Kittanya

Celkové komplikace při hojení fraktur

2012-01-31T22:36:00.000+02:00

Kratičký článek o komplikacích při hojení fraktur, dnes se s nimi totiž už úplně rozloučíme a příště vyrazíme zas o kousek dál.

Infekce

Je to nejčastější komplikace v hojení otevřených zlomenin, po operaci zlomeniny. Léčí se antibiotiky s afinitou ke kostem po dobu 3-4 týdnů

Callus luxurians

Nadměrný svalek vzniká vždy z periostálního svalku nadměrným drážděním periostu, většinou v důsledku špatného zafixování zlomeniny nebo v případě léčby roztříštěných zlomenin. Nejnáchylnější ke vzniku nadměrného svalku jsou malá zvířata. Nadměrný svalek bývá silně bolestivý sám o sobě nebo tím, že tlačí na okolní svaly, cévy či nervy.

Nedostatečný svalek

Nedostatečný svalek hrozí špatně živeným jedincům, starým jedincům nebo pokud je v těle velké množství zlomenin a standardní množství živin na hojení všech těchto zlomenin nestačí.

Callus fibrosus

Měkký, vazivový, nebo také fibrózní svalek se nepřeměňuje ve svalek kostěný, lomové plochy jsou od sebe oddáleny a vzniká pseudoarthros (pakloub) s patologickou pohyblivostí.

Zhojení v dislokaci

Příčinou je většinou špatná repozice nebo špatná či žádná fixace. Takto zhojená fraktura může deformovat krajinu a zamezit plnému obnovení funkce, zvíře může trvale kulhat.

Refraktura

Refraktura je laicky řečeno zlomení v samém místě, kde byla původní zlomenina. Příčinou může být předčasné odstranění fixace nebo implantátů bez postupné rehabilitace.

Kloubní ankylóza

Česky řečeno kloubní nehybnost, vzniká v případě intrartikulárních zlomenin, tedy zlomenin uvnitř kloubů. Intenzivně se dráždí okostice, vytvoří se těžká artróza a kloub ztuhne (úmyslné ztuhnutí kloubu se nazývá artrodéza).

Svalová atrofie

Svalová atrofie nebo-li úbytek svalstva vzniká při dlouhodobé inaktivitě pacienta. Prevencí je správná rehabilitace.

Celkové komplikace fraktur a hojení fraktur

2012-01-31T21:57:00.004+02:00

1.1.1 Celkové komplikace fraktur

Embolie: embolus vzniká většinou z tukové dřeně a dostane se do žíly, která jej přenáší dokud svou cestu neucpe. Embolus hrozí hlavně u zlomenin dlouhých kostí. Embolie centrální nervové soustavy se lidově nazývá mrtvice.
Emfyzém (podkožní): vzniká při uzavřených zlomeninách žeber, kdy žebro propíchne pohrudnici a vznikne tak komunikace hrudní dutiny s vnějším prostředím.
Traumatický pneumothorax: je to nahromaděný vzduch v pleurální dutině, fyziologický podtlak se tak v ní vyrovná s tlakem okolního prostředí a zamezí plicím ve své funkci. Příčinou je právě zlomené žebro, které propíchne pohrudnici a zároveň vzniká komunikace s vnějším prostředím.

1.1.2 Obecné příznaky komplikace fraktur

Např. narušení triasu, deprese, nevolnost, zvracení, …

1.1.3 Hojení fraktur

Kosti se mohou zhojit per primam a per secundam, přičemž většina z nich se hojí per secundam za určitých okolností se malé procento zlomenin může zhojit per primam. Kosti se ve svém důsledku hojí zcela rovnocennou kostěnou tkání, nevzniká jizva. Hojení kostí per secundam probíhá ve čtyřech stádiích:

1. Zánětlivá reakce a otok – trvá několik dnů

2. Stádium měkkého vazivového svalku (callus) – trvá několik týdnů

3. Stádium tvrdého kostěného svalku – trvá několik měsíců

4. Remodelace (přestavba kosti) – trvá několik let (dva a více, dle typu fraktury a kosti)

· Stádium zánětlivé

V tomto prvním stádiu vzniká aseptický zánět a na lomových plochách se vytvoří velký hematom. V důsledku nedokrvení dochází k odumírání osteocytů na lomových plochách. Po několika dnech nastupuje stádium měkkého vazivového svalku.

· Stádium měkkého vazivového svalku

Měkký svalek vzniká z periostu, který je tvořen vazivem (z endostu vzniká svalek endostální, z lomových ploch vzniká svalek interkortikální). Je vytvořen z fibroblastů, které se postupně mění ve vyzrálé buňky – fibrocyty. Zabezpečuje minimální spojení zlomových ploch, rentgenem se ale nedá prokázat.

· Stádium kostěného svlaku

Po několika měsících je kost zhojena, ale může se zlomit ve stejném místě znovu. Kostěný svalek se dá rentgenem prokázat, protože zvětšuje průměr kosti proti okolí, dá se i nahmatat. Kostěný svalek vzniká tak, že k fibrocytům se přidá také vápník a fosfor.

· Stádium remodelace

Dochází zde k odbourávání kostěného svalku a k přestavbě trámčitých struktur kosti. Po několika letech už nemůžeme rozeznat místo fraktury. Pokud hojení fraktury dojde až do tohoto stádia, NIKDY se nezlomí ve stejném místě, ale vedle původní úplně zhojené zlomeniny.

1.1.3.1 Hojení fraktury per primam

Kost se zhojí takto, pokud kost byla ošetřena tlakovou osteosyntézou, úlomky fraktury byly po celou dobu hojení přiloženy přesně k sobě a pod tlakem přiloženy a pokud nenastala infekce. Při tomto prvotním hojení se nevytváří žádný svalek, zlomenina sroste přímo z kortexu proliferací fibroblastů.

1.1.4 Léčba fraktur

Úspěšná a dobrá léčba fraktury závisí na mnoha faktorech. Zejména na druhu zlomeniny, druhu zvířete, výživovém stavu, temperamentu pacienta, atd. Cílem je trvale spojit kostní pahýly a zajistit funkčnost kosti coby opory těla a součásti pohybového aparátu. Dosáhneme toho dobrou repozicí do správného anatomického postavení a následném správném zafixování.

Metody léčby mohou být místní (konzervativní a radikální) a celkové.

1.1.4.1 Místní léčba fraktur

1.1.4.1.1 Konzervativní (nekrvavé) metody léčení fraktury

Je to starší (nikoli zastaralý) způsob léčení fraktury, při správné indikaci je účinný a mívá dobré a levné výsledky než při operačních metodách.

a) Léčba klidem

- 3-4 týdny restrikce pohybu, zvíře se ustájí do malého uzavřeného prostoru

Indikace:

- obecně vzato, jsou-li v krajině dvě kosti a zlomená je ta slabší

- pokud je v místě zlomeniny velké množství svaloviny, která působí jako fixace

- např. při jednoduché nedislokované zlomenině příčných výběžků na bederních obratlech, nekomplikované a nedislokované zlomeniny pánve

b) Zevní fixace

Zevní fixací máme na mysli zejména dlahy, bandáže a pevné obvazy. Dělíme je na podložené a nepodložené. Podložené zevní fixace jsou bohatě podloženy vatou, hůře sice fixují, ale při léčbě nevznikají dekubity. Nepodložené zevní fixace se přikládají přímo, jsou jen mírně podložené obvazem, průbanem, dobře ale fixují a stabilizují, i když často při takové léčbě vznikají dekubity.Dříve se používaly sádrové a škrobové zevní fixace, dnes používáme materiály prodyšné, s vizuálním nebo vzdušným přístupem, tvarují se většinou teplem a jsou lehké.

Zevní bandáží léčíme hlavně zlomeniny od prstů po loket (PN), od prstů po kolenní kloub (ZN), (sternum a pelvis), které jsou jednoduché, jednolomné, nedislokované nebo s minimální tendencí dislokace, uzavřené (příčné nelze fixovat bandáží).

1.1.4.1.2 Radikální (krvavé) metody léčení fraktury = osteosyntéza

Šrouby z tlakové osteosyntézy se odstraňují po 4-6 měsících. Pokud implantáty nijak pacienta nedráždí, pak se nevyndávají.

Při repozici musí být k sobě přiloženy minimálně dvě třetiny kostí

1.1.4.2 Celková léčba fraktury

Celková léčba fraktur spočívá v dodávání stavebních prvků kostí jako je vápník, fosfor, mangan, zinek a dostatek vitaminů, zejména A, D, C a E. U otevřených zlomenin po osteosyntéze následuje dlouhodobá (3-4 týdny) léčba antibiotiky (např. clindamycin, amoxycilin) a ektoparazitární zabezpečení. Součástí celkové léčby je i rehabilitace (pozvolný přechod na plnou zátěž).

Skrytá poranění - Fraktura

2012-01-28T01:18:00.001+02:00

Zlomenina je porušení souvislosti, celistvosti tvrdých tkání jako jsou kosti, rohy, zuby, … Může být buď částečná nebo úplná. Příčinami zlomeniny jsou např. úrazy, patologické procesy na kostech (osteomalacie, osteosarkom, TBC kostí u drůbeže, osteoporóza, …).

1.1.1 Klasifikace zlomenin:

1. Z hlediska působení síly:

a) Přímé (fractura directa) – kost se zlomí v tom místě, kde síla působí

b) Nepřímé (fractura indirecta) – kost se zlomí v jiném místě, než na ní působí síla

c) Flexní – kost se ohýbá a zlomí se někde uprostřed

d) Torzní – kost se otočí o určitý úhel, je to nejčastější zlomenina na holeni při lyžování

e) Kompresní – nejčastěji když na kost působí dvě protisměrné síly, kost se zlomí a úlomky stlačí do sebe

2. Podle stupně rozsahu:

a) Úplná zlomenina (fractura completa)

b) Neúplná zlomenina (fractura incompleta) – na úrovni popraskané okostice (zhmoždění kosti), nalomeniny (kost je porušena do určité hloubky, ale ne přes všechny tři vrstvy na jedné straně, kost stále tvoří celek), pukliny (kost je narušená přes všechny tři vrstvy na jedné straně, ale kost stále tvoří celek), ulomeniny (ulomený výběžek na kosti, kdy kost stále ještě zachovává funkci, např. ulomení velkého chochlíku na stehenní kosti)

3. Podle vztahu k povrchu těla:

a) Uzavřená

b) Otevřená – pozor na infekci, osteomyelitis (zánět kostní dřeně) a panostitis (zánět celé kosti)

4. Podle počtu lomů: jednolomné, vícelomné, roztříštěné

5. Podle stupně postižení okolních tkání:

a) Jednoduchá (fractura simplex) – okolní tkáně nepatrně postiženy

b) Složitá (fractura complicata) – okolní tkáně jsou výrazně postižené

6. Podle průběhu lomu:

a) Příčná (fractura transversa) – průběh lomu jde kolmo k podélné ose kosti

b) Podélná (fractura longitudinalis) - průběh lomu jde kolmo k příčné ose kosti, může do kloubních ploch zasahovat (1, fractura longitudinalis intraarticularis) a nemusí (2, fractura longitudinalis non intraarticularis)

c) Šikmá (fractura obliqua) – průběh lomu svírá s kostí ostrý úhel, má ostré konce a ty mají tendenci se vlastní silou po sobě posunovat, mají tedy výraznou tendenci k dislokaci

d) Spirálovitá (fractura spiralis) – průběh lomu má šroubovitý charakter

e) Nepravidelná – nedá se k žádné přirovnat, atypická

7. Podle vzájemného postavení kostních pahýlů:

a) Nedislokovaná zlomenina

b) Dislokovaná zlomenina

o Dislokace v úhlu – lomové plochy na sebe nemusí doléhat, podélná plocha svírá určitý úhel

o Dislokace stranou – zlomové plochy na sebe vůbec nepřiléhají, nejsou v kontaktu

o Dislokace stranou s kontrakcí – vzniká působením vlastních svalů, které se smrští

o Dislokace s oddálením

o Dislokace otočením okolo podélné osy

Příznaky zlomenin

Příznaky zlomenin jsou velmi rozdílné a odvislé od toho, která část těla, která kost a v jaké krajině byla zlomena a jak moc byly postiženy okolní tkáně.

a) Místní příznaky – bolestivost, porucha funkce, neobvyklá pohyblivost, zduření, otok, krepitace (může chybět v případě dislokace nebo pokud se mezi kostěné pahýly nasune nějaká tkáň (většinou sval), krvácení nemusí být viditelné (hlavně u uzavřených zlomeninách)

b) Celkové příznaky – komplikace fraktury – traumatický a hemoragický šok, traumatická horečka, tuková embolie, podkožní emfizém až pneumothorax…

Nekrotické procesy a skrytá poranění

2012-01-27T23:29:00.006+02:00

Nekrotické procesy a skrytá poranění

Mezi nekrotické procesy patři především nekróza (odúmrť tkáně), gangréna (sněť), dekubitus (proleženina), conbustio (popálenina), congelatio (omrzlina).

Pokud jde o skrytá poranění, jedná se většinou o hematom (krevní výron), combotio (otřes), contusio (zhmoždění), distorsio (podvrtnutí), luxatio (vykloubení), ruptura (roztržení, prasknutí), fractura (zlomenina)

· Nekróza

Nekrózou se míní místní odúmrť tkáně nebo orgánu z důvodu přerušení přívodu krve nebo traumatizací. Nekrózu léčíme jako ránu. Nekrotický absces můžeme vidět u potkana na obrázku níže:

Zdroj ilustrace

Vývoj nekrózy:

1. Anemie (nedostatek krve)

2. Ischemie (dlouhodobý nedostatek krve)

3. Snížená teplota kůže

4. Nekrotizace kůže (začíná černat)

5. Výrazná demarkace (výrazné odlišení tkáně zdravé od nekrotické)

6. Sekvestrace (odloučení nekrotické tkáně)

7. Vznik rány

· Gangréna

Gangréna se vyvíjí z nekrotizované tkáně kdy vlivem vnitřních vlivů v této tkáni dochází k postupným změnám, které jsou způsobeny buď ztrátou tekutiny (vyschnutím nekrotické tkáně, gangrena sica - suchá sněť, mumifikace) nebo invazí bakterií (gangrena humida – vlhká sněť, pravá sněť)

· Dekubitus

Vznik dekubitu je obecně spojen s jakýmkoliv onemocněním, které se projevuje ulehnutím zvířete a predisponuje mu výživový stav zvířete (otylí jedinci se položí později). Dekubitus vzniká v místech, kde pod kůží je těsně uložena kost – spánkový oblouk, jařmový oblouk, karpus, ramenní kloub, žebra, loket, sedací hrbol, kyčelní hrbol, tarzální kloub, …

· Hematom

Pokud se krev dostane mimo své cévní řečiště (do tkán, do dutin, do orgánu, …), vzniká hematom. Podle toho, kam krev vyteče, můžeme rozdělit hematomy následovně:

1. Subkutánní – podkožní, modřina

2. Subkapsulární - pod pouzdro parenchymatického orgánu

3. Intramuskulární - do svalového bříška

4. Intermuskulární – mezi svalová bříška

5. Subperiostální – pod okostici

6. Subdurální – pod (tvrdou) plenu mozkovou

Hematom vzniká hlavně po traumatu, po nesprávně provedené injekci nebo odběru krve, jako pooperační komplikace při nesprávně nebo nedostatečně stavěném krvácení. Vzniká náhle, s minimální bolestivostí, není krvený a často se z něj stává absces. Od abscesu hematom odlišujeme punkcí, vyteče buď krev a nebo sérum (u těch starších).

