Milduv blog

San Francisco days, San Francisco nights....

2013-01-30T10:42:00.002-05:00

Ano, v tomhle přízpěvku bude hrát prim město, o kterém jste myslím všichni minimálně někdy slyšeli. Slavné San Francisco. Kolébka Hippies, mlžný přístav, noční můra pro cyklisty (kopečky jsou fakt hodně příkré), nejznámější vězení Alcatraz či most Golden Gate...
Samotné San Francisco není jak rozlohou tak i lidnatostí nijak veliké. Bydlí v něm jen 800 000 lidí, což z něj dělá až 14. nejlidnatější město USA. Nicméně samotné San Francisco je vlastně jen severní oblast poloostrova a všude kolem se rozkládají další města - Berkeley se slavnou University of California, známou nejen prestiží vzdělání ale i protesty proti vietnamské válce, Richmond na severu a Oakland na východě přes vodu. Na jihu pak San Mateo, Palo Alto a Sunnyvale, kde je slavné Silicon Valley plné HQ různých IT firem a na jihovýchodě pak Santa Clara a San Jose.

ano, kopecky

Dohromady má tato aglomerace San Francisco Bay kolem šesti miliónů lidí, což už je skoro srovnatelné třeba s aglomerací GTA u Toronta.V reálu je člověk pořád obklopen zástavbou a spousty silnic. Hranice San Francisca jsou však alespoň ze tří stran jasně ohraničené vodou zátoky.
My jsme se k San Franciscu přiblížili od severu, a protože žádná mlha zrovna nebyla, slavný Golden Gate Bridge jsme viděli už z parkoviště v Richmondu. Pak jsme se houstnoucí dopravou prohrkali Berkeley do Oaklandu a přes San Francisco-Oakland Bridge (mýtné směrem do města) a Yerba Buena Island do samotného města. Bohužel se nám nepodařilo sehnat po vzoru Scotta MacKenzieho květiny do vlasů, ale přiznejme si, že minimálně já s Ondrou bysmě s nimi v dnešní době byli trošku gay, tak jsme si aspoň tuhle asi nejznámější písničku pouštěli v rádiu.
Hned po příjezdu v odpoledních hodinách jsme hledali nějaké to ubytování. V prvním hostelu měli plno, navíc prostředí nebylo nic moc (potulující se bezdomovci) a odkázali nás do dalšího. Ten byl v super lokalitě - přímo ve Fort Mason s výhledem na Golden Gate, Alcatraz a zátoku, navíc v krásném parčíku.

blízko centra-za snesitelný peníz

Bohužel zase měli jen společné dorms a to ještě dělené na pánské a dámské takže by to znamenalo spát odděleně aspoň co se Katky týkalo. Nechali jsme to v záloze a šli hledat dál. Nakonec to pořešim motel Redwood Inn přímo na Lombard street. Fakt je, že konec října už je spíš po sezóně, nicméně bydlení jsem se bál o dost víc. V oblasti právě Lombard street@Franklin street jsme podobných motelů viděli povíc. Vzdálenostně je to pak cca půl hodinky pěšky do Chinatownu nebo hodinová procházka do parku Presidio k patě Golden Gate Bridge, takže lokalita je pořád dost slušná.
Navíc šlo o klasický US motel, takže parkování v ceně a na pokoji mikrovlnka+kávovar, což se hodí.

Italská čtvrt

Po ubytování jsme ještě s Katkou vyrazili na procházku do města. Vzali jsme to na východ po Lombard street na Russian Hill, kde se nám podařilo o pár kroků minout nejzakroucenější část právě Lombard street, ale protože jsme ji viděli druhý den tak nás to zas tolik nemrzelo. Procházka ale dala celkem zabrat. Kopeček nahoru, kopeček dolů a pořád dokola. A že to jsou kopečky! Stoupaní/klesání je většinou hodně prudké. Vylezli jsme tedy na Russian Hill a po Hide street jsme to vzali do Chinatownu. Cestou jsme obdivovali slavné Cable car a slibovali si, že zítra se určitě musíme svést. Poblíž Chinatownu je také rozvodná stanice kabelů pro Cable cars, do které je vstup zdarma. Už měli sice zavřeno ale další tip na zítřek to byl.
Samotný Chinatown jsme jen proběhli a vydali se dál uličkami a ulicemi na sever. U křižovatky Vallejo st a Columbus ave jsme pak čirou náhodou narazili na Italskou čtvrť. Není tedy pravda, že by SF bylo hlavně čínské, spíše je metropolitní a živé, což považuji za super věc. Unaveni jsme se vrátili zpět do motelu, já si ještě před spaním vyběhl na střechu mrknout na Golden Gate a šlo se spát.

Golden Gate Bridge mlžný

Další den ráno byl ve znamení, troufám si tvrdit, největšího symbolu San Franciska - mostu Golden Gate. jeho jižní část je v oblasti parku Presidio, takže v hezkém prostředí, kde je i informační středisko, socha hlavního inženýra Josepha Strausse a spousta modýlků ukazujících jak probíhala stavba a pod. Je to krásně udělané a člověk se tam dozví spoustu zajímavostí. Věděli jste například že poslední nýt byl z ryzího zlata, nicméně byl tak měkký že téměř hned upadl a navždy zmizel ve vodách Sanfranciské zátoky?

Golden Gate Bridge jasný

Samotný 2737m dlouhý visutý most byl v době svého dokončení v roce 1937 nejdelším vysutým mostem na světě. Za zmínku jistě stojí, že tu byly v podstatě poprvé použity ochranné pomůcky dělníků jako helmy, brýle nebo záchytné sítě a lana. Právě jim vděčí Golden Gate za nízké oběti na životech během stavby, které dosáhly čísla jedenáct jenom proto, že se s deseti dělníky utrhlo lešení a tuto váhu už právě sítě nezvládly zadržet. To ostře kontrastuje s faktem, že most drží smutnou druhou příčku v počtu sebevražd na světe.

Je to asi dáno tím, že tu nejsou žádné záchytné body, zábradlí jde bez problémů přelést a pád do studené vody plné zrádných proudů nějakých sedmdesát metrů pod námi je téměř vždy smrtelný. Město však nechalo na sloupech instalovat telefony, pomocí kterých se dá spojit přímo s linkou důvěry a uvažuje se o záchytných sítích takže se snad statistiky zlepší.
Golden Gate má také na svoji dobu docela zvláštní konstrukci. Při návrhu se totiž muselo počítat s tím, že v této oblasti je nejen hodně spodních proudů, které mohou podemílat ukotvení sloupů ale hlavně poměrně dost zemětřesení, která musí most samozřejmě vydržet. Celá konstrukce je tak nečekaně "dynamická", což právě ukazují modely u paty mostu. Prostě když už zemětřesení přijde, tak se most celý rozhoupe na závěsných lanech jakoby byl z gumy ale nerozpadne se. Ne že bych chtěl v dobu zemětřesení na mostu být, houpat to musí kvalitně, ale aspoň se to celé nezřítí do vody.

Golden Gate červený

Nátěr mostu je oranžovo červený (pro ženy: oficiální barva je "international orange") hlavně z důvodu viditelnosti. tato oblast je kvůli studené vodě a poměrně teplému pobřeží kalifornie dost mlžná. Existuje dokonce parta, která most furt dokola natírá. Je to doslova nekonečná práce. Když skončí na jedné straně tak začínají na druhé znova... nějakou partičku v helmách jsme tam dokonce i potkali, třeba to byli oni. Celý most je potom poďobaný nýty, kterých je kolem 600 000 kousků.
Golden Gate Bridge je hodně vytížený dopravou (přes 120 000 aut denně), takže procházka po něm nepatří k nejklidnějším. Celé to hučí a smrdí a vibrace jsou znát. I tak je ale procházka zážitkem.
Na most jsme vykročili poměrně brzo ráno a mimo pár běžců jsme na něm jako chodci byli celkem osamoceni. Počasí bylo podmračené, a trošku mlhavé, ale jen jsme na most vstoupili, začalo se vyjasňovat.

že by parta natěračů?

Za pár minut už nad námi byla modrá obloha a měli jsme krásný výhled na downtown SF, Alcatraz a kopečky na severní straně mostu. Lidí začalo přibývat a za chvíli už byla pěší část mostu celkem plná. Musím přiznat, že most samotný na mě udělal dojem. Clověk může vidět spoustu dokumentů a fotek ale ta obrovitost skoro třista metrů vysokých sloupů mezi kterými jsou zavěšená skoro metr tlustá hlavní lana, to vše v červené s modrou oblohou nad hlavou... to se prostě musí zažít.

Chinatown

Z oblasti Golden Gate Bridge a Presidia jsme pak skočili na autobus a přejeli do downtownu. Protože jsem na asii trošku ujetý tak jsem chtěl vidět hlavně Chinatown, který je nejstarší a největší čínskou komunitou mimo asii. Nemůžu si pomoct, ale mám prostě rád to lidské hemžení, malé obchůdky a spostu pachů které se k tomu pojí. SF Chinatown v tomhle nezklamal, nicméně mimo velikosti mi zas tak super nepřipadl.
Z kabelové rozvodny pro slavné Cable Cars, která se nachází na rohu Washington st a Mason st. jsem byl naopak nadšen. Cable Cars jsou určitě jednou z klasických věcí co se daji v SF potkat, takže možnost nahlédnout pod pokličku do srdce celého systému a ještě k tomu zadarmo prostě nešlo minout.

Strojovna pro Cable Cars

Samotných cable cars linek bývalo ve své době v SF dvacet tři, nicméně v padesátých letech dvacátého století město zvažovalo kompletní ukončení provozu. Díky paní Friedele Klussmannové a dalším aktivistům se však rozpoutala kampaň za ponechání, což zachránilo do dnešního dne alespoň tři linky - Powell Hyde (linka 60), Powell Mason (linka 59) a California street (linka 61). Z toho je patrné, že Cable Cars už zdaleka netvoří páteř hromadné dopravy v SF, ale jsou spíše turistickou atrakcí. Samotné vozy nemají vlastní pohon, jediné co řidič ovládá je spojka, která se zakusuje do 3.1cm tlustého ocelového lana vedoucího pod ulicí. Celý systém je poháněn z centrály, kde bývaly napřed parní, dnes elektrické motory a hlavně převodovky a kladky směřující lana do jednotlivých ulic. Připomělo mi to něco částečně postaveného z Merkuru a částečně kulisu ze Zemanových filmů.

Lano pod silnicí

Rychlost lana je mírně pod 16km/hod., z čehož logicky plyne že ani samotné vozy nemohou jet rychleji. Samozřejmě to není nijak závratná rychlost, ale je to určitě lepší než šlapat do příkrých kopců SF třeba s taškou plnou nákupu.
Samozřejmě jsme se chtěli svézt, ale čekat na normální zastávce se ukázalo jako naivní nápad. Všechny vozy jsou plné už od konečné, kde čekají celkem dlouhé fronty lidí a šance že přijede nějaký, který by v půlce cesty nabral další tři pasažéry je skoro nulová. takže ze svezení nebylo nic. I tak je ale super tyhle vozy sledovat jak si to šinou nahoru a dolů po ulicích. Působí to vše takovou historickou atmosférou.
Z rozvodny jsme to střihli na severovýchod přes komerční čtvrt SF, která vlastně není ničím moc zajímavá, k jednotlivým molům "piers" na nábřeží. Jezdí tu takové obsarožní šaliny které mi přišli designově dost povedené. Připomínaly mi americká padesátá léta protáhlých korábů silnic a oblých tvarů lemovaných chromem, což můžu.

Po pobřeží jsme došli k Pier 39 což je molo, určené především pro turisty. Najde se tu spusta lákadel v podobě sladkostí, kolotočů, upomínkových předmětů a pouličních umělců. Navíc je z něj super výhled na ostrov Alcatraz a hlavně, hlavně se u něj válí spousta lachtanů. A jakože fakt spousta. Tolik smradu a lenochů pohromadě jsme tedy ještě neviděli. Prostě klasičtí kalifornští plážový povaleči... Nikdo neví proč si vybrali zrovna tohle místo, ale správa přístavu to nechala vyklidit pro lodě takže mají na válení se klid...

Pier 39

Z Pier 39 jsme to vzali dál po pobřeží na Fisherman's wharf, zmrkli pár stánků s rybími a mořskými dobrůtkami ale hlavně se zastavili v pekárně Boudin. Ta je vyhlášená hlavně kváskem, ten je speciální díky slanému a vlhkému vzduchu který je jenom v oblasti San Francisco bay. Co je na tom pravdy nevím, faktem je, že kvásek se dá ve formě prášku i koupit. Mě spíš ale zaujal systém distribuce pečiva - u pecí se pečivo dá do takových minilanovek které mají kolejničky u stropu, a tak pak celý koš dojede přímo k prodejnímu pultu. Vše je přitom prosklené a tak se to dá přes výlohy krásně sledovat. S tvary rohlíčků a bagetek si taky vyhrají. Viděli jsme tu raky, rybičky, medvídky a spoustu jiných podivností.

Z Fisherman's wharf jsme to střelili zpět na Russian hill a cestou domů zmrkli část Lomard street, podle místních "nejzatočenější ulice na světě" (což není pravda, Snake Alley v Burlingtonu, Iowa má stejně zatáček a je o kousek kratší, jenže koho by zajímal nějaký Burlington kdesi v zaprděné Iowě ;-). Každopádně je to další z dominant SF a je skoro v každé denní či noční době plná turistů. Původně byla ulice projektována jako rovná, ale prudké stoupání bylo moc i na San Francisko, takže bylo rozhodnuto o zatáčkách. Cestou ze San Franciska jsem si ji i odřídil, a musím říct, že to není pro evropana, zvlášť takového který řídil např. v Toskánsku, nic tak strašného.

Zamotáno na Lombard street

Další den už byl odjezdový, ráno jsme přejeli Golden Gate směrem na sever do Golden Gate National Reservation Area. Docela lidem z SF závidím. Stačí přejet most a člověk je v krásné přírodě. Navíc se super výhledem na město a most na jihu, nebo spoustu kopečků a poloostrůvků na severozpápadě.
Tady jsme to ale trošku zvorali, nenabrali jsme benzin přímo ve měste s tím, že po cestě ještě něco bude, za mostem začalo svítit "hladové oko" a benzinka okolo veškerá žádná. Takže místo plánovaného minivýletu k majáku a pobřeží jsme se museli vrátit do SF pro palivo. Tak snad příště....
Jo, a pokud by Vás někoho zajímal Alcatraz: určitě to bude zajímavé, ale i mimo sezónu se bylo nutné přihlásit minimálně tři až čtyři dny předem takže s tím počítejte.

V kruhu ohnivém

2013-01-27T08:26:00.002-05:00


Mazanita Lake, v pozadi Lassen Peak

Tuším že jsem v některém ze starších přízpěvků zmiňoval, že v podstatě celé západní pobřeží severní ameriky se nacházi v tzv. Pacific Ring of Fire, který se táhne od Nového Zélandu přes Jávu,Filipíny a Japonsko až na sever k Alejutským ostrovům a pak právě západním pobřežím USA až do jižní ameriky. V této oblasti se nachází přes 75% aktivních vulkánů a odehráva se tu 90% zemětřesení na světě, takže jde o oblast geologicky hodně aktivní. Tolik k úvodu.


Devastated area, Lassen Peak

My se původně plánovali podívat do Yellowstone NP (který je nejaktivnější vulkanickou oblastí v USA s vyjímkou snad Hawaie, ačkoliv v Ring of Fire neleží), nicméně plán cesty nás zavál trošku jinam, navíc Yellowstone leží poměrně vysoko v horách a dost na severu, tak je tam koncem října už prý dost často už sníh a dost slušná klec...
Nicméně právě díky "kruhu ohně" se nám naskytla příležitost nějaké to bublání zmrknout v Lassen Volcanic parku. Dojeli jsme do něj ze severozápadní strany po route 88 a hledali bydlení. První kemp byl opuštěn a ikdyž se do něj vjet dalo tak závora u vjezdu hrozila že nás tam někdo zavře a bude prů...švih. Takže jsme po úvaze popojeli ještě kousek do kempu hned u Manzanita Lake a cestou potkali medvíďata přebýhající přes cestu. Bylo to naše jediné setkání s medvědem, což je překvapivé protože v Kanadě a USA jsou prý docela hojní. No ale co už, jak praví klasik "lepší medvídě na cestě, než grizzly ve stanu" takže si za tolik nestěžuju.


Cold Boiling Lake

V kempu bylo celkem dost lidí ale spíše stany než RV a vybavení základní sestávající ze suchého WC. Tekoucí voda byla vzhledem ke konci sezóny už stopnutá. Takže jsme to zapíchli na vybraném místě, ukuchtili a šlo se spát. Naštěstí amíci okolo grilovali jen chvíli a zapíchli to taky slušně brzo takže nás neotravovali vůní pečínky ;-).
Ráno nás skásnul správce kempu, na to že neměli ani vodu nám přišla částka docela vysoká ale co už... Ještě než jsme vyrazili za vulkány, udělali jsme si procházku kolem jezera v jehož hladině se odrážel Lassen Peak jak v zrcadle. Bohužel na focení to moc nebylo, chtělo by to spíš večer, samotná sopka byla v protisvětle. Nicméně zase krásně barevný podzim.

Po route 88 jsem popojeli dál na jih na "Devastated area". 19. Května 1915 tu Lassen peak explodoval a urval se mu celý vršek. Pak 22. Května to bouchlo znova a urvalo se ještě víc. Všude kolem se valila láva a taky voda z ledovců.... prostě Sodoma s Gomorou. Trošku mě zklamalo, že samotná Devastated area už není tak "devastated" jak by člověk čekal, ale výhled na Lassen peak byl skvělý a světlo na focení dopoledne o dost lepší než u Manzanita lake. Pak se popjelo kousek dál, já s Katkou jsem si dal trek kolem Cold boiling lake, které tedy v rozporu s popisem v letáčcích nějak moc nebublalo, pár bublinek spíš připomínalo vyčpělou minerálku než vařící vodu, přes Mill Creek falls, což je celkem vysoký vodopád v krásném prostředí ale bohužel s celkem malým průtokem až do Yah-mah-nee Visitor centra. Procházka pěkná, ráz krajiny mi připomínal takovou skalnatější Šumavu. Ondra si mezitím vylezl nahoru na Lassen Peak vulkán a pak nás potkal u visitor centra.

Bumpass Hell

Tam jsme nabrali pitnou vodu a vyrazili na vrcholnou zajímavost dne - Bumpass Hell. Už cesta autem po Lassen Peak highway byla plná super výhledů a pak po krátkém treku jsme došli do samotného sedla. A tady už to konečně pořádně bublalo! Napřed na náš čich zaútočil smrádek zkažených vajíček a pak už jsme došli až dolů do sedla. Protože zem je tu dost nestabilní, chodí se tu po takových dřevěných chodníčcích. Každý rok na to ale prý pár lidí nedbá, chce si šlápnout aspoň pár kroků po horké zemi, propadne se nohou do vřelé vody a popálí. Docela bych tomu i věřil, půda okolo byla protkána různými dírami a soupouchy ze kterých se valila pára a smrad.
Samotné sedlo je rozlohou docela malé, ale jsou tu k vidění i vařící jezírka s pyritem, šutry obalené sírou, bublající bahínko a podobné geologické radovánky. Prý to celé ohřívá láva, nějakých šest mil pod povrchem. To musí být teda hukot když to mocně bublá až navrchu.

Jako perličku jsme ještě potkali staříka sedícího na parkovišti a hrajícího na housle. Žádný Paganini to tedy nebyl, ale i tak mi přišlo zvláštní někoho takového zničehonic objevit. Hrál jen tak pro sebe, že bylo parkoviště liduprázné mu bylo fuk. Taková fajn forma relaxace. Až tedy na ten skřípot protože fakt moc neuměl.
Yellowstone bude asi lepší, ale tohle bylo taky dost zajímavé a člověk holt nemůže mít vše. Jen škoda že jsme nedali východní část parku, tam by měly být suťová pola a kónické sopky, takže taky zajímavé věci. Nicméně sutí a pod. jsme si spravili chuť v Death Valley takže žádná tragédie... ale o tom až někdy příště.

Bumpass Hell

Bumpass Hell, šutry od síry

Bumpass Hell, slunce dělá přes větve a čmoudíky super efekty

Bumpass Hell

Jako Hobiti v Rudém lese

2013-01-05T12:45:00.000-05:00

Nojo, nojo. Ja vim že to flákám. Nějak není vůle a chuť psát. A bez chuti se prostě dobrý pokrm neuvaří. Na druhou stranu, sám si potřebuju utřídit vzpomínky než to komplet zapomenu. Takže to nedelám pro vás, milí čtenáři, ale pro sebe! ;-)
Minule jsem cosi vyplodil o Lava Beds, další zastávka je Redwood.
Přejeli jsme na západ co to jen šlo až úplně k pobřeží a dali bydlení v Crescent city v motelu. Holt sprcha a tak už byla potřeba jako sůl.

Ráno jsme pak přejeli jen kousek do lesa (přičemž jsme trošku zakufrovali a vydali se po jakési dálnici kamsi jinam, ale naštěstí nám to rychle došlo) a byli jsme odměněni pohádkou. Park, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel se ukázal jako super volba (díky, Ondro!). U městečka Crescent city jsme zajeli mezi stromy a že to byli obři. Sice ne tak rozměrní jako ve známějším Sequoia NP ale o to vyšši a hlavně - hlavně bylo všechno tak super fousaté a zarostlé a mlžné. Musím říct, že v porovnání s Redwoodem mi pak přišel Sequoia park celkem slabší. Katka pak tvrdila, že tak jak se jí dýchalo tady se jí nikdy tak super nedýchalo. Jestli někde existuje předobraz lesa Fangornu z Tolkienova Pána prstenů, pak je to určitě tady.

Hned po vjezdu do nejsevernější části - Jedediah Smith Redwood state park jsme se ocitli na úzké cestičce Howland Hill Road pro auto a přišlo mi to jako bych vjel omylem autem do obrovské katedrály Sekvojí vždyzelených (Sequoia sempervirens) a Douglasových Jedlí. Všude kolem mohutné sloupy kmenů s korunami až někde v nebi a do toho paprsky slunce prosvítající zamlženým vzduchem. Najednou jsem se cítil maličký a nicotný a fantazie mi kouzlila představy domečky skřítků v mechu a plachých elfů schovávajících se v kapradinách.
Udělali jsme si procházku od auta po okolí a mimo sekvojí stromů-dlouhánů jsme na břehu říčky narazili na další zajímavost. Stromy celé obrostlé mechem! Všude kolem bylo najednou nalezelnalé přítmý plné vousů ze kterých odkapávala voda. Přitom krásně ticho a klid. Balzám na duši a pastva pro oči.

Odpoledne jsme pak sjeli zpět na jižní část Crescent city, prý se tam na pobřeží válí lachtani. My jsme je málem zazdili při procházce na polostrov u Anchor bay ale naštěstí nebyla "líná huba, holé neštěstí" a místní nám poradili že se vyhřívají na molu přímo v přístavu. A ono jo. Kdo by byl čekal že pohrdnou pláží a raději se vyhoupnou mezi zakotvené lodě?
Každopádně bylo jich dost. Na obrázku sice roztomilí ale ve skutečnosti jsou to pěkný hovádka. Hýkají a grkají a smrdí jak pytel starých ryb. Plaší zrovna nebyli, spíš my měli respekt před jejich mohutností a hlavně zuby. Podle toho rybího smradu by se kousanec od nich asi slušně dovedl zanítit, takže focení na blíž než tři metry se nekonalo. Působili na mě taky docela dost líně. Prostě takoví plážoví povaleči. Jen se válet a hýkat!

Pak už hupky dál, čekal nás přejezd do jižnější části Redwoodu a taky nalezení místa na přespání.Cestou z auta Katka ještě zahlédla elky (česky sob, ale také Jelen wapiti. V našem případě to druhé). Byli sakra mohutní, potulovali se komusi u baráku a nechali nás přijít na pět metrů. Neuvěřitelné jak jsou v americe ty zvířata otrslá.

Spaní jsme původně uvažovali v kempu přímo v Redwoodu ale byl nějaký jakože nóbl a chtěli značnou částku za přespání. Navíc zase plno RV s grilujícíma amíkama a zapíchnutýma US vlajkama velikosti prostěradla. Takže jsme se na to vyprdli a nakonec našli "ubytko" na vyhlídce Redwood Creek Overlook na celé údolí. Super! Díky tomu, že v okolí není pořádně žádné osídlení tak noc byla vážně tmavá a tolik hvězd jsem snad ještě neviděl. Uvažoval jsem o přespání pod širákem ale bylo kapku větrno tak jsme to nakonec zabalil do stanu.
Další den byl v plánu trek k nejvyššímu stromu na světě. Ten se nachází na dně údolí, kde jsou nejlepši klimatické podmínky na růst Sekvojí vždyzelených - vlhko, ale ne slano (slaná bríza od moře je zachycena protějším svahem), teplo, nevětrno... Ke stromu se dalo dostat buď autem na nějaké parkoviště, avšak bylo třeba povolení a na začátku cesty byla závora se zámkem a pak kousíček pěšky, nebo pěšky delší trasou.

Povolení a klíček nebylo, navíc jsme spali vlastně přímo na začátku Dolason Prairie Trail, stezky která vedla k Tall Trees Grove.
Cesta tam bykla pohoda. Pořád z kopce, krajina se měnila z vysoké trávy a sušších stromů v čím dál vlhčí a s vyššími stromy. Paráda. Po nějakých sedmi kilometrech směrem dolů jsme došli až na dno, překročili říčku, tekoucí hlubokým korytem po dřevěném mostě a kousek do protisvahu došli na místo. Samotný trail na Tall Trees Grove je jen cca kilometr a půl dlouhá stezka. O co je kratší, o to je ale malebnější.

Platí to samé co jsme napsal výše - vzduch, ticho a příroda kolem působí jak katedrála. Kolem se líně plazí říčka Redwood creek, ve které jsme si krásně okoupali nohy.
Samotný nejvyšší strom na světě - Hyperion se svými 115m se trošku ztrácí v okolních stromech, protože prostě nestojí o samotě ale i tak jsme si odnesli silný dojem.
Cesta zpět byla celkem záběr. Logicky pořád do kopce. Navíc bylo celkem vedro a museli jsme šlapat abysme nezatměli. Docela jsem si nadával že jsem do fotobáglu bral teleobjektiv, který je nejtěžší a v lese jsem ho nepoužil, nicméně cokdyby člověk potkal nějakou tu zvěř?
Auta jsme dosáhli v posledních paprscích slunce, převlékli se do suchého a hurá najít nějaké bydlení. Cestou jsme se ještě stavili do drahého RV kempu dát si teplou sprchu za pár čtvrťáků a něco uklohnit. Holt zdroj pitné vody na umytí nádobí se hodil. Noc jsme pak strávili o cca dva kilometry dál na nějakém parkovišti. Opět záchody k dispozici, tentokrát i s elektřinou!
Ráno se nad loukou válela mlha a my vyrazili směr jihovýchod na Lassen Volcanic....

Pevnost Kapitána Jacka a lávová pole

2012-12-08T12:01:00.000-05:00

15. října kolem čtvrté odpoledne konečně překračujeme hranice Kalifornie. Počasí se vylepšilo, konečně neprší a je pěkně. Navíc u hranic potkáme na sloupu orla, takže je to americká totálka, idilka a tak všelijak podobně.
Krajina se u hranic celkem rychle mění, hluboké lesy Oregonu necháváme za sebou a ocitáme se poblíž oblasti Lava Beds. Tráva je tu suchá a žlutá, kopce-sopky okolo jsou kuželovité a kolem silnice je to samé lávové pole. Z dálky to sice působí celkem v pohodě, ale ostré kameny na chození moc nejsou. Když už se člověk na lávové pole vydá, tak je to jak chodit po čerstvém oraništi, jen s tím rozdílem že oraniště je příjemně měkká půda, láva je tvrdá a ostrá potvora. mezi lávou pak vyrůstají různé keříky a stromy.

Hned po příjezdu vyrážíme na Schonshin Butte, což je kužel bývalé sopky ze kterého je dobrý výhled. Není to žádný extravýšlap, nahoru se dá vyběhnout za dvacet minut, ale protože je kolem v podstatě jen rovinka tak je výhled zhora fajn. Nahoře je taky pozorovatelna ze které správci parku Rangers sledují okolí. Musím říct, že strávit tady noc a koukat zhora na krajinu ozářenou měsícem musí mít něco do sebe....
Stromy a keříky ve svahu jsou parádně obrostlé mechem, asi tu občas dost funí. A když už nejsou keříky, může člověk aspoň obdivovat ostré šutry a lávu (barvy jdou od černé až po cihlově červenou) a díry v lávě co zbyly po stromech. Vím, zní to divně, ale prostě když tu tekla láva, tak některé velké stromy oblila a než stačil kmen shořet tak okolo zatuhla, takže se tu dají najít otisky kmenů a kořenů.

Mimo lávových polí a kráterů je v Lava Beds spousta jeskyní. Nejsou to takové ty krápníkové jak známe od nás z Moravského Krasu ale spíš takové díry do země. Sice jsem upozorňoval, že bysme před vlezením do jeskyně měli pořešit screening na "nemoc bílých nosů", což je nemoc netopýrů kterou může člověk přenášet např. na oblečení a zapříčinit tak vyhynutí celé kolonie, ale ostatní členové výpravy mě ignorovali. Chudáci netopýrci, ohrožujeme je! No ale jeskyňka byla spíš menší a žádné netopýry jsme neviděli tak snad dobrý.

Večer se usidlujeme na parkovišti na konci jedné ze slepých silnic. Snad jediné spaní kde není kadibudka. V noci taky kvalitně funí, pěkně to lomcuje se stanem a udělat večerní čaj taky není úplně med.
Ráno po probudení je průšvih! Sbalíme se, gecneme do auta a místo obvyklého ¨vruuuum¨ se po otočení klíčkem ozve jen ¨kašli, kašli¨ a potom už vůbec nic. Baterka v řiti! Nechali jsme jen dlouho svítit stačí dobít a bude, baterka je v háji a musíme sehnat novou nebo je v háji elektřina, alternátor nebo něco podobně nepříjemného? Osobně to beru jako trest za včerejší ignoraci ¨nemoci bílých nosů¨ a ikdyž to Ondra s Katkou nepřiznají tak jim to určo vrtá hlavou taky.

Nezbývá než zapojit hmotu svalovou a tlačit. Katka, jako nejméně vážící člen teamu, dostává za úkol kroutit kolečkem a já s Ondrou zabírám v zadu. Snahy o rozjezd typu ¨roztlačit a zařadit rychlost¨ se míjí účinkem. Holt Raccoon je automat a tak se spojka asi spíná spíš otáčkama motoru. Prostě to ani neškytne. Zlatá spojka na manuální převodovce. S tou člověk není úplně ztracený ikdyž má baterku v háji.

Každopádně tlačení hned po ránu pěkně zahřeje. Nejhorší je ale začátek, musíme tlačit i trochu do kopce a skoro 1800kg co auto váží je znát. Naštěstí pak přijde rovinka a pak i kopeček dolů takže další kilák na normální silnici dojedeme samospádem. Pak už nezbývá než doufat v někoho s kabely. Naštěstí nečekáme dlouho a staví nám Rangerka jedoucí do práce. Kabely nevede, ale slíbí poslat kolegy. Za dalších deset minutek jsou tu.
To je snad poprvé co rád vidím takový ten přerostlý pickup s šestilitrovým motorem. Jestli něco náš 3.4L V6 rotočí do života tak mimo tanku a tiráku si moc neumím představit co jiného by to mohlo být. A taky že jo. Káblíky připojeny, stačí otočit klíčkem a voila! Raccoon si zas vesele brumlá. Následujících pár km raději motor nevypínáme a lávová pole obdivujeme jen z okolí auta. Přecejen - ať se to pořádně dobije.

