Královské snídaně

Víte, jak jsem si to užil na Islandu. To nebyly ale jen vodopády, krásná příroda a milí lidé. Uvědomil jsem si to tam a ještě víc když jsem se vrátil zpátky do Prahy – hrozně mě tam bavily snídaně.

Ráno jsme se v rozumnou hodinu sešli kolem stolu s hodně jídlem různých chutí – trochu slaných toastů se sýrem, vajíčko a pak sladký chleba s džemem, co v hostelu zanechali k naší radosti jiní cestovatelé. To celé jsme zapili čajem a při uklízení stolu ukončili snídani banánem (teda aspoň já jo). Nejde ale jen o jídlo jako takové, ale i to, že jsem nejedl sám, že jsem nikam nespěchal a nic mě netlačilo. Je to prakticky úplný opak toho, jak to mám běžně doma.

Okolní vlivy

V naší rodině je přes jídlo babička a to pořád slýchám „mléčný výrobky na kosti“, „musíš víc jíst aby z tebe bych pořádnej chlap“, občas zaslechnu info jak je ta či která zelenina důležitá a kolik má nějakýho vitamínu (teď vzpomínám na kapustu, kterou v polívce nerad vídám).

Dalším „influencerem“ je pro mě kamarád Radim. Je to jeden z několika lidí, které jsem poznal v posledních letech a jsem za to nesmírně rád, protože vždycky když spolu jdeme na oběd (vychází nám to jednou za dva měsíce), tak se oběd protáhne tak na tři a půl hodiny a víc a výborně si popovídáme. Naší častou (zatím spíš jednostrannou) debatou je, když mi Radim vypráví o svých experimentech s jídlem. Je praktikujícím veganem, do kterého se vyvinul přes člověka, co jí jen kuře a ryby, pak snad jen ryby, potom úplně bez masa a nakonec i bez vajíček a sýrů a nevím co ještě vegan nesmí. Měsíc zkoušel vitariánství, což je prakticky syrová strava, jelikož vitamíny, enzymy, apod. se vařením zabijou a to jídlo dramaticky ztrácí na hodnotě. K snídani si dělá smoothies, což je šťáva z rozmixovaného ovoce či zeleniny (ale i obou dohromady). Radim je další můj zdroj „zmatení“ co je správný.

Posledním, novodobým vlivem je hype kolem paleo stravy (prvně jsem se s tím setkal u Petra Máry – 1 2; videopovídání zde), která mění zaběhlý systém, kdy tělo získává energii z cukrů, ale místo toho se přepne do tzv. ketózy a energii bere z tuků. Člověk se pak stravuje tak, že si k snídani dá flák masa se třema vajíčkama. Vůbec nekonzumuje např. mléčné výrobky nebo pečivo. Vrací se v čase k lidské přirozenosti, kdy jsme byli lovci a sběrači a cukry jsme prakticky neznali a žili jsme hlavně z těch tuků. Otázka je, zda se naše tělo dokázalo za těch několik málo desítek nebo stovek let zadaptovat na to, co dneska běžně jíme.

A co se mnou?

To je otázka, kterou si zatím trochu podvědomě poslední měsíce kladu a zatím neznám řešení. V první řadě mě brzdí hloupá výmluva, že teď nemám čas tohle řešit. Jo, mám teď „urgentnější“ věci jako jsou zkoušky, bakalářka a třeba i práce, ale co je v životě důležité? Říkejte co chcete, ale v top 2 je určitě zdraví, které reflektuje primárně náš životní styl, tj. co jíme, jestli jsme nezapomněli chodit a nevozíme se jen v autě, kolik denní dávky stresu si pravidelně nakládáme a ještě pár dalších aspektů. Zdraví reflektuje také naše genetické predispozice, ale s tím toho moc neuděláme. A já si říkám, že je prostě blbě, když to vyřešení jídla pořád odkládám a hasím jen ty drobné požáry v podobě krátkodobých úkolů, přitom to tělo je tu se mnou na celý život. Asi až teď si konečně uvědomuju, že chci upravit priority.

Proč?

Otázka, kterou jsem se v posledním roce naučil často klást sám sobě, ale i ostatním je Proč?Proč chci změnit způsoby, jak se stravuju? Proč si myslím, že změnu potřebuju?

Pro někoho to jsou zdravotní problémy, pro někoho záležitost vzhledu, pro někoho morální dilema (či snad povinnost). Ale co pro mě? Asi nejvíc to zdraví a pak i morální záležitost. Nemůžu říct, že bych byl nějak nemocný, tak vážné to není. Ale po každé normálně velké porci mi bývá těžko a tlačí mě břicho. Někdy víc někdy skoro vůbec, ale děje se to. Rád se po jídle na 15 minut natáhnu. Zvláštní ale je, že se mi to děje jen doma. Když jsem někde jinde, tak můžu sníst i větší porci a jsem v pohodě. Tady už je něco špatně.

Co se morálního hlediska týká, tak narážím na vegetariánství/veganství. Já mám zvířata rád a snažím se je respektovat jako další živé tvory obývající naši společnou planetu. Naštěstí (nebo bohužel?) jsem jatka nebo zabíjačku na vlastní oči neviděl. To bych se asi rozhodl hodně rychle. Přijde mi prostě hloupý podílet se na zabíjení zvířat jen proto, abych se najedl, když se můžu najíst stejně dobře i na rostlinné bázi.

Kde to brzdí s tím vegetariánstvím? Na rodinném zázemí. U nás se maso odjakživa jedlo a je všeobecně považováno za důležitou složku potravy. Ano, asi nejde jen tak přestat jíst maso, je potřeba to vyvážit něčím jiným (nevím, zatím jsem to moc nekoumal), ale nevěřím, že bezmasá strava může tělu ubližovat. Byl jsem odchován na masu a tak mám rád kuřecí, salámy, klobásy,…. Ostatní druhy masa mi nic neříkají. Doma mi chybí jakási podpora tohle změnit a spíš jsem od vegetariánství zrazován. Hodně zvažuju zavedení něčeho jako „vegetarian Fridays“, kdy bych maso nejedl jen nějaký den v týdnu a postupně ty dny převažoval ve prospěch živých tvorů. Nevím, jestli bych dokázal a měl dostatečnou podporu, kdybych to změnil ze dne na den.

Změna ve vegetariána by pro mě znamenala naučit se vařit. Paráda, já chci! Hodně nedůsledně se o to snažím přes dva roky, ale až v poslední době mám pocit, že se mi dostává víc vnitřní motivace to dokázat, tak snad se blýská na lepší časy. Krok, který v budoucnu určitě bude zlomový bude mé odstěhování, kdy se začnu o své jídlo starat výhradně já sám.

Shrnutí a další kroky

Příliš jsem se rozepsal a smekám, pokud čtete ještě tuhle větu. Čas to uzavřít a shrnout a vzít si z toho něco pro další týdny a měsíce. Nakonec jsem přidal ještě několik bodů, které mě v průběhu napadaly.

1/ Přerovnat priority a posunout stravování v žebříčku na přední místa. To znamená víc o tom číst a udělat si přehled, co může a nemusí fungovat. Taky bych chtěl trochu víc zjistit, jak to tělo vlastně funguje – teprve tady lituju, jak jsem si vybudoval na gymplu odpor k biologii (pokud se to zrovna netýkalo hadů; a hlavně k anatomii, která mě hodně nebavila).

2/ Nadále se učit vařit a zkoušet recepty. Tohle mi umožní stát se jídelně nezávislým a když se vrátím na úplný začátek článku, tak by to mohlo potěšit i nějakou slečnu, které bych mohl vyvařovat. A když se vaří s láskou a radostí, je to na té chuti znát.

3/ Zkusit zavést den v týdnu bez masa. Krom toho i omezit (až postupně úplně eliminovat) konzumaci masa v restauracích. Tady si neodpustím reklamu – výborná veganská restaurace jeLoving Hut a stále chutná, jen dražší je Vegan City.