Terapie hematomu:

Ze všeho nejdříve zamezíme krvácení a urychlíme vznik trombu, nejčastěji za pomocí tlakového obvazu a po první tři dny podáváme studené obklady, následující dny pak obklady teplé, kdy můžeme zároveň použít medikamenty způsobující překrvení (mentol, kafr).

· Komoce

Otřes vzniká náhle působením tupé síly např. při pádu, autoúrazu, úderu tupým předmětem, … Projevuje se nejčastěji poškozením funkce bez průkazných makro či mikroskopických a patoanatomických změn.

· Kontuze

Příčiny kontuze jsou stjené jako příčiny u komoce, projevuje se poruchou funkce a průkaznými patoanatomickými změnami ve tkáni.

· Distorze

Distorze vznikají jako patoanatomické změny na měkkých částech kloubů, které vznikly přechodným, krátkodobým a abnormálním oddálením kloubních ploch od sebe.

· Luxace

Luxace vzniká posunutím kloubních ploch od sebe, tento posun může být trvalý částečný (subluxace) nebo trvalý úplný (luxace). Na RTG snímku je vidět luxace hlezenního kloubu.

Zdroj ilustrace: MVDr. M. Snášil, CSc., a kolektiv

· Ruptura

Ruptura je porušení celistvosti, souvislosti měkkých tkání a orgánů, na které působí síla taková, kterou nejsou schopné tyto tkáně a orgány vstřebat.

· Fraktura
Frakturu si blíže rozvedeme v následujícím článku.

Když jsou ty Vánoce...

2011-12-18T01:39:00.002+02:00

Vánoce jinak, než je nově zvykem

No ja, před svátkama musí každý správný chlap zajít ještě do hospody za kamarády. Vždyť o svátkách je neuvidí, do práce jde až dvacátého osmého. A tak se nenápadně (tedy on si myslel) vykradl potichounku polehounku z domu, jen to tlumeně zacvaklo. Ještě si nestačil ani pořádně nazout boty a už se rozletěly dveře:

„Kam jdeš?“ ptám se ho s rukama ještě od mouky.

„No… Projít se, na čerstvý vzduch.“ Jak mu to v tej palici šrotuje.

Bylo mi jasné, že jde zase do hospody, a tak mu tu procházku s chutí zpříjemním.

„Tak vem kluky, ať možu v klidu dopéct a pořádně uklidit.“ Hodí se mi to, zrovna si uklidili hračky a už pokukují po kulichách a rukavicích.

„Klucíííí, lítačka!“ řvu s potěšením na své ratolesti a Milan má v očích opravdu lítostný výraz. I kámen by se nad ním ustrnul. Ale já ne!

„Jóóóóóó! Uááááááááá“ a další pazvuky se linou se zvyšující se hlasitostí ke dveřím. Ani nestačil zaprotestovat, když slyšel Marečka jak se ptá, jestli jdou s tatínkem.

„Kluci, máte bojový úkol. Nesmíte zkalamat, rozumíte? Kdyby šel tatínek do hospody, tak ne aby pil pivo! Budete ho hlídat a hlásit všechny půllitry, jo?“

Tentokrát už jsem hurónský řev neslyšela z první ruky, zavřela jsem totiž rychle dveře, aby si to tatínek nerozmyslel. Aspoň teď budu mít doma klid. Člověk tu dře jak pako na Svátky a on si jde milostpán za chlapama do hospody. No horší jak s milenkama… Ještě že je Eliška u kamarádky, budu mít tak celý byt aspoň na chvíli pro sebe a svatý klid k tomu.

***

„To jsem to s váma zase schytal… Kluci, když půjdeme do Pod Hráze, koupím vám marmšmeláky a kofolu, ale nesmíte mě naprášit mamince. Domluveno?“ a s mrknutím oka jsem dodal na vážnosti celé spiklenecké operaci.

Naštěstí všichni tři otočí list jako obvykle, když máme mezi chlapama „tajnou úmluvu“ a můžem si to namířit do mé oblíbené hospůdky. Jirka, majitel Pod Hráze, má vzadu velký krb, děcka si tam opékají marshmallow, a když je to přestane bavit, půjdou tím krmit rybičky (Jiřík bude hrozně rád a radši zaleze do kuchyně) nebo začnou stavět sněhuláka na zahrádce.

Dopadlo to přesně podle plánu. Dneska jsme se tu sešli všichni jako jindy. I Vlastík s Radkem přišli a Honza je tu taky s klukem. Zrovna když se moje jindy při sobě stojící dvouapůlletá trojčata dohadují, které že maršmeláky si vezmou, objednávám si jedno točené.

„Dneska tu seš aj s mladejma, co?“ zubí se na mě Karel a usrkává z pěny.

„Nějak jsem se nestačil zdekovat než Martina vyloží pekáče. Ale s klukama jsme domluvení jako vždycky, tak nic nehrozí. Koukám že tě ta tvoja taky vyhnala s prckem, Jendo?“ obrátím pozornost na mého nejmladšího kamaráda, zatím jen s jedním potomkem.

„Není doma, je u kamarádky. No doufám, že Jiřík nedal nažrat rybičkám, haha.“ Jenda zahrál do autu.

Jiřík nemá jen tak ledajaké rybičky, jsou to pořádní macci. Loni předloni si koupil čtyři piraně a dneska bych tam ruku fakt nestrčil. Vždycky jsem si myslel, že jsou to predátoři, masožravci. Ale nějak si ty potvory zvykly na sladkou dietu od našich ratolestí. Jirka pak celý týden loví kusy cukrovinek, rohlíků, žvýkaček a kdovíčeho. Ale nikdy neměl srdce to capartům zakázat nebo je okřiknout. Je to starý dobrák.

Zrovna když s klukama rozebíráme jak kdo dopadl v práci a schyluje se k debatě o vánoční hysterii našich manželek, jedno z mých dítek, nevím které, nepoznám je (jak to ta Martina dělá?), mě zatahá za lem od košile.

„Tatí, to už je četí pivo!“ A na to poslední slovo dodá patřičný důraz tak, že to neuniklo ostatním štamgastům.

„Marťulo…“ snažím se mu promluvit do duše a připomenout úmluvu.

„Já nejsu Mautin, ale Mavek.“

Zkouším to znovu. „Marečku… Vždyť jsme se domluvili, že sem zajdem na ty maršmaláky a na kofolu, ne?“

„A de je ta kofola?“ křičí jedno z trojčat od akvárka na celý lokál.

„Jo, já cu tu koflolu!“ přidá se ten poslední.

„No dobře, dobře… Jiříku, prosímtě, tři malé kofoly!“ houknu přes rameno k výčepnímu.

„Stlejdo Jiuko, velké, jo?“ už nevím, kdo to byl, teď se asi u akvárka vyměnili.

„To nevypijete…“ snažím se o oddálení hrůzostrašného scénáře, kdy jeden po druhém budou chtít čůrat ještě po cestě domů a v žádném případě to prý nestihnou až „na doma“. A zrovna všechni tři najednou, zlaté plenky!

„Stlejdo velké ty kofloly, jo jo jo, tatínek žíkal!“ Horentně u toho kývaje hlavičkou.

A bylo vymalováno, tedy objednáno. Na to, jak jsou smraďoši malí, už se chovají jak pravidelní štamgasti.

„A máš to spočítané, taťko.“ No jo, Karel, aby si nerejpnul.

Kluci srkali kofoly, Jiříkova manželka Maruška po nich vytírala cmrndance a my jsme s chlapama přešli na panáky. Však o těch se nemluvilo, že? Dali jsme si pár partiček, děcka zrovna něco vymýšlela na zasněžené zahrádce, všechno bylo fajn až do té chvíle, než mi zazvonil telefon.

***

Je půl osmé večer a kluci nikde. Žhavím telefon a už si chystám do huby, jak ho sprdnu, zmetka. Túúút… Túúút… Túúút… No tak zvedni to! Túút…

„No? Vždyť už jdem.“

„Milane, vy jste v hospodě. Co jsem říkala? Domů a fofrem nebo umeješ nádobí!“ Vyhrožuji muži jeho nejneoblíbenější domácí prací.

„Vždyť už jdem. Prckové! Tak my jdem teda, jo? Zatím ahoj.“ Neodpověděla jsem mu, schválně mu to stopnu, jestli kluky zase nalil kofolou nebo džusem, budou se stavovat po cestě ještě vyčůrat.

Mezitím mi doprala pračka, tak nandám druhou a zrovna když dověsím prádlo a uklízím hračky po dětech (proč já to sakra dělám, když to smradi zase roztáhnou znovu?), zacinkají klíče v zámku.

„Tak jsme doma, mamko!“

Položím zelené autíčko na setrvačník zpět na zem odkud jsem ho vzala (já bych se na to mohla krajcvajc), a jdu na kontrolu.

„Tak co, Marečku, kolik měl tatínek těch piv?“ Naše děti jsou hyperaktivní, jsou to kluci a jsou tři, ale jednu úžasnou vlastnost přece jen mají. Jsou chorobně pravdomluvní.

„No…“ Nemůžu si nevšimnout, jak na něj Milan významně pohlédnul. „No neměl, mami.“

Hned však dodal: „Ale těch majinkej…“ a kroutil prstíčkama.

„Tolik!“ a ukazoval na jedné ruce tři a na druhé dva.

„Ty práskači! Vždyť jsme měli dohodu.“ Nevydržel to Milan.

„Jaký práskač? Poctivý informátor.“ Uculím se.

„Nene. Páskač nene! Dyť ubec nežek, že měl či piva, jen ty majinký!“ Zastal se brášky Milánek. Zlatíčka moje úpřímná.

„No, takže to nádobí už se na tebe hrozně těší. Umýt a utřít, rozumíme si?“ a pakuju děcka do pokojíku, jsou celí promoklí.

Milan se nenechá odbýt a lká ke svým synům jako farář z komedie Slunce, seno…:

„Ignoranti, práskači a zrádci, začínám pochybovat, že jsou to moji vlastní synové.“

„Bohužel, miláčku, ty jsi jeden z mála otců, kteří své děti opravdu nezapřou.“ Mám pravdu, kluci jsou jeden jako druhý a jako třetí přesnými zmenšenými kopiemi mého manžela.

***

Advent jsme zvládli docela bravurně, já samozřejmě špičkově. Bych chtěla vidět ostatní ženské, jak mají tak rychle vypucované koberce, vyprané a vybělené záclony, uklizený a nazdobený byt, dopečeno a nazdobeno dvacetpět druhů cukroví. Vánoce u nás držíme se všemi možnými tradicemi. Eliška je správná ženská a tak vydatně pomáhá při zdobení cukroví a čančání dekorací. Sedí s klukama na bobku uprostřed dětského pokoje a stříhá jím ozdůbky na okno, pletou papírový řetěz a všelijak jinak se angažují do výzdoby bytu. To aby se tu Ježíškovi líbilo. Děcka jsou jako u vytržení. Ale bez šoku z prozrazení se to zrovna letos neobešlo. Co Eliška, ta už dávno na Ježíška nevěří, ale kluci. Když za mnou nenápadně přišel Martínek s tváří světoznámého vynálezce mi oznámil, že Mikuláš, čert a anděl neexistují, protože viděl, jak se skoro dospělá děcka od sousedů převlékají do masek. Měla jsem co dělat, abych mu jeho objev vyvrátila. Nakonec jsme to usmlouvali tak, že Mikuláš, čert a anděl se normálně maskují jako dospělí lidi nebo jako děti, aby nebyli přes zbytek roku moc nápadní a mohli tak sledovat kdo zlobí celý rok. Teprve na Mikuláše si převleky sundávají. S očiskama vykulenýma vysoko v sloup odštrádoval zpátky k hračkám a brblal si něco o tom, že to je pech být celý rok hodný, že ho čerti můžou vidět i ve školce.

Podruhé nás vystrašil Milánek. Jako každý rok s předstihem píšeme Ježíškovi, co si přejem k Vánocům za dárky. Pečlivě sepsané seznamy zatěžkáme hrnkem s čajem a miskou sušenek, to aby Ježíšek nebyl hladový a nabral sílu doletět i k ostatním dětem, a druhý den všichni poctivě nakukujeme, jestli už to ten Ježíšek přečetl a seznamy si i s občerstvením vzal. Vždycky počkáme, až děti usnou, a pak se buď já nebo Milan vkrademe do pokojíku, sebereme lístečky, vypijeme čaj a sníme sušenky. Jenže Milánek zrovna tak úplně nespal. Jen co Milan přišel s lístečkama do kuchyně a schoval je do hrnku s bíglama na tu nejvyšší poličku, přicupital Milánek v pyžamku a viděl, jak tatínek snědl sušenky a vypil čaj a že prý Ježíšek neexistuje. Dalo nám moc práce zahrát divadlo o tom, jak měl tatínek chuť na ty sušenky a že je taky zapil čajem. Tatínka jsem demonstrativně zatahala za ucho a šli jsme spolu všichni tři potichoučku přilít čaj a přisypat sušenky. Když se Milánek sápal po velkém Milanovi, aby lépe viděl, nenápadně jsem podstrčila lístečky zpátky. Druhý den jsme pochopitelně nestihli zakamuflážovat příchod Ježíška a bylo to venku. Ježíšek včera večer nepřišel, protože mu tatínek snědl sušenky a vypil čaj. Milan se tak kál, že nešel ani do hospody.

Štědrovečerní večeři prostíráme vzhledem k nízkému věku našich dětí už v pět večer. A jako každý rok zveme i babičku. Co děda umřel, nenecháváme ji doma samotnou. Dětičky sedí našponované jako pravítka a načančané jako ze salónu na židlích a nedočkavě sledují, jak tatínek každému pod talíř vkládá kapří šupinu pro štěstí a „na korunky“. Dokonce i babička a Eliška, a to už na Ježíška nevěří. Já zapaluji štědrovečerní svíčku, a prostírám sudý talíř pro hosta a nebo pro Smrt. Děti moc dobře ví, že každý rok Smrtka chodí ke štědrovečerním stolům a dívá se, jestli někde není lichý počet prostřených talířů. To se pak na druhý rok vrátí a veme si někoho z rodiny a ten umře. Možná proto vzaly děti smrt dědečka tak sportovně. Že to prostě tak bývá, že nemocní nebo staří lidi umřou.

