O hodnocení a financování vědy (Daniel Münich soukromě)

Příprava státního rozpočtu: nepřehlednost a nesystematičnost

2026-10-13T22:54:40.529+02:00

Před časem jsem psal o mé interaktivní webové aplikaci mapující výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace v letech 2014–2027.Tento text vznikl jako vedlejší produkt. Sestavení časové řady i v úzce vymezené sekci státního rozpočtu si vyžádalo prostudování a ruční provázání desítek nepřehledných dokumentů z dlouhého procesu přípravy státního rozpočtu. Jednotný, srozumitelný, v čase konzistentní zdroj těchto údajů a podkladů založený na moderních IT technologiích dosud v Česku nevznikl. Jde o problém mnohem širší než jen o data z oblasti vědy a výzkumu. Způsob, jakým se dnes státní rozpočet připravuje, projednává, schvaluje a zveřejňuje, odpovídá standardům doby, kdy vrcholem technologického pokroku byl spíše tisk na papír a diskety, než digitalizovaná veřejná správa. Shrnul jsem tedy nedostatky a doporučení, jak by mohla vypadat modernější a pro širší veřejnost uživatelsky přívětivější, průhlednější a informativnější podoba podkladů návrhů státního rozpočtu.

Praktický test na mentální rozehřátí: V návrhu státního rozpočtu na rok 2027 najděte přehled výdajů na výzkum, vývoj a a inovace (a vysvětlení k tomu), na jehož základě sem vytvořil tuto interaktivní aplikaci (nápověda: nečekejte, že byste se mohl zorientovat v úvodním seznamu obsahu nebo v indexu stránek hlavních témat na konci a odkázat na číslo konkrétní stránky).

Vyzkoušeno na rozpočtu na rok 2027

Abstraktní kritika se snadno odbývá, proto začnu zcela konkrétně. Rozpočet na rok 2027 prochází v roce 2026 obvyklou cestou a každá její zastávka má vlastní pravidla hry.

Ministerstvo financí zveřejnilo svůj návrh pro vládu 31. srpna 2026. Nikoli ovšem jako prohledávatelnou sadu dokumentů, ale jako tři archivy ZIP ke stažení, z nichž ten s vlastní rozpočtovou dokumentací má 17,7 MB. Na jednotlivý sešit uvnitř archivu nelze odkázat, nedá se na něj poslat link v článku ani v e-mailu a nelze ho ani najít přes vyhledávač — nejprve je nutné stáhnout a rozbalit všechno.

Obsah jednoho ze ZIP souborů s částí návrhu státního rozpočtu z dílny MF ČR

Vláda předložila návrh Sněmovně 30. září 2026. Tam se z něj stal sněmovní tisk 324, přičemž Střednědobý výhled na léta 2028 a 2029 byl předložen zvlášť jako tisk 325. Čísla 324 a 325 nemají žádnou vazbu na rok, o který jde, a po příštích volbách se číslování vynuluje. Kdo chce tisk najít a nezná jeho číslo, musí se proklikat seznamem sněmovních tisků, který ovšem u jednotlivých položek uvádí jen číslo a typ, nikoli název — v aktuálním volebním období jde o 331 položek na sedmnácti stránkách.

Návrh státního rozpočtu jako sněmovní tisk

Když už je člověk na stránce tisku, čeká ho další překvapení. Dvaadvacet souborů, které tisk tvoří, se jmenují t032400.pdf až t0324u0.pdf. Vlastní rozpočtová dokumentace, tedy to podstatné, je pak rozdělena do položek nazvaných „Dokumentace, část 1“ až „část 9“, a tři soubory nemají název žádný. Nikde není uvedeno, co která část obsahuje. Chce-li čtenář ověřit jediné číslo, třeba výdaje kapitoly školství, otevírá soubor po souboru a hádá.

Žádné z těchto míst přitom neodkazuje na předchozí ani následující dokumentaci a žádné z nich nenabízí čísla ve strojově čitelné podobě, kterou by šlo s předchozí fází přímo porovnat.

Kritický přehled nedostatků

Roztříštěnost a nesystematické pojmenování dokumentů

Materiály doprovázející návrh státního rozpočtu (SR) se skládají z desítek souborů — přílohy návrhu zákona, tabulková část, sešity za jednotlivé kapitoly, střednědobý výhled se sadou tabulek a další —, jejichž názvy typu „C_02“, „K_02“ nebo „Dokumentace, část 6“ nevypovídají nic o obsahu ani o vzájemném vztahu mezi soubory. Kdo se v této struktuře nepohybuje denně, nemá šanci odhadnout, který soubor obsahuje jaké číslo, aniž by prošel desítky stránek každého z nich. Neexistuje ani jednotná konvence, která by napříč roky zůstávala stejná, takže ani zkušenost z minulého roku nelze automaticky přenést na rok následující.

Chybějící stabilní identifikátory a odkazy v čase

Každý návrh rozpočtu prochází Sněmovnou jako sněmovní tisk, jehož číslo se řídí číslováním konkrétního volebního období, nikoli rokem, k němuž se rozpočet vztahuje. Rozpočet na rok 2018 je tisk č. 2, rozpočet na rok 2020 tisk č. 605, rozpočet na rok 2022 tisk č. 144 a rozpočet na rok 2027 tisk č. 324 — čtyři nesouvisející čísla bez viditelné logiky, která se navíc po každých volbách vynulují. Neexistuje jediná trvalá, lidsky čitelná adresa typu „státní rozpočet 2027“, pod kterou by byly natrvalo dohledatelné všechny fáze daného rozpočtu: návrh, projednávání, schválené znění, novely i skutečné čerpání.

Rozpočtový cyklus je rozdělen mezi několik nesourodých systémů

Příprava rozpočtu (materiály vlády a Ministerstva financí), jeho projednávání a schvalování (web Sněmovny) a jeho plnění (portál MONITOR státní pokladny a otevřená data MF) žijí ve třech oddělených systémech, mezi kterými nevedou žádné vzájemné odkazy. Kdo si chce ověřit, jak se schválené číslo lišilo od návrhu a jak nakonec dopadlo skutečné čerpání, musí ručně přeskakovat mezi třemi weby s odlišnou strukturou i terminologií a čísla si sám párovat.

Otevřená data pokrývají jen plnění rozpočtu, nikoli jeho přípravu a schvalování

Ministerstvo financí provozuje portál otevřených dat a nabízí strukturovaná data k dennímu čerpání rozpočtu i číselníky kapitol a položek. To je chvályhodné a ukazuje, že technicky to jde. Jenže tato data se týkají výhradně již schváleného a plněného rozpočtu. Samotný návrh, jeho tabulková část, sešity kapitol i střednědobý výhled existují pouze jako uzavřené soubory PDF a XLSX bez strojově čitelného ekvivalentu, bez rozhraní API a bez datového slovníku. Kdo chce pracovat s čísly z fáze, o které se teprve rozhoduje — tedy s tím, co je z hlediska veřejné kontroly nejzajímavější —, musí si je opsat ručně nebo vydolovat skriptem z PDF.

Nevyužívání možností, které formát PDF nabízí už přes dvacet let

Rozsáhlé dokumenty o stovkách stran mnohdy nemají ani základní záložky s obsahem, natož provázané odkazy mezi souvisejícími místy — například mezi souhrnnou tabulkou výdajů kapitoly a jejím podrobným rozpisem o desítky stran dál. Čtenář je odkázán na ruční rolování a fulltextové hledání, které navíc často selže, protože některé tabulky jsou uloženy jako obrázek naskenované stránky, nikoli jako text. Takový dokument nelze prohledat, nelze z něj kopírovat a je nepoužitelný i pro čtečky obrazovky pro zrakově postižené.

Nejednotná a nikde srozumitelně vysvětlená terminologie

Termíny jako „skutečnost“, „schválený rozpočet“, „upravený rozpočet“, „návrh“ nebo „rozpočtové opatření“ se v různých tabulkách střídají bez jednotného vysvětlení, na které by se dalo z tabulky prokliknout. Řada dokumentů navíc řadí sloupce v jiném pořadí nebo je jinak pojmenovává, takže i zkušený čtenář musí u každého nového souboru znovu ověřovat, který sloupec znamená co.

Chybí i vysvětlení metodických kroků — například jak se počítá částka „bez EU a finančních mechanismů“; v praxi ji lze často dopočítat jen nepřímo, aniž by kterýkoli dokument tento postup výslovně uváděl.

Nekonzistence struktury mezi jednotlivými roky

Struktura, členění i přesnost zveřejňovaných tabulek se rok od roku liší. Někdy je k dispozici hodnota skutečnosti na korunu, jindy jen zaokrouhlený souhrn ve stamilionech; někdy jsou samostatné tabulky pro krytí výdajů z rozpočtu EU a z finančních mechanismů, jindy jsou schované jinde nebo chybějí úplně. Prostě a jednoduše „stáhnout řadu za posledních deset let“ proto nejde. Takovou řadu si musí každý zájemce sestavit náročně sám, ručně, kombinováním mnoha různě strukturovaných zdrojů.

Chybějící sledování verzí a změn v průběhu legislativního procesu

Rozpočet se ve Sněmovně mění pozměňovacími návrhy a schválen je nakonec v podobě, která se od vládního návrhu může v řadě položek lišit. Nikde ale není k dispozici přehledné porovnání „návrh versus schválené znění“ na úrovni kapitol a položek, natož něco na způsob sledování změn, jaké je dnes běžné u legislativy zpracovávané moderními nástroji. Zájemce se musí spokojit se dvěma oddělenými dokumenty a rozdíly hledat sám.

Absence srozumitelného shrnutí pro širokou veřejnost

Ačkoli jde o rozpočet celého státu placený všemi daňovými poplatníky, veškerá dostupná prezentace předpokládá odbornou znalost rozpočtové klasifikace. Neexistuje žádný oficiální, průběžně aktualizovaný a interaktivní přehled, který by veřejnosti bez stahování desítek souborů srozumitelně ukázal, kam peníze plynou, jak se to vyvíjí v čase a jak se návrh liší od loňského skutečného čerpání. To, že podobnou funkci musí suplovat aplikace jako ta moje pro oblast financování vědy, dobře ilustruje rozsah problému.

Srovnání s mezinárodní praxí

Podle posledního hodnocení Open Budget Survey, které sestavuje International Budget Partnership, dosahuje Česká republika v indexu rozpočtové transparentnosti 62 bodů ze 100. Hodnocení ve smyslu „dostatečné množství materiálů pro informovanou veřejnou debatu“ není bezproblémové. Mnohem horší je ovšem druhá dimenze téhož hodnocení: v zapojení veřejnosti do rozpočtového procesu má Česko jen 24 bodů ze 100. Širší veřejnost včetně novinářů a odborníci mimo stát se k rozpočtu a jeho návrhům dostávají obtížně.

Hodnocení konkrétně vytýká opožděné zveřejňování půlroční zprávy o plnění rozpočtu, jen průměrnou srozumitelnost takzvaného rozpočtu pro občany a neúplné zveřejňování reakcí na doporučení kontrolních orgánů. Instituce jako OECD nebo iniciativa GIFT přitom už léta formulují konkrétní standardy toho, co má moderní zveřejňování rozpočtu splňovat: strojově čitelná otevřená data přes celý rozpočtový cyklus, jednoznačné identifikátory a metadata a aktivní zapojení veřejnosti.

Doporučení

Otevřená strukturovaná data pro celý rozpočtový cyklus, nejen pro jeho plnění

Ministerstvo financí už prokázalo, že publikovat strojově čitelná otevřená data umí — dělá to u čerpání rozpočtu. Stejný přístup by měl být rozšířen i na fázi přípravy a schvalování. Návrh rozpočtu, jeho tabulkovou část i sešity kapitol by měla doprovázet strukturovaná data ve formátu CSV nebo JSON, ideálně s veřejným API. PDF by mělo zůstat jako čitelná, ale doplňková forma prezentace, nikoli jako jediný zdroj čísel.

Konec zveřejňování v archivech ZIP a pojmenování podle obsahu

Dokumentace zveřejněná jako několik velkých archivů ZIP není zveřejněná v žádném použitelném smyslu: na jednotlivý sešit nelze odkázat ani jej vyhledat. Každý dokument by měl mít vlastní trvalou adresu a každá položka v seznamu název popisující obsah, nikoli pořadové číslo. „Výdaje podle kapitol“ je název; „Dokumentace, část 6“ není.

Stálé a lidsky čitelné identifikátory napříč fázemi i roky

Číslování podle sněmovních tisků, které se každé volební období vynuluje, by mělo být doplněno stálým identifikátorem typu „státní rozpočet 2027“, pod kterým by byly natrvalo dohledatelné všechny fáze: vládní návrh, průběh projednávání, schválené znění, novely i skutečné čerpání. Tato jediná adresa by měla fungovat jako rozcestník. Patří k ní i to, aby spolu provázané dokumenty, jako je rozpočet a jeho střednědobý výhled, na sebe navzájem odkazovaly, a nikoli aby existovaly jako dva nesouvisející tisky.

Jeden ústřední portál propojující přípravu, schvalování a plnění

Namísto tří oddělených systémů by měl existovat jediný veřejný portál, který fáze jednoho rozpočtu zobrazuje pohromadě a umožňuje mezi nimi proklikávání, obdobně jako zahraniční portály.

Moderní standardy pro samotné dokumenty

Rozsáhlá PDF by měla mít vždy funkční záložky odpovídající struktuře obsahu, provázané vnitřní odkazy mezi souhrnnými a podrobnými tabulkami a plně prohledávatelný textový obsah, tedy žádné naskenované obrázky tabulek bez textové vrstvy. To je otázka důsledné práce s existujícími nástroji, nikoli nákladné investice.

Veřejný glosář pojmů propojený přímo s daty

Pojmy jako "skutečnost", "schválený" či "upravený rozpočet" nebo způsob výpočtu ukazatelů typu „bez EU a finančních mechanismů“ by měly mít jednotnou autoritativní definici dostupnou přímo z každé tabulky, kde se používají.

Sledování verzí a změn v průběhu legislativního procesu

Rozdíly mezi vládním návrhem a schváleným zněním by měly být k dispozici jako přehledné porovnání na úrovni kapitol a položek, obdobně jako je dnes běžné sledovat změny u legislativních textů zpracovávaných moderními nástroji.

Veřejně přístupné interaktivní přehledy

Zmíněná aplikace k výdajům na výzkum ukazuje, že i s omezenými prostředky lze z rozptýlených podkladů sestavit srozumitelný a doložený přehled. Nemělo by ovšem být úkolem jednotlivců nebo think-tanků nahrazovat práci, kterou má standardně dělat instituce s odpovídajícím rozpočtem a personálním zázemím.

Legislativní a institucionální ukotvení

Bez jasné odpovědnosti a závazného rámce se podobné nedostatky samy od sebe nezmění. Řešením by mohla být novela zákona o rozpočtových pravidlech, která by publikaci strukturovaných otevřených dat k celému rozpočtovému cyklu učinila povinnou součástí přípravy a schvalování státního rozpočtu, včetně jmenovité odpovědnosti konkrétního útvaru za jejich aktuálnost a kvalitu.

Závěr

Každý z popsaných nedostatků je dnes poměrně snadno technicky řešitelný. Jde spíše o otázku priorit a zavedené praxe. Zkušenost s ruční rekonstrukcí byť jen jedné dílčí časové řady přitom ukazuje, kolik zbytečné práce tato nepřehlednost způsobuje každému, kdo se chce k rozpočtu dostat hlouběji — od novinářů přes akademiky až po běžné občany. Modernizace by nemusela být nákladná ani technologicky náročná. Šlo by především o důslednější využití nástrojů a standardů, které jsou jinde ve světě dávno běžnou součástí otevřené a moderní veřejné správy.

Registrace emailu zde

Zrušme co funguje!

2026-09-17T15:44:54.905+02:00

Když konečně začala Agentura zdravotnického výzkumu dobře fungovat a začaly být vidět výsledky, vláda se teď rozhodla ji rozpustit pod kuratelou Technologické agentury ČR a tu plně podřídit úředním strukturám Ministerstva průmyslu a obchodu. Naopak dlouhodobě nelogické oborové struktuře podpory resortních výzkumů a jejich nízké kvalitě a relevanci si vládní reforma v podstatě nevšímá. Tentokrát jde o aktuální, trefný a bohužel smutný komentář kolegy Štěpána Jurajdy.

Dvě dlouhodobé tendence domácí politiky výzkumu, vývoje a inovací (VVI) se po čase opět sešly. A držte si klobouky, pojedeme z kopečka.

Každých cca 10 let se místní průmyslové kruhy (aplikovaného výzkumu) rozhodnou, že se veřejná podpora inovací ve firmách v řádech mnoha miliard ročně nedělá dostatečně dobře a musí se někam přesunout – buď z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) na Technologickou agenturu České republiky (TAČR) nebo jako teď se má naopak TAČR přesunout zpět pod MPO.

A každých cca 15 let se u nás zvedne reformní snaha zlepšit nízkou efektivitu podpory vědy a inovací skrze omezení počtu poskytovatelů podpory s větším důrazem na finanční podporu aplikovaného výzkumu. Zpravidla pod hesly snížení fragmentace, podpora hospodářského růstu, konkurenceschopnosti apod. Za ta dlouhá léta a řadu pokusů o reformy jsme ale s výzkumně orientovanou ekonomikou a světovou vědou nějak zásadně dopředu nepohnuli.

Rozpustit co funguje

Aktuální vládní reformní kroky ze strany MPO teď navrhují zrušit rezortní řízení výzkumu v oblastech, které s průmyslem a růstem hospodářství nesouvisí a nechat implementaci podpory na úředních strukturách MPO. Ti prý asi rozumí všemu od obrany až k veřejnému zdraví a jsou stejně nestranní jako úředníci nezávislá grantová agentura.

Jedna česká grantová agentura, která se za poslední roky výrazně zlepšila je Agentura zdravotnického výzkumu (AZV), která obhospodařuje granty na podporu lékařského výzkumu. A ta má teď být přesunem pod MPO fakticky zrušena. Jak pro Česko příznačné. A je vedlejší, že účetní efektivita "baráků" a počet agentur na podporu výzkumu jsou nesrovnatelně méně důležité než jejich efektivita při rozdělování podpory. V případě AZV je velmi důležitý výběr kvalitního lékařského výzkumu v nemocnicích k podpoře, včetně těch fakultních. Ať už jsou argumenty pro reformy počtu poskytovatelů podpory VVI jakékoli, bylo by fajn, kdyby reformy vycházely z toho, co u nás reálně funguje a co nefunguje. Pikantní je, že AZV je dnes i 'účetně' efektivnější než TAČR.

Podobně argumenty o tom, jak budeme 'převádět veřejné investice do inovací' jsem slyšel už za Topolánkovy reformy. Reformou tehdy zavedené "výkonové" nastavení veřejné podpory vedlo k tomu, že mnozí čeští vědci začali produkovat něco, co by v civilizovaných zemích nikoho nenapadlo ani ve snu. Absurdní a světově unikátní systém hodnocení a na něj navázaného financování navedl české výzkumníky, aby začali ve velkém produkovat zbytečné pseudopatenty a pseudočlánky [1].

Ještě nebezpečnější jsou úvahy o tom, že spíše než základní výzkum potřebujeme hlavně vývoj, třeba "nových blatníků" na auta. Jenomže kvalitní a užitečný výzkum aplikovaný stojí a padá s kvalitním výzkumem badatelským (základním) a obě formy jsou často spojené nádoby. Podpora výzkumů pro potřeby pacientů nebo nezaměstnaných, která se teď má přesunout pod kuratelu MPO, není výzkumem podporujícím konkurenceschopnost průmyslu a není to výzkum určený primárně na podporu pro hospodářského růstu.

