Mezi čili princezna Mezinka

Madla, můj facebook "přítel"

2011-02-03T22:47:00.009+01:00

Celá ta moje hrůza začala na jaře, když se páníčkům narodilo to lidské mrně. Myslela jsem si, že přišel konec světa. Ale šeredně jsem se mýlila. Ještě mě mělo potkat něco děsivějšího. A potkalo. Začátkem podzimu se na mě totiž navalila korunovaná hrůza: strejda soused, ten, co mu ráda lížu čumák, si domů dotáhl takovou mrňavou chlupatou potvoru. Jako bych mu na mazlení nestačila já! Madla. Jak

A zase ta injekce

2011-01-13T12:29:00.013+01:00

Asi se té noční můry nikdy nezbavím. Už zase je to tady. Ráno mě naložili do auta a šupajdili se mnou k tomu psímu felčarovi s tou odpornou injekcí. Už zase! Jako bych si to sama přivolala, že jsem sem po dlouhé době zase napsala zápisek, že jako žiju, že posledně ta injekce sice nebyla moc OK, ale nebyla rozhodně ani KO. Proč já jen nemlčela? Bodějť bych raději do pacek klávesnici nebrala a

Smrticí injekce

2010-12-30T21:52:00.009+01:00

Po velmi dlouhé době jsem si uvědomila, když jsem si náhodou pročítala svůj webový deníček, ne že bych byla nějaká natvrdlá, pomalu myslící fenečka, to ne, jen mě to prostě dříve netrklo. Prostě jsem si po skoro dvou letech všimla, že mé deníčkové záznamy tady na tomto webu končí zápiskem s nápisem Injekce. A pak už jsem nenapsala nic. Nebudu vám vykládat, proč už jsem nic nepsala, protože je to

XI. Injekce

2009-01-19T18:09:00.007+01:00

Už od rána raníčka mě jalo podezření, že se něco stane. Hned co jsme se vrátily z čurání, mně pánička začala pulírovat packy a pořád mi opakovala, ať si už ani nelehám, že hned pojedeme. A to mi bylo divné. Každé ráno po snídani si totiž ještě dám s pánikem dvacet chrupkáníků. Hezky se mu uvelebím na břiše, má ho krásně měkké, a odpočívám a trávím snídaňku a sladce zařezávám. Dnes ale ne.Sotva

X. Štědrovečerní trhání ptáčka

2008-12-19T22:19:00.004+01:00

V létě jsme s pániky lehávali u rybníka, vyhřívali se na sluníčku a dívali se na oblohu, jak se tam prohánějí ptáčci. A říkali jsme si, jaké by to bylo krásné, kdybychom ty ptáčky mohli všechny pochytat anebo aspoň hezky prohnat a vystrašit. Ráda ptáčky totiž honím a trhám a umím to fajně, jenže tak vysoko, abych ptáčky na tom nebi lapila, tak vysoko do oblak vyskočit prostě nedokážu. Tak jsme si

IX. Simulanten banden

2008-11-14T11:44:00.006+01:00

Tak jsem si hrála s kuřátkem. Trošinku jsem mu ukousla ocásek a hned mi to kuře vzali. Pánička jedna! Že prý kuře musí do nemocnice. Na šití a rekonvalescenci. A zrovna kuře mě v poslední době náramně bavilo. Tahat ho za ocas a aportovat. Bylo takové bezbranné a zábavné. Ach jo. Zpropadená nemocnice!Nu ale což, v košíku s hračkami mám ještě takovou fajnou kočičku s vypouklým bříškem, než se kuře

VIII. Anubis

2008-10-31T09:48:00.000+01:00

Už jsem si asi vzpomněla, kdo já vlastně jsem. Ale trošku jsem z toho ještě zmatená. Do oken se už dere ranní sluníčko, už jsem se byla vyčurat a už jsem i hodila bobka a už jsem i posnídala a voblízla kelímek od jogurtu, který snídala má pánička, ale ještě si to pořád tak nějak nemůžu zcela urovnat v hlavince.V noci ke mně přišel starý černý pes s prošedivělými vousy. V pacce třímal takový