Jako každý rok také svazujeme nohy stolu papírovým řetězem, který si děti vlastnoručně vyrobily, to abychom byli na příští rok všichni zase pohromadě. Milan opět ohrnuje nos nad rybí polévkou, ale děti ji mají kupodivu rády, tak to holt musí přetrpět. Dětem oberu rybí filé, protože za vidinou rychlé večeře do sebe ládují vše horem dolem. Kapra míváme pravidelně u mojí maminky, já ty kapry prostě porcovat neumím a Milanova maminka kapra na Vánoce oželí. Nakonec ještě pokrájíme jablíčko tak, aby byla vidět hvězdička, abychom viděli, že budeme zdraví a… No jo, tatínek zase zdržuje. Letos si vzal každou ponožku jinou. No táto, honem si je jdi převléct. Dětem naštěstí není podezřelé, že zatímco se tatínek přehrabuje v šuplíku, zvoní Ježíšek, a tak se s radostí vyřítí do obýváku a valí očiska na nazdobený stromeček a pod ním hromadu dárků. My samozřejmě máme naučený ksicht ála překvapení už z předchozích let. Nedáváme si drahé dárky, děti z toho ještě nemají rozum, a tak jich nakoupíme hodně za málo peněz. Někdy se stane, že to Ježíšek poplete a dárek rozdělí napůl. Třeba obě rukavice zabalí zvlášť. Jednou se nám dokonce stalo, že taťka dostal psí klobásku pro Beníka a Beník zase maďarskou klobásu pro tatínka. Nebo Ježíšek zapomene přibalit všechny kostičky z lega a na poslední chvíli je zavěšuje všude možně po pokoji. Po rozbalení dárků se chlapi včetně toho největšího jako správní páni tvorstva vrhnou na cukroví a další dobroty na stole. Slet je to jako od kobylek, a apetit mají kyselinový. Když jsou už přecpaní, tradičně se shromáždíme pod lustrem, na kterým je zavěšené jmelí darované od mého bratra. Nejdřív Milan políbí maminku, pak mě a pak nejmladší Elišku, načež se přiřítí kluci, samozřejmě že všichni naráz, a chtějí se pusinkovat také. I letos si Eliška hodí pantoflí, jestli na ní čeká nějaký milenec a stejně jako každý rok obrátím pantofli patou ke dveřím, zatímco stojí Ela zády. Eliška je pověrčivá a my ještě nestojíme o zapálená lejtka a svatbu. Zvlášť Milan. To tak, v sedmé třídě…

„Maminko, maminko, taky si hoď papučou!“ spráskne ruce Mareček a zhoupne se vzrušením v kolenou.

„Nene, kdepak. Maminka si papučí házet nebude.“ Žárlí Milan.

„A póč?“ ptá se Marťas a mrkne modrýma očkama, ty má po tatínkovi.

„Protože maminka už je moje a žádnýho ženicha si brát nebude.“

„Nene, moje je maminka!“ Rozohňuje se Mareček, můj největší mazel, až mu tvářičky rudnou.

„Nene, to je moje maminka!“ Stojí si za svým Milan a Marka škádlí.

„Ne, moje!“

„Moje!“

„Moje!“ a ještě chvíli se takhle hádají, ostatní kupodivu ani nemuknou. Kluci kmitají očima jako při tenise z Milana na Marka a z Marka na Milana, tchýně se potutelně uculuje a Eliška se už chláme na celé kolo. Až to Milan nevydrží, Marek má přece jen výdrž, a když jsou ty Vánoce, povídá:

„A moje byla maminka dřív.“

Mareček chvíli hádá, ale smečuje po tatínkovi: „Ale já su majinkej!“ Když už má na kahánku a objímá mi obě nohy, vložím se do toho já.

„Já jsem tatínkova manželka a tvoje, Elišky, Marti a Míly maminka.“ Mareček je chlap, a ti přece nepláčí, proto se významě usměje na tátu, potáhne nudlu a povídá:

„A je to.“

Ještě jednou se s klukama a s Eliškou popusinkuju pod jmelím, posléze znovu opusinkují babičku a pak tatínka, a děti se jdou věnovat hračkám, teď už je stěhují do pokojíku. Marečkovi to pořád nedá a brumlá si pro sebe.

„A je moje maminka, jo jo jo.“ Horlivě přikývaje hlavičkou.

Léčení rány (všeobecné zásady a první ošetření rány)

2011-12-13T16:37:00.002+02:00

Prvotní ošetření rány

· Hemostáze (zastavení krvácení): chirurgicky, fyzikálně, medikamentózně

· Léčení rány: chirurgicky, medikamentózně, fyzikálně, biologicky

Podrobné informace ve skriptech (praktické cv. č. 8)

Definitivní chirurgické ošetření rány

Incize

Incize je obecně řečeno rozšíření, rozevření rány. Provádí se, když jsou v ráně přítomny tzv. „kapsy“. Účelem incize je zabezpečit odtok ranného sekretu a hnisu a prevenci před jejich nahromadění v kapse. Jak to schematicky vypadá, jsem se pokusila nakreslit níže.

Excize

Excizí se rozumí vyříznutí různých kousků tkáně ať už z důvodu nekrotizace (úplná excize) nebo přebytečnosti tkáně, tedy tkáně, kterou nebudeme přišívat (částečná excize). Úplnou (jinak totální) excizi volíme tehdy, pokud předpokládáme, že by se rána mohla zhojit per primam a není příliš komplikovaná nebo veliká, tehdy odřízneme stávající okraje, stěny a dno rány úplně.

Drenážování

Drény se do rány zavádí za účelem odtoku tekutiny (ranného sekretu, hnisu, krve…) a k zabránění předčasného zhojení okraje rány předtím, než dojde k vyplnění rány granulační tkání. Podle způsobu odběru tekutiny drény dělíme na:

Aktivní podtlakové drény mají schopnost sekret z rány aktivně nasát nebo odvádět. Je většinou plastový s otvory s podtlakovou nádobkou na konci. Může měřit i množství odvedené tekutiny. Opět si můžete prohlédnout můj úžasný schematický a geniálně jednoduchý obrázek:

Pasivní drény naopak aktivní schopnost nasát nebo odvádět sekret z rány nemají a sekret stéká po jeho hladkém povrchu samovolně. Jsou to jakékoli plastové trubičky, hadičky, různě tlusté s různě velkými otvory (např. spádové/vzlínavé drény, Penrose drén, gáza)

Drény mohou být zavedeny trvale (např. ve žlučových cestách), ale většinou se zavádějí jen dočasně. Dočasné drény se vyměňují zhruba po dvou až třech dnech, kdy postupujeme asepticky a tak, abychom nenarušili růst nové granulační tkáně.

Medikamentózní ošetření rány

Medikamenty k léčbě rány volíme zejména podle pacienta, stavu a stáří rány. Můžeme zvolit buď místní (přímo do rány), to jsou různé zásypy, masti, roztoky, spreje, nebo celkovou aplikaci (enterálně nebo parenterálně). Teď se podíváme na medikamentózní léčení rány v různých fázích:

1. fáze – hydratační

– Ranná antiseptika: 3% H2O2, 1% Betadine, 1-10% kalium per manganicum (KMnO4, manganistan draselný), 1% roztok Rivanolu, Chlumského roztok, Únnův roztok, …

- Antibiotika: (hlavně zásypy) aureozásyp, Sulfopen, framikoinový zásyp, (na výplachy rány) antibiotika rozpustná ve vodě (např. penicilin, streptomycin), nebo infiltrační napíchnutí rány antibiotiky

Při této fázi hojení NEPOUŽÍVÁME antibiotika ani antiseptika ve formě mastí a gelů, protože zabraňují odtoku ranného sekretu a hnisu.

2. fáze – rehydratační

- Ranná antiseptika ve formě mastí: rivanolová mast, 5% lihový roztok propolisu

- Granulantia: peruánský balzám, Bilrotova mast, Alaptit, Vulketangel (podporují tvorbu granulační tkáně)

- Antibiotika: framikoinová mast, 10% tetracyklinová mast, ..

- při této fázi hojení NEPOUŽÍVÁME medikamenty v tekuté formě, rána by mohla začít opět mokvat.

3. fáze – epitelizace

Zde používáme např. Dermoazulen, Pelidolovou mast, tedy léky, které zvláčňují jizvy.

Fyzikální metody léčby

Jsou to metody doplňkové, kdy využíváme v první fázi hojení obyčejné slunce, protože má baktericidní účinky a používáme zdroje UV a IF světlo v druhé fázi hojení rány, protože způsobují prohřátí tkáně a tím lepší prokrvení.

Biologické metody léčení rány

Účelem tohoto typu léčení je zvýšení obranyschopnosti organismu a vytvoření nepřirozených podmínek pro rozmnožování zárodků ranné infekce. Teď se nebudu zabývat léčení pomocí pijavic, ale podíváme se na méně pro laiky známé způsoby:

· Profilaxe proti tetanu: můžeme volit aktivní imunizaci (použití vakciny proti tetanu) nebo pasivní imunizaci (použití séra proti tetanu), která chrání 2-3 týdny. Nejčastěji se využívá u koní jendou za 2-4 roky, malých přežvýkavců a někdy i u psů. Jen si vzpomeňte na perličku pana profesora Tichého o tom kastrovaném kůzleti!

· Autohemoterapie (nespecifická popudová terapie) – provádí se tak, že zvířeti odebereme krev ze žíly a aplikujeme ji zpět intramuskulárně (nejčastěji do musculus gluteus, tedy do zadku laicky řečeno)

· Heterohemoterapie – funguje na úplně stejném principu jako autohemoterapie, ale s tím, že intramuskulárně aplikovaná krev je odebrána jinému druhu zvířete. Dávkování se liší u malých zvířat (5-20ml) a u velkých zvířat (100-200ml)

Komplikace při hojení rány

2011-12-11T17:40:00.003+02:00

Komplikace při hojení rány se dají obecně rozdělit na dva tábory - na místní a celkové.

Místní	Celkové
Nekróza okrajů rány	Traumatická horečka
Rozpadnutí sutury	Otrava, sepse
Infekce a hnisání rány	Anaerobní infekce
Retence ranného sekretu, hnisu
Caro luxurians
Hypoplazie granulační tkáně
Poruchy při tvorbě jizvy

Místní komplikace při hojení rány

a) Nekróza okrajů rány

Nekróza je způsobena místním nedokrvením zejména u starších ran (starší zhruba šesti hodin) a v příliš husté nebo v příliš utažené sutuře, Při šití si hlavně všímáme tloušťky kůže, podle tloušťky kůže volíme vzdálenost 1:1 jednotlivých stehů od sebe. Stehy dotahujeme rovnoměrně a úměrně.

b) Rozpadnutí sutury

Sutura se nejčastěji rozpadá po nevhodně zvoleném šicím materiálu (jde o pevnost a tloušťku), enormním tahem a tlakem na ranný okraj kvůli velkému otoku, neustálému pohybu nebo ohybu (nedostatečné fixaci) nebo automutilací (sebepoškozením pacienta).

c) Infekce a hnisání

Je to nejčastější komplikace a jejím nejčastějším původcem je stafylococcus, streptococcus a nebo saprofytické hnilobné zárodky (např. Proteus). Každý z nich začíná posléze vytvářet nekrotickou tkáň a hnis, tím však zabraňují hojení rány per primam.

Difúzní neohraničený zánět pojivové tkáně s tendencí šířit se do okolí se nazývá flegmóna.

V těle se také může nově vytvořit nepřirozená dutina vyplněná hnisem, která vznikla kolikvací (ztekucením). Takovému útvaru říkáme absces. Podle místa vzniku můžeme rozdělit absces na povrchový, podkožní, hluboký a orgánový. Podle stáří pak na akutní (ten je teplý) a chronický (studený, klidový). Absces má svůj vlastní pevný vazivový obal, zevnitř je ohraničen pyogenní membránou, která je producentem hnisu jenž se v něm hromadí.

Fistula (píštěl) je kanálkovitá rána, která vznikla jako spojení nějaké dutiny s povrchem těla nebo spojuje orgánové dutiny navzájem (na obrázku je fistula oronasalis). Problém je v tom, že fistula nemá tendenci se hojit a neustále z ní vytéká hnis.

Zdroj ilustrace: http://ghorayeb.com

Empiém je obecný lékařský pojem pro nahromadění hnisu v dutině, jeden z nejvážnějších je empiém v pohrudniční dutině, tzv. pleuritis purulenta, ale podkladem empiému může být i kost (většinou os frotnale u koní a člověka).

a) Retence raného sekretu

Retence vzniká hlavně při nedobře stavěném krvácení, kdy se vráně vytvoří krevní koagula, která dráždí ránu ke zvýšené tvorbě ranného sekretu. Vzniká také i v případě, kdy jsme suturou dostatečně nepřiložili stěny a okraje rány k sobě, v ráně vznikly kapsy, ve kterých se pak ranný sekret hromadí. Následným uzavřením rány jsme mu pak zamezili možnost odtoku.

b) Hyperplazie granulační tkáně

Tento případ nastává tehdy, kdy tkáň přerůstá nad okraje rány. Má květákovitou nebo malinovitou strukturu, je hojně krvená a může mít vzhled nádorovitého bujení.

Příčinou může být jakékoli dráždění rány – neustálým pohybem, nevhodnými medikamenty, častým a nevhodným ošetřováním. Zde platí „méně, znamená více“.

Nejčastěji se používají tři způsoby terapie:

1. Přikládání tamponu napuštěným zředěným adrenalinem (1:1000)

2. Použití leptadel – nejčastěji AgNO₃ (10-20%), krystaly modré skalice (CuSO₄· 5H₂O)

3. Excize (odříznutí) přebytečné tkáně nejlépe elektrokauterem a provedení skarifikace.

c) Hyploplazie granulační tkáně se vyskytuje většinou u vyčerpaných a kachetických pacientů. Nekvalitní tkáň odstraníme skarifikací (spálením) a podáme lokálně granulantia. Dbáme, aby se u pacienta zlepšila fyzická kondice /odstranění příčin vyčerpání, zlepšení výživy, podávání vitamínů).

d) Poruchy při tvorbě jizvy

· Kontraktury (stažení) – vznikají při plošných a hlubokých defektech (např. popáleniny)

· Keloid – je to hyperplastická jizva jejíž příčiny jsou stejné jako u hyperplazie granulační tkáně, má vzhled nádorového bujení.

· Kalcifikace (zkostnatění) je způsobena ukládáním vápníku a fosforu do jizvy, vyskytuje se výjimečně.

