Samozřejmě že nelze přičítat celý proces změn jediném svazku papírů, Mít vše hotovo však sehrála iniciační – a tedy zásadní – roli. Otevřela mi dveře do světa, v němž skutečně lze žít bez stresu a zvládat projekty svého osobního i pracovního života efektivněji. Když jsem tenkrát ještě v průběhu čtení nadšeně parafrázoval svým přátelům obsah jednotlivých kapitol, většinou si klepali na čelo. Buďto za metodou viděli pouze manžetové knoflíčky manažerů (a tedy nepoužitelnost u sebe), nebo tendenci programovat vlastní život (a tedy ztrátu spontaneity).

To první mohu jednoznačně vyvrátit – time-management není jen pro určitou, vyvolenou skupinu lidí. Potřebujeme jej všichni. Protože všichni máme karty rozdány stejně – a jasně. Den má čtyřiadvacet hodin, týden sedm dnů… Vymlouvat se na nedostatek času je proto pouze alibismus. Nikdo jej nemá více či méně. Zkrátka jen někdo s ním dokáže pracovat lépe, jiný hůře. Jestliže máme více povinností, které ale potřebujeme vměstnat do stejného času, jaký má člověk s několikanásobně menším počtem úkolů a projektů – je to jen naše volba. Nejsme ve vleku něčeho, co bychom nemohli ovlivnit. Pokud tedy někdo hořekuje nad přílišným množstvím práce, nedostatkem času – ať tedy do svého života aktivně zasáhne.

Druhý protiargument vůči GTD o ztrátě spontaneity nelze zcela udusat. Znám lidi, kterým vyhovuje pocit neuspořádanosti, chaosu – ale dokáží se v něm pohybovat. Mají rádi nahodilost, nepředvídatelnost. Jen ti skutečně obdaření však nedopustí, aby jejich vznášení v chaosu negativně neprosakovalo i do okolí. I oni totiž mají nějaké závazky, respektive pohybují se ve společnosti. A pokud neodhadnou míru spontainety, jejich sliby a práce přestávají fungovat. Osobně by mne nebavilo spolupracovat s někým, kdo nedodržuje domluvené termíny, nebo ani nedokáže jasně říct, kdy s jeho prací můžu počítat.

Jakmile jsem s Getting Things Done začal žít, poznal jsem nejprve zcela zásadní odlehčení. Ona klidná hladina vody, o které Allen píše, v praxi není jen jakousi zenovovou metaforou. Třeskutý rachot mých myšlenek, které se začaly ozývat především večeř po ulehnutí, pominul. Věděl jsem, že vše totiž průběžně zaznamenávám. Následující atributy metody bylo potřeba více ohnout, zakomponovat do vlastního způsobu života. Proto dlouhé hledání nástrojů, následující uvědomění, že o nástroje vlastně nejde. Proto i občasné výkyvy, kdy mě práce zatloukala do země. Proto ta období, kdy jsem spíše ve vleku povinností, než že bych já sám jim určoval podmínky.

Od zimních měsíců předloňského roku jsem začal problematiku osobní správy času zkoumat pečlivěji, abych dospěl k touze spojit GTD s principy Stephena R. Coveyho (resp. z dílny společnosti FranklinCovey). Dostal jsem se do fáze, kdy mi GTD pomohla  zvládnout mnohem více práce za stejný čas. To mi ale přestalo stačit. Chtěl jsem stejné množství práce zvládnout za méně času. A jako třetí vývojový bod se mi stala touha, abych méně musel pracovat a měl více času na sebe (a tedy i blízké).

Jak se mi (ne)dařilo jste mohli sledovat na stránkách mého blogu. Postupem času i na webové stránce Mít vše hotovo. Ačkoliv má tento článek bilanční charakter, netvrdím, že bych snad stál před potřebou dělat nějakou tlustou čáru. Že bych nyní stal na nějakém mezníku. Stejně tak ale netvrdím, že bych psal takto pojatý text bezdůvodně. I když totiž není Silvestr, stejně jsem zpětně hodnotil – ne rok, ale  dva poslední roky. Uvědomil jsem si, že metoda GTD, Coveyho knihy a další publikace, blogy a články, v neposlední řadě obohacující komunikace se spoustou z vás… – to vše mi umožnilo, abych se více soustředil na to, co mě baví a současně z toho měl i dobrý pocit.

