Inspirován minimalistickým řešením Google Readeru (Helvetireader), Google kalendáře (Helvetical) a mailu (Helvetimail), popřípadě také Twitter stránky (Helvetwitter), kdy vzhledu dominuje strohost a Helvetica, vytvořil jsem si své vlastní téma pro OmniFocus. Asi by to ještě nějaké úpravy sneslo, proto budu rád za reakce, popřípadě aktualizování tématu/souboru.

Téma si můžete stáhnout  odtud.

Ačkoliv to může vypadat přespříliš sebevědomě, dovolil jsem si nabídnout své dosavadní zkušenosti v oboru osobního rozvoje, produktivity a GTD. Budu rád, když tento propagační bulletin budete distribuovat a třeba se i vy sami zamyslíte, zda byste vy, někdo z vašeho okolí, nebo škola/firma neměla o přednášky či semináře na vybraná témata zájem. Předem děkuji také za ohlasy na podobu materiálu.

Nejsem typ, který by se účastnil internetových diskuzí, a když, tak  jen tehdy, cítím-li, že jak text, tak diskuze k němu, má smysl. Čili, diskutující se navzájem respektují a používají argumenty, ne prázdnotu v silných slovech. Ještě smutnější ale je, když vyprázdněnost čpí v samotném článku. Také si uvědomujii, že zaobírat se osobou Radka Hulána je zbytečným plýtváním energie. Stejně jako se nezaobírám a neřeším (bývalou) Dělnickou stranu, komunisty či neonacisty, jelikož mi zkrátka za to nestojí, nestojí mi za to ani Hulán.

Radek Hulán svoji zvolenou roli zvládá dobře, očividně to stále ještě funguje a jemu se ve své roli líbí. Svědčí o tom i jeho nedávný komentář k novému produktu Apple. iPad dokázal ohodnotit ještě předtím, než se dostal do výroby. Už dobře ví, že tento přístroj „nemá použitelnou klávesnici“, a vyčte nám spoustu věcí, které nemůžeme s iPadem dělat. A je jedno, že všechny tyhle chyby stojí a padají pouze na jednom prvku – na využití flashe. A je asi i jedno, že se zde pracuje se zvláštními polopravdami – nelze si například pouštět videa z Youtube.com. (To, že má iPhone i iPad svoji speciální Youtube aplikaci, už asi sahá za Hulánovy zkušenosti.)

Ale nejde mi o obhajobu chyb, nejsem „ovce“, uvědomuji si, že chybějící flash se skutečně na prohlížení webu podepíše (taky jako pan Hulán mám rád všechny ty krásné rozpohybované reklamní bannery). Jde o samostatnou etiku publicistiky. Nedovolil bych si recenzovat/hodnotit jakýkoliv výrobek (ale i film, knihu…) způsobem, že bych účelově chtěl produkt infantilně pošpinit. Jako bych recenzi filmu postavil pouze na tom, že film je dementní, protože závěrečné titulky nemají můj oblíbený font Helvetica ale Arial. Že závěrečné titulky nemají velikost 14, ale 12. Že závěrečné titulky jdou  rychlejší a ne stíhám si je v klidu přečíst, když se bavím s přáteli.

Snad chápete, že mi nejde primárně o kritiku Radka Hulána. On coby publicista mi je upřímně ukradený (taky ještě nečtu Blesk nebo Haló noviny). Zaráží mě, že čtenáři ne-applisti si toto nechají líbit. Mě by to uráželo. Nepotřebuji ideologickou slátaninu, rád bych recenzi, abych věděl, co tedy ten iPad je, jak funguje, proč mi nevyhovuje a komu by eventuálně vyhovovat mohl. Nepotřebuji si číst jakoukoliv recenzi, kde autor explicitně uráží druhý tábor, protože mi tohle snižování vždycky přišlo tak nějak pod úroveň. K čemu by  mi  třeba byla recenze hollywoodského blockbusteru o dobývání Marsu, když by ji autor postavil na výtce, že film nezachycuje existenciální potíže dospívající mládeže ve Rwandě?

