Nevill's Blog

Peterson - pouzdro na 2 dýmky

2012-01-27T13:18:00.000-08:00

Už asi takové tři roky jsem používal takové noname kožené pouzdro na dvě dýmky, což mi stačí když jdu k nám v Radotíně do hospody. Bohužel se mi u něj začaly trhat takové ty magnetické patenty a s tím se toho už moc nenadělá. Tedy možná by se to dalo nějak záplatovat, ale kdoví jak by to dopadlo a jak by to vypadalo, zkrátka jsem se rozhodl že dozrál čas k tomu pořídit si nové pouzdro. Vybíral jsem dlouho, až se mi nakonec nejvíc líbilo tohle nesoucí značku Peterson, které bylo v nabídce Etrafiky. Po několika týdnech užívání jsem se rozhodl napsat na toto pouzdro recenzi.

Jako pouzdro pouze na dvě dýmky má poměrně velkorysé rozměry 18,5cm na výšku, 11,5cm na šířku a 6cm na hloubku, což leckdy stačí na pouzdro co by pojalo tři dýmky. Vnějšek je z pravé kůže, vnitřek si nejsem jistý, připadá mi to spíše jako umělá kůže, ale kdoví.

Na výše uvedeném snímku je vidět zapínání na magnetické patenty, uprostřed je logo Peterson. Z přední strany je tu stejně jako u jiných pouzder kapsa na dýmkové čističe. Je dostatečně velká na to aby se jich tam vešlo větší množství.

Tady je vidět zadní kapsa. To je zřejmě důvod proč je celé pouzdro tak velké, aby se tam pohodlně vešlo příslušenství. Já do zadní kapsy dávám skládací stojánek od Doubka, doutníkový zapalovač Xikar a ještě se tam krásně vejde ořezávač na doutníky (na tomhle snímku zrovna není). Také je zde vidět že pouzdro má i poutko na ruku a pokud je člověk zrovna nepotřebuje, tak se zajistí na patent a nijak nepřekáží.

Závěrem dávám to nejdůležitější foto vnitřku pouzdra. Jsou zde poutka na dvě dýmky a ty se do pouzdra vejdou. Ty dvě na snímku jsou tedy spíše menší, ale už jsem v praxi vyzkoušel i mnohem větší kousky, vejdou se v pohodě. Snad s výjimkou velmi ostrých bentek, na ty nejsou tahle poutka prostě dělaná. Je tu dále poutko dusátko, které je na můj vkus příliš úzké. Možná že to bylo myšleno na něco útlejšího jako je CPT nebo např.duskátko od Rogers of Sheffield, ale býval bych uvítal kdyby to bylo o kousek širší, místo by tam jistě bylo. Nicméně vejde se mi tam např. dusátko od pana Hingara co mám na fotce nebo např. takové to malé dusátko od BPK. Součástí pouzdra byla taková ta kapsička na tabák, ale tu já nepoužívám, takže šla okamžitě ven. Místo ní dávám svůj oblíbený filcový hadřík na leštění dýmek a do něj si ukládám dýmkový zapalovač, aby se mi tam o něj neodřely dýmky.

Pokud bych měl vynést konečný verdikt, tak musím říct že jsem s tímto pouzdrem spokojen. Asi by mohlo mít větší kapsičku na dusátka a poutka na dýmky by mohly být více od sebe, ale volbou vhodných dvou dýmek se dá pouzdro optimálně zaplnit. To jsou ovšem takové drobnosti, zkrátka nic není ideální, ale tohle pouzdro se mému ideálu velmi přiblížilo.

Přemysl Omrt - "poker"

2012-01-11T03:45:00.000-08:00

Už od prvního roku co jsem začal kouřit dýmku jsem si vždy sám sobě nadělil k Vánocům nějaký hezký nový přírůstek, vlastně některé roky se takovou všelijakou shodou okolností těch vánočních dýmek vyskytlo několik. Ta letošní je od Přemka Omrta, opět typický kladívkový tvar, ale tahle je zvláštní tím, že jde zároveň o takový velice netradiční "poker". Tvarem to samozřejmě poker není, ale dá se položit na stůl a postojí sama i bez podpory náústku, ale to si nechme na závěr. Za povšimnutí stojí že se mi ji povedlo vyfotit ještě nekouřenou (což se mi ne zrovna vždycky povede), protože jsem vytrval v úmyslu zapálit si ji až na štědrý den při polední návštěvě naší hospody.

Tvar je to opět trochu jiný, je tam více hranek a spodek má takovou šikmou plošku. Od předchozích dvou sestřiček se tahle dýmka liší dřevěnou aplikací, která je tentokrát z ořechu. Na délku má 16cm, hlavička má na výšku 6,5cm, malá dýmka to tedy rozhodně není, ovšem s ohledem na běžnou velikost Přemkových dýmek je vlastně relativně malá a subtilní. Váží 56g, což při této velikosti není vůbec špatné. Náústek je ebonitový s filtrovým čepem, ovšem já ji stejně kouřím bez filtru a opět zapadá do vyvložkované akrylové aplikace stylem plast na plast.

Na druhé straně je opět typický přírodní vzor. Co ještě dodat? Velice příjemně padne do ruky, a v zubech se také dá bez problému udržet. Kuřácké vlastnosti má výborné, mám z ní opravdu radost. Závěrem bych měl ukázat proč o této dýmce píšu jako o "pokeru":

Ano, ta šikmá ploška slouží k tomu aby se na ni dýmka mohla postavit a je přesně vyvážená, takže na stole stojí opravdu naprosto stabilně. Přemek zkrátka vždycky přijde s něčím netradičním a přesto si můžete být jisti že je to důkladně promyšlené a zcela funkční. Stejně jako u její kladívkové sestřičky z ní kouřím Orlik Golden Sliced.

PF(eife) 2012

2012-01-01T02:16:00.000-08:00

Rok se s rokem sešel a uteklo to nějak náramně rychle. Předpoklad že mi dojdou dýmky o kterých bych psal se prozatím nenaplnil, ještě mi jich několik zbývá. Z hlediska mé sbírky dýmek byl rok 2011 velice plodný, myslím že jen za ten rok se rozrostla asi o dvacet nových kousků. Ani nepočítám na kolik to všechno přišlo, mám z nich zkrátka radost, ke každé z nich se vážou vzpomínky na chvíle kdy jsem je pořizoval a kdy jsem z nich kouřil. Je to taková moje meditace že při kouření si vždy nechám chvilku a vzpomínám co všechno jsem zrovna s touhle dýmkou zažil.

Do dalšího roku se asi pokusím ten extrémní nárůst sbírky poněkud omezit, protože už teď mám dýmek mnohem víc než bych jich potřeboval a také je už téměř nemám kam dávat. Nejspíš si budu muset pořídit nějakou novou skříň na dýmky a pak se uvidí.

Všem čtenářům děkuji za přízeň a přeji vše nejlepší do Nového roku 2012! Hodně zdraví, štěstí, pohody a samozřejmě také chladný kouř!

Přemysl Omrt - kladívko

2011-12-16T05:52:00.000-08:00

Přemek Omrt poslední dobou často navštěvuje naše pražské srazy pipE-clubu Dýmka.net, což přináší nejen skvělou možnost s ním dát řeč o výrobě dýmek a vůbec všem možném, ale také s sebou často přinese některé ze svých starších prací. A často se také pochlubí s dýmkami co má zrovna rozpracované a samozřejmě s dýmkami co má hotové a jsou na prodej. Tuhle dýmku jsem si u Přemka zamluvil ještě ve fázi kdy byla rozpracovaná, protože podobnou od něj již mám a ten tvar se mi zkrátka líbí. A výsledek dopadl takto:

Já téhle dýmce předzdívám "kladívko", trochu mi ho připomíná. Oproti té první je taková trochu robustnější a ke konci náústku u krčku není taková ta typická tvarovaná bambulka, kterou Přemek na svých dýmkách dost často má. Opět je tu větší hlavička dýmky (6,5cm na výšku) s aplikacemi z akrylu, dřevěná aplikace tvořící krček je z palisandru. Náústek je s filtrovým čepem na 9mm, já sice kouřím bez filtru, ale to nevadí. Na délku má 15cm, to je myslím u podobné dýmky tak akorát. V zubech se dá držet bez problému, hezky sedí a nijak zvlášť nepáčí čelist. Jak je vidět z fotek, dá se i pěkně postavit na stůl, ale především díky tomu výřezu perfektně padne do ruky. Hlavička je také ze strany od krčku nahoru zajímavě tvarovaná na dvě hranky, tady jsem se pokusil o detail:

Být ta dýmka pouze hladká, byla by samozřejmě také moc hezká, ale to by nebyl Přemek aby tam neměl něco zajímavého, takže je na ní takováto netradiční struktura, Přemek tohle používá na svých dýmkách poměrně často.

Kuřácké vlastnosti má výborné, kouřil jsem z ní původně tabák Old Smoker, což je taková naprosto neutrální virginie. Teď do ní dávám něco velmi podobného, Orlik Golden Sliced, který jsem si v poslední době velmi oblíbil a zařadil jsem si jej do kategorie all-day smoke.