4/ Víc koukat na původ potravin. Zatím moc nerozlišuju, jestli si koupím něco v supermarketu nebo na farmářském trhu. Popravdě já sám jídlo moc nekupuju, to je celorodinná záležitost týdně obstarávaná v supermarketu. Výjimečně něco koupíme na farmářských trzích, když nám přijedou pod nos. Co vím, že máme jakžtakž v pořádku jsou vajíčka, která babička dostává od kamarádky z vesnice přímo od jejích slepiček. S tímto bodem chci poukázat na tezi Tomáše Hajzlera – chemo vs. bio potraviny. Proč tomu přirozenému neříkáme potraviny a tomu, co chemicky a geneticky upravujeme chemopotraviny? To by přeci dávalo větší smysl než potraviny a bio potraviny.

5/ Chtěl bych změnit své snídaně. Narážím na problém časového nesouladu v domácnosti pokud jde o snídání a na nedostatek času. Přesněji řečeno neochotu věnovat snídani třeba hodinu (ono balancování se spánkem nebo aspoň rozespalým pobytem v posteli je opravdu nelehké). Tady jsem už přemýšlel o snídání s přáteli, když s rodinou to moc nejde. Na každoroční chatě mě baví si něco udělat, odnést si to ven na terasu a tam to s někým pomalu konzumovat. V Praze ale narážím hlavně na zbytečné výdaje stravování venku. Tak pokud by někdo chtěl zavést společné snídaně třeba jednou týdně, napište a něco vymyslíme.

6/ Co se mi už docela daří a začal jsem na tom vědomě pracovat během loňského roku, je naučit se jíst pomalu. Už ani nevím, kde jsem se tenhle pitomý zlozvyk naučil, ale nedělalo mi to dobře. Proto se teď snažím jíst pomalu, uvědomovat si, co jím, jakou to má chuť a pořádně sousta kousat. Myslím, že čas se dá ušetřit jinde a nemělo by to být na jídle.

7/ V zájmu ekonomicko-enviromentálně-zdravotního se chci vyvarovat přejídání. Nemyslím, že bych s tím měl teď nějaké problémy, ale chci se tomu vědomě vyhýbat. S tím trochu souvisí i že si k večeři často nedávám buď vůbec nic nebo jen ovoce. Naprat se na noc není nic moc příjemného pro mě, ani pro tělo.

Jestli jste dočetli až sem, prosím, věnujte mi ještě dvě minuty a napište mi nějaký svůj postřeh nebo zkrátka jak tuhle záležitost vidíte vy. Jestli byste třeba chtěli udělat společné snídaně nebo koketujete s vegetariánstvím a čekáte na nějaký impuls.

Díky za vyslechnutí. Pomohlo mi to utřídit myšlenky a nasměrovat na další cestu.

No a než začneme, je třeba říct pár slov o základním příměru knihy – třech základních prvcích proměny, které bychom si měli ohlídat. Jde o příměr jezdce, slona a cesty, přičemž jezdec značí naši mysl – rozumovou, analytickou část proměny, slon naše emoce, motivaci a vůli změny dosáhnout, a cesta okolní prostředí, které nás může v proměně buďto podporovat nebo nám stát v cestě.

A nyní již se pojďme podívat na postřehy, které jsem si z hnihy odnesl:

Usměrněte jezdce

Hlavním úkolem jezdce je uvědomit si kam jede a následně vymyslet, jak udržet slona na cestě, aniž by to stálo příliš velké úsilí. Jedná se o rozumovou část našeho já, jedná se o analýzu situace, promyšlení možných řešení a následný čin změny. K správnému nasměrování jezdce vám mohou pomoci tyto body:

1/ Odstranění nejasností

Nejasnosti ve vašich záměrech jsou vaším velkým nepřítelem. Říkají to nejen autoři Proměny, ale také třeba David Allen v Mít vše hotovo. Když nevíte kam jdete, dostanete se tam mnohem hůře. Zrovna tak v případě, kdy cíl znáte, ale další krok už ne, se z místa zkrátka nepohnete. To, co vypadá jako odpor, je mnohdy jen nejasnost. Ptejte se vždy minimálně na to, jaký je další krok.

2/ Bílé vrány

Bílé vrány jsou pro mě osobně jedním z nejzajímavějších postřehů, který jsem si z knihy odnesl. Lidé mají zkrátka sklon hledat chyby tam, kde se jim nedaří, avšak tam, kde se jim daří, od důvodech příliš nepřemýšlí. Zkuste to opačně. Vyhledejte věci, které se daří, a zjistěte proč tomu tak je. To jsou bílé vrány a ty je dobré analyzovat.

3/ Drobné změny se zásadním vlivem

Zde vzpomeňme na Paretovo pravdilo, které říká, že 80% úspěchu pochází z 20% našich činů. Pokuste se analyzovat, co je pro úspěšnou změnu nejzásadnější. Často může jít o opravdové maličkosti.

4/ Paralýza rozhodování

Dejte pozor, abyste to “nepřemysleli”. Velká slabost jezdce spočívá v tom, že mnohem raději analyzuje, přemýšlí a plánuje než doopravdy koná. Určitě nebudu sám, kdo to z vlastní zkušenosti velmi dobře zná. Stanovte si proto jasný plán a ten také dodržte.

Udržte slona na cestě

Dali jsme si tipy, jak nasměrovat jezdce, ale neméně důležité je, aby slon šel daným směrem z vlastní vůle. Pokud tomu tak nebude, jezdec jej vlastními silami neudrží na cestě dlouho. Slon je naší emocionální složkou a rozumové rozhodnutí mu jako argument nestačí – slon chce věci vidět, pociťovat na vlastní kůži a až potom je měnit.

5/ Lenost vs. vyčerpání

Věříte-li, že překážkou je vaše lenost, pak vás možná překvapí, že to není vždycky pravda. Častý je případ, kdy jezdec vyčerpá veškerou svou energii a déle slona na cestě již neudrží. Motivujte proto slona, aby šel sám a jezdec mohl šetřit síly.

6/ Tažná síla emocí

Je velký rozdíl mezi situací, kdy víme co bychom měli udělat a situací, kdy jsme k takovému jednání skutečně motivováni. Slona motivují jen a pouze emoce. Ukažte mu, proč by měl jít vaší cestou. Motivujte ho a máte vyhráno.

7/ Malá vítězství

Slon nedokáže kráčet dlouho, nevidí-li, že cesta za ním ubíhá. Začněte proto pomalu. Nějakým malým vítězstvím. Slon tak získá pocit, že úspěch je reálný, což ho motivuje pokračovat dál.

8/ Ztotožnění s cílem

Ztotožněte slona s vaším cílem. Ukažte mu, že se problém dotýká i jeho. Dosáhněte stavu, kdy je jím osobně zaujatý. Přesvěčte ho, že právě on je tím, kdo chce změnu uskutečnit.

9/ Růstové myšlení

Naučte se, že schopnosti vašeho mozku jsou podobné svalům – s cvičením dokážou narůstat. Začněte brát neúspěch jako proces učení. Zdokonalujte se do té doby, dokud nedosáhnete úspěchu. Přijmete-li toto myšlení, je mnohem pravděpodobnější, že v případě neúspěchu nehodíte flintu do žita.

Zprůchodněte cestu

Nejen rozhodnutí jezdce a motivace slona určují, kam dojedou. Správně zvolená a upravená cesta je neméně důležitá. Postarejte se o to, abyste po cestě nemuseli čelit nepříznivým vlivům.

10/ Úprava prostředí

Typickým omylem je, že to, co způsobují vlivy okolí, je připisováno lidem samotným. Upravíme-li vnější okolí, často zjistíme, že společně s tím zmizí také náš problém. Chcete-li přestat vysedávat po hospodách, přestaňte se stýkat s opilci. Chcete-li vstávat brzy, přemístěte budík na druhou stranu pokoje. Své prostředí zkrátka upravte tak, aby bylo snazší se návyků držet než je porušovat.

11/ Spouštěč jednání

Spouštěče jednání jsou vynikající pomůckou každého, kdo se snaží zavést nový návyk. Nestanovujte si pouze, co chcete udělat, ale stanovte si také kdy a kde to uděláte. Stanovte si pro daný návyk přesné místo a čas – například cvičte 20 minut vždycky před snídaní.