A jestli tedy prostě Radek Hulán má potřebu být bad guyem a současně i seriózním publicistou (v jiných tématech než jsou recenze Apple produktů), mám obavu, že jeho snaha je marná. Sedět na dvou židlích prostě nejde. Být knězem a současně si udržovat harém, to  taky nejde moc dohromady…

Určitě patříte mezi čelní osobnosti, které v tuzemsku propagují metodu Getting Things Done. Já sám jsem se k ní dostal skrze Vaše články. Mnohokrát jste uváděl, z jakých důvodů jste k rozumnější správě svého času dospěl. Proč to ale byla právě metoda Davida Allena a nezvítězila metoda jiná?
V době, kdy jsem potřeboval řešit správu svého času, respektive jsem se snažil minimalizovat stres (to byl primární cíl) byla GTD metoda na internetu nejznámější a hodně webů jako např. Lifehacker.com se jí věnovalo. Přišla mi srozumitelná, měla přesně dané kroky a byla otevřená “normálním” lidem, takže se netvářila jako řešení jen pro top manažery.

Mohl byste ve stručnosti vystihnout hlavní rozdíly mezi GTD a několika metodami, s nimiž jste se v průběhu svého života seznámil?
Určitě to jsou kontexty, čili členění úkolů podle toho, kde nebo v jaké situaci je mohu řešit. A samozřejmě inbox – čili snaha dostat vše z hlavy do nějakého systému, aby člověk využíval hlavu kreativně a nikoliv jako paměťové médium. Zajímavé je i zaměření na to, aby si člověk udělal nejdříve pořádek v tom, co dělá, než se začne posouvat ke svým cílům. Zbytek tu plus mínus byl a vždycky asi bude (členění projektů na úkoly, pravidelná inventura, definování cílů).

Nic není bezchybné a předpokládám, že i Vy sám jste potkal na GTD prvky, které tzv. skřípaly. Obeznámil byste nás s nimi?
Samozřejmě, ale neskřípe GTD, ale skřípu já Chci tím říct, že nejtěžší je změnit sám sebe. Vystoupit ze své komfortní zóny a něco se sebou udělat. Tam to skřípe a je to o vnitřní síle a energii každého z nás. GTD jako takové dává zcela logický smysl. Pokud bych měl vybrat to, co je na GTD nejtěžší, tak je to určitě Weekly review (týdenní zhodnocení) a definování konkrétních fyzických kroků v rámci projektů.

Pokud si pročítáte server Mítvšehotovo.cz, jak články, tak především diskuze, určitě jste si všiml, že GTD i přes svá jasná pravidla otevírá dveře k mnoha “pokojům”. I já sám patřím mezi ty, kteří stále ještě hledají možnosti, jak si GTD přizpůsobit, jak ji aplikovat do svého života, aby co nejlépe souzněla s mými cíly, povahou práce, života. Jak jste na tom vy? Prošla ve vašem užívání metoda GTD nějakou “mutací”?
V podstatě neustále. Já jsem nyní v situaci, kdy GTD učím, ale přitom se nechávám oslovovat dalšími metodami a hledám své ideální řešení. David Allen popisuje GTD jako bojové umění a stejně jako se člověk učí bojové umění celý život, tak se učí i GTD. Proto se ani nesnažím lidem vnutit GTD jako celek. Chci aby jej pochopili, ale nelze se během okamžiku přepnout do zcela jiného režimu fungování. Mnohem lepší je měnit se postupně, nenásilně. vybrat si to, co mě osloví a to aplikovat do života a po týdnech zkusit další věc, další návyk. V tomto směru se mi třeba hodně líbí ZTD a vůbec pohled Lea na zjednodušování… pravdou je, že si sami vše hrozně komplikujeme. Osobně mi třeba vyhovuje si na každý de definovat primární úkol, cíl, který musím splnit. Dopředu vím, že jej udělám za 1-2 hodiny a že mám “splněno”. Přesto, že se jedná jen o stav mysli, tak to člověku pomáhá nedostat se do stresu z návalu práce.

Není nic překvapivého, ostatně Allen o tom píše v úvodu své nové knihy Aby vše klapalo, že se z GTD stal fenomén. Jak pociťujete její rezonování v Česku?
U nás tomu samozřejmě neuvěřitelně pomohl český překlad a zahraniční recenze, které si čtenáři dohledali. Allen vydal knihu v okamžiku, kdy lidé pociťovali problémy se svým časem a přitom nabízí de facto step-by-step návod, který řeší aktuální problémy s ohromným návalem informací, který denně zažíváme. Řada starších metod je buď příliš neurčitých, nebo zaměřená na problémy 80. a 90. let. Ale náš způsob práce je již zcela jiný. Každý den se něco mění a my musíme umět reagovat z vteřiny na vteřinu.

Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že pro mnohé je svět time managementu nebo managementu času pouze světem pro lidi s “luxusními manžetovými knoflíčky”. Jak byste jim argumentoval? Proč je pro všechny?
Je pro všechny a všichni máme nějakou svou metodu. Každý z nás nějakým způsobem svůj čas spravuje, jen tomu neříkáme GTD. Když někdo tvrdí, že žádnou “metodu” nepoužívá, tak vlastně ani neví, že má svou vlastní metodu, vlastní postupy vypořádání s úkoly. A všichni tu svou metodu v rámci času měníme a upravujeme. A když neměníme, tak přestane adekvátně fungovat a dostaneme se do stavu stresu a napětí.. a v lepším případě se slova timemanagement přestaneme bát a začneme hledat řešení.

Ve Spojených státech se z GTD stal dobrý byznys. Jak jsme na tom my v Česku? O GTD přednášíte, máte trochu zmapovaný trh? Odkud plyne poptávka, popř. máte, pokud to není tajné, v tomto směru nějaké plány? (Oficiální certifikát od Allen Company, založení firmy na koučování atp.)
Přiznám se, že jsem se ke školení GTD dostal tak trochu náhodou – o GTD jsem napsal pár článků ještě v době, kdy to byl u nás pojem neznámý a po uvedení českého překladu mě oslovila jedna spřátelená firma, zda bych je GTD nenaučil a nepomohl implementovat do firmy. V té době jsem zvažoval více psát o timemanagementu a myšlenka školení mě sice napadla, ale nic jsem k jejímu realizování neudělal. Byla to výzva a já ji přijal. Pak už stačilo napsat na blog / twitter / facebook, že GTD školím…

Certifikaci jsem s Davidco řešil v rámci GTD summitu, ale bohužel certifikace samostatným konzultantům aktuálně neudělují (je to stále v jednání) a já nejsem v situaci, kdy bych chtěl zakládat další firmu plnou konzultantů. Dokud mě bude bavit GTD a školení, budu jej dělat jak nejlépe to půjde a budu se snažit předat účastníkům školení maximum. Nejenom z GTD, ale ze všeho, co jsem v rámci GTD implementace řešil (a samozřejmě z dalších metod). Věřím, že osobní zkušenost je na předávání nejlepší. A vzhledem k tomu, že preferuji svobodu v tom, co dělám, baví mě pracovat na různých projektech a hledat cesty, jak svou práci zefektivnit a přitom mít možnost školit a vidět, jak stejné problémy řeší jiní lidé.

V nevelkém časovém rozmezí se vyrojilo obrovské množství aplikací, které jsou postaveny na metodě GTD. Dvě, patrně, nejznámější jsou Things a OmniFocus, přičemž druhá zmíněná aplikace se v závěru roku 2009 stala oficiálním “partnerským nástrojem” pro Davida Allena. Vy používáte jednodušší Things – dokázal byste se podělit o porovnání? Proč u vás Things stále vedou?
Právě kvůli té jednoduchosti. Dost často vidím lidi, kteří jsou buď absolutně neorganizovaní, nebo to jsou naopak mikromanažeři, kteří si plánují každou minutu. OmniFocus je skvělá aplikace, ale nutila mě příliš mnoho času trávit tím, jak věci ZORGANIZOVAT, místo abych je DĚLAL. A timemanagement neděláme pro timemanagement samotný, ale právě proto, abychom něco UDĚLALI.

Opravte mě, jestli se mýlím, ale mám pocit, že značné množství GTD aplikací je sestrojených pro platformu Mac OS X. Čím to?
Taky občas žasnu nad absencí zajímavých GTD aplikací pro Windows. Na druhou stranu řada uživatelů v korporátní síti řeší GTD v rámci Outlooku a ani jiný způsob nehledají. Pro mě osobně je Outlook v tomto směru neohebný a GTD je v něm řešeno trochu komplikovaně, např. oproti Things. Na druhou stranu pokud to splní účel a uživatel je schopen mít lépe přehled o svém čase, tak je to absolutně v pořádku.

Dokážete si představit, že byste se “odstřihl” od elektronického nástroje a fungoval jen na bázi těch papírových? Narážím na to, že spousta uživatelů GTD řeší, zda zvolit papír či elektroniku. Nebo jak tyto dva světy propojit.
Asi úplně ne – i když rád papír používám a má pro mě ručně psaná poznámka “větší hodnotu”. Na druhou stranu možnost kopírování úkolů a poznámek např. z emailu je věc, kterou si papírově nedokážu představit. A papírová GTD metoda nenabízí tak příjemný (nebo spíše jendnoduchý) pohled na kontexty a projekty, jako ta elektronická.