Dál to vezmeme přes informační centrum, kde už motor chcípáme, ale raději parkujeme motorem dopředu, čistě pro jistotu. Naštěstí jsme fakt asi jen moc večer svítili, batrka je fajn a vydrží tak až do konce cesty.
V infocentru fasujeme baterky, půjčovné je v ceně vstupu do parku, a konečne absolvujeme screening na bílé nosy. Vše je v pohodě, pro netopýrky nepředstavujeme hrozbu
Baterky jsou navíc značně výkonější než naše výbava takže jeskyně se prolézají jedna radost. Super je že jsme v nich sami.
První z jeskyné - Mushpot je osvětlená uměle, takže trošku nuda ale ta další. Celý systém má skoro kolmetr na délku a mimo vstupu ani světélko. Když se zhasne baterka tak je tma jak v pověstném pytli. Navíc člověk šlape po zatuhlé lávě která utvořila vlny a vlnkytak je to jak chodit po takové tvrdé vodě ;-).

Jako poslední zastávku v Lava Beds dáváme oblast Captain Jack's Stronghold. V roce 1873 se tu kolem padesáti indiánů pod vedením kapitána Jacka, kteří se odmítnuli přesunout do rezervace, bránilo téměř desetinásobné přesile Americké armády. Ke kapitulaci je donutil až hlad a žízeň. Je to ale krásný příklad nejen hrdinství Modockých indiánů, ale i taktiky a perfektního využití terénu. Indiáni se schovali ve skulinách a na vojsko útočili ze zálohy. Dokonce se jim podařilo zabít i generála US army, což je situace poměrně vyjímečná. Další bitva o které vím že se podařilo je slavný Little Big Horn a gen. Custer (nejsem žádný vojenský historik ale podle toho co jsem četl to u LBH bylo spíš tím, že Custer hrubě podcenil co podcenit mohl).
Tím jsme na Lava Beds skončili a vyrazili dál, na západ k pobřeží kalifornie....

Mlhy na blatech i vrcholcich

2012-12-01T18:37:00.003-05:00

most přes Columbia River

hmmm... koukám že minule jsem psal o mlze a špatném počasí ve Washingtonu. Takže nezbývá než pokračovat a napsat pro změnu něco o mlze a špatném počasí v Oregonu. Jo, prostě ani přejezd hranice mezi státy, který je představován řekou Columbia ke zlepšení počasí nevedl. Při sjetí do nížiny u řeky jsme byli tedy pod mrakem tak to šlo, ale po najetí zpět do hor zase mlíčko. Navíc se už celkem brzo ztmívá, čemuž ocelově šedivá obloha moc nepomáhá.
Dalšm cílem cesty byla oblast Crater lake ale to jsme bez přespání už nestíhali. Docela fajn místo jsme našli kdesi v lese u parkovišťátka. Měli jsme sice společnost - baterku v povzdálí co nás trošku znervózněla (člověk si vzpomene na historky o magorských amících s automatickými zbraněmi) ale byl to asi další kempař. Usnuli jsme za klapání deště do stanu....

Stan už po přesunu, původně jsme spali právě v kaluži

Ráno ale běda! Za svitu baterky jsme nějak přehlédli že stavíme přímo v dolíku a protože přes noc pršelo slušně, vzbudili jsme se uprostřed kvalitní kalužiny. Stan je naštěstí kvalitka a tak nebyla katastrofa úplná, ale přecejen jej na potápění nikdo nenavrhoval a tak to nebylo 100%. Takže vlhké ráno s kapkami deště, mokré spacáky a já blbec jsem si do stanu přitáhnul i foťák abych byl v klidu že ho nikdo nevybere z auta. Místo toho je teď fotobágl jak vodník Česílko a bohužel to prosáklo dovnitř. Ubohá fotovýbava, snad to přežije. Naštěstí se vnitřek ukázal spíš vlhký než mokrý.

Z večerní baterky vedle se vyklubal fotograf s 5D a Hasselblad objektivem včetně tilt-shift uělátka tak jsme aspoň trošku pokecali o focení. Hned vedle parkoviště jsem objevili taky docela fajn vodopád, k čištění zubů jak stvořený.

Vlhko, nevlhko, pokračovat jsme museli a tak jsme co nejlíp rozeskládali spacáky dozadu, nechali otevřenej fotobágl ať to aspoň větrá, naházeli fusky na palubku aby byly u výdechů, přitopili a mazali dál. Náš cíl - Crater Lake je s hloubkou 594m nejhlubším jezerem v USA. Vzniklo v kráteru sopky Mazama co tu řachla před cca 7700 lety. Celé je to ve výšce 1880mnm a to byl problém. Zase mlha jak mlíko, občas k tomu mrholení a slušný vítr. Nahoře k tomu pak banda dětiček ze školního zájezdu. Prostě pravý opak klidu v přírodě. I tak byly některé místa kvalitně fotogenické, hlavně jednotlivé stromy lezoucí z jinak celkem holé lávové pláně. Cestou zpět se nám počasí dokonce udobřilo natolik, že jsme zmkrli Annie Canyon s "hoodoos" za tochy slunce. Ty tu, narozdíl od Drumhelleru o kterém píšu zde, vznikly tlakem sirných par zespoda a tak mají jiný tvar.

Každopádně prodlévat déle na severu se na začátku podzimu neukázalo jako super nápad a tak mizíme dál na jih. Cestou ještě krátká zastávka na Upper Klamath Lake, kde máme štěstí na jednu malou žabku a hromady pelikánů a pak už hurá do Kalifornie na Lava Beds....

Jak jsme ve Washingtonu neviděli Whitehouse aneb najednou jsme tři

2012-11-18T21:39:00.001-05:00

Být ve Washingtonu a nevidět sídlo prezidenta? Trapas!
...ale zas až ne tolik pokud se nacházíte ve Washingtonu na severozápadě, který má s tím D.C. společnou snad jen Columbia river a jsou v něm k vidění onačejší věci.


Kaifu, náš hostitel

Mimo oblasti kde se natáčelo Twin Peaks (viz předchozí článek), je tu totiž město Seattle, které me hodně příjemně překvapilo. Strávili jsme tu jen dva dny, očekávajíce přílet Ondry. Bydlení bylo domluveno u Kaifu, opět přes Couchsurfing. Ze začátku trošku komplikace, dojeli jsme na místo a měli problém se ho dovolat, nicméně pak se podařilo a dozvěděli jsme se že maká do pozdě a bude doma až kolem půl jedenácté. Co naplat, GPS našla nějaké to obchodní středisko tak jsme se tam vypravili. V americe na severu funguje stejná síť řetězců jako v Kanadě - Safeway. Láce to moc není ani tady, ale se slevovou kartičkou, která tu funguje jak v Kanadě tak v USA to už šlo a hlavně tam mají pultík s teplým žrádlem a akci s jídlem pro dva za 9,99$. Navíc je to čína styl, což můžem. Co už tak moc nemůžem bylo, že půlka číny byla odporně sladká. Holt jiný kraj, jiná chuť ale maso s názvem "general Tao" spíš připomínalo takové ty přeslazené zákusky orientu, takže nás zabetonovalo docela solidně. V Safeway jsme taky koupili nějaké to víno našemu hostiteli jako dárek (alkohol se tu smí rpodávat v normálních obchodech a je o HODNĚ levnější než v Kanadě) a hupkyšupky do Starbucks na nějaké ty internety.

Alex, co projel na motorce z jihu až na sever

S malým kafem jsme posečkali nějakou tu hodinku do půl jedenácté a pak hurá za Kaifu! naštěstí už doma byl takže ubytko v poho. Hostil teda ještě další dva lidi ale koho to zajímá, hlavně že je kde složit hlavu. Spacáky a karimatky máme tak co. Protože bylo pozdě tak jsme jen krátce zkecli a šli spát. Hlavně se mě líbila couchsurferka která si dala za úkol navštívit všechny státy USA a řeší to tak že stopuje soukromá letadla na malých letištích. Super nápad a v USA kde se lítá víc to asi půjde líp než v Evropě! Bohužel jsem nepochytil jméno a ráno brzo mizela takže víc nevím. Druhej surfer byl Alex, který pro změnu projel na motorce oba americké kontinenty od Ohňové země až na Aljašku a teď už byl na cestě domů. Hlavně tu jižní ameriku a Patagonii mu závidím, tam bych se někdy i mrknul. Bližší podrobnosti z jeho cesty najdete na jeho webu, někde by se tam pak mělo objevit i video s náma a pozdravem ze Seattle.

Druhý den ráno jsme se vydali do downtownu. Od Kaifu tam jezdí nějaký bus, cesta zhruba na 20-30minut takže pohoda. První zastávka a místo které v Seattle nelze minout byl Pike Market. Tohle tradiční tržiště je plné stánků se vším možným, od ryb přes oblečení a dárkové přeměty přes vintage plakáty a časopisy, obchody s comixy až po hudební nástroje. Celý market je poblíž oceánu v celkem prudkém svahu takže je na patra. Živé trhy mám rád a tenhle na mě působil po Calgary jako balzám na duši.

Perlou celého Pike Marketu je pak Pike Place Fish Market. Tenhle obchod se v roce 1965 moc nehýbal až do té dobz když jej koupil jeden ze zaměstnanců - John Yokohama a rozhodl se z něj udělat světoznámou záležitost. To se ale snadněji řekne než udělá. John na to šel po americku. Důležité je prostě šou. A tak je dnes obchod spíše divadlem. prodavači na sebe povykují, pózují turistům různě hučí a mručí kdykoliv dostanou od turistů dýško "We've got a TIP! YEAH!" ale hlaně když někdo koupí rybu tak si je z pultu na pult hážou! A že to někdy nejsou úplně malé kousky ale pěkní slizcí a těžcí macci. Bohužel nemám na foťáku video, něco z atmosféry je ale vidět na tomhle fishmarket videu. Možná to někomu přijde divný ale já mam ryby a ruch kolem rád takže jsem se dost bavil.

Další zajímavosti u marketu je Gum wall v uličce Post Alley. Lidi tu prostě začali lepit žvíkačky na zeď, až z toho vznikla až několik palců tlustá vrstva v déli cca 50 stop (cca 17m) a výškou 15 stop (cca 3 metry = lidi to lepí asi i ze žebříku). Zblízka je to chvilkama celkem nechutné ale z dálky je to celkem umění ;-)
Kyž už je člověk na Pike Market tak prostě musí udělat pár kroků na sever a zajít do prvního Starbucks na světě. Kafe moc nepiju a kdyz už tak rozhodně ne to vodové cosi co se dává v plastu v Americe ale tohle je zajímavé vidět. Katka dala karamelové machciato a jako chutnalo no...

Pak jsme si udělali procházku přes Belltown, což by měla být taková příjemná čtvrť, nicméně buď jsme zvolil špatné ulice nebo nevím, nějak nás to nevzalo. nějaké kavárničky a tak jako jo ale vzhledem k tomu že Seattle je městem kaváren tak jsem čekal větší hustotu a cvrkot. Přes Belltown jsme došli až na Seattle Center. Tenhle park vznikl u příležitosti světové výstavy v roce 1962. najdete tu různá muzeua, výstavní sály a hlavně slavnou 184m vysokou vyhlídkovou věž Space Needle. Tu jsme vynechali, protže vstup je celkem drahý a dnes už to ani zdaleka není nejvyšší budova v Seattle. Za zlomek ceny se dá dát vyhlídka z nejvyššího mrakodrapu v downtownu. Protože byl ale hlad, tak jsme neodolali pizze v MOD pizza, na kterou si člověk mohl za jednotnou cenu naložit co chtěl. naložili jsme tedy skoro všecko co měli a přidali ještě horu parmezánu. Ve srovnání s jídlem v ostatních rychložrádelnách to bylo dost jedlý. na rozdíl od amíků jsme se spokojili s jednou dohromady. Ne žebysme se přežrali ale aspoň v břichu přestalo škrundat. Celé jsme to zalepili ochutnávkou nějakých zákusků zdarma a vodou ze záchodků ;-)

Hned vedle Space Needle je zastávka monorailu, který byl postaven taktéž u příležitosti výstavy. jezdí jen mezi Seattle Center a downtownem, je to spíš atrakce než praktická záležitost. Zatím jsme ho vybnechali s tím že ho dáme později. Chyba. Žádný později už se nekonalo. Každopádně budova EMP muzea hned vedle mě vzala. Je pobitá pláty železa ve kterých se super odráží obloha a vše okolo. Na abstraktní fotky jak dělaný.
Pak už jen podél monorailu zpět do downtownu na autobus. Mají tu i trolejbusy, vzpoměl jsem si při čekání na Brno.... Navíc na nějakém náměstí jsme potkali stromy s kmenama natřenýma na modro... asi nějaký LSD umělec.
Zpět u Kaifu jsme večer pokecali víc. Kaifu vyrůstal v Hong Kongu a v USA žije okolo pěti let takže jeho pohled na věc byl hodně zajímavý. Navíc byl v ČR a zná i Brno (zvlášť si tam zajem kvůli Mendelovi). Perlička je, že maká u Boeingu, který podbně jako např. Microsoft v Seattle začal a tak jsme zkecli o letectví. Bohužel na společnou návštěvu továrny Boeing, případně leteckého muzea nebyl čas... škoda.

Další den zae busem downtown a tentokrát cesta víc na jih směrem na Chinatown. Cestou jsme se stavili na nádraží. hezký, čistý ale prázdný! Vlakem se tu prostě moc nejezdí... Co mě pobavilo byla výstavka fotek. Našel jsme tam jednu která byla stejná s tou co jsem vyfotil před pár dny ve Snoqualmie. Holt jsem dobrej fotograf a mám na to voko jak profíci. Nechci se chlubit, jen oznamuju. ;-)
Chinatown byl spíš průměr, viděli jsme pěknější. Nicméně narazili jsme na levný Ginger Candy který s katkou milujem tak jsme hned koupili....
Cestou zpět přes downtown jsme ještě skákli do Columbia Center, což je nejvyšší mrakodrap s rozhledem v 72. patře. Nebylo už moc času, tak jsme místo placeného rozhledu, kde bysme strávili stejně jen pár minut, dali jen 42. patro kde je Starbucks a tudíž se tam člověk dostane zdarma. škoda, výhledy mám rád ale dát 9$ a strávit tam deset minut se mi nechtělo.

Cestou potom zas přes Pike Market kde jsme nakoukli do pivnice mikropivovaru The Pike. Pivo jsme si nedali, bylo drahý a bylo taky celkem chladno. Ještě na chvilku na Waterfront mrknout na oceán a pak zpět ke Kaifu.
Cestou jsem ale pochopil jak můžou auta v zimě jen tak klouzat a narážet do sebe. Některé kopečky jsou tu snad ještě příkřejší než v an Franciscu a když v zimě naprší a pak namrzne tak to musí vážně jezdit samo... jen jsem se modlil aby nás to tu nepotkalo cestou zpět.
Celkově ale musím říct že Seattle jako jo. Moc jsem od měst v USA nečekal, ale tohle místo mě velmi příjemně překvapilo. Není tak rozlezlé jako ostatní místa a hlavně to tu žije.

Rowena a Katka

Odpoledne jsme se odstěhovali od Kaifu. Měl domluvené nějaké další nocležníky a tak jsme už nechtěli opruzovat. Původně jsme bookli nějaký motel ale nakonec se po couchsurfingu ozvala Rowena že nás veme. Paráda. Motel jsme zrušili a hurá poznávat další místňáky. Sice jen na jednu noc a zase až pozdě večer ale i tak. Roweně docela závidím. Maká pro Alaska airlines a tak má letenky po světě zadarmo! Tak tomu říkám benefit. Nějaké stravenky... pche.
Přesunuli jsme se tedy ze Seattle do Seatacu, pár minut od letiště kde Rowena bydlí. Překvapilo mě, že je Seatac vlastní město s radnicí a tak, vždycky jsme si myslel že je to spíš jen část Seattle kde je letiště.

Třináctého ráno jsme se potom rozmnožili. Sice se to neobešlo bez nervů - v noci přišla od Ondry SMS že potřebuje místo pobytu jinak ho imigrační nepustí. Tuhle jsme samozřejmě zazdili a zaspali ale nakonec OK. Dojeli jsme na přílety a tam už na nás mával Ondra a nejen on ale i stan a benzinový vařič. Takže paráda, je nás víc, nebudem se bát medvěda nic, hlady neumřem a v noci na nás nenaprší.

Hned po naložení jsme vymázli ze Seattle směrem do divočiny na stratovulkán Mt. Rainier. Jeho vrchol se nachází ve výšce 4392mnm a je považována za jednu z nejnebezpečnějších sopek světa. Ani ne tak proto, že by byl nějak zvlášť aktivní, ale kdyby to náhodou řachlo, tak 93km2 roztátého ledovce (nejvíce zaledněný vrchol 48 pevninských států USA) zaplaví celé město Tacoma. Severozápadní pobřeží USA patří vůbec do tzv. Pacific Ring of Fire, takže je tu sopek docela dost. To je všechno sice hezké, ale my jsme samotnou horu nakonec neviděli. Počasí nepřálo, mlhavo lezavo...
První noc venku jsme zapíchli někde na parkovišti u domečku se stříškou a hupky na kutě.

Ráno jsme ještě zkusili vulkán St. Helena, česky někdy nesprávně jako Svatá Helena. Byl pojmenován po lordu St Helensovi, se svatými má společného pramálo. 18. května 1980 (tedy když mi byl přesně rok a den) vybuchla a udělala v okolí celkem spoušť Vice o tom píšou na wikipedii. Chtěli jsme zmrknout jaké to je dneska ale opět mlha, vítr a lehký déšť takže zase nic. Sice jsme z mlhy zahlédli vykukovat pahýly stromů ale výhledy se nekonaly. Počasí ve washingtonu nám s nastupujícím podzimem prostě moc nepřeje, míříme tedy k Portlandu a k hranici Oregonu. Snad to bude s počasím lepší...

Katka u nejstaršího Starbucks

Pike Market

Pike Place Fish Market, fotí se tu i svatby!

Pike Place Fish Market, prodavač Taho Kakutani mi pózuje s rybou

EMP museum

Modré stromy na Westlake Park

Nádraží

...ohni semnou pojď aneb reálně v Twin Peaks

2012-11-14T22:23:00.002-05:00

HA!
Mysleli jste si že jsem blogovani vzdal co? A ono ne. Dokonce jsem na klavesnici vytvoril podomacku nalepky s češtinou takže už i s diakritikou! Teda dokud se to neodlepi, zas nějak supr to tam nedrží...
Ale o tom jsem psat nechtěl. Na dnešním programu je pokračování naší cesty.
Poslední přízpěvek byl koukám o Vancouveru, takže co tu máme dále? No přece "nejlepší zemi na světe" jak se nám snaží nakecat...
Jo, 9. října jsme překročili hranici. Neobešlo se to bez prověrky kam jedeme, proč tam jedeme, kde tam budeme, jak dlouho a podobné kecy. Což byl trošku problém. Nedokázali jsme zodpovědět ani kde budeme spát, natož co je presný cíl cesty. Nakonec jsme uvedli San Francisko a že spíme "u kamaráda", protože Couchsurfing asi imigrační úřednící v kolonkách ještě nemají. nakonec ale odpustili od prověrky tělesných otvorů ;-) a spokojili se jen s buzerací a namyšleností. Jako vstup do USA tedy nic co by člověka potěšilo. Skoro jakoby se báli že by tam chtěl člověk snad zůstat a žít.... brrr!
Hned po přejezdu jsme zajeli na benzinku a natankovali. Benzin levnější než v BC ale zas taková výhra to taky nebyla. Holt pryč jsou doby přebytku nafty. S takovou brzo budou muset amíci zas jet "chránit demokracii" v nějaké arabské zemičce. No ale teď si zvolili Obamu, tak snad to nebude tak urgentní. ;-)
První zastávka na cestě byla v oblasti Snoqualmie. Jsme totiž oba s Katkou fandové seriálu Twin Peaks, který se natáčel právě v téhle oblasti. Vyhledali jsme si tedy předem místa co by se daly navštívit. Tady trošku vsuvka: pokud nejste fanoušky nebo (nedejbože) seriál vůbec neznáte, odečtěte si 50% zajímavosti následujících řádků. Pokud jste naopak fanoušci, přičtěte si 100%.

Zastavení první: Dům Palmerových

GPS Lokace: 47.849481, -121.971336
Nachází se ne přímo ve Snoqualmie, ale v Monroe, což je nějakou třičtvrtě hodinku jízdy. Je schovaný za keři a ze silnice téměř neviditelný, takže pokud o něm člověk neví tak ho lehce mine. Snad v něm byly natáčeny i interiéry. Nikdo nebyl doma, tak těžko říct...

Zastavení druhé: Vodopády a Great Northern Hotel

GPS lokace: 47.542148, -121.836558
Ve filmu/seriálu vlastně nejsou vidět v ději, ale objevují se v titulcích, takže jsou provařené. Ve skutečnosti se jedná o 82m vysoké Snoqualmie falls, jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí státu Washington. Hned u vodopádů je parkoviště a parčík a výhled je fakt pěkný i pro nefanoušky. Vodopády jsme viděli s celkem malým průtokem, obrazově velmi připomínal stejný průtok jak v seriálu. Pak jsme se tu stavili ještě po měsíci cestou zpět a průtok byl tak 2x větší a tudíž už ne tak seriálovitý...

Hned nad vodopády je Salish Lodge&Spa hotel, který byl v seriálu jako The Great Northern. Bohužel se tu natáčely jen exteriéry takže vevnitř je to z poledu Twin Peaks nezajímavé. Uvažovali jsme o přespaní ale cena nás odradila. Navíc když je interiér jiný tak to je naprd...

Zastavení třetí: Poleno

GPS lokace: 47.529816, -121.82621
Velké poleno naložené na vozíčku si zahrálo zase jen v úvodních titulcích a v ději se neobjevuje.
Dneska je pod novou stříškou, s plůtkem okolo a na novým soklu, nicméně pořád jsou na něm patrné vrypy od toho seriálového. Je v Railroad comunity parku, přímo u hlavní ulice railroad Avenue, takže pokud se projíždí Snoqualmie tak v podstatě nejde minout.
Kousíček dál po kolejích je vlakové muzeum, takže zase pěkné i pro člověka který fanda není.

Zastavení čtvrté: Střední škola Twin Peaks

GPS lokace: 47.522037, -121.815449
Bohužel budova doznala mnoha změn a z původního moc nezbylo. nenápadně jsme se vmísili do školních chodeb mezi středoškoláky a po přestávce, když se chodby vylidnily nafotili aspoň krátkou reportáž. Jo a taky můžu říct že jsem čůral možná do stejnýho pisoáru jako Bobby Briggs, ale není to ověřený. ;-)
Cestou k autu nás odchytila školnice. Původně nás asi podezřívala z krádeže ale když jsme jí vysvětlili o co jde tak se smála a a nakonec prohlásila že si to pamatuje, že na školu chodila zrovna když se natáčelo takže přímá účastnice!

Zastavení páté:Železniční most

GPS lokace: 47.52949, -121.806289
Znalci jistě poznají most, na kterém našli zmatenou Ronette Pulaski v roztrhaných šatech a v šoku. Bohužel železniční trať byla pár let po seriálu zrušená a tak dnes přes most vede jen betonový chodník pro pěší a kolisty.
Nicméně nedalo se jinak - Katka se převlkla do noční košile, sundala boty a máme fotku vlastní Ronette takže spokojenost. Na kovových podpěrách se dá najít nápis "Fire walk with me - Alma mater", takže fanoušci jsou...
Samotný most je v přírodě za městečkem ale ze střední školy je to tu kousíček...

Zastavení šesté: Sheriff's office a Packarodva pila

GPS lokace: 47.537828, -121.81116
Kousíček za městečkem se nachází prostor bývalé pily. Budova samotné pily je oplocená a zdá se být ve velmi špatném stavu takže dovnitř jsme se ani nesnažili. Zato úřadovna šerifa Trumana je super zachovalá. Místo Harryho, Hawka, Andyho, Lucy a hromady koblih tu ale najdete školu výuky rallye. Takže sportovní auta a tak. Nicméně i interiér je jasný chodba s dveřmi do jednaček je nezaměnitelná. recepční se sice nejmenuje Lucy ale je taky blond takže jasně na fotku.

Zastavení sedmé: Twin Peaks cesta s cedulí

GPS lokace: 47.525553, -121.785132
Na tomhle místě byl natočen první záběr v titulcích - mlžná cesta s cedulí Twin Peaks. Ceduel chybí ale dva vrcholky v pozadí a cesta samotná je jasná. U krajnice je sloupek do kterého někdo vyryl symbol Twin Peaks.

Zastavení sedmé: Double R Dinner

GPS lokace: 47.525553, -121.785132
Asi nejznámější Twin Peaks pamětihodnsot se nachází kousíček od Snoqualmie v North Bend na křižovatce Bendigo blv N a E North Bend way a dneska se jmenuje Twede's Cafe. Bohužel původní kavárna byla vykradena a zloděj ji jako bonus zapálil (Boba na něj a černý vigvam k tomu), takže už není původní. Cherry pie a "damn fine cup of coffee" Vám tu ale samozřejmě naservírují, takže se tu každý aspoň na chviličku může cítit jako Dale Cooper....
Je to taky jediné místo kde je Twin Peaks jasně zmiňováno a to formou fotek na nástěnce, některých i podepsaných (Ray Wise - Leland Palmer, Kimmy Robertson - Lucy Moran).
Jako bonus je hned přes cestu budova která si zahrála vězení.

Další místa z Twin peaks jsou pro změnu na západ od Seattle na polostrově a tudíž hůř dostupná (břeh kde bylo nalezeno tělo Laury Palmer, interiér Great Northern Hotelu, větev s ptáčkem z titulků) a nebo se natáčelo úplně mimo stát Washington (většina interiérů, místo v lese kde stál černý Vigvam....). To co jsme viděli jsme zmákli pohodlně za den a půl s tím, že jsme si věci vychutnávali. Nutností je samozřejmě auto (amerika, znáte to...), když píšu že je něco "blízko" znamená to, že je to pár minut autem ale pěšky to může být klidně i přes půl hodiny od sebe.
Seriál navíc naprosto nepochopitelně není nikde propagován takže se nelze spolehnout například na infocentra v Seattle. Místní ve Snoqualmie ví o co jde ale letáčků či mapek se nedočkáte. Je třeba nastudovat předem!

Pokud se náhodou do oblasti Seattle chystáte a rádi byste tyhle místa taky viděli, nám hodně pomohl tento web ze kterého jsme čerpali.

Hura na zapad!

2012-10-07T13:31:00.001-04:00

Jo, tak konecne prvni report z cest. 26. zari priletel Katcin tatka a bracha. Jako zaslouzili cestovatele si nemohli nechat ujit prilezitost videt kousek Kanady a hlavne (protoze nikdo z nich nema ridicak) mit moznost kus zeme projet s nama autem.
My do konce tydne makali, v patek bylo rozlouceni docela smutny. Ikdyz je orace obcas vazne pakarna tak nekteri lidi me budou chybet. Jeste jsem v patek vecer poresil treti radu sedadel do auta - nechal jsem je u Yousefa v garazi. Pritom neslo odmitnout pozvani na caj nasledovany vynikajicim egyptskym zakuskem. Bylo to neco jako strudl s takovymi cancy nahore a bylo to extremne dobry. Jako bonus nas potom pozvali k sobe do Alexandrie az budou zas v egypte. Mile.
V sobotu jsme vyrazili uz spolecne na Banff, o tom jaky to tam je jsem uz psal minule. Navic jsme videli jezero Lake Moraine, ktere nam minule uniklo (protoze jsme na Lake Luise zmokli). Parada byla, ze na vjezdu do Banffu se da koupit i jakysi rodiny pas za cca 20$ (takze oproti planovanym 4x10$ jsme usetrili polovic!)

V nedeli pro zmenu Drumheller, tentokrat jsme se chteli vydat taky do dynosauriho muzea - Royal Tyrell museum. A jakoze JO! Nejenze v ramci cehosi byl vstup zdarma (normalne cca 11$/os) ale hlavne ten vnitrek... maji to vazne dobre udelane. Sposta exponatu, ukazek a interaktivnich hejblatek nejen pro deti. Proste neni to takove to nudne muzeum se spoustou textu a dvema kustkami z dynosaura. Plus zajimava oblast Badlands okolo - viz minuy prizpevek. Mildak dava 5 z 5ti.
V pondeli bylo prvniho a to byl nas posledni den u Maureen. Proste zacatek mesice, chtela uz nove najemniky takze jsme museli rano zmizet. No, teda rano. spis k polednimu. Protoze jsme s Katkou makali do patku a o vikenu trajdali po okoli tak sbalit vsecky sacky a packy, vyprat, sehnat dokupy nadoby, zabehnout do banky proplatit posledni muj sek a vybrat penize v USD bylo celkem casove narocny takze jsme vyrazili az kolem jedenacte. Ale to tak nevadilo, meli jsme zamluveny ubytko v pulce cesty takze nas cekalo jen cca 600km.

Promotali jsme se provozem v Calgary a pak uz jen ficeli po Trans Canada Highway smerem na zapad. Narodni park Banff jsme jen proficeli, nechteli jsme znova platit vstupne 20$ a navic jsme uz nemeli tolik casu tak jsme se rozhodli nikde nestavet. Takze jsme jen zamavali Banffu a Lake Luise z dalnice a pak uz prekrocili hranice do druheho NP Yoho, ktere jsou zaroven hranici s Britskou Kolumbii! Sbohem, Alberto, aspon teda na cas.
V Yoho jsme jen rychle stopli na odpocivadle s vyhledem na stoupaci tunely. Vede tudy totiz trat Pacific railways, ktera docela znacne stoupa. A aby se usetrili masinky a tak tak miso toho stoupani tu udelali dva tunely kde se trat toci o 360 stupnu a ma tak vic prostoru prekonat prevyseni. Zajimava stopka, ale ne ohromujici... Taky bylo potreba ubrat hodinku na hodinkach, mame Pacificky cas, z CR je rozdil uz -9h!

Na svacu jsme stopli v Goldenu. Roxanne nam poradila ze je tam pekne informacni stredisko (fajn hajzliky, ikdyz nutno dodat ze tech je tu dost a jsou vsude zdarma, stejne jako spousta mapek a informacnich letacku. Tohle maji zkratka vymakane) a navic je tu pry spousta horskych koz. Na zviratka tu mame ale smulu, videli jsme jen rohy jedne kozy za kopeckem a na nejaky vylet bohuzel nebyl cas.

Cilem cesty bylo Revelstoke. Kdysi docela vyznamne mestecko s vlakovym prekladistem na rece Columbia river, ktera by mela byt jedna s nejvetsim prutokem v severni Americe. mestecko celkem malebne, navic bylo takove podmracene pocasi a mraky krasne dokreslovaly siluety hor. Zejsi muzeum zeleznice jsme uz nestihli tak jsme nakoupili jen neco na vecu a slo se do Frontier motel. A ze to byl motel! Takovy ten klasicky u benzinky s dlouhou verandickou a kazdy pokoj vlastni vlez hned z venku. Navic vousac na benzince slouzici jako recepcni. Takhle si predstavuju ubytovani v pravem severoamerickem zapadakove. Napred jsme se trosku zdesili ale kdyz jsme pak videli pokoje tak jsme si rekli ze za ty prachy na prespani pohoda. Bylo sice dost osumtelo ale celkem cisto takze zadna krec. V noci pak zacala slusna bourka a dest ale to nam bylo v postylkach fuk.