V českém systému VVI se zvláštní věci reformě najít určitě dají. Třeba že dlouhé dekády dáváme více než miliardu veřejných prostředků ročně na výzkum brambor, pícnin a peckovin apod. a proti tomu dáváme téměř nulu na výzkum v oblasti veřejného zdraví (i po zkušenosti covidu) nebo na dlouhodobě málo kvalitní a málo relevantní výzkumy v oblasti trhu práce. S tím ale aktuální reforma problém nemá. V reformě se nehovoří o tom, který aplikovaný výzkum republice chybí a který je strategicky a jinak důležitý. Ale prý musí být pod jednou střechou MPO. Třeba v oblasti veřejného zdraví se věci začaly nedávno zlepšovat právě díky modernizaci činnosti AZV. A tuhle AZV teď ale rozpustí v TAČR a předsedu TAČRu, který agendu AZV převezme, bude přímo jmenovat ministr průmyslu.

Věci už nebudou řízeny nadresortně přes vládní Radu pro VVI. Reforma nonšalantně přechází podobu, jakou dnes rezorty plní roli 'věcného garanta' v rámci TAČR, a podobně jako u přesunu nadresortní Rady pro VVI pod MPO se tváří, že nezáleží na tom, který rezort ovládá úředníky, kteří připravují agendu těchto orgánů. Není tu prostě žádný dopad na priority fungování a kvalitu rozhodování. V ČR neexistuje rezortismus, respektive aspoň na MPO ne?

Rezorty, na kterých záleží kvalita života v zemi pro miliony lidí, jako je MPSV v oblasti (ne)zaměstnanosti, sociálních věcí, bezpečnosti práce a důchodů nebo MZd ve zdravotnictví, nebudou teď mít možnost rozhodovat o podpoře vlastního rezortního výzkumu (účelové či institucionální). Bude zde nové Ministerstvo hospodářství, jehož úředníci budou rozhodovat jaký výzkum ve zdravotnictví nebo na trhu práce stát podpoří a který ne. Kompetenční zákon i nový zákon o vědě přitom říkají, že MPO se má starat o inovace. Lékařský výzkum v nemocnicích od teď už tedy budeme považovat za inovace a převedeme ho na peníze?

----

Poznámka DM: Za pozornost zde stojí i to, že MPO nikdy pořádně nezačalo provádět rigorózní hodnocení svých miliardových programů účelové podpory VVI. Tedy například jejich skutečné zacílení a jejich skutečný čistý přínos. Metodika takového hodnocení je přitom už přes 10 let rámcově skvěle popsána zde. Naopak TAČR, která se má nyní integrovat pod křídla MPO, se v agendě hodnocení svých programů očividně snažila a posunula. Pochybuji, že si tuhle dobrou hodnotící praxi teď na MPO osvojí. Spíše od ní v TAČR odstoupí.

Registrace emailu zde

Výdaje na vědu v Česku: udělej si sám

2026-08-18T14:36:34.612+02:00

Před pěti měsíci jsem dal vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace domácí úkol: aktualizovat a doplnit vládní web o informace o veřejné finanční podpoře vědy a o trendech výdajů státních rozpočtů na vědu. Nyní jsem domácí úkol zkontroloval. S lítostí musím konstatovat, že výsledek nepotěšil. A proto jsem se rozhodl roli vládní Rady suplovat a o veřejnou informovanost a osvětu jsem se postaral sám. Vytvořil jsem jednoduchou interaktivní web aplikaci, která zájemců z řad veřejnosti poskytne lepší vhled než holá tabulka na webu vládní Rady. Není zač! Samotné analýzy si už musíte udělat sami.

V únoru jsem upozornil na neaktuálnost a informační chudost veřejného webu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (Rada) ohledně státních rozpočtů (SR) na vědu. A dal jsem tehdy Radě čtvrt roku, aby dala věc do pořádku. Nakonec jsem počkal měsíců pět. A co se za tu dlouho dobu zlepšilo? Bohužel skoro nic.

Pokud jde o (ne)transparentnost přípravy SR na vědu, k tomu jsem podrobně psal už před pár týdny. Dnes to mohu aktualizovat v tom smyslu, že z úplně posledního zasedání Rady na konci července bylo k přípravě státního rozpočtu 2027 na vědu konečně něco zveřejněno. Jen se musíte podívat až úplně dolů, najít správný ZIP soubor, rozbalit ho atd.

Pokud jde o veřejnou osvětu ohledně struktury a trendů výdajů SR na vědu, tak za ty dlouhé měsíce byla aktualizována pouze tabulka časových řad výdajů státního rozpočtu napříč resorty dle typu podpory o poslední roky 2025 a 2026. Jinak v příslušné sekci webu Rady o výdajích a SR nic dalšího nenajdete, ani vysvětlivky.

Tak jsem se věci ujal a ve volném čase jsem pro zainteresovanou veřejnost vyrobil interaktivní web udělátko. Díky němu se teď můžete k tématu trendů výdajů státního rozpočtu na VVI nachytřit sami i bez služeb vládní Rady.

Náhled menu interaktivní on-line web aplikace

Logika a ovládání web udělátka

Vše je myslím dost polopatické a moc vysvětlování to nepotřebuje. Snad jen pár věcí hodných pozornosti:

V základním nastavení se můžete podívat, jak z kopce to u nás jde s intenzitou výdajů SR na vědu (přepněte na % podíl na HDP) od roku 2014. Ale o tom asi většina z vás dobře ví. Psal jsem o tom opakovaně [1].

Náhled jedné z řady verzí grafu v interaktivní on-line web aplikace

V rozklikávací tabulce v apce pod grafem se můžete podívat na blízkou budoucnost příštího roku 2027. Uvidíte simulované hodnoty pro rok 2027* a 2027** a jejich vysvětlení najdete pod tabulkou. Hodnoty ukazují, co by bylo kdyby bylo. Tedy jaké by musely být výdaje státního rozpočtu v roce 2027, abychom na tom byli s intenzitou podpory vědy jako letos (údaj 2027*) nebo v roce 2014 (údaj 2027**).

Náhled jedné z řady podob tabulky interaktivní on-line web aplikace

Z nového rozhovoru vícepremiéra Karla Havlíčka už víme, že vláda plánuje v roce 2027 meziročně navýšit národní výdaje SR na VaV o zhruba 4 mld. Kč. Podle před pár měsíci schváleného Programového prohlášení a návazné Hospodářské strategie vlády však mělo navýšení dělat ambiciózních 12 mld. Kč, tedy 3x více [1 | 2]. Pokud to tak skutečně dopadne, intenzita národní podpory vědy ze SR bude v roce 2027 dokonce nižší, než byla v roce 2025, tedy v posledním roce vlády P. Fialy. Je to dáno i tím, že letos v roce 2026 vláda výdaje na vědu, oproti roku 2025, snížila dokonce nominálně. Navíc v době, kdy nominální HDP má v roce 2027 růst už třetí rok v řadě o cca 6 % ročně a mzdy tempy ještě o něco vyššími. Přitom mzdy jsou v oblasti VaV dominantním výdajem. Intenzita národní podpory vědy (podíl výdajů na HDP) klesá v podstatě nepřetržitě už od roku 2014! Tehdy byla intenzita na úrovni 0,62 %, letos už jen 0.48 %, v roce 2027 bude 0.49 % a v letech 2028 a 2029 se to podle výhledu výrazněji zlepšit nemá (0.51 % a 0.50 %). V rámci zemí EU jsme už dávno hluboko pod průměrem.

Registrace emailu zde

Hodnocení vědy za všechny peníze

2026-08-07T11:35:06.755+02:00

Ministerstvo školství nedávno zveřejnilo rozpis veřejné institucionální podpory vědy na vysokých školách pro rok 2026. A tím i zafixovalo proporce, v jakých bude podporu rozdělovat až do roku 2030 včetně. Letos tak rozdělí téměř 10 mld. Kč, v letech dalších (snad) ještě o něco více. Proporce na období 2026–2030 vychází z proporcí roku 2025, ale nově se do ní promítly kvalitativní známky A, B, C, D, vysokých škol z posledního národního hodnocení vědy. Ukazuje se, že známka z hodnocení má na výši veřejné podpory dopad zanedbatelně malý. Dělat v Česku na vysoké škole výzkum mezinárodně špičkový nebo jen lokálně podprůměrný má na výši veřejné podpory vliv směšně malý.

Ministerstvo školství (MŠMT) před pár měsíci vydalo nová Pravidla pro poskytování institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO) veřejným vysokým školám na období 2026–2030. A následně zveřejnilo i rozpis podpory DKRVO mezi vysoké školy na rok 2026 s tím, že proporce alokace roku 2026 zůstanou v platnosti až do roku 2030 včetně.

Rozpis MŠMT podpory DKRVO mezi vysoké školy na rok 2026 a proporce alokace na období 2027-2030

Balík DKRVO na rok 2026 představuje téměř 10 miliard Kč a s nějakým navýšením (snad) se to tak bude každoročně opakovat další 4 roky. Rozhodlo se tak o rozdělení více než 50 mld. Kč. Peníze z DKRVO představují dominantní zdroj podpory vědy na školách a rozhodně si to zaslouží pozornost větší než malou, kterou tomu dosud věnovali nejen akademici na školách. Neštěkla o tom ani média a širší veřejnost to téma míjí zcela. Dokonce jsem k tomu nezaznamenal ani tiskovou zprávu, natož debaty ve veřejnoprávní ČTV či Rozhlase. Nepřímo to vypovídá o tom, jak vážně česká společnost věci kolem vědy vnímá (je jí to dost šumák, to raději dokola probírá témata jako Turek...).

Na celé věci je zajímavá řada věcí. Asi tou hlavní je to, že do alokace peněz mezi školy byly promítnuty výsledky nedávno dokončeného národního hodnocení vědy výzkumných organizací, včetně vysokých škol. Pozornost si zaslouží skutečnost, že výsledky hodnocení se do realokace finanční podpory promítlo jen symbolicky. A stejně zajímavé je i to, že nic dalšího, tedy kromě posledního stavu roku 2025, se do nové alokace už nepromítlo.

Zde stojí za připomenutí, že před lety při předchozí realokaci podpory DKRVO se výsledky hodnocení vědy na vysokých školách také téměř nepromítly, pokud tedy vůbec. Tehdy to až do do roku 2025 zafixovalo proporce podpory vytvořené více méně spontánně nechvalně známým kafemlejkem.

Kolik stojí známka

Pravidla alokace DKRVO z dílny MŠMT pracují s výsledkem hodnocení za celou školu, tedy známkami A, B, C, D od nejlepší k nejhorší. Krajní známky Metodika hodnocení (na str. 25) definuje takto:

"A" – Vynikající (excellent): Ve výzkumných parametrech globálních oborů mezinárodně kompetitivní instituce a/nebo instituce se silným inovačním potenciálem a vynikajícími výsledky aplikovaného výzkumu a/nebo instituce naplňující vynikajícím způsobem svěřenou misi.

"D" – Podprůměrná (below average): Instituce v převážné většině parametrů základního a/nebo aplikovaného výzkumu podprůměrná. Instituce s řadou slabých stránek a nedostatků a omezenou snahou je odstraňovat.

Čtyři modelové případy

Aby to bylo polopatičtější, vytvořil jsem jednoduchou on-line kalkulačku. Promítl jsem do ní jak zmíněná Pravidla alokace DKRVO z dílny MŠMT, tak některé další údaje laskavě poskytnuté MŠMT. Obsah kalkulačky je myslím jasný.

Už zmíněná kalkulačka ukazuje, že vysoká škola si v roce 2026 oproti roku 2025 díky známce "A" finančně polepší o 3,8 %, díky známce "B" o 1,55 %, známce "C" o 0,42 % a známka "D" znamená propad o -0,7 %. Rozdíl mezi školou zhodnocenou jako vědecky mezinárodně excelentní a školou vědecky podprůměrnou tedy bude pouhých 4,5 % (=3,8 + 0,7).

Náhled on-line kalkulačky

Vezměme si Univerzitu Karlovou (UK). Ta mimochodem dlouhodobě získává zhruba celou čtvrtinou balíku DKRVO, tedy kolem 2,5 miliard Kč ročně. Jde o suverénně největšího hráče v systému. Co by se bývalo hypoteticky stalo s její finanční podporou, pokud by nedostala nejlepší známku "A", ale tu nejhorší "D"? UK by v roce 2026 dostala o pouhých 82,8 milionu Kč méně. To sice může běžnému smrtelníkovi připadat jako dost peněz, ale celkový příjem UK z DKRVO byl v roce téměř 2.5 miliardy Kč. Takže pro UK by to byla ztráta pouhých 3,2 %. Pro celý rozpočet UK tedy něco jako zaokrouhlovací chyba.

A funguje to i obráceně. Vezměme si školu s nejmenším rozpočtem DKRVO a s nejhorší známkou "D" — Škoda Auto Vysokou škola. Přeskok z podprůměrné školy na mezinárodně špičkovou by jí v roce 2026 vynesl navíc pouze 75 000 Kč (slovy 75 tisíc Kč). Tedy peníze na celkové náklady práce poloviny akademika za jeden měsíc.

Stabilita ano. Ale kde jsou motivace a priority?

Nová Pravidla DKRVO otevírají legitimní otázku, zda se výsledky náročného hodnocení do financování nepromítají málo. Pokud má finanční rozdíl mezi špičkovým a průměrným výsledkem ve financování jen minimální odraz, jak silnou motivaci vlastně systém vytváří pro dlouhodobé zvyšování kvality výzkumu? To pak je lepší dělat levně slabý výzkum a peníze z DKRVO si více užívat na pěkné platy a více volného času. To není kritika samotné Metodiky hodnocení, ale naopak. Právě proto, že je hodnocení odborně náročné, komplexní a finančně nákladné, stojí za to ptát se, jak intenzivně stát jeho výsledky skutečně využívá.

Máte pocit, že naše vysoké školy budou mít v takto nastaveném systému nějakou motivaci a reálnou šanci usilovat o světovost ve výzkumu? Nejde o to, že bych své Univerzitě Karlově přál nižší podporu DKRVO, nebo té druhé vyšší. Jde o to, co takto nastavený systém vlastně odměňuje. Když "odměna" DKRVO za vědeckou excelenci představuje pouhé jednotky procent a postih za podprůměrnost nápodobně, co se asi tak stane? No že dělat nákladově lacinou, podprůměrnou a málo relevantní vědu bude ekonomicky tou nejlepší strategií.

Někdo možná namítne, že DKRVO je jen jeden z mnoha zdrojů a hlavní motivace pro kvalitu přece plynou i odjinud — z grantů, z mezinárodní spolupráce, z prestiže. Jenže DKRVO je pro vysoké školy naprosto zásadním zdrojem peněz na vědu, ne dílčí zdroj — mluvíme zde o skoro deseti miliardách korun ročně (9,87 mld. Kč pro rok 2026, meziročně o něco přes 3 % víc než v roce 2025), rozdělovaných napříč celým vysokoškolským výzkumem v zemi. To není almužna navrch, to je páteřní financování, na kterém řada pracovišť v podstatě stojí. Když páteřní zdroj odměňuje kvantitu místo kvality, je to problém pro celý systém, ne jen účetní kuriozita.

Netvrdím, že institucionální finanční podpora výzkumu (DKRVO) má mechanicky kopírovat výsledky vysokých škol v hodnocení. Výzkumné organizace potřebují rozumnou míru stability a předvídatelnosti financování na roky dopředu. Nikdo rozumný nechce, aby se jejich rozpočty po každém hodnocení dramaticky propadaly nebo naopak skokově rostly. Jenže mezi stabilitou a petrifikací historického rozdělení podpory existuje velmi široký prostor.

Zde musím připomenout, že institucionální podpora by vedle stability a předvídatelnosti měla akcentovat další dva cíle. Druhým cílem by měla být výrazně větší podpora vysokých škol, kde se dělá kvalitnější věda. Jednak je to pro veřejné rozpočty efektivnější a dále proto, že kvalitnější věda je mnohem nákladnější. A třetím cílem má být podpora vzniku či rozvoje pracovišť těch vědních oborů, které jsou z nějakých důvodů pro zemi strategicky důležité a za dané situace jsou malé, slabé nebo dokonce ani neexistují. Bez této podpory samy od sebe totiž nevniknou. O nic takového ale dosavadní, ani nová realokace podpory DKRVO neusiluje. Že by snad už dnes byla oborová struktura výzkumu na českých vysokých školách optimálně nastavená? No ono že vůbec.

Ale rozpis DKRVO je už zřejmě až do roku 2030 dán, prostě hotová věc. Kvůli zlepšení známky v hodnocení za další 4 roky se teď nikdo asi moc nepřetrhne. A tam, kde doposud vědu mnohdy spíše jen předstírali, teď mají novými Pravidly DKRVO černé na bílem potvrzeno, že to dělali vlastně dobře. V dalších letech tak jen nezlomní idealisté budou nadále věřit, že by to mohlo být po roce 2030 výrazně jinak. Ono se totiž něco podobného stalo i minule a předminule a...

A mimochodem nám to odpovídá i na opakovanou zvídavou otázku, kdy se konečně české vysoké školy začnou objevovat ve vyšších patrech mezinárodních univerzitních žebříčku (viz mé nedávné blogy 1 | 2)?

Pár dílčích poznámek na konec

Hodnocení podle Metodiky 2017+, nově Metodiky VŠ 2025+, není formalitou. Trvá dlouhou řadu měsíců, podílejí se na něm zahraniční experti, oborové panely i samotné vysoké školy. Posuzuje se kvalita výzkumu, jeho strategie, mezinárodní postavení, společenská relevance i řada dalších aspektů. Jde o jeden z nejsložitějších a odborně nejnáročnějších hodnoticích procesů, které český akademický prostor zná. Dobře provedené hodnocení může vedení školy poskytnout velmi cennou zpětnou vazbu o tom, co dělá dobře a co špatně. Člověk by ale přesto očekával, že jeho výsledky budou mít také významné důsledky pro budoucí financování výzkumu.

Přidělení známky za celou vysokou školu samo o sobě představuje poměrně hrubé zjednodušení bohatých zjištění hodnocení, protože kvalita a rozsah vědy uvnitř našich univerzit napříč fakultami je opravdu velmi heterogenní.

O čem to bude příště?

V tomto blogu jsem se zaměřil pouze na český systém DKRVO, tedy jak se výsledky českého národního hodnocení promítají do rozdělení institucionální podpory mezi vysoké školy. V příštím pokračování se po delším čase podívám na britský systém Quality-Related (QR) funding. Na první pohled jde o obdobný typ institucionální podpory výzkumu. Při bližším pohledu se ale ukáže, že jeho filozofie je v několika zásadních ohledech odlišná. Pomůže nám to lépe pochopit, v čem má Česko problém.

Registrace emailu zde

O (ne)transparentnosti přípravy státních rozpočtů na vědu

2026-08-03T12:25:22.307+02:00

Za laxního zájmu veřejnosti se dlouhodobě snižuje transparentnost vládnutí v Česku. A nevyhýbá se to ani oblasti řízení vědy na nejvyšší vládní úrovni. Lze to vysledovat i na (ne)transparentnosti přípravy návrhů státního rozpočtu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (Rada). Zmapoval jsem proto trend poslední dekády v podílu jednání Rady k přípravě státního rozpočtu na vědu, ze kterých nebyly zveřejněny podklady. Výrazný pokles transparentnosti se datuje od roku 2020. Koruna tomu nasadila v roce 2023 Fialova vláda, tedy podivné a neblahé procesní praktiky jejího ministra financí Zbyňka Stanjury. Výsledek roku 2026 a nové vlády ještě není uzavřen, ale začátek zatím vypadá spíše stanjurovsky.

Jednou z oblastí, kde se za příliš nízkého zájmu veřejnosti postupně přestávají dodržovat zásady dobrého vládnutí a veřejné transparentnosti je i agenda přípravy státního rozpočtu (SR) na vědu. Lze to vysledovat z toho, nakolik o přípravě návrhu SR na vědu postupem let informuje vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen Rada) ze svých jednání na svém webu.

