Ekonomické, politické a sociální vztahy mají jen zdánlivě pyramidální strukturu. Všechno souvisí se vším, ale spíše zleva doprava a zepředu dozadu, než svrchu dolů.

Krize bankovního sektoru, zaostávání Evropy a USA za zbytkem světa, snaha politických elit o regulaci přísunu informací, to všechno jsou věci, které mají tendenci být chápány jako jakési machinace „těch nahoře“. Manipulace politických zástupců, německých kancléřek a francouzských prezidentů, lobbistů a šéfů obřích firem a korporací. Ti všichni mají údajně na svědomí směr, kterým se lidstvo a společnost ubírá a „ti dole“ nemají jinou možnost, než se jen vézt. Anebo zahájit vlnu protestů, která má vést k jakési blíže nedefinované revoluci.

Lidé se ovšem nerozlišují na ty nahoře a na ty dole. Ve skutečnosti žádné nahoře a dole neexistuje. Specielně ne, co se týče lidí. Na vrcholku domnělé pyramidy nestojí americký prezident (případně megakorporace, které ho tam dosadily) a na jejím spodku se nekrčí jakýsi anonymní černoušek v Africe, který se nasnídá pouze v případě, že se střední třída v Evropě rozhodne věnovat dostatečné množství peněz na charitu.

Je to celé podstatně zajímavější.

Vesmír v pohybu

Tomu, jak fungují reálné vztahy (tím mám na mysli prakticky všechny druhy společenských vztahů) se nejvíc blíží neurální síť našeho vlastního mozku. To, jak je uspořádán mozek, přesně kopíruje jednak strukturu samotného kosmu a to, jakým způsobem mezi sebou interaguje homta, a zároveň i strukturu lidské společnosti a všech jejích složek. Což neznamená, že je všechno na stejné úrovni. I v mozku existují důležitá centra, která řídí určité části mozku, ale teprve jako celek vytvářejí něco, čemu říkáme vědomí.

Mozek však není statický a jen málokterá spojení v lidském mozku jsou trvalá. Stejně tak společenské vztahy nejsou statické a už tohohle prostého důvodu neexistuje nic jako ultimátní uspořádání lidské společnosti. Žádná utopie ani anti-utopie (totálitární systém) nemůže vydržet déle, než pár chvil. Neurony se neustále přeskupují, přerušují spojení a navazují ho na nových místech a vytvářejí podle potřeby nové struktury. Mozek je neustále v pohybu. Stejně tak lidská společnost.

Aby byla analogie pohybu srozumitelnější a bylo jasnější, kam se s ní chci dostat, představte si místo mozku řeku. Ta má někde začátek (co se lidí týče, tak pár milionů let nazpět) a někam teče (přirozeně do moře; které pro jednotlivce symbolizuje smrt, pro lidstvo nesmrtelnost). Důležité je, že žádná z molekul vody doopravdy „nerozhoduje“ o tom, kterým směrem má řeka téct. Přestože se každá molekula určitým způsobem na toku řeky podílí a některé části toku jsou důležitější více a některé méně. Vlnky na hladině jsou spíše pasivními příjemci osudu, zatímco mocné proudy u dna jsou tím, co každý rok vykouzlí překvapení na tvářích majitelů nově postavených domků v povodňovém pásmu.

A zhruba stejně je to s lidskou společností a s tím, jak funguje a jakým směrem se ubírá. Tak třeba typicky demokratické volby. Je přece směšné domnívat se, že kdyby měli molekuly vody hlasovací právo, mohli by si zvolit, kterým směrem se řeka vydá. Molekula zvolená do čela vlády založené na vodíku a kyslíku by mohla tak maximálně pózovat ve světle slunečních paprsků a tvářit se, že ona je tu ta, která o něčem rozhoduje, ale to je asi tak všechno.

Řeka jako celek je na vůli molekul nezávislá, přestože nic jiného, než molekuly vody, řeku netvoří. Ano, možná poněkud krutý paradox, leč tak už to mají zkrátka řeky ve zvyku, ať už se to molekulám líbí nebo ne. Řeku nelze řídit. Do řeky lze totiž tak maximálně házet kamení (jako se hází lístečky do volební urny).

Ti "nahoře"

Řeka je docela prevít. Ví moc dobře, že ubohé molekuly H2O chtějí mít pocit, že právě oni jsou tím, co určuje směr, kterým řeka teče (což oni jsou, ale jaksi... samovolně), a tak je nechává hrát hru na „vůdce“ a „poddané“. Hlavně, aby se alespoň někam teklo.

Ti takzvaně mocní (politické, ekonomické, finanční, etc. elity) jsou ve skutečnosti naprosto bezmocní a jsou na tom ještě podstatně hůře, než ti přísloveční „obyčejní lidé. Takový mocný totiž, na rozdíl od ostatních, nemá moc na výběr. Mocní jsou součástí hry na pyramidu, jsou součástí iluze toho, že kdo je nahoře, něco ovládá, kdo je dole, tak se jen veze. Přitom stejně jako všichni ostatní jen hrají svoji roli. Hrají si na presidenty, šéfy a majitele firem a jsou do toho ponořeni natolik, že už nemohou (a nechtějí) vidět, že ve skutečnosti neřídí vůbec nic. Ti, co u kormidla nejsou, pak prostě jen baští „těm nahoře“ jejich hru na velitele a používají je jako výmluvu pro to, že nebyli schopni vzít svůj život do vlastních rukou (což by museli provést jinak, než skrze občanskou angažovanost).

Každý hrajeme svoji roli. Rolí elit je být figurkami, které se producírují všem na očích a s pevným odhodláním prohlašují, že ví, jakým směrem řeka teče, a že všechny ty spodní proudy drží pevně pod krkem. Ono problémem všech těch konspiračních teorií o NWO a světovém spiknutí židovstva či bůhvíčeho, není to, že by to byly výmysly. Spoustě toho bych klidně i věřil. Problém je, že lidé, co těmhle konspiračním teoriím věří, se chytili do pasti, kterou na ně nastražila samotná řeka. Baští systému hru na ovládání a manipulaci a za celou tou mašinérií vidí konkrétní lidi a konkrétní uskupení, které je potřeba odhalit a dát jim, co proto. A přitom právě tohle z nich nakonec dělá otroky oněch představ. Jít proti systému je stejná bláhovost jako snažit se přehradit řeku klackem. Když se o něco takového pokusíte, řeka vás nakonec semele. A úplně nejvtipnější na tom je, že ani ty obří megakorporace, co údajně řídí směřování veškerého lidstva, prostě nemají ve výsledku v rukou nic opravdu podstatného. Vezou se na vlně jako všichni ostatní, i když věří, že jsou u kormidla. A lidé jim to bohužel baští.

Kam to všichni plují?

Záleží na tom? No tak záleží, určitě záleží. Ono má smysl se snažit pochopit, jak systém pracuje a kterým směrem řeka teče, protože se pak lze připravit na to, co přijde. Má smysl se zajímat o to, proč to přijde. Má smysl snažit se to pochopit. Akorát teda nemá smysl se tomu snažit předejít. S tím nikdo nic neudělá – a cínoví vojáčci v podobě politiků už tuplem ne.

Směr, kterým se to celé žene, není v ničích rukou. A zastavit se to nedá.

Kupříkladu před nedávnem tu byla novela loterijního zákona, teď pro změnu SOPA/FIPA a nejaktuálněji tu máme (příznačně) ACTA. Z toho lze vcelku jasně odvodit směr, kterým se ve společnost ubírá otázka oné mýtické svobody a demokracie. Má cenu snažit se s oním vývojem něco dělat? Nemá. Nemá, a klidně to zopakuju potřetí. Bez ohledu na to, co vy osobně uděláte, vždycky se najde dostatek lidí, kteří budou proti podobným snahám křičet a zburcují tak to, čemu se říká veřejné mínění a stejně tak se vždycky najde dostatek takzvaně „politické vůle“ k realizaci těchto nařízení.

Když to neprojde teď, projde to za rok. Za dva. Za pět let. Cenzura a omezení svobody projevu se nakonec protlačí třeba jako součást zákona o potravinových doplňcích, na tom nezáleží. Směr je jasný. Pokud má řeka dostatečnou hybnost, bude v Evropě dříve nebo později totalita. Pokud tu hybnost nemá, tak se to celé nějak převrátí a totalita holt nebude (nebo alespoň ne ta Orwellovská). Tak nebo tak, vy ani já s tím nic neuděláme. Jediné, co má smysl, je připravovat se na následky.

A kupodivu, když víte, jak věci fungují, dá se připravovat i na příjemnější věci, než je globální finanční kolaps a nástup totalitarismu.

Call to action

Věci se odjakživa rozdělovali na důležité a nedůležité. Jen se to za ty roky nějak pomíchalo a lidé si často nejsou jistí, které jsou které.

Důležitý je váš život. Důležité je to, co s ním děláte. Všechno ostatní, společnost a lidstvo v to počítaje, se má k vaší maličkosti asi jako... no jako řeka. Smysl všech těch sociálních a ekonomických věd je pouze v tom, aby jednotlivci (mně) ukázali, jak se ta řeka chová, co od ní čekat a kam se tak asi vydá v příštích měsících a letech. Takže ano, je moc fajn vědět, jak funguje svět. Ale ne proto, abych se s tím světem snažil hýbat. Když už teda něco, tak se snažit na tu vlnu napojit, ne ji usměrnit.

Lepší, než předcházet následkům je se s nimi umět vypořádat, vědět, co čekat. A ještě lepší, než se vypořádávat s následky, je se jim vyhnout. Místo házení kamení do řeky a plavání proti proudu jít prostě dělat něco užitečnějšího. Když kupříkladu vidím, že jde Evropa do háje, nebudu se snažit vymyslet, jak by se tomu dalo předejít a jak by se dalo pádu zabránit, nebudu hloubat nad tím, jak by to mohlo být jinak, ale prostě se přestěhuju z Evropy. Anebo se teda připravím na to, co přijde, když se rozhodnu tu zůstat.

Ale snažit se zastavit tok dějin je zkrátka něco, co nemá šanci na úspěch.

Druhý díl článku směřovaného na všechny příznivce vysokoškolského vzdělání, neoliberalismu, Lea Babauty, EU, trvale udržitelného rozvoje, Václava Havla a webů o timemanagementu a osobním rozvoji. Vrcholně nevhodné čtení pro všechny hledače pravdy, klidu, míru, vyrovnanosti a smyslu života.

Tohle bude podstatně méně psychoanalytické, než první díl a určitě i podstatně méně konzistentní, než je u mě obvyklé. Upřímně řečeno, původně jsem chtěl psát jen o tom, o čem je následující text a toho Freuda úplně vynechat.  Ale zase to má tu výhodu, že jsem si svoji grafomanskou dvacetiminutovku už odbyl a tak by tenhle text mohl být třeba i kratší. Možná.

Matrix na druhou

Co je teda ta slavná oidipovská realita (dále už jen realita)? Je to křišťálově čistý svět bez iluze a klamu? Kéž by. S realitou je bohužel jedna potíž... anebo řekněme to naplno, co se reality týče, je to přímo průser. Realita totiž není světem prostým iluzí. Je to právě nao...

A víte co, už mi je trapný, abych něco po lopatě neustále vyvracel, takže raději krátce slovy takzvaně nejnebezpečnějšího filosofa západu: „Realita je světem iluzí. Pokud ztratíte všechny iluze, ztratíte i samotnou realitu. Realitu lze vnímat pouze vnořenou do iluze.“ Tečka.

Iluze se stávají naší realitou a přestává být rozdíl mezi realitou a iluzí. Dokonce si lze vybrat svět iluzí, zapomenout na to, že kdesi daleko nějaká realita existuje a celkem pohodlně v takovém světe odžít polovinu svýho života – nebo taky celý život, když na to přijde. Však o čem jiném je sakra Inception, když ne o tomhle? Christopher Nolan nenatočil blockbuster o tom, kterak jde partička zlodějů myšlenek vložit do sejfu padělané dokumenty. Ten film v prvé řadě ukazuje, že jako lidé se můžeme rozhodnout věřit prakticky čemukoliv chceme a zapomenout na to, že je to celé lež. V Inception si hlavní hrdina se svojí láskou dokonce vystavěli úplně celý obrovský iluzorní svět, v kterém pak žili společně nějakých padesát let. A to, jak jeho milá zamkla v trezoru svůj totem? Jak jinak a víc po lopatě to je ještě potřeba podat? Vždyť o naprosto stejné věci bylo už Memento (od stejného režiséra).

K čemu se chci dostat je, že i iluzorní svět má řád, je to místo, kde platí zákony a který funguje po všech stránkách jako ta skutečná realita. Není to beztvará říše anál-orality (dobře, v Inception je, protože tam byl architekt Bohem s absolutní mocí), kde je všechno možné a kde si lze vyhalucinovat, že jsme pány světa. I iluze je paradoxně útočištěm, místem, kam lze utéct před démony chaosu (před anál-oralitou). Což je prostě to, proč to děláme. Proto se tak rádi mácháme ve vlastních sračkách, žijeme ve lži a klamu a ještě se na to snažíme, co nám síly stačí, zapomenout. Protože potřebujeme mít pocit, že stojíme nohama pevně na zemi. Ano, ta země je pokryta hovny, přesto poskytuje určitou úroveň jistoty. Rozdíl mezi iluzí Inception a iluzemi, v nichž se běžně pohybujeme je pouze ten, že ty naše iluze nemáme tak jednoduše pod kontrolou. Často se jedná o iluze cizí, kterými se pouze necháme pohltit.

Ale proč ksakru? Proč to nejde jinak? Čistě? Proč platí ten Žižekův citát, že realitu lze vnímat jen zabalenou do vrstev iluzí? No, koukám, že ten předchozí článek měl přeci jenom svůj význam – protože lidské já je taky iluze! Jak jsme si vysvětlili, ego je jenom konstrukt. Do určité míry obrana právě před realitou. Tím pádem pokud je lidské já konstrukt, je tím pádem konstruktem i realita, kterou vnímá.

Na začátku filmu A Single Man se George Falconer postaví před zrcadlo a pomyslí si: „Ráno mi vždycky chvíli trvá, než se stanu Georgem. Než si uvědomím, jak se George chová a co se od něj očekává.“ George ví naprosto přesně, co se snažím říct.

Cool, a co teď teda s tím? Zabít se? Blbost, není důvod. Naopak (haha, já prostě zbožňuju tohle slovo).

Na scénu přichází zprofanované „Loosing all hope is freedom!".

Sedm závojů

Ještě jednou: Ego je shit. Zapomeňte na to, že existuje něco jako vaše vlastní já. Zapomeňte na to, že je nějaké vy. Zapomeňte na to, že musíte vystudovat školu, najít si kvalitní dobře placenou práci a být součástí společnosti. Protože na vás jednoduše nezáleží. Na nikom doopravdy nezáleží. Je to celý totální blábol. No ne vážně, není úlevný tohle slyšet? Po všech těch letech poměřování penisů a velikosti bankovního konta? Jsem samozřejmě dalek toho, abych po vzoru Sunset Limited tvrdil, že vůbec nic nemá smysl a „...všechny formy se postupně vyprázdní a nakonec nezbyde nic...“ – ačkoliv chápu, že i k tomu se lze dopracovat. Ale opravdu netvrdím, že nejlepší je nedělat nic.

Podstatné je, že ve světě iluzí nemá význam nic budovat. Nemá smysl snažit se budovat firmu nebo vydělávat prachy. Teda ne, že by to nebylo jaksi potřeba, svůj důvod tyhle věcí mít mohou, ale pouze ve chvíli, kdy je člověk dělá s tím, že je to sračka. Což často nejde, pravda. Tak alespoň s tím, že o tohle tu ve skutečnosti neběží. Tvrdím fajn, pojďme vydělat prachy, ale! Realita může být totiž tak maximálně „zajímavá“ – je fajn přicházet na to, jak věci fungují, je fajn zajímat se o svět. Ale nedá se na tom, co člověk zjistí, nic moc stavět. Ne tak, jak to dneska chápeme a jak nám to vtloukla do hlavy škola a self-help literatura.

Kamarád na mě minulý týden vyrukoval se svým rozdělením lidí na chudáky a ty co to někam dotáhli. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo mu dát pěstí. Hoch je v tom zkrátka až po uši, protože v prostředí, kde se pohybuje, mu tohle vidění světa umožňuje udržet si jakž-tak zdravý rozum. Ale to není omluva.

Aby bylo jasno, on ten iluzorní svět je komfortní a dodává nám určitou jistotu, ale i tomu Leonardu DiCapriovi to po těch padesáti letech začalo lézt krkem a provedl svojí ženě první vnuknutí (toho, kdo to přeložil jako „počátek“ bych předhodil jako žrádlo Fukovi). Komfortnost je to, co realitu zakrývá a co nám pomáhá žít ve světě iluzí. Komfortnost je ten mýtický klid a mír, kterého se někteří snažíme dosáhnout od chvíle, co jsme se dozvěděli, že štěstí je blbost.

K čemu teda ten neklid? Aby bylo možný dodat realitě hybnost. Rozhoupat závaží. To je zřejmě to jediné, o co tu jde. Získat maximální možné spojení s realitou. Byť jen na pár chvil. Je to dost děsivý, protože jak říká Andre Gregory v My dinner with André: „Feeling of being connected to everything means to also be connected to death.“ nebo-li smrti se bojí jen ten, kdo je naživu. Ale jinak to nejde, nic jiného se dělat nedá, než být naživu. Teda kromě toho, že budete čekat, až se dostanete do stádia, kdy se jako George Falconer už jen připravujete na tu smrt a každé ráno před zrcadlem si říkáte něco typu: „Just get throught the god damn day.“

Už se opakuju, není to žádná novinka, psal jsem to tu už když jsem se vrátil z Ozory. Nic jiného, než těch pár prchavých okamžiků, kdy člověk cítí spojení s realitou, světem a druhým člověkem, ten smysl nemá. Ano, žijeme a budeme žít v permanentní iluzi. A občas se nám podaří ty závoje zakrývající realitu poodhrnout a tehdy to bude totální nářez. Ve stavu permanentního nářezu žít nelze, protože by to naše chatrná realitka nepřežila. To však není důvod k tomu nechávat ji v klidu příliš.

A to je asi tak všechno. Tímhle bych to ukončil.  Stejně je to pořád o tom samém.

Nepříliš souvislé poznámky k tématu

Konečně jsem pochopil, k čemu je to hraní si s falešnýma identitama. Skvěle to rozkryl bývalý @FatSexBot. Možná ho někdo znáte z Twitteru. Byl to naprosto unikátní účet, který se vezl na vlně brutálního humoru, sarkasmu a totálního fuck-off všemu a všem. Než ho autor zrušil a na svůj blog napsal „srdcervoucí blogové vysvětlení“, jak podotkla @Red_homo_head. Svůj Twitter účet jsem společně s Facebookem zrušil shodou okolností (synchronicita jak prase samozřejmě) asi dva dny před tím, než to udělal on, a to, co tenkrát napsal, tak přesně vystihovalo moje pocity, že jsem měl sto chutí se relognout zpátky na Twitter a hodit na to link. Takže až dnes s patřičným odstupem - odkaz ZDE.

Celý text si můžete přečíst sami, mně přišlo nejpodstatnější tohle: „Jakmile se přistihnete, že trávíte většinu času převracením reality v hlavě, abyste získali nějakej vtipnej výstup v podobě tvítu, končí všechna legrace.“ To nepotřebuje žádný další komentář.

Důležitý je, že způsob, kterým @FatSexBot na Twitteru vystupoval je jeden z mála možných způsobů, jak fungovat v běžné iluzorní realitě. Prostě se jí do očí vysmát. Udělat si z ní prdel. Nebrat se vážně. Specielně na internetu, kde není problém si prostřednictvím odkazů na svoje profily na různých soc. sítích velmi efektivně nadefinovat kdo jste, co se vám líbí, jaká je barva vašich slipů a který druh zeleniny nesnášíte.

Přesto i sám @FatSexBot chápe, že i přístup typu „fuck everybody“ je sick a ve výsledku vlastně k ničemu nevede, protože i tohle člověka ovlivní a v konečném důsledku podřídí všem těm sračkám, kterým se původně chtěl vyhnout. Zkrátka ve snaze nešlápnout do hovna se o nic jiného, než o hovna nestaral. Řekl bych, že právě proto ten účet nakonec zrušil. S internetovýma identitama má smysl si hrát ve chvíli, kdy vám přerůstá přes hlavu ta realita „skutečná“.

Jinak s Twitterem a Facebookem je to jako s TV Nova. Je fajn uvědomit si, že je to plný sraček, ale ještě je potřeba to doopravdy přestat konzumovat. Mimochodem další level je samozřejmě hrát si i s tou reálnou identitou stejným způsobem jako s identitama na webu, ale to jednak může být dost náročný intelektuální výkon a zároveň to zřejmě nepřináší požadovaný efekt (nezamazat se sračkama). Takže jediná možnost je i v reálu zrušit ty naše každodenní Facebooky a Twittery. Jinak se nehnem.

--

Klid. V pohodě. Když se to tak vezme, tenhle článek můžete s klidem ignorovat, ono se nic moc nezmění (no právě).

No ne, chtělo to prostě přehodnotit svoje působení tady na blogu, ta sešňěrovaná korektnost mi místama lezla solidně krkem. Ono poslouchat na Twitteru hlášky typu „Mordemy píše jedny z nejlepších článků na českym internetu“ nebo odpovídat na maily kluků, který mě píšou s tím, že jejich přítelkyně je asi schizoid a co s tím jako mají dělat, to už je moc hardcore i na mě.

„On ten život má smysl, ale nemá smysl žít ho běžným způsobem.“ (citát by Tibor). Alternativní přístup nutně neznamená točit avantgardní filmy nebo šukat holky s fialovejma vlasama. Ale je prostě nutný... anebo ne, nic není nutný. Dá se to přežít i bez toho. Jen je to strašná škoda.

--

Nikdy bych nevěřil, jaký maličkosti jsou schopný posunout realitu. Kupříkladu teď v zimě spím občas s otevřeným oknem. A to vědomí, že tam venku je kurevská zima mi umožňuje fungl novej pohled na to, že právě ležím pod peřinou. Když budu trochu víc mluvit jako Mordemy, tak je to právě ta zima, co mi připomíná, že jsem naživu. Ta zima mi pomáhá udržovat kontakt s realitou. Být pod teplou peřinou v teplé vytopené místnosti prostě nemá ten efekt.

Doporučení: Kdo jste to nikdy nezkusil, zajděte si do sauny. A poctivě čtvrt hodinku prohřát a pak do úplně ledový vody. Ručím za to, že napoprvé to bude lepší, než většina orgasmů, co jste kdy měli.

---

Na úplný závěr už jen tohle: Nevím, kdo jsem a nikdy jsem to kurva nevěděl. Takže s tím sebeobjevováním už jděte všichni do prdele.

Upocený pokus o formulaci nekorektního staromódního pohledu freudovské psychoanalýzy na lidskou psychiku. Nepodložené proklamace included. No self-help inside.

Už tady na blogu nějaký ten pátek žonglujeme s psychoanalýzou a jejími pojmy a přitom jsme si zatím neshrnuli ani základní východiska téhle roztomilé psychologické disciplíny. Pojďme na to.

Trampoty mládí

Pro lidskou psychiku existují dva hraniční světy. Orálně-anální a oidipovský.

Orál-analita je svět kouzel a všemocné magie. Svět bez hranic a omezení. Prostředí, v němž je všechno možné, kde černá může být kdykoliv bílou a čtverec se mrknutím oka promění v kruh. Je to vesmír, kde má lidská imaginace absolutní moc, kde jsme neomezenými pány úplně všeho, kde se jakékoliv naše myšlenky a přání okamžitě mění ve skutečnost.

V nejranějším dětství se staráme pouze o to, jak pohltit svět, chceme ho pojmout do sebe skrze sání z matčina prsu - odtud oralita. Odstavení od prsu je mimochodem jedním z prvních traumat, s nimiž se musíme vyrovnat a kterými začíná konfrontace s realitou. Pak se to trochu posune a dítě se začne zajímat i o to, co z jeho těla vychází (hovínka jsou kupodivu vysoce ceněna) a „malý kouzelník“ přechází do análního stadia. Často se obecně hovoří o orál-analitě, protože obě stádia se vyznačují tím, že v tomto období dítě ještě zpravidla hodně „kouzlí“ (svůj svět si v podstatě halucinuje).

No a nakonec oidipovský  svět je to, co dostaneme, když si necháme naši orál-analitu nabourat opravdovou realitou.

Ve stádiu orál-anality zůstáváme zhruba první dva až tři roky našeho života. Svět útlého dětství je místem absolutní svobody a bezpečí, protože zde máme vše pod kontrolou. V orálně-análním univerzu je každý z nás Bůh. Zároveň je takový svět světem chaosu, protože neexistují pravidla, kterými by bylo nutno se řídit, nejsou tu žádné zákonitosti, na něž by bylo potřeba brát ohled. Pak se pomalu začínáme prolamovat do reality, která na nás samozřejmě útočí a hlásí se o pozornost už od chvíle, kdy nás porodní sestra poprvé plácla po zadku. Co se vlastně stane? Jakým způsobem se stáváme z Boha člověkem? Na scénu přichází nejprofláknutější stavební kámen psychoanalýzy – penis; a sním záhy falus.

Tělo je nejlepší způsob, jak zkoumat okolní realitu. Je to první linie útoku i obrany. Právě a jen skrze tělo může z původního všeobjímající chaosu povstat řád. Tehdy vzniká rozum.

Když se chlapeček začne zajímat o své tělo, zjistí, že má (mimo jiné) penis. Protože zatím nemá s čím srovnávat, považuje penis za univerzální znak všech lidských těl. Jako mají všichni lidé dvě nohy, dvě ruce, hlavu, oči, nos a dvacet prstů, mají všichni lidé i penis – není důvod myslet si opak. Dříve či později chlapeček zjistí, že holčičky penis nemají, což konečně dodá penisu zvláštní váhu. Z penisu se tím stává falus – princip integrity. Falus je tedy mnohem víc, než jen část těla. Je to identifikační znak vlastního já. Je to ta jediná věc znamenající diferenciaci, jediná věc, která boří stejnost, která potlačuje chaos. Proto je penis tak extrémně důležitý pro lidský vývoj. Proto chlapci začínají bojovat o zachování falu (bojí se kastrace ze strany otce) tím, že se snaží stát mužem-otcem (stát se kastrátorem je jediná možnost, jak nebýt vykastrován), zatímco dívky se snaží falus získat.

V ideálním případě vyvrcholí chlapecká snaha identifikací s otcem (chlapec se stává mužem a začíná se zajímat o ženy) a dívčí snaha identifikací s matkou (dívka přestane soutěžit s matkou o otce a stává se ženou zajímající se o muže). To už je záležitost především puberty a sexuality (ve hře je genitalita), která když se začne míchat do naší, v potu tváře zbudované, oidipovské reality, jde samozřejmě všechno velmi rychle do háje a člověk má co dělat, aby se z toho nezcvoknul. To si rozvedeme jindy.

V tuhle chvíli je důležité odnést si poznatek, že to hlavní, o co se v lidské psychice hraje, je rozdíl. Toho se nejlépe dosahuje skrze objevení jednoznačné pohlavní diferenciace – díky existenci penisu u mužů je to věc, která je prostě první na ráně a psychika s ní proto pracuje. Je asi dobré zmínit, že tu vůbec nejde o to, k čemu se penis používá. Malí kluci a holky neřeší, že je to rozmnožovací orgán, to jaksi není podstatné. Úplně postačí samotná existence (neexistence) penisu. Já ho mám, ty ho nemáš Aničko (kyš-kyš). Tahle prostá skutečnost dělá z penisu falus. S nadsázkou řečeno: Kdyby se muži a ženy lišili v tom, že jedni mají na zádech hrb a druzí ne, byl by falem onen hrb.

Nekvalitní materiál

Už určitě netrpělivě čekáte na nějaké to moderní umění avízované v titulky článku, že? Někdo by mohl sebejistě prohlásit, že to s tím penisem je celé sračka a s opovržením odhodit psychoanalýzu na smetiště dějn s tím, že je to až moc velké sci-fi. Nu, podle mě je důvod, proč byl tenkrát Freud tak oslavován pro svoji revolučnost stejný jako důvod, proč dnes psychoanalýza upadla do hluboké nemilosti a zapomnění. Psychoanalýza totiž tvrdí, že skutečné sračky jsme my sami.

Už jsem tu kdysi psal, že jsme všichni jen „hovno“, ale tenkrát jsem to ještě nebyl schopen domyslet do konce. Už když se podíváte na předchozí část, v níž jsem (ve značně osekané verzi) popsal přechod z orálně-análního k oidipovskému (tedy ke skutečné, nevyhalucinované realitě), může vás napadnout, že to spojení s realitou je pak přece strašně „umělé“ a tak nějak vycucané z prstu. A budete mít pravdu. Vývoj lidské psychiky je podle psychoanalýzy nesamozřejmý. Není to něco, k čemu „od přírody“ směřujeme. Je to přesně naopak. Vytržení člověka z přírody má za následek, že musíme o naše lidské já tvrdě bojovat. Není to něco, co máme od narození automaticky v sobě, co pak jen rozvíjíme a na čem stavíme. Tady bohužel není na čem stavět! My si doslova vymýšlíme sami sebe. Lidské já není ničím víc, než jen obalem kolem jednoho velkého nic. Tedy „nic“ v tom klasickém slova smyslu. Sám jsem na vlastní kůži cítil, že něco tam přece jen bude. Jenomže to něco nás spíš děsí, protože není mnoho způsobů, jak s tím pracovat – ale lze před tím utéct. Do světa oidipovské (skutečné) reality.

Lidská psychika je obyčejný konstrukt. Ego je pouhý obal a život je neustálý a nikdy nekončící boj o to udržet ten vratký domeček pohromadě. Je to boj o oidipovský vesmír, boj o kontakt s realitou, kde nikdy nelze dosáhnout žádného klidu, protože stavba se neustále hroutí a to jediné, co můžeme dělat je bez ustání bojovat o to, aby zůstala stát (dost přesně to vystihuje nové záhlaví jednoho oblíbeného blogu). Byť je ten dům často nakřivo. Jednou z nejméně sympatických vlastností lidské psychiky je „schopnost“ regrese. Jednou vybojovaná bitva nic moc neznamená, protože nepřítel (orál-analita) není nikdy poražen úplně, vždy jen ztrácí svou moc a dříve či později se opět přihlásí o slovo. Nelze se moc spoléhat na to, že co už máte jednou za sebou, zůstane za našimi zády navždy.

Setkání s realitou je pro nás vždy traumatizující. A prolomením se do ní (dosáhnutím oidipovské fáze) to přirozeně v žádném případě nekončí a končit nemůže. Navíc je to celé o to zamotanější, že ani potom nemůžeme bez své prapůvodní orál-anality existovat. Minimálně jednou denně se do ní průměrně na osm hodin vracíme, když jdeme spát. Stejně tak hezky jsou návraty k orálně-análnímu vidět v případě sexu, kde to poslední, na čem by záleželo je nějaké ego či snad konkrétní osobnostní vlastnosti (orálně-análním teď překvapivě nemyslím žádné sexuální praktiky). Určitě znáte takové to (ne úplně příjemné) prázdno, které se těsně po sexu na chvilku objeví a které je záhy zaplněno běžnými starostmi typu „v kolik zítra vstávám do práce“. Tam na okamžik opravdu není vůbec nic. Žádné ego, žádná osobnost. Nic, čemu by se dalo říkat já.

Hovno, kam se podíváš

Přestože je realita svým způsobem děsivá, jakmile v ní jsme, je pro nás mnohem děsivější návrat k anál-oralitě. Proto se nám tak líbí všechny ty horory, fantasy a pohádky plné strašidel, démonů, magie a nereálna. Je to rafinovaná obrana před vlastními orálně-análními démony, které bez ustání útočí na náš pracně vydobytý oidipovský vesmír a snaží se ho zbořit. Potřebujeme si připomínat, z čeho jsme se vymanili. Sice ne všechny pohádky a příběhy jsou o konfliktu orálně-análního s oidipovským, ale v naprosté většině z nich se tenhle vzorec minimálně vyskytuje. Za všechny jmenujme Pána Prstenů, kde se vše točí kolem prstenu nabytého obrovskou mocí – není těžké přijít na to, jakou část těla prsten reprezentuje a proč je to právě prsten, co má magickou moc.

Čímž se dostáváme k jedné nejzajímavějších vlastností psychoanalýzy a tou je schopnost nacházení psychických vzorců v nejrůznějších kulturních artefaktech (v pohádkách, v příbězích, ve filmu...). Zároveň je to něco, co je asi vůbec nejčastěji nesprávně chápáno a kvůli čemu je psychoanalýza mnohými označována za ničím nepodložené bláboly senilního dědka. Jediné, co psychoanalýza dělá je, že v příbězích hledá strukturu a to takovou, která odpovídá nějakému období lidského psychického vývoje a problémům, s nimiž se člověk v onom období musí vypořádat. Důvod proč se Pán Prstenů stal tak populárním je ten, že onen základní konflikt je naprosto univerzální a pro lidské podvědomí stoprocentně srozumitelný. Démon Sauron, tedy orál-analita, ohrožuje svět lidí (oidipovskou realitu), a musí být poražen. Jeho moc je reprezentována prstenem (neexistuje jasnější symbol anality) a kupodivu neexistuje jiný způsob, jak přemoci Saurona, než je právě zničení prstenu. Ve chvíli, kdy je prsten zničen (kdy se konečně podaří překonat analitu), Sauron prohrává. Znalci knižní předlohy navíc mohou doplnit, že Sauron neumírá, pouze (dočasně!) ztrácí svoji moc (Tolkien se i tímto trefil).

