O Americe

Má smysl investovat do americké ekonomiky?

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Wed, 09 Nov 2011 14:03:00 +0000


ThyssenKrupp, USA.

Index Dow Jones pro New York Stock Exchange, největší americkou bursu, je stále pod hodnotou které dosáhl v r. 2007. Trh s nemovitostmi se nehýbe, nezaměstnanost je vysoká a konec hospodářského útlumu zatím v nedohlednu. Tok zahraničních investic do USA plyne dál.

To, že světové podnikání věří v dlouhodobou prosperitu amerického hospodářství, je opakem populárních úsudků o globalizačních trendech.
Podle těch jsou pro globální investory klíčovými ukazately co nejnižší platy, absence regulací stran ochrany prostředí a zaměstnanců a stupeň korupce/spolupráce ze strany místní vlády.

Kambodža je nepochybně "levnější" alternativou pro vybudování automobilky než jsou Spojené Státy. Nicméně Volkswagen, třetí největší autovýrobce na světě, otevírá závod za 1 miliardu USD ve městě Chattanooga, stát Tennessee; 2 000 míst pro americké zaměstnance a solidní injekce hospodářské aktivity pro region.
Japonská Toyota zase zaměstnává 2 000 lidí ve státě Mississipi a koncern Thyssen Krupp nedávno postavil výrobní komplex blíže města Calvert, stát Alabama, za 5 miliard USD.
Typickým cizím investorem v USA je dneska kanadský výrobce stavebnin, jihoafrická chemička, korejský výrobce automobilových součástek nebo norská naftová těžební společnost.

Zahraniční firmy (FDI - Foreign Direct Investment) zaměstnávají ve Spojených Státech zhruba šest miliónů Američanů. Zajímavé je, že průměrný plat je u FDI firmy v USA o třetinu vyšší než co si vydělá zaměstnanec firmy s americkým vlastníkem.
Dobrá zpráva pro kvalifikované Američany a známka o kvalitě podobných investic.

Američtí odpůrci globalizace argumentují, že obchoď s Čínou připravil Spojené Státy od r. 2001 skoro o tři milióny pracovních míst. I kdyby to byla pravda, (podobné výpočty jsou spekulativní), zahraniční investice to víc než nahradí.
A nejenom investice z Evropy, Japonska nebo Koreje. Čína má pro zahraniční investice v tomto desetiletí vyhrazenou pěknou sumičku dvou biliónů USD. Pokud se bude čínské hospodářství a společnost dále liberalizovat, (což může být, ale nemusí), větší část těch peněz skončí ve Spojených Státech.

Pro zajímavost, Wall Street Journal nedávno napsal, že polovina čínských milionářů má zájem o americké občanství a možnost eventuálního přesunu svého podnikání a kapitálu do Států... Kdybych byl členem čínského politbyra, doporučil bych liberalizovat. :)

První kriminální celebrita - dvojnásobná vražedkyně Lizzie Borden

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Thu, 27 Oct 2011 19:35:00 +0000

Lizzie Borden

Ačkoliv se dvě vraždy co jistá Lizzie Borden skoro určitě spáchala staly v r. 1892, americké děti opakují říkadlo o tomto incidentu dodnes.
Ve volném přeložení říká verš asi toto:

Lizzie Borden sekerou
čtyřicetkrát majzla matku svou
Když viděla co udělala
jednaačtyřicetkrát otce majzla!

Lizzie Borden took an ax
Gave her mother forty whacks;
When she saw what she had done
Gave her father forty-one!

Případ Lizzie Borden uhranul koncem 19. století celou Ameriku. Vražda sekerou byla tehdy něco nepředstavitelného, navíc manželského páru za denního světla, v jejich vlastním domě.
Stejně nepředstavitelné bylo pro policii podezření, že vrahem byla jejich svobodná, dvaatřicetiletá dcera Lizzie - ačkoliv veškerá evidence co sebrali ukazovala od začátku na ní.

Zavraždění Andrew Borden a jeho třetí manželka Abby byli usedlí, zámožní občané města Fall River ve státě Massachusetts. Borden vlastnil řadu nemovitostí co pronajímal a podíl v několika místních bankách.

92 Second St, Fall River v r. 1892

Říkalo se o něm že je druhým nejbohatším měšťanem ve městě a zároveň největší krkoun a lakomec.
Jeho dům na č. 92 na Second Street byl blízko komerční čtvrti a nic zvláštního. Sousedi říkali že kdykoliv šel do města zařizovat své věci, nesl na prodej košík vajec od svých slepic.

O jeho ženě a dvou neprovdaných dcerách se říkalo, že se nemají se svou macechou moc rádi. Vedle toho bylo známé, že se Lizzie opakovaně hádala s otcem ať prodá dům a celou rodinu přestěhuje do něčeho lepšího v Highlands; exklusivní čtvrti města Fall River.

Abby Borden byla zavražděná úderem do hlavy 4. srpna 1892 asi v 9 ráno, při potahování postele ve své ložnici. Andrew Borden byl ubitý k nerozeznání opakovanými ránami sekerou někdy před polednem, když si přišel domů na oběd.
Lizzie běžela v poledne pro pomoc s tím, že byla na 15 minut ve stodole za domem hledajíc olůvka na rybářské pruty a když se vrátila, našla tatínka zabitého.
Dům byl jinak zamčený, nikdo v sousedství nikoho podezřelého v ono horké srpnové ráno neviděl a že Lizzie byla po celou dobu doma dosvědčila služka. Ta pár hodin myla okna a šla si pak v 11 lehnout do své podkrovní komůrky.

Policejní vyšetřování došlo rychle k závěru že nikdo jiný než Lizzie nepřicházel coby vrah v úvahu. Co policie nenašla byla vražedná zbraň - soudí se, že Lizzie sekeru někam zahrabala a topůrko spálila zároveň se zakrváceným oblečením co měla při vraždě na sobě.
Informaci že tři dni po vraždě Lizzie spálila "modré šaty" měla policie od několika svědků, ale nakonec to bylo k ničemu.

Porota co soudila Lizzie Borden

Devět měsíců po vraždě šla Lizzie před soud, kde jí porota 12 mužů po krátkém zasedání osvobodila.
Její obhájce soud úspěšně přesvědčil že "není kapka krve, není zbraň co může obžaloba spojit s Lizzie jakkoukoliv cestou, tvarem nebo způsobem" a vraždu že spáchal "nějaký šílenec nebo sám ďábel."

Ačkoliv rozsudek noviny a většina Ameriky chválily, mnoho obyvatel města Fall River mezitím došlo k opačnému závěru.

Že se jí lidé straní Lizzie po návratu do Fall River nevadilo. Okamžitě koupila elegantní sídlo ve vytoužené čtvrti Highlands a během pár let se stala jednou z mecenášek herců a bohémů rodící se divadelnické scény města Boston. Ve svém novém domě také zemřela 6. června 1927, ve věku 67 let.

92 Second St, Fall River dnes

Dům jejího otce stojí dodnes, na stejném místě a renovovaný v původní podobě. Je to pension, co se specializuje na klientelu kterou zajímá spiritismus a strašení.
Údajně se tam pravidelně dějí nadpřirozené úkazy, tajemné zvuky, světla a zjevení duchů.

Případné cestovatele ale varuji že toho jinak město Fall River pro turisty moc nemá - pokud vás nezajímá námořní historie.

Fall River je přístav a od r. 1962 tam kotví bitevní loď Massachusetts ("Big Mamie") z Druhé Světové. Vysloužilí námořníci a školní mládež státu Massachusetts jí tehdy zachránily před sešrotováním sbírkou na fond, co z ní udělal plovoucí muzeum.

"Big Mamie", Battleship Cove, Fall River, MA

Nejbarevnější podzim má Nová Anglie.

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sat, 22 Oct 2011 05:55:00 +0000

Indiánské léto na americkém Severovýchodě trvá od konce srpna do poloviny října nebo i dál. Pro mnoho místních to je nejlepší roční doba; kvůli počasí a kvůli barvám.

Výraz Indiánské léto se začal používat během tzv. Francouzské a Indiánské války v 18. stol. (French and Indian War), tedy konfliktu mezi britskou a francouzskou stranou v severní Americe (známý románem Poslední Mohykán).
Pozdní léto a podzim před napadáním sněhu byl údajně čas indiánských vpádů - od toho tedy "indiánské léto".
Časem se ale původní význam vytratil a Indiánské léto znamená hlavně pomalý a většinou příjemný přechod k zimě.

V první řadě je to úleva od veder. I v severovýchodní části Ameriky je v červenci a srpnu běžně 30-35 stupňů, někdy i přes noc. Jsou léta chladnější, nicméně mít doma klimatizaci se vyplácí - zvlášť během "horkých vln" (heat wawe), kdy vedra trvají třeba pět nebo sedm dní a nocí.
Další vítanou změnou je "suché teplo", tedy absence vlhkého vedra daného pobřežím.

Neobyčejně půvabným Indiánským létem je známá oblast amerického Severovýchodu zvaná Nová Anglie (New England).

Ve srovnání s evropským babím létem je podzim v Nové Anglii teplejší, bez dešťů a mlh.

Dny jsou jasné, slunce hřeje a nepálí (26-28 stupňů). Pravda, Indiánské léto se kryje se severovýchodní "Sezónou hurikánů", ale hurikány nechodí každý rok.

Dovolená během Indiánského léta neznamená jenom příjemné počasí, ale i poloprázdné pláže a hotely. Moře sice už koncem září na koupání zrovna není, ale Indiánské léto je ideální pro cyklistiku, pěší túry, nebo tzv. road trips - auto-výlety.