12/ Kontrolní seznam

Provádíte-li složitější změny, využijte kontrolního seznamu, který vás ujistí, že na nic nezapomínáte, a navíc do určité míry motivuje ke splnění (a odškrtnutí) úkolu. Chcete-li svůj systém seznamů rozpracovat detailněji, může se vám hodit Allenovo GTD a jeho kniha Mít vše hotovo.

13/ Síla příkladů

Ujistěte se, že lidé vidí to, co vidět mají – pozitivní příklad. Lidé z velké míry dělají věci právě proto, že je vidí u ostatních. Bude-li většina jednat nevhodně, je pravděpodobné, že ostatní se k ní přidají. Pokud však většina jedná správně, dozví-li o tom ostatní, opět se nejspíš přidají.

—

Takové jsou tedy mé postřehy z knihy Proměna. A můj pocit z četby? Byl jsem nadšen a překvapen komplexností, s kterou kniha správný postup proměny probírá – a to jak proměny osobní, tak firemní či společenské.

Kniha ukazuje, že princip proměny má vždy stejné obrysy a úmění úspěšně realizovat změnu se lze do značné míry naučit. Sám si hodlám v budoucnosti přečíst knihu znovu a to samé doporučuji vám.

Každý, kdo se chystá něco měnit a rád by udržel slona na cestě, by si měl Proměnu určitě přečíst.

Pavel Říha

To, že spíme jen jednou denně má ohromný vliv na náš život. To jsem si neuvědomil, dokud jsem nezkusil polyfazický spánek. Poly-co?

Polyfazický spánek spočívá v tom, že nespíme jen jednou denně, ale uděláme si během dne čas na jeden až několik půlhodinových zdřímnutí. Za každou půlhodinu spánku si pak můžeme odečíst dvě hodiny spánku v noci.

Já jsem experimentoval s jedním zdřímnutím. A co jsem zjistil? Obvykle se udává, že pokud vynecháme krátké zdřímnutí (tzv. short nap), budeme rozhození několik dní. U siesty to tak není. Zjistil jsem, že mi stačí 6 hodin spánku a vynechání short napu mi nedělá problém. Prvních 20 minut po probuzení se sice motám jako smyslů zbavený, ale pak už je to v pohodě a necítím žádnou únavu.

Dlouho jsem tedy provozoval denní rytmus: spánek 00:00 – 06:00 a když jsem měl chuť, kolem 18:00 jsem 30 minut spal. To bylo dost na to, abych poznal krásy a zápory toho spát polyfazicky.

Klady a zápory

• žádný vliv na kreativitu – toho jsem se bál asi nejvíc, méně spánku má způsobit, že lidé jsou nerudní, nekreativní a snáze ovladatelní. Nic z toho se nenaplnilo.
• v dvou hodinách před půlnocí, kdy jsem měl čas sám pro sebe, jsem obvykle nedokázal udělat žádnou užitečnou práci. Snažil jsem se tedy aspoň do této části dne soustředit čtení článků a knížek. Každý máme nějaké produktivní pásmo, u mě je cca 8–12 a pak kolem 14–15 hodin, určitě ale ne 22–24.
• velký klad je, že vám najednou ostatní připadají, že jsou zbytečně „v hibernaci“. Že si zbytečně ubírají roky života. Když se to spočítá na celý život, myslím, že polyfazickým spánkem si člověk prodlouží život a spoustu let, které nestrávil v bezvědomí může použít k čemukoliv.
• má to negativní vliv na rodinný život – najednou s přítelkyní ani nechodíte spát, ani s ní nevstáváte. Četl jsem na více místech, že lidé fungující polyfazicky ostatním připadají jako podivíní. Ale lepší být podivín, než si zbytečně zkrátit život o 5 let, že?
• zezačátku jsem si kladl otázku, k čemu mi to je, když v těch dvou hodinách nedokážu pracovat. Stačilo si připomenout základní fakt: nejsme tu pro práci. Práce je jen zábava a pokud nemůžu dělat tuhle zábavu, můžu zatím dělat nějakou jinou. Třeba to čtení článků, které mi bralo čas ve dne.
• ohromně snadno se mi začalo vstávat. Na školení často vstávám kolem páte ráno, abych dojel přes půl republiky. Domů se často vracím kolem desáté večer. Dřív mi to vadilo, teď už je mi to jedno.

Co jsem v praxi ještě zjistil:

Trik pro rychlé usnutí – při short napu máte 5 minut na to usnout. Jinak bude spánek moc krátký. Osvědčilo se mi soustředit se na dech. Když na nic moc nemyslím, lehnu na záda a soustředím se na dech, nemám problém za pár minut zabrat.

Minutka je váš přítel – pořiďte si minutku. Nejlépe takovou, která jen necinkne, ale která opravdu hodně zazvoní. Hodí se na spoustu dalších věcí. Kdybych měl z hořícího domu vynést dvě věci, byl by to laptop a kuchyňská minutka!

Mobilům se nedá věřit – už je umíme ovládat nejspíš ze spánku, nebo občas nebudí, zkrátka jako budík se mi mobil neosvědčil. Mobily jsou zlomyslné a občas díky nim přetáhnete zdřímnutí o 4–5 hodin.

Nebudete vědět, co s časem – to je pravda. Pokud nežijete stylem, že nevíte, kde vám hlava stojí, zvažte, jestli vůbec další hodiny nějak využijete. Už ty dvě ušetřené hodiny denně vám dají zabrat, abyste si vymysleli zábavu (a nepočítejte, že budete schopni nějak zvlášť pracovat, hlavně zezačátku ne).

Po short napu budete osvěžení. Kdykoliv si dáte krátký spánek, budete po probuzení bystřejší, chytřejší a příjemnější na lidi okolo. Někteří lidé by měli i při osmihodinovém spánku zařazovat ještě zdřímnutí.

Velkým nepřítelem polyfazického spánku je hospoda, cestování a alkohol. Tvrdí se to i o kofeinu. Na mě kofein neúčinkuje, takže nemůžu soudit.

Není pravda, že potřebujete 8 hodin spánku. Nejspíš je potřebuje mozek zvyklý na monofazický spánek a vědci nejspíš lidi se změněnými režimy nezkoumali. Jsou lidé, kteří v polyfazickém spánku vytrvali měsíce a roky bez toho, aby byly pomalejší nebo hloupější nebo trvale ospalí. Samozřejmě adaptační fáze vám dá prvních 14 dní zabrat. Use Google Luke!

Jsme ohromně svázání konvencemi. Večer spát. Ráno vstávat. Někdo je ranní ptáče, někdo je sova, nikdo není obojí. Ikdyž tomu třeba nevěříte, ale to, že spíte méně vám lidi nebudou zrovna závidět, budou si myslet, že jste divní. Ale jak jsem psal už dříve, lepší být divný, ale mít o celé roky delší život, než normální a třetinu života trávit v bezvědomí.

Není vůbec problém dát si občas den monofazického spánku. Typicky když přijedete za rodinou a všichni se odeberou v 10 spát a v domě je tma. To jsem skutečně už netlačil na pilu. Když pak navážete na svůj spánkový cyklus, je to v pohodě. Narozdíl od situace, kdy zaspíte při zdřímnutí – to vám pak posune celý spánkový cyklus a může se vám stát, že půjdete spát třeba už v 8 večer.

Pokud nejdete do uberman (jen 4 případně 6 krátkých zdřímutí za den a žádný delší spánek), naplánujte si hlavní spánek tak, aby se vám kryl mezi 2–5 hodinou ráno. Tyto hodiny jsou kritické a garantuju, že nic kloudného v té době nevymyslíte. Ty tři hodiny je zbytečné být vzhůru.

A nakonec výzva. Rozhodl jsem se zkusit následující rozpis: 4,5 hodin spánku v noci. Půl hodiny zdřímnutí jednou přes den. Kdo chcete zkusit taky nějakou formu polyfazického spánku, napište mi e-mail. Někde uděláme diskuzi, v které se budeme navzájem hecovat a sdílet zkušenosti, tipy a triky.