BPK - soutěžní dýmka z Grand Prix Brno 2011

2011-12-02T11:39:00.000-08:00

Další soutěžní dýmka do sbírky, tuhle jsem si přivezl z letošního Grand Prix Brno, opět pochází z prosečské fabriky BPK. Jednu takovou již mám z předloňského Grand Prix, to je taková dost obyčejná dýmka jakou bych si sám nejspíš nikdy nekoupil, ale u té letošní musím připustit že je vlastně docela hezká.

Ve srovnání s tou předloňskou má o půl centimetru delší krček, na délku má 15,5 cm a na výšku 5cm. Zdá se že má i lepší dřevo než ta předloňská, na té byla kresba opravdu jalová. Na fotce je barva laku hodně zvýrazněna sluncem, jinak při běžném světle je to taková tmavě hnědá a vršek je ponechán světlý. Lak zatím drží, vydržel dokonce i první soutěžní kouření při kterém se mi dýmka opravdu pořádně rozpálila. Horší bylo, že ji v BPK zřejmě namořili i zevnitř, takže jsme měli možnost kromě soutěžního tabáku Alsbo Gold také okusit lehkou příchuť mořidla. Původně jsem měl v úmyslu celý kotlík vybrousit a zakuřovat holé dřevo, ale nakonec jsem z ní zkusil kouřit ještě jednou a už to nebylo tak zlé, po několikerém kouření již po mořidle není stopy. Náústek je ebonitový, je na něm nalepený kovový kroužek. Z jedné krčku je pozlacené logo BPK, na druhé je nápis XV GP Brno 2011.

Vrtání je v pořádku, to je ostatně u soutěžní dýmky věc nejpodstatnější, všechno ostatní jsou již podružné detaily. Osobně bych kouřový kanálek preferoval o trochu širší, původně jsem si říkal že jej trochu převrtám a rozšířím aby se mi z ní lépe kouřilo, ale nakonec jsem usoudil že kanálek nechám jaký je, protože podobně úzký bude i na jiných soutěžích, takže je to vlastně dobrá pomůcka na trénink.

Kouří se z ní vlastně vcelku dobře, snad jen že se dovede velice snadno rozpálit. Ale to je svým způsobem dobře, protože dýmka by při kouření měla být pokud možno chladná a u té soutěžní to platí ještě víc. Asi mě tím sama učí pomalému kouření, uvidíme jak to půjde dál. Žádný konkrétní tabák jsem do ní nevybral, prvně v ní hořelo Alsbo Gold a protože bude i nadále soutěžní dýmkou, nezbývá než do ní dávat nějaký aromatik. Momentálně z ní kouřím Skandinavik White, až mi dojde, vyberu něco jiného, možná červeného W.O.Larsena nebo něco podobného.

Cat & Dog Mixture No.1

2011-11-23T04:20:00.000-08:00

Příliš mnoho otevřených tabáků, to je "prokletím" nejednoho kuřáka dýmky, který má rád různé druhy tabáku a rád objevuje další nové tabáky. Já v tomto nejsem žádnou výjimkou, obvykle mívám otevřeno nejméně deset různých tabáků, někdy i více. Tabáky samozřejmě vysychají, takže je třeba to pravidelně sledovat a dovlhčovat. A pak se stane, že nějakého tabáku zbývá jen malé množství, třeba na dýmku nebo dvě, je naprosto suchý, člověku se nechce tak malé množství vlhčit nebo přisypávat do nově otevřeného balení, ale vyhodit to by byla škoda. Na otázku "kam s ním?" je jednoduchá odpověď: do domácí směsi (podotýkám že to není nic co bych vymyslel, dělá to spousta dýmkařů). Stačí posbírat více takových sušin, sesypat je dohromady, dovlhčit a udělat si takový "domácí blend". Občas to připomíná pejska s kočičkou když dělali dort, proto i ten název. Takže zde je můj nejnovější domácí blend Cat & Dog Mixture No.1:

Základem této směsi byla zhruba třetina plechovky Accountant's Mixture od Rattray's, tím bylo také dáno že půjde o latakiovou směs. Pak již následovaly další latakiové směsi, přidal jsem tam Dunhill Nightcap a London Mixture, poté ještě Balkan Sasieni (ode všeho asi na dvě nebo tři dýmky), dále zhruba třetinu plechovky Skiff Mixture aby tam bylo více orientálu. A protože mám rád směsi s doutníkovým listím a měl jsem pár doutníčků Romeo y Julietta mini, které se mi jaksi zdeformovaly v batohu, nakrájel jsem je a také přidal do směsi. Pak už jen zbývalo vše řádně promíchat a nechat ve vlhčící dóze, pravidelně promíchat, dovlhčovat a pak už jen nechat to trochu odležet.

Dobrá, netvrdím že by šlo o nějaký převratný blend, ale je to kupodivu vcelku příjemná latakiová směs s trochou doutníkového listí, kouřit se to rozhodně dá. Dříve jsem zkoušel sesypat dohromady vše co zbylo, bez ohledu na druh tabáku, což mělo dost rozporuplné výsledky. Ovšem pokud se smíchá více podobných směsí, nedá se tím nic zkazit. Zkuste to někdy také! :-)

Grand Prix Brno 2011

2011-11-20T05:04:00.000-08:00

Grand Prix Brno je soutěž v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Pipe Club Brno, letos se konal již její patnáctý ročník. Několik posledních ročníků se konalo v různých lokalitách v okolí Brna (např. předloni to bylo ve Křtinách, kde jsem se také účastnil) a ani letos tomu nebylo jinak a soutěž se konala v prostorách hotelu Skalní Mlýn u jeskyně Macocha. Příští ročník by se prý již měl vrátit zpět do Brna.

Na nějakou turistiku a prohlídku Macochy bohužel nezbyl čas, ale takové dobré posezení s přáteli také není k zahození. V hotelové restauraci vaří velmi slušně a zejména ta svíčková co jsem měl k obědu mi přišla velice k chuti. Nechybělo ani několik výrobců dýmek se svojí nabídkou, tentokrát to byli Honza Klouček, Přemek Omrt a Petr Vobořil. Já byl na sebe tentokrát přísný a žádnou dýmku jsem si nekoupil, ale přesto mi jedna dýmka do sbírky přibyla a sice soutěžní dýmka. Nebudu se o ní příliš rozepisovat, nechám to na samostatný článek, snad jen k ní dodám že je to bezfiltrová billiardka od BPK, mořená je na tmavě hnědou a vlastně na prosečskou produkci nevypadá vůbec špatně. Vrtaná je dobře, pořadatelé při kontrole kvality soutěžních dýmek odvedli dobrou práci. Nejspíš si ji nechám na soutěžení, poté co ji řádně zakouřím.

Za zmínku stojí speciální sirky, jejichž původ je značně komplikovaný a doslova globalistický. Snad si to správně pamatuji, budu rád když mě někdo případně opraví - takže ty sirky jsou ze dřeva ruského smrku vyrobené v Maďarsku a distribuované provozovnou sirkárny Solo v Brně. Dostali jsme jich každý celou krabičku, abychom je mohli náležitě otestovat. Já na zapalování použil jen jednu, takže zatím nedovedu zcela posoudit jejich kvalitu, ale zdálo se mi že ta sirka hoří o trochu déle než současná indická produkce.

(dýmky Přemka Omrta)

Soutěžním tabákem byl Alsbo Gold, který vyrábí Orlik. Složení tabáku je virginie, burley a black cavendish, to vše zalité takovou aromatickou omáčkou, ve které cítím snad něco jako stopy vanilky, karamelu, nějakého alkoholu, možná oříšků. Hořel mi v dýmce příliš rychle a měl tendenci se rozpalovat, ovšem když jsem chtěl trochu zvolnit, tak mi zase málem vyhasnul. Asi třikrát jsem odvrátil vyhasnutí, ovšem za cenu velkého množství spáleného tabáku. Dojel jsem do dna, ale bohužel jen za nějakých 49 minut. Není to sice až taková ostuda, ale na GP Brno se sjíždějí velice zkušení borci, takže to stačilo až na 45. místo z celkových 73 soutěžících.

Za Dýmku.net nás bylo celkem čtrnáct soutěžících a rozdělili jsme se na tři týmy, protože se zde soutěží nejen na výsledky jednotlivců, ale také na týmové výsledky. Hned na začátku skončil jako úplně první soutěžící Michal Hubacz, kterého jsme po skvělém čtvrtém místě z Dalešic přesunuli do A-týmu. Tabák byl opravdu záludný, protože nedlouho po něm skončil i náš velký favorit Martin Pedain, který např. skončil na 4. místě na mistrovství světa v Eindhovenu a před týdnem na prvním místě na Martinském kouření s časem bezmála tři hodiny. V tu chvíli začala být soutěž opravdu napínavá. Samozřejmě kolegům nemůžeme nic vyčítat, zkrátka někdy to vyjde, jindy zase ne. Naštěstí Jakub Rolčík měl velice solidní čas se kterým dosáhl na 12. místo, Petr Odorčák měl také výbornou formu a skončil na třetím místě a především Štefan German nás podržel a nejen že s časem přes dvě hodiny zvítězil nad druhým Vítězslavem Dudákem z PC Brno, ale také dokázal překonat týmový výsledek PC Brno a tým Dýmka.net A se stal vítězem soutěže!