VII. Internetová senzace hledá svého prvního čtenáře

2008-10-14T13:47:00.002+02:00

Jsou věci, které člověka potěší, a jsou věci, které ho nepotěší. A pak existuje také spousta věcí, se kterými si chudák pes neví, co počít. Ale abych přestala filozofovat a přešla rovnou k věci.Už nějaký ten čas píšu na internet své povídání. A tak mě zajímalo, jestli to vůbec někdo už vzal na vědomí, že píšu. Sednout si nebo lehnout na povel to zvládne skoro i kočka, aportovat umí také kdejaký

VI. Psí život: Teritorium

2008-10-07T13:28:00.007+02:00

Píšu až teprve dnes, protože teprve dnes jsem sebrala odvahu vylézt z peřin a začít zase normálně žít. Od teď se budu radovat z každého okamžiku, kdy se budu moct volně nadechnout, doufám, že mě síly nikdy neopustí. Tato písmenka však vyťukávámm do klávesnice ještě velmi pomaloučku, do paciček se mi ještě zcela nevrátil ten cit, co jsem v nich mívala, ale s každým novým nádechem sílím...V sobotu

V. Jak jsem nešla na fotbal

2008-09-24T20:44:00.007+02:00

Pánik o tom v jednom kuse mluvil už od úterka, pořád chodil od okna k oknu a kontroloval na internetu, jaké má být počasí. V sobotu si chtěl se svými kumpány z fotbal komanda z Nádražní restaurace zajít na ligu. Povídal to páničce a povídal to takovým tím hlasem, který ze sebe vyluzuje, jen když páničku přemlouvá, a pánička se mračila a že se mu diví, že se mu tam chce.Ve čtvrtek slavnostně

IV. Mezi mezi sezonami

2008-09-16T14:04:00.004+02:00

Ještě včera bylo fajně, vysedávala jsem na okně a pozorovala šrumec v ulici. Dneska ale od samého rána prší a je takové to uplakané počasí, co je z toho takový ten divný pocit, jako když se za barákem u mého křoví vychčijou sousedovic dogy. A z ničeho nic se děsivě ochladilo, že by i sibiřský husky překvapením mňoukl. A tak se není co divit, že i mně se z toho pacinky docela třesou. A i ti

III. Tři tisíce zlatých chlupů

2008-09-07T16:46:00.003+02:00

Je to k vzteku! Když jsem hledala ženicha, tak ani chloupek! A teď: denně tisíc zlatých vlásků princezny Mezinky a úplně zbůhdarma. Kam se pohnu, tam sypu chlupy – pelichám jako nějaký důchodec.Pánička už z toho šílí a pořád běhá po baráku se smetáčkem a lopatičkou a také s takovým tím dlouhým klacíkem, co má na konci taková ta chapadélka jako medúza, a v jednom kuse s tím šmudlá po podlaze. A z

II. Respekt!

2008-08-31T11:21:00.007+02:00

Narodila jsem se v útulném domě. K nikomu jsem se tam ale nemohla tulit. Ani k mamince moc ne, protože maminka nás měla více, takže na mě moc jejího kožíšku nevyzbylo. A ani mlíčka moc nebylo a kromě mlíčka už vůbec nic.A pak se moje maminka někam ztratila, prý se zatoulala, ale kdo ví, co jí udělali, nejsem hloupá, mně nic nenamluví. Ten vousatý chlap se tak strašlivě zubil.Najednou jsem zůstala

Puňťa forever

2008-08-25T17:04:00.007+02:00

Sotva jsem začala psát svůj bloček, už tady mám první reakce. Psal mi kamarád, on to vlastně není ani tak kamarád jako spíše někdo z rodiny, teda ne pokrevní, od lidí z rodiny. Kdysi mi vytrvale nadbíhal a snažil se mě balit, starý kozel. Nemohl pochopit, že já roztomilá princeznička nejsem žádná holka do větru, navíc bych si nikdy nic nezačala s nějakým starcem. Vždycky mi děsně oslintal kožíšek

I. Fajně umím honit ptáčky po louce

2008-08-18T18:36:00.010+02:00

Jmenuji se Mezinka. No vlastně se jmenuji Mezi, ale říkají mi Mezinka, protože jsem hodný pejsánek. Vlastně fenečka. Mezi se jmenuji proto, protože můj původ lze odvodit nejspíše od několika plemen, jsem prostě tak nějak mezi. Od někoho mám něco, od támhletoho tamto, jak se říká. Vypadám tak trochu jako dobrman, ale o dost menší. Taky vypadám jako čivava, ale zase o něco větší. Uši mám jako