Pozn.: Detailně o polyfazického spánku píše ve své nové knize, Čtyřhodinové tělo, Timm Ferriss. (další informace zde)

 

Text byl převzat z webu Jiřího Knesla, kde najdete více článků o GTD a produktivitě

Před Vánoci jsme uvedli twitter seriál pilotním dílem na blogu a od té doby každý den poslali do světa jednu radu nebo otázku k zamyšlení na téma silných stránek (#SilneStranky). Nyní všech 40 tipů, jak své silné stránky hledat a jak jich využívat, přinášíme pěkně pohromadě.  Moc děkujeme všem dnes už 230 Twitter fanouškům za přízeň.

01: Co na vás ostatní obdivují? Nějakou dovednost? Jak ji zítra využijete?

02: Co vám přináší radost a štěstí? Dopřejte si na to zítra o to víc času!

03: Využívejte jen takové týmové role, ve kterých jste silní (@BelbinTestRoles)

04: Čím a jak vás baví pomáhat ostatním lidem? Napište o tom! → http://www.naplnkbelik.cz

05: Co dokážete udělat snadno a dobře, zatímco pro ostatní je to obtížné?

06: Za co jste dostali svoje poslední #oceneni, #diplom, #podekovani? Kdy v tom znovu vyniknete?

07: Přehodnoťte vaše poslání :) → odkaz (díky@tomashajzler)

08: Jaké informace nejraději vyhledáváte na internetu? Jak je využíváte? Komu vaše znalosti naposledy pomohly? #research

09:  Prolistujte #kalendar do minulého týdne, co vás nejvíc bavilo? Zaznamenáváte do gratitudelog.com?

10: Zjistěte, jaké možnosti nabízí váš osobnostní typ skrze #MBTI test (#michalcakrt)

11: Jaké články v novinách, na blozích rádi čtete? Napište podobný ze své zkušenosti na váš blog!

12: Co se od vás ostatní mohou naučit? Co byste nabídli skrze časovou banku? → odkaz

13: Za co jsi dostal/a v poslední době uznání? Udělej to zítra znovu!

14: Kdo tě nejvíc inspiruje a motivuje k lepším výsledkům a proč? Už jsi s ním mluvil/a?

15:  Pomocí #HollandOcupationalCodes zjistěte, jaké povolání je pro vás.

16: O čem byste si rádi popovídali s profesionálem? Dejte si datum a čas do diáře a domluvte si s ním schůzku!

17: Sdílejte váš #blog! Chceme znát vaši značku. Čím se zabýváte? #buildyourbrand

18: Co byste dělali, kdybyste nemuseli pracovat pro peníze?

19: Na co jsi na sobě v poslední době nejvíc hrdý/á? Co dnes uděláš pro to, aby to bylo více vidět?

20: Zkuste zpětnou vazbu 360 od přátel, rodiny, kolegů!

21: Kdyby neexistovali žádné překážky, co bys teď udělal/a?

22: Co ti šlo jako malému dítěti? Čím tě ostatní obdivovali?

23: Četli jste The Passion test? Zkuste si test, který vám pomůže objevit vaši životní vášeň.

24: Kdybys měl/a 5 životů – čím bys byl/a v každém z nich?

25: Jak byste se popsali do naučného slovníku, nebo jen do vašeho profilu ve 160 znacích? Máte profil na http://about.me? Kdo jste?

26: Co bys udělal/a, kdybys věděl/a, že cokoliv odteď uděláš, se ti podaří

27: O čem bys vydržel/a povídat hodiny? Natoč o tom 5ti minutový #videocast!

28: Četli jste Strength Finder 2.0? Objevte, co vás dělá na světě jedinečnými!

29: Co vás inspiruje? Sdílejte s námi váš zdroj inspirace. Je to místo? Je to hudba? Je to literatura? Je to umění? Jsou to lidé?

30: Máte možnost dělat v práci/ve škole to, co vás baví? Co byste změnili, aby to tak bylo? #svobodavpraci

31: Your career will be much more productive and successful if… → http://goo.gl/G6Y3I

32: “Nejdůležitější není to, co děláme, ale jaký postoj k tomu, co děláme, jsme schopni zaujmout.” (Martin Luther King, Jr.)

33: Vzniká parádní projekt pod rukama @AdamMarcan – @naucmese – skvele vyuziti pro vase #SilneStranky – doporucujeme!

34: “Na světě není nedostatek možností dělat to, co máme rádi. Na světě je jen nedostatek vůle a odvahy je využít.” (Wayne Dyer)

35: Opravdu každý máme své #SilneStranky! – motivační video pro dnešní den.

36: Co odpovíte u pohovoru na otázku “Proč bychom vás měli přijmout? / Čím nám můžete být prospěšný?

37: Náš problém není to, že jsme slabí. Náš problém je to, že nevěříme, že jsme silní.(Alan Cohen)

38: Na silné stránky komplexně. Proč si nepřizpůsobit #SWOT analýzu vlastním potřebám?

39: Don’t send a resume. Share your story → http://re.vu/. Zajímavý nástroj na sdílení svého CV.

40: Know your strengths. Apply them to areas in your organisation where you can make a contribution. Peter Drucker

Napadají vás ještě další možnosti, zdroje, nebo nápady, které vás inspirovali k hledání a využívání vlastních silných stránek a talentů? Dejte nám vědět!

Pavel Trojánek

Článek byl se svolením autora převzat z blogu Osobní produktivita. Firmu Effectivity, která za ním stojí, můžete sledovat i na twitteru nebo facebooku.

zdroj obrázku

Berte to jako netradiční recenzi s přesahem mimo knihu. Zasadit to do širšího kontextu mi totiž přijde velmi důležité pro pochopení, o čem je.

Bylo nebylo. Někdy před pěti lety jsem začal pozorovat rozdíl mezi mnou a jedním mým kolegou. Nebudu jmenovat, nemám od něj svolení :-). Kromě toho, že on je osobnostně naladěn jinak než já (je typickým sangvinikem oplývajícím otevřeností k ostatním lidem a prahnoucím po kontaktech, já jsem malancholicko-flegmatickým cholerikem, který si vystačí sám se svými myšlenkami a se svým vnitřním světem. Proto přistupoval ke svému okolí a kontaktům jinak. Začal jsem přemýšlet, kde je ten jeho „svatý grál“, díky němuž má celkem rozsáhlou síť kontaktů.

Jak je možné, že se zná s tímhle a tamtím? Jak je možné, že přijde na setkání lidí a je okamžitě v družném hovoru s kdekým?

Po nějaké době jsem dospěl k tomu, že je to prostě tím, že kontakty vytváří a lidi propojuje. A to ne vždy s cílem svého vlastního prospěchu. Alespoň ne v krátkém horizontu.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, začal jsem přemýšlet, jak si efektivně také budovat svou síť. Přemýšlel jsem, odkud na to jít a zda k tomu existují nějaké příručky. Neexistovaly, nebo jsem je nebyl schopen najít.

Slovo „síť“ může znít apriory pejorativně, protože  evokuje slovní spojení „uvízl v síti“, nebo  je „chycen“. V tomto kontextu ale chápejme „síť“ jako heterogenní množinu kontaktů.

Časový střih. Přenesme se do roku 2010. Myslím, že tehdy jsem objevil u Melvila knihu Nikdy nejez sám. Tehdy byla teprve ve fázi příprav, ale byl to ten okamžik, kdy se mi to celé propojilo.

Jasně, to je přesně ono! Tuhle knihu musím mít. To je ta správná kniha, o které přemýšlím roky!

Jestli jste si někdy říkali, proč se některé věci, které vás posunou dál, dějou právě teď, tak odpověď je jednoduchá. Dějou se přesně v tom okamžiku, kdy jste na ně připraveni. Tato kniha se ke mě tedy nemohla dostat o rok dříve, nebo o pět let dříve. Přišla just-in-time.

O čem je?

V recenzi se píše, že je o tom, jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. Ta kniha má ale mnohem větší přesah. Nebudete mi to věřit (ačkoliv někteří asi ano, četl jsem ji od léta 2011 a dočetl jsem ji až po půl roce. Pravda, mám dost dobrou výmluvu (dnes je našemu čumáčkovi už skoro půl roku), ale přesto mám radu:

Knihu „Nikdy nejez sám“ nečtěte, ale V.S.T.Ř.E.B.Á.V.E.J.T.E.!