Dalsi den byl prejezd Revelstoke-Whister. Chteli jsme ho totiz taky urcite videt a nemelo cenu jezdit do Vancouvru a pak na sever a zpet. Rano jsme vyrazili dal po Trans Canada highway pres Salmon Lake (fajn malinke informacni stredisko s laveckama venku a spoustou zbozi z anglie), Chase a Kamploops do Cache Creek, ke jsme sjeli na malebnou route 99. Cesta se klikatila mezi kopci, uzivali jsme malebneho podzimu. Nic zvlastniho se nestalo, snad jenom ze nas zastavil minimus plny mladochu co pichli. Pujcili jsme jim klic na kola a za to obdrzeli dve plechovky piva. Super!
Mezi Cache Creek a Lilloet byla krajina navic vazne zvlastni. Ne uplne hornata ale hodne kopcovita, plna prikrych svahu a nahornich plosinek. Stromy temer uplne zmizely a nahradili je jen takove male kulate keriky. Docela by me zajimalo proc zrovna tady je krajina takova. Jiny typ pudy? Nevim, budu muset vygooglit... Moc uradna puda tu taky asi neni, bylo tu celkem liduprazdo. par domku jsme potkali vzdy jen za X desitek kilometru. Navic jsme jeli okolo westernoveho mestecka. Nebylo tedy jeste dostavene, coz bylo ale jedine plus, protoze bylo krasne opustene. Ve spojeni s krajinou udelalo krasnou western scenerii na foceni.

Hned za Lilloet je Seton lake, prirodni jezero ktere by se mohlo jmenovat po E.T.Setonovi (nepodarilo se mi dohledat, tak si to tak predstavuju, je to totiz romanticky kdyby jo). Hned podel nej vede trat Pacific Railway. Malebne!

Hned za jezerem zacala cesta strme stoupad serpentinami do nejakeho sedla a potom zas strme klesat... a tak to slo dal az do Pembertonu. Nastesti pocasi bylo idealne na cestovani autem a cesta byla sucha. V zime bych to tu ale jet nechtel - retezy byly pres zimu dokonce povinne a na spouste mist i zakaz zastaveni protoze tam padaji laviny. Nahoru, dolu to slo skoro az do Pembertonu. Posledni sjezd dal navic zabrat brzam. Na konci zacaly uz docela smrdet a bylo citit ze dost nestihaji. Holt 12 stupnu klesani plne zatacek a serpentin se projevi, navic kdyz clovek ze zacatku netusi jak u automatu podradit a brzdit motorem (nastesti jsem to pak zjistil - jsou na to ty cisilka 1,2 a 3 ktery jsem nikdy netusil co u automatu znamenaji. Posledni svah jsme sjizdeli na cisilko 1).

V Pembertonu jsme udelale nejaky mensi nakup a vydali se dalsich cca 15 km smer divocina na sever kde bylo ubytovani. Trosku jsme se bali ze to nenajdem - bylo to vazne uprostred niceho ale nakonec pohoda. Hostel Shiloh works se ukazal malebnym srubem, provozovanym dvema Svycary. Za 25$ na noc nam nakonec dali zvlast pokoje protoze meli volno. Vybavena kuchynka, cisto, malebno. Ale hlavne! Hlavne tam meli vyhrivanou venkovni vyrivku. Neznam nic lepsiho nez po ujetych skoro 2000Km v poslednich ctyrech dnech se nalozit do horke bublinkate vody s vyhledem na vrcholky hor a mesic v uplnku. Az mi bylo lito ze tu mame jen jednu noc a hned zas mizime. cca 45km od Whistleru, 15km od Pembertonu... za ty penize iealni bod pro treky na nhorach okolo, jen to chce to auto (ale to chce tady vsude).

Dalsi den byl v planu Whistler. Bohuzel lanovka uz nejezdila, tak jsme aspon prolezli mestecko, vyotili se na Olympijskem namesticku, ktere je vazne jen malym namestickem, zavistive zmrkli kolisty sjizejici jinak lyzarsky svah a tak. Mestecko samotne je hezci nez Banff, nicmene cekal jsem zajimavejsi hory okolo. Jsou to spis jen takove kopecky, scenerie se skalnatymi velikany a zasnezenymi vrcholi se clovek nedocka.
Cestou z Whistleru jeste zastavka v The Enchanted Forest a prochazka kolem reky Cheakamus river k vysutemu mostu a zpet. les je takovy vic zanedbany. Drevo se tu netezi takze se vsude vali kmeny obrostle mechem a tak. Nebyt pesinek tak je to chvilkama docela neprostupne. A zviratka zas nic! Sakra!

Pak uz "jen" prejezd do Vancouveru. Jen je vazne v uvozovkach. Silnice 99 se tu pravem jmenuje "Sea-to-Sky highway". Na nejakych 60km tu spadne z horske oblastni Whistleru az k mestecku Squamish a Pacifiku. Na Leve strane ma clovek strme skalni steny a zasnezene vrcholky a na pravo uz ocean. Skoda ze jsme se musel soustredit na rizeni protoze vyhledy byly chvilkama vazne uzasne. Takhle se Sea-to-Sky klikati az do Vancouveru ale narocna jizda to neni, ma to spis dalnicni charakter, vetsinou dva pruhy jeden smer a protismer jeden a pak se to prohodi, zatacky stavene na pohodovych 80-90Km/h. Opravdu krasna cesta jak pro ridice tak pro cestujici.
Do Vancouveru jsme dojeli v podvecer a jali se hledat hotel. A ouha! Hotel samotny jako celkem fajn ale to prostredi... pobliz byla armada spasy a to tu neco znamena. Predstavte si prazske hlavni nadrazi vynasobene tak 50-100x. Proste bezdomovci uplne vsude a mezi nimi dalsi "poulicni" individua jako smazky a "socialni pracovnice" (nektere docela DOST ohledene).

Nastesti se nechovali agresivne a tak to bylo jen neprijemne, plus jsem se dost ba o auto. Vsechny cennosti jsme si samozrejme vzali do hotelu ale vymlacene okenko kvuli staremu spacaku na sedacce by asi taky nepotesilo.
Nastesti jsme cvalki jen dve noci, takze jsme se pak presunuli. Katcin brur nasel nejaky hotel primo v downtownu, studio v 11 patre s vyledem na jih. Je to sice drazi, ale je kde varit a hlavne jsme v rozumnym prostredi. Navic ten vyhled je fakt paradni!
Samotny Vancouver je mnohha lidmi povazovany za nejhezci mesto kanady. Popravnde jsem na vahach. me teda jako mesto prijde rozhodne hezci Montreal. Vancouver ma ale jednu nespornou vyhodu a to je POLOHA! Na jedne strane ocean, na druhe hory a oboji je vazne blizko. Navic to tu, narozdil od Calgary zije. Je urcite zajimave to videt a po tech hruzach v Alberte je to prijemne osvezeni ale ze bych byl z Vancouveru na vetvi, to nejsem.

Takovy Berlin, Pariz nebo nedejboze Lisabon ci Istanbul ho hrave strci do kapsy co se tyce mestskych zajimavosti a kras.
Ve Vancouveru jsou moc fajn parky (hlavne nejvetsi Stanley park) a mista okolo. Samotny downtown je historicky jen z casti a po americku - tedy vse starsi 100 let je "historie". Takze jo, Vancouver pekny ale do meho listu "top" mest co jsem kdy navstivil se neradi. Navic slavne parni hodiny v Gastownu docela zklamaly - malicke pidi cosi co uz dnes stejne pohani elektrina a jen se z toho coudi. Slavny Capilano Suspension Bridge jsme si po zjisteni ceny odpustili. Milionari nejsme a 35$ (slovy tricetpetdolarukanadskych!!!) nam za projiti se po vysutem moste prislo i v drahe Kanade ne jako prehnane, ale vylozene jako urazka a pokus o zlodejinu. Misto toho jsme se prosli v nedalekem lesoparku. A les je tu zase jiny! Protoze ocean je vazne jen kousek tak je tu asi vic vlhko. Sposta stromu ma tak "vousy" z mechu a tak. neco mezi destnym pralesem a nasim smrkovym lesem.

Vcera jsme dali vyletik do hlavniho mesta BC Victorie. Cesta byla tedy dost krusna, cloveku zabere hodinu nez se dostane z centra Vancouveru na lodni terminal, pak cca 1.5h lodi a pak jeste hodinu autobusem po ostrove do samotne Victorie. Nechapu proc nemuzou udelat pristav v centru. Navic busy zas precpany, celkem se divim ze nervou lidi na strechu jak v Indii, navic nastupuje se opet jen prednima dverma (cvakaci listky jeste nevynalezli) takze bus v kazde zastavce trci pul hodiny. Ale holt rozvojova zeme ;-), tady hromadnou dopravu jeste nedomysleli... co clovek nadela. Skoda ze to tu neni tak levny jak v Indii kdyz uz sluzby jsou podobny. Pokazdy kdyz tu jedu MHD tak se mi chce brecet nebo nekoho zabit. Magori! A to je to tu porad tak 5x lepsi nez v Cagary. Mozna by neuskodila nejaka ropna krize aby nechali ty svoje buransky pickupy a prerostly auta doma a trosku se vzpamatovali aspon ve mestech (na venkove to chapu, tam jsou vzdalenosti obrovsky tam to bez auta fakt asi nepujde). Taky parkovani by bylo fajn trosku vic na tesno. nechavat metr a pul mezery mezi auty a zabrat tak dobre o 30% vic mista nez se musi, muze jen "ridic" zacatecnik, vesnican nebo nejaka echt pipna. Ale to uz je stara pisnicka... neveril bych ze to nekdy reknu ale vazne se tesim na Brnenske MHD! Zajimavy je ze pritom vsem tu treba metro (ve Vancouveru Skytrain) jezdi bez ridice! Proste vepredu je okynko dopredu a to je vse. Asi to sledujou pres kamery nebo neco. To by clovek necekal....

Na druhe strane se mi libi metropolitnost Kanady. Spousta cinanu, korejcu, Indu, belochu, cernochu... a zda se ze to funguje. Mam rad "kotliky" kultur kde se vse navzajem ovlivnuje. Do CR bysme svezi vitr v podobe vlivu jinych kultur trosku snesli. Pozvedlo by to styl oblikani, kuchyni... mozna nekteri nebudou souhlasit (uz vidim ten flamewar v komentech) ale ja jsem v tomhle otevreny tak proc ne?
Ale stejne to stalo za to. Victorie ma raz mestecka sice mensiho, o to ale malebnejsiho. Tady je historii dokonce i trosku citit, coz je na severni ameriku co rict!
Dneska si davame trosku oraz, jsme dost utahanej, furt za volantem nebo nekde pobihacka po meste/venkove. A protoze nas ceka jeste hodne cestovani tak jsem se rozhodl ze prolenosit rano pro zmenu v posteli, napsat blog, v klidu dopit caj a to vse s vyhledem na Vancouver z panoramatickych oken v hotelu nemuze jednomu uskodit... za par dni totiz mizim pres hranice do Seattle potkat Ondru a pak hura pro zmenu na jih.

Prace slechti

2012-09-20T11:22:00.000-04:00

...ale chcipaji z ni kone!

Japan Camera Sunridge

Protoze se nam zdejsi pobyt pomalu krati, asi by bylo fajn napsat neco o pracovnich zkusenostech a tak. Bohuzel nemam moc fotek, tak vam bude muset stacit povetsinou muj kvetnaty sloh ;-)
Jak uz asi vite z minulych clanku, v Torontu to nebylo s praci nic moc. Makacka ve firme "laptopexpert" u polaka nacerno, ktery byl pekny vyzirka a zgrta a snazil se prodavat polofunkcni pocitace. Byl jsem dost rad ze jsem s tim seknul. Ma to cele (pro me) vtipnou dohru. Od cloveka co tam makal v Internetove kavarne jsem se pak dozvedel, ze najmul za me nekoho jinyho a dotycneho chytili po cca ctrnacti dnech prace jak rozebira soucastky z pocitacu Internetove kavarny a cpe je do pocitacu slavneho laptopexperta. Tedy vlastne kradez. Byl natoceny na kamere a kdyz byl konfrontovan co to jako ma znamenat tak byl pry agresivni. To si ale trosku nabeh, protoze jeden z borcu z Internetove kavarny boxuje a tak nakonec mily zlodej skoncil prohozen vylohou na ulici kde ho nasledne sbalili policajti. Proste Laptopexpert je vazne expert! Pry uz to cele umrelo, dobre mu tak!
V Calgary se shanelo o dost lip, chvilku to sice trvalo ale da se. Prvni vlastovka bylo fotostudio na foceni rodinek a podobnych blbosti. managerka byla "excited" z meho portfolia, nicmene hloupe jsem prozradil ze jsem tu jen na rok takze nic. No stejne to byl jen uvazek na cca 20h tydne coz nestaci.

Japan camera Sunridge

Na dalsim pohovoru uz jsem suverene o delce meho pobytu lhal. Nouze holt naucila Dalibora housti, lepsi kdyz bude mit problem zamestnavatel s tim, ze odejdu brzo nez ja ze me nikdo nevezme. Na zadne smlouy a podobne se tu moc nehraje tak OK. Kdyz oni nejsou nicim vazani me, proc bych se mel zalamovat ja s fer pristupem?
Kazdopadne misto jsem ziskal tak nejak se stestim. Proste jsem nakoukl do jednoho fotoobchudku kde ani nepsali ze nabiraji. Zrovna byl za pultem majitel Murad a ten zahlasil ze kdyz mu predvedu ze umim prodat fotak tak me nabere. Fajn.
Pohovor pak probehl celkem vtipne. Dali mi priklad prodat 50mm makro objektiv a popsat co a jak kolem. Vtipne to bylo proto, ze jsem pozdeji pochopil ze oni sami nejsou nejak moc kovani a pokrocilejsi pojmy jako bokeh nebo backfocus jim nerikaji zhola nic.
Kazdopadne praci jsem ziskal. Sjupr!

Ukazka Aliho prace. Velikost plakatu je cca 80x50cm. Rozliseni cca 800x600

Coz uz tak moc super neni je fakt, ze se obchod nachazi v Sunrigde mall coz je docela streka od mista kde bydlime a navic mi vtipne narvali odpoledni smeny. Ze slibovaneho full time se nakonec vyklubalo 35 hodin tydne misto 40 a nekdy ani to ne. V praxi to tedy casto probiha tak, ze Katka jde na rano do prace na 07:30, konci v 16:00 ale ja zacinam treba az od 17:00 a makam do 21:00. mame teda zabity cely den a potkame se tesne pred spanim nekdy v deset vecer. Ja navic makam i soboty takze jediny den ktery mame volny na objevovani okoli je nedele. Jsou tydny kdy se prakticky nevidime ;-(. Ted uz je to teda s autem lepsi, cesta se znacne zkratila ale predtim po devate vecer chytit rozume C-train a pak bus bylo nad liske sily. Takze tech 10km vzdalenosti trvalo klidne i pres hodinu.
Ta lepsi cast je prace samotna. prodavat fotaky, tisknout fotky a blejskat fotky na pasy me celkem bavi a lidi jsou fajn. Je to takova pohodova atmosfera (az na nektere vyjimky).
Obchody jsou vlastne dva - jeden v obchodnim stredisku (mall) Marborough a druhy na Sunridge. Oboji je ve stejne casti mesta, jednu zastavku od sebe Ctrainem.

B&E efekt v praxi. Fotky jsou spatne orezane = cerna linka okolo

Ze zacatku jsem makal dost na Marborough, coz me stvalo. Tuhle lokaci ma totiz na starosti clovek jmenem Ali. Moje pocity k nemu prosli nekolika fazemi vyvoje: napred jsem si myslel ze je to proste nerudnej starsi chlapek. Pak jsem ale pochopil, ze hlavni jeho problem je v tom, ze o teorii kolem foceni vlastne nic nevi a boji se o flek, takze si svym chovanim chrani zadek aby vypadal jakoze je potrebny. Maly priklad za vsechny byl, kdyz bylo potreba ofotit nejaky vetsi obraz. OK, flatbed scanner zvladne sken do velikosti zhruba A3, takze jediny co s tim slo to bylo vyfotit fotakem. Ten covek mel za zady studiova svetla a asi tri stativy a hadejte co udelal? Vzal obrazek a vyfotil ho v nejtmavsim kouste z ruky na ISO 6400, f4 a 1/20s. Ze to bylo zasumely a mazly? To si piste ze bylo! Nevedel jsme jestli se mam smat nebo brecet. Vzledem k tomu ze jsem tu jen na par mesicu tak se spis priklanim k tomu prvnimu ale byt zakaznik, tak mu to asi omlatim o hlavu....

...navstivte nas web k nalezeni vice veci na nasem webu...

Kdyz se k vam takovy clovek pak chova prezirave ve stylu "tys zrovna nastoupil, ja tu makam deset let" tak si clovek o "profesionalite" celeho byznysu mysli svoje. Z dalsich perel nemuzu nezminit jeho "cit pro krasu" - v photoshopu zasadne pouziva efektu "Bevel and emboss", coz je presne ten efekt, o kterym si kazdy kdo poprve PS otevrel mysli ze je maximalne cool. Navic umi paradne zkombinovat barvy. Vysledek je vazne neco odporneho co pusobi dojmem ze to stvorilo petilete dite hrajici si deset minut na tatinkove pocitaci. Kdyz se s tim zkombinuje Aliho sloh (puvodem Iranec, nicmene po 20ti letech v Kanade mluvi hur nez ja) kdy plakat hlasa treba "navstivte nas web k nalezeni vice veci na nasem webu" tak je to vazne peklozni. Ukazky muzete videt na prilozenych fotkach.
Po par podobnych historkach typu "absolvoval jsem profi kurz photoshopu takze vim kde je tlaciko blur, vrstvy nevim co jsou" jsem mel Aliho proste za blbce. To vsak zmenil majitel Murad, kdyz mi jednou rekl ze mam brat Aliho jaky je, protoze ma jiny styl premysleni - byl totiz v armade. To me privedlo k tretimu nazoru - je to proste debil a zelenej lampasackej mozek k tomu. Dost to vysvetluje, profesionalni vojna zanecha podle mych zkusenosti nasledky na IQ kazdymu. Horsi nez chlast. Nevim cim to je ze tem vojclum umira tolik mozkovych bunek, asi otresy od granatu nebo neco ;-)
Dalsi lidi na Marborough jsou uz vic OK. Maka tam Skye, coz je mlada studentka. Takova tissi holka, asi proto ze je z polovicky Japonka. Pak jeste Stephen ze skotska, ktery tu je na stejnem programu jako ja. Podle jeho anglictiny jsem ho ale napred typoval nekam k Vladivostoku. Fakt mam brutalni problem mu rozumet a nejsem sam. I kanadsti zakaznici se ho ptaji coze to rikal daleko casteji nez me.

Yousif

Nastesti jsem byl pomerne rychle prerazen na Sunridge a na Marborough uz se nevyskytuju, takze jsem usetren Aliho "umeni" a hlavne hulvatskeho chovani.
Sunridge je v tomhle mnohem lepsi. Vybaveni je sice starsi (vsechno novejsi si zamluvi Ali) ale pracovni atmosfera je nesrovnatelna. Managerka je tu Mona, coz je jedna z majitelu. Puvodem z pakistanu, takova celkem prijemna, da se s ni v pohode vyjit. Pak tu maka Yousif, egyptan, ktery je z personalu nejstarsi. Puvodne pracoval jako fotograf a majitel studia, takze ma daleko nejvic zkusenosti s tiskem a podobne. Zda se mi, ze mel v zivote smulu. Vydelal v kanade penize, vratil se do Egypta, zalozil firmu a tu mu znarodnili. Takze se vratil zas do kanady. Je mu 65 let a musi makat jak barevnej. Pritom je to fajn clovek, prijemny a pratelsky. V dobe bez auta me casto braval do prace protoze jezdil okolo, rozdelil se o obed a hlavne! Hlavne se s ni da mluvit normalne a o vsem moznem a nepovysuje se...
Dalsi z personalu je Fiaz. Taktez pakistanec, takovy svetobeznik. zil v evrope v usa a tak po ruznu. Je hodne pratelsky, vzdycky pokecame. Minuly tyden me i s Katkou pozval do Indicke restaurace. az mi bylo trosku blbe nechat se hostit ale nenechal si to vymluvit. Chyby jsou dve -

Fiaz (druhy zprava)

1/ nemaji se radi s Yousefem. Pokazdy kdyz makam s Fiazem tak si vyslechnu jak si mam dat na Yousefa bacha protoze je to politik ktery se jn tvari prijemne a to same v modrym slysim od Yousefa na Fiaze. Pritom k me se chovaji prijemne a pratelsky oba. Tak nevim. spis resim jak to citim ja a snazim se nenechat je mi do toho kecat.
2/ Ma pocit ze me muze poucovat jak petilete decko. Nerikam ze se nemam ohledne labu hodne co ucit, ale kyz mi clovek co zna v Photoshopu jen nastroj blur a crop zacne vykladat jak mam retusovat a jeste takovym protektorskym tonem tak to je nekdy taky trochu moc.

Niti

Posledni na stridani je Niti. Je to studentka z Indicke komunity (ale narozena v Kanade) ktera bere praci spis jako prividelek ke studiu. Tahle holka mi vazne sedi! Ma styl humoru dost podobnej ceskymu takze se vetsinou celou sichtu prochlameme a cas vazne vali. Nevim proc, ale s ni se mi taky stavaji nejzajimavejsi/nejvtipnejsi historky. Treba jednou se zasekl davkovac chemickych tabletek do stroje. Snazili jsme se to nejak rozchodit, ja zatlacil na nejaky prevod a najednou cvak. jedno z ozubenych kolcek me zustalo v ruce. Doprdele! Co s tim? Niti to vyresila obratem. proste mi z ruky kolecko vzala, dala ho bokem a zhlasila ze "to samo", takze bylo jasny ze me podrzi. V tu chvili mi to nez prusvih zacalo byt k smichu.
Nedavno zase prisel nejaky ind a ze chce "foto na vizum". Tak se ho ptam na jaky vizum a on "no vizum". Tak rikam ze je spousta typu viz a jestli mysli na Indicky (to indi vetsinou chteji). A on na me: "na indicky nechci, ja chci jet do indie". Jakmile se otocil tak jsme se s Niti malem potrhali. Nevim proc se my tyhle vci stavaji zrovna kdyz makam s ni.

Kumbalek vzadu u stroju...

Samotne stroje na tisk jsou kapitola sama pro sebe. Staricke Konica-Minolty, ktere uz na hrbu nejaky ten krizek maji (pripomely mi doby Progidi a Milana Krupara, ktereho timto zdravim). Navic nahradni dily je tezky sehnat takze se spis tak nejak "plichti". To je furt neco. Tuhle nefunguje davkovani chemie, tamhle se zasekne papir, nebo se masinka proste rozhodne ze neni dost zahrata, odmitne tisknout a "zahriva se" treba klidne hodinu. Vzhledem k tomu, ze se cely byznys tvari jako "one hour photo" a pasovky delame do 15ti minut tak je ta hodina nefunkcnosti nekdy celkem nerv. Vetsinou se nekde s necim zastercha, neco popostrci nebo se proste ignoruje chybove hlaseni a jede se dal. Vzdycky se tomu s Niti chechtame jakoze jsme fakt profesionalni fotolab.
Kdyz je hodne velky prusvih vola se - Ali. V ramci sve taktiky stylu "musim ukazat jak jsem dulezity a potrebny" si totiz nasyslil nahradni dily do sve dodavky a nikdo jiny je nema! Casto se to taky resi tak, ze se nejaky soucastky vezmou z druheho stroje na vyvolavani 35mm negativu (pro znale: C41), protoze ten se tak casto nepouziva a prdnou se do stroje na tisk fotek. Kanibalismus se tomu pristupu rika.
O tom ze se fotky "lepi" na 15 let starych zaprasenych monitorech, ktere o kalibracni sonde za cely svuj dlouhy zivot ani neslysely se asi netreba zminovat. Proste jakoze dost dobre vybavene profi pracoviste, neasi!

"chytlavy" design, nekdo objevil prechody!

Znalosti fotografie, grafiky a tisku jsou tu obecne celkem chabe. Jak jsem uz zminoval, nejlip je na tom asi Yousef, protoze byl fotograf, vi teorii nejen o fotacich ale i o tisku. Niti je chytra tak si spoustu veci vygugli a proste si poradi... ale zbytek zamestnancu....
Nemuzu o sobe tvrdit ze jsem nejaky photoshop guru, nicmene vim na co jsou vrstvy, chapu co mi rika histogram a umim pracovat s maskami. Tyto (znova podotykam ze spis zakladni) znalosti PS mi v kratke dobe zarucili misto dvorniho retusera a designera obecne. Pri retusi staci pouzit treba vrstvu s krivkama a 80% zamestnancu a 100% majitelu zustane s pusou dokoran nad pokrocilou znalosti. Mimo me totiz skoro nikdo vrstvy nepouziva, vsichni to patlaji do jedne a pak ulozi jako jpg. Tyhle znalosti mi zarucili trosku vetsi uctu u majitelu, vic prace (letacky a retuse jsou ted na me) a taky myslim vic zavisti od Aliho, ktery tyhle veci patlal predemnou.
Tim rozhodne nechci rict ze ostatni zamestnance povazuju za blbce - to rozhodne ne. Je ni prijde vtipny jak se cela vec na venek snazi tvarit jako profi a pritom vybaveni je chabe a znalosti zamestnancu v oboru foto/zpracovani obrazu/tisku taky nic moc.
Ale co, na to vsecko kaka pes. Hlavne ze cas ubiha, penizky pribyvaji a lide jsou fajn (az na vyjimky). A za necele dva tydny stejne mizim takze pohoda....
Suma sumarum ale musim rict, ze prezentace Kanady jako pokrocile civilizovane zeme je daleko od pravdy alespon co se prace tyka. Lepi se to tu jeste mnohem, MNOHEM vic nez u nas. Slovo "profesionalita" sem na zapad jeste proste nedorazilo ;-).

Dalsi zdroj prijmu je foceni. Dal jsme si inzerat na kijiji ze fotim portrety, svatby a podobne. Ceny jsem nasadil (na zdejsi pomery) hodne nizko, jakoze co to udela. V Torontu to bylo slabsi, ale v Calgary to docela funguje. Takze jsem si stacil strihnout dve svatby, nejake ty foceni portretu a minuly tyden jsem zrovna dofotil nejake fotky pro jednu firmu. Zatim je to teda daleko od toho abych se tim uzivil, nicmene je to zajimavy prividelek (vychazi to kolem 1000$ extra, coz na zemi clovek nenajde a na to ze tu nemam zadny osobni kontakty a vsechno resim pres jeden inzerat to povazuju za uspech) a dava mi to moznot potkat se s mistnima a podivat se jak ziji. Byt tu dyl nez ten rok, mozna by se s tim i zivit dalo (narozdil od CR).

UPDATE z odpoledne:

Vepredu shopu jsou dva pocitace jakoze samoobsluzne kiosky pro zakazniky na tisk fotek na obou bezi Win XP, na jednom z nich evientne kradene s hlaskou ze nejsou genuine. Oba maji dotykove displeje, nicmene jeden dotykac nefunguje vubec, druhy ukazuje kurzor nekde uplne jinde (a to ikdyz se zkalibruje). Ten jeden se vypnul, ke druhemu se pripojila mys. Mys takova, ze nekde nalezena takze funguje cca 20% casu. Zbylych 80% widle hlasi ze zarizeni odpojeno... blablabla. Proste stary kram. Dnes to prisel Ali "opravit" a prohlasil ze mys nefunguje protoze "windows nejsou genuine" a ze donese novou mys ktera ty windous genuine udela a pak to pry bude dobry... takova zkouska sebeovladani abych mu nevyprsknul smichy do obliceje. je to holt nas IT technik co vsechno zna a videl... a ke vsemu to zase bylo na sichte s Niti. Cim to ze se tyhle bizardnostni deji hlavne na sichtach s ni?

(konecne) mimo Calgary

2012-08-28T13:49:00.002-04:00

Garage sale

Pravidelni ctenari asi uz vi, ze jsme poridili auto a tak jsme schopni se konecne vymotat mimo Calgary. Dost jsme se na to tesili, protoze tahle vesnice uz nas vazne otravuje. Bohuzel nasim planum udelala prvni autovy den pritrz moje prace, kde mi navarili sluzby pres cely vikend. Nejak jsem jim vysvetlil, ze tohle teda ne, ze uz tak se s Katkou skoro nevidim (ona na rano, ja skoro porad vecerni) a jestli tohle udelaji jeste jednou tak si hledam jinde. Zda se ze to pobrali, a na oplatku mi dalsi tyden dali volnou jak sobotu tak nedeli (coz nebyva obvykle, vetsinou makam i soboty). Navic prisel kolega s tim, ze ma rocni pass do narodnich parlu pro dva, ktery ochotne zapujcil (thanks, Stephen! I still own you a chocolate!). Coz je super, normalne stoji jednodenni vstup 10$/os takze za vikend a za dva je to hned 40$ usetrenych.
Bohuzel me jeste koncem tydne stacila chytit trochu chripka z klimatizace v praci (o tom zas jindy) takze jsme moc neplanovali, jen jsme vedeli ze dojedem do Banffu a pak se uvidi.

Banff sprigs hotel

Protoze uz pomalu shanime veci na cestovani na konci naseho pobytu, nasel jsem vicemene nahodne ze nekdo prodava karimatky a spacaky. Bylo to v ramci "garage sale", coz je tady bezna vec. Lidi proste daji inzeraty a pak v urceny den otevrou garaz u baracku a tam prodavaji "kramy z baraku" kterych se chteji zbavit. V inzeratu bylo ze prodava camping vybavu a tak tak jsme tam v sobotu jeste pred Banffem sfrnkli. A ono jo! Odnesli jsme si dve zachovali nafukovaci karimatky a jeden spacak (bohuzel uz posleni) v dost dobrym stavu. Karimatky byly po 10$ a spacak za 20$ nicmene ze jsme to vzali vsecko tak celkem za 30$. Takze nam do vybavicky chybi jeste jeden spacak pro Katku a jsme v pohode. Stan a pak dovali Ondra ktery se k nam prida v Seattlu.
Trosku jsme se s tim zdrzeli ale zas tak nam to nevadilo. Jsme proste radi ze za levno mame cast vyresenou.

Douglasovy jedle! Cuncak i agent Cooper jsou fascinovani

Pak uz hura smer Banff! Mazacky jsme se pred budkama kde se plati vstup presunuli do prujezdneho pruhu protoze my mame prece rocni vstup cheche a v Banffu zaparkovali hned u reky mezi spoustu RV (recreation vehicle = obytna auta, Kanadani na tom frci snad jeste vic nez Nizozemci).
U stanku jsme nabrali nejakou prehledovou mapu. Plan byl neco mensiho, protoze jsme se zdrzeli na zminenem garage sale a ja se se svym chrmlanim stejne na zadny hypervyslapy necitil.
Nakonec jsme zvolili Tunnel mountain, coz je nejnizsi vrcholek hned u Banffu.