Ve svých přednáškách upozorňujete na dva velké zloděje času – telefon a mail. Když se dotkneme nyní sociálních sítí, které mezi zloděje bezesporu také mohou patřit, jakou máte zkušenost s nimi? Jak jim zabránit být okrádači? A jak je využít dokonce tak, aby spíše zvyšovaly efektivitu/produktivitu?
Pro mě osobně je to zcela shodná kategorie, čili okrádači a v podstatě se na ně snažím aplikovat stejné pravidlo – když pracuji, snažím se email, FB, Twitter, telefon zvedat/reagovat/číst třeba jen jednou za dvě hodiny. Někdy třeba jen jednou za půl hodiny… ale maximálně se snažím vyhnout tomu, že každých pět minut kontroluji, co se děje na Facebooku. Problémem dnešní doby je vyrušování – řada lidí nemá ani čas se na práci soustředit a už jim zvoní telefon. To je pro mě hlavní rozdíl oproti době před mobilními telefony a internetem. A řada z nás si vůbec neuvědomuje, kolik času si takto nechá “ukrást”.

Co se využití týče, tak je to nastavení vlastní pravidel – mobilní telefon je skvělé zařízení, když jej umíte používat. Když přijmete každý hovor i když zrovna diskutujete s někým u oběda, nebo jste půl hodiny ponořeni do nějaké činnosti, tak si nevážíte svého času a to zařízení je vaším pánem. Vždycky můžete zavolat zpátky za pár minut a dodělat to, co jste zrovna řešili…

Nemáte potíže, i bez zlodějů času, se udržet v koncentraci a soustavně pracovat na projektu třeba tři hodiny? Využíváte k tomu nějaký nástroj či metodu jako třeba Pomodoro?
Mám. Když si uvědomíme, jak rozdílná doba byla před 10-12 lety! Přišlo pět emailů za den a mobilní telefony nebyly ještě tak rozšířené. Včera mi přišlo přes 160 emailů! Kdybych je kontroloval každých pět minut, tak nic jiného neudělám. Řešit svůj čas je jediná možnost a i když dneska už nejsem schopen např. věnovat celý jeden den jedinému projektu, spíše se pohybuji v řádu hodin, ale s přestávkami samozřejmě.

Mimochodem Pomodoro je skvělý mindhack – libí se mi ta dohoda sám se sebou, že nyní budu na něčem pracovat 25 minut a pak si dám pauzu..

A na závěr: Máte na srdci něco, co byste chtěl sdělit čtenářům iTime blogu?
Asi jen doporučení – GTD a další metody mají být nástrojem, nikoliv cílem – snažte se je tedy používat místo toho, abyste se stali mikromanažery, nebo každý týden řešili, která aplikace je pro GTD nejlepší. Zaměřte se na cíle a na to, co je důležité. A vypněte multitasking ve své hlavě a věnujte maximální soustředění tomu, co děláte právě TEĎ. Ne tomu, co bylo, co bude, ale tomu, do čeho jste nyní ponořeni.

A vždycky se ptejte PROČ.

Petr Mára

pokud byste měli zájem o školení, podívejte se na speciální stránku Petra Máry

O jedné z nejoblíbenějších GTD aplikací, a to Things, jsem se na svém blogu zmínil už mnohokrát. Ti z vás, kteří by rádi tento nástroj využívali, ale váhají, zda do něj investovat, mají do 15.2. šanci, aby program získali zcela zdarma. Soutěž jak o desktop, tak i iPhone verzi vyhlásil server jablicka.com a podrobnosti najdete přímo zde.

Zaváhat by byla škoda…

Click here to view the embedded video.

Máte dost mentorování událostí, uměleckých děl, ztrácíte se v tom a už vůbec se vám nedaří udržovat naučená fakta přehledně v mysli? Pomoci by mohla aplikace Timeline od společnosti Bee Docs. Program, o kterém si můžete přečíst více v mé recenzi zde, si mě hned získal.

Stáhnout si tento podcast, resp. začít odebírat mé podcasty pomocí iTunes můžete za pomoci této adresy.

Začneme nejdříve značkou Apple, které se soustavně věnuješ a dle obsahu Tvého blogu je zřejmé, že patří mezi Tvé čelní zájmy. Aniž bych na tomto místě chtěl dělat reklamu, zeptám se, co Tě vedlo k produktům od Applu?
O Apple jsem nějakou dobu četl u MaLéra a jedním očkem jsem sledoval MůjMac. Na škole jsem začal potřebovat přenosný počítač a světe div se, jeden z nejlevnějších malých byl právě iBook G4 12″. Ten jsem koupil použitý a po půl roce přestal fungovat. Už během té doby mě OS X dostal svou jednoduchostí, intuitivním používáním a skvělou provázaností základního software (iLife, iWork). Proto jsem šetřil a během pár měsíců jsem si domů přinesl bílý MacBook, který stále používám.