Stejně jako Červená Karkulka nebyla psána s tím, že bude vyprávět o přerodu dívky v ženu, ani Pán Prstenů není „o zápasu orál-anality s oidipovskou realitou“. Je o Sauronovi, Elrondovi, Gandalfovi, o vznešených elfech a malých otravných špinavých hobitech. Jenomže obsahuje vzorec, který podvědomě vnímáme natolik silně, že se z toho příběhu stala nejznámější moderní pohádka vůbec (než na scénu doklopýtal klučina s hůlkou). Ačkoliv vzhledem k tomu, že Tolkien byly s Freudem (a C.S.Lewisem, autorem Alenky v říši divů) přáteli, dá se předpokládat, že Freud měl možnost oběma pánům důkladně vysvětlit, jak se dělá dobrá pohádka. Tak nebo tak, právě proto, že je výsledné sdělení (v Pánovi Prstenů je to návod, jak porazit anál-oralitu) zašifrováno do příběhu, tak teprve díky tomu jsme schopni tu informaci vnímat a nechat se jí skutečně ovlivnit.

Už jsem to tu nakousl minule, co že je to vlastně ten symbolismus. Je to pouze nástroj, který umožňuje hledat v kultuře stejné struktury, jež jsou obsažené v naší vlastní psychice. Hledat v tom cokoliv dalšího je chybou logiky, nikoliv psychoanalýzy.

---

Závěrem jen taková malá rekapitulace, plnohodnotné conclusion bude až v druhé části článku:

Orálně-anální versus oidipovské. Naše vnitřní realita proti té vnější, skutečné. Chaos proti Řádu. Naše já je pouhý konstrukt, vymezující se vůči orál-analitě (a to jen proto, že jsme do toho tlačeni). Samotná naše existence je křehká, podmíněná neustálým bojem se sebou samým. Jediný „klid“ existuje v orálně-análním univerzu, kde není rozum, kde se nalézá svět bez hranic, v němž jsme neomezenými pány. Bohužel je to však svět šílenství a chaosu, kterého se na jedné straně právem obáváme, na straně druhé po něm toužíme a potřebujeme ho. Pomocí příběhů si připomínáme dávno vyhrané bitvy. A jizvy z boje jsou připomínkou toho, že nepřítel nikdy není úplně mrtev.

Tím končí první část našeho povídání (nejen) o hovnech. Ta druhá už se možná bude dát i číst.

Vědeckotechnická revoluce, odklon od Boha, vznik moderní, ateistické společnosti. Není příliš těžké říkat tomu pokrok a tvářit se, že dnes jsme zcela automaticky chytřejší, než lidé před pár staletími. Jistě, nelze popřít, že jsme se toho spoustu naučili. Ale taky jsme leccos zapomněli.

Veškeré sdělitelné poznání dnes musí mít podobu jasného a jednoduchého manuálu, nejlépe s jednoznačnými obrázky, které nenechají nikoho na pochybách, který z milionu šroubků strčit do které z tisíce děr. V opačném případě hrozí reálné riziko, že zůstaneme jen tupě zírat a tu židli nikdy nesmontujeme.

V dávných dobách, kdy lidé nebyli tolik otupělí všemi těmi barvičkami a obrázky, které se na nás dnes valí z televizních obrazovek, nebylo potřeba vysvětlovat věci po lopatě. Naopak lidé věděli, že když k předání sdělení použijí jazyk, který není tak jednoznačný, mohou ve výsledku sdělit mnohem více mnohem efektivněji. Běžně používaným jazykem, sloužícím k předávání lidského poznání, je už hezkých pár tisíc let symbolismus.

The Test

Hned se vrhneme na jeden konkrétní praktický příklad. Bude zajímavější ukázat si, jak symbolismus pracuje v praxi, než zabřednout do těžko stravitelné teorie, z níž nezasvěcenému stejně nebude jasné, o co jde.

Ať je to dostatečně srozumitelného, vezmeme si něco lehčího, moderního, co lze relativně snadno rozkódovat. Jako ideální materiál poslouží videoklip ke skladbě The Test od Chemical Brothers (volume doprava pokud možno):

Nuže. O čem ten klip je? O holce, která plave někde na dně moře, sní jí velryba, ona přesto za chvíli vyleze ze studny, pak se prochází po pláži, kde na ní svítí slunce a řvou tam rackové, pak se honí s nějakou jinou holkou v červený pláštěnce, potom na ní skoro spadne stodola, v zápětí se nějak záhadně dostane kamsi na diskotéku a nakonec skončí opět v moři? No jasně, že ne. Všechno jsou to jen symboly, které mají cosi zobrazovat, mají určitý význam a všechny dohromady vyprávějí příběh. Příběh o jednom velkém dobrodružství (ať tu máme nějakou pořádnou frázi).

Videoklip se jmenuje The Test. Nemusíme být psychoanalytici, abychom dokázali bez jakýchkoli dalších informací odvodit, že ústředním motive bude pravděpodobně jakási zkouška, test. Z tohoto faktu bude tedy vhodné při našem výkladu vycházet:

• Dívka – hlavní hrdin(k)a dobrodružství. Zde vesměs není, co rozebírat (snad jen to, že hlavním hrdinou je žena je trochu podezřelé, ale zase se na to lépe kouká...).

• Dno moře – tady nám vše začíná i končí. Dívka se na začátku vznáší v šedé bezbarvé vodě, kde kolem není nic, žádné tvary, žádné barvy, nic se neděje. Po skončení dobrodružství se sem dívka opět vrací. Dno moře zde symbolizuje běžnou realitu. Je to značně melancholický symbol našeho světa. Je to bezpečná šeď komfortní reality, kde se nic neděje, kde neprobíhají žádné zkoušky. Ale je to také realita, ve které dívka nestojí pevně nohama na zemi. Je to realita, s níž hlavní hrdinka není nijak spojená, kde nemůže svými činy nic ovlivňovat (nejsou zde žádné objekty, se kterými by bylo možno pracovat nebo se jich dotknout). Dívka je pouze unášena proudem, aniž může cokoliv dělat. Dokud nepřiplave velryba a věci se nezačnou hýbat.

• Velryba –  jednoznačně nejsilnější symbol z celého klipu (už vzhledem ke svojí velikosti). Plejtvák je zde symbolem celého dobrodružství, symbolem vstupu do samotného příběhu. Velryba je také symbolem oné zkoušky, testu, ba přímo se dá říct, že ztělesňuje onen test, že velryba je testem. V mytologiích starých národů začíná množství mýtů právě tím, že hrdinu sežere velryba, v jejímž břiše se pak celé vyprávění odehrává (hrdina se snaží dostat ven z jejího břicha). Nezřídka je velryba na konci příběhu hlavním hrdinou zabita, což obvykle značí úspěšné splnění zkoušky. Protože by Greenpeace uveřejnění klipu, v němž zemře kterýkoliv z ohrožených druhů kytovců, zřejmě nedovolilo, nic takového zde nevidíme. V našem videoklipu je každopádně důležité si povšimnout, že dívka se nechává pohltit velrybou zcela dobrovolně, plave jí vstříc. Přijímá to, co přichází a poddává se tomu. Nesnaží se bránit.

• Medusy – první objekty (pokud nepočítáme velrybu), které se objeví v šedém beztvarém světě, v němž předtím neexistovalo nic. Něco se jednoznačně děje, realita se začíná hýbat a dívka má na čem spočinout zrakem. Zatím však ještě nevíme, co se z toho vyklube.

• Vynoření se ze studny – aneb cesta na svět. Studna je prastarý symbol ženského lůna. Když dívka vyleze ze studny, tak se v jistém smyslu znovu narodí. Ve chvíli, kdy dopadne nohama na zem, celý svět se zachvěje. Dívka nyní stojí nohama na zemi a začíná kráčet po světě. Získává možnost pohybu. Získává spojení se světem. Nyní už také lépe chápeme, kde se vlastně dívka nacházela předtím (v děloze). Samozřejmě tahle rovina je slepou uličkou, jelikož je jasné, že videoklip nevypráví primárně o narození jako spíš o znovuzrození. Příběh je tedy o něčem trochu jiném, než o porodu, životě a následné smrti. Nebude to tedy prostý „test života“. Bude potřeba pátrat dále.

• Východ Slunce, změny počasí a denní doby – prostředí kolem dívky velmi věrně odráží dívčiny pocity a to, v jaké je náladě. Když vylézá ze studny, je ještě tma, velmi rychle se však rozednívá a vychází Slunce. Slunce je jednoznačně pozitivní symbol, který však může značit nejen radost, ale i osvícení. Boží světlo pak na okamžik zasvítí i na parketu disco klubu, kde je zřejmější, že se nejedná čistě o Slunce. Nad stodolou, která je vůbec klíčovým prvkem v příběhu, se pak těsně před jejím pádem stahují temná mračna, která symbolizují přicházející hrozbu.

• Kouř z dlaně – dívka je ve světě, který může ovlivňovat, kterého se může dotýkat, se kterým může pracovat. Dotek její dlaně zanechává ve světě stopu (to je ten kouř). Celá scéna může být tím pádem zdůrazněním hrdinčina uvědomění, jejího spojení se světem a realitou.

• Dívka-kyklop – tajemný a ne zrovna lehce rozklíčovatelný symbol. Malá holka v červené bundě od začátku utíká před naší dívkou, která ji celou dobu následuje, až nakonec přichází ke stodole, kde se odehraje stěžejní fáze celého testu. Dívka-kyklop je tedy svého druhu průvodcem, ale takovým, který zrovna dvakrát nepomáhá, který však posouvá děj kupředu. Ukáže se jako zdroj nebezpečí (vždyť právě kvůli ní na naši hrdinku málem spadne stodola) a je tedy součástí zkoušky a je tím, s čím se musí hrdinka vyrovnat. Dívka-kyklop slouží jako určitá osa příběhu. Jedno oko pak poukazuje na očividně nelidskou podstatu (dívka-kyklop není žádnou dívkou a oko rozhodně není obyčejným okem). Naše hrdinka právě před pohledem onoho oka ve strachu couvne směrem ke stodole, která ji vzápětí hrozí rozmáčknout. Oko má tedy velkou moc a je to právě oko, které hlavní hrdinku „vyzkouší“. Jeho pohled se ptá, zda je dívka hodna v testu obstát. Kyklopovo oko do ní vidí a dívka to moc dobře ví. Dívka-kyklop tak může být předobrazem samotné hlavní hrdinky, symbolem pohledu do vlastního nitra. Tak nebo tak, naše hrdinka poněkud zpanikaří...

• Stodola – celou dobu čekáme na skutečně jednoznačný symbol zkoušky. Konečně jsme se dočkali. Pád stodoly je bezpochyby oním testem, respektive jeho vyvrcholením. Stodola padá a hrozí dívku rozdrtit. Ta to však ustojí, protože je v okamžiku pádu přesně tam, kde má být (ve středu toho všeho). Byť jediný krok kterýmkoliv směrem, jediné zaváhání, by znamenalo, že stodola dívku rozmáčkne, ale přestože se dívka zalekne kyklopa, její strach není takový, aby jí přivodil zkázu. Po celou dobu scény se stodolou Chemical Brothers zpívají jedinou větu, jedinou otázku: „Did i pass the acid test?“ I díky tomu nyní začínáme chápat, o co tu doopravdy jde. A ve chvíli, kdy stěna stodoly dopadne na zem, víme, že dívka ve zkoušce obstála. Pochopíme, že zkouška se týkala toho, zda bude schopná ustát tak silné spojení se světem, zda jí realita (symbolizovaná silou stodoly) nesemele. A zda jí také nespálí pohled kyklopova oka.

• Diskotéka – klub s tancujícími lidmi už není symbolem, naše sexy roztomilá hlavní hrdinka se v něm skutečně fyzicky nachází. V téhle fázi nám klip zcela otevřeně prozrazuje, co se vlastně stalo a nám se zásadně zužuje možnost výkladu celého příběhu. Ty z vás, kterým to ještě není jasné, nebudu dále napínat. Holka si dala LSD. Videoklip není ničím jiným, než symbolickým popisem toho, co se děje na tripu. No, dalo se to čekat. Koneckonců Chemical Brothers si svoje jméno nedali jen tak pro nic za nic. Leč neutíkejme od výkladu, zbývá nám tu k rozřešení ještě jeden poslední symbol.

• „Mléko“ – bílá tekutina, kterou dívka vcucne těsně předtím, než se vrátí zpátky na dno moře (do běžné reality), nejvíc připomíná mléko. Dá se předpokládat, že to nebude jen tak ledajaké mléko. Mohlo by se jednat o mateřské mléko, tím pádem o něco, co je životně důležité a co je doslova potravou života. Navíc ze scény je patrné, že teprve tohle je závěr dívčina dobrodružství. Pro tenhle okamžik se dělo vše ostatní. Dívka totiž konečně cosi získává. A vskutku. Získává to, co každý hrdina na konci všech dobrodružství. Poznání. Osvícení. Zkušenost.

Hra významů

Klip od Chemiků má přes svoji působivost jeden zásadní nedostatek a tím je vysvětlující pasáž s tanečním parketem (kromě toho by šlo vyložit i samotný text písně, který je též podstatně jasnější, než videoklip). V téhle chvíli totiž klip přestává mluvit jazykem symbolismu a natvrdo nám sděluje, že je to celé o drogové zkušenosti. Ono je to pochopitelné. Přeci jenom jde o klip populární hudební skupiny, který odvysílá MTV, tak se zřejmě snaží být přístupný širšímu okruhu konzumentů. Chemici bohužel neodolali a provedli výklad příběhu sami. Ale je to škoda...

Proč? Není naopak dobře, že v tom máme pořádek? Jak se to vezme. Pokud by část z klubu v klipu chyběla, bylo by sice těžší přijít na to „o čem to ksakru vlastně je“, ale zároveň by si příběh uchoval více rozměrů, sdělení by bylo hutnější, a lidská psychika (specielně její nevědomá část) by z toho nakonec možná dokázala vytřískat víc. Symbol totiž nikdy nelze chápat absolutně. Zpravidla je mnohovýznamový a vede od něho velké množství nitek. Symbol, který je konkrétní, není symbolem. Symbol musí být zaměnitelný (což neznamená, že ho lze vykládat samovolně). Extrémním případem je Bůh, který není nic jiného, než ultimátní symbol, a obvykle je v příběhu tím, co je zrovna potřeba. Něco jako žolík v kanastě; karta, která může být všemi ostatními kartami.

Jazyk symbolismu je jazykem nevědomí a přestože v případě mýtů a snů (které se pohybují výhradně v symbolické sféře) často nejsme schopni vědomě rozkódovat smysl symbolů tak, jak jsem se o to pokusil v případě Chemiků, k přenosu sdělení přesto určitým způsobem dochází. Příběh na nás prostě velmi silně působí i ve chvíli, kdy si nejsme úplně jisti, o čem vlastně vypráví. Vezměme si třeba známou pohádku o Červené Karkulce. Fakt, že tahle pohádka byla schopná přežít několik století je přinejmenším podezřelý. Pokud ovšem ten příběh nevypráví náhodou o něčem jiném, než o holce, která jde za babičkou s košíkem dobrot a náhodou se nechá přelstít mazanou psovitou šelmou.

Aby příběh a pravda v něm obsažená přežili, musejí zůstat zašifrované. Jenom tak si dokáží zachovat svoji sílu.

Čtenáři snů

Mohlo by se zdát, že symbolismu dávno odzvonilo, ale není to pravda. Jenom jsme na něj pozapomněly. Ale je všude kolem nás a občas se mu daří vyrazit na povrch i v pop-kultuře (viz. náš klip od Chemical Brothers). Když například Darren Aronofsky nedávno natočil Černou Labuť, nešlo se přímo netetelit blahem. Jasný a srozumitelný „metaforický“ film, který si navíc získal masovou diváckou oblibu (věčně nepochopený Lars von Trier se svým Antikristem může jen tiše závidět).

No a proč si vůbec se symbolismem začínat? K čemu je to dobré? Může se nám to v naší nadutosti a pýše nelíbit, ale lidé před pár tisícovkami let nebyli žádní hlupáci a my nejsme zdaleka tak chytří a pokrokoví, jak si myslíme. To, co moderní psychologie vítězoslavně vytáhla na světlo jako převratné a revoluční objevy týkající se lidské psychiky, to dávní myslitelé už před tisícovkami let vtělili do příběhů, které poté tvořili mytologii celých národů a v zásadě i lidstva jako takového. Pokud se chceme dozvědět, co se nám snaží přes propast dějin sdělit, nemáme jinou možnost, než se naučit rozumět jejich řeči.

Zdá se to podivné, ale jazykem symbolismu se skutečně dá v jistém smyslu sdělit více, než prostým popisem, který jakkoliv se zdá na první pohled srozumitelný, je zbytečně svazující. Symbolismus je nadčasový. Příběhy staré stovky generací lze pochopit jen díky tomu, že poselství, které nesou, je zakódováno v jazyce, který je znám všem lidem ve všech dobách. Psychoanalýza na začátku dvacátého století se svým výkladem snů a důrazem na důležitou úlohu, kterou hraje symbolismus v lidské psýše, znovuobjevila to, co se zdálo zapomenuto. Objevila návod na to, jak číst příběhy, jak dekódovat metafory a symboly, které mají v rámci lidské psychiky univerzální platnost.

V šedesátých letech bylo hlavním tématem obrození společnosti. Masy dlouhovlasé mládeže se pod vlivem acidu snažily o lásku a mír pro všechny. O vytvoření harmonické společnosti plné souznění a vzájemného porozumění. Nakonec se to nějak nepovedlo. Dnes se lidé pokouší o něco podobného. Jen se rozhodli říkat tomu osobní rozvoj.

Doba pokročila, ideje a symboly vybledly a staly se ještě o něco vzdálenějšími, a to jediné, co zbylo je člověk - tedy spíše jedinec. Jeho, pokud možno, pravé self, jeho tužby, sny a potřeba sebeprosazení. Moderní verza ega. Individualismus se stal hlavní hybnou silou a nic jiného nám nedává smysl. O revoluci se pokoušíme už jen každý sám za sebe. Žádné kolektivní snahy o nápravu společnosti! Začneme hezky na vlastním písečku a ten ráj si vytvoříme alespoň tam uvnitř.

Je to pořád ta samá písnička. Snažte se být úspěšní (v rámci toho, co je společností za úspěch považováno), teprve potom dosáhnete štěstí. Ve světě, kde je hlavním kritériem společenský úspěch, se pak přirozeně objevuje i spousta návodů, jak onoho úspěchu dosáhnout. Protože v hloubi duše všichni víme, že je to celé blbost, bylo potřeba zabalit vše do něčeho nenápadnějšího. Začalo se tomu říkat techniky timemanagementu, z nichž zřejmě nejznámější je GTD. Aby to nebylo nenápadné přespříliš a dobře se to prodávalo, připlácla se na to absurdní nálepka „osobní rozvoj“ (vzniklo tak skutečně děsivé sousloví „knihy o osobním rozvoji“ ). Obecně nejde o nic jiného, než o techniky a postupy, jak dosáhnout štěstí - v terminologii GTD „jak dosahovat vytyčených cílů“ (což je totéž, jen se to jinak tváří). Že v tom bude nějaký zádrhel se dá čekat.

Jak u mě bývá zvykem, k podstatě sdělení se dostanu oklikou. Takže si uděláme malou odbočku ke školství a vzdělávacímu systému. Mizerná kvalita školského systému je věcí všeobecně známou a kritizovanou. Nekvalifikovaní lektoři, nesmyslné biflování faktických informací, nízká použitelnost učební látky v běžném životě. Jaký to má vlastně dopad na samotné děti? Bohužel ještě mnohem horší, než by si kdo myslel.

Čeho se dopouštíme na dětech

Proč vůbec děti chodí do školy? No to je zase otázka - snad aby se tam něco naučili, ne? V žádném případě. Děti chodí do školy z jediného důvodu. Protože se to po nich chce.

Dítě je samo od sebe zcela přirozeně zvídavé, pozoruje, dívá se kolem sebe, objevuje a poznává svět. Dělá to už od útlého věku. Jako malé se naučí spoustu neuvěřitelně obtížných věcí a nic srovnatelného už nikdy později nezvládne. Osvojí si během velmi krátké doby řeč, rozvine vnímaní sebe sama, udělá obrovský pokrok v myšlení. Zdá se, že čím je dítě starší, jeho schopnosti slábnou. Nakolik je to však věc přirozená? Nehraje v tom určitou roli snaha začlenit dítě do společnosti? Snaha potlačit jeho ego a udělat ho platným členem moderního společenství? No jasně, že jo.

Slavný americký učitel John Holt, ve své vynikající knize Proč děti neprospívají, popisuje, jakým způsobem se dítě vyrovnává se školními povinnostmi a vůbec s celým systémem, kterému se velmi výstižně říká výchovně vzdělávací (důležité je tu především slovo „výchovně“). Každé dítě se rychle naučí používat postupy, které Holt popisuje slovem strategie - a zřejmě bychom těžko hledali přesnější označení. Ve zkratce: Dítě se při svém pobytu ve škole nesnaží o nic jiného, než dávat odpovědi na učitelovi otázky. O nic dalšího tu nejde. Nemá zájem se něco naučit, protože ho to zpravidla nezajímá (není se čemu divit). Nestojí o to pochopit probíranou látku, protože ví, že mu to k ničemu není a nijak ho to neuspokojuje.

Ono známé a kritizované „biflování“ vystihuje celou podstatu takzvaného vzdělání. Cílem není rozvinout v dětech jejich kreativní potenciál, ale potlačit ho. Účelem není žádná podpora duševního rozvoje. Naopak, děti, které jsou jiné (a hybnou silou evoluce byla vždy odlišnost), jsou spíše bržděny a pokud z nich vyrostou nadprůměrně inteligentní a úspěšní lidé, není to zásluhou systému, ale systému navzdory. Fascinující příběhy kreativních lidí jako byl kupříkladu hudebník Miles Davis, kteří nastartovali svoji kariéru ve chvíli, kdy se vykašlali na školu, mluví sami za sebe.

Neexistují hloupé děti. Když přijde dítě do první třídy, je vždycky chytré, zvídavé, zajímá se o svět. Hloupé dítě z něho udělá až škola, která ho vychová k tomu, že jediné, o co tu jde, je jednička v žákovské. Cílená atmosféra strachu a napětí, kterou učitelé ve škole vytvářejí za účelem donucení dětí k tomu se učit, je přesně ta jediná věc, která dělá z oněch dětí „blbce“. Děti jsou paralyzovány snahou o to zavděčit se učiteli a přestávají přemýšlet. Místo toho používají „strategie přežití“ zahrnující širokou škálu metod, od nepřesných odpovědí (lze se odvolat na to, že to bylo myšleno jinak), přes „čtení myšlenek“ (pozorování, jak učitel reaguje na odpověď) až po prostou rezignaci a používání věty „Já to nechápu“ (učitel pak začne vysvětlovat a dítě má na chvíli klid). Děti se zkrátka snaží pouze zavděčit tomu dospělému pánovi s přísným výrazem, protože primárním kritériem úspěšnosti ve škole jsou správné odpovědi (na otázky, ke kterým děti nemají žádný vztah a které se jich netýkají).

Pokud se dítěti ve škole daří, je to pouze proto, že chce potěšit dospělé. Jeho cílem není něco se naučit. Nedělá to pro sebe. Nedělá to proto, aby se mohlo těšit z vlastní radosti nad tím, že se mu něco daří. Radost mají děti pouze z toho, že učitel má radost, protože se tím zbavují tlaku, který je na ně vyvíjen. Rodiče pak samozřejmě vše podporují stylem „když přineseš jedničku, dostaneš pochvalu“. Škola zabíjí kreativitu, schopnost vlastního nezávislého myšlení a sebeprosazení.

Slovy Johna Holta: „Vzdělávací systém důsledně eliminuje lidi schopné myslet a psát.“ A dá se říct, že se mu to svým způsobem daří.

Jak tohle všechno souvisí s naším původním tématem? Zůstaňme ještě chvíli u dětí.

Teorie dětského hřiště

John Holt v knize na názorných příkladech ukazuje, jakým způsobem funguje (nejen) dětské ego:

V parku je malé jezírko, kolem něhož je nízká kamenná zídka. Kolem jezdí maminky s kočárky a běhají tam malé děti. I malé dítě (kolem jednoho a půl roku) už je dostatečně opatrné a chytré na to, aby do jezírka nespadlo. Chová se samo od sebe takovým způsobem, že pravděpodobnost, že dojde k nějaké nehodě, je velmi nízká. Vše se však mění ve chvíli, kdy přichází maminka a začne dítě varovat před možným pádem do jezírka. V tu chvíli si dítě přestane počínat opatrně a pravděpodobnost pádu se rapidně zvyšuje. Čím je dítě starší, tím opatrnější je a tím víc si uvědomuje nebezpečí pádu do jezírka, ale tím neopatrněji se chová v přítomnosti matky, která se snaží zabránit tomu, aby dítě do jezírka spadlo.

Ještě jeden příklad:

V jiném parku v Londýně je hřiště, které je plné stromů, prolejzaček, lan a dalších podobných „nebezpečných věcí“. Když se člověk zeptá mladých lidí, kteří se o park starají, jestli tam často dochází ke zraněním dětí, odpovědí takto: „Ne, ne od té doby, co jsme dospělým řekli, že na hřiště nesmějí.“ Matky tam chodily a říkaly „Nedělej to, nedělej ono, je to příliš nebezpečné.“ Děti takové řeči rozčilovaly a ponižovaly tou měrou, že se s myšlenkou „Já ti ukážu“ hnaly šplhat do nejvyšších větví a na nejobtížnější prolejzačky. Zároveň jim matčino „Spandeš, spadneš!“ znělo v uších, takže jakmile se dostaly do nebezpečí, paralyzovalo je to, začaly se brzy strachem třást a zřítily se dolů. Takže vedení hřiště vybudovalo malou čekárnu, kde mohly matky sedět a povídat si, ale nemohly na své děti vidět (a děti na své matky). Od té doby byl nejvážnějším úrazem lehce podvrtnutý kotník. Ve chvíli, kdy byly děti ponechány samy sobě, velmi opatrně volily, jaké riziko mohou podstoupit.

Citace přímo z knihy: „Aby děti dokázaly, že se nebojí, budou se snažit dělat věci, které by žádné rozumné a opatrné dítě neudělalo, a když se tím potom dostanou do nebezpečí, nebudou si věřit a nebudou dostatečně klidné, aby se z něho dostaly ven.“

Zdá se, že potřeba individualismu a sebeprosazení je v nás zcela přirozeně zakódována a projevuje se už od útlého dětství. Ego se navíc realizuje v kontrastu k okolí a vymezuje se proti jeho přání - skrze odmítání poslušnosti se brání a posiluje a pomáhá si uvědomovat samo sebe. Škola však právě ego dosti brutálním způsobem potlačuje. Rozhodně se nedá říct, že je místem, kde by se člověk mohl seberealizovat. Už na první pohled škola individualismu brání. Všichni se učí tutéž látku, jsou povinni odpovídat na ty samé stupidní a nesmyslné otázky učitelů a jediný rozdíl mezi žáky je v „kráse“ jejich vysvědčení na konci školního roku. Nemá smysl rozebírat, proč vzdělávací systém vypadá, jak vypadá - těch důvodů je mnoho a některé z nich (právě třeba praktická nemožnost věnovat se dětem individuálně) jsou zřejmě neřešitelné. Každopádně výsledkem je, že většinu času, které dítě ve škole stráví, je duchem nepřítomno - uniká do světa fantazie, kde sní o skutečném sebeprosazení (o tom, co ono samo jako sebeprosazení chápe).

A pak, najednou, zčistajasna, přichází ten šílený a zároveň geniální paradox.

Vraždění neviňátek

Stane se něco, co v konečném důsledku dělá z kapitalistické společnosti líheň schizofrenie a co tvoří základy celé té konzumní ideologie, o které se tvrdí, že žádnou ideologií není. Jak dítě roste a (velmi pozvolna) dostává možnost rozhodovat samo za sebe (jakou střední školu si zvolí, jakou VŠ, jaké zaměstnání...), začíná si zpětně kompenzovat svých devět let základní školní docházky. Škola se z něho snažila udělat stádní ovci, čímž dosáhla jediného - vytvořila patologickou potřebu po prosazení, po posílení vlastního ega. Mladý člověk se tak přesně v duchu „Já ti ukážu“, vydává do života s palčivou touhou po expanzi ega, která se transformuje do jednoduchého a všeobecně srozumitelného hesla: „Chci být úspěšný“.

Nedává to smysl? Je tam cítit jistý základní rozpor? Však právě ten rozpor je tím, co to celé pohání. Je tou nemocí, kterou jsme v dětství infikováni. Pro společnost zaměřenou na úspěch není nic lepšího, než špatné školství, které se snaží zničit lidskou jedinečnost. Ten paradox je tak geniální, že lidé na něj, doslova proti své vůli, skočí. Nelze jinak.

Škola samotné ego zničí, aby se mohlo hned zase znovu narodit. Patřičně znetvořené. Obtěžkané myšlenkou „Tohle už se nikdy nesmí stát“.

Smrt znamená život

Co je tedy vlastně ten takzvaný „osobní rozvoj“, jenž se stal tak obrovsky moderní a populární, o němž existuje taková spousta webů a tuny knih? V kontextu výše řečeného už by to teď mělo být jasné. Je to prostá snaha vyrovnat se s traumatem z dětství. Udržet ego ve stejném (pevném) stavu a posilovat ho. „Rozvíjet“ ho. Učinit ho silnějším, tvrdším, větším, neohroženějším. A pokud možno slepým a neschopným sebereflexe - protože ta s sebou přináší riziko sebevraždy ega.

Zastánci timemanagementu propagují celou řadu různých technik, které prý mají sloužit k tomu lépe zvládat pracovní úkoly. Snaží se osvojit si a zautomatizovat množství rutinních postupů, od pravidelného ranního vstávání, přes nedělní weekly review, až po třídění úkolů skrze klasický „GTD strom“. Tyhle techniky slouží k podpoře toho, co všichni (oprávněně) pokládají za to opravdu důležité - a tím je vytyčený cíl. Onen cíl (zhusta jím bývá „vydělat prachy“ a různé modifikace jako „být úspěšný podnikatel“) je sice jakoby to hlavní, o co tu jde, ale zároveň i to hlavní, v čem bývá problém. Protože lidé tuší a cítí, že je někde nějaká chyba (s jejich cílem není cosi v pořádku) a tak mají potíže za cílem jít - jejich ego se cuká (to je ona známá prokrastinace) a je potřeba ho podpořit. A právě k tomu slouží ony techniky timemanagementu. Jsou to takové malé, užitečné podpěrky, které chrání ego před pádem. Dělají to tak, že ho učiní co nejvíce sterilní, protože jakmile najedete na pevný režim timemanagementu, přestáváte pro stromy vidět les, což je přesně to, co potřebujete (nepochybovat o smyslu cíle, který jste si stanovili, ale jít za ním). Život se tak rozpadne na malé úkoly, které lze velmi efektivně zvládat, bez nutkavé potřeby přemýšlet o tom, jestli to celé není tak trochu na houby (bohužel ne na ty z rodu lysohlavých).

Že je taková snaha patologická je zřejmé až při pohledu na to, jak probíhá skutečný osobní rozvoj. Ten totiž funguje přesně naopak. Člověk, který se osobně rozvíjí, své já neudržuje při životě. Naopak ho nechává zemřít, aby se nové já mohlo znovuzrodit - byť to sebou mnohdy přináší spoustu bolesti. Osobní rozvoj neznamená schopnost zvládnout úkol, který jsem si předsevzal, ale schopnost pochopit, že onen úkol nemá význam a zavrhnout jej (zavrhnout tím i sebe a svojí představu o tom, co bych měl dělat a jakým směrem bych se měl ubírat). To, co se dnes označuje za osobní rozvoj je přesně tím, co opravdovému osobnímu rozvoji brání. Je to děs ze zopakování traumatu, kterým jsme si prošli na základní škole - potažmo ve chvíli, kdy jsme pochopili, co od nás společnost vlastně chce a očekává (a co jsme už zažili ve formě známek z písemek z matematiky).

Strach ze smrti ega nás paralyzuje. Přitom ego musí zemřít. Jen to se dá nazývat osobním rozvojem. Osobní rozvoj je to, co se člověku přihodí „jen tak mimochodem“, když zjistí, že něco nefunguje a rozhodne se to odvrhnout. Když si zboří svoji aktuální iluzi o světě a nahradí ji jinou. Když spáchá rituální sebevraždu a ze smrti se zrodí nový život. Tohle je teprve to poznání. Tímhle se rozvíjíme.

Pravý rozvoj není „osobní“ a sebepoznání nevede k tomu, že lépe poznáme a pochopíme své já. Spíše k tomu, že já začneme chápat odlišně a stále méně na něm lpíme. Ego, či self nebo osobnost (jak tomu kdo chce říkat) na významu postupně ztrácí. Malé dítě je nejdříve přesvědčeno, že jeho vědomí a okolní svět včetně ostatních lidí jsou jedno a tím pádem je jeho ego všeobjímající (vše je subjekt). Až časem přichází na to, že existuje něco „vně“ (v psychoanalitické terminologii „objekt“ - prvním objektem je pak přirozeně matka). A přesto, díky tomuto strašlivému poznání a skrze toto trauma, se dítěti otevírají zcela nové a netušené obzory. Jeho ego se „zmenšilo“, zabírá méně prostoru, je bezvýznamnější - ale zároveň se mu paradoxně otevřely dveře ke vnímání a porozumění světu. Proč by stejný postup neměl fungovat i u dospělých?

Často je mi vytýkáno, že detailně popisuji především co by člověk měl nedělat a ukazuji, co a proč není řešení, místo abych navrhnul, co s tím. Tentokrát řešení nabízím. Je děsivé, zdánlivě nemožné, pro moderního člověka stěží přijatelné a marketingově naprosto nepoužitelné. Je jím oproštění se od vlastního ega. Směřování k jeho rozpuštění, nikoliv posilování. Může se to zdát jako čiré bláznovství. První logickou námitkou je, že když ustoupí ego, na jeho místě zbude jen prázdno. Ale to není pravda - protože podstatou a jádrem člověka není ego; to je pouze obal, který když zmizí, zůstane jen ten jediný, zcela reálný a skutečný cíl, který stojí za to dát si do seznamu úkolů a na něhož je všechna prokrastinace světa krátká. Tím cílem je spojení. Spojení s realitou, spojení s něčím větším, než je ego nebo vlastní osobnost. Expanze a rozvoj nikoliv ega, ale vědomí.