(vítězný tým Dýmka.net A: Štefan German, Jakub Rolčík a Petr Odorčák)

Následovalo vyhlášení výsledků, předání cen a pohárů a posléze i dobrá večeře v místní restauraci. Poté se měl ještě konat večírek, ale většina z nás již měla plány na neděli a tak jsme se rozjeli směrem domů. Třeba nám to příště vyjde...

Závěrem musím poděkovat Fénixovi za odvoz, kolegům z Dýmky.net za skvělé výsledky, organizátorům za dobře zvládnutou akci a v neposlední řadě všem účastníkům za a pohodovou atmosféru. Byla to opravdu příjemná soutěž, tak snad zase za rok na shledanou. Do té doby budu pilně trénovat, příště jistě dopadnu mnohem lépe!

Odkaz na mou galerii naleznete zde:

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/GrandPrixBrno2011

JanPipes - Teapot

2011-11-17T06:07:00.000-08:00

Svou sbírku bych mohl dělit na různé skupiny, např. podle tvarů, podle povrchových úprav, podle značek, podle zemí původu. Pak je tu ještě jedna zvláštní skupina dýmek, a to sice těch, které jsem dostal od kamarádů či vyhrál v soutěžích. A zde je jedna z nich, i ona má tu příjemnou chuť, která je společná všem dýmkám, které jsem nemusel platit. Honza Klouček má takovou speciální akci pro stálé zákazníky, že když od něj člověk koupí deset dýmek (přesněji řečeno deset "velkých" dýmek s typickou stříbrnou intarzí na náústku), dostane pak jedenáctou dle svého přání zdarma. Mně se tu hranici deseti dýmek povedlo překročit začátkem letošního roku a přihlásil jsem se tedy o tu jedenáctou a vybral si jeden ze starších tvarů "teapot" neboli čajovou konvici.

Něco podobného kdysi Honza vyrobil pro kamaráda z Dýmky.net Milana Zabloudila. Tuším že to bude takových nejmíň šest let zpátky. Ta dýmka se mi tenkrát moc líbila. Honza myslím vyrobil ještě další jednu nebo dvě, z nich jedna byla nějakou dobu vystavena v dýmkařské prodejně v Dlouhé a čas od času jsem ji tam chodil obdivovat. Ale byla to tenkrát těžká doba a já na ni zdaleka neměl peníze, takže zůstalo jen u toho obdivu. Proto jsem usoudil že nyní si tohle přání můžu vynahradit a tvar čajové konvice bude ideální volba.

Chvíli to samozřejmě trvalo, Honza měl spoustu práce s organizováním PipeMakers Meeting Kostelec 2011, s výrobou soutěžních dýmek na Klání zemí Koruny české a se spoustou dalších zakázek a akcí, já mu říkal ať na to nijak nespěchá a zkrátka až to bude, tak to bude. Nechal jsem mu volnou ruku s tím, že ten tvar je už starší a jistě má nějaké nápady jak jej udělat jinak. Mé jediné podmínky byly akrylový náústek, bezfiltrové provedení a hladká povrchová úprava.

Dočkal jsem se před měsícem a dopadlo to myslím velice pěkně, oproti tomu původnímu tvaru je ta dýmka taková celkově lehčí a subtilnější. Náústek je zde velice odlehčený s příjemně tenkým skusem. Při bližším pohledu je na krčku vidět Honzův vlastnoruční podpis (na PMMK Honzu inspirovali zahraniční kolegové a začal si dýmky také sám signovat). Na stole stojí dýmka naprosto stabilně, není problém ji udržet v zubech a do ruky také krásně zapadne. Velikost kotle je taková větší střední, asi na úrovni pátého stupně dunhillovské škály. Kuřácké vlastnosti má vynikající.

Nechal jsem si ji na virginii s periquem, v současné době z ní kouřím tabák Three Nuns.

16. Třebíčské kouření v Dalešicích

2011-10-25T04:28:00.000-07:00

Třebíčské kouření je tradiční soutěží v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč společně s ADK a firmou Mostex import – export. Letos se 22. října konal již 16. ročník této soutěže. Původně se soutěž konala v prostorách třebíčského zámku až do roku 2009, kdy se z důvodu rekonstrukce musela přesunout. Za náhradní prostory pro poslední tři ročníky posloužil Akciový pivovar v Dalešicích, který je kromě současné produkce výborného piva známý také tím, že se v něm natáčel slavný film Postřižiny podle námětu Bohumila Hrabala. Tento film se zde také promítal závěrem prvního dalešického ročníku.

Obvykle se této akce účastní hned několik výrobců dýmek, takže je možné obohatit svou sbírku o další krásný přírůstek. Za několik posledních ročníků jsou to pravidelně Jan Klouček, Přemysl Omrt a Michal Novák. Některé ročníky byly také obohaceny odbornými přednáškami, např. v roce 2006 německý pipemaker Rainer Barbi přednášel o briaru a jeho řezu a Achim Frank názorně předváděl svou metodu nacpávání a zapalování dýmky. V roce 2010 navštívil soutěž italský mistr Giancarlo Guidi a podělil se o některé zajímavé detaily týkající se výroby dýmek Ser Jacopo.

Soutěží se s vlastní dýmkou, jinak soutěžící dostanou stejnou dávku 3g tabáku, soutěžní dusátko, dvě zápalky se škrtátkem a list papíru na přípravu tabáku. Soutěžící mají pět minut na přípravu tabáku a nacpání dýmky, posléze jednu minutu na zapálení dýmky a pak již zbývá jen čekat komu bude dýmka hořet nejdéle. Soutěž probíhá v podstatě dle pravidel CIPC s několika drobnými výjimkami, což jsou vlastní dýmka, u každého soutěžního stolu zde nesedí stevard jako tomu je u formálních soutěží a neplatí zde pravidlo kdy se od momentu zapálení může soutěžící napít až po uplynutí deseti minut.

Štefan German (1. místo) a Petr Odorčák (2. místo)

Letos byl soutěžním tabákem Palace Gate, který vyrábí Samuel Gawith. Na soutěžení je to poměrně komplikovaný tabák, od čtyřicáté minuty začaly řady soutěžících povážlivě řídnout. Snažil jsem se kouřit co nejpomaleji, ale příliš zvolnit jsem nemohl, protože jsem se obával náhlého vyhasnutí. Nakonec mi zbyla na dně jen trocha popílku, hodina mi těsně unikla (vlastně jsem byl poslední pod hranicí jedné hodiny) a měl jsem čas něco málo přes 58 minut. Z celkových 85 soutěžících jsem skončil na 18. místě, což je vlastně nejlepší výsledek jaký jsem na téhle akci měl. Není to přitom můj nejlepší čas, v roce 2006 jsem v Třebíči měl dokonce 1 hod 5 minut a tehdy to stačilo až na 26. místo (jinak této soutěže se účastním pravidelně od roku 2005).

Pokud jde o výsledky, Dýmka.net byla velice úspěšná a obsadila první, druhé a čtvrté místo (Štefan German, Petr Odorčák, Michal Hubacz), vítězný čas dvě hodiny s tímto tabákem je skutečně obdivuhodný. Za PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) kromě mě ještě soutěžil David Švancar (70. místo) a velkou posilou nám byl Tomáš Havelka který s časem přes hodinu obsadil krásné 13. místo.

Jako cenu jsem si odnesl láhev světlého dezertního vína „Corazon Latino“, píšou že by mělo být sladké, tak to bych snad mohl pít (suchá vína bohužel vůbec nemůžu). Nezapomněl jsem si také koupit místní pivovarské sladovky, to jsou takové velice chutné sladové sušenky, dělají je sladké a slané.

soutěžní stůl Al Fajká a PPNSD (fotka z galerie Petra Chramosty)

Pořídil jsem tam něco málo snímků, žádná velká sláva to není, prostory tam zkrátka nejsou příliš přívětivé pro focení. Fotky jsou myslím lepší než ty loňské, ale ne o moc. Beru to jako ponaučení pro příště, už zhruba vím čeho bych se tam při focení měl vyvarovat a co udělat lépe. Zde je odkaz na snímky z mé galerie:

http://picasaweb.google.com/117482786734786696546/DaleSice2011#

Závěrem patří poděkování Davidovi za odvoz, kamarádům z Al Fajká za dobrou náladu u našeho soutěžního stolu, všem organizátorům za skvěle zvládnutou akci, personálu pivovaru za milou a rychlou obsluhu (zejména systém hotovek na oběd považuji za opravdu zdařilý a pivovarský guláš mi náramně chutnal) a zkrátka díky všem co tam dorazili za pohodovou a přátelskou atmosféru. Tak zase příští rok na shledanou!

