<?xml version='1.0' encoding='UTF-8'?><?xml-stylesheet href="http://www.blogger.com/styles/atom.css" type="text/css"?><feed xmlns='http://www.w3.org/2005/Atom' xmlns:openSearch='http://a9.com/-/spec/opensearchrss/1.0/' xmlns:blogger='http://schemas.google.com/blogger/2008' xmlns:georss='http://www.georss.org/georss' xmlns:gd="http://schemas.google.com/g/2005" xmlns:thr='http://purl.org/syndication/thread/1.0'><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310</id><updated>2024-11-05T18:49:34.055-08:00</updated><title type='text'>Informační společnost</title><subtitle type='html'>Etika, znalosti, informace, demokracie, společnost, uměni, věda, spolupráce</subtitle><link rel='http://schemas.google.com/g/2005#feed' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/posts/default'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default?redirect=false'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/'/><link rel='hub' href='http://pubsubhubbub.appspot.com/'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><generator version='7.00' uri='http://www.blogger.com'>Blogger</generator><openSearch:totalResults>9</openSearch:totalResults><openSearch:startIndex>1</openSearch:startIndex><openSearch:itemsPerPage>25</openSearch:itemsPerPage><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-4061349346939966828</id><published>2011-12-11T13:19:00.001-08:00</published><updated>2011-12-11T13:20:04.997-08:00</updated><title type='text'>Etika ve výuce informačních a komunikačních technologií</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
Důvodů, proč se etické výchově v ICT nevěnuje více prostoru, je 
samozřejmě více. Předně zde chybí podpora ze strany fakult, které 
odborníky na etiku, alespoň obecnou, (téměř) neprodukují. Etická výchova
 na školách je celkově podhodnocována, a to i přesto, že v RVP je již 
implicitně zakotvena. V neposlední řadě je zde skutečnost, že řada 
etických otázek, které s sebou nové technologie přinášejí, nemá stále 
jednoznačné řešení a nikdo se jim dostatečně nevěnuje. S tím je pak 
spojena také absence kvalitní literatury, která by sloužila jako základ 
pro takovou výuku. Přitom jedním z témat, kterým by se měl pedagog ICT 
věnovat, je právě oblast, která s etikou ve vztahu k ICT velmi úzce 
souvisí, když mezi očekávanými výstupy nalezneme položku, že žák 
gymnázia&amp;nbsp;využívá informační a komunikační služby v souladu s etickými, 
bezpečnostními&amp;nbsp;a legislativními požadavky (RVP G, str. 64).&lt;br /&gt;

Má smysl se o výuku etiky v rámci ICT snažit, když situace je tak 
nepříznivá a komplikovaná, jak bylo popsáno v předchozím odstavci? 
Myslím, že i kdybychom pominuli skutečnost, že se jedná o součást učiva 
dle RVP, stála by zde zásadní potřeba tohoto výkladu pro žáky, kteří 
svůj čas tráví v prostředí Facebooku, sdílení hudby či počítačového 
pirátství, žijící si svoji osobní digitální identitu. V příspěvku se 
tedy pokusíme zaměřit na některé vybrané kapitoly z etiky v oblasti ICT,
 které mohou posloužit jako inspirace či námět na některé témata, které 
se v oblasti ICT vyskytují a které by měla být pedagogem alespoň stručně
 komentována.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
&lt;strong&gt;Etika&lt;/strong&gt;&lt;/h4&gt;
Ještě dříve, než přistoupíme k jednotlivým konkrétním kapitolám, je 
dobré se zastavit u samotného pojmu etiky a možností etické výchovy. 
Etiku můžeme chápat jako aplikovanou filozofickou disciplínu, která by 
měla poskytovat praktické informace o tom, jaké jednání je správné a 
jaké nikoli.[1] Nějaká přesná, univerzální definice toho, co etika je, 
neexistuje. Pakliže bychom měli krátce okomentovat její náčrt, tak jak 
jsme jej představili, pak je třeba zdůraznit ono praktická. Etika je 
snad jedinou filozofickou disciplínou, která má přímý dopad na život 
každého člověka. Na rozdíl od meta etiky se nezabývá jen principy a 
obecnostmi dobrého a zlého (tedy např. jaký parametr zvolíme jako obecné
 dobro&amp;nbsp;– pomoc bližnímu, sobě, světový blahobyt nebo ekonomický růst), 
ale snaží se nabízet praktické odpovědi na to, jakým způsobem by se měl 
člověk v jednotlivých situacích svého života zachovat, aby jednal dobře.&lt;br /&gt;

Je potřebné zdůraznit, že etika jako filozofická disciplína je 
ovlivněna obecnějšími postoji a poznatky toho, kdo jí rozvíjí. Bude 
záležet především na ontologickém přesvědčení toho, kdo buduje etický 
systém – jinak se k němu postaví utilitarista, který řekne, že není Bůh a
 život je jen prostým kalkulem libostí a nelibostí. Zcela jiný pohled 
bude mít katolicky orientovaný filozof a opačný například člověk s 
deterministickým přesvědčením. Zcela jiné pohledy pak nabídne 
Aristoteles či Kant.&lt;br /&gt;

Je tedy zřejmé, že výuka etiky není vůbec jednoduchou záležitostí, 
zvláště ve státě, kde není možné hovořit o jednotě náboženského 
přesvědčení. Myslím, že v této souvislosti mají největší výhodu školy 
zřizované církvemi, kde se předpokládá určité filozofické předpojetí 
etického paradigmatu. I přes to si myslím, že snahy o výuku etiky mají 
smysl na všech školách – jen je potřeba být značně opatrný v tom, co a 
jakým způsobem doporučujeme. V oblasti etiky v ICT není naštěstí situace
 tak vyhrocená, jako v diskusích o problémech společenských, kde nutně 
budou zaznívat otázky, zda je dobré žít v homosexuálním svazku, jít na 
potrat nebo užít eutanazii.&lt;br /&gt;

Dokumenty, které jsou v oblasti postavení etiky v rámci RVP k &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/2510/ETICKA-VYCHOVA.html/&quot;&gt;dispozici&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;,
 staví na obecně přijímaných postojích Euroatlaské civilizace – tedy na 
úctě k sobě samém, k druhým –, na pozitivních sociálních vazbách nebo 
schopnosti komunikovat na sociálně citlivé úrovni (srov. &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/k/g/2510/ETICKA-VYCHOVA.html/&quot;&gt;RVP pro ZŠ&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;).
 Jistým vodítkem pro nás mohou být legislativní normy, kterých není 
mnoho, ale lze z nich vyčíst alespoň základní nastavení nějakého 
elementárního rámce, ze kterého je možné také vycházet – jde především o
 občanský zákoník, kde jsou nastaveny parametry ochrany osobnosti 
fyzických osob, autorský zákon a některé další. Učitel by se měl snažit 
odlišit právo a etiku, především ve smyslu pravidla „co není zakázáno, 
je povoleno“. To platí u práva, ale samozřejmě ne u eticky se 
chovajícího jedince.&lt;br /&gt;

Výuka etiky je často realizována jako volitelný předmět, případně je 
zakotvena do Základu společenských věd. Tohoto mezipředmětového přesahu 
lze efektivně využívat.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Virtuální identita&lt;/h4&gt;
Jedním ze základních témat, které by jistě mělo zaznít, je otázka 
virtuální identity. Tedy toho, jaký je celkový projev osoby v oblasti 
internetu. Do této oblasti je možné zařadit především problematiku 
pohybu na sociálních sítích a komunitních webech, různých seznamkách 
nebo také diskuse pod články či blogy.&lt;br /&gt;

Mnoho lidí má stále pocit, že existuje jakési striktní rozdělení 
toho, co je virtuální a reálné. Jako by „tady a tam“ byly dva zcela 
rozdílné světy, ve kterých je možné se chovat zcela rozdílně. To ale 
není již dávno pravda. Především zde existuje fenomén digitální stopy, 
který za sebou zanecháváme. Není tedy nijak obtížné dohledat činnost 
daného člověka v prostředí počítačové sítě, což se dnes užívá poměrně 
často – ať již se jedná o hledání informací o pěkné dívce z klubu nebo o
 práci personalistů, kteří chtějí zjistit, jak se daný člověk na síti 
chová.&lt;br /&gt;

Jistě je třeba mít na paměti, že na druhé straně sítě sedí také živé 
osoby, které jsou do interakce zataženy. Není možné být zlým na 
Facebooku a očekávat, že se to nijak neprojeví na mé reálné mezilidské 
vztahy. Opačně je ale možné říci, že řada přátel z této sociální sítě 
nemají s opravdovými přáteli či kamarády mnoho společného.&lt;br /&gt;

Propojení virtuálního a reálného světa je pak možné demonstrovat 
kupříkladu na internetovém bankovnictví. Peníze, které si vydělám z 
reklamy na svých stránkách, mi dojdou na skutečný účet, mohu je 
prostřednictvím internetového bankovnictví poslat prodejci a dostanu 
obratem reálné fyzické zboží.&lt;br /&gt;

Zde je vhodné zmínit především legislativně danou ochranu fyzické osoby (o tu nám jde při výuce především):&lt;em&gt;&lt;/em&gt;&lt;br /&gt;

&lt;em&gt;Fyzická osoba tak má právo na ochranu své osobnosti, zejména 
života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, 
svého jména a projevů osobní povahy&lt;/em&gt;. (Viz např.:&lt;a href=&quot;http://www.pravnik.cz/a/273/zaklady-prava-na-ochranu-osobnosti.html&quot;&gt; &lt;/a&gt;&lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://www.pravnik.cz/a/273/zaklady-prava-na-ochranu-osobnosti.html&quot; target=&quot;_blank&quot;&gt;Základy práva na ochranu osobnosti&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;.)&lt;br /&gt;

Do této kapitoly by bylo možné zařadit také otázku zneužití či 
klonování virtuální identity nebo celou diskusi o zodpovědném chování na
 internetu – především otázky zveřejňování osobních údajů, které zde 
zůstanou na věky k použití nebo komunikaci s dalšími lidmi – 
problematika identifikace, autorizace a autentizace.&lt;br /&gt;

Zajímavým zdrojem informací na toto téma může být kupříkladu server &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://www.e-bezpeci.cz/&quot;&gt;e-bezpečí&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;, který se věnuje obecně nebezpečí v souvislosti s ICT pro děti. Nebo je možné vše doplnit zajímavým&lt;strong&gt; &lt;a href=&quot;http://met.blog.root.cz/2009/08/26/neboha-tracy-turkish-brooks-spatny-boxik-a-vyzrazeny-ucet/&quot;&gt;případem&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;
 z Facebooku a vše zasadit do kontextu ochrany hesla a jeho dobré volby,
 případně se zmínit o šifrovaném a nešifrovaném přenosu dat.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Pravdivost a důvěryhodnost informací&lt;/h4&gt;
Dalším zajímavým a kontroverzním tématem je pravdivost a 
důvěryhodnost informací, které je možné na internetu nalézt. Asi nikdo 
nepochybuje o tom, že soukromé blogy či webové stránky je nutné brát s 
určitou rezervou, neboť se jedná o obsah, který může generovat v 
podstatě každý. Zcela jiná je situace v případě elektronických časopisů,
 které buď vznikají čistě internetově nebo jako digitální kopie či 
doplněk těch tištěných. Je zřejmé, že zde uvedené informace mají 
minimálně stejnou relevanci jako ty uvedené v papírových médiích – stojí
 za nimi stejné redakce, stejní autoři i podobná redakční kultura. 
Výhodou digitálních médií je pak skutečnost, že informace mohou být 
doplňovány, upřesňovány a aktualizovány. Pokud jsou dovolené diskuse pod
 články, pak i informace z nich mohou mít svoji vypovídací hodnotu.&lt;br /&gt;

Jak se ale postavit k Wikipedii a dalším otevřeným encyklopediím, 
nebo šířeji k webovým službám či serverům založených na 
tzv.&amp;nbsp;wikiprincipech&amp;nbsp;– tedy možnosti libovolného uživatele editovat 
informační záznamy. Zde je potřeba rozlišit dva problémy – jednak 
samotnou pravdivost sdělení a pak také možný záměr autora. Pro příklady 
není třeba chodit daleko. Podíváme-li se na stránky politiků, najdeme 
například informaci, že Jiří Paroubek je označován za populistu. Dříve 
zde byla informace o tom, že populistou je. Zda toto rozředění sdělení 
vylepšuje situaci, nechť posoudí každý sám. Právě tyto informace, které 
mohou někomu pomoci či posloužit, je potřebné brát v podobných 
projektech velmi opatrně.&lt;br /&gt;

Na druhou stranu je třeba říci, že například porovnávání Wikipedie a 
populární papírové encyklopedie Britannica dopadá pro anglickou verzi 
otevřené encyklopedie více než dobře. Česká verze je na tom o něco hůře,
 ale je třeba zdůraznit, že i Wikipedie si vypracovala redakční 
mechanismus, který jí umožňuje prezentovat kvalitní a ověřené informace.
 Přesto je velmi dobré si u služeb založených na wikiprincipech (ale 
nejen u nich) ověřovat z více zdrojů pravdivost, kvalitu či úplnost toho
 kterého sdělení.&lt;br /&gt;

Je tedy třeba říci, že asi nemá smysl již říkat, že důvěryhodnější a 
pravdivější informace přináší televize, tištěná média nebo kniha. Je 
vždy potřeba analyzovat autora a redakční zázemí daného projektu a podle
 něj určit případnou důvěryhodnost obsahu.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Svoboda projevu&lt;/h4&gt;
Poslední téma, které si alespoň v krátkosti přiblížíme, je otázka 
svobody projevu a přístupu k informacím. Zde se již dostáváme na tenčí 
led etiky, která je nutně závislá na hodnotách, které ve svém životě 
preferujeme.&lt;br /&gt;

Jako první je možné zmínit skutečnost, že řada států blokuje takové 
stránky, které by mohly svým svobodným přístupem k informacím podvracet 
režimy, které nejsou právě demokratické. Klasickým &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/facebook-a-twitter-nastroji-demokracie/&quot;&gt;příkladem&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;
 může být Čína či Írán, ve které je blokován Facebook či Twitter, do 
určité míry také například YouTube či Blogger. Tato země je proslulá 
také tím, že nabízí svým občanům jen velmi omezený přístup na internet –
 řada stránek je blokována, aby nebylo možné bojovat za demokratické 
hodnoty či proti komunistickému režimu. Oficiálním zdůvodněním pak bude 
zřejmě snaha o ochranu uživatelů.&lt;br /&gt;

Například Írán blokuje Facebook, Twitter a další služby, které slouží
 k rychlé komunikaci, pokud v zemi není momentálně spokojenost s 
režimem. Minimalizuje tak možnosti organizace protestů, stejně dobře 
jako možnost informovat zahraniční média o aktuální situaci v zemi.&lt;br /&gt;

Dalším významným tématem je přispívání do internetových diskusí. Zde 
je potřeba zdůraznit především dvě skutečnosti; provozovatel webu nese 
zodpovědnost za příspěvky, které jsou pod článkem publikovány, a ta je 
dána zákonem. Často tedy nemůže jinak než některý z příspěvků odstranit,
 aby se vyhnul soudním sporům. Z pohledu etiky je třeba říci, že web je 
majetkem provozovatele – on platí hosting, design, chod, naplňuje jej 
obsahem. Má tedy právo na to říci, že daný příspěvek hodnotí jako 
nevhodný a smazat jej. Je to podobné, jako když si pozveme někoho na 
návštěvu – když se nám nelíbí, jak se u nás chová, je naším právem jej 
slušným způsobem s našeho příbytku vykázat.&lt;br /&gt;

Zde je dobré se zmínit o tom, že by mohl nést za zveřejněný příspěvek
 zodpovědnost také ten, kdo jej publikoval, respektive ve školním 
prostředí pedagog či ředitel školy. Skutečnost je ale poněkud 
komplikovanější&amp;nbsp;– jelikož diskuse téměř nikdy nejsou ošetřeny šifrovaným
 přenosem dat, bylo by v podstatě nemožné dokázat, že se za IP adresu 
školy někdo nevydává. Přesto doporučuji jednoznačnou opatrnost a 
obezřetnost, která může šetřit nejeden problém. A to i přes to, že 
většina postihů u nás dopadá na hlavu provozovatelů.&lt;br /&gt;

Druhou stranou mince je pak skutečnost, že by vzájemná komunikace 
mezi provozovatelem a diskutujícími měla probíhat na určité úrovni a s 
patřičnou slušností. Do problematiky diskusí pak patří také otázka 
slušného chování a vystupování. Z diskuse s žáky by mělo vyplynout, že 
by neměla být agresivní, osobní či útočná a naopak věcná, přehledná, 
strukturovaná a konstruktivní.&lt;br /&gt;

Dále je možné diskutovat o problematice cenzury nebo nedávného fenoménu s Wikileaks (např. články &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/wikileaks-od-svobody-slova-k-diplomatickym-skandalum/&quot;&gt;P. Zandla&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt; či &lt;strong&gt;&lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/wikileaks-od-nechranenych-informaci-k-nechranenemu-sexu/&quot;&gt;M. Černého&lt;/a&gt;&lt;/strong&gt;
 na Lupě). Zde je ale jen velmi obtížné vynášet nějaké, obecně platné, 
soudy. Dalším námětem na přemýšlení pak může být možnost publikovat 
názory na internetu – zdarma, bez omezení, například na svém blogu, jako
 projev svobody slova.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Závěrem&lt;/h4&gt;
Uvedené poznámky jsou jen náměty na přemýšlení a diskuse s žáky, 
které by je měli vést k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak a proč se na 
internetu chovají a jaké to pro ně může mít následky. Témat by bylo 
možné uvést ještě velké množství – od počítačového pirátství, 
kyberterorismus, kyberšikanu až k otázkám citační etiky či 
plagiátorství, kterým se budeme věnovat v navazujícím článku.&lt;br /&gt;