Víte, veškerá produktivita a efektivita může přijít vniveč, pokud si nedokážeme intenzivně uvědomovat, proč tady vlastně jsme a chceme být. A pokud si nedokážeme říct (nejlépe každý den), že po té své cestě jdeme a těší nás to. Vzhledem k tomu, že se dva roky zabývám managementem času, při sebemenších nezdarech (co efektivity, koncentrace…) jsem o to hůře takové prohry snášel. Unikalo mi ale, že i když zrovna v ten den má efektivita strádá, i když jsem si neodškrtnul to, co jsem měl v plánu, i když jsem ani neměl třeba tolik odpočinku, jak bych rád… že vlastně i tak jsem tam, kde jsem si přál být. Že mě obklopuje prostor mnoha úžasných lidí, skvělých výsledků a chvil.

David Allen a jeho GTD není o tomto pocitu uvědomování si radosti, ale může vám k němu pomoci dovést. Stejně tak i další metody, jako ZTD. A ještě více pak knihy jako 7 návyků skutečně efektivních lidí, To nejdůležitější na první místo nebo 10 přírodních zákonů managementu života a času. A i když by spousta z mých přátel tvrdila, že takové publikace jsou jen pro manžetové knoflíčky nebo mají vydělat autorům dostatek peněz – já vím své. Time-management, potažmo efektivita totiž může mít výsostně lidský nádech. Může vás měnit, posouvat, rozvíjet. Bez vlastního vkladu a vůle to nejde, ale pokud nasloucháme zkušenějším a moudrým, nevzdáme se principů, o kterých píše Covey, mohou být dva roky s efektivitou duševně obohacující a radostné. A takové dva roky jsem prožil.

Dotaz nebyl iniciován potřebou za každou cenu vzbudit diskuzi, ale mojí vlastní rozviklaností – co mi vlastně jako dokonalý Inbox nejvíce vyhovuje. David Allen doporučuje mít schránek co nejméně, v ideálním případě pouze jednu. Chápu ho. Rozhodně štěpením Inboxů štěpíte i vlastní pozornost na to, co jste si kam poznačili. A jde přeci o mysl jako stav poklidné hladiny vody.

Musíme se totiž zeptat, co je vlastně tou ideální schránkou, a proč vlastně vše vede k tomu, abychom používali schránek několik?

sdílet

www.lukasgregor.cz

sdílet

Kvalita zvukové nahrávky

SoundPaper

Nejčistější zvukový záznam má QuickVoice, snad i proto, že jde o program výhradně koncipovaný jako zvukový poznámkovač. Hned za ním by to byl SoundPaper. Rozdíly mezi nimi nejsou přílš velké.

V případě Soundry Notes kvalita zvuku není vůbec zlá, nicméně se mi přehrával pouze tzv. “do jednoho ucha”. Auditorium vykazuje nejhorší zvuk. I po přenesení do počítače se nezbavíte nánosu šumu a tlumeného zvuku. Pro mě osobně je v tomto směru Auditorium zklamáním a vývojáři by měli na kvalitě záznamu razantně zapracovat.

Sesynchronizování textu se zvukem

Funkce, která mi přijde jako velmi užitečná. Představte si jakékoliv výpisky, například z vyučování, z porady, nebo nahrávání rozhovoru. Pro snadnější orientaci si můžete během zvukového zaznamenávání psát klíčová slova, u rozhovoru třeba čísla otázek nebo jejich znění. Jakmile pak máte se zvukovým záznamem pracovat, můžete pomocí klepnut na danou oblast v textu spustit zvukovou poznámku od místa, kdy jste si text poznačili.

Takto by to mělo fungovat, ale ne vždy se to daří.