Auto-výlety jsou v Nové Anglii nejpopulárnější během barvení listů. To probíhá od října do začátku listopadu a díky javorům a několika zvláštním, místním druhům listnatých stromů to je podívaná.

Za barvami přijíždějí vlny turistů ze sousedních států, kterým místní říkají láskyplně leaf-peepers (dá se snad přeložit jako "šmíráčkové listí").
Pozorovací trasy vedou hlavně po okresních a obecních silnicích, kde jsou vedle lesů a hájů k vidění historické vsi a malá města, někdy i 150 let stará.

Hodně lidí zůstane pár dní v penziónech typu bed and breakfest - (takové lepší zimmer frei). Pro náročné jsou alternativy jako lety balónem nad barevnou scenérií, nebo túry koňmo po zarostlých dřevorubeckých stezkách v kopcích státu Vermont.

Po konci Indiánského léta přijde výroba javorového syrupu z mízy javoru cukrového. Slyšel jsem, že Američané často vozí plechovky s javorovým syrupem do zahraničí jako vzorek něčeho ryze amerického (je to potíž na něco přijít).

Javor cukrový s naraženými kbelíky na mízu.

Pokud vás tedy někdo javorovým syrupem obdaruje, polévají se tím lívance, někdy vanilková zmrzlina nebo jogurt - a to je asi tak vše.

Kdo se tedy ocitne v září a říjnu v Nové Anglii, ať uváží nechat si pár dní na velice příjemnou výpravu za přírodní krásou.

Několik ukázek barev podzimní Nové Anglie je zde.

Columbus Day - Den Kolumba

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Tue, 11 Oct 2011 02:53:00 +0000

"První pohled na Ameriku" - 1893

Co se oslavuje druhé pondělí v říjnu učívalo americké školáky veršování:

"In fourteen hundred ninety two,
Columbus sailed the ocean blue..."

Dneska školy k postavě Kolumba ale musí dodat jakým neštěstím objevení Ameriky vlastně bylo...

Den Kolumba je federálním svátkem jen od r.1934. Není to ale svátek v každém státu Unie - federální instituce mohou být zavřené, ale školy nebo úřady ne.

Tradici má dlouhou - než se stal Den Kolumba svátkem federálním, slavily objevení Ameriky některá americká města a spolky už za koloniálních časů.
Svojím obsahem se určitě pro národní oslavu hodil; v národním kalendáři se Američané hned po nezávislosti snažili prosadit "občanské" svátky na úkor církevních. Proto například americký kalendář nemá jména svatých a Američan den svého patrona neoslaví.

Den Kolumba je tedy ve stejné kategorii jako Den nezávislosti, Pamětní den, Den díkůvzdání nebo Svátek práce.

Silné vlny přistěhovalců z Itálie během 19. stol. mu pak přidaly lesk a vážnost. Kolumbus byla italská figura co už měla v Americe místo a respekt - což se nedalo říct o Italech co začínali svojí amerikanizaci často na tom nejnižším "společensko-hospodářském" stupni.
Dneska ovšem potomci Italů o Americe říkají "My jí našli, pojmenovali a vystavěli."

Se jménem Kryštofa Kolumba je také spojená americká mužská katolická organizace Knights of Columbus (Kolumbovi rytíři), největší na světě svého druhu. Měla a má za úkol podporu role otců, dobročinnost a ochranu rodinného života.
Vznikla koncem 19. stol a rychle se rozšířila právě mezi první a druhou generací katolických přistěhovalců; silným podnětem byl fakt, že většina podobných zavedených institucí nebo dělnických spolků a odborů nebrala katolíky.

Ve městech se silnou obcí Italo-Američanů bývá vrcholem oslav Dne Kolumba průvod - v New York City letos pochodovalo po 5th Avenue asi 35 000 slavících.

Časy se ale mění a mnoha Američanům jsou oslavy Kolumbova dne trnem v oku.
Podle nich byla Amerika před Kolumbem mravně nadřazená té po Kolumbovi - což z nás, potomků a dědiců Západního světa, dělá spolupachatele.

Stát Jižní Dakota místo Dne Kolumba slaví Den domorodých Američanů (tedy Indiánů co přišli do Ameriky z Dálného Východu) a něco podobného dělá i několik měst (Berkeley, California, jde samozřejmě vzorem).
Stát Hawaii zase slaví na druhé říjnové pondělí Svátek polynéských objevitelů - novinka co jeho obyvatele zatím moc nechytla.

Co naplat, "Tak to na tom světě chodí, každou chvíli jinak,
dneska platíš za svatého, zejtra budeš sviňák." (KHB)

Řadě akademiků (a politiků co by rádi podporu přemýšlivé části voličů) evidentně uchází že Den Kolumba neoslavuje osobu středověkého mořeplavce, ale moment kdy se svět pohnul do nové éry.

P.S.
Koho zajímá historie Kolumbových plaveb, doporučuji přečíst Admiral of the Ocean Sea (1942). Krátká, ale čtivá a vyvážená knížka co napsal Samuel Eliot Morison (1887-1976), námořní historik, vice-admirál U.S.Navy a jachtař.

Americký citát: Steve Jobs

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Fri, 07 Oct 2011 17:05:00 +0000


Steve Jobs zakládá Apple

"Zůstaňte vyhládlí, zůstaňte potrhlí."
Steven Paul Jobs (1955-2011)

(O tom kdo byl Steve Jobs viz následující článek).

Bez vize digitálního věku, kterou stíhal dvacetiletý podnikatel Steve v garáži svých rodičů, se dneska mohly ještě prodávat psací stroje.

V r.1975 byli Steve a partner "Woz" Wozniak (génius přes hardware a software), zakladatelé a veškerý personál firmy Apple, přesvědčení že existuje ohromný trh pro "osobní počítače".
Dvě proslulé korporace počítačového průmyslu, Hewlett-Packard a Atari, tou dobou zrovna tuto věc prostudovaly a zavrhly coby nesmysl.

Prvních 500 "osobních počítačů" tedy vyrobila firma Apple ve zmíněné garáži. Trh rychle rozeznal že jde o převratný produkt a během deseti let měla Apple Computers hodnotu 2 miliard dolarů (momentálně to je asi 350).
(Jméno "Apple" si Steve údajně vypůjčil od firmy Apple co měli Beatles).

V čele společnosti Apple Computers

Jeho jedinečný vzestup mohl ovšem skončit tak rychle jak začal. Vedení firmy Apple ho propustilo kvůli zásadním neshodám o řízení podniku.

Jeho odpověď na otázku proč ho firma Apple vytlačila byla tehdy "I wanna make things, man!"
(Já chci něco vyrábět!)

Jeho nové podnikatelské kroky několik let zdánlivě nikam nevedly; kritici mu vyčítali přehnaný zápal pro vývoj a výzkum na úkor stability a růstu.

Věci co chtěl Steve dělat měly spojit umění a technologii. Šel po kombinaci vkusu, chytrosti a výkonu - kdykoliv se mu to povedlo, pohnul světovým trhem a kulturou. Když ne, korporace přišly o milióny.

Nebyl podle řady lidí co pro něj pracovali ideálním zaměstnavatelem; ne každý snesl jeho náturu, metodu "tvůrčího chaosu" a drtivé pracovní požadavky.

Apple mezitím bez svého zakladatele ztrácela svůj technologický náskok. Nakonec koupila jeden z podniků co Steve Jobs vlastnil a částí dohody bylo, že Steve dostal po 11 létech zpátky vedení firmy.
Jeho druhá kariéra s Apple byla extrémně produktivní - iMac, iPod, iPhone, iTunes, iPad plus síť firemních prodejen - synonymy inovace a kvality.
Apple přivedl zpátky na vrchol a v r.2009 dostal od časopisu Fortune cenu CEO of the Decade.

Pro zajímavost, firmu Apple silně a veřejně podporuje tzv. "progresivní" část společnosti, co jinak vášnivě brojí proti "excesům kapitalismu".
Čistý zisk za prodanou jednotku je pro Apple 25-37%.
Pro petrolejářské korporace je to kolem 8%...

Mimo práci byl Steve Jobs známý jako příznivec orientálních filosofií a sponsor amerických levicových politiků; nejvíc podpory od něj dostal Bill Clinton.
Jeho jmění odhadl časopis Forbes v r.2010 něco přes 8 miliard dolarů, tedy číslo 42 na svém žebříčku nejbohatších Američanů.

O své dlouhé bitvě s rakovinou Apple informoval, ale detaily považoval za věc důvěrnou a rodinnou záležitost.
Zůstává po něm manželka a tři děti z jejich dvacetiletého manželství a jedna dcera z předchozího nemanželského vztahu.

Steve Jobs drží asi 300 patentů a dopad jeho práce ovlivnil nejméně dvě generace.

Jeho rada?

"Zůstaňte vyhládlí, zůstaňte potrhlí." R.I.P.

Některé jeho další citáty:

"Nejnutkavějším důvodem ke koupení počítače bude pro většinu lidí možnost zapojení do celonárodní sítě. Jsme teď jenom na prahu toho, co bude pro lidi široce významný přechod - tak významný jako byl telefon." (1985)

"...má úzký rozhled; pomohlo by mu si semtam líznout LSD, anebo pobýt na čas v ašramu." (O jiném géniovi Silicon Valley jménem Bill Gates)

"Pirát si užije víc vyražení než námořník."

"Lidé velmi často nevědí co chtějí dokud jim to neukážete."

"Nejžíravější kus technologie co jsem poznal je televize. Na druhou stranu ale, když dodá svoje nejlepší - je to nádhera."