Proces přípravy SR je nastaven tak, že prvotní návrh státního rozpočtu na vědu připraví Rada a to zpravidla během první poloviny kalendářního roku na rok další. S návrhem Rady pak nějak naloží Ministerstvo financí, přesněji ministr financí, a nějak ho zapracuje do návrhu celého SR pro vládu na konci léta. A zkraje podzimu ho vláda pošle do Sněmovny k projednání a schválení.

Transparentnost přípravy rozpočtu na vědu

Není důvod, aby příprava SR na vědu probíhala v utajení před veřejností. Jde přece každoročně o desítky miliard korun daňových poplatníků. Snad jen kromě případů specifické podpory vědy v obranných a podobně citlivých záležitostech.

O (ne)transparentnosti přípravy SR na vědu hodně vypovídá, jak často k tomuto každoročnímu bodu programů jednání Rada na svém webu zpřístupnila veřejnosti podklady. Rada zasedá zpravidla jednou měsíčně, ale neplatí to stoprocentně. Dlouhý seznam zasedání rady je zde. U každého zasedání je odkaz na 'usnesení a materiály', kde člověk najde i program jednání Rady. A pod programem vespod se nachází seznam zveřejněných podkladů z jednání. Ty jsou číslovány v souladu s číslováním programu jednání. Vedle čísla bodu z programu je ještě příznak A, B nebo C podle toho zda šlo o bod k projednání s rozpravou, k projednání bez rozpravy, či pouze bod pro informaci. To, zda se bod jednání týká přípravy SR, se snadno pozná z dikce programu jednání. Zpravidla zní takto: "Návrh výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum, vývoj, inovace...". Příklad z letošního jednání Rady 24. dubna 2026 vidíte v náhledu níže.

Náhled webu Rady vlády pro VVI s programem jednání (v tomto případě jde o jednání o přípravě státního rozpočtu dne 24. dubna 2026)

To, zda Rada veřejnosti ze svého jednání k návrhu SR zpřístupnila podklady nebo ne snadno zjistíte podle toho, zda k danému bodu programu je v seznamu podkladů vespod i dotyčný podklad. Materiál je někdy ve formátu MS Word (DOCX), ale častěji je zabalen v ZIP souboru. Jako příklad níže uvádím náhled z již zmíněného jednání Rady 24. dubna 2026. Je z něj zřejmé, že Rada podklady k bodu A1 nezveřejnila.

Náhled webu Rady se zveřejněnými podklady z jednání (z jednání Rady 24. dubna 2026 nebyly zveřejněny podklady k bodu A1, tedy k přípravě návrhu státního rozpočtu )

Ať promluví čísla

Výsledkem mého malého auditu transparentnosti přípravy SR Radou s pomocí AI je přehledová Tabulka 1. Shrnuje zjištění za období let 2014–2026. V každém políčku tabulky je za každý rok & měsíc uveden:

Příznak "X" na šedém poli, pokud Rada na programu jednání přípravu SR neměla.

Příznak "Y" na zeleném poli, pokud Rada přípravu SR na programu jednání měla a podklady zveřejnila.

Příznak "N" na červeném poli, pokud Rada přípravu SR na programu měla, ale podklady k tomu nezveřejnila.

Světlejší podklad políček v případě podzimních měsíců indikuje, že tato jednání Rady se zpravidla týkají jiných aspektů rozpočtu SR na vědu, než jeho přípravy. Tyto měsíce indikátor transparentnosti nezahrnuje.

Tabulka 1: Výsledky auditu transparentnosti jednání Rady ve věci přípravy státních rozpočtů na vědu

Index transparentnosti v procentech pak vyjadřuje podíl těch jednání Rady k přípravě SR na vědu, ze kterých byly podklady zveřejněny. Zohledněny jsou pouze jednání z období leden až červenec, protože jednání Rady o SR v druhé půli roku se téměř vždy věnuj jiným aspektům SR než jeho přípravě. Výsledný trend indexu transparentnosti přípravy SR vládní Radou ukazuje Graf 1.

Graf 1: Trend transparentnosti jednání Rady ve věci agend přípravy státních rozpočtů

Je vidět, že džin netransparentnosti byl vypuštěn v prvním covidovém roce 2020. Tehdy se to s ohledem na všeobecné zmatky, nejistoty a omezení asi dalo i pochopit. Poté to ale už nikdy nebylo lepší, spíše horší. Do extrému to bylo dovedeno v roce 2023, kdy Rada z řady jednání k přípravě SR nezveřejnila vůbec nic. Podobně nulovou transparentnost v letošním roce 2026 je třeba zatím brát s rezervou. Máme totiž za sebou teprve půl roku a informace o transparentnosti jednání Rady v přípravě návrhu SR známe máme pouze do června. Poslední jednání Rady se uskutečnilo před pár dny na konci července a zveřejnění unesení a podkladů zde zpravidla pár týdnů trvá. Současná příprava SR na rok 2028 a střednědobých výhledů na roky 2028 a 2029 je zajímavá i tím, že současná vláda se ve svém programovém prohlášení a celkem nedávno schválené Hospodářské strategii zavázal k výraznému zvyšování finanční podpory vědy. Už v roce 2027 by se tak měly výdaje SR na vědu zvýšit o 12 mld. a další výrazná navýšení by měla následovat v letech 2028 a 2029. Více také zde 1 | 2.

Současná Rada pod vedením vicepremiéra vlády Karla Havlíčka z ANO má tedy ještě jistou šanci se pochlapit – 14 mužů a jen 3 ženy :-) a být alespoň o krapet transparentnější než v dobách, kdy Radě předsedali postupně Helena Langšádlová a Marek Ženíšek z TOPky. Dlužno ale dodat, že zodpovědnost za to tehdy asi šla hodně za tehdejším ministrem financí z ODS Zbyňkem Stanjurou, který začal do procesu přípravy SR zavádět podivné a namnoze velmi neblahé praktiky.

Za (ne)transparentnost zacházení s veřejnými prostředky jsou primárně zodpovědni dva političtí zástupci vlády v Radě. Ale svého dílu zodpovědnosti se nemohou vzdát ani zbývající zástupci v Radě z různých sfér, z veřejných výzkumných organizací především.

Co říkají pravidla? [DOPLNĚNO PO ZVEŘEJNĚNÍ]

Na druhé straně je nutno přiznat, že transparentnost činnosti Rady vůči veřejnosti v legislativě moc silnou oporu nemá a transparentnost je do velké míry dána přístupem k věci a ochotou. Zákonné minimum je poměrně skromné. Jednací řád Rady ukládá zveřejňovat přijatá usnesení, schválené zápisy ze zasedání a výroční zprávy o činnosti. Statut Rady obecně požaduje pravidelnou aktualizaci informací o její činnosti. Ani tyto vnitřní předpisy, ani zákon o podpoře výzkumu však Radě jednoznačně neukládají zveřejňovat všechny podklady projednávané při přípravě návrhu SR. Jejich nezveřejnění proto asi nelze označit za porušení zákona či jiných závazných pravidel. Jistě ale jde o porušování pravidel nepsaných a dobré zavedené praxe. Míra transparentnosti přípravy návrhu SR na vědu je tedy do značné míry věcí aktivního rozhodnutí vedení Rady. Tedy zda se spokojí s dodržováním nejužšího zákonného minima, nebo akademické i širší veřejnosti umožní průběžně sledovat argumenty, varianty a změny návrhu SR, kde se každoročně hraje velká hra o desítky miliard korun daňových poplatníků.

Neznamená to ovšem, že podklady jednání Rady je možno veřejnosti znepřístupnit absolutně. O jejich poskytnutí může člověk požádat Úřad vlády klasicky podle stošestky, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím. U dosud rozpracovaného rozhodování může být přístup dočasně omezen. Tato výjimka však končí dokončením rozhodovacího procesu.

Registrace emailu zde

Ať žije DKRVO: ale poraďte prosím!

2026-07-31T14:42:22.463+02:00

V květnu 2026 spatřila světlo světa nová Pravidla rozdělování institucionální podpory výzkumu na vysokých školách na období 2026–2030. Ta mají v alokaci reflektovat jednak minulost, ale hlavně výsledky nejnovějšího institucionálního hodnocení vědy na vysokých školách. A teď koncem července byl zveřejněn i samotný rozpis prostředků DKRVO mezi vysoké školy na rok 2026 a proporce alokace platné až do roku 2030. A proč je to důležité? Protože podpora DKRVO představuje jednu z hlavních forem veřejné podpory výzkumu na našich vysokých školách. Může to být silný nástroj MŠMT k podpoře špičkové vědy na vysokých školách. Zkusil jsem Pravidla MŠMT replikovat na číslech a chci se veřejně poradit, zda to mám správně. Zdá, že výsledky hodnocení se do výše podpory budou v dalších letech opět promítat jen minimálně.

Ministerstvo školství (MŠMT) v květnu vydalo nová Pravidla pro poskytování institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO) veřejným vysokým školám na období 2026–2030 (více informací zde). Jde tedy i o podporu na letošní rok 2026, byť už ho máme polovinu za sebou. Těm kdo nevědí připomenu, že balík DKRVO kolem 10 mld. Kč ročně představuje podstatnou část celkové veřejné podpory výzkumu na vysokých školách. Nejde tedy o žádnou maličkost.

Klíčovou podstatou nové (re)alokace podpory DKRVO mezi školy je reflexe výsledků posledního velkého a náročného institucionálního hodnocení výzkumu na českých vysokých školách. Výsledky hodnocení jsou zveřejněny zde. Do přerozdělení podpory DKRVO se dle Pravidel promítne pouze celková známka za celou školu, tedy A, B, C, D.

Když se před lety podpora DKRVO mezi školy přerozdělovala naposledy, také na základě výsledků tehdejšího hodnocení, ukázalo se, že kvalitativní výsledky hodnocení se do financování v podstatě nepropsaly. Psal jsem o tom tehdy zde. Posledních pár let tedy podpora výzkumu do škol nadále teče ve struktuře, jakou v zemi nastavil neslavně známý "kafemlejnek".

Důvěřuj, ale prověřuj

Chtěl jsem si tedy ověřit, jak se kvalita výzkumu do peněz promítne tentokrát. Přesněji jak moc se výsledky posledního hodnocení vysokých škol promítnou do realokace podpory DKRVO mezi vysoké školy. Přepsal jsem si tedy již zmíněná Pravidla výpočtu DKRVO z dílny MŠMT do excelovského modelu.

Sice se mi za celý dlouhý měsíc dosud nepodařilo z MŠMT získat řadu dalších potřebných informací a parametrů (viz seznam dole), ale i bez toho se celá věc dá docela dobře modelovat. Před pár dny MŠMT navíc i zveřejnilo oficiální rozpis podpory DKRVO na rok 2026. V dalších letech až do roku 2030 se tyto nové proporce alokace podpory DKRVO mezi školami mají už jen replikovat, takže to je o to důležitější.

S pomocí AI jsem pro vás vytvořil web interaktivní web verzi mého XLS modelu zde -> byť po kontrole bez záruky. Ale vzorce v políčcích je asi snadnější vysledovat v mé původní XLS verzi ke stažení zde. Pokud jsem se v něčem zásadním přehlédl, určitě mi dejte vědět!

Náhled z interaktivní web aplikace zde

Hlavní předběžná zjištění

Alokace podpory DKRVO na základě mého modelu a toho co zveřejnilo MŠMT se mírně liší v důsledku dole uvedených nedostatečnosti znalosti některých parametrů na mé straně. Ale korelace obou částek je 99,9 %.

Všem školám podpora DKRVO v roce 2026 proti roku 2025 výrazně poklesne, protože balík peněz na DKRVO se meziročně výrazně zmenšil a to i navzdory tempu růstu mezd poslední roky o cca 6 % ročně.

Známky z hodnocení se do realokace podpory DKRVO promítají směšně málo a rozdíly jsou pouze v jednotkách procentních bodů (vidíte to v náhledu červeně; v XLS souboru ve sloupci "N"). Tohle ke špičkové vědě rozhodně nemotivuje a ani ji neumožňuje. Nebo jsem něco důležitého přehlédl?

Co v mé replikaci rozpisu podpory DKRVO 2026-2030 zatím chybí

Nevím, kolik činily tzv. prostředky poskytnuté příjemci na organizační zabezpečení hodnocení vysoké školy podle Metodiky VŠ 2025+, tedy náklady na poslední hodnocení vysokých škol. Tyto částky se totiž dle Pravidel musí před dalším výpočtem odečíst. Já je odečíst nemohu, protože ty částky od MŠMT zatím nemám. Ale jde o částky poměrně malé, takže nemají zásadní dopad na finální výsledek.

V letošním seznamu škol s nárokem na podporu DKRVO jsou nově 2 školy, které tam v minulosti nebyly (Ambis Univerzita, a.s. a Evropská výzkumná univerzita, z.ú.). Na výpočet jejich DKRVO se aplikují jiná pravidla popsaná v Pravidlech v bodě 3. Parametry pro jejich výpočet jsem ale dosud z MŠMT také nedostal. Tyto dvě nové školy si ukousnou část peněz z balíku DKRVO, ale částky jsou to malé. Naopak jedna škola (Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o.) ze seznamu DKRVO na rok 2026 zmizela. Byť to zatím ve výpočtu zohlednit nedokážu, dopad je jistě také malý, protože i zde jde o školu malou a balíku podpory DKRVO jí šel peněz jen zlomek.

Registrace emailu zde

Česko : Rakousko : Dánsko – 2 : 38 : 89: skóre oborového žebříčku vysokých škol

2026-06-28T23:13:27.332+02:00

Před časem jsme s Lucií Beránkovou z 2. Ekonomické transformace psali o umístění oborů českých vysokých škol (VŠ) na nejnovějším vydání mezinárodního oborového žebříčku QS World University Ranking 2026 by Subjects. Tehdy šlo o výsledky jednotlivých českých vysokých škol. Nyní navazujeme mezinárodním srovnáním Česka jako celku. Metodologické podrobnosti doporučujeme načerpat z minulého textu a odkazů v něm.

Z mezinárodního oborového žebříčku QS vyplývá, že české vysoké školství si co do počtu na něm zastoupených oborů vede v evropském srovnání průměrně. Vychází sice lépe než většina zemí východní Evropy, vykazuje výsledky zhruba na stejné úrovni jako Maďarsko a Řecko a drží se v dohledu za Estonskem a Portugalskem. Pokud ale zohledníme kvalitu a renomé, za zeměmi západní Evropy stále zaostáváme o rozdíl třídy či dvou.

Mnohé české VŠ už některé ze svých oborů na světové pódium QS protlačily. V nejvyšších kvalitativním patrech oborového pořadí ale stopa oborů českých VŠ zůstává symbolická. Před Českem jsou stále i evropské země populačně podobně velké a hlavně chudší. Právě rozdíl mezi pouhou mezinárodní viditelností a světovou excelencí je hlavním zjištěním našeho srovnání.

Průměrné a neslavné výsledky českých VŠ na žebříčku QS silně kontrastují s nedávno zveřejněnými výsledky národního hodnocení vědy na českých VŠ, podle kterého téměř 3/4 veřejné institucionální podpory vědy směřuje na mezinárodně excelentní VŠ.

Stručný návod na čtení

Na úvod je třeba zdůraznit, že oborový žebříček QS nesleduje vysoké školy (VŠ) jako celek, ale obory na VŠ. Oborů rozlišuje zhruba 60 v celkem 5 oborových skupinách. Jedna VŠ tak na žebříčku může mít zastoupen jak obor jediný, tak desítky oborů. Pro posuzování úspěšnosti vysokoškolských systémů jsou tedy důležitější počty oborů VŠ na QS žebříčku, než samotné počty vysokých škol. My navíc obory VŠ rozlišujeme podle jejich umístění v rámci světového pořadí VŠ v rámci oborů. To nám umožňuje sledovat nejen zastoupení země, ale i kvalitu. V rámci každého z oborů rozlišujeme 4 stejně početné skupiny, konkrétně nejlepší (horní) čtvrtinu, horní a spodní polovinu a nejnižší čtvrtinu.

Naše mezinárodní srovnání prezentuje tabulka. Její obsah vysvětlíme na údajích za Česko. Záměrně se soustřeďujeme pouze na Evropu. Aby naše srovnání nebyla zatížena rozdílnou velikostí zemí, počty VŠ i oborů všech zemí v tabulce jsou přepočteny na populační velikost Česka (10,9 mil). Písmena v závorkách se odkazují na sloupce tabulky.

Alespoň s jedním oborem se na žebříček QS podařilo prosadit celkem 16 českým VŠ (g). Celkem mají české VŠ na žebříčku QS 91 oborů (e). Z toho ale pouze 2 obory VŠ najdeme v nejlepší čtvrtině VŠ (a). V horní polovině uvnitř oborů se umístilo už 34 oborů českých VŠ (b). Ještě více jich najdeme ve spodní polovině 57 (c) a z toho se ve spodní čtvrtině nachází 26 (d).

Počty oborů vysokých škol zemí na žebříčku QS

Teď přecházíme k tomu nejdůležitějšímu – k počtu oborů VŠ zemí na žebříčku QS. Údaje najdete ve sloupcích (a) až (e) přiložené tabulky. Připomínáme, že všechny údaje v tabulce, kromě sloupce (f), jsou přepočteny na populační velikost Česka.

Celkové počty oborů, bez rozlišení kvalitativního umístění, ukazuje sloupec (e). 91 oborů Česko řadí na 18. místo z 31. Z nových členských zemí EU je to s výjimkou Estonska nejlepší výsledek. Vedoucí trojice zemí, Švýcarsko, Velká Británie a Dánsko, každá s téměř 300 obory, má před Českem obrovský náskok (cca 3x). Za Řeckem a Portugalskem, tedy zeměmi zhruba podobné úrovně ekonomického rozvoje a populační velikosti, ale Česko zaostává také (vykazují 114, resp. 145 oborů proti 91 českým). Ekonomicky vyspělejší, ale populačně mnohem větší země než Česko, tedy Itálie, Německo, Španělsko a Francie také nepředstavují velký zázrak protože vykazují každá také jen kolem 100 oborů.

Samotné počty oborů však vypovídají spíše jen o mezinárodní viditelnosti vysokoškolského systému. Nevypovídají ale nic o tom, jak vysoko se jednotlivé obory v rámci světové konkurence umisťují. Dvě země mohou vykazovat podobný počet oborů na žebříčku, ale jedna z nich může mít podstatně větší zastoupení mezi světovou špičkou. Právě proto je třeba věnovat zvláštní pozornost kvalitativnímu umístění v rámci oborů.

O kvalitě VŠ v zemích vypovídá umístění v horní čtvrtině oborů na světě (sloupec (a) zobrazený i v grafu). Právě podle těchto počtů jsou země v tabulce seřazeny. Zde se z českých VŠ umístily obory pouze 2: Agriculture and Forestry ČZU na 12. oborovém percentilu a Medicine UK na 17. percentilu. Detaily k tomu viz v našem předchozím textu. Česko tak v rámci Evropy zaujímá 19. místo.

Nejvíce oborů v top skupině má po přepočtu na počet obyvatel Švýcarsko (117), Velká Británie (97) a Dánsko (89). Oproti českým 2 to je rozdíl diametrální. Ale na hony vzdálené Česku jsou i ostatní země západní Evropy. Nejhorší z nich Španělsko, Francie, Itálie a Německo mají každá zastoupeno zhruba 20 oborů. To je sice 4-5x méně než vykazuje vedoucí trojice zemí, ale stále 10x více než má Česko.