Ač jsou témata související s novými etickými problémy v souvislosti s
 rozvojem ICT poměrně obsáhlá a komplikovaná, jistě má smysl o nich s 
žáky mluvit. To, že se sami zamyslí nad svým jednáním, jistě ocení 
nejpozději ve chvíli, kdy jejich zaměstnavatel nenajde fotografie ze 
studentských večírků nebo když budou psát nějakou odbornou práci či 
referát. I přesto, že časová dotace na výuku ICT je relativně omezená, 
myslím si, že čas věnovaný těmto „povídacím“ tématům rozhodně není 
ztraceným už jen proto, že mají dalekosáhlý dopad do praxe. Na rozdíl od
 osvojení si té které funkce v nástroji na tvorbu prezentací se totiž 
tomuto tématu doma věnuje jen velmi obtížně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[1] - ANZENBACHER, Arno. &lt;em&gt;Úvod do filosofie&lt;/em&gt;. 1. vydání. Praha : SPN, 1991. 304 s. ISBN 80-04-26038-1.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;a href=&quot;&quot; name=&quot;citace1&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial,sans-serif;&quot;&gt;ČERNÝ, Michal.&amp;nbsp;&lt;b&gt;Etika ve výuce informačních a komunikačních technologií&lt;/b&gt;.&amp;nbsp;&lt;i&gt;Metodický portál: Články&amp;nbsp;&lt;/i&gt;[online]. 25. 05. 2011, [cit. 2011-05-26]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;/span&gt;&lt;/a&gt;&lt;span style=&quot;font-family: arial,sans-serif;&quot;&gt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/10715/ETIKA-VE-VYUCE-INFORMACNICH-A-KOMUNIKACNICH-TECHNOLOGII.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot; style=&quot;color: #336699;&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/10715/ETIKA-VE-VYUCE-INFORMACNICH-A-KOMUNIKACNICH-TECHNOLOGII.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785&lt;/span&gt;&amp;nbsp; &lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/4061349346939966828/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/etika-ve-vyuce-informacnich.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/4061349346939966828'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/4061349346939966828'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/etika-ve-vyuce-informacnich.html' title='Etika ve výuce informačních a komunikačních technologií'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-902129483574298171</id><published>2011-12-11T13:15:00.001-08:00</published><updated>2011-12-11T13:16:20.197-08:00</updated><title type='text'>Internet a demokracie</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
ICT prostupují život každého člověka v civilizovaném 
světě na každém kroku – postupně si zvykáme platit mobilní aplikací za 
jízdenku v MHD, spravujeme přes internet bankovnictví nebo komunikujeme s
 přáteli. Oblast, které se chceme věnovat, ale často zůstává nepříliš 
dobře zmapována; &lt;strong&gt;jaký je vztah internetu k demokracii a občanské společnosti?&lt;/strong&gt;
 Zde je třeba si uvědomit, že již není řeč o čistě technologickém řešení
 ISO-OSI modelu, ale spíše o jeho praktických aplikacích. Technologie 
samotná nebude mít vliv žádný, ale představuje médium, které je možné 
používat k publikaci řady informací, komunikaci, správě projektů a 
mnohému dalšímu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V zásadě existují dva možné přístupy, jak se tomuto tématu na školách věnovat. Můžeme postupovat &lt;strong&gt;historicky&lt;/strong&gt;
 nebo systematicky. První metoda nabízí poměrně dobré začlenění do výuky
 dějepisu či zeměpisu, když v rámci systematické nauky o vývoji určitého
 státu je možné zmínit, jakým způsobem se v něm internet demokraticky 
uplatnil, zda je v něm cenzura či svoboda slova. Výhodou tohoto přístupu
 je především názornost.&amp;nbsp;Žák si snadno utvoří představu o situaci v 
jednotlivých zemích a bude schopen samostatně uvažovat o tom,&amp;nbsp;které 
parametry je možné v této oblasti sledovat a porovnávat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Druhý přístup, který bude použit i v tomto článku, je &lt;strong&gt;systematický&lt;/strong&gt;.
 Projdeme jednotlivá témata, která by neměla zůstat ležet bez 
povšimnutí, a ke každému se pokusíme naznačit jeho konkrétní projevy ve 
světě. Myslím, že mezi zásadní výhody tohoto přístupu patří především 
výchova k uvažování o tom, jak demokratické principy fungují, co je pro 
ně důležité a&amp;nbsp;kterých nástrojů může občanská společnost využívat. 
Současně získají&amp;nbsp;žáci dobrou orientaci v tom, jak přistupovat k 
informacím o tomto tématu v médiích, která často podávají informace jen 
velmi neúplné a nezasazené do širšího kontextu. Tento přístup umožňuje 
efektivní integraci tématu do základů společenských věd, mediální a 
etické výchovy i informatiky.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Pokud zvolíme návaznost na informatiku, pak je dobré 
téma zařadit až tehdy, kdy jsou probrány základní vlastnosti sítí. Žáci 
tak budou moci mít představu o tom, jakým způsobem může fungovat 
skrývání IP adres, tunelování nebo DoS útoky. Technicky orientovaný 
učitel na tomto místě jistě neopomene&amp;nbsp;žákům sdělit řadu zajímavých 
detailů o tom, jak se tyto věci dají reálně dělat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Po tomto didaktickém úvodu se podíváme na některé 
konkrétní oblasti, které s internetem a demokracií souvisejí, a uvedeme k
 nim také řadu konkrétních příkladů z nedávné historie.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Svoboda projevu&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jedním z velkých témat vztahu internetu a demokracie 
je svoboda projevu, která se může projevovat v řadě dílčích oblastí – od
 publikací textů, přes tvorbu novin až po internetové diskuse. Zde je 
dobré říci, že důležitým aspektem demokratické společnosti je právě &lt;strong&gt;svoboda slova&lt;/strong&gt;.
 Podle toho, jak je v jednotlivých zemích rozsáhlá, je možné poměrně 
dobře stanovit míru demokratičnosti dané společnosti. Je zřejmé, že 
státy jako Čína, které blogery pronásledují a vězní, demokratické 
nejsou.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Myslím, že nejlépe to mohou žákům přiblížit konkrétní
 příběhy lidí (ty z Číny se shánějí velice obtížně, neboť tamní vláda je
 tají), kteří byli za publikování svých názorů na webu zatčeni; malajský
 bloger byl &lt;a href=&quot;http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-28072470-malajsky-bloger-dostal-dva-roky-vezeni-za-kritiku-vlady&quot;&gt;uvězněn&lt;/a&gt; na dva roky za kritiku vlády, íránský kritik Alího Chameneího &lt;a href=&quot;http://zpravy.idnes.cz/bloger-ktery-kritizoval-iranskeho-vudce-zemrel-ve-vezeni-pm9-/zahranicni.aspx?c=A090319_170107_zahranicni_zra&quot;&gt;zemřel&lt;/a&gt; ve vězení a egyptský kritik (zde se již poměry možná pomalu zlepšují) vlády &lt;a href=&quot;http://zpravy.tiscali.cz/egyptsky-bloger-a-kritik-islamu-byl-po-4-letech-propusten-z-vezeni-57527&quot;&gt;dostal&lt;/a&gt;
 čtyřletý trest. Příkladů je samozřejmě mnohem více a je možné&amp;nbsp;žáky je 
nechat najít a zpracovat samostatně. Vždy je důležitý také hlubší rozbor
 důvodů uvěznění, které nemusí být jen politické, ale kupříkladu také 
náboženské i jiné.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Možnost mít vlastní časopis&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jedním z výdobytků internetu je možnost snadného 
provozu vlastního časopisu bez potřeby schválení nějakou autoritou nebo 
významného balíku prostředků. Online časopisy tak mohou snadno nahradit 
dříve jen velmi obtížně šiřitelný samizdat. Zřejmě nejrozšířenější 
platformou pro tuto činnost je ve světě &lt;em&gt;Blogger&lt;/em&gt;, který 
provozuje Google. Důvody jsou poměrně jednoduché – hosting nabízí 
Google, který nevydává osobní údaje svých uživatelů a je odolný proti 
většině možných útoků, blog je možné si rychle a snadno zálohovat a 
případně kdykoli obnovit. Přenos dat je šifrovaný, což znemožňuje nějaké
 efektivní odposlouchávání.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Se&amp;nbsp;žáky je možné také diskutovat o významu vydávání 
časopisů. Ať již pro informování domácích či zahraničních čtenářů, 
rozvoj kultury nebo třeba pro hlídání demokracie v nějakém státě. 
Rozvinutá síť médií by měla představovat dobrý informační servis pro 
občany, kteří mají kdykoli šanci vyjádřit svůj nesouhlas s určitým 
druhem politiky. Pokud taková média nejsou, není možné se racionálně 
rozhodovat.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Internetové diskuse&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Ač se poměrně často mluví o tom, že kvalita 
diskusních fór na internetu není příliš vysoká, přesto představují jeden
 z významných prvků &lt;strong&gt;budování demokratického klimatu v dané společnosti&lt;/strong&gt;.
 Již Masaryk říkal, že demokracie je diskuse. Možnost kriticky šířit své
 názory na aktuální společenská či politická témata by tak neměla v 
tomto přehledu chybět.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Je třeba uvést tento problém ze dvou základních postojů – diskutujícího a provozovatele webu. Ostatně tak to také strukturuje &lt;em&gt;Všeobecná deklarace lidských práv&lt;/em&gt; v 19. článku z pohledu diskutujícího: &lt;em&gt;„Každý
 má právo na svobodu přesvědčení a projevu... právo vyhledávat, přijímat
 a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na
 hranice.“&lt;/em&gt; Z pohledu provozovatele webu je třeba mít na paměti článek 17: &lt;em&gt;„Každý má právo vlastnit majetek... nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.“&lt;/em&gt; Z toho pak plyne řada etických důsledků, o kterých jsme na Portále již psali.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Žáci&amp;nbsp;by si měli být vědomi toho, že mohou na 
internetu šířit své názory ať již v diskusích, na vlastních webech či 
blogu. Současně ale musejí respektovat práva druhých a zákony, které v 
demokratické společnosti platí.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Občanská žurnalistika a rychlost informací&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Zajímavým fenoménem je občanská žurnalistika, která 
se začala rozvíjet v posledních pěti či deseti letech. Média již do 
velké míry &lt;strong&gt;netvoří jen profesionálové&lt;/strong&gt; a určitá 
informovaná elita, ale obyčejní lidé. Svými blogy u velkých 
zpravodajských serverů, fotografiemi, psaním krátkých zpráv a řadou 
dalších činností se zde vytváří zcela nové pojetí toho, jak se pracuje s
 informacemi, kdo je analyzuje a vyhodnocuje.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Druhý významný moment soudobé žurnalistiky je &lt;strong&gt;rychlost šíření informací&lt;/strong&gt;.
 Zprávy se musí dostat ke čtenářům velmi rychle, což má za následek 
jejich slabší ověřování, zprávy jsou často přijímány bez nějakého 
hlubšího prozkoumání. To vede k možnosti snadno &lt;strong&gt;manipulovat se čtenáři&lt;/strong&gt;.
 Stojíme tak před otázkou, zda žijeme v době, kdy svobodná společnost je
 médii informována nebo deformována. Pravdou je, že propaganda by dnes 
byla (a je) mnohem sofistikovanější a skrytější, než tomu bylo před půl 
stoletím.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Právě požadavek na rychlost a občanská žurnalistika vytváří zcela jiný pohled na zpravodajství, kterému stále více dominuje &lt;em&gt;Twitter&lt;/em&gt;,
 který je nejrychlejším a s více než 200 milióny uživatelů 
nejmasivnějším informačním kanálem současnosti. Informace v takovémto 
prostředí mají globální charakter a je velmi obtížné je nějak filtrovat 
nebo ovlivňovat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V tomto kontextu je třeba mít na paměti, že současná 
politika se pod drobnohledem rychlých médií dělá zcela jinak než za 
Rakouska-Uherska. Politici nemají několik dní čas na to, aby řešili 
nějaký problém nebo kauzu zametli pod koberec. Vše je řešeno pod velkým 
tlakem během několika málo minut či hodin. Výhodou je větší kontrola 
politiků, negativem jejich nemožnost prosazovat nepopulární kroky či 
reformy a problémy řešit v klidu.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Facebook a demonstrace&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Další významný rozměr možností toho, jak může 
internet vstupovat do demokratizace společnosti, se ukázal v zimních 
událostech v Egyptě či Tunisku, tedy státech, kde pomocí sociálních sítí
 (&lt;em&gt;Facebooku&lt;/em&gt; a &lt;em&gt;Twitteru&lt;/em&gt;) docházelo k velice efektivnímu
 šíření informací a organizování demonstrací a protestů. To, že byly 
pády těchto režimů tak rychlé, je dáno především možností lidí se 
efektivně domlouvat a organizovat. V tomto ohledu je role internetu v 
podstatě nezastupitelná a jedinečná. To si také uvědomují státy, jako je
 Sýrie či Írán, které při protestech internet vypínají.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V tomto kontextu by mělo zaznít, že na základě těchto zkušeností je přístup k internetu považován OSN za &lt;a href=&quot;http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrcouncil/docs/17session/A.HRC.17.27_en.pdf&quot;&gt;lidské právo&lt;/a&gt; stejně jako svoboda slova. Státy by se tak k jeho &lt;strong&gt;regulaci&lt;/strong&gt;
 měly uchylovat jen zcela výjimečně a to v zájmu demokratického soužití;
 ochrana bezpečnosti jednotlivce či státu&amp;nbsp;musí být legislativně 
ukotvena.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Komunikace s politiky a internetové petice&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Významnou oblastí rozvoje občanské společnosti je 
také možnost komunikovat s politiky. Internet a elektronická pošta 
učinili tento proces v mnohém rychlejší, pohodlnější a přímočařejší. 
Možnost &lt;strong&gt;oslovit přímo politiky&lt;/strong&gt;, a nikoli jen jejich 
sekretariát prostřednictvím nových technologií je jednoznačným krokem 
kupředu. Politici jsou také často silně motivováni (snahou získat 
voličské hlasy) k tomu, aby odpovídali a vycházeli občanům vstříc. 
Jakékoli návrhy, nápady či projekty je možné uskutečnit daleko lépe než v
 době, kdy bylo vše nutné řešit poštou.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Poměrně významnou roli hrají také &lt;strong&gt;internetové petice&lt;/strong&gt;. Ať již ve formě samostatných stránek či služeb nebo jako stránky na &lt;em&gt;Facebooku&lt;/em&gt;.
 Ač je jejich právní hodnota obvykle nulová, mají překvapivě velký 
účinek. Jejich organizátoři jsou zváni do médií, zabývají se jimi 
politici i další kompetentní osoby. Pěkným příkladem z této oblasti může
 být iniciativa &lt;a href=&quot;http://www.iprotest.cz/&quot;&gt;Nechceme přeladit!&lt;/a&gt;,
 která dokázala velice rychle zablokovat změny ve vysílacím schématu 
ČRo. Opět platí to stejné, co již bylo řečeno o komunikaci s politiky. 
Pokud je pod peticí větší množství lidí, je pro činovníky téměř nemožné 
ji přehlížet, neboť by si tím mohli pohněvat nemalé množství 
potencionálních voličů.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Osobně považuji internetové petice za jeden z 
nejúčinnějších nástrojů, které lze v rámci demokraticky fungujících 
systémů použít. Ostatně existuje &lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/piseme-petice/&quot;&gt;řada webových služeb&lt;/a&gt;,
 které tvorbu peticí umí po technické stránce zajistit. S jejich 
používám by měli být&amp;nbsp;žáci seznámeni, neboť se jedná o nástroj, který s 
velkou pravděpodobností budou moci ve svém životě skutečně prakticky 
použít.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Dostupnost informací&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Tématem, o kterém se u nás mluví spíše okrajově, je 
dostupnost publikovaných informací. Na jedné straně je zde možnost 
publikace, ale její význam je jen velmi omezený, nemá-li současně k 
dispozici distribuční kanál, který je na dnešním internetu představován 
především vyhledávači. Právě na tomto principu funguje slavná Čínská 
zeď. Lidé mohou publikovat, co chtějí (v tom se jim dá těžko zabránit), 
ale v zemi mohou pracovat jen vyhledávače, které jsou svolné &lt;strong&gt;k filtrování výsledků&lt;/strong&gt;. To může probíhat v řadě rovin – od zakázaných slov až po blokování konkrétního obsahu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jsou to právě vyhledávače, které mají klíčovou roli v
 tom,&amp;nbsp;které informace jsou dostupné a co o daném problému lidé vědí. 
Hrají tak v jistém slova smyslu podstatně důležitější roli nežli média. A
 to je věc, které si musí být každý uživatel velmi dobře vědom. Nemusejí
 být indexovány všechny stránky, některé mohou být díky SEO označeny 
jako vysoce relevantní a v tomto kontextu se k řadě věcí člověk nemusí 
dostat.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Závěrem&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jistě by bylo možné mluvit ještě o velkém množství 
oblastí, ve kterých se internet dotýká demokracie a občanské 
společnosti. Jednou z významných oblastí budoucnosti bude například tzv.
 &lt;strong&gt;e&lt;/strong&gt;&lt;strong&gt;-&lt;/strong&gt;&lt;strong&gt;Government&lt;/strong&gt;, který 
se postupně začíná uplatňovat také u nás. Jde o zveřejňování informací o
 chodu veřejných institucí a databází spravovaných státem, ke kterým 
mají občané účinný přístup. Pokud budou zveřejňovány celé texty smluv, 
všechny nabídky na veřejné zakázky atp., bude prostor pro korupci 
výrazným způsobem omezen. Druhým aspektem &lt;em&gt;e-Governmentu&lt;/em&gt; je 
možnost lidí aktivně zasahovat do politického dění pomocí referend, 
voleb a dalších nástrojů. Avšak tato oblast u nás není ještě téměř 
rozvinutá, ale pro vyšší míru demokracie může hrát také významnou roli.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jak je vidět, internet vstupuje velmi silně do 
demokratizačních procesů a občanské společnosti – od publikování článků 
disidentů v Číně na &lt;em&gt;Blogger&lt;/em&gt; či videích na &lt;em&gt;YouTube&lt;/em&gt; přes revoluce v Egyptě a Tunisku, které byly organizovány přes &lt;em&gt;Twitter&lt;/em&gt; a &lt;em&gt;Facebook,&lt;/em&gt;
 až po petice a nezávislé blogy u nás. To ale neznamená, že by byl 
internet jen pozitivním a bezproblémovým médiem. Nabízí velké možnosti 
manipulací, šíření nepravdivých či zkreslených informací a často 
významným způsobem &lt;strong&gt;deformuje realitu&lt;/strong&gt;.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Žáci&amp;nbsp;by si těchto rozměrů měli být vědomi a měli by 
být schopni aktivně analyzovat všechny informace, které se k nim 
dostávají. Současně by jim nemělo dělat problém chápat internet a 
demokracii v dynamickém, navzájem se ovlivňujícím vztahu. Jako 
samozřejmost by pak měla být jejich schopnost prostředků sítě používat 
pro aktivní občanskospolečenskou činnost.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
&lt;span style=&quot;font-family: arial,sans-serif;&quot;&gt;ČERNÁ, Monika, ČERNÝ, Michal.&amp;nbsp;&lt;b&gt;Internet a demokracie&lt;/b&gt;. Metodický portál: Články [online]. 30. 08. 2011, [cit. 2011-09-06]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13361/INTERNET-A-DEMOKRACIE.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot; style=&quot;color: #336699;&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13361/INTERNET-A-DEMOKRACIE.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785.&lt;/span&gt; &lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/902129483574298171/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/internet-demokracie.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/902129483574298171'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/902129483574298171'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/internet-demokracie.html' title='Internet a demokracie'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-2233544238196351044</id><published>2011-12-10T13:16:00.000-08:00</published><updated>2011-12-11T13:17:44.032-08:00</updated><title type='text'>Digitální stopy a digitální identita</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
Téměř jakýkoli náš pobyt na internetu vytváří soubor informací, které za sebou &lt;b&gt;zanecháváme&lt;/b&gt;,
 ať již ve formě našich příspěvků v diskusích na internetu, v sociálních
 sítích, v elektronických obchodech nebo jen ve vnitřních záznamech 
(tzv. log souborech) webů, které jsme navštívili. Ač by prostředí 
internetu mohlo na první pohled vzbuzovat dojem anonymního prostoru, je 
tomu spíše naopak – i když odstraníme všechna rizika softwarové špionáže
 (např. viry), stále je náš virtuální život podstatně &lt;b&gt;více sledovatelný&lt;/b&gt; než ten reálný.&lt;br /&gt;
Právě tohoto aspektu by si měli být všichni uživatelé vědomi během 
svého pobytu na síti. Není možné zajistit si anonymitu ani zabránit 
tomu, aby o vás někdo vyhledával informace a nějakým dalším způsobem je 
zpracovával (zde ponechme stranou, do jaké míry by bylo takové jednání v
 souladu s právy na ochranu osobnosti a osobních údajů). Není nutné, 
abychom přestali používat ICT, ale spíše je dobré zachovávat určitá 
pravidla, která nám umožní s digitálními stopami rozumným způsobem 
pracovat.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Digitální stopy&lt;/h4&gt;
Každý náš spot na blogu, poznámka v diskusi či aktivita na Facebooku za námi zanechává &lt;b&gt;vyhledatelné informace&lt;/b&gt;,
 podle kterých je možné při troše „štěstí“ a umu zjistit nemálo 
informací o určité osobě. Od zájmů a názorů až po vzhled či kamarády. 
Souboru takovýchto informací, které za sebou na internetu zanecháváme, 
budeme říkat &lt;i&gt;digitální stopy&lt;/i&gt;. V následujícím výkladu&amp;nbsp;ponecháme 
stranou ty, které nejsou obecně snadno dostupné, tedy logovací soubory 
webů. Nebezpečí z nich jsou poměrně malá. Jen je třeba vědět, že pokud 
se člověk dopouští nějaké nelegální činnosti, tak právě tyto soubory 
jsou velice často užívány – typicky se jedná o stahování nelegálního 
obsahu či jeho šíření, projevy extrémismu atp.&lt;br /&gt;
My se tedy v následujícím omezíme především na takové informace, 
které může téměř každý jednoduše získat, a to hned ze dvou důvodů. Jsou 
to metody dostupné pro žáky, kteří jich občas využívají, a také podobně 
pracují často personalisté, kteří si ověřují případné nové zaměstnance.&lt;br /&gt;
Základními zdroji takovýchto informací jsou tedy především:&lt;br /&gt;
&lt;ul&gt;
&lt;li&gt;diskuse pod články;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;profily a aktivita v sociálních sítích či na Wikipedii;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;vlastní blogy či webové stránky;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Twitter;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;členství ve spolcích, které na web umísťují jména členů;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;registrace na internetových stránkách.&amp;nbsp;&lt;/li&gt;
&lt;/ul&gt;
&lt;h4&gt;