"Chceš prodávat harantům cukrovou vodu, anebo změnit svět?" (Nabízejíc místo u Apple jednomu ze špičkových talentů firmy Pepsi).

"Pamatovat si že zemřete je nejlepší způsob co znám jak obejít zrádné myšlení že máte co ztratit." (2005 - rok po diagnóze své rakoviny)

"Skutečný umělec expeduje..." (Připomínka zaměstnancům že jejich tvorba musí jeden den materializovat).

Máte dvě krávy... Verze z UCLA

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Tue, 04 Oct 2011 20:43:00 +0000

Satirický americký komentář k současným politickým, hospodářským a kulturním jevům v U.S. a jinde, užívajíc známou analogii "Dvou krav."

Tato verze je údajně od studenstva z University of California, Los Angeles.

Pokud se obsah někoho dotkne, není míněný pro něj.

Máte dvě krávy a volíte Demokraty:
Soused nemá krávu žádnou.
Cítíte se provinilý svým úspěchem, v pozadí zpívá Barbra Streisand.

Máte dvě krávy a volíte Republikány:
Váš soused žádnou nemá.
No a?

Máte dvě krávy a jste socialista:
Stát vám jednu vezme a dá jí vašemu sousedovi.
Založíte družstvo, aby se soused naučil o chovu krav.

Máte dvě krávy a jste komunista:
Stát vám vezme obě a dá vám příděl mléka.
Na mléko čekáte v nekonečných frontách.
Mléko je drahé a nakyslé.

Máte dvě krávy a jste americký podnikatel:
Jednu prodáte, koupíte býka a vypěstujete stádo krav.

Máte dvě krávy a žijete v americké demokracii:
Stát vás zdaní tak vysoko, že musíte obě prodat.
Tím pomůžete někomu v cizí zemi kdo má krávu jen jednu, dar od vaší vlády.

Máte dvě krávy a žijete s americkou byrokracií:
Stát vám obě sebere, jednu odstřelí, druhou podojí, zaplatí vám za mléko a mléko pak vyleje do kanálu.

Máte dvě krávy a jste americká firma:
Jednu prodáte, pak si jí pronajmete a se druhou vyhlásíte IPO - počáteční veřejnou nabídku.
Přinutíte vaše dvě krávy dávat mléko za čtyři.
Překvapí vás když jedna zdechne.
Zpracujete o tom zprávu pro analytiky s tím, že jde o zeštíhlení firmy a redukci nákladů.
Akcie vaší firmy následovně vyletí prudce nahoru.

Máte dvě krávy a jste francouzská firma:
Rozjedete stávku, protože chcete krávy tři.
Pak jdete na oběd a pijete víno.
Život je sladký.

Máte dvě krávy a jste japonská firma:
Předěláte je na velikost 1/10 běžné krávy, přičemž dávají 20 x tolik mléka.
Krávy se naučí cestovat v neuvěřitelně přecpaných vlacích.
Mají špičkové studijní výsledky na kravské universitě.

Máte dvě krávy a jste německá firma:
Vyvinete je tak že jsou obě blond, pijí hodně piva, dávají mléko vynikající jakosti a běhají rychlostí 180 km/h.
Bohužel také požadují 13 týdnů dovolené.

Máte dvě krávy a jste italská firma:
Nevíte kde jsou.
Když se brouzdáte a myslíte na ně, uvidíte překrásnou ženu.
Je čas na oběd.
Život je sladký.

Máte dvě krávy a jste ruská firma:
Dáte si trochu vodky.
Spočítáte krávy a zjistíte že máte krav pět.
Dáte si ještě trochu.
Spočítáte znova krávy a je jich dva a čtyřicet.
Vrazí k vám podsvětí a sebere každou tu krávu co skutečně máte.

Máte všechny krávy Afghánistánu (tedy dvě) a jste firma Talibanu:
Nedojíte je, protože dotyk privátních míst na kravském těle máte zakázaný.
Po čase obě zabijete a rozhlásíte, že je roztrhala americká bomba když ležely v nemocnici.

Máte dvě krávy a jste irácká firma:
Krávy zmizí.
Přijde vám nahrávka s jejich bučením.

Máte dva býky a jste polská firma:
Vaši zaměstnanci bývají pravidelně poranění nebo zabití když se je pokouší dojit.

Máte krávu a býka a narodil jste se ve státě California:
Býk má depresi; život co žil byla přetvářka.
Na dva týdny zmizí.
Vrátí se po operaci změny pohlaví, kterou zaplatili skrze stát daňoví poplatníci.
Máte tedy dvě krávy.
Jedna dává mléko, druhá ne.
Pokusíte se vaší oboupohlavní krávu prodat.
Její právník vás zažaluje za diskriminaci.
Soud prohrajete.
Prodáte krávu co dává mléko, abyste měl na pokrytí soudních výdajů a pokuty.
Zůstane vám jedna zámožná, oboupohlavní kráva co nedává mléko.
Změníte svou produkci z mléka na jateční hovězí. Organizace za etické jednání se zvířaty obklíčí vaší farmu demonstranty.
Jesse Jackson dá u vaší brány projev.
Cruz Bustamante začne žádat vyšší daně na farmy, na pomoc "pracujícím kravám".
Hillary Clinton požaduje znárodnění 1/7 vaší farmy "pro naše děti".
Guvernér Gray Davis podepíše výnos podle kterého vaše farma patří Mexiku.
Noviny L.A. Times otisknou výpovědi pěti anonymních krav o tom, že jste se dotýkal jejich vemen.
Vyhlásíte bankrot a zastavíte veškeré operace.
Kráva pojde hlady.
Noviny L.A. Times publikují rozbor co dokáže, že za krach vašeho podniku může George W. Bush.
~

Amerika není demokracie

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Tue, 04 Oct 2011 06:13:00 +0000

Velká pečeť Spojených Států (líc).

Americké státní zřízení se často popisuje coby "demokracie", tedy vláda většiny ("buržoazní demokracie" pro nás pamětníky).
Chyba! Amerika je republika a rozdíl stojí za rozvinutí.

V r. 1787 poslalo voličstvo ze třinácti států nových United States of America delegáty do města jménem Philadelphia za účelem nahrazení ústavy; provisorní americká ústava z r. 1777 (Articles of Confederation) se z mnoha důvodů neosvědčila.

Americká vláda byla bez peněz, bez autority vybírat daně, bezmocná soudit pře mezi jednotlivými státy a neschopná platit národní armádu v počtu 625 mužů. Nedokázala ani vykoupit americké lodě a obchodníky zajaté piráty z různých "sultanátů" z pobřeží dnešní Lybie, Maroka a Tunisu.
Byla zadlužená cizím vládám a vlastním občanům a tito občané stále neměli jasnou představu o tom, co jejich americké občanství znamená.

Zasedání bylo nazvané U.S. Constitutional Convention (ústavní sjezd), nebo také Philadelphia Convention. Předsedou sjezdu byl zvolen George Washington, statkář, bývalý vrchní velitel amerického osvobozeneckého vojska zvaného Continental Army.
Ten, ačkoliv se debat neúčastnil, měl mezi politiky a vlivnými osobami té doby takový respekt a důvěru, že se mu podařilo přinutit ke spolupráci nejdůležitější představitele hlavních stran - s jejich často protichůdnými názory a zájmy.

Klíčovým bodem v debatách Američanů o nové americké ústavě byl poměr mezi mocí občana a mocí státu.

Benjamin Franklin

Říká se, že jednou zastavila na ulici před halou sjezdu americká měšťanka jednoho z delegátů a zeptala se "Pane Franklin, co nám dáte?"
Benjamin Franklin odvětil "Republiku, madam, pokud si jí dokážete udržet."

Výsledek jednání nakonec překonal očekávaní všech přítomných a skutečně dodal silnou ústřední vládu.

Byly dohodnuté body jako úřad presidenta, uspořádání států coby federace, systém dvou sněmoven (jedna sněmovna s rovným zastoupením za každý stát, jedna se zastoupením podle velikosti populace), nejvyšší soud a princip "balancování" státní moci mezi třemi větvemi; výkonnou, zákonodárnou a soudní.

Po zveřejnění nové ústavy (která stále platí) jí bylo nutné ratifikovat sněmovnami třinácti států federace - a tady začal národ pochybovat.
Na jednu stranu se mu líbilo elegantní a srozumitelné řešení federální vlády, na druhou stranu se nezávislý osadník obával omezení svých nových svobod.

James Madison

Tyto obavy sdílela řada Zakládajících Otců a jeden z nich, jistý James Madison, prosadil návrh sepsat výčet občanských práv a připojit ho k ústavě coby dodatek ("the constitutional amendment").
Tak se stalo a tento dodatek je známý coby Bill of Rights.
Jeho uzákonění skutečně s ratifikací pomohlo a ústavu nakonec schválilo všech třináct států.

Bill of Rights zákonodárcům několikrát říká co je mimo jejich pravomoc.
Ostatní ústavy omezují co má povoleno občan, americká ústava omezuje co má povoleno stát.

Jediný způsob změny nebo přidání ústavního dodatku je dostat pro návrh 2/3 většinu v obou federálních sněmovnách a do sedmi let většinu ve 3/4 z padesáti sněmoven státních.
Formulovat propozici co dostane podobný mandát se v americké politice povede velice zřídka - a o upravení prvních deseti dodatků nebude seriózní politik vůbec mluvit.

