Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Letos jsem byla jako už několikrát na letním táboře, kde jsem z předchozích let měla hodně kamarádů. Někteří tam nyní už byly jako instruktoři. Dále tam byl jeden „starší“ instruktor, který se mi moc líbil a jmenoval se Petr. Nebudu zastírat, že i on se po mě koukal. Prvních pár dní jsme kolem sebe jen tak chodili. Petr si ke mně potom u táboráku přisedl a začali jsme si povídat a čas plynul, a když odbyla desátá, tak se ostatní začali pomalu rozcházet do svých chatiček a později jsem si uvědomila, že jsem tam s Petrem zůstala sama. Když si to Petr uvědomil, tak řekl, že je pozdě a že mě doprovodí k chatě. Kde jsme si ještě hodnou chvíli povídali, než jsme se rozloučili a šli jsme spát.

V noci jsem myslela jenom na to, jak se mi s Petrem krásně povídalo a že bych si to chtěla zopakovat, ale druhý den jsem Petra nikde neviděla a ptát jsem se po něm radši nechtěla, aby si všichni v táboře hned něco nemysleli. Hnedka by se to rozneslo po celém táboře, a já bych asi nevydržela, jak by na mě ostatní koukali. Proto jsem radši přemýšlela nad tím, jak se asi zítra oslaví moje šestnácté narozeniny.

Druhý den ráno jsem byla akčnější a šla se po ránu trošku proběhnout, abych si vyčistila hlavu, ale moc se mi to nepodařilo, jelikož jsem zahlédla Pavla, kterého jsem znala už z předchozích let a který se mi moc líbil, i když se ostatní holky divily, co na něm vidím, že prý je ošklivý.

Den se blížil ke konci a já jsem si vůbec neuvědomovala, že mám dnes narozeniny, jelikož jsem neměla vůbec čas nad tím přemýšlet. Měla jsem plnou hlavu Pavla. A tak jsem byla při večerním nástupu mile překvapena, že si na mě instruktoři vzpomněli a před celým táborem mi popřáli a řekli mi, že v klubovně mám dort, který si mám po nástupu jít vyzvednout.

Ale co se nestalo. Úplně jsem na ten dort po nástupu zapomněla a vzpomněla jsem si na něj až za dvě hodiny, tak jsem běžela do klubovny a doufala jsem, že tam ještě někdo bude. Zaklepala jsem, nikdo se neozýval, tak jsem vzala za kliku a dveře se otevřely. V první chvíli jsem se zarazila, jelikož v křesle naproti dveřím seděl on, Pavel, ale rychle jsem se vzpamatovala, i když ve mně všechno vřelo a šla jsem přímo ke stolu pro dort. Když už jsem byla s dortem u dveří, tak s jistým nadšením v hlase pronesl: „Právě mi došlo, že jsem ti ještě nepopřál. To bych to měl rychle napravit.“ Jen to dořekl, tak už stál za mnou a měl napřaženou ruku, aby mi mohl popřát. Bez myšlenkovitě jsem odložila dort na židli u dveří, abych mohla přijmout podanou ruku. Potom se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Objal mě a políbil. Nejdřív se mi to nelíbilo, ale potom jsem ho nechala a užívala si to. Poté jsme se rozloučili a já jsem šla s dortem na chatku, kde jste ho s holkami snědly.

Den první

Festival vypukl 5 minut po jedenácté hodině a byl zahájen skupinou R.Z.M., kterou si nenechal ujít slušný počet lidí. Sotva si sednu, tak si jdu zase sednout jinam, protože jsem uviděl Lucku, sorry Tome, ale tebe jsem nepoznal… Neměl bych opomenout, že jsem tam nebyl sám. Byla tam se mnou Martina… Stánky byly na chlup stejné jako v loni, pivo bylo krásně vychlazené a cena přijatelná… A na co, že jsem se nejvíce těšil první den? No přeci na Wajgla, Deratizéry, Jaksi Taksi, Visací Zámek, Totální Nasazení a Olympic, který si nenechal ujít ani místní starosta… Abych vydržel až do konce, tak jsem měl asi 5 energiťáků a doma jsem nemohl 2 hodiny usnout…