Říkat nahlas, co by člověk měl dělat, kupodivu nestačí. Ani mně ne. Zaseknutí ve sterilním přízračném světě toho, čemu se obvykle říká normální život, si už delší čas žádalo učinit nějaký radikální řez. Skočil jsem do toho po hlavě a nemohlo to dopadnout lépe. Pro tentokrát žádné teoretizování, přichází ryzí praxe.

Ozora je festival v Maďarsku, konaný každoročně na začátku srpna, a trvá obvykle týden. Dal by se označit nejlépe jako alternativní, přestože tohle slovo zdaleka nevystihuje to podstatné. Hudba, prostředí, lidi, i jídlo, všechno je tu trochu jinak, než jak jste zvyklí (zvláště z fesťáčků v ČR). Už vstupní brána s nápisem Welcome to Paradise umístěná vedle pole s kukuřicí, v němž trůní plastika čarodějnice vystřelované z obřího praku, napovídá, že tu půjde o něco... víc.

(video z loňského ročníku)

Podtitul Ozory, jak praví oficiální web, zní „psychedelic tribal gathering“. Na pozadí skvělé trancové hudby, reprezentované především famózním mainstage, se tu odehrává něco jako znovusjednocení lidstva. Ovšem nikoliv toho moderního, současného lidstva, navyklého na pop-music a konzumní styl zábavy, ale toho starého, prapůvodního, které za zvuku šamanských bubnů tančilo kolem ohně.

Block of paper

Ve chvíli, kdy tuhle základní myšlenku pustíte k sobě, začnete si všímat jakési velmi zvláštní atmosféry všude kolem sebe. Každý člověk, kterého potkáte, je tím nasáklý. Cizí lidé, které jste v životě neviděli, se na vás usmívají a mávají vám na pozdrav. U stojanu na vodu vás sám od sebe pustí týpek, který zaregistruje, že nemáte v ruce kanystr, ale jdete se tam jen opláchnout. Když se motorkář položí na bok do příkopu, lidé v okruhu mnoha metrů se začnou zcela automaticky sbíhat a sbírat ho; nikdo nečeká a nekouká, co na to ostatní. Tancujete na stagi mezi stovkami dalších lidí a vždycky je pro vás dostatek místa, nestane se, že by do vás někdo strčil. Když chcete projít, lidé automaticky tvoří uličku, která se za vašimi zády zase plynule uzavírá. Lidé se tu prostě starají jeden o druhého! (výrok, který zní přirozeně a přesto absurdně jenom proto, že se tohle – zcela absurdně – v našem každodenním světě neděje)

Osobně jsem to celé naplno pocítil hned druhý den po příjezdu. Chtěl jsem si začít zapisovat svoje pocity a myšlenky a nějak nebylo na co. Takže jsem se jal shánět po areálu nějaký ten papír, lépe papíry, v ideálním případě celý bloček. Pár lidí mi na požádání věnovalo vždy několik samostatných listů, ale já cítil, že to pořád nějak není to, po čem moje spisovatelské srdce touží. Až jsem přišel na Informations, kde se mi dostalo vskutku nečekané reakce na moji žádost. Vysoký, postarší, černovlasý chlápek v tmavých brýlích, se mě zeptal, na co ten papír potřebuju. Už tohle mě samo o sobě vykolejilo, ale jakmile jsem mu odpověděl, začala scéna jak z filmu - následujících zhruba deset minut se mi ten chlap naprosto neskutečným způsobem plně věnoval. Vzal hrst papírů, přeložil je v půli, rozstřihl, sehnal děrovačku, vytvořil na jedné straně papírů otvory, odněkud vytáhl zářivě barevný áčtyřkový list (na obal), odměřil a uřízl provázek na svázání celé „knihy“, učinil závěrečné slavnostní gesto a vše mi předal se slovy „And I leave the rest to you.“ (A zbytek nechávám na tobě.) Vidět tohle v televizi, řeknu si, že je to hezký a s trpkým pousmáním a povzdechem přepnu na jiný kanál. Když se mi něco takového najednou přihodilo doopravdy, byl jsem z toho tak mimo, že jsem proti tomu začal dokonce protestovat. Na můj chabný pokus chlápka v brýlích v jeho konání zastavit s tím, že „To je dobrý, takhle to už stačí“ se mi dostalo tristního: „I think that things should be done properly.“ (Myslím, že věci by se měly dělat pořádně.) A řeknu vám, ten člověk měl pravdu.

Ve velmi speciální náladě jsem se vrátil ke stanu a celý zážitek převyprávěl. „Jo, tohle jsou jediný věci, který stojí za to lidem závidět.“ nechal se slyšet Tibor. O hodinu později jsem ještě společně s T. a Štěpánem rozžvýkal svoje první houby. A začaly se dít věci.

Teď a tady

Lysohlávky jsou psychedelikum. To znamená, že jejich funkcí není dát vám nějaký orgasmus sám o sobě (jako to dělají opiáty typu heroinu), ale pouze posílit aktuální prožitek a schopnost vnímat věci kolem sebe. Jinými slovy vaše nálada a aktuální rozpoložení exponenciálně naroste (takže pokud se necítíte dobře, rozhodně si nedávejte houby) a vnímání podnětů z okolí se změní.

Už jen koukat na roztrhané mraky na obloze je docela zajímavé – těch tvarů a obrazců tam člověk vidí zatraceně víc, než obvykle. Ale ta pravá „zábava“ přichází až při komunikaci s lidmi kolem vás. Schizoidnost, sociální hry, falešné self, všechny ty bloky, které máte mezi sebou a světem postavené, aby vás chránily před realitou, tohle všechno odchází pryč, neviditelné zdi se rozpadají v prach, a ten pomalu rozfoukává čerstvý vítr pocitu skutečnosti. Ona sice ta schizoidnost nakonec neodejde pryč úplně, zůstává skrčená kdesi v pozadí, nicméně rázem ji nevnímáte jako ohrožující; ani od ostatních. Komunikace se stává reálnou a svět má konečně tu správnou vztažnost. Začnete skutečně cítit lidi, kteří jsou vedle vás a když s nimi mluvíte, máte pocit, že to má svůj smysl. Realita přestává být světem duchů!

Psychedelika pomáhají otevřít mysl a vnímat přítomný okamžik. Naprosto klíčové při jejich konzumaci je místo a prostředí, v němž se nacházíte a vaše aktuální naladění. Tedy takzvaný set a setting. Dát si houby doma na gauči u televize jednoduše nefunguje (stav, který to pravděpodobně navodí bude něco mezi lehkou depresí a Peklem). Nejlepší je mít kolem sebe několik lidí, kterým maximálně věříte, s nimiž se cítíte dobře a kteří se i v běžném životě snaží být pokud možno reální. A u nichž víte, že kdyby se cokoliv stalo, tak se o vás postarají. Přesně takové lidi jsme kolem sebe měl. Plus jsme všichni společně byli v ideálním prostředí Ozory. Právě proto byly ty houby i takhle napoprvé opravdu hodně silný zážitek.

A to jsem ještě zdaleka netušil, co všechno mě čeká.

Odcházení

Stav, navozený houbami, vydržel až skoro do pozdních večerních hodin. Jak začal pomalu odcházet, padal na mě smutek a lítost spojená s pocitem přetrhávajícího se spojení s realitou a světem. Měl jsem pocit, že něco strašně důležitého ztrácím. Druhý den ráno po probuzení jsem věděl, že jsem něco obrovsky důležitého „zapomněl“. Něco, co jsem ještě včera mohl naprosto jasně uchopit, cítit a popsat, ale co bylo dnes nahrazeno „normální realitou“.

(Na tomto místě je nutno podotknout, že psychedelická zkušenost v člověku samozřejmě zůstává napořád, neodchází pryč společně s tím, jak se z vašeho těla vyplavují nějaké konkrétní látky. Jenom se zkrátka usadí kdesi v podvědomí a podhoubí vaší psychiky.)

Po zbytek dne jsme relaxovali. Štěpán kreslil, já popsal hezkých pár listů svého „Block of paper“, Fluke (magický pes) se chladil pod karavanem sousedů a Tibor s T. spali. Večer jsme vytvořili banner s nápisem „We need LSD“, přivázali ho Flukovi na záda a vyrazili.

Hlavní stage ( © Štěpán)

Fetování reality

Jedna z věcí, které na Ozoře tvoří onu unikátní atmosféru jednoty, vzájemného porozumění a uvolněnosti, je prakticky nulová kontrola účastníků jak ze strany pořadatelů, tak i jakýchkoliv příslušných maďarských orgánů (Policie apod.). Při vjezdu vám jen pár milých slečen mrknutím oka zkontroluje, jestli máte na ruce vstupenku a tím veškerá „buzerace“ končí. Po celém areálu, který se nachází v dlouhém údolí ve tvaru podkovy, umístěném mezi poli s kukuřicí, se naprosto volně pohybují dealeři nabízející všechno možné od extáze po LSD. Kdybyste tam přišli a začali prodávat samopaly, nikomu to vadit nebude. Pokud máte o něco zájem, stačí se zeptat kolemjdoucích nebo si, jako my, vytvořit ceduli, na kterou napíšete, co byste rádi. V našem případě to netrvalo dlouho a všiml si nás dlouhovlasý týpek s širokým úsměvem a za velmi rozumnou cenu nám „papír“ prodal.

LSD, slangově papír nebo-li trip, účinkuje jakožto syntetická droga už při velmi nízkých dávkách. Nejčastěji se aplikuje v podobě malého (klidně jen 1cm x 1cm) kousku tvrdého papíru, který necháte rozpustit v ústech. Stejně jako v případě lysohlávek se jedná o psychedelikum. Tedy droga opět plní pouze funkci katalyzátoru a umocňuje aktuální prožitek v závislosti na prostředí a osobním naladění.

A já náhodou naladěný byl (o prostředí nemluvě).

Začalo to vcelku nenápadně. Na rozdíl od houbiček se mi jen minimálním způsobem posunulo obrazové vnímání a představivost, nepozoroval jsem žádné zvláštní tvary, všechno bylo barevné tak, jak to vídám normálně, a tak jsem zpočátku byl přesvědčený, že nám dealer musel prodat nějaký šmejd. Pak jsem si však v nějaké chvíli uvědomil, že možná už nějakých deset-patnáct minut je něco jinak. A taky, že bylo. Realita se znovu začala hlásit o pozornost!

Plynule jsem najel na to, co se jsem cítil předchozího dne, tedy na neohrožující bezodpadovou komunikaci, vnímání prostředí a světa a vztažnost k němu. Seděli jsme nahoře na kopci u krystalů, nad hlavním stage, nechávali to na sebe postupně působit, povídali si, smáli se a já se začal cítit... nejvhodnější slovo bude asi odzátkovaný. Jako bych posledních 23 let svýho života bral prášky na spaní a teď je najednou vysadil. Cítil jsem reálno, opravdovost a to, že jsem součástí světa. Paradoxně jsem byl trochu jak Alenka v Říši divů, protože jsem si do té doby logicky vůbec nedokázal představit, že je nějaké podobné spojení se světem možné.

Ve chvíli, kdy jsme z kopce sešli dolů na hlavní stage mezi tančící lidi a naplno se do mě opřely tóny psy-trance, dostavil se Bůh.

---

S hledáním identity je jedna potíž. Automaticky předpokládáme, že v člověku nějaké pevné jádro osobnosti existuje. Právě za ním se pídíme a snažíme se tak najít sami sebe. Ale zároveň se toho pohledu do svého nitra bojíme, protože máme strach, že tam najdeme jedno velké NIC. Jenomže ona tam dost možná žádná tvrdá kulička našeho Já opravdu není. Ale to neznamená, že je tam prázdno. Co když to něco není identita osobní, ale identita sdílená? Co když všechno, co to obaluje, to, čemu říkáme osobnost, skrz co definujeme svoji osobu, je pouze jakási iluzorní nadstavba nad tím jediným, co je opravdu reálné? Nad identitou člověka jakožto lidské bytosti obecně a ne jako jednotlivce?

---

Když jsem vstoupil „na parket“, šlo najednou všechno nepodstatné stranou. Včetně jakékoliv potřeby věci rozpitvávat, analyzovat a uvažovat o nich. Detailní psychoanalýza nebyla potřeba. Já v tu chvíli naprosto přesně věděl, o co tu kráčí.

Tohle bylo ONO!

To, co jsem celý život hledal a čeho se mi povedlo dotknout vždycky jen konečky prstů. Tohle je to, po čem jsem toužil a čeho se mi tak dlouho nedařilo dosáhnout. Co jsem se snažil hledat v pojmech jako pravdivost nebo přiznávání her. V tu chvíli mi bylo jasné, že hledání identity je vlastně blbost. Hluboko uvnitř každého člověka nedlí žádné jádro jeho osobnosti, které je potřeba objevit. Je tam obří stage, z něhož řve psychedelická hudba, na kterou tančí celé lidstvo! Tohle jsme kdysi jako lidé ztratili. To je ten Eden, ta Rajská zahrada, o které mluví křesťanství. Tohle jsme kdysi dávno měli v rukou, ale pak se to z nějakého důvodu posralo a my byli takzvaně „vyhnáni z ráje“. A byli jsme rozštěpeni vlastní identitou a začali jsme rozlišovat na Nebe a Peklo. Ale ani desítky tisíc let kultury, civilizace a technického pokroku to z nás nemohly vyždímat úplně.

Nikdy jsem nezažil tak brutální dotek reality. Takhle silné naladění se na „kanál Boha“, na samotnou podstatu člověka a Pravdu. V určité chvíli jsem měl pocit, že bych se mohl mezi lidmi na hlavní stage doslova rozpustit. Vzdát se toho, čemu říkám moje osobnost, moje identita a vlastní já. To už byl vpravdě mystický zážitek a nestydím se říct přímo „dotek od Boha“.

Co je tom podstatné k pochopení je, že ten zážitek mi neposkytly drogy jako takové. Zprostředkoval jsem si ho sám skrze prostředí ve kterém jsem byl, lidi, které jsem měl kolem sebe a především skrze palčivou touho po tom cítit něco opravdového. Ačkoliv to může znít zvláštně, realita na tripu byla zcela reálně opravdovější, než realita, v které se člověk běžně pohybuje. Interpretace, že tahle zkušenost byla únikem z reality, nemůže být víc mimo! Bylo to totiž přesně naopak. Nefetoval jsem drogy, fetoval jsem realitu!

Na tripu jsme jeli přes noc až do rána (LSD doznívalo pak celý následující den) a zakončili jsme ho tam, kde jsme začali. Nahoře u krystalů nad hlavním stage; pohledem na východ Slunce. Tuhle symboliku by nešlo přehlédnout ani se šedým zákalem na mozku, ale právě skrze úžasně otevřené tripové debaty jsem došel k několika zajímavým zjištěním. A opět ani ne tak logickou analýzou, jako spíše srdcem a duší.

Krystaly ( © Štěpán)

Filozofie smyslu

Tak zaprvé, náhoda neexistuje. Tedy v tom významu, jak je obecně chápána ano, jenomže vtip je v tom, že pohled na ní je nesmyslný. Brát věci „jen tak“ blokuje schopnost je doopravdy prožívat. Příhodu s chlápkem na informacích bylo možné vzít jen jako šťastnou náhodu. Jeden týpek si prostě se mnou dal pouze víc práce, místo aby mě jen rychle odbyl. Ale ona to náhoda nebyla. Proč? Protože jsem přijel na Ozoru a chtěl jsem, aby se mi něco podobného přihodilo. Od začátku jsem se snažil naladit na genius loci celé Ozory a ona snaha nakonec vyústila právě v to, že jsem potkal někoho, kdo mi umožnil zdejší atmosféru takhle skvělým způsobem pocítit.

Tenhle smysl je potřeba hledat ve všem. Ten chlap to vyjádřil úplně přesně: „Things should be done properly.“ Je potřeba věci dělat pořádně anebo vůbec! To je myslím to, co náboženství myslí slovem víra. Je potřeba mít víru v to, co děláte a s lidmi komunikovat pokud možno naplno. Mít zároveň i víru v samotné lidi. Právě skrze víru v Tibora, Štěpána a T. jsem si mohl ten trip tak moc užít. Umožnili mi odhodit všechny zábrany, strach, úzkost a zároveň fungovali jako taková „zadní vrátka“, kdyby se mi do toho chtělo spadnout až tolik, že bych se už nechtěl vrátit (a z tripu se mi teda fakt zoufale nechtělo zpátky).

Už čtyři roky nosím na ruce prsten s křížem. Mnoho lidí se mě ptalo, jestli ten kříž něco symbolizuje, já ovšem jako správný ateista vždycky odpověděl, že jediný důvod, proč ho mám je, že se mi líbí. Na Ozoře jsem pochopil, že ten prsten symbolizuje něco víc. Symbolizuje křížovou výpravu za Pravdou, za Realitou, za tím, co je správné a co by měl člověk skutečně dělat. Je to symbol toho, co se snažím vědomě praktikovat od té doby, co jsem se tenkrát v Brně psychicky složil. Naproti tomu páska (vstupenka) z Ozory pro mě bude symbolizovat onu zkušenost ryzí Reality. Bude to připomínka toho, že je něco takového možné, že se to stalo a já byl u toho.

Nutnost spatřovat ve věcech smysl je zcela esenciální právě v případě užívání drog (specielně psychedelik). Nelze si dát tripa, pokud k tomu není vhodná příležitost a člověk od toho neočekává skutečný duševní zážitek a obohacení. Především tvrdší drogy jako LSD je potřeba uchovávat ve stavu posvátnosti. Nesklouznout s nimi ke konzumu a fetování ve stylu „Nějako se nudim, asi se sjedu...“. Právě tenhle konzumní přístup je to, co dělá z lidí trosky, které jsou pak všem předhazovány jako exemplární příklady se slovy „Koukejte, co drogy dělají s lidmi! Jsou nebezpečné, špatné, zakažme je!“. Proto je zcela zásadní rozdíl v tom dát si trip na Ozoře a dát si ho někde na diskotéce. To druhé je cesta do pekel.

Nakonec i Ozora samotná má svůj zvláštní smysl. Buďto v tom můžete vidět „festival, na který si přijelo pár desítek tisíc lidí zatancovat na fajn hudbu a podívat se na krásný barevný světýlka zářící z mainstage“ anebo si pustíte k tělu ten šamanismus, hledání vnitřní jednoty a sjednocení s ostatními. A právě ve chvíli, kdy to uděláte, získáte schopnost to celé začít cítit. A přesně o to tu jde!

Zpátky v „normálu“

Celý tenhle životní zážitek je ve své podstatě nezprostřekovatelný. Bohužel teď i částečně pro mě samotného. Protože jsem zpátky v tom, čemu říkáme běžná realita a jsem opět zazátkovaný. Ale něco se změnilo, pohnulo a vím, že to důležité ve mně zůstalo - přestože si už teď nedokážu přesně vybavit, co to vlastně bylo. Jakožto „nově zasvěcený šaman“ se můžu tuhle zkušenost pokusit třeba prostřednictvím blogu předat dalším lidem, ale ten konečný krok musí udělat každý sám. Říct jednoznačné ANO realitě, vyrazit na Ozoru a zažít to na vlastní kůži.

Nemůžu vám zaručit, že když se příští rok seberete, na Ozoru dorazíte a dáte si tam tripa, že zažijete to, co jsem se tu snažil popsat. Můžete to docela jednoduše posrat hned po příjezdu, jako ten slovenský klučina s holkou, kteří nás někdy v jednu ráno oslovili s tím, že hledají československou osadu, o jejíž existenci se dozvěděli kdesi na Facebooku. Nešlo jinak, než se jim vysmát, protože očividně vůbec neměli tušení, která bije (místo, aby se snažili o sjednocení, od začátku se chtěli od ostatních segregovat). Prostě „Jestli sem někdo přijede, aby tady zakládal nějakou československou osadu, tak ať si nasere!“ (© T.)

Člověk si často různejma zbytečnejma věcma dobrovolně zanáší hlavu a je sakra těžký to nedělat, takže si pak jeden ani nedokáže představit, jaké to je, když to dělat přestane. Ale já si právě tohle zkusil, upustil jsem od sebedestrukce a dovolil sám sobě hltat realitu plnými doušky. A bylo to zatraceně fajn!

Na tripu mně stará, takzvaně „normální“ realita, přišla jedním slovem neobhajitelná. Bylo nepřijatelné a nesmyslné chtít zpřetrhat nově nalezené pouto s Vesmírem a spadnout zpátky do světa stínů. Realita byla normálnější, správnější a přirozenější, než cokoliv jiného, co jsem kdy předtím zažil. Přesto když se věci vrátily do starých kolejí, tak získala běžná realita kupodivu mnohem větší smysl a význam. První zcela konkrétní a mocný dopad měla Ozora na naši rodinu. Hned, co jsem se vrátil do Čech, jsem rodičům všechno tohle vysypal (ano, včetně těch drog) a musím říct, že takhle pročištěný vzduch jsme u nás doma už dlouho neměli. Mám najednou mnohem víc rád lidi, komunikace s nimi je podstatně smysluplnější a realita se stala méně přízračnou. Ačkoliv ta ztráta inteztivního connection a feelingu se světem a lidmi ještě pořád hodně bolí. V kontrastu s tím, co jsem byl schopný cítit je běžná realita prostě zoufale prázdná.

Říká se, že na tripu jedeme celý život, jen si to někdy neuvědomujeme, jindy si to nechceme uvědomovat. Kultura, technika a odcizení od přírody nám schopnost cítit realitu blokuje. Každopádně po tripu toužíme všichni. To je ultimátní pravda, která se podle mě rovná téměř přírodnímu zákonu. Věřím tomu (na tripu jsem nepotřeboval dokonce ani věřit, tam jsem to jednoduše věděl). Stejně tak všechny ty věci o bohu, smyslu, symbolech a šamanismu nejsou jen „zajímavý filozofický koncepty, který Mordemy objevil, když byl zfetovanej“, ale něco, co je podle mě potřeba brát vážně a žít podle toho. A když je toho člověk schopný, přinese to své ovoce v podobě něčeho, co by se dalo označit za smysl života.

Realitu je zkrátka potřeba cítit, ne se jí bránit!

Už by bylo fajn to konečně nějak vyřešit a mít to všechno za sebou, že? Dostat se tomu na kobylku. Dojít až k jádru pudla. Prokousat se tím. Najít onoho zakopaného psa a zjistit, co špatného snědl. A pak už jen navždy hlídat, co mu dáváme k žrádlu, aby nám znovu nechcípnul a nezačal hnít.

Jako lidé tíhneme k absolutním odpovědím. Představa, že by mohl existovat jakýsi permanentní problém, k němuž by neexistovalo definitivní řešení, je pro nás jednoduše neakceptovatelná. Raději uvěříme lži, než žít v permanentní nejistotě. Anebo jinak: Než přijmout nepříjemnou pravdu, upravíme realitu tak, aby se pravda vyjímala v lepším světle. Dospěli jsme tak daleko, že si místo hledání odpovědí vytváříme vlastní verzi reality. Skutečná pravda nás nezajímá. My sami určujeme, co pravdou je.

Nicméně, nebylo tomu tak vždy.

Tři staré přístupy k pravdě

Určitě jste ty termíny už slyšeli, možná jste se i dostali k výkladu jejich významu. V krátkosti pro zopakování:

• Dogmatismus – pravdu jsme už našli. Podívejte se, není to vlastně vůbec těžké, tohle je černá, tohle je bílá. Pokud se vám to nelíbí, váš problém, ale my si za tím stojíme a vždycky stát budeme. Tohle je naše dogma! Žádná jiná pravda není, jen ta naše.
  (historická vsuvka: pokud jsme v Evropě, je právě středověk a máte peníze, které bychom vám mohli vzít, tak vás pro jistotu rovnou upálíme a v souladu s naším pravým učením vás prohlásíme za nebezpečného popírače jediné skutečné pravdy)
  Výhody: Existuje jediná pravda, máte ji vy a pokud s vámi někdo nesouhlasí, necháte ho upálit.
  Nevýhody: Momentálně bohužel platí zákaz upalování.

• Skepticismus – pravdu stále hledáme a i když věříme, že se nám ji jednou podaří najít, tak jakoby nepředpokládáme, že se tak někdy stane. Aktuální verze pravdy nám sice leží na stole, ale víte jak to chodí, dříve nebo později někdo přijde, vytáhne z batohu zdechlinu černé labutě a za vítězoslavného smíchu nechá dvacet let práce rozpadnout v prach.
  Výhody: Nejsympatičtější, ze všech tří přístupů. Balíte holky na to, že jste kriticky uvažující intelektuál, který se vydal po cestě vědeckého poznání a hledání objektivní reality.
  Nevýhody: Stupňující se duševní a nervová labilita.

• Nihilismus – je to blbost, hledání pravdy nemá význam, smyslové poznání člověka je nutně natolik omezené, že pravdu poznat nelze. Pravda možná ani neexistuje a ztrácet s něčím takovým čas je hloupost, pojďme si to tady pořádně užít, dokud je ještě čas!
  Výhody: Balíte holky na to, že nic nemá smysl. Posmíváte se skeptikům, protože jim jejich přístup žerou jen frigidní vysokoškolačky s brýlemi a koňským ohonem, zatímco vy se zpíjíte do němoty se skupinou zhrzených sexy blondýnek.
  Nevýhody: Paradoxně nižší společenský status. Jediné jméno, které lidé znají je Friedrich Nietche, o kterém vědí pouze to, že to byl cvok a idiot. Slavný cvok a idiot.

Vykradu našeho učitele filozofie a bez dovolení zde použiji jeho velmi trefný příměr: Řekněme, že jsme děti a hrajeme hru na schovávanou. Snažíme se najít Marušku.

Dogmatici tvrdí, že Marušku už našli a všem ostatním dětem říkají, co je Maruška zač a co od ní čekat. Žádná jiná Maruška podle nich neexistuje a v žádném případě se nemohlo stát, že by tahle holčička, kterou našli, nebyla Maruška.

Skeptici Marušku stále ještě hledají, většinou kriticky studují nějakou holčičku, u níž dříve nebo později někdo objeví vlastnost, která je v rozporu s tím, co doposud zjistili, čímž se popře aktuální teorie o tom, že právě tato dívenka je Maruškou. Protože se to stalo už tolikrát předtím, skeptici jsou přirozeně paranoidní a žádný opravdový skeptik nikdy neřekne, že tentokrát už si je stoprocentně jistý, že tohle je Maruška.

Nihilisté říkají, že Maruška neexistuje nebo ji nelze najít, protože je tak dobře schovaná, že je pro oči ostatních dětí neodhalitelná. Hledání Marušky je něco, čím nemá smysl ztrácet čas, zvlášť když hostinský roztáčí další pivo.

Pro ty, co v tom (ne)mají bordel, malé cvičení: Pokud jsou teisté (lidé, co věří v boha) dogmatici, tak ateisté jsou...? Ano, také dogmatici. A trochu těžší: Vědec, který říká, že jediný správný přístup je skepticismus je...? Jasně, dogmatik.

Tyto tři přístupy jsou základními pohledy na to, do jaké míry lze poznat objektivní realitu a jakým způsobem ji zkoumat (pokud vůbec). Například skrze skepticismus se dělá tvrdá věda. Dogmatismus je oblíben v náboženských kruzích. A nihilismus je ve všeobecné nemilosti, protože vždy zákonitě kope do aktuálního společenského uspořádání a kolektivních i individuálních hodnot. Tipnete si, který z přístupů nejvíc letí mezi současnými lidmi? Ze tří zmíněných kupodivu žádný.

Postmoderní panáci ze slámy

Dnešní děti už si na schovávanou jednoduše nehrají.

Už nehledáme Marušku (skeptici), ani netvrdíme, že ji nelze najít (nihilisté) ani neříkáme o jedné konkrétní holčičce, že je to Maruška (dogmatici). Vytváříme si svoji vlastní Marušku a překvapivě o ní ani neříkáme, že je jediná a nejlepší, protože lidé kolem nás to dělají také, mají svoje vlastní Marušky, a nikdo jim to nemá za zlé. Platí, že takzvaně „Každý má svoji pravdu“. Samozřejmě, jak je to geniální, tak je to nefunkční, ale zároveň bohužel až příliš přitažlivé. Jasně, ono to tu bylo tak trochu vždycky, ale teprve v tom, čemu říkáme moderní doba, se z toho stala oficiální doktrína (bez demokracie a svobody názoru to přeci jenom nebylo ono – nehledě na riziko upálení...).

Jsme považováni za svobodné občany. Za lidi, kteří mají svůj osud zcela ve svých rukou. Za jedince, kteří se mohou volně rozhodovat ohledně toho, jak se zachovají. Prý je na nás, co si v životě vybereme. Máme prý možnost konat zcela sami za sebe.

Potud ještě relativně v pořádku. Jenomže tímhle to nekončí. V čem je potíž? Jednak v tom, že je to samozřejmě iluze, svůj život zdaleka nemáme jen ve svých rukou, alespoň ne vždy. S tím by se ještě dalo vyrovnat. Co je však horší je skutečnost, že tohle přesvědčení, tahle iluze svobody, v nás pěstuje pocit, že všechno je v konečném důsledku jen naše vlastní vina. Udržováni v naivní představě, že už nemusíme být poslušní žádné vnější autoritě, ideologii, filozofii nebo morální hodnotě, přesto stále dokola a znovu selháváme a protože jsme přece svobodní, tak si za to vlastně můžeme sami.

Lidé tak už kolektivně nehledají způsob žití, který je správný (přirozený), ale snaží se individuálně přijít na něco vlastního, co je osobně spasí.  Motto postmoderní doby je „Snaž se, záleží pouze na tobě, jestli budeš šťastný!“, z čehož potom vychází ještě mnohem děsivější „Když se něco pokazí, je to tvoje vina.“ Ostatně systém se tak tváří, že nemá žádnou ideologii, a rozhodnutí nechává na samotných lidech. Není jednoduché uvědomit si, že i dnes je nám opět (jako vždy v lidských dějinách) něco přikazováno. Tentokrát je to „Buď šťastný!“

Když můžeš, tak musíš

Iluze svobody nás mrzačí. Lidé se ničí pocity viny za to, že se necítí šťastní. Protože my si přece můžeme svobodně vybrat, zvolit, a určit si, jak bude vypadat náš život. Pokud se nám to nedaří, je problém v nás samotných.

Postmoderna nejenže odmítá jedinou pravdu, ona pojímá odlišné názory a pohledy jakožto naprosto legitimní a rovnocenné. Odmítá to, že lidé jsou v jádru stejní. Říká, že je správné si lhát, protože lež z jejího pohledu přestává být lží a stává se individuální pravdou, která může jednotlivci docela dobře posloužit. Přestávají platit pojmy dobře/špatně, neexistuje černá a bílá. Všichni si to děláme po svém a všem nám to, logicky, nefunguje – vyčítáme si to a snažíme se o to víc, čímž jen podporujeme status quo.

Z vlastních špatných vlastností se stávají dobré, protože si to tak „zvolíme“. Události z našeho života, které nás definují, které říkají, kým jsme, jednoduše přepíšeme tím, že si na ně uděláme jiný názor. Jistě, že problém nejdřív zanalyzujeme a pečlivě rozebereme, ale pak to rádi zařídíme tak, že už se o problém nejedná. Z vlastní slabosti se snažíme udělat přednost a nosit ji jako brnění. Vyrovnat se s vlastním traumatem dnes znamená „přepsat ho“, podívat se na to z té lepší stránky, celou věc zlehčit a redefinovat pravdu.

Vypadá to, že si můžeme skoro vybrat svoji vlastní identitu. Koneckonců život je v našich rukou a naše osobnost je jenom naše volba. A když si můžeme zvolit, pak to musíme udělat tak, abychom byli šťastní (nemáme na výběr). Musíme se milovat takoví, jací jsme (vždyť jsme si to tak vybrali). Nenávidět sám sebe je dle postmoderny nesmyslné. I pokud něco děláme špatně, je to vlastně dobře.

Jako ideální příklad z praxe poslouží zmíněný učitel filozofie. Mezi studenty se ujala přezdívka Krteček, která k němu sedne hned ze dvou důvodů. Zaprvé tak trochu vypadá (což by nevadilo – většinou lidí je to považováno za „roztomilé“), ale podstatné je, že on nosí tričko s Krtečkem. Názory typu „Super recese!“ s prominutím ponechám stranou. Faktem je, že onen učitel je tak trochu infantilní a občas se chová dětinsky. Aby svoji infantilitu legitimizoval, udělal z ní symbol, který vystavil všem na očích (analogie s blogery píšících o svých problémech je nasnadě). Nejde tu jen o zjevnou intelektualizaci; tipnul bych si, že si celkem dobře uvědomuje, jak působí a má to u sebe docela solidně zanalyzované. Náš učitel si „zvolil“ verzi vlastní identity, ve které jeho infantilita jakoby není zápornou vlastností. Lépe řečeno musel si ji zvolit, protože jinak by měl pocit, že svůj život nemá ve svých rukou (svoje rozhodnutí přitom vnímá jako ryze dobrovolné). Nemusí tak svůj problém řešit, protože to zařídil tak, že přestal být problémem.

Konečné řešení

Teď k očekávané propagaci skepticismu. Možnost svobodně se rozhodnout a vybrat si svoji vlastní realitu, je skutečně lákavá, ale nefunkční. V těch podstatných věcech jsme jako lidé totožní a jednou z oněch věcí je i tendence držet se zuby nehty větve, přestože samotný strom padá. A žádný strom nemá ideálně pevné kořeny. Ačkoliv bychom to samozřejmě rádi. Bylo by skvělé, kdyby existoval univerzální klíč ke štěstí, dokonalý recept na to, jak fungovat v realitě. Vůbec nejlepší by bylo magické tlačítko, které by jediným kliknutím dalo všechny věci do pořádku a vyladilo je navždy přesně tak, jak mají být.