Především z úst kritiků této značky bývá uživatelům Applu vytýkáno, že bezhlavě berou s nadšením vše, co z dílny S. Jobse vyjde. Kam by ses pasoval ty? Mezi „ovce“, nebo pragmatiky, kteří před nákupem zvažují pro a proti a čas od času koupí i hardware od jiné společnosti?
I když je hodně složité na sebe nezaujatě nahlédnout, myslím, že jsem prošel všemi fázemi typického fandy produktů firmy Apple – od počátečního okouzlení a nekritického obdivu, přes vystřízlivění, až k tichému smíření. Vím, že produkty Apple mají chyby, z obchodních a občas i politických důvodů jsou nesmyslně omezeny (např. dlouhodobá absence tetheringu a jeho stálá nedostupnost u některých operátorů). Na druhou stranu jsou ty samé produkty skvěle promyšlené do neuvěřitelných detailů, díky nimž je radost je používat. Když se mě někdo zeptá, jestli Mac stojí za to, odpovídám, že s Macem se zbavíte kupy problémů a pořídíte si pár jiných.

Přiznám se, že svět „normálních“ počítačů už sleduji spíše z povzdálí a pokud to je možné, dávám přednost jablečné technice, která navzájem báječně komunikuje. Vnímám ale reakce běžných uživatelů (a to i jablíčkářů) na Windows 7, údajně to jsou první Windows, která se dají používat. To je velmi dobře, Apple potřebuje konurenci.

Není to dlouho, co Apple představil nový výrobek – iPad. Jaký k němu zaujímáš postoj?
iPad je dlouho očekávaná novinka, vyrojilo se okolo něj mnoho různých spekulací a už před rokem se očekávalo jeho uvedení. Já jsem od něj moc nečekal, takže jsem spokojen iPad není plnohodnotný počítač, ale i tak už vypadá použitelně pro mou práci a určitě se během půl roku objeví spousta zajímavého software, který dále posune možnosti tohoto zařízení.

Pokud se tedy nestane nic nečekaného, iPad si pořídím, ale určitě si počkám na 3G verzi. V této souvislosti mě velmi potěšilo, že tzv. micro-SIM kartu je možné „vyrobit“ z běžné SIM karty pomocí nože, pilníku a trochy šikovnosti a odvahy.

A co říkáš na odezvu, kterou vyvolal? Je srovnatelná s iPhonem?
Osobně si myslím, že zájem a reakce odborné i laické veřejnosti potvrzují výjimečnost iPadu. Něco naznačilo uvedení tabletu Microsoftem, kdy reakce vesměs byly: „dobré, ale nic moc nového, počkáme co ukáže Apple“. Spekulací bylo skutečně mnoho, v den uvedení jsem na Radiožurnálu zaznamenal i realistické a odborné shrnutí spekulací. Který jiný produkt, která jiná firma toto dokáže vyvolat jen pečlivým mlčením?

Kromě toho, že je iPad dobrým doplňkem k Macu, je zároveň zajímavou a relativně levnou ochutnávkou konceptu a vize produktů Apple. I to přitahuje pozornost.

Zatímco iPhone je „jen“ lepší telefon, iPad definuje novou kategorii. Ukazuje, že tablet není pouze počítač bez klávesnice a s dotykovým displejem, ale zařízení, které může využít každý člen rodiny, kdy kromě snadno ovladatelného zařízení nabízí i obsah (jakkoliv je to u nás silně omezeno jen na AppStore).

Nemohu ukázat prstem na jeden produkt, oceňuji právě provázanost a propracovanst všech produktů Apple. Na jednu stranu je GTD především systémem nezávislým na použitých nástrojích, na druhou stranu potřebuji, aby tyto nástroje byly co nejjednodušší a nejpříjemnější. Pak je budu používat rád a budou sloužit mně, ne já jim.

Na ekosystému Apple je sympatické, že i i další výrobci a vývojáři sdílejí podobný přístup, tedy dělat věci intuitivně, jednoduše a inovativně. Proto právě je na Macu možné používat GTD nástroje jako Things nebo třeba OmniFocus.

A teď, když se úplně oprostíme od značky Apple, jak jsi na tom ty a time management, efektivita, plánování? Máš metody, kterým dáváš přednost? Nástroje, které využíváš?
K něčemu jako time management mě dovedl pocit, že nic nestíhám (a to jsem toho tenkrát dělal mnohem méně). Pročetl jsem Getting Things Done a začal jsem. A pak znovu a ještě jednou. Pak jsem se zase vrátil ke knize a věci začaly dávat smysl.