Celkové komplikace při hojení rány

Traumatická horečka

- má neustále rychle stoupající tendenci. Příčinou může být příliš velké množství nebo rozsah nekrotické tkáně v organismu, z nichž se do organismu dostávají bakterie a viry. Nejlepším řešením tohoto stavu je odstranění takové tkáně amputací.

Otrava

Je to stav, kdy se do celého organismu dostávají vysoce virulentní zárodky a jejich toxiny (hlavně stafylokoky) nejčastěji po nezvládnutí místního infekčního ložiska. Vzniká hlavně při snížené obranyschopnosti organismu.

Pacient má vysokou horečku (pes až 41°C), která pár hodin před smrtí klesá, narušen trias, propadá nechutenství, apatii, má špinavou spojivku (s nádechem ikteru), průjem aj.

Otrava má u zvířat různé formy:

1) Septikemická – klasická otrava vyskytující se u všech druhů domácích zvířat až na skot.

2) Pyémie – projevuje se u skotu, kdy se v kloubech a parenchymatických orgánech a mléčné žláze vytváří sekundární metastatická hnisavá ložiska (abscesy).

Příčiny a zdroje pyémie u skotu jsou různé: hnisavá endometritida po porodu (krávy a ovce mají bílý krevní obraz), hnisavá omphalophlebitis pupku telat (tzv. „kolík“), traumatická onemocnění předžaludků (např. hřebík v reticulu)

Hojení ran

2011-12-11T01:25:00.001+02:00

K hojení ran přispívá buněčná (místní) imunita a humorální imunita (celková). Rychlost hojení rány závisí na druhu, plemeni, stáří, výživovém stavu, druhu postižené tkáně a na mnoha dalších faktorech. Postup hojení je pozvolný.

Dobře regenerující tkáně	Kůže, sliznice, cévy
Méně dobře regenerující tkáně	Svaly, chrupavky (v jisté míře i nervové dráhy)
Tkáně neregenerující vůbec	Povázky, šlachy

Fáze hojení ran:

1. fáze – hydratační (někdy jako fáze acidózy)

Je to nejbouřlivější fáze s nejvýraznějšími změnami, kdy v důsledku porušení a zaslepení cév z rány neodchází oxid uhličitý, kyselina mléčná a kyselina máselná. V ráně tak vzniká acidóza a zvýší se propustnost stěny cév pro tuhou krevní složku plazmu, která mj. obsahuje i sérum. Ta vystupuje z cév do rány a ránu zaceluje. To, co z rány vytéká se nazývá ranný sekret. Odvod ranného sekretu je přirozený jev, ale při léčbě pacienta v této fázi hojení rány musíme odtoku ranného sekretu zabezpečit a případně mu napomáhat. Snižujeme tak tlak na stěny rány, edém a zároveň zlepšujeme trofiku tkáně (výživu).

2. fáze – dehydratační (granulační)

Ve druhé fázi hojení rostou cévy, do hojící se tkáně přivádí kyslík s živinami a odvádí metabolity a mizí kyselé prostředí rány. Je to pravý opak fáze první. Druhá fáze hojení rány je charakteristická růstem granulační tkáně. Je to řídká pojivová tkáň, která roste v ráně a tvarem připomíná malinu. Vyrůstá ze dna rány až k ranným okrajům. V ideálním případě se růst granulační tkáně zastaví po dosáhnutí ranných okrajů a přeroste podkožím a kůží a začnou do ní prorůstat kolagenní vlákna za vzniku cicatrix (jizvy). Ale nemusí tomu být vždycky tak. Různými vlivy se může růst granulační tkáně zastavit aniž by došel k ranným okrajům a nebo naopak. Granulační tkáň vlivem např. nadměrného dráždění rány může narůst přes okraje rány a vystoupnout. Proto se při hojení ran vyvarujeme zbytečných zásahů do rány, ať už je to nadměrné přidávání hojivých medikamentů nebo mechanické dráždění rány.

3. fáze – zajizvení

Po zajizvení rána neobsahuje cévy a pokud byla hodně hluboká, tak ani žlázy a chlupy.

Způsoby hojení rány

Ať se rána hojí jakýmkoli způsobem, vždy proběhnou tři fáze hojení, jsou však do určité míry jinak zvýrazněny.

1. Sanatio per primam intentionem (prvotní hojení)

Je to nejdokonalejší zhojení rány. Rána se takto zhojí za předpokladu, že její okraje a stěny byly celou dobu hojení těsně přiloženy k sobě (i suturou) a nedošlo k infekci. Toto hojení trvá cca 7-10 dní, proto se nevstřebatelné stehy odstraňují až po deseti dnech. Takto se hojí (měly by se) všechny rány úmyslné, tedy operační, a mohou se takto zhojit i jiné rány (nejčastěji vulnus sectum). Při tomto hojení převládá fáze acidózy. Každá infekce a hnisání spolehlivě zabrání hojení rány per primam.

2. Sanatio per secundam intentionem (druhotné hojení)

Zde zase převládá granulační fáze hojení. Takto se rána zhojí za předpokladu, že ranná dutina vygranuluje ode dna až k okrajům, nesmí se uzavřít dříve. Takto se hojí všechny rány, které nesplnily podmínky při hojení prvotním hojení. Tedy okraje nejsou k sobě těsně přiloženy a v ráně došlo k infekci.

3. Sanatio mixta – část rány se zhojila per primam a a část se zhojila per secundam

4. Sanatio subcrustosa (hojení pod strupem)

Takto se hojí povrchové rány a oděrky, kdy byla porušena jen epidermis a rána nezasáhla podkoží. Jakmile dorostou epidermální epiteliální buňky, dojde k odloupnutí crusty a jizva nevzniká. Není vhodné strup odstraňovat předčasně, protože by nezacelená rána mohla znovu krvácet, mohla by se do takto obnažené tkáně dostat infekce, u velkých ran by se mohl vyvolat abnormální růst granulační tkáně nebo by se rána musela hojit strupem přes strup a hojení by se tak značně prodloužilo.

Příznaky rány

2011-12-10T23:23:00.003+02:00

Příznaky rány můžeme podle dopadu upřesnit na:

Místní příznaky	Celkové příznaky
krvácení	Traumatický šok
bolest	Hemoragický šok
Rozevření/rozestoupení ranných okrajů od sebe	Anaerobní infekce (řadíme i k celkovým komplikacím)

Místní příznaky rány

1.Krvácení

Krvácení je charakterizováno jako vystoupení krve mimo uzavřené krevní řečiště. Krvácení dělíme podle různých hledisek:

Podle místa, odkud krev vytéká:

arteriální
venózní
tkáňové (parenchymatózní)
smíšené

Podle doby vzniku:

Primární (okamžité)
Sekundární (dostavuje se později, např. při převazech, následnému ošetření ran apod.)

Podle toho, kam krev vytéká:

Vnější
Vnitřní
Do tkání, případně po pouzdra parenchymatických orgánů

2. Bolest

Bolest vzniká porušením nebo podrážděním nervového zakončení ve tkáních a může být primární nebo sekundární. Sekundární bolest nemusí vždy nastoupit (nastupuje většinou po 48 hodinách) a její možnou příčinou může být např. zánět, enormní otok, cizí předmět v ráně, může to být i výraz přítomnosti infekce v ráně.

Míra bolesti závisí na:

Stáří pacienta – mladí bývají vnímavější k bolesti než staří
Druhu pacienta – obecně platí, že čím menší pacient, tím je vnímavější k bolesti (např. čivava je vnímavější k bolesti než německý ovčák). Nejvnímavější k bolesti je kočka a pes, pak kůň, skot a malí přežvýkavci, prase a nakonec ptáci
Jednotlivému druhu tkáně – velmi citlivá je kůže, periost, rohovka a peritoneum. Naopak méně citlivé je podkoží, chrupavky, kosti a parenchymatické orgány.

3. Rozevření, rozestoupení ranných okrajů

Tento příznak krvácení závisí na velikosti a hloubce rány, na její lokalizaci, na elasticitě tkáně. Tam, kde je větší zatížení, větší tah a napětí na povrchu těla, tam se rány rozevírají více.

4. Porucha funkce

Porucha funkce tkáně či orgánu nemusí být při krvácení vždy, většinou se vyskytuje u velkých úrazů (např. zlomeniny, přerušení nervů, svalové ruptury).

Celkové komplikace rány

Traumatický šok

Traumatický šok je způsoben enormní bolestí při úrazech převážně dlouhých kostí a velkých kloubů. Organismus na to reaguje bezvědomím (neboli mdlobou). Proti tomuto šoku je potřeba urychleně bojovat.

Hemoragický šok

Mezi příznaky hemoragického šoku patří např. zrychlený tep, dech, snížená teplota, zvíře má pocit žízně, má studené koncové části těla (oči, rohy, ocas, vemeno), má bledou spojivku (až porcelánově bílou), může se i navzdory snížené tělesné teplotě potit, trpí svalovým tremorem (třesem), pacient lépe hospodaří s vodou (oligurie, anurie).

Rozdíl mezi šokem a kolapsem
Kolaps je způsoben vysokým drážděním nervu vagu (bloudivý nerv neboli nervus parasympaticus). S tím souvisí také bradykardie. Je to pomalá srdeční činnost způsobená vysokým tonem (napětím) nervu vagu. Jednoduše řečeno, cévní stěna ochabne a sníží se její tonus, a to způsobuje bradykardii. Opakem bradykaride je tachykardie (zvýšená srdeční činnost).

Šok je způsoben např. nadměrnou krevní ztrátou, poruchou ventilace plic, úrazem, enormní bolestí apod. Ve tkáni je pak nedostatek O2, pak se ve ní hromadí kyselina mléčná a máselná. To může vyvolat ireversibilní (nevratné) změny ve tkáni. Pokud se šok neléčí, neřeší, nastává smrt. Postiženému v šoku NEdáváme pít.

Genetické křížení Drosophila melanogaster (drosophilidae)

2011-12-10T18:39:00.001+02:00

Genetické křížení Drosophila melanogaster (drosophilidae)

(cvičení v 8. týdnu)

1. Křížení octomilek různých variací

Klíčová slova: mutace octomilky - Curly, Ebony, Eyless, Vestigial, White, Yellow

Autor ilustrace Miroslav Deml (naturfoto.cz) souhlasí s uveřejněním v tomto článku.

Naše skupina křížila divokou formu octomilky (červené oči, na obrázku je samička) s variací White. Pokus probíhal ve třech cvičeních.

Klíčová slova: vývojový cyklus octomilky

2. První cvičení

Postup: Do Erlenmayerovy baňky s čerstvým živným mediem jsme přesypali ze dvou zkumavek octomilky (samce i samice). Ty jsme předtím prohlédli, abychom později dokázali určit pohlaví F1 generace.

Závěr: Samička se od samečka liší velikostí (♀1,5 mm X ♂0,8 mm). Samička má na zašpičatělém zadečku tmavé pruhování a sameček má zadeček kulatý s černým štítkem. Samičky měly oči červené, samečcí bílé. P generace ve zkumavce čítala 4 samičky a 4 samečky.

3. Druhé cvičení

Postup: Na vatu připevněnou na zátce jsme kápli éter pro uspání octomilek a nádobku uzavřeli. Přispané octomilky z P generace jsme pak mohli lehce od vajíček oddělit.

4. Třetí cvičení

Postup: Pomocí éteru jsme opět uspali octomilky (F1 generace) a podle pohlaví a barvy očí roztřídili.

Klíčová slova: křížení octomilek (♂ White, ♀ divoká forma)

Závěr: Počet samiček v F1 generaci byl 13 a samečků bylo 8. Jedinci F1 generace jsou uniformní - u všech se fenotypově projevily červené oči. Jedná se o dědičnost vázanou na pohlaví.

Cizí těleso v trávicím traktu

2011-12-10T18:20:00.001+02:00

Cizí těleso v trávicím traktu

Většinou se tvoří komplex onemocnění.

Reakce: hnisavá ložiska, mohou metastázovat (zakládat nová hnisavá ložiska)

Fáze:

Nosičství cizího tělesa: dokud předmět nezpůsobí zranění
Vlastní traumatické onemocnění

Příčiny: znečištěná krmiva hřebíky, dráty apod. Nejnebezpečnější jsou předměty dlouhé 5-7 cm a více.

Poškození: téměř vždy čepec, pak bránice, plíce, srdce, může to být i slezina, výjmečně játra.

Příznaky: podle rozsahu poškození a kondice zvířete

latentní - při dobré kondici a malého rozsahu poškození

změna tepové frekvence, povrchní dech, cyanotické sliznice

poškození čepce - střídavé nechutenství, průjem, ascites, snížená konverze (zaživnosti) živin, v moči hodně bílkovin - až 2-3x více (značí zánět)

Diagnóza: je obtížná, na základě klinického a laboratorního vyšetření, vyšetření tělních tekutin, feroskopie (pomocí feroskopů, zjišťují přítomnost železa)

Rána

2011-12-10T18:04:00.003+02:00

Rána (latinsky vulnus) je porušení souvislosti nebo celistvosti měkkých tkání těla.

Podle příčiny vzniku rozlišujeme rány

mechanické vlivy: kousnutí, bodnutí, říznutí, štípnutí
chemické vlivy: poleptání tkáně (louhem, kyselinou)
termické: účinkem vysoké teploty vzniká conbustio (popálenina), nízké teploty congelatio (omrzlina), elektrickým proudem conbustio

Dělení ran podle:

Okolností, za kterých vznikly

náhodné (neúmyslně vzniklé)
úmylsné (chirurgické)

Doby trvání od vzniku do ošetření

čerstvá - do 6 hodin od vzniku
stará - déle jak 6 hodin od vzniku

Přítomnosti infekce

aseptické - to jsou všechny chirurgické
infikované
hnisající až nekrotické

Ztráty substance

se ztrátou substance
bez ztráty substance

Hloubky

povrchové
hluboké
penetrující (otvor se tvoří do tělních dutin, orgánů nebo kloubů)

Anatomické dělení - podle lokality (Kde?)

Etiologické - podle příčin vzniku

Vulnus incisivum (rána řezná)

Vznikla ostrým předmětem, skalpelem, nožm....

Má rovné stěny a okraje intenzivně krvácí, můžou být infikované, ale krvácením se infekce vyplaví.

Hojí se dobře (cca do 7 dnů).

Nejčastěji se ošetřují suturou (= šitím).

Vulnus punctum (rána bodná)

Způspobená dlouhým tenkým předmětem, může penetrovat apoškodit vnitřní orgány. Častěji způsobuje velké vnitřní krvácení, při hojení se vyvíjí struktura ranného kanálku. Ten je spojen s povrchem těla, dlouho se hojí a pokud dojde ke zhnisání, vznikne píštěl a při jeho uzavření vznikne anaerobní (bez přítomnosti vzduchu) prostředí.To je dobrá živná půda pro tetanus, plynová flegmóna, maligní edém.

Vulnus lacerum (rána tržná)

Má nerovné okraje a stěny, nemusí moc krvácet, často vznikají ranné dutiny a kapsy, často je třeba drenážovat.