Každý máme nějaký způsob, jak se vyrovnáváme se svojí existencí na tomto světě. Ale je potřeba bojovat (skepticismus). Ne se spokojit s tím, že boj nelze vyhrát a nemá smysl se o to snažit (nihilismus) nebo naopak prohlásit, že už jsme ho vyhrály/prohrály (dogmatismus). Navíc je potřeba, zvlášť dnes, dát pozor na to, aby naše vnímání bylo přizpůsobováno realitě a nikoliv naopak (postmoderna).

Pokoušet se najít konečné, finální řešení, způsob, kterým budu žít svůj život a všechno bude od té chvíle šlapat, jak má, je naivní a nerealizovatelné. Některé otázky vám ani Google nezodpoví. Tím spíš je nutné hledat na ně odpovědi. Přestože některé z nich se nám pravděpodobně nepodaří zodpovědět nikdy. A když, tak to dlouho nevydrží. Pohyb je život a život je hledání, které nikdy nekončí. Jakkoliv pateticky to může znít.

Čeho se to tak bojíme u druhých lidí? Co doopravdy znamená být odosobněný a jaké to má následky? Proč je špinavá hra problém a do jaké míry je to věc svobodné volby? A co to znamená mít nízké sebevědomí? Úvaha o tom, kam až nás může zavést to, že si nejsme jistí sami sebou.

Hry, realita, komunikace. A hlavně pravda, hledání pravdy a úzkostlivá snaha držet se jí. Řeším to (nejen tady) už dlouho, ale často kolem těch opravdu stěžejních věcí chodím jako kolem hrnku radioaktivní kaše. Doufám, že dnes se mi, víc, než jindy, podaří konečně udeřit hřebínkem o paruku.

Nu, jeden přehledný obrázek někdy řekne víc, než deset Mordemyho článků (klikněte si pro zvětšení):

A hned druhý, ať je máme pěkně po kupě (budu se k nim v průběhu povídání vracet):

Oba obrázky pocházejí původně z knihy Rozdělené Self od R.D. Lainga, která je sama o sobě malý poklad (alespoň pro schizoida určitě) a nelze, než ji doporučit k přečtení. Obrázky jsem oproti originálu mírně poupravil, ale to důležité v nich obsaženo je.

Na obrázku 1 je znázorněno, jak by měl zcela ideálně psychicky zdravý člověk fungovat ve světě (v realitě). Jednoduše existuje určité naše Já (přesnějším výrazem Self), které je celistvé, nerozervané a vnitřně konzistentní. Člověk s takto nastaveným systémem Self se nachází ve světě, který stoprocentně vnímá, jež může přímo ovlivňovat a je si vědom své vztažnosti k němu a existence lidí v něm. Zároveň se také vztahuje k druhým lidem, interaguje s nimi a reálně s nimi komunikuje (podněty, které od nich získává, ho ovlivňují).

Když si jde takový člověk třeba koupit rohlíky, mluví s prodavačkou u pokladny stejným způsobem, jako s kýmkoliv ze své rodiny či nejbližšího okolí. Je oproštěn od sociálních rolí, protože je ke svému životu nepotřebuje, veškerá interakce s okolím je vždy naprosto smysluplná (není prázdná) a podněty, které k němu přicházejí nejsou zkreslené (jinými slovy, existuje tu cosi jako stoprocentní prožitek a „bezodpadová“ komunikace).

Pokud se už teď cukáte a říkáte si, že takhle to u vás asi tak úplně není, nepanikařte. Schéma znázorňuje ideální stav, kterého nelze dosáhnout, ale je nutné si ho tu ukázat, aby bylo možné vymezit nějaké hranice.

Obrázek 2 naopak ukazuje člověka, jehož pravé Self je v izolaci. Jeho Self je rozštěpeno. Nepůsobí na něho okolní svět a především ostatní lidé, protože má kolem sebe vystavěnou obrannou zeď (proč a před čím se chrání, to si vysvětlíme vzápětí). Ke komunikaci s okolním světem místo toho využívá takzvaně falešné Self, které si za tímto účelem sám vytvořil. Jedná se o umělý systém chování a reakcí na podněty zvnějšku. Falešné Self interaguje se světem a přijímá podněty, ale obojí logicky vyznívá na prázdno, protože Self, které by z toho mělo mít nějaký užitek je „schované“ a nic z okolního světa k němu nemá šanci doopravdy proniknout. Zprostředkované spojení mezi vnitřním a falešným Self znemožňuje skutečný prožitek podnětů z okolí a zároveň blokuje schopnost ven něco opravdového vyslat.

Druhý stav je opět hraniční případ, kterého už však bohužel dosáhnout lze. Lidé, kteří se „úspěšně“ dostali až sem jsou označování jako schizofrenici (ano, právě v tom v klinickém významu toho slova). Přesto se v situaci popsané na obrázku 2 už není zase tak těžké najít.

Dobývání hradu z písku

Tak, a teď o čem to tady vlastně kecám: Ať se vám to líbí nebo ne, existuje něco, čemu se říká základní ontologická jistota. Protože je blízká tomu, co můžete vidět na obrázku 1 (a tím pádem jí nelze dosáhnout), bude nás zajímat spíše základní ontologická nejistota. Ta by se dala nejsnadněji popsat jako ono profláknuté nízké sebevědomí. V širším pojetí je to pocit neskutečnosti a nereálnosti sebe sama. Absence jakéhosi „pevného jádra“, něčeho, co jsem doopravdy a nezpochybnitelně Já.

Může to znít poněkud přitažené za vlasy, ale jedná se kupodivu o celkem běžný lidský pocit. Každého z nás to občas přepadne, připadá nám, že nic nemá smysl a všechno, co děláme je prázdné. U relativně normálního jedince podobné rozpoložení zpravidla netrvá příliš dlouho a rozhodně není permanentní.

My lidé se potřebujeme vztahovat k druhým lidem. Tzn. máme potřebu komunikace s druhými a stejně tak oni mají potřebu komunikovat s námi (na obrázcích znázorněno šipkami). To s sebou nese nutnost se druhému otevřít a, metaforicky řečeno, nechat nahlédnout do svého nitra. Jenomže když máme pocit, že tam „nic není“ nebo si sami nejsme jisti jeho obsahem? Potom pociťujeme riziko toho, že nás takový pohled druhého člověka do nás samých ohrozí. Že ten vratký domeček z karet, na jehož základech stojí pocit naší existence a toho, že žijeme teď a tady, bude odfouknut cizím poznáním.

Člověk, který je ve stavu základní ontologické nejistoty se, dle odborné terminologie, bojí takzvaného „pohlcení“. Hrozí se toho, že pokud se bude vztahovat k druhým lidem a oni k němu, tak to ohrozí jeho samotnou existenci. Neboli, jednoduše řečeno, má strach se projevit, protože by tím odhalil svoje srdce, do kterého by mu mohl někdo střelit šíp. V nejzákladnějším významu se jedná o strach ze smrti.
(v Laingovi jsou popsány případy schizofreniků, kteří se děsili už jen toho, když se na ně někdo podíval – byli přesvědčeni, že je lze doslova zabít pohledem)

Mezi lidmi žít musíme, i když bychom náhodou nechtěli a komunikaci s nimi se také vyhnout nelze. Kromě toho máme přání, touhy a sny, které lze často realizovat jen skrze mezilidskou interakci. Tak co se s takovým strachem z pohlcení dá dělat, kromě toho, že zalezete do temné komůrky a do konce života nevylezete ven? No začnete s lidmi komunikovat „jen jako“. Začnete hrát hry a do temné komůrky si zalezete „tam uvnitř“. Kolem svého hradu z písku začnete budovat neprostupnou zeď, která vás má ochránit před domnělými dobyvateli z vnějšího světa.

Pustíte se do vytváření systému falešného Self.

Vyhladovění obránců

Celý vtip je v tom, že falešné Self nelze zabít, protože to je samo o sobě mrtvé, neživotné. Falešné self ani nelze nijak ohrozit, necítí strach ani obavy. Ke světu a lidem se vztahuje takovým způsobem, aby bylo, v ideálním případě, co nejméně zasaženo pravé původní Self. To působí jen jako jakýsi nezúčastněný pozorovatel, který vše hodnotí a analyzuje; pokud možno z odstupu. Cokoliv se člověku doopravdy stane, může svést na systém falešného Self a říct, že se to vlastně nepřihodilo přímo jemu. Výsledkem je vzrůstající pocit nereálnosti a odtržení od reality. Vztahy s druhými lidmi se stávají sterilní, není v nich život, dynamika, fungují účelově a mechanicky.

Celé je to vlastně důmyslný obranný systém, který má zakrýt jediné – základní ontologickou nejistotu.

Jako pokaždé, když se my lidé snažíme něco obejít, i tady po cestě číhají pasti. Konkrétně jedna doopravdy veliká. A není ani tak na cestě jako na jejím konci. Protože se pravé Self tímto ocitá v izolaci a z vnějšího světa k němu proniká stále méně reálných podnětů, které by ho mohly ovlivnit (jelikož tomu se záměrně brání a děsí se toho), není vnitřní Self z čeho „živit“ a ono postupně chřadne a umírá. Přesněji uzavírá se do svého fantazijního světa, který se čím dál víc dostává do kontrastu s realitou a cítí se jí ohrožováno. Stane se tak přesně to, čeho se Self původně chtělo vyvarovat. Zmrtvění, zabití. Což je samo o sobě opět jen obrana  - pokud už jste mrtví, nelze vás zabít; pokud se takto zabijete, nehrozí, že by vás mohl zabít někdo jiný (nikdo už vás nemůže pohltit poznáním).

Snaha o vytvoření mostu mezi vlastním Já a realitou vede k odosobnění, které zase onen proces stavby obran před světem urychluje. Člověk má strach, že jakákoliv přímá interakce mezi realitou a jeho pravým Self by měla katastrofální důsledky, proto své pravé Self uzavírá do čím dál větší izolace, čímž ho ovšem zabíjí – což je z pohledu schizoida (člověk na pomezí mezi ideálním stavem a schizofrenií – tedy někde mezi obrázky 1 a 2) pořád lepší řešení, než kdyby byl zabit někým jiným.

Odosobnění rovná se částečně i odtělesnění. Realita působí jen na tělo a Self je tím pádem „volné“ a neohrozitelné. Případně si lze skrze tělo vytvořit zvláštní linii obrany, která (stejně jako systém falešného Self) pomáhá zakrýt původní problém.

Vytváření falešných problémů je vůbec kapitola sama pro sebe. Protože inteligentnější jedinci by mohli sami sebe prokouknout a příliš snadno zjistit, že na sebe něco hrají (a takové odhalení by bylo příliš velkým soustem), podvědomě si vytvářejí zástupné problémy, které však nejsou problémy pravého Self, nýbrž toho falešného; ačkoliv při pohledu zvnějšku to může být obtížné rozeznat. Nejtypičtějším příkladem je takzvaná analogie tlusté holky (sexisté si dosadí kluka), kdy holka ztloustne proto, aby se mohla vymluvit na svoji tloušťku, která jí jako „příjemný“ vedlejší efekt dala možnost být více ve skutečné izolaci vůči okolí (nemůžu na koupálko, jsem moc tlustá). Tloušťka je zde pouze zástupným problémem, který se nedá vyřešit snahou zhubnout, ale je nutné se zaměřit na původní příčinu, kterou je snaha o odosobnění. Kreativita při vytváření zástupných problémů, které pak člověk vnímá jako reálné a klíčové, přestože na nich ve skutečnosti vůbec nezáleží, je u lidí vskutku děsivá; mohl bych vyprávět.

Vztah k realitě

Celé je to samozřejmě proces. Jak už jsem zmínil, ty dva obrázky a předchozí popisy jsou hraniční stavy. Většina z nás se nachází kdesi uprostřed – ano, společně s tím, co bylo řečeno tři odstavce zpátky, z toho vyplývá, že jsme všichni takzvaně schizoidní (což je mimochodem fakt moc krásný termín).

Hlavní potíž vidím v tom, že máme tendenci směřovat ke stavu na obrázku 2, a ještě to bereme jako něco pozitivního, za čím má smysl jít a za co stojí bojovat. Odosobnění pro nás přitom není přínosem. Na první pohled se to může zdát jako dobrý nápad, ale je to past. To je totiž ta špinavá hra, o které mluvím a kterou pořád kritizuji a o níž říkám, že je to cesta do pekel. To je ta hra, které když uvěříme, že je pro nás dobrá, nás nakonec stáhne na dno. To je ten důvod, proč jsem v minulém článku kritizoval pick-up; protože jako prostředek používá právě to odosobnění. Dnešní schizoid se totiž cítí ohrožen poznáním, že jeho vnitřní existence nemá pevné základy. A má pocit, že to, že se bude před oním ohrožením bránit vybudováním obranného systému, mu přinese užitek. Ve skutečnosti, jak jsme si ukázali, ho to zahubí. Počáteční výhody jsou postupně převáženy vnitřním zmrtvěním.

Není to tak úplně otázkou racionální volby. Je to zoufalý únik, když se nenaskýtá žádná jiná zřejmá alternativa. Jenomže pak přichází na řadu oblíbená racionalizace a obhajování takového postupu. Místo, aby si člověk přiznal, že tohle je špatně a rovná se to kopání vlastního hrobu dvacetitunovou lopatou, raději si bude namlouvat, že je všechno v pořádku.

Ano, všichni to do jisté míry děláme. Když se bavíme s cizími lidmi, které známe jen zběžně, když se bavíme s průvodčím ve vlaku nebo s paní u přepážky. To víme, že nejsme my, ale je potřeba si to přiznat a vědět, že vedle toho v nás existuje něco reálného, co se protlačí na čelní pozici hned, jak vyjdeme ze dveří hlavního nádraží nebo pošty.

Pokud ovšem začneme snahu o odosobnění uplatňovat globálně a vnímat ji pozitivně, kupujeme si tím jízdenku do nejbližšího sanatoria. Esenciální je vztažnost ke světu, čímž se dá odpovědět na otázku, co je to vlastně to sebevědomí. Stručně: Čím vyšší je míra vztažnost člověka k realitě, tím vyšší je jeho sebevědomí. Uvědomujete si samy sebe ve vztahu k realitě a přímo ji zakoušíte. Naproti tomu takzvaně papírové sebevědomí vychází ze systému falešného Self a z toho, jak věrohodně falešné Self působí na druhé.

Důležitější, než nehrát, je tu hru přiznat, nesnažit se o ni a pokoušet se směřovat k tomu ji opustit (přestože to úplně nejde). Je nutné hrát s tím, co mám v ruce a přiznat to. I ve chvíli, kdy se tam krčí jen osmička a kluk, případně se mi zdá, že v ruce nemám nic. A neházet karty na stůl.

O všem, co vám na profesionálním balení přišlo podezřelé, ale báli jste se na to ukázat prstem. O největších mýtech a nepravdách a o tom, proč to celé nakonec opravdu nefunguje.

Pokud jste muž ve věku 15 a 55 let, neměli jste ještě žádný (tím spíše ne vážný) vztah, ženy považujete za nadpozemské bytosti hodné uctívání (případně je nadevšechno nenávidíte) a sex jste viděli zatím jen na internetu nebo na pražském hlavním nádraží, pak jste možná narazili na termín „pick-up“. A od té doby máte v podbřišku neurčitý pocit... hm, řekněme „povznesení“. Připadá vám, že jste konečně našli onen svatý grál šťastného života, díky kterému už teď budete navždy neomylně kráčet po jediné správné cestě, vedoucí vás neomylně k úspěchu v mezilidských vztazích se ženami a pětihodinovému sexu s nejkrásnější blondýnkou v širokém okolí.

Ale dost bylo sarkasmu, pojďme kritizovat konstruktivně, soudruzi pick-upeři.

Kouzelné vodičky na vlasy

Co je to vlastně ten „pick-up“? Podívejme se rovnou na oficiální českou pobočku pick-uperské komunity na webu pickup.cz:

Termín pickup pochází z anglického "zvednout" nebo také "sbalit, svést". V nejužším slova smyslu, jak ostatně název napovídá, se jedná o popsání způsobu jak svést ženu. A to v nejrůznějších situacích (na ulici, v klubu, když je sama nebo se skupinou přátel...). Poskytne vám tedy návod a jiný pohled na věci, o kterých jste si doposud mysleli, že jsou dílem náhody, jako na ty, které se dají vědomě naučit.

Takže stručně řečeno návod(y) jak dostat holku do postele. Původně pick-up přesně k tomuto účelu sloužil, ale časem se na relativně prosté postupy, které měli končit sexem v hodinovém hotelu, nabalila spousta dalších, s tím souvisejících věcí. Už tu nejde jen o to jak okouzlit dvě podnapilé slečny ve dvě ráno v zakouřeném baru, ale kam s nimi potom chodit na rande, když máte chuť si ten ospalý sex zopakovat, co jim říkat, jak to říkat, kdy to říkat, jakým způsobem se dívat do očí, jestli se tam vůbec dívat a kdy přesně je vhodné si mezi konverzací odskočit na záchod provést depilaci chloupků v nose.

A protože od podobných ryze praktických technik a dovedností je k tomu skutečně důležitému už jen krůček, pick-up se zabývá i tím, jak ulovit dívku svých snů, mít s ní stoprocentně fungující a harmonický vztah, a být s ní šťastný až do smrti.

Co je na tom špatně? Právě, že všechno. Sice se to moc hezky čte, zvláště když to někdo umí podat, ale celé je to trochu jako MF Dnes. Informace se tváří všechny velmi důvěryhodně, jako logická konstrukce často docela pěkně drží pohromadě a vše dává téměř dokonalý smysl, ale polovinu z toho si prostě někdo vycucal z prstu. A vy nemáte v ruce nástroj, kterým byste zjistili, která polovina je závadná a která ne.

Pick-up je jednoduše řečeno nevědecký a neověřitelný.

Stálí návštěvníci fóra socialdynamcs si už jistě ťukají na čelo a hlavou se jim honí desítky FC, ke kterým by se bez dokonalého zvládnutí a použití některé z pick-uperských technik určitě nedostali. My ostatní si projdeme modelový příklad:

Řekněme, že jste si přečetli dva Qarkovi články, Balící metody a Jak pozvat holku na rande. Pro inspiraci tam najdete příklady konkrétních oslovení plus pár obecných „užitečných rad“, takže dobře naladěni a s představou konkrétního krutě originálního approache na rtech vyrazíte do ulic. Ještě si na konci druhého článku všimnete důležité poznámky, která říká, že všechno máte opravdu jen a pouze ve svých rukou (Smůla neexistuje), což vám patřičně dodá zdání sebejistoty (ehm).

Za slunečného dne pomalu procházíte městem, když si konečně všimnete atraktivní dlouhonohé brunetky postávající na rohu ulice. Přijdete k ní, vtipně a s úsměvem ji oslovíte za použití některé konkrétní baličské techniky, dáte se s ní do řeči, vybalíte na ní pár dalších naučených vtipných hlášek a ona se jen celou dobu směje a rozhovor si viditelně užívá. Takže ani nejste příliš překvapení, když se jí na konci zeptáte na telefonní číslo a ona vám ho, rudá ve tváři, napíše na útržek novin. Hurá, Qark na Hrad, funguje to!

V čem je problém? Ani ne tak v tom, že ty informace, které jste si přečetli, vlastně nedávají žádnou konkrétní radu a nic přímo použitelného (jsou to všechno jen vágně podaná schémata), ale už v samotné podstatě oněch rad. A v její korelaci se skutečností:

Představte si, že předchozí modelový případ bude probíhat úplně stejně, oslovíte holku, ona se bude smát vašim fórům, a na konci si řeknete o číslo. Jen s tím rozdílem, že ona vám ho nedá. Jaká bude vaše reakce? Nejspíš „Sakra, něco jsem udělal špatně!“.

A v tom to celé vězí. Nikdo neví, jestli chyba byla ve vás nebo v technice, kterou jste použili (ačkoliv v případě neúspěchu je to podle pick-upu zcela samozřejmě vždy jen váš problém a nikoliv problém toho, že onen postup zkrátka nefunguje - naopak v případě úspěchu je to zásluha pick-upu). Anebo, což je nejtragičtější, v nějakém třetím faktoru, na který nemáte vůbec žádný vliv a o jehož existenci nemáte ponětí. Ono totiž je nejdůležitější si uvědomit, že „Potom není proto“. Tedy to, že po použití konkrétního postupu jste dostali telefonní číslo neznamená, že jste to číslo dostalo proto, že jste onen postup použili.

Ještě více po lopatě:

Dlouhonohá slečna včera dostala kopačky a má depku. Potřebuje si co nejrychleji dokázat, že za něco stojí a tak když jí na ulici osloví kluk, který se sice chová trochu divně a má trapné poznámky, prostě se tváří mile a to číslo mu dá.

Anebo naopak:

Slečna je čerstvě zamilovaná do úžasného chlapa, na kterého „čekala“ poslední tři roky, a tak když ji na ulici osloví skvěle vypadající kluk, který je sympatický, vtipný a milý, tak mu to číslo nedá, protože ví, že její hlava by ji ihned naordinovala výčitky a ona teď zkrátka nemá důvod hledat jinde.

Jásáte nad tím, jak se vám podařilo proniknout do tajů řemeslného baličství, a přitom byl váš úspěch zapříčiněn nikoliv tím, jak jste se slečnou dokázali komunikovat, ale proto, že náhodou používáte stejnou vodu po holení jako její bývalý, kterého ještě stále miluje. Myslíte si, že vás holka odmítla kvůli nezvládnutému oslovení a přitom vás ve skutečnosti odepsala kvůli neopatrné poznámce o situaci ve vaší rodině.

Očividný je tento problém v pseudomedicíně. Pokud si na bolení břicha uvaříte čaj z nějaké bylinky se „zaručenou účinností“, může se stát, že už pár hodin po vypití „léčivého čajíčku“ bolest pomine. Jenomže ona třeba pominula proto, že se váš organismus vypořádal s bakteriemi uvnitř žaludku tím, že do něho vypustil nějakou vlastní chemikálii. Jinými slovy s čajíčkem to nemělo vůbec co dělat. Nebo dojde jen k obyčejnému selhání logiky, nejdřív vás začne bolet hlava a pak dostanete průjem, takže si řeknete, že průjem byl způsoben bolestí hlavy – přitom za obojí mohla virová infekce.

Prostě se nelze po případném úspěchu/neúspěchu (přijetí/odmítnutí) zeptat slečny, proč se zachovala tak, jak se zachovala. Už jen proto, že ona to často ani sama neví a i kdyby to věděla, pravděpodobně bude lhát, aby se ukázala v lepším světle.

Jste na tom pak podobně, jako když se na správný postup zeptáte kartářky. To, co se pak doopravdy stane, může být s její předpovědí ve shodě, ale nic to neříká o tom, zda to mělo na realitu jakýkoliv hmatatelný vliv.

Je problémem pick-upu pseudovědeckost?

Výše řečeným se s velmi širokým záběrem zabývá kupříkladu SomeoneCZ (kritizuje i obecně pseudovědy a lidskou stupiditu, nejen pick-up), který si uvědomil právě onu pseudovědeckost pick-uperských pouček a návodů a to, že ony lži a výmysly mohou v důsledku napáchat více škody, než užitku. V tom má pravdu.

SomeoneCZ se to však rozhodl vyřešit tím, že ony neověřitelné teorie opustil a zabředl do teorie jiné, o které tvrdí, že je výhradně vědecká. Osobně si myslím, že šel prostě jen „z bláta do louže“ (chcete-li: „z deště pod okap“). Teorie Zájmu mi nepřijde o nic víc vědecká, než pick-up samotný a dodnes jsem nepochopil, co je na tom tak strašně „odlišného“ (kromě té seriózně se tvářící matematiky).

Pick-up, TZ, a veškeré příbuzné rádoby vědy zabývající se tím, jak úspěšně fungovat ve vztahu k druhému pohlaví a vytvářet u vašeho „potencionálního sexuálního objektu“ kladný zájem o vás, mají jednu zásadní vadu. Něco, co málokdo vnímá jako problém a věc, kterou by bylo třeba nějak řešit. Vlastně je to vnímáno přesně naopak, jako něco ryze pozitivního, jako onen klíčový aspekt, který dělí dobrého pick-upera od člověka, který se ještě nevyhrabal z wbAFC.

Mluvím, asi vcelku očekávaně, o tom, že je to celé jen hra. Nejste si jistí sami sebou, nevíte, jestli by vás druhý člověk (holka) chtěl přijmout takové, jací doopravdy jste, takže se ze sebe snažíte udělat něco lepšího. Protože takhle řečeno to zní ošklivě, dala se tomu nálepka „sociální dovednosti“ a „umění balit“ (dělat ze sebe něco, co nejsem) bylo povýšeno na úroveň sportu a tím pádem se stalo obtížně napadnutelné (vždyť co je špatného na tom umět hrát fotbal, no ne?).

Láska jako sebepotvrzení

Proč je ta hra problém? Protože pick-uperům nejde primárně o to si zasouložit. Nedělejte si žádné iluze. Každý pick-uper touží po LTR, ať si sebevíc namlouvá, že to tak není. I když je schopný sbalit během jednoho týdne čtyři holky a s každou z nich projít čtvrtinu Kámasutry, nechce tohle dělat po zbytek života. Hledá dlouhodobý vztah, jako my všichni ostatní.

A proč toužíme po partnerském vztahu? Abychom mohli milovat a být milováni. Jsem hluboce přesvědčen, že hlavní funkcí lidské lásky je potřeba sebepotvrzení vlastní identity. Protože když vás má někdo doopravdy rád, miluje na vás i všechny vaše vady a nedostatky, je ochoten překousnout vaši nedokonalost, strachy a obavy z odsouzení, a bere vás takové, jací jste.

Láska nám umožňuje být jednotní, cítit se reálnou osobou, být napevno zakotveni ve světě a v realitě. Pomocí lásky dáváte poznat druhému vaši osobnost a vás jako člověka.

Potřeba autenticity

Už chápete, v čem je ta hlavní potíž? Pick-up se, jak už jsem zmiňoval na začátku, zabývá mimo jiné i tím, jak získat a následně udržet dlouhodobý vztah. Jenže jak jinak, než opět pomocí technik, postupů a dovedností, které (bez ohledu na to, jestli fungují nebo ne) si musíte osvojit a používat je místo toho, co byste dělali normálně – hraní s tím, co máte v ruce. Pick-up po vás chce, abyste vaší potencionální partnerce předvedli, kdo nejste a ona se do vás na základě toho zamilovala. Jinými slovy, celé to končí tím, že vám dá falešené sebepotvrzení. Což je přesně to, co nechcete.

V podstatě všichni, kdo začínají s pick-upem jsou právě lidé, kteří si nejsou jisti sami sebou, kteří se bojí jít do vztahů, protože se obávají, že nemají, co předvést, že to, jací jsou, není pro toho druhého dost dobré. Ale místo, aby se s tím snažili vyrovnat, pokouší se to obejít. Věřte mi, že konkrétně v tomto opravdu vím, o čem mluvím.

Koneckonců, jeden z nejznámějších světových baličů s přezdívkou Style, dochází na konci své knihy The Game (Hra) k tomu, že právě hru jako takovou je potřeba odmítnout. Ačkoliv jeho zdůvodnění, proč to udělat, je částečně špatné a je na něm jasně vidět, že potřebuje „prodat pick-up“, to hlavní v něm obsaženo je. Style říká, že důležitější je upřímnost a to, kam vás ona zavede. Jinak se z toho hraní totiž můžete taky docela lehce „zbláznit“ (o tom v příštím článku na tomto blogu).

Vím, co se dá na tohle celé namítnout: Že holky přece taky hrají. Že hra je normální a lidská a slečnu bez toho nesbalíte. V tom máte v zásadě pravdu. V pick-upu je přirozeně i přes jeho nevědeckost obsažena spousta pravdy (jen je problém ji z toho odfiltrovat a dešifrovat) a celý ten koncept je do jisté míry pouze odrazem toho, jak zhovadile současné vztahy často v reálu fungují.

Vezměte si třeba ony, i mezi „laickou veřejností“ známé, shit testy. Tedy způsob, jakým holky testují, zda není dotyčný chlapec vůl. Zrovna minulý týden jsem seděl v kavárně s jednou holčinou, která barvitě popisovala, jak chlapa okamžitě zavrhne jen kvůli tomu, že na povel „Vezmi mi kabelku,“ dotyčný bez mrknutí oka udělá, o co byl „požádán“.

Tyhle věci pick-up popisuje velice pěkně, ale jeho řešením je kupříkladu u těch shittestů protiútok, případně naučení se správné reakce (vtipná poznámka o tom, kolik si mám za podržení kabelky účtovat). Já naopak tvrdím, že řešením je nesnažit se sbalit holku, která má potřebu si vás testovat. Omluvou pro pick-up nemůže být to, že se jen snaží přizpůsobit tomu, že „lidi jsou svině“ a učí „být větší svině“, případně „nenaletět sviním“. Tahle cesta nikam nevede. Tedy vede, ale buď ke schizofrenii, na linku pro sebevrahy, nebo na urologické oddělení (kvůli akutnímu přetížení erekčních svalů).

Pick-up částečně funguje pro sex na jednu noc, ale i tam je to pak spíše dílo náhody (faktorů, na které nemáte vědomý vliv a o jejichž existenci nevíte), než brilantně zvládnutého postupu. Přesto ti, kdož praktikují pick-up, touží po dlouhodobém vztahu (a těmi sexuálními úlety si zkrátka dokazují, že nestojí úplně za starou bačkoru), pro který však nelze hledat žádné poučky a doporučení, protože to pak jde člověk proti samotnému smyslu onoho vztahu. Jde sám proti sobě, proti potřebě sebepotvrzení vlastní reálné sebeidentity, kterou tím zakrývá vrstvami naučených postupů, pouček, pravidel a zákonitostí, na které ani nemá žádný důkaz.

Není důležité, zda pick-up reálně funguje nebo ne, jestli je založen na skutečnosti nebo si to vymysleli pick-uperští guru, protože se jim to tam hodilo a dává to tak lepší smysl. Hlavní problém je jinde. V tom, že když se budete učit jak balit ženský, jdete sami proti sobě, proti podstatě toho, proč to vlastně celé děláte. Znemožňujete tím druhému, aby vás poznal a sami sebe uvrhujete do ještě větší pasti. Do pasti ontologické nejistoty a popření sebe sama.

O metaforách, sociálních tancích, Star Wars, sebenenávisti, oidipovském komplexu a schizofrenii. O tom, co jsem zatím zvládl a co mě ještě čeká. A o tom, proč po dalších dvou měsících psací pauzy nakonec nepíšu o světě, ale o sobě. A tím pádem i o vás.

Výtah z vlastních i cizích komentářů k různým tématům – sesumírováno a upraveno to vydá tak akorát na samostatný článek. Enjoy!

(Ne)mám se rád

"Svět jsem já! Kašlu na všechno a na všechny, budu si žít podle sebe!“ Ano, funguje to asi jako Novoroční předsevzetí typu „Od prvního budu jíst zdravě, přestanu pít alkohol, kafe, a třikrát týdně budu chodit do posilovny.“

Když si na sebe vezmete fajn kus oblečení, díky kterému se na vás rázem o 40% víc žen dívá o 60% zaujatěji, děláte to „pro sebe“ nebo „kvůli těm ženám“? Nebo je to až příliš hloupá otázka?

Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi představa, že jsem „hezčí“ kvůli tomu, že si na sebe vezmu dlouhej černej kabát (kterej mi mimochodem fakt sekne). Ale v praxi to tak funguje. Nelíbí se mi představa, že když budu umět (L)lhát, budu mezi lidmi úspěšnější. A nejlépe pokud se mi ještě k tomu bude dařit lhát sám sobě. Jenže to tak je.

Nemám to rád. Nelíbí se mi to. Nesnáším to. Proč? Dva důvody. Nejsem v tom tak dobrej, jak toužím být (asi jako když se klučina naštve na kolo, protože mu na něm nejde tak dobře jezdit). A nedokážu to nedělat a přestat toužit právě po tom být v tom dobrej.

Nenávidím lidi a jejich hry, které sám hraju. Nemůžu se zbavit touhy hrát je a být v nich lepší. A nenávidím, že mě to staví na roveň všem ostatním lidem. Nenávidím ostatní a jsem jako ostatní. Tím pádem nenávidím i sebe.

Zabij tátu, znásilni mámu a konečně z tebe bude chlap

Oidipus byl proklet tím, že mu bylo předpovězeno, že zavraždí svého otce a vyspí se s vlastní matkou, což se mu ve známém řeckém mýtu nakonec „podařilo“. Jako mají holky pohádku o Červené Karkulce, my chlapi máme Oidipa. Stejně jako Karkulka není vyprávění o hloupé holce, která naletěla lidožravé šelmě, ale příběhem o přerodu dívky v ženu, je antická báje o Oidipovy metaforou k tomu, o co se musí úspěšně pokusit každý chlap. O vymanění se z kontroly svých rodičů.

Ze striktně freudovského pohledu prožívá mladý muž strach z možné ztráty penisu, který vnímá jako hlavní nástroj moci. Je ohrožován ze strany otce (vraždou nebo právě uříznutím penisu), protože v něm vidí konkurenci vzhledem ke své matce (dítě vidí konkurenci v otci a vice versa). Soupeří se o teritoriální nadvládu (potenciálně nejen nad teritoriem, ale i nad matkou).

Proto často synové v pubertě nemají se svými otci zrovna nejlepší vztah. Pokud chcete nad svým otcem vyhrát, značí to, že jste stále v jeho a matčině područí. Jste závislí na matce, proto chcete „porazit“ otce a svádíte s ním teritoriální války. Vymanit se z rodičovské kontroly lze přitom jedině tak, že se na oba „vykašlete“ a jdete si žít svůj život.

Aktuálně se ve vztahu k otci nacházím v mezistupni, kdy odmítám hrát jakékoliv hry na přetlačovanou, protože už o ně nestojím (nejsem psychicky závislí na rodičích), ale zároveň jsem ještě definitivně nevypadl z domu – což vede k tomu, že chci „klid“ (stav, kdy se nepřetlačujeme), ale protože se fakticky stále nacházím ve „válečné zóně“, boje pokračují (v nejlepším případě je klid zbraní – což rozhodně neznamená příměří).