Zaznamenávání úkolů ohromně pomůže, prázdná hlava je krásně lehká a skvěle přemýšlí. Úkoly je ale potřeba procházet, pravidelné hodnocení a práce se systémem se zhodnotí až při dlouhodobém používání.

Zatím se tedy držím pouze GTD, na nočním stolku mi ale leží knížky od Stephena Coveye a Leo Babauty, a můj systém se určitě bude dále rozvíjet.

Zaregistroval jsem, že váháš nad používáním GTD aplikace Things a uvažuješ nad OmniFocusem. Tyto dvě patrně nejužívanější GTD aplikace stojí proti sobě – jak bys popsal přednosti a nedostatky Things? A pokud jsi už okusil OF, tak totéž u něj.
Nejprve jsem používal webovou aplikaci Remember The Milk, k níž jsem byl donucen pracovním prostředím s Windows XP. Časem jsem ale i v práci začal používat Mac, takže jsem z pomalé webové aplikace rád přešel k nádherným Things. Things jsou skvěle navržené, myslí především na jednoduchost používání. Bohužel s tím nejde ruku v ruce rychlost vývoje a s rostoucím počtem zaznamenaných projektů jsem se v Things začal ztrácet.

OmniFocus používám jen chvíli, tak bych tento program nerad hlouběji hodnotil. První dojmy jsou ale jednoznačné: OmniFocus není tak hezký, potřebuje čas a „vstupní investici“ ve formě prostudování programu. Na druhou stranu nabízí podrobnější možnosti především v přehledu jednotlivých akcí, Perspectives jsou po jejich počátečním nastavení skvělou pomůckou.

Patříš mezi ty, kteří využívají i papírové metody – resp. mají papírový diář. Proč dáváš přednost právě jemu (pokud se nepletu, máš Moleskine), proč ne iCal?
Upřímně řečeno, k papírovému diáři jsi mě nalomil ty Mám ale trochu jiné potřeby, takže mi bohatě postačuje Moleskine Weekly, který mi poskytuje bleskový přehled o celém týdnu. Pro papír jasně hovoří rychlost zadávání, nezávislost na technice, připojení k internetu nebo bateriích. Přeci jen je rychlejší otevřít diář a psát, než probudit notebook a zadávat data do něj. Jsou také situace, kdy je použití notebooku nemyslitelné nebo alespoň nevhodné, a právě klasický papírový diář je nezastupitelný.

Máš nějaké své „vychytávky“ v oblasti plánování a zlepšení efektivity, které jsi na základě zkušeností nabyl?
Necítím se natolik zkušený, abych mohl rozdávat konkrétní rady, jedna zkušenost je ale platná univerzálně a v záplavě všech možných příruček tak trochu zapadá (čest výjimkám!). Skvěle nastavený systém je jedna věc, mnohem důležitější ale je vědomě změnit svoje návyky a systém efektivně používat.

Ondřej Toral – oficiální web, blog a Twitter.

Jak z mých stránek, tak z článků Lukáše Bajera na Mítvšehotovo.cz, jste mohli vydedukovat, že preferujeme časné vstávání. Snažím se v tomto směru mít totožnou hodinu jako Lukáš, a tedy nastavit si budíka na pátou hodinu ranní. Pro mnohé noční můra, pro mě osobně možnost, jak udělat v dopoledních hodinách kus práce a mít od oběda dobrý pocit. Včasné stávání totiž pro mě osobně má především funkci povzbuzovací. Byl jsem zvyklý tzv. ponocovat a mentální činnost provozovat třeba do třetí/čtvrté hodiny ranní. Vstát pak před desátou dopoledne. Má to svá ALE.

• v daný den po probuzení jsem až do oběda nebyl schopný nic kloudného udělat, než jsem se rozhoupal, přišel čas obědu
• po obědě se dostavil útlum, k práci jsem se dostal třeba až kolem druhé hodiny
• to, co nyní stihnu mezi 5. a 11. hodinou, jsem dělal od 14. hodiny do 20. večer – ale s tím rozdílem, že mi to ve skutečnosti trvalo déle. Přišel totiž čas večeře, útlum po večeři. A vůbec – více produktivní jsem začal být až v pozdějších večerních hodinách.
• co na tom všem bylo nejhorší? Ten pocit, že něco teprve máte udělat. Něco tlačíte před sebou.