Zatímco se vstup na žebříček QS podařil již poměrně široké skupině českých VŠ, pronikání do nejvyšších pater žebříčku zůstává výjimečné. Problém českého vysokého školství tedy zřejmě už nespočívá v tom, že by se jeho obory na mezinárodní scéně neprosazovaly. Problémem je schopnost posouvat již etablované obory mezi světovou špičku.

Pro ilustraci toho, jak se Česko přiblížilo vybraným západoevropským zemím co do kvantity, zatímco v kvalitě ještě silně zaostává, může posloužit srovnání s Francií. Obě země – přepočteno na populaci Česka – mají podobný počet VŠ na žebříčku (16 vs 15), a dokonce obdobný počet oborů (91 vs 94). Avšak v kvalitativním ukazateli, kterým je počet oborů v horní čtvrtině, je mezi oběma zeměmi rozdíl skoro desetinásobný (2 vs 19).

Před Českem se umístily i ekonomicky podobně či méně rozvinuté země Maďarsko (2.3), Řecko (3.3), Portugalsko (5.2) a Estonsko (7.5). První tři zeně jsou i podobně populačně velké jako Česko. Ale abychom nebyli přehnaně přísní, z minulé analýzy víme, že Česku uniklo místo v nejlepší oborové čtvrtině dalším dvěma oborům jen těsně: Art & Design UMPRUM na percentilu 25.1 a Economics & Econometrics UK na percentilu 25.2. Pokud bychom je započetli, mělo by Česko v nejlepší čtvrtině obory 4, a skončilo by mírně před Maďarskem i Řeckem.

Portugalsko a Estonsko mají v nejlepší čtvrtině oborů zhruba 2x, respektive 3x vyšší zastoupení než Česko. Za Českem pak výrazně zaostává třeba Polsko (0.6). A další z bývalých východoevropských zemí, které nemají nemají ani jeden zářez: Rumunsko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko.

Pozice Česka v horní polovině oborů QS už je výrazně lepší. 34 oborů VŠ nás řadí před podobně ekonomicky silné a populačně velké Maďarsko a Řecko, nikoliv však před Portugalsko. Ztráta Česka na země západní Evropy je zde také menší. Ve srovnání s českými 34 obory jich má Portugalsko 59, Španělsko 54, Francie 46 a Německo s Itálií po 52. Ztráta Česka na vedoucí trojici Švýcarsko, Velkou Británii a Dánsko je sice také menší, ale stále velmi vysoká (5x).

Kvalitativní rozložení oborů zemí

Za vaši pozornost stojí i to, jak se země liší v rozložení kvalitativního umístění oborů. To ukazuje sloupec (f). Konkrétně ukazuje počet oborů VŠ zemí v horní čtvrtině oboru jako % počtu oborů VŠ ve spodní polovině oboru. Česku tento podíl vychází na velmi nízkých 3.5 %. Všechny země v tabulce před námi ho mají vyšší a to včetně Řecka, Portugalska a Maďarska. Ze zemí západní Evropy má nejnižší podíl Španělsko 24.2 %, což je stále diametrálně více než v Česku.

Co to vlastně znamená?

Českým VŠ se už na žebříček QS podařilo prosadit solidní počet oborů. Ten je vyšší než v případě většiny ekonomicky méně rozvinutých zemí Evropy, je téměř srovnatelný s nejhoršími zeměmi západní Evropy. Česko ale stále výrazně zaostává za desítkou ekonomicky nejvyspělejších zemí západní Evropy. Tato ztráta se zvětšuje s tím jak začneme rozlišovat kvalitu. Ztráta Česka je v případě čtvrtiny nejlepších oborů stále galaktická.

Data QS podporují tezi, že české vysoké školství již překonalo první a jednodušší fázi internacionalizace, tedy prosazení významnějšího počtu oborů do mezinárodních srovnání. Další etapa ale zřejmě bude náročnější. Nepůjde již primárně o zvyšování počtu oborů, ale o dlouhodobé posilování jejich kvality, reputace, výzkumné výkonnosti a mezinárodní konkurenceschopnosti. Pozitivní závěr pro řadu českých VŠ je, že v řadě oborů již překonaly prahové hodnoty umístění se na žebříčku QS. Nyní ale potřebují přidat na kvalitě, aby mohly konkurovat s lepšími a nejlepšími VŠ v Evropě. O VŠ mimo Evropu ani nemluvě.

České výzkumné univerzity, a samozřejmě MŠMT, by proto měli větší pozornost než dosud věnovat prohlubování kvality a excelence. Hlavně na těch VŠ, které už své obory v nižších patrech žebříčku QS mají.

Počty vysokých škol zemí na žebříčku QS

Jak už bylo zmíněno v úvodu, z Česka se na žebříček QS s alespoň jedním oborem prosadilo 16 VŠ (sloupec (g)). Zde připomeňme, že v Česku působí celkem 26 veřejných VŠ + 2 státní VŠ a k tomu kolem 33 soukromých. Při zohlednění rozdílných velikostí zemí těch 16 českých VŠ na žebříčku QS představuje zhruba průměr. Podobné počty, přepočteno na populační velikost, vykazuje i řada podobně populačně velkých zemí jako Česko: Nizozemí, Belgie, Švédsko, Řecko, Maďarsko. Výrazně vyšší počty VŠ ovšem vykazují Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Rakousko, Norsko, Estonsko, Litva. Samotný počet škol země na oborovém žebříčku QS je ale těžké kvalitativně interpretovat.

A co na to výsledky národního hodnocení vědy VŠ?

Výsledky českých VŠ na žebříčku QS samozřejmě není radno chápat jako jediné ani definitivní měřítko kvality VŠ. Přesto žebříček představuje jeden z mála zdrojů umožňující systematičtější mezinárodní srovnání na úrovni oborů. Právě proto je zajímavé srovnání míry, v jaké se obraz českých VŠ založený na oborovém žebříčku QS shoduje s obrazem, který nám poskytuje naše domácí domácí hodnocení.

Jako na zavolanou se nabízí srovnání výsledků českých VŠ na žebříčku QS s nedávno zveřejněnými výsledky českého národního hodnocení vědy (VaVaI) na VŠ. O tom se podrobně dočtete také v komentáři Vladislavy Vojtíškové na portálu vedavyzkum.cz.

Hlavním závěrem národního hodnocení vědy na VŠ je, že z celkem 30 VŠ, které v Česku získávají veřejnou institucionální podporu vědy (DKRVO), jich 8 získalo nejlepší známku “A” [Link]. Tu zavedená metodika hodnocení (na str. 25) definuje takto: A – Vynikající (excellent): Ve výzkumných parametrech globálních oborů mezinárodně kompetitivní instituce a/nebo instituce se silným inovačním potenciálem a vynikajícími výsledky aplikovaného výzkumu a/nebo instituce naplňující vynikajícím způsobem svěřenou misi.

Zdroj: Metodika hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory
výzkumu, vývoje a inovací [str. 25, Link]

Pokud ale vezmeme v potaz podíly veřejné institucionální podpory vědy na VŠ, které jdou na vysoké školy, pak téměř ¾ českého výzkumného VŠ sektoru jsou národním hodnocením shledány jako A - VÝBORNÝ (EXCELENTNÍ). To je již na první pohled v zásadním nesouladu s tím, co se dozvídáme z oborového žebříčku QS. Jistě, známky národního hodnocení jsou uděleny za celé VŠ, zatímco žebříček QS sleduje obory VŠ. Také je brát v potaz, že národní hodnocení vědy na VŠ nepostihuje oblast vzdělávání. Ale ať tak či tak, těžko hledat důvody a výmluvy pro tak diametrální rozdíly obou hodnocení. Ale o tomto podrobně snad někdy příště.

Zde si nelze nevzpomenout na epizodu epizodu z kultovního seriálu Simpsons', kde žáci v nápravném programu hrají hru na židličkovanou (nebo také na posledního). V normální hře pro některé hráče židle chybí, ale v této verzi je naopak židlí více než hráčů, aby všichni najisto došli výhry, štěstí a uznání.

Nic není dokonalé

Nic není dokonalé, natož mezinárodní žebříčky VŠ, a ten QS není výjimkou. Na řadu nedostatků upozorňuje už náš předchozí text a v něm uvedené odkazy.

Problém s rozdílnou populační velikostí řešíme přepočtem údajů ostatních zemí na populační velikost Česka. S naší srovnávací analýzou výše se pojí i různá míra fragmentovanosti vysokých škol a samotných oborů v zemích. Tento fenomén se totiž může promítat do počtu oborů na žebříčku QS. Ideální by proto bylo znát velikost oborů všech VŠ srovnávaných zemí, ale tato data k mání nejsou.

Z výše uvedených důvodů není od věci Česko srovnávat s populačně podobně velkými zeměmi a zeměmi s řádově podobným počtem (velikostí a oborovou koncentrací) VŠ. Zde se tedy pro srovnání nabízí Řecko, Maďarsko a Portugalsko. Právě třeba Portugalsko je daleko před námi nejen v postavení špičkových oborů VŠ na žebříčku QS, ale např. i v získávání prestižních ERC grantů. Ale o tom podrobněji také až někdy příště.

Lucie Beránková (2. Ekonomická transformace) & Daniel Münich

Registrace emailu zde

České vysoké školy na světovém oborovém žebříčku QS 2026

2026-04-30T16:09:52.439+02:00

Světlo světa spatřilo letošní vydání renomovaného žebříčků vysokých škol QS Word University Ranking 2026 by Subject. Oproti většině ostatních má žebříček QS jednu obrovskou výhodu – na školy se dívá oborově. To je velmi důležité, protože kvalita a renomé oborů se uvnitř škol výrazně liší a jediné pořadí za celou školu mnohdy skrývá velké oborové rozdíly. Tentokrát jsem při psaní blogu spojil síly s Lucií Beránkovou, která v současnosti působí jako hlavní analytička týmu 2ET, tedy agendy 2. Ekonomické transformace.

A mimořádně blog začneme hutnějším shrnutím:

Světový žebříček vysokých škol QS Word University Ranking by Subject je jedinečný svou oborovostí. Je v něm dost nesystematicky zařazena i neuniverzitní Akademie věd ČR, kterou ale v našem srovnání tiše ponecháváme. V letošním vydání žebříčku QS 2026 se alespoň v jednom oboru umístilo 16 českých škol z celkem 23, u kterých lze s ohledem na jejich misi umístění předpokládat. V roce 2026 se na žebříček QS poprvé dostala UTB.

Celkově se a žebříček dostalo 91 českých oborů x škol. Od roku 2023 tak jejich počet narostl o 20. Z toho se ale pouze třetina nachází v horní polovině oborových pořadí a pouhé dva obory českých škol v nejlepší oborové čtvrtině. Nejvyššího relativního oborového pořadí v Česku dosáhly obory Agriculture and Forestry na ČZU (12.2 %), Medicine na UK (17.2 %); Art & Design na UMPRUM (25.1 %) a Economics & Econometrics na UK (25.2 %).

Nejvíce oborů na QS mají UK (30), MU (15), ČVUT (10) a VUT (10). Nejčastější zastoupení má Česko v oborech Chemistry (7), Computer Science & Information Systems (6) a Material Sciences (6).

Za pozornost veřejných politik stojí strategicky či společensky důležité obory, ve kterých se české školy na žebříček nedostaly vůbec, jako např. Development Studies; Hospitality & Leisure Management; Social Policy & Administration; Statistics & Operational Research.

Od roku 2023 si většina oborů českých škol relativní pořadí udržela nebo zlepšila. K propadu došlo jen v menším počtu oborů x škol.

Celkově lze na žebříku QS mezi roky 2023 a 2026 sledovat poměrně rychle rostoucí počty oborů českých škol a většinově jisté zlepšování v jejich pořadí. Na druhé straně je třeba vnímat poměrně nízkou výchozí základnu, tedy nízký počet oborů na žebříčku QS v roce 2023 a jejich nízké umístění. Zastoupení oborů českých škol zůstává nadále extrémně nízké v nejlepší čtvrtině škol na světě. Žádné české škole se dosud nepodařilo s oborem proniknout do Top 10 % na světě.

Rekapitulace

O loňských výsledcích QS'25 jsem psal zde a Vladislava Vojtíšková z vedavyzkum.cz zde. O letošních psala podrobně nedávno Vendula Grygová. Vřele doporučujeme si to přečíst předem a díky tomu můžeme popis indikátorů žebříčku QS, tedy jejich výhod, nevýhod a nedokonalostí, do velké míry přeskočit. Přesto pár upozornění uvést musíme.

· V našem přehledu sledujeme pouze výsledky oborů českých vysokých škol tedy pořadí obor x škola a pomíjíme výsledky škol zahraničních.

Od textu na vedavyzkum.cz se ten náš liší hlavně v tom, že nesrovnáváme absolutní pořadí oborů x škol, ale percentilová pořadí. Ta zohledňují skutečnost, že počet škol na žebříčku QS se napříč obory výrazně liší v rozsahu 50 (Music) až 850 (Computer science) a absolutní pořadí napříč obory proto nejsou srovnatelná. Právě z důvodů odlišných počtů škol v oborech je pro celková srovnání vhodnější sledovat spíše percentilová pořadí. Percentilové pořadí školy x oboru říká, v jaké relativní části oborového seznamu QS se daná česká škola umístila. Přesněji v jakém procentu celkového počtu škol na seznamu QS daného oboru. Čím nižší percentilové pořadí, tím lepší umístění.[1]

Nabízíme hlavně detailní tabulky a grafy shrnující výsledky (tj. percentilová pořadí českých škol v oborech) s popisem příkladů pro čtenáře, jak si v nich najít a číst další detailní výsledky zajímavé právě pro ně.

Raději připomínáme, že pořadí oboru vysoké školy na každém žebříčku, včetně toho QS, je do jisté míry dáno i celkovou velikostí školy (např. počet studentů, atp.) a velikostí daného oboru na škole. Pořadí oborů škol je totiž založeno na kombinaci dílčích indexů, přičemž hodnoty některých z nich silně korelují právě s velikostí školy (např. akademická pověst, pověst u zaměstnavatelů, h-index vědců, mezinárodní výzkumnou síť pracoviště). Naopak jiné dílčí indexy (počet citací připadající na článek) reflektují jen kvalitu. V dřívějším postu na FB jsem (DM) vysvětloval a dával příklad UK a MU na žebříčku RWU /Shanghai, kde se UK nachází ve čtvrté stovce a MU až v páté, přičemž rozdíl lze do velké míry přisoudit právě rozdílu ve velikostech obou škol.

Obory českých vysokých škol v jedné tabulce

Žebříčkem QS 2026 se můžete proklikávat sami. Ale pro celkový obrázek toho, jak Česko dopadlo, si zaklikáte opravdu hodně. Budete se muset postupně proklikat zhruba 60 vědními obory v 5 oborových skupinách, v rámci nich si vždy nakliknout Česko, v každém oboru si pak poznamenat absolutní pořadí českých VŠ a celkový počet hodnocených škol. Alternativně si můžete stáhnout data v nabízených XLS oborových souborech a v nich ty samé informace hledat v 60 oborových sešitech. Usnadnili jsme vám ale i letos práci a klíčové informace jsme pro vydestilovali do jediné Tabulky X. Logiku jejího obsahu vysvětlujeme níže na příkladu jedné z pěti oborových skupin, a to Social Sciences & Management. Zbytek už si snad čtenáře najde a pochopí sám.

Příklad oborové skupiny: Social Sciences & Management

Přehled oborů ve skupině Social Sciences & Management si zobrazte výběrem v menu nahoře v Tabulce X. V této oborové skupině se na žebříček QS jako celek dostaly pouze tři české školy: UK (54,4 %), MU (95.5 %) a VŠE (77.4 %). Procenta v tabulce udávají percentilové pořadí školy v oboru, čím menší číslo, tím lepší[1]. Celkové počty hodnocených škol v oborech této skupiny na světě vidíme ve sloupci (a). Počty zhodnocených škol se obor od oboru výrazně liší ve velkém rozsahu 50–850. Například v oboru Sports-Related Subjects najdeme na QS žebříčku vysokých škol pouze 149, v oboru Economics & Econometrics 699, tedy více než 4x více. Pokud není v tabulce uvedeno nic, česká škola x obor se na QS žebříček v daném oboru nedostala.

Výsek Tabulky X pro oblast Social Sciences & Management (percentilová umístění oborů českých vysokých škol na žebříčku QA'26)

klikem se tabulka zvětší

Vidíme, že v oborové skupině Social Sciences & Management má na žebříčku QS alespoň jeden obor pouze 5 českých škol. Z toho dvě (ČZU a UTB) pouze díky jedinému oboru z celkem 16 v této oborové skupině. Výrazně zde dominuje UK, která se na žebříček QS dostala hned v 9 oborech, MU pak ve 4 oborech a VŠE ve 3. Největší zastoupení, celkem 5 škol, má Česko v oboru Economics & Econometrics. Zdaleka nejlepší umístění v tomto oboru, a to na hraně nejlepší čtvrtiny z 699 škol světa, vykázala UK (25,3 %). Lepšího výsledku na celém žebříčku QS ve všech obrových skupinách dosáhly pouze další tři obory českých vysokých škol (Medicine na UK (17.2 %); Agriculture and Forestry na ČZU (12.2 %); Art & Design na UMPRUM (25.1 %)). Data z tabulky jsou přehledně vidět také v Grafu X.

Výsek Grafu X pro oblast Social Sciences & Management (percentilová umístění oborů českých vysokých škol na žebříčku QA'26)

Klikem se graf zvětší

Zajímavé, nepřekvapivé, ale varující jsou obory, kde Česko naopak na žebříčku QS není zastoupeno ani jednou (Development Studies; Hospitality & Leisure Management; Marketing, Social Policy & Administration; Sports-Related Subjects; Statistics & Operational Research).

Obdobným způsobem si čtenáři sami mohou projít výsledky českých škol v dalších oborových skupinách pomocí menu v Tabulce X. Pro snadnější čtení nabízíme zobrazení výsledků také v Grafu X. Ten ukazuje percentilová pořadí oborů x škol ze souhrnné Tabulce X, čím lepší postavení oboru x školy na žebříčku QS, tím více nahoře. Klikem na legendě si můžete odfiltrovat oborové skupiny. Zde shrnujeme klíčová pozorování:

Alespoň v jednom oboru se umístilo 16 českých škol (tedy včetně AV ČR...), ze zhruba celkem 23, u kterých lze umístění na žebříčku teoreticky předpokládat na základě jejich mise. To představuje 91 českých oborů x škol. Viz souhrnná Tabulka 1 níže, nebo ji také najdete pod Tabulkou X.

Klikem se tabulka zvětší

Nejčastější zastoupení na žebříčku QS má Česko v oborech Chemistry (7), Computer Science & Information Systems (6) a Material Sciences (6).

Naopak zastoupení na žebříčku QS Česko nemá v delší řadě oborů (History of Art; Music; Theology, Divinity & Religious Studies; Data Science & Artificial Intelligence; Engineering – Mineral & Mining; Engineering – Petroleum; Dentistry; Nursing; Veterinary Science, Development Studies, Hospitality & Leisure Management, Marketing, Social Policy & Administration, Sports–Related Subjects, Statistics & Operational Research). Všimněte si, že jde namnoze o obory důležité pro kvalitu veřejných politik. Příčinou je mnohdy zřejmě tzv. Matoušův efekt[2], kdy malé a finančně slabé nebo v podstatě neexistující obory v Česku nemají personální zázemí, které by jim ve vnitro–školských procesech umožňovalo efektivně lobovat za jejich větší finanční a institucionální podporu.

Nejvíce oborů na QS žebříčku má UK (30). Po ní následují MU (15), ČVUT (10) a VUT (10). Zastoupení oborů dalších českých škol je již mnohem nižší. Viz souhrnná Tabulka 1.

Zastoupení oborů českých škol výrazně klesá s lepším percentilovým pořadím. V horní polovině škol v rámci oboru se umístilo pouze 34 českých oborů, z toho naprostá většina v druhé nejlepší čtvrtině (32).

