždycky jsem fandil muzikantům, kteří neseděli doma s rukama v klíně a raději si vyhledávali práci sami. Jenže co má agentura Martin Production za sebou? Pofidérní charitativní akce, estrádou zapáchající megakocerty, kdy během jednoho večera vystoupí deset zpěváků za zenitem a dva, na který jsme dávno zapomněli. Dál pořádají křty kalendářů no name fotografů nebo cédéček různejch hvězdiček, s pozlátkem šoubyznysu otevírají restaurace a tak dál, a tak dál.
Ve svý diskografii Martin nedá dopustit na desku V perutích vydanou u Popronu, na který spolupracoval s Jarkem Šimkem. Najdeme na ní třeba duety s Markétou Hrubešovou a Sisou Sklovskou nebo cover písně Zahrada ticha od Pavla Rotha (pamatujete si?). Samá velká jména. Martin France měl v podstatě jenom jeden hit a tím je skladba Ruku mi dej z předposlední desky Anděl spásy. Tu vydal Multisonic v roce 2001 a od tý doby, když se Martin někde objevil, zpíval většinou právě tuhle věc.

V lepším případě bychom to mohli nazvat průměrnou popinou, co si hospodyňky pouští k žehlení. V lepším případě. Střízlivě vzato ta skladba v sobě moc velkej potenciál nemá. Takovej ten slaďák, co možná jakž takž v televizi vyplní mezeru mezi dvěma skeči, ale doma se to dámským návštěvám rozhodně pouštět nedá. Hudba je rozhlasová rutina bez nápadu, text v podstatě to samý. Zase slyšíme opakování slovesných tvarů a verše, co pospolu moc nedrží, navíc je tu nebezpečně vysoká koncentrace kýčovitých konkrét (konkréta - konkrétní předmět nebo pojem v textu). Led, květy, přání, nálezy a ztráty, křídla, slzy, slova, slůvka, dech, vztek to jsou obraty, který se vyskytují v českým popu nebezpečně často a když se sejdou v jednom textu, vznikne z toho přeslazenej paskvil. Video už to taky moc nezachrání, působí to, jako by je natočil o polední pauze Vít Olmer s klobásou v ruce a mobilem u ucha. Nemluvě o interpretovi, ten melír je zabijáckej. A navíc se tváří jako sexuálně přezíraná tělocvikářka.

Ačkoliv si Martin podle svýho webu stojí spíš za novější tvorbou, asi to nebude o moc lepší. Stačí si poslechnout tuhle věc. Jeden by zaplakal, jak je ten svět zlej.

Přichází hudební anti-ceny Zlatý David!

2012-01-20T09:58:00.021+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jak někteří už víte, společně s redakcí Čilichili jsme rozjeli anketu o nejhorších muzikantech u nás, pokud je vůbec muzikanty můžeme nazvat. Stručnější popis hlasování najdete zde http://www.cilichili.cz/blogy/prichazi-hudebni-anticeny-zlaty-david-23.html?bloger=3, tu delší (grafomanskou) dávám sem, aby pravidla byla k dispozici na obou webech.

Předem podotýkám, že jde o nultý ročník ankety a pokusí se tak zahrnout veškerý hudební bizar, který se na českým internetu objevil do roku 2011. A že je z čeho vybírat! Proto bude anketa probíhat ve třech fázích. Nominace, hlasování a závěrečný ceremoniál spojený s předáváním cen.

Nominace
Od středy probíhá nominace. Kategorie jsou čtyři: nejhorší zpěvák, nejhorší zpěvačka, nejhorší skupina a nejhorší videoklip (resp. písnička). Nechceme do ankety nijak zasahovat, proto necháváme nominaci čistě na čtenářích. Stačí do komentáře pod tímto článkem napsat, kdo by si podle vás ocenění ve výše zmíněných kategoriích zasloužil. Stejně tak můžete svý nominace napsal na FB stránku masakrů nebo klidně mně do zpráv, do mejlu, záleží, co vám vyhovuje. Já budu průběžně sčítat, kolikrát se jméno toho či onoho interpreta objeví a po dvou týdnech tři nejčastěji zmiňovaní postoupí do druhý fáze ankety.