Zbigniew Bednarczyk - Zibi freehand

2011-10-23T10:32:00.000-07:00

O Zbyškovi jsem již psal, je to velice šikovný pipemaker z města Přemyšl, což je takové hlavní město polského dýmkařství. Vždycky ho rád vidím, je to velice srdečný a veselý chlapík co se stále usmívá a baví všechny okolo. Není to tak dlouho co se byl na nás podívat na našem tradičním pondělním dýmkařském srazu a samozřejmě měl s sebou i několik svých dýmek. Většina z toho byly takové ty jeho kreativní freehandy, krásné ale úplně jsem k tomuhle ještě nedozrál, já byl vžycky spíš na klasičtější tvary. Navíc takřka samé velké kotle, ale nakonec jsem mezi nimi vybral tuhle dýmku:

Byla z nich nejmenší a taková řekněme nejvíc "civilní". Na krčku nese podpis "Zibi", což je autorova předzdívka. Je moc hezky posazená do dřeva, má ptačí očka po obou stranách. Aplikace je z morty (Zbyšek říkal "starý dub") a za ní následuje ebonitový náústek. Z fotek to asi není příliš vidět, ale aplikace a náústek jsou poměrně dynamicky tvarovány a přesto je to stále v jedné rovině a k té dýmce to prostě sedne. Jde o bezfiltrovou dýmku, díky tomu mohou být konec aplikace a na ni navazující náústek takhle tenké. Na velikost je to zhruba dunhillovská čtyřka, tedy střední velikost.

Se stálým tabákem do téhle dýmky zatím není zcela rozhodnuto. Do začátku jsem do ní dal Robert Lewis Orcilla Mixture, to je velmi příjemně nasládlá směs virginie a orientálů co jsem si nedávno objednal z Anglie. Zatím váhám zda si tento tabák objednám znovu nebo zkusím zas nějaký jiný. Možná si tu dýmku nechám na latakie, to by nejspíš také mohlo fungovat...

BPK bulldog (facelift by JanPipes)

2011-10-09T11:32:00.000-07:00

Při prvním pohledu na tenhle buldoček každého napadne že to vypadá jako kousek od zesnulého prosečského mistra Pavla Hápa. Z jeho dílny ale není, je to běžná strojová produkce z prosečské fabriky BPK, ovšem výrazně předělaná a vylepšená - tenhle krásný facelift mi na ní udělal Honza Klouček.

To jsem si tak před několika měsíci koupil v trafice Valmont na Novém Smíchově za pár stovek buldoček od BPK s úmyslem sundat na něm lak a pokusit se o nějaký rustik. Copak o to, sundat lak, to až takový problém není, na to stačí smirkový papír. S tím rustikem to ovšem u mě tak slavné nebylo, s ohledem na to jak jsem "šikovný" a že moc nářadí doma zrovna nemám (tedy ne takového co by se dalo použít na výrobu dýmek, kromě svěráku, vrtačky, rašplí a smirkového papíru). Ptal jsem se Honzy jak by se dal udělat třebas takový vlasový rustik a říkal že asi nejsnadněji ocelovým kartáčem. Tu se opět ukázala má technická neznalost, já to mydlil ručně ocelovým kartáčem a nedá se říct že by to šlo zrovna nejlíp. Až pak mi Honza vysvětlil že to je takový kotouč s hřeby a zas taková sranda to tedy není...

Zkrátka jsem v tomhle kapituloval a Honza byl tak laskavý že to po mně celé předělal a udělal z toho tu krásnou rustikovanou dýmku co je na obrázku nahoře. Původně ta dýmka vypadala takto - tmavý lak, kresba dost jalová, pár kytů. Honza to celé udělal v příjemném jemném rustiku a namořil natmavo, vršek nechal přírodní. Vrtání bylo kupodivu dobré, snad až na to že kouřový kanálek byl příliš tenký a nedovrtaný, ale to se dalo snadno napravit. U náústku mi Honza jednak upravil skus a také jej zbavil toho divného šišatého ohybu. Vyleštil jej tak, že vypadá jako by šlo o akryl, ačkoliv je to ve skutečnosti ebonit.

Tady ještě jeden snímek pořízený ve chvíli kdy jsem sundaval lak, kyty a nepříliš zajímavá kresba jsou tu jasně vidět. Ale jak říkal před časem kamarád Bromden, který mi podobný rovný BPK buldoček také upravil, je to docela slušný polotovar ze kterého se nakonec dá udělat pěkná dýmka. A pokud jde o kuřácké vlastnosti, tak ačkoliv jde o dýmku z kategorie těch nejlevnějších, v tomhle BPK zatím nezklamalo. Je to takový sympatický tvar a navíc v tom rustiku je náramně příjemný do ruky. Rozhodl jsem se že tuhle dýmku si musím rozhodně nechat na latakii, k té barvě a povrchové úpravě se to prostě hodí. Je to takový příběh se šťastným koncem, jak se z ošklivého káčátka stala ozdoba mé sbírky. Musím to ale někdy zkusit znovu a tentokrát sám, bez toho aby to po mně někdo další předělával, jednou to prostě musí vyjít... :-)

Trever Talbert - Ligne Bretagne billiard 11/3

2011-09-21T06:58:00.000-07:00

V pořadí pátá dýmka, kterou mám od Trevera Talberta, opět starý briar ze série Ligne Bretagne, ovšem tentokrát v hladkém provedení. Záběr téhle dýmky dával Talbert jako takovou ukázku na své stránky na sociálních sítích s tím že zanedlouho hodí na web několik dalších dýmek. Ten záběr vyloženě lahodil oku, z té jedné strany byla skutečně nádherná ptačí očka. Talbert vždy rozesílá takový průvodní e-mail ve chvíli kdy přidává další dýmky k prodeji, což obvykle bývá dost pozdě v noci, tak mezi jednou a třetí hodinou. Případný zájemce o nákup dýmky musí být velice rychlý, protože se po nich během chvíle zapráší a vše je vyprodáno. V tom spočívá asi jediná výhoda toho že spím velice špatně a málo, protože většinou jsem vzhůru zrovna když ten e-mail dorazí a tak se mi povede koupit dýmku, která se mi z dané nabídky líbí nejvíc. A také v tomto případě se to povedlo:

Zvláštností této dýmky je, že má "dvě tváře". Jedna (na snímku výše) má zmiňovaná překrásná ptačí očka. Být ta kresba trochu víc na celé straně a kdyby byla takhle souměrná i na druhé straně, zcela jistě by se objevila jako high-grade a stála by dost možná dvojnásobek. Ale je tu její druhá strana, která je taková nudnější, ale přijde mi také hezká. Pro představu, výška kotle je 4cm, kresba skutečně napovídá že jde o velice husté dřevo. Tvar je klasický billiard, jako by vypadl z dunhillovského plakátu ve velikosti 3. Náústek je akrylový a dýmka je to samozřejmě bezfiltrová, jinak by to při jejích rozměrech ani nešlo.

Pro mě je tohle v současné době naprosto ideální dýmka. Menší, s váhou kolem 30g, ta mezi zuby téměř není znát. Kuřácké vlastnosti má výborné. Dávám do ní "pro změnu" Dunhill Royal Yacht, který má svoji sílu a přesně takovéto rozměry jsou pro něj vhodné...

JanPipes - Poker Oktagon PMMK 2011

2011-08-21T01:32:00.000-07:00

Pokud si říkáte, že jste tuhle dýmku už někde viděli, pak máte pravdu - je to dýmka z akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, kterou vyrobil Honza Klouček. Dýmky od všech zúčastněných pipemakerů byly dány na ebay a vydraženy, výtěžek aukce jde na dobročinné účely.

Říkal jsem si, že když už jsem té akci věnoval mnoho úsilí s překlady do angličtiny, tak bych ji mohl podpořit ještě trochu více. Líbila se mi dýmka od Přemka Omrta, ale podobný typ jsem od něj již v Kostelci koupil, takže volba padla na Honzův poker. Ta dýmka mě prostě okouzlila, má krásnou kresbu a tvar který vychází z klasiky, ale přitom je netradiční. Bylo to napínavé, trochu jsem se s někým přetahoval v příhozech, hodil jsem tam poslední nabídku jakou jsem byl ochoten za tu dýmku dát a pak už zbývalo jen vyčkat jestli tu aukci vyhraju - povedlo se!

Straight grain je na té dýmce prostě překrásný, ta kresba jako by kopírovala zahnutí dýmky. Vršek hlavičky má zase zdobí krásná ptačí očka. Velikost kotle bude zhruba na úrovni dunhillovské čtyřky, je užší, ale poměrně vysoký. Na konci krčku je ozdobný kroužek z velbloudí kosti. Je to bezfiltrová dýmka s akrylovým náústkem, takové mám nejradši. Ač se to možná na první pohled nezdá, dá se v zubech udržet bez problému, váha 61g není na takovýhle kousek dřeva zas tak moc. Ale mnohem lepší je držet ji v ruce, do té zapadne úplně přesně, jako by tam vždycky patřila.

Kuřácké vlastnosti má výborné, nic jiného se ani nedalo očekávat. S výběrem tabáku jsem váhal, tak jsem si řekl že tomu dám čas a počkám si až do svého svátku 21. července, ke kterému si ji nadělím. Nakonec jsem si řekl, že by k ní mohla sedět virginie s periquem. Momentálně do ní dávám Telegraph Hill, ale až mi dojde, pak patrně přijde na řadu dostupnější Dunhill DeLuxe Navy Rolls.