Den druhý

Druhý den vydrželo až do konce nepršet, odehrála poslední kapela, dojel jsem domů a za chvíli to vypuklo… Ale to jsem začal nějak tak od konce… Ale to vůbec nevadí, protože přece ke konci hrálo to nejlepší Rastafidli Orkestra, Fast Food Orchestra, Alkehol, Harlej a Projekt Parabelum… Já bych se chtěl vrátit k té motorce… Jo, Harlej… si tak krásně hráje, bezvadně se poslouchá z pod pódia a najednou nic… Co, že se stalo? Mno, jak jsem již řekl, stáli jsme všichni 4 pod pódiem, posloucháme Harlej a já… si zničehožnic uvědomím, že se nemůžu hnout, špatně se mi dýchá… Chtěl bych odejít, ale nemůžu… Tak tam tak sedím a oddávám se záři reflektorů, které ve mně vyvolávají nepopsatelné zážitky… Cítím, že chci odejít, ale nemůžu… Vím, že za mnou stojí kamarádi, kterým bych to mohl říct, ale já se nemůžu hnout natož promluvit! Takže tam stojím, jak zařezaný a čekám, až si toho někdo všimne, trvalo to jen dvě písničky (ale pro mě neskutečně dlouho) Tom na mě promluvil, ale já mu nemůžu odpovědět, tak sklopím zrak, třeba se bude něco dít… Konečně mě odtáhnul, jen co mě otočil, tak jsem se mohl normálně nadechnout a hlavně jít, konečně se dostavil ten pocit nepopsatelné úlevy. Posadil mě na lavičku a šel si užít Harlej. Seděl jsem na lavičce, koukal na pódium a nemohl se hýbat a najednou jsem pocítil, že začalo pršet ale já jsem se nemohl hýbat, tak jak jsem si měl vzít mikinu? Vzal jsem si jí až když Harlej utichl a reflektory přestaly blikat. Už zbývalo přežít jen pár posledních kapel…

Den třetí

Když jsem se ráno probudil, tak všude bylo mokro, to asi bylo tím deštěm, ty jo to je úvaha… A že dneska se ten déšť trošku více vyřádil, ale nedalo se nic děla, i přesto byly lavičky celkem suché, takže pohoda, kde sedět bylo… Ale dnes už jsem toho měl dost, tak jsem tam tak 2-3 hodinky prospal, jo i na fesťáku jde spát, nedivte se… Ale na to lepší už jsem byl ready – Doctor P.P., Zvlášňý Škola, Punk Floid, Volant a Tleskač a šel jsem domů a nebyl jsem jediný… Poslouchám Volanty a najednou mi volá kolega z práce, že mám přijít před bránu… dobře no, tak jdu… A on nikde tak mu volám a on se vrací zpátky… Má u sebe nějaké pivčáky, tak dáme a potom jdeme koupit další do města a vracíme se zpátky ke kinu, kde z lavičky mimo areál posloucháme při popíjení piva posloucháme KillJoy. Samozřejmě, že hřeb večera, čímž je Tleskač si nemůžeme nechat ujít! A proto se Vracíme zpátky za Liborem, abychom si užili poslední kapelu… I přesto, že potom hraje ještě jedna, tak odcházím domů…

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Po týdnu ticha mezi Bárou a Benem. Byla Bára vyčerpaná čekáním na Bena. A došla k závěru, že své tajemství, řekne rodičům. A tajně doufala, že to pochopí a neodsoudí jí tak jako Ben. Bára chodila pár dní opatrně okolo rodičů a hledala příležitost, při které by jim mohla vše vypovědět. Ale příležitost nepřicházela.

V neděli všichni koukali na televizi, ale nikdo se jí příliš nevěnoval.

A tak Bára spustila: „Můžete mě vnímat? Potřebuji Vám něco říct.“
Máma: „Tak povídej…“ ale přitom neodtrhla zrak od televizoru
Bára: „Můžeš vypnout tu televizi? A chvíli mě oba poslouchat…“
Otec: „O co ti jde, Báro?“ mezitím máma vypnula televizi
Bára má sucho v krku a ještě se rychle rozmýšlí, jak by měla začít… Po chvíli ticha odměřeným hlasem pronese: „Jsem těhotná.“
Otec vyprskne: „Cože?“ a mamka ze sebe dostane pouze „Co?“
Bára proto znovu opakuje: „Jsem těhotná“ a dodává: „s Benem“
V místnosti se rozhostí hrobové ticho, které přeruší otec otázkou: „ Jak se to stalo?“
Bára odpovídá pouze suše: „Ty nevíš, jak se dělají děti?!?“
Když se máma vzpamatuje, tak se vkládá do rozhovoru: „Zadržte vy dva!“