Vzali jsme to podel cesty mrknout se na Bow falls, coz jsou vodopady hned u megahotelu Banff springs. Spis nez vodopady bych tomu teda rekl pereje ale za videni to stoji. Reka protika uzkym korytem, v pozadi se zvedaji vrcholky hor, z protejsi strane couha Banff spring hotel pripominajici sovetsky Kreml ;-) (proc tu musi stavet takovehle prehnane hruzy a tim hyzdit krasne okoli?) ale hlavne... hlavne je tu odpocivadlo s cedulkou popisujici douglasovy jedle, agente Coopere! Protoze se nachazime relativne blizko, nemohlo nam to nepripomenout Twin peaks. Bohuzel jsem nenasel video primo s prislusnou hlaskou ale tohle video k tomu taky sedi.

Pak uz jsme po chvilce odbocili z asfaltky a dali se do stoupaku na Tunnel mountain. Ikdyz prevyseni ve srovnani s Banffem je jen nejakych 300m tak vyhledy z ora jsou fakt dobry. Na jihu je hned vedle Mt. Rundle, ktera je diky svemu tvaru neco jako symbol Banffu, na vychod pak dalsi hrebeny Rocky mountains a na zapade samotny Banff v udoli Bow river. Podel severnich svahu se sine Trans Canada hughway smerem na zapad do BC a dal do Vancouveru... Takze jo, spokojenost. Sice jsme si pripadal jak starej dedek, za x mesicu valeni se v Torontu a Calgary a s chripkou na krku jsem fyzicku vazne moc nemel ale to je fuk.
Cestou zpet jsme se jeste stavili v info centru nabrat vic map a tak a minuli nejakou cokoladovnu. Vune to byla masivni, ale dat cca 5$ za 10dkg cokolady se nam nechtelo tak jsme se opanovali.

Mt Rundle

V nedeli bylo v planu Lake Luise. Je jeste cca 30 minut jizdny za Banffem, takze bylo dobre ze tentokrat jsme se nikde nezdrzovali a hnedka vyrazili. Cesta je tam jednoducha, samotne stejnojmenne mestecko je hned na sjezdu Trans Canada highway a samotne jezero je o nejaky ten kilometr dal do hor. Parkovani nebylo jednoduchy, bylo dost plno, navic Kanadani neumi vyuzit mista na stani jak evropani a maji zbytecne velky mezery mezi auty (tam kde se v Kandade vlezou dve hovadska auta sse spoustou prostoru kolem sebe by se v v takovem Toskansku vlezly tri, mozna i ctyri). Zapichli jsme to tedy o trosku dal, vsak mame nohy tak to dojdem....
Fajn je, ze parkovani je zdarma, je to jakoby zapocitane v tom vjezdnem do parku o kterem pisu vyse. Staci mit jen za oknem karticku ze je zaplaceno nebo rocni vstup. Nejaci spravci to asi kontroluji a kdyz karticka chybi, jsou za to pry docela dost vysoke pokuty a zakaz vjizdy do parku pro priste.

Jezero Lake Luise je napajeno z vody odtate z ledovcu nahore v horach. Na delku ma hrubym odhadem 2km, hluboke je misty az 70m a protoze je ledovcove tak i v lete ma zridkakdy teplotu vyssi nez 5C, takze koupat neradno. U brehu je pujcovna kanoi a podel prave strany jezera vede cesticka, spis takova promenada. Protoze je vybetonovana a drzi se u hladiny (prevyseni nula) tak je vhodna pro kohokoliv vcetne tehotnych, deti, kocarku a vozickaru. Takova prochazka, lidi plno.

Protoze na druhe strane jezera je sterkove pole, cesticka nevede dokola. Na konci se musite bud otocit a jit zpet, nebo pokracovat na nejaky dalsi trek smerem nahoru. My se rozhodli pokracovat a doshanout "Tea house", coz je obcerstvovaci horska chata. Vzdalenost od konce promenady byla nejakych 3.7km, nicmene na znacce nepsali nic o prevyseni nebo case (jak je to obvykle v Tatrach - vyborny napad, mimochodem) takze jsme netusili jestli jsou to 3.7km s prevysenim 2000m nebo 20m. Nicmene o nic neslo, vratit se muzem vzdycky takze hura nahoru!
Nakonec se z toho vyklubal moc prijemny trek, slunko svitilo, obcas mracky a slo se udolim co udelal ledovec. Krasne vyhledy na hory okolo.... paradicka. Nahoru to trvalo neco pres hodinku chuze, celkem jsme funeli ale nic strasnyho to nebylo.

Samotny Tea House je proste jen chajda ze dreva, sice patrova ale celkem malicka. Daji se tu dat ruzne obcerstvovaky, nejlevnejsi byla tusim polivka za 6.5$, kterou jsme si z duvodu setreni nedali, takze kvalitu netusime.
Cestou zpet jsme slysel hrmeni, ale mraky byly za hrebenem tak jsme si rikali ze to bude OK a ze snad dojdem v pohode.

Nicmene ouha, stesti nas opustilo u jezera v posledni fazi treku, uz asi jen 15 minut od auta. Napred dest, ktery se promenil v prutrz a potom kroupy velikosti hrachu. teplota slezla behem par minut dobre o deset stupnu. Jak jsme se tak promoceni krcili pod stromem s baglama na hlave aby nas kroupy nepomlatily tak jsem si rikal co na to rekne moje chripajzna? Libi se ji to? Odmeni me za to teplotkou, kasilkem a dalsimi priznaky smrtelne muzske choroby? To by byl prusvih, setrime co se da a tyden poceni se doma by udelal slusnou diru do rozpoctu.

Kroupy nastesti prestaly po par minutach, asi jim ty dva centimetry co jich napadalo stacily k ukazce typu "priroda, mocna carodejka", takze pak uz jen lilo. nedalo se nic delat, rikal jsme si ze nez cekat pulhodiny pod pochybnym bezpecim stromu tak bude lepsi odsunout se co nejrychleji do auta, kde nas cekaji aspon suchy tricka. Kdyz jsme pak padili prutrzi tak jsme se musel, chte nechte, smat na cele kolo. Nemuzu si pomoct, zmoknuti proste miluju, asi jsem na to uchyl. Navic jsem vedel ze v aute se prevliknem a zatopime takze by to melo byt v pohode.
Dobehli jsme do megahotelu na brehu jezera, coz byla taky sranda. Luxusni intimni osvetleni, damy v robach a panove v oblecich na pozdnich obedech, pikolici v pozoru... a mezitim my totalne promoceni a s husi kuzi. Nedalo se jinak, musel jsem se opet chechtat.
Protoze bourka neprestavala, domluvil jsme se s Katkou ze ona pocka u dveri s vecma (hlavne fotak jsem se bal ze bude mokrej, nastesti fotoplastenka na baglu se ukazala jako funkcni, diky Habu za bagl!) a ja zabehnu pro auto. Uz to bylo fakt jen kousek, cca 5 minut chuze.

Vyrazil jsem a obloha se roztrhla. Proudy vody co uz jsem dlouho nezazil a po silnici se valil prival misty nad kotniky. Parada! Po pul minute uz nebylo co by na me jeste zmoklo. Auta jsem proste dosahl ve stavu "durch a komplet".
Pak uz jsem se jen probrodil autem k hlavnimu vchodu hotelu. samozrejme ze prestalo prset, kdybych pockal jeste 5 minut v hotelu tak to byla pohoda. Pak jsem se musel zase strasne smat. Pohled na pikolika mirne nepricetne me, totalne promoceneho, zadajiciho o "klicky, pane" aby mi mohl zaparkovat vuz zatimco ja se pujdu ubytovat zrejme do prezidentskeho apartma za to cele nepohodli stal. Ten si budu pamatovat do konce zivota. Nastesti Katka me uz zahlidla a vyrazila takze jsem byl usetren vysvetlovani ze tam vlastne nebydlim.
Naskocili jsme do auta, popojeli o par set metru na jine parkoviste, tam sundali mokre veci a prevlekli se do suchych tricek. nastesti topeni v aute vali super, protoze jsme celou cestu do Calgary odridil v trenyrkach. Nakonec to tedy dobre dopadlo, a az na par prutrzi ktere jsme jeste potkali cestou v aute (cela dalnice zastavila, opet kroupy, viditelnost tak deset metru) uz to byla pohoda.
Kddyz jsme projizdeli kolem Banffu, tak na vychode byl Mordor jak svina a na zapade svitilo slunko. Nemohl jsem jinak nez na odpocivadle vyskocit a v trenclich to nafotit. Parada!

Aby vyletovani nebylo malo, na pondeli odpoledne bylo domluveny foceni - na inzerat se ozvala Barbara, ktera hlida deti a vede krouzek malovani/kresleni pro deticky mezi cca 6ti a 14ti lety.
Chtela nafotit neco v prirode, tak navrhla oblast Elbow falls, vodopad na rece Elbow, cca hodinu jizdy z Calgary. Rekl jsem si o 100$ plus 15$/100km benzin. Sraz byl domluvenej u ni doma odpoledne v pet coz bylo super, protoze jsem mohl vyzvednout Katku z prace a mohla jet s nama. Chvilku sice vahala, ze je po praci upocena ale moznost se vypadnout nekam podivat nakonec zvitezila.

Po tom co jsme Katku z prace vyzvednul ane nastala "krizova situace". At jsem mlatil do GPS adresu jak jsem mlatil, nenaslo to nic. Nakonec nezbylo nez se otocit doma, najit na googlu kde to je a zhruba zadat do GPS. Barbara totiz bydli v nejake zbrusu nove komunite kterou na mapach GPS nekdyz z roku 2010 jeste nemam! Navic jsem se ji nemohl dovolat, proste trapas. Prijeli jsme o pulhodiny pozdeji. Dost me to stvalo, protoze na nas celaka spousta deticek a navic si zakladam na tom, ze kdyz fotim za prachy, je lepsi byt na miste v cas, idealne spis driv, zdrzeni nepusobi dobre a tady jsem navic ani nedali vedet ze zdrzeni mame! Navic ja jsem huhlal pres plny nos ze "bab rybu" tak jsem doufal ze nebude nastvana ze ji nakazim deticky.

Nicmene Barbara byla v pohode, deticky si hraly pred domem takze ji to (zda se) nevadilo.
Protoze nas bylo hodne, jeli jsme jako kolona, tri auta plny decek. I k nam se dve nacpaly. Me to bylo fuk, jen Katka brblala ze si davaj nohy na sedacky naseho cistotou voniciho Raccoona. No co, stejne bude po mesic a pul cestovani zasvinenej, to je mi jasny, tomu se clovek stanujici v prirode proste nevyhne.
Samotne Elbow falls jsou fakt pekne. Sice docela male ale o to malebnejsi. Nemel jsem moc casu cvakat fotky vodopadu samotnych protoze jsem se soustredil na decka ale dohodli jsme se ze se sem urco podivame znova a sami.
Barbara prekvapila pristupem - vubec ji nevadilo ze maly decka lezou pres zabrany a poskakuji na sutrech jen metr od vodopadu. Kdyby nekdo uklouznul tak je vymalovano. Zvlast po tom co se stalo v Quebecku me pritom trosku mrazi jeste ted.

Katka zacala byt hladova, a kdyz je hladova tak je nerudna. Cestou zpet uz trosku brblala ze jsme se zdrzeli nicmene utnula kdyz mi Barbara dala misto 100$ za foceni a dasich cca 20$ za benzin rovnych 200$! Parada! Az jsem si rikal ze zaridit si dve ci tri takovy trihodinovy foceni (plus dalsi 2-3h uprav) tydne, takse tu valim s nozkama nahore a na nejakou denni sichtu se vykakam.
Kazdopadne na Elbow falls jsme se vratili ted v nedeli s tim ze si to v klidu prohlidnem. A zazili jsme sok! Reka totiz carovala! Totalne oblezene misto, sjelo se tam snad cely Calgary a vsichni grilovali. Nebyla to ale takova ta grilovacka jak zname u nas. Bylo to sevsim vsudy - plastove zidlicky, stany, lednicky na baterky, hromady zradla, grily na plyn, varice ryze, radia, balony, lehatka.... ti magori si snad dovezli cely obyvaky. Takhle vypada masnacke peklo! Takze jsme se u samotnych vodopadu zdrzeli jen par minut a rychle pokracovali podel toku do mist ktere se daji nazvat "klidnou prirodou". Prochazka to byla super, reka ma krasne horsky raz, je rychla a zariznuta do krajiny. Stacilo ujit kilak, ktery prumerny masista oblozen lednickou a rizky od auta neujde, a meli jsme celkem klid.

Rozhodli jsme se, ze se vratime vecer, snad uz aspon cast davu zmizi a mezitim popojedem k jezeru o nejakych 15km dal. Bohuzel predstavu jsem mel jen povsechnou takze jsme jezero minuli*, zato jsme se ocitli na miste kde davaji lisky vazne dobrou noc. Reka se tam delila na nekolik ramen, mezi nimi byla plocha poseta kaminky a kolem hluboky les. Krasa, klid, pohoda! Tesili jsme se na nejaka zviratka ale mimo chipmunku na ne mame zatim smulu.
Pak uz zpet domu, cestou jeste znova na Elbow falls se stativem, chtel jsme zmaknout nejaky takovy ty fotky "mlika" (rozmazana voda). Lidi bylo znatelne min ale porad zadna slava. Proste na Elbow falls jedine ve vsedni den!

*- update: po zhodnoceni GPS trasy s mapama musim konstatovat ze jsme jezero neminuli. Jen je malo vody takze misto jezera je tam ta kamenita plan a potucky ;-)

jsou z nas masnaci!

2012-08-11T21:32:00.005-04:00

...ale jinak to tu nejde.
Jo, jak uz nekteri z vas vi, poridili jsme auto. Tehle clanek bude hlavne o tom, takze bude asi spis zajimavy jako navod pro ty, kdo chteji absolvovat neco podobneho. Pro prehlednost to asi rozkousam do casti.

Ma smysl auto kupovat?

Odpoved zni ano. Ke vsi smule. Je to jedna z veci ktere jsme se naucil v Kanade srdecne nenavidet ale bohuzel je to tak. Na rozdil od Evropy je tu clovek ochuzen o volbu typu "pojedeme na vylet vlakem/busem". Povestna basta svobody je timto narusena, proste clovek zadnou svobodu volby nema a nezbude mu nic jineho nez se masit s autem. ;-(
Obecne se to da resit jeste pucovnym, ale s ceskym (evropskym) ridicakem Vam kazda pujcovna navari takove pojisteni, ktere hrave nekolikanasobne prekroci cenu samotneho pujcovneho. Takze pujcovna tak na par dni OK, ale dlouhodobe jsme se usnesli na tom ze vhodnejsi bude auto vazne koupit.

Navic jestli je tu neco levnejsi nez u nas, tak jsou to auta a benzin. Poku si k tomu clovek pripocita jeste drahe jizdne a opravdu nejhorsi MHD co jsem kde po svete videl, pak auto mimo vyletu poresi i cesty do prace (spocital jsem si ze na benzinu me jedna cesta do prace stoji cca 1$, na jizdence MHD 2.75$ a ma se jeste zdrazovat). Nepise se mi to lehce, obecne jsem odpurcem masnackeho pojizdeni auty po meste ale tady je to, s prominutim, proste tak z prdele ze to smysl dava.

Jak jsme kupovali

V zasade jsme ruznym zjistovani prisli na nekolik moznosti. Prvni je poohlidnout se po kijiji, kde se da narazit na dost nizke ceny. Problem je, ze pokud autum clovek nerozumi (jako my) muze snadno naletet. Takze to chce nekoho kdo jim rozumi a je ochoten to ocekovat.
Druha moznost je autobazar, tam uz je zaruka vyssi ale ceny taky. Treti moznost je pak autoaukce. O te jsme se dozvedeli az s krizkem po funuse. V podstate jde o to, ze fura aut k prodeji stoji na parkovisti, vy si je prohlidnete a ukazete si na to co jste ochotni koupit a reknete cenu. Pokud vas nekdo neprebije, je vase. Jeden polak, co k nam dosel do prace na fotky a je na stejnem programu jako my, mi rikal ze tam koupil auto za 300$ se kterym se tady celkem bez problemu pohybuje uz skoro rok. Problem je, ze auto na te aukci se da sice prohlednout ale nehrozi testovaci jizda. Sazka do loterie ale mozna na koupi nejakeho hyperlevneho presouvadla jen mistne by to byt mohlo.
My nakonec propatrali prvni variantu. Kamarad od Kim - Kris (ano, s "K" na zacatku. Pochazi z Finska a cele jmeno je Krisstopher nebo tak nejak) zavodi rallye, takze autum rozumi a uvolil se ze pro nas nejake checkne.

Takze jsem rozhodil site v praci, jestli nektery z kolegu nevi, a zacali jsme patrat na kijiji.
Prvni se naskytla prilezitost pres kolegu Fiaze, jeho znamy prodaval Ford Windstar z roku 2000 a chtel za nej 3800$. Uz predem jsem Fiazovi rekl, ze tolik penez na auto nemame, a ikdybychom meli, rozhodne je nedame za 12 let starou karu. Navic by se musel poresit safety check, coz znamena dalsi naklady (vice viz v sekci papirovani). Rikal ze OK, ze pujde urco smlouvat. Auto jsme nakonec videli, celkem fajn ale borec nesel pod 3000$, coz pro nas znamenalo jasne NE.
Druha sance byla Mazda MPV. Cena 2600$ dobra, auto velky, rok vyroby 2003, potud vsecko dobry. Pri testovaci jizde se mi ale nejak nepozdavalo ze se jaksi pomalej rozjizdi. Domluvil jsem se tedy s majitelem "chciplou rybou" (urcite znate takove ty typy lidi co vam misto stisku ruky podaji "rybu". Tak si to vynasobte tak 100x a pridejte k tomu pohled upreny kamkoliv jinam jen ne na vas. Ale byl to nejaky arab, treba je to tam normalni) ze bude dalsi test na ktery jsem prizval Krise. Jeho prohlaseni bylo, ze auto jako OK ale rozjizdeci problemy znaci pravdepodobne potiz s prevodovkou takze opet jasne NE. Skoda, japonska auta tu maji dobrou povest, celkem rozume by se nam i prodavalo.

Treti varianta byla Pontiac Montana rok 2001 za 2300$. Byli jsme omrknout, a jako dobry. Novy gumy, cistej motor, novy brzdy, nerezavy, vnitrek cistej. navic nam majitel slibil udelat prohlidku na jeho naklady ktera potvrdi ze je vse OK. Tak jsme si placli a zaplatili mu zalohu 200$.
Jeste pred koupi auta jsme obetovali 25$ na vypis podle VIN cisla. A ejhle! Status byl "rebuild", tedy bourano a opraveno, coz bylo v rozporu s majitelovym tvrzenim. Co ted? Brat? Nebrat?
Nasledovalo par telefonu s Krisem, pry to nemusi nic znamenat a ze je dulezity ze nam clovek da potvrzeni o kontrole. Tak jsme se dohodli ze zkusime ukecat cenu a uvidime.

Dalsi den jsem mel s majitelem sraz, on uz predpokladal predani, ja jsem vedel ze se bude dal jeste vyjednavat. Schvalne jsem se ho zeptal jakoby mimochodem jakoze "tak teda nebylo bourany ze?" a kdyz potvrdil tak jsem se vytasil s papirem a zeptal se ho jak mi to teda vysvetli.

Docela na papir ziral a pak priznal ze kdyz on kupoval, tak vypis nedelal takze zil v tom ze bourany neni. Verit? Neverit? Nicmene rekl ze chape ze cena auta klesa a ze mi ho da se slevou.
Tak jsem zacal smlouvat s tim, ze jsem nahodil slevu 300$. S tim nesouhlasil, zepry udelal tu prohlidku ktera ho neco stala a tak a nabid 200$. Nakonec jsme se domluvili na 250$. Pri podepisovani papiru jsem se ale o stovku felil ve vypoctech v nas prospech a tak byla nakonec sleva (nechtene) 350$ ;-)
Takze JO mame vuz! Otazka byla jak ho dovest domu. Bez znacky se amo nesmi, prevozni neexistujou, obvykle to funguje tak, ze se vse vyresi predem a novy majitel si jen primontuje svoji. Tu jsem ale nemel a tak mi majitel dovolil prevest to s jeho kterou jsem mu pak druhy den vratil.

Registrace, pojistka a dalsi papirovani

Nakup auta byl pro me celkem nervak. V Alberte (a pozor! V jinych provinciich muzou platit odlisna pravidla!) totiz muze nastat pripad, kdy majitel auta od nej nema zadny papir (technicak a pod). Moc jsem teda nepochopil jak je to mozne, ale jak Kris tak i urad na prepis auta mi potvrdil ze to tak muze byt. A koupe byla prave ten pripad. Puvodne jsem to chtel poresit tak, ze jsem se chtel zeptat na urade na majitele, ale to zase z duvodu ochrany osobnich udaju nemuzou vydat. Jediny co se clovek dozvi je, ze auto neni vedeno jako kradene a jestli bylo/nebylo bourane. Moc nechapu jak je to v zemi plne podvodu, jako je Kanada, poresene. Co kdyz si nekdo pujci sousedovy klicky od auta a to proste nekomu streli? Nechapu to doted. Na otazku co kdyz majitel nebude majitel a uto mi tudiz odmitnou registrovat mi na urade odpovedeli ze "mam volat policii". Takze misto preventivnich opatreni pak proste jen hasit pozar....
Kazdopadne i Kris rikal ze to snad nejak poresene je (ikdyz porad nechapu jak) takze jsme do toho sli.

S majitelem se podepise dokument ktery se jmenuje "bill of sale" a na kterem se vyplni prodejce, kupujuci, typ auta, stari pocet Km, VIN cislo, za kolik prodano a podobne.
Tedy po cele procedure ma clovek auto (o kterem netusi jestli mu ho vazne prodal nekdo kdo ma na prodej opravneni) a tenhle papir.
Dalsi faze je pojistovna. Tady jem se trosku klepal, v CR jsem si totiz zapomel vyridit jakysi dodatek k ridicaku rikajici ze muzu ridit v Kanade. je to canc papiru, stoji cca 50Kc a udelaji ho na pockani, nicmene pouze osobne (proc proboha? Holt jsou v nekterych oblastech nase urady stejne idiotske jako ty Kanadske - clovek si nevybere....). Coz znamena, ze bych si pro nej musel zaletet do CR.
Takze jsem si pojisteni zkusil nanecisto jeste pred koupi. nastesti papir nikdo nechce, ridicak staci. Mozna je to jen zbytecny 50Kc poplatek kdo vi... kazdopadne jestli se chystate do Kanady, vyridte si, budete bez nervu, respektive s mensima nervama.
Tedy pojistovna. Nejlevnejsi moznost se ukazala CAA, kde za one way pojisteni (obdoba naseho povinneho ruceni) s evropskym ridicakem chteli 136$/mes. Na nase pomery darda ale tech par mesicu se to prezije. Pojisteni se uzavira minimalne na pul roku, ale kdyz tam clovek udela prohlaseni ze mizi ze zeme driv tak se da stornovat driv. Pri vyrizeni se plati prvni a posledni mesic - takze jsem vysolil 272$. Pak se plati mesicne prevodem z banky = je treba mit ucet.
Od pojistovny jsem dostal karticku pojisteni a doklad o potvrzeni. Zajimave je, ze pokud se rozhodnete pro one way pojisteni (=kryje pokud zpusobite nehodu nekomu jinemu ale nekryje v tomhle pripade skodu na vasem majetku), cena je v postate fixni a nezalezi na typu auta. Proste osobak za 136$/mes at je to treba stara rasple nebo Ferrari. Nikoho taky nezajima obsah motoru, popravde ho u naseho auta neznam doted. Proste to v zadnym papiru neni. To vysvetluje proc si amici porizuji s oblibou ocelove obludy s obsahem klidne 6l. Pojsteni je stejne drahe jako kdyz si poridi Fabii 1.2htp.

V pojistovne jsem stravil cca hodinu. Obcas se ptali na pakarny (jako ucel pouziti auta mam uvedeno "sightseeing" kdyz jsme uvedl ze s nim chceme cestovat) a musel jsem doplnit prohlaseni ze Katka nema ridicak, jinak automaticky predpokladali ze bude ridit taky a cena pojistky se zvedala. Ale jinak byli pohodovi a napomocni.
Dalsi a posledni faze je registrace. Po cele kanade se nachazi spousta registracnich kancelari. Patri soukr. provozovatelim kteri maji licenci a pristup do narodni databaze (aspon tak to chapu).
Clovek tam zase ukaze bill of sale plus potvrzeni o zaplacenem pojisteni, ridicak a dalsi doklad (pas), vyplazne poplatek za registraci a obdrzi neco jako technicak a znacku. Ja navic vychytal registraci ktera je jen na 7 mesicu a cena je tudiz misto cca 85$ jen 56$. A znacku si pak muzennechat! Bezva suvenyr! Za dalsi poplatek je pak mozno si i vybrat co chcete mit na znacce napsano. My se na to ale hadejte co? .....takze mame normalni anonymni.
Samotna registrace zabere cca 10 minut. Pohodicka.

Mozna jste si vsimli, ze jsem v procesu nikde nezminoval technickou prohlidku. Ano, je tomu tak spravne. V kanade plati rovnice:

stari auta < 12 let = auto v poradku

Takze pokud kupujete treba 11 let stary auto kterymu upadava kolo a nebrzi, je z pohledu uradu vse OK. Pokud ale kupujete 13 stare opecovavane a garazovane auto se kterym majitel skoro nejezdil, prohlidka Vas nemine. Zvlastni ale je to tak....

Kolik to celkem kostovalo

Nakladove to vyslo tak, ze jsme za auto dali nakonec 1950$, pojisteni na dva mesice dalsich 272$ a registrace 56$. Celkem 2278$.

Suma sumarum

Zatim jsem moc nenajezdili, nicmene mimo velmi slabe klimatizace (kterou mozna na jihu USA jeste proklejeme) se zda vsechno vazne OK a auto slape velmi prijemne. Od Maureen jsme dostali povolenku na parkovani pred domem, jen muj sef se chytal za hlavu pry "ses v kanade a koupis auto ktery se jmenuje Montana, ses ty normalni?" ;-).

Tak nam drzte palce at vydrzi dalsi cca 3 mesice a cca 10000Km a podari se nam ho rozumne prodat. Nic jinyho od nej nepotrebujem.

Happy stampeding aneb Calgary sili! YEE-HAW

2012-07-18T14:53:00.002-04:00

Alberta je nekdy zertem mistnakama nazyvana jako "our famous cowboy province". Asi na oslavu tohohle se tady v Calgary kona kazdorocne akce popisovana medii jako "nejvetsi akce pod sirym nebem na svete" oslavujici.... oslavujici.... no proste oslavujici ze jsou lidi vydlaci co smrdi hnojem a konskym potem. Proste takovy ten westernovy styl.
Cele se to jmenuje Calgary Stampede a trva to cca deset dni. Prvni Stampede usporadal v roce 1912 promoter Guy Weadick. Byla to uz tenkrat velka slava, ktere se zucastnilo sto tisic lidi coz je, vzhledem k tomu ze samotne Calgary melo v te dobe radove nejakych tricet tisic obyvatel, ohromne cislo.
Letosek byl asi trosku specialni v tom, ze vyslo vyroci 100 let. Protoze tu tim mistni hodne ziji, bylo znat ze se bude neco dit uz dobre mesic predem. Navstevnost je obrovska, cisla z roku 2012 jsem jeste nikde nenasel, nicmene v 2011 bylo jen na parade (viz nize) pres 400 000 lidi.
Jak ale cele Stampede probiha? Rozdelil bych to na nekolik fazi, pricemz detailneji popisu jen ty kterych jsem se zucastnil.

Faze 1 - pripravy

takhle se tu na stampede ohaknou vsichni

Hlavne pomalovane vylohy s motivy cowboyu, koniku, kravicek, las, klobouku a podobne a taky napisy jakoze by bylo dobre si zamluvit v restauracich "Stampede supper" predem, nez vam to zasedne nekdo jiny.
Prodej kowboyskych opasku, klobouku a kdoviceho jeste, Clagarani se probouzi zacinaji si pysne vykracovat v kozenych holinkach, tlustych opascich a kloboucich....

Faze 2 - zahajeni - Parade

Takovy radostny pruvod, clovek si vzpomene na prvni maj. Bohuzel se to konalo dopoledne ve vsedni den (patek). Katka musela do prace a tak to nevidela. Ja jsem zacinal v 10:00 a pruvod v 09:00 tak jsem videl vazne jen zacatek, asi pulhodinku. Nabehl jsme docela brzo hned k 1st@6ave SE ke pruvod zacina abych videl co nejvic ze zacatku. Byl jsem tam uz tesne po osme, nicmene i tak stali lidi uz v nekolika radach. Nicmene jeste jsem chytil docela slusne mistecko a ikdyz mi obcas nekdo strcil hlavu do zaberu, celkem to slo i na foceni. Pred devatou se nic moc nedelo, jen nad nami poletoval vrtulnik a po ulici jezdili policajti na harlejich a konich (jeden z nich udelal uprostred ulice paradni bobek, cha!). Tesne pred devatou pak prulet stihacek, nejaky miniohnostroj, ktery na slunci docela postradal efekt a pak to zacalo.

konik drzi v ruce cedulky s yee-hoo

Kdo jste starsiho data a pamatujete prvomajove pruvody tak se asi vcitite do atmosfery. Akorat misto pochodujicich vojsk pochodovaly ruzne skupinky lidi. Vetsinou to byli ti pravy drsni cowboyove co budou ucinkovat na rodeu na Stampede ale nektere skupinky patrily i skolam nebo ruznym sluzbam a institucim (DPM Calgary, popelari, nejake ropne spolecnosti......) a k me nesmirne radosti i ke kanadske jizdni. Proste takova smeska povozu, mazoretek, koni, kocaru, aut, motorek, kapel a kdoviceho jeste.Docela jsme cekal kdo z mazoretek na tom kakanci od kone uklouzne ale nic. Asi jsou tu na konske koblihy zvykli ;-)

popelari prevleceni za kone

Nektery veci byly celkem bizarni. Napriklad alegoricky vuz nejake ropne spolecnosti s umelohmotnou hlavou kone ktera se jakoby po vzoru vrtne plosiny zavrtavala do plastikoveho dortu se 100vkou nahore, nebo popelarsky vuz prevleceny za kone. Dalsi vec co me brala byli "roztleskavaci". Proste obcas nekdo nesl cedulky s napisy "YEE" a "HOW", coz je takove to cowboyske radostne citoslovce, a ukazoval to davu. A dav delal yee-how, yee-how. proste hykajici amici (OK tak kanadani). Pro evropana vazne zvlastni a dost smesne.

Bohuzel jsem po pulhodince musel mizet a pritom jsme pochopil jak jsme udelal dobre ze jsem prisel s predstihem. Za mnou se utvorily totiz dobre jeste dalsi ctyri rady lidi! Vzhledem k tomu ze vsichni stali na rovince, nemohli ti v zadu skoro nic videt a zbylo jim jen to hykani.
Bohuzel jsme nenasel zadne video s lidma co ukazuji ty cedulky ale nejake to yee-how muzete slyset treba na tomhle zaznamu nekde okolo 1:15.

Faze 3 - samotne Stampede

Cela akce se odehrava v prostorach ktere se jmenuji - jak jinak nez Stampede park! Je to takova plocha s pavilony, neco jako Brnenske vystaviste. Cele se to deli na nekolik casti.