Anne Julie (a tak trochu Nevill)

2011-08-06T00:06:00.000-07:00

Už je to více než měsíc co jsem měl možnost účastnit se akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, která se konala 8. - 11. června v kostelecké dýmkařské dílně u Honzy Kloučka a Michala Nováka. Souběžně s tím náš pipE-club Dýmka.net organizoval soutěž v pomalém kouření dýmky Klání zemí Koruny české v místním pivovaru, takže jsme na místo dorazili již ve středu odpoledne a pustili se do příprav. Tedy spíše kolegové tam odvedli spoustu práce, trochu jsem sice také pomohl, ale motal jsem se tam většinu času po dílně s foťákem, tu a tam dle potřeby něco česko-anglicky přetlumočil, překládal jsem stránky PMMK 2011 a ládoval do nich upravené fotky.

A měl jsem také možnost popovídat si se zúčastněnými pipemakery, všichni to byli báječní lidé, ale bylo tam zejména jedno takové sluníčko kolem kterého se všichni točili a tím byla Anne Julie Rasmussen. První dáma dýmkařského světa u které (nebo u jejího manžela) pracovala velká část nejznámějších současných pipemakerů z Dánska. Anne je důkazem toho, že věk je něco naprosto relativního, ona je velice vitální a plná energie. Jak ji člověk trochu pozná, zjistí že je to ve skutečnosti stále krásná a mladá dáma, která nešetří úsměvy a vtipem.

To jsme tak seděli na dílně u kulatého stolku, popíjeli kafe, Anne pokuřovala cigaretu, já měl zapálenou dýmku a povídali jsme o všem možném. Anne se mě ptala jestli sbírám dýmky, tak jsem odvětil že ano, mám jich už něco kolem stovky. Pokývala hlavou „Jo, to by šlo. A máš nějakou ode mě?“ Zdráhavě jsem odvětil že ne, snad jednou... „A vyrábíš taky dýmky?“ No, pár jsem jich vyrobil, ale moc mi to nešlo, většinou je po mně musel někdo dodělat. Vlastně jsem si vzal s sebou jednu rozdělanou, kdyby třeba byla chvilka, že bych s tím něco trochu udělal, protože doma na to vlastně ani nemám náčiní, jen nějakou tu rašpli a spoustu smirkového papíru. Anne se rozzářila a řekla bezva, ať ji přinesu.

Já se za ten kousek hrozně styděl, stále jsem opakoval že to není hotové a je to dost hrozné, ale Anne mi ji sebrala z ruky a tak si s ní hrála v rukou, otáčela, prohlížela a ptala se co s tím vlastně chci nakonec dělat. Já na to že původně jsem měl v úmyslu udělat něco jako poker, ale že to možná tak dobře nevyjde, tak snad by z toho šel nějaký billiard. Anne nad tím kroutila hlavou „Ne, to ne, vždyť je ten tvar vlastně docela v pohodě. A proč bys z toho měl dělat dýmku co má každej?“ Nedovedl jsem odpovědět. Anne si ji pořád tak prohlížela, začala se tak pochechtávat jako by měla něco za lubem a povídá „Hele, a co kdybych ti ji trochu pokazila?“ - Jak pokazila? Nechápu...“ - „No prostě mi ji dáš a já si s ní pohraju a trochu ti ji pokazím. Stejně jsi říkal že se ti moc nepovedla!“ Téhle dámě se nedá nic odmítnout: „Jistě, dělej si s ní co chceš...“ Anne dopila kafe, sebrala můj polotovar, zasedla ke stolku s frézkou a začala na ní malovat.

Já pak seděl v kanceláři u počítače, překládal do angličtiny nějaké texty na web a nahrával tam nové fotky, ani nevím kolik uplynulo času, myslím že něco kolem půlhodiny, a ve dveřích se objevila Anne, v ruce měla můj polotovar, ze kterého během té nedlouhé chvíle stačila udělat svoji dýmku. „Tak tady ji máš, podívej co jsem ti s ní provedla. Tady máš na straně kytičku a nápis „With love“ (s láskou), nějaké ty kytičky, lístečky ty mám moc ráda, na druhé straně je srdce co se směje a kouří dýmku a když to obrátíš, tak tam je nápis „Happy days“ (šťastné dny), tady jsem pokračovala s těma lístečkama až na náústek, to já takhle dělám. Jo, a říkal jsi že ode mě ještě nemáš dýmku, tak teď ji máš, dole máš moji signaturu! Are you happy? (jsi šťastný?). Ano, byl jsem šťastný, velice. Sám vlastně nevím čím jsem si to zasloužil. Anne je zkrátka taková, je veselá a šťastná a šíří radost všude kolem sebe.

(pro Anne dýmka krčkem nekončí, plynule pokračuje dál do náústku)

Na charitativní aukci v rámci PMMK 2011 vyráběla takový velice sofistikovaný freehand z nádherného kusu briaru. Ptali jsme se kde na takovéhle tvary bere inspiraci a odpověděla větou, kterou si budu pamatovat:

„Tvary tvořím podle dřeva. Ta dýmka v něm někde je a já ji hledám. Pracuju jako sám život – to špatné dávám pryč a zůstane jenom to dobré. To je moje životní filozofie.“

(Anne se svým freehandem)

Večer jsme pak všichni poseděli, pojedli a popili v černokosteleckém pivovaru a já si z téhle dýmky samozřejmě musel hned zakouřit. Dal jsem do ní Dunhill Royal Yacht, spokojeně pokuřoval a kochal se tímhle malým uměleckým dílkem. Není to žádný freehand s nádhernou kresbou, vlastně je to jen hrubě opracovaná dýmka s vyrytými ornamenty, ale pro mě je zkrátka krásná, jedinečná. Dostal jsem ji abych z ní měl radost, a tu z ní také mám. Anne říkala, že co takhle jezdí po prodejních výstavách a soutěžích, tak je pro ni hlavní setkat se tam s lidmi, že kolem dýmkaření se pohybuje ohromné množství dobrých lidí. A to je velká pravda...

Přemysl Omrt - freehand pro chladný kouř

2011-07-20T08:10:00.000-07:00

Jednu dýmku od Přemka Omrta již mám, psal jsem o ní před časem zde. Nedávno se mi naskytla možnost během Klání zemí Koruny české pořídit si další, tentokrát ovšem tvar, který je typický a na první pohled snadno identifikovatelný. Přemek jich tam měl hned několik, nakonec se mi ze všech nejvíc líbila právě tahle:

Je to v podstatě taková variace na ty staré rozkládací selské dýmky ze kterých kouřili naši pradědečkové, ovšem pojetí je úplně jiné a velice originální. Tahle se samozřejmě také skládá z několika částí. Začnu hlavičkou - je takového hranatého, zaobleného tvaru a její tabáková komora není nijak přehnaně velká, tak možná na úrovni dunhillovské čtyřky. Zvláštností je vrtání kouřového kanálku, který jde dolů a je vyplechovaný aby se při neopatrém kouření nenapálil. Je zakončený takovým kovovým čepem, který se nasadí do spodní části. Spodní část v podstatě slouží jako takový ten "odlejvák" na kondenzát, ovšem s tím že ten kolíček na konci není šroubovací s kanálkem ven, slouží pouze pro lepší úchop a dýmce dodává stabilitu když se postaví na stůl. Následují akrylové aplikace mezi nimiž je dlouhý krček vyrobený z mahagonu a celé to zakončuje ebonitový náústek s čepem na 9mm filtr.

(rozborka dýmky na jednotlivé části)

Řemeslné zpracování je opravdu precizní, je to zkrátka něco úplně jiného než zaběhnutá klasika. Ten systém v podstatě funguje jako calabash, takže veškerá případná vlhkost jde dolů a kouř je velice suchý. A díky dlouhé cestě kouře skrz celou dýmku je to také neuvěřitelně chladné pokouření. Takhle chladný kouř, to jsem dosud znal snad jen ze čtenářské hliněnky a z Conusu od Georgiho Todorova. Jistě, občas se zadaří i z jiných dýmek, ale přiznám se, že většinou kouřím příliš rychle a tudíž ne tak chladně. Proto jsem moc rád za takovéto inovativní dýmky, které jsou přímo vymyšleny s cílem aby z nich šel maximálně chladný a suchý kouř.

Kuřácké vlastnosti, jak jsem již výše zmiňoval, jsou vskutku výborné. Dýmka se dá postavit na stůl a stojí relativně stabilně (tedy pokud někdo příliš nehýbe stolem). Je třeba dát pozor při dokuřování, aby se kotlík nenapálil u kouřového kanálku, protože za hlavičku ji člověk příliš nedrží, takže se dá rozpálit aniž by si toho všimnul. Ale to si samozřejmě hlídám. Jinak dá se nejen hezky zavěsit v puse, ale perfektně padne i do ruky, zkoušel jsem několik různých úchopů a pokaždé to v ruce sedělo. Po dokouření se vyčistí jako kterákoliv jiná dýmka, s tím že je ještě potřeba papírovým kapesníčkem vytřít trochu té vysrážené vlhkosti ve spodní části.