A poté se ujímá slova sama a začíná vyprávět… „Oproti mně sis pospíšila, ale to se nedá nic dělat.“ Bára se nadechuje ale mamka jí zastaví: „Poslouchej!“ „Když nám bylo co tobě, tak jsme s tátou vyváděli různé blbosti a ale o dítěti jsme neuvažovali. Jednou to přijít muselo, ale nemuselo to být tak brzo. Ale to už se nedá nic dělat. Vy mladí jste hrozně nezodpovědní a nedomýšlíte důsledky vašich činů! Nebo přemýšlíte, ale to už je většinou pozdě! To my s tátou jsme si počkali, až dostudujeme a budeme se moc zabezpečit. Sice se nám to nakonec vymklo z rukou, ale…“ „zvládli jsme to“, doplní otec. „A co na to Ben?“, ptá se zvědavě otec.

Bára zaskočena vyprávěním rodičů se nezmůže na jediné slovo. Tak jen tak sedí na pohodlné pohovce a kouká do protější stěny. Otec proto opakuje svoji otázku: „Co na to Ben?“
Bára suše odpoví: „Ten zbaběle bez jediného slova utekl.“ a do očí se jí vhrnou slzy.
Celou tuhle debatu ukončuje máma: „ S Benem si ještě promluvíš a my s tátou se budeme muset smířit s faktem, že jsi stejná jako já.“

3.5. 2010: Plexis, Harlej, Punk Floid aneb první desítka účinkujících

Jak jsme slíbili v novince z minulého týdne, která se týkala prvních informací o připravovaném 11.ročníku našeho open air festivalu ROCK NA VALNÍKU Made in Gambrinus, přinášíme první desítku účinkujících. Takže tedy na desátém „Valníku“ zahrají například legendární  punkoví PLEXIS, k nimž netřeba cokoliv dodávat. Ze stejné škatulky jsou potom i vámi tolik žádaní PUNK FLOID a tradiční domácí TOTÁLNÍ NASAZENÍ, bez nichž by „Valník“ nebyl „Valník“ Vloni na našem festivalu slavil obrovský úspěch HARLEJ – na vaše četná přání je tu máte znovu. „Valník“ je samozřejmě neodmyslitelně spjat s tvrdší partičkou PROJEKT PARABELUM, která zastupuje slánskou scénu spolu s novým objevem reggae-ska partičkou RASTAFIDLI ORKESTRA. První desítku doplní táborská ska kapelka HODNĚ PODNĚ, jihomoravští FINAL FICTION, tuzex-punkeři APPLE JUICE a pražská veselá punkovka 200 GRAMŮ MÁSLA. Další desítka bude zveřejněna příští týden.

10.5.2010: Tleskač, Visací zámek, Konflikt aneb druhá dvacítka

Po přečtení této novinky vám bude známo už 20 účinkujících souborů našeho open air festivalu ROCK NA VALNÍKU Made in Gambrinus No.11, který se koná 26.-28.srpna 2010. Po roční pauze se opět vrací tolik žádaný plzeňský ska orchestr TLESKAČ a po několika letech legendární crossover partička JOLLY JOKER. K dalším třem jménům snad netřeba cokoliv dalšího dodávat - VISACÍ ZÁMEK, ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA a slovenští KONFLIKT. Na vaše četné žádosti jsme pozvali punkery z THE FIALKY, kteří si na „Valníku“ odbydou premiéru. To punk-rockový WERGLŮV PJOSu nás už kdysi vystoupil a letos si koncert zopakuje. Z mladých kapel jsme oslovili skupinu CIVILNÍ OBRANA a v rámci podpory regionální scény místní kapely WAJGL a DILEMMA IN CINEMA. Dvacítka je tedy známá, za týden se čekejte desítku třetí.