Pochopitelně ale vstát brzy ráno, a to i když jdete spát realtivně brzy (cca ve 21hodin), nebývá zrovna lehké. Je k tomu potřeba spousty vůle. A i s vůlí se můžete cítit, jako by vám právě z hlavy vyoperovali mozek a svaly byly napuštěné uspávadlem. Co s tím?

spánkový cyklus

Článek Petra Kočího z prosincového čísla Respektu S mobilem v posteli mě přivedl k možnosti, jak vstávat a cítit se mnohem lépe. Přiznávám, netušil jsem, že existují přístroje, které měří váš spánek. Jeho průběh a vlny. Stačí si vybavit ten pocit, kdy vám zazvoní budík – a je jedno, zda je na pět ráno nebo deset hodin dopoledne. Většinou zákon schválnosti chce, aby budík narušil váš spánek v hlubší/nejhlubší fázi. A můžete mít „naspáno“ pět nebo deset hodin, stejně se budete cítit rozmrzele a unaveně. Se speciálním přístrojem tomu ale může být jinak. Stroj pozná, kdy se ocitáte právě v té „lehčí fázi“ a probudí vás. A mile mě překvapilo, že si vystačíte i s iPhonem.

Rozhodl jsem se vyzkoušet dvě aplikace na „chytré buzení“, nějaký čas pomocí nich vstávat. A o své dojmy se podělit.

První z aplikací už dost z vás pravděpodobně zná (alespoň jsem toho dojmu nabyl z Twitteru), jde o Sleep Cycle. Za velmi levně koupíte užitečného pomocníka. Má příjemné rozhraní, jednoduché ovládání a mně osobně se i líbí melodie/zvuky, z nichž si můžete vybrat (je jich celkem osm). Pokud obdobným aplikacím zrovna moc nedůvěřujete a ani nevíte, zda chytrý budík chcete používat, je Sleep Cycle dobrou volbou. Pro mě osobně však má několik much.

• nelze nastavovat citlivost detektoru
• nelze si upravovat časovou toleranci, aplikace pracuje pouze s možností 30minut. Tzn. chcete vstávat v 6:30, program vás vzbudí nejdříve v 6:00. Z praxe se mi ale zdá, že nejideálnější rozpětí je 35-40 minut. Máte větší jistotu, že v tomto rozmezí vás aplikace skutečně probudí ve správný okamžik. (Když jsem měl pouze 30min, byly dny, kdy aplikace zkrátka neměla jinou možnost, než probudit mě až v těch mých 6:30, čili v okamžik, kdy jsem zrovna byl v hlubší spánkové fázi.)
• musíte mít iPhone velmi blízko, aby dektor co nejpřesněji rozpoznal, kdy máte vhodnou fázi

Ve prospěch Sleep Cycle tak hovoří především cena. Tím nenaznačuji, že by to byla aplikace nefunkční, jen v porovnání s tou druhou s ní mám horší zkušenosti.

Při nákupu aplikace EasyWakeup máte dvě možnosti. Buďto dáte přednost levnější verzi Classic, nebo si připlatíte za verzi Pro. Porovnání funkcí najdete zde. Používám verzi Pro, vyjde vás na 12 eur, což už je značný rozdíl se Sleep Cycle. Průběžně jsem tedy tyto dvě aplikace porovnával, a co hovoří ve prospěch EasyWakeup?

• lze nastavovat citlivost detektoru
• iPhone nemusím mít v posteli, mám jej na stolku poblíž
• po nedávném updatu má mnohem čitelnější grafy (a narozdíl od Sleep Cycle z nich mám skutečně pocit, že jsem během spaní procházel různě intenzivními fázemi)
• lépe pracuje se statistikami a se správou nasbíraných údajů (o délce spánku atp.)
• můžete si doplňovat ráno po probuzení i smajlíky (ale narozdíl od Sleep Cycle nemůžete sdílež přes sociální sítě, což mi nevadí)
• můžete si upravovat rozmezí naprosto dle vlastní libovůle
• a pár takových drobností, jako to, že si lze vybírat k budíku i skladby z iTunes, nechat si zobrazovat pozdrav při vstávání apod.

První pokusy s EasyWakeup byly rozpačité. Nejdříve jsem zapomněl dát iPhone do režimu Airplane. Poté jej měl od sebe daleko (více jak 40/50cm), pak se mi vybil, protože jsem měl jen část baterie a neměl iPhone v napájení. Po těchto nezdarech však přišly dny úspěchu. Můžete mi nevěřit, ale když vstanu (zde je pochopitelně stále důležitá vůle) z postele, cítím se dobře. Nejsem unavený, nervózní.