Z dlouhých dýmek rád kouřím latakii, takže ve volbě tabáku jsem měl zcela jasno a dal jsem do ní prozatím Dunhill London Mixture.

Georgi Todorov (Getz Pipes) - The Conus

2011-06-25T09:02:00.000-07:00

Mám rád věci, které jsou hezké a chytré, obojí z toho přesně splňuje dýmka s názvem "The Conus", kterou jsem nedávno koupil od Georgiho Todorova. Georgi je pipemaker z Bulharska a měl jsem možnost jej osobně poznat během akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011. Je to zábavný chlapík s dobrým smyslem pro humor. Co jsem měl možnost sledovat ho na dílně, byl pilný jako včelička, neustále tam pobíhal od stroje ke stroji, stále si hlídal proporce dýmky, vše muselo být naprosto přesné. Domluva s ním byla snadná, protože pracovně strávil několik let v Čechách, takže česky mluví velmi dobře. Měl s sebou několik dýmek, z nichž některé měly jeho zvláštní systém, kterému říká "Calabash inside system". Ve variantě co má na odkazu je běžná tabáková komora, ale kouřový kanálek je vrtaný na dně a jde do velké chladící komory, kdy krček dýmky je velmi široký a do něj jde zakončení náústku coby velice široký čep. Je to velice nápadité a co jsem na místě viděl, zcela funkční. Ale pak měl ještě jednu variantu tohoto systému, která mě naprosto nadchla - tvar, kterému říká "The Conus". Já si vybral verzi s krásným vlasovým rustikem.

Vypadá to jako takový ne zcela typický poker, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že je to skutečně neobvyklá dýmka. Georgi v podstatě zcela předělal klasické pojetí dýmky tak, jak ji běžně známe. Naprosto zrušil krček dýmky a jím vedený kouřový kanálek, je tam pouze akrylový náústek, který se nastrčí do hlavičky. Samotný kouřový kanálek je vedený přímo dnem dolů, do chladící komory. To plastové víčko na spodku pokerové hlavičky se totiž dá sundat a skrývá právě tu chladící komoru. Za povšimnutí stojí okraj, který je vyvložkovaný korkem, aby tam to víčko dobře zapadlo. Calabashový systém na briarové dýmce, pro Georgiho zkrátka nic není nemožné.

A je to naprosto funkční, ta dýmka má skvělý tah a kouř je z ní krásně chladný. Veškerá případná vlhkost jde dolů do chladící komory. Pochopitelně budu muset dát pozor, abych nenapálil na dně ten kouřový kanálek, ale to by myslím nemělo příliš hrozit. Po dokouření stačí projet náústek, kouřový kanálek a tabákovou komoru čističem a pak jen vytřít víčko a chladící komoru papírovým kapesníkem a hotovo.

Tohle pojetí dýmky je svým způsobem minimalistické co se týká spotřeby materiálu, ale je vážně geniální. Klobouk dolů, Georgi u té výroby dýmek opravdu přemýšlí a myslím že se v budoucnu mezi jeho tvorbou najde ještě spousta zajímavých kousků, kterými nás mile překvapí.

Volba tabáku padla na Hal O' The Wynd od Rattray's a musím říct, že z této dýmky hoří velice chladně, způsobně a dlouho. Nebýt starosti o případné napálení kouřového kanálku při dokuřování (což by se mohlo, ale nemuselo stát), nejradši bych si ji nechal jako soutěžní dýmku...

Dunhill Shell Briar 61032

2011-06-23T07:40:00.000-07:00

Estate dýmky, tedy dýmky z druhé ruky, jsem doposud kupoval takřka výhradně nekouřené, ale v tomto případě jsem udělal výjimku. Jeden prodejce postupně házel na ebay velké množství dýmek ze soukromé sbírky, velmi často šlo o dunhillky a byly jen velmi málo používané, protože jejich majitel měl sbírku tak rozsáhlou, že ty dýmky ani nestíhal kouřit. Velice často se tam objevoval tvar velkého billiardu nebo canadianu šestkové velikosti, tedy té největší. U jedné jsem měl štěstí a cena se vyšplhala jen na necelých 100 Euro, tak jsem plný očekávání čekal až dorazí. Přišla a opravdu byla ve velmi dobrém stavu. Prodejce ji velmi pečlivě vyleštil, já ji celou znovu důkladně vyčistil, ale říkal jsem si, že se s ní nebudu chlubit dokud ji pořádně nezakouřím a neotestuju že je opravdu v pořádku. Přecejen chlubit se kusem značkové veteše, to by bylo nanejvýš trapné. Ale mám ji už téměř půl roku a zdá se čas dozrál a dýmka je opravdu v pohodě, takže zde je:

Je to dýmka z roku 1981, pískované provedení Shell Briar. Takhle na přímém slunečním světle dost prosvítá červenohnědé moření, jinak je poměrně tmavá, téměř černá. Rozměry jsou úctyhodné - 17cm na délku a na výšku bezmála 6cm. Váhu si bohužel nepamatuju a ani jsem ji nevážil, ale na tak velký kus dřeva se mi zdá poměrně lehká. Na spodní straně krčku a hlavičky je rovná ploška, na které je vyraženo značení a díky které dýmka naprosto stabilně stojí. Náústek je ebonitový, bez filtru a byl od prodejce perfektně vyleštěný a co by to bylo za Dunhillku, kdyby na ní chyběla typická bílá tečka. Onen sběratel musel být na své dýmky velmi opatrný, protože zde nebyla ani stopa toho, že by byl náústek jakkoliv okousaný. To se o mně bohužel říci nedá, rád držím dýmky v zubech a všechny mé dýmky mají na náústku zvláště zespodu typický rukopis mého chrupu, tím se dají snadno odlišit.

Je to vážně obrovský kotel, většinou si ji beru do hospody když dávají nějaké sportovní přenosy, to si ani nemusím brát s sebou další dýmku. Je spíše na kouření z ruky, protože při té velikosti a délce to už je pořádný tlak na čelist. Tedy ne že bych ji chvíli neudržel mezi zuby, ale pohodlné to zrovna není. Kuřácké vlastnosti má dobré, někdy mám dojem že se poněkud rozpaluje, ale to bude spíše zvoleným tabákem, což byl prozatím Mac Baren Darktwist. Jediná věc co mi na téhle dýmce vadí (nebo spíše vadila), je to, že předchozí majitel z ní patrně vykouřil několik kotlíků tabáku Condor nebo nějakého podobného mýdláku. Pokud znáte Condor, pak víte o čem mluvím, pokud ne, pak vězte že to je tabák co se do dýmky dovede pořádně zažrat a jen tak se nepustí. Kouřit Condora z takto velkého kotle se mi opravdu nechtělo, takže z toho zkouším prozatím Darktwist a až mi zanedlouho dojde ta druhá stogramová plechovka, pak možná zkusím něco jiného. Po Condoru stále trochu voní, ale čím dál méně, snad ji jednou pustí ze svých mýdlových pařátů...

Na obrázku výše uvádím pro zajímavost velikostní srovnání s její menší sestřičkou velikosti čtyři. Možná si jednou pořídím ještě stejný tvar v pětkové velikosti, že bych měl tři schůdky pěkně v řadě za sebou...

Ashton - Pebble Grain XXX Lumberman

2011-06-14T23:15:00.000-07:00

Když jsem před několika dny mluvil s Bobem Gregorym, ředitelem tabákové fabriky Samuel Gawith, ptal jsem se jej (mimo jiné) jaké dýmky má nejraději. Odpověděl že má hodně rád dýmky Northern Briars a Ashton. U Ashtona tedy s tím, že je měl rád ještě když je vyráběl Bill Ashton Taylor. Že prý ty dýmky co nyní vyrábí Jimmy Craig nejsou to samé (Jimmy převzal výrobu dýmek Ashton poté, co Bill Taylor zemřel, budou to již téměř dva roky). S původní Ashtonkou jsem bohužel neměl tu čest, ale shodou okolností jsem si nedávno pořídil tuhle od Craiga:

Kamarád z dýmky.net Bob Šulman zařizoval objednávku několika dýmek od Craiga (patří mu za to velké poděkování!), tak jsem se velice rád přidal. Byly tam dvě dlouhé dýmky, jedna byla canadian, druhá lumberman. Bob si vybral canadian, já zase tohoto lumbermana. Canadian je sice moc pěkný tvar, ale lumberman v tomto provedení se mi líbí ještě o trochu víc. Tyhle tvary z rodiny canadianů se dost pletou mezi sebou, ale obvykle se to rozlišuje tak, že canadian má dlouhý oválný krček s normálním náústkem a lumberman je to samé, jen se odlišuje sedlovým náústkem.