Všechny rány jsou vždy primárně infikované.

Vulnus sectum (rána sečná)

Je způsobena ostrým předmětem, většinou těžším za použití větš síly.

Je hodně hluboká, proniká až do svalů, kloubů, okostice.

Okolí je silně zhmožděné.

Vulnus contusum (rána zhmožděná)

Způsobena většinou úderem a silou tupým předmětem.

Zvláště nekrvácí, ale vznikají podkožní až nitrosvalové hematomy.

Vulnus morsum (rána kousná)

Způsobena zuby, je primárně vždy silně infikovaná (vždy antibiotika!).

Každé zvíře, které poranilo člověka musí být do 24 hod klinicky ošetřeno bez ohledu na to, jestli bylo nebo nebylo očkováno proti vzteklině. Za 5 dnů od prvního vyšetření (= 6 dní od kousnutí) se musí znovu klinicky vyšetřit.

Jesltiže pes onemocní 6. den vzteklinou, kousnutý člověk onemocní také.

Jestliže pes onemocní 7. den vzteklinou, člověk neonemocní.

Pokud se zvíře nenajde, musí jít kousnutý do 24 hod do nemocnice na preventivní injekce (jsou tři, každá do břicha a každá velice nepříjemná).

Pokud chce majitel zvíře utratit, může, ale hlavu nebo celý kadáver (mrtvolu) musí poslat na histologické vyšetření.

Vulnus sclopetarium (rána střelná)

Má vždy dvě části: vstřel (místo, kde se projektil dostal do organismu) a výstřel (místo, kde se projektil dostal z organismu ven), pokud nezůstal projektil v těle.

Vulnus venenatum (rána otrávená)

Způsobena jedem plazů, hmyzu,...

Kterákoliv jiná rána, do které se dostal anorganický jed.

____________________________________________________________

Pozn.: Optimum medicamentum quies est. = Nejlepším lékem je klid.

Pooperační péče o pacienta

2011-12-10T17:50:00.001+02:00

Salus aegroti suprema lex

Poperační péče o pacienta zahrnuje:

Dozor nad zvířetem
Ustájení
Prevence postoperační infekce
Zabránění sebepoškozování (automutilace)
Krmení a výživu

1. Dozor nad zvířetem

Kontrolu provádí odborný nebo laický personál, zajišťuje měření triasu, injekce, podávání léků, obvazy.

2. Ustájení

Musí být čisté, suché, teplé, tmavé/světlé (dle situace), individuální.

3. Prevence postoperační infekce

Vyvarujeme se nedodržení zásad asepse a sterility, špatné operační techniky, nešetrnému chování ke tkáním, aplikací celkových i lokálních antibiotik (můžou být širokospektrá nebo cílená).

Antibiotika se musí používat dlouho a v určité koncentraci, dodržujeme dávkování, zárodky musí být vnímavé na daná antibiotika citlivé, průnik antibiotik je různý.

Antibiotika se špatně dostávají do: kloubů a synoviálních útvarů, do oka a sklivce, do celého cerebrospinálního (mozkomíšního) moku, do kostní dřeně.

Antibiotika vůbec neproniknou do: hematomů, zevních sražnin, abscesů, nekrotické tkáně.

4. Zabránění autmutilace

Každá sutura musí být chráněna tak, aby si ji zvíře nerozhryzalo a nerozškrábalo, je nepříjemná.

Používáme mechanické prostředky - límce, chemické prostředky (analgetika, sedativa).

U ortopedických operací jsou sedativa indikovaná.

5. Krmení a výživa

Výživa je koncentrovaná, bohatá na bílkoviny, nenadýmá, nezpůsobuje plynatost.

Denní dávka tekutin je 60-100ml/kg.

Při operaci trávicího traktu nesmí zvíře pít 48 hod, nesmí žrát 72 hodin, kvůli riziku zanesení infekce do okolních tkání.

Pokud zvíře nežere ani 3. den po operaci - odbourává se glykogen a zvíře hubne. Pak nastává imunosuprese a zvíře je potom náchylné k infekcím.

______________________________________________________________________

Pozn.: Salus aegroti suprema lex. = Blaho nemocného je nejvyšším zákonem.

Narkotizační protokoly

2011-12-10T17:40:00.001+02:00

Pes

Na ataralgezii (která je hojně využívaná) používáme účinné látky:

Xylazin + Ketamin (přípravek Narkamon 5% - 0,1-0,2ml/kg, nebo Narketan 10% - 0,005-0,1ml/kg) - obojí se aplikuje do svalu, délka narkózy se dá prodloužit (použijeme 1/3 výchozí dávky ketaminu) i opakovaně
Medetiomidin (v přípravku Domitor, nebo Cepetor) + Ketamin (Narkamon 5%, nebo Narketan 10%) - pro aplikaci intravenózně jsou minimální dávky (0,02ml/kg), pro aplikaci do svalu jsou maximální dávky (0,04ml/kg)

POZOR!!! Zároveň s těmito látkami neaplikujeme Antisedan!

Pro narkózu použijeme:

Medetonidin (0,02ml/kg intravenózně, 0,04ml/kg do svalu) po nástupu sedace + Propofol (intravenózně 0,15ml/kg) jednorázově nebo do účinku (intravenózně 0,1ml/kg)

- dá se prolongovat až na 3 hod

Kočka

Na ataralgezii užíváme:

Xylazin (0,05ml/kg) + Ketamin (Narkamon 5% - 0,1-0,2ml/kg, nebo Narketan 10% - 0,05-0,1ml/kg)
Medetomidin (0,04ml(kg intravenózně) + Ketamin (Narkamon 5% - 0,1-0,2ml/kg, nebo Narketan 10% - 0,05-0,1ml/kg)

Na narkózu použijeme:

Medetomidin (viz výše) + Propofol (do účinku medetomidinu aplikujeme 0,15ml/kg a dávkou 0,1 přispáváme)

Prase

Pro narkózu použijeme:

Thiopental - je v balení 1g nebo 0,5g, do 1g napíchneme 9ml roztoku NaCl a vznikne mi 10ml roztoku thiopentalu, toto je typická narkóza jak pro prasata, tak pro lidi

Prase, které váží do 50 kg - užijeme 20mg/kg

Prase, které má nad 50kg - užijeme 15mg/kg - to kvůli pomalejšímu metabolismu

Aplikujeme 1/3 ( = 3-4ml) intravenózně, po naskočení dýchání (viz stádia narkózy) pak 1ml/min (přispíme jej tak na dalších 6 min).

Př.: Na 120 kg prase použijeme dávku 15ml/kg. Celková dávka je tedy 1 800mg, naředím 2g do 20ml stříkačky. Jednotřetinová dávka = 6ml (= 600g) se dá použít na přispání, prase nám pak dospává 20 minut.

Na 90 kilové prase použijeme dávku 15mg/kgy. Celková dávka je tedy (15 x 90 =) 1350mg. Naředím tedy 1,5mg thiopentalu. Jedna třetina dávky je (4 x 5ml =) 400 - 500ml, tou můžeme prase ještě přispat na 8 minut.

Kráva

Ataraxie s kombinací s lokální anestezií:

Atropin (1g/kg)

Zákoky prováděné na stojícím zvířeti (lehká sedace) - aplikace do množství 0,5ml 2% xylazinu/100kg je na zklidnění, k tomu použijeme centrální paravertebrální anestezii. Hodí se i infiltrační anestezie v místě řezu.

Zákroky na ležícím zvířeti (hluboká sedace) - aplikace 1,5ml 2% xylazinu/100kg + vysoký epidurál +infiltrace v místě řezu

Kůň

V terénu koně nepovalujeme, běžné šití (víček, hran kastrace) lze provádět na stojícím zvířeti.

Ataralgezie

Sedazine 10% (2ml) X Torbugesic 10% (1,5ml intravenózně) uspí koně cca na 40-50min a provádí se u zákroků na stojícím zvířeti.

Při kastraci hřebce aplikujeme ještě 2x infiltračně až k semennému provazci 25ml 1% Prokainu.

Domosedan (0,1-0,2ml/100kg, to je stejné jako 10% medetomidin) X Torbugesic 10% (1,5ml intravenózně) nebo Narketan (2ml/100kg intravenézně) a provádí se na stojícím zvířeti.
Atropin (1ml/100kg) X Diazepam (1ml) X Xylazin (5ml dvouprocentního/100kg nebo 1ml sedazinu/100kg) X Ketamin (Narkamon 5% -> 5ml/100kg nebo Narketan 10% -> 2ml/100kg). Provádí se na ležícím zvířeti. Dospáváme směsí Xylazinu a Ketaminu v poměru 1:1 v 5ml dávce pro zvíře.

Pozn.: Teoretické hodiny, III. ročník, pod vedením MVDr. Ivana Popelky

Narkóza

2011-12-10T01:51:00.006+02:00

Narkóza je dočasný, reversibilní stav, který je charakteristický dočasnou úplnou nebo neúplnou ztrátou vědomí, povrchových, šlachových a svalových reflexů, je to výrazný stupeň analgezie (=nevnímavost bolesti) při zachování základních vegetativních funkcí (např. dýchání, činnost ♥, tvorba moči...)

Stádia narkózy:

1. Usínání = analgetické - je časově vymezeno od počátku podání narkotika do ztráty vědomí, je velmi krátké

2. Obluzení = excitační - od ztráty vědomí po nástup automatického dýchání, zvíře je velice vnímavé na sluchové a světlné podněty (pozor při podání Thiopentalu může nastat apnoická pauza, která by může trvat max 1 min)

3. Toleranční = chirurgické anestezie - od nástupu automatického dýchání až po zástavu vitálních funkcí z důvodu předávkování

a) Povrchová narkóza - dýchání je hluboké a pravidelné, reflexy a svalový tonus jsou zachovány

b) Hlubší narkóza - dýchání je stále hluboké a pravidelné, mizí svalový tonus a reflexy začínají vyhasínat

c) Hluboká narkóza - dýchání je povrchové, ale dostačující, vymizely reflexy a svalový tonus chybí -- toto je optimální pro vykonávání chirurgických zákroků

d) Nemá název - volně přechází do 4. stádia

Zástava vegetativních funkcí - až smrt

Reflexy

Jejich pořadí při ustupování v narkóze:

Jako první vyhasne reflex víčkový (= palpebrální) - zjistíme to tak, že prstem poklepeme zvířeti na vnitřní stranu koutku pod okem, zvíře nereaguje.

Jako druhý vyhasne rohovkový (= korneální) reflex - zjistíme to tak, že zvířeti prstem poklepeme přímo na bulbus (na oční kouli) konkrétně na rohovku a zvíře nemrkne.

Jako třetí vyhasne reflex zornice - zjistíme to tak, že zvířeti do oka posvítíme, nastane mírná mióza (= ztažení zornice).

Známe ještě jiné reflexy jako je třeba patelární (= čéžkový) nebo Achillovy šlachy, ale ty se používají spíše u lidí.. U zvířat můžeme ještě využít např. análního reflexu - zvíře v hluboké narkóze by nemělo reagovat stažením konečníkové sliznice, pokud ji např. pinzetou štípneme.

Látky používané při celkové anesteziologii

Sedativa (= ataraktika, neuroleptika)
Analgetika
Hypnotika
Narkotika
Parasympatikolytika
Myorelaxantia

Sedativa

Jsou to látky, které mají tlumivý účinek na CNS a výrazně ovlivňují vegetativní funkce, využívají se hlavně ke zklidnění zvířat před trandportem, při provádění nebolestivých zákroků (např. rentgenování, cévkování, vyholení srsti...)

Další využití: k zesílení účinku analgetik, hypnotik anebo narkotik

Dávkování: Domitor, cepetor - (roztok) 0,02 ml/kg intravenózně, 0,04 ml/kg intramuskulárně pro psy i kočky. Medetonidin má jako jediné sedativum účinek také analgetický.

Antidotem (tj. látka, která vyruší účinky) těchto dvou sedativ je Antisedan - ten se dá aplikovat na sedativa ve stejném množství jako sedativum u malých zvířat, u velkých je to 4-5x více než sedativa.

Analgetika

Jsou to takové látky, které potlačují pocit vnímání bolesti (někdy se tomu říká hypoalgezie) nebo navozují stav úplného nevnímání bolesti (analgezie)

Kombinace sedativa a analgetika = atar-alegezie (někdy také neurolept-analgezie nebo ataralgezie), tento stav je charakteristický zklidněním zvířete a potlačením až vymizením vnímání bolesti.

Provádí se u 80% chirurgických zákroků na zvířatech.

Pozn.: Butomidor je analgetikum jak pro velká tak pro malá zvířata

Hypnotika

Dříve se používal u koní chloralhydrát a u malých zvířat Hypnodil (s účinnou látkou Metomidát), ale dnes už se takřka nepoužívá

Narkotika

Vyvolávají stav narkózy, dělíme je na:

a) INHALAČNÍ

- pacient vdechuje rajský plyn (oxid dusný) nebo páry odpařené tekutiny = éter pro narkózy nebo Halotan (účinná látka je asecotan)

b) NEINHALAČNÍ

- ty mohou být barbiturátová nebo nebarbiturátová

- mezi barbiturátová patří: Thiopetal (název léku i účinná látka) = ultrakrátce působící narkotikum (působí max 20-30min), které se užívá pro prasata

Pentobarbital = délepůsobící narkotiku (asi do 1 hod), nejlépe se vstřebává intravenózně (když nemůžeme jej nemůžeme aplikovat přímo do žíly, tak do dutiny břišní).

- mezi nebarbiturátová patří: Propofol 1% (= thiopentan) nebo Diprivan, obojí obsahuje účinnou látku Propofol, což je jemné narkotikum, kterým se dobře řídí narkóza, dá se prolongovat (= prodloužit).

Parasympatikolytika

- tlumí negativní účinky sedativ, analgetik, narkotik i hypnotik na organismus

- působí na úrovni nervu vagu (bloudivého nervu), tlumí jeho účinek

- POZN.: Negativní účinky nervu vagu jsou:

a) snižování srdeční frekvence, může srdce až zastavit

b) nervus sympaticus stahuje hrtan, způsobuje křeče, zvyšuje slinění (je způsobené zvýšenou bronchyální sekrecí hlenu a slin) -> zvíře se může v narkóze udusit

- základním parasympatikolytikem je Atropin - užívá se k premedikaci, dávka u malých zvířat je 0, 05 mg/kg, u koní 1 mg/100 kg.

Myorelaxantia

Jsou to látky, které uvolňují svalový tonus a podle místa působení je rozdělujeme na periferní (působí v místě nervu svalové ploténky) a centrální (v místě CNS).