Bill of Rights má po 220 letech dodatků sedmadvacet; např.:

First Amendment: Kongres neutvoří zákon co by zavedl náboženství anebo zakázal jeho volné následování, ani zákon omezující svobodu slova nebo tisku, ani neodepře lidu právo se pokojně shromažďovat a právo posílat petice vládě kvůli napravení stížností.

Second Amendment: Protože řádně sebraná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidí vlastnit a nosit zbraně nebude omezováno.

Tenth Amendment: Pravomoci nedelegované Spojeným Státům ústavou, anebo jí nezakázané státům, jsou vyhrazené jednotlivým státům - nebo lidu.

Jiné důležité dodatky se týkají práva být souzen porotou vrstevníků, práva odmítnout bezdůvodnou prohlídku a práva nevypovídat před soudem pokud se tím mohu obvinit.
Třináctý dodatek zrušil otroctví, Osmnáctý zavedl Prohibici a Dvacátý první zase ten Osmnáctý odvolal.

Proto Američané říkají svému státu "American republic"; druh vlády co vymezuje kde rozhoduje většina - a kde je zájem většiny lhostejný.

Pro srovnání, v českých zemích vládl v r. 1787 Josef II a za občanské svobody se považovaly jeho reformy z r. 1781; zrušení nevolnictví, Toleranční patent a omezení cenzury...

Nakonec jeden citát z neznámého amerického zdroje:

"Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři.Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně hlasovat odmítá". *

* - Upravil V. Bláha

~

Darování krve po americku

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Fri, 30 Sep 2011 02:18:00 +0000

Tahy na krev

Američané jsou nejštědřejší národ na světě (počítajíc procento příjmu dané na dobročinnost, na hlavu).
Vedle finančního přispívání také dávají dobrovolně krev. Jak taková záležitost probíhá?

Darování krve v Americe vede soukromá, nezávislá organizace Americký Červený Kříž (American Red Cross). Lidé mají možnost darovat krev buď v jednom z jejich center, anebo během dobrovolné akce zvané "blood drive" organizované zaměstnavatelem, farností, školou nebo spolkem.

Autobus Červeného Kříže

Tyto "tahy na krev" dodávají zhruba polovinu darované krve co Červený Kříž vybere. (Honorář se nedává, ale za každých pár gallonů je pěkný odznáček).

Zorganizovat "tah na krev" není složité. Dejme tomu jste někdo, kdo si myslí že darovat krev je dobrá věc. Nadhodíte to vedení v práci, majiteli nebo majitelce se to také líbí a řekne že pokud se toho chopíte, dá k dispozici místo a placené volno těm co budou ten den Červenému Kříži pomáhat.

Vám zbývá jen zavolat na Červený Kříž, ten pošle instrukce a přidělí osobu co akci pomůže přes telefon řídit.

Červený Kříž potom podle počtu očekávaných dárců buď použije nabízené místnosti, anebo pošle pojízdnou ordinaci autobusového typu.

V autobusu.

Personál Červeného Kříže jsou jednak jejich placení zaměstnanci (co dělají odběr), jednak dobrovolníci.

Ti pomáhají s administrací, nosí dárcům jídlo a pití (věnované) a sedí s nimi po odběru když si oni sbírají síly k odchodu.

Na otázku proč dávají krev tu lidé nejvíc odpovídají že "chtějí pomoct druhým."
Nejčastější odpovědi těch co nedávají jsou "že je to nenapadlo" a "že nemají čas."

Podrobnější výzkum dárců ale ukázal zajímavou korelaci mezi osobním přesvědčením a pravděpodobností dobročinného přispívání a darování krve.

Američané co se označují za "konservativní" nebo "silně konservativní" jsou méně než pětina populace. Dělají ale více než čtvrtinu dárců.
Pro srovnání - kdyby ti co se označují za politický střed nebo levici darovali stejnou mírou, americká zásoba krve by vyskočila o 50%.

S dary charitám je to podobné. V r. 2010 darovalo 86% Američanů, ale domácnosti co se označují za konservativní dávají o 30% víc než liberální/levicové. (Příjem konservativních je přitom v průměru o 6% menší).

Jako důvod proč nedávají víc, uvádí Američané levicového přesvědčení že "dobročinnost je starost státu, ne jednotlivců."

Potřeba je stálá. Uspokojení je okamžité. Dej krev.
(Slogan Amerického Červeného Kříže).

Be nice to me. I gave blood today.

Americký citát: Yogi Berra

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Wed, 28 Sep 2011 19:22:00 +0000

Yogi Berra

Když dojdeš k rozcestí, dej se po něm!

Lawrence Peter "Yogi" Berra (1925 - ), profesionální hráč a trenér přes baseball, na odpočinku

(O tom kdo je Yogi Berra viz následující článek).

Narozen v St. Louis, Missouri, manželskému páru přistěhovalců z Itálie (Pietro a Paolina Berra), mladý Larry dostal na hřišti od vrstevníků přezdívku "Yogi/Jogín", prý podle toho jak sedával.

Ze školy vyšel v osmé třídě, za Druhé světové sloužil v U.S. Navy a po válce začal hrát baseball. Nejdřív za "druholigové" kluby jako Newark Bears, ale pak se prosadil u legendárních New York Yankees.

Jeho úspěchy ve sportu jako hráč (a později trenér) mu ale nevynesly zdaleka takovou popularitu jako jeho proslulé vejšplechty.

Kolik následujících citátů je jeho a kolik se mu připisuje nikdo neví - filosofování ve stylu Yogi Berra je teď už částí americké kultury:

Není to rozhodnutý dokud to není rozhodnutý. (O šancích vyhrát ligu když byl jeho klub koncem sezóny poslední).

Tam už nikdo nechodí, protože je tam pořád plno. (O restaurantu).

Pozorováním se toho dá hodně vidět.

Je to jak déja vu co je pořád dokola.

Když nevíš kam jdeš, tak skončíš někde jinde.

Vždycky choď známým na pohřby, nebo nepřijdou na tvůj.

Budoucnost není co bývala.

Baseball je z devadesáti procent hra napůl mentální.

Nekorektní americká anekdota o Evropanech

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sat, 17 Sep 2011 21:47:00 +0000

Kuchař je Francouz

Reputace amerického turisty je mezi evropskou populací přinejlepším "slon v porcelánu" (přinejlepším). Zde je pohled z druhé strany.

Definice ráje a pekel

V ráji jsou kuchaři Francouzi, policisté Britové, automechanici Němci, milenci Italové a vše je organizováno Švýcary.

V pekle jsou kuchaři Britové, policisté Němci, automechanici Francouzi, milenci Švýcaři a vše je organizováno Italy.

Z americký původ anekdoty neručím, ale slyšel jsem to poprvé ve Státech už jako "starší, ale dobrou" tak před 10 lety.
Jako protiváha obvyklým poznámkám o tom jak je americký turista hlučný, ignorantní, blahosklonný a necitlivý k choulostivým bodům různých národních dějin to není bez šarmu.

Jak se na ně coby na turisty svět dívá není pro většinu Američanů záhadou. Americká angličtina pro to má i výraz - "Ugly American."

"Ošklivý Američan" označuje amerického turistu co se venku neumí chovat; častá věta je "Don't be an Ugly American" (nebuď Ošklivým Američanem).

Jistá naděje že americký turismus bude evropskou přecitlivělost a společenská tabu časem dráždit méně tu tedy je...

Američané v italském městě.

Jak si malé město v USA připomenulo 9-11

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Mon, 12 Sep 2011 03:05:00 +0000

10. září 2011, Meriden, CT, USA

Město Meriden, kde už dlouho zůstávám, se v Americe považuje za typické malé město (má asi tolik obyvatel co Opava).
10. září tu několik soukromých spolků dalo dohromady veřejné shromáždění na paměť 9-11, kterého jsme se se ženou zúčastnili.

Hlavním bodem bylo veřejné přečtení každého jména na seznamu ztracených životů z budov World Trade Center, čtyř letadel a budovy Pentagon - jmen mužů, žen a dětí co zavraždili fanatikové z Al-Kajda a jmen záchranářů co zemřeli při výkonu služby.

O celé věci se dozvěděla moje žena asi týden předem. Známý jí požádal o pomoc s hledáním dobrovolníků ochotných věnovat pár hodin na přípravy nebo být jedním z předčítajících. Rozhodla se předčítat.

Hlavní organizátoři byli dva lidé - jeden z nich člen veteránského spolku American Legion, druhý náčelník městských hasičů. Veteráni nabídli pro shromáždění svůj pozemek s klubovnou a zahradním pavilónem a čestnou stráž, hasiči dodali mužstvo a domluvili příchod dalších dobrovolníků od místních záchranek a policie.

Za obec se přihlásil starosta a asi polovina konšelů a dva poslanci za Meriden do sněmovny státu Connecticut. Duchovní byli tři - katolický za farnost sv. Josefa, jeden protestant a jeden zástupce z islámského centra pro Meriden a okolí.
Každý z těchto pozvaných dostal jednu minutu na projev.

Zemřelé zastupovala dcera jednoho z hasičů města New York City, kterou pozval někdo místní co jí znal.

Formát memoriálu byl jednoduchý - dobrovolníci začali číst jména zemřelých v abecedním pořádku přesně v moment nárazu prvního letadla na World Trade Center. Během čtení pak oznámili v příslušný moment další útoky.

Jméno Donald Regan, hasič, přečetla jeho dcera. Byl to podle ní fajn chlap, kterého ona a její sestry zbožňovaly.

K riziku jeho povolání řekl rodině že "kdyby se jednou nevrátil, ať za něj odříkáme pár Zdrávas, žádné scény a pak dát lidem napít a hamburger."