Rizika digitálních stop&lt;/h4&gt;
Asi základní prvek diskusí o tom, co jsou to digitální stopy, 
představuje alespoň částečné nastínění toho,&amp;nbsp;která jsou případná rizika 
jejich zneužití. Jako první se nabízí něco, co bývá nazýváno &lt;b&gt;krádeží identity&lt;/b&gt;.
 Pokud někdo dokáže prostřednictvím webu nasbírat dostatečné množství 
dat a údajů o vás, není problém založit falešný profil v sociální síti 
či blog a jeho prostřednictvím šířit například extremistické názory či 
spam. Druhá osoba se za vás může také úspěšně vydávat, neboť druhá 
komunikující strana často netuší, že komunikuje se zlodějem identity 
(čili podvodníkem) a nikoli s vámi.&lt;br /&gt;
Tomuto jevu lze obecně jen velmi obtížně zabránit. Falešné profily se
 objevují každý den – jen jako příklad je možné uvést falešný profil 
slovenského O2, který &lt;a href=&quot;http://pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017197&quot;&gt;vyzývá na Twitteru k přechodu ke konkurenci&lt;/a&gt;.
 Pravdou ale je, že čím více o vás jako o fyzické osobě bude mít útočník
 informací, tím hůře se můžete bránit a tím více bude on vypadat 
autenticky. To, že je takové jednání protiprávní, je zřejmé, ale vám to 
příliš nepomůže. Nejlepší ochranou je tedy prevence (viz níže). V 
extrémních případech může vést krádež identity až ke ztrátě finančních 
prostředků či zaměstnání. Ač se nejedná zatím o nijak častý jev, je 
třeba vzít tento aspekt problému na vědomí.&lt;br /&gt;
Snad jako samozřejmý důsledek generování digitálních stop je &lt;b&gt;ztráta soukromí&lt;/b&gt;
 – zjistit, co děláte, co máte rádi nebo s kým se přátelíte, je stále 
snazší, zvláště pokud si uživatel nedává na tento nepříjemný důsledek 
pozor. Je třeba zdůrazňovat žákům, že není dobrým nápadem zveřejňovat na
 sociálních sítích, že jedou s celou rodinou na týden k moři a že doma 
nikdo nebude, nebo publikovat fotografie (i když primárně určené jen pro
 malý okruh přátel), které by se neměly nikde objevit zcela veřejně.&lt;br /&gt;
Digitální stopy jsou snadno dosažitelným zdrojem informací o vaší 
osobě. V zásadě o vás řeknou obvykle více než běžný životopis a 
personalisté běžně tato data využívají při pracovních pohovorech, a je 
tak opět potřeba pamatovat na to, že je nutné se chovat buďto velice 
obezřetně a opatrně nebo jen tak, aby vám zveřejnění a použití 
takovýchto informací nevadilo. Pokud tedy žáky připravujete na nějaký 
modelový pracovní pohovor, je vždy dobré je nachystat také na tyto 
situace. Není výjimkou, že se personalista zeptá, proč jste před půl 
rokem prohlašovali o jeho firmě, že „&lt;i&gt;je zlodějská a vyrábí šunty&lt;/i&gt;“ nebo „&lt;i&gt;z Microsoftu dělali Micro$oft&lt;/i&gt;“, atp.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Minimalizace následků&lt;/h4&gt;
Pokud budeme chtít plně využívat webové služby, pak se zřejmě tvorbě 
stop nevyhneme. Zvláště pak, pokud jsou v seznamu námi využívaných 
sociální sítě. Přesto existuje řada jednoduchých opatření, která je 
možné provádět, aby byly případné škody co možná nejmenší.&lt;br /&gt;
Používejte &lt;b&gt;více přihlašovacích jmen a přezdívek&lt;/b&gt; a nikdy je&amp;nbsp;nespojujte s něčím, co by přímo ukazovalo na vaši osobu. &lt;i&gt;Nik&lt;/i&gt; v diskusi &lt;i&gt;jana-dvorackova.UjezdUBrna&lt;/i&gt;
 není opravdu dobrá volba pro diskusní fóra. Tam, kde to je možné, se 
tedy snažte zachovat anonymitu mimo jiné i vhodnou volbou přihlašovacího
 jména. Zásadně pak používejte více hesel netriviální složitosti, neboť 
zabezpečení řady webů je velmi malé a případná ztráta hesla by mohla být
 velmi nepříjemná, zvláště pokud je součástí registrace také e-mail, na 
který byste měli stejné heslo, přihlašovali se s ním na Facebook atp.&lt;br /&gt;
S tím souvisí také další zásada a to, že se nedoporučuje používat &lt;b&gt;pracovní či školní e-mailovou adresu&lt;/b&gt;
 tam, kde to není potřeba, neboť jste podle ní snadno dohledatelní a 
identifikovatelní. Pro více serverů nebo oblastí činnosti používejte 
více e-mailových adres, které si nejsou příliš podobné, hledání 
informací o vás pak bude mnohem složitější. Samozřejmě je nutné pečlivě 
zvažovat, kde zveřejníte svoji fotografii.&lt;br /&gt;
Pokud jde o technické možnosti ochrany, pak pro větší anonymitu (skrytí IP adresy) je možné užít &lt;b&gt;Proxy Server&lt;/b&gt;,
 pomocí kterého lze značně omezit možnosti pokročilejších sledování 
například z log souborů, ale nejen z nich. Z bezpečnostních důvodů 
neukládejte hesla v počítači a zvažte, jaké &lt;i&gt;cookies&lt;/i&gt; budete mít uložené i po ukončení práce s prohlížečem. Není nutné tedy &lt;i&gt;cookies&lt;/i&gt;
 vypínat explicitně, ale stačí je obvykle vymazat až po skončení práce. 
Toto opatření není nijak složité a téměř všechny webové prohlížeče 
takovéto nastavení podporují.&lt;br /&gt;
Nutné je pamatovat na obecné bezpečnostní zásady, jako je 
nepřihlašováváni se nešifrovaně k službám důvěrného charakteru, rozumný 
přístup k službám sítě z veřejných a nezabezpečených WiFi sítí atp.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Co tvoří naší digitální identitu?&lt;/h4&gt;
Dnes se již poměrně často hovoří o digitální identitě každého z nás, o
 nebezpečích a etických problémech s ní spojených. Nalézt ale odpověď na
 otázku, co vlastně tvoří naší digitální identitu, není úplně snadné.&lt;br /&gt;
Jedni budou říkat, že ji představují právě koncepty, jako je &lt;i&gt;MojeID&lt;/i&gt;.
 Na jednom místě máme uložené informace o sobě, a když někam přijdeme, 
jen jednoduše vložíme příslušné jméno a heslo (či certifikát), čímž se v
 podstatě představíme serveru na druhé straně a potvrdíme, že s určitou 
pravděpodobností jsme to opravdu my, kdož s druhou stranou jedná. 
Analogie s běžným životem je nasnadě – pakliže někoho potkáme, tak se mu
 &lt;b&gt;představíme&lt;/b&gt; (tedy provedeme registraci) a při dalších 
setkáních jen vyšleme vizuální informaci, a pokud si nás druhá strana 
pamatuje, oba víme o sobě určitou sumu informací, kterou jsme si v 
minulých setkáních vyměnili.&lt;br /&gt;
Jiný přístup je skrze sociální sítě. I zde se jeví argumentace jako 
poměrně jednoduchá – identitu člověka netvoří občanský průkaz, ale spíše
 &lt;b&gt;soubor jeho zájmů, myšlenek a přátel&lt;/b&gt;. Dost možná se 
daná osoba jmenuje jinak, než má napsáno v profilu, ale o její identitě 
vypovídá daleko více její aktivita na Facebooku či na jiných komunitních
 webech. Jistě má i tento přístup svoji nemalou argumentační váhu.&lt;br /&gt;
Nebylo by jistě příliš obtížné hledat i další možnosti, jak se 
digitální identity rozumnou argumentací dopátrat. Myslím ale, že jedním z
 hlavních problémů celé této diskuse je skutečnost, že stále poměrně 
zřetelně odlišujeme digitální identitu od té reálné. Ve chvíli, kdy 
peníze spravujeme internetovým bankovnictvím, s přáteli komunikujeme 
přes Facebook a zaměstnání nacházíme díky &lt;i&gt;linked.in,&lt;/i&gt; nemá 
příliš smysl oboje oddělovat. Existuje zjevně jen jedna identita, která 
se může projevovat různě – odlišná místa, ať již v životě nebo na síti, 
vidí vždy určitou část naší osobnosti a celek vytvořený dohromady 
dotváří naši identitu.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Mládí vpřed&lt;/h4&gt;
Společnost AVG provedla velice zajímavý &lt;a href=&quot;http://www.zive.cz/tiskove-zpravy/digitalni-zrozeni-vitejte-v-online-svete/sc-5-a-154434/default.aspx&quot;&gt;výzkum&lt;/a&gt;, podle kterého má přibližně 23 % dětí ještě před narozením svůj &lt;b&gt;online profil&lt;/b&gt;
 (tedy spíše internetovou stopu). Nejčastější internetovou stopou dětí 
je jejich snímek z ultrazvuku. Průzkum byl prováděn mezi matkami v USA, 
Kanadě, Velké Británii, Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Austrálii, 
na Novém Zélandě a v Japonsku, při kterém bylo zjištěno, že 81&amp;nbsp;% dětí 
mladších než dva roky má nějaký druh digitálního profilu se svými 
fotografiemi zveřejněnými online. V USA je 92&amp;nbsp;% dětí prezentováno online
 ještě předtím, než dosáhnou dvou let. V evropských zemích se toto číslo
 pohybuje kolem 73 %.&lt;br /&gt;
Na druhou stranu jen&amp;nbsp;7&amp;nbsp;% miminek má svou e-mailovou adresu, kterou 
jim zřídili rodiče, a 5 % má i vlastní profil na některé ze sociálních 
sítí. Tato čísla jsou poměrně zajímavá a ukazují, že se rodiče chovají 
relativně rozumným způsobem. Na druhé straně počet lukrativních adres 
všeho druhu klesá, takže proč nezajistit dítěti dobrý vklad do života 
bezplatnou registrací?&lt;br /&gt;
Tyto údaje jen dokreslují skutečnost, že sociální sítě jsou nesporným
 fenoménem, který bude současná miminka a batolata provázet ještě daleko
 dříve, než bylo zvykem. Osobně si myslím, že budoucnost mají sociální 
sítě pro děti – tedy takové, které ke svému používání nebudou potřebovat
 písmena, ale spíše obrázky, videa a zvuky. Zdali se to naplní, uvidíme 
již za několik málo let.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Problematické MojeID&lt;/h4&gt;
Projekt &lt;a href=&quot;http://www.mojeid.cz/&quot;&gt;MojeID&lt;/a&gt; není třeba zřejmě nijak představovat ani popisovat to, &lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/jak-funguje-mojeid/&quot;&gt;jak tento koncept funguje&lt;/a&gt;,
 neboť se jedná o koncept poměrně známý. Pomineme-li skutečnost, že 
zatím jsou možnosti jeho využití poměrně malé, jedná se o aktivitu jistě
 velmi progresivní, cílevědomou a s poměrně masivní a chytře vedenou 
reklamní kampaní. Na webu MojeID nalezneme poměrně &lt;a href=&quot;http://www.mojeid.cz/page/805/vyhody-mojeid/&quot;&gt;obsáhlý seznam výhod&lt;/a&gt;,
 které přináší jak uživatelům, tak také provozovatelům webů. Na druhou 
stranu si myslím, že tento koncept přináší sám o sobě netriviální řadu 
rizik a možných problémů, které není radno podcenit, zvláště ve vztahu k
 internetové identitě.&lt;br /&gt;
Asi nejčastější námitkou je možnost &lt;b&gt;prodeje dat&lt;/b&gt; 
nějakému komerčnímu subjektu. Nemusí jít o data nijak osobní jako spíše o
 informace, které weby a jak často navštěvujete. Pokud lidé budou MojeID
 používat, může být hodnota takovýchto informací poměrně rychle v řádech
 miliónů korun. Osobně si myslím, že vzhledem k provozovateli, kterým je
 &lt;b&gt;CZ NIC&lt;/b&gt;, něco podobného příliš nehrozí. Nebezpečí ale 
může číhat jinde – jednotné přihlašování ještě více usnadňuje hledání 
informací o dané osobě, což může být poměrně zajímavý nástroj například 
pro personalisty, kteří se o vás dozvědí daleko více informací.&lt;br /&gt;
Dalším rizikem může být zneužití. To, po čem se neustále v otázkách 
bezpečnosti volá, tedy užívat vícero jmen a hesel, zde bere za své. 
Jeden úspěšný útok na MojeID může být zdrojem &lt;b&gt;obrovských problémů&lt;/b&gt;
 pro všechny, kteří tuto službu používají. Bezpečnostní rizika existují 
vždy, ale je otázka, zda právě přinášený koncept MojeID není v této 
otázce až příliš málo obezřetný.&lt;br /&gt;
Rozhodně bude zajímavé sledovat, jak budou MojeID nasazovat 
jednotlivé firmy. Již dnes do určité míry převzal jednotný přihlašovací a
 diskusní model Facebook a překonat ho bude poměrně obtížné. Možná je v 
tomto kontextu dobré upravit předchozí tvrzení – pokud pro přihlašování a
 diskuse používáte primárně Facebook, je MojeID přínosem i v oblasti 
bezpečnosti. Tyto problémy se ale netýkají pouze služby MojeID, ale 
obecně všech technologií založených na této koncepci (OpenID atp.).&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Závěrem&lt;/h4&gt;
Jak je vidět, otázky, které souvisejí s internetovým životem a tzv. internetovou identitou, jsou a budou něčím, co nás bude &lt;b&gt;stále více provázet&lt;/b&gt;. Bude zajímavé sledovat, jak se budou koncepty sociálních sítí a &lt;i&gt;internetových občanek&lt;/i&gt;
 navzájem ovlivňovat a doplňovat. Jisté je, že velké problémy s 
autentizací a hlídáním si soukromí v prostoru internetu postupně 
přicházejí a budou stále naléhavějšími. Ostatně pohodlí nemusí být vždy 
zcela optimálním přístupem. Na druhou stranu je potřeba říci, že v 
bezpečí před online problémy nebudeme nikdy. Pokud se tedy nerozhodneme 
jej opustit docela.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Možnosti cvičení&lt;/h4&gt;
Dané téma samozřejmě není nutné ani vhodné akademicky přednášet, ale je vždy vhodné jej spojit s nějakým cvičením, ve kterém si&amp;nbsp;&lt;b&gt;žáci sami vyzkouší&lt;/b&gt;,
 zda a jak velké jsou jejich digitální stopy a co o nich mohou 
vypovědět. Vše je možné zasadit – v závislosti na klimatu třídy – do 
nějakého příběhu – například do detektivního pátrání, činnosti 
personalisty nebo životopisce.&lt;br /&gt;
&lt;ol&gt;
&lt;li&gt;
Zkuste na Google &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://www.google.com/&quot;&gt;www.google.com&lt;/a&gt;&amp;gt; zadat postupně vaše jméno, &lt;i&gt;niky&lt;/i&gt; a &lt;i&gt;aliasy&lt;/i&gt;, které používáte na webu, a vaše e-maily. Projděte vždy prvních pět stran výsledků a vytvořte seznam toho, co je opravdu o vás.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Stejnou činnost zkuste také na Seznamu &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://www.seznam.cz/&quot;&gt;www.seznam.cz&lt;/a&gt;&amp;gt; či dalších vyhledávačích.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Zahrajte si na personalistu. Informace dejte dohromady a vytvořte co 
nejlepší mozaiku toho, jaký je váš obraz na webu. Zvažte, jaké by pro 
vás mohla mít taková rešerše následky, pokud byste se ucházeli o práci.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Projděte si účet na sociálních sítích a zkuste rozhodnout, zda nějaká informace představuje potenciální nebezpečí.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
V analýze výsledků se není třeba soustředit jen na to, co našel 
vyhledávač přímo – najde-li příspěvek v diskusi na serveru, podívejte se
 po dalších, takto podepsaných výsledcích, projděte odkazy atp.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
Takto nemusí procházet jen sebe, ale také nějakou jinou zadanou 
osobu. Takovýto přístup je pak možné pojmout jako soutěž nebo jako 
slohovou práci na téma &lt;i&gt;„Osobnost XY“&lt;/i&gt; nebo &lt;i&gt;„Jaký je XY“.&lt;/i&gt;
 Soutěžit lze také v tom, kdo najde co nejvíce informací, dokáže je 
nejlépe zanalyzovat, atp. Součástí výuky by měla být také celková 
rozprava s žáky o digitální identitě, stopách a případných problémech v 
této oblasti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;span style=&quot;font-family: arial,sans-serif;&quot;&gt;ČERNÝ, Michal.&amp;nbsp;&lt;b&gt;Digitální stopy a digitální identita&lt;/b&gt;.&amp;nbsp;&lt;i&gt;Metodický portál: Články&amp;nbsp;&lt;/i&gt;[online]. 26. 08. 2011, [cit. 2011-08-26]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/12943/DIGITALNI-STOPY-A-DIGITALNI-IDENTITA.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot; style=&quot;color: #336699;&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/12943/DIGITALNI-STOPY-A-DIGITALNI-IDENTITA.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785.&lt;/span&gt; &lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/2233544238196351044/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/digitalni-stopy-digitalni-identita.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/2233544238196351044'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/2233544238196351044'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/digitalni-stopy-digitalni-identita.html' title='Digitální stopy a digitální identita'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-3708043069689235892</id><published>2011-12-09T13:20:00.000-08:00</published><updated>2011-12-11T13:21:18.084-08:00</updated><title type='text'>Informační výchova jako reflexe informační společnosti</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
Současná společnost bývá často označována jako informační či 
znalostní. Jak již tyto pojmy dávají tušit, primárním ekonomickým 
statkem se stávají informace a celá&amp;nbsp;ekonomická odvětví jsou založená na 
získávání, analýze či zpracování informací. Přitom je třeba jasně 
oddělit informatiku, která pro tento proces nabízí jisté technologické 
prostředky, a samotnou činnost informačních specialistů, kteří již 
nakládají s jednotlivými daty. Informační specialista by měl být alespoň
 obstojným informatikem, ale opačně to platit nemusí.&lt;br /&gt;