Nedoporučuju ji přečíst jedním dechem za den, ale rozložit si ji na delší období. Vychutnávejte si každou Ferrazziho myšlenku, přemýšlejte o ní, prostě ji vstřebávejte. Vyplatí se to.

Ferrazzi v knize hovoří o tom, jak poznat lidi, jak jim porozumět. Jak se dostat k vlivným, jak s nimi udržovat kontakty a rozvíjet je. Přináší spoustu myšlenek, o kterých jsem 100% přesvědčen, že platí a fungují. A to nejen v pracovní rovině. Zároveň ale čerpá z úplně ryzího živočišného lidství. Nevím, jak to nazvat. Není to v žádném případě znásilnění nějakých obecných manažerských pouček typu (1) Napište Billu Gatesovi, (2) Napište mu znovu, (3) Napište jeho ženě, (4) Pokud vám neodpoví, pomluvte MS Windows na svém blogu.

Není třeba sepisovat obsah knížky. Ani vytrhávat myšlenky z kontextu. Chci vám pouze sdělit pocit, který mám.

Kdo se nechce setkávat s lidmi, kdo se nechce rozvíjet, kdo nechce rozvíjet svou síť kontaktů, ten nikdy nebude schopen mě, natož Ferrazziho pochopit. Ferrazzi popisuje tak trochu jiný svět. Svět kontaktů, osobních vazeb, přátelství a výzev. Keith Ferrazzi je jiný, žije jinak, než drtivá většina z nás. Zejména v oboru IT by asi působil jako marťan.

Ale ukazuje, že to jde. I on sám je důkazem toho, že „networkingovat“ může třeba i uklízečka. Vážně? Nezbláznil jsem se?  Jak může uklízečka na nějaké akci zaujmout? Bude vyprávět o nových technologiích v utírání podlahy? Ano! Cože? Ano! Ano! Ano!!! Na přednášku paní, co má ráda cídění podlahy, sleduje nové trendy v úklidových mopech a saponátech, na takovou přednášku bych šel! Říkáte si, že jsem se zbláznil? Ne! Myslím to naprosto vážně.

O čem myslíte, že je konference TEDx? Ha?!

Chcete-li se rozvíjet, chcete-li mít kolem sebe lidi, které chcete, musíte do své sítě něco vložit. I zde platí zákon zachování energie. Co do systému vložíte, to se vám vrátí. Ne dnes, ne zítra, ani pozítří. Třeba až za půl roku. Musíte být poctiví, upřímní a sví. A to je sakra těžký, když do vás od mala cpou celospolečensky ustálené principy a věty typu „Nikdy se nebav s cizími lidmi“ vás provází celé dětství.

Věta „Nebav se s cizími lidmi!“ je zlo!

Další naprosto fundamentální myšlenkou, pod kterou se podepíšu je, nutnost rozvíjení kontaktů s lidmi z různých oborů. Pokud chcete, aby síť čas od času generovala nějaké obchodní příležitosti, nesmíte se pachtit pouze v rybníce svého oboru. To je naprosto zásadní!

Jak prohlásil jeden účastník nedávného workshopu na téma networkingu:

Akce, kde se sejdou jen ajťáci je většinou zejména o znalostech. Kdežto tam, kde je zastoupeno více oborů, může lépe vznikat podhoubí k budoucí spolupráci.

Svatá dobroto. I tohle tvrdí Keith Ferrazzi.

Ono to asi fakt funguje, aneb náhody neexistují

Když jsem byl asi tak v půlce knihy, tam kde se pojednává o tom, že je dobré mít dobrý vztah s „lidskými HUBy“ (HUB = uzel), tak jsem narazil na skupinu ICA-poradci. To je volné sdružení profesionálů z mnoha oborů.

Zvu vás na workshop v rámci ICA. Napište mi, rád se tam s vámi potkám! ICA totiž dodržuje principy, které Keith Ferrazzi ve své knize popisuje. Neuvěřitelné propojení.

Přes další lidi tamtéž jsem se dostal k Honzovi M., který se networkingem v rámci koučování v oblasti emocionální inteligence zabývá.

Potkali jsme se a domluvili se na spolupráci. To, o čem jsme hovořili na cca šesti setkáních, přesně zapadalo do kontextu toho, o čem píše Keith Ferrazzi. O poznání sebe sama, o tom, že byste měli mít svou vlastní nosnou myšlenku, svůj brand. Měli byste mít definovaný cíl, kam směřujete, co chcete, jaké jsou vaše fundamentální principy. Ano, tušíte správně, i o tom je kniha Nikdy nejez sám.

Když jsme s Honzou skončili koučovací několikaměsíční kolečko a začetl jsem se opět do knihy, nemohl jsem vyjít z údivu.

Kruci! Vždyť o tomtéž píše i Keith Ferrazzi! Nejprve si musíte ujasnit a vnitřně vyladit to, co chcete aby z vás vyzařovalo. Pak teprve můžete být pro svou síť přínosem. Jak to, že aniž by Honza M. knihu četl, tak jsme dospěli k týmž závěrům? Proč? Odpověď už jistě znáte.

„Jako co chceš, aby tě ostatní vnímali? Co jsi? Co je tvoje přidaná hodnota? Co tě činí tím, čím čníš mezi ostatními? Chceš být vnímán jako ta pokroková uklízečka, o který se mluví nejen v jejím oboru ale i vně? Víš to? Víš co chceš? Víš co jsi? Ha?! “ Hluboké otázky, co? Zkuste si na ně ale také odpovědět! Teď hned. Moc to nejde, co?

Ano. Je to těžké. Kdo má pocit, že neustále někam těká, neví co by a stále se točí v kruhu, ten nikdy nebude na ostatní působit jako integritní vyrovnaná a zajímavá osobnost, která má co říct. Takový člověk bude špatně čitelný. Proces ponoření se do sebe sama, nalezení jádra, je nesmírně důležitý a dost zdlouhavý.

Máte pocit, že předchozí odstavce nejsou o networkingu? Jsou! A jak! Pokud nerozumíte o čem mluvím, pak zřejmě není tato kniha pro vás.

Ambasadorem knihy Nikdy nejez sám?

Skoro by to vypadalo, že mi Jan Melvil Publishing platí za propagaci. Ani náhodou. Knížku s sebou nosím posledních X měsíců téměř neustále. A je-li příležitost, mluvím o ní a doporučuju dál. Tam, kde vidím smysl se o ní zmínit.

Můj zájem o tuto knihu, která je protkána životními osudy autora, časem logicky poklesne. Ale myšlenky v ní obsažené jsou natolik univerzální a všeobecně platné, že těžko může zapadnout úplně.

Jak pro mě bylo na začátku prvního desetiletí 7 návyků vůdčích osobností zjevením, je pro mě tahle Ferrazziho kniha zjevením začátku druhého desetiletí.

Nabízím dvě knihy zadarmo

Pokud jste dočetli až sem, zřejmě vás téma zajímá. Od Jan Melvil Publishing mám nastřádané dva přísliby na dvě knihy zdarma. Jednu za drobnou pomoc s jejich eShopem a druhou za (tuto) recenzi (kterou bych napsal tak jako tak, viz tweet).

Rozhodl jsem se, že věnuju dva exempláře této knihy prvním dvěma zájemcům, kteří se mi ozvou a které jsem neměl ještě tu čest osobně poznat. Podmínkou je pouze to, že knihu předám osobně – u kafe, oběda nebo na akci ICA.

Eduard Hlava, článek vyšel se svolením autora, původní zdroj

Nejsem v situaci běžce na dlouhou trať, který si v klídku opečovává svých pár projektů a spoustu času tráví nad myšlenkovými mapami, či naťukáváním dat do sofistikovaného projektového manažeru.