Ať vás provází (S)síla

Je to trochu schizofrenní, ale schizofrenie je konec konců jen „reakcí na prostředí“ (ehm). Dospěl jsem k tomu, že si myslím, že v zásadě se všichni chceme odpoutat, shodit ze sebe co nejvíc masek a hrát co nejčistší hru. Není to tak, že základní snahou je chtít umět hrát špinavěji, než ostatní. Protože podvědomě cítíme, že hrát čistě se dlouhodobě vyplatí. V tomto tedy zásadní posun.

Bohužel je mnohem těžší hrát čistě, protože prostředí kolem (a lidé v něm) vždycky směřuje k tomu být „špinavější“. Protože když se naučíte hrát špinavě, získáte prospěch krátkodobý, který se víc počítá, protože je hned vidět (zvláště když „krátkodobý“ znamená v řádu několika roků...). Ale dříve nebo později se vám to vrátí a dostanete přes hubu – jenže kdo by to teď řešil, že ano...

Je to jako v Hvězdných Válkách. Světlá a temná strana Síly. Temná strana Síly je svůdnější, rychlejší a snazší. A odměna je okamžitá. Ovšem platí se za ni ztrátou sebe sama. Cesta světlé strany je mnohem těžší, ale vede k vnitřnímu klidu a míru. Ve vyšším významu celá sága Star Wars není o ničem jiném, než o snaze „hrát čistě“. Aby se to vůbec mohlo pustit na plátna kin, musí tam samozřejmě být máchání světelným mečem a atraktivní efekty (do něčeho ta poselství zabalit prostě musíte), ale nejzajímavější je to, pokud se na celý příběh díváte jako na metaforu (kterých třeba ty Hvězdné Války jsou plné – už jen konflikt Luka a jeho otce je vlastně jednou z mnoha variací na Oidipovský mýtus).

Síla má sice dvě strany (temnou a světlou), ale pořád je to v zásadě jedna věc. Jako v sobě každý Jedi měl kus temné strany Síly, tak i každý Sith v sobě nesl kousek „dobra“ (tak mě napadá, jestli je tu analogie s křesťanstvím jen čistě náhodná?). Temnou stránku nelze odvrhnout, je potřeba ji akceptovat jako součást sebe a přesto si dobrovolně vybrat stránku světlou a snažit se o ni. Pokud bojujete s temnou stránkou, znamená to, že má ještě stále nad vámi určitou moc a nejste s ní vyrovnaní – obloukem se dostáváme ke konfliktu otec/syn, kde platí to samé.

Není nic špatného na tom hrát špinavě. Špatné je snažit se primárně o špinavou hru a nesměřovat ke hře čisté.

Hraní sociálních a vztahových her a snaha nehrát je jsou dvěma stranami téže mince. Ilustruje to už jen to, že když se snažíte nehrát hry, skončíte většinou tak, že hrajete největší hru ze všech – hrajete si na to, že nehrajete. A od lidí to samozřejmě dostanete patřičně sežrat, čemuž se zřejmě zezačátku budete strašně divit.

Schizoid v rozkvětu

Aby nebylo schizofrenie málo, tak zamýšlený způsob, jakým se pohnout ze situace, ve které se aktuálně já osobně nacházím, je schizofrenní až na půdu padesátimetrového mrakodrapu:

Nejsem schopný úspěšně hrát vztahové hry (zčásti kvůli neschopnosti, zčásti kvůli tomu, že vidím, jak moc jsou „temné“). Snažím se tedy o to nehrát je, ale to je ještě mnohem těžší, než zvládnout jejich hraní (zvládnout světlou stranu Síly je obtížnější, než stranu Temnou). To vede k sebenenávisti a sebeobviňování a následné tendenci k sebedestrukci. Všechno dohromady k obrovskému úbytku energie a celkovému vyčerpání. Schizofrenní na tom je, že to chápu, ale nejsem schopný proti tomu nic dělat, protože na to nemám sílu. Sílu si ovšem beru sám tím, že se obviňuju a ničím sám sebe za to, že nemám na to hnout se z místa (alespoň ne požadovaným směrem).

V tom je mimochodem jeden z mých největších problémů. Tímhle bojem si musí projít úplně každý člověk bez výjimky, ale většinou to lidé zažívají jen tak „mimochodem“ a víc podvědomě (proto i projevy sebenenávisty jsou více „schované“). Tím, že to dokážu relativně přesně pojmenovat a popsat to, si házím klacky pod vlastní nohy a vědomí toho, jak to celé funguje, mě ochromuje.

Proto čekám, až přijde kolaps, který mě buď „zabije“ nebo očistí natolik, že budu schopný se z toho zakletého kruhu vymotat.

Čekat se založenýma rukama v klíně na vlastní pád je typický projev narušené psychiky současného západního člověka. Duch jedince odráží společenskou morálku, ale platí to i naopak, takže se stejně není na co vymlouvat. To jen tak na okraj.

Karkulky a košíčky plné shnilých jablek

Je zajímavé, že ta úplně první holka, do které jsem se na vážno zbláznil byla suverénně nejčistší duše. Laskavá, milá, na nic si nehrála. Přestože jsem tenkrát ještě nevěděl nic o vztazích, ženách a mezilidské komunikaci, vybral jsem si holku, u které bych žádné podobné znalosti býval nepotřeboval. Posral jsem to samozřejmě tím, že jsem se usilovně snažil na něco si hrát.

Od té doby to šlo z kopce a každá další, kterou jsem byl přitahován, byla jen ještě víc narušenější, než ta předchozí. Tendence byla zcela úměrná tomu, jak rostly mé znalosti toho „jak na ženský“. Není to zase tak dávno, co bych s nadšením radil kamarádovi, jaké triky a techniky manipulace použít, aby dostal dívku svých snů. Ale už jsem to všechno zahodil a jediný „trik“, který používám je snaha být sám sebou.

Jenomže se mi tím daří vzbuzovat spíše hrůzu, než kladný zájem. Paradoxně umím stále mnohem lépe hrát špinavou hru, než tu čistou, takže mě přebíjejí laciné triky hochů, kteří věří, že jim černá magie pomůže ke štěstí. A holky to s nimi samozřejmě s radostí hrajou.

Poněvadž jestli někdo hraje obzvlášť přesvědčeně, tak jsou to ženský. Připadá mi, že najít nějakou relativně čistou a nezkaženou ženskou duši, která se hlavně snaží hrát čistě, je něco téměř nemožného. U většiny holek dostoupila vztahová schizofrenie, způsobená nezvládnutou emancipací, takové úrovně, že jakýkoliv pokus o to „hrát s nimi fér hru“ způsobí spuštění obranné reakce, jejíž výsledkem je okamžitá distance od původce potencionální hrozby (od někoho, kdo je tlačí do čisté hry).

Ale dost vymlouvání.

Korupce myšlení

Všechny snahy, předsevzetí a vědomosti jdou stranou, když se zvednete a jdete mezi lidi. Protože tehdy na vás začne působit prostředí. Respektive právě ti lidé v něm. A protože cítíte to nebezpečí a vnímáte hrozbu, která od lidí přichází v podobě toho, že se z vás snaží udělat něco jako jsou oni sami, snažíte se nějak bránit. Což samozřejmě nejde, protože existují v zásadě jen dvě řešení a obě jsou špatná.

Řešení číslo jedna: Budete si od lidí držet odstup. Budete se snažit oprostit od negativních i pozitivních pocitů a vnímat je jen jako jakési objekty, s nimiž interagujete. To povede k otupělosti vašeho vnímání a postupné neschopnosti s lidmi vůbec nějak opravdově komunikovat. Začnete být jakoby izolovaní, ale ne doopravdy (protože byste museli reálně zalézt do díry a přestat se s lidmi stýkat, aby to „fungovalo“). Ve skutečnosti tak jen spadnete do ještě větší schizofrenie – od které už není daleko k tomu, aby se ve vašem případě stala skutečným klinickým označením vašeho stavu. Takže tudy cesta nevede.

Řešení číslo dvě: Budete asociál. Nutnost smířit se s tím, že budete ve většině případů za „dementa“ a „blázna“ – v lepším případě za „divného“. Takhle vás onálepkuje prostředí. Protože se v něm pohybujete, neustále vás bude lákat zabřednout zpátky do toho, co nesnášíte a na něco si hrát (a prostředí se přizpůsobit). Což budete pravidelně dělat, protože se tomu prostě stoprocentně neubráníte a budete se toho muset znovu a znovu zbavovat. A bude vás to celé natolik vyčerpávat, že to prostě nebudete schopni dělat dostatečně dobře a tak, jak vy byste chtěli. Jít proti proudu je totiž sakra zápřah.

Osobně věřím, že na konci druhého „řešení“ je nevyhnutelný kolaps, který má za následek vypadnutí některých „bezpečnostních pojistech“ v oblasti komunikace a vztahu k lidem, což povede k něčemu jako „osvobození“. Jinými slovy, většina lidí a toho, co si myslí, vám začne být skutečně u zadku a začnete být najednou schopni fungovat do mnohem větší míry na základě svého vlastního úsudku, bez nutnosti nechat se svazovat prostředím.

(Řešení číslo tři, prostě na to srát jako všichni ostatní, hrát jejich hry a snažit se to nějak překlepat, jsem s dovolením vůbec nerozebíral.)

---

No, snad to celé neznělo příliš nesmyslně a paranoidně. Závěr tohle povídání žádný nemá, neboť ho to zatím nemá ani v reálu.

Všem, co řeší podobné sra*ky - těm, co se v tom jako já takhle rýpou i všem ostatním, kteří to řeší jen tak mimochodem čistě na podvědomé úrovni – přeju fajnový konec roku a v novém roce hodně úspěchů při hledání sebe sama.

Prakticky denně se na stránkách novin můžeme dočíst o dalším politickém skandálu. Politický představitel s konexemi na pár důležitých úředníčků na odboru dopravy, dohodil známému zakázku na stavbu bazénu pro městský magistrát a dostal tučnou provizi za zprostředkování. To v tom lepším případě. V horším případě se nechal uplatit lobbystou velkého koncernu a rozhodl se přímo podpořit některý ze zákonů, které v konečném důsledku určitému odvětví „ulehčí“ a konkrétní korporaci tak nepřímo vydělá stamiliony korun.

O čem se však v novinách příliš nedočtete, a co je mnohem horší, je korupce politiky a politického systému jako takového. Dnešní politický systém je už natolik zkorumpovaný, že není možná jeho náprava a jakýkoliv skutečný pokus o zlepšení současné situace v oblasti ekonomické, sociální či politické je předem odsouzen k neúspěchu.

Abychom dostatečně pochopili proč, musíme si projít některé základní ekonomické zákonitosti, fungující v naší společnosti.

Tragédie obecní pastviny

Jednou z trefných kritik socialismu byla myšlenková konstrukce známá jako tragédie obecní pastviny. Řekněme, že máme velkou pastvinu pro dobytek, která je rozdělena mezi několik sedláků, z nichž každý vlastní část louky. Rozdělení je však nerovnoměrné a někdo má větší kus, než jiný, což vyvolává neshody a debaty o spravedlnosti. Po několika fyzických potyčkách mezi sedláky nakonec dojdou ke všeobecnému konsensu. Pastvinu převedou do společného vlastnictví všech, kdy každý bude vlastnit jakoby celou pastvinu s tím, že ji bude zároveň sdílet se všemi ostatními. Tento „spravedlivý“ model je ovšem zcela nefunkční a to z několika důvodů:

Každý ze sedláků se snaží maximalizovat svůj zisk. Tzn. mít co největší množství dobytka, které bude spásat co největší plochu pastviny. Pokud se však takhle budou chovat všichni sedláci, pastvina v krátkém čase zanikne.

Co je důležité, že pokud se tak opravdu stane, nemůže být obviněn nikdo konkrétní, protože pastvina je přece všech a všichni mají stejné právo a možnosti na pastvině hospodařit. Pastvina tak bude zničena paradoxně kvůli ušlechtilému cílu (rovnost a spravedlnost pro všechny).

Analogicky k politickému systému: Boj o koryta je možný právě proto, že v demokracii je všechno všech (byť se to na první pohled nezdá) a protože vlastně rozhodují všichni (voliči), politický představitel nenese v současném systému de facto žádnou odpovědnost za svoje konání. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních pilířů jakékoliv politiky je politický kompromis, je jakýkoliv politik pouze jedním z mnoha sedláků, kteří, pokud se něco pokazí, nemůže být nikdy vinen jako jednotlivec a v žádném případě nemůže být hnán k odpovědnosti..

Základní nedostatky demokracie

Demokracie je vláda lidu, kde jsou si všichni rovni a mají stejné volební právo. Aneb největší lapsus demokracie jest ten, že hlas člověka rozumného váží stejně jako hlas blbcův. Pokud vezmeme jakoukoliv skupinu lidí, průměrný člen skupiny je v podstatě jen „průměrný hlupák“. V demokratické společnosti tak vládne masa hlupáků.

Pokud zůstaneme u pojmu „průměrný hlupák“, tak hlupák není schopen myslet dopředu, nechá se ovlivňovat propagandou a nikoliv racionálními argumenty a především je sám o sobě naprosto nekompetentní k rozhodování o důležitých otázkách směřování státu a jeho ekonomiky.

Vraťme se ještě na chvíli k úloze politika v demokratickém systému. Politik nejen, že nemá žádnou odpovědnost, ale bude se snažit maximalizovat svůj zisk, úplně stejně jako jakýkoliv jiný sedlák starající se o obecní pastvinu. Nebude se dívat na to, zda jeho chování přispívá k zániku pastviny.

V praxi to vypadá tak, že politik (případně celá politická strana), aby se udržel u svého „koryta“, tedy u moci, potřebuje voličskou podporu. Tu si ovšem musí zajistit především u zmiňovaných „průměrných hlupáků“. Jediným způsobem, jak to udělat, je být poplatný jejich vůli. A co chce průměrný volič? Jistotu. Tzn. v prvé řadě štědrý sociální systém. Dále samozřejmě bezplatné zdravotnictví, školství, funkční infrastrukturu a tak dále. Průměrného voliče nezajímá, kde na to všechno vzít peníze, to není něco, co by on hodlal řešit. Co je klíčové vědět, že, politik nemá jinou možnost, než mu to všechno dát, protože pokud by si snad dovolil v nějakém sektoru hospodářství výrazněji šetřit, hrozí velmi reálné nezvolení jeho osoby či strany v nadcházejících volbách. A to nikdo riskovat nebude.

Zadlužování státu a celého systému tak nenávratně roste a není možné ho nijak zastavit. Průměrní hlupáci mají moc navolit si politiky, kteří jim dají to, co oni chtějí (byť na to není kde vzít). Politik, který by se rozhodl učinit jakékoliv drastičtější opatření, kterým by chtěl zachránit kolabující ekonomiku, nikdy nedostane politickou podporu, protože ostatní sedláci si budou vždy chtít urvat pro sebe co nejvíc (udržet se v politickém křesle) a nebudou riskovat svůj pád.

K žádným reálným politicko ekonomickým změnám tak v současné formě demokratického uspořádání nemůže dojít. Hry s čísly známé z médií, kdy se o pár procent posune ta která daň, nemají žádný zásadní ekonomický dopad a systém tak nadále kolabuje a řítí se do záhuby.

Současný politický systém je tak korumpován samotnými voliči! A volič v demokracii je sám příčinou úpadku politického systému a bude i příčinou jeho krachu, neboť průměrní voliči si jednoduše navolí takové politiky, kteří jim budou rozdávat prostředky, které stát není schopen reálně získat. Jinými slovy bude se prohlubovat státní deficit a zadlužování.

Volič si může totiž odhlasovat naprosto cokoliv.

Úloha jedince

Tradičně opovrhovaná teze, že „Jeden hlas stejně nic nezmění a tak nemá cenu jít volit.“ je překvapivě naprosto pravdivá. Oponovat tvrzením „Kdyby si to takhle řekli všichni, tak nikdo nevolí.“ je nesmyslné a pouze to nahrává prvnímu tvrzení. Bez ohledu na to, zda je „u moci“ pravice či levice, nikdo není v takto demokraticky nastaveném systému nikdy schopen získat dostatečnou podporu a prosadit něco doopravdy smysluplného, protože voliči proti takové snaze vždy zakročí prostým nezvolením politické strany.

Intelektuál, člověk, který rozumí fungování státu a chodu ekonomiky, nemá nikdy šanci sám cokoliv změnit. Zároveň je pro něho nemožné získat dostatečnou podporu pro své myšlenky a vyhrát nad masou hloupých a krátkozrakých jedinců, kteří se nechají zlákat na vidinu nereálných odměn, které od politiků nakonec dostanou (ač za cenu dalšího zadlužení a úpadku systému). Je tak doslova ztracen v mase „naříkající chudiny“, kde může jen bezmocně přihlížet postupujícímu kolapsu společenského zřízení a křičet do prázdna své správné, bohužel v praxi zcela nerealizovatelné, teorie o tom, co je potřeba pro jeho záchranu udělat.

Nástup totalitarismu

Je důležité zdůraznit, že jakákoliv „změna k lepšímu“ je v rámci současného systému nemožná! Aktuální ekonomicko-sociální problémy (důchodová reforma, deficit veřejných financí atd.) není možné uspokojivě vyřešit za současného politického uspořádání. Všechny problémy lze pouze do jisté míry oddalovat, ale ekonomická realita nakonec způsobí krach celé ekonomiky, s kterou padne i společenský systém.

Jakákoliv změna je pouze menším dobrem v rámci vyššího zla. Není změnou systému jako takového, protože ten změněn být nemůže, může být pouze svrhnut a místo něho zbudován systém jiný.

Za druhé světové války byl Hitler zvolen demokratickými prostředky právě kvůli kolabující ekonomice a společnosti založené na demokratických principech. Mase průměrných nasliboval „záchranu“ a vyřešení všech jejich problémů a lidé se v té chvíli neohlíželi na jeho totalitářský způsob myšlení ani veřejnou propagaci antisemitismu.

Relativně nenápadným postupným přechodem k totalitarismu je čím dál urputnější snaha o maximální integraci co největšího počtu zemí do EU. Ve chvíli, kdy dojde ke kolapsu systému, bude EU „první na ráně“ a omezování práv a lidských svobod zřejmě opět a již poněkud tradičně přijde ze starého kontinentu – konkrétně ze zemí jako je Německo, Itálie a nově zřejmě i Francie.

Pud sebezáchovy

Každý systém se snaží zachovat sám sebe. Jedním z nástrojů, který může společenský systém používat ve snaze o vlastní přežití, je manipulace.

Aktuálně je na denním pořádku řešení pseudoproblémů, například globálního oteplování. To je něco, čím se mohou zabývat masy lidí, média tím mohou zaplnit přední strany a lidé mají problém, nad kterým mohou přemýšlet. Jinak řečeno, odvádí se pozornost od skutečného problému, kterým je postupný ekonomický kolaps.

Současné politické uspořádání se snaží zachovat samo sebe prostřednictvím podpory „neschopných“, tedy především oné masy průměrných, kteří budou dále prosazovat politickou strukturu, která je zpětně korumpována právě oněmi průměrnými voliči.

Bohužel zde nefungují žádné přirozené ozdravné mechanismy. V přírodě by průměrný, hloupý a neschopný jedinec pravděpodobně nepřežil. V dnešní „civilizované společnosti“ ho zachrání sociální síť, kterou si sám odhlasoval. Díky tomu je možné, aby dále šířil „průměrné geny“, měl děti, kteří budou dále podporovat systém a celá mašinérie může vesele fungovat dále. Dokud se vlastní vahou nezhroutí.

Řešení místo strašení?

Vysoká míra svobody je v demokracii vykoupena postupným kolapsem finančního systému a státu jako takového. Politika je omezena na „podkuřování“ mase, k rozhodování nekompetentního, voličstva, které celý systém korumpuje a znemožňuje jeho změnu zevnitř. Celé současné demokratické uspořádání je tak nezvratně odsouzeno ke svému zániku a nelze mu zabránit.

Co tedy dělat a jak se za současné situace zachovat? Kterou politickou stranu zvolit, aby se věci hnuly tím „správným směrem“? Odpověď je tristní: Žádnou. Nejlepší, co můžete udělat, je nevolit. Zvolením kterékoliv politické strany totiž jen podporujete politický systém, který je špatný. Bez ohledu na to, o jakou stranu se jedná a co má v plánu prosadit, vždy se bude jednat jen o zcela marginální a dílčí změny, které doopravdy nic zásadního nevyřeší.

Osobně jsem přesvědčen, že k pádu demokracie musí opravdu a nevyhnutelně dojít. Otázkou samozřejmě zůstává, zda „potom“ bude lépe. Dá se předpokládat, že ano. Každou systémovou změnu doprovází období, které je nebezpečné a bude pro mnohé obtížné ho fakticky přežít (a neskončit přitom na ulici). Ale pak by mohlo přijít období zlepšení, které bude trvat do té doby, než se vyčerpají výhody nového uspořádání. Žádné společensko-politické uspořádání totiž nemůže fungovat věčně, každý systém jednou padne (snad kromě Orwellovy Oceánie z románu 1984). Každý politický systém v sobě obsahuje prvky, které dříve či později povedou k jeho pádu. A demokracie bohužel není výjimkou.

(Psáno jako referát do předmětu Úvod do politologie)

Pokud žijete uvnitř něčeho, máte v to obvykle důvěru. Sdílíte s ostatními přesvědčení, že nic lepšího neexistuje. Od narození se řídíte pravidly a předpokládáte, že když se jimi budete řídit i nadále, dovedou vás k tomu, po čem toužíte. Věříte tomu. Máte víru v systém a směr, kterým se ubírá.

Pomalu mě přestává udivovat naivita lidí, kteří přestože uznávají existenci reklamní manipulace, mediální masáže a všudypřítomné propagandy a jsou zčásti obeznámeni s jejich podstatou, tvrdošíjně předpokládají, že zrovna jich se to netýká a oni jediní jsou proti tomu imunní.

Stejně tak už se nepozastavuji nad lidmi, kteří vesele prohlašují, jak je vše vlastně neuvěřitelně jednoduché, jak jsou volní a svobodní v myšlení a šťastní, protože žijí podle svého. V téměř sto procentech případů se ukáže, že si jen lžou do vlastní kapsy a jsou na systému natolik závislí, že jejich odpojení už v podstatě nepřipadá v úvahu (ano, úspěšně fungující Matrix by měl přesně tohle způsobovat).

Pojďme se podívat na pár příkladů toho, jak jsme my lidé „neovlivnitelní“.

Priming

Primární aktivace nebo-li ovlivnění, orientace a manipulace člověka na nevědomé úrovni. Vtištění vzorců chování.

Priming je jedním z dobře prozkoumaných psychologických fenoménů. Stručně jde o to, že zdánlivě bezvýznamné podněty, které si neuvědomujete a jimž nepřikládáte větší význam, mají ve skutečnosti zcela zásadní a určující vliv na vaše chování.

Trojice výzkumníků (konkrétně John Bargh, Mark Chen, a Lara Burrows z Yale) provedla experiment, který potvrdil, že lidé jsou poměrně lehce „programovatelní“ pouhou volbou vhodných slov.

Účastníci experimentu dostali jednoduchý úkol. Ze skupiny různě přeházených slov měli v co nejkratším čase vytvořit věty.

Pokusné subjekty byli rozděleni na dvě skupiny. Skupina číslo jedna dostala za úkol sestavit věty ze slov jako agresivní, nevrlý, otravný, neslušný a podobně. Skupina číslo dvě tvořila věty pomocí slov ochotný, trpělivý, respektující či zdvořilý.

Po úspěšném splnění úkolu měli pokračovat (po jednom) do druhé místnosti, kde jim mělo být sděleno zadání druhé části testu. V místnosti byl přítomen psycholog a psycholožka, kteří však nevěnovali příchodu pokusné osoby žádnou pozornost a neustále se o něčem dohadovali a radili.

Jediným měřeným faktorem experimentu byl čas po jakém pokusná osoba mluvící dvojici přeruší a zeptá se na další průběh pokusu.

Lidé z první skupiny (naprogramovaní agresivně) přerušili rozhovor psychologů, v průměru, po 5.5 minutách. Lidé ze skupiny číslo dvě (naprogramovaní na umírněný přístup) až po, v průměru, 9.1 minutách.

V jiné verzi téhož testu měla jedna skupina účastníků za úkol používat k tvoření vět slova typu starý, nemocný, chromý a tak dále, a druhá skupina měla k dispozici slova jako mladý, agilní nebo čiperný. Po absolvování slovní části měli přejít po schodech do místnosti v přízemí budovy, kde je měla čekat druhá část testu. Měřilo se, jak dlouho jim bude překonání schodů trvat.

Rozdíl v časech byl dvou a půl násobný v neprospěch první skupiny.

Obě verze pokusu byly mnohokrát opakovány, se stejným výsledkem.

(poznámka na okraj: v kontextu existence něčeho jako je priming není zase tak těžké pochopit podstatu triků Derrena Browna a jeho „magie“)

Podmíněné pocity

Jeden ze základních mechanismů, kterým se člověk učí adaptovat na okolní prostředí, je vytváření podmíněných reakcí. Po dostatečném počtu opakování, kdy událost A vždy vedla k události B, si vytvoříte podvědomé pravidlo, na základě něhož:

• očekáváte, že po události A bude vždy následovat událost B a zároveň
• v případě události A se automaticky začnete připravovat na příchod události B

I.P.Pavlov kdysi provedl velice známý experiment se psy. Před podáváním jídla vždy rozsvítil lampu a pak teprve psy nakrmil. Postupně se psi naučili, že po rozsvícení lampy (událost A) přijde na řadu jídlo (událost B) a už při pouhém rozsvícení lampy (událost A) začali slinit (připravovat se, že přijde událost B).

Co je důležité, přípravu na událost B doprovází pocity. Psi například dostanou hlad a začnou slinit už ve chvíli rozsvícení lampy a ještě předtím, než vůbec zahlédnout nebo ucítí žrádlo.

U lidí to funguje v podstatě stejně, ale jejich myšlení a chování je formováno primárně na základě odměn a trestů. Odmala rodiče učí dítě, co je špatné a správné a výsledkem jejich snahy je především to, že ze špatného chování má ten človíček automaticky špatný pocit a to bez ohledu na to, zda logickým myšlením dojde k jinému závěru (že na dané věci nic špatného není).

Podmíněné reakce jsou součástí sociálního chování. Víme, že něco se nemá nebo je určité chování naopak žádoucí a máme pro to obvykle pouze jediné vysvětlení: „Ono se to tak dělá.“

Přinejlepším jsme schopni zopakovat naučenou společenskou poučku o tom, proč je dobré se nějak chovat, nějak žít a nějak myslet.

Programování civilizace

Diskuze o „smyslu života“ často postrádají jeden důležitý aspekt a tím je ekonomická realita. Lidem bývá divné, proč do toho vždycky začnu tahat ekonomiku. Vždyť ekonomika nemá nic společného s tím, jak já sám budu žít svůj život a podle čeho se budu řídit. Ale je to právě naopak – to, jakým způsobem funguje ekonomika dnešní společnost je alfou a omegou toho, jak vůbec mohou reálně naše životy vypadat .

Každá společnost má určitou základní ideologii, podle jejíhož schématu funguje. Většina civilizací před námi měla jako hlavní krédo života dosažení štěstí v posmrtném životě. Tím, že budu teď "sekat dobrotu" a chovat se podle toho, co mi přikazuje náboženství / církev / Slunce / Příroda nebo třeba Velký_Gumový_Medvídek, čeká mě věčná blaženost. Když na to budu kašlat, stihne mě trest.

Cílem bylo dostat se šťastně na onen svět a nepropadnout peklu.

Dnešní ideologie si klade za cíl vytvořit "onen svět" už teď, zde, v tomto životě. Ideologií naší společnosti je zdánlivě nemít žádnou ideologii a jen žít svůj život. Což je samo o sobě jen další ideologie, protože "žít svůj život" znamená podle současného "učení" především snahu o dosažení štěstí a užívání si života. Jednou z hlavních pouček je, že člověk může dosáhnout všeho, čeho si zamane a je pouze na něm, jak si zařídí svůj život.

V praxi to ovšem nefunguje. Obrovským paradoxem je, že lidé nejsou schopni úspěšně žít podle současné ideologie a praktikovat ji tak, jak by si představovali, což vede k tomu, že jsou nešťastní a snaží se o to ještě urputněji, což vede k tomu, že jsou dále roztáčena kola ekonomiky a lidé tak podporují systém, který je činí ještě nešťastnějšími a oni se o to víc snaží podle systému žít.

Většina lidí skončí jako "neúspěšní". Přestože by rádi (naočkováni ideologií) byli podnikateli, herci, finančníky nebo majiteli ropných polí, nakonec dělají číšníky v kavárnách, obsluhu čerpacích stanic a otročí kdesi u počítačů (v tom horším případě) nebo (v tom lepším) jsou "vzdělaní" a dělají v podstatě to samé zabalené do hezčího hávu a ohodnocené většími penězi.

Lidé přesvědčují sami sebe, že když se budou víc snažit, získají lepší vzdělání a zvolí správnou politickou stranu, že se jim bude lépe žít. Víra náboženská byla vyměněna ve víru v Systém. To je pravá podstata konzumní společnosti. Nečekat na posmrtný život, zařídit si spasení už nyní.

Ve středověku všichni věřili. Nebyli hloupí, rozhodně ne hloupější, než lidé dnes. Dokázali si logickou argumentací zdůvodnit nesmyslnost víry v Boha. Ale „společenský priming“ a programování podmíněných reakcí společenskou ideologií způsobilo, že se jim dělalo špatně už z pouhého pomyšlení na to, že by to všechno mohly být jen kecy. Oni cítili, že to je tak, jak jim říkají kněží a jak jim diktuje církev. Jednoduše proto, že v nich už jen pochybnosti vyvolávaly špatné pocity, veškerá logická argumentace neměla smysl.

Dnes je tomu stejně. „Správné“ společenské chování přináší potencionální odměnu, „špatné“ potencionální trest. Obojí ve formě pocitů – příjemných nebo nepříjemných. Příjemný pocit máte když si kupujete věci. Ve skutečnosti je nepotřebujete, ale velký bůh jménem Ekonomický Rozvoj to tak chce a tak ve vás pěstuje dobrý pocit z toho, že si něco koupíte. Nepříjemný pocit naopak dostanete, když vás napadne něco ukrást (což je špatně pouze proto, že na základě toho nefunguje ekonomika).

Proto mi jsou „k smíchu“ lidé, kteří říkají, že stačí spoléhat na svůj „zdravý úsudek“, případně své „srdce“, aniž by si uvědomovali, že obojí je pravděpodobně pouhým produktem božstva jménem Ekonomický Rozvoj.

A ještě u toho prohlašují, že dělají všechno tak, jak oni chtějí.

Nestačí se rozhodnout, že při rozsvícení lampy nebudete slinit. I kdybyste věděli, že tentokrát žádné jídlo nebude, stejně dostanete hlad. Jsme tak naprogramovaní. A přesvědčení, že nejsme, je jen součást toho, co napsal Velký Programátor zvaný Ekonomický Rozvoj.

Globalizace. Ekonomové ji jedním dechem opěvují i zatracují. Jedni jsou nadšení z otevření trhů a zpřístupnění nového odbytiště pro své zboží, druzí mají obavy z toho, jak je konkurence z opačné strany planety během pár let převálcuje kvůli tamním nízkým mzdovým nákladům. Čím může být globalizace pro moderního člověka?

Především příležitost.

V užším významu může být globalizace zlepšením životní úrovně. Možností dostat něco se srovnatelnou kvalitou za lepší cenu. S tím rozdílem, že místo nápisu „Made in Czech Republic“ bude na výrobku napsáno „Made in X“, kde X je dnes, zjednodušeně řečeno, libovolná země na východ od nás. V přirozené celosvětové soutěži si vyberu co nejkvalitnější produkt té firmy, která mi ho dokáže poskytnou za nejlepší cenu a neřeším, jestli peníze dostane český nebo čínský podnikatel. Je mi to jedno. Na globalizaci můžu i jako obyčejný člověk pouze vydělat.

V širším významu mi globalizace umožňuje zvolit si, jak a kde budu žít svůj život.

Ale co znamená taková globalizace pro stát?

Čekání na smrt

Určitá odvětví průmyslu a obchodu každého státu budou z globálního hlediska nekonkurenceschopná. Vždy se najde jiný stát, který to dokáže dělat stejně dobře anebo lépe a dodávat za nižší cenu. Státy se liší geografickou polohou, dostupností vlastních zdrojů a technologickou vyspělostí.

Stát má dvě základní možnosti. Buďto bude dané nekonkurenceschopné výrobní odvětví dotovat nebo uvalí na produkty ze zahraničí zvláštní daň, aby zabránil převálcování domácích výrobců. Ani jedno nevede z dlouhodobého hlediska k ničemu pozitivnímu.

Dotovaný průmysl vysává státní kasu a peníze, které by mohly být vynaloženy na něco jiného, padají do černé díry. Čím víc dotací, tím větší závislost na státní pomoci a tím menší konkurenceschopnost. Dotace tak nepodporují bohatství, ale chudobu.

Zvláštní daně vůči jinému státu si naproti tomu lze dovolit jen tehdy, kdy se tomu druhému nevyplatí odvetná strategie v podobě zavedení stejných daní na dovoz. V opačném případě stát jen znovu přichází o peníze, protože nemůže výhodně vyvážet.

Jakákoliv regulace znamená pouhé oddálení problému nekonkurenceschopnosti a sama o sobě nic neřeší.

Sociální aspekt

Pánové z Agrární komory vykřikují, že se něco musí udělat, aby měli místní zemědělci z čeho žít, co pěstovat a na čem vydělávat. Říkají, že je ministerstvo, potažmo EU musí uchránit zkázy, přicházející z řad velkých řetězců, které jsou schopny prodávat mléko levněji.