Po přečtení skoro tří tisíců jmen došlo na minutové projevy zástupců obce, církví a lidí co memoriál dali dohromady.

Čestná stráž (několika veteránům muselo být hodně přes osmdesát) přinesla a vztyčila americkou vlajku kterou pak velící důstojník od námořní pěchoty stáhl na půl žerdi.
Při stažení zatroubil veterán "Taps" - melodii co znají skauti coby "Zapad den".

Po této ceremonii pozval náčelník hasičů přítomné k návštěvě hřiště na baseball, které k pozemkům spolku patří. On a pár dobrovolníků tam napíchali na trávník americké praporky do obrysu dvou budov World Trade Center.
Jeden za každý život - a se jmenovkou.
(Praporky věnoval místní obchodní dům Wal-Mart).

Posledním bodem bylo jídlo a pití, co věnoval spolek American Legion všem co přišli a které servírovali v altánu pod stromy. Hudbu dodala kapela ve složení zpěvačka/kytaristka, kytara sólová, kytara basová a bubeník.
Když byla zábava drobet rozjetá, vzal si mikrofon veterán s odznakem "chaplain" (polní kurát) a předvedl vynikající verzi klasického Roadhouse Blues od Doors - včetně foukací harmoniky.

Na rozloučenou nám náčelník hasičů vzkázal že kdo chce, může si od pondělí přijít na hřiště a jeden praporek se jménem si odnést.

Kdo si myslí že Amerika je kulturně, finančně, duchovně a mocensky na dně se podle mne raduje předčasně...

P.S.

Záběry memoriálu a trávníku s praporky zde.

Seznam jmen lidí zabitých ve World Trade Center zde.

Americké regiony aneb Aljaška je Západ, Texas ne.

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Fri, 02 Sep 2011 16:34:00 +0000

Protože Amerika zabírá hlavní část kontinentu a čtyři časová pásma (s Aljaškou pět), má vedle rozdělení na jednotlivé státy také regionální, zeměpisně obecnější. Podle toho třeba Texas na Západě nenajdete.

Oficiální systém amerických regionů udržuje federální úřad pro sčítání lidu (United States Census Bureau).
Ten dělí Ameriku na čtyři hlavní regiony co spojují devět regionů místních (zde oblasti).

Hlavní americké regiony jsou tedy úředně Northeast, Midwest, South a West.
(Na mapě území modré, hnědé, červené a zelené).

Region 1, Northeast (Severovýchod)

První oblast New England ("Nová Anglie"): Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut
Druhá oblast Mid-Atlantic ("Středo-atlantická"): New York, Pennsylvania, New Jersey

Region 2, Midwest (Středozápad)

Třetí oblast East North Central ("Východo Severo-Střední"): Wisconsin, Michigan, Illinois, Indiana, Ohio
Čtvrtá oblast West North Central ("Západo Severo-Střední"): Missouri, Severní Dakota, Jižní Dakota, Nebraska, Kansas, Minnesota, Iowa

Region 3, South (Jih)

Pátá oblast South Atlantic ("Jiho-atlantická"): Delaware, Maryland, District of Columbia, Virginia, Západní Virginia, Severní Carolina, Jižní Carolina, Georgia, Florida
Šestá oblast East South Central ("Východo Jiho-Střední"): Kentucky, Tennessee, Mississippi, Alabama
Sedmá oblast West South Central ("Západo Jiho-Střední"): Oklahoma, Texas, Arkansas, Louisiana

Region 4, West (Západ)

Osmá oblast Mountain ("Horská"): Idaho, Montana, Wyoming, Nevada, Utah, Colorado, Arizóna, New Mexico

Devátá oblast Pacific ("Pacifická"): Aljaška, Washington, Oregon, California, Hawaii

Na otázku "odkud je" odpoví v cizině Američan Američanovi jmenováním svého státu, ne že je z Jihu nebo Východního Pobřeží.
"Where you're from?" typicky následuje něco jako "Michigan, how about yourself?"

To neznamená že se termíny jako Východ (East), Středozápad (Midwest), Západní Pobřeží (West Coast) nebo Jihozápad (Southwest) v hovorové řeči nepoužívají. Američané se ale s regionem kde žijí moc neztotožňují.
Přesto je slyšet že lidé z Východu jsou chladnější, že nejslušnější a nejpoctivější národ je na Středozápadě, nebo že Jih je zřetelně zbožnější než Západ.

Jak dobře zná Američan svůj stát záleží na okolnostech - jsou státy malé a veliké. Česká republika má pro srovnání zhruba rozlohu státu South Carolina, Texas je o chlup větší než Ukrajina.

Návštěvníkům Spojených Států bych doporučil zaměřit se na specifickou oblast nebo činnost. Plány jako vidět New York City, Washington D.C. a Boston za 10 dní jsou vzhledem k vzdálenostem vyčerpávající škodou peněz a času.

Americký citát: Roseanne Barr

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 14 Aug 2011 20:29:00 +0000

Začnu luxovat až přijdou s modelem na kterým se jezdí.
Roseanne Barr (1952- )

(O Roseanne viz následující článek).

Nevím jak populární byl její televizní seriál Roseanne ve staré vlasti, ale v Americe měl v osmdesátých letech ohromný úspěch. Domácnost, kterou v něm Roseanne a Dan (John Goodman) vedli, byla na americké televizi první co nebyla perfektní.

Jejich televizní rodina žila na malém městě ve státě Illinois. Dan Conner neměl vzdělání nebo zajímavou kariéru, Roseanne Conner nebyla zlatá maminka co je navíc sympatickou majitelkou lukrativní firmy. Jejich tři děti nebyly vždycky roztomilé.

Coby rodinný televizní seriál tedy opak zavedené zábavní formule.
Tím si ale okamžitě získal přízeň velké části Američanů, která se mohla konečně ztotožnit s někým kdo vypadá a jedná jako oni - rodina co žije od výplaty k výplatě, ale přesto zůstává tím čím má být.

Diváctvo ocenilo ukázku rodičů co často neví jak něco vyřešit, hádají se kvůli nesmyslům a nedělají ty nejmoudřejší plány do budoucna.
Svoje děti ale vroucně milují - pokud ty je zrovna nepřivedou do stavu kdy Roseanne procedí že "teď už ví proč nějaká zvířata požírají svoje mláďata."

Seriál Roseanne (1988 - 1997) byl v r. 1990 nejsledovanějším pořadem v USA (podle hodnocení firmy Nielsen).

Roseanne vyrostla v domácnosti co držela mix židovských a mormonských tradic. Její děd byl z Ruska nebo Litvy a po příchodu do Ameriky si změnil jméno z Borisofsky na Barr. Když Roseanne vyrůstala v Salt Lake City ve státě Utah, její rodiče vstoupili do mormonské církve a Roseanne přihlásili do její mládežnické organizace.

V osmnácti Roseanne doma řekla že jede za kamarádkou na dva týdny do státu Colorado. Už se nevrátila a ten samý rok měla děcko kterého se vzdala a nechala adoptovat.
V r. 1974 se poprvé vdala a jak s manželem vychovávali jejich tři děti jí podle ní dodalo materiál k jevištní figuře "Bohyně domáckosti."

Talent pro komedii jí prosadil začátkem osmdesátých let nejdříve v zábavních klubech města Denver, Colorado a pak v Los Angeles, California. Úspěch seriálu Roseanne, kde měla hlavní slovo v produkci, z ní udělal v devadesátých letech druhou nejlépe placenou osobu zábavního průmyslu.

(Začínal u ní i jeden Judd Apatow, scénárista, producent a režisér. Píseň "Daughter" z jeho filmu Knocked Up jsem si nechal zahrát když jsme na jaře vdávali dceru...)

Dneska je třikrát rozvedená Roseanne Barr svobodná a její majetek se odhaduje na 80 milionů USD. Má farmu na jednom z menších ostrovů státu Hawaii, kde pěstuje oříšky druhu macadamia, chová kozy a slepice a prohání traktor. Z jejích pěti dětí pro ní většina pracuje.
Říká že do společnosti moc nechodí, často se ale vidí se sousedama, denně vaří a uklízí ("uklízím i známejm") a pere.

Jestli někdo ze čtenářů na české televizi seriál Roseanne sledoval, zajímalo by mně jak se tam líbil.
~

Americký citát: kmen Winnebago

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 07 Aug 2011 04:41:00 +0000

Chrabrý Winnebago

Každý si musí udělat svoje vlastní šípy.
Přísloví kmene Winnebago

(O kmenu Winnebago viz následující článek).

Červený Pták, 1788-1828

Mocný kmen Winnebago (wine_bejgou) originálně sídlil na Středozápadě v dnešních státech Wisconsin, Iowa a Minnesota. Koncem 17. stol. skoro vymizel.
Za příčinu se dává epidemie neznámé nemoci a následující decimace válečníky kmene Illinois, co toužili své tradiční protivníky, kmen Winnebago, potrestat za případy kanibalismu které na nich údajně spáchal.

Začátkem 19. stol. měl kmen okolo 3 000 členů a dneska se k němu hlásí asi 12 000 Američanů.
Kmen má dvě větve, Winnebago kmen státu Wisconsin (co se přejmenoval na Národ Ho-Chunk) a Winnebago kmen státu Nebraska.
Národ Ho-Chunk vlastní na své reservaci devět kasin a Winnebago ve státě Nebraska jedno.


Winnebago, sedmdesátá léta

Winnebago je ale v Americe také známá značka tzv. "motorového domku" - zde "motor home" nebo
"RV" (recreational vehicle).