Chaos v praxi, aneb brutal-time-management

Naopak, musím v krátkém časovém úseku shromáždit na jednom místě v co nejkratším čase co nejvíce informací, spolehnout se na robustní integritu a funkčnost a v rychlém časovém sledu začít řešit jednotlivé kroky, vedoucí ke splnění jednoho každého projektu. Navíc málokdy startuje pouze jeden jediný, většinou rozpracovávám několik najednou.
Někteří lidé se podílejí na více projektech, jiní pouze na jednom jediném. Všechny je potřeba do časového plánu zasadit tak, abychom se v logicky uspořádané posloupnosti dostali včas do kýženého cíle.

Nebudu vás unavovat výpisem co všechno moje práce obnáší, stačí říct, že obory působnosti lidí, se kterými komunikuji, jsou obravdu bohatě různorodé, stejně jako jejich plánovací návyky. Od herců, přes kameramany a režiséry až po třeba animátory. Jen pro zajímavost například takoví herci: Ti zdatnější si čas návštěvy studia napíšou do poznámek ve svém telefonku. Ostatní mají většinou takové ty kalendáříky, kde se jeden měsíc vleze na jednu stranu. Z mně nejasného důvodu chodí buď o půl hodiny dřív, nebo častěji o dvacet minut později. Co to udělá s nastaveným časovým plánem, není třeba povídat.
O nějakém sdíleném CRM systému nemůže být ani řeč, a tak jedinými cestami komunikace zůstávají e-mail, mobil a smsky.

Uáááá, hlavně klid Míro, zhluboka dýchej, možná se před otevřením majlu pomodli a pamatuj, ono to nějak vždycky dopadne.

Prostě brutal-timemanagement v praxi jak vyšitý. Důležité je uchovat jistou ruku, chladnou hlavu a bystré oko jako pistolníci z Divokého západu.

Hledání svatého grálu

Jak víte z tohoto webu, používám rád věci jako zápisníky, diáře, pera. S sebou neustále nosím propracovaný diář FranklinCovey. Ale k práci ve studiu jej nepoužívám. Přestal jsem jej k práci používat poté, co jsem jednou jeho obě dvě denní stránky popsal dřív, než nastala doba obědu.

Začal jsem tedy hledat jiné alternativy, které by vyhověly mým nárokům na vedení důležitých informací, časových údajů, poznámek, e-mailové komunikace a i souborů ke každému projektu.

V honbě za Svatým grálem brutal time-managementu jsem vyzkoušel Omnifocus, Things a Gqueues. Přemýšlel jsem i o BaseCampu.

Výhody systému Nozbe.com

Nakonec zvítězil mnou dříve opomíjený systém od Michaela Sliwinskeho – Nozbe.com. Proč?

• Je rychlý, jednoduchý,přehledný
• Funguje jako webová aplikace a má své verze i pro Pc, Mac, iPhone i iPad.
• A navíc umí ukládat soubory, pracovat s Evernote a s Dropboxem.
• Má propracovaný příjem informací z E-mailu
• Je propojitelný s Google Calendars a skrz ně i s iCalem. A to obousměrně.
• Nenutí věčně vyplňovat nějaká okýnka, formuláře a klikat na potvrzovací tlačítka. Díky Ajaxové technologii spíš jen klikáte, vybíráte z nabídkového menu a myší přesouváte položky sem a tam.
• Umí kooperovat s ostatními lidmi, ale to zatím nepoužívám

Nozbe.com je geniálně jednoduchá a přehledná záležitost, která mi umožňuje v podstatě jedním pohledem zkontrolovat stav situace a po rozkliknutí každého projektu potom získat přehled o všech nutných informacích a jeho aktuálnímu rozpracování.

Díky spojení s Google kalendářem pak dostávám přehledný výpis práce seřazený v časovém sledu.

Co nabízí Nozbe

Samotná stránka Nozbe je rozdělena na tři sloupce, přičemž vlevém najdeme soupis projektů, Inboxu a tzv. Next actions – seznam následujících kroků. Vpravo je vyhledávací okénko, kalendář a kontextový seznam. Uprostřed se nachází největší část se seznamem akcí – to-do list (chcete-li kroků, úkolů), poznámek, souborů a synchronizované informace z Evernote a Dropboxu.

To-do list a Google kalendář v praxi

K akcím v To-Do listu lze přiřadit kontext, délku práce a jejich zařazení na časové ose. Díky obousměrnému propojení s Google kalendářem můžete alokovat jednotlivé hodiny ze dne pro ten konkrétní úkol a po kalendáři s položkami posouvat kam je vám libo. A nebo klikat v nozbe a čas nastavit úkolu přímo v menu. Změny se během několika okamžiků projeví na obou stranách.

Já osobně mám vždy na pravém monitoru zobrazený Nozbe, na levém Google kalendář a na na iPadu pracuji buď s Nozbe aplikací, kde otevírám zejména kontexty a poznámky, případně tu pročítám e-maily v nativní aplikaci.

Evernote a Dropbox

V druhé záložce prohlížeče na počítači je pak hned vedle Nozbe připraven Evernote. Dropbox se synchronizuje do počítačů automaticky a nahlížím do něj jako do normálního adresáře.

Data mezi jednotlivými službami se synchronizují jednoduše. Směrodatný je název projektu. Pokud jej uvedete jako „tag“ (štítek) v Evernote, tato poznámka se poté objeví i v Nozbe. Dropbox synchronizujete stejným názvem adresáře.

Jak funguje integrace e-mailu

Z e-mailové schránky můžete do Nozbe rovnou přeposílat. Stačí zadat speciální Nozbe e-mailovou adresu, použít určitý tvar předmětu zprávy a nebo se naučit pár jednoduchých značek, které vepíšete do přeposílaného E-mailu.

Zpráva se pak může sama zařadit jako nový projekt, nebo jako nový úkol, či poznámka do konkrétního projektu, lze jí nastavit den a čas a samozřejmě rovnou také přiřadit kontext. To zvládnete levou zadní na chytrém mobilu i za chůze městem.

Závěrem

Kdo není chaotik a věnuje plánování trochu času, Nozbe se mu odmění bytelnou zpětnou vazbou a všeobecným přehledem o aktuálním stavu projektů. Navíc napříč mnoha platformami, které dnes běžně používáme.

Mirek Pakr

Schopnost učit se napodobováním sehrála v dějinách významnou úlohu. Naši předci si navzájem předávali jednoduché inovace. Přenos byl snadný, rychlý a téměř bezchybný, protože na tom byli všichni skoro stejně. Vždyť, co se dá pokazit na kole od vozu, že?

Mechanické přejímání úspěšných postupů coby civilizační strategie fungovalo skvěle až do moderní doby, kdy se začaly rozdíly mezi původcem a napodobitelem prudce zvětšovat. Nápodoba jakožto jeden z pilířů sociálního chování totiž vyžaduje, aby byli oba přibližně na stejné úrovni. Jinak nenese kýžené ovoce.

Proč o tom má smysl přemýšlet v souvislosti s osobní produktivitou? Protože vznikla napodobením postupů, které stály u zrodu industriální revoluce a dnes tvoří funkční základ firemního podnikání. Jednoduše řečeno, osobní produktivita je mnohdy celkem naivní imitací produktivity korporátní. A to je špatně.

Na první pohled to dává smysl. Proč neuplatnit přísné metody, které se tolik osvědčily při efektivním řízení výroby a celých firem, v rovině čistě osobní? Proč nezavést procesy, tabulky, projekty, plánování a vojenskou disciplínu do práce jednotlivce? Odpověď spočívá v pochopení rozdílů mezi firmou a jedincem.

Firma je projekt vyvažující leckdy zcela protichůdné zájmy zúčastněných skupin: majitelů, manažerů, zaměstnanců, odborů, zákazníků, obchodních partnerů, státních úředníků, veřejnosti atd. Pro tuto nesourodost jsou při hodnocení úspěšnosti firmy silně akcentovány měřitelné a číselné ukazatele (mj. produktivita).

Lidská osobnost musí oproti tomu v práci zohlednit také ukazatele neměřitelné a pocitové, jako je např. uspokojení z práce, společenské uznání, zdraví, štěstí, svoboda, nezávislost nebo rozvoj osobního potenciálu. To všechno jsou hodnoty, které nedokázaly systémy osobní produktivity smysluplně integrovat.