Hlasování
Jak již bylo uvedeno, sítem nominace nám do každé kategorie projdou tři její zástupci a za pomoci vašich hlasů se utkají o cenu Zlatý David. Pro toto hlasování už bude připravena speciální a přehledná stránka, kdy bude možno volit mezi jednotlivými hudebníky velmi snadno, stačí jedno kliknutí. Tato fáze potrvá celý měsíc a bude spojena i se čtenářskou soutěží – vylosovaní šťastlivci z řad hlasujících získají odměnu. A nebojte, cédéčko Sandry Rosový to nebude. Pomalu se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, tedy vyhlášení výsledků.

Závěrečný ceremoniál, resp. pořádnej večírek
Předávání cen proběhne 7.3. v klubu 2. patro. Kromě vyhlášení výsledků bude součástí večera i koncert hudebníků, kteří rozhodně patří mezi to zajímavější, co se u nás dá slyšet. Těšit se můžete například na vystoupení Nicelanda, svérázný projekt Kittchen Cannyho z kapely Obří broskev a Tomáše Neuwertha nebo objev aktuální klubové sezóny Calm Season, ve kterém se sešli Terezie Kovalová z Republic of Two a Adam Piaf Vopička z The Prostitutes. A co by to bylo za předávání, kdyby nenásledovala pořádná afterparty? To nejlepší nakonec, vstup bude zdarma. Takže si zapište toto datum do kalendáře a doražte, budeme se na vás moc těšit!

Tak to bychom měli. A rozloučím se s vámi skupinou New Trio. Oni už totiž tak nějak tuší, že se to oslaví...

Leona Šenková - Hymna BK Přelouč

2012-01-19T10:56:00.001+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku bych rád upozornil, že právě probíhá první kolo hudebních anti-cen. Pravidla najdete zde http://www.cilichili.cz/blogy/prichazi-hudebni-anticeny-zlaty-david-23.html?bloger=3 a svý favority můžete nominovat klidně sem do komentářů, na FB, jak se vám chce. Zpátky k tématu.
Leona Šenková se proslavila tím, že se dostala do finále prvního ročníku soutěže Česko-Slovensko hledá superstar. Předtím zpívala s lokální kapelou KOMAT a ve svým životopisu se Leona chlubí, že s nima natočila cd a vystupovala na motorkářských srazech. To není nic úžasnýho, cédéčko má dneska kde kdo a znám naprosto otřesný kapely, který úspěšně objíždí městský slavnosti a motorkářský srazy. Co o sobě Leona na svých stránkách prozradila dál? Že předloni vydala sólovku Vzorná holka, nazpívala duet s Bohušem Matušem (hmm!) na jeho poslední cd a objevila se na kompilaci přezpívaných hitů Jiřího Schelingera. Kromě toho se na stránkách interpretky dočteme o druhým místě v novácký soutěži Natočto! (to jí bylo devět, zpívající děti diváci milujou) nebo o tom, že se přihlásila do soutěže Hubněte s Pardubickým deníkem. Tohle jsou informace, který člověk vážně mínící muziku prostě do svýho portfolia nemůže dát.
V tuhle chvíli Leona působí rozpačitě. Má nasmlouvaný koncerty, sestavenou kapelu, ale jestli je fakt rockerka, jak to o sobě říká, měla by si některý věci hlídat. Nebo její manažer. Protože za duet s Bohušem Matušem po ní nějaký máničky můžou na fesťáku hodit kelímek s pivem. Pojďme na věc.

Dlouho jsem neslyšel takovou ptákovinu. Ono je obecně těžký složit důstojnej sportovní song. Ale zároveň snad každej muzikant pozná, že to není ono a v takovým případě je lepší jít od válu, ať si ostudu dělá někdo jinej. Co tady vlastně slyšíme? Příšerný agro. Tenhle uhlazenej bigboš se hrál ještě před revolucí a kdo takovou muziku dělá dneska, má podle mě nulovej přehled o tom, jak vypadá současnej rock. Kytary jsou strašná nuda, dopředu to sune strohá, příliš přímočará a tím pádem ubíjející rytmika. Ještě by to mohl zachránit Leonin zpěv, ale tam to zase zabíjí naprosto hovadskej text. Video snad nemá smysl komentovat, to vypadá jak pozvánka na nábor TJ Dolní Báně. Kdyby to Leona jenom tak odzpívala a nechali song klukům, ať si to pouští v šatně, budiž. Jenže ona začala obesílat redakce s tím, že Hymna BK Přelouč je její novej singl. To snad né, Leonko! Někteří rádoby-novináři se toho ale chytli, třeba Rockmag o týhle písničce udělal se zpěvačkou celej rozhovor.
Uvidíme, co bude dál. V hlasu je ta holka pevná a může na něm stavět. Ale vypouštěním takovejch ptákovin do světa se vůbec nikam neposune. Vlastně jo, kamsi nazpátek a dolů.