V tomto kontextu je pozoruhodné, že se informační výchově na 
středních i základních školách věnuje tak malý prostor, pokud je o její 
existenci vůbec možné mluvit. Na místě je zde srovnání s akademickým 
prostředím, kde informační výchova zažívá poměrně intenzivní rozvoj. 
Ukazuje se, že schopnost získat informace a vhodným způsobem s nimi 
zacházet je jednou z klíčových dovedností, které by měl žák bezpečně 
ovládat.&lt;br /&gt;

Nemusí v ní jít jen o výuku nakládání s informacemi, ale měla by být 
řeč o teorii informace (této problematice jsme již věnovali samostatný 
článek) či o dalších oblastech. Klíčovou roli bude hrát informační 
výchova také v oblasti podpory čtenářské gramotnosti, ale i v dalších 
oblastech. Je třeba říci, že jde o budování systematických znalostí, 
které žák&amp;nbsp;bude moci využívat v téměř všech klasických předmětech.&lt;br /&gt;

Pokud žáci získají pozitivní vztah k práci s informacemi a s radostí 
se je naučí vyhledávat, bude jim to prospěšné po celý život. Na základě 
výše uvedeného by mělo být evidentní, že informační výchova by neměla 
být nějakou okrajovou záležitostí, ale integrální součástí vzdělání 
každého člověka.&lt;br /&gt;

Z pohledu didaktického je pak nutné vyřešit otázku, kam tento 
„předmět“ vlastně zařadit. První variantou je vytvoření autonomního, 
systematicky pojatého předmětu, který se bude informační výchovou 
zabývat dlouhodobě. Druhou možností je implementace informační výchovy 
do jiných předmětů, což akcentuje možnosti lepší aplikovatelnosti 
získaných znalostí, ovšem za cenu ztráty systematičnosti a intenzivní 
koordinace pedagogického úsilí. Osobně se domnívám, že nejlepší 
variantou je kombinace obojího přístupu. V jednom ročníku zařazený blok 
informační výchovy, která poskytne pevný rámec a vybaví žáky dobrými 
všeobecnými znalostmi (viz níže), a současně pečlivý přístup dalších 
pedagogů v různých předmětech, kteří budou klást důraz na části 
informační výchovy, které souvisejí s jejich oblastí zájmu.&lt;br /&gt;

Pravdou ale zůstává, že informační výchova je celoživotní záležitostí
 a není možné se domnívat, že bude celá realizována na střední či 
základní škole. Jde vždy jen o bazální můstek, na kterém pak mohou žáci 
sami dále stavět. Významnou roli v této oblasti budou v rámci 
neformálního vzdělávání jistě hrát knihovny a to nejen ty akademické. 
Alespoň brněnští knihovníci (jiné si nedovolím posuzovat) jsou k této 
činnosti vedeni poměrně systematicky.&lt;br /&gt;

Otevírá se zde prostor pro případnou spolupráci školy a knihovny, což
 je něco, co u nás zatím často chybí a přitom jde o mimořádně důležitou 
věc. Knihovny budou v budoucnu stále více poskytovat neformální 
vzdělávání a posouvat se z pozice půjčovny knih směrem k informačním 
centrům, které by měl každý člověk přiměřeně využívat. Vytvoření 
pozitivních vazeb v tomto ohledu rozhodně nemůže být na škodu.&lt;br /&gt;

Stále častěji se pak mluví také o problémech se čtenářskou 
gramotností. Osobně se domnívám, že i v této oblasti (tohoto 
tématu&amp;nbsp;se&amp;nbsp;ještě&amp;nbsp;dotkneme) je možné ve spolupráci s knihovnami dosáhnout 
jistého posunu a že informační výchova může být pro tuto změnu dobrým a 
zajímavým impulsem.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Cíle informační výchovy&amp;nbsp;&lt;/h4&gt;
Pokud chceme o informační výchově mluvit&amp;nbsp;systematičtějším způsobem, 
je třeba jasně definovat cíle, kterých chceme dosáhnout a které je pak 
možné nějakým přiměřeným způsobem kontrolovat a testovat. Proto se na 
tomto místě pokusíme, alespoň v hrubých rysech, tyto cíle načrtnout. Ty 
se mohou samozřejmě školu od školy měnit, tak jak to odpovídá místním 
potřebám nebo tradicím a také tomu, jaké jsou technické, hodinové a 
další možnosti konkrétního školního prostředí.&lt;br /&gt;

Jak již název samotného tematického celku napovídá, prvním cílem 
edukačního procesu by měla být schopnost žáka efektivně vyhledávat 
informace. Měl by umět používat běžné vyhledávací nástroje (Seznam, 
Google, …), ale také přistupovat k databázím (alespoň bezplatným) a mít 
schopnost vyhledávat také multimediální data. Mimo tyto praktické 
dovednosti by bylo dobré, kdyby měl alespoň základní představu o tom, 
jak tyto nástroje fungují.&lt;br /&gt;

Druhou složkou je určitě schopnost informace zpracovávat a 
verifikovat. Měl by k nim mít kritický postoj, schopnost zasazovat je do
 kontextu a vzájemně porovnávat. Velkou službu v této oblasti mohou 
udělat grafické datové reprezentace, jako jsou sémantické či myšlenkové 
mapy, Flowcharts, UML a další. Zatímco první složka je dle mého soudu 
ještě pro hodně lidí alespoň v základech zvládnutelná, s touto již má 
většina problémy.&lt;br /&gt;

Informace by měl žák umět efektivně organizovat a pak nad nimi 
provádět další operace, jako je například SWOT analýza. V dnešní době je
 právě dobrá schopnost zacházení s informacemi velice důležitá a přitom 
se jí věnuje málo času.&lt;br /&gt;

Dalším cílem by měla být schopnost žáka informace prezentovat a 
vytvářet. Do této kategorie pak spadá jednak osvojení si metod a 
techniky (například Impress, PowerPoint, Prezi), ale také rozvoj 
osobnostních a myšlenkových schopností žáka. Pomocnými disciplínami zde 
může být rétorika, psychologie a další. Důležitou roli hrají také 
jazykové schopnosti žáka.&lt;br /&gt;

Oblastí možná poněkud zanedbávanou je rozvoj myšlení žáka. Ten by měl
 být veden k tomu, aby k informacím přistupoval kreativním, nespoutaným 
způsobem, dokázal v nich hledat nové souvislosti a opouštěl tradiční 
schematismy. V této oblasti je jedna z největších bolestí českého 
školství – přílišná sešroubovanost postupů a málo prostoru pro hledání 
nových řešení. Není vždy důležité dojít ke správnému či ideálnímu 
výsledku, je třeba spíše se naučit řešení hledat a ne jen přebírat.&lt;br /&gt;

V neposlední řadě by měla být cílem také láska k informacím a touha 
žáka po sebevzdělávání. Podle všeho jde o nejtěžší cíl, ale přesto velmi
 důležitý. Je evidentní, že informační specialisty na gymnáziu ze žáků 
neuděláme, ale mohou mít tento obor rádi a vzdělávat se v něm. Češi jsou
 národem velkých domácích knihoven, milovníků informací. V tomto ohledu 
je jistě na co v tradici navazovat.&lt;br /&gt;

Samostatnou část pak budou tvořit ještě cíle etické, které se budou 
soustředit na to, aby žáci nevytvářeli informační smog, šířili informace
 pravdivé, byli si vědomi jejich etických důsledků atp. (tomuto tématu 
budeme věnovat samostatný článek). Dalším cílem by mělo být vhodné 
užívání technických prostředků a znalost důležitých pojmů či základních 
mechanismů práce s informacemi. To by ale měla zajistit především výuka 
ICT podle současných kurikulárních požadavků.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Obsah a forma&lt;/h4&gt;
Na základě takto vymezených cílů je možné začít systematičtěji 
uvažovat nad obsahem a formou praktické realizace informační výchovy. 
Pokud jde o užité metody, pak musí být hlavní důraz kladen na 
samostatnost žáka. Ekonomické podmínky stále více vyžadují schopnosti a 
dovednosti, které by měl mít žák z oblasti informační výchovy, a jeho 
samostatnost bude do velké míry determinovat jeho úspěchy jak v dalším 
studiu, tak také na trhu práce.&lt;br /&gt;

V následujících odstavcích se pokusíme navrhnout možný obsah 
základního kurzu informační výchovy. Je ale třeba říci, že jde jen o 
jeden z možných návrhů a je možné, na základě různých školních 
ekosystémů, postupovat dosti odlišným způsobem tak, aby to bylo pro žáky
 co možná nejpřínosnější.&lt;br /&gt;

&lt;ul&gt;
&lt;li&gt;Úvod do problematiky – vysvětlení pojmů informace, informační 
společnost a seznámení žáků s cíli výuky. Zde je důležité, aby všichni 
zúčastnění věděli, čeho chtějí dosáhnout, a mohli si navzájem pomoci 
splnit stanovené cíle.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Vyhledávání informací – didaktická zásada velí postupovat od známého
 k neznámému. Osobně se mi osvědčilo začít od Google a jeho různých 
vyhledávacích možností přes Seznam až po specializovanější vyhledávače. 
Až když si žáci poradí s klasickým vyhledáváním (včetně složených 
výrazů, hledání na základě vizuální podobnosti,...), je možné přejít k 
databázím, virtuálním knihovnám a sémantickému webu. Rozhodně je 
zajímavé žákům ukázat například WolphramAlpha a jeho možnosti netradiční
 práce s daty.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Dalším krokem je práce s daty a informacemi. Zde je možné se žáky 
projít alespoň některé základní metody a přímo demonstrovat, jak je 
možné s informacemi kreativně pracovat. Této části doporučuji věnovat 
zvýšenou péči – od tvorby myšlenkových map až třeba po brainstorming. 
Užitečné zde mohou být nejrůznější drobné úkoly či projekty.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Prezentace informací – v této fázi je dobré mít již osvojené 
informatické znalosti tak, aby žáci uměli vyrobit prezentace. Je dobré s
 nimi zkoušet nejen jednotlivé výstupy, ale především také procházet 
myšlenkovou strukturu jejich prezentace a ptát se, zda je dostatečně 
jasná, srozumitelná a zda skutečně říká to, co žák chce sdělit. Je dobré
 již naučit žáky rozlišovat prezentace pro různá média (třída, internet)
 i posluchače.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Informační etika – by se měla v určitých fragmentech objevovat v 
průběhu celého kurzu, ale přesto si myslím, že je dobré ji nějakým 
celkovým způsobem shrnout a roztřídit. Mimo etickou rovinu má tato část 
ještě jeden významný rozměr – naučit žáky nad informacemi uvažovat 
jinak, šířeji, kritičtěji.&lt;/li&gt;
&lt;/ul&gt;
Na tuto základní strukturu by pak měla navazovat praktická aplikační 
část v jednotlivých odborných předmětech. Může jít o drobnosti, např. 
najděte v databázi nějaký zajímavý kosmologický model a představte jej 
stručně formou prezentace v Prezi nebo vytvořte myšlenkovou mapu 
popisující fenomén migrace obyvatelstva v ČR v letech 1992–2010 atp. Je 
ale důležité, aby tyto prvky ve výuce nechyběly a žáci tak mohli vnímat 
užitečnost a praktičnost informační výchovy.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Čtenářská gramotnost, technologická evangelizace a školní knihovna&lt;/h4&gt;
Poměrně hojně diskutovanou problematikou současného školství je 
otázka čtenářské gramotnosti, která u nás pozvolna klesá. Informační 
výchova může být jednou z cest, jak tento proces zvrátit nebo alespoň 
kompenzovat. Předně může podpořit touhu žáků po informacích, což je 
základní věc. Pokud se podaří postavit výuku tímto způsobem, pak jistě 
povede také k vyšší míře čtení žáků.&lt;br /&gt;

Druhou, nezanedbatelnou oblastí může být ukázka toho, že čtení a 
čtenářská gramotnost nemusí být jen o starých a „nezajímavých “ 
papírových knihách. Je možné věnovat prostor&amp;nbsp;elektronickým knihám a 
tomu, jak je číst na mobilních telefonech, ale také (v přesahu do 
českého jazyka a literatury) do oblasti správného chápání a analýzy 
textů. Přitom je třeba se vyhnout otázce „Co tím chtěl básník říct?“ 
(neboť kdyby to chtěl říci, tak to řekne a nepíše báseň), a přesto 
ukázat možnosti vědečtějšího přístupu k informacím.&lt;br /&gt;

Informační výchova by měla, spolu s informatikou, plnit roli 
technologické evangelizace&amp;nbsp;žáků. Tedy prezentovat technologie a 
nástroje, které jsou pro ně přínosné a mohou se reálně podílet na tom, 
že bude jejich život v nějakém ohledu lepší či pohodlnější. 
Technologická evangelizace je velkou a složitou věcí, která – když se 
dělá dobře – má pro žáky mimořádný význam.&lt;br /&gt;

Role školní knihovny je zde také důležitá. Zřejmě právě na bedrech 
jejího knihovníka bude propagace informační výchovy, ale také péče o 
čtenářskou gramotnost. Tak jak jsme mluvili o roli knihovny veřejné či 
akademické, tak je možné tímto směrem&amp;nbsp;posouvat také knihovny školní. 
Opět by nemělo jít jen o půjčovnu knih, ale o živé centrum sdílení 
informací. Knihovna musí být aktivní, ukazovat hodnotu znalostí, ale 
také způsoby, jak s nimi pracovat. Jistě je možné si dobře představit 
její podpůrnou roli v systematické výuce informační výchovy.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Závěr&lt;/h4&gt;
Informační výchova se na školách bude potýkat s řadou zásadních 
problémů. Předně pro ni neexistuje&amp;nbsp;žádná pedagogická kvalifikace a tak 
lze očekávat, že ji bude lektorovat pouze pedagog, který bude v tomto 
směru amatérem – tedy nadšencem, avšak bez systematického vzdělání; nebo
 knihovník, který ale není pedagogem. Druhým problémem může být již 
samotný název obsahující slovo výchova, které jako by jej odsouvalo do 
roviny „pohodových“ předmětů bez většího významu. Přitom jde o zcela 
stěžejní předmět, okolo kterého se vše točí.&lt;br /&gt;

Přesto se domnívám, že v době informační společnosti není možné, aby 
informační výchova na školách chyběla. Jde totiž o disciplínu, která 
bude jednou z těch, jenž budou vytvářet hranici mezi úspěšnými a těmi, 
kteří se na vyšší posty a kvalifikovanější místa nedostanou. Současně 
rozvíjí kreativní myšlení a učí žáky hledat inovativní přístupy, a právě
 to český žák v edukačním procesu potřebuje jako sůl.&lt;br /&gt;