Rodeo je takovy zmrseny stadion na kterem se odehrava hlavni cast zabavy, tedy rodea.
Exhibition jsou ruzne budovy a stany kde je k videni vsechno mozne
Midway jsou saukle (pro nebrnenske: kolotoce, lunapark)
Market je proste vsehocut stanku
Indian village je proste vesnice first nation s teepee a tak

Vstup do arealu je placeny, na rodeo se pak plati jeste zvlast.
Protoze setrime kazdy dolar, premysleli jsme jak to udelat za co nejmin. Na webu jsme se docetli, ze v nedeli rano mezi sestou a devatou je vstup zdarma a navic snidane takze bylo rozhodnuto. Maureen nam tedy jeste poradila ze v patek vecer by to melo byt zdarma taky ale nebylo, takze jsme se jen v patek projeli tam a zpet.
Na nedeli bylo hlaseno slunecno a horko, vyrazili jsme z domu kolem sedme za prijemneho chladku jeste a rikali si jestli nam kratky rukav bude stacit.

tematicke WCko

U brany bylo rusno, nicmene fakt zadax takze parada! Prvni atrakci byla snidane zdarma, coz je v Calgary takova tradice ktera ke Stampede obdobi patri. Nekona se jen na samotnem Stampede, ale spoustu jich poradaji i ruzne ctvrte nebo i restaurace. Proste kdo si privstane, zdarmo se nazere.
Na Stampede to probihalo tak, ze jsme dostali listky ktere potvrzovali ze mame na snidani pravo. Je jich totiz jen omezene mnozstvi a tak je potreba nejak poznat ze dalsi lidi si do fronty uz nemaji stoupat. A ze to byla fronta! tahla se od severni casti arealu az nekam na jih pres Market a Midway a jeste se vselijak kroutila. Skoro se zda ze Kanadani jsou chudaci co nemaji ani na snidani ze jim stoji za to to vystat. Nakonec se ale frotna sunula celkem rychle takze to nebylo tak hrozny jak se zdalo na zacatku.

kanadska jizdni... slecna

Na konci fronty pak samozrejme ceka neco jako lidska velkovykrmna - fronta se rozdelila do dalsich pruhu ke stankum, kde nam do ruky vrazili plastikovy talir, na ten kydnuli palacinky, sirup a neo o cem jsem si napred myslel ze je to bramborak a co se pak ukazalo jako jakasi masova placka. Pak uz jen najit misto kam si gecnout - na schody nebo tak a bastit. Snidane rozdavaji stovky dobrovolniku a nekde jsem zaslechl cosi o 20 000 porcich denne.
Po snidani jsme vyrazili mrknout na Rodeo. Bohuzel je vstup placeny separatne a listky se musi kupovat nejlepe predem (zvlat v nedeli kdyz je v arealu asi vic lidi nez obvykle) ale protoze to jeste nezacalo tak jsme si aspon prohledli stadion. Je asymetricky, na jedne strane tribuny a vysypany piskem aby cowboyove padali "do mekkeho". Zrovna tam vyhravala nejaka mistni kutalka, neco mezi Dadou Patrasovou a Hankem Williamsem, takze to jsme moc dlouho poslouchat nevydrzeli.

First nation

Samotne "rodeo" discipliny obsahuji jizdu na divokem byku (bull riding) na cas, zavody na konich kolem barelu (barrel racing), sundani telete na zem pomoci holych rukou - steer wrestling, chytani telete do lasa a svazovani nohou na cas - calf roping a konecne jizdu na divokych konich Saddle bronc and bareback bronc riding. Dalsi disciplinou jsou chuck wagoons, coz jsou zavody konskych sprezeni tahnoucich takove ty klasicke pionyrske vozy. Vic vam o tom nereknu, vzhledem k cene jsme to nevideli, ale snad se tu konaji rodea i mimo CS tak mozna pozdeji jeste nejaky uvidime.
Kazdopadne nejaky kratky sestrih najdete treba tady na youtube.
Po stadionu jsme se vydali dal prozkoumat dalsi casti. Midway je neco jako nase matejska. Proste ruzny kolotoce a houpacky, ale nic svetoborneho. Zadne megaobrovske a krutoprisne adrenalinove atrakce se nekonaji. Asi smerovano na deti.
Market jsou proste stanky se vsim moznym. Docela nas to vydesilo. Narozdil od Evropy se tu totiz nekontroluje jestli maji stanky nejaky vztah ke Stampede nebo ne. Mimo ruznych stanku s klobouky a opasky tu tak najdete prodejce smetaku, fenu, masaznich kresel, kuchynksych potreb a dalsiho haraburdi kteri sve zbozi primo predvadi ve stylu Horsta Fuchse.

LSD prasatka za 2000$

Dalsi parada vec jsou stanky s "umenim". Tolik kyce v ctyrmistnych sumach na jednom miste jsem snad jeste nevidel. Uzasne! Hodne jsme se tomu s Katkou nasmali. Rozhodne lepsi nez ten lunapark, WTF efekt za jedna! Tohle si vazne muze koupit jen nekdo komu na farme vyzobali mozek z hlavy slepice (nic proti venkovu, ale spousta lidi v Albrte jsou vazne rednecks nejvyssiho kalibru, kam se hrabe cesky venkov).
Mimo tehle blbosti se clovek muze mrknout do staji, kde jsou konici pripraveni na rodeo, pripadne projit simulovanym kravinem, mrknout na cesani ovci a tak. Proste zivot na venkove s praktickymi ukazkami a popisky. Nejhorsi byl pro me stan kde se konala jakasi soutez v okovavani koni. Puch spalenych kopyt mi silne pripomel zubare a takovy ten smrad co se line z vrtacky kdyz vrta takze jsme tam dlouho nevydrzel.

Horst Fuchs v suknich

Vrchol stampede pro me bylo Indian village. Placek, kde jsou postavene teepee a ukazuji se indianska remesla... To mi prislo nejmene umelohmotne a a dost poucne. navic mam radost z toho ze vidim ze se indiani snazi udrzet svoji kulturu. Zastavili jsme se na ukazky indianskych tancu a nakonec tam vydrzeli docela dlouho. Skoda ze to clovek nema sanci videt nekde v realu v zajimavejsim prostredi. Tohle za to urcite stalo! Midak dava 5 z 5ti.
Cele stampede jsme zabalili asi kolem treti a zmozeni vedrem a davy jsme vyrazili domu. Cestou jsme jeste odolali koupit si stampede los po 10$ s moznosti vyhrat jakesi uber-neprakticke obrauto i s pripojenym motorovym clunem. No neberte to! Kdo by tomu losu za castku rovnajici se jidlu na den a pul pro dva odolal ze ;-). Naprdet!
Cestou jsme se zasmali jeste par lidem nesoucim si mopy a kuchynske sety ktere jim vnutil nejaky mistni Horst a pak uz pod studenou sprchu....
Na zaver bych to zhodnotil jako zajimavy zazitek zadarmo ktery je dobre videt uz jen kvuli tomu co za podivnosti tam clovek najde.

Faze 4 - ohnostroje

Kazdy den vecer po celou dobu Stampede. Co k nim dodat? Maureen nam poradila ze kousek od baraku je kopecek odkud jsou videt. Vyrazili jsme tam nic zleho netuse. Nakonec se ukazalo ze "jsou videt" znamena, ze obcas zahledneme mezi vetvemi nejaky zablesk cca 3km daleko plus jako bonus asi bzilion komaru. No ale mame odskrtnuto....

Takze jo, sranda to byla, happy stampeding, howdy, yee-how a tak vselijak podobne zase dalsi rok.... ....ikdyz jednou za sto let to asi staci ;-)

prislusnice kmene Cernonozcu. Pohoda pani, chvilku s nama pokecala

O Canada! EH!

2012-07-10T12:39:00.001-04:00

O Canada! Our home and native land!
True patriot love in all thy sons command.
With glowing hearts we see thee rise,
The True North strong and free!
From far and wide, O Canada,
We stand on guard for thee.
God keep our land glorious and free!
O Canada, we stand on guard for thee;
O Canada, we stand on guard for thee.

Jo, tak tohle je Kanadska hymna. Do cestiny bych to volne prelozil jako "O, Kanado, vsecko je tu drahy, pivo tu nemaji, ale vsichni tu huli, priroda je moc fajn, ale busy jsou naprd". Proste takova ta oslava vseho Kanadskeho, jak je to tu super a jak ji vsichni milujeme. Kanadani jsou v tomhle trochu asi jak amici, proste nadseni, vlajecky a juchani. Proste jednou se toho 1.cervence 1867 spojily vsechny provincie v tu nejlepsi zemi na svete, jak vam skoro kazdy kanadan potvrdi (a kdyz mu pak reknete ze socialni vyziti tu stoji za prd a MHD je peklo takze zas takova vyhra to neni, tak se zarazi a vlastne vam to odkyve, nez na to do pristiho Canada day zase nezapomene). Kazdopadne se tady ale zalozeni statu proziva vic nez u nas.
Letos vysel tenhle svatek na nedeli. Dobry je, ze pokud to takhle vyje, tak se automaticky volny den presouva na dalsi pracovni den, takze v pondeli bylo volno. Tohle by mohli zavest i u nas. Znate to, takove ty roky co nastvou, protoze mimo velikonocniho pondeli (to je aspon chytre udelany svatek!) clovek vsecko ostatni "oslavi" o vikendu. No ale zas se tak neradujme, Katka byla v praci min nez 30 dni takze mela tohle volno neplacene a ja musel do obchodu nabehnout stejne takze ono je to asi spis takove teoreticke a vetsina Kanadanu nabehne makat svatek nesvatek. Vydelavani penez a chozeni do prace je tu totiz "radosti" snad kazdeho. A kdyz nahodou nejsou v praci, tak aspon makat se sekackou nebo opravovat auto. Je to proste narod workoholiku.
My se navic v nedeli presouvali od Kim, ktere jsme hlidali baracek, zpet k Maureen kde bydlime "normalne" takze jsme premysleli jak to udelat. Vyhoda byla, ze jsme od prvniho meli koupene salinkarty, takz uz nebylo nutne vsude kracet pecha ale mohli jsme se svest i nejakym tim C-trainem ci busem (pokud se nam postestilo a neco jelo).

Tradicni jsou tady v dobe oslav snidane zadarmo! proste pokud clovek dojde v cas a vystoji si frontu, dostane zdarma pancakes se sirupem, nejake ty parecky a malou krabicky dzusu. Coz je neco pro nas! Znamena to nejen okusit mistni kolorit ale i usetrit nejaky ten $$$ za proviant.
Takze v nedeli jsme vstali celkem brzo a vyrazili. Podle infa na internetu se mela sniane podavat ve Fort Calgary take hura tam!
Rozhodne si Fort Calgary nepredstavujte jako nejaky Spilberk. Je to spis takove vetsi staveni se sochou col. Jamese Macleoda, coz byl slavny prislusnik Kanadskeho policejniho sboru. Jmenuje se tu po nem jedna z hlavnich tepen - Mcleod trail. Jinak je ale Fort Calgary spis jen takove travnate misto u reky.

Uz kdyz jsme se blizili, tak bylo videt takove ty velke stany a tak. A pak jsme to uvideli.... dloooouha fronta na zradlo. Tak nevim, ze by bylo Kanadani taky tak setrivy jako my a nemohli si dovolit normalni snidani? ;-) Asi ne, zvykli jsou rozhazovat slusne, spis jde o tu tradici. Kazdopadne fronta vydesila, tahla se jako had pres cele prostranstvi. Az jsme uvazovali jestli to ma cenu, jestli na nas zbude.
Nakonec se cela fronta sunula docela rychle. Navic kdyz hrozilo ze snidane dojdou tak si na konec stoupnul chlapek s ceduli ze pro dalsi lidi uz nema cenu tam stat, ze by uz houby dostali. Holt asi to tu maji vymakany a maji za ty leta v podavani pokrmu zdarma nejakou tu praxi...
Na konci fronty byl velky stan, v nem spousta stolu s rozehratymi plechy na palacinky a grily na parecky. Kazdy vyfasnul umelohmotny talir, na nej dve palacinky, syrup a dva parecky plus dzus k tomu. Parada. Trosku jsme se bali ze zadarmo snidane bude spis jen takova ochutnavka na dve sousta ale tohle bylo plnohodnotne.

V tom samem stanu jak davali snidani bylo nejake podium, z nej se kazdych par minut linula Kanadska hymna (o patriotismu viz vyse) pripadne mumlala nejaka konferencierka jak vsichni milujem Kanadu. Dobry no, ale aby na to clovek koukal celej den, zas takovy terno to nebylo.
Po jidle jsme se tedy odebrali ven, zmrknout dalsi atrakce. Mimo veci pro deti jako je skakaci hrad, nebo ohradka kde si clovek muze pohladit kozy ;-) byla ve Fort Calgary vystava veteranu. Jestli neco na severoamerickou fascinaci auty miluju, tak jsou to takove ty stare klasicke buicky a chevrolety. Proste krizniky silnic co maji sest metru na delku a zerou 30litru na sto. Tedy prakticnost nula ale krasny to je, to jako jo.
Jeste jsme si vyzvedli nezbytne vlajecky, oznacky a nalepecky vse s motivem javoroveho listu a hura dal.

Vzali jsme to prochazkou po centru, na 8 ave SE byly nejake ty stanky a trhy. nektere veci byly super, mam rad takove ty etno kozene naramky a tak, navic s indianskymi motivy ale ty ceny..... ;-( dalsi stanky zase byli s kravinama typu "super mydlo". Takze jsme to jen tak proletli.
Skoncili jsme na Prince's island. Precejenom je to takove srdce Calgary co se tyce festivalu a tak takze i na Canada day tam bylo plno.
Prvni vec ktera zaujala byly turbany. Proste Indicka komunita nabizela zdarma uvazani turbanu na vyzkouseni. Pritom se dali vybrat v kanadskych vlajkach - cerveny nebo bily. Vubec skoro kazdy ma v tenhle den na sobe neco v tehle barvach nebo aspon s javorovym listem. Katce to v turbanu kazdopadne seklo, uvazujeme o tom jako o normani pokryvce na vsedni dny. ;-)

Na ostrove mimo to byla spousta koncertu, stanku se vsim moznym a podobne. Proste prijemne straveny den. Cestou zpet jsme jeste skocili do cinskeho centra. Muzeum melo vstup volny ale uz nas tlacil cas na setkani se s Kim ohledne predani baracku take jsme jen v rychlosti dali minivystavu cinskych kreseb. prislo mi hodne zvlastni a zajimave videt moderni motivy (mrakodrapy v Calgary napriklad) nakreslene starou cinskou technikou.
Pak uz jsme se vratili ke Kim, zmakli neco na obed a pockali az se dohrne z letiste. Prijela kolem treti a hodila nas zpet k Maureen takze housesiting mame uz za sebou. A musim rict - s kockama uz nikdy!
Vecer jsme se jeste rozhodl ze pujdu mrknout na ohnostroj. Precejenom mit nejake ty fotky cmoudiku odrazejicich se v Bow river s mrakodrapy v pozati - to si nemuzu nechat ujit. Katka prohlasila ze ohnostroje zna z Brna a ze ji to nejak nebere. Navic se v okoli motala bourka.

Bohuzel jsem opet podcenil hromadnou dopravu. Na bus jsem cekal pres pul hodiny a ta mi pak chybela k zaujmuti dobreho mistecka. Misto abych tedy fotil z puvodne planovaneho severniho brehu, ocitnul jsme se nekde na jiznim pobliz chinatownu. Lidi husto, z kopce to nebylo a navic tam byl osklivy plot. Takze nakonec fotky nic moc ale i tak to stalo za to. Lidi to prozivali, furt delali "OH!" a "WOW!" a podobne, jsou jak maly decka ;-). Ohnostroj byl proti nasim takovy vic akcni, chvilkama toho bouchalo az moc ze to nebylo pres takovy ten kour co z tech rachejtli leze ani poradne videt. Nicmene mraky v pozadi ve kterych se bliskalo tomu dodavali super atmosferu.

Takze asi tolik z Canada day, ted tu probiha Stampede, coz je udajne jedna z nejvetsich akci pod sirym nebem v severni americe a ktere nam taky nesmelo uniknout, ale o tom az priste...

zenime se v Banffu a hlidame kocicky

2012-06-19T13:57:00.002-04:00


Domek ktery ted hlidame Kim, auto z pujcovny vpravo

Uz si zacinam pripadat jako nomad, uznejte sami: v Calgary jsme cca mesic a neco a za tu doby jsme vystridali ctyri lokace. Hned po prijezdu jsme couchsurfovali u Roxanne, pak jsme se presunuli na "normalni a dlouhodobe" ubytko k Maureen, jenze pak jsme se rozhodli odficet na tyden na farmu k Duanovi a Debbie a nakonec nas jeste kamaradka Kim pozadala jestli bysme ji nehlidali domek kde jsme tedka. Odjela totiz na 14 dni do CR, takze jsme si tak nejak vymenili role.
Kim jsme poznali pres couchsurfing, pozadali jsme ji o prespani. Jenze nema ted misto pro dva takze z toho seslo a domluvili jsme se ze muzem aspon neco spolecne podniknout. Nicmene Calgary je v podstate jen vesnice, Kim jsme potkali pak na CS party u Roxanne. Uz jsem to tusim jednou popisoval v prizpevku o rallye.
Kazdoado Kim odficela do CR a pozadala nas o hlidani. Hlavne jde o postarani se o jeji dve kocky. Takze jsme se od Maureen sbalili a ostehovali se zas o kousek dal. Lokalita je pesky do centra asi stejne daleko jako ta u Maureen, nicmene Maureen je jiho-zapad a my jsme ted severo-vychod. Sousedstvi je fajn a klidne, podobne dobra ctvrt jako u Maureen. Co uz tak moc pohoda neni, jsou kocky Bella a Max. Max je celkem v poho, je docela plachej, prvni dny jsme ho ani nevideli. Ted uz je to lepsi, uz za nama chodi ze sklepa nahoru ale porad si drzi odstup a kdyz reknem "hus" tak zmizi.

protimedvedi kos

To ale vyvazuje Bella, to je totiz skutecna pani domu a nas tady vlastne jen toleruje. Vsude lozi a vsecko ocichava. Ze mi skace za krk kdyz "trunim" na WC to jeste preziju ale ze nam leze do talire pri obede to uz moc prijemny neni. A kdyz ji clovek okrikne tak se zatvari ve stylu "co jako ja jsem tady doma!". Dokonce zklamala i Katcina taktika psychologicke valky - na Katciny vety stylu "proc ses takova?" nebo "ses zla!" Bella nereaguje takze uz s ni nezmuzeme asi vybec nic ;-)
Jinak je ale bydleni fajn, Kim nam dokonce dala k dispozici kolo takze uz jsem tady okoli trosicku prohrcel a dneska pokud pocasi dovoli pojedu zas. Sice proviant nakoupeny mame, ale musim do kseftu s mobilama.

zrudne predelany auto v Banffu

Nas operator Wind je totiz vzor idiota a tak pokazde kdyz chceme neco menit tak nam podaji spatne informace. Tentokrat je to o tom, ze chceme zmenit plan z typu "mistni hovory zadarmo" za 25$/mes. na plan "hovory za 25c/min. plus prvnich 100 minut po cele Kanade zdarma" za 15$/mes. Ve ksefte mi rekli ze si mam dobit 15$ a zavolat na customer line ze mi to zmeni, protoze zmenu nemuzou provest v obchode. To jsme proved, na CL si me prohazovali jak horkej brambor takze jsem tam volal asi na ctyrikrat a stravil na telefonu asi dve hodiny a pak mi rekli ze ucet je blokovany, ze ted musim zaplatit celych 25$ aby se odblokoval, pak jim brnknout znova a pak to teprve provedou a tech 25$ pouziji jako kredit. Proc mi tohle nerekli v obchode a tvrdili ze 15$ staci to nechapu.

To je pokazdy neco, proste uz se kazde i malicke zmeny u nich docela desim. Minule jsem s nima stravil mladi kdyz jsme menili cislo z Torontskeho na Calgarske, o odblokovani mobilu pro jine operatory za coz si vzali 10$ a skoncilo to na tom ze zas COSI a ze se ozvou (hadejte jestli ozvali, muzete jednou) ani nemluvim... bud mi to delaji naschval nebo jsou to proste kreteni. To druhy si myslim ze je pravdepodobnejsi. Bohuzel zmena operatora je uber-komplikovana. Znamenalo by to bud nakoupit novy telefony (drahy) nebo odblokovat stavajici (nesplnitelny, viz vyse) takze to s nima musime jeste nejak preklepat.

Vcera jsme byl taky na dalsim pracovnim pohovoru do obchodu s fotakama. Byla to haluz, nechal jsem proste zivotopis v jednom ksefte v patek, byl tam zrovna manager a hned me pozval na pondeli. Pohovor byl celkem maso, nechali me predvest jakoze prodavam objektiv nekomu. Taky jsem jim musel nalhat ze tu zustavam dyl protoze jinak by me zase samo nevzali. Normalne bych z toho mel spatny svedomi ale tady jsou na praci takovy magori ze uz je mi to fuk. Holt pro me je tezsi sehnat praci nez pro ne pak nekoho novyho takze na to prdim, jinak to nejde. Navic pokud me vezmou tak budu muset pordit kosili, vazanku, kalhoty a botky. Je tam dress code. Ale vzhledem k tomu, ze Katak maka ve Vallue village a ma tam 50% slevu tak to nevidim jako nejakou extra investici. Proste nakoupim ve frcu a bude.

Pohovor byl v Marlborough mallu, par stanic C trainem na severovychod. Coz je parada, protoze hned pres ulic je obchodak T&T. A to je panecku neco pro me! Je to totiz cina, takze se da nakoupit vsecko mozne silene vcetne zelv, chobotnic, cvrcku, tisice druhu nudli, kraby, ustrice, omacky, zelenina a ja nevim co jeste. Proste idealni misto pro nakup a nasledne kulinarske experimenty. Navic mi tam vychazi suverene nejlevnejsi potraviny (napr. kure =7$, v normalnich obchodech minimalne 10$). Takze jsem neco pobral a mame ted jidla dost, coz je super protoze nejblizsi grocery je pulhodinu pesky.... jen budu propriste muset zjistit co delat s tema zelvama a krabama. Dost me to laka.
Dalsi velkou udalosti byla sobotni svatba. Prisli jsme k tomu jak slepi k houslim. Dal jsem si nejaky inzeray na zdejsi inzerentni server kijiji ze fotim portrety a tak a ozval se me par jestli delam taky svatby. Tak jsem rekl ze jo, ale ze nemam ani auto ani oblek ale ze jejich pozadavek foceni tri hodiny zmaknu za 300$ (coz je na zdejsi pomery zadarmo). Pry oblek neva, ze to bude jen mini obrad a auto ze mi zaridi pujcovnu. Takze jsme si placli! Dokonce rekli ze v pohode muzu vzit i zenu, ze si proste mame udelat vylet do Banffu, projit si okoloi a ze se sejdem pred obradem po ctvrte hodine.

V sobotu rano jsme vstali, ja zajel do pujcovny vyzvednout auto, zatimco katka se slechtila a kousek po desate jsme vyrazili. Calgary ne na navigaci celkem jednoduchy (streets/avenues plus par hlavnich tahu) plus s navigaci to byla sranda takze po chvili uz jsme najizdeli na Trans canada highway no 1. To je dalnice, ktera vede pres celou Kanadu ze zapadu na vychod (nebo chcete li opacne) pres Brtiskou kolumbii, Albertu, Saskatchewan, Manitobu, Ontario, Quebec, New Brusnwick, Nova Scotia a pak preskoci trajektem az na Newfoudland a Labrador. Celkova delka je pres 8000Km a radi se tak vedle Transsibirske dalnice a Highway 1 v Australii k nejdelsim na svete. V okoli Calgary se tahne skoro jak primka jen s par mirnymi zatackami. Pritom se ale vlni pres kopce vertikalne takze neni nouze o takove ty vyhledy kdy se schovava a pak zase objevuje nekde v dali na kopich a porad rovne... bohuzel nebylo kde zastavit, ale snad to jeste v budoucnu nafotim.

S prijezdem na upati Rocky mountains se potom zacne trosku klikatit, ale porad je to o dost mene nez nase D1. Navic provoz je tu na dalnici o dost slabsi, takze se cestuje prijemneji. Clovek nemusi davat furt bacha kdo zas bude nebezpecne predjizdet nebo delat jine magoriny na dalnicich v CR bezne, proste se zapne tempomat na 110Km/h a uz se jede. Rizeni proste neni tak vycerpavajici. Dve hodiny mezi Brnem a Prahou vetsinou citim na unave, tady jsem hodinu a pul z Calgary do Banffu ujel cerstvej jakobych misto toho sedel u caje. Pohoda.
Pred Banffem pak clovek musi zastavit u budky a zaplatit neco jako "vstupne". Dela to 10$/os ale zase je pak dobry, ze v Banffu uz se pak nechteji penize za parkovani. Aspon tak jsme to pochopili, doufam ze mi od autopujcovny neprijde jeste nejaka parkovaci pokuta.

Pocasi bylo tak na hrane,bylo skoro zatazeno, jen obcas vykouklo trosicku slunicka. Hned vedle parkoviste byla nejaka akce s veterany takze byla moznost zmrknout starou americkou klasiku - Chevrolety, Fordy.... znate to. Bohuzel amici/kanadaci jsou trosku magori na predelavky takze jsou schopni do krasneho veterana namontovat nejaky stihackovity motor a hypertluste nizkoprofilove gumy. Clovek si rika PROC? takovy krasny auta to jsou a takhle je zmrsit.
Protoze casu nebylo uplne moc a nemohli jsme si dovolit propasnout obrad, tak jsme vyrazili projit se po Banffu samotnem. Je dost podobne jako spousta jinych horskych/turistickych mestecek treba v alpach. na kazdem rohu stanek se suvenyry, nebo hospoda.... roubenice, horska reka... proste pekny ale nic co by se nedalo videt jinde.

Na mape jsme nasli kratoucky trek podel reky, tak jsme se vydali na ten. Jenze ouha! Docela tu ted poprchava, reka se rozvodnila a zalila trosku i okoli. Vysledkem byly obrovske kaluze na cesticce a vsude bahno. Katka celkem nadavala, tak jsme to radeji zabalili abysme nebyli na svatbe jeske zasplichani od blata a vydali se na druhou stranu kde meli byt na Bow river nejake vodopady. Nakonec jsme k nim nedorazili, zdrzeli nas totiz veverky. Sli jsme pres nejake hriste, kde zas bylo spoysta piskani a pohybu. Puvodne jsme si (podle piskani) mysleli ze tyhle zviratka jsou svisti, ale jsou to nejake podzemni veverky ci co. Kazdopadne bylo jich hromady a stacilo vytahnout rohlik a uz se na nas sypaly. Docela jsme se tomu s Katkou nasmali.

Samotna svatba se odehravala v Cascade gardens, coz je takovy prijemny parcik. Zenich Bangu je ze Zimbabwe, tedy cernoch jak poleno a nevesta Dana je svetla pihata Kanadanka takze jsem mel dost strachy ze bude problem s expozici (on tmavy, ona presvetlena a naopak) ale nakonec to s mekkym svetlem skrz zamracenou oblohu nebylo tak hrozny.
Samotny obrad byl jen civilni a docela kratky. Zabral asi dvacet minut a byl dost podobny nasemu - prstynky, polibek, nejake ty recicky okolo, podpisy svedku a finito.
Po obrade spolecne fotky, to je taky klasika, a pak hned portrety novomanzelu. Diky pocasi, prostoram a hlavne diky tomu ze Bangu s Danou jsou v pohode lidi tak to byla spis sranda a brnkacka. Po foceni nas navic pozvali na hostinu! Rikali jsme si ze sakras, nejsme v oblecich, navic Katka na sebe zvladla kapnout hortici z hotdogu, natrhnout si puncochace a zablatit boty takze nejsme moc repre. Ale pry to neva!
Takze nakonec i vecere byla, vinko (Katka, ja ridil, sakra!), pokec s ostatnimi.... proste prijemny vecer. Nakonec jsme z Banffu mizeli az nekdy kolem desate. Jeste ze auto se vracelo az druhej den v deset....

Pak uz jen v nedeli a cast pondelka upravy fotek, v pondeli vecer si pro ne dojeli, byli myslim dost spokojeni a rekli jsme si ze budem v kontaktu treba na nejaky dalsi spolecny podnik tak uvidime.

Howdy, howdy doprowody from 'd farm!

2012-06-11T14:03:00.003-04:00

Howdy! (jak se tak rika na venkove po kovbojsku)

V jednom z minulych clanku jsem se zminoval, jsk nas jeden z farmaru pozval na praci na farmu. Takze na tyden dost bolo Calgary, valime do prirody.
Farma - Pearson's berry farm je cca hodku a pul jizdy na sever od Calgary, smerem na Red Deer a Edmonton. Je to rodinny podnik - manzele Duane a Debbie tam vyrabi ruzne kolace (pies), kosicky (tarts) a mufiny (muffins). Mimo peceni taky delaji syrup, nejake ty marmeladky a dokonce i ruzne "blce" na grilovacku a tak. Stejne jeste nemame v Calgary praci takze proc si neudelat zmenu a nezmaknout nejaky ten dollar navic.

Den 1. - pondeli

Puvodne jsme meli byt vyzvednuti uz v nedeli, ale nejak se to farmarum zkomplikovalo takze nas Duane vyzvedl az v pondeli vecer. Moc jsme netusili do ceho jdem, takze jsme radeji nakoupili troku vic zradla, sbalil hadry hlavne teda pracovni z Value village a v sest uz se prihnal Duane v dodavce. Vpredu jen dve sedadla takze jsem sedel v zadu na krabicich ale mista bylo hafo a jelo se.
Cestou jsme se jeste zastavili kdesi na periferii v nejake soccer hale, kde mel Duane schuzku zepry se tam budou konat nejaky trhy. Chvilku jsme pokoukali na jakousi hru kde se nahaneli lidi s mickama v sitkach ale moc nas to nebavilo. Nastesti se po ctvrthodince Duane objevil ze je vyrizeno. Za odmenu na cekani nam koupil bagetu v Safeway za 8$, coz je jinak skoro nas denni rozpocet na jidlo tady, a jelo se.
Po nejake hodince a pul jsme dorazili na misto. Lokalita nekde mezi Calgary a Red Deer (tedy od Calgary na sever) a trosku na zapad. Farma samotna se sklada z domku kde bydli Duane s Debbie, hned vedle neho barak s pekarnou a velkej sklad. K tomu prileha jeste kiosek kde se v lete prodava zmrzlina a mistni vyrobky.

Nas zavedli do domku cca 500m od toho hlavniho, proste na uplne samote, uprostred niceho. Domek je pro dva docela velkej, ale synator od Debbie a Duana ktery tu bydlel driv si odtahnul dost nabytku takze vybaveni je spore. Nicmene staci. Stul, zidle, postel, sprcha, lednicka, sporak a drez. Co by chtel clovek vic? Snad jen aby drez netekl.
S vidinou zitrejsi makacky jsme to zabalili a sli spat.

Den 2. - utery

Probudili jsme se v sedm rano do deste, nicmene pred osmou prisla SMS ze nas Duane zaveze abysme nezmokli. Takze jsme se tech 500 m svezli. Super.
Den jsme zacali vyrobou ruznych kolacku a tak. Prvni ukol byl davat testo do takovych papirovych misticek a pak je cpat pod lis. Ze zacatku jednoduchy, ale pak jsem pochopil proc jsou na lisu paku pro obe ruce. Po chvili to totiz zacalo byt trosku monotonni a kdyby byla paka jen jedna, urco bych si tam skripnul prst. Takhle to cloveka donuti narvat obe ruce pryc a nic se nemuze stat (doufam).
Pak jsem lepil nalepky na flasky. To je celkem nuda, navic jsem sedel moc vysoko a ohybal zada, ktery se mi za to odmenili slusnou bolesti. Kdyz se k tomu pridalo zvednuti par pytlu mouky a cukru tak to zadickum nepridalo... celkem makacka.
Po praci se jelo dokoupit nejakej proviant. Tedy tak jsme si to s Katkou aspon predstavovali. Podle Duana ma zdejsi obchod "od vseho neco ale to zakladni se tam najde". No nevim. Celkem me prekvapilo ze Kanadani povazuji za "zakladni vec" treba krb, vrtacku, tricka a cepise s napisy jako "farmari krmi rodiny" nebo "vymenim pritele za traktor John Deere" nebo pneumatiku ale naopak mezi zaklady nepatri pecivo (mimo baleneho) a maso. Proste zradlo naprd. Odesli jsme s toustovym chlebem, konzervou rajcat, parky a pocitem ze Kanadani asi normalni jidlo mimo konzerv neji.