Do první čtvrtiny QS na světě se dostaly pouhé dva obory dvou českých škol (Medicine na UK (17.2 %); Agriculture and Forestry na ČZU (12.2 %). To jsou stejné obory a školy jako loni na QS'25, ale oba se v umístění meziročně výrazně zlepšily. A zlepšují se systematicky od roku 2023: Medicine na UK se posunula z 25,7 % na 17,2 % a Agriculture & Forestry na ČZU ze 14,7 % na 12,2 %. Oba obory na těchto školách jsou v mezinárodním srovnání nadprůměrně velké, což k jejich dobrému postavení na žebříčku QS tak0 výrazně přispívá.

Souhrnná Tabulka 3, kterou najdete níže a také pod Tabulkami X a 1, ukazuje změny (tj. rozdíly hodnot) mezi roky 2023 a 2026. Počet českých oborů x škol na žebříčku QS se během tohoto období zvýšil o 20 (tedy z 71 na 91). To představuje poměrně vysoký nárůst o zhruba čtvrtinu, ale musíme si uvědomit nízkou počáteční základnu. V horní polovině oborových žebříčků se počet zvýšil o 15 oborů x škol, v druhé nejlepší čtvrtině o 14 oborů x škol a v nejlepší čtvrtině tedy pouze o 1 obor x škola (Medicine na UK).

Klikem se tabulka zvětší

Detailní přehled změn na žebříčku QS v letech 2023 až 2026 na úrovni oborů x škol nabízí interaktivní Tabulka Y. Ukazuje percentilová pořadí oborů x škol v jednotlivých letech ve sloupcích (a) až (d) a celkový percentilový posun mezi roky 2023 a 2026 ve sloupci (e) – kladná čísla představují posun směrem ke špičce oborového žebříčku. Pokud škola x obor v roce 2023 na žebříčku nebyla, počítá se posun od nejnižšího percentilu (100 %). Poslední metrika zvýhodňuje obory x školy s nízkou výchozí základnou v roce 2023. Barevným podkladem jsou ve sloupci (e) zvýrazněny obory x školy, které se posunuly výrazněji nebo výrazněji poklesly. V menu nahoře si sami můžete vybrat buď jedinou školu nebo jedinou oborovou skupinu nebo jediný obor:

K největšímu posunu došlo v případě Anatomy & Physiology na UK, kterýžto obor v roce 2023 na QS žebříku nebyl a v roce 2026 se umístil na 37 percentilu. Další obory s posunem 50 percentilů a víc jsou Archaeology na UK, Engineering – Chemical na VUT, Business & Management Studies na VŠE, Art & Design na AMU.
K určitému propadu v pořadí došlo jen v minimu případů (Agriculture na UPOL, Environmental Sciences na MU, Education na UK, Communication & Media Studies na UK, Geography na UK a Environmental Sciences na UK. Ve všech případech jde ale o obory x školy, které na žebříčku QS už v roce 2023 byly.

Další detailní vhledy si milí čtenáři jistě zajistí snadno sami pomocí interaktivního Grafu X, Tabulky X a Tabulky Y.

PS: Za pomoc s vytvořením interaktivních tabulek a grafů děkujeme kolegovi Tarasi Hrendašovi!

[1] Pokud se škola umístila v určitém rozsahu pořadí, pracujeme s pořadím uprostřed tohoto rozsahu.

[2] Fenomén tzv. Matoušova efektu v prostředí českého systému podpory VaV vysvětluje prof. Štěpán Jurajda v podcastu IDEA Talks: 35. díl: Matoušův efekt oborové struktury vědy v ČR (Link)

Registrace emailu zde

O degradaci kvality vládnutí

2026-04-04T22:42:00.007+02:00

Na [první] letošní letenské demonstraci Milion chvilek pro demokracii jsem dostal možnost promluvil o aktuálně probíhající destrukci kvality vládnutí v zemi. Klíčové sdělení je, že nová vláda mnohem více než ty předchozí začala porušovat zásady dobrého vládnutí. Důsledkem bude nejen horší kvalita zákonů a regulací obecně, ale hlavně to, že se ještě více sníží důvěra veřejnosti v demokratický způsob vládnutí a ještě více se posílí volání po vládě silné ruky. Jako bonus přikládám pár podrobnějších vysvětlení a odkazů, které si řečník na demonstraci nemůže z časových a dalších důvodů dovolit.

Byl jsem kdysi i na slavné velké letenské demonstraci v listopadu’89 [1]. Tehdy ještě jako student Elektrotechnické fakulty ČVUT a sametový revolucionář. Příznačně jsem tehdy na tribuně stadionu Sparty dostal na starost dohled nad přenosovými kabely, aby je někdo z temné strany síly nepřesekl. Mimochodem šlo o první demonstraci, kterou celou vysílala Československá televize. Samozřejmě se to tehdy odehrávalo v jiných historických kulisách. Ale tehdy i dnes nám šlo, mimo mnohé jiné, o lepší fungování země a dobré vládnutí v ní.

Za foto před nástupem na letenské pódium děkuji Petru Jančárkovi

Kvalita vládnutí je když

Kvalita vládnutí není abstraktní pojem. Je to věc velmi reálná a pociťuje ji každý v každodenním životě. Ve vzdělávání našich dětí, dostupnosti bydlení, ochraně přírody, funkčnosti úřadů a v mnohém dalším. Zásady dobrého vládnutí nejsou složité. Každý problém se nejdříve musí analyzovat na základě kvalitních dat. Pak se musí zvážit možná řešení. Ne řešení jediné, které někoho napadlo přes noc ve Sněmovně. Pak se musí vyhodnotit možné dopady. A hlavně se o tom musí během přípravy hovořit s dotčenými, tedy s odborníky, firmami, obcemi a občany. Teprve pak mají přijít ke slovu rozhodnutí politiků. Dobře informovaných politiků dohlížených veřejností dobře informovanou skrze nezávislá média. Není to byrokracie, ale pojistka proti špatným rozhodnutím, proti špatnému vládnutí.

Zde si zájemci mohou podrobně přečíst co to RIA je, jak správně proces RIA probíhá, podle jaké metodiky se dělá a jak to souvisí s podobnými procesy na úrovni EU. Za pozornost stojí i Manuál hodnocení dopadů regulace. Dlouhodobý přehled toho, kolik zákonů v Česku prochází procesem RIA a jak kvalitní je se lze dočíst ve výroční Zprávě poradní komise RIA při Legislativní radě vlády za rok 2024.

Kolečko procesu přípravy nových zákonů podle zásad RIA

Tři dekády se u nás kvalita vládnutí zlepšovala, pomalu a ztuha ale jistě. Psal a hovořil jsem o tom průběžně a opakovaně [1 | 2 | 3 | 4 | 5]. Všechny vlády, včetně té předposlední, měly snahu zásady dobrého vládnutí obcházet nebo alespoň švejkovat. V posledních letech ale konečně začaly na ministerstvech vznikat alespoň malé analytické týmy. Tedy lidé, co umí pracovat s daty, počítat dopady zákonů a odborně sdělovat i nepříjemné pravdy. Byla to první věc, za kterou jsem se jako člen sboru poradců premiéra zkraje roku 2022 přimlouval a do jisté míry vlastně i prosadil. Tehdy jsem ale také varoval, že to plody začne přinášet spíše až po letech za dalších vlád. Šlo sice o malý, ale o další důležitý posun kupředu. Bohužel tento fenomén byl a je pod rozlišovací úrovní veřejnosti i většiny novinářů, v dobrých a nyní i špatných časech.

A nová vláda začala zásady dobrého vládnutí obcházet ještě více než ty předchozí. A to v rozsahu opravdu velkém. Zákony už většinou ani nevznikají na ministerstvech, ale pečou se jinde. Odborný aparát státu se nevyužívá. Nic se moc nekonzultuje a nevyhodnocuje, návrhy se veřejně neobhajují. Sledujeme to na změně zákonů služebního [1, 2] nominačního, stavebního, toho o české televizi a rozhlasu [jako exemplární příklad] a na způsobu rušení důchodové reformy. Nemluvě o podloudné přípravě zbytečného a nebezpečného zákona o zahraničních agentech.

Vládní koalice do Sněmovny zatím stihla předložit 48 návrhů zákonů. Z toho celých 15 skrze poslaneckou iniciativu, čímž se obešly procesy RIA. Samotná vláda pak do Sněmovny předložila zákonů 33. Ale pouze 10 z nich doprovází Závěrečná zpráva z procesu RIA. Při přípravě 23 vládních zákonů se tedy proces RIA obešel také. Řádným legislativním procesem hodnocení dopadů tak prošlo pouze 10 z 48 návrhů zákonů.

Velké bourání

Bourá se to, co zde spousta lidí usilovně a pracně budovala desítky let. Zásady dobrého vládnutí se dnes ignorují ve velkém. Analytické týmy a odborníci na ministerstvech žijí v obrovské nejistotě [1], jsou stavěni mimo hru, rozpouští se. Hovořit přestávají data, fakta, analýzy a odbornost. Rozhoduje se někde v zákulisí. Otevírá to dveře lobbistům, kteří si budou psát zákony sami. Budou se proto schvalovat horší a škodlivější zákony. Poroste byrokracie a právní nejistoty v zemi.

Nejhorší ale je, že tyhle důsledky budou v očích veřejnosti diskreditovat demokratický systém vlády jako takový. Ještě více jich začne volat po vládě silné ruky a selského rozumu. Pro vzdělanost a vědu už nebude místo. S tím souvisí i to rozpouštění analytických týmů a nepřímo i další velký pokles intenzity finanční podpory vědy a školství [1 | 2].

Zde nejde o politickou pravici nebo levici. Nejde o to, kdo vládne, ale jakým způsobem vládne. Nenechme si jako někteří lidé z byznysu namluvit, že dodržování zásad přípravy zákonů jen zbytečně zdržuje. Požadujme od vlád dodržování zásad dobrého vládnutí. Stojí na tom kvalita našeho života a budoucnost země. Nenechme si ji ukrást!

PS: Někdo si možná říká, proč sem vlastně tohle dávám, že se to přece vědy netýká. No a já tvrdím, že se jí to nejen týká, ale dokonce velmi. Schválně se mrkněte do vládou nedávno schválené Hospodářské strategie, co vše tam vláda na str. 20-21 v oblasti vědy slibuje. Vedle hned od začátku neplněných slibu ohledně výše veřejné finanční podpory nám tam vláda slibuje plejádu regulatorních změn. A to je přesně to, o čem tenhle blog je. Anglicky je o kvalitě Regulatory Impact Assessment (RIA), česky oficiálně o kvalitě procesu Hodnocení dopadů regulace a lidově pro širokou veřejnost je to o dodržování zásad dobrého vládnutí. Pokud vláda hodlá i v oblasti vědy prosazovat slíbené regulatorní změny způsobem, jakým začala dělat ty mnohé ostatní, pak mi nezbývá než si vzpomenout na povzdech mé babičky „Pán Bůh s námi a zlý pryč“.

Registrace emailu zde

Na lovu vládních strategií pro české vysoké školství

2026-03-10T18:05:00.004+01:00

Udělal jsem něco, co v současném Česku dělá jen pár excentriků – přečetl jsem si Programové prohlášení nové vlády a její novou Hospodářskou strategii. A navíc jsem si obsah obou dokumentů srovnal co do jejich plánů, vizí a slibů. A navíc jsem to ještě sepsal. Text měl původně 5000 znaků. To ale dnes v komerčním médiu neudáte, to lidé neučtou. Tak jsem to ostrou tužkou krátil na 3500 znaků. Ale i to se ukázalo jako příliš dlouhé. Nakonec můj komentář vyšel v Hospodářských novinách, ale redakcí byl dále zredukován na dřen 1800 znaků. A navíc vyšel s poněkud zavádějícím titulkem. A tak se s pokorou vracím z vandru k mému soukromému blogu. Zde mohu psát texty jakkoliv dlouhé, byť je asi ne každý učte až do konce. Zde nabízím původní originál v plném znění.

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Dvě dekády čekání

Před necelými dvaceti lety se uskutečnil poslední vážnější pokus o reformu českého vysoké školství. Reformní agenda podrobně narýsovala tzv. Bílá kniha terciárního vzdělávání [link]. V reakci na to tehdejší vláda premiéra Topolánka usnesením zavázala ministry školství a práce předložením věcného záměru nového zákona o terciárním vzdělávání a zákona o finanční pomoci studentům. Poté se ale nad vším postupně zavřela voda. Větší reformní ambice deklaruje až teď vláda nová. Dočteme se o nich ve dvou klíčových dokumentech, ve vládní Hospodářské strategie a Programovém prohlášení. Oba dokumenty používají podobný jazyk, liší se ale hodně v identifikaci hlavních problémů, v cílech i záměrech.

Měřitelné vs. mlhavé cíle

Napětí obou dokumentů lze vysledovat v ambicích. Hospodářská strategie deklaruje jasně měřitelné cíle v mezinárodních žebříčcích škol a otevřeně staví české univerzity do globální soutěže o prestiž, talenty a zdroje. Slibuje dostat čtyři české univerzity mezi top 500 ve světě, alespoň jednu v top 200 v žebříčku QS World University Rankings, zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí v produktivním věku na 30 %, oboje do roku 2035 a zvýšení počtu zahraničních studentů o 40 000 do roku 2035. V Programovém prohlášení žádné měřitelné cíle nenajdeme, vyjma veřejného financování.

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Rozdíl v obou dokumentech je také v přístupu k vnitřnímu řízení vysokých škol. Tedy k tomu, kdo má na vysokých školách pravomoci, zodpovědnosti, kdo je řídí a kdo vybírá řidiče. Hospodářská strategie to uvádí jako slabé místo českých vysokých škol. Navrhuje proto posílení role rektorů při současném oslabení rozhodovací dominance akademických senátů, které mají fungovat spíše jako orgány kontrolní. Programové prohlášení vlády v tomto pouze obecně slibuje zjednodušení a zefektivnění řízení vysokých škol, vyváženější kompetence a odpovědnosti jednotlivých orgánů při zachování akademické autonomie.

Programové prohlášení zdůrazňuje kvalitu výuky a institucionální stabilitu. Slibuje připravit zákon o zajištění kvality veřejných vysokých škol. Co však považuje za „kvalitu“ se z něj ale nedozvíme. Má jít o velký posun českého vysokého školství kupředu nebo jen o jeho pouhou konsolidaci?

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Internacionalismus?

Hospodářská strategie hodně akcentuje internacionalizaci. Plánuje rozšíření anglicky vyučovaných programů v klíčových technologických oborech, zavedení stipendií pro špičkové zahraniční studenty v oborech s vysokou přidanou hodnotou a zjednodušení vízového procesu. Programové prohlášení o zahraničních studentech a internacionalizaci v podstatě mlčí.

Hospodářská strategie o doktorských programech mlčí. Zato Programové prohlášení slibuje podporu excelentních uchazečů o doktorské studium a jejich projekty v mezinárodní soutěži přitahující nejlepší uchazeče, kteří budou realizovat doktorské projekty na výzkumně nejúspěšnějších pracovištích českých vysokých škol.

Programové prohlášení slibuje zajistit dostatek míst na vysokých školách, aby každý talentovaný [český] student měl možnost studovat, i když si to nemůže finančně dovolit, včetně zvýšené podpory stáží na zahraničních školách studentů ze sociálně slabších rodin, aby program nebyl pouze pro vyvolené, ale pro každého, kdo chce získat zahraniční zkušenosti. Avšak Hospodářská strategie o zpřístupnění vysokoškolského vzdělání sociálně znevýhodněným mladým českým talentům neztrácí ani slovo.

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Budoucnost ve hvězdách

Odlišně oba dokumenty nahlížejí na vztah univerzit, výzkumu a ekonomiky. Hospodářská strategie chápe vysoké školy jako klíčový nástroj hospodářské transformace, technologického rozvoje a posilování konkurenceschopnosti země. Hovoří o společensky potřebných oborech s uplatněním v hospodářství, hlavně ty technické a zdůrazňuje těsné propojení s inovacemi a studenty ze zahraniční jako nositeli přidané hodnoty. Programové prohlášení oborové priority vidí v cílené podpoře oborů budoucnosti a celospolečensky potřebných, jako je zdravotnictví, moderní technologie nebo psychologie, technické vzdělávání a profesní studijní programy pro praxi. Financování škol slibuje změnit tak, aby kapacity předjímaly budoucí potřeby trhu práce a celospolečensky potřebné profese.

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Peníze na posledním místě

Shoda obou dokumentů panuje ohledně výrazného zvýšení finanční podpory vysokého školství. Programové prohlášení slibuje postupné navýšení výdajů na vzdělávání až k průměru zemí OECD. Hospodářská strategie ještě konkrétněji slibuje navýšit výdaje do roku 2030 alespoň na 1,5 % HDP. Ponechme stranou, že mandát této vlády skončí dříve, nejpozději na podzim roku 2029. Mnohem důležitější je, že současný návrh státního rozpočtu pro vysoké školy na rok 2026 této vlády směřuje směrem přesně opačným než oba dokumenty slibují.

Vytvořeno pomocí ChatGPT*

Suma sumárum

Celkově lze říci, že Hospodářská strategie představuje vizi vysokého školství, která je mnohem konkrétnější, ambicióznější, ekonomicky orientovanější a reformní. Vedle toho Programové prohlášení nabízí pojetí sociálně a institucionálně opatrnější, zaměřené více na stabilitu s mlhavě definovanými cíli. V řadě obecných cílů a záměrů se ale oba dokumenty doplňují. Otázkou je, zda se dvě různé vize a záměry a hlavně skutky podaří propojit do smysluplné a funkční agendy. Pokud ne, české vysoké školství čekají po dvou dekádách další roky přešlapování na místě.

PS: Zajímavý rozhovor na téma připravované reformy řízení vysokých škol s Tomášem Flieglem a Šimonem Stibůrkem vyšel v Deníku N – odemčeno zde. Good luck!

---

* Mé původní promptové zadání pro ChatGPT: Napsal jsem další blog. Přečti si ho a slovně mi k němu navrhni pět různě koncipovaných kreslených a lehce žertovných až provokativních obrázků. Na tom základě si jeden koncept obrázku vyberu a požádám tě o jeho vytvoření. Obrázkem chci text blogu doplnit a zvýšit tak zájem čtenářů o něj.

Vládní výhledy podpory vědy: když činy popírají sliby

2026-03-01T16:55:00.004+01:00

Rozporů mezi sliby a skutky nové vlády přibývá každým dnem. Nevyhnula se tomu ani oblast vědy. Vládní vize a plány na zvyšování veřejné podpory vědy obsažené v jejím Programovém prohlášení a v Hospodářské strategii jsou v rozporu s návrhem státního rozpočtu na rok 2026, který vláda nedávno předložila do Sněmovny. Asi i proto vláda Sněmovně raději nepředložila Střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2027 a 2028, byť jí to zákon předepisuje.

V Programovém prohlášení se vláda zavázala výrazně navyšovat výdaje na vědu takto:

Programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026: Po čtyřech letech stagnace a snižování výdajů na vědu se výzkum, vývoj a inovace stanou opět základem hospodářského růstu a rozvoje země... Významně navýšíme výdaje na vědu, výzkum a inovace, protože právě ony představují klíčový motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země.

Krátce poté do připomínkového řízení vláda poslala návrh své Hospodářské strategie, která příslib navyšování výdajů na vědu navíc kvantifikovala takto:

Hospodářská strategie: Česko země budoucnosti 2.0: Aktuální systém financování v ČR je výrazně orientován na granty s nedostatečnou institucionální a nepřímou podporou, což komplikuje dlouhodobé plánování a stabilitu výzkumných organizací.... Zvýšíme výdaje na VaVaI (GERD, % HDP) na 2 % (2027), 2,4 % (2030) a 2,7 % (2035) s 1/3 podílem na růstu veřejným financováním a 2/3 soukromým.