17.5.2010: Alkehol, Fast Food Orchestra, italští Killjoy a třetí várka

Tak jsme tu s třetí desítkou účinkujících, kteří vystoupí na 11.ročníku našeho open air festivalu ROCK NA VALNÍKU Made in Gambrinus. Hned první jméno netřeba blíže představovat. Po loňském úspěchu jste je chtěli znovu, tak je tu máte - ALKEHOL. V rytmu ska přijedou zahrát FAST FOOD ORCHESTRA, ze zahraničí potom italští neopunkeři KILLJOY. Již nějaký ten pátek u nás nehráli někdejší častí účastníci a jedna z kapel, co stála u zrodu festivalu - JAKSI TAKSI. Pro ty, co mají rádi tvrdší muziku jsou tu ostravští GALACTIC INDUSTRY a znojemští X-CORE. A ještě pár punkovek - VISION DAYS, BAČKŮRKY Z MECHU, PROMILE a v rámci podpory scény regionu skupina SVOLOČ. Znáte třicet vystupujících – příště zveřejníme 15 dalších kapel.

24.5.2010: Dalších patnáct účinkujících

Blíží se konec května a my finišujeme s odtajněním posledních várek našich účinkujících. Jak jsme slíbili minule, tentokrát to bude patnáct jmen – známější více i méně. Jdeme na to. Začneme kvartetem partiček tvrdšího ražení – některé u nás už v minulosti hrály, pro jiné je účast premiérou. Na letošním Valníku vystoupí MAGMA HOTEL, SATISFUCKTION, EROSION OF SANITY a ENTER. Ze zahraničí dorazí slovenská  alko punk-rocková legenda SITŇAN a když jsme u toho punk-rocku, jsou tu  HOUBA, SPS,POD STOLEM, MZH a BENJAMING BAND z těch band, co už nějaký pátek hrají, KOMBAJN a TRAMBUS jsou pak ti mladí s ambicemi. V rámci podpory scény regionu zahrají tradiční DERATIZÉŘI a znovuzrození R.Z.M., čtyřicátou pátou kapelou je potom nejen na Slánsku tolik oblíbenýDOCTOR P.P. Poslední pátou várku kapel – tentorkát jedenácti, neboť vystupujících bude 56 čekejte příští týden

31.5.2010: Olympic a poslední jedenáctka

Přinášíme vám poslední jména, zvučná i méně zvučná, poslední jedenáctky účinkujících  -  nakonec totiž vystoupí v letošním 11.ročníku přesně 56 skupin. První jméno bude znát určitě a zcela jistě každý - OLYMPIC. Není větší legendy v české rockové muzice a Olympic vystoupí ve Slaném po předlouhých 22 letech. Punkery snad potěšíme následující šesticí skupin. Návrat na Valník hlásí po mnoha letech V.T.MARVIN (s původním zpěvákem), dále pak nepostradatelní VOLANT a N.V.Ú., kteří prostě už k našemu festivalu neodmyslitelně patří, premiéru tu budou mít HEEBIES JEBIES, z těch méně známějších, ale kvalitních pak JZD a v rámci podpory kapel regionu agropunkáči S.N.A.D. V nové sestavě a pozměněném stylu pak vystoupí PRAGUE CONSPIRACY, zpestřením festu bude na jeho samotný závěr rock´n´rollový CAKTUS. A ještě dvě tvrdší partičky anebTRAKTOR a ENTER. Nyní tedy znáte všech 56 vystupujících a v nejbližší době očekávejte časový harmonogram akce + info o vstupenkách.

Převzato z oficiálních stránek valnik.cz

Od dnešního dne si lze koupit vstupenky…

Ceny vstupenek na Rock na valníku 2010:

• 495,-Kč – předprodej na všechny dny
• 600,-Kč – na místě na všechny dny
• 350,-Kč – čtvrtek na místě
• 350,-Kč – pátek na místě
• 350,-Kč – sobota na místě
• tělesně postižení mají tradičně vstup zdarma

Ale Vladimir Garagulya přišel s řešením – Garbage Collectorem, který dokáže vyhledat ony nepotřebné tabulky a vymazat je.

Před použít se doporučuje provést zálohu tabulek!

O pluginu jsem se dozvěděl díky WPressu - Pluings Garbage Collector jsem stáhnul z oficiálních stánek a přeložil.