Firma Winnebago definovala kategorii pojízdných obývacích vozidel v r. 1966, kdy představila svou první moderní a dostupnou variaci domečku na kolech.

Měla takový úspěch, že se dneska říká Winnebago "rekreačnímu vozidlu" jakékoliv značky.

Populární stereotyp posádky je spokojený a usedlý pár v důchodu co se na odpočinek přestěhoval někam na Jih, nejspíš do státu Florida.
Tam začátkem léta nastartuje své Winnebago, přes zimu zaparkované za domkem a vyrazí na sever uniknout vedru a podívat se za mladými a vnoučaty. Jedouc pomalu a obezřetně...

Winnebago vystupuje také coby laciný raketoplán daleké budoucnosti ve filmové komedii "Spaceballs" z r. 1987 (režie Mel Brooks). Skvělá parodie hlavně na Star Wars, ale i na zbytek žánru jako Alien, Star Trek a Planeta opic.

Winnebago 2010 - interior.

Obituary - americké parte

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Thu, 04 Aug 2011 03:01:00 +0000

Americká smuteční oznámení pozvaným hostům bývají stručná, ale parte - "obituary" - co se pošle k uveřejnění novinám je často ve zkratce celý život zesnulého nebo zesnulé.

Pro parte mají americké noviny sekci zvanou Obituaries.

Následující ukázka je z deníku Greenwich Citizen města Greenwich ve státě Connecticut:

Ivan Pavelic

Ivan "Ivo" Pavelic, 103, právník, podnikatel a usedlík města Greenwich, zemřel následkem přirozených příčin 22. února 2011.

Pavelic se narodil 10. února r. 1908 v Záhřebu v Charvatsku. Rodiče měli šest dětí. Jeho otec, Dr. Ante Pavelic (1889-1938), doktor medicíny, hrál významnou roli v jednáních co vedly k vytvoření jugoslávského království v r. 1918 a v r. 1932 se stal presidentem jugoslávského senátu.

Pavelic byl jako mladý muž nadaný sportovec. V šestnácti letech by členem jugoslávského olympického týmu plavců a zúčastnil se Olympijských her r. 1924 v Paříži ve Francii.
Mezi 18 a 23 lety hrál Pavelic fotbal za jugoslávské národní mužstvo a byl členem národního tenisového mužstva. Jako kapitán tenisového mužstva měl možnost cestovat a hrát v Indii, Egyptu a Pákistánu.

Pavelic promoval na Záhřebské Universitě jako doktor práv, L.L.D., po dvouletém studiu. Po dvou letech práce v soudním systému si otevřel soukromou praxi.
Pavelic mluvil plynule pěti jazyky a byl schopný přilákat klienty z Rakouska, Francie, Itálie a Švýcarska.

Když začala v r. 1941 válka a Němci okupovali Charvatsko, Slovinsko a Srbsko, dostal se díky svým známostem se švýcarským konsulem v Záhřebu a švýcarským velvyslanectvím v Bělehradě do Švýcarska, kam přišel 27. ledna r. 1943.

Zamiloval se tam do Švýcarky jménem Irene Gmur a pár se rozhodl začít nový život ve Spojených Státech, kde se vzali v r. 1946.

Pavelic dal dohromady v New York City se svým bratrem firmu pro export a import zvanou Pavimpex Co., co dovážela olovo a měď ze zahraničí a obchodovala s cizinou.
Později se v r. 1951 přestěhoval do města Greenwich (ve státě Connecticut co sousedí se státem New York) kde už pokračoval sám s dovozem vybraného zboží dárkového druhu z Itálie a Rakouska až do odchodu do penze v r. 1975.

Během vychovávání rodiny ve městě Greenwich se Pavelic také věnoval svým vášním; mezi jinými impresionistickému umění a lásce k vážné hudbě. Měl veliké potěšení z toho být mezi lidmi, vyprávět a dělat ostatním radost, jak řekla jeho rodina.

Ve svým posledních letech byl rád okolo svých vnuků a těšil ho jejich růst. Zůstal velice zaujatý kulturou a světovým děním až do svého konce - jak nám bylo řečeno.

Zůstává po něm syn Christopher Ivan Pavelic ve městě Riverside, snacha Eugenie Jebb Marache Pavelic (také z města Riverside) a dva vnuci; Christopher Allen a Chase Hamilton Pavelic.

Nepřežila ho jeho manželka po 40 let, Irene Gmur Pavelic, jeho nejstarší syn Igor Pavelic a jeho dcera Marina Pavelic Kanunaido. Nepřežil ho žádný z jeho sourozenců; bratři Tony, Lolo, Nicky a Radovan and sestra Neda.

Smuteční obřad se bude konat 10. března v 10:30 v kostele Christ Church na 254 East Putnam Ave, ve městě Greenwich.

R.I.P. - Rest In Peace - Odpočívej v pokoji

Americký citát: kmen Blackfeet/Černonožci

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 31 Jul 2011 07:00:00 +0000


Znak kmene Blackfeet/Černonožců

Kdo si lehne se psy, vstává zablešený.
Přísloví kmene Niitsítapi/Blackfeet/Černonožci

(O kmenu Blackfeet viz následující článek).

Indiáni Blackfeet/Černonožci, jeden z "Prvních národů", mají kořeny v dnešní Kanadě a na americkém Severozápadě. Přesněji jde o čtyři kmeny spojené ve volné konfederaci; North Piegan, South Piegan, Blood a Siksika.

Černonožci byli lovci bizonů co bydleli v tipi a zdobili se tak, jak si našinec Indiána představuje. Koně ale poznali až
v r. 1730, kdy je napadla jízda nepřátelského kmene Shoshone.

Černonožci koně také převzali, ale jejich osud byl koncem 19. stol. podobný ostatním prérijním kmenům. Nová civilizace bizony prakticky vybila a následkem nemocí a bídy tak zůstalo v Americe začátkem 20. stol. jen okolo pěti tisíc Černonožců.

Kudrnatý Medvěd Wagner, Blackfeet

Přesto kmen svoje tradice a řeč neztratil a dneska se k němu hlásí asi pět a dvacet tisíc osob, z toho deset tisíc Američanů.
Piegan Blackfeet mají rezervaci okolo osmi tisíc čtverečních kilometrů ve státě Montana, kde jich asi osm tisíc žije. Ostatní kmeny konfederace Blackfeet žijí v kanadské provincii Alberta.

Uvedené přísloví přešlo do běžného používání v americké angličtině.
(Možná by se hodilo i pro evropskou politickou scénu, v situacích kdy se strany rozhodují koho vzít do koalice... :)

Gentleman podle Američanek - devatero kritických bodů

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Fri, 29 Jul 2011 13:26:00 +0000

Co bere většina amerických žen a dívek za nejprůkaznější projev vaší mužnosti a dvornosti vás možná překvapí.

Je to podržení dveří - gesto co Americe řekne že jste gentleman.

Právo žen a dívek na zvláštní ohledy se v americké kultuře stále ještě nepřežilo - narozdíl o toho co kážou akademikové, kreslí Hollywood nebo praktikují různé místní sub-kultury.

Gentleman, "nice guy", zůstává u něžného pohlaví v kursu.

Pokud jste muž před první schůzkou s Američankou, zapamatování následujícího devatera vám pomůže vyhnout se tzv. trapným scénám:

Podržení dveří - automaticky, bez přehnaného důrazu.
Při společné chůzi na chodníku jde gentleman na straně vozovky. Jednak slouží jako tělesná bariéra mezi dívkou a provozem, jednak je to tradice údajně převzatá ještě ze staré Anglie (ten blíže zdi se lépe vyhne náhodným splaškům vrhaným z oken).
Gentleman přijde na schůzku kdy může pršet vybavený deštníkem. Američanky mívají jeden v autě, ale normálně ho sebou nenosí. Deštník prokáže že vám záleží na její náladě a jste schopný a ochotný jí chránit.
Když vás zavede obsluha v restauraci ke stolu, gentleman počká až si dívka sedne. V některých podnicích číšníci pomohou se židlí, ale není to pravidlo.
Gentleman na schůzce vypne mobil. Nechat vaší společnici čekat až si něco po telefonu vyřídíte se nevyplácí.
Gentleman nabídne dívce která se ve večerních šatech třese svoje sako. Americká klimatizace bývá přehnaně studená, stejně jako večeře na terasách nebo chůze k parkovišti.
Gentleman představí svojí společnici ostatním. Pokud to neudělá, říká tím že jí nepovažuje za moc důležitou.
Gentleman není vulgární. Výrazy jako "sh.t" nebo "f-word" už sice nešokují, ale nepobaví. Američanky to mohou také brát jako znak nedostatečného intelektu nebo vadný charakter.
Gentleman doprovodí dívku po schůzce k jejím dveřím. Je to zdvořilost co říká že mu záleží na jejím bezpečném návratu. Gentleman neočekává nic dalšího; pokud má zájem ona, nechá ho vědět.

Schůzce se v americké angličtině říká "date", požádat o schůzku je "to ask for a date."
Věta "Máme schůzku" je "We're going on a date" a "dating" je proces - "We've been dating for two weeks now" znamená "chodíme spolu už dva týdny."

Návrhu platit na schůzce každý zvlášť se říká "going Dutch" nebo "Dutch treat" - "uděláme to po holandsku" a "holandské pohoštění."
Američanky to oceňují asi tolik jako jejich evropské protějšky.

Zbývá tedy "hodit se do saka a bílý košile" jak se zpívávalo a "man up" (sloveso co se dá přeložit jako "pochlapit se").