Jádro problému tkví v tom, že specificky lidské potřeby často nelze naplnit jinak než činnostmi, které jsou v zásadě neproduktivní a přímo tak kolidují s úsilím optimalizovat efektivitu práce až k samé hranici únosnosti. Zatímco ve firmě dává maximální soustředění a využití zdrojů smysl, v osobní rovině je naopak škodlivé.

Člověk není stroj ani firma. V našem nejlepším zájmu je střídat produktivní úsilí s uvolněním. Antiproduktivita však není to samé jako odpočinek. Je to především soustavný rozvoj neutilitárních činností jako cestování, cvičení, četba, umělecká tvorba, meditace, kutilství, zahrada, sport, ruční práce, společenská zábava aj.

Význam osobní antiproduktivity můžete snadno posoudit sami pohledem do životopisů velkých osobností historie. Takřka vždy odhalíte pestré pozadí zájmů, koníčků, zálib, dovedností a zdánlivě neužitečný, obrovský rozhled daleko za horizont takzvaně praktických lidí, kteří jsou více zacíleni na výsledek.

Tvrdím, že význam systémů osobní produktivity je silně přeceňován, nejen v praxi nezávislých profesionálů, ale také majitelů a vyšších manažerů firem. Tvrdím, že přestože je pracovitost, spořádanost a spolehlivost spolutvůrcem úspěchu, nadměrný důraz na produktivitu vede k omezení a vyčerpání lidského potenciálu.

Co radím závěrem, je opatrnost při napodobování osvědčených korporátních postupů v osobní praxi, protože to zkrátka dlouhodobě nefunguje. Špičkoví profesionálové umí být produktivní i antiproduktivní zároveň. Nepřejímají nekriticky široce uznávané poučky a jdou vlastní, jedinečnou cestou. Ať se to daří i vám!

„Představte si život jako hru, v níž žonglujete ve vzduchu s pěti míči. Jsou to Práce, Rodina, Zdraví, Přátelé a Duše a všechny držíte ve vzduchu. Brzy pochopíte, že Práce je gumový míč. Když jej upustíte, odrazí se zpět. Ale ty zbylé 4 míče – Rodina, Zdraví, Přátelé a Duše – jsou ze skla. Když jeden z nich upustíte, nenávratně jej odřete, poškrábete, poškodíte nebo dokonce rozbijete. Už nebudou nikdy stejné. Tohle musíte pochopit a vybojovat. Pracujte efektivně v pracovní době a odcházejte včas. Věnujte potřebný čas své rodině, přátelům a dobře odpočívejte.“ — Brian Dyson, bývalý ředitel firmy Coca Cola

 

Robert Vlach

Přiznám se, že pokud bych byl nucen metodu GTD praktikovat „papírovým” způsobem, asi bych dnes žádné GTD nepraktikoval. A dále se trápil se všemi těmi papíry. Trochu paradox, že? Pro někoho asi určitě.

Moje cesta ke GTD ale vedla od zamyšlení:  „Na té metodě něco je!” přes prvotní zkoušení všeho možného, až k zakotvení u aplikace OmniFocus. Teprve poznáním této aplikace a jejím plném nasazení do mého GTD, mi totiž tato metoda začala přinášet to, o čem David Allen ve své knize píše. Méně stresu, získání přehledu o svých závazcích, (takřka) čistou hlavu, atd.

O to víc mi stále více dělají problém všechny ty „papírové” podklady, bez kterých se, ať chci nebo ne, při mé práci zatím neobejdu.

I přesto, že jsem objem papíru značně omezil (někdy mám pocit, že kolegové si při pohledu na můj stůl asi říkají, že nic nedělám, papírových podkladů, se kterými musím pracovat, existuje stále dost a dost. Ať už z takových (objektivních) nebo onakých (subjektivních) důvodů.

Tento článek nepíšu ani tak proto, abych řešil další omezování papírů v moji práci. To je proces, který je na delší čas, a je ovlivněn mnoha faktory. V článku se chci spíše zabývat tím, jak nejlépe (efektivně) s papírovými podklady v rámci elektronického GTD  pracovat.

Asi jako každý začínající GTD uživatel, i já jsem se na začátku ohledně papírových podkladů nechal inspirovat postupy z knihy Davida Allena. Pořídil kartotéku, složky (ty americké, s oušky nahoře), štítkovač, a další ty doporučované pomůcky. A začal třídit a zařazovat. Tyto složky pro archiv, tyto na kontexty, tyto na to a ono. Když jsem skončil, hřál mě při pohledu na mojí kartotéku pocit dobře odvedené práce. Říkal jsem si: „A je to.”

Ale pak přišla praxe. Každodenní pracovní realita. Elektronické GTD jelo na plné obrátky, já se uklidňoval, jak jsem efektivní, a najednou problém. V mé kartotéce ležel důležitý dokument, který mi tzv. „protekl mezi prsty”. A já si najednou až tak efektivní nepřipadal. „Jak je možné, že mi ‚toto’ uniklo, vždyť mám přece GTD!” říkal jsem si. Problém byl právě v mojí kartotéce. Já ji totiž zazdil. Celou.

No jasně, řekne si asi každý (GTD znalý) čtenář. Když sis udělal kartotéku, tak ji musíš také používat. Například při týdenním review (WR). A má tento čtenář naprostou pravdu. Bohužel, zde je ten „zakopaný pes”.

Jelikož, jak jsem uvedl v úvodu, jsem současně s implementací GTD implementoval i převážně jeho elektronickou podobu, a  také jsem svoje weekly review praktikoval převážně doma (neděle podvečer mi vyhovuje nejvíc), na kartotéku, která je v kanceláři, jsem tak nějak pozapomněl. Jezdit v neděli kvůli WR do kanceláře se mi přiznám nechce. A každý týden procházet všechny ty složky, jestli tam náhodou něco není, to už popravdě vůbec ne.

Po své trpké zkušenosti se zapomenutou kartotékou jsem začal přemýšlet, jak to nastavit tak, aby mi již žádný „papír”, který u mě přistál, a který je důležitý, neunikl. Ať už důkladně uschovaný v mé kartotéce, nebo někde jinde, uschovaný ještě důkladněji.

Začal jsem tedy dokumenty skenovat – převádět do elektronické podoby. A ukládat do svého elektronického GTD. Jelikož jsem majitelem iPhone 4, skenování nebylo nijak technicky ani časově náročné. Nicméně tento postup mi přestal po krátké době vyhovovat. Z několika důvodů.

Některé dokumenty, zvláště ty s ručně psanými (a někdy nevhodně zvýrazněnými) poznámkami mých kolegů, nebo mě samotného, nebyly po digitalizaci 100% použitelné/čitelné. Několikrát jsem se dostal do situace, že jsem stejně nakonec musel příslušný dokument tak jako tak fyzicky použít. Časové ztráty při zpracování více stránkových dokumentů, nebo divné pocity, které jsem měl, když jsem kolegův dokument kolegovi vracel (nebo dokonce skartoval, u čehož jsem byl i viděn), už jen můj odchod od této metody dokonalo.

Dnes používám systém, který se mi zatím osvědčuje, i když přiznávám, že k dokonalosti má asi daleko. Každý papírový dokument, který se mi ve fyzickém inboxu objeví, a který vyžaduje jinou akci než „koš”, nejprve zaznamenám ve formě projektu/úkolu do svého OmniFocusu. K vytvořené položce přiřadím poznámku-značku, například „@kar/cekam”, která mi vždy připomene, že k dané věci existuje papírový podklad, a že je uložen v té nebo oné složce. A pak samozřejmě daný dokument do příslušné složky uložím. Tím je prozatím zpracování položky dokončeno.

Jak říkám, systém to není asi 100%. Zvláště v případech, kdy se stav/kontext položky změní, například z „čekám na” na „dokončeno”. Je nutné myslet na to, že položku je nutné vypořádat také fyzicky – přesunout do jiné složky, do archivu, jinam. Zatím se mi ale nestalo, že by mi něco papírového proteklo mezi prsty, a nemusím (což je pro mě důležité) při každém WR procházet celou kartotéku. Už tak mi WR docela trvá.