Zároveň s tím vláda do Poslanecké sněmovny poslala návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026. Ten však již tak nízkou intenzitu veřejné podpory vědy na rok 2026 ještě více snižuje. Rozdíl mezi vládními slovy a sliby na straně jedné, a činy na straně druhé, zde bije do očí.

Nechť promluví čísla

Vládní Strategie předpokládá, že celkové výdaje na vědu v roce 2027 dosáhnou 2 %. A podrobně vysvětluje, že 1/3 potřebného navýšení půjde za státním rozpočtem a 2/3 za soukromým sektorem. Jaké meziroční navýšení výdajů státního rozpočtu na vědu v roce 2027 by to tedy znamenalo?

Na rok 2027 ministerstvo financí v jeho lednové predikci očekává HDP na úrovni 9 459 mld. Kč. Slíbená 2 % z toho na vědu dělají 189 mld. Kč (=9459*0,02). Letos (2026) bude celková podpora vědy cca 152 mld. Kč, tedy zhruba 1,7 % HDP. Naplnění vládní strategie v roce 2027 proto bude vyžadovat meziroční navýšení podpory o 37 mld. Kč (=189 - 152). Má-li třetinu tohoto navýšení zatáhnout státní rozpočet, bude v něm muset vláda v roce 2027 vyčlenit o 12 mld. Kč více než letos (=37/3). To by ovšem znamenalo meziroční nárůst výdajů státního rozpočtu na vědu v roce 2027 o 28 % (=12/43 %).

Tabulka 18 přílohy návrhu státního rozpočtu vlády na vědu předloženého do Poslanecké sněmovny

Myslí to vláda opravdu vážně?

Meziroční navýšení státního rozpočtu na vědu v roce 2027 o 28 % by byla darda, jakou svět neviděl. To si lze představit ve snu, ale ne v realitě. Prostě nevěřím, že by vláda tento svůj strategický záměr v roce 2027 splnila. A podle mě se mu nepřiblíží ani na dohled. Pokud totiž bylo sestavení státního rozpočtu na rok 2026 obtížné, s rozpočtem na rok 2027 to bude ještě obtížnější. Možná i proto vláda do Sněmovny spolu návrhem státního rozpočtu ani nepředložila Střednědobý výhled na roky 2027 a 2028, byť je to v příkrém rozporu s přikázáním zákona o rozpočtových pravidlech.

Paragraf č. 4 zákona o rozpočtových pravidlech hovoří o povinnosti vlády předkládat Sněmovně Střednědobé výhledy státního rozpočtu na další roky

Ještě musím dodat, že už letos (2026) bude intenzita výdajů na vědu ze státního rozpočtu hluboko pod průměrem zemí EU. Psal jsem o tom v poslední řadě blogů [1 | 2 | 3]. Mezinárodní srovnání trendů financování vědy do roku 2023 nejdete na webu ČSÚ zde.

Tipněte si sami

Paradoxní je, že to všechno rozporuplné dělá vláda zároveň. Jak to nakonec v roce 2027 dopadne si tipněte sami v mé anonymní on-line anketě. Konkrétně, zda vláda státní rozpočet na vědu podle své Hospodářské strategie v roce 2027:

Navýší, a to díky dalšímu výraznému zvýšení deficitu státního rozpočtu.
Navýší, protože peníze ušetří jinde.
Navýší, díky zvýšení daní.
Nenavýší, protože jedna vládní ruka neví, co dělá ruka druhá.
Nenavýší, protože na ministerstvu financí se o existenci Hospodářské strategie ještě nedozvěděli.
Nenavýší, protože Hospodářskou strategii vláda používá jen jako vějičku pro naivní business.
Nenavýší, protože ani Programové prohlášení, ani Strategii vláda nebere vážně (dělá si z nás legraci).
Vyřeší to úplně jinak:...

První pád, slovospád: o výhledech veřejné podpory vědy

2026-02-22T18:57:00.005+01:00

Hned od nástupu nové vlády sledujeme velké rozpory mezi slovy a skutky v otázce výhledu veřejné finanční podpory vědy. Zatímco programové prohlášení vlády i její Hospodářská strategie malují výhled na růžovo, vládní návrh podpory vědy ve státním rozpočtu na rok 2026 má odstíny mnohem temnější. Podstatu rozporu mezi vládními sliby a skutky jsem se snažil vyluštit z vodopádu slov vícepremiéra Karla Havlíčka, kromě jiného nového předsedy vládní rady pro vědu. Vypadá to, že vláda se bude v podpoře vědy v dalších letech spoléhat především na soukromý sektor. S výraznějším navyšováním veřejné podpory, již dnes velmi nízké, vláda zdá se nepočítá. Dokonce je možné, že bude nadále klesat i její intenzita a reálná hodnota.

Převzato z portálu Vedavyzkum.cz

Nejen akademici vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR dnes nechápavě kroutí hlavou nad plány nové vlády ohledně veřejné finanční podpory vědy. Její dosavadní kroky jsou totiž více než rozporuplné. Na jedné straně v Programovém prohlášení i v nově schválené Hospodářské strategii vláda prezentuje vizi výrazného navýšení výdajů na vědu. Na straně druhé do Sněmovny předložila návrh státního rozpočtu na rok 2026, kde navrhuje pokles již tak velmi nízké veřejné podpory vědy. Psal jsem o tom podrobně v minulém blogu a v roce 2023.

Nejenže má podle návrhu státního rozpočtu v roce 2026 opět výrazně poklesnout intenzita národní veřejné podpory vědy (jako její podíl na HDP). Výrazně má poklesnout i reálná hodnota podpory (za stálých cen). Podpora má dokonce poklesnout i nominálně, a to o téměř -1 %. To v časech každoroční inflace kolem 2,1 % a mzdové inflace kolem 6,2 % je fakt síla, protože mzdy ve výzkumném sektoru představují hlavní nákladovou položku.

Vysvětlení rozporu mezi slovy a skutky

Vysvětlení rozporu mezi vládními sliby a skutky jsem se snažil vysledovat v nedávném rozhovoru s vícepremiérem vlády, ministrem průmyslu a obchodu, ale hlavně staronovým předsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karlem Havlíčkem v podcastu Česká jízda s moderátorem Vojtěchem Kristenem. Moderátor se zhruba od konce páté minuty (5"45) Karla Havlíčka ptá na vládní záměry v oblasti podpory vědy, té finanční především. Konkrétně se snaží zjistit, proč v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 vláda počítá s tak nízkým nárůstem, když v Hospodářské strategii i v Programovém prohlášení vláda naopak slibuje výrazný nárůst podpory vědy. Příslušnou část rozhovoru, přesněji vodopádu slov, si poslechněte nejlépe sami. Zde z toho slovního vodopádu nabízím stručný přepis toho podstatného:

Redaktor: Neměl by být růst státního rozpočtu 2026 na vědu výraznější, když na jiné straně říkáte, že je třeba do vědy investovat a na druhé straně se relativní objem výdajů snižujete? Nestojí to proti sobě?

Karel Havlíček: Proti sobě to nestojí. Na vědu nedáváme málo, kolem 44 mld., což rozhodně není slabá částka. Pro nás je ale důležité, kam ty peníze jdou, jak se s nimi zachází. Končí to vše ve výzkumu? Podívejte se kdo ty instituce, co berou ty peníze na výzkum. Jsou to hodně resortní výzkumáky. Ruku na srdce, dnes jde spousta peněz na běžný provoz, a to je chyba.

Musíme se zaměřit jak se s těma penězi pracuje, jak dobře dopadají do výzkumné infrastruktury a hlavně jak motivovat soukromý sektor, který je hlavním nositelem výdajů na VaV, aby do VaV investoval.... Musíme koncipovat konsorcionální projekty a dobrou politikou odečtů a odpisů namotivovat soukromé subjekty, aby dávaly na vědu více. A tím se posuneme zdravě dál v navyšování výdajů, ne že stát přihodí 3 mld. a ty se utratí na provoz.

Moderátor: A měl by stát prostředky navyšovat? Počítáte s navyšováním výdajů státu výrazněji?

Karel Havlíček: Ano, ale musíme být přesvědčeni kam peníze jdou, že jdou na výzkum a to kvalitní výzkum.... Musí se umět vyhodnocovat lepší a horší instituce a podle toho tam směrovat peníze. Pak se dosáhne lepších výsledků, než když tam slepě nalijeme peníze. Garantuji vám, že když se s tím bude lépe hospodařit, tak dosáhneme s rozumnými výdaji na VaV lepších výsledků, než když tam ty peníze bezhlavě nalijeme.

Jak výhledově si dokážete představit růst veřejných výdajů?

Karel Havlíček: ...opět hovoří jen o celkových výdajích, ne o výdajích státního rozpočtu....

Co si z toho vzít?

Předně, Karel Havlíček považuje vládou navrhovanou částku ve státním rozpočtu z národních zdrojů na rok 2026 za hodně peněz (42.95 mld. Kč, což je i nominálně méně než 43.31 mld. Kč v roce 2025). Zde samozřejmě závisí na úhlu pohledu. Pokud bych ty peníze měl na osobním účtu v bance, tak by to jistě hodně peněz bylo. Ale z pohledu mezinárodních standardů to v rámci zemí EU je peněz dost málo. Na věc se totiž musíme dívat očima tzv. intenzity veřejné podpory, tedy podílu veřejné podpory vědy na HDP. A v tomto ohledu šlo Česko v posledních letech od devíti k pěti. A letos to má tedy pokračovat.

Karel Havlíček potom od moderátorem opakované otázky na vládou zamýšlený růst veřejných výdajů na vědu redaktorovi několikrát utekl tím, že začal hovořit o celkových výdajích na vědu. Ty zahrnují i peníze od firem, na což se ho ale redaktor neptal, protože to je úplně jiná, byť také důležitá otázka.

Další diskusní kličkou Karla Havlíčka jak odvrátit nepohodlnou otázku na výši veřejné podpory vědy bylo odvést pozornost k efektivnosti nakládání s podporou. Odvádí řeč argumentací, že za stejné peníze (malé) lze přece také pořídit více muziky (více, lepší a užitečnější vědy), když se budou peníze posílat kvalitním výzkumným organizacím a na užitečný výzkum. To je sice velká pravda, ale nic to nemění na tom, že veřejná podpora vědy už je, a zdá se i zůstane nízká nebo bude dokonce dále klesat.

Je pozoruhodné, že ministr ve svém exposé o neefektivnostech ve výzkumném sektoru nezmiňuje hlavní příjemce veřejné podpory vědy, tedy vysoké školy a pracoviště Akademie věd ČR. Rozvádí tam pouze problém resortních výzkumných ústavů. Má o jejich efektivnosti s otazníky pravdu, ale jejich podíl na veřejné podpoře vědy je spíše okrajový.

Ministr pak dokola opakuje, že vládní přísliby podpory vědy se týkají především nárůstu soukromých výdajů (firem). Zcela ale ponechává stranou, že podpora ze soukromých zdrojů moc nepomůže vědě na vysokých školách a Akademii věd ČR, kde se dominantně praktikuje výzkum základní, vždy závislý hlavně na podpoře veřejné.

A pokud mají pan ministr s vládou skutečně na srdci vyšší efektivnost a lepší cílení veřejné podpory vědy než dosud, měli by nám také vysvětlit, jak toho hodlají dosáhnout. Musel by říci, že zásadním způsobem rychle zkvalitní národní hodnocení vědních oborů a výzkumných organizací a zlepší vypovídací hodnotu zjištění toho hodnocení. Dosavadní výsledky hodnocení pro lepší cílení podpory za kvalitou a potřebami totiž stále nejsou dostatečně vypovídající. Nemluvě o tom, že naprostá většina výzkumných organizací z něho paradoxně vychází jako velmi dobré nebo výborné, takže jaképak rozlišování, že. Musel by také vysvětlit, jak hodlá zajistit, že se výsledky hodnocení začnou mnohem více než dosud promítat do rozdělení veřejné podpory vědy na vysokých školách a pracovištích AV ČR. Ani ministerstvo školství ani Akademie věd ČR totiž dosud neměly výraznější potřebu výsledky hodnocení do alokace podpory vědy promítat.

Místo toho se z jiných zdrojů dozvídáme, že vláda chce přesunout dlouhodobě personálně nedostatečně vybavený odborný aparát Rady pro výzkum, vývoj a inovace koordinující o národní hodnocení z Úřadu vlády na Ministerstvo průmyslu a obchodu a integrovat ho spolu s kosmickým výzkumem z Ministerstva dopravy v sekci na MPO. [Edit: Poslední zpráva z tiskové konference vlády z 23.2.2026 je, že podpůrný tým Rady vlády a tedy zřejmě i národního hodnocení vědy byl zredukován z 50 na méně než 30 lidí.]

Koukněme se na detail

Jak to tedy bude s veřejnou podporou vědy na vysokých školách a pracovištích AV ČR v roce 2026? Předně si musíme uvědomit, že lednová predikce ministerstva financí pro rok 2026 očekává nárůst cen o 2,1 %, a nárůst mezd v ekonomice o 6,2 %. Aby národní veřejné výdaje alespoň držely krok s inflací a hodnota podpory ve stálých cenách zůstala stejně nízký, musela by podpora narůst o 2,1 % a ne poklesnout o vládou navržených -0,9 %. To v podstatě znamená další v řadě snížení reálné hodnoty podpory vědy o -3 %. Ale ono to je ještě horší, protože dominantní část výdajů v sektoru vědy jde na platy. S ohledem na vysoký růst mezd v ekonomice bude pokles platová atraktivnost výzkumného sektoru ještě menší než dosud.

A teď si ta čísla srovnejme s vládním návrhem navyšování podporu vědy v hlavních vědních kapitolách státního rozpočtu: výdaje na vědu v kapitole MŠMT mají růst pouze o 0,9 %, rozpočet Akademie věd o 1,5 % a rozpočet Technologické agentury dokonce čeká pokles -1,9 %.

Věc by se snad dala pochopit, pokud by vláda skutečně čelila tvrdému rozpočtovému omezení. Jenže mu nečelí. Posuďte sami:

Zdanění tichého vína by vládě umožnilo navýšit výdaje na vědu o neskutečných 10 %.
Nesnižování pojistných odvodů OSVČ by umožnilo také téměř 10% navýšení.
Kdyby lidem a firmám vláda teď nezačala ze státního rozpočtu plošně dotovat elektrickou energii (poplatek za POZE), mohla by dokonce podporu vědy zvýšit o 1/3.

A na příští roky vláda plánuje přidat ještě řadu dalších výdajových dárků. Navíc bude pod velkým tlakem začít naplňovat sliby spojencům v NATO ohledně navyšování výdajů na obranu a začít financovat výstavbu nových jaderných reaktorů.

Suma sumárum

Můj závěr je, že vláda tiše nepředpokládá, že by v dalších letech nízkou veřejnou podporu vědy výrazněji navyšovala. Myslím si, že ji bude navyšovat jen mírně, takže nominálně tak tak udrží krok s inflací, bude dále klesat intenzita podpory (podíl na HDP) a podpora bude nadále zaostávat za cenovou a obzvláště mzdovou inflací. A to vše s dost iluzorní nadějí, že výraznější růst výdajů na vědu nějak zajistí soukromé subjekty. A i kdyby se to náhodou opravdu podařilo, pak to stejně moc nepomůže vědě na vysokých školách a určitě ne na pracovištích AV ČR, kde se dominantně dělá výzkum základní, kam soukromé peníze z principu moc neproudí.

Vláda s většinou ve Sněmovně má samozřejmě právo svou vizi prosazovat. Měla by ale veřejnosti, vysokým školám, Akademii věd ČR a dalším nalít čistého vína a vodopádem mlhavých slov je nenechávat v bláhové naději, že bude líp.

Veřejná podpora vědy: káuntry for fjúČR

2026-02-10T15:04:00.006+01:00

Dnešní blog je o návrhu státního rozpočtu na podporu vědy v roce 2026 z dílny vlády Andreje Babiše. Blog je nezvykle stručný, protože k vládnímu návrhu skoro nemám slov. Ale zato je plný tabulek a obrázků. Přestože česká ekonomika rychle roste a ještě nějaký čas poroste, vláda navrhuje obrovský deficit. Prý jí jde hlavně o budoucnost země, ale navrhuje další snižování již tak nízké intenzity veřejné podpory vědy z národních zdrojů.

Vytvořeno ChatGPT 5.2*

Slibem neurazíš

Nová vláda Andreje Babiše v Programovém prohlášení z 5. ledna 2026 slíbila významně navýšit výdaje na vědu.

Programové prohlášení vlády Andreje Babiše z 5. ledna 2026, str. 40

V Hospodářské strategii opakuje to samé jen jinými slovy.

Hospodářská strategie vlády Andreje Babiše, str. 10

Sliby–chyby a nyní skutky

Vláda 26. ledna 2026 konečně předložila a poté i schválila návrh státního rozpočtu (SR) na rok 2026. Detaily celý následující týden tajila a zveřejnila je až pod silným tlakem expertů a médií. Podobné utajování nikdo v minulosti nepamatuje. Takže až s jistým zpožděním jsem mohl proklepnout tu jedinou z mnoha tabulek SR, která shrnuje návrh výdajů v oblasti vědy. A obrázek to je dost smutný, hodně odlišný od slibů.

Sledujme pouze národní zdroje SR na vědu (vynechme zdroje z EU). Vláda pro rok 2026 Sněmovně navrhla meziroční pokles národních výdajů na odporu vědy o téměř jedno procento (-0,8 %, Tabulka 1).

Tabulka 1

Protože Ministerstvo financí v lednové predikci pro rok 2026 očekává růst nominálního HDP o 5.1 %, dojde v roce 2026 k dalšímu citelnému poklesu intenzity podpory vědy (jako podíl na HDP). Přitom intenzita byla na velmi nízké úrovni již v roce 2025. Ještě v roce 2021 byla intenzita podpory vědy ze SR na úrovni 0,61 %. V roce 2025 se propadla na 0,51 %. A vláda Andreje Babiše na rok 2026 tedy navrhuje její další pokles na 0,48 %. Během pouhých šesti let mezi roky tak intenzita poklesne téměř o čtvrtinu. Není divu, když mezi roky 2021 a 2026 nominální HDP naroste o 42 %, ale národní podpora vědy ze SR o pouhých o 12 %.

Tabulka 2

Přitom již v roce 2021 byla intenzita podpory vědy z národních zdrojů Česka výrazně pod průměrem zemí EU (Graf 1). A zapomeňme na to, že českou vědu zachrání finanční podpora z firemních zdrojů v Grafu 2 [nebo také Analýza stavu VVI v ČR a srovnání se zahraničním, str. 22, Graf B.2.2.]

Graf 1: Státní rozpočtové výdaje na VVI v EU a vybraných státech (podíl na HDP, %), Zdroj ČSÚ

Graf 2: Podnikatelské výdaje na VVI (BERD) [v % HDP]. Zdroj Eurostat

Sbohem a šáteček

Ještě počátkem ledna jsem žil v bláhové naději, že vláda Andreje Babiše ve SR na podporu vědy vyčlení více peněz než navrhla odcházející vláda Petra Fialy. Soudil jsem tak na základě občasných zmínek, že vládě AB větší rozpočtový deficit vadit nebude, pokud půjde do investic do budoucnosti. A bláhově jsem sepsal úvahu o tom, jak by se měly vyšší výdaje rozdělit. Vláda AB sice navrhovaný deficit SR nakonec skutečně výrazně navýšila, ale rozhodně ne kvůli vyšší podpoře vědy.