Na délku má tahle dýmka 16cm, výška hlavičky je 5cm. Velikost kotle zhruba na úrovni dunhillovské pětky. Náústek je ebonitový, bez filtru (do takto útlé dýmky by ani nebylo možné udělat 9mm filtr). Na vrchu náústku je značka typická pro Ashton - briarové kolečko zasazené ve stříbře. Povrchová úprava je Pebble Grain, což je pískování ve tmavé barvě. Moření pod černou barvou je červeno-hnědé, více dočervena než dělá Dunhill u svého Shell Briaru, ale dost možná to časem zajde do hnědé, přecejen ta dýmka je nová, vyrobená zhruba před měsícem. Povrch je také velice lesklý, nevím zda na to Craig používá lak nebo šelak, ale vypadá to dobře.

Zespoda je dlouhá hladká ploška, na které je značení výrobce a díky ní také dýmka nepotřebuje žádný stojánek, postojí sama a naprosto stabilně. Je poměrně lehká, ale při téhle délce to už samozřejmě nějaký tlak na čelist klade, ovšem na chvíli se v zubech udržet dá. Kouř je z ní díky té délce velice chladný. Stěny nemá příliš silné a při rychlém a neopatrném kouření se dá snadno rozpálit, jako by si sama říkala o to, abych zvolnil, že přece nikam nespěcháme...

Poprvé jsem do ní nacpal tabák Dunhill Deluxe Navy Rolls, ten jsem z ní kouřil již několikrát a myslím že se k ní vcelku hodí.

Trever Talbert - Ligne Bretagne lovat

2011-06-12T12:10:00.000-07:00

Nerad bych psal o dýmkách, ze kterých jsem ještě nekouřil, takže než začnu psát o nových přírůstcích do mé sbírky, které jsem si teď pořídil na Klání zemí Koruny české v Kostelci nad Černými lesy, mám tu ještě kousky, které sice vlastním relativně krátkou dobu, ale rázem se zařadily do okruhu mých oblíbených dýmek. Jednou z nich je další Ligne Bretagne od Trevera Talberta.

Říkal jsem si sice, že tři by mi už mohli i stačit, ale tahle mě zaujala svou velikostí, která je na řadu Ligne Bretagne nezvyklá. Dýmka je dlouhá 12,5 cm a hlavička je vysoká necelých 5 cm, to už je velikost běžné dýmky. Dále se mi samozřejmě na první pohled zalíbilo to pískování. Pískované dýmky mám vůbec v poslední době ve velké oblibě. Dýmky od Talberta mi obvykle dorazily zhruba do týdne od objednávky, tentokrát to trvalo téměř měsíc, ale to je vinou české pošty. Netrpělivě jsem ji očekával, až jsem se nakonec dočkal.

Tvar by se zřejmě dal označit za lovat, byť to není nijak zvlášť dlouhá dýmka. Na billiard má myslím příliš dlouhý krček. Kdoví, možná je to něco mezi, ale to není podstatné. Podstatné je, že má stejné vlastnosti jako ostatní Ligne Bretagne, které jsem si pořídil - staré a lehoučké dřevo, bezfiltrové provedení precizní povrchová úprava, výborné kuřácké vlastnosti. Ten tvar působí velice klasickým dojmem, připadá mi takový velice "old-school".

Vybral jsem do ní "pro změnu" tabák Dunhill Royal Yacht, je to zkrátka můj momentálně nejoblíbenější, kouřím jej takřka denně, takže si na něj snažím vyhradit větší počet dýmek. Občas se mi také stane, že se nedovedu rozhodnout jaký tabák do nové dýmky dám, tak do ní jednoduše nacpu Royal Yacht a on už v ní většinou zůstane. Svého času jsem to takhle dělával s tabákem Hal 'O The Wynd od Rattray's, ale na ten již mám myslím dostatek dýmek a také jej už nekouřím tak často...

Rodgers of Sheffield

2011-06-04T05:27:00.000-07:00

Smokers knife - dýmkařská trojkombinace z britských ostrovů, která je v oněch končinách podobně populární a rozšířená, jako je u nás CPT (czech pipe tool). Jde o velice tradičního výrobce, trochu jsem hledal a našel odkaz na naskenované dokumenty v pdf o jeho historii – zde:

http://straightrazorplace.com/srpwiki/images/d/d4/The_History_of_Joseph_Rodgers_and_Sons.pdf

(smokers knife a CPT)

Na rozdíl od CPT lze tuto trojkombinaci označit za dýmkařský nůž, protože má místo lžičky malou čepel, jejíž špička je tupá a zaoblená (aby nedošlo k poškození dna dýmky). Poslouží velmi dobře, zvlášť když je z dýmky potřeba vyškrábnout trochu karbonu, ale nějaký ten flake nebo plug se s ním samozřejmě také dá nakrájet. Trn je poměrně silný, jeho špice je opět trochu zaoblená, žádné ostré hrany, aby nedošlo k poškození. Jeho délka by měla stačit k protáhnutí kouřovým kanálkem u většiny dýmek.

Takovou malou záhadou mi bylo proč se po otevření bodce dá ten dusací konec sklopit o 90 stupňů, viz na obrázku níže. Říkal jsem si, že to zcela jistě musí mít nějaké geniální využití, jen jsem nemohl přijít na to jaké. Napadlo mě, že by to třeba mohlo sloužit jako kladívečko, pro lepší rozmělnění tabáku. Nebo že by to sloužilo jako zarážka pro krájení (v tomto případě spíš takové "gilotinování") plugu. Nedalo mi to pokoje, až jsem začal opět hledat, a našel kontakt na společnost Eggington Bros LTD, která sdružuje všechny ty nožířské značky ze Sheffieldu. Odeslal jsem dotaz a po několika dnech mi přišel velice milý e-mail, který mi napsal ředitel Steve Brooks. Že prý důvod proč se ten konec dá sklopit bohužel není až tak vzrušující, zkrátka je to tak dělané proto, aby to dusátko při dodělávání a leštění konce střenky nepřekáželo a nepoškodilo se.

Je pravda, že jsem čekal nějaké opravdu důmyslné využití, což se bohužel nepotvrdilo (a budu si je nejspíš muset vymyslet sám), ale záhada je vyřešena. Ono to tak bývá, že na každé záhadě je vlastně nejkrásnější lidská fantazie, která si sama doplní nedostatek informací. Posléze, v konfrontaci s nudnou realitou, je to někdy zklamání, jindy zase objev něčeho nového, nepoznaného.

Martin "Rubenstein" Peleška, kamarád a kolega dýmkař na účel toho sklápěcího dusátka také vymyslel skvělou teorii:

"To udělátko totiž slouží k vyhledávání lidí, kteří hledají smysl i v drobnostech, zamýšlí se nad podstatou věcí a nejsou jen povrchně konzumní. A takové naštěstí mezi sebou máme."

Fenshun

2011-05-16T06:00:00.000-07:00

Nejnovější přírůstek v mé sbírce a skutečná kuriozita - čínská dýmka značky Fenshun. Dostal jsem ji nedávno v hospodě od známého, že to někde vyhrál v tombole a sám ji kouřit nebude, tak ať si ji vezmu, když už ty dýmky sbírám. Vzdáleně to snad i trochu připomíná dřevo, ale pravda je taková, že dřevo byste na téhle dýmce skutečně nenašli, je totiž vyrobena z bakelitu!

Na fotkách tam jsou myslím vidět sváry v polovině. Bakelit by samozřejmě okamžitě zahořel, takže hlavička je vyplechovaná a má na dně pět "větracích" otvorů, to dno vlastně vypadá tak trochu jako sítko. Hlavička však není vyndavací, takže je skutečně otázkou jak se to vlastně dá čistit. Snad jedině tím, že projede čističem dolů kam až do jde a pak se to zkusí nějak profouknout. Jinak dle sváru odhaduji, že je náústek z podobného materiálu. Skus nedobroušený, čep téměř nedrží a je spíš nasazovací než že by se to zašroubovalo. Byl tam zastrčen kovový chladič, který však činil dýmku takřka nepoužitelnou, protože přes něj nešel téměř žádný tah, takže šel okamžitě pryč. Krček je ozdoben lesklým kroužkem, myslím že také jde o plast.

Osobně bych z ní býval vůbec nekouřil, ale měl jsem ji minulé pondělí na dýmkařském srazu a některé kolegy tenhle "zázrak" natolik fascinoval, že jsme ji nakonec nacpali a zapálili a posléze nechali kolovat. Nevím jestli to byla ta Královská směs od Stanislawa nebo plasty na té dýmce, ale chuťově to bylo dost hrozné. Musím však připustit, že tenhle podivný systém je v zásadě funkční, tah má ta dýmka skutečně skvělý. Je to podobný princip jako má calabash nebo Falcon, ale otvor tu není jenom jeden uprostřed, ale pět po celém dně. Pokud by to celé nebylo z bakelitu a to vyplechování bylo bylo řešeno jako vyndavací vložka, aby se tím usnadnilo čištění, asi by to dávalo smysl. Každopádně pokud by takto měla vypadat budoucnost dýmkaření, tak raději zůstanu staromódním podivínem co dává přednost dýmkám z briaru...