Americký citát: Mike Tyson

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 24 Jul 2011 18:56:00 +0000

Plán má kde kdo - než chytne ránu pěstí do obličeje.
Michael G. Tyson, boxer těžké váhy na odpočinku, 1966-

(O autorovi citátu viz následující článek).

Mike Tyson vyrostl bez otce v nejhorší části čtvrti Brooklyn zvané Bed-Stu (Bedford-Stuyvesant). Matka mu zemřela když mu bylo šestnáct, ale už ve třinácti měl v rejstříku třicet osm případů zatčení za napadání a krádeže.

V dětském domově si jeho vloh všiml vychovatel, ex-boxer, který mladíka doporučil legendárnímu trenérovi jménem Constantin D'Amato (alias Cus).
Cus D'Amato mladého delikventa adoptoval a připravil pro boxerskou profesi tak, že se Mike Tyson stal v r. 1986 ve dvaceti nejmladším mistrem těžké váhy.

Boxování mu do konce 20.stol. vyneslo kolem 300 miliónů dolarů a řadu titulů.
V soukromém životě mu to šlo hůře; nejhorší bylo v r. 1991 zatčení za znásilnění osmnáctileté účastnice soutěže Miss Black America.
Usvědčený a odsouzený na šest let si odsloužil tři roky ve státě Indiana a byl propuštěný s reputací vzorného vězně.
Třikrát ženatý, Tyson má osm dětí - jedna dcera tragicky zemřela.

Způsob života ho přivedl v r. 2003 na mizinu a vyhlásil bankrot. Od té doby dělá reklamy, vystupuje, dvakrát hrál menší roli v populárních filmových komediích a veřejnosti říká že žije z ruky do úst.
Hlásá vegetariánství, život bez drog, pokání a vděk těm co se nad ním smilovali.
Životní dráha velice americká.

Další citáty:

Nejsem ten samej člověk co tenkrát chlapovi ukous to ucho.

Červenec je v USA úředně Měsícem zmrzliny

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Mon, 18 Jul 2011 20:08:00 +0000

Pohár druhu Banana Split

V r. 1984 američtí zákonodárci navrhli že červenec bude Národním měsícem zmrzliny a 15. červenec Dnem zmrzliny. President Reagan to jako "Senate Joint Resolution 298" podepsal. Proč ne.

Měsíců v americkém státním kalendáři oslav je už dlouho méně než subjektů co oslavují.
Například říjen jich oslavuje sedm - a to počítám jen ty pojmenované presidentským výnosem.

Říjen je současně měsícem:

Military Family Month - Rodin vojáků

National Hospice Month - Hospiců

National Adoption Month - Adopce

National Family Caregivers Month - Pečovatelů o rodinu

National Alzheimer's Disease Awareness Month - Střehu proti Alzheimerově nemoci

National Diabetes Month - Cukrovky

National American Indian Heritage Month - Dědictví po amerických Indiánech

Dobře míněné, ale trochu těžké vše stihnout.

Půl-gallonové balení

Měsíc zmrzliny je naproti tomu co se slavení týče nenáročný - Američané zmrzlinu rádi. (Slovo "zmrzlina" je mimochem jedním z oblíbených českých slov mé americké manželky, i když ta výslovnost stále ještě není po x letech to pravé...)

Lidé si obyčejně kupují rodinné půl-gallonové balení domů pro mrazák, anebo vyrazí v sezóně do krámů zvaných "ice cream parlor" - něco jako cukrárna, ale mimo zmrzliny moc nenabízí.

Děti se tu rychle naučí recitovat říkánku:

"I scream, you scream, we all scream for ice cream!"

(Volně přeloženo "ječíme že chcem zmrzlinu", ale originál je roztomilejší).

Jak jsem si v r. 2010 všiml, do Prahy dorazila i firma Ben and Jerry; dobrý vzorek toho jaká americká zmrzlina je.
Pamatuji jejich začátky v 80tých létech; malý dodavatel jakostní zmrzliny se symbolem strakaté krávy plemena Holstein, z půvabných kopců státu Vermont. (Dneska ale firma patří britsko-holandskému konglomerátu Unilever a podle znalců už to není ono).

Takže slyšte resoluci 298!

"Já, Ronald Reagan, president Spojených Států Ameriky, tímto vyhlašuji červenec 1984 Národním měsícem zmrzliny a patnáctý červenec Národním dnem zmrzliny..."

"V přítomnosti svědků toto podepisuji tento devátý den července, v roce našeho Pána devatenáct set a osmdesát čtvrtém a nezávislosti Spojených Států Ameriky dvou set a devátém..."

A pak že Americe chybí tradice.

Americký citát: Art Williams

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 17 Jul 2011 11:00:00 +0000

Do it!

"Lidem se tvé přesvědčení líbit nemusí, ale musí ho znát!"
Arthur L. Williams, americký podnikatel, 1942-

(O autorovi citátu viz následující článek).

Americká angličtina má výraz "self-made man"; člověk který se vlastní silou vypracuje ze skromného prostředí k širokému uznání a majetku.

Exemplární ukázkou takového typu je legendární podnikatel-samorost (a miliardář) Art Williams.

Jako středoškolský tělocvikář a trenér školního mužstva amerického fotbalu s příjmem na hranici chudoby, nota bene působící na venkově jižního státu Georgia, vybudoval firmu co změnila chod multi-bilionového odvětví amerického pojišťovnictví.

Motivovaný rodinnou tragédií z dětství kterou zhoršila mizerná životní pojistka jeho otce, A. L. Williams se rozhodl nabídnout lidem lepší produkt a potřít přitom mamutí společnosti co kontrolovaly trh. Že to dokázal svědčí o dvou věcech.

Zaprvé - volný trh je stále spotřebitelův nejlepší přítel.
Zadruhé - vůli a jednání člověka, který ví že má pravdu a že to ostatní dříve nebo později také uvidí, neodolá sebesilnější instituce pokud je "eticky pochybná."

Co vysvětloval svým sousedům a známým Art Williams v roce 1977 - neinvestujte to životní pojistky, ale dlouhodobě do akcií, dneska opakuje každý decentní finanční poradce.
Milióny Američanů s nižším a středním příjmem mají díky němu úspory pro penzi a záruku že se jejich rodiny nedostanou na mizinu kdyby je potkalo to nejhorší a "obuli jim papirovy boty." Good job, Art.
~

Kde skončil klíč od věznice Bastille

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Fri, 15 Jul 2011 19:58:00 +0000

Klíč od Bastille

Příběh o tom jak pařížský dav zatočil se stovkou vysloužilců co hlídali v Bastille sedm vězňů odsouzených za zločiny jako padělání nebo "nepříčetnost" je částí evropského kulturního dědictví. Kde ale skončil klíč od této věznice je méně známé.

Na weekend před 14. červencem, datem francouzského národního svátku La Fête Nationale, pořádají v Americe Francouzi a spolky nakloněné odkazu sladké Francie oslavy zvané Bastille Day.

Na pořadu naštěstí mívají jen prvky jako gastronomii, značkové zboží a lidové umění; ne zvěrstva a rabování což by charakterizovalo události kolem svržení francouzské monarchie mnohem přesněji.

Francouzská Revoluce, která proběhla necelých dvacet let po Americké, měla ze začátku mezi Američany silné sympatie. Na oplátku francouzští nepřátelé monarchie zase uváděli za svůj vzor americké občanské svobody.

Novou ústavu Francie, Déclaration des droits de l'Homme et du Citoyen, napsal pro francouzské Národní shromáždění na jaře r. 1789 šlechtic LaFayette, veterán americké Války za nezávislost a osobní přítel presidenta jménem George Washington. Pomáhal mu v tom jeden ze Zakládajících Otců, Thomas Jefferson.


De Lafayette

De Lafayette byl pro nekrvavý přechod ke konstituční, omezené monarchii. Den po pádu Bastille dostal od Národního shromáždění velení francouzské Národní gardy - vojáků co odpadli od královského vojska.

V této funkci poslal náčrt Bastille a její starý, masivní klíč darem presidentovi Spojených Států.

V přiloženém dopise napsal "...nechte mne, drahý generále, Vás obdarovat obrazem Bastille v podobě jakou měla několik dní potom co jsem ji nařídil zbourat - a zároveň hlavním klíčem od té pevnosti despotismu."

"Je to hold který dlužím jako syn otčímovi, pobočník mému generálovi, misionář svobody mému patriarchovi."

George Washington klíč vložil do lampy v chodbě svého sídla na Mount Vernon, Virginia, kde je k vidění dodnes.


George Washington

Jak se časem ukázalo, Francouzská Revoluce měla blíže k Velké Říjnové než k idejím amerických Zakládajících Otců.

George Washington se svou neobyčejnou schopností úsudku a nosem pro politiku svého přítele brzo varoval před předčasným optimismem.

Občan Lafayette byl už za dva roky prohlášený Jakobíny nežádoucí osobou a pokusil se utéct do Ameriky.
Skončil ale na pět let v rakouských věznicích (na čas v jedné v Olomouci).

Francouzská revoluční vláda mezitím zatkla jeho manželku, která jen přímluvou amerického vyslance ve Francii unikla gilotině. Robespierre ale nechal popravit její matku, sestru a babičku.

Americká revoluce dala lidem právo na "život, svobodu a sledování vlastního štěstí". Co je jeho štěstí je na občanovi.

Francouzská dala "volnost, rovnost, bratrství" - a gilotinu těm co by to vlastní štěstí brali moc vážně. Není revoluce jako revoluce.

Volnost, rovnost, bratrství...