Za zoufalým nedostatkem peněz ve SR, který se už pár let negativně promítá i do financování školství, obrany a dalších strategických oblastí je gigantické snížení příjmů státního rozpočtu v důsledku způsobu zrušení superhrubé mzdy od roku 2021, rukou společnou poslanců ANO, ODS a SPD. A to pod heslem, že si s tím stát nějak poradí, protože tolik peněz nepotřebuje a poradí si i bez nich. Dnes tak ve státním rozpočtu každoročně chybí bratru 150 mld. Kč. Víte kolik to je? No třeba více než 3 (slovy tři) celé státní rozpočty na vědu. Modus abolitionis mercedis superbrutae error fatalis fuit.

Dalších komentářů asi netřeba. Prostě si myslete, že na tom stojí káuntry for fjúčr a ono vám třeba bude líp.

---

* Obrázek byl stvořen ChatGPT 5.2 na základě tohoto promptu (instrukce): Namaluj karikaturu toho, že nová česká vláda Andreje Babiše ve svém nedávno zveřejněném programovém prohlášení veřejnosti slibuje "Významně navýšíme výdaje na vědu, výzkum a inovace, protože právě ony představují klíčový motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země." a přitom v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 navrhla objem národních výdajů na vědu, který bude znamenat další pokles již tak velmi nízké intenzity podpory vědy v ČR (tedy podílu výdajů na podporu vědy na HDP).

Jedna tabulka české vědě nezatleská

2026-02-07T20:01:00.004+01:00

Jednou z hlavních rolí vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (Rada) je příprava návrhu státního rozpočtu pro oblast vědy pro vládu. Součástí této zodpovědnosti jsou nejen jednání, konzultace a hledání konsensu mezi klíčovými hráči rozdělujícími veřejné peníze, ale také veřejná osvěta ohledně toho, jak se peníze daňových poplatníků na podporu používají. Kde jinde než na webu vládní Rady by se měla veřejnost dozvědět podrobnosti o financování vědy? Ale ouha. Na webu Rady člověk najde jednu zastaralou tabulku bez vysvětlení. Možná ne náhodou je intenzita podpory vědy v Česku nízká a dle vládou navrženého státního rozpočtu v roce 026 ještě dále poklesne.

Každoroční martyrium přípravy návrhu státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace (dále jen věda) je jednou z hlavních rolí vládní Rady vlády pro VVI (Rada). Přirozenou součástí této agendy jsou konzultace a zdlouhavá vyjednávání s mnoha aktéry, kteří veřejné peníze rozdělují. Zodpovědnost za oblast VVI je u nás totiž roztroušena mezi mnoha tzv. poskytovateli podpory bez zastřešujícího ministerstva. Přirozenou součástí agendy Rady by měla být i podpora veřejné informovanost. Navíc skoro všichni členové Rady ve vědě působí, takže je i v zájmu jejich a jejich institucí, aby web Rady potřebnost a přínosy veřejné podpory vědy veřejně vysvětloval a obhajoval před daňovými poplatníky. Před lety byla na webu informací o přípravě státního spousta a všem to přišlo samozřejmé. Dnes tam visí jedna zastaralá tabulka bez vysvětlení.

Web vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace překvapuje strohostí v informování o sestavování státního rozpočtu a financování vědy.

Jedna tabulka netleská

Na webu RVVI v sekci Financování VaVaI najdeme pouze jednu níže uvedenou tabulku [originál zde]. Z velmi rozsáhlé problematiky financování vědy se tabulka týká pouze výdajů státního rozpočtu a samotná má řadu neduhů:

Tabulka 1: Jediná informace o finanční podpoře vědy v ČR na webu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace je tato tabulku. Zvětšíte poklikem na ní [originál zde].

Tabulka obsahuje pouze údaje za období 2019–2024: Údaje za rok 2025 v tabulce chybí. Je prostě zastaralá a dokladuje to datum vpravo dole (12. listopad 2024), když my už píšeme únor 2026. Je pravda, že ještě nebyl zveřejněn Státní závěrečný účet za rok 2025, ale tabulka by měla obsahovat částky státního rozpočtu schváleného už na konci roku 2024. Údaje také nejdou před rok 2019, což časovou řadu redukuje na pouhých 6 let. Starší čísla si případný zájemce musí vydolovat a připojit ručně sám z archivních sekcí webu.

Tabulka obsahuje pouze nominální hodnoty výdajů: Uvádění pouze nominálních výdajů je velký nedostatek obzvláště proto, že v letech 2022–2024 zemí prošla obrovská cenová a mzdová inflace. Takže ty nominální hodnoty výdajů o trendech reálné výše podpory vědy nic nevypovídají. A ještě důležitější je údaj o intenzitě podpory, tedy jejím podílu na HDP. To na webu Rady budete hledat také marně. Těžko čekat, že zájemci z řad veřejnosti si budou někde shánět inflační indexy a hodnoty HDP a sami si budou ručně údaje z tabulky přepočítávat. Je to ve stylu co oči nevidí (klesající intenzitu podpory vědy), to srdce nebolí.

Tabulka mapuje pouze část výdajů na vědu: Tabulka obsahuje pouze výdaje státního rozpočtu a ty ze zahraničí. Absentují údaje o výši nepřímé podpory vědy formou daňového zvýhodnění a také chybí informace o finanční podpoře vědy ze soukromých zdrojů.

Tabulka neobsahuje vysvětlení: Údaje v tabulce nedoprovází žádná vysvětlení k pochopení logiky čísel v ní uvedených. Mlčky se předpokládá, že se o věci kolem financování bude zajímat jen pár znalců tajemství státního rozpočtu, kterým není třeba nic vysvětlovat.

Domácí úkoly

Nejdříve jsem si říkal, že výše uvedené informace o struktuře a trendech finanční podpory vědy v Česku poskytnu sám a zde. Ale pak mi došlo, že za to jednak nejsem placen, ale hlavně že bych tím suploval (ne)zodpovědnost samotné Rady a příliš jí ulehčil život. Dejme proto Radě pod vedením nového ministra plného sil čtvrt roku aby se vše napravilo. Zde se omezím na doporučení toho, co by bylo dobré na webu Rady v budoucnu najít:

Schéma procesu přípravy návrhu státního rozpočtu na vědu a jeho schvalování.
Odkazy na původní návrhy státního rozpočtu navržené Radou v minulých letech, návrh poslední na rok 2026 srovnaný s tím, co teď navrhla vláda, a výhledy na roky 2027 a 2028, které mají být součástí návrhu státního rozpočtu, který jde do Poslanecké sněmovny.

Odkazy na návrhy rozpočtů na vědu z minulých let z dílny Rady, následně MF ČR a posléze vlád, jak je poslaly do Sněmovny a samozřejmě Sněmovnou schválené rozpočty.

Trendy (časové řady) vývoje výdajů na vědu v reálné hodnotě peněz a také jako intenzitu, tedy jako podíl výdajů na HDP. A toto i v mezinárodním srovnání se zeměmi EU27 (statistiky Eurostatu) a zemí OECD (statistiky OECD a Světové banky). Tohle jsou důležité informace přinejmenším do debat tom, zda podpora vědy u nás roste, stagnuje či klesá.

Proporce veřejné finanční podpory vědy podle oborových skupin (přírodní, technické, medicínské, zemědělské, společenské, humanitní) a socio-ekonomických cílů. Tohle je poměrně důležité při konfrontaci se strategickými cíli a záměry.

Rozdělení podpory mezi institucionální a účelovou: Tohle je z řady důvodů hodně důležitý údaj a dlouhodobě bolavé místo českého systému. V tabulce na webu sice údaje v tomto dělení jsou, ale poměry těchto dvou částek si musí zájemce spočítat sám ručně.

Odhady objemu nepřímé podpory formu daňových odečtů za výdaje podnikatelských subjektů na VVI.

Struktura finanční podpory v dělení na klíčové sektory, tedy vysoké školy, Akademii věd ČR, resortní (ministerské) výzkumné organizace, podnikatelský sektor.

Něco závěrem

Velkou váhu veřejné informovanosti o financování české vědy Rada v poslední době očividně nepřikládala. Možná ne náhodou je intenzita podpory vědy v Česku nízká a podle novou vládou navrženého státního rozpočtu poklesne v roce 2026 ještě více. A to prý bude podpora vědy prioritou nové vlády [1]. Verbálně tedy ano, ale fakticky ne. Jak to bylo v minulých letech a jak to vypadá v mezinárodním srovnání se zatím můžete dozvědět na webu ČSU.

Vláda ve svém programovém prohlášení označila vědu za svou prioritu. Ale v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 vláda plánuje další snižování intenzity veřejné podpory vědy, již tak velmi nízké.

Peníze na vědu školníkům: dilemata podpory české vědy

2026-01-13T20:24:00.005+01:00

Intenzita veřejné finanční podpory vědy v Česku za roky doklesala hluboko pod průměr zemí EU. Jinak apatická širší veřejnost to mohla zaznamenat před Vánočními svátky. Tehdy bylo velké mediální haló, když Fialova vláda na odchodu rozhodla z již tak nízké podpory vědy uzmout peníze na zaplacení nepedagogických pracovníků regionálního školství. Pro zvýšení intenzity podpory české vědy jistě existuje řada dobrých důvodů. Pokud se ho snad s novou vládou někdy dočkáme, nemělo by být plošné. Mělo by mnohem více směřovat za kvalitou, kde je absorpční kapacita a potenciál dlouhodobě vysoké přidané ekonomické a společenské hodnoty. Navyšování by se naopak mělo vyhnout oblastem, kde je již tak podpora vyšší, aplikační potenciál stále nízký, neměla by konzervovat slabá výzkumná pracoviště, neměla by směřovat tam, kde by pravděpodobně jen nahradila soukromé investice nebo se propálila v související administrativě. Smysl dává posílení institucionálního složky financování, ale cílená na kvalitu či na restrukturalizací podmíněné změny v řízení. A také na strategicky důležité, ale u nás stále slabé nebo neexistující obory. Otázkou číslo jedna tedy není „kolik procent HDP“ na vědu dávat, ale „kam a za jakých podmínek“ je dávat.

Intenzita veřejné podpory (tj. podíl výdajů na HDP [1]) české vědy roky klesá. Psal jsem zde o tom už v roce 2023. Doklesala už hluboko pod průměr zemí EU. A to navzdory opakovaným proklamacím politiků všech ideologií, že věda je pro ně prioritou, a že se Česko musí stát vědeckým tygrem Evropy. Hlasité protesty proti dalšímu snižování podpory, hlavně z vědecké komunity, mediálně zazněly naposledy koncem roku 2025. To když dosluhující vláda na poslední chvíli v rozpočtovém zoufalství sebrala vědě již dříve přiklepnuté peníze, aby zalepila díru v rozpočtu MŠMT na nepedagogické pracovníky škol. Od té doby vědecká obec tiše a s opětovnou nadějí očekává, že peníze navíc snad přijdou s novou vládou. Možné to je, ale vláda to lehké mít nebude.

Intenzita veřejné podpory vědy v zemích EU. Zdroj Eurostat

Modus abolitionis mercedis superbrutae error fatalis fuit

Český státní rozpočet je totiž ve velkých problémech už roky, a to v důsledku obrovského a populisticky nezodpovědného snížení daní od roku 2022, za které tehdy zvedli ruku poslanci současné vládní i opoziční koalice (ANO, SPD a ODS). Tehdy i dnes stále opakují, že to tehdy bylo dobré rozhodnutí, a že stát má ve skutečnosti peněz dost. na vědu tedy rozhodně ne, na školství také a co na obranu?

Autor grafiky: Gemini 3 - Nano Banana & Miloslav Nic

Věda podporuje růst produktivity a mezd

Protestními hlasy vědců se koncem roku prolínal argument, že veřejná podpora vědy a vývoj (VaV) není nákladem navíc, ale investicí s ekonomickými a společenskými výnosy. Někdo se odvážil argumentovat i selháním trhu. Tedy že vědecké poznatky se šíří (laicky probublávají, (angl. spillovers), takže do VaV investující firma z nich nedokáže „vytěžit“ celý přínos, a proto do základního výzkumu firmy, hlavně ty malé, samy od sebe investovat dostatečně nebudou. Ano, soukromý sektor většinou investuje mnohem méně než je optimální pro společnost jako celek a státní podpora VaV je namístě. Ostatně mnohé empirické studie opakovaně ukazují, že společenská návratnost výdajů na VaV je výrazně vyšší než návratnost soukromá.

Dnes již klasická studie Bloom, Schankerman, Van Reenen (1) ukazuje, že společenská míra výnosu z firemního VaV může být řádově vyšší než míra výnosu soukromého, který si přivlastní investující firma. Společenské výnosy výrazně převyšují soukromé, protože největší část efektu tvoří tzv. technologické spillovers. Veřejné financování VaV pak vykazuje největší společenské výnosy zejména u základního výzkumu, kde je probublávání do okolí nejsilnější.

A ve světě se množí empirická evidence, že veřejná podpora VaV má měřitelné dopady na produktivitu firem i v dlouhém období. Například kvazi–experimentální analýza dlouhodobých dopadů veřejné podpory z dílny ECB zjistila, že 1% zvýšení veřejné podpory VaV zvyšuje produktivitu firem zhruba o 0,14–0,21 %. Takové efekty se sice neprojeví ze dne na den, ale kumulují se v čase. Právě proto škrty v podpoře vědy jako u nás často představují úsporu jen zdánlivě: krátkodobě sice veřejným rozpočtům uleví, dlouhodobě však snižují růst produktivity a reálných mezd.

Z mezinárodních institucí stále důrazněji zaznívá, že investice do VaV a inovací patří k nejrobustnějším nástrojům vlád jak podpořit dlouhodobý ekonomický růst. MMF i navazující akademická literatura výslovně zmiňují veřejnou podporu VaV jako kanál pro posílení produktivity a růstu [1]. Jejich zjištění že vyšší veřejná podpora má schopnost přilákat investice podniků do VaV a ty pak mají větší multiplikační efekt na růst HDP a podnikové investice do VaV než mnohé jiné veřejné výdaje. Nedávná meta–studie pro případ USA [1] ukazuje, že společenské výnosy veřejné podpory VaV mohou být velmi vysoké a jsou v souladu s další evidencí o probublávacích efektech.

Neméně důležitý a v Česku dlouhodobě velmi opomíjený je dopad VaV na kvalitu veřejných politik, tedy řízení a správu země. Silný výzkumný ekosystém má totiž potenciál posilovat i schopnost státu rozhodovat na základě informací a kvalitních analýz (od řízení složitých a drahých systémů zdravotnictví a školství, před dopravu, dohled a regulaci konkurence v síťových odvětví, efektivitu daňového a sociálního systému, až třeba po řízení, hodnocení a financování VaV). Výzkumné poznatky totiž umožňují rychlejší ověřování toho co v zemi (ne)funguje a snižovat tak nákladnost a ztráty ze špatně koncipovaných opatření včetně regulací a zákonů. Přínosy lepší a rozsáhlejší vědy se tedy zdaleka neomezují jen na patenty a rozvoj technologií, což lze pozorovat celkem snadno, ale promítají se i do celkové efektivity fungování země a jejích institucí a posilují odolnost ekonomiky, což už se pozoruje mnohem obtížněji.

Pro současné Česko z toho všeho tedy plyne poučení: škrcení podpory VaV v důsledku snah o konsolidaci státního rozpočtu v důsledku nezodpovědného snížení daní od roku 2021) se při zjednodušeném pohledu může jevit jako rozpočtová disciplína. Ve skutečnosti zde ale dáváme v sázku budoucí produktivitu, inovace, schopnost české ekonomiky dohánět vyspělejší země a její odolnost proti všemožným hrozbám. Jinými slovy: další šetření na podpoře VaV by byla krátkodobou úsporou na úkor budoucnosti.

Není podpora jako podpora

Jenže úvahy v předchozí sekci mají i svá velká ale. Veřejná podpora vědy totiž prospěšnou investici neznamená automaticky. Opět je to empirická literatura ze zahraničí, která upozorňuje, že zvyšování intenzity veřejné podpory samo o sobě vyšší ekonomické přínosy nezaručuje. Nejde totiž pouze o to kolik peněz se na VaV utratí, ale také jak a kde. Mezinárodní srovnání například ukazují, že rozdíly v dlouhodobém hospodářském růstu vyspělých zemí nelze jednoduše vysvětlit rozdíly v intenzitě veřejných výdajů na VaV. Je asi nasnadě, že velkou roli v tom hrají instituce VaV a kvalita jejich řízení.

Crowding–out efekt

Dodatečné veřejné výdaje na VaV mohou vytěsňovat investice soukromé (tzv. crowding-out efekt). Prostě když soukromé firmy začnou své vlastní výdaje na VaV nahrazovat veřejnými dotacemi, aniž by celkový objem výzkumných aktivit narostl. Empirické metaanalýzy zjišťují, že tento efekt je významný především u programů plošné podpory VaV bez silnějšího akcentu na kvalitu a u aplikovaného výzkumu blízkého trhu. Výsledkem pak není vyšší inovativnost, ale pouze přechod od financování soukromého k veřejnému. Těžko říci, jak tomu je právě v Česku, protože se tím u nás nadále dostatečně analyticky nezabýváme [1 | 2]. Za pozornost ale stojí třeba skutečnost, že veřejná firemní podpora VaV u nás nestandardně proudí do větších a velkých firem a namnoze stále do těch samých, místo do menších a mladších, které mají s vlastním financováním VaV mnohem větší problém, a kde má veřejná podpora mnohem větší potenciál.

Všeho moc škodí

Další problém, byť to asi nebude případ Česka, spočívá v klesajících dodatečných výnosech veřejných investic do VaV. Zatímco základní úroveň financování je pro fungování výzkumného systému nezbytná, některé studie v souladu se základní ekonomickou logikou naznačují, že po dosažení určité intenzity už dodatečné prostředky odpovídající růst produktivity či inovací už nepřinášejí. Pro Česko to ale může stále platit na úrovni některých velkých oborových skupin a oborů (viz Graf 1). V základním výzkumu jsou u nás totiž některé až nestandardně nafouklé, aniž by tomu odpovídala schopnost transferu poznatků jejich základního výzkumu do oblasti tržních a dalších aplikací [ 1 | 2 ].

Graf 1: Srovnání relativní personální velikosti oborů AV ČR s výzkumnými sítěmi Německa (na horizontální ose), relativního publikačního výkonu ve špičkových časopisech (na vertikální ose) a publikační produktivity (směrnice oboru od počátku grafu). Je zřejmé, že relativně největší obory na AV ČR jsou zároveň málo publikačně produktivní. Zdroj: Studie IDEA

Také není od věci připomenout, že česká ekonomika nadále s nízkým podílem absolventů vysokých škol a doktorandů [1 | 2 | 3] trpí nedostatkem kvalifikovaných pracovníků kam se člověk podívá. Trpí také slabými vazbami mezi výzkumem na VŠ a AV ČR na straně jedné a firemní praxí a omezenou absorpční kapacitou firem na straně druhé.

Další neefektivity

Bariérou může být alokační neefektivita. I z české praxe víme, že veřejné grantové systémy mají tendenci podporovat „bezpečné“ projekty, zavedené týmy a existující obory, čímž se ovšem snižuje prostor pro skutečně průlomové výzkumy a vznik nových oblastí bádání.

Úzkým místem může být fragmentace programů podpory i institucí, kdy se podobný špičkový a finančně náročný výzkum dělá na příliš mnoha místech s rozdrobenou podporou. To je ostatně i problém EU27 jako celek.

Dále to je nepřiměřeně vysoká administrativní zátěž některých programů účelové podpory. Transakční náklady podpory pak mohou převyšovat přínosy. Výzkumníci a administrativní prostě alokují příliš mnoho času grantové administrativě místo výzkumu. V extrému u nás už dochází k tomu, že nezanedbatelné kapacity výzkumníků se propalují v neúspěšném úsilí získávat granty na úkor vědecké práce. Ono to není ve statistkách vidět, ale administrativní zátěž a náklady na ní a fragmentace programů čistý přínos veřejné podpory výrazně snižují.