&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;text-align: left;&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;text-align: left;&quot;&gt;
ČERNÁ, Zuzana, ČERNÝ, Michal. &lt;b&gt;Informační výchova jako reflexe informační společnosti&lt;/b&gt;. Metodický portál: Články [online]. 07. 12. 2011, [cit. 2011-12-07]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/14381/INFORMACNI-VYCHOVA-JAKO-REFLEXE-INFORMACNI-SPOLECNOSTI.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/14381/INFORMACNI-VYCHOVA-JAKO-REFLEXE-INFORMACNI-SPOLECNOSTI.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785. &lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/3708043069689235892/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/informacni-vychova-jako-reflexe.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/3708043069689235892'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/3708043069689235892'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/informacni-vychova-jako-reflexe.html' title='Informační výchova jako reflexe informační společnosti'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-7065872256372174732</id><published>2011-12-08T13:18:00.000-08:00</published><updated>2011-12-11T13:18:54.532-08:00</updated><title type='text'>Vybrané partie etiky ve výuce ICT</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
Je zřejmé, že výuka etiky nabývá v posledních letech na důležitosti. 
Sekularizace společnosti, která probíhala v minulém století, vykořenila z
 mladých lidí základy křesťanské morálky, které alespoň v základních 
rysech stále považujeme za základy civilizovaného chování – nekrást, 
nezabíjet, dobře se chovat k druhým. Žáci i jejich pedagogové se musí 
vypořádat s novým hledáním etických principů, tedy vzorců správného 
chování. Do této situace vstupuje velmi silně problém zcela nových 
situací, které není často možné či snadné přehlédnout a které souvisejí s
 rozvojem ICT.&lt;br /&gt;
V následujícím článku se tedy pokusíme najít alespoň rámcové odpovědi
 na to, jak pedagogicky přistupovat k některým ožehavým tématům současné
 etiky, která se velmi úzce týká právě informačních a komunikačních 
technologií.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Počítačové pirátství a autorská práva&lt;/h4&gt;
Jedním z nejvýznamnějších fenoménů dneška, o kterém se v souvislosti s
 počítačovou etikou hovoří, je problém počítačového pirátství. Toto téma
 je velmi kontroverzní a lze k němu zaujímat poměrně vyhraněná 
stanoviska. Na jedné straně budou argumenty organizací, jako je BSA či 
OSA, které budou velmi tvrdě hájit zájmy výrobců hudby, počítačových 
programů a dalších virtuálních děl. Jejich argumentace je přitom poměrně
 jednoduchá – to, že výrobek není hmotný, nemá žádný vztah k jeho ceně. 
Kdo produkt za daný peníz nechce, ať si jej nekupuje a žije bez něj. 
Ostatně na nedostatek moderní hudby nebo nevlastnění nové verze 
kancelářského balíku od Microsoftu ještě nikdo nezemřel ani nebyl jinak 
vážně poškozen.&lt;br /&gt;
Pokud se podíváme na základní ideové východisko, pak je zřejmé, že je
 to ochrana duševního vlastnictví, respektive autorských práv. Na tomto 
místě je možné rozvinout diskusi s žáky nad tím, proč je nutné takovéto 
statky autorsky chránit – že vývoj a výzkum něco stojí, zaplatit se musí
 také testeři, distribuce, reklama, a pokud produkt ukradnou, okrádají 
rovnoměrně všechny členy tohoto řetězce.&lt;br /&gt;
Druhá strana mince je zastoupena řadou subjektů a komunit, které 
bojují za snížení ochrany duševního vlastnictví. Ty říkají, že 
dlouhotrvající autorská ochrana poškozuje ekonomiku a brání v jejím 
rozvoji (což je z hlediska ekonomického částečně pravda), že ceny jsou 
přemrštěné a k užívání výrobků jsme často nuceni monopolní situací na 
trhu. Je sice možné si nepořídit MS Office a sáhnout po bezplatné 
variantě od Oracle či IBM, ale jistotu že vámi vytvořený soubor na druhé
 straně 80 % procent populace užívající proprietární balík od Microsoftu
 otevře v&amp;nbsp;pořádku, vám nikdo nedá.&lt;br /&gt;
A zde je možné začít s žáky diskutovat etický paradox, jako 
například: Je přijatelné porušovat autorská práva, když jsem k tomu 
prodejcem tlačen? Zde je jistě vhodné místo na to zmínit problematiku 
legislativně: Užívat nelegální software je trestné. Stahovat písně či 
videa pro vlastní potřebu a přehrávat si je doma nikoli (ale je to 
etické?). To, co trestné je, jest distribuce, tedy i stahování pomocí 
torrentů, neboť ty vaším prostřednictvím nabízejí obsah části díla 
dalším uživatelům.&lt;br /&gt;
Myslím, že je zde poměrně velký prostor pro vzdělávání a výchovu. 
Škola by na jedné straně měla žáky maximálně dobře připravit do praxe a 
běžného života, na straně druhé by je měla naučit nekrást. Jako velkou 
šanci pro školy vidím v této oblasti využití open source aplikací. 
Můžeme si pomoci příkladem s textovým procesorem. Pokud zadáme žákovi 
úkol ve Wordu a on jej legálně nevlastní, pak má následující možnosti:&lt;br /&gt;
&lt;ol&gt;
&lt;li&gt;Word ukrást a udělat úkol. To je varianta ale velmi neetická pro žáka. Současně je třeba říci, že také trestná.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Word si zakoupit a udělat úkol. Je etické, aby učitel nutil žáky kupovat jeho subjektivně oblíbený výrobek? Myslím, že ne.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Word nemá a úkol neudělá. Eticky čisté, ale didakticky zcela nevhodné řešení.&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Word nemá a úkol udělá ve škole. Řešení použitelné, ale nevhodné, pokud chceme, aby žáci studovali doma.&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
Naopak pokud je zadáte například ve Writeru z kancelářského balíku 
OpenOffice.org, pak jsou pro žáka pořizovací náklady nulové a může v 
klidu doma studovat. Toto je jen jeden z malých krůčků, které může škola
 dělat proto, aby si žáci navykli užívat legální software. Po čase budou
 již alternativní aplikace a řešení vyhledávat sami – jednak jim 
nelegální užívání programů přijde neetické (ač to tak asi nenazvou), pak
 je to „in“ a šance na vlastní vyjádření pro ně budou zcela přirozené. 
Tedy pokud je k tomu pedagog systematicky povede.&lt;br /&gt;
Asi nejrozumnější je zadat žákům nějaký požadovaný výstup a neklást 
žádné zvláštní nároky na formát, ve kterém jsou odevzdávány. Zde je ale 
nutná dobrá komunikace mezi žákem a vyučujícím i jistá zvýšená 
pedagogická péče a pomoc žákům.&lt;br /&gt;
K problematice počítačového pirátství by bylo možné říci ještě mnoho.
 Především bych však v samém závěru této části rád upozornil na to, že 
není možné směšovat právo a morálku, které jsou zrovna v této oblasti ve
 velkém nepoměru. Zákon na jedné straně počítá s tím, že lidé kradou, na
 druhé je za to trestá. Stahování hudby a poslech ukradené hudby legální
 je, užívání ukradených programů ne...&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Kyberšikana&lt;/h4&gt;
Kyberšikana představuje fenomén, proti kterému se jen velmi obtížně 
bojuje, a škola má jen velmi málo pravomocí, jak v případě jeho zjištění
 postupovat. Kyberšikanou obvykle myslíme chování uživatelů na 
internetu, kteří prostřednictvím sociálních sítí, webů nebo instant 
messengery (jako např. ICQ)&amp;nbsp;systematicky poškozují jinou osobu. 
Nejčastěji se jedná o informace, které druhého spolužáka zesměšňují nebo
 vytváří o něm nepravdivé informace, které vedou k poškozování jeho 
osoby v očích druhých.&lt;br /&gt;
Myslím, že téměř jedinou rozumnou ochranou v této oblasti je výchova –
 ať již etická nebo při užívání informačních a komunikačních 
technologií, kam toto téma přirozeně zapadá. Jak se k němu ale konkrétně
 postavit? Velmi záleží na věku a struktuře posluchačů i na celkovém 
klimatu třídy. Je třeba rozdělit si dva základní cíle – připravit 
případného postiženého na takový útok a působit preventivně proti jeho 
případnému provedení. Především je třeba se zbavit ostychu z toho, že 
žáky navedete k nějakému činu – oni možnosti takového útoku znají 
podstatně lépe než vy.&lt;br /&gt;
Je třeba žákům říci, že jedinou možnou prevencí je neschovávat si 
útoky pro sebe, sdílet problémy s vhodnými osobami a průběžně o věcech 
mluvit. Žáci by měli možnosti podobných útoků dobře znát, aby byli 
schopni na ně efektivně reagovat právě komunikací s osobou, které 
důvěřují a která je schopna mu pomoci najít rozumné východisko z dané 
situace. Je možné zmínit, že na problém kyberšikany je možné (za 
určitých podmínek) aplikovat ustanovení trestního zákoníku o nebezpečném
 pronásledování (stalking) a projevů nedůstojnosti vůči fyzické osobě.&lt;br /&gt;
Etika je disciplínou praktické filosofie. Jejím předmětem je lidské 
jednání – tedy praxe běžného života[1] (konkrétnější definice by již 
nebyla úplná a historicky korektní – jistě bude jiná definice etiky 
založená na Kantově kategorickém imperativu a mravních apriori a jinou 
definici nabídne Aristotelovo rozdělení na tvořivou činnost a jednání). 
Měla by tedy nabídnout odpověď, jak reagovat, jsem-li napaden. Zde je 
dobré říci, co je legislativně postižitelné a co nikoli. Pokud dojde k 
tak závažnému skutku, že je možné jej hodnotit jako trestný čin, pak je 
zcela určitě na místě právní obrana. Mezi další možnosti spíše pomocné 
patří diskuse s výchovným poradcem, školním psychologem nebo třídním 
učitelem. Ti mohou často s nápravou problému pomoci pedagogickými 
prostředky.&lt;br /&gt;
Důležité je, aby si žák uvědomil, že ne vše, co se objeví na síti, je
 pravdivé nebo je potřebné to brát příliš vážně. Asi nejlepší obranou je
 nadhled. Nijak jinak se v podstatě efektivně bránit nemůže a nemá to 
ani smysl.&lt;br /&gt;
A druhý cíl? Předně je třeba žákům vysvětlit, že již není žádný 
virtuální a hmotný svět, jak se často objevuje v médiích, ale jedna 
spojená realita – přes internet platíme za skutečné zboží, zveřejňujeme 
zde digitální fotografie z reálných výletů a mluvíme s opravdovými 
přáteli. Není tedy žádné „tady a tam“. Pak je možné diskutovat o 
následcích takovýchto skutků – jistě jim můžete zadat, aby skutečné 
události takovýchto činů vyhledali na internetu a pak o nich diskutovali
 či referovali. Velmi často si totiž žáci neuvědomují dosah svého 
jednání a konání, dokud nevidí možné následky.&lt;br /&gt;
A proč je vlastně kyberšikana tak velkým problémem? To je otázka, 
kterou by měli žáci spolu s vyučujícím společně zodpovědět. Osobně 
nabízím cestu přes pojem „člověk“. Ten lze v různých předmětech 
zpracovávat tak, aby byl výsledkem svobodný, důstojný a tvůrčí člověk 
jako obraz toho, jak mělo být lidství žité. Možností je ale samozřejmě 
více. Je možné postupovat například přes Kantův kategorický imperativ 
nebo si vybrat jiný etický systém. Důsledkem těchto úvah může být 
například tvrzení o potřebě ochrany zdraví a osobních svobod či práv 
jednotlivce.&lt;br /&gt;
Na závěr ještě nabízím možná témata k diskusi:&lt;br /&gt;
&lt;ul&gt;
&lt;li&gt;Je přijatelné řešení kyberšikany protiútok?&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Jaké znáte následky kyberšikany?&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Jakou formou může probíhat? Jsou jednotlivé formy trestné?&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Jak bych se zachoval já, kdyby se mi něco podobného stalo?&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Kdo je pro mne „člověk“?&lt;/li&gt;
&lt;/ul&gt;
Pokud hledáte další zajímavé zdroje pro výuku v oblasti kyberšikany, pak je možné doporučit například stránky&lt;b&gt; &lt;a href=&quot;http://www.e-bezpeci.cz/&quot;&gt;www.e-bezpeci.cz&lt;/a&gt;&lt;/b&gt; nebo &lt;b&gt;&lt;a href=&quot;http://proti-sikane.saferinternet.cz/index.asp&quot;&gt;Saferinternet.cz&lt;/a&gt;&lt;/b&gt;.&lt;br /&gt;
&lt;h4&gt;

Závěrem&lt;/h4&gt;
Je zřejmé, že bohatství nových etických problémů rozhodně nebylo v 
článku nikterak vyčerpáno – nabízí se ještě tematika phishingu, 
groomingu a mnohých dalších. Velkým tématem, které by mělo na středních 
školách zaznít, je, jak eticky nakládat s informacemi. Podobných okruhů 
by bylo jistě možné najít celou řadu a i my se jim budeme v dalším 
článku věnovat. Text si neklade za cíl nabízet nějaké definitivní 
odpovědi nebo podrobné návody, jak učit krok za krokem. Vždy záleží na 
konkrétních okolnostech i založení vyučujícího. Spíše jde o inspiraci, 
jak je možné postupovat, co by bylo dobré říci nebo na jaký problém 
upozornit. Věřím, že v tomto může být inspirací pro to, zařadit téma 
etiky v ICT mnohem více do výuky, než bylo doposud zvykem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[1] - ARNO, Anzenbacher. &lt;i&gt;Úvod do filosofie&lt;/i&gt;. 1. vydání. Praha : SPN, 1991. 304 s. ISBN 80-04-26038-1.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;span style=&quot;font-family: arial,sans-serif;&quot;&gt;ČERNÝ, Michal.&amp;nbsp;&lt;b&gt;Vybrané partie etiky ve výuce ICT&lt;/b&gt;.&amp;nbsp;&lt;i&gt;Metodický portál: Články&amp;nbsp;&lt;/i&gt;[online]. 01. 06. 2011, [cit. 2011-06-08]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/11321/VYBRANE-PARTIE-ETIKY-VE-VYUCE-ICT.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot; style=&quot;color: #336699;&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/11321/VYBRANE-PARTIE-ETIKY-VE-VYUCE-ICT.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;
&lt;a href=&quot;http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=6192872592673950310&quot; name=&quot;citace1&quot;&gt;&amp;nbsp;&lt;/a&gt; &lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/7065872256372174732/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/vybrane-partie-etiky-ve-vyuce-ict.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/7065872256372174732'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/7065872256372174732'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/vybrane-partie-etiky-ve-vyuce-ict.html' title='Vybrané partie etiky ve výuce ICT'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-1572590501878400637</id><published>2011-12-01T13:21:00.000-08:00</published><updated>2011-12-11T13:22:34.937-08:00</updated><title type='text'>eGovernment: nejen datové schránky či elektronický podpis</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
O změnách, které probíhají v oblasti komunikačních 
technologií a které bývají přiřazovány k informační revoluci nebo vzniku
 informační společnosti, toho bylo řečeno již mnoho. Může jít o změny 
čistě technického rázu, ale také o různé sociální nuance nebo zásadní 
změny v posunu toho, jak jednotlivé úřady či osoby přistupují k 
problematice ochrany osobních údajů či poskytování informací.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Jednou zcela praktickou oblastí, ve které se 
informační společnost intenzivně projevuje, je problematika 
eGovernmentu. V následujícím článku budeme pod tímto termínem chápat 
soubor všech technologických nástrojů, které stát využívá ke komunikaci 
se svými občany a občané s ním, v kontextu ICT. Jde o oblast, která se 
ve výuce téměř nevyskytuje, ale která je zcela zásadním způsobem 
důležitá. Zatímco dnes je stále ještě možné bez (některých nástrojů) 
eGovernmentu vcelku spokojeně občansky žít, v blízké budoucnosti to již 
možné nebude.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Technologie, jako jsou datové schránky či 
elektronický podpis, by měli žáci ovládat zcela přirozeným způsobem, 
vědět, co od nich očekávají a jaké problémy s nimi mohou nastat. 
Vzhledem k tomu, že výuka má být částečně také futurologická, budeme se 
stručně věnovat také oblastem, které dnes ještě nejsou (alespoň u nás) 
příliš frekventované, jako je otázka elektronických voleb, možnosti 
protikorupčních opatření a mnohým dalším. Na druhé straně si jsme vědomi
 toho, že celou řadu oblastí není možné zmínit&amp;nbsp;(např. přístupy k 
registrům, justiční aplikace,…), a že je třeba tedy studenty vést nejen k
 osvojení si konkrétních nástrojů, které jsou dnes k dispozici, ale také
 je naučit pracovat s obecnými principy.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Zde je třeba říci, že rozvoj elektronické komunikace 
se státem a stáními úřady má ještě řadu dalších rovin, které bychom 
neměli pominout a které souvisejí s rozvojem možností občanské 
společnosti. Ostatně je to právě výchova k aktivnímu konceptu občanství,
 která je v oblasti školství poměrně silně akcentována.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Co vše může spadat do eGovernmentu?&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Dříve než přistoupíme k popisu jednotlivých 
partikulárních technologií, které se v oblasti eGovernmentu vyskytují, 
pokusíme na tomto místě nabídnout několik globálnějších informací o tom,
 co vše do něj může patřit. Jistě není nutné se všemu dopodrobna věnovat
 ve výuce, ale nabídnout žákům základní pohled na problematiku může být 
poměrně užitečné.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
V našem prostředí je zřejmě jednou z největších 
aktivit projekt CzechPoint, jenž byl propagován exministrem Ivanem 
Langerem a který je možné vnímat jako poměrně hotový a funkční celek, 
který mimo jiné nabízí přístup k výpisu z katastru nemovitostí, 
obchodního rejstříku, živnostenského či insolvenčního rejstříku, 
rejstříku trestů nebo třeba bodového hodnocení osoby v rámci dopravního 
systému. Podporovaných služeb je ale ještě o něco více.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Mimo tyto informační služby je zajišťována 
prostřednictvím eGovernmentu také komunikace úřadu s firmami 
prostřednictvím datových schránek (pro firmy jsou povinné, pro občany 
volitelné), včetně možností předávání nejrůznějších dokumentů.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Pomocí těchto služeb lze realizovat také některé 
prvky přímé demokracie, jako jsou volby a referenda (u nás zatím nikoli)
 nebo obecně jinak komunikovat o občanských problémech s obyvateli. 
Příkladem užití podobného nástroje bylo sčítání lidu v roce 2011, které 
bylo možné provést online.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Součástí komunikace s občany a firmami mohou být také
 veřejné online dražby či výběrová řízení, kterých bude možné se 
účastnit zcela či částečně bezkontaktně, elektronicky. Dále je do něj 
možné řadit také prvky sloužící k autentizaci osob, tedy elektronický 
podpis a infrastrukturu ke komunikaci (datové schránky).&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Někdy se v širším slova smyslu rozděluje na čtyři následující kategorie:&lt;/div&gt;
&lt;ul&gt;
&lt;li&gt;Government-to-Citizen či Government-to-Consumer (G2C), který se týká komunikace s občany;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Government-to-Business (G2B), jenž má na starosti spolupráci s obchodními společnostmi a korporacemi;&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Government-to-Government (G2G), který řeší interní spolupráci uvnitř státní zprávy, a&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;Government-to-Employees (G2E), jenž se věnuje státním zaměstnancům, jako jsou např. policisté.&lt;/li&gt;
&lt;/ul&gt;
Je zřejmé, že každá z nich má na starosti určitou část komunikace a 
digitalizace státních či jiných samosprávných orgánů. Samozřejmě je 
možné mluvit o eGovernmentu i na nižší úrovni, než je stát. Do oblasti 
eGovernmentu pak samozřejmě spadají také všechny státní informační 
systémy, ať již jsou čistě interní, nebo spolupracující s veřejností. 
Někdy je sem počítáno veškeré vystavování informací, které spravuje 
stát, nebo projekty, jako je &lt;a href=&quot;http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place&quot;&gt;Portál veřejné správy&lt;/a&gt;.&lt;br /&gt;