Corona Old Boy

2011-05-09T07:29:00.000-07:00

Co by si kuřák dýmky počal bez sirek, je to zkrátka jedna z těch nezbytností bez kterých se dá jen těžko obejít. Ale sirky už bohužel nejsou co bývaly, tak jsem se jednoho dne rozhodl pořídit si jejich adekvátní náhradu. Nešetřil jsem a pořídil si dýmkový zapalovač Corona Old Boy, který by se asi dal označit za takový "Rolls Royce" mezi dýmkovými zapalovači. Vyrábí se v různých provedeních a barvách, jsou i např. verze vykládané briarem, já si nakonec zvolil decentní černo-stříbrnou variantu.

Old Boy je zkrátka taková hračka pro velké kluky, ale ne jenom tak ledajaká hračka. Na první pohled člověku padne do oka. Zpracování co vypadá velmi kvalitně a nejen vypadá, design působící moderně a zároveň jako něco z dob dávno minulých. Pak jej někdo vezme do ruky, podiví se jeho váze (protože ve srovnání s jinými zapalovači je poměrně těžký) a hledá jak se zapálí, většina lidí myslí že je na nějaké tlačítko, ale kdepak - zkrátka se odsune příklopka, tím se otevře plyn a pak už jen stačí zleva ze strany škrtnout křesadlem.

Plamen je samozřejmě otočený na bok, jak už to u dýmkových zapalovačů bývá. Dovolím si tvrdit, že sirky tento zapalovač skutečně plnohodnotně nahradí. Mám jej zhruba dva roky a funguje dobře. Jednu dobu mě tedy poněkud zlobil, nechtěl chytat a říkal jsem si zda to není ucpanou tryskou, ale nakonec se ukázalo, že šlo o vadný kamínek, po jehož výměně bylo opět vše v pořádku.

Old Boy navíc nabízí vysouvací dusátko s trnem, což sice nevyužívám příliš často, ale dá se tím vyřešit nouzová situace, kdy si zapomenu dusátko. Dusání je zde vyřešeno velice důmyslným způsobem - na trnu je taková malá drážka, při povytažení ze zapalovače to lehce cvakne v místě kde je právě tato drážka. Pak už jen stačí otočit trnem na druhou stranu tím se zaklesne jako "pojistka" a je pak možno dusat tak, že se přidrží celý zapalovač ze kterého vyčnívá dusátko. Díky váze zapalovače a lepšímu úchopu než kdyby se trn použil samostatně, se tím kupodivu dá dusat poměrně slušně. Mám u toho sice pokaždé strach, že se ten trn ohne nebo zlomí, ale zatím vydržel bez újmy. Tenhle zapalovač nosím stále s sebou v kapse od pouzdra na dýmky, používám jej denně a mohu jej vřele doporučit.

Zdeněk Štór - dýmkařský nůž

2011-04-26T04:14:00.000-07:00

Už to budou zanedlouho tři roky, co jsem na dýmce.net spatřil obrázek dýmkařského nože, jehož autorem byl Zdeněk Štór, a bylo mi v tu chvíli jasné, že tuhle hračku zkrátka musím mít. Zdeňkovi jsem hned napsal a poprosil ho, zda by mi podobný nožík také nevyrobil. Obratem přišla odpověď že není problém a spolu s tím výběr materiálu, který by se dal použít. Vybral jsem si čepel z damaškové oceli a tmavou střenku z palisandru a výsledek je zde:

Je to takový menší nožík, čepel má jen nějakých 7,5 cm. Nejsem moc technický typ abych to správně popsal, ale zkrátka je tu jednoduchý "mechanismus" - čepel dál pokračuje coby taková tyčka zakončená o něco šírší kulatou ploškou (ta se dá použít na dusání) a při otevření tohle zapadne do výřezu co je na vrchní straně střenky a funguje to v podstatě jako pojistka. Nechybí zde ani trn, který se čas od času také hodí, zejména pro čištění ucpaného kouřového kanálku. Dá se tím pohodlně nakrájet tabák, dusat při kouření a posléze si i trochu pomoci při čištění dýmky, co víc si přát?

Snad jediná moje výtka je, že by konec kterým se dusá mohl být o trochu větší, ale v tomto případě to nešlo jinak udělat, protože celé je to z jednoho kusu oceli. U pozdějších verzí už tam Zdeněk navařil o něco větší plošku na dusání. Každopádně použitelné to je, v pohodě. Celkově ta konstrukce a provedení vypadají jako taková vzpomínka na staré časy...

Trever Talbert - Ligne Bretagne "hliněnka"

2011-04-25T01:30:00.000-07:00

Momentálně nejnovější přírůstek do mé sbírky - opět americký pipemaker Trever Talbert a dýmka z jeho řady Ligne Bretagne. "Hliněnka" píšu záměrně v uvozovkách, protože je samozřejmě vyrobena z briaru, to jenom ten tvar připomíná klasické hliněnky. O Talbertovy dýmky je velký boj a na svůj web a e-shop vždy hodí jen několik málo kousků. Ale je možné se připsat na jeho mailing list, takže potom oznámení nových položek přijde e-mailem. A přesně to se mi povedlo při nákupu této dýmky. To jsem zase jednou nemohl usnout a četl jsem si dlouho do noci a pípnul mi mobil že mi přišel nový e-mail, kouknul jsem na něj, kliknul na odkaz stránek Ligne Bretagne, prohlédnul nabízené dýmky a už jsem utíkal pustit počítač, protože tahle mě zkrátka uchvátila.

Na rozdíl od většiny dýmek Ligne Bretagne, které jsou obvykle maličké, má tahle relativně "dospělou" velikost blížící se dunhillovské čtyřce. Na výšku má 5cm a na délku dokonce 16cm! Stěny jsou samozřejmě velice tenké, ta dýmka je celkově velice útlá a váží pouhých 30g, opravdu lehká jako peříčko. Pískování je na ní skvěle provedeno, to se jen tak nevidí. Dýmka je to samozřejmě bezfiltrová s akrylovým náústkem. Kuřácké vlastnosti má vynikající, díky té délce z ní jde opravdu chladný kouř.

Vlastně jsem si ji chtěl nadělit ke svým narozeninám, i čísla "11 3" na jejím spodku by seděla, když se to vynásobí, tak to dá 33. Ale na znamení a numerologii příliš nevěřím, ve skutečnosti je to jednoduché značení - 11 znamená rok 2011 a 3 znamená grade 3, značení kvality a typu zpracování, v tomto případě jde o pískovanou dýmku s výtečnou kresbou (a na tomto stupni také začínají hladké dýmky Ligne Bretagne). Původně jsem se domníval, že to druhé číslo je číslo dýmky v tom roce vyrobené, ale tak to zkrátka není.

U dýmek ze starého dřeva se mi velice osvědčil tabák Royal Yacht od Dunhilla, takže jsem ani u této příliš neváhal a nevymýšlel nic jiného.

Stanwell - Gilt Edge 84

2011-04-24T07:27:00.000-07:00

Tak zde je ta Stanwellka o níž jsem se zmiňoval v předchozím článku a kterou jsem vyměnil s Tomášem Mahovským zas bentku od Mastro de Paja. Je z řady Gilt Edge, která se vyznačuje mosazným kroužkem na vršku hlavičky a dalším na konci krčku. Vypadá to vcelku hezky a luxusně, z praktického hlediska jsou tyhle okované vršky něco, na co by si člověk měl dávat pozor. Takováhle kovová aplikace se na samém začátku kouření dovede docela pěkně rozpálit a když se o to zavadí prstem, není to nic příjemného (samozřejmě dýmka se nerozpálí tak aby z toho byla nějaká závažná popálenina, ale přesto pozor na to!).

Velikost kotle je zhruba na úrovni dunhillovské čtyřky. Mořená je na hnědou barvu, i když takhle na světle se zdá že jde trochu do hnědočervena. Náústek je akrylový na 9mm filtr. Značka "S" s korunkou je na náústku vyvedena opět v mosazi, aby to sedělo do barvy. Stanwellky mám dvě a na obou je skus na akrylovém náústku poměrně tenký, což některým lidem vadí, mně to naopak velice vyhovuje, přijde mi to pohodlnější. Kuřácké vlastnosti má velmi dobré.

Delší dobu jsem z ní kouřil Erinmore Mixture. Ten mám sice rád, ale ta aromatizace se mi nějak překouřila, asi si u něj dám chvíli pauzu. Teď jsem do dýmek na Erinmore začal cpát Mac Baren Dark Twist, což sice není úplně to samé, ale dejme tomu. Svého času jsem měl dojem, že Dark Twist je jeden z těch lepších tabáků co Mac Baren dělá (připouštím, že se téhle značce poněkud vyhýbám), tak jsem si přihodil jednu plechovku do poslední objednávky tabáku, abych měl trochu nějakou změnu a nekouřil stále dokolečka Hal, Royal Yacht, DeLuxe Navy Rolls a občas nějakou latakii. Asi to tak i bude, chutná lépe než většina tabáků od Mac Barena, není to špatné, ale asi jsem příliš zmlsaný jinými tabáky. Nemůžu říct že bych byl z Dark Twistu nějak zvlášť nadšený, ale kouřit se to jistě dá, tu načnutou plechovku spotřebuju...