Fotogalerie

[Prezentace]

[View with PicLens]

1234►

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Bára leží na posteli, kouká do stropu a rozjímá o novince, kterou se dozvěděla. A ví, že na ní musí připravit rodiče a sdělit jí Benovi. Nejlepší bude začít u Bena a potom jí společně řekneme rodičům. Katku napadne, že rodiče mají dnes večer nějakou akci, takže s Benem by to mohla probrat už dnes. Hned mu píše smsku: „Dnes ve vecer u me, pa, SMTM“

Volám Katce a říkám jí plán na dnešní večer. Katka se nabídne, že mi pomůže s přípravou, jelikož nebudu mít moc času, tak souhlasím. Po škole jdou holky nakupovat věci na dnešní večer. Při nakupování ladí detaily a přemýšlí, co by měly ještě koupit. Aby rodiče Báry nic nepoznaly, tak si Katka bere tašku s nákupem k sobě domů. Doma se vymluví, že jde večer na párty k Báře.

A přitom je domluvená s Terkou a Martinou, že si dnes večer udělají dámskou jízdu. Sotva rodiče Báry odjedou, tak u ní zvoní Katka, která už je natěšená na přípravu dnešního večera pro Bena. Katka u Báry hned vycítí nervozitu, proto se jí snaží při přípravách všelijak povzbuzovat a přivést ji na jiné myšlenky. Když je vše připravené holky si sednou ke stolu a ještě v rychlosti než přijde Ben, řeší jak mu celou věc říct.

Když vše vyřeší, Katka odchází k Martině domů, kde se koná dámská jízda, jelikož rodiče jsou na služební cestě. Když je jízda v nejlepším Katce zazvoní telefon: „volá Bára…“. Terka s Martinou napjatě čekají, než Katka domluví, aby jim mohla vše vypovědět. „Když se to Ben dozvěděl, chvíli nemluvil, potom se zvednul a beze slova odešel“ líčí Katka holkám, to co jí před chvilkou řekla Bára do telefonu. Holky trojhlasně řeknou: „chudák Bára“

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Bára druhý den volá do ordinace, aby si domluvila termín návštěvy. Potom hned volá Katce, jestli má zítra od dvou hodin čas, že si domluvila prohlídku. Katka jako dobrá kamarádka si čas udělá, i kdyby ho neměla. Katka se nezapomene zmínit Terce s Martinou, že kamarádka, kterou včera potkala je nejspíš těhotná… Holky se samozřejmě hnedka vyptávaly na podrobnosti, jako kdo jí to udělal, jak to že na to nepřišla dřív a sama, že si toho rodiče a hlavně přítel nevšiml… Ve škole bylo hlavní téma Bára.

Škola dnes končila v jednu hodinu, proto jsem se rychle rozloučila před školou s holkama a vydala se Báře naproti. Cestou k ní mi zazvonil v kapse telefon, na displeji se zobrazí „volá Bára…“ po zvednutí na mě vyhrkne, kde jsem, že už čeká před nemocnicí. Ujistím jí, že jsem tam za minutku a zrychlím svoje tempo, abych se k nemocnici dostala co nejrychleji a mohl Báru popřípadě uklidnit.

Již z dálky vidím siluetu chodící před vchodem nemocnice ze strany na stranu. V duchu si říká: „To bude Bára!“ to mě donutilo ještě více zrychlit. Když jsem se dostala ještě blíže k nemocnici, Bára mě poznala a zanechala svého chození před hlavním vchodem do nemocnice a rozešla se ke mně.

Vypadala vystrašeně, ale vyzařovala z ní pozitivní energie, která se nedala jen tak „přehlédnout“.

Katka: „Tak co jsi připravená?“‘
Bára: „Mám strach.“
Katka: „Chytni se mě za ruku. A půjdeme dovnitř…“

Bára podává Katce ruku a vstupují spolu do nemocnice, kde si sednout do čekárny gynekologické poradny. Za chvíli vyjde ven sestřička, která pozve Báru dovnitř. Bára se zvedá a jde za sestřičkou do ordinace, ve dveřích se ještě podívá po Katce.

Zatímco je Bára uvnitř ordinace si Katka prohlíží časopisy o menstruaci, těhotenství a mnohé jiné, které jsou položeny na stolku vedle ní. Všechny časopisy má pro listované a Bára vychází z ordinace.

„Tak jak jsi dopadla?“ vyptává se zvědavě Katka.
Bára neschopna slova, kouká do bílé stěny před ní.
„Báro, jak jsi dopadla?“, znovu pokládám svojí otázku…
Bára se nadechne a pomalu vykoktá: „J-jsem těhotná…“ a chvíli se odmlčí a potom pokračuje: „Vše bych měla říct Benovi“
„To bude nejlepší“ reaguje Katka.