&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Pozitiva a negativa&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Tak jako většina fenoménů informační společnosti 
přináší eGovernment řadu pozitiv, ale také může být spojen s jevy 
negativními. Osobně se domnívám, že právě pěstování určité plurality 
pohledů na soudobé problémy by mělo patřit mezi základní gymnaziální 
vzdělávání. Je třeba, aby se žáci naučili vidět děje kolem sebe 
plasticky a dokázali říci, co jim poskytuje dobrého, a co může být 
naopak problematické.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Pokud bychom zde měli alespoň v krátkosti shrnout 
pozitiva, která eGovernment přináší, pak půjde v prvé řadě o lepší a 
jednodušší přístup k informacím a službám, které spravuje stát, ze 
strany občana. Další výhodou může být větší transparentnost řady řízení a
 procesů, které mohou být nakonfigurovány tak, aby bylo možné do nich 
zasahovat jen velmi obtížně. To souvisí s tím, že jde často o jeden z 
nejprosazovanějších a možná také nejúčinnějších nástrojů proti korupci. 
Je možné jej využít jako nástroj podpory přímé demokracie a lepší 
komunikace s občany. V neposlední řadě by mělo docházet k úspoře 
ekologické (není potřeba téměř nic tisknout, převážet) i ekonomické 
(není třeba tolik úředníků).&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Pozitiv je ale v širším kontextu možné najít ještě 
více – od přehlednějšího podnikatelského prostředí, možného zkrácení 
čekání na možnost začít podnikat, až po celkově flexibilnější a 
efektivnější komunikaci mezi úřady, do které nemusí privátní subjekt 
nijak vstupovat. Jistě by bylo možné spolu s žáky vytvořit seznam výhod,
 který bude podstatně širší nežli naše krátké nastínění.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Pokud bychom se naopak podívali na určitá nebezpečí, 
která eGovernment přináší, pak bude na prvním místě zřejmě problém 
ochrany osobních údajů, které se prostřednictvím sítě přelévají z 
jednoho registru do druhého. To, co bylo vnímáno jako výhoda – tedy 
možnost vše vyřídit na jednom centrálním místě, otvírá velké možnosti 
zneužití a dává státu do ruky informace, které dříve neměl kompletní. 
Jde tedy o tvorbu „Velkého bratra“, který má nade vším přehled.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Druhým velkým problémem může být sociální segregace 
lidí, kteří nemají přístup k technologiím. Pokud bude vše čistě 
elektronické, nebude to znamenat jejich menší možnosti výkonu občanských
 práv nebo horší dostupnost informací? Budou moci podnikat, komunikovat 
se státními úřady i tehdy, když nebudou moci užívat techniku?&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Jistě jedním z největších problémů je otázka 
bezpečnosti. Tedy toho, zda existuje technologie, která by dokázala 
zabezpečit všechny údaje před ztrátou, poškozením, zneužitím či editací.
 Pokud by se někomu podařilo do systému dostat, mohl by způsobit 
následky netriviálního charakteru s ohromným ekonomickým či sociálním 
dopadem. Taková technologie samozřejmě neexistuje, a je tedy skepticky 
zcela oprávněné se ptát, zda má smysl takové riziko podstupovat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
S tím může souviset také falešný pocit 
transparentnosti – pokud je někdo schopen zasahovat do dílčích procesů, 
může být například podnikatelské prostředí mnohem náchylnější na korupci
 než dříve, neboť tyto zásahy nebude jednoduché odhalit. Pak je zde 
samozřejmě otázka dostupnosti – co se bude dít, když dojde k pádu 
systému či poškození infrastruktury? Budou existovat funkční mechanismy k
 předcházení těchto jevů a budou účinné? Budou záložní systémy?&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
V neposlední řadě je pak možné s žáky uvažovat nad 
tím, zda jsou jednotlivé prvky finančně rentabilní a státu se vyplatí je
 zavádět.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Datové schránky&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
V současné době zřejmě nejdiskutovanější a 
nejkontroverznější službou českého prostředí eGovernmentu jsou datové 
schránky. Bylo o nich napsáno nespočet článků i několik knih, takže na 
tomto místě se pokusíme alespoň naznačit, co by o nich měl gymnazista 
vědět. Předně jsou pro právnické osoby povinné, takže pokud se rozhodne 
podnikat, bude je muset používat. Pro fyzické osoby jsou bezplatné. 
Každý může mít jednu datovou schránku (existují i výjimky, ale to asi 
není důležité), a pokud si ji zřídí, je povinen ji používat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
K přihlašování a užívání je možné použít webové 
rozhraní nebo některého z klientů. Samotné přihlašování probíhá pomocí 
jména a hesla. Právě to je předmětem kritiky, neboť se nejedná o právě 
nejvyšší možný způsob zabezpečení a není možné ani za příplatek použít 
nějaký lepší.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Koncept je velice podobný klasickému e-mailu. Zpráva 
je zde tvořena hlavičkou, časovým razítkem a přílohou, která může mít 
maximálně deset megabajtů. Hlavička či e-razítko nese informaci o 
odesilateli, tak aby příjemce mohl jasně poznat, kdo s ním komunikuje. 
Zajímavým specifikem je časová značka – zpráva má tak jen omezený čas 
platnosti. V případě, že si chce uživatel zprávu uchovat déle, musí si 
ji nechat buď placeně uložit, nebo ji vytisknout v autorizovaném 
středisku. Jde o poměrně zásadní odlišnost od klasických dokumentů a 
uživatelé s ní měli poměrně velké problémy.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Zajímavým způsobem je řešeno doručování zpráv. 
Odesilatel získá potvrzení, že obsah byl doručen do datové schránky, a 
tím má informaci za doručenou. Příjemce se pak formou e-mailu či sms 
dozví, že má zprávu v datové schránce, a je již jen na něm, kdy a jak si
 ji přečte.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Elektronický podpis&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Elektronický podpis slouží k tomu, aby bylo možné 
prokázat, že odesilatel je skutečně tou osobou, za kterou se vydává, a 
že obsah zprávy či dokumentu nebyl v průběhu odesílání nijak pozměněn. 
Jeho volitelnou součástí může být také časové razítko.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Technologicky se využívá&amp;nbsp;asymetrické kryptografie. 
Principem běžného elektronického podpisu je tedy zašifrování dokumentu 
(či zprávy) tajným klíčem a jeho následné dešifrování veřejným klíčem. 
Veřejný i tajný klíč jsou poměrně dlouhé posloupnosti alfanumerických 
znaků, a to takových, aby bez znalosti algoritmu nebylo možné z 
veřejného klíče odvodit tajný, který může znát jen odesilatel.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Význam elektronického podpisu je v tom, že zajišťuje 
autentizaci i integritu nějakého datového objektu. Může tedy sloužit 
například pro komunikaci se státními orgány nebo tam, kde je riziko 
nějakého zneužití. V současné době je trend zavádět jej i do běžné 
e-mailové komunikace, kde slouží jako významný prvek při omezení 
zneužitelnosti.&lt;/div&gt;
O konkrétních mechanismech a aplikacích elektronického podpisu je možné se více dozvědět například v knize Jiřího Peterky &lt;a href=&quot;http://public.nic.cz/files/bajecny_svet/peterka_bs_cznic.pdf&quot;&gt;Báječný svět elektronického podpisu&lt;/a&gt;, která jednak reflektuje české prostředí, ale současně představuje všechny teoretické informace k danému problému.&lt;br /&gt;

&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Závěr&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Jak je patrné, oblast eGovernmentu je poměrně 
zajímavá a obsáhlá a jistě je možné k ní přistupovat z mnoha pozicí – od
 čistě úřední, přes technickou, ekonomickou, až třeba po sociální. 
Zdaleka ne všech témat jsme se v dostatečné míře dotkli. Šlo spíše o 
krátké představení problematiky, kterou by měli žáci být schopni 
reflektovat, neboť bude běžnou součástí jejich života. Nejde o téma 
čistě teoretické, ale naopak s velkým množstvím aplikací, které by měly 
být probírány opravdu prakticky. Téma navíc navazuje na otázky 
informační společnosti, kryptografie či počítačové bezpečnosti a nalezne
 přesah do oblasti společenských věd i zeměpisu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
[1] - PETERKA, Jiří. &lt;em&gt;Báječný svět elektronického podpisu&lt;/em&gt;. 1. vydání. Praha : CZ.NIC, 2011. 430 s. ISBN 978-80-904248-3-8.&lt;br /&gt;
&lt;a href=&quot;&quot; name=&quot;citace1&quot;&gt;&lt;br /&gt;&lt;/a&gt;&lt;br /&gt;
&lt;a href=&quot;&quot; name=&quot;citace1&quot;&gt;VAŇKOVÁ , Jana, ČERNÝ, Michal. &lt;b&gt;eGovernment: nejen datové schránky či elektronický podpis&lt;/b&gt;. Metodický portál: Články [online]. 14. 11. 2011, [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;/a&gt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13859/EGOVERNMENT-NEJEN-DATOVE-SCHRANKY-CI-ELEKTRONICKY-PODPIS.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13859/EGOVERNMENT-NEJEN-DATOVE-SCHRANKY-CI-ELEKTRONICKY-PODPIS.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785.&lt;a href=&quot;&quot; name=&quot;citace1&quot;&gt;&lt;/a&gt;&lt;br /&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/1572590501878400637/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/egovernment-nejen-datove-schranky-ci.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/1572590501878400637'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/1572590501878400637'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/12/egovernment-nejen-datove-schranky-ci.html' title='eGovernment: nejen datové schránky či elektronický podpis'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-3155924239823334417</id><published>2011-11-29T04:55:00.001-08:00</published><updated>2011-11-29T04:56:42.284-08:00</updated><title type='text'>Publikace na internetu</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Součástí gymnaziálního vzdělávání v oblasti ICT by 
podle RVP měla být také výuka publikování na internetu. Téma je 
nastavené poměrně obecně a široce a do velké míry záleží na každém 
pedagogovi, jakým způsobem se ho ujme, co v něm bude akcentovat a&amp;nbsp;kterou
 část látky naopak odsune do pozadí.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
My se v následujícím článku pokusíme ukázat nejen 
panorama služeb, které je možné pro publikaci používat, ale pokusíme se 
ukázat také na další znalosti a dovednosti, které by měl&amp;nbsp;žák získat, než
 se do samotného publikování pustí. Znalosti základních etických 
principů, gramatiky nebo stylistických zásad by měly být něčím, 
co&amp;nbsp;žákovi pomůže v tom, aby se v síti neztratil. Je nutné říci, že 
publikování na webu má řadu&amp;nbsp;specifik, která je pro úspěšné psaní oproti 
klasickým médiím třeba zvládnout, máme-li zájem na tom, aby se články 
dobře četly.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;
Píšeme pro web&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V této části článku představíme některé zásady, které
 je dobré při psaní na webu dodržovat. Jistě je možné některé body 
upravit dle potřeby, ale přesto si myslím, že nabízejí poměrně dobré 
vodítko, jak psát (alespoň po technické stránce) čitelné články. 
Následující pravidla pak pochopitelně neplatí pro publikační platformy, 
kde je rozsah textu nějak omezen a neslouží primárně&amp;nbsp;pro publikaci 
článků, ale mají spíše sociální roli.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Následující seznam deseti pravidel je inspirovaný &lt;a href=&quot;http://www.sovavsiti.cz/2003/psani-pro-web.html&quot;&gt;Markem Prokopem&lt;/a&gt; a i přes své stáří (vyšel v roce 2003) stále neztratil ve svých základních rysech nic ze své aktuálnosti.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;ol&gt;
&lt;li&gt;
Poznejte svého čtenáře. Pokud chtějí být žáci v publikování na 
internetu úspěšní, musí si jasně definovat, pro koho daný obsah tvoří a 
čeho jím chtějí dosáhnout. Postupně by pak měli zjišťovat, zda se jim 
skutečně daří zasáhnout čtenáře, kterého si představovali. Znalost 
cílové skupiny je důležitá pro volbu témat, stylu, ale třeba i 
grafického vzhledu webu.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Zaujměte přístup vydavatele. Každý, kdo provozuje nějaký web, se 
ocitá v roli vydavatele. Musí volit, jaké články budou mít dobrou 
čtenost, zda zařadit tu či onu věc. Je dobré, když se podaří vybudovat 
médium, které bude mít pravidelnou periodicitu.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Pište krátce a jednoduše. Obecně se má za to, že optimální délka 
článků na web je mezi jednou až dvěma normostranami (1800–3600 znaků 
včetně mezer). Pokud žáci nebudou provozovat nějaké odborné či velmi 
vyhraněné médium, je dobré, aby se do daného rozsahu vešli. Kratší 
články nemohou nabídnout tolik informací, dlouhé mají horší čtenost.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Tvořte aktivní obsah. Existuje řada webů, které jen přetiskují 
tiskové zprávy, překládají nebo získávají data z RSS kanálů. Veďte&amp;nbsp;žáky k
 tomu, aby produkovali vlastní obsah, který bude pro čtenáře přínosný.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Uveďte obsah do souvislostí. Není důležité jen dodat informace ke 
čtenářům, ale také&amp;nbsp;jim je zasadit do kontextu, říci, z čeho vycházejí a 
co budou znamenat. U&amp;nbsp;žáků to povede k hlubšímu zájmu o daný obsah či k 
rozvoji analytického myšlení.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Pište o tom, co lidé hledají. Je výhodné, pokud se podaří&amp;nbsp;žákům psát o
 tom, co lidi zajímá. Je třeba je vést k tomu, aby byli schopni hledat 
aktivně témata, která budou schopná oslovit čtenáře. To ale neznamená, 
že by okrajová témata neměla význam.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Pište skvělé nadpisy. Základem úspěchu článku je nadpis. Pro SEO má 
největší hodnotu a rozhoduje se podle něj také čtenář. Jinak výborný 
článek s nezajímavým nadpisem je bezcenný. Zde je dobré vést k tomu, aby
 si&amp;nbsp;žáci s nadpisy pohráli – aby byly zajímavé, vtipné, přitažlivé, ale 
ne bulvární.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Pište skvělá shrnutí, věty a odstavce. Text je třeba členit do 
odstavců, které budou přiměřené délky. Na webu se doporučují spíše 
kratší odstavce i věty, které jsou doplňovány odkazy či obrázky. Je 
třeba vědět, že dlouhé bloky textu na obrazovce počítače či mobilu nikdo
 nečte. Důležité také je, aby články měly atraktivní perex i závěr. Ty 
budou mít vždy největší čtenost a mohou tak zasáhnout nejvíce čtenářů.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Pište skvělá metadata. Problematika metadat částečně vychází z módy, 
ale je pravdou, že v řadě případů, jako jsou například popisky obrázků, 
jsou velmi důležitá a to nejen pro vyhledávače, ale také pro nevidomé či
 slabozraké čtenáře. Velký význam z hlediska SEO má také titulek stránky
 nebo informace o datu vytvoření či autorovi.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;li&gt;
Redigujte, redigujte, redigujte. Mimořádně důležitá je redakce textů,
 ať již jde o opravy stylistické či gramatické. Web je vizitkou žáka a 
řada lidí je na chyby velmi citlivá. Veďte je k tomu, aby po sobě text 
několikrát přečetli nebo si zajistili kontrolu externí (například 
vzájemná kontrola textu se spolužákem). Špatnou korekturou lze významným
 způsobem poškodit i jinak velice dobrý text.&lt;br /&gt;

&lt;/li&gt;
&lt;/ol&gt;
Z pohledu psaní pro web je důležitých ještě několik drobností. Je 
vhodné dbát na to, aby byly voleny rozumným způsobem vypadající a 
rozšířené fonty. Web by měl být v prvé řadě dobře čitelný, nehrát všemi 
barvami a druhy písma.&amp;nbsp;Z nich&amp;nbsp;je dobré použít jeden či maximálně dva. Je
 dobré vkládat odkazy na další články či zdroje informací, ale zásadně 
se vyhnout tomu, aby se skrývaly pod slovy zde, tady, atp. Užitečné také
 je umísťovat na web vhodnou infografiku – od obrázků přes grafy, 
diagramy až třeba po myšlenkovou mapu a to tak, aby nebyl nikde na webu 
příliš dlouhý blok textu.&lt;br /&gt;

Po tomto úvodu zaměřeném na některé praktické stránky publikování se 
ještě krátce podíváme na otázky publikační etiky, které by&amp;nbsp;žáci rozhodně
 neměli minout. Ač se mohou zdát na první pohled často banální a 
jednoduché, praxe ukazuje, že ne všichni jsou s nimi srozuměni a dobře 
je chápou.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Informační etika&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
O informační etice se&amp;nbsp;žáci jistě dozvědí nemálo v 
jazyce českém, ale přesto je rozhodně užitečné si představit alespoň 
základní oblasti, o kterých je možné se zmínit. První oblast se týká 
plagiátorství a citací. Zde je nutné&amp;nbsp;žákům objasnit, co je ochrana 
duševního vlastnictví. To, že si anglický text nechají strojově přeložit
 a drobně jej stylisticky upraví, z nich neudělá autory. Je třeba je 
vést k tomu, aby vhodně citovali, když přejímají nějakou myšlenku, ale 
také, aby nevytvářeli zbytečné citace čistě pro efekt či dojem 
odbornosti.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Důležité je, aby byl kladen důraz na pravdivost a 
důvěryhodnost jimi publikovaných informací, aby byli schopni zprávy 
ověřovat a kontrolovat. Každá informace by měla obsahovat údaj, jakým 
způsobem se k ní&amp;nbsp;žák dostal. Je důležité, aby informace byly poskytovány
 jako pravdivé, a je-li to možné, tak otevřeným způsobem. Zde je možné 
se zmínit například také o různých open sorce projektech.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jistě není možné zapomínat ani na snahu o přátelské 
chování ke čtenářům – obrázky by měly mít popisky, text odpovídat 
nadpisu a neměla by být nějak progresivně vidět snaha o SEO, jako jsou 
dlouhé titulky, stále se opakující klíčová slova bez obsahového významu 
nebo neviditelný text. Žáci by si měli být vědomi své etické, 
společenské i právní zodpovědnosti za publikovaný obsah a také toho, že 
bude možné je jako autory v budoucnu snadno dohledat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Možné je samozřejmě mluvit také o řadě dalších 
subtémat, jako je ochrana autorských práv u obrázků, krádeže obsahu a 
mnohá další. Téma informační etiky je poměrně obsáhlé a je jen na 
vhodném zvážení pedagoga, co vše do něj vloží.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4&gt;
Příklady publikačních platforem&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Již na první pohled je zřejmé, že není v možnostech 
tohoto článku, ale ani gymnaziálního vzdělávání představit&amp;nbsp;žákům všechny
 nástroje, které slouží pro publikování. Mohli bychom zde hovořit o 
Twitteru či Facebooku, které jsou ale více sociálními sítěmi nežli 
publikační platformou. Také bychom mohli procházet jednotlivé služby z 
hlediska druhu publikovaného obsahu. My se v následující části omezíme 
na nástroje, které slouží k publikování běžně vypadajícího článku – tedy
 textu, který obsahuje video či obrázek. Výběr je spíše panoramatický a 
snaží se ukázat, co je na kterém modelu zajímavého či přínosného pro 
žáky.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4&gt;
Blogger&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Zřejmě nejjednodušším a nejrobustnějším nástrojem&amp;nbsp;pro publikování je služba společnosti Google Blogger (&lt;a href=&quot;http://www.blogger.com/&quot;&gt;http://www.blogger.com/&lt;/a&gt;).
 Na jeden účet je možné provozovat větší množství samostatných blogů. 
Těm je možné přiřadit různé šablony nebo měnit rozložení prvků na 
stránce s tím, že je podporována řada gadgetů. Jediným povinným prvkem 
je záhlaví s vyhledávačem. Aplikace je zdarma a plně lokalizována. Na 
jednom blogu může spolupracovat velké množství uživatelů. Do 
jednotlivých příspěvků je možné vkládat videa či fotografie.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17275&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13733/0.png?113645000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
Jedná se o poměrně populární nástroj také pro čínské disidenty, mimo 
jiné proto, že přenos dat je šifrovaný a je možné celý web jednoduše 
zálohovat. K dispozici jsou také přímo integrované statistiky návštěv, 
takže je možné jednoduše sledovat, kolik má web návštěvníků nebo o který
 obsah se nejvíce zajímají. Příjemný je také nástroj na moderování 
diskusí pod články.&lt;br /&gt;