Úzkým místem jsou slabé vazby mezi výzkumem a aplikační praxí. V takovém případě dodatečné prostředky do vědy se do vyšší produktivity či inovací promítat nemusí.

V takovém prostředí hrozí klesající dodatečné (mezní) výnosy, vytěsňování soukromých investic do VaV a další posilování „grantového formalismu“. Plošné navyšování beze změn v řízení prostě může být rizikové a fiskálně neefektivní. Miliardy navíc do VaV tak mohou tiše skončit s nízkým společenským výnosem. Jsou zde prostě důvody k opatrnosti: bez důrazu na kvalitu VaV a promyšlené řízení VaV může být vyšší intenzita veřejného financování VaV Česku spíše nákladnou iluzí než skutečnou investicí do budoucího růstu.

Když navyšovat, tak cíleně

Jak už bylo řečeno v úvodu, Česko dlouhodobě nedosahuje intenzity veřejné podpory VaV typické pro znalostně orientované ekonomiky. Udržování nízké intenzity či dokonce její další snižování by strukturální slabiny dále prohloubilo a pravděpodobně by vedlo k disproporčně vysokým ztrátám budoucího růstového potenciálu země. Za současné situace see tedy zvyšování intenzity podpory jako velmi žádoucí.

Pomohlo by ale zvýšení plošné? Vedlo by v Česku skutečně k vysněným dodatečným inovacím, vyššímu růstu produktivity a ekonomiky? Stávající znalosti českého výzkumného systému hovoří spíše pro selektivní a kvalitou podmíněné zvyšování veřejné podpory VaV.

Dlouhodobě u nás kulhá především institucionální finanční podpora základního výzkumu. Výzkumná činnost pracovišť je proto až příliš závislá na krátkodobější, předem účelově vázaných a těžko předvídatelných zdrojích. Nestabilita, nízká předvídatelnost a podfinancování základní infrastruktury pak snižuje schopnost lákat mladé vědecké talenty ze světa, což přirozeně komplikuje zapojení do mezinárodní spolupráce. Limituje to výzkumné agendy vyžadující dlouhodobost. Z navýšených prostředků na vědu by se proto měla posilovat spíše institucionální složka financování, případně i na úkor podpory grantové (účelové). Ale ani ta by se neměla rozdělit plošně.

Když se před pár lety naposledy rozhodovalo o přerozdělení institucionální podpory vědy pro vysoké školy (na úrovni MŠMT) a pro pracoviště AV ČR, tak jejich kvalita hrála roli malou, pokud vůbec nějakou [1 | 2 | 3]. Zvyšovat intenzitu institucionální podpory by se proto konečně mělo selektivně tam, kde je prokazatelná kvalita a mezinárodní konkurenceschopnost (špičkové výzkumné organizace, excelentní týmy, dlouhodobé základní projekty). Měl by se podpořit základní výzkum na mezinárodně konkurenceschopných pracovištích. Zde ale narážíme na stále omezenou vypovídací schopnost výsledků národního hodnocení vědy [1 | 2].

Obory k navýšení podpory by se neměly vybírat podle pocitové prestiže [1], ale podle toho, kde má dodatečná koruna potenciál vysokého mezního společenský výnosu. Má smysl podpořit dlouhodobý provoz kvalitních velkých infrastruktur VaV, nábor a udržení špičkových vědců (včetně návratových a tenure-track schémat), podpořit doktorandské a postdoktorské pozice na špičkových pracovištích, jejichž absolventy najímají světová akademický pracoviště. Něco z toho opatrně naznačuje programové prohlášení nové vlády.

Navýšení institucionální podpory podle mě dává smysl u společenských věd s vazbou na veřejné politiky [1 | 2]. Tyto obory totiž u nás mají potenciálně vysoký nepřímý přínos (policy design, evaluace), ale nízký soukromý tržní výnos typický případ selhání trhu. Uvedu alespoň několik: demografie, vzdělávací výzkum, zdravotnické systémy, veřejná správa, právo, environmentální politika, ekonomie, psychologie. Stačí si jen srovnat velikost a úroveň české psychologie s obrovskými společenskými problémy, kde hraje psychologický výzkum a vzdělávání velkou roli jako je školství, well-being adolescentů ve školách, nejrůznější škodlivé závislosti, nástup AI. Selektivní podpora těchto oborů by ve výhledu mohla posílit kvalitu života i rozhodování státu a snížit náklady špatných politik. Tato oblast u nás byla a nadále je dlouhodobě velmi zanedbávána a výzkumné kapacity a kvalita na míle zaostávají za potřebami země. Ale více než jinde je zde třeba selektivně cílit na opravdu kvalitní pracoviště a pracoviště s potenciálem. Plošný přístup hrozí skončit jako vždy, tedy velmi nízkými přínosy.

Navýšení podpory si rozhodně zasluhují strategicky potřebné obory. Příkladem budiž u nás velmi slabé vědní obory, které mohou ve výhledu snížit rizika spojená s případnou další pandemií jako byl covid–19.

Zdrženlivost je namístě

Nebylo by vhodné plošně expandovat podporu programů aplikovaného výzkumu tam, kde se nedostává poptávka a nedostává se absorpční kapacita firem. Dotační podporu se tam spíše snažit nahrazovat tržnějšími nástroji.

Nerozšiřovat podporu projektů blízkých trhu v sektorech s nízkou technologickou náročností. Zde je totiž nejvyšší riziko vytěsňování soukromých investic, nízké dodatečnosti a vykazování jen formální spolupráce bez reálných inovací.

Za revoluční bude považován návrh na finančním tlakem podmíněné konsolidace, restrukturalizace či rovnou rušení slabých a dlouhodobě nekompetitivních výzkumných organizací či jejich pracovišť. Tedy těch s trvale nízkou produktivitou špičkových výsledků VaV, mezinárodně uzavřené a praktikující inbreeding, závislé téměř výhradně na národních veřejných dotacích. Přilévání peněz do strukturálně slabých institucí by nezvýšilo výkon systému VaV, ale konzervovalo jeho neefektivitu.

Určitě nebude od věci rušit či spojovat programy účelové podpory poskytující malé granty s nízkým rozpočtem, ale s vysokou jednotkovou administrativní zátěží podobnou projektům velkým. Rušit či spojovat nadměrně fragmentované duplicitní dotační výzvy napříč poskytovateli podpory.

Suma sumárum

Česku by se z dlouhodobějšího pohledu vyplatilo nízkou intenzitu veřejné podpory VaV výrazně navýšit. Navýšení by ale mělo směřovat mnohem více než dosud do institucionální podpory a navíc velmi selektivně. Za kvalitou, tam kde je absorpční kapacita a zároveň dlouhodobý potenciál vysoké přidané ekonomické či společenské hodnoty a spillovers. Neměla by se navyšovat podpora tam, kde finance spíše nahrazují či dokonce vytlačují trh, konzervují a dávají přežít slabým institucím, nebo se peníze a čas lidí příliš maří v administrativě. Podpory by se mělo dostat strategicky důležitým a zároveň dosud malým, slabým či neexistujícím oborům. U doposud málo produktivních institucí a pracovišť jejich vyšší podporu podmínit jejich zásadní restrukturalizací a změnou jejich řízení.

Programové prohlášení nové vlády: čtení z kávové sedliny

2025-11-11T13:35:00.000+01:00

Tento blog je určen pouze těm, kteří návrh programového prohlášení nastupující vlády berou alespoň trošku vážně. V předposlední kapitole na konci najdeme kapitolu 17. Věda, výzkum a inovace. Při jejím čtení jsem zaznamenal úvahy, které se mi při tom prohnaly hlavou. Vedle klasických floskulí, které neurazí ani nepomohou, program obsahuje řadu neuspořádaných záměrů. Mohou, ale také nemusí fungovat. Najdeme tam věci, které slíbila a nesplnila již řada předchozích vlád. Také tam najdeme několik slibů tajemných nebo různě interpretovatelných.

Celý návrh programového prohlášení (ANO + SPD + MOTO) najdete buď zde, nebo si klikem zvětšete mnou podtrhanou sekci k VaVaI na Obrázku 1 níže: modře o hodnocení, červeně o penězích, žlutě o spolupráci.

Obrázek 1: Návrh vládního programového prohlášení pro oblast VaVaI si zvětšíte poklikem

Kvalita na úkor kvantity

Návrh programového prohlášení hned v úvodu sekce VaV akcentuje preferenci kvality výzkumu před kvantitou. Dosud bohužel nikoliv díky národnímu hodnocení VaV [1], ale asi hlavně díky této bibliometrické aplikaci IDEA zhruba víme, že úroveň českého základního výzkumu není velká sláva, ale ani tragédie. Zhruba se dá říci, že v rámci post-komunistických zemích patří český výzkum k těm nejlepším. A v pár oborech je srovnatelný s nejvyspělejšími zeměmi EU. Problematickým zůstává nedostatečné zaměření skoro všech oborů na skutečně špičkovou vědu. Lze to vysledovat v příliš vysokém počtu článků publikovaných v méně významných a vědecky málo náročných vědeckých časopisech (viz Obrázek 2).

Bylo by tedy jistě velmi žádoucí, aby se podpora vědy více přesměrovala na pracoviště a týmy, které se na špičkovou kvalitu vědy skutečně soustředí. Otázkou ovšem zůstává, jak toho chce nová vláda dosáhnout. Podle mě by se nejdříve muselo výrazně zkvalitnit národní hodnocení vědy, hlavně srozumitelnost jeho výsledků na vysokých školách, a poté k mnohem větší reflexi výsledků hodnocení ve financování všech výzkumných organizací. To se však doposud ukazovalo jako příliš tvrdý oříšek, jak na vysokých školách v jurisdikci MŠMT (viz blog), tak na Akademii věd ČR (viz blog).

Obrázek 2: Podíly článků (WoS) podle vědeckého vlivu časopisů (AIS). I v jednom z v Česku nejlepších oborů (Chemical Sciences) vykazujeme velmi vysoký podíl článků v málo vlivných časopisech a málo článků v časopisech nejvlivnějších. Zdroj: Aplikace IDEA

Nekonečný příběh daňových odečtů

Dlouhodobým problémem Česka zůstává velmi nízká míra uplatňování výsledků základního výzkumu v praxi. Příznakem je velmi nízký počet uplatňovaných patentů a hlavně licencí. Je to také vidět na stále velmi nízkém podílu smluvního výzkumu, který si soukromý sektor nakupuje od vysokých škol a naprosté většiny pracovišť AV ČR.

České vlády proto dlouhodobě, ale marně, hledají způsob, jak zprovoznit systém daňových úlev za výdaje na VaVaI (Obrázek 3). Vládní program na margo tohoto slibuje, že zatraktivní daňové odpočty na VaV, zvýší právní jistotu a dobu uznatelnosti odečtů. Recept v tomto ohledu nenašla řada dosavadních vlád, i když si to všechny jako cíl vytkly. V cestě stojí hlavně Ministerstvo financí, potažmo více či méně oprávněné obavy daňové správy z rozsáhlého zneužívání.

Obrázek 3: Intenzita nepřímé veřejné podpory VaVaI v českých firmách zůstává dlouhodobě velmi nízká. Zdroj: Analýza VaVaI 2023

Zavrtí konečně ocas psem?

Fenoménu spolupráce se vládní program věnuje fragmentovaně hned na několika místech. Vláda chce vytvořit motivační nástroje na přilákání studentů, doktorandů zkušených vědců ze zahraničí. Jinde se píše, že v rámci AV ČR posílí vznik mezinárodních vědeckých týmů s spolupráci se špičkovými zahraničními pracovišti. Těmito sliby určitě neurazí žádná vláda. Otázka ovšem je, jakými nástroji k tomuto vláda hodlá vysoké školy a pracoviště AV ČR přinutit. Ideální by totiž bylo, aby potřeba mezinárodní spolupráce přicházela spontánně zevnitř ústavů AV ČR a VŠ pod tlakem náročnějšího externího hodnocení vědy a jejich reflexe ve financování. Jenže k tomu by vláda musela změnit pravidla interního řízení (internal governance) na VŠ i AV ČR, což je opět pěkně tvrdý oříšek. Pokud to vláda op2t raději obejde a pouze vytvoří speciální programy na podporu zahraniční spolupráce, namnoze tím podpoří spíše výstavbu potěmkinovských vesnic, po kterých se slehne zem v okamžiku, kdy finanční podpora těchto programů skončí. Na toto téma jsem ostatně napsal podobenství už před asi deseti lety.

Podobně tomu je v případě slibu, že vláda vytvoří motivační programy pro společné programy ústavů AV ČR s univerzitami. Jsem velmi zvědav, zda na tuto podporu dosáhnou již zavedené projekty úspěšné spolupráce, jako je například naše CERGE-EI, vědecky jedno z oborově relativně nejlepších pracovišť Univerzity Karlovy a celé Akademie věd, kde ke spolupráci dochází zcela dobrovolně bez vnějších vládních podnětů, stimulací a podpory.

Hodnocení vědy

Hodnocení vědy se v programu objevuje několikrát. Slibuje se revize Metodiky 2017+ národního hodnocení vědy tak, aby zohlednila potřeby jak VŠ a AV ČR, tak potřeby výzkumu navázaného na průmyslový sektor. Kladu si otázku, zda někdo při psaní vládního programu nepřehlédl, že po letech velmi složitých dohadování už vznikla nová Metodika 25+. Znamená to, že vláda připraví metodikou jinou, nebo začne čerstvě dodělanou Metodiku 25+ opět předělávat s vědomím, že to je práce na rok či spíše dva?

Pokud ale na něco dlouhodobě marně čekáme, tak to je poctivé a kvalitní vyhodnocování programů mnohamiliardové podpory firemního výzkumu a vývoje (dotace na VaVaI ve firmách) ze strany Ministerstva průmyslu. Píši o tom již dlouhodobě. Před více než deseti lety k tomu dokonce vznikl podrobný návod [1 | 2], ale doposud to leží v šuplíku a dotace ziskovkám vesele jedou dál. Možná existují oprávněné obavy, co by takové hodnocení asi mohlo odhalit. Třeba že většina dotací teče do stále stejných firem, místo do středních a malých, nebo že řada výsledků VaVaI by stejně vznikla i bez státních dotací.

Obrázek 4: Nepřímá podpora VaVaI směřuje hlavně do menšího počtu velkých firem. Zdroj: Analýza VaVaI 2023

A program pak dost tajuplně slibuje vytvoření spravedlivého prostředí vyhodnocování projektů podpořených veřejnými prostředky a eliminace netransparentních postupů v hodnocení výzkumných záměrů. Pojem spravedlnost v tomto kontextu zní dost podivně. Podobně je zde divný termín výzkumné záměry, protože jejich koncept byl opuštěn už kdysi dávno.

O peníze jde až v první řadě

Pokud jde o peníze, jsou v programu zmíněny také fragmentovaně na několika místech. Jednak se slibuje významné navýšení prostředků na VaVaI po 4 letech stagnace a snižování výdajů se VaVaI opět stanou základem hospodářského růstu... Nejdříve musím opravit, že výdaje na VaVaI se v posledních letech nesnižovaly, ale klesala jejich intenzita, tedy podíl na HDP. Za druhé není ujasněno, zda jsou myšleny prostředky českého státního rozpočtu nebo i prostředky z EU, a nebo to zahrnuje i prostředky soukromé. Za třetí není jasné, co znamená významné navýšení. Každý ať si asi dosadí sám. V době predikované inflace (cca 2,5 % ročně) a reálného ekonomického růstu (cca 2,5 % ročně) by jen udržení současné intenzity výdajů VaVaI vyžadovalo každoroční navyšování jejich objemu o 5 %. Pokud by to navýšení mělo být hodno přísudku 'významné', muselo by každoroční navyšování ročně dělat výrazně více, řekněme cca 7 až 10 %. Na to jsem tedy hodně zvědav.

Ohledně peněz se dále slibuje motivační a předvídatelný poměr institucionálního a účelového financování. Opět to chce číst mezi řádky. Co to je předvídatelný poměr je asi jasné, ale co to je poměr motivační mi uniká. Spíše bych zde použil termín efektivní poměr, tedy poměr umožňující efektivnější plánování a řízení výzkumných organizací. Doufejme, že vláda chce tento poměr zvýšit a ne naopak. Já si totiž ještě dobře pamatuji vlády, které za efektivní (motivační) naopak považovaly poměr nižší...

Obrázek 5: Evropské srovnání intenzity vládních výdajů na VaVaI. Zdroj: Eurostat.

A co oborové priority

Velkým otazník nechává program viset nad oborovou strukturou českého výzkumu. Ta je totiž spíše než výsledkem poctivého optimalizačního úsilí o naplňování strategických a jiných potřeb země výsledkem dlouhodobého administrativního soupeření parciálních zájmů a rozpočtovým vítězstvím velkých oborů nad obory malými a u nás neexistujícími. Příkladem budiž dlouhodobé přehlížení významu a potřeby kvalitnějšího a rozsáhlejšího společenskovědního výzkumu [1 | 2 | 3 | 4]. Nebo malý rozsah a nízká kvalita v oborech strategického významu, ať už jde o rizika budoucích pandemií [5] nebo rozvoje nejmodernějších technologií vojenské obrany. V tomto ohledu vládní program obsahuje pouze zmínku o podpoře inovativních studijních programů. Ale to se týká jen vysokých škol a studia, nikoliv nutně VaVaI.

A co ženy

Česko v mezinárodním srovnání vykazuje extrémně nízké zapojení žen v sektoru VaVaI [1]. A to navzdory tomu, že co do úrovně dosahovaného vzdělání mladší české ženy už před více než deseti lety předehnaly mladé muže [2] - viz Obrázek 6. Ale ono to v konečném důsledku asi bude stejně jedno. Závazků na této nedobré skutečnosti něco změnit totiž padlo v minulosti už hodně, třeba v Národní politice VaVaI [2], ale do reálných výsledků se to stejně zatím promítlo jen minimálně.

Obrázek 6: Podíly VŠ vzdělaných mladších mužů a žen v Česku. Zdroj: Studie IDEA.

A ještě něco pro pobavení

Pro pobavení si ještě můžete přečíst můj více než 10 let starý blog k tehdejší koaliční smlouvě [1] a k programovému prohlášení vlády Bohuslava Sobotky z roku 2014 [2]. Podobně pak v květnu roku 2018 v případě vlády Andreje Babiše [3] a opět v listopadu 2021 [4] a lednu 2022 [5] v případě vlády Petra Fialy.

A koncem roku 2017 jsem si pro zábavu napsal vlastní vládní program pro oblast VaV [1].

Mezinárodní srovnání Akademie věd ČR

2025-09-25T16:07:00.001+02:00

Jak si v základním výzkumu vede naše Akademie věd České republiky ve srovnání s okolním světem? To je otázka nejméně za milion. Kde kdo na ni sice má odpověď, ale málokterý je podložený více než vlastními dojmy či dílčí osobní zkušeností. Na otázku částečně odpovídá nová unikátní bibliometrická analýza IDEA založená na tvrdých datech. Analýza samotná je ukázkou vybraných srovnání, která si každý může udělat sám s pomocí interaktivní on-line aplikace. Bibliometrická srovnání ukazují, že ve srovnání s obdobnými neuniverzitními výzkumnými sítěmi Německa a Francie si naše AV ČR vede poměrně dobře. Ale to není zdaleka vše.

Naše neuniverzitní síť výzkumných organizací pod hlavičkou Akademie věd České republiky (AV ČR) má svou obdobu i v řadě dalších zemí. V mezinárodních statistikách se tento segment nazývá vládním sektorem (governmental sector), což ale nutně neznamená, že jde o ministerské výzkumné ústavy.

Jak si AV ČR