Zde vede Auditorium, které pracuje se záložkami. Nedochází tak v pravém slova smyslu k automatickému sesynchronizování textu se zvukem, ale ruční nastavení. Výhodu to má v tom, že může být vyhledávání přesnější. Navíc, záložky nemusíte přikládat jen během samotného zvukového záznamu a psaní textu, ale i při následném poslechu. Mezi záložkami se dá posunovat pomocí šipek.

SoundPaper se snaží o automatickou synchronizaci zvuku a textu, funguje to, ale bohužel ne zcela spolehlivě. Některé desktopové aplikace vytvoří jakousi rezervu, takže když klepnete například na svoji poznámku Otázka č.2, spustí se zvukový záznam těsně předtím, než jste si tuto poznámku během nahrávání napsali. SoundPaper vám takto nepomůže, naopak spíše se spustí zvuk o něco později. Stává se, nevím, zda je to náhoda, ale jedná se o ty poslední textové poznámky v záznamu, že ať už klepnete na Otázka č.5 či Otázka č.6, zvukový záznam se pustí u Otázky č.6 ze stejného místa jako u předchozí textové poznámky. Dost možná ale po nějakých updatech se tyto nesrovnalosti v aplikaci vyřeší.

Soundry Notes synchronizaci textu se zvukem nevede a QuickVoice vůbec psaní textu neumožňuje.

Třídění souborů a další funkce

V tomto případě vykazuje nejbohatší možnosti, jak spravovat své poznámky, aplikace Soundry Notes. Ale protože tato recenze se zaměřuje na zvukové poznámky, budu se aplikaci více věnovat ve druhém díle.

Líbí se mi Auditorium, které umožňuje na pohled pěkné, ale také funkční třídění do různých kategorií, můžete si přiřadit ikonky – to vše s hezkým designem. Přednastavené jsou kategorie Obecné, Schůzky a Školní poznámky, ale lze si vytvořit i nové, nebo podkategorie. Nicméně možností, co s poznámkou dělat, není mnoho. Pouze přes Wi-Fi poslat do počítače nebo pomocí e-mailu odeslat elektronickou poštou, přičemž zvuk se pošle jako soubor caf a text jako soubor txt.

SoundPaper si zakládá na minimalistickém designu, při třídění tedy nehledejte nějaké možnosti (pod)kategorií, zkrátka jen výpis souborů, které jste vytvořili. Nicméně zase nabízí více možností, co s nimi dělat. Buďto soubory budeme sdílet s počítačem, nebo je lze poslat e-mailem. A to buďto jako text, nebo jako PDF (text), nebo jako PDF (text) a k tomu m4a zvukový soubor. U PDF se k jednotlivým řádkům vypíší i světle šedou barvou časové údaje, kdy poznámky byly poznačené. Velmi praktické.

U Soundry Notes je k výběru velká spousta možností – poslat poznámku jako PDF e-malem, sdílení na Facebooku a dalších sociálních sítích, zaslání PDF do počítače, zazipování a zaslání, podívání se na poznámku online, oddělení obrázků či právě zvukových poznámek. Navíc lze importovat – a to z počítače nebo z Dropboxu či Evernote.

QuickVoice je od podstaty taková jednoduchá aplikace, proto nabízí pouze odeslat zvukovou poznámku e-mailem nebo jako vyzvánění pro iPhone.

Ovládání, uživatelské prostředí

Auditorium

Soundry Notes toho nabízí hodně, ale přiznám se, že UI se mi moc nelíbí. Auditorium sice také nejde ruku v ruce s nějakým minimalismem, ale jeho vzhled má svoji hranici vkusu, vypadá hezky a horní ovládací panel vypadá stylově. Auditorium se velmi dobře ovládá.

SoundPaper a QuickVoice jsou velice jednoduché na ovládání i svým vzhledem. Narozdíl od Auditoria i Soundry Notes ani neumožňují úpravy designu (například vzoru a barvy podkladu). Ale tato jednoduchost má také svůj smysl.

Vítěz

Když bych měl rozhodnout o vítězi, zvítězil by po sečtení pro a proti program Auditorium. Potíž je ale v tom, že zatím neposkytuje dostatečně kvalitní zvukový záznam. Sice na poslech to může postačit, ale… proč se spokojit s nedostatečnou kvalitou, když by mohla být i lepší? Doufejme tedy, že vývojáři na tom zapracují. Udivuje mě, že aplikace postavena na tom, že má vytvářet zvukové poznámky, má takto tlumený a šumivý záznam.