Velká muzikálová blamáž

2012-01-16T13:24:00.001+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si trochu odpočineme od těch mizernejch klipů a zabrousíme do jiný přízračný odnože český hudební scény - do světa muzikálů. Konkrétně si posvítíme na Naháče. Tenhle původní českej muzikál se snažil přijít s obrovskou pompou. Producenti krmili tisk (rozuměj bulvár) zprávama o tom, jak je to všechno skvělý a supr a sehraná parta a zajímaví herci, ale hlavně se snažili poukázat na novátorskej přístup. Naháči měli být totiž multimediální záležitost a kromě divadelního hlediště šlo sledovat představení i přes internet po zakoupení sms vstupenky. Děj na jevišti přenášelo třináct kamer, diváci sami do muzikálu mohli vstupovat svými komentáři, který se pak přímo promítaly na plátno za herci. Zní to divně, že jo? Podle mě to ale vůbec není špatnej nápad, využít internetu k rozšíření svýho publika. To by to nesměla dělat banda diletantů a podprůměrnejch samozvanejch umělců, ale profesionálové, kteří nic nepodcení ani nepřeženou. Jenže tady se přesně tohle stalo a Naháči, ačkoliv se snažili vzbudit velký haló, měli derniéru v těžko uvěřitelným termínu - už dva týdny po premiéře. S odstupem můžeme najít hned několik důvodů, proč tomu tak bylo.

První věc - téma hry. Zdá se, že českej muzikálovej divák potřebuje minimálně u těch autorských věcí hned vědět, o co jde. Kat Mydlář, Krysař, Jack Rozparovač, Kleopatra a tak dál. A teď najednou Naháči. To nenapoví vůbec nic a oficiální materiály potenciálního zákazníka akorát matou řečma o velkým multimediálním projektu. Nemluvě o nešťastným sloganu "Nic není takové, jak se zdá." Muzikálový divák, který se chce pobavit, v tomhle prostě nenajde jedinej důvod, proč na Naháče jít. Co tedy nabídnout dál? Jasně, obsazení. Taky žádná sláva. To mě fakt má ke koupi vstupenky přesvědčit Sisa Sklovská a Martin Maxa? Zbývá už jen třetí hlavní lákadlo - samotní autoři. A tady vidím hlavní jádro pudla a důvod, proč Naháči po zásluze můžou zmizet v propadlišti dějin. Autorem hudby je Jarek Šimek, libreto obstaral Slávek Boura. To je fakt dream team. Autoři však chtěli udělat muzikálu pořádný promo, tak od začátku příprav až do samotnýho uvedení mluvili o ženě jménem Sarah Bigelow. Ta byla po celou dobu uváděna jako autorka hudby a Jarek Šimek byl pouze producent muzikálu. Slávek s Jarkem vesele rozdávali rozhovory o tom, jak je Sarah z práce na muzikálu nadšená a jak jsou oni nadšení z ní, protože ona je držitelka Grammy a autorka broadwayových muzikalů a kterýmu českýmu hudebníkovi se povede s někým takovým pracovat, že? Novináři to ochotně papouškovali a Naháči získali odér mezinárodního projektu s přesahem až do muzikálový scény v zámoří.

Tuhle hru ale nemohli pánové Boura se Šimkem hrát věčně, tak při křtu cd Naháči prozradili, že Sarah Bigelow neexistuje, že Jarek Šimek je autorem hudby a jak se jim tahle mystifikace povedla, přesně v duchu sloganu muzikálu: "Nic není takové, jak se zdá." Okolo postávající spříznění novináři z bulváru se po pár rozpačitých vteřinách ticha začali smát a možná i uvěřili tomu, že to byl dobrej fór. To teda ani náhodou.