Jak na to?

Klikněte v horním menu na „účet“ a vyberete „nastavení soukromí“

Ve spodní částí obrazovky uvidíte seznam blokovaných, tak klikněte na upravit seznam blokovaných a nyní můžete blokovat lidi, od kterých chcete mít na Facebooku úplný pokoj nebo od nich jen nechcete dostávat pozvánky.

Je noc, ležím v posteli a převaluji se, nemůžu usnout. Neustále musím myslet na naše růžová trička! Kde se asi stala chyba… A taky tajně doufám, že zítra už bude ve škole vše bez problémů. Usnula jsem kolem půl druhé ráno. Ráno vstávala v sedm hodin. Rodiče na mě ihned poznali, že jsem celou noc nespala a tak se ptali, co se děje? Odpověděla jsem jednoduše: „Nic“, rychle jsem se nasnídala a šla do školy. Dnes už jsem si do školy nevzala to růžové tričko. Jaké milé zjištění mě čekalo, když jsem vyšla z domu, před brankou stály holky Terka s Martinou a umívaly se na mě, jako by se včera nic nestalo.

Jakmile mě holky uviděly s taškou na zádech, začaly se mi smát. A já se jich ptala, kde mají tašky. Jednohlasně pronesly: „To jsi ještě tak rozhozená, že jsi zapomněla, že jdeme dneska do kina?“ Vše jsem rychle napravila, vyndala jsem si z tašky peněženku a s taškou jsem práskla za dveřmi a mohla jsem vyrazit do kina.
Ke kinu jsme mohli jet „městskou“ ale jelikož jsme měly dost času. Tak jsme to vzaly přes hlavní třídu, kde jsme prohlédly pár výloh a před devátou jsme stály před kinem a vyhlížely naší třídní učitelku. Ostatní třídy už tu svoje třídní měly, ale naše ještě nikde… Doběhla na poslední chvíli s tím, že zaspala, ale to už jsme se s ostatními hrnuly do kina.
Kino bylo u konce a my jsme se domluvily, že se stavíme v nedaleké čajovně. Cestou jsme si povídaly, o tom jak jsme rády, že jsme nemusely být ve škole a v poslední řadě jsme řešily i film samotný. Když už jsme stály na náměstíčku, kde se nacházela ona čajovna. Zahlédla jsem známý obličej. Odtrhla jsem se od holek a šla jsem se podívat, jestli je to opravdu ona… Neměla jsem co ztratit, tak jsem to zkusila, vykřikla jsem „Báro!“ a ona se otočila. „No nekecej, jsi to ty, Katko?“

Katka: „Jsem to já. Jak je to dlouho, co jsme se neviděly?“
Bára: „Dlouho, máš čas? Půjdeme si někam sednout.“
Katka: „Jasně, kousek odsud je kavárna.“

Bára je ten typ holky – krásná, na kterou se lepí chlapy. Když si zamane, že ho získá, tak má chlapec smůlu. Ale zároveň blbá nikdy neví, kdy je konec. Párkrát se jí to vymstilo. Také bych měla podotknout, že šla do školy o dva roky později…

Cestou do kavárny jsme řešily nepodstatné věci, ty podstatné, jak naznačila Bára, mi chce, říct až si sedneme. Vstupujeme do kavárny, ve které jsem byla naposledy v páté třídě právě s Bárou. Bára odešla na gympl a od té doby jsem jí neviděla. Shledání dvou velkých kamarádek po letech. Cestou ke spolu, posílám holkám KTZtku, že nedorazím…

Katka: „Tak povídej, co je nového?“
Bára: „Po přestupu na gympl jsem potkala kluka mých snů.“ Netrpělivě poslouchám a gesty pobízím Báru k dalšímu vyprávění… Bára vylíčí Katce vše, co jí o Benovi napadne…

Řeší vážné i méně vážné věci, usrkávajíc kávu si Bára postěžuje: „Poslední tři měsíce pouze přibírám a co mě štve nejvíc, už jsem to tři měsíce nedostala. A nevím, čím by to mohlo být.“ Katka pouze nevěřícně koukne po Báře a mlčí… Po chvíli ze sebe vykoktá: „ Ne-nejsi náhodou takhle těhotná?“ Bára se na mě usměje a odpoví: „No, vidíš, to mě ani nenapadlo… Budu muset zajít za doktorem.“