&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Ač se může zdát, že klasické blogování je již za svým
 pomyslným vrcholem, Blogger je stále populární služba, kterou používají
 i zpravodajské servery jako například Česká škola (&lt;a href=&quot;http://www.ceskaskola.cz/&quot;&gt;http://www.ceskaskola.cz/&lt;/a&gt;),
 ale i mnohé další. Pokud mají&amp;nbsp;žáci v plánu projekt zpravodajského 
charakteru nebo nějaký blog či emag, je Blogger rozhodně velmi robustním
 a rychlým řešením s vysokou spolehlivostí.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4&gt;
Posterous&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Pro publikování kratších textů se velice dobře hodí moderní nástroj Posterous (&lt;a href=&quot;https://posterous.com/&quot;&gt;https://posterous.com/&lt;/a&gt;).
 Pomocí něj je možné nejen publikovat texty, ale také sdílet obrázky, 
video či hudbu. Příjemné je, že služba má přímo zabudovaný balíček 
Google Analytics, takže je možné jednoduše analyzovat návštěvnost 
dílčích projektů.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17277&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13733/1.png?113704000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
K dispozici je integrovaný zkracovač adres nebo velice dobrý přístup 
přes mobilní telefon. Tam, kde je Blogger příliš robustní a těžkopádný, 
může Posterous zaujmout rychlostí, jednoduchostí a určitou vzdušností. K
 dispozici je také relativně velké množství vzhledů, možnost provozu na 
vlastní doméně nebo intenzivní provázanost se sociálními sítěmi, což 
může řada žáků jistě ocenit.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
WordPress&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Světově nejrozšířenější publikační systém je zřejmě WordPress (&lt;a href=&quot;http://wordpress.org/&quot;&gt;http://wordpress.org/&lt;/a&gt;),
 na kterém jsou postaveny servery, které představují přibližně 14 % 
světového provozu na internetu. Nejedná se o webovou službu, ale o 
systém, který je možné nainstalovat na webový server a až na něm 
publikovat. Je lokalizovaný do češtiny, nabízí přehledné ovládání a je k
 němu k dispozici velké množství šablon či doplňků.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Výhodou je, že v nové verzi umí pod sebou provozovat 
více webů, takže po instalaci na školní server je možné jej používat při
 výuce poměrně jednoduše. Je vhodný zvláště tam, kde chcete&amp;nbsp;žákům 
ukázat, jakým způsobem se pracuje s reálnými redakčními systémy v běžné 
komerční praxi. Pokud navíc někdy v budoucnu budou chtít nějaký 
profesionální web používat, s velkou pravděpodobností sáhnou právě po 
WordPress.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4&gt;
Weespr&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Poněkud jinak orientovanou službou je Weespr (&lt;a href=&quot;http://www.weespr.com/&quot;&gt;http://www.weespr.com/&lt;/a&gt;),
 umožňující publikaci elektronických magazínů, které je pak možné si 
stránku po stránce prohlížet.&amp;nbsp;Není tedy tvořen blog a jednotlivé spoty, 
ale vycházejí celá čísla časopisů.&amp;nbsp;Základní služby jsou nabízeny zdarma a
 stačí se jen přihlásit.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17279&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13733/2.png?114049000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
Pak se již objevíte v jednoduchém editačním prostředí, které výrazně 
připomíná MS Publisher. V levém menu je možné nastavovat design 
jednotlivých stránek – od rozložení fotografií přes možné vzhledy 
magazínu až po ruční nastavení vzhledu. Služba nabízí velice jednoduché 
propojení s webovými alby (Picasa, Facebook, Flick, ale také třeba 
zmíněný Posterous) a jednotlivé obrázky je pak možné do časopisu 
nahrávat metodou táhni a pusť.&lt;br /&gt;

Nakonec je možné magazín publikovat. Prohlížeč je velice solidní, dle
 mého soudu kvalitnější nežli z placeného Floowie. Příjemné také je, že 
aplikace umožňuje spolupráci více uživatelů na jednom projektu.&lt;br /&gt;

&lt;h4&gt;
Webnode&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
O Webonode (&lt;a href=&quot;http://www.webnode.cz/&quot;&gt;http://www.webnode.cz/&lt;/a&gt;) jsme se již poměrně obsáhle &lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/10637/moznosti-a-implementace-tridnich-webovych-stranek.html/&quot;&gt;zmiňovali na RVP.cz&lt;/a&gt;.
 Zde proto jen naznačíme, ke&amp;nbsp;kterým publikačním účelům se hodí. Předně 
je výhodné jej použít tam, kde část informací má trvalý charakter a část
 představuje zpravodajský či blogovací systém. Výhodou je, že jsou zde 
integrované platební kanály nebo eshopový systém, což se může někdy 
hodit.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Připraveno je poměrně velké množství vzhledů, šablon a
 doplňků, které umožňují významně rozšířit možnosti statické stránky. 
Osobně mi jako nevýhoda přijde nevelká rychlost načítání stránek a ne 
zcela dobře zvládnuté statistiky návštěvnosti, které za Google Analytics
 poněkud zaostávají.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4&gt;
Závěrem&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Nabídka publikačních nástrojů je samozřejmě podstatně
 širší. Řeč nebyla o českých službách, jako&amp;nbsp;jsou Blog.cz, eStranky či 
Bloguje, které lze k publikacím poměrně dobře použít také, stejně tak 
jako o řadě služeb zahraničních. Cílem bylo ale spíše ukázat pestrost 
možností v publikování, nežli jen uvést prostý výčet aplikací.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Do daného tématu je samozřejmě možné&amp;nbsp;zařadit řadu 
dalších témat, jako jsou základy SEO, otázka typografických pravidel, 
úvod do HTML, který se bude jistě dříve či později publikujícímu&amp;nbsp;žákovi 
hodit, nebo otázky propagace webu či třeba jen zpracování videa na 
YouTube. Přesto věříme, že tento krátký úvod může být základním 
přehledem toho, čemu se v oblasti publikování na internetu ve škole 
věnovat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Zdroj: ČERNÁ, Monika, ČERNÝ, Michal. Publikace na internetu. Metodický portál: Články [online]. 11. 10. 2011, [cit. 2011-10-31]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13733/PUBLIKACE-NA-INTERNETU.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13733/PUBLIKACE-NA-INTERNETU.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785.&lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/3155924239823334417/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/publikace-na-internetu.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/3155924239823334417'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/3155924239823334417'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/publikace-na-internetu.html' title='Publikace na internetu'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-5920876196122477957</id><published>2011-11-28T04:57:00.000-08:00</published><updated>2011-11-29T04:58:39.951-08:00</updated><title type='text'>Nová kultura v informační společnosti</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jestliže bychom se podívali do historie literatury, 
možná bychom mohli rozeznat dva významné momenty, pokud jde o nárůst 
počtu publikujících. První vlnu je možné zahlédnout v renesanci, během 
které se psaní stalo společenskou módou a kdy začal psát téměř každý 
lépe postavený obyvatel moderního světa. Druhou vlnu je pak možné 
vysledovat s nástupem internetu, kterým jednak padly hranice finančních 
nákladů na vydání a pak také přibyla intenzivní interakce mezi autorem a
 čtenářem.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V posledních letech se proto stále více dostávají do 
módy servery, které umožňují publikování děl ať již výtvarného, 
literárního nebo třeba filmového druhu, a jejich hodnocení dalšími členy
 komunity. Vznikají tak sociální skupiny autorů, kteří nejen své umění 
tvoří, ale také se aktivně zapojují do hodnocení děl druhých.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Výsledkem tohoto procesu je vytváření zcela nového 
druhu kulturního prostředí, které má oproti běžné formě velké množství 
specifik. Již jsme naznačili rozměr interakce čtenáře s autorem, což je 
něco, co klasicky pojaté umění má jen ve velmi omezené míře. Zatímco u 
klasických forem jsou primárními hodnotiteli odborníci (recenzenti, 
kurátoři, ...), zde jsou to běžní čtenáři či diváci spolu s dalšími 
umělci. Jak dále ukážeme, tato intenzivní zpětná vazba má pro 
pedagogickou činnost významnou úlohu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Dalším důležitým specifikem je změna lidového umění 
či psaní „do šuplíku“ na možnost aktivní publikace. Umění přestává být v
 kyberprostoru lokálním, ale zasahuje celou společnost, pro kterou je 
kulturně (například jazykově) přístupné. Tím, že je umělecká tvorba 
takto distribuována, je možné ji lépe poznávat, srovnávat a také 
hodnotit, což bude mít nesporný vliv na její kvalitu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Signifikantní také je masovost těchto aktivit. 
Umělcem se může stát každý a to v nejrůznějších oblastech – od 
literatury po digitální fotografii. Umění se stává stále populárnějším –
 ač se často právě slovo umění z kontextu děl vytrácí – a tím dochází ke
 kultivaci společnosti. Osobně se domnívám, že jde o jeden z klíčových 
rysů nové informační společnosti.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Pokud dnes slyšíme, že mladá generace není kulturní, 
pak jde o zásadní omyl. Došlo jen k posunu kulturního prostředí, které 
je v mnohém náročnější. Kulturní člověk v něm není jen pouhým 
konzumentem, ale musí se na tvorbě umění přiměřeně podílet, musí o něm 
umět diskutovat, analyzovat jej. A právě to je činnost, kterou velké 
množství mladých lidí dělá. Úkolem pedagogů pak je vytvářet pro tuto 
jejich činnost dobré zázemí a vhodné intelektuální klima, ze kterého by 
mohli&amp;nbsp;žáci čerpat.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

Role pedagogů&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jak již bylo naznačeno, můžeme mluvit o vzniku 
samostatné „nové“ kultury, která se od té klasické, původní v mnohém 
odlišuje. Proto je zcela na místě si položit otázku, jak a proč by měl 
pedagog k podobným projektům přistupovat a co by o nich měl žáky naučit.
 Zatímco pedagog často není odborníkem v oblasti celé moderní kultury, 
mohou jeho roli do určité míry sehrát právě komunity na umělecky 
orientovaných webech.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Tvorba umění a žití v kulturním prostředí je něco, co
 by mělo být ze strany pedagogů jednoznačně podporováno. Dochází nejen 
ke kreativnímu rozvoji žáků, ale také k jejich celkové kultivaci a 
rozvoji jejich intelektu. K tomu, aby mohl tuto podporu poskytovat, musí
 mít alespoň základní představu o tom, jak který projekt funguje a jakým
 způsobem může být pro konkrétního&amp;nbsp;žáka zajímavým.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Myslím, že projektová výuka založená na myšlence „a 
teď všichni napíšeme báseň a dáme ji na Písmák“ je nereálná a vedla by 
jen ke křeči a kýči. Je třeba, aby pedagog dobře rozpoznával, který&amp;nbsp;žák 
je jakým způsobem umělecky zaměřený, a podle toho mu nabídl cestu k 
seberealizaci. Někdo bude psát divadelní hry, jiný fotografovat a pro 
třetího bude přirozeným způsobem sebevyjádření složená skladba či 
natočené video.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Domnívám se, že právě rozvoj pozitivního vztahu k 
umění a umělecké tvorbě bude jedním ze základních pilířů, na kterých 
bude informační společnost v budoucnu stát a ze kterého bude také moci 
významným způsobem těžit.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Role pedagogů v tomto kontextu bude trojí. Předně by 
měli získat&amp;nbsp;žáky pro umění a krásu jako takovou. Ukázat, že tvorba je 
součástí rozvoje kreativního myšlení a vnímání světa, což je dnes 
považováno za základní intelektuální dovednost. Škola musí učit 
kreativitě. Druhou složkou by pak mělo být vytváření dostatečně bohatého
 a podnětného prostředí, ze kterého může umění vycházet. Posledním 
důležitým prvkem pak bude nasměrování&amp;nbsp;žáka do vhodné umělecké komunity.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Umělecky orientované weby dokáží dát&amp;nbsp;žákům nejlepší 
možnou zpětnou vazbu a jsou asi tím nejsilnějším stimulem pro další 
tvorbu. Zaznívají zde často jak rady technického směru („fotografie je 
přepálená“ atp.), tak i tematického („báseň je o ničem“) charakteru. 
Pokud&amp;nbsp;žáci překonají počáteční kritiku (a v tom by jim měl být pedagog 
nápomocen), mohou se vhodným způsobem velice rychle zlepšovat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Mimo to se sami postupně zapojují do komunity jako 
hodnotitelé a diskutující. A i zde by měl citlivě pedagog ukazovat, jak s
 těmito věcmi nakládat, jak poznat umění a kýč. Tímto způsobem se z nich
 mohou stát relativně kulturní osobnosti s názorem i přehledem, což je 
jistě pozitivní výstup.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

Umělecké komunitní weby&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
V následující části článku se pokusíme upozornit na vybrané projekty, které mohou žáci ke své umělecké činnosti využívat.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

Písmák&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Zřejmě nejznámějším a největším českým projektem, který se věnuje amatérské literární tvorbě, je &lt;a href=&quot;http://www.pismak.cz/&quot;&gt;Písmák&lt;/a&gt;.
 Autor po zaregistrování může vkládat svá literární díla, jejich 
omezenou část (měsíční limit) je možné doporučit čtenářům přednostně. 
Pokryty jsou téměř všechny literární žánry a směry, nicméně je pravdou, 
že aktivní je především komunita okolo poezie, kde jsou díla hojně čtena
 i komentována.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Uživatel může vstupovat do různých myšlenkových 
skupin, komunikovat s dalšími autory nebo o sobě sdělit nějaké další 
informace. Díla je možné organizovat do sbírek, což jistě ocení 
především vytrvalejší přispěvatelé. Pokud mohu hodnotit, jsou komentáře 
věcné a kvalitní a&amp;nbsp;žákům mohou rozhodně pomoci posunout se dál.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17259&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13731/0.png?112144000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
Web je velice aktivní, takže je neustále co číst či komentovat. Mimo 
tuto řádnou činnost jsou organizovány různé srazy, autorská čtení nebo 
vychází internetový časopis Kafe.&lt;br /&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

Pište-Povídky.cz&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Na prózu je pak zaměřený projekt &lt;a href=&quot;http://www.piste-povidky.cz/&quot;&gt;Pište-Povídky.cz&lt;/a&gt;,
 který může být pro žáky zajímavý také tím, že se na něm poměrně aktivně
 soutěží. Při pravidelné činnosti je tak možné si také něco odnést. 
Osobně si myslím, že účast v soutěžích je pro žáky dobrá také proto, že 
se naučí psát na nějaké téma či ve vybrané formě. Jde tedy o zábavné 
cvičení.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Uživatelé mohou psát fejetony, romány, úvahy, povídky
 či básně, které jsou ale spíše okrajové. Projekt vznikl v roce 2007 a 
dnes má již více než osm tisíc členů. Články je možné komentovat a 
nechybí ani možnosti komunikace s dalšími autory, možnost stát se 
fanouškem některého autora atp.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Mezi další české významné projekty patří &lt;a href=&quot;http://www.poeta.cz/&quot;&gt;Poeta&lt;/a&gt;
 s více než dvěma tisíci autory a téměř desetitisíci díly, který je 
poměrně jednoduchý a zvláště pro školní využití může být poměrně vhodný.
 Sáhnout je pak možné také po &lt;a href=&quot;http://liter.cz/&quot;&gt;Liter&lt;/a&gt;, který patří k nejstarším a čeká na zásadnější redesign.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

DevianArt&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Je jedním z nejznámějších a největších světových 
uměleckých webů, za kterým stojí práce Scotta Jarkoffa, Matthewa 
Stephense a Angela Sotiry, kteří jej v roce 2000 uvedli do chodu. 
Aktuálně má přibližně 13 miliónů registrovaných členů, denně je nahráno 
na sto tisíc děl, která si prohlíží 35 miliónů návštěvníků za měsíc. Je 
tedy zřejmé, že se jedná o projekt poměrně masový a rozsáhlý. Tím, že je
 globální, je možné získávat kontakty a ohlasy z celého světa a 
překračovat tak hranice tuzemského kulturního prostoru.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17261&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13731/1.png?112245000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
Web má poměrně široký záběr, nicméně lze rozlišit tři privilegované 
oblasti. Jednak jde o výtvarné umění, pak o užitý design v softwaru 
(skiny pro přehrávače hudby atp.) a pak počítačová grafika a ilustrace. 
Je zde možné najít také řadu návodů či kulturně orientovaného textu. 
Jestliže vaši žáci mají ambice výtvarného charakteru, &lt;a href=&quot;http://about.deviantart.com/&quot;&gt;DevianArt&amp;nbsp;&lt;/a&gt;&amp;nbsp;je svojí velikostí a rozsahem jistě uspokojí.&lt;br /&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

HumanArt&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Částečným českým klonem DevianArt je &lt;a href=&quot;http://www.humanart.cz/&quot;&gt;HumanArt&lt;/a&gt;,
 který se mimo výtvarné aktivity zabývá také prezentováním hudby, 
fotografií, literárních děl či počítačové grafiky v nejrůznějších 
variantách. Komunita je poněkud menší než v případě globálního projektu,
 ale příjemný je přesah do dalších uměleckých kategorií a je poměrně 
čilá.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Jde o místo pro hudebně aktivní&amp;nbsp;žáky nebo kreativní 
grafiky a fotografy. Jistým omezením může být možnost zřízení účtu až od
 16 let.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;justify&quot;&gt;

YouTube&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Pro ty žáky, kteří se chtějí zabývat videem, je možné doporučit &lt;a href=&quot;http://www.youtube.com/&quot;&gt;YouTube&lt;/a&gt;.
 Jistě se nejedná o klasický umělecký web, ale komunita je poměrně živá a
 film je dnes vnímán jako součást kultury, která může být blízká všem. 
Výhodou je velice jednoduché ovládání, nedostatkem pak absence umělecky 
zapáleného prostředí. Případnou náhradou může být kupříkladu &lt;a href=&quot;http://vimeo.com/&quot;&gt;Vimeo&lt;/a&gt;.&lt;/div&gt;
&lt;table align=&quot;center&quot; class=&quot;ram_obrazek&quot; id=&quot;obr_17263&quot;&gt;
&lt;tbody&gt;
&lt;tr&gt;
&lt;td style=&quot;text-align: center;&quot;&gt;&lt;img align=&quot;middle&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/obrazky/13731/2.png?112308000000&quot; /&gt;&lt;/td&gt;
&lt;/tr&gt;
&lt;/tbody&gt;
&lt;/table&gt;
&lt;h4&gt;