Vecer jsme stahli maily a tak. Net je v pohode, Duane nam po dobu pobytu poskytl USB klicenku s pripojenim pres mobil. Neni to nejrychlejsi a data jsou omezeny ale na brouzdani a maily staci. Pak se slo spat.

Den 3 - streda

Rano na osmou zase nabeh do prace. Dopoledne opet kosicky. Celkem me z nich zacinalo hrabat. Cely proces funguje tak, ze se testo da do takoveho velkeho podavace, z neho pak leze takova jako "stangle" kterou mala gilotinka kraji na takovy spalicky. Ty se hazi do kyble ze kteryho se pak vytahuji a davaji na plech do papirovych kosicku. Dalsi faze je pak lis popsany vyse. Tentoktat jsem cpal kosicky. Ze zacatku jsem se snazil drzet tempo s gilotinou a rikal jsem si ze pri kazdem "svist" nacpu jeden kosicek abych stihal. Jenze ouha! Gilotinka je rychla svine, docela jem ji zacal nenavidet takze uz chapu jak se musel citit Ludvik XVI za francouske revoluce.
Navic nahore v kyblu jsou spalicky OK, ale dole jsou uz vlastni vahou slepene. Cim hloubej je tedy clovek v kyblu tim je casove narocnejsi je rozlepit a tudiz je clovek casove vic.... v kyblu. A gilotnka furt svisti stejne rychle. Ke konci uz me celkem dral pocit ze sice makam jak nejvic muzu ale vim ze spalicky v kyblech spis pribyvaji nez opacne... Clovek by musel byt neco jako Michael Schummacher v plneni kosicku aby to stihal. Proste to neslo.
No ale kazda prace jednou konci, i ja jsem byl odvolan na neco jineho.
Dostal jsem za ukol mixovat kybl (zas! vsecko je tu na kyble!) se skrobem. Ze zacatku se to zdalo jako jednoducha vec, ale skrob vsakl neuveritelne mnozstvi vody a zacal byt ulepeny jak klih takze me michaci ruka celkem bolela.

Skrob jsem pak nalil do obrovskeho kotle se Saskatoon. To je neco mezi boruvkama a cernym rybizem. Roste to na takovych vyssich kerich a v evrope se to myslim nevyskytuje. V kotli to bublalo a po naliti skrobu se to zahustilo dost slusne. Michy, michy a uz jsem to rozdeloval na mensi casti, pro zmenu zase do kyblu.
Odpoledne jel Duane s Debbie na trhy nekam pryc a protoze Shelly ktera to tam ma pod palcem chodi na driv nez my tak jsme zustali sami. Dostal jsem za ukol kosicky, tentokrat nastesti tvarovat na lisu, coz me celkem bavi. Shelly to zapnula rekla mi ze mam pockat az zhasne cerveny svetylko a pak muzu jet.
Jenze svetylko ne a ne zhasnout! Lis samotnej fungoval, ale problem byl v tom, ze takovy jako kuzely co z toho lezou a delaji prave ty prohlubinky v kosickach zustavaly studeny. a kdyz jsou studeny, trva jeden kosicek misto cca 2 sekund dobre 5 mozna i 6 sekund protoze se na to testo prilepy a spatne se odelava. To nezni jako takovej problem kdyz se kosicku dela par. Kdyz mate ale kosicku udelat 20 plechu, cas prace se razem posune z hodiny a pul na dobre tri, pripaden i vic. Co s tim?

V mladi jsem koukal ma McGyvera tak jsem si rikal ze to nejak dam do kupy. Posudlil jsem nejake nastaveni pomackal par cudliku a..... nic. Nezbylo nez zvalota Duanovi co s tim. Pry to sam neopravim tak mam zbytek casu aspon strihat nalepky na flasky. Tak OK, chvilku strihacky, pak jsme s Katkou posmejdili podlahy hadrem (bacha na zarivky! stropy jsou nizke, malem jsme jich nasadou kostete par vysklili) a pro dnesek konec.
Udelalo se pekne, tak jeste mala prochazka. Duane rikal ze je tu nekde ve vzdalenosti dosazitelne chuzi narodni park kde se da chodit ale nenasli jsme ho. Takze aspon po silnici tam a zpet, nafotit nejake stodoly, kone a tak.
Vecer nas jeste prisli navstivit jeleni. Kolem desate se objevilu u baracku, cumeli jsme na ne z okna asi z peti metru. Pres okno nas necitili a byli jsme v tmave mistnosti tak asi i blbe videli.

Den 4. - ctvrtek

Rano zae nastejno, zase kosicky. Tentokrat se ale nastesti nekonala gilotinka takze nervy zustaly usetrene. Netesim se ale na zitrek. Neco mi rika ze to pekelne rychle "svist, svist" zase uslysim....
Protoze se udelalo fakt pekne, dala se cast prace zmaknout i venku. Duane dojel s nakladem rebarbory do muffinu a kolacu a bylo treba usekat konce a nakrajet. Zdalo se to jako parada job! Na slunicku striska, pod striskou stolecek a velkej nuz, takova skoro maceta. Pripadal jsem si jako Indiana Jones a jal se sekat a krajet. Smich me presel po par minutach kdy jsem se slusne fiknul do prstu. Pak uz jsem si daval bacha. Nicmene i pres zraneni pohoda ve stinu s vyhledem na oblohu a tak...
Po praci jsme meli v planu vyrazit do mesta Red deer na nakupu ale Debbie a Duanovi dojela nejaka navsteva takze se to posunulo. Dali jsme si pohodu v baracku, sprcha, nejake to jidlo (spagety+konzerva z mistniho superstoru - viz vyse), mrkli na net a relaxovali.

Duane se objevil v sedm, ze uz muzem. Do Red Deer je to cca ctyricet minut jizdny, cestou celkem pekna krajinka - travicka a stromy, cerveny stodoly, kravicky, konici, ropne vrty a tak. Samotny Red Deer je asi prudanuda. Kolem 100 000 obyvatel, coz je na CR uz slusne, ale tady je to takovy zapadakov. Nicmene obchod je tu vybavenejsi, takze jsme nakoupili nejaky proviant na zitra a pozitri a dokonce i neco domu (treba siska sunky tu byla o dost levnejsi nez v Safeway, kam chodime v Calgary).
Cestou zpet nas Duane jeste trosku povozil po okoli, zahlidli jsme par srncu a vyfotili kravicky. Vecer jsme mel v planu pujcit si auto a objet okolo par mist na vecerni foceni ale i tady se uz po desate stmiva a my dojeli za posledniho svetla tak pozde.

Den 5. - patek

Debbie zmizela smeren na pohreb do Saskatchewanu takze jsme ji cely den nevideli. Dopoledne zase peceni, je to horsi nez o vanocich.... Po obede jsme vyrazil s Duanem pro rebarboru. Roste tady jednomu znamemu na pozemnku a Duane je s nim domluvenej ze si ji muze brat. Vyrazili jsme dodavkou a protoze Duane musel neco poresit s telefonem tak me nechal ridit. Docela me prekvapilo jak je takova velka mrcha ziva. Asi to bylo tim ze je prazdna, ale kdyz jsem pri odbocovani slapnul trosku na plyn v domeni ze to bude liny tak to celkem ficelo.
Cestou to bylo i pres nejaky mestecko/vesnici se semaforama. Blikla mi cervena tak jsem musel trosku vic brzdit a najednou rahot jak svina. Vsecky krabice v zadu popadaly! Duane se jen chectal zepry kdybysme byli plni zbozi tak si uz utirame z hlavy nejaky dortiky ktery by na nas urcite pristaly.

Sekani rebarbory je pohoda. Dostal jsem velkej nuz a mel jsem za ukol trhat a odrezavat zahlineny spodky a listy z vrsku. Dela se to skoro samo. Za hodku jsme meli nasbiranou hromadu. Jeste z tak, protoze zacinalo prset.
Na obed jsme se tesili na mrazenou pizzu, jezne ouha! Trouba se ukazala jako nefunkcni, tak jsme jen na ten mrazenej kus smutne cumeli a byli zase o parku.
Odpoledne pak zmizel i Duane na trhy, Shelly sla domu ve tri a tak jsme zustali s Katkou sami. Katka cosi dal kuchtila a ja jsem zase macetou sekal rebarboru. Udelal se mi z toho docela dost slusnej puchyr, je toho fakt hromada.
Vecer jsme se utahani odplazili zase o domecku. Katka vytuhavala, ja jsem vyuzil toho ze neprsi a sel se projit. Zasel jsem na sousedovic pozemek, pry je soused v poho a navic nebyl doma. Skaknul jsem i do lesa - je to o dost jiny nez u nas. Les j mnohem vic zarostly, nikdo se tu o nej nestara takze vsude se vali vetve a roste vselijaka trava. Jinde nez po cesticce je to skoro nepruchozi. Cestou zpet jem zas zahlid nejaky jeleny, ale to uz je normalka. Los zatim zadnej ale vsichni tvrdi ze v Banffu je dost sance ze je uvidime.

Den 6. - sobota

Posledni makaci den tady. Duane je na trzich, makali jsme jen se Shelly. Dopoledne jsme stravil u lisu coz me ba. Neni to narocny a muze se u toho stat rovne takze ani zada neboli. navic na obed byla pizza, pouzili jsme troubu v pekarne takze jakoze profi! Nicmene jak jsem uz psal, s jidlem je to tu naprd, uz se tesim na civilizaci a kus normalnejsiho zvance. Navic uz me zacina vytacet mistni radio. Hraji tam furt dokola western-country hudbu-music prokladanou inzeraty typu "prodam ojety traktor" nebo "ztratila se mi rohata krava, kdo ji najde dostane litr mlika". Proste zpravy ze sveta jak svina.
Odpolecne Shelly zmizela domu, Katka pokracovala v kuchteni a ja zase sekal rebarboru. Puvodni nadseni uz me preslo, mam celkem zniceny ruce. Na leve jsem se riznul tak ji nemuzu moc pouzivat a na prave se mi udelal dalsi mozol pres ten prvni. Takze je to celkem hluboky a pri praci to docela boli.
Ale vse jednou skonci a tak i my uz mame vydelano....
K veceru zase chcalo takze do domecku a na kute. Duane poslal sms ze nas vyzvedne zitra v edm rano coz bude boj.

Den 7. - nedele

Rano vstavacka, nacpat veci do dodavky a uz jsme si ficeli zpet do Calgary. Cestou jsme z auta zahlidli jeste mladeho losa. Jen jsme ho mijeli takze fotit jsem nestacil ale pristi sobotu snad v Banffu dame vse.
Na rozloucenou jsme dostali jeste kolac a par muffinu jako vysluzku a bonus 100$ k platu za dobrou praci. Domluvili jsme se ze zustanem ve styku a kdybysme jeste pred odjezdem potrebovali vydelat nejaky ten dollar tak ze se tam jeste treba objevime.
Byl to fajn tyden, prace byla teda celkem narocna ale asi by si clovek zvykl. Klobouk dolu pred Duane a Debbie, makaji tam kazdej den vcetme sobot a nedeli nechapu jak to muzou davat a mit neco ze zivota ale preju jim hodne stesti. Navic venkov tu znamena opravdu samotu, bez auta si clovek ani neskrtne.

Calgary II

2012-06-01T18:48:00.000-04:00

nas domek

Uff, uz jsem teda dlouho nic nepsal, jsem nejak ve skluzu ale ono taky neni moc co. Proste presunuli jsme se konecne do noveho bydleni a na prervanou domacnost (viz minuly clanek) jsme si zvykli. Hlavne ocenuju zahradku a balkonek, pocasi zacina byt teply takze gecnou si s obedem ven je k nezaplaceni.... uz se tesim az budem mit prijem a budem si tak moct dovolit vecerni vinko a tak. Nakonec je tady prijemne. Maureen je v pohode, porad se usmiva a pta se jak se mame. Jeji pes - Mr. Magoo jek klidas co nesteka. Maureen nas vzala do Value village, coz je jeji oblibeny sekac se vsim. Objevuje se tam tak dobre dvakrat tydne, nakupovat ty ruzny sosky a jiny sracicky. My to vzali s povdekem protoze potrebujem nejaky lehci obleceni a Maureen ma navic jako stala zakaznice 30% slevu. Takze jsme vylezli o par dolaru lehci, ale zas mam kratky gate, tricko na doma (se znakem Kanady, eh!) a celkem repre kosili - ktera se bude hodit. Katka nabrala cuprozni gate, krutoprisnou sukynku kterou vyrabel nekdo na LSD a konecne nejaky boty takze uz nemusi chodit v zimnich bagancatech.

Obyvak sberatelky Maureen

No ale hlavne - ve Value Village nabiraji, katka byla na pohovoru a pristi pondeli tam nastupuje do prace. Je to sice za 10$/hod plus celkem daleko od centra ale lepsi nez nic. Jen mi vrta hlavou jaktoze tu vsichni cesi maji na praci v centru stigro a my zas nic. Mozna je to tim ze jen par dni pred nasim prijezdem byl neaky pracovni veletrh a vsichni nabrali.... proste jsme na tohle fakt "stastlivci".
Ja nasel nejakej inzerat do fotostudia. Amici/kanadaci se radi foti, takze j tu bezne ze jsou tu studia i v obchodaku (SEARS). Kdyz jsem se tam ale ukazal s zivotopisem, tak slecna prohlasila ze jsem na to prilis dobrej ;-) a ze by mi /neoficialne/ doporucila jeste jedno studio hned vedle, ze je vic "profi". Tam jsem se libil, pohovor probehl a ted se ceka na rozhodnuti z hora ktery by melo prijit pristi tyden. Tak uvidime, cekame. Je to teda jen parttime 20-25hod/tydne ale rek jsem si ze plat potrebuju tak aspon 350$/tyden a tvarili se ze jsou s tim srozumeni.

Mezitim nez se vsichni rozhoupou tak asi povalime na farmu. Byli jsme tu na mistnich trzich a jeden farmar nas pozval ze by tam mel nejakou praci, i kratkodobe. Takze asi vypadnem z mesta na chvilku na venkov a zmaknem nejaky ten dolarek. Asi to bude tezsi prace, ale tyden vydrzime a bude to fajn zmena.
Taky moje fotoinzeraty na kijiji nesou ovoce. Mildak bude fotit svatbu! A ne ledajakou! Bude to svatba v Banffu. Lidi jsou v pohode, domluvili jsme se, ze pro me najmou auto na celej den, zajedu si s Katkou do Banffu, pak jim odpoledne na tri hodinky nafotim obrad a portrety a jeste za to dostanu 300$. No neberte to! Takze za cca 14 dni to vypukne.

Do toho jeste nejake poptavky na portrety a tak ale zatim se nic neuskutecnilo. Kdyz to klapne tak bych mel delat nejaky portrety nejakeho typka v sobotu odpoledne. Pul dne foceni za 70$. To jsou penize za ktere by tu fotograf nevstal ani z postele ale pro me to znamena znacny extra prijem. A ze beru praci mistnim profikum? Jejich smula ze jsou nenazranci nenazrani (svatba klidne za 2500$ - se posrali po svestkach ne?). Kazdopado ozval se mi jedem fotograf jestli jsem se nezblaznil ja, ze vic nez 70$ si vydelam za den i v mekaci. Coz je sice pravda, ale zas on zna prd moji situaci tady. Nicmene vypadla z nej dobra rada. Rikal ze nekteri lidi tady povazujou za vzorek kvality cenu a ze kdyz zam takhle nizkou tak ze me tahle sorta lidi odepise aniz by fotky vubec videla. Jak znam ty magorsky kanadany co jsou schopni utratit majlant za kazdou kravinu kdyz se jim dobre marketingove poda tak to svoji logiku ma. Takze ted davam inzeraty dva - jeden ze jako foceni za levno, druhej jakoze profik za draho. A ono to asi funguje mam uz i nejake predbezne odezvy za draho! No, branit jim nebudu ze.... ;-)

Weaselhead

V mezicase se ozvala Kim, je z CS komunity, puvodne jsem ji pozadal o prespani jeste pred prijezdem a pak se nahodou objevila u Roxanne na CS party (Calgary je holt maly). Ma pritele v CZ a nema tu s kym jezdit na vylety a tak. To je ovsem neco pro nas! Hned jsme se scuchli ze muzem podniknout neco spolu. Napred nas pozvala na minivylet do oblasti Weaselhead. To je vlastne jeste v Calgary, je to takovy narodni park kterym protika Elbow river. Je tam fajn prochazka a fakt je to kousicek. Navic na zapadni strane zacina indianska rezervace coz je pro nasince o to romantictejsi....

Kim se ukazala jako fajn pruvodce, protoze nas potom pozvala na rallye. Pry nejaky jeji kamarad jezdi amaterske zavody ze je to pry cca hodinu a pul od Calgary na upati Rockies. Takze to jsme taky nemohli minout! Bohuzel poprchavalo, byla kosa a blata hromady ale i tak super zazitek. Kazdopadne krajina je tu zajimava, uz se tesim na nejaky vylet do prirody.
Dneska jsme ke Kim pozvani pro zmenu na navstevu k ni domu. Musime se ji nejak odvdecit, rikala ze "love svitchkova" takze mozna ukuchtime ceskou tradici ;-)

Mezitim vsim tu byl Lilac festival, coz jsou jakesi trhy plus obcas hudba a tak. Pekny ale lidu husto. Taky me docela stvalo ze stanky nejsou regulovany jak u nas, takze tu byla i spousta kravin jako treba stanky pojistoven a podobny pitomosti, ktery podle me na festivaly nepatri. Ale co uz. Prave tady jsme potkali farmarsky stanek od ktereho mame pozvani.
Uplne nej pro me z festivalu byla jakasi skupina Chilanu, ktera hrala indianske pisne a k tomu se predvadeli tanecky. takovy Chilsky folk. Tenhle typ hudby me bere uz od dob co jsem slysel "El Condor Pasa", proste ty pistalky a tak... k tomu tance holek va takovych tech klobouccich a krojich. Takze jsem si to uzil maximalne.

hudebnik z Chile

Musim se po te hudbe jeste nejak podivat na netu. A mezi tanecnikama byl mladej Jan Triska! Fakt! Az na vekovy rozdil to byl celej on - viz foto.
Vcera jsme se b yli projit v Downtownu. Libi se mi zdejsi pocasi, malokdy je tu upne modra obloha ale mraku je tak fotogenicky akorat takze jsem se tesil na nejake vecerni fotky. Myslim ze to vyslo.
Taky jsem se tesil jak v americe uvidim nejaky ten "ghost town" - mesta davno opustena a prazda. To se mi splnilo uz tady v Calgary. Kolem devate vecer je centrum uplne prazde, na chodnicich jsme byli sami a jedini! Hodne divny pocit a jedna z veci proc bych tu nechtel zit. Az na zastavce C trainu jsem potkali par lidi. Co tu ti mistni po vecerch delaji? Do mesta nejdou protoze tam nic neni. Do baru nejdou protoze je drahy a pak se nemaji jak dostat domu.

Mlady Jan Triska

Zato jsme potkali celkem dost ozralcu. Kanadani fakt asi neumi pit. Protoze maji v hospodach draho tak si koupi chlast v liquor storech (jeste predtim nez je na noc zavrou) a vysosaj to rychle a potajmu nekde v temne ulicce aby nedostali pokutu za chlast na verejnosti. Vysledkem je ze jsou v devet vecer zliti jak taga. kdo vymyslel ten system ze se nemuze pit na verejnosti a ze na chlast v barech je brutalni dan musel byt vazne iditot protoze ucinek je presne opacny. Kazdopadne prumerny Kanadan by myslim v CZ po par pivech padl pod stul. Docela si z nich v tomhle delame srandu. Chudaci. Maj to tu v tomhle pitomy....

Weaselhead

Katka v dollarame. Proste obchod "vse za dolar". Co bysme tu bez nej delali?

14th street sw

Tanecnice z Chille

...da se hrat i na valchu

Bow river a downtown

C Train station

Prvni tyden v Calgary

2012-05-20T13:00:00.000-04:00

Pearson intl, nocni bivak

Puvodne jsem chtel zacit tenhle prizpevek nejakou basnickou, jenze uznejte sami, ze vymyslet rym na "Calgary" (aby se tam neobjevovalo slovo "prdeli") je celkem narocne. Takze kvetnata mluva az priste.
Nojo, pro ty co to jeste nevedi - jsme v Calgary! Toronto uz proste nejak kakalo, tak jsme sbalili par svestek a posunuli se o nejakych 2700Km smerem na zapad.
Presun samotny byl docela boj, pri bookovani letenky jsem se nejak prehlid, a objednal letenku s odletem na 0715 rano.No a protoze to opravdu nebyla 1st class, tak clovek musi byt na letisti cca dve hodiny predem. Tedy v nasem pripade kolem pate. No a v Torontu zacina jezdim MHD tak zhruba v sest rano. Takze sance byla bud nejaky nocni spoj, coz nebylo jisty jak a kdy jezdi, nebo taxi za dobre 70$ nebo proste prespat na letisti. Protoze v prvnich dvou pripadech bychom museli nekde prespavat a vstavat stejne tak ve tri, zvolili jsme treti variantu. Navic podle sleepinginairports.net se Toronto Pearson radi na chvost prvni desitky letist nejvodnejsich na spani, vcetne wifi zarma a tak takze bylo rozhodnuto.
Noc probehla dle ocekavani - pred jedenactou na letiste a zalehnout na lavky. Bohuzel tahlo od dveri, zarivky (svine) svitily celou noc a uklizeci huceli s vysavacema. Zadna slast ale prezitelny to bylo. Clovek spis tak podrimoval s jednou rukou na baglech. Rano pak cisteni zubu na WC a hura do odletovky na odbaveni, nabehnout do letadla a pak uz jen ctyri hodiny letu. Docela nas nastvali ze nam za tu dobu nedali za ty prachy ani snidani. Zlata Evropa!

Vzhledem k casovemu rozdilu -2h vuci Torontu jsme pristavali nekdy kolem pul desate. Odbaveni rychlovka (vnitrostatni let) a pak uz jen sup na autobus do centra.
Ubytko jsme meli domluveny pres CS u Roxanne. Vyzvedla nas na autobusovem nadrazi protoze jsme meli zmatek v mape (ulice a avenue tu jsou cislovane, ze zacatku docela neprehledne nez si clovek zvykne) a hlavne MHD stoji za starou backoru a to jenom jednu. Roxanne je zaslouzila CouchSurferka, ma hodne nacestovano a furt nekoho hosti takze parada. Citili jsme se u ni jako doma. Ona i jeji dcera Becky jsou naprosto v pohode a fajn. Z par noci se udelal tyden, protoze jsme meli problem sehnat rozumne ubytko ale diky nim to bylo uzasne! Navic Roxanna pristi rok planuje stravit nekolik mesicu v Evrope vcetne CR a Moravy take snad ubytko oplatime.

CS party

Zrovna pri nasem pobytu poradala party pro mistni CS komunitu, takze jsme si i paradne pokecali a navazali nejake kontakty. Roxanne ma cechy totiz rada, hostovala uz par cesckych dvojicek a tak nas hned seznamila. Coz se hodi, protoze ti lidi jsou tu na working holiday jako my a tak resi stejne veci.
Bohuzel po party pri uklizeni nadobi se Roxanne stacila celkem masakrozne riznout do prstu. Nas pobyt tak byl okorenen o osetreni znacne krvacejiciho prostrednicku a rizeni nocnim Calgary smerem na pohotovost. Nebylo mi to moc prijemny protoze jsem mel predtim sklenku vina a ze zasady nesedam za volant po poziti cehokoliv alkoholickeho ale tohle bylo fakt nutne a sklenicka byla vazne jen jedna, navic zapita hodne vodou a zajezena, takze bych se do tolerance vesel.

Roxanne s knihou CS hostu
(vsimnete si zafacovanyho prstu)

Na pohotovosti jsme se zjevili kolem jedne v noci, koukali na prst jakze tolik stehnu na jednom prste jeste nedelali. Roxanne si tam nechali na par hodin, tak jsme se vratili s Becky domu. Pak nas akorat zavolala kolem sedme rano ze pro ni mame prijet ji vyzvednout. nakonec tedy vse dobre dopadlo, prst se pry zahoji OK, bylo stesti ze to nechytla slacha (rana byla FAKT hluboka).
Nasi prioritou po prijezdu bylo samozrejme ubytko. Jenze OUHA! Meli jsme docela smulu na shaneni, vypadavaly nam same hruznosti. Napred jsme odpovidali na inzeraty na kijiji, jenze to jsme zjistili ze 100% (ano, jednicka a dve nuly, tedy vse. Cekal jsem tak 80% ale tohle....) inzeratu je podvod. Proste takove to "Mam krasny pokoj ale jsem mimo mesto na filipinach/v africe/evrope/misii takze poslete deposit nekam a ja vam poslu klic" coz uz zname... Teprve az jsme si dali inzerat sami a jasne do nej napsali ze jedname POUZE osobne protoze vime ze cokoliv jineho je podvod, tak se to zaclo trochu hybat. Nicmene i tak zadna slava. Posudte sami:

Misto 1 - u alkacu

Ozval se nejakej borec Tim, ze ma pokoj za 600$. Bylo to celkem daleko od centra a kdyz jsme se byli podivat tak jsme zjistili ze je to starej dedula co zije v dome jeste s jednou dvojici Vsecko udajde byvali alkoholici a bylo to na nich znat - takove ty odule xichty a v hlave vymeteno. Pokoj pak mrnavej a povleceni dost spinavy. Brrr. Navic zakaz alkoholu v dome znamenal ze bysme si nemohli oprat ani lahvinku vinka obcas.

Misto 2 - u Kena

tak tohle bylo SUPER. Cena 700$ ale pry kdyz posekame travu tak jen 650$. Cely basement pro sebe obsahujici velky pokoj na spani, toaletu/koupelnu a krasny obyvak. Vsude vysoke koberce, obrovska postel.... znacka ideal. Hned jsme si placnuli. Jenze nabizejici nebyl primo majitel (coz je tu celkem bezne) a rekl ze se musi zeptat majitelu. A ti na to nekyvnuli protoze nas nevideli osobne. Sakra sakra tohle uteklo o fous. Byl to luxus nejluxusnejsi.

Misto 3 - u Rosie

V telefonu znela napred prijemne, prijela nas vyzvednout a tak takze super. Ale misto samotne..... Uz to, ze pred barakem stal jeji synator v neuveritelne spinavych hadrech chlubici se ze nasel na smetisti funkcni TV nas varovalo, avsak nepripravilo co uvidime vevnitr. Psi mocici po podlaze, smrad zazrane moci vsude, valejici se podivne hadry po podlaze, prozrane sedacky od hmyzu... nepredstavitelny. A za tohle chteli 650$. Tam bysme nesli ani kdyby platili oni nam! Katka ani nezvladna podat majiteli ruku protoze ma se spinou precejen jako holka problem trosku vetsi nez ja a ta ulepena usmudlana ruka od kdovi ceho.... proste ve srovnani s timhle bylo misto 1 ctyrhvezdickovym hotelem a misto 2 v uplne ale UPLNE jine realite. Myslim ze bezdomovecke doupe nemuze byt o moc horsi, mozna spis lepsi. Zpetne me mrzi ze jsem nevyfotil, ale byl to takovy sok ze jsem na nejake foceni uplne zapomel.

Mista 4,5,6

Byla kvalitou nekde nad mistem 1 (a vysoce nad mistem 3) ale rozhodne nedosahovala aniz zdaleka mista 2. Bud to byl krcalek ohledeni, nebo to bylo hodne daleko coz je v Calgary, kde busy jezdi klidne jednou za 40 minut, docela problem.

Misto 7 - finalni

Bacha na manual, chacha!

Nakonec jsme zaparkovali u Maureen. Je to pani v duchode, nabidla nam pokoj za 725$/mes. coz je o 25$ vic nez jsme si rikali ze za to dame. Navic ma pejska co se jmenuje "mr. Magoo" a oznacuje se za "sberatelku" (collector). To v tomhle pojeti znamena, ze kazdy kousek steny a ulozne plochy je obsazen serepetickami - obrazky, fotecky, radostne napisky, vazicky, sosky pejsku, kocicek, curajicich chlapecku, trpaslicci, talirky, misticky, zrcadelka, koberecky, zavesicky, hrnecky, decky a kdovico jeste. Navic mr. Magoo, ikdyz je cistotny, je precejenom zvire a je citit plus pousti chlupy. Proste si s Katkou nepotrpime na zviratka - do domu rozhodne nepatri!
No ale v ubytku je zahrnuto vsechno vcetne praciho prasku a i nejakych potravin. Muzem si brat treba olej, caj a tak. Pokoj je svetly v prvnim patre, u domku je zahradka a veranda. Hlavne je to ale dvacet minut pesky do downtownu takze nejsme odkazani na ten hnus s MHD a usetrime za listky.

Dalsi plan je prace

Slyseli jsme skoro od kazdeho ze v Alberte prace je, takze jsme doufali ze to bude lepsi nez v Torontu. Protoze jsme se ale zrzeli s ubytkem, zacali jsme hledat az ve ctvrtek odpoledne. Nicmene hned prvni telefon znamenal pro me pohovor na patek a vcera mi volali ze mam nabehnout v poneli uz na trening. Je to sice jen jakesi roznaseni letacku na ulici a premlouvani lidi aby venovani pen ize dobrocinnym organizacim ale je to 40h tydne a plati 12$/hod na zacatek. Sice tedy ne prace snu, ale narozdil od Toronta kde se nedalo narazit vubec na nic tady najiti aspon neceho trvalo presne den. Takze jsem to vzal jako zalohu a hledam dal. Berou tady do obchodu s outdoor potrebami, pracuje tam uz dost cechu takze sance je tam myslim taky, plus jsem rozdal nejake zivotopisy do fotoobchodu. Uvidime, ale zatim to vidim slusne. Mnohem vic tu nabiraji take s troskou stesti by to melo byt pro nas pro oba o dost jednodussi.....
Vcera byla sobota, takze vsude zavreno, takze jsme se konecne zvladli mrknout i do mesta samotneho.

Calgary - jake ze je?

Katka zdravi husy

Hlavne je to mesto mlade.Zalozeno bylo teprve v roce 1875, takze vsechny "pamatky" jsou pro Evropana dost sranovni. Kousek pres milion obyvatel zije povetsinou v domcich v "suburbs" tedy predmestich, takze je to vsechno strasne rozlezle. A to jako hodne. O dost vic nez Toronto. Samotny downtown se da projit v pohode za dva dny, ma odhadem tak 5km v ose vychod-zapad a 3km v ose sever-jih. suburbs bych projit nezkousel tahnou se kilometry a kilometry nekam do....pryc. Hlavne severo-jizni osa je rozlzla az hnusne.
V porovnani s Torontem mesto pusobi cisteji a upravneji. Taky tu nastesti netahnou draty vrchem, takze to neni tak osklive. Plus taky dodava Bow river, ktera prameni v nedalekych Rocky mountains a proteka stredem mesta. Brehy reky jsou vetsinou v podobe parku a zelenych ploch takze fajn odpocinkova zona. Navic z vyvysenych mist jsou viet vrcholky hor, coz muzu. To je parada!

ze potkam zviratka jsem tusil, ze ale uvidim bobra z 5ti metru v centru....