Mezi periferní myorelaxantia patří Sukcinilcholinjodid - jeho dávkování je 0,02 mg/kg (u 500kg koně užijeme dávku 100mg, to způsobí jeho medikamentózní položení) a mezi centrální parasympatikolytika patří Quajacuran (někdy se píše jako Gvajacuran)

Kdo chce vědět víc, může se podívat na stránky našeho pana doktora Popelky, který nás učil Chirurgii a ortopedii zvířat.

Anestezie

2011-12-10T01:41:00.003+02:00

Rozdělení anestezie

Vysvětlivky:

Epidurální anestezie, je taková, kdy medikamenty aplikujeme do páteřního kanálu, kdežto u paravertebrální vedle obratle.
K infiltrační anestezii patří také zvláštní forma - nitrocévní anestezie
Neúplná anestezie neboli obluzení se používá při cca 80% operací.
Inhalační anestezie - je taková, kdy zvíře (nebo člověk) vdechuje narkotický plyn (např. kysličník dusný) nebo páru narkotizační tekutiny (éter).
Neinhalační anestezie je taková, kdy se narkotizační látka dostává do organismu jinak, než vdechováním, a to enterální (požitím, per os = ústy nebo per rectum= konečníkem) nebo parenterální (mimo trávicí trakt - nitrožilně, nitrotepenně, do svalu, přes kůži nebo sliznici).

Je to dočasné potlačení citlivosti v určité části nebo okrsku těla.

Rozlišujeme tři způsoby, jak provést lokální znecitlivění:

akupunkturou
fyzikálními prostředky - ethylenchloridem (dříve se mu říkalo Kelen, je ve skleněných ampulích ve formě tekutého ledu, odnímá teplotu, ale pozor - je výbušný, těkavý a hořlavý) nebo ledem
chemickými prostředky (= Lokálními anestetiky)

Způsoby místní chemické anestezie

Povrchová - žádné anestetikum nepronikne neporušenou kůží. Povrchové znecitlivění se provádí pouze u otevřených zlomenin, ráně, na spojivku nebo serózu pro znecitlivění třetího víčka, spojivky nebo rohovky pomocí 2% Mezokainovýma očníma kapkama
Infiltrační - se provádí v místě chirurgického řezu, je rychlé (nastupuje do 10min) a spolehlivé (trvá 0,5hod), ale hrozí riziko prosáknutí operačního pole (hlvně svalu a podkoží), pak se rána špatně hojí. Provádíme jej také do zánětem změněných tkání, ale je to bolestivé. Navíc při zánětech hrozí zavlečení zánětu na další místa, proto současně podáváme antibiotika
Nitrocévní - je to zvláštní forma infiltrační anestezie, která s eprovádí u kteréhokoliv zvířete na prstech, kopytech, při bolestivých zákrocích na končetinách.

Postup: na metakarpus dáme škrtidlo (např. Esmarchovo), aplikujeme do žíly např. na spěnce, metakarpu 5-10% Prokain v dávce 20ml. V těch místech (pod škrtitdlem) zvíře ztrácí citlivost. Po sundání škrtidla se anestetikum vyplaví krevní cestou a dojde k návratu citlivosti. Zaškrcujeme maximálně na 2 hodiny! Tohoto se nejčastěji využívá při zjišťování příčiny kulhání.

Svodná - dělíme ji na centrální, kterou můžeme provést dvěma způsoby: paravertebrální - vedle obratle do nervů vystupujících z míchy a epidurální a další formou svodné anestezie je periferní anestezie.

Centrální epidurální anestezie

- prostor mezi 1. a 2. ocasním obratlem se vyholí a dezinfikuje, pak se aplikuje lokální anestetikum - Prokain do 1% = slabá koncentrace, ta jde přímo do CNS.

Vpravení anestetika musí jít velmi snadno, NE NÁSILÍM

Paravertebrální svodná anestezie

-používá se u znecitlivění hlavových nervů - hlavně ty, které inervují roh při odrohování (tento nerv probíhá v místě mezi rohem a jařmovou kostí)

Pozn.: 7. nerv vede do vemene, umrtvujeme tak kraniální (směrem k hlavě) část vemene

- používá se při diagnostice kulhání hlavně u koní - svodné znecitlivění se aplikuje k nervům, ztráta citlivosti je v tom místě, které nerv inervuje = vše pod místem vpichu

- pokud ani při palpaci (pohmatu), adspekci (pohledu) nezjistím přesně co tomu koni je, znecitlivím mu kopyto - pokud přestane kulhat, trauma je v kopytě, pokud ne, znecitlivím výše => spěnka => metacarpus => carpus

- místo se nejdříve musí vyhollit, dezinfikovat, pak se ke každému míšnímu nervu píchne lokální anestetikum (5-10% Prokain v dávce 10-20 ml)

Epidurální svodná anestezie

- anestetikum aplikujeme přímo do míšního kanálu

a) Nízká - vzhledem k hlavě, aplikujeme Prokain 1% tak do 10ml, ta nezasáhne motorické nervy a zvíře neulehne, používá se u skotu a koní.

Působí od ocasu až na přechod hrudní a bederní páteře - znecitlivíme ocas, anus, rectum, zevní pohlavní orgány, kaudální část vemene, u samců kůži šourku.

b) Vysoká - aplikujeme 1%Prokain 30-80 ml, tak zasáhneme i motorické nervy a zvíře ulehne, provádíme pouze u skotu, protože u koní způsobuje křeče. Je to vlastně nízká svodná epidurální anestezie + anestezie kaudální části vemene, břicha po obou stanách

Periferní svodná anestezie

- používá se při znecitlivění hlavových nervů - hlavně toho, který inervuje roh při odrohování (tento nervo probíhá v míste mězi rohem a jařmovou kostí)

Úplnou anestezii můžeme provést několika formami:

Ataraxií

Analgezií

Ataralgezií (asi 80% u malých zvířat)

Myorelaxancí

Hypnózou

Místní anestezie

Je to dočasné potlačení citlivosti v určité části nebo okrsku těla.

Rozlišujeme tři způsoby, jak provést lokální znecitlivění:

· akupunkturou

· fyzikálními prostředky - ethylenchloridem (dříve se mu říkalo Kelen, je ve skleněných ampulích ve formě tekutého ledu, odnímá teplotu, ale pozor - je výbušný, těkavý a hořlavý) nebo ledem

· chemickými prostředky (= Lokálními anestetiky)

1.1.1.1 Způsoby místní chemické anestezie:

a) Povrchová - žádné anestetikum nepronikne neporušenou kůží. Povrchové znecitlivění se provádí pouze u otevřených zlomenin, ráně, na spojivku nebo serózu pro znecitlivění třetího víčka, spojivky nebo rohovky pomocí 2% Mezokainovýma očníma kapkama

b) Infiltrační - se provádí v místě chirurgického řezu, je rychlé (nastupuje do 10min) a spolehlivé (trvá 0,5hod), ale hrozí riziko prosáknutí operačního pole (hlvně svalu a podkoží), pak se rána špatně hojí. Provádíme jej také do zánětem změněných tkání, ale je to bolestivé. Navíc při zánětech hrozí zavlečení zánětu na další místa, proto současně podáváme antibiotika

c) Nitrocévní - je to zvláštní forma infiltrační anestezie, která s eprovádí u kteréhokoliv zvířete na prstech, kopytech, při bolestivých zákrocích na končetinách.
Postup: na metakarpus dáme škrtidlo (Esmarchovo škrtidlo), aplikujeme do žíly např. na spěnce, metakarpu 5 - 10% Prokain v dávce 20ml. V těch místech (pod škrtitdlem) zvíře ztrácí citlivost. Po sundání škrtidla se anestetikum vyplaví krevní cestou a dojde k návratu citlivosti. Zaškrcujeme maximálně na 2 hodiny! Tohoto se nejčastěji využívá při zjišťování příčiny kulhání.

d) Svodná - dělíme ji na centrální, kterou můžeme provést dvěma způsoby: paravertebrální - vedle obratle do nervů vystupujících z míchy a epidurální a další formou svodné anestezie je periferní anestezie.

1.1.2 Centrální epidurální anestezie

- prostor mezi 1. a 2. ocasním obratlem se vyholí a dezinfikuje, pak se aplikuje lokální anestetikum - Prokain do 1% = slabá koncentrace, ta jde přímo do CNS.

Vpravení anestetika musí jít velmi snadno, NE NÁSILÍM

1.1.2.1 Paravertebrální svodná anestezie

-používá se u znecitlivění hlavových nervů - hlavně ty, které inervují roh při odrohování (tento nerv probíhá v místě mezi rohem a jařmovou kostí)

Pozn.: 7. nerv vede do vemene, umrtvujeme tak kraniální (směrem k hlavě) část vemene

- používá se při diagnostice kulhání hlavně u koní - svodné znecitlivění se aplikuje k nervům, ztráta citlivosti je v tom místě, které nerv inervuje = vše pod místem vpichu

- místo se nejdříve musí vyholit, dezinfikovat, pak se ke každému míšnímu nervu píchne lokální anestetikum (5-10% Prokain v dávce 10-20 ml)

1.1.2.2 Epidurální svodná anestezie

- anestetikum aplikujeme přímo do míšního kanálu

a) Nízká - vzhledem k hlavě, aplikujeme Prokain 1% tak do 10ml, ta nezasáhne motorické nervy a zvíře neulehne, používá se u skotu a koní.

Působí od ocasu až na přechod hrudní a bederní páteře - znecitlivíme ocas, anus, rectum, zevní pohlavní orgány, kaudální část vemene, u samců kůži šourku.

1.1.3 Periferní svodná anestezie

- používá se při znecitlivění hlavových nervů - hlavně toho, který inervuje roh při odrohování (tento nerv probíhá v místě mezi rohem a jařmovou kostí)

Oběhový systém, traumata CNS a míchy

2011-12-10T00:33:00.001+02:00

Oběhový systém

- první pomoc, když neslyším srdeční ozvy, léky, nahrazování krve, zástava krvácení i pomocí léků

Krevní ztráty:

a) Lehká: do 10% z celkového objemu krve – organismus se s ní vyrovná sám

b) Střední: 10-30% z celkového objemu krve -organismus se s ní vyrovná sám případně s pomocí

c) Těžká: nad 30% z celkového objemu krve – organismus se s takovou ztrátou krve bez pomoci nevypořádá

Traumata centrální nervové soustavy a míchy

- nepodávat analgetika!!!, podávat sedativa

- při jakémkoli traumatu (např. edému mozku) podávat kortikoidy (např. Dexamethazon – antienemická dávka je 48mg/1kg/8hod, protišoková dávka je 2mg/1kg/24hod), silná diuretika (např. roztok 20°Manitolu – 5mg/1kg)

- edém mozku může detekovat třeba zornice (kontralaterární midriáza - zornice je rozšířená, mióza – zornice je zúžená)

Chirurgický pacient

2011-12-10T00:11:00.001+02:00

in omnia paratus

Cílem vyšetření chirurgických i jiných pacientů je na základě klinických, laboratorních, chemických, ale i přístrojových metod (SONO, RTG, …) rozpoznat základní onemocnění či trauma a stanovit diagnózu.

1. Nacionále (údaje o zvířeti): jméno, plemeno, věk, zbarvení, pohlaví, zvláštní znaky a nacionále o majiteli

2. Anamnéza (předchorobí): ustájení zvířete, má alergie?, citlivost na léky, kolik zvířat má stejné příznaky, jak dlouho už je mají, základní fyzické projevy, co bylo se zvířetem doteď prováděno, kde, jaký byl výsledek, bylo už zvíře v minulosti léčeno, jak a čím, s jakými výsledky, …

3. Status praesens (současný zdravotní stav) – zde vyšetřujeme:

· výživový stav, trias (dech, tep, teplota)

· kůže, viditelné sliznice (spojivka, dutina nosní, bukulární sliznice, sliznice poševní, předkožky, recta)

· odchylky:

- hyperémie (překrvení)

- anemie (světlá, porcelánová, bílá sliznice – nedostatečné krvení

- cyanotická (modrá) barva sliznice – nedostatečné okysličení

- nekrotická (černá) – odumřelá tkáň, pozor na tmavý pigment)

- ikterická (žlutá) – signalizuje rozpad červených krvinek, nedostatečnou funkci jater

· CRT (capilary refill time) = doba naplnění kapilár, nemělo by být větší než 2s

· lymfatické uzliny (zvětšené?)

· Oběhový systém – srdce vyšetřujeme fonendoskopem, příp. natáčíme EKG

· dýchací systém – fonendoskopem

· trávící systém kontrolujeme hlavně z hlediska naplněnosti (zácpa, neprůchodnost střev, cizí tělesa, …)

· nervový, urogenitální a pohybový systém – pokud se to týká chirurgického onemocnění či traumatu

4. Status praesens chirurgicus (současný chirurgický stav zvířete)

Konkrétní vyšetření daného chirurgického problému:

a) Klinické vyšetření - mezi základní klinické vyšetření patří:

- adspekce (pohledem) – zbarvení, porucha funkce, tvar, velikost, ohraničenost, lokalita

- palpace (pohmatem) – konzistence (tuhá, rozbředlá), otok, teplota, projevy zánětu

- fluktuace (přelévání) – pohmat s poslechem

- krepitace - pohmat s poslechem, je patrný u fraktur, kdy o sebe třou úlomky zlomeniny

- bolestivost – mladí jsou vnímavější k bolesti než staří, nejvíce jsou vnímavé kočky, nejméně prasat, u psů je míra bolestivosti různá

- perkuse (poklep) – většinou se tak vyšetřují plíce, naplnění orgánů vzduchem, zvuk může být jasný, dutý, zastřený – poukazuje na přítomnost tekutiny v dutině

- auskultace (poslech) – můžeme např. zjistit střevní peristaltiku tam, kde se normálně nevyskytuje (např. u brániční kýly)

- punkce (napíchnutí) – výtok, který při můžeme napunktovat je buď exudát (zánětlivého původu, velká hustota, obsahuje velké množství buněk, zakalený, jinak výpotek) nebo transudát (nezánětlivého původu, ojedinělý obsah buněk, nebývá zakalený, jinak propotek)

b) Rektální vyšetření – v případech zažívacích onemocnění

c) Endoskopie – endoskop je optický přístroj na prohlížení jícnu, žaludku, močového měchýře, tlustého střeva a jiných dutých struktur

d) Speciální vyšetření – SONO, RTG, magnetická rezonance, počítačová tomografie, laboratorní vyšetření krve, moče, liquoru (mozkomíšního moku)

e) Biochemické vyšetření krve – na obsah kreatininu, Ca, K, P, Na, Fe, bílkovin, glykémie, tři základní jaterní enzymy (ALT, AST, ALP)

Krevní obraz – počet erytrocytů a leukocytů, stanovení hemoglobinu, hematokritu, množství trombocytů, diferenciál (neboli leukogram – procentuální zastoupení jednotlivých druhů leukocytů v krvi)

Chirurgický pacient po úraze

Pacienta po úraze vyšetřujeme rychle, cíleně a systematicky. Nejčastější úhyny jsou po traumatech hlavy, hrudníku a šoku. Pokud je pacient v bezvědomí (mdlobě), nelze klinicky určit, zda se jedná o šok nebo kolaps.