Na pomyslném druhém stupni by stanul SoundPaper, zde sice máme kvalitní zvukový záznam, ale synchronizace s textem není úplně nejoptimálnější. (Snad bude také vyřešeno časem.)

Ke zvukovým poznámkám bych docela jistě nepoužíval Soundry Notes, jde o nástroj určený na možnosti do jednoho “sešitu” vkládat objekty, kresby, obrázky, text a i zvuk, ale coby zvukový poznámkovač se moc nehodí.

To už bych raději volil (a na třetí místo postavil) QuickVoice, pro jeho jednoduchost a kvalitní zvukový záznam. Pozor, jeho free verze umožňuje posílat e-mailem pouze soubory do 4MB, pětinásobně velké pak dovolí verze placená.

Odkazy

sdílet

Nastavení

WeatherPro disponuje dvěma účty. Jedním, který v podstatě neexistuje, zkrátka koupíte aplikaci a používáte ji. Druhý v sobě nese pojmenování Premium. Z toho logicky vyplývá, že i když si zaplatíme za WeatherPro necelé čtyři dolary, stále lze z programu dostat mnohem více – pokud si ovšem vytvoříme premium účet a budeme platit měsíčně dva dolary, nebo ročně sedm (pokud aktivujeme účet na dvanáct měsíců).

V nastavení aplikace si můžeme zvolit naše jednotky, teplotu, vítr (km/h), tlak (hPa) a srážky (mm).

Informace

Obrazovka má dolní panel, v něm si přepínáme mezi zobrazením počasí, seznamu lokalit, prohlížení radarových a satelitních snímků a nastavením.

U prohlížení počasí vrchní, hlavní část obrazovky zabírá aktuální den. Obrázek znázorňuje stav oblohy. Velká číslice informuje o aktuální teplotě, pod ní je intenzita a rychlost povětrnostních podmínek. V horní části obrazovky také nalezneme údaje o teplotě ráno (tvz. rosný bod) a teplota, kam až reálně může teplota vystoupat. Další informace – tlak, srážky (v mm), vlhkost vzduchu.

Pod horní části obrazovky je přehled na týden dopředu s těmi nejdůležitějšími informacemi pěkně po ruce. Pokud klepneme na levou polovinu řádku, otevře se obrazovka s detaily o nočním a denním počasí.  Zde lze objevit i informace o čase východu a západu slunce, UV indexu.

Pokud v řádku toho dne klepneme vpravo, nová obrazovka zobrazí vývoj počasí v průběhu dne, rozděleného do osmi bloků.

V horním pravém rohu úvodní obrazovky lze klepnout na ikonku, čímž docílíme zobrazení dvou grafů – vývoj teploty a srážek.

Pokud si zvolíme v dolním panelu zobrazení radaru (neumožňuje u všech lokalit) a satelitu, v základním účtu (čili ne-premium) se zobrazí mapa s pohledem na část Evropy s vyznačeným bodem (město, které jsme si zvolili) a krátké video demonstruje pohyb oblačnosti.

Uživatelské rozhraní

Aplikace má příjemnou modrou barvu, je přehledná a lze také snadno přidávat a spravovat seznam sledovaných lokalit. A to buď ručně nebo pomocí GPS modulu.

WeatherPro pochopitelně má velký zástup konkurečních programů, takže do komentářů se můžete podělit o svůj tip. Pro mě osobně představuje WeatherPro spolehlivé a uživatelsky přívětivé řešení a hodlám jej vyzkoušet i ve verzi pro iPad, která se před nedávnem objevila v AppStore.

Jestliže vás zajímá premium účet, vězte, že přináší rozdíly zejména v radarových a satelitních snímcích, neomezuje se pouze na oblačnost, vývoj v rámci dne předvídá hodinu po hodině a předpovídá počasí až na čtrnáct dní dopředu.

Click here to view the embedded video.

Odkaz na AppStore