Ale co by se stalo, kdybychom chudákům farmářům každoročně mnohamiliardové dotace prostě neposkytovali? Zkrachovali by. Určitá část zemědělství by zanikla a zvýšila by se nezaměstnanost. Klíčová otázka je: „Stálo by to nás ostatní více peněz nebo méně?“ Jednoznačně méně, jenom farmáři by brečeli, že se jim nežije tak dobře jako předtím.

Dotace je podpora neschopnosti. Je to jako když se špatné geny v organismu snaží za každou cenu udržet, přestože jsou neužitečné a měly by být nahrazeny něčím kvalitnějším. Kvůli špatným a nekonkurenceschopným genům (pár lidem) trpí celý živočišný druh (stát).

Mám osobně nějaký závazek k jinému občanovi státu? Ne. Mám ho podporovat ze svých vlastních peněz (prostřednictvím daní)? Jistěže ne, proč proboha? Měl bych se zajímat o to, jestli se státu, ve kterém žiji, daří dobře a zda efektivně vynakládá peníze, které mu chtě nechtě formou daní svěřím?

Ano – proto, abych mohl, v případě, že začne jít do tuhého, přesídlit jinam.

Chvála globalizace

Jestliže jsem dělník zaměstnaný v prostějovském oděvním podniku, bydlím v rodinném domku a na leasing splácím auto, jsou pro mě levné hadry vyráběné tisíce kilometrů od naší kotlinky, noční můrou.

Pokud jsem takzvaně „mladý a perspektivní“, ale pořád jen typický konzumní člověk, budu se snažit vydělat dostatek peněz, zbohatnout, postavit velký barák a splatit hypotéku dřív, než se stát, ve kterém žiji, vlivem sociálního systému zhroutí a moje peníze přestanou mít hodnotu.

Globalizace bývá představována v podobě obrovské chapadlovité nestvůry, která k nám přes hranice naší milované vlasti proniká od „zlých“ zemí, s nimiž sice už v dnešním světě neválčíme pomocí klacků, pistolí a raket, nýbrž prostřednictvím potištěných papírků, dovozních cel, kvót a slevových akcí.

Ale pro mě osobně to nebezpečí nepředstavuje. Já můžu na něčem takovém jen vydělat. Nebezpečím je globalizace pouze pro stát. A co je stát? Pouhá politická organizace sdružující lidi žijící na určitém území. A kdo mě na tom území nutí zůstávat?

Jen já sám.

Lidé si připadají čím dál víc v pasti. Bydlí, pracují a žijí stále na jednom místě a zalézají stále hloub do díry. V honbě za rádoby „úspěchem“ si pořizují hypotéky, auta a hromadí majetek, který je pak jako kotva drží na jednom místě a oni zůstávají závislí na libovůli jednoho konkrétního státu a falešné naději, že se třeba situace nějak zlepší:

„Něco se přece určitě stane a všechno bude už jen lepší!“ Ne, nevidím jediný rozumný důvod, proč by mělo.

Přitom by stačilo zvednout se a odejít jinam. Do jiné politické organizace působící na jiném území.

Když nejsem spokojený s toaletním papírem, kterým si vytírám zadek, vyměním ho za jiný. Vyroste mi noha, koupím si o číslo větší boty. Nejsem spokojený s prací, kterou vykonávám? Změním zaměstnání. Otravuje mě smrad z nedaleké chemičky? Přestěhuji se. Nevyhovuje mi stát, ve kterém žiji? Nemusím tu být.

„Jenže co s bytem, který je můj? Dal jsem do něj za ty roky takových peněz, nevyplatí se mi to prodat. Auto jsem měl taky na splátky. Mám tu zajištěné stavební spoření, na které dostávám ze státní kasy příspěvek... Vždyť se ani nedomluvím, neučil jsem se jazyky, nikdy mě nenapadlo, že bych opustil republiku. Mám to tu rád a jsem hrdý na svoji zemi! Ne, to vůbec nepřipadá v úvahu...“

Lidé postupně padají do pasti, kterou si sami léta stavěli a s pýchou budovali. Do vlastní pasti závislosti na hmotných věcech a nemovitém majetku. Tehdy přestává platit, že lidi vlastní věci – věcem patří lidi.

Globální otevřenost světa je požehnáním, ne hrozbou. Otevírá svět těm, kteří se rozhodli hrát globální hru podle jiných pravidel a dokázali se přizpůsobit novým trendům. Až se i my ostatní naučíme v životě uplatňovat minimalismus a přestaneme si k noze dobrovolně připínat olověnou kouli v podobě toho, co si za svoje těžce vydělané peníze pořizujeme, můžeme se konečně zbavit závislosti na státu i na ostatních lidech v něm.

Můžeme být volní, svobodní a v konečném důsledku spokojenější.

Jste hrdí na to, že jste Češi? Cítíte se být členy Evropské Unie, občany státu či součástí západní civilizace? Dává vám to něco?

Taky slýcháte při seznamování stále ty samé otázky? Odkud jsi, kde pracuješ, co děláš...? Máš ženskou? Když je vám těsně po dvacítce, tak máte ještě šanci přinejlepším na „Čím se v životě chceš stát?“, ale to už se od určité věku vyskytuje čím dál méně často a časem to zřejmě z vašeho života zmizí úplně.

Člověk, s kterým mluvíte chce takhle zjistit kdo jste. Skrze pár prostoduchých otázek se snaží vás v co nejkratším čase někam zařadit. Přišpendlit k vám pár nálepek, aby se mu o vás lépe přemýšlelo. Ale opravdu si myslíte, že odpovědi na tyhle otázky definují kým jste?

Před dvěma týdny jsem po roce a půl skončil v zaměstnání. Za celou tu dobu bych na otázku „Kdo jsi?“ nikdy neodpověděl „manažer odbytu“, byť to bylo přesné označení mojí pracovní pozice. Ale já se tak nikdy necítil. Neztotožnil jsem se s tím. Chyběl mi skutečný zápal a víra v to, co jsem dělal? Ne, jen mi přišlo příliš stupidní brát to jako nějaké poslání, které by přesahovalo mě a mojí osobnost.

Řečeno natvrdo a bez obalu slovy Tylera Durdena:

Nejste vaše práce. Nejste množství peněz, které máte v bance. Nejste vaše auto. Nejste obsah vaší peněženky. Nejste vaše zasraný khaki kalhoty. Jste jen zpívající a tančící hovno tohohle světa.

Takhle se to možná nezdá, ale „být hovno“ je kupodivu strašně pozitivní. To, že nejste nic vás osvobozuje. Ptáte se od čeho? Od společnosti.

Historie je podvrh...

...nebo na ní nezáleží.

Existuje důvod domnívat se, že staletí staré historické prameny nejsou pravdivé? Jasně, že jo.

Už od základní školy se učíme předmět s názvem dějepis. Z definice pojednává o významných historických událostech, které nějakým způsobem ovlivnili směřování té které části světa. Na tom, jak dopadly, stojí identita dnešních států. Povětšinou se jednalo o války, bitvy a vůbec spory mezi mocnými. Většina dnešních lidí jsou tak potomci těch, co vyhráli.

Dějiny píšou vítězové.

V digitální době svobodného přístupu k informacím není pro kohokoliv problém archivovat mnoha způsoby jakákoliv data a zachovat je pro příští generace. Ale pomáhá to nějak? Ne, pravdu stále určuje ten, kdo má vyšší moc. „Svobodná média“ jsou bezmocná, informace jsou překrucovány a jejich vyznění se poupravuje.

Jak to bylo dřív, před nástupem osobních počítačů a internetu? Vynález a rozšíření knihtisku se datuje až někdy do patnáctého století. Předtím veškeré historické události zapisovali buďto příslušníci církve (mniši, kněží) nebo kronikáři, kteří měli blízko k šlechtickým kruhům. Všechno se stalo přesně tak, jak určil panovník (ten, který se aktuálně dostal na trůn), skutečný průběh je dnes irelevantní.

A co nedávná minulost? Co věci, kterých se dopustili naši předchůdci jen pár generací zpět a které jsou nepopiratelné? I pokud uznáme, že se vše odehrálo tak, jak nám předkládají dějiny, je legitimní po dnešních Němcích chtít, aby cítili vinu za zvěrstva druhé světové války? Ne, už s tím nemají dávno nic společného a není důvod je za to obviňovat.

Děti se tam nerodí obtěžkání hříchem zděděným po předcích, který by musely vykupovat. Ač třeba křesťanství obecně tvrdí opak a obviňuje celé lidstvo kvůli jedné stupidní krávě, která se nechala nachytat na pitomé jablko.

A platí to i naopak. Úplně stejně je to se všemi pozitivními věcmi, které se staly v minulosti. Nemají vliv na to, kým člověk je.

Současnost vychází z minulosti, ale není na ní závislá.

Co tím míním: Není potřeba cítit jakýkoliv pozitivní či negativní vztah ke společnosti, v níž žijete. Nemáte žádnou povinnost k čemukoliv, co je její součástí. Nemusíte o sobě přemýšlet v kontextu žádných společenských konvencí a pravidel.

Proč? Protože na vás nezáleží. Jste jen... hovno.

Mzdový účetní na pustém ostrově

Jakou cenu by měla moje současná kvalifikace řekněme v Albánii? Určitě jinou, než má v ČR nebo třeba ve Francii.

Na jak vysoké místo společenského žebříčku patřím se svým současným stylem života? Asi to zase bude různé v závislosti na tom, kde bych si takhle žil.

Přijdete na druhý konec zeměkoule, kde nemají vaše znalosti žádnou hodnotu a už bude nemožné považovat se třeba za grafika, marketingového konzultanta nebo divadelního herce.

Navíc svět se v čase mění. Sto let zpátky bych byl z hlediska společnosti někdo úplně jiný – a zřejmě zároveň dost nepoužitelný. Za sto let tomu bude stejně.

Proto nezáleží na tom, jaká je vaše práce. Všechny ty řeči, kterýma nás ládovaly „paní učitelky“ už od mateřské školy jsou hovadina („Čím bys chtěl být?“ je hezká otázka jen pokud na ni lze odpovědět i jinak, než zaměstnáním). To, že budu vykonávat nějakou práci neznamená, že se svým povoláním stanu. Moje povolání mě nedefinuje.

Společnost bez cíle

Nejsem sociopat, ačkoliv by mě možná nějaká „paní psycholožka“ za takové názory tímhle výrazem označila. Možná mám jen vážné problémy s vlastní identitou. Nebo má problémy s vlastní identitou sama společnost. Třeba se takhle cítí všichni...

Jazyk pro to už asi nemá pojmenování. Ze slovníku se vytrácejí vhodná slova. Pokud pro něco není výraz, pojem sám o sobě a to, co představuje, pomalu přestává existovat a pro lidi přestane být možné o tom přemýšlet a zabývat se tím - protože k přemýšlení jsou potřeba slova.

Každá kultura měla nějaký cíl. Kupříkladu společnost založená striktně na křesťanských hodnotách měla jako hlavní cíl směřování k bohu a v konečném důsledku šťastný posmrtný život. Mělo to zase jiné (horší) mouchy, náboženství však umožňovalo lidem ztotožnit se s určitým vyšším cílem – přestože ten cíl byla a je pouhá lež.

Čeho se má chytit dnešní člověk? Naleštěné představy o vlastní finanční svobodě? Obrázku sebe sama bydlícího ve třípatrovém domě s pěkným autem před barákem?

Ne, společnost mi v tomhle směru nemá co nabídnout. A já po ní ani nic nechci. Protože k ní nemám žádné závazky. Žádný vztah. Protože se necítím jako někdo, kdo by do ní patřil. Protože se mi nelíbí hry, které musím hrát, abych mohl být považován za „úspěšného“ a za člověka, který „dobře zapadnul“ a „umí v tom chodit“.

Možná jsem se jen narodil na nesprávném místě nebo do špatného období. Nebo se jen vymlouvám, abych se nemusel zvednout a začít tvrdě pracovat na začlenění se právě do té společnosti, kterou tak kritizuji. Jenže když nevěříte v systém, jak se můžete snažit stát se jeho součástí? Takový přístup je schizofrenní a vede k vnitřní nekonzistenci.

Co s tím? Zatím alespoň nepřestávat hledat.

Myslíte si, že se budete se svými přáteli vídat i za dvacet let? Snažíte se udržovat všechny vaše kontakty a vztahy otevřené? Máte pocit, že vaši přátelé jsou jedna z nejdůležitějších věcí v životě? Že jsou nenahraditelní? Držíte se jich, i když už to dávno nefunguje?

Všechno to začalo, jak jinak, ženskou. Je to už víc, než čtyři roky, co jsem dal své první „Sbohem“. Byl jsem tenkrát jako mladý klučina beznadějně zamilovaný do jedné dokonalé usměvavé bytosti s krásnými hnědými vlasy a tmavýma očima. Se slečnou jsme měli ryze platonický vztah a já (vůl) samozřejmě trpěl jak zvíře, kvůli vlastní neschopnosti vyjevit jí své city.

Nějakým záhadným způsobem jsem tehdy dospěl k názoru, že mi to (ať už cokoliv) dělá naschvál a poslal jí do háje. A už tenkrát jsem si předsevzal, že když konec, tak se vším všude. Řekl jsem si, že s ní už nikdy nepromluvím, vymažu všechny kontakty, které na ní mám a nebudu se o ní už nikdy zajímat. Přestože jsme se pak ještě další rok vídávali na školní chodbě, nakonec jsem to nevydržel, naoko jsme se usmířili a já ji ještě půl roku potom nemohl dostat z hlavy a vyčítal si svoji hloupost, dnes už vím, že to byla ta nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat.

Ale časem nezůstalo jen u potencionálních partnerek. Sbohem jsem se postupně naučil dávat známým, kamarádům i přátelům. A protože jsem si už dávno vyjasnil, jak přistupovat k nešťastné lásce, bude dnešní pojednání o lidech, s nimiž nás obvykle pojí jiný, než milostný vztah.

Přátelé přicházejí a odcházejí

Na základní škole jsem si představoval, jak se svými kamarády ze třídy strávím zbytek života. V určitém období, hlavně v začátcích puberty, byli zřejmě pro mě důležitější, než cokoliv jiného.

Pak jsem přišel na střední, začlenil se do úplně jiné party kamarádů a opakovali se podobné pocity. Ještě pár měsíců před maturitou jsme si slibovali, jak bude „naše parta“ (skutečně tomu tak říkáme dodnes) fungovat ještě dlouhá léta a všechno bude navždycky strašně fajn.

V současnosti se naše slavná středoškolská parta postupně rozpadá a štěpí na menší skupinky, které nemají daleko k tomu, aby se začali navzájem obviňovat z rozpadu celku. Po pěti letech se začínají naplno projevovat osobnostní rozdíly a životní priority každého z nás a každý už si jdeme tak trochu svojí cestou. Chválabohu.

Lidé, s nimiž nyní trávíte většinu svého času a považujete je za blízké osoby, tu prostě za pár let už být nemusí. Možná je to trochu těžké přijmout, ale na světě jsou miliony jiných osob, s kterými si můžete rozumět stejně anebo mnohem lépe, než s těmi, s nimiž se stýkáte dnes.

Kromě rodiny a životních partnerů nemáte k dalším lidem žádné závazky. Nikomu nic nedlužíte. Přátelské vztahy bývají rovnovážné, bez nutnosti něco si vzájemně dokazovat a jsou nezávislé. Mělo by tak být legitimní a bezproblémové takový vztah ukončit.

Proto, protože…

Jenže tak jednoduché to nebývá.

Důvody k tomu něco utnout bývají různé, ale mají jedno společné. Nezáleží na nich. Když už se konkrétní mezilidský vztah dostane do fáze, že hrozí jeho rozpadnutí – ať už z iniciativy kohokoliv ze zúčastněných – je samotná příčina jeho ukončení ve výsledku irelevantní. Tedy za předpokladu, že se jedná o skutečný konec a když už někomu dáte sbohem, myslíte to doopravdy.

Lidé obvykle podvědomě cítí, že by o něco důležitého a nenahraditelného přišli, kdyby s tím kterým člověkem přestali komunikovat a poslali ho k čertu. Své „sociální síti“ přisuzují mnohem větší cenu, než má. Mnohdy se jen bojíme osamělosti, která pak přichází tak jako tak – bez ohledu na množství našich kontaktů.

Nenabádám k oportunismu. Je hnusné být vypočítavá svině a zavrhovat lidi jen kvůli tomu, že jste si našli někoho lepšího (je to logické, leč nelidské). Ale někdy existují mezi lidmi určité překážky, které mohou někomu vadit natolik, že se rozhodne s tím člověkem přerušit kontakt.

Především jsem však toho názoru, že je mnohem lepší mezilidský vztah ukončit, než ho nechat vyhnít. Zvláště pokud z toho oba dělají něco, co to ve skutečnosti není. Nejhorší bývá takové to „hraní si na přátele“, zaobalené v hávu falešné důvěrnosti. Půl roku se tvářit, že je všechno v pořádku, ztrácet tím čas a doufat v boží zásah, to mi přijde hloupé a ubohé.

Bohužel ve chvíli, kdy s někým z vašeho sociálního okruhu přerušíte kontakt napřímo, nevyhnete se snaze toho druhého dostat z vás nějaké zdůvodnění.

Hledání viníka

Vztahy jakéhokoliv druhu nakonec vždycky končí obviňováním. Nejdřív zdůvodňováním a pak svalováním viny na konkrétního člověka nebo (v případě party přátel) na skupinu jednotlivců.

Smyslem hledání příčiny, kterou lze na někoho svalit, je zničení vnitřní vazby k druhé osobě a oproštění se od ní. Stručně: Potřebujete důvod, abyste mohli pozitivní vztah změnit v negativní a ten pak v neutrální. Ještě stručněji: Je nutné mít proč nenávidět, jinak se z toho nedostanete.

Když máte někoho rádi, nelze s tím jen tak z minuty na minutu vědomě přestat a sklouznout k lhostejnosti. Nejdřív je nutno pozitivní pocity znegovat a přetavit je v negativní. Teprve pak se můžete od vztahu osvobodit. To platí bez ohledu na to, jestli dáváte sbohem vy nebo ten druhý. Na člověka jinak zapomenout nelze.

Někdy se nedaří nenávidět. Pak přichází na řadu sebeobviňování, což vede k sebedestrukci, která stejně nakonec vyústí v nenávist – ta potom ovšem trvá zbytečně dlouho a proces oproštění se tak zpomaluje.

Ti, kterým dáte sbohem, mají potřebu se vůči vašemu rozhodnutí vymezit (oprostit se od vás) a k tomu potřebují vaše zdůvodnění. Pokud jim ho dáte, ve většině případů budete automaticky vy ti špatní. Budete obviněni a to bez ohledu na to, zda jste nebo nejste „v právu“. V lepším (horším) případě svým zdůvodněním jen vzbudíte pocity viny a pošlete toho druhého do depky, kterou bude mít  z toho, jak pokazil úžasný vztah.

Proto na důvodu ukončení vztahu nezáleží. Odpověď na otázku „Proč?“ má jediný efekt a to nalezení odpovídajícího proti-tvrzení, které pomáhá necítit se špatně (nejde tu o snahu něco zachránit).

Nikdy víc

Slepované vztahy nevydrží. Jenom navážete se stejnými problémy tam, kde jste přestali. Nemá smysl vracet se jen proto, že se vám stýská. Že si občas vzpomenete a třeba i na chvíli zatoužíte po starých časech je normální, ale co jednou skončí, mělo by tak zůstat.

Navíc stejně nemáte šanci něco výrazněji změnit. Vzájemně jste už dávno nějak zaškatulkovaní, „znáte se“ a pokud se s jedním z vás udála nějaká zásadnější změna a změnil přístup k životu, pro toho druhého to bude velmi těžké skousnout a budete jím neustále tlačeni do své staré role. Začněte proto úplně od začátku s někým neznámým. Budete moci hrát s čistým štítem a stavět zbrusu nové hrady z písku.

Dát sbohem pro mě znamená neodvolatelné navždy. Jakýkoliv kontakt je už potom z mé strany znemožněn. Občas mi přijde nějaká ta SMSka, mail, zpráva nebo friend request na Facebooku (mnohdy i po letech), ale všechno nekompromisně mažu. Odpovídat by znamenalo buď dávat jen další bezvýznamná zdůvodnění nebo falešnou naději (sobě nebo té druhé osobě).

Nezáleží na tom, jak dlouhá doba uplynula. Nestane se, že bych za pár roků změnil názor a měl chuť si pokecat s tím, že „všechno zlé je zapomenuto“. Postupem času už tam z mé strany nic „zlého“ není. Neživím v sobě zášť a nenávist ani žádné další negativní pocity. Jen jsem proti spravování už jednou rozbitých vztahů a raději poznám někoho nového.

Definitivní sbohem jsem dal zatím jen několikrát, ačkoliv na prsty jedné ruky už bych se nevešel. Nikdy to nebylo lehké ani bezbolestné, protože přímé sbohem jsem dával vždycky lidem, k nimž jsem měl poměrně silný vztah (u ostatních k něčemu takovému většinou nebývá důvod a nechat to vyhnít ničemu nevadí).

Zatím se mi ve vztazích opravdu osvědčuje mít v záloze tuhle možnost a vědět, že to jednou může skončit - z mé vlastní iniciativy. Necítíte se tolik svázaní a ovládaní sociálními tanečky druhých a jejich hry vám potom připadají spíše směšné, když víte, že máte tu moc se na to kdykoliv vykašlat.

Je v tom velká svoboda a respekt a úcta k sobě samému.

Nakolik je váš život produktem vašich vlastních tužeb? Kolik z toho, co vy sami chcete, přichází od vás samotných? A kolik z vašich cílů jste vzali za vlastní jen proto, že to někomu jinému připadalo jako dobrý nápad? Jdete na vysokou školu, protože jste přesvědčení, že vám to něco přinese nebo proto, že jsou o tom přesvědčení všichni ostatní? Posloucháte sami sebe nebo jen pozorujete lidi kolem?

Pravdou je, že když jsem se zamyslel, kolik ze svých názorů, postojů (politických, společenských, morálních...) a přesvědčení, jsem odněkud převzal, zjistil jsem, že od naprosté většiny z nich vedou nitky k nějakému článku, knize či autorovi, který mě přímo ovlivnil.

Jenže je to trochu složitější. Určitě vám při čtení občas prolétne hlavou „Tohle by mě taky napadlo, na tom není nic tak objevného, o tom bych knihu dokázal napsat taky.“  Potíž není v tom, že byste na ty věci nepřišli nebo by vás nenapadli. Největší překážkou je, že se nedokážete s danou myšlenkou ztotožnit a přijmout ji za svou. Jednoduše to zahodíte jako „hloupost“.

„Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.“

Typickým důkazem tohoto rčení jsou publikace o time managementu a osobním rozvoji. Každého troubu napadne, že by bylo dobré si „všechno psát“. Ale stejně to nikdo nedělá. Ne, dokud si nepřečte Davida Allena, který mu potvrdí, že to opravdu není špatný nápad.

Identifikace

Je v tom nedůvěra ve vlastní schopnosti? Ano, všichni potřebujeme ujištění, že to, co děláme je správné a že to tak úspěšně praktikují i další lidé. Je to také určitá forma ospravedlnění. Kupříkladu si pak nepřipadáte jako zapomětlivý idiot, když si všechno píšete. Protože bez toho, aby vám někdo řekl, že je to správné (mozek je zkrátka lepší používat na přemýšlení, ne na pamatování), budete na Aničku s Pepou koukat jako na lidi s lepší hlavou a pamětí (a oni se vám budou smát, že si nic nepamatujete a pořád s sebou taháte zápisník jak nějací Alzheimeři).

Nejde ale jen o ujištění. Je to určitá psychologická potřeba vlastní identifikace s vnějším vzorem. Poprvé to silněji pociťujeme v pubertě a potom během celého období dospívání, kdy hledáme vzor a životní princip, který bychom mohli přijmout za svůj, ztotožnit se s ním a osamostatnit se tak.

Obtížnost identifikace roste úměrně s mírou „svobody“. Je problém se rozhodnout, čemu dát přednost (čím víc dveří, tím hůře). Přechodná období se tak třeba v tom dospívání projevují v podobě zbožňování zpěváků, herců a fotbalistů nebo třeba propichováním nosů, jazyků a jiných částí těla ostrými kovově lesklými předměty. A hlavně střídáním jednotlivých (módních, hudebních, životních...) stylů a neschopností zakotvit v konkrétních vodách.

Problém nastává, pokud k takovému ukotvení vůbec nedojde. Člověk přejde do dospělosti bez určitých pevných základů a konkrétní představy o tom, kým je a do budoucna nemá na čem pevném stavět. Je však lepší, když z vašeho dítěte vyroste přesvědčený komunista, než někdo, kdo jen neustále hledá sám sebe? Na jednu stranu ano, takový člověk může být relativně šťastnější, jelikož je cílevědomější – je schopen určit si cíle, kterým věří a k jejichž realizaci se může upnout. Vazba na konkrétní životní cíl pomáhá udržet se na nohou (bez ohledu na to, jak dlouhodobě přínosné ty životní cíle jsou a co nakonec snaha o jejich naplňování způsobí).

Identifikaci je potřeba provádět stále znovu a znovu. Zvláště v případě, že na sobě chcete něco změnit. Dobře to znají lidé, kteří se někdy pokoušeli zhubnout. Držet dietu je strašně neefektivní. Děláte to za účelem redukce hmotnosti s vidinou toho, že až zhubnete, začnete normálně jíst a jen se nebudete přežírat, takže zase neztloustnete. Než shodíte těch pár desítek kilogramů, odepíráte si něco, co máte rádi, takže celou dietu vnímáte jako omezování. A to samozřejmě nefunguje, protože děláte něco, čemu nevěříte, že je správné. Řešením je najet na „zdravý životní styl“ a uvěřit, že je to pro vás doopravdy lepší, než vaše současné stravovací návyky. Taková změna se stává permanentní a obsahuje ztotožnění s vaším cílem.

Chcete se naučit držet dietu? To je v podstatě nemožné. Lepší je se místo toho pokusit změnit svůj přístup ke stravování. Pravděpodobně si koupíte chytrou knihu. Přečtete rady expertů na výživu. A vyhledáte ve svém okolí někoho, kdo už něco takového úspěšně praktikuje.

A může se stát, že při svém hledání optimální cesty ke štíhlé linii a útlému zadečku dokonce narazíte na nějakého gurua, duchovního vůdce, s jehož osobou, názory a přesvědčením se budete schopni identifikovat na obzvláště sluníčkové úrovni.

Ztotožnění se s vlastním já

Dokud jde o relativní hlouposti (pár faldíků na břiše), funguje to všechno bezvadně. Zdrojů (informací, knih, duchovních vůdců....) je dostatek. V dnešní informační době lze nalézt „návod“ skoro na cokoliv. Velkou výhodou literatury je, že všechno už někdy v minulosti někoho napadlo a on o tom napsal. Protože vývoj lidské společnosti je cyklický, určitě tu už existovali lidé v podobné situaci a s podobnými problémy, které aktuálně řešíte vy. A někteří z nich byli spisovatelé a svoji moudrost předali dál. Spousta dnešních zdánlivě moderních problémů, které musí jednotlivec řešit, jsou pouhé variace na stále stejné lidské mindráky a existenční překážky.

Teoreticky tak stačí jen pátrat a vždy se identifikovat s nejvýhodnějším řešením, které už za vás vymyslel někdo jiný. Bohužel identifikace s něčím vnějším časem přestává stačit a vede k frustraci – cizí pohled na svět je pořád jen... cizí.

Přijde den, kdy zjistíte, že nevíte, kdo jste. Že je váš pohled na svět složen ze stovek a tisíců pohledů jiných lidí, od nichž jste jen přejali jejich popis vnímání světa, protože jste si nebyli dostatečně jisti samy sebou.

A tehdy je potřeba udělat další krok. Stát se svým vlastním duchovním vůdcem. Vlastním guru. Identifikovat se s něčím, co ještě neexistuje, s vlastní představou ideálního já, které stojí na pevných základech, které jste vytvořili z toho, co chcete vy sami. Důležité je nejen poznávání světa, ale i poznávání vás samých.

Přiznat si nejen stav vnější, ale především i té vnitřní reality.

Asi by vás to taky napadlo, i kdybyste si o tom nepřečetli, ale cesta ke klidu a míru nevede skrz hledání někoho, kdo vám ukáže cestu, poradí, pomůže a nakonec umožní dosáhnout kýženého stavu duševní rovnováhy.

Ten někdo jste vy sami.

Říká se, že chybovat je lidské. Přesto se ničeho neděsíme víc, než toho, že uděláme chybu a něco zkazíme. O neúspěchu se nemluví, neúspěch nepřipadá v úvahu, neúspěch není alternativa. Strach zabraňuje riskovat, hrát a vyhrát. Obava z nedokonalosti je omezující a je největším nepřítelem kreativity. Jak překonat strach z neúspěchu?

Jedním ze znaků soudobé společnosti orientované na úspěch je silná stigmatizace neúspěchu. Společenský úspěch je primárním cílem, jehož dosažení je nejvyšší metou a pokud dáte najevo, že takovou představu akceptujete, můžete mít pocit, že se vůči lidem ve vašem okolí neodvolatelně zavazujete. Realizaci daného cíle podřizujete významnou část života a pokud se stane, že neuspějete a vaše úsilí přijde vniveč, může to pro vás znamenat „konec světa“.

Přitom chyby jsou normální a někdy i nevyhnutelné.

Ale lidé nejsou zvyklí dělat chyby. Nechtějí je dělat. A to může být ta největší chyba ze všech.

Zabiják tvořivosti

Veškerá kreativita stojí na tom, že sednete, něco vytvoříte a příště to uděláte lépe. Přes příště zase. A další pokus dopadne ještě lépe, než ten předchozí. Tohle je vývoj. Nejde být dokonalý hned napoprvé.

Špatné pocity a strach z neúspěchu je normální a přirozená reakce na potencionální riziko. Riziko, o kterém nic nevíme a u něhož si můžeme jen domýšlet, jakou hrozbu pro nás představuje. Většina věcí, které pocitově vnímáme apokalypticky, pro nás riziko nepředstavují. Ne dnes. V minulosti lidského druhu se většina typů neúspěchu často rovnala smrti, ale dnes tomu už tak není. Pouze náš mozek to tak může vnímat.

Nejvíc se neúspěchu bojí ti, jež ho nikdy nezakusili. Nepustí se do psaní, protože by jejich první povídka mohla být brak. Nezačnou hrát na hudební nástroj, protože by jim to nešlo. Neosloví na ulici dívku, co kdyby se jim vysmála. Nejsou na neúspěch zvyklí. Považují ho za smrtelnou hrozbu.

I strach z neúspěchu je jako kterýkoliv jiný strach z neznámého. Abychom ho potlačili, musíme ho zažít.

KBT

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je psychoterapeutický směr používaný například při léčení některých úzkostných poruch. Smyslem terapie je pacienta postupně „zvykat“ na jeho strach. Tedy záměrně ho vystavovat situacím a jevům, jichž se bojí a pomoci mu tak vyrovnat se s náporem paniky. „Trénink“ by se měl pravidelně a preventivně opakovat, aby pacient nezapomněl na to, jaký je to pocit.

To by mělo platit i v běžném životě. Neúspěch je dobrý nejen proto, že se z něho můžete poučit. Ale hlavně proto, že víte, co obnáší. Uvědomíte si, že když se něco nepovede, není to konec světa, že se jede dál a máte možnost zkusit to znovu a lépe. A při dalších pokusech strach z toho, že uděláte chybu, postupně opadává a vy se přestáváte bát. Protože chyba nic neznamená. Není tedy důležité se chybám naučit vyhýbat, ale zvyknout si na ně.

Dělání chyb je neprávem opomíjenou dovedností. Než budete v něčem dobří, je potřeba naučit se prohrávat a dokázat přijímat neúspěch. Pokud se nenaučíte dělat chyby, nikdy se nebudete schopni dostat k opravdovému úspěchu. Strachu z neúspěchu se nedá předejít. Lze si na něj jen zvyknout.

Takže se zvedněte a jděte udělat chybu!

Bez toho, abyste počítali s úspěchem. Bez ohledu na to, že byste chtěli vyhrát. Udělejte to s vědomím toho, že to nevyjde. A oprostěte se tak od svého strachu z neúspěchu.

Psaní je fajn. Psaní je zábava. Psaní je hra. Psaní má terapeutický účinek. Psaní uvolňuje, léčí a udržuje při životě. Psaní je umění. Psaním inspirujete. Psaním se vydělávají peníze. Psaním vyjadřujete svoje názory, postoje a myšlenky. Psaní je tu pro vás. S psaním bývají potíže.

Proč má smysl vést si blog už jsem psal. Dostanete z hlavy „záležitosti“, které nemůžete nacpat do žádného systému timemanagementu a žádné jeho přihrádky, protože je nejde nijak vyřešit, nejsou to úkoly, nejsou to projekty, nelze s nimi nijak fyzicky pracovat. Jsou to obvykle myšlenky, pocity, věci, co vám vrtají hlavou a přemýšlíte o nich, ale to je asi tak všechno, co s nimi můžete dělat. Blog na tohle není špatný, ale má jedno zásadní omezení. Čtou ho lidi. A vy to moc dobře víte a při psaní se podle toho zařizujete.

Můj milý deníčku...

Vždycky mi to připadalo strašně infantilní. Psát o tom, co jsem měl dneska k obědu nebo jak jsem si šel hrát odpoledne na píseček před dům a Pepík od vedle mi neustále bořil bábovičky a já mu za to narval lopatku do krku.

Když jsem kdysi na základní škole začínal se psaním, neviděl jsem v něčem takovém žádný přínos. Takže jsem produkoval převážně různé rádoby povídky a příběhy, po střední škole objevil, že mě baví psát víc „analyticky“, začal jsem blogovat a rozebírat, co mě zrovna zajímalo a to mi tak nějak vydrželo dodnes.Většinou jsem se snažil vyhýbat všeobecně vysmívaným tématům typu „och božínku, jdu páchat sebevraždu“ a takovým stylem psaní jsem pohrdal. Zřejmě to byla chyba.