1. Anamnéza – zjistíme o průběhu a době trvání onemocnění nebo úrazu, použitých medikamentech, kdy a jak se to stalo, jak je to dlouho, co se s tím provádělo, atd…

2. První vyšetření – během pár minut musíme klinicky zjistit, jestli je pacient v bezprostředním ohrožení života či není, jestli potřebuje bez odkladu speciální zákrok, jestli má zachovány základní vitální funkce, musíme zjistit a rozhodnout jestli po domluvě s majitelem by bylo možné zvíře utratit (v případě třeba polytraumatického pacienta), musíme informovat majitele o stavu zvířete a jeho prognóze, jestli zbývá čas na klasické klinické vyšetření nebo je nutné jednat přímo (např. při tepenné krvácení)

Prvně zajišťujeme (v této posloupnosti):

1. Dýchání a dýchací soustavu

2. Oběhovou soustavu a činnost srdce

3. Traumata CNS (centrální nervové soustavy) a míchy

4. fraktury, rány a ostatní poranění

_______________________________________________________________________________

Pozn.: In omnia paratus. = Připraven na vše.

VFU - Ostatní články

2011-12-09T22:23:00.002+02:00

Biologie a genetika:
Genetické křížení Drosophila melanogaster (drosophilidae)
Vznik replikativního ribozymového hypercyklu - replikátoru
Nebuněčné formy života - viry
Definice života, charakteristiky a základní předpoklady existence ŽS (tok látek, energie, informace)

Maso

2011-12-09T22:10:00.001+02:00

Masem se z potravinářského hlediska myslí kosterní svalovina včetně cév, šlach, mízních uzlin, mezisvalového tuku, nebo-li jsou to všechny části těl zvířat určených k výživě lidí
- získává se porážením jatečných zvířat na jatkách, v domácnostech a nebo lovem
- při porážení získáváme také vedlejší živočišné produkty (jatečné deriváty), což jsou velmi cenné suroviny pro zpracovatelský průmysl např.: kožedělný, kožešnický, galanterní, farmakologický,...

- je to např. krev, kosti, střeva, kůže, žlázy s vnitřní sekrecí, rohy, paznechty, kopyta, žíně, chlupy, štětiny, peří, konfiskáty (- části těl zvířat, které se u zvířat zabavují a neslouží k výživě lidí), oči, ušní výkroj, odřezky konečníku, mandle,...

Maso je nenahraditelným zdrojem esenciálních aminokyselin: valin, leucin, izoleucin, metionin, histidin, treonin, triptofan, arginin, fenilalanin, lyzin, tedy aminokyselin, které si člověk neumí syntetizovat a je nutné je dodávat potravou.

Jatečná zvířata jsou ze zákona konkretizována jako skot, prasata, drůbež (hrabavá i vodní), telata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, lovná zvěř, ryby, měkkýši, obojživelníci, korýši

Druhy masa

Hovězí

- kvallita masa se mění v závislosti na plemeni, stáří, typu výkrmu, prostoupení tukem = MRAMOROVÁNÍ MASA,...
- chuťově přijatelnější je maso nepříliš netučné (libové)
- barva tmavá červená - čím je zvíře starší, tím je maso tmavší a tužší
- nejlibovější je maso mladých býků, nejtučnější maso kastrátů - volů, nejlepší maso je z jalovic
- nejcennější části hovězího masa jsou: svíčková (= panenka), roštěnec, kýta, některé části plece
DROBY = játra, srdce, jazyk, ledviny, plíce, předžaludky ( z nich jsou držťky), varlata, vemeno

maso výsekové = určené k prodeji přímo spotřebiteli

maso výrobní = určeno k výrobě masných výrobků, zde se může kombinovat s jinými druhy masa

- maso se konzervuje - mražením, nejvíce do -18°C a méně

Telecí

- je to maso porážených telat do váhy 150kg nad 8 týdnů- barva: světle růžová, má nízký obsah tuku-> vhodné pro diety, obsahuje vysoké procento vody, používá se pro přímý konzum nikoliv do výrobků

Vepřové
= maso prasat porážených na jatkách nebo v domácnostech, kvalitní jsou kusy mladší do 100kg - říká se jim ŠUNKOVÁ PRASATA, u nás se kanečci kastrují (to kvůli charakteristickému pohlavnímu pachu, vykastrováním tento pach ztrácejí)
Kryptorchid = vykastrovaný kanec, kterému nesestoupilo varle, nebo se to varle zapomnělo vykastrovat, je nepoužitelný pro výživu lidí (kvůli tomu pohlavnímu pachu)
- používá se ke kulinářské úpravě nebo do masných výrobků
- využití derivátů - kůže, štětiny, žlázy s vnitřní sekrecí
- barva masa je růžová

Skopové
= maso porážených bahnic, skopců a beranů, jehňat
- jehněčí brojleři = jehňata do stáří 12 měsíců
- skopový lůj je nažloutlý, velmi rychle tuhne
- nejkvalitnější maso je maso malých jehniček a skopců

mladé maso - je určeno pro přímou spotřebu

starší maso - je určeno do výrobků (myšleno podle stáří zvířete, ze kterého maso pochází, ne masa samotného)
- typický zápach masa způsobuje LANOLIN
- kozí maso má podobné vlastnosti

Koňské

- má tmavou červenou barvu
- koňský tuk se nazývá koňské sádlo, je poměrně řídký
- maso je velmi podobné hovězímu, ale je výrazně sladší (díky vysokému obsahu glykogenu)
- u nás se přímo nekonzumuje, ale zpracovává se do výrobků
- maso se povinně kontroluje na Svalovce stočeného (Trichinella spiralis)

Drůběží maso

- především kuřecí a krutí
- je světle růžové, má nízký obsah tuku, je velmi libové, kuřecí zároveň s krutím patří mezi dietní masa
- krutí maso má minimální množství cholesterolu
- pštrosí maso je světlé a nemá cholesterol téměř žádný
- holubí maso je jemné, obsahuje minimální množství tuku a cca 22% bílkovin
- kachní/husí - je tmavší a tučnější

Ryby

- maso je velmi lehce stravitelné, má vysoký obsah bílkovin, bohatý zdroj minerálů (hlavně jód, vápník, fosfor, ...) a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K)
- podle obsahu tuku je dělíme na tučné a hubené a podle původu na mořské a sladkovodní

- konzumuje se svalovina, jikry, mlíčí, játra
- má specifický zápach
- při zpracování vzniká až 50% odpadu - ten se většinou zužitkuje do výroby krmiv
- dovážíme: čerstvé (pozor, velké nebezpečí zkažení), mražené, ledované a solené

Zvěřina

- podmínka pro konzumaci je odlov povoleným způsobem= odstřel, odchyt, odchyt dravci
- má vysokou biologickou hodnotu a specifické vlastnosti- je velmi aromatické, má vysoký obsah minerálních látek, je mnohem tmavší než u hospodářských zvířat (to kvůli tomu, že má více krve díky volnému pohybu v přírodě), má nízký obsah tuku, chutnější je maso mladé zvěřiny

Faktory ovlivňující kvalitu masa

Intravitální vlivy- jsou to vlivy, které působí za života zvířete, je to např.: druh zvířete, plemeno, pohlaví, věk, vliv výživy, způsob chovu, vliv léků, vliv přepravy a zacházení se zvířaty před porážkou včetně způsobu omračování
Postmortální vlivy - jsou to vlivy, které působí po smrti zvířete, např.: skladování, konzervace, úroveň vykrvení a rychlost vykolení = eviscerace (vyjmutí orgánů) - kvůli přenosu bakterií ze střev do masa a orgánů (většinou je to po 30 minutách od omráčení)

NEporážíme unavená zvířata - dochází ke špatnému zrání masa.

Vznik replikativního ribozymového hypercyklu - replikátoru

2011-11-12T23:59:00.002+02:00

Prebiotické podmínky

V prebiotických podmínkách vznikala tzv. kondenzační činidla a první jednoduché organické látky. Jejich kondenzací vznikly AK. Mezi AK vznikly peptidové vazby a proto se mohly začít tvořit první proteiny a NK.

Říše RNA

Říše DNA je stav prebiotického prostředí, ve kterém vznikaly molekuly RNA s katalytickou schopností a ribozymy.

Za účasti katalizátoru montmorillonitu se začaly syntetyzovat oligoribonukleotidy s autokatalickou schopností a z těch se pak vytvořila intronová RNA. Intronová RNA se částečně štěpila a částečně katalyzovala své štepení. Tak vznikla autoreplikující se RNA s katalickými vlastnostmi, tedy ribozym. To byl rozhodující krok pro vznik života.

Replikace ribozymů byla často chybná, a tak mohly vznikat nové molekuly RNA.

Říše ribonukleoproteinových komplexů

Komplexy ribozomů se postupně začaly komplikovat až vznikly první molekuly prvotních _tRNA, které byly schopné přenášet aktivované AK. Vznikly také první ribozymové podjednotky, ty zřejmě fungovaly jako vazebný povrch pro molekuly aa-tRNA a zároveň také jako katalyzátor syntézy proteinů.

Krátký polyribonukleotid pak plnil funkci jako matrice, ke které se komplementárně vázaly prvotní molekuly aa-_tRNA.

aa-_tRNA je tořena polynukleotidovým řetězcem ve tvaru U a vázala se na protoribozom. Protoribozom spolu s RNA-replikázou byl pak součástí tzv. prvotního nukleoproteinového translačního systému. Pro stabilizaci se u něj vytvořila membrána, oddělila tak soustavu od okolního prostředí a umožnila přesný překlad sekvence RNA. Tak vznikl replikativní ribozymový hypercyklus, jinými slovy replikátor. Což byla první živá soustava, tzv. probiont (nebo eobiont).

Říše DNA

Probiont vznikl integrací proteosyntézy do ribozymového systému, tím také vznikl DNA genom specializovaný na uchování a přenos genetické informace.

DNA je stabilnější a replikuje se přesněji než RNA i než dvouřetězcová RNA. Dvouřetězcová RNA vznikla na přelomu říší RNP a RNA, hůře podléhala štěpení než RNA a případné chyby se mohly neutralizovat druhým nepoškozeným řetězcem.

Codex alimentarius

2011-11-08T23:41:00.004+02:00

Deset zlatých pravidel k zabezpečení nezávadnosti potravin především při přípravě stravy v domácnostech:

1. Vybírat a nakupovat potraviny zdravotně nezávadné

2.       Dbát na dokonalé provaření potravin: 70° po dobu 10 min – bezpečná kombinace, běžně platná
- 80° po 20 min – podle EU, doporučuje se
3.       Konzumace stravy ihned po uvaření
4.       Uvařenou stravu můžeš po určitou dobu uchovávat v ledničce
5.       Důkladně ohřívej 1x uvařené potraviny
6.       Zabraň styku syrové potraviny s už uvařenou
7.       Umývej si ruce před začátkem přípravy a při jakémkoli přerušení kuchyňské práce
8.       Udržuj kuchyňské zařízení v dokonalé čistotě
9.       Ochraň potraviny před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty
10.   Při přípravě potravin používej kvalitní pitnou vodu, pokud není kvalitní, převař ji

Potraviny a suroviny živočišného původu (PSŽP)

2011-11-08T23:26:00.001+02:00

Živočišné produkty

- maso, mléko, vejce, med, ryby, zvěřina

Zákony a předpisy, které platí pro vykonávání dozoru nad potravinami

Základní pojmy:Technologie = soubor operací a postupů, které se užívají při přípravě potravin, cílem je, aby potraviny byly bezpečné
Bezpečné potraviny - zahrnuje zdravotní a hygienickou nezávaznost a také biologickou hodnotu potravin
Zdravotně nezávadná potravina - neobsahuje žádné látky, které by způsobily onemocnění konzumenta, tozn. biologické činitele (mikroorganismy, biotoxiny, viry, priony, parazity), chemické činitele, težké kovy (Pb, Hg, Cd,...), fyzikální činitele (radioaktivní lázky, mechanická znečištění)
Hygienická nezávadnost - tozn. že potravina je vyrobena, připravena přesně podle technologických norem
Biologická hodnota - je dána obsahem jednotlivých živin a dalších látek využitelných pro člověka

Pozn.: Barviva E 102, E 104, E 110, , E 122, E 124 a E 129, která se přidávají do potravin mohou mít špatný vliv na děti. Jsou dávány do souvislosti s jejich hyperaktivitou. Solidní potravinářské firmy je nahrazují přírodními barvivy.