Tohle není žádná mystifikace. To je prachobyčejná lež a falešná informace. Když je někdo (správnej) producent, tak by měl všude vyprávět o tom, co je na jeho projektu nejlepší, čeho si nejvíc cení. Tady se celou dobu schovávali za vymyšlenou postavu skladatelky, asi tušili, že nějaká z prstu vycucaná Bigelow přitáhne větší pozornost než tisíc Bourů se Šimkama dohromady. Nafouknutá bublina praskla a zůstala jen pachuť vylhanýho proma, který mělo za následek negativní recenze i prachbídnou návštěvnost. Při derniéře Slávek Boura ještě blekotal něco o tom, že o muzikál sice není zájem v hledišti divadla, ale na netu jo, tak se přesunou tam a zaměří se na internetový publikum. Zase kecy. Stránka Naháčů už dávno nefunguje a na webu nenajdete snad jedinou diskuzi, kde by si lidi po tomto muzikálu stýskali. Zkrátka, nezajímavej muzikál, mizerný provedení, vylhaná propagace a tandem autorů, kterej netáhne. Jen se trochu bojím, aby brzo zase někdo s nějakou mystifikací nepřišel. Je totiž velmi snadný takhle měkce až atraktivně nazývat vlastní lhaní.

D. B. - Zůstaň sám

2012-01-14T09:45:00.005+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Projekt D. B. vznikl v roce 2009 a zkratka je složení křestních jmen obou zpěvaček Dariny a Barbory Popelářové. Hudbu a produkci dělal Petr Krečmer, ten se na blogu už objevil se skupinou Mystiq. D. B. je stejnej případ, jednohitovej zázrak, kterej Krečmer nadšeně vypustil a všichni se už už viděli na Evropě 2. K čemuž samozřejmě nedošlo, protože Petr Krečmer pořádnou produkci neumí, kdyby ano, nezakládá jeden projekt za druhým. Během dvou let totiž tenhle chlap vypustil čtyři taneční skupiny, který objely pár diskoték a konec. Absolutní nezájem. Což samozřejmě nebrání tomu, aby o sobě pan Krečmer uváděl, že má na kontě tvorbu hitů bodujících v hitparádách i spolupráci se zahraničními interprety. Tady bych se pozastavil. Co se zahraniční spolupráce týče, Krečmer dělal pouze s jedním zpěvákem z česko-ukrajinský čtveřice Touch a to je navíc Čech. No a s hitparádama je to tak, že pár jeho písniček se sice objevilo v "hitparádách," ovšem na pochybnejch internetovejch stránkách, o kterých nikdy nikdo neslyšel a Hudlíkův žebříček je proti tomu seriózní anketa. Tohle vylhaný self-promo nenávidim, u nás je spousta podivnejch figurek, kteří pořádně nic neumí, během těch let nic nedokázali, ale přesto si honěj triko, jací jsou to úspěšní producenti. A hlupáci mu na to skáčou.
No nic, podíváme se ještě na hlavní zpěvačku Darinu. Ta to dotáhla až do bulváru, přestože vypadla hned na začátku - v prvním kole castingu - nějaký talentový soutěže. To jí samozřejmě nebránilo v tom, aby novinářům vyprávěla, jak byla porota hnusná a ti o tom pak ochotně psali. Darina dokonce skončila druhá na nějaký soutěži krásy v Mohelnici, čehož pan Krečmer využil a v tiskovkách ohlašoval, že mu v projektu D.B. zpívá 1. vicemiss Dívky roku nebo tak něco. Pokud je vám ta holka povědomá, máte pravdu. Zahrála si v klipu od MC Duro, kterej jsem na blog dával taky.