(jen pro pořádek: tím nemyslím, že o podobných tématech tu teď začnu psát ani to neznamená, že se chystám umřít nebo změnit design blogu na zlatavo-růžovou....).

Blog totiž svazuje. Blog není příliš dobrý emoční ventil, protože na blogu k sobě nejste upřímní. Jako v každém sociálním kontaktu si tak trochu hrajete s okolím a vlastním myšlením a uplatňujete sociální dovednosti. V doopravdy soukromém deníku není ničeho takového zapotřebí. Nikdo vás „neposlouchá“ a můžete skutečně „nahlas přemýšlet“. Máte možnost brainstormovat, sesumírovat si a tím třeba i vyřešit, cokoliv potřebujete a hlavně přitom nebrat ohled na potencionálního čtenáře. Můžete z hlavy dostat skutečně vše a ulevit si úplně od čehokoliv, nic vás neomezuje.

V takzvaném volném psaní je obrovská energie. Během pěti až deseti minut jsem schopný vysoukat ze sebe tolik textu, že by to vydalo klidně na dvě až tři strany A4. Navíc mi to pomáhá se vypsat a správně naladit a používám to jako rozcvičku, než mám jít psát něco „na ostro“.

Chvíli jsem hledal vhodný nástroj a nakonec zakotvil u momologu. Minimalistické pojetí a přístup odkudkoliv přes web a Google Account. Naprosto vyhovující. Služba je použitelná jak pro psaní deníku, tak pro brainstorming (lze rozlišovat tagy).

Umění psát

Rád bych v souvislosti s psaním zmínil knihu Zen a umění psát, kterou jsem před pár dny dočetl. „Nakopla“ mě jako už dlouho nic. Ray Bradbury ve sbírce esejů přibližuje hlavní tajemství spisovatelského úspěchu, které je samozřejmě na první pohled zřejmé. Psát. Autor vysloveně říká, že v psaní je cestou ke kvalitě pouze kvantita. Sám prý od třinácti let psal tři tisíce slov denně a za svoji první dobrou povídku považuje až dílo, které napsal někdy po dvacátém roce života. Tudíž to, že teď píšu sr***y neznamená, že ze mě jednou nebude druhý Tolkien. Nebo přinejhorším alespoň druhý Miloš Čermák.

Ale hlavním poselstvím knihy je něco jiného. Každý autor by měl, dle Bradburyho, psát v prvé řadě ze srdce. Dávat do psaní sám sebe, kus svého já, nepsat mechanicky a s vidinou dosažení úspěchu – třeba v podobě přílivu čtenářů, pozornosti okolí, obdivu nebo peněz. Když píšete, měli byste zapomenout na to, že to někdo bude číst a budoucí čtenáře ignorovat.

Čímž se dostáváme zpátky k volnému psaní. Dřív jsem si neuvědomoval, jak důležité a osvobozující je psát pravidelně jen a pouze pro sebe. Vždycky jsem své psaní zčásti přizpůsoboval všeobecným pravidlům čtenářské přístupnosti. A docela lituji těch „ztracených“ let, kdy jsme to nepraktikoval. Jak už jsem říkal, na veřejném blogu se i při nejlepší vůli vždycky budete držet zpátky. I v případě, že píšete anonymně pod nickem „Beruska69“.

Psaní deníku či psaní jen pro psaní samotné je výborným nástrojem osobního rozvoje a zároveň skvělý způsob, jak se autorsky uvolnit a zároveň se učit lépe psát. A kupodivu to není ani trapné ani pro děcka.

Na ČRo1 proběhla nedávno v nějakém diskusním pořadu anketa na téma „Necháváte se ovlivňovat reklamou?“ Nebylo překvapením, že kolem 85% lidí odpovědělo, že si kečup kupují na základě toho, jestli jim chutná a ne podle toho, co jim řeknou v televizi. Jedním dechem ale dodávali, že se na reklamy přece jen dívají, protože jsou často atraktivní a přitažlivé svým zpracováním. Existuje nějaký rozdíl mezi tím, co si lidé myslí a tím, jak se ve skutečnosti chovají?

Jistě, že ano.

Jeden ze základních znaků úspěšné reklamy: Přesvědčit zákazníka, že ho „okouknutí“ produktu nic nestojí a donutit ho ke koupi, aniž by věděl o tom, že k rozhodnutí nedošel sám.

Myslíme si, že se prostě jen koukneme na efektně zpracovaný shot s nějakou pěknou slečnou podivující se nad tím, jaký je ten jahodový jogurt chutnější, než všechny ostatní, a pak se zvedneme ze sedačky a v krámě se rozhodneme čistě na základě ceny a údajů o složení na etiketě – bez sebemenší návaznosti na to, co jsme viděli. A ještě jsme hrdi na to, že se nenecháváme „oblbovat“ těmi hloupostmi z televize a rádia. Víte, kdo bývá nejpyšnější na svoji chytrost? Hlupáci.

Lidé zdůvodňují nákupní rozhodnutí fakty, ale činí je na základě pocitů (aby si samy před sebou nepřipadali jako idioti).

Ale nejde jen o jogurty, limonády, dámské vložky, auta, rtěnky, rifle, kondomy nebo počítače. Stejné je to s událostmi, jevy, společenskými tendencemi. Jde i o myšlenky, názory, ideje. Jde o „fakta“.

Letošní volby, stejně jako veškeré předchozí a kterékoliv příští jsou především o marketingu. Lidé budou zdůvodňovat svoji volbu tím, že se jim líbí stranické tváře. Ti chytřejší se odvolají na stranická hesla. Obojí je součástí snahy ovlivnit voliče a přinutit ho dát hlas konkrétní straně na základě svého pocitu – na základě toho, že se mu ta strana nebo ti lidé v ní líbí. Voliči nezáleží na tom, jestli se s ním strana shodne názorově. Hlasy dostane strana za chytlavý předvolební klip a důvěryhodnou prezentaci. Když působí trapně, tak hlasy naopak ztratí.

Jako třeba ČPS, o které jsem vážně uvažoval jako o vhodném kandidátovi (hlavně kvůli osobě Ivo Vašíčka), ale po shlédnutí jejich předvolebního klipu jsem se musel plácnout do čela a přisoudit jim nálepku „nevolitelné“.

Vím, že by u neprověřené a politikou nezkažené nové strany bylo racionální a správné volit čistě na základě volebního programu, ale... to nic nemění na tom, že na mě Česká pirátská strana působí jako banda děcek, co by ráda stahovala z internetu filmy bez obavy z postihu – což však podle všeho rozhodně nejsou.

Potíže s ověřováním skutečnosti

Problémem není, že by si voliči neuvědomovali, že je strany chtějí „zblbnout“. Oni to ví, ale jsou přesvědčeni, že jsou proti tomu imunní. Stejné je to se spotřebním zbožím v obchodech. A se zpravodajstvím a bulvárem. Například moje máti si každý týden alespoň jednou koupí Blesk nebo Aha!. Ví, že je to bulvár nejtěžšího kalibru a na mnoha článcích nemusí být ani zbla pravdy. Ale ona přece není hloupá a nebere to tak, že ty věci tam napsané jsou pravda, ona si dokáže udržet zdravý odstup. No... nevěřím, že dokáže. Protože nemá, jak přijít na to, že jsou to jenom kecy.

V tom je totiž zakopaný ten zatoulaný čokl. My nevíme, co je pravda a co lež, protože to nemáme, jak zjistit. Neexistuje způsob, jakým bychom si mohli osobně ověřit, jestli se Petr Muk doopravdy zabil nebo si jen náhodou vzal o prášek navíc. Pokud si v této chvíli, před tím, než bude provedena soudně nařízená pitva, přečtete článek, jehož meritem je, že to nebyla nehoda, tak vás to ovlivní. Ať chcete nebo ne.

Stačí totiž, že danou informaci absorbujete. Kdyby šlo o to, jestli zítra ráno vyjde slunce, stačilo by vám počkat pár hodin a bylo by jasné, jestli je to pravda nebo ne. Ale takhle? Na každé siamské kočce se dá najít pár chlupů, že? (pro ty, co se nevyznají v kočkách: obrat byl myšlen jako analogie k „zrnku pravdy“)

Lidé nejsou schopni objektivně zhodnotit skutečnost, protože ji neznají. Nezbývá jim, než se spolehnout na tvrzení novináře nebo marketingového pracovníka. Pokud nemáte o nějaké věci vůbec žádnou informaci a uslyšíte lež, vezmete lež za jedinou možnou pravdu, dokud se odněkud nedozvíte něco jiného, co zní alespoň stejně přitažlivě. A nezáleží na tom, jestli si uvědomujete, že to třeba není pravda. Podvědomí si to zapíše jako prostý fakt, který je ochotno nahradit jiným faktem až ve chvíli, kdy seznáte, že je jiný fakt věrohodnější.

Řešením je prostě to nečíst, nekoukat na to, nezajímat se o hezkou formu s tím, že obsahu se ubráním. Pokud mě zajímají fakta, dají se obvykle najít i stroze sesumírovaná, bez líbivého obalu. Všichni jsme manipulovatelní. Jen je někdo manipulovatelný víc, než jiný. Platí to bez výjimky stejně tak pro vás jako pro mě. A bylo by naivní myslet si, že je tomu jinak.

Štěstí. Spokojenost. Úspěch. Fajn slova popisující věci, kterých bychom rádi dosáhli všichni. Chceme kreativní práci, která nás bude naplňovat, dostatek peněz na cestování a realizaci dalších snů, krásnou oddanou chápající partnerku, pěkně zařízený a prostorný byt v centru města. Někteří přišli na to, že možná potřebují něco trochu jiného, tak začali hledat nějakou alternativní cestu, vykašlali se na honbu za společensky akceptovanou formou úspěchu a vydali se vlastní cestou. Bohužel, nijak si tím nepomohli.

Nelíbí se mi tvrzení, že v jádru jsme všichni nespokojení a nešťastní. Zavání mi to potřebou konejšení sebe sama přesvědčováním se, že ostatní jsou na tom taky tak špatně, a že v tom teda nejsem sám. Pravdou ale je, že to tak cítím. A nejsem jediný. Ani zdaleka ne. O hluboké vnitřní nespokojenosti se směřováním vlastního života a nitra se píšou knihy a točí filmy. Cítíte a tušíte to kolem sebe, ale málokdo vám o tom bude vyprávět .

Zatím, stejně jako mnoho dalších lidí, neznám recept na spokojenost, takže budu pro potřeby článku alibisticky předpokládat, že se podobně jako já cítí všichni. Ty „všechny“ rozdělím pro jednoduchost na dvě skupiny.

Mainstream

Do hlavního proudu patří jedinci, kteří akceptovali všeobecnou vžitou představu o dosažení úspěchu. Takové to „auto, prachy, barák“. Nějaké to cestování, luxusní ženská, děti, sem tam pořádně zapařit nebo se jít jinak kulturně vyžít. Vozit zadek v reprezentativním bouráku, chodit v reprezentativních hadrech, umět se reprezentativně vykecávat a hlavně bejt cool a drsnější, než většina ostatních. Toť zhruba základ.

Uvnitř mainstreamu jsou další dvě základní skupiny lidí. Ti, kteří se o realizaci výše popsané představy snaží a ti, kterým se to už povedlo. První jsou nespokojení proto, že toho nejsou schopní dosáhnout a celej svůj život budou makat za průměrný prachy v práci, která je štve, kvůli tomu, aby dokázali uživit ženskou, která se jejich skutečnému ideálu podobá spíše jen velmi volně. Takových lidí je nejvíc. Druzí, ti „úspěšnější“ jsou nespokojení proto, že se dostali tam, kam se vždycky chtěli dostat a... a nic. Pocit uspokojení, v který doufali, se nedostavil.

Pocit frustrace vychází z toho, že buď nejste dostatečně schopní dosáhnout společenského úspěchu (a připadáte si méněcenní, protože dnes přece může být úspěšný každý) anebo právě proto, že schopní jste a překvapuje vás, že vám to k ničemu není. Ať už jste kdekoliv mezi těmihle dvěma skupinami, stále platí, že nejste šťastní. Rozhodně ne tak, jak si představujete.

Alternativní přístupy

Konečně přicházejí na řadu netrpělivě očekávaní zastánci plavby proti proudu. Takzvaně osvícení, kteří si uvědomili tu, přece tak zřejmou, nesmyslnost onoho pachtění za uměle vytvořenými cíly a rozhodli se zvolit svůj vlastní a jedinečný směr. Prvotní samo spásná myšlenka, že se nemusejí chovat podle ostatních, je přivedla k činnostem jako je vyřezávání malinkatých domů pro panenky, zen buddhismus, kopání příkopů, emigrace, zakládání charitativních organizací, psaní knih o nalezení vnitřního míru nebo pravidelná donáška nákupu staré nemohoucí sousedce.

Co čert nechtěl, jsou stejně v háji jako všichni ostatní. Menšinový přístup k životu neznamená lepší výsledky a větší pravděpodobnost spokojenosti. Alternativní cesty jsou stejně nefunkční jako mainstream (zeptejte se kteréhokoliv „osvíceného“). Vzpoura proti společnosti nikam nevede.

Iluze spokojenosti

Pokud budeme vycházet z toho, že jsme v jádru nespokojení, je potřeba konfrontovat to s tím, jak k věci přistupují samotní lidé. Uslyšíte, že jsou buď v pohodě nebo to stojí za houby, ale nějak se prokousávají. Že je někdo hluboce nešťastný neuslyšíte prakticky od nikoho. Jak jsme se dostali do fáze, kdy jsou všichni nešťastní, ale tváří se, jak je jim strašně fajn? Přirozeným vývojem. Asi se shodneme, že ve společnosti je oblíbenější šťastný člověk, než nešťastný. A někdo takový si taky  mnohem spíš vrzne a dostane do postele lepší ženskou. Ti, kteří dokázali úspěšně předstírat spokojenost byli evolučně úspěšnější.

Přesvědčit okolí a nezřídka sám sebe o tom, že je všechno vlastně v pořádku, stojí energii. Hodně energie. Velkou část našeho každodenního života tak strávíme tím, že se snažíme obhájit iluzi vlastní spokojenosti před okolím i samy před sebou.

Zlý pan Mozek

Honba za úspěchem je především snaha o dosažení pocitu štěstí. Je úplně jedno, jak si ten úspěch představujete. Tvrdím, že hledání cesty, která je alternativní k celospolečenské představě, není řešením. Protože neexistuje žádný recept na štěstí. Nespokojenost je v nás a má myslím docela dobrý důvod.

Často slýchám, že žijeme v uspěchané době, že se každý jen stále za něčím honí. Dobře to ladí s tím, co jsem psal – máme pocit, že až dosáhneme cílů, jež jsme si vytyčili, učiní nás to šťastnými. A tak se ženeme kupředu, pořád dál za vidinou blaženého pocitu uspokojení. Ale ono to tak není. Nakonec nás nic neuspokojuje tak, jak bychom si přáli.

V článku o lásce jsem vysvětloval, proč jsou nešťastně zamilovaní lidé... nešťastní. Je to proto, že nedostanou, co chtějí, že centrum pro motivaci v mozku není „uspokojeno“. Ale co se stane, když ho uspokojíme? Najde si jiný cíl. Protože mozek nedokáže být spokojený. Spokojenost by znamenala ztrátu motivace. Ztráta motivace znamená smrt. Smrt si žádný organický systém nemůže dovolit. Nespokojenost je obranný mechanismus.

Nespokojenost je často interpretována jako selhání. Říkáte si „V čem sakra děláme chybu?“ V širším měřítku pak spíláte celé společnosti a kritizujete ji jako celek. Nakonec se nevyhnete tomu, že se snažíte najít řešení. Říkáte si, že je nutná změna systému, lidstvo musí přehodnotit svůj pohled na svět, člověk by si měl jinak utřídit priority. Co když tohle všechno žádné řešení nemá? Co když nás prostě jen příroda nutí žít a chrání nás před pocitem spokojenosti? Protože spokojený člověk nežije, spokojený člověk nehybně leží a je připravený v poklidu zemřít, protože dosáhl všeho, co chtěl. Přírodě by se nevyplatilo udržovat nás spokojené.

Hledání (absolutní) spokojenosti je jako snaha o dosažení míru mezi lidmi. Nejde to, protože to je proti naší přirozenosti. Jaký je zaručený recept na to, jak nebýt spokojený? Snažit se najít způsob, jak spokojenosti za každou cenu dosáhnout. Snažit se najít něco, co neexistuje a existovat nemůže.

Založíte si firmu a k jejímu chodu potřebujete zpočátku jen pár zaměstnanců, kteří budou mít na starost běžné rutinní záležitosti. Veškerá důležitá obchodní rozhodnutí děláte pouze vy. Jak se firma rozrůstá, přestáváte stíhat sami obhospodařovat všechny klienty a potřebujete někoho, kdo vám s komunikací se zákazníky pomůže. Rozšíříte tedy firmu o obchodní oddělení.

Pracovník obchodního oddělení má většinou na vizitce napsáno něco jako obchodní zástupce, manažer odbytu, obchodní manažer nebo salesmanager (u podniků, které chtějí vypadat pokrokově nebo se orientují na zahraniční klientelu). Ve slangové mluvě se takovému člověku říká jednoduše „obchoďák“. Obchoďák je často mladší, relativně perspektivní muž (mezi 25-35 lety), který má za sebou několik pracovních zkušeností a v dané firmě nepůsobí příliš dlouho (obvykle maximálně pár let). Jinými slovy je to někdo, kdo už za dalších pár let ve firmě pravděpodobně působit nebude. Obchoďáci mají ze všech zaměstnanců největší úmrtnost.

Je to proto, že s věkem a zkušenostmi roste jejich hodnota na trhu práce a časem tak jednoduše odcházejí za lepším. Jedná se o běžnou praxi a nikoho to příliš nepřekvapuje. Překvapení ovšem mohou být obchoďáci, kteří nastoupí na jejich místo.

Co jsou to provize

Obchodní manažeři jsou zpravidla zaměstnanci s největší platovou diverzifikací v rámci firmy. Jsou hodnoceni pomocí systému provizí. Tedy ze zakázek, které oni sami dojednají, se vypočítává obrat, z něhož určité procento dostane jako odměnu přímo konkrétní obchodní zástupce. Teoreticky se tak může stát, že obchoďák spadne pod mzdu obyčejného dělníka – na druhou stranu, když se daří, může se dostat až na několikanásobek průměrného platu.

Záleží samozřejmě na konkrétním nastavení provizního systému a také kapacitních (výrobních) možnostech firmy (vždy existuje maximální objem zakázek, které je firma schopna pokrýt). Konkrétní výpočet konečné částky k výplatě v daném měsíci je daný například i tím, zda firma účtuje obchodnímu zástupci nějaké náklady nebo je naopak určen základní měsíční výměr, k němuž se připočítávají provize z obchodů.

Firmy mívají nastaven provizní systém tak, aby motivoval obchodní zástupce ke shánění nových zákazníků. Ono starat se o zákazníka, který s firmou již mnoho let spolupracuje, jsou u něho nastavené neměnné podmínky a jednou za měsíc vám pošle objednávku, kterou jen předáte do skladu, to není něco, za co by jste měli dostávat velké peníze. Každopádně jako obchoďák jste nuceni získávat nové zákazníky. To znamená, přebírat je konkurenci. Jinak si nevyděláte.

Hlavní motivací obchodního zástupce je vydělat. K tomu, aby vydělal, potřebuje prodat. K tomu, aby prodal, potřebuje přesvědčit zákazníka, aby od něho koupil. Jedním z hlavních nástrojů, kterým může obchodní zástupce motivovat zákazníka ke koupi, jím nabízeného zboží, je jeho cena. Ta je zároveň nejuniverzálnějším a nejúčinnějším prodejním argumentem. Lze argumentovat i dalšími výhodami produktu (kvalita, záruka, servis...), ale je to pracnější a výsledek není zaručen. Cena má největší okamžitý efekt.

Tlak na cenu

Řekněme, že firma Červenka prodává produkt Červeňásek. Berou ho přímo od zahraničního výrobce a v ČR ho dodávají místním odběratelům. Obchodní zástupce firmy Červenka přijede k zákazníkovi, dá si s ním kafe a snaží se z něho dostat, od jaké firmy a za kolik bere ten typ produktů, které mu chce prodat. Předpokládejme, že obchodní zástupce Červenky je milý sympaťák a zákazník se mu rozhodne vyjít vstříc. Prozradí, že bere od firmy Modřenka (konkurence firmy Červenka) produkt Modrásek (velmi podobný produktu Červeňásek, jen jiné značky). Od firmy Modřenka má cenu 1000,- Kč za kus. Obchoďák firmy Červenka se zaraduje. Ví, že jejich produkt Červeňásek bere firma Červenka od výrobce za cenu 600,- Kč za kus – tudíž má, zjednodušeně řečeno, „vůli“ zhruba 400,- Kč. Může nabídnout zákazníkovi Červeňásky někde v rozmezí 600,- až 1000,- Kč a je jisté, že má zákazníka v kapse. Zákazník dostane srovnatelný produkt za lepší cenu (řekněme 950,- Kč) a to je pro něho jasná volba.

Uběhne nějaký čas (půl roku, rok) a zákazník po celou dobu odebírá Červeňásky od firmy Červenka za 950,- Kč. Ušetřil tedy oproti předchozímu roku (kdy bral od Mořenky) 50,- Kč na jednom kusu zboží. Z každého kusu zboží (a za každých 950,- Kč, které zákazník zaplatil) má obchoďák firmy Červenka provizi a nosí si domů pěkné peníze. Obchodní zástupce Modřenky si však chce domů taky nosit fajn výplatu a nakonec se mu po roce podaří přesvědčit zákazníka, aby přešel k firmě Modřenka zpět. Přesvědčí ho tím, že mu dá cenu za Modráska 900,- Kč za kus.

A takhle to běží pár let. Obchodní zástupci jednotlivých firem si přetahují zákazníky a vzájemně si takzvaně podrážejí nohy. Obchodní zástupce firmy Červenka nakonec prodává Červeňásky za cenu 650,- Kč. Firma je bere od výrobce, jak bylo řečeno, za cenu 600,- Kč. Červenka tak vydělává na Červeňáskovi ubohých 50,- Kč na kusu (oproti situaci přes několika lety, kde byl zisk kolem 400,- Kč, tedy osmkrát tolik). Firma Modřenka je na tom podobně (od výrobce bere za 610,- Kč, takže při ceně 650,- Kč „vydělá“ pouhých 40,- Kč na kusu).

Konkurenční boj se tak nevyplatil ani jedné straně. Firmy na tom v této fázi v podstatě prodělávají. Obchoďák odchází do jiné firmy, protože ho jeho firma nemá z čeho platit. Otázkou, jestli za vzniklou situaci může firma nebo přímo obchodní zástupce oné firmy, se budu zabývat dále. Zde je důležité si uvědomit, že tlak na cenu přichází primárně od firem jako takových, nikoliv od zákazníka (tomu se to sice vyplatí, ale on by se smířil i s vyšší cenou).

Prodat nebo neprodat?

Rozvedeme si předchozí případ a do hry zahrneme další zákazníky. Zatím jsme počítali s tím, že konkurenční boj probíhá u jednoho konkrétního zákazníka (který má velký potenciál, je to velký odběratel, tak ho dodavatelé – Červenka a Modřenka – chtějí každý pro sebe). Firma chce však dodávat vícero zákazníkům, stejně tak obchodní zástupce.

Zákazníci se v rámci oboru často znají a mají mezi sebou určité vazby. Pokud nemají, stejně se snaží být v obraze a mít přehled o tom, co se na trhu děje. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i v takovém Brně, druhém největším městě ČR, co řeknete jednomu, druhý se dozví obratem.

Předpokládejme, že v Brně je 100 zákazníků. Padesát z nich má pod sebou (dodává jim) firma Červenka, padesát firma Modřenka. Všichni zákazníci berou od obou firem produkty (Červeňásky a Modrásky) za ideálních 1000,- Kč za kus. Takto jsou „spokojeny“ obě firmy.

Jeden ze sta zákazníků (kterému v současnosti dodává Červenka) udělá výběrové řízení na dodávky produktů. Obchodní zástupce firmy Modřenka by rád výběrové řízení vyhrál. Ví, že nejsnadnějším způsobem, jak to udělat, je dát lepší cenu, než za kterou zákazníkovi dodává firma Červenka. Takže to udělá (podrazí cenu o 50,-Kč za kus). Tím pádem vyhraje výběrové řízení, získá zákazníka na svoji stranu (přetáhne ho Července), zákazník začne brát od firmy Modřenka a obchoďák má rázem každý měsíc hezčí výplatu.

V čem je háček? Zákazníci se mezi sebou znají. Všichni mají cenu 1000,- Kč. Jeden z nich (ten nový) najednou dostane cenu lepší (950,- Kč). Ostatní zákazníci firmy Modřenka se cítí podvedeni, protože všichni mají cenu 1000,- Kč a jeden z nich 950,- Kč. Dorážejí na obchodního zástupce firmy Modřenka s tím, že chtějí také cenu 950,- Kč (a jsou v právu). Obchoďák jim vyhoví (nechce o ně přijít) a všem zákazníkům postupně sníží cenu z 1000,- Kč na 950,- Kč.

Nějakou chvíli, než se informace o lepší ceně dostatečně rozšíří, obchoďák Modřenky vydělává na tom, že má o jednoho zákazníka víc. Jenomže postupem času na něho zákazníci s cenou 1000,- Kč začínají tlačit s tím, že chtějí nižší cenu (protože teď už ví, že si ji Modřenka může dovolit – dodává přece támhle Frantovi za 950,- Kč). Na konci tak získání jednoho zákazníka znamená ztrátu u všech ostatních.

Snižováním ceny nepodrážíte nohy konkurenci. Podrážíte je samy sobě.

Nutnost dlouhodobé strategie

Myslíte, že obchodní zástupce, který si tohle uvědomí, přestane tímto způsobem obchodovat? Že přestane podrážet cenu, jen aby teď prodal? Jen aby měl na pár měsíců lepší peníze? Jistě, že ne, protože ve firmě je tlak na získávání nových zákazníků (přetahování zákazníků od konkurence) a pokud se bude snažit argumentovat něčím jiným, než cenou (což by však dobrý obchodník umět měl), bude mít pravděpodobně mnohem nižší obrat a menší výplatu. Jinými slovy, něco takového si obchoďák nemůže dovolit.

Jak ze začarovaného kruhu ven? Nehodnotit obchodní zástupce pouze pomocí provizního systému a dle obratu z uzavřených obchodů. Víc je svázat s firmou, hýčkat si své zaměstnance a dát jim důvody k tomu neodejít jinam. A hlavně, mít v rámci firmy zavedenou dlouhodobou obchodní politiku. Nechtít všechno, určit si priority, neuplácet zákazníky lepší cenou. Myslet dopředu, nekoukat na krátkodobý zisk, ale přemýšlet, co bude za pět/deset let. Mít vizi.

Zvláště v případě větších firem je dlouhodobá strategie nutností. Obecně čím větší firma, tím je potřeba zavedení jednotné obchodní politiky firmy palčivější. V mém oboru se vypráví zajímavá historka o jisté pražské firmě (jeden z předních hráčů na trhu). Zmíněná firma má několik dalších poboček po celé republice, v Brně, v Olomouci, Ostravě atd. Každá pobočka je do jisté míry samostatná, má vlastní management a vlastní obchodní zástupce – a jednotná pravidla samozřejmě tak trochu chybí. Dva obchodní zástupci (každý z jiné pobočky téže firmy) se sešli „na půli cesty“ mezi Prahou a Brnem v jednom výběrovém řízení. A oba chtěli prodat. Ve výběrovém řízení byla ona firma jasným favoritem, takže by zakázku rozhodně získala. Ale každý z obchoďáků ji chtěl pro sebe. Takže si vzájemně podráželi nohy a srazili cenu zakázky na (pro onu dodavatelskou firmu) naprosto nevýhodnou cenu. Být majitelem té firmy, rvu si vlasy.

Jenže kdo je na vině? Ti obchodní zástupci, kteří se nedomluvili? Ale na čem by se měli domluvit? Systém provizí jasně stanovuje, že jsou oba hodnoceni na základě toho, kolik udělají objednávek a za jakou částku. Z toho mají peníze, z ničeho jiného. Nemají důvod koukat na blaho firmy jako takové. Vina je tudíž na straně vedení firmy, které nedalo svým obchodním zástupcům jinou možnost, než praktikovat strategii podrážení ceny.

Malé a střední firmy, zaměřené na okamžitý zisk, nedokážou myslet příliš dopředu. A diví se, že je skutečně velcí hráči s jasně stanovenou obchodní politikou likvidují. Obchodní zástupci mají v takových firmách úplně jinou pozici a zaměstnavatelé si je dokážou doopravdy hýčkat. Pokud chcete jako firma přežít, je nutné nestavět jen na provizním systému.

Neříkám, že to takhle špatně funguje všude. Navíc uvedené příklady jsem v zájmu názornosti velmi zjednodušil. Ale často mám možnost pohovořit si o těchto věcech s majiteli či obchodními řediteli nejrůznější firem a všichni si stěžují na to samé. Na jednotlivé obchodní zástupce a jejich chování na trhu. Nedávno jsem seděl (zrovna v tom Brně) s jednatelem firmy, se kterou spolupracujeme a on mi vyprávěl, jak jsou na trhu už skoro patnáct let a jak už několikrát uvažovali o tom, že by si založili pár poboček. Když si ale uvědomili, že by museli zřídit mnoho kilometrů vzdálené obchodní oddělení, které by si žilo do jisté míry vlastním životem a bylo by obtížné ho na dálku kontrolovat, upustili od toho a rozhodli se jako firma dál nerůst. Veškeré obchodní záležitosti má na starosti on a jeho otec jako jednatelé firmy a pod sebou mají už jen regulérní zaměstnance na různých pozicích (žádný střední management). Holt dospěli k názoru, že jim to za ten risk nestojí a spokojí se s tím, co mají. A dost možná se jim to vyplatilo.

Za svůj život jsem se setkal s několika lidmi, kteří měli k oboru psychologie nějakým způsobem blízko. Potkal jsem začínající studenty, profesionálně praktikující terapeuty a také lidi na opačné straně barikády – psychicky narušené a emočně nestabilní jedince. Sám jsem měl v plánu psychologii studovat. Osobně jsem postupně absolvoval pár terapeutických sezení s několika psychology, takže mám zároveň určitou představu, jak vypadá práce profesionála v praxi. A protože jsem se nikdy netajil svým kladným vztahem k tomuhle oboru, stává se mi, že občas někomu takříkajíc „dělám vrbu“. Pojďme se podívat na to, jak by měl takový ideální psycholog vypadat.

Definice pojmů:

Termínem klient budu označovat člověka, který se přišel poradit a potřebuje pomoci se svými problémy. Dnes necháme psychicky nemocné lidi odpočívat, takže klientem se v rámci tohoto textu rozumí relativně duševně zdravá osoba, která si jen neví rady. Může být hodně v háji a „totálně na dně“, ale nemocná není.

Pojmem psycholog (terapeut, psychoterapeut...) budu označovat člověka, který se takové osobě snaží pomoct. Pro odborníky i amatéry (lidské vrby) platí stejná pravidla, takže mezi nimi, až na výjimky, nebudu dělat rozdíl.

A konečně slovem terapie se v tomto případě rozumí schůzka nebo sezení za účelem konzultace problému mezi klientem a psychologem.

Nezávislý...

Stejně jako veškerá medicína, tak i odborná psychologie je poslání. Služba lidstvu, nikoliv lidem. Chirurg si nemůže vybrat, že bude operovat jen „hodné“ lidi. Také profesionální terapeut pomáhá ze sraček i těm, kteří si to nezaslouží. Musí být nestranný v tom nejlepším slova smyslu. U profesionála by tohle mělo být absolutní samozřejmostí a zcela mimo diskuzi (osobně jsem toho názoru, že v praxi to bohužel tak úplně nefunguje). Měl by se soustředit výlučně na klientovo dobro – konkrétně na ten typ dobra, který sám klient považuje za správný. Psycholog by neměl brát ohled na svoje názory, myšlenky a pocity a nic z toho netahat do terapeutického vztahu, který má s klientem. Důležité je, co chce klient, nikoliv, co je „objektivně správné“.

Jednoduchý příklad: Pokud je klient dominantní typ a vyhledává výlučně submisivní ženy, nezáleží na tom, že terapeut tento druh vztahů z nějakého důvodu odsuzuje nebo preferuje něco jiného. Měl by v tom klienta podporovat, protože klientovi to přináší uspokojení.

Lepší příklad: Klient žije v partnerském svazku se ženou, která je na něm finančně závislá. Klientovi to nevyhovuje, k ženě už ho nic citově nepoutá, ale z morálního hlediska mu nepřijde správné, aby po jejich rozchodu skončila na ulici. Probere to se svým terapeutem a z rozhovoru jasně vyplyne, že bude pro klienta lepší ženu opustit, a že je to zároveň to, co klient doopravdy chce (jen se nemůže zbavit špatného pocitu, který mu v tom brání a svazuje ho). Psycholog tedy klientovi pomůže zbavit se pocitu viny a podpoří ho v jeho snaze neperspektivní vztah ukončit. Psycholog se absolutně nestará o to, co bude s onou ženou (pokud to klient vyloženě nechce řešit).

Předchozí příklad naruby: Žena má existenční potíže a snaží se je vyřešit. Narazí na bohatého chlapíka, který v ní najde zalíbení a ona, přestože ji k němu nic neváže, s ním začne žít, aby mohla nakrmit svého malého syna. Finančně svého partnera vysává, což chlápkovi časem začne docházet a žena cítí, že by mohla přijít o svůj jediný cash flow (není to typická zlatokopecká potvora, jde tu o přežití). Bezvýchodnou situaci se rozhodne řešit vyhledáním odborné pomoci. Zajde za psychologem, který ji vyslechne a společně dospějí k názoru, že bude v současné době nejlepší pokusit se skomírající vztah nějakým způsobem oživit (žena má se svojí kvalifikací problém najít dobře placenou práci a další alternativy jako pomoc příbuzných nebo přátel nepřipadají z různých důvodů v úvahu). Psycholog tedy poradí ženě pár triků, kterými by mohla získat zpět ztracenou přízeň a dál na nebohém pánovi parazitovat. A to i přesto, že osobně by s takovou ženou okamžitě vyběhl a podobné jednání bytostně nesnáší a odsuzuje.