Jako ve spouste severoamerickych mest jsou tu ulice do cvercu. Navic vetsinou nemaji ani jmena ale cisla. Ulice severo-jiznim smerem jsou "streets", ty vychodo-zapadni pak "avenues". Mesto samotne je rozdelene na "sektory" - severo-vychod, severo-zapad, jiho-vychod a jiho-zapad pricemz delici carou sever/jih je Bow river a vychod/zapad Centre street.
Pro nasince je to sice ze zacatku trosku neprehledne, ale kdyz se nad tim clovek zamysli, tak cely system je vlasnte logicky a podle adresy muze clovek odhadnout hned a bez mapy jak daleko to je od centra. Napriklad:

2340 10ave SW -> cislo domu 2340 znamena, ze je dum nekde u 23street na 10 ave v jihozapadnim sektoru. Takze nejakych 20 bloku od centra, tedy kousek.
8750 23str NE -> cislo domu znamena, ze je na 87 avenue, 23 street na severovychode. Tedy skoro 100 bloku od centra, to uz je dalka, rozhodne ne na pesky.

Co je v Calgary uplne priserne je MHD. Jak jsme nadavali na Toronto tak ted s laskou vzpominame. Mesto nema metro, jezdi tu vsak jakysi salino-vlak C-train. Tvar trati tvori takove rozlezle pismeno "Y" se stredem v centru. Fajn je, ze par zastavek v centru je zdarma, takze po downtownu je mozno se vozit dle libosti. Vlak jezdi cca kazdych 10-15 minut takze bydlet u trati je jeste vyhra. Horsi jsou autobusy. Zaprve jsou na zastavkach jen cisla, takze se nevi kam to jede a kdy, zadruhe a hlavne: cekaci doby se pohybuji od 20 minut ve spicce (!!!!) po klidne 45 minut mimo spicku (!!!!!!!). Navic sit busu neni uplne husta takze kdyz vam jeden ujede tak si pulhodku i vic proste pockate. Vubec nechapu jak to resi v zime kdy tu nejsou vyjimkou teploty dosahujici i -30C. Je mi celkem lito lidi tady a je to taky jeden z duvodu proc bych tu nechtel zit trvale. Clovek furt musi resit auto, parkovani a tyhle blbosti. Doufam ze neco takoveho nas v evrope v budoucnosti kdy kazdy "touzi" po aute vazne nepotka. Clovek je pak otrokem auta a nemuze si u pratel dat ani pivko.
Navic busy v noci nejezdi VUBEC (zdravim a vzpominam na Brno a rozjezdy). Takze realita je takova, ze lidi co pari do noci v downtownu pak vyhodi v jednu rano z baru ktery zaviraji. Tihle lidi se pak potaci na ulicich ozrali a cekaji az zas bary otevrou (kolem treti, ctvrte), pripadne jsou odkazani na predrazene taxiky nebo proste ridi domu ozrali. Vazne hnus. Videl jsme na vlastni oci kdyz jsem vezl Roxanne na pohotovost.

Podnebi je v Calgary polopoustni. Blizke Rocky mountains zachycuji hodne vody, takze v Calgary je spis sucho a slunecno. Asi na tom neco bude, zatim co tu jsme tak kazdy den slunko, jen jeden den trosku pod mrakem. Trava je tu sussi a ne tak zelena, kazda druha zahradka zavlazuje. Navic je Calgary i ve slusne nadmorske vysce, skoro bych rekl ze na takove "nahorni plosine". To ma asi za nasledek ze pocasi je docela nepredvidatelne hlavne co se teplot tyce. Zazili jsme tady uz skoro tricitky ale vecer a rano klidne i jen pet a neni uplne vylouceno ze spadne jeste nejaky snizek.... mistni rikaji ze delat meteorologa tu muze kazdy. Proste neco placnete a ono nejak bude ;-)

serfujeme po gaucich!

2012-05-10T12:18:00.001-04:00

Ontario - studene a ciste

Jak pravi klasik "nejen praci clovek je ziv, zazitky jsou potreba". V duchu tohohle hesla jsme si vyrazili odfrknout. Protoze se tady clovek bez auta do prirody nedostane, bylo nutny auto pujcit. Hodili jsme tedy na CS stranku inzerat ze chceme objetk okoli zdali by se nekdo nepridal a nepodelil o naklady. A ono jo! Ozvala se Darshana - Indka, co tu studuje. Takze super! Auto zabookovany, pres CS spani nalezeny a jedeeem.
Chybicka se ovsem vloudila - autopujcovna kde bylo auto zamluveny (a akceptovali karty z CR) sice byla na Finch st, coz se podle nazvu stanice metra zdalo byt za rozkem, nicmene nejak me netuklo ze ulice tu muzou byt opravdu dlouhy. Takze nakonec vstavacka o pul seste rano, na sestou sednout na autobus, strachat se pres cele GTA zhruba hodinku a pul, vystoupit, nabrat auto, dojet zpatky, nabrat Katku a Darshanu..... proste moc jsem se nevyspal. Navic z pujcovneho cca 195$ na tyden se vykluboalo ze je nutny jeste pojisteni a protoze jsme hodlali navstivit i jinou provincii nez Ontario tak jeste cosi takze dohromady skoro dvakrat tolik (370 voci!). Proste dost drahota ale co naplat?

Nas or

Nakonec jsme se trosku zdrzeli proste a misto planu vyrazit tak v osm z toho byla dobre pul desata. Navic pocasi celkem hnus, mlha a poprchavani.
Jenze chacha! Jen co jsme se vymotali z GTA smerem na vychod na Ottawu, prset prestalo a obcas cumelo i slunko.Navic Darshana se vytasila se zasobou susenek, sendvicu a hlavne boruvek v cokolade takze se jelo fakt dobre. I na ten automat si clovek zvykne, ikdyz hlavne pri zpomalovani mi ruka cukala na paku chtic podradit. Jen nechapu na co byl na pristrojovce otackomer.... o tom amici vubec netusi co je zac si myslim.

Darshana

Zastaveni prvni: Tisic ostrovu

(2.5.2012)

Reka Svateho Vavrince, ktera vyteka z Ontaria tu tvori spoustu zakrutu a zatocin, jmeno pochazi snad od indianu. Ostrovu je ve skutecnosti 1864, od uplne malickych az po celkem velke. No a kdyz si date nekde v restauraci dressing "tisic ostrovu" tak vezte, ze nazev nepochazi nekde z karibiku ale prave odtud.
Zapichli jsme to kdesi u stodoly a zeptali se mistnaku jestli to tam na jejich pozemku muzem na hodku nechat. Byli v pohode, ze jako klidne ale ze nemame chodit tamhle tim smerem, ze tam ma liska liscatka a ze by na nas byla nastvana ze rusime. A takyze jo! Ohlydli jsme se a cca 50m od nas na nas cumelo lisce! Asi prvni ktery jsme ve volne prirode videl ale tady je to asi normalka.
Breh samotneho jezera byl kamenity, obcas nejaka ta fotogenicka duna... fakt pekna zastavka na piknik.

Zastaveni druhe: Ottawa

(2.5.-4.5.2012)

Alexandra bridge

Ottawa je hlavnim mestem Kanady a zaroven ctvrtym nejvetsim Kanadskym mestem. Rozklada se podel stejnojmene reky, ktera zde zaroven tvori hranici mezi provincii Ontario a Quebec. No, vlastne francouzska cast se jmenuje Gatineau ale vlastne je to porad Ottawa. Nazev samotny pak odkazuje na indianske "Odawa", coz znamena obchod nebo obchodnik.
Dorazili jsme do ni ve stredu vecer. Ubytko bylo domluvene pres couchsurfing s Edouardem a jako parada! Clovek se od mistnich dozvi dost podrobnosti a tipu ktere by v pruvodci tezko hledal plus dlai stripky o zivote ve frankofonni oblasti Kanady vubec. Navic ma Edouard celkem dost velky byt takze jsme se vlezli uplne v pohode. Takze rychle spolecna vecere, nejake to vinko a sli jsme na kute. Edouard nam jeste predal klice jakoze druhy den jde do prace tak ze se mame zaridit podle sveho. Jak rikam - pohoda chlapik. Co nas prijemne prekvapilo byla pritomnost alkoholu v normalnich kseftech. Inu frantici, ti se bez vina neobejdou a je to tak dobre (abstinenti prominou).

Alexandra bridge - prekracujeme hranici

Rano jsme vyrazili smerem do mesta. Pocasi nic moc, zatazeno, ale neprselo takze to slo. Hned po par minutach jsme seznali ze Ottawa je mnohem hezci nez Toronto. Cistci, ne tak hlucna a tak nejak francouzska. Napisy dvojjazycne....
Hranici mezi Ontariem a Quebecem jsme prekrocili pres Alexandra bridge - ocelovy most ktery byl ve sve dobe chloubou a vrcholem techniky. Urcite je prijemnejsi nez most vedlejsi pres ktery vede nejaka dalnice.
A hned za mostem vsecko francousky! Anglictina se nekompromisne presunula na druhe misto.
Prosli jsme kolem muzea civilizace. Vevnitr jsme nebyli ale i zvenci je to zajimava budova a vsude kolem zelen. Navic byla zrovna nejaka slavnost tulipanu, kterou je Ottawa celkem proslavena takze vsude kyticek hodne. Na brehu reky jsme chvilku pozorovali sviste a pak pokracovali dal a pres portage bridge zpet na Ontario.

Puvodne jsme chteli navstivit parlament, prohlidky jsou zdarma, ale podle ostrahy uz se zadne ten den nekonaly. Dovolili nam ale zajit podivat se na samotne zasedani. Sice jsme mel trochu strach ze nas predtim svliknou do naha a bude prohlidka telesnych otvoru ale po odebrani vsech batohu, fotaku, kapesnich noziku, kapesnicku a podobne nas nakonec vpustili v obleceni. A celkem bylo na co koukat. V parlamentu je vyzdoba jak v kostele, vsecko nacancane, tmave drevo a vitraze v oknech. Zajimavy. Skoda ze se v samotne zaseaci sini nedalo fotit.
Cestou zpet jsme jeste prikoupili vino pro Edouarda a neco na zub a slo se pak domu. S Edouardem pak vecer zase pokec samozrejme.

Parlament je vevnitr jak nejaky kostel

Muzeum civilizace

nas hostitel Edouard

zastaveni treti: Grande presqu'ile a vodopady

(4.5.2012)

Od Eduarda jmse dostali nejake typy kam se stavit po ceste do Montrealu. Jeden z nic bylo mestecko Montebello, ktere je pry turisticky atraktivni a maji tam snad zadarmo oboru se spoustou zvirat. Bohuzel kdyz jsme tam dojeli, tak jsme zjistili ze obora otvira az za cca 14 dni a zajimavy mysta jsou dost placeny. Nicmene na informacich jsme se dozvedeli ze nedaleko je rezervace Grande presqu'ile a nejaky vodopa ktery pry "neni jak niagara, je malicky ale presto celkem pekny". Znamenalo to sice se par kilaku vratit ale co.

Samotne Grande presqu'ile je poloostrov kde sidli spousta ptaku a zvere. Vjezd je placeny, ale v cene je nastesti i parkovne navic nejakych 6$ na osobu je cena na zdejsi pomery mirna takze hura tam.
Cele je to takove mokradovite, chodi se casto po takovych molech na vodou. Zajimava krajina a zvere fakt dost. Bobri, jiny druh veverek, svisti, ruzni ptacci, kvakani zabek... a jako vrchol vseho jeleni kterim jsme byli fuk a v klidu se pasli cca 5 metru od nas. Parada! Po mestech balzam na dusi.
Potom jeste rychly presun k tem "malickym vodopadum" ktere hrave prekonaly vse co mame v timhle smeru v CR. Holt priroda je tu divocejsi. Navic se zacalo vycasovat a vykouklo na nas i slunicko.

zastaveni ctvrte: Montreal

(4.5.-7.5.2012)

Schody je mesto proslavene

Montreal je po Torontu druhe nejvetsi mesto kanady. Jinak ale vsechna srovnani vychazi ve prospech Montrealu. Je cistci, s mnohem zajimavejsi architekturou a tak nejak zivejsi. Vsude je citit takovy francouzsky duch. Nazev vznikl ze slov Mont Royal, coz je kopec a vlastne i cely ostrov na ktrem mesto lezi.
Specialitou Montrealu jsou schodiste - spousta domku tu nema vchod primo z ulice, ale vedou k nemu schody. Podobne casto vedou i o prvniho patra a ruzne se krouti. Fakt zajimavy.
Opet jsme dorazili vecer, takze ubytko u Davida a Rebeccy a slo se na kute. Rano jsme se vzbudili do krasneho dne. Trosku jsme ale zaspali, Okynka byla do uzke ulicky takze nam prislo ze je jeste sero.
Vyrazili jsme smer downtown. Cestou jsme se stavili ve vietnamske bagetarne na Rue saint Denis. Rebecca s Davidem nam ji doporucili, protoze tam maji levne a chutne a taky ze jo! Mnamka to byla, vyber velky ceny velmi slusne. Malem jsme to ale presli protoze v okoli je obchudku spousta.

Po stejne ulici jsme dosli az na breh reky Sv. Vavrince do oblasti Old port. Montreal byl ve sve dobe nejvetsim pristavem, do ktereho po rec vplouvaly lode z Evropy. Dodnes jsou tu k videni zdymadla a velka mola, ktera jsou casto premenena v parciky.
Na jednom z mol jsme zahledli nejake stany a on to slavny Cirque du Soleil! Pozdej nam Rebecca vysvetlila ze tenhle znamy cirkus z Montrealu pochazi, coz jsme netusili.
Z mol je pekny vyhled na reku, ktera ac siroka, tak je pekne rychla. Nechapu jak se proti proudu plavily ty lode...

Pak jeste prochazka po starem meste a kratky odpocinek na Place d'Armes kde jsme zmrkli nejake svatby. Byl krasny den a k tomu sobota takze proc ne. Mistnaci si potrpi na limuziny a luxusni svatby takze bylo na co koukat.
Jeste mala odbocka na Marché Bonsecours. Trhy se zde sice nekonaly, zato upominkove predmety tu mely o 200% vkusnejsi nez v Otariu a hlavne - byla tu zrovna vystava maleb "11 nations", tedy maleb vytvorenych Indiany. Docela z toho na me dychnul smutek ztracenych narodu. Indianum se tu souhrnne rika "first nations". No ale pry se ve skolach zase zacinaji ucit jejich jazyky a tak takze treba se to ozivy.
Pak hura dal kolem radnice na Champs de Mars a pak do podzemi. Montreal ma totiz, jako ostatne vetsina Kanadskych mest, rozsahle vnitrni prostory kde se da nakupovat i v zime (viz The Path v Toronto) aby ekonomika nestagnovala. Prosili jsme pres obchodni komplex Complexe Desjardins na namesti Place des Arts. Podle Rebeccy a Davida je tam dost poulicnich umelcu a tak. Meli jsme ale asi smulu, zadne jsme nevideli. Zato tam byla spousta holek oblecenych do divadla... asi nejake ukonceni skolniho roku nebo tak neco. kazdopadne misto je to prijemne i tak, pekne jsme se vyhrali na odpolednim slunicku a hupky domu. Jetse kratka zastavka v parku na foceni veverek, stacilo vytahnout susenky a byli jsme obklopeni. Je jich tu asi nejvic co jsme zatim videli a nejmin se boji.
V nedeli jsme vyrazili na samotny Mont Royal, je z nej super vyhled na mesto. Na upati pak prodavaji mistni spoustu tretek, bubnuji na bubny a tak. Takze jsem poridil nahrdelnik od praveho "first nation" clovicka (= po nasem Indiana). Mel spoustu dalsich krasnych veci zdobenych drapy z medvedu a tak ale cena byla nad me moznosti. Vsechno ale pry ulovil sam, cemuz by se podle fotoalba co tam mel dalo i verit.

Cestou zpet jsme potkali nahodou ceskou restauraci "Bily kun". Bohuzel meli zavreno.
Odpoledne jsme pak uz bez Rebeccy (mela mit nocni a chtela si dachnout) na olympijsky stadion. Podle ni to bylo pesky cca 20 minut ale asi si to nejak spletla s kolem ci co. Nakonec jsme se tam strachali skoro hodinu. Samotny stadion jako pekny, byli jsme i vevnitr na nejakych plaveckych zavodech, ale mistnaci jej pry moc radi nemaji protoze na nej mesto jeste furt plati. To je videt jaka je ta olympiada bublina. kazddopadne soucasti komplexu je i nejvyssi naklonena vez sveta - vyska 165m, naklon 45st. Nahoru jsme ale nejeli, podle Rebeccy neni vyhled o nic lepsi nez z Mont Royalu a navic za prachy... ;-)
Hned vedle olympijskeho stadionu je i botanicka zahrada Jardin botanique de Montréal. Je obrovska a svetove hodne vyznamna pro svoji velikost a rozmanitost. Bohuzel jsme jen nakouknuli na zacatek a pokochali se aspon tulipany a potom honem zpet domu.

Na veceri jsme se hodne tesil, podle Davida zacala sezona humru, lovi je v New Brunswicku a zacatkem kvetna jsou cerstvi v obchodech. Navic retezec Metro je ma v akci za cca 6$/lib. Nelze odolat! Jenze ouha! Kdyz jsem se vydal s Davidem na nakup tak je meli uz vsude vyprodany. Sakraprace tohle me fakt stvalo utekl mi kulinarsky zaitek.
Vecer jsme zmaknuli aspon tacos placky, ktere se tu prodavaji i jako "combo" proste balicek ktery obsahuje vsechny dulezite ingedience. Dost nas to zaujalo (katku mekke, me tvrde a krupave) je to rychle dobre a ne az tak drahe takze urco zopaknem. Kazdopado hromadny vecer moc prijemny. David je fanda do hokeje, ukazal nam nejake video s Tomasem Plekancem (vyslovovan jako "Plekanek") a Lucii Vondrackovou, ktere tu bezelo v ramci predstavovani hracu hokeje. Celkem sranda.

Darshana, Mildak a Rebecca

Rebecca

David

zastaveni pate: Bird sanctuary a Long sault parkway

(7.5.2012)

Reka Sv. Vavrince - cista a studena

Cestou zpet do Toronta jsme se jesta zastavili nedaleko Cornwalu. Je tu system nekolika ostrovu ktere tvori takovy jakoby nahedelnik a pak jeste park Bird sactuary. Pocasi pralo takze takova pohodicka ale mimo supu ktere jsme vyrusili od obeda a krasne krajiny v podstate nic zvlastniho.
Pak uz jen najet na 401 a zpatky do velkomesta. Cestou jsem jeste zvladnul nafotit par takovych tech klasickych nakladaku....

...zpet v Torontu a co dal?

Do Toronta jsme dojeli na vecer, vyhodili Darshanu doma, nabrali veci co sjme meli schovany u Natalie a Jiluana a presunuli jsme se k Michelle, pro kterou obcas neco delam.
Bydleni u Whitney jsme uz opustili nadobro pred odjezdem na vylet protze TRADAAAAA.... posledni noc a den v Torontu (u Michelle), vecer kolem jedenacte presun na letiste, tam straveni noci na sedackach a v 0705 odlet smer Calgary.... ale o tom az priste.

Na brehu niagary.....

2012-04-29T13:31:00.001-04:00

.....sedik tulak stary na svou prvni lasku vzpomina.....
kdo jsme se ocitli na nejakem tabore nebo aspon jednou ohynku s kytarou tak tu pisnicku urcite znate. Proste takova ta klasika opevujici romantiku, starou lasku a americkou prirodu.
Bohuzel "tulak stary" by dneska zasel asi spis pro nejake ty drobaky do kasina, pak (za predpokladu ze by tech drobnych mel dost) by si vyjel treba na Skylon tower na rozhlednu a mohl by to zakoncit v nekterem z lakadel na Clifton hillu. Treba ruske kolo, park s umelohmotnymi dynosaury, nejaky tem hamburger a nakonec treba dum hruzy nebo muzeum voskovych figurin (Indiana jones jezdici po lane nahoru a dolu included!).

Proste v samotnem Niagara Falls romantiku rozhodne nehledat. Mesto je plne osklivych hotelu, jeste osklivejsich vyhlidkovych vezi a uplne nejkycovejsich poutovych atrakci.
Tohle vsechno jsem z dalky zahledli uz z autobusu ktery nas svezl z autobusoveho nadrazi. Nadrazi samotne je taky sranda. Cekal bych ze v tak turisticky navstevovanem meste bude nadr minimalne velikosti zvonarky a ono nic. Autobusove nadrazi kam jsme dorazili je tvoreno jednou prizemni budovou. Asi je to proto, ze Kanadane stejne jako amici neudelaji bez auta ani krok a vsichni dofrci po vlastni ose. Pritom ridici busu jsou tu fajn, zvlast na zpatecni ceste jsme si vyslechli vtipne podane historky z cestovani ktere ridic povykladal a cesta ubehla jako nic.

Kazdopadne z nadru jsme se vydali mistni dopravou smer hostel na ubytko. MHDcko nas vyhodilo jen kousicek od hostelu a navic jsme ssebou meli jen veci na tri dny takze pohodicka.
Samotny hostel potom prekvapil! Uz jsem teda prespaval ve vsech moznych hostelech a byl jsem vzdycky rad za takovou tu trosku "rodinou" atmosferu kde se lidi potkavaji v kuchynce, kecaji spolu a tak ale tohle.... Majitel Patrick to bere spis jako poslani nez jako prostredek k vydelku takze kdyz jsme dosli, tak uz vedel kdo jsme, predstavil nam mistni osazenstvo (dobra polovicka z nich u nej i pracuje - zvelebuji hostel a zato maji ubytko zdarma) takze jsme se najednou seznamili s dobre deseti lidma. Jeste jsme si ani neodlozili bagaz a Patrick uz do nas hucel co a jak je tu k videni.

Pokoj pro nas byl uz pripraveny (ikdyz bylo teprve deset rano - tohle taky vetsinou neni zvykem, casto je checkin az po dvanacte) takze jsme si vybalili, a prosmejdili hostel. Kuchynku nam ukazala holka co tam taky pracuje, zrovna delala muffiny takze jsme dostali i ty. Hostel je vubec vybaven dobre. Ve spolecenske mistnosti TV a XBOX, pocitac a samozrejme vsude wifi. Hlavne ale vybavene kuchynky takze je mozno si varit cokoliv je libo. Coz je parada protoze chodit na jidla do restauraci je proste dost drahy. Proste a kazdopadne pokud nekdy pojedete na Niagaru a budete chtit potkal jine cestovatele, pokecat si a citit se trosku jako doma tak tohle je jasna volba. Takze pamatujte pratele - ACBB hostel Niagara! Navic je to k vodopadum cca 10 minut pesky takze lokace taky super.
Den byl krasny - slunecno s par mracky a celkem teplo takze plan byl jasny - samotne vodopady! Navic jsme se chteli zdrzet az do vecera takze stativ ssebou na vecerni fotky.

Pak uz jsme prosli jen po Clifton Hillu, coz je ulice s temi nejkycovejsimi lakadly a pak..... byly tam! Vlevo americka kaskada a napravo od ostrova slavna podkova! Vyhled z Kanadske strany je navic o mnoho lepsi nez z USA, vodopady mate jako na dlani na americke strane je normalni mestecko, zadne kasino hruzy. Prosli jsme se po promenade a samozrejme fotili co se dalo. Protoze bylo fakt pekne, tak jsme hned dali Maid of the Mist - takovy parnicek, neco jako lode na pryglu nas vyvezl az tesne k podkove. Vsude vodni trist (nastesti se fasuji plastenky) a clovek se citi fakt hodne blizko vodnim zivlum. Sice nejakych 20$ na osobu ale rozhodne to stalo za to!

Pak jsme se na radu Patrika vydali jeste na Skylon tower. Rikal ze normalne to nedoporucuje ale kdyz videl moji fotovybavu tak ze pro fotografy jsou fotky z hora jakoze nutny. a mel pravdu. Na Skylon tower jsem ale zazil vec kterou nejde nazvat jinak nez FOTOPEKLO. U vytahu je zelena zed, u te stoji pani s fotakem a studiovymi zablesky. Blikne vas (at chcete nebo ne) a cestou zpet vam nabizi fotky. Zelene pozadi se samozrejme vymeni za nejakou hruzu. Na vyber byly Niagary s krivym horizontem, sud padajici z vodopadu ze ktereho jsme jakoby "vtipne" vykukovali, nocni pozadi voopadu s prehnanejma barvickama... kolem lidi samozrejme zbylo zelene ohranice od pozadi. To vse za krasnych 20$! Par minut jsem se tomu u pultiku opravdu smal, prodavacka na me koukala divne ale neslo jinak. To si prece nikdo s kouskem mozku v hlave nemuze koupit!
Pak zase zpatky k vodopadum, opet podle rad jsme vychytali spravnou hodinu kdy slunce sviti v dobrem uhlu aby se ve vodni tristi udelala paradni duha. Taky svym zpusobem kyc ale aspon prirodni.

Dal jsme se vydali na prochazku proti proudu na Dufferin islands. Ty se nam ale podarily minout - cekali jsme je totiz hned u brehu vlevo od cesty a ony jsou pritom vpravo v takovem jakoby zalivu. Cestou jsme potkali Bulharsky par na prochazce, ziji tu uz nejakych 20 let. Pokecali jsme, pozvali nas na druhy den na navstevu a vzali autem zpatky na niagaru.
Vecerni foceni vodopadu jako super dokud se uplne nesetmelo. Nejakeho pitomce totiz napadlo, ze by bylo fajn vodopady v noci nasvecovat barevnymi svetylky. Hruza! Zvlast kombinace kdyz je cast vodopadu zluta a cast fialova je ke zbliti. Fuj, fuj, trikrat fuj. Pry to ma tradici uz 150 let, coz jen ukazuje na to ze lidi tu nemeli vkus uz driv, nejen ted.

Navic se vecer slusne ochladilo, takze hura na hostel, neco ukuchtit, zmrknout maily, pokecat s osazenstvem a na kute....

Druhy den bylo zatazeno, puvodni plan byl jit podel proudu cca 11Km a zmrknout pereje. Patrick nam to trosku vymluvil, pry je lepsi vzit si taxik a skrze mesto popojet protoze samotny mesto je o nicem (coz mel pravdu, to jsme videli uz vcera). Nakonec se k nam pridal jeste Vincent z Holandska a Martha z Australie takze taxik ve 4 uz byl pohoda. Taxikar byl navic s Patrikem domluvenej a kdyz taxametr prelezl pres 25$ tak ho proste vypnul s tim, ze maji umluvu aby to backpackeri meli levny ;-). Navic to nakonec Vincent zacvakal za vsechny s tim, ze se za par dni vraci domu takze mu na nejakem $ nesejde. Diky Vincente!
Samotny trek byl hodne zajimavy ale taky dost narocny. Seslo se dolu az uplne ke brehum, ktere jsou hodne kamenite. Chtelo by to priste lepsi boty, teren byl spise horsky a cesticka se chvilemi ztracela mezi kluzkymi kameny. Ale jinak krasa, nedotcena priroda, divoka reka, stromy ohryzane od bobru.... balzam na dusi. Skoda jen toho pocasi, bylo zatazeno a svetlo na foceni dost naprd.

Dosli jsme az k Whirpools. Niagara se zde lomi v uhlu 90 stupnu a tak je tu vymleto takove jezero. Hloubka pres 100m a voda se v nem vari plna bublin takze koupat opravdu neradno. Je tu ale pry dost ryb, rybari lovici na brezich mi rikali ze nejcastejsi je nejaka "rainbow fish" snad az kolem 10Kg jestli nekecali... ;-)
Cestou zpet zacalo slusne prset, ale to uz jsme nastesti byli na normalni silnici. Nevim jinak jak bysme to tam za deste po tech kamenech dali.
Vecer jsme zkouseli volat Bulharskemu paru, ale bohuzel telefon na hostelu blbnul takze jme se nedovolali. Neva, aspon jsme koupili v LCBO vino a pivo pro Vincenta a vecer pokecali s otatnimi z hostelu. Patrick zmizel, ma jeste jeden hostel v Londyne (ne v TOM Londyne, v Londyne tady, cca 100Km od Niagara Falls).

Treti a posledni den bylo z rana zatazeno ale postupne se to protrhalo. Protoze si Katka na treku natahla sval na noze, tak jsme to brali spis prochazkou na Dufferin islands. Ptaku tam bylo pozehnane, zkusil jsem krmit kacenky a racky ale jen jsem vytahnul kus zvance tak me malem sezrali. Vsichni ptaci se mi motali pod nohama a cekali co dostanou. Museli jsme pred nima nakonec utyct, pronasledovali nas jeste kus cesty. Jak v tom hororu! Navic mi posrali fotak! Chytla to ocnice takze jsem musel na prilehlych WC umyvat ;-)

Nicmene ostruvky jsou super. Klidne misto, vsichni turisti se zastavi na vodopadech a dal nejdou. Tohle je pohodicka, potkali jsme male kacenky a spoustu ruznych ptacku.
Cestou zpet jsme se stavili do Hiltonu, protoze tam maji z restaurace v 33 patre dobry vyhled na vodopady (a zadarmo!). Sice bylo zavreno ale pani nas pustila na cumendu. Pak jeste Casino a limuziny pre nim, pak zpet na hostel, zase jeste neco pojist, pokecat a pak uz zpatky smer atobusak a bus do Toronta.

Domu jsme se dostali celkem az pozde a utahani. Nejak nam ty tri mesice bez poradneho pohybu asi zamavaly s fyzickou. Po ceste od metra domu jsme se jeste bavili o tom, ze tu Katka jeden den za sera videla asi medvidka myvala, coz se mi moc nezdalo. A najednou takova rana z popelnice a cumi na nas! Vzdalenost tak metr a pul. Line na nas cvilku koukal a pad si odkracel. V zapeti jsme videli alsi dva na silnici. Takze fakt tu jsou!

bic a z prace rychle pryc.... hura na betaverzi Niagary

2012-04-24T20:12:00.001-04:00

Mnojo, Mildak je nezamestnany. A ani ho to nejak nekaka. Proste prodavat jety pocitace o kterych vim ze nejsou uplne OK a tvarit se pritom ze jsou.... a pak brat jiny pocitace do opravy, tvarit se ze jsou desne pokazeny kdyz pritom vim ze to vetsinou spravi preinstalovani windows zabirajici mozna pulhodinu cisteho casu.... proste uz ne-e. Moje karma by to dal asi bez ujmy nedala.
Tak jsem rekl minuly pondeli tomu sizunkovi ze koncim a ze je to muj posledni tyden. Me sice nejaky hemcy ze mu musim dat vedet 30 dni dopredu a podobne ale kohoto zajima ze? To, ze me zamestnava nacerno znamena, ze me muze vyhodit na hodinu ale taky ze ja s tim muzu na hodinu seknout. Kazdopadne se zdalo, ze je s tim srozumen a ze OK. Me jen v hlave vrtalo jak to udelat s penezma. Precejenom mi plati tydne, ale s tydennim zpozdenim (kazdy patek tedy byla vyplata za tyden predtim, proste o tyden posunuto) takze mi mel dat posledni vyplatu jakoby dvakrat - za tyden predchozi a za aktualni. Tak jsem se ho ve cvrtek po telefonu natvrdo zeptal jak to budem resit.
No a jeste ze tak. Zacal mit spoustu kecu ze ted nema prachy, ze musi platit cosi, ze pro posledni vyplatu si budu muset prijit az za 14 dni nebo ze mi posle sek a podobne. Nejvic me pobavilo kdyz se me zeptal jestli si myslim ze me chce o tu vyplatu osidit. Jasne ze jsem si s jeho zpusobem podnikani presne to samy myslel. Takze nezbylo nez udelat radikalni rez, ostatne co vim od borcu z internetove kavarny tak to tak udelali vsichni predemnou stejne. Proste jsem spocetl kolik je meho, sahl do kasy, vzal si prislusne penize, napsal mu mail ze koncim, zamknul.... a sel. A reknu vam, ten pocit byl k nezaplaceni.
Cely cvrtek jsem se valel a odpocival, fakt divny pocit po takove dobe vedet ze mam vic nez den volna v tahu.
V patek jsem pak hnedka vyrazili do mesta, bylo pod mrakem, takze CN Tower zase odlozen. Nicmene potrebovali jsme koupit listky na bus na Niagaru a protoze samo pres net neslo zase platit nasi kartou tak holt osobne. Takze do downtownu.