Tohle je typická ukázka toho, jakou tvář má současná česká diskoška. Naprosto nulová invence ze strany producenta, to především. Tyhle postupy a aranže už jsme slyšeli tisíckrát před třemi, pěti, deseti lety. Já chápu, že je snadný a lákavý dělat hudbu podle šablony, když na to lidi trsnou, ale to vede jen k tomu, že se mezi interprety bude hůř rozlišovat a tanečně-popová scéna bude víc a víc zatouchat. Nemluvě o tom, že Petr Krečmer to má všechno opravdu na jedno brdo. Text je lacinej a odfláknutej. Má to bejt o vyrovnání se s rozchodem, což je pro tuhle cílovku vděčný téma, ale podání je zoufalý. Zase tu jsou verše postavený na opakování slovesnejch tvarů nebo perly typu "budem ležet spoloučky do svítání." Odfláknutý video to celý podtrhuje, je supr, že pan Krečmer domluvil tanečnice, kluka na kole nebo diskotéku, ale už mu nezbylo na pořádnou kameru ani osvětlovače. Takhle to dopadá, když myslíte jenom na to, aby byla písnička co nejrychleji venku.

5Angels - Ples démonů

2012-01-13T15:08:00.000+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupina 5Angels už na blogu jednou byla, ovšem její aktuální sestava s posledním singlem. Dnešní díl je tak trochu tématický, o tom ale níže. Většina z vás si už informace o historii tohodle projektu přečetla v předchozím článku, takže vlítnem rovnou na video. Jen dodám, že 5Angels uslyšíme v jejich původní sestavě, než se děvčata odtrhla a založila Diamond Cats.

Proč to má čtyři minuty, sakra? Autoři klipu se se stopáží moc poprat neuměli, takže na některý záběry pro jistotu koukáme dvakrát. I přes malej rozpočet vznikl strašně přeplácanej klip. Máme tam animovaný záběry na strašidelnej hrad, pak na holky v kostýmech, holky oblečený normálně, na interiéry skutečnýho zámku, kterej posloužil jako kulisa. Do toho se pořád prostříhávají záběry z různých hororů. Některý jsou klasika, některý naopak z novějších filmů. A tady je první závažnej problém. Na ty záběry má někdo práva a bez svolení autora je jejich použití krádež. Pochybuju, že se na něco takovýho producenti 5Angels vůbec někoho ptali. Vy, kteří čtete můj blog pravidelně, víte, že jsem na tohle prostě háklivej. Ostatně třenice mezi 5Angels a Diamond Cats se to týká taky. Nová sestava 5Angels totiž první cédéčko přezpívala znova jenom proto, aby pan producent nemusel platit autorská práva (nebo spíš vyplácet tantiémy) bývalým členkám. A ten samej producent bezostyšně krade záběry z hororů a nikomu to nepřijde blbý. Pokračujem.
Muzice se moc vytknout nedá. Taková synťáková rutina. Horší je text. Ve výsledku plytkej, jakože se slítaj strašidla a čarodějnice, ale napsaný je to hodně laxně. Nechybí nejčastější prohřešky český textařiny - opakování slovesných tvarů i archetypální klišé, tentokrát strach / prach. Nešťastná je ovšem pasáž: "Je pátek třináctýho, začíná ples démonů." Tohle datum mají všichni spojený s pověrami ohledně smůly nebo neštěstí, ovšem souvislost se slítajícíma se čarodějkama je absolutní nesmysl. Jako by někdo říkal, že na Den matek uvidí zlatý prasátko. Jasně, zpívat: "Je Valpuržina noc, na kopcích ohně plají" můžou jenom nějací metloši. Ale než dětem předhazovat takovýhle bláboly, to už je lepší nesnažit se o nic.
Ještě k provedení. To video je tak příšerně sestříhaný, až z toho bolí oči. Obzvlášť ke konci, kdy sledujeme místy až...tipnu...čtyři, možná pět záběrů za vteřinu. Já chápu, že dneska je in mít rychlej střih, jenže to by taky nejdřív někdo musel umět natočit. Pan Jan Bartoň, kterej se pod klip podepsal, to rozhodně neumí a já bych mu něco takovýho vrátil k přepracování, ať sundá tu nohu z plynu. Ten obrazovej doprovod totiž několikanásobně převyšuje tempo písničky. Ale to je jedno, on už si někdo to DVD koupí, že?