S GTD nepracuji dlouho. Zatím necelý rok. Považuji se proto stále za začátečníka. Navíc, GTD používám v zásadě při své práci a částečně pro své osobní aktivity. Stav, kdy GTD zavedu i doma, je pro mě zatím asi více (než méně) vzdálený cíl. O vyřešených hladinách 30000 (a více) stop ani nemluvě. Třeba mi někdo v komentářích prozradí svůj lepší návod jak na papírové podklady v GTD. Tak s chutí do toho. Těším se.

Josef Jasanský

Email jako skvělý inbox

Inbox, tedy místo, kde se hromadí úkoly a věci pro další zpracování. Tuto roli email splňuje, řekl bych až dokonale. Všechny emaily jsou pohromadě na jednom místě, lze k nim přistupovat z různých „stran“, tedy přes web, mobil nebo program v pc.

Z emailu lze také snadno provést operace typu „archivuj“, „smaž“ a „deleguj“.

Efektivní komunikace

Chatování nemám rád. Pro rychlé poslání odkazu nebo vyřízení zprávy budiž, ale není to na delší konverzaci. Proč? Když mi někdo napíše, z 95% případů mě vyruší z flow. To je to co nechci. Chci si hlídat svoje flow a zprávy od druhých vyřizovat kdy chci já. Pro urgentní případy jsou tady telefony, ne chat ani email.

Kdysi jsem byl závislách na internetu. Kontroloval jsem jej pořád, skákaly na mě upozornění atd. Pak jsem si ale uvědomil, že to není ideální. Přešel jsem tedy do jiného režimu – emaily zpracovávám párkrát denně, žádné upozornění, pouze na opravdu důležité osoby.

TIP: 52 tipů jak zvládat emaily

Filtry a štítky jako pomocníci

Svůj email mám hostovaný na Google Apps a jako rozhraní pro email využívám webového klienta, tedy GMail. Nebudu zde popisovat všechny důvody proč tomu tak je, chtěl bych ale zmínit filtry, štítky a multiple inbox.

Multiple inboxes se nachází v sekci Labs

Nenávidím rutinní práci a proto se snažím co jde – automatizovat. Proto hojně využívám filtrování zpráv v GMailu jako prostředek pro označení emailu vhodným štítkem, přesunutí do archivu nebo pro označení jako přečtený.

Před nějakou dobou jsem přešel z režimu prioritního inboxu do režimu multiple inboxu. Tuto vlastnost lze v GMailu zapnout v sekci Labs, viz obrázek. Po aktivaci je potřeba nastavit si, jaké sekce mají další inboxy obsahovat. Já to mám nastaveno takto:

Mé nastavní pro multiple inboxes

Pozor, tento režim nelze zkombinovat s prioritním inboxem, funguje jen v režimu „standardního inboxu“.

Zkratky v předmětu pomohou třídit poštu

Znáte zkratky FYI a FYA? První znamená For Your Information (pro tvoji informaci) a druhá For Your Action (práce pro tebe). S lidmi, se kterými si nejvíce píši jsem si dohodl konvence pro předmět zprávy – pokud obsahuje FYI, vím, že je to oznamovací email, na který můžu, ale nemusím odpovědět. Když najdu v předmětu FYA, odesílatel ode mne očekává nejen zpracování emailu, ale také zpětnou vazbu typu „hotovo“.

Když toto zkombinuji s výše popsanými filtry a štítky + multiple inboxes, dává mi to smysl. Když mi přijde email s předmětem FYA nebo FYI, označím si jej štítkem „to process“ a „to reply“ + přesunu email do archivu. Vím totiž, že na hlavní straně inboxu budou takto označené emaily svítit jako nepřečtené a já si jich všimnu. Ostatní emaily budou ležet neoznačeny v inboxu a čekat na mé rozřazení.

Štítek waiting for je problémový

Mám také štítek waiting for, tedy mám takto označené emaily, u kterých čekám na odpovědi. Problém je, že po odeslání emailu nelze snadno přiřadit štítek. Prostě musíte skočit do sekce odeslaná pošta, tak vybrat email a přiřadit štítek.

TIP: Využívejte klávesové zkratky pro označení štítkem! Klávesou L vyvoláte nabídku přiřazení štítku, psaním filtrujete štítky. Pozor, klávesové zkratky se musí povolit v nastavení.

Jak řešíte svůj „email inbox“ vy?

Naštěstí můj hrdina (tedy já) narazil na Proměnu číslo II., kterou napsala dvojice autorů Chip Heath a Dan Heath. Tahle kniha mi umožňuje stát se znovu člověkem, a to dokonce organizovaným, dotahujícím věci do zdárných konců.

Máte před sebou úkol k vyřešení a nevíte kudy tudy? Mě osobně pobavil i pomohl jeden z hlavních motivů v knize. Autoři přirovnávají dva protipóly v lidské hlavě k JEZDCI A SLONOVI. Jezdec by tak rád tryskal prudkým cvalem k cíli, kde už má všechno hotovo, ale koho má, chuděra, pod sebou? Slona! A dovede si jistě představit, co ho to stojí úsilí, jen ho přimět k prvnímu kroku. Po přečtení knihy přijdete na to, co má váš slon rád, a jak ho zbytečně nefrustrovat.

Nedávejte svému slonovi moc věcí na výběr, vytyčte mu jasnou cestu a nalaďte ho na pořádnou cílovou odměnu. Když se začne loudat a huhňat, že už nemůže a že ho to neba, zamávejte mu před chobotem pořádnou velkou mrkví a slibte mu chladivou koupel, která na něj čeká.  „Už je to jen pár kroků a jsme tam, vidíš, jeden malý krůček, druhý malý krůček, třetí malý krůček….“ Pomalými rozvážnými pohyby do cíle dorazíte, racionální jezdec si každý krok může s potěšením odškrtnout jako hotový.

• Slon si neumí odpírat, chce rychlá krátkodobá potěšení i přesto, že ví, že v budoucnosti z nich bude mít problém. Má city.
• Jezdec má sklony příliš analyzovat, protáčet kola naprázdno. Než by něco udělal, radši tři hodiny přemýšlí, jak by to udělal nejlépe a přitom stojí na místě. Má rozum.

A my, abychom se pohnuli, musíme zároveň mluvit k jezdci i slonovi, ať už v sobě, či v našich blízkých nebo spolupracovnících, od kterých očekáváme změnu.

To, co vypadá jako odpor ke změně, je často jen nejasnost.

Při čtení Proměny mi v hlavě vyvstala naprosto jasná představa, jak většina těch dobrých knih, které nám Mít vše hotovo.cz doporučuje, spolu souvisí a navazují na sebe, navzájem se vysvětlují nebo doplňují.

Například:

Usnadněte si cestu, odstraňte kamínky. Zeptejte se, proč to nechci nebo nechtějí dělat. Co překáží.

Převedeno na GTD – základní kroky:

1. Usnadněte si cestu – Jaký bude první krok (David Allen)
2. Musíme dostat čistý a jasný směr – Jaký bude další a další krok (David Allen)
3. Pošlete si pohlednici z cíle – Cíl určuje úspěch (David Allen)

Aby náhodu nedošlo k podlehnutí domněnkám, nechci říct, že někdo někoho kopíruje, ale naopak, že je vidět, že doporučovaná cesta je správná. Někdo to vysvětluje na slonovi, někdo na dalších krocích, někomu víc pomůžou vdolky, někomu zas ….

Vraťme se k Proměně. Knihu vřele doporučuji, najdete v ní spoustu inspirace k řešení svých úkolů, ať už pracovních či osobních. Porozumíte lépe svým pocitům, proč se vám něco daří lépe a do něčeho vůbec nechce. A tím zákonitě i pocitům lidí, se kterými vytváříte nebo chcete vytvořit něco úžasného, převratného, nebo třeba začít cvičit, učit se angličtinu nebo jíst míň chipsů a víc mrkve.

Přeji vám na vaší cestě povolného Slona a uvážlivého Jezdce.

Blanka Neoralová