Závěrem&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Nabídka webů, které nabízejí komunitní uměleckou 
spolupráci a interakci mezi tvůrci a čtenáři, je mnohem více. Pro 
fotografie je možné použít například galerii &lt;a href=&quot;http://galerie.digiarena.e15.cz/&quot;&gt;Digiareny&lt;/a&gt;, kde funguje poměrně odborně silná skupina hodnotitelů i fotografů. Z literárních projektů je možné zmínit ještě například &lt;a href=&quot;http://www.epika.info/&quot;&gt;Epiku&lt;/a&gt;&amp;nbsp;či &lt;a href=&quot;http://www.blueworld.cz/main.php&quot;&gt;BlueWord&lt;/a&gt;.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Na otázku, co soudí o&amp;nbsp;perspektivách krásné literatury
 na internetu,&amp;nbsp;Petr Bílek&amp;nbsp;(předseda Nadačního fondu Obce spisovatelů) na
 konferenci Mezinárodního výzkumného střediska elektronického 
publikování odpověděl: „Je zajímavé sledovat i&amp;nbsp;nový typ beletrie, psané 
primárně pro hypertextové prostředí, anebo adaptace klasických textů do 
tohoto prostředí. A&amp;nbsp;o&amp;nbsp;dostupnosti odborné literatury už ani 
nemluvě.“&amp;nbsp;Pokračuje slovy:&amp;nbsp;„Nová média prostě asi povedou k&amp;nbsp;novému typu 
senzitivity, ale jestli to bude horší nebo lepší, to se teprve uvidí“ 
(Zdroj: &lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/spisovatel-amater-na-ceskem-internetu/&quot;&gt;Lupa&lt;/a&gt;).&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Umění na internetu nabízí řadu různých specifik a 
nových forem. Mimo tyto charakteristické rysy nového umění je možné 
sledovat projekty, jako jsou open-source filmy, různé romány na 
pokračování nebo interaktivní a multimediální formy literární tvorby. V 
oblasti fotografie je pak zřejmé, jakou revoluci znamenalo užívání 
počítačových úprav snímků při nástupu digitálních fotoaparátů a rychlá 
jejich publikace.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Stojíme před novými možnostmi využití sítě k podpoře 
kreativity a kulturnosti&amp;nbsp;žáků a jistě by byla škoda, kdyby ji nedokázal 
edukační proces s výhodou využít.&amp;nbsp;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;
Zdroj: VAŇKOVÁ , Jana, ČERNÝ, Michal. &lt;b&gt;Nová kultura v informační společnosti&lt;/b&gt;. Metodický portál: Články [online]. 19. 10. 2011, [cit. 2011-10-31]. Dostupný z WWW: &amp;lt;&lt;a href=&quot;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13731/NOVA-KULTURA-V-INFORMACNI-SPOLECNOSTI.html&quot; rel=&quot;nofollow&quot;&gt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13731/NOVA-KULTURA-V-INFORMACNI-SPOLECNOSTI.html&lt;/a&gt;&amp;gt;. ISSN 1802-4785. &lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/5920876196122477957/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/nova-kultura-v-informacni-spolecnosti.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/5920876196122477957'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/5920876196122477957'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/nova-kultura-v-informacni-spolecnosti.html' title='Nová kultura v informační společnosti'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-6192872592673950310.post-8508717936125100058</id><published>2011-11-23T04:54:00.000-08:00</published><updated>2011-11-29T04:58:55.121-08:00</updated><title type='text'>Informační společnost</title><content type='html'>&lt;div dir=&quot;ltr&quot; style=&quot;text-align: left;&quot; trbidi=&quot;on&quot;&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Je zajímavé sledovat, jak
 se mění základní rysy světové ekonomiky.&amp;nbsp;V době průmyslové revoluce 
představovaly hnací motor průmyslu a potažmo i hospodářství především 
suroviny a stroje, tedy statky, které byly v mnoha ohledech cenné a jen 
obtížně získatelné. V posledních letech ale jejich místo postupně 
vytlačily informace. V zásadě je velice snadné vytvořit lék, 
mikroprocesor nebo webovou službu, pokud jsou k dispozici informace 
popisující, jak na to. Stroje i suroviny jsou něčím, co má jen menšinový
 vliv na cenu velké části výrobků.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Mluví-li se v různých 
kontextech o patentech, pak by to měly být právě ony, které ochraňují 
unikátnost nějakého nápadu, inovace. Jinými slovy je možné je považovat 
za legitimní ochranu určitého druhu duševního statku. Osobně se 
domnívám, že právě otázka patentových ochran je významným tématem, které
 se ve školním prostředí příliš nediskutuje. Na jedné straně je zde tlak
 na to, aby nedocházelo k porušování vlastnických práv v oblasti 
kinematografie, hudby či softwaru a na druhé straně není s žáky 
probíráno, jakých absurdních rozměrů současná patentová ochrana dosáhla.
 Student by měl být schopen rozeznávat nejen, co je legální, ale také co
 je etické a co přináší do společnosti nějaké pozitivní hodnoty.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
To, že současná 
společnost je společností informační, je nutné ve výuce stále více 
reflektovat. V následujícím článku se pokusíme ukázat na některé 
oblasti, ve kterých se toto téma akcentuje s mimořádnou důležitostí a 
které by měli žáci znát.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;

&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Zapojení hendikepovaných lidí&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Jednou z velkých změn, 
které přinesla éra rozvoje komunikačních technologií, je větší možnost 
společenské integrace hendikepovaných osob do běžného života. Ať se již 
jedná o integraci sociální, která může probíhat například pomocí 
sociálních sítí či IM, nebo o integraci ekonomickou, kde stále více 
profesí je koncipováno tak, že není nutné do zaměstnání docházet a stačí
 být doma připojen k počítačové síti.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Jde ale jen o jeden 
aspekt širšího rámce, který nazýváme humanitární informatika. Současné 
technologie umožňují provádět pokročilou syntézu textu do zvukového 
výstupu, a tak se otvírá širší možnost studia, ale i pracovního zařazení
 pro řadu tělesně postižených lidí, kteří ještě před půl stoletím stáli 
mimo oblast hlubšího společenského zájmu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Informační společnost 
tedy stírá do velké míry hranice mezi zdravými lidmi a těmi zdravotně 
hendikepovanými, a vytváří tak dobrý prostor pro jejich větší integraci.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;

&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Distanční otevřené vzdělávání&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Významným prvkem, který 
vstupuje do formování společnosti a její kvality, je vzdělávání. 
Informační společnost na něj klade – zcela pochopitelně – značný důraz, 
protože právě kvalita sociálního kapitálu, která na vzdělání velmi 
závisí, hraje v konkurenčním boji zcela rozhodující úlohu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Proto je důležitá také 
postupná proměna vzdělávací struktury. Zatímco formální vzdělávání 
primárního a sekundárního stupně je stále řešeno téměř výhradně 
prezenčně, v oblasti terciárního a celoživotního vzdělávání se zdá být 
nástup distančních metod zcela nepopiratelný. Existuje řada oborů, které
 jsou vyučovány téměř výhradně formou e-learningu.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
V současné době dochází 
ke stále většímu přechodu od formálního vzdělávání, které zajišťuje 
instituce, k tomu, že jsou celé kurzy přístupné pro každého, kdo o ně má
 zájem. Za velkého průkopníka v této oblasti je možné považovat 
například Khan Academy (&lt;a href=&quot;http://www.khanacademy.org/&quot;&gt;http://www.khanacademy.org/&lt;/a&gt;),
 na které je možné nalézt tisíce videí z nejrůznějších vysokoškolských 
kurzů. Pokud člověk rozumí anglicky, není problém absolvovat přednášky 
téměř z jakéhokoli oboru. Vysokoškolské prostředí se tak stává dostupné 
velice jednoduše a online. Další možnou ukázkou může být nově &lt;a href=&quot;http://spomocnik.rvp.cz/clanek/13557/OTEVRENY-MASIVNI-KURZ-UMELE-INTELIGENCE.html&quot;&gt;otevřený kurz umělé inteligence na Stanford University&lt;/a&gt;,
 který může absolvovat každý, a to včetně testů či úkolů. Přitom jde o 
vzdělávací aktivitu na jedné z nejlepších univerzit světa, ke které má 
přístup každý. To je fenomén, který bude mít na rozvoj společnosti a 
její sociální kapitál mimořádně velký vliv.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
V oblasti vzdělávání je 
pak patrný ještě jeden významný aspekt, a to spojení edukačního procesu s
 komunitou, což je fenomén posledních let. Již nejde jen o vědomosti, 
ale také o kontakt s ostatními uživateli, tak jak to můžeme vidět 
například v projektu Freshbrain (&lt;a href=&quot;http://freshbrain.org/&quot;&gt;http://freshbrain.org/&lt;/a&gt;), který je určený spíše pro středoškoláky.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Na tomto místě je možné 
zdůraznit zásadní vývoj v oblasti v posledních letech. Zatímco před pěti
 lety bylo k dispozici velké množství online materiálu k selektivnímu 
studiu, dnes je možné přistupovat k celým kurzům, které jsou pojaté 
systematicky a skutečně zaměřené na výuku. Dochází tak nejen k tomu, že 
jsou dostupné informace, ale mnohem dostupnější je také velice kvalitní 
vzdělání. A to zcela zdarma. Jistě s předpokladem pevné vůle studujícího
 se něco sám naučit. Zde bude zcela zásadní role školy, která by měla 
studenty nejen naučit se učit, ale především naučit se učit rád a pro 
sebe.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;

&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Sociální sítě&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Do oblasti informační 
společnosti patří bezesporu také sociální sítě, které se staly 
jednoznačným komunikačním fenoménem posledních několika málo let. Od 
anonymních chatovacích místností se přešlo na velmi osobní profily, 
které obsahují většinou řadu pravdivých (nebo jen nepatrně zkreslených) 
údajů. V souvislosti s nimi je možné hovořit jednak o změně možnosti 
komunikovat s druhými lidmi – ve velkém množství a nevelké vzdálenosti, 
ale také v řadě případů o problémech bezpečnostních, kyberšikaně nebo 
závislostním chování.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Jistě není bez 
zajímavosti také to, jaké množství informací se k uživatelům dostává. 
Někdy se mluví o zcela nové éře informačního věku – informace není třeba
 vyhledávat, ale přicházejí k nám sami. Je nutné je pouze filtrovat, 
analyzovat a zasazovat do kontextu. Podle aktuálních studií dokonce 
dochází ke změně struktury fungování mozku – člověk si více pamatuje, 
kde danou informaci má najít, a dokáže s daty lépe pracovat. Na druhé 
straně se zhoršuje klasická paměť.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Sociální sítě vytvářejí 
globalizovanější svět, ve kterém se mohou setkávat lidé z řady kultur, 
jazykových prostředí i společenských tříd, a kde se v tomto slova smyslu
 významným způsobem stírají rozdíly. Tato tendence má řadu pozitivních i
 velmi diskutabilních důsledků. Od možnosti použít sítě jako nástroj pro
 budování demokratické a svobodné společnosti, přes organizování 
násilných demonstrací (např. nedávno v Londýně) až po otázky vztahu 
studentů a pedagogů na síti, které některé státy již legislativně 
omezují.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;

&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Kyberterorismus&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Tématem, o kterém se 
příliš nemluví, ale které je velice závažné, je kyberterorismus či 
kyberválka. Jde o akt agrese vedené proti nějakému státu či významné 
instituci, která má za cíl omezení jejího fungování, poškození 
ekonomické nebo snahu o politické vmísení či poškození druhého státu. 
Zatímco klasický terorismus má za následek především ztrátu lidských 
životů, kyberterorismu jde o ekonomické a politické cíle. Jistě není bez
 zajímavosti, že podle mnohých dohadů je některými státy přímo chráněn a
 podporován a již i bezpečnostní služby našeho státu jej berou velmi 
vážně.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Pěknou ukázkou toho, jak 
může kyberterorismus vypadat v praxi, je útok ruských hackerů na Gruzii v
 roce 2010. Ministerstvo obrany mělo zablokované stránky a muselo 
„emigrovat“ na Blogger. Stránky parlamentu napřed přirovnávaly&amp;nbsp;Michaila 
Saakašviliho&amp;nbsp;k&amp;nbsp;Adolfu Hitlerovi, pak přestaly fungovat úplně. 
Prezidentské stránky nefungovaly také (viz Michal Černý: &lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/kyberneticka-valka/&quot;&gt;Kybernetická válka&lt;/a&gt;).
 V roce 2009 něco podobného potkalo vládní i soukromé weby v Estonsku. 
Útok opět pocházel z území Ruské federace, motivace byla politická a 
konkrétní lidé nebyli vypátráni. Známé jsou také masivní útoky na USA a 
Jižní Koreu z Číny, jejichž cílem bylo paralyzovat internet (Jižní 
Korea) a krádeže dat (USA).&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
To že mají podobné 
aktivity zatím především ekonomické důsledky menšího rozsahu, je dáno 
skutečností, že se kyberterorismus nachází ve fázi vývoje a hledání 
vhodných nástrojů a možností, jak efektivně zaútočit. Ekonomické škody 
mohou být značné, v závislosti na zvolené strategii. Například vhodně 
zvolený útok na stránky národní banky nebo vlády může mít obrovský vliv 
na chování investorů a akciový trh. Uvážíme-li finanční tok přes 
internet, tak také jeho omezení či celkový kolaps v určitém území může 
mít mnohamiliardové dopady na celou ekonomiku.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
V dnešní době jde ale 
především o politické cíle útoků, které jsou doplňkem klasických 
rétorických cvičení protagonistů některých států. Ty se od útoků sice 
oficiálně obvykle distancují, ale hackery kryjí a s velkou 
pravděpodobností často také přímo podporují. Bude případná třetí světová
 válka&amp;nbsp;&lt;a href=&quot;http://www.lupa.cz/clanky/treti-svetova-valka-soubojem-hackeru/&quot;&gt;válkou kybernetickou&lt;/a&gt;? I to může být tématem k diskusi se studenty.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;

&lt;span class=&quot;Apple-style-span&quot; style=&quot;font-weight: bold;&quot;&gt;Management znalostí jako základní dovednost&lt;/span&gt;&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Informační společnost, 
jak již název napovídá, je definována tak, že jejím základním kapitálem 
jsou informace. Může přitom jít o data nejrůznějšího druhu a důležité 
je, nejen je držet jako libovolný jiný statek, ale také s nimi pracovat,
 doplňovat je a rozvíjet je. Bez této činnosti dojde velmi rychle k 
tomu, že by jejich reálná hodnota podstatným způsobem rychle klesala.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
V oblasti řízení zdrojů 
se proto ustálil pojem management znalostí, který se zabývá tím, jak 
informace získávat, vyhodnocovat a dále s nimi pracovat. Jde o poměrně 
novou disciplínu, která by měla být integrálně obsažená v edukačním 
procesu na všech úrovních. Pravdou ale je, že nějaké pokročilé metody se
 téměř vůbec nevyučují, a žáci pak mají často problém efektivně využívat
 znalostí, kterými disponují.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Jak již bylo výše řečeno,
 v současné době není problém informace či znalosti získávat, neboť 
přístup k nim je velmi snadný. Někdy se dokonce mluví o tom, že všude 
kolem nás je informační smog. To, co je ale důležité, je, aby konzumenti
 dat (žáci) dokázali hledat to, co má skutečně nějakou hodnotu, 
zasazovali informace do kontextu a sémantických sítí a dokázali je 
efektivním způsobem analyzovat.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;

Nové umění&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Významnou a poměrně zanedbávanou oblastí, která 
souvisí s rozvojem internetu a možností publikovat rychle, jednoduše a 
téměř cokoli, je vznik do určité míry nového umění – ať již co do formy,
 obsahu nebo i osobností, které se v ní angažují. Zde je možné zmínit 
poměrně velký úspěch literárních serverů, jako je Písmák (&lt;a href=&quot;http://www.pismak.cz/&quot;&gt;http://www.pismak.cz/&lt;/a&gt;), Poeta (&lt;a href=&quot;http://www.poeta.cz/&quot;&gt;http://www.poeta.cz/&lt;/a&gt;)
 a mnohé další, které vytvořily prostor pro rozvoj poezie. Autoři zde 
mají možnost jednoduše publikovat svá díla a nechat je hodnotit dalšími 
členy komunity, čímž se otvírá prostor pro jejich růst a zdokonalování. 
Ač nejsem toho názoru, že zde jde o generování špičkových umělců, 
rozvoji lidového umění či všeobecného vztahu k poezii to může rozhodně 
značně přispět. Tato činnost je navíc jednou z těch, které studenta 
mohou intenzivně kultivovat.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
V oblasti video tvorby je pak možné zmínit řadu filmů, které se objevují na YouTube (&lt;a href=&quot;http://www.youtube.com/&quot;&gt;http://www.youtube.com&lt;/a&gt;)
 a které mohou mezi sebou tvůrci propagovat. Opět jde o jednu z cest, 
jak studenti nemusejí tvořit „do šuplíku“, ale mohou svá díla zveřejnit,
 konfrontovat s veřejností a hledat tak lépe možnosti pro osobní 
zlepšení.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Neměli bychom ale opomenout ani výtvarné umění či 
hudbu, které je možné prostřednictvím sítě poměrně jednoduše sdílet a 
nechat interagovat s recipienty. Za nejvýznamnější výtvarný server je 
možné považovat DevianArt (&lt;a href=&quot;http://www.deviantart.com/&quot;&gt;http://www.deviantart.com/&lt;/a&gt;), případně Moca (&lt;a href=&quot;http://www.moca.org/&quot;&gt;http://www.moca.org/&lt;/a&gt;).&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;
Otevření možnosti publikovat umění pro široké vrstvy 
společnosti může být pro kultivaci a osobní rozvoj velice důležité. 
Vytváří se zde specifická subkultura, která bude stále častěji zasahovat
 do kultury běžné. Nutné je se zmínit také o digitální fotografii, která
 se již stala společenským fenoménem, uměním, které dnes dělá téměř 
každý. A i když je konkrétní kvalita různá, myslím, že ono pěstování 
lidového umění patří mezi zásadní pozitivní rysy současné informační 
společnosti.&lt;/div&gt;
&lt;h4 align=&quot;JUSTIFY&quot;&gt;

Závěr&lt;/h4&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Do tématu informační 
společnosti toho pochopitelně patří mnohem více. Jednak je to 
problematika vztahu internetu a demokracie, dále pak nové etické 
problémy a otázky, které se mohou ve vztahu k ICT a moderní společnosti 
objevovat. Moderní společnost, která využívá informací jako základního 
statku, má mnohá specifika a přináší řadu rizik, se kterými by měl být 
žák seznámen, neboť bude v této společnosti žít.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Znalosti základních témat
 a mechanismů mu mohou pomoci nejen se lépe orientovat v soudobé 
společnosti, ale také se na jejím rozvoji integrálně podílet. Ač může 
být pro někoho téma informační společnosti příliš vzdálené a abstraktní,
 je zřejmé, že na všední lidské životy má zcela praktický dopad, a proto
 není možné ho vynechat nebo podcenit.&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;
&lt;div align=&quot;JUSTIFY&quot; style=&quot;margin-bottom: 0cm;&quot;&gt;
Zdroj: ČERNÝ, Michal. Informační společnost. &lt;i&gt;Metodický portál: Články &lt;/i&gt;[online].
 27. 10. 2011, [cit. 2011-11-29]. Dostupný z WWW: 
&amp;lt;http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/13697/INFORMACNI-SPOLECNOST.html&amp;gt;.
 ISSN 1802-4785.  &lt;/div&gt;
&lt;/div&gt;</content><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/feeds/8508717936125100058/comments/default' title='Komentáře k příspěvku'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/informacni-spolecnost.html#comment-form' title='Komentáře: 0'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/8508717936125100058'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/6192872592673950310/posts/default/8508717936125100058'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://informacnispolecnost.blogspot.com/2011/11/informacni-spolecnost.html' title='Informační společnost'/><author><name>Michal Cerny</name><uri>http://www.blogger.com/profile/06485086828978308278</uri><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='https://img1.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry></feed>