Máte vlastní zkušenost? Pokud ano, podělte se. Jako například Juraj Hájovský zde.

Hledání toho správného nástroje na správu svého času se věnuje bezpočet blogů, článků, stejně tak i já se k tomuto tématu mnohokrát vyjádřil. Pokud čtete můj blog, popřípadě mě sledujete na Twitteru, víte, že jsem býval uživatelem GTD aplikace Things, a také víte o mém přechodu k OmniFocusu. Této dražší a funkcemi napěchované aplikaci jsem věnoval speciální text, upozornil na několik nedostatků, ale v porovnání s Things si OF vedl lépe a v mém případě pomyslný boj zvítězil.
Když bychom se ale vrátili v čase trošku zpět, narazíte na článek, jenž opěvoval právě Things a v němž jim slibuji věrnost. A proč téma Things vs. OmniFocus otevírám znovu?

Budou to dva týdny, kdy jsem si prošel prezentaci Petra Máry, kterou umístil na webu. Všiml jsem si, že tento GTD evangelizátor do své prezentace začlenil screenshoty právě z Things. Klidně si mě označte za citlivku, ale při pohledu na ně se v mém nitru vzedmula vlna nostalgie. Things byla vůbec první Mac aplikace, kterou jsem si koupil. Dlouho jsem s ní pracoval a nikdy jsem ji nepřestal chválit za její příjemné GUI.
Nicméně počet projektů a v tomto případě značné omezení Things mě dovedlo k OmniFocusu. Zdá se mi, že v horizontu posledního čtvrtletí softwaru od OmniGroup nabobtnal počet uživatelů, fanoušků. A v neposlední řadě je to právě OmniGroup, s kterou se David Allen domluvil na oficiální spolupráci. Vypadá to, že OF se skutečně stal králem GTD aplikací.
Jenže… Vlna nostalgie mě přivedla k tomu, abych si Things znovu pustil. Zkusil jsem s nimi chvíli pracovat a… ano, převedl do nich veškeré své projekty z OmniFocusu.
Značnou roli v tom sehrál fakt, že nefunguji výhradně na bázi GTD, směrodatným pro mě je FranklinCovey diář a GTD aplikace mi sloužila na rozpracování projektů do jednotlivých kroků. A i když jsem okřikoval Things za to, že neumožňují správu projektů pomocí složek, podsložek atp., a bral toto jako defekt aplikace, svůj postoj jsem změnil.
Things je program postavený primárně na jednoduchosti, na co nejvstřícnějším postoji k uživateli. Ale to já tenkrát nechápal. Zahlcoval jsem aplikaci desítkami projektů a tím zahlcoval i svoji mysl. Proč mít všechny ty projekty aktivní? Proč s nimi nepracovat jednodušeji? OmniFocus svými možnostmi mě dovedl k tomu, že jsem spíše byl já ten sloužící. Vím, nevyjadřuji se nejjasněji, mé rozhodnutí vyvěrá hodně z pocitů, které se mi obtížně formulují.
K návratu k Things mě zkrátka a dobře vedla snaha o co největší zjednodušení. Provzdušnit svůj GTD systém, mít u aplikace pocit lehkosti a radosti z užívání. A když to doplním i o iPhone verzi, nepřeháním, když dodám, že do iPhone OmniFocusu jsem se díval minimálně, zatímco nyní mobilní verzi Things procházím často a rád.
Myslím si, že jsem se konečně naučil i lépe pracovat s „kolonkami“ Areas a People. A i když by mě za to asi pan Allen nepochválil, oceňuji i práci s vícero kontexty.

Tentokrát v tomto článku nebudu operovat s tak silnými prohlášeními o nesmrtelné věrnosti. Co já vím, třeba za půl roku, za rok zjistím, že to nefunguje, nebo se objeví aplikace, která mi bude k srdci ještě blíže. Neberu to jako slabost, ale jako právo na hledání nejvhodnějšího nástroje. A možná i to mě na GTD baví. Není to neforemná zkamenělina, ale proces. Živoucí. Stále se učím s ním vycházet dobře a mít po ruce nástroj, který jeho i mé řeči bude rozumět.

Click here to view the embedded video.

Chcete mít pod kontrolou svůj život? Rádi byste si psali deník, ale vyžadujete po něm více funkcí? Chronories je aplikace, která by vám v tomto mohla pomoci.

Oficiální stránky aplikace zde.

Stáhnout si tento podcast, resp. začít odebírat mé podcasty pomocí iTunes můžete za pomoci této adresy.