Marie a Petra Pojkarová - Krásné léto

2012-01-12T18:04:00.003+01:00

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku chci poděkovat vám všem, kteří jste mi na tuhle věc posílali odkazy. Marie Pojkarová je fenomén. Lidi sledujou její videa, ťukaj si na čelo, jak se to někomu může líbit...A pak si pustí další klip. A další. Proč ne, freakshow táhne. Musíme si ale zároveň uvědomit, že je to prostě střední proud (byť hodně zvrhlej), takže do toho někdo investoval peníze a zároveň to má fungovat coby zboží pro posluchače.
První desku Něco o lásce vydala u firmy Multisonic v roce 1998 a už tady se objevuje jméno producenta Pavla Skalickýho. To je chlap, kterej před revolucí zpíval v příšerný kapele Saturn, nyní má uměleckou agenturu Jupiter (pán bude asi hvězdář) zastupující právě Pojkarovou a dál skládá. O Skalickým se říkalo, že byl skvělej kytarista a coby studiovej muzikant mohl natočit spoustu dobrýho materiálu. Jenže nějaký nahrávání ho nezajímalo, chtěl být vidět, ale to už je příběh Saturnu. O tom někdy jindy. Druhý cd Zlomené city pod vydavelstvím Radioservis přišlo v roce 2006 a v roce 2009 nahrála ve studiu Jupiter pod taktovkou Skalickýho třetí album Cesta snů. Momentálně chystá čtvrtý cédéčko Láska je nádherná. Kromě svýho materiálu má v repertoáru i převzatý věci, aby si mohli na podnikovým večírku všichni zazpívat. No a o Petře víme jen to, že je to její dcera a studuje hotelovku. Dělám chytrýho, ale přišla mi ku příležitosti vydání tohodle klipu tiskovka. Pojďme si poslechnout věc, kterou složila sama Marie Pojkarová.

Otřesný a všechno špatně. První nesmysl je načasování. V lednu tahle muzika prostě nefrčí a v létě už si na to nikdo nevzpomene, to se budou hrát jiný blbiny. Druhej nesmysl je ten klip, parník na Vltavě, navíc zakotvenej někde u Smíchova nebo kde, prostě letní atmosféru nenavodí ani náhodou, nemluvě o rozmazaným pozadí, který se občas mihne v záběrech ze studia. Kdyby zajeli na Probošťák, udělali líp a stálo by to míň než pronájem parníku. Autoři videa by asi namítli, že na parníku to stafáž nějak zahustí, zatímco na Probošťáku by nikdo nebyl. To je logický, nemaj natáčet letní písničku v září. Hra na piráty působí, že je tam proto, aby se vůbec něco dělo. Jedním z tanečníků je Richard Sacher, kterej už se v masakrech objevil. S Richardem jsem mluvil, prej to vzal z kamarádství a legrace, ne pro peníze. Což potom vypadá tak, že jeden interpret špatnejch songů (promiň, Richarde, já ti podkuřovat nemůžu) hostuje druhýmu, pak si to oplatěj, navzájem se poplácaj po zádech a budou se těšit na další spolupráci. On už to někdo zaplatí i koupí, vítejte v českým šoubyznysu. Muzika je špatná. Aranže nás pošlou časem zpátky do devadesátkovýho eurodance, zpěv ještě dál, takhle se s vokály pracovalo v normalizačních estrádách. Holt, Pavel Skalický se nezapře. Text je mizernej a hloupej, nechybí laciný veršování postavený na opakování slovesných tvarů ani archetyp textařskýho klišé den / sen. Takovýmu veršování se profesionální muzikant prostě musí vyhnout obloukem. Jestli ne, sám si pod sebou podřezává větev, protože výsledek bude vypadat vždycky blbě. Na rovinu, já si myslím, že čistě melodie refrénu použitelná je. Kdyby to Marie Pojkarová dala nějaký pseudohvězdičce typu superstarovejch děvčat a nějakej normální producent by si to vzal do parády a nahrál to se současným zvukem, letní hit z toho být mohl. Sice blbej, ale diskošky by to pravděpodobně hrály. Marie Pojkarová by pak jenom seděla a čekala, až jí OSA pošle tantiemy. Jenže to raději dala dceři, protože chce zpívat taky. Nemějme jí to za zlý, já svým dětem taky jednou rád k muzice pomůžu. Ovšem důstojně.

Opět na Čilichili!

2012-01-11T17:29:00.002+01:00

Dneska zase na adrese http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-vii-sandra-22.html?bloger=3