Nejdůležitější zákon týkajících se potravin:
Zákon o potravinách a tabákových výrobcích - 110/1997: vyplývá z něj, že kvalitu potravin u nás garantuje stát a státní dozor nad potravinami vykonávají určité organizace:

1. Orgány ochrany veřejného zdraví (OOVZ) = zdravotní ústavy a hygienockoepidemiologické stanice
- vykonávají dozor v zařízení hromadného stravování, řeší hromadné onemocnění z potravin

2. Veterinárně-hygienická služba (VHS) - vykonává Veterinárněhygienický dozor (VHD) při:
a) výrobě, skladování, přepravě, dovozu, vývozu PSŽP
b) při prodeji v tržnicích a tržištích a v prodejních úsecích, kde dochází k úpravě těchto potravin

3. Státní zěmědělská a potravinářská inspekce (SZPI) - vykonává dozor při výrobě, zpracování, skladování, přepravě, dovozu, vývozu PSŽP a rostlinného původu a tabákové výrobky

4. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZUS) - vykonává dozor nad klasifikací jatečných zvířat
(klasifikací se myslí zařazení do tříd jakosti)

5. Česká obchodní inspekce (ČOI)

Mezinárodní světové organizace
WHO = Světová zdravotnická organizace
- založena roku 1948 v Ženevě
- zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva Země, má za úkol dosahovat maximální úrovně zdraví jednotlivých národů

FAO = Mezinárodní agentura pro výživu a zemědělství
- založena roku 945 v Římě
- zvyšuje úroveň výživy a zlepšuje životní úroveň obecně, především u venkovského obyvatelstva v rozvojových zemích

VHD (Veterinárn-hygienický dozor)

a) Preventivní - vyjadřuje se už k projektům nových potravinářských závodů a k jejich umístění, projektuje novou dokumentaci podniků, vyjadřuje se také při zavádění nových technologií, při změně sortimentu
b) Běžný- soustavný, namátkový a cílený, kontrolování a dodržování veškerých norem během výroby nebo prodeje apod.
dělíme jej na:

Soustavný - celý proces výroby fyzicky kontroluje nepřetržitě pracovník SVS (na jatkách, mlékárnách, ...)
Namátkový - mmj. v prodejnách
Cílený - provádí se při zjištění konkrétních závad

1. Chirurgie obecně

2011-11-08T22:51:00.004+02:00

Dělení chirurgie:

· Obecná chirurgie – se zabývá rozvojem a průběhem nemocí obecně

- používají se obecné mechanismy uzdravování

· Speciální chirurgie – řeší konkrétní chirurgické onemocnění určité orgánové soustavy, daného druhu a kategorie zvířete

- řeší konkrétní chirurgický úkon (tzn. „jak budu operovat“)

- má různé podoby, např.: RTG (rentgenologie), diagnostika vnitřních onemocnění a traumat, ophtalmologie (nemoci oka), anesteziologie (nauka o místním nebo celkovém znecitlivění a narkóze, uspání, obluzení či hypnóze), ortopedie (vady pohybového aparátu: kosti, klouby, onemocnění páteře, …)

- pozn. chondrodistrofická plemena = jsou náchylné k vysychání chrupavekk, hlavně na páteři (např. jezevčík, beagle, baset, …)

Rozdělení operací:

a) Léčebné – úkolem je uzdravit zvíře a vrátit ho k původnímu stavu

Ø odkladné – lze je naplánovat, pacient není přímo ohrožený na životě, např. nádor na mléčné žláze, břišní kýla (pokud obsah kýlního vaku neblokuje ostatní orgány), ruptura zkříženého vazu u psů, ortopedická onemocnění

Ø neodkladné – nelze je naplánovat, pacient je přímo ohrožený na životě a odklad nesnese, např. císařský řez, torze žaludku, krvácení (hlavně z tepny a krvácení do velkých tělních dutin), autoúrazy

b) Ekonomické – operujeme zdravé zvíře za cílem zlepšit kvalitu živočišných produktů, zlepšení konverze (využití) živin, zamezení poškození technologií, pro lepší přírůstky, např. kastrace HZ, dekornuace (odrohování), …
c) Kosmetické – např. odstranění bradavic, kupírování ocásků, …
d) Diagnostické – pokud nejsme schopni stanovit diagnózu, můžeme se dovnitř pacienta
e) Plastické – např. transplantace kůže na místa s velkou kožní ztrátou kvůli příliš dlouhému hojení vzniklého defektu (např. při popálení, omrznutí, úrazu elektrickým proudem, poleptáním)
f) Pokusné – používají se hlavně kvůli humánní medicíně
g) Aseptické – je zachován nejvyšší stupeň čistoty, provádí se jen v několika málo zařízeních, protože je zde nutná ventilace vzduchu, místnost je bez oken, funguje zde hygienická smyčka (umytí před vstupem, oblékání se do sterilního, pak až operace)
h) Septické – z operačního prostředí se může do rány dostat etiologický agens způsobující onemocnění (viry, bakterie, …) a rána se následně může zanítit nebo zhnisat

· Krvavé – používáme ostré nástroje, dochází k (radikálnímu) řezu, teče krev
· Konzervativní – nekrvavé, paliativní

2. Trávicí ústrojí

2011-11-08T22:48:00.000+02:00

Trávicí ústrojí zvířat

Poznámky:

* Carnivora (masožravci), nepřežvýkaví X Ruminantia (přežvýkavci) => Car mají výrazně kratší tenké střevo (intestinum tenue) a mají menší slepé střevo (intestinum caecum) než Ru
* pokud Eq (Equus Caballus = kůň) zvrací, má rupturu žaludku, normálně koně nemohou zvracet, poněvadž mají ústí žaludku zúžené

Dutina ústní
- poranění sliznice dutiny ústní (cavum oris) vytváří predispozici (podmínky) pro vznik infekčního onemocnění

Příznaky poranění:
- zvýšená salivace (= slinění), snížený příjem potravin, hnilobný zápach (poranění sliznice jazyka, dásně, horního patra)
- při nálezu aftů, vřídků, celkové postižení zvířete (vyrážky, horečka, zvýšený tep)-> infekční onemocnění

Terapie:
- drobná poranění se léčí dobře, pokud není oslabená imunita zvířete, sliny mají baktericidní účinky

- vysoký bazální metabolismus (je hlavně u malých zvířat) podporuje hojení = čím menší zvíře, tím rychleji se hojí poranění a naopak tím rychleji se projevuje onemocnění, horečky, dehydratace atd. (hlavně u ptáků)
- při komplikovanějším poranění použijeme dezinfekční přípravky
- při velmi komplikovaném poranění (už i hniloba) nasadíme příslušná antibiotika

Zuby
- záleží na druhu zvířete (většinou u Can = Canis familiaris, Eq, u hlodavců)

Příčiny:
- např. : vrozená vada chrupu (* mléčná stolička u psa NEEXISTUJE!), nedostatek vitamínů a minerálů v krmivu při růstu (např. nadbytek P - fosforu, nedostatek Ca - vápníku)

Prevence - terapie:
- v první řadě odstraníme příčinu - např. doplníme vitamíny a minerální látky, ubereme P, přidáme Ca...

při deformaci, kazu, naštípnutí zubu -> ošetřujeme chirurgicky

Zánět dutini ústní
- může to být primární => samostatné onemocnění, nebo sekundární => v důsledku jiného celkového onemocnění (např. slintavka, kulhavka)

Příznaky:
- snížení příjmu potravy, zrudnutí sliznice, zvýšená salivace, při těžké formě-> puchýře, pablány, eroze, vředy, rozpad sliznice-> značná bolestivost, smrad, odmítání potravy

Diagnóza:
- na základě klinických příznaků (to co vidíme, to co nahmatáme, to co slyšíme...), po posouzení krmiva, technologie krmení

Ucpání jícnu
- často u Bo (bovis aries = skot), Can, příp.u pštrosa
- může dojít k nadmutí žaludku, předžaludku, který začne tlačit na okolní orgány (např. na bránici)

Příčiny:
- nevhodná sousta, která zůstanou v jícnu, nepřiměřená velikost krmiva, atd...

Rozlišujeme ucpání jícnu:

a) částečné - může vzniknout zánět
b) úplné ucpání jícnu- zvíře se nafoukne (nadme), vznik otoku, následně vznik zánětu, porucha krevního oběhu v důsledku otoku -> až vznik nekrózy (odúmrť sliznice)

Příznaky:
- Salivace, zvíře přestane žrát a pít, vykašlává, nafukuje se (u přežvýkavců levá polovina = krajina bachoru), nahmatáme cizí těleso v jícnu, může následovat kolaps a pak úhyn zvířete

Diagnóza:
- na základě klinického vyšetření, anamnéza (veškeré zjištěné informace) žrádla, pokud máme podezření na obturace (ucpání) jícnu, ověříme jej sondou

Terapie:
- Odstraníme těleso z jícnu - pokud je to mladý proces + těleso je v první třetině jícnu -> rozvěračem upevníme čelisti (aby nás zvíře nekouslo) a vytáhneme jej rukou případně nějakým pomocným nástrojem tak, abychom neporanili zvíře
- pokud je těleso dál v jícnu -> zatlačíme jej sondou hlouběji, ale opatrně
sondou můžeme těleso i rozřezat, nebo i chirurgickým zákrokem v narkóze
- ve výjmečném případě trokarujeme

Prevence:
- dodržovat skladbu krmiva ve vhodných soustech

Auktní tympanie (= nadmutí) bachoru u přežvýkavců
- s tympanií se můžeme setkat i u králíků
- má rychlý vznik a bouřlivý průběh, je třeba velmi rychle a správně jednat

Příčiny:
- velké množství plesnivého, zapařeného, zkvašeného krmiva, krmiva z vysokým obsahem dusitanů-> většinou glycidové krmivo, zbytky ovoce, namrzlé krmivo, ucpání jícnu, přemnožení bakteríí v bachoru...

Rozlišujeme:

a) plynovou
b) pěnovou tympanii - tu způsobuje nevhodné krmivo s jemnou strukturou a plyny nahromaděné v bachoru, dochází k pozastavení nebo zastavení trávicího metabolismu, protože hnilobné bakterie se pomnoží, ale bachorové bakterie, které pomáhají přežvýkavcům trávit odumřou, tím pádem zvířata netráví a my nemůžeme slyšet šelesty bachoru

Projevy:
- se objevují zhruba po třech hodinách, zvířata jsou neklidná, bučí, výrazně se projevuje zvětšení levé strany břicha (tam je uložen bachor), vypouklá levá hladová jáma (přirozená vpadlina před křížovou pánevní kostí, trojúhelníkovitého tvaru), fonendoskopem neslyšíme bachorové rotace, zvíře má dýchací a oběhové potíže, cyanóza sliznic (namodralé zbarvení projevující se po neokysličení tkáně), zrychlený tep, srdce pracuje rychle, ale povrchně, zvíře má křeče, pak nastane bezvědomí, posléze smrt

Diagnóza:
- klinické příznaky, vyšetření bachorového obsahu, anamnéza a vyšetření krmiva

Terapie:
- Musí být velmi rychlá. Nejdříve zjistíme typ tympanie - zavedeme sondu do bachoru, plyn upustíme, ale pěnu ne. V případě pěnové tympanie použijeme nálev (dříve Pretympan) dnes (myslím) Tympanol, v podstatě je to silikonový odpěnovač. Dále aplikujeme živočišné uhlí, můžeme použít i rostlinný olej.
Zabráníme dalšímu kvasení aplikací antibiotik (penicilin, streptomycin) do bachoru ve formě nálevu pomocí sondy nebo dlouhé jehly do levé hladové jámy (regio fosae sinister) injekčně. Dbáme na to, aby byl rozpustný ve vodě.
Po odeznění antibiotik musíme obnovit bachorovou kulturu, aby postižený skot mohl už normálně trávit. Sondou vytáhneme z bachoru zdravého zvířete cca 5 l (nebojte se, objem bachoru dospělé krávy je 100 - 120 litrů) a tím samým způsobem aplikujeme do bachoru nemocného zvířete.
Antibiotika Ru nikdy nepodáváme per os (ústy!!!) pokud chceme zastavit kvašení bachoru.

Trokádování
- použijeme pouze u plynové tympanie při hromadném onemocnění, je to až ta poslední možnost, která nám zbývá k záchraně zvířat, protože při něm dochází k zánětům pobřišnice a infekcím.

Prevence:
- Vyvarujeme se dietetických chyb: krmíme čerstvým zeleným krmivem, ne zapařeným, zmrzlým, shnilým apod.

Poruchy funkce předžaludků (hlavně bachoru)
- Jednoduché indigesce (= nechutenství): vznikají při změně krmné dávky, při snížené aktivitě bachoru, při nevhodné fyzikální struktuře krmiva.

Těžké bachorové disfunkce
a) Alkalóza bachorového obsahu
- chronické nebo akutní onemocnění alimentárního (z potravy) původu. Pokud se neléčí, dochází k hnilobě bachorového obsahu.
Příčiny: zkrmování krmiva s vysokým podílem bílkovin a nízkým podílem sacharidů (=> vysoké množství dusíkatých látek a nízká energie).

Příznaky: Přestane žrát a dojit, zvířata často leží, trpí částečnou parézou (ochrnutím) končetin, motorika předžaludků je zastavená, tympanie zcela nejasného původu, smradlavé průjmy, největší změny v bachorové tekutině (pH je normálně neutrální, ale u alkalózy se zvyšuje na asi 8), dochází k vymizení přirozené mikroflóry, tekutina smrdí po čpavku a má hnědozelenou barvu.

Diagnóza: analýza krmné dávky, klinické příznaky, vyšetření bachorové tekutiny

Terapie: změna krmné dávky!, provést neutrallizaci bachor. obsahu (zředěným octem, kyselinou mléčnou, mravenčí...), podávání minerálních látek - Ca, Mg, P (per os), v horším případě injekčně s kombinací glukózy a ochranná léčba jater. Nasadit dietu a klidový stav.

Prevence: nezávadné krmení

b) Hniloba bachorového obsahu
Vzniká neléčením alkalózy. Je to těžká bachorová disfunkce alimentárního původu. Problematické hlavně u samců skotu.

Příčiny: viz alkalóza

Příznaky: jsou vleklé, snížená případně střídavá frekvence krmení, výrazné snížení užitkovosti, nechutenství, vznik tympanie pěnového typu, má oběhové a dýchací potíže, vznikají křeče, částečné ochrnutí, motorika předžaludků zmizela nebo je zpomalená, průjmy, tekutina předžaludků je hnědozelená (khaki), silně zapáchá, pH je značně vysoké (8,7), žádní nálevníci v bachorové tekutině, ale převládají hnilobné bakterie místo standartních

Diagnóza: na základě klinických příznaků, vyšetření krmiva, vyšetření bachorové tekutiny

Terapie: okamžitě vysadit krmení, případně napájení. Aplikace antibiotik (až 10g streptomycinu injekčně, nebo peroxid vodíku), výplach žaludku, napustit bachorovou tekutinu ze zdravého zvířete.

c) Acidóza
Alimentárního původu, akutní-subakutní nebo chronický průběh (čím těžší acidóza, tím rychlejší průběh).

Charakteristika: těžké poruchy trávení, může postihnout všechny Ru ve stádě.

Příčina: Nadměrné množství lehce zkvasitelných sacharidů v krmné dávce (třeba když kráva uteče do sadu na hrušky, při zkrmování šrotu, melasy...)

Průběh: podle různých druhů kvašení : alkoholové, mléčné, octové (ze zelených siláží)-> pH klesá pod 6, to znamená zničení bachorové mikroflóry a tvorba plynu. Pak je nefunkční motorika předžaludků a dochází ke kvašení potravy.

Příznaky:

Těžký stupeň - do 12 hod, akutní -> kóma, značné oběhové a dýchací potíže, exitus
Střední stupeň - do 12-24 hod, subakutní-> zvíře přestane žrát, ztratí dojivost, má průjmy (jsou krvavé a páchnou, obsahují cáry sliznice střev), zvíře je malátné, potácí se (= ataxie), ulehne, má nefunkční bachor, nejdříve zrychlená motorika střev a pak náhlé zastavení.
Lehký stupeň - chronický stav, zvíře chudne, málo žere, nedojí

Diagnóza: Vyšetření bachorové tekutiny (má výrazně nižší pH - pod 5,5, zapáchá, barva šedomléčná až zelená), pod mikroskopem - nevidíme v bachor. tekutině žádné bakterie, jen ty kvasné (což je průšvih, ni nepomáhá krávě trávit), loupe se sliznice bachoru, uvidíme i změny na játrech a slezině.
Klinické příznaky, analýza krmné dávky, laboratorní vyšetření.

Terapie:

Chronická forma - změna krmné dávky
Vážný akutní stav - výplach bachoru, chirurgicky - zvíře se musí otevřít a obsah bachoru vyndat.
Nautralizujeme zásadou - čpavkovou vodou, sodou, nasazením antihistaminik, vitamínů skupiny B, antibiotika...

Prevence: dodržení krmné dávky