Hulicske sroceni za doledu policie

Na Dundas Square jsme se stali svedky udalosti ktera nas dost prekvapila. Vsude spousta extravagantne lidi a "vesele bylinky" byly citit na 100 honu. U toho hlidkovali policajti. jen jsme kroutili hlavou jak v zemi, kde si clovek na verejnosti nemuze dat ani pivo takhle muzou vsichni pokurovat a verejne propagovat marihuanu za dohledu policie. Fakt zajimavy. Nerozumim tomu.
Chvilku jsme se kochali, pak prolezli pres Eaton centre, coz ma byt udajne nejvetsi nakupni pasaz v centru mesta v severni americe (ale jinak takova velka vankovka, takova ta nakupni nuda), az ke stare ranici. Ta se vyjima mezi mrakodrapy jak pest na oko, proste jak takovy hradek postaveny z lega. Dneska je tam sidlo soudu takze vevnitr se fotit moc nemuze, ale vnitrek byl docela peknej.

Museum station - jako v Egypte

Pak jeste jednou nova radnice, vzpomeli jsme si jak jsme tam byli hned druhy den po prijezdu vyridit pracovni karty a slo se dal. Popadla me taky nejak chut na hotdoga, tak jsem si na stanku jednoho poridil. Docela me bavi, ze cloveku podaji jen suchou podelne rozkrojenou housku s prislusnynm pareckem (normalni/viden/polsky/hovezi/vinny a pod) a pak jsou tam takove misticny s nakrajenyma vecma a clovek si poslouzi sam. Ja dal cibulku (jak jinak), nejaky rajcatko a takovou zelenou asi okurkovou blcu. Jist se to da a voni to super ale za 3$ si u nas dokazu predstavit spustu lepsich veci....
Dalsi zastavka byla na Bay street na koupeni listku. a ejhle! Na intrnetu avizovana cena cca 25$/osoba zpatecni listek byla najednou nejakych 45$ takze malem 2x vyssi! Co ted? Pres net si to nekoupime a v realu je to drahy jak peklo. Tak jsme se na to vyprdnuli ze se ukaze potom a kdyztak poprosime nejakeho ze spolubydlicich jestli by to za nach nezatahl kredit, ze mu dame prachy. Nakonec se nam podarilo najit jinou spolecnosti (megabus misto greyhound) kde pres net platit slo a cena byla za oba zpatecni nejakych 48$ vcetne dane takze super. Lupeny mame, takze zitra hura na tri dny na Niagaru!

Fakutla umeni

Dal jsme se vydali omrknout fakultu umeni. je to takova budova na kurich nohach, uz jsme u ni jednou byli ale protoze to bylo o velikonocich tak dovnitr jsme se nedostali. Tak jsme to zopakli. vevnitr je to takove az industrialni, proste trubky vedene po chodbach viditelne a tak ale zase je to asi v ramci studentskych projektu obcas silene nabarvene takze jako dobry a zajimavy.
Domu jsme vyrazili zcela ucelove ze zastavky Museum a to proto, ze sloupy v tehle zastavce jsou udelane do podoby soch. Takze kdyz se odmysli koleje a tak tak si clovek muze rikat ze je treba v egypte. Dobrej napad, jeden z mala co mistni MHD mela.
O vikendu byl v planu Hamilton. Byli jsme tam pozvani mamcinou spoluzackou Janou, ktera emigrovala do Kanady nekdy v roce 1969.

Hamilton je celkem industrial, vzadu Toronto

Hamilton je mesto s cca pulmilionem obyvatel lezici zhruba hodinu cesty autem od Toronta smerem na jih. Rika se mu taky mesto tisice vodopadu. Protoze lezi primo u zlomu ktery se tahne v delce cca 700Km a vlastne pres nej prepadavaji i Niagarske vodopady. V Hamiltonu bohuzel zadna vetsi reka neni, zato je tam spousta potoku a ricek takze vodopadu pozehnane. Videli jsme jich asi pet a vsechny by si v CR zaslouzili status "opravdu vysokeho vodopadu". A takovych je kolem Hamiltonu hromady! U jednoho z nich - Devil's punchbowl jsme dokonce videli krouzit celkem dost ptaku. Nejaci dravci, mistni nazev je pry "Turkey vulture". Proste takova ukazka co za mazec nas ceka zitra na Niagare ;-)
Kazdopadne velke diky patri Jane ktera nas provezla po okoli, ubytovala a nakrmila. DEKUJEME!

Hamilton voopady

V pondeli jsem nabehl zase "do prace", tentokrat ale zcela jine. Michelle, kterou jsem minuly tyden fotil potrebovala neco udelat na pocitaci a tak, takze takova prijemna bokovka na par hodin. Celkem pohoda az na to, ze jako prvni ukol jsem dostal prepisovat kontakty z jejiho poznamkovniku do pocitace. A to byl masakr! Nemohl jsem to prelustit, nejvetsi trapas nastal kdyz jsem se ji zeptal co je tohle za kontakt ze to nemuzu vubec precist a ona me rekla ze to jsem prece ja! Ja proste neprelustil ani vlatni jmeno! No ale nakonec jsme se trosku zacetl, ikdyz jsem si pripadal jak pri lusteni egyptskych hierogryfu tak byla spokojena.
Dneska jsem zas doplnoval kontakty a bylo potreba i par lidem zavolat aby mi dali email adresy. Plan peknej, akorat ze vetsina lidi si myslela ze od nich podvodne taham email na nejaky spam a chtela mluvit stejne s Michelle ;-). Pak jsem byl vyslan na soud vyridit za Michelle prestupek s parkovnym a for,mular na prizpevky na deti. Taky komedie. Poslala me do stejne budovy jak uz jsme byli s Katkou (viz vyse). Dosel jsem tam a ejhle! Nepustili me dal protoze jsme mel v kapse svycarsky nozik!

pozujeme u Webster's fall

OK to se da pochopit, ale nemohli me ho tam na vratnici schovat, rikali ze jedine ze ho musim hodit do kose! Co ted? Prece jim o tam nenecham (beztak by ho z toho kose vybufetili hned po mem odchodu). Tak jsem vylezl zase ven, zapadl do prvniho obchodu a tam na customer service mi ho nastesti uchovali bez problemu. Fajne. No ale kdyz jsem se vratil zpatky na soud a ukazal jim papiry co po nich chci, tak mi rekli ze dopravni prestupky jsou na uplne jine adrese a urad ohledne deti zase jinde! Nastesti zepry je to cca 10 minut chuze ale s timhle jsem jaksi nepocital a nevzal si mapu. Takze mi to trvalo tak 2x dyl a 1$ bezdomovci aby mi ukazal cestu (lidi na ulici jinak nevedeli). No ale po postani ve fronte mi nejake ty dokumentiky vydali uff.

Turkey Vulture na Devil's punchbowl

Dalsi sranda dne bylo zarizeni pujceni auta. Nejen ze se ceny zvedli od vcerejska z cca 45$/den na cca 80$/den takze jsme seznali ze se vyplati vzit ho rovnou na cely tyden ale navic jsme zjistili ze hotwire.com nenabizi v seznamu zemi Ceskou republiku! Takze jsme zabsolvovali telefonat asi puhodinovy, samozrejme venku pred domem v zime protoze jinde neni signal co jako s tim. Zenska na telefonu byla sice snazima, ale jinak asi uplna blbka takze vysledek nula. Kazdopadne Katka z ni chytla slusny zachvat smichu ktery se prenesl na me takze jsme asi pusobili po telefonu dost zhulene. ;-)
No nakonec jsme nasli na webu pujcovnu kde auto pujci s tim ze platit se da na miste takze pujde pouzit moje kreditka, ktera tu na platby u obchodnika funguje OK (pres internet tak z 50%).
Kazdopadne vysledek je, ze nejakou tu kreditku tu budem muset poresit. Pry se tu daji poridit "prepaid" a na ne presunout vzdycky nejakou castku. To zni dobre, protoze cokoliv kupovat pres net s cz kartou, to je tady teda POROD nejvetsi.

Sakury, skyline a walk po boardwalku

2012-04-18T23:19:00.000-04:00

Tatadadaaaa, tatadadaaaa, tatadadatataaaaaaaa... ajn auto, ajn compijutr..knajtrajdr! Pokud se nachazite v podobnem veku jako ja a chytili jste pred rokem '89 "viden" nebo jiny zapadni kanal tak si urcite pamatujete na serial Knight rider. No a presne stejny zaparkoval vcera pred vylohou naseho cvokhauzu (nevim uz jak jinak tady ten obchod nazvat). Hned jsem vybeh, a Majkl Najt stojici u auta mi ho dovolil vyfotit! Byl sice trosku do cinana ale cerna kozenka tam byla taky. Takze skoro vsecko stejny! No ale poporade at se v tom nezamotam.

V sobotu po praci jsme se vydali na Boardwalk. Takove drevene molo vedouci podel plaze na vychod od downtown. Celkem jsem cumel jak umi jezero udelat pekny pisecek a taky celkem slusny vlny. A vitr. Byli jsme nakonec radi ze mame jeste jednu vrstvu. Funelo jaxvina proste. Furt si spatne zvykam ze Ontario je jen jezero. Clovek se zahledi na horizont... takovy ten pocit nekonecne dalavy... vlny sumi po lucinach (nebo tak nejak)... racci.. proste jak na dovolene ve vychodnim nemecku. A ono to jezero! Jen takovy ten pocit slaneho vzduchu chybi.
Kazdopado hezka lokalita. V lete tam musi byt fakt pekne. Dokonce mi plaz prisla i dost cista (na to jak je jinak Toronto zasvineny). Docela jsme se tam nakonec zdrzeli, takze domu jsme dokvacili az nekdy kolem jedenacte hladovi a utrmaceni.

V nedeli rano jsme se od spolubydly Lili dozvedeli ze v High parku kvetou Sakury a ze je to neco co se musi videt. Takze plan byl jasny. Na CN Tower kterou jsme planovali stejne nebylo pocasi (zatazeno, hlaseny prehanky). Tak jsme vyrazili nakonec v peti - Katka, Lili (spolubydla z Malajsie), Cali (spolubydla z Mexika) s jeji kamaradkou Zuzanou (vyslovujte fakt po cesku "Zuzana" docela me to prekvapilo) a moje malickost.
High park byl na rozdil od nasi prvni navstevy v zime docela precpany. Sakury, ktere tam byly vysazeny za podpory japonskeho velvyslanectvi, kvetou jen par dni a rychle opadaji. Takze pulka Toronta vyuzila prilezitosti. A ze bylo na co koukat! Stromu je tam fakt hodne, a chvilkama si clovek pripadal mezi bilymi kvety jak pod snehovou prikryvkou. Jen se to blbe fotilo, vsude furt nekdo zavazel. Katka s Lilly ukecali i japonku v takovych tech satickach aby mi zapozovala takze to mam uplne klasicke.

Vychazka byla okorenena setkani s veverkama. Stacilo nabidnout jedne par drobku a po par minutach nas skoro uslapaly (no dobre, tolik jich zas nebylo ale minimalne pet se kolem nas v jednu chvili motalo). A reknu vam - vevrka zblizka, zvlast kdyz si odmyslite ocas, to je vlastne takova stromova krysa. Kazdopadne obcas byly tak blizko, ze jsem na ne nemohl ani zaostrit a vyfotit je. Jsou to mrsky zvykly na lidi proste.
Jeste jsme zabrousili do "ZOO", coz je takova minizologicka v High parku. Potesujici bylo, ze tam meli bizona, coz tak nejak k severni americe patri. Pak tam byli k videni ruzny lamy, pstrosy a taky kapibary ("biggest squirrel ever seen!" jak prohlasila Lilly ;-). Zoo teda sice malicka ale zadarmo.

Cely, Lili, Katka a Zuzana

Pondeli byl normalka pracovni den, coz pro me znamena vstat v devet, do deseti se dat do kupy, vyrazit na North york centre na zluty metro, pak na Bloor prestoupit na zelenou a poslechnout si co tam hraji muzikanti na Bathurst a od tam uz jen dve minutky do prace. Uz mi ta cesta pekne zevsednela. Vetsinou si ctu na Kindlu nejakou knizku. Je to furt dokola, chce to zmenu.... uvidime.
Na utery bylo domluveno foceni - prihlasila se Michelle, znama od Marka ktereho jsme fotil driv. Ze chce taky takovy portrety. Tentokrat jsem zvysil cenu na 70$ ale porad ji to prislo zlaty. Problem s focenim je, ze jsem furt v praci. Takze se fotilo rano. Vyzvedla nas pred osmou, jelo se do mesta, neco se nacvakalo a pak me hodila pred jedenactou do prace. Vysledek ale neni slavny, jsme domluveni na zopakovani. Kazdopadne byla prijemna, dala mi hned zalohu 40$ aniz by videla fotky a pridala par dobrych rad kde tu najmout auto zalevno a podobne. Taky jsme se preddomluvili na foceni jejich deti a taky rikala ze pro me ma nejakou bokovku - potrebuje pomoct s webem. Takze extra prachy, proc ne, bereme! Rikala taky ze ma chatu na nejakem ostrove, ze nam ji muze za praci pujcit, coz zni svudne. Ale zase to znamena pronajmuti lodi coz nevim kolik muze stat. Uvazuju o tom - reknete sami - nebyl by to zazitek stravit par dni na ostrove s vyhledem na vzdalene mesto? Me by se to asi libilo, zkusim vyzjistit vic pri dalsim foceni.
Kazdopadne utery byl celkem akcni den. V praxi se objevil zakaznik a ukazal si na nejdrazsi notebook co mame. Pritom na nejakeho bohace nevypadal. Pak z nej ale vylezlo ze je z Chille a ze v nedely vyhral skoro 4500$ (cca 85000Kc) v nejake loterii. Stastlivec! Budiz mu prano...
Do toho jeste vyse zminovany KITT a nejaci dalsi zakosi...

Smolarem dne byl pak Ray. Fajn borec, co tu dela v internetove kavarne a ma v zadu kumbalek kde bydli. Najednou se objevila sanitka a borci z paramedic uz ho vedou celyho zhroucenyho. Vubec jsem nevedel o co jde, ale kluci tu rikali ze asi slepak. Dneska se z nemocnice vratil a je to potvrzeny - slepak! Takze ted je na antibiotikach a za cca 14 dni pujde asi na operaci. Je mi ho lito, rozumim si s nim tady z tech borcu asi nejvic tak mu preju vse nej.
Vecer po praci jsem jeste vyrazil na fotky nocniho skyline. Koncim v 1915 a prejezd tramvajkou 511 na pobrezi zabere cca pulhodinu takze idealni cas. Jeste jsem v pulce cesty vystoupil na moste preklenujicim koleje na Union station, byl tam pekny pohled na CN Tower (ze ho tak furt fotim - je to proste jasna dominanta Toronta) takze to mam v zapadajicim slunicku i s vlackem. Pak jsem z 511 nevystoupil na spravne zastavce, dojel az na konecnou a musel to vzit delsi cestou pres vystaviste ale neva. Slunce zrovna zapadalo, mraky byly do ruzova... vecerni mesto se trpitilo na hladine.... vsak ty kycovky znate.
Proste za to tahani se se stativem to stalo ikdyz fotky jsou kyc jak bic.

nakupy a tak

2012-04-08T18:12:00.000-04:00

Jak uz jsem psal minule, jaro uderilo. Uder se u me projevil tak, ze mi v kotnikovych pohorkach ve kterych jsem prijel zacalo byt uz fakt fest vedro v praci a Katce potom trosku mdlo doma po vyzuti. Vzhledem k tomu ze jsme se sem vypravil vybaven jako vzdycky do zahranici (hodne veci na foceni, malo veci na sebe) tak se to proste jinak nez nakupem neceho resit nedalo. A nakoupi se kde? Tam kde je to nejlevnejsi coz je prave Honest Ed kteryho mam hned vedle prace.
Takze vysledek jsou tenisky za 10$ a taky jsem neodolal tricku s limeckem za dalsich cca 8$. No a protoze uz jsem byl peknej haros tak jsem to zavrsil i holicem. Takze je ted zeme skoro novej clovek! Moderni strih, znackove botky... vsak to vsichni z reklam znate.
Navic moje vypraveni o levnych vecech navnadilo Katku, takze dalsi navsteva byla spolecna. Je to sice na jednu stranu desny obchod "vse za deset" s hromadami hader v krabicich a tak ale aspon cloveku nebude lito kdyz tu botky ci tricinko znici. ;-)
Kupodivu se mi tam fakt libi vyzdoba. Vsecky cedule jsou psany rucne a na stenach je spousta plakatu znamych osobnosti (zakladatel obchodu Ed Mirvish je totiz sbiral). Nikdy bych neveril ze obchod tohohle druhu muze mit neco co bych se nebal nazvat "atmosferou". Vsechno zavrsuji "jelenacky", totiz velke hodiny s jelenem.
Proste misto pro lidi co maji do kapsy hluboko a potrebuji se vybavit jak delane.
Navic jsem se naucil vyc vyuzivat stanku v Mirvish village, kde maji fajn ceny a dobrou zeleninu. Podarilo se mi narazit na excelentni chrest (dva svazecky = 2$) a tak... to jen aby se rodice nebali ze tu zijem furt jen na pastice. Nezijem! ;-)

V patek bylo ted volno, rozhodli jsme se vyrazit konecne na CN Tower. Plan byl takovy, ze se napred zajde do mesta a pak na zapad slunce na vyhled. Takze jsme si prosli centrum a tak, ale je to takove na jedno brdo. Ulice, vyskace, vsude se neco stavi, kostely zavreny takze clovek ani nenakoukne... proste zadny architektonicky sen. Navic meli dost zavreno diky velikonocim.
Pres chinatown jsme dosli na Kensington market kde nam to prislo dost evropske. Clovek si nemohl nevzpomenout na Camden v Londyne. Proste takove ty etnoobchudky, male kramky, grilovane ryby na ulici, spousta lidi s barevnymi vlasy.... prijemne uvolnena atmosfera, tam se jeste urco mrknem.
Kazdopadne na CN Tower jsme se dostrachali az nekdy pred sestou, a pri pohledu na frontu jsem to vzdal. Prisla mi moc dlouha a bal jsem se ze pred setmenim se nahoru nedostanem. Katka pak tvrdila ze zbytecne, ale nevim. Kazdopadne zkusime znova nektery jiny den. Mozna ze fronta byla kvuli svatkum, precejenom tri dny volna v tahu.
Nevadi, vzali jsme to zase po brehu Ontaria a mam aspon podvecerni skyline a hlavne najity misto na nocni fotku. Proste takovou tu klasiku s rozzarenym mestem zrcadlicim se v hladine a podobne kycovosti.

V sobotu zase prace (o te zas jindy) a odpoledne jsem byl pozadan Natalii a Jonatanem (spolubydlici - rusky par) o nejaky fotky. Pry mozna zkusi privydelek jako modelove a potrebovali nejaky portfolio. Takze jsme neco dali na North amrica centre na Finch, dokud nas nevyhodila ochranka zepry soukromy pozmek (dychat zadarmo nas tam ale nastesti nechali, az jsem se divil ze nechteji ctvrtak za nadech, pitomci).
Dneska dopolende telefonaty s rodinama a kamaradama. Odpoledne se pocasi zhorsilo a na prochazce po okoli jsme diky podobnym ulicim trosku zakufrovali ale pohoda. Proste dnes je odpocinkovy den.

Balicek z domova....... a profifoto woe!

2012-03-26T23:33:00.000-04:00

North York centre, Subway

Na vojne jsem sice nebyl, ale po dnesku uz rozumim takovym tem zaberum ktere se ukazuji ve fimech s vojenskou tematikou a daly by se shrnout pod souhrnny nazev "balicek z domova". Katka potrebovala nutne nejaky veci z domu, takze nam prave taky jeden dorazil. Jediny rozdil od tech filmu je v tom, ze ve filmech v baliccich byva vetsinou vysluzkja ze zabijacky. V tomhle byly ve ci pro Katku a taky cokiska! Radost byla ale nemala ikdyz jitrnicky Mildak moc rad a tady je nemaji. Dekovacky patri katcinym rodicum! (priste ale prosim tchyni o ty jitrnicky a jelitka plus cesky krupavy chleba, fakt mi tu moc chybi! ;-)

Ja zdarne nastartoval karieru typu "profi fotograf za almuznu". Vcera rano jsme se totiz vzbudili a na katcine telefonu nekolik SMS od cloveka co potreboval nejaky portrety do prace. Nevahalo se, zavolalo se a protoze mam volne jen nedele, tak se foceni domluvilo hned na odpoledne. Mark, jak se clovek jmenuje, se ukazal byt fajn borec o neco starsi nez my. Dela realitniho agenta a tak potreboval nejaky fotky na web, vizitky a tak. Nechtel unyly veci v atelieru, navic uz si nejaky fotky nechal delat od nejakych indu ci pakistancu (taky za babku) kteri ho nablikali ve sklepe bleskem. No katastrofa. Nejsem teda zadnej Sudek, ale umim rozhdne lip.

Bloor street

Vyrazili jsme smer na Distillery district, tam se zmakly nejaky headshoty ;-) a pak ze by bylo fajn bliknout neco se siluetou mesta. Jenze ouha! My byli na vychode od downtownu takze to bylo primo proti slunku. Proste zadna slava, spis siluetovka. Takze jsme se rozhodli ze prejedem na druhou stranu abysme byli po svetle. Pritom jsem nadhodil ze by bylo fajn nejaky vyvyseny misto s vyhledem na centrum. Nechci se chlubit, ale metal bych teda za tuhle myslenku zaslouzil! Protoze Mark maka v realitach, protahl nas do jednoho vyskace. A barak jako zajimavej. Z venku trosku osumtelej (70ty leta) ale vevnitr.... jsou pry v nem hlavne luxusni byty a podle toho to vypada. Dole koberce, kristalovy lustr, recepce..... proste jak v lepsim hotelu. Proste zalezitost pro ty co si muzou dovolit bejvak, jehoz porizovaci cena je sestimistna (v $ samozrejme).

Toronto kycoidni

Delali jsme "jakoze klienty" (ikdyz co si recepcni myslel o mem stativu a fotobaglu buh vi), vyjeli do 42 patra a hura na strechu! A jako super! Slunko bylo nad obzorem takze svetlo zacinalo by takove to vecerni. Stiny byly krasne plasticke a downtown jako na dlani vcetne paradniho vyhledu na Ontario. Tohle na foceni miluju. Clovek se dostane na mista kam by se jinak nedostal a jeste mu za to zaplati!
Takze mimo fotek Marka jsem udelal i nejaky ty panoramata a tak.
Dneska se predaly fotky. Mark byl nadseny, dostal jsem o 10$ vic a jeste nam s Katkou zaplatil kafe. Navic me hodla vyuzit na nafoceni nejakych nemovitosti plus kdyz to pry videla nejaka jeho kolegyne ci znama tak ze se hned taky chce objednat. Takze se zda ze si precejen focenim nejaky ten $$$ vydelam! je to fajn, protoze clovek pritom pokeca s lidma, ziska kontakty a pozna lip mesto. Tak drzte palce at to vychazi a zakazky se rozrustaji. Kdo vi, treba budu moc dat vypoved v hnusnem frcu s polofunkcnima pocitacema a delat to co me bavi. A to by bylo prece super ne?

Downtown, panorama

protisvetlo, smerem na zapad na Mississaugu

Jak jsme nahaneli Inuksuka

2012-03-20T22:08:00.001-04:00

...bez bundy vzhuru ven!

Jaro je tady! Zda se ze uz definitivne! V metro novinach jsem dneska zahlid porovnani dvou fotek ze stejneho data z letoska a z roku 2008, a na te z roku 2008 byla slusna vanice. To ale nic nemeni na faktu, ze teploty se tu splhaji ke dvacitce a vzduch voni jarem. A toho se musi co? Vyuzit!Takze na nedeli naplanovana prochazka smerem na zapad od centra podel poobrezi Ontaria. Katka to tam byla par dni predem obhlidnout takze uz jsme zhruba vedeli co nas ceka. Ceka nas tam Inusuk! Ale poporade.
Protoze v sobotu bylo sv. Patryka, cehoz musel nas polubydla vyuzit a parit az do pul treti (cimz nam zkomplikoval spani), tak jsme se vypotaceli az kolem obeda. Ale neva. Vzhledem k teplotam venku jsme se vydali jen v trickach a mikinach, bundy uz zustaly doma. Prochazku jsme zahajili pozitivne jeste v jinem smyslu - ja prosel na salinkartu turniketem, nenapadne ji predal Katce a ta prosla za pet minut po me. Takze usetrenych 2.5$ za jizne. To potesi, protoze 2.5$ clovek na zemi nenajde.

...jako dobytek za v prepoctu 50Kc

Pak uz jsme si to hrceli po zlute smerem na jih na Union station. Tam pak prestoupit na salinu na par zastavek a pak prochazka po pobrezi. Ale reknu vam, MHD je tady teda hnus. Sice uz jsem se o tom zminoval, ale musim chtenechte znova. Pomer cena-vykon proste strasny. Na Union jsme stali v celkem silene fronte na salinu jako dobytek v jakesi podzemni stole. To je na budku! Zlate ceske MHD. Na lidi se tady fakt asi celkem prdi.

Simcoe wavedeck

Kazdopadne salinou jsme projeli jakymsi tunelem, jizda plna zatocin silne pripominala vozicky v dome hruzny na kolotocich (jen ti vykukujici bubaci chybeli). No ale po chvili strachani jsme vyskocili a vydali se po pobrezi. Je to tam celkem pekny, pristavy, parciky a tak. Maji tam taky zajimave udelany mola - Simcoe wavedeck. jsou ve tvaru vln a deti se na nich klouzou. Pekny. Vyhralo to i nejakou designerskou soutez ci co.
Bohuzel obleceni se ukazalo trosku nedostatecne. Ontario je fakt velka vodni pocha a mikroklima na brehu umi zmenit znacne takze uz nam takovy teplo v mikine jak u baracku nebylo.
No ale prezilo se to. Pokracovali jsme porad na zapad, zprava na nas obcas mezi vyskacema vykoukla CN Tower, po leve strane jsme zas minuli mestske letiste (pro spottery: celkem silny provoz, ale jen mensi stroje, navic proti slunku).

Inusuk

Cele jsme to zakoncili u postavy Inusuka. Inusuk je takova skulptura jakoby panacka. Pry se na severni casti ameriky nachazi takovych povic. Nikdo nevi k cemu slouzili, jestli pro navigaci nebo nabozenske ucely. Proste neco jak hlavicky na velikonocnich ostrovech. Ten co je tady je asi bohuzel jen kopie ale i tak.
Katce uz byla dost zima, ja si ale jeste vybehnul otestovat blizky poloostrov protoze chci vychytat nejaka mista na vyfoceni Torontskeho skyline. Tak uz asi vim odkud to bliku. Nekdy vecer cestou z prace se tu stavim s vercajkem a udelam nejakou tu kycovku.
Ve finale jsme jeste skakli do vystavniho centra. Duvod byl maly - proste jsme museli na malou. Pozdeji jsem se na wikipedii docetl ze jsme se nachazeli v nejvetsi kryte vystavni hale v Kanade. Budiz, normalni takove BVV to bylo.
A pak uz domu, na vecu a teply caj.

Vzhuru na krchov!

2012-03-15T20:39:00.003-04:00

Horacio a Aurelie

Jo, tak v sobotu byla parba! Jestli si myslite ze tak silena ze pisu az ted, tak to zas ne-e, ale skoncili jsme o pul treti, coz se spolu s posunem casu na letni zjevilo jako pul ctvrta takze slusny. Ucastnici jsme byli my dva, spolubydlove Horacio a Aurelia (Aurelie, nevim jak je francouzsky prepis, vyslovuje se ale jako "Oraliiii") plus jejich francouzska kamoska u ktere jsem jmeno ani nezachytil. Pak se jeste objevila jedna Horaciova kamoska ale jen na otocku a pak nejakej kanadan, ale v te chvili uz jsem mel na zadech opicku takze jmeno taky nevim. No nejvic jsme pokecali s bezejmenou francouzskou, Horacio je na nas asi trochu prilis ujety (a to je co rict). Upekli jsme kure, meli zmrzlinu a salat a pak jeste jakysi dort co donesla jedna z holek. Plus vino samozrejme... a jako mnamka!
Navic jako bonus se s Horaciem predupeklo nejaky foceni. Protoze je ehm... nestandardni tak to muze muze byt myslim zajimavy. Takze se teste na fotky!

V nedeli jsme uvazovali ze udelame vylet na ostrovy ale precejenom hlava troku bolela a vzbudili jsme se dost pozde, tak jsem se na to vyprdli a sli radeji na hrbitov ;-). A volba to byla dost dobra. Mistni hrbitov (north York cemetery) je slusne rozlehly a takovy parkoidni. Neni to tak ze by hroby byly nalepeny na sebe jak jsme zvykli u nas ale spis jsou to jen takove nahrobky a vsude kolem trava. Bylo tam prijemne a navic byla nedela opravdu krasna takze jsme pekne zrelaxovali.
Dost se mi libily hlavne nahrobky. Nektery z nich jsou jen kameny s vytesanym napisem a nektery jsou zase udelany jako lavecky takze se na ne da sednout. Zajimave a prakticke. Podarilo se nam objevit i jeden hrob s ceskym "vzpominame". Znacna cast hrbitova je asijska jak uz by se ady dalo cekat... A samozrejme opet veverky a dokonce nejaky husy.
V tydnu v praci to pak slo jako vzdycky. Az na utery, ktere bylo obzlvastneno nehodou. Dopravni. Sedim takhle v obchode a najednou dve rachy za sebou. Tak jsem vykouknul a ejhle. O padesat metru dal navalila dodavka do sloupu verejneho osvetleni. Ten se odporoucel na zem a zablokoval celou ulici. Navic jak tady ti pakyni tahaji elektrinu vrchem, tak se strhaly i nejaky ty draty. Takze vysledek byly 4x policajti, 1x sanitka (nastesti zbytecna), elektrikari a jerab. Plus samozrejme uzavrena cela ulice. Uvazoval jsem ze si v ezmu na pamatku kousek pasky s "police line - do not cross" ale pak to nejak rychle zase sbalili takze nic.

V cine uz jsou zase v predu! Lidi se tam s titulem uz i rodi! Kam se hrabe nase Plzen

Nahrobek lavickoidni