Pokud jste jen člověk, co rád pomáhá druhým (ne vystudovaný odborník), tak s většinou z těch, kteří se na vás obrátí s žádostí o pomoct, už obvykle máte nějaký druh vztahu. Přesto je dobré držet si, pokud možno, co největší odstup a řešit celou záležitost maximálně nezúčastněně. Tenhle postup je dobrý ze dvou důvodů. Zaprvé, umožňujete tím druhé straně, aby se vám necítila zavázaná a tím nedeformovala váš současný vyrovnaný vztah (nedostáváte se nechtěně do nadřízené role). Za druhé je to bezpečné i pro vás samotné, protože tím držíte na uzdě svoji empatii.

Co se „zlých“ lidí týče, záleží na tom, jak se k pomoci druhým stavíte. Buďto pomáháte lidstvu jako celku a pomocnou ruku podáte každému, kdo si o ni řekne (tak to praktikují například vyznavači některých náboženství) nebo se zaměřujete výlučně na blízké lidi a uplatňujete reciproční altruismus nebo praktikujete něco mezi tím - máte potřebu pomáhat druhým, neomezujete se jen na lidi, kteří vám to mohou vrátit, ale máte určitý vlastní kodex, podle kterého se řídíte a na základě něhož filtrujete lidi, kteří si to (podle vás) zaslouží. Což je mimochodem můj případ.

...schopný...

Základem každého vztahu je důvěra. U dvojice psychoterapeut-klient by mělo být samozřejmostí, že veškeré informace sdělené mezi čtyřma očima neopustí zdi místnosti. Co je ovšem důležitější, než pocit bezpečí, je důvěra ve schopnosti terapeuta. Klient musí věřit, že člověk před ním je odborník, který jeho problému dokáže porozumět a pomoci s jeho řešením.

Je zcela klíčové, aby psycholog působil dojmem fundovanosti, jinak se klienta zmocní pocit „Co tenhle o tom může vědět?“ Konkrétněji:

• Psycholog by měl být vždy do jisté míry nad vámi a tak nějak všeobecně „lepší, než vy“. Pokud není, rozhodně by se tak, dle mého názoru, měl snažit působit. Sami si nejste schopni pomoct, přišli jste se poradit ohledně něčeho, na co nestačíte, takže je logické, že vaše očekávání jsou v tomto směru poměrně vysoká. Není přímo nutné tvářit se jako Václav Klaus, ale v žádném případě nesmí klient nabýt dojmu, že psycholog pouze vaří z vody, že jen zkouší, jestli náhodou něco nezabere. Na profesionálovi musí být vidět, že ví, co dělá.
• Je potřeba vypadat reprezentativně. To zní sice jako věta ze špatné příručky pro začínající manažery, ale psycholog v nepadnoucích riflích a svetru na mě nepůsobí jako někdo, kdo by mi byl schopen zasvěceně poradit ohledně problémů s mezilidskou komunikací.

Psycholog by se rozhodně neměl obávat toho, že bude působit nabubřelým dojmem. A už vůbec nemusí mít strach o to, že by to klienta mohlo odpuzovat. Klient si většinou psychologa idealizuje do podoby samo spásného božstva, které nepatrným pohybem malíčku vyřeší všechny jeho problémy. Setkání s realitou znamená pro klienta nutnost přijmout fakt, že psycholog není vševědoucí a hlavní část práce na zvládnutí problému musí stejně oddřít sám klient. Psycholog ale musí zůstat v nadřízené pozici, jestliže klientovi jen po lopatě vysvětlí, že bude působit pouze v roli jakéhosi rádce a rozhodně nebude tím klíčovým aspektem, který problém vyřeší, může to znamenat fatální ztrátu důvěry v terapeutovi schopnosti.

...citlivý.

Se známou tezí „štěstí je důležitější, než pravda“ se musí zacházet velice opatrně. Není nic horšího, než když terapeut v dobré víře klientovi něco nakuká a ten se pak z jiných zdrojů dozví, že to tak není. Na druhou stranu někdy je pravda vyloženě kontraproduktivní a ničemu nepomůže, když pojmenujete věci pravými jmény – akorát tím zvýšíte klientovu úzkost a dáte jeho obavám příliš konkrétní podobu. To je v určitých případech na škodu, protože pokud to neumíte citlivě dávkovat, klient se může začít cítit natolik nekomfortně, že se zvedne a odejde si hledat jiného psychologa, případně na psychoterapii zanevře úplně (byť z iracionálních důvodů).

Dobrý psycholog nekritizuje. Opět se může na první pohled zdát užitečné jasně ukázat, kde je zakopaný pes (většinou v klientovi, ne v jeho okolí), ale namířeným ukazováčkem a obviněním „Ty za to můžeš.“ ničemu nepomůžete. Ten člověk má už beztak nalomené sebevědomí a často se obviňuje v dostatečné míře sám. Někdy se tomu vyhnout nejde a to v případě, kdy má klient „jasno“, jaká je příčina jeho nezdarů a svoje problémy svaluje výhradně na všechno ostatní, jen ne na sebe. I tehdy je nutno postupovat jemně a celé to podat tak, že sice problém je v klientovi, ale díky tomu právě a pouze klient má tu moc s tím něco dělat (ve chvíli kdy přenesete problém na okolí, na něž však nemáme vliv, jste ve slepé uličce).

Na čem celá terapie stojí a padá je schopnost psychologa být konstruktivní. Správné je nehledat příčinu (měli jste nešťastné dětství, laxní výchovu, byli jste izolováni od společnosti...), ale maximálně pojmenovávat následky (váš současný stav je takový a takový), avšak bez dalšího zdůvodnění (protože se vám v minulosti stalo to a to). Souvisí to s předchozím odstavcem: Většinou není tak důležité hledat příčiny. Hlavní je snažit se najít řešení. Moderní psychologie se soustředí spíše na „jak z toho ven“, než „co k tomu vedlo“. Freud promine, ale dva roky trvající psychoanalýza je v dnešní „instantní“ době zkrátka nepoužitelná. Kromě toho klient se zpravidla (rád) obejde bez hlubší znalosti sebe sama, potřebuje hlavně okamžitou pomoc, ne detailní analýzu svého nitra.

---

Psychologii studují lidé z různých důvodů. Někteří primárně chtějí poznat sebe, svoje myšlení, pocity, potřeby a touhy. Hledají odpovědi na to, jací jsou oni samy i lidi okolo. Jsou to hledači pravdy. Další skupinou lidí jsou ti, kteří se o psychologii zajímají kvůli možnosti osobního prospěchu. Chtějí získané znalosti využít v praxi a profitovat z nich. A pak jsou tu léčitelé. Lidé, kteří vnitřně věří, že pomáhat druhým je správné samo o sobě a chtějí vědět víc, aby dokázali lépe pomáhat (osobně se řadím do všech třech skupin).

Bohužel je hodně léčitelů, kteří zůstali pouze u samotné touhy pomáhat. Jediné, co mají je odhodlání a víra. Ale dobré úmysly nestačí. Je potřeba vědět jak, neboť bez potřebných znalostí můžete napáchat víc škody, než užitku. Ostatně, všichni známe to rčení s dlažbou a peklem. Ne nadarmo je k povolání psychologa zapotřebí příslušná vzdělanostní akreditace, profesionální vrbu nemůže dělat každý. Respektive může (viz. nejrůznější šarlatáni, vykladači karet a věštkyně), ale výsledky bývají nejisté.

Existuje množství obecných pravidel, které je záhodno dodržovat, pokud chcete být jako rádci úspěšní a dělat to správně. Pár jsme se jich pokusil přiblížit v článku. Na další si bude muset přijít každý sám.

Stojíte před nelehkým životním rozhodnutím a víte, že máte na výběr několik možností řešení. Co bude nejdůležitějším kritériem při vašem rozhodování? Logicky by jste si měli zvolit to, co je pro vás nejvýhodnější. Sepíšete si u každé varianty všechna pro a proti, každé položce přiřadíte určitou prioritu a počet bodů, sečtete výsledek a upřednostníte největší celkové číslo. Existuje však jeden aspekt, kterému pravděpodobně přiřadíte mnohem větší význam, než by měl mít.

Řekněme, že vážně uvažujete o změně současného zaměstnání. Naskytla se vám příležitost pracovat ve dvou firmách, z kterých si ovšem musíte vybrat, protože u obou pozic se jedná o práci na plný úvazek. Obě nabízí zajímavé finanční ohodnocení, kreativní náplň práce a zaměstnanecké benefity. Oba obory jsou vám přibližně stejně blízké. Na první pohled se obě nabídky příliš neliší. Výběrová řízení na každou z pozic budou probíhat následující tři měsíce, ale jednatelé obou firem vám sdělili, že se jim líbíte a pokud na to kývnete, vezmou vás hned. Pro jednoduchost předpokládejme, že je pravděpodobné, že s vaší kvalifikací a pracovními zkušenostmi by jste na konci výběrových řízení (tedy po třech měsících) vyšli z obou jako vítěz a i tak byste si mohli vybrat.

Co uděláte? Strávíte následujícího čtvrt roku detailní analýzou výhod a nevýhod obou možností a budete se snažit zjistit, která z pracovních nabídek je pro vás výhodnější a které dát přednost? Nebo se během pár dní rozhodnete pro jednu z možností a okamžitě nastoupíte na novou pozici? Co se vám jeví jako výhodnější?

Jste v obchodu s elektronikou a přemýšlíte, který ze tří typů mobilních telefonů je pro vás ten pravý. Jeden umí funkce A, B a C, druhý mobil zvládá B, C, D a E, ale už ne A. Třetí model telefonu nabízí funkce A, B, C, D, E a navrch ještě F a G. Finanční rozdíl mezi prvními dvěma telefony a třetím, multifunkčním modelem, není nijak závratný, ale jistou investici to přeci jen znamená. Jak moc je pravděpodobné, že se rozhodnete pro třetí variantu?

Behaviorální ekonom izraelského původu Dan Arielly ve své knize popisuje, jak provedl s náhodně vybranými skupinami svých studentů sérii zajímavých experimentů, které měly za cíl zjistit, jakým způsobem ovlivňuje možnost volby naše rozhodování. Respektive jak důležité je pro nás si takovou možnost zachovat.

Když si nemůžete pomoct

Celkem se testu zúčastnily tři skupiny studentů*, každá s lehce jinak nastavenými podmínkami.

Arielly posadil studenty z první skupiny každého zvlášť k monitoru počítače. Na obrazovce se objevili troje dveře - červené, modré a zelené. Studentům bylo sděleno, že každé kliknutí počítačovou myší na některé z dveří jim vydělá virtuální peníze. Dále se dozvěděli, že některé dveře vydělávají více peněz, jiné méně. Všechny mají určité neměnné rozmezí, v němž se odměny za kliknutí pohybují. Pokud určité dveře vydělávají mezi 10 centy a jedním dolarem, dostane student za kliknutí myší na ony dveře částku někde v této hranici. Druhé dveře vydělávali například mezi 50 centy a dvěma dolary za kliknutí, třetí dveře mezi jedním a třemi dolary. Kolik přesně jsou které dveře schopny jedním kliknutím myši vydělat samozřejmě studenti nevěděli a součásti experimentu bylo také to, že museli zjistit, které dveře jsou pro ně nejvýhodnější. Studenti měli za úkol vydělat co nejvíce peněz, přičemž měli k dispozici přesně 100 kliknutí myší, které mohli libovolně rozdělit mezi červené, modré nebo zelené dveře.

Většina studentů celkem rychle přišla na to, které ze tří dveří vydělávají v průměru nejvíce peněz. Několika kliknutími zkusili červené, modré i zelené dveře a potom do konce pokusu jednoduše zůstali u těch, které znamenaly řádově největší zisk. Zachovali se logicky a racionálně a zcela dle očekávání.

V pozměněné verzi téhož pokusu byly parametry pokusu nastaveny téměř shodně, až na to, že druhá skupina studentů musela čelit jisté nepříjemnosti. Opět před sebou na obrazovce měli tři druhy dveří, jež kliknutím vydělávali určité množství peněz v pevně daném rozmezí. Jediný rozdíl byl v tom, že pokud student na některé dveře nekliknul dvanáctkrát po sobě, dveře na dobro zmizely a už je nebylo možné použít. Pro větší názornost každým kliknutím například na červené dveře, tak modré a zelené dveře více a více zprůhledněly a postupně mizely, až se ztratily docela.

Studenti tedy zpočátku postupovali jako u předchozí varianty testu, snažili se zjistit, které ze dveří vydělávají nejvíce a u těch zůstávali. Ovšem během několika po sobě jdoucím kliknutí na dveře jedné barvy a zprůhlednění ostatních dvou dveří se většina studentů vždy rozhodla mizející dveře „zachránit“. Dokonce pak na takových dveřích několik dalších kliknutí setrvali. Přestože si ověřili, že dveře jedné barvy v průměru vydělávají více, než zbylé dvě a navíc měli studenti zcela jasně stanovený cíl (vydělat co nejvíce peněz), plýtvali kliknutí. V průměru tak tito studenti vydělali o 15% méně, než ti v první skupině.

Třetí skupina studentů byla vystavena stejnému problému jako ta předchozí (mizející dveře), ale měla tu výhodu, že u každých dveří bylo viditelně napsáno, kolik mohou jedním kliknutím vydělat. Od začátku experimentu tedy bylo jasné, které dveře jsou pro vydělávání peněz nejvýhodnější. Cíl byl stále stejný, dosáhnout co nejlepšího skóre, takže by pozornost měla být věnována výhradně nejvýhodnějším dveřím, protože v tomto případě je již zcela jasné, že „udržovat na živu“ zbylé dvoje, nemá význam.

Ačkoliv to studentům v zásadě nepřinášelo žádný užitek, po celou dobu hry (do vyčerpání všech 100 kliknutí) valná většina z nich udržovala všechny dveře funkční. Nedokázali se vyrovnat s tím, že by pro ně zmizela možnost kliknout na jiné dveře. I když tím naprosto jasně přicházeli o peníze a zahazovali kliknutí.

*Pozn.: Účastníky experimentu byly vysokoškolští studenti prestižní americké univerzity. Žádní lehce manipulovatelní hlupáci.

Nic není zdarma

Chování studentů v druhé skupině lze ještě jakž-takž svést na to, že není úplně jasné, kolik které dveře vydělávají a tak se jeví zdánlivě logické ponechat si možnost volby a chránit potencionálně vydělávající dveře. Při bližším pohledu je však očividné, že takový postup je nevhodný. Důsledkem je snížení celkového skóre.

Skupina číslo tři se však již zcela vymyká očekáváním. Předpokládaný výsledek pokusu byl ten, že studenti, kteří budou přesně vědět, co je vzhledem k cíli (dosažení co nejvyšší částky) nejvýhodnější, nebudou brát na ostatní alternativy ohled. Kupodivu prostý pohled na mizející dveře donutil studenty k naprosto iracionálnímu chování.

„Hra s dveřmi“ dokazuje nejen to, že se nechováme racionálně (nic překvapivého), ale také velmi transparentním způsobem poukazuje na fakt, že se přirozeně snažíme nechávat své možnosti otevřené a to i v případě, kdy se nám to nevyplatí.

Přeneseno do reálného života: Ve dvou případech uvedených na začátku tohoto článku, tak lidé budou raději dva měsíce zkoumat, která z pracovních pozic je lepší, než aby co nejdříve šáhli po jedné z nich a okamžitě tak zvýšili svůj statut. A dají přednost mobilními telefonu, který nabízí nejširší množství funkcí. Přitom ztratí dva měsíce pracovního života setrváváním na postu, který pro ně není výhodný a zaplatí peníze navíc za mobil, jež má funkce, které nepotřebují a nikdy nevyužijí.

Je pro nás těžké nepodlehnout nutkání dopředu si „ošetřit“ situaci, která by eventuelně mohla nastat v budoucnu. Přitom naprosto ignorujeme pravděpodobnost vzniku takové situace a neohlížíme se na cenu, kterou za to musíme zaplatit.

Nejdůležitějším poznatkem z výše řečené je následující:

Držet dveře otevřené něco stojí.

Zamyslete se nad tím, kolik příkladů najdete ve svém vlastním životě. Od práce, přes koníčky až po mezilidské vztahy. V mnoha případech bude upřednostňování jedné možnosti znamenat postupné uzavírání možnosti jiné. Přirozenou lidskou reakcí je potom bohužel v řadě případů snaha „oživovat umírající možnosti“, ač se nám to nejen nevyplatí, ale zároveň to může být i samo o sobě zhoubné. Pokud se kupříkladu máte rozhodnout mezi dvěma přitažlivými ženami a nejste schopni se jasně vyjádřit a sdělit jedné z nich své city, dříve nebo později skončíte u obou a ostrouháte.

Konkrétně u mezilidských vztahů bych se rád ještě zastavil. Obecně se ve společnosti snažíme dobře vycházet s co největším počtem lidí, mít co nejširší okruh známých, kamarádů a přátel. Nemáme však žádným způsobem stanovenu hranici, za kterou už se nám nevyplatí jít. Pokud potkáme nové, zajímavější lidi, kteří jsou nám povahově, osobnostně a lidsky bližší, neznamená to pro nás, že se stejným množstvím lidí ze své minulosti přerušíme kontakt. Přitom to, že se naplno nevěnujeme novým lidem, které vyhodnotíme jako pro svůj život přínosné, ale snažíme se udržovat staré vztahy (které nám „vydělávají méně, než nejvýhodnější dveře“) pro nás znamená v konečném důsledku ztrátu. Našeho času, energie, prostředků. Přestože se může zdát vpravdě šílené dávat „bezdůvodné“ sbohem lidem, s nimiž jsme se nepohádali ani jinak násilně nepřerušili vztah, je to zřejmě právě to, co bychom se měli v našich mezilidských vztazích dělat.

Pro život je tak velmi užitečné umění nechávat si jen omezené množství „zadních vrátek“. Jejich udržování totiž není zadarmo a výhodnější je soustředit se na jednu alternativu na úkor většiny ostatních. Jednoduše řečeno:

Musíme se naučit zavírat dveře.

Není zrovna jednoduché to praktikovat. Zvláště ne ve vztahu k lidem ve vašem okolí. Na první pohled se zdá, že se jen něčeho vzdáte a nic nezískáte. Tenhle dojem však vzniká pouze proto, že si neuvědomujete náklady, které vás udržování dveří naživu stojí.

Zavírat dveře je však efektivní a časem se vám to mnohonásobně vrátí.

Láska je všude kolem nás. Největší filmové kasovní trháky mají vždy jako jednu z ústředních zápletek lásku. Pusťte si rádio, uslyšíte jen samé písničky o lásce. Nejstarší dochovaná báseň je, jak jinak, než o lásce. Zamilované lidi potkáte na ulicích, v obchodech, ve škole, v práci. Všude na světě se lidé milují. Všude na světě lidé pro lásku žijí, umírají a zabíjejí jeden druhého. Co je to láska? Emoce, soubor emocí? Nebo něco mnohem víc? Jaký je její účel a jak nás ovlivňuje? Jakým způsobem ji náš mozek řídí? Proč se cítíme tak strašně, když nás odmítne někdo, koho milujeme? A co dokáže lásku spolehlivě zabít?

Lidé často říkají, že láska je spolu s nenávistí nejsilnější emoce, kterou můžeme cítit. To není pravda. Láska není emoce. Hlad a žízeň také nejsou emocemi. Jsou to základní lidské potřeby. Jako láska. Jedná se o jednu z nejsilnějších motivací, které v životě máme. Často přerůstá až v obsesi a posedlost. Láska je doslova hnací motor člověka. V neposlední řadě je to také závislost, což dokládá fakt, že zamilovaní lidé mají velmi aktivní právě tu část mozku, která je činná ve chvíli, kdy si „šlehnete“ kokain.

Co se stane, když se zamilujete? Především veškerou svoji energii zaměříte na jednu konkrétní osobu. Nedokážete na ni (něho) přestat myslet, všechno své konání podřizujete jedinému účelu (být s tím druhým). Charakteristickou vlastností lásky je touha. Toužíte po milovaném člověku, chcete být neustále na blízku a chcete, aby byla vaše láska opětována.

---

Jaký mechanismus v našem mozku má na starosti lásku? Kupodivu není jen jeden, ale hned tři, stejně jako jsou tři druhy lásky. Třemi hnacími motory lásky jsou tak u člověka

• sexuální pud
• romantická láska (zamilovanost)
• partnerská láska (oddanost)

Sexuální pud

Na začátku vás nic „netíží“ a máte volnou hlavu. Jste otevřeni novým podnětům. Přestože to nikdy není tak, že máte chuť „mít sex se vším, co se hýbe“ (máte priority), sexuální pud nás nutí se doširoka rozhlížet kolem sebe, hodnotit a vybírat z velkého množství potencionálních objektů. Hlavní funkcí sexuální potřeby je tedy výběr.

Sex funguje pro obě pohlaví do jisté míry stejně. Známé „žena potřebuje k sexu city, chlap si to dokáže užít i bez“ je tak trochu mýtus. Ženy jsou k citovému vzplanutí sice trochu náchylnější, ale dokáží sex prožívat i bez citové zainteresovanosti, stejně jako muži.

Při sexu mozek uvolňuje hormon dopamin, který je svázaný s většinou příjemných věcí (fyzická aktivita, příjem potravy, smích...). Proto se nám sex tak líbí. Dopamin se uvolňuje i v případě, že jste s člověkem, do kterého jste zamilovaní. Je tedy vázán i na romantickou lásku (zamilovanost), jelikož uspokojuje touhu. Proto se stává, že se při příležitostném sexu zamilujete.

Nikdo zatím nepřišel na to, proč se do určitého člověka zamilujeme a do jiného ne. Tedy co to přesně způsobuje. Umíme vcelku přesně popsat, co se děje, když se to stane, ale už nevíme, proč k tomu dojde u jednoho konkrétního objektu zájmu. Zdůvodnění „rozumíme si, jsme ze stejné společenské vrstvy, podobné inteligence, shodných názorů atd.“ je krajně nedostatečné, protože takových lidí můžeme potkat denně hned několik a nikdo z nich nás nezaujme. Pak ovšem potkáme někoho, kdo se nám zdá „úplně jiný“, než všichni ostatní a přijde zásadní zlom.

Zamilovanost

Od otevřeného pohledu a hodnocení co největšího počtu jedinců přejdete ve velice krátké době k přesně opačnému případu. Zaměření se na jednoho konkrétního člověka a naprosté ignorování všech ostatních. Váš cíl je pro vás náhle jediný, jedinečný. Jste jím posedlí. Nemyslíte na nikoho jiného a stáváte se závislými.

Smyslem zamilovanosti je navázat vás na jednoho konkrétního budoucího partnera. Váš mozek už v tomto případě kalkuluje s tím, že se svou zbožňovanou polovičkou jednou vychováte potomky. Dochází tedy k tomu, že si milovaný objekt sexuálně nárokujete. Pokud máte se ženou pouze sex, je vám vcelku jedno, jestli se pak vyspí s někým jiným. Pokud jste do ní zamilovaní, vadí vám to velmi. Jak už bylo řečeno, důvod je evoluční – nevyplatilo by se vám být s partnerkou, s níž by jste vychovávali děti jiného chlapa. Význam lásky je tak z hlediska přírody primárně ten, aby se dali dohromady dva lidé, kteří spolu vychovají děti.

Zamilovanost je ze všech tří druhů lásky nejsilnější. Láska pro vás v tomto případě znamená smysl života, hlavní motivaci, největší cíl. Jestliže necháte zamilované lidi podstoupit vyšetření mozku pomocí MRI (magnetická rezonance), zjistíte, že mají aktivní stejnou část mozku, která je spojována s motivací, zaměřením na cíl a primárně také s touhou. Tato část mozku je také systémem, jenž vypočítává zisky a ztráty a nejvíc aktivní je v případě, kdy se rozhodnete riskovat obrovskou ztrátu pro obrovský zisk – jako v případě, kdy se zamilujete.

Nešťastně zamilovaní lidé se cítí tak špatně právě proto, že nemohou dostat, co chtějí a uspokojit tu část mozku, která se zabývá motivací. Pokud vás odkopne člověk, do kterého jste zamilovaní, ještě více tím aktivujete mozkové centrum pro motivaci, což vás má donutit k tomu se jakoby „víc snažit“ a zvyšuje se tím tak touha dosáhnout vašeho cíle. Jinými slovy, zamilujete se ještě víc.

Nešťastnou lásku nejlépe vystihuje citát: „Jsme zvířata, která nebyla stvořena k tomu, aby byla šťastná, ale k reprodukci.“

Partnerská láska

Často se rozlišuje mezi „být zamilovaný“ (předchozí případ) a „milovat“. Tomu druhému se také někdy říká „pravá láska“. V zásadě se jedná o trvalé připoutání se k jednomu člověku – de facto za účelem zplodit a vychovat potomky. Vytrácí se vášeň a osudová touha (nejsou již potřeba, prvotního cíle bylo dosaženo) a nastupuje určité „souznění duší“, tedy stav, kdy si dva partneři prostě dlouhodobě „sedí“.

I tady hraje vliv dopaminu určitou roli. Při sexu cítí milující se lidé souznění a osudovou spřízněnost (což vytváří onen rozdíl mezi „pouhým sexem“ a milováním), za což může právě uvolňování dopaminu do těla. Je to jeden z nástrojů mozku pro přechod mezi zamilovaností a partnerskou láskou a upevňování vazby na druhého člověka.

Je zajímavé, že platí rčení „Pravá láska trvá navěky.“ I po 25 letech manželství je u mnoha lidí mozkové centrum pro lásku stále aktivní (potvrzeno magnetickou rezonancí).

---

V mozku jsou tedy tři základní systémy (hnací motory) pro lásku. Centrum pro sex, pro zamilovanost (touhu) a pro partnerskou („pravou“) lásku. Tyto tři systémy mají každý svůj specifický význam a jsou vzájemně propojené. Mohou však fungovat i odděleně. Lze mít manželku, kterou milujete, potom milenku, s kterou souložíte a ještě k tomu se může stát, že potkáte ženu, do které se bezhlavě zamilujete. Tohle funguje jak u mužů, tak u žen.

Kromě dopaminu je v těle důležitý ještě jeden hormon. Takzvaný hormon štěstí. Serotonin. Pocit štěstí je záležitostí spíše dlouhodobého hlediska. Serotinin obecně není spojován s centry mozku pro motivaci a touhu, jako je tomu u dopaminu. Hladiny serotoninu a dopaminu se však vzájemně ovlivňují. Čím vyšší je hladina serotoninu v těle, tím nižší je hladina dopaminu a tím méně se ho uvolňuje do organismu. Velice zjednodušeně (!) řečeno, pokud dlouhodobě cítíte štěstí, klesá u vás motivace a touha (není po čem toužit) a také pravděpodobnost, že se zamilujete.

Na závěr je důležité zmínit ještě jednu věc:

Lidé s depresí mají většinou nízkou hladinu serotoninu (cítí se dlouhodobě nešťastní). Existují léky, které mohou hladinu serotoninu zvýšit, jsou jimi například některé druhy antidepresiv (Seropram, Prozac, Deprex...). Ač z krátkodobého hlediska nelze, než užívání antidepresiv doporučit, permanentní léčba tímto druhem léků podle mě vhodná není. Proč? A jak to souvisí s láskou?

Při dlouhodobém užívání antidepresiv dochází ke zvyšování hladiny serotoninu, avšak zároveň k současnému stlačování hladiny dopaminu. Dopamin je svázán především s touhou (romantickou láskou) a sexem. Sex a schopnost prožít orgasmus ovlivňuje romantickou a partnerskou lásku. V konečném důsledku tak člověk dlouhodobě užívající antidepresiva není schopen někoho milovat, zamilovat se ani si dostatečně vychutnat sex. Všechny tři systémy „na lásku“ jsou vzájemně propojeny a vyřazení jednoho z nich, znamená, že přestanou fungovat i zbylé dva. Antidepresiva tak zabíjí lásku. A život bez lásky postrádá smysl.

---

Málokdo v lásce pouze vyhrává. V průzkumu uvedlo 95% dotázaných, že už se jim stalo, že byli odmítnuti někým, koho opravdu milovali. A stejné procento dotázaných uvedlo, že už někdy takového člověka samy odmítli.

Láska občas znamená jen bolest a utrpení z nepředstavitelné ztráty. Bývá ovšem i zdrojem nekonečného štěstí. Je to jeden ze skutečných smyslů života. Nemáme možnost volby, láska je nedílnou součástí nás samých, našeho těla a našeho mozku. Je to nejúžasnější vynález přírody.

„S láskou se nerodíme, s láskou se stáváme lidmi.“
Simone De Beauvoirová

David Allen v úvodu své knihy Mít vše hotovo (Getting Things Done) přibližuje jeden ze základních stavebních prvků své metody time managementu. Je jím snaha o dosáhnutí stavu naprosté duševní prázdnoty, blízké například některým bojovým uměním. Dosahuje se ho tím, že si všechno, co máte v hlavě, „hodíte na papír“. Veškeré věci, o kterých přemýšlíte, každá záležitost, kterou řešíte, všechny maličkosti, jež vás zahlcují, potíže, jež musíte zvládnout, problémy, které vás trápí, vše musíte dostat pryč z hlavy. Na konci by jste měli skončit ve stavu nazývaném „Mysl jako voda“. Uvolnění, s důkladně vyklizenou krátkodobou pamětí a schopni soustředit se bez toho, aby vám myšlenky ulétávaly někam mimo.

Do uceleného systému popsaného Allenem lze vložit téměř všechno, od běžných denních úkolů až po největší životní cíle. Nemusíte tak nad nimi přemýšlet a ony vás tím neruší v soustředění. Co však dělat třeba s názory? Jakým způsobem zbavit mysl přemítání nad neřešitelnými záležitostmi? Jak nacpat do seznamu úkolů vlastní myšlenky o posmrtném životě, ženách v přechodu, pytlíku gumových medvídku, obézních Somálcích, tolerantní společnosti, čistých záchodových mísách na hlavním nádraží, Vesmíru a vůbec? Nijak. Ale z hlavy to přesto dostat potřebujete, protože jinak se kýženému stavu absolutního duševního klidu, který zakusilo jen několik tibetských mnichů, David Allen a pár pacientů Bohnické psychiatrické léčebny, nikdy dostatečně nepřiblížíte. Co tedy s tím?

Začněte psát osobní zápisník.

Psaní blogu může být jednak již zmíněná duševní očista, zároveň také kvalitní nástroj na rozvíjení intelektu. Většinou bych to, o čem píšu, nedokázal z fleku vymyslet ani o tom souvisle mluvit. Rychle bych se zasekl na prvních pár myšlenkách, neuměl bych je „v hlavě“ dostatečně kvalitně rozvést a zpracovat. Tím, že je vyjmu a zpracuji, uvolním tím místo pro vytvoření dalších myšlenek a jejich následné další použití.

V zásadě existují tři hlavní směry, kterými se může vaše aktivita ubírat:

• Profi styl – narodíte se jako velmi nadprůměrně inteligentní a talentovaný jedinec, v dospělosti se z vás stane ve svém oboru uznávaný profesionál, začnete blogovat, pár měsíců jen tak píšete, pak na tom začnete vydělávat, časem začnete vydávat knihy, stanete se celosvětově uznávanou celebritou a duchovním guru a ovlivňujete myšlení a názory značné části (nejen) americké populace. Výhodou je, že vyděláváte peníze tím, že vyprazdňujete svoji mysl. Nevýhodou je, že se musíte jmenovat Seth Godin.

• Blog.cz – jestliže potřebujete z hlavy dostat pár gigabajtů fotek a videí své oblíbené hudební skupiny, máte často „zaručeně pravé a nezvladatelné deprese“, pravidelně každých čtrnáct dní se zamilujete do nového upe mega total cool borečka a čeština byla (je) ve škole jeden z vašich nejméně oblíbených předmětů, je tento blogovací systém právě pro vás. Registrací na blog.cz uděláte radost všem potencionálním čtenářům, pro které se tímto bezpečně identifikujete jako někdo, komu je lepší se vyhnout. Výhoda? Je zcela legitimní mít barevně blikající pozadí. Nevýhoda? Musí Vám být méně, než 16 a ve vaší tělesné výbavě nesmí figurovat penis.

• Psaní do šuplíku / na harddisk – nejideálnější a ve vztahu ke čtenářům nejohleduplnější metoda. Labilní mysl se vypíše a koza trapnosti zůstane v chlívku. Výhody: Nemusíte se jmenovat Seth Godin. Nevýhody: Standardně bohužel bez blikajícího pozadí.

Rozhodl jsem se pohybovat v širokém rozmezí mezi prvními dvěma extrémy. Aktuálně (již nějaký čas) moje hlava neřeší jestli bude víc „emo“ podřezat si žíly nebo skočit pod vlak, na druhou stranu se nezabývá naivní představou, jak mi za její výplody někdo platí. Nejsem ani bývalý emař ani vyhozený zaměstnanec serveru iDnes, řádně platím daně, nemám akné, jsem proti trestu smrti, nechodím na ryby, nekoukám na televizi, zastávám pravicové názory, nelíbí se mi blondýnky, čtu Arthura Denta, koukám na porno a nemyslím si, že byl virus HIV vyvinut v amerických vojenských laboratořích.

Místopřísežně prohlašuji, že infantilní výlevy budu zvracet pod nic neříkajícím nickem na zmíněném teenagerovském serveru a sem budu dávat jen skutečně zajímavé a společensky hodnotné články jako je tento (ehm). Nebo alespoň takové, o kterých si to budu myslet.