Třetí rok americké perestrojky

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Tue, 12 Jul 2011 22:28:00 +0000

Generální tajemník Gorbačov a president Obama měli podobné ambice - překvapit svět originálním plánem co přinutí národ kterému vládnou k nápravě a pokroku.
V obou případech ale národ nový plán rozeznal coby ten starý.

Sovětská perestrojka měla reformovat socialismus konstruktivní, otevřenou diskusí a motivovat lidi k vyšší produktivitě jinak než přes nástěnky a GULAG.

Jenže Glasnost nebyla svoboda slova a Perestrojka nebyla svoboda podnikání s právem vlastnit majetek.
K násilí Gorbačov (jemu ke cti) nesáhl a perestrojka a Sovětský Svaz tak skončily na smetišti dějin.

Americkou perestrojku představil voličům kandidát Obama při presidentské kampani v r. 2008 coby "Hope and Change" - Naděje a Změna.
Kdo se ptal na podrobnosti se ale se zlou potázal (kazisvět, nepřítel lidu a horší).
Národ si to tedy přeložil jako naději pro ty co se cítí málo odměnění a změnu pro ty, kterým jejich situace vyhovuje.

Barack H. Obama svou perestrojku asi viděl jako typickou revoluci zhora; mocná autorita státu, omezená občanská práva a vysoké daně spojené s vysokými státními výdaji.
Novinka pro USA? Nikoliv; tou samou cestou tak v r. 1933 už jednou americkou ekonomii dlouhodobě ochromil president Franklin D. Roosevelt.

Soukromý sektor si volební výsledek v r. 2008 proto správně přeložil jako přicházející čas nejistot a omezil riskování - jako třeba nábor nových zaměstnanců nebo investice do technologie a růstu.

Americký bankovní a investiční sektor na tom už zle byl. Trh ztratil iluze o domku z karet co dala Wall Street dohromady s předešlými vládami a zákonodárci dlouhodobou "spoluprací" a rozhodl se dát peníze jinam.
To samé pro Chrysler a General Motors, automobilky vyrábějící vozy o které americký trh nestál a kterým už nikdo nechtěl půjčit.

Nový president ale usoudil že trh neví všechno. Kam tedy trh peníze nevloží, tam vloží peníze stát a "hajdy trojka, perestrojka!" *

Americký stát sice žádné peníze díky chronickým deficitům neměl, ale mohl je vytisknout. (To také eliminuje nutnost vysvětlovat nějakému šťouralovi z komerční banky na co ta půjčka je a jak se ta investice vrátí).
Stát tedy "investoval" do věcí jako nevymahatelné dluhy nebo subvence vybraným, spřáteleným podnikům a do státních služeb. Hospodářský růst a zaměstnanost to kupodivu nepovzbudilo.

Perestrojka hospodářství zatím v r. 2011 dodala nezaměstnanost o 2-3% vyšší než když president Obama převzal úřad, zdvojnásobení ceny benzínu, trojnásobný schodek v rozpočtu ve srovnání s předešlou vládou, inflaci a pravděpodobnou degradaci důvěryhodnosti dluhopisů americké federální pokladny. **

Perestrojka zahraniční politiky donutila přátele USA spoléhat buď na sebe, anebo hledat kompromis s regionální totalitou proti které měla Amerika pomáhat.
Protivníci svobodného světa díky jí naopak cítí příležitost dostat něco za nic - tradiční recept na katastrofu.


Prohánějíc Air Force One

Perestrojku národní kultury - ekvivalent boje proti alkoholismu co vedl generální tajemník Gorbačov - propaguje První Dáma Michelle Obama.

Občanstvo má podle Wookie (jak jí říkají zlé jazyky) jíst méně tuků, cvičit a hledat uspokojení v práci pro neziskové instituce, nebo coby státní úřednictvo.

V tom jí ale vůbec nepomáhá její vlastní výběr oblíbených jídel, slabost pro luxus na účet daňového poplatníka a reputace opačná té co měla mezi lidmi podle Babičky paní kněžna ze zámku.

Vydrží americká perestrojka jen čtyři roky? Já, pamětník éry malování lepších zítřků v Táboře Míru, doufám že ano a že to americkému voliči už stačilo.

Procento nezaměstnanosti v USA.

* Jára Kohout, R.I.P.
** Standard and Poor to 5.srpna 2011 skutečně udělal...

Americký citát: Allan Greenspan

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 10 Jul 2011 11:00:00 +0000

"Pravidla nenahradí charakter."
Alan Greenspan, americký ekonom, 1926-

(O autorovi citátu viz následující článek).

Pětinásobný předseda Federal Reserve Bank (americké verze "státní" nebo "národní" banky), kterého na první čtyřletý termín jmenoval v r. 1987 president Ronald Reagan.

Sloužil během vlád čtyř presidentů s podporou na obou stranách - od Republicans a Democrats. Jeho poslední termín skončil v lednu r. 2006, kdy se vrátil to privátního sektoru coby konsultant.

Ve svých pamětech má vlídné slovo pro hospodářskou politiku presidentů jménem Reagan a kupodivu Clinton, u presidenta jménem G. W. Bush se mu naopak nelíbilo co viděl jako sklon k nezodpovědnému národnímu utrácení.

Jeho kritikové mu připisují nedostatek důrazu na státní kontrolu finančního sektoru v letech co vedly v té oblasti k nešťastnému roku 2008.
Jeho zastánci tvrdí že Wall Street "jen" zneužila peníze a záruky co jí veřejný sektor především neměl rozum dávat nebo nutit.

Americký citát: Peter Drucker

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Sun, 03 Jul 2011 11:00:00 +0000

"Výkonnost je dělat věc správně. Účinnost je dělat správnou věc."
Peter Ferdinand Drucker, rakousko-americký autor, 1909-2005

(O autorovi citátu viz následující článek).

Autor - profesor a expert na inovaci, nauku a inteligentní řízení člověka v organizaci - dostal od časopisu Business Week titul "Muž co vynalezl manažerství."

Drucker Američanům silně doporučoval práci v dobročinných a veřejně prospěšných spolcích a společnostech.

Popsal to "ne jako všelék na nemoci post-kapitalistické společnosti a post-kapitalistické obce, ale jeden z předpokladů k vyléčení těchto nemocí." Dobročinná práce "obnoví občanskou zodpovědnost která je znakem občanství a občanskou hrdost která je znakem obce."

Narozen v Rakousku, americký občan od r. 1943, Drucker napsal 39 knih vydaných ve třiceti jazycích (klíčová je The Effective Executive z r. 1966).

Mimo jiné ocenil práci Komenského jako první a kritickou ukázku moderního přístupu k šíření znalostí.

Další citáty:

Zodpovědností manažéra je aplikace a výkon poznatků.

Co se měří, to se dokončí.

~

Ou kéj! Kde se vzal výraz "OK".

noreply@blogger.com (Martin Horsky) — Thu, 30 Jun 2011 03:11:00 +0000

O.K., okay, OK je v americké angličtině souhlas, schválení, potvrzení - jako přídavné jméno něco přijatelné, vyhovující, nebo průměrné.
Původem snad z jazyka Chocktaw...

Používá se v podobných situacích:

Otázka "Are you OK?" znamená "Není ti něco?"
Když se servírka přijde během jídla zeptat "Is everything OK?", tak chce vědět čím ještě může posloužit.
"The prices there were OK." znamená že ceny byly v tom místě přiměřené, ale nic extra.

Větou "It's OK with me!" říkáme že nám něco nevadí.
"He's OK." znamená že od toho člověka zrovna nic nehrozí.

OK může být i výzva; například "I did the dishes, OK? Let Chris take out the garbage!" - tedy "Já umyl nádobí, né? Ať vynese smetí Chris!" nebo
"OK, let's get going / Zvednem se a vyrážíme!"

John Lennon když žil v New York City složil "Watching the Wheels", kde použil OK právě jako odpověď na to jestli je v pořádku:

...
When I say that I'm OK they look at me kind of strange,
Surely you're not happy now you no longer play the game...

O původu tohoto slova je několik verzí. Do jazyka výraz přišel buď z amerického slangu začátkem 19. století, z presidentské kampaně co vedl Martin Van Buren, anebo z jazyka kterým mluvili Indiáni kmene Chocktaw.

Verze první: mládež a literáti Východních měst Boston a New York City začali někdy ve třicátých letech 19. století dráždit starší generaci vynalézavou hrou se zkratkami zkomolených běžných frází.

Například "víc neřeknu - enough said" bylo "'nuff said"; zkratkou "NS".
"Vše v pořádku - all correct" zase "oll korrect"; tedy "OK".

Verze druhá: v roce 1840 vedl v New York City boj za znovuzvolení americký president Van Buren, původem z městečka Kinderhook.
Stoupenci mu přezdívali "Old Kinderhook" a říkali si "parta OK", chytře užívajíc hovorové novinky pro souhlas.

Verze třetí: jazyk Indiánů kmene Choctaw používaly různé skupiny "Prvních Národů" co žily koncem 18. století blízko hranic původních Spojených Států (před jejich růstem směrem na Západ).

Američtí osadníci se kterými byli ve styku také něco pochytili a běžný výraz pro souhlas nebo zdůraznění, "okeh" nebo "oke", nakonec převzali.

Rozšířil se pak během Války roku 1812 (poslední válka mezi USA a britským impériem), kdy byli Indiáni kmene Chocktaw spojenci amerických dobrovolníků co vedl budoucí president Andrew Jackson (alias Old Hickory).

Nejvíc zastánců má verze třetí, první těsně následuje.

Proto se dneska ve světě Chocktaw neztratí; "okay" zná v americkém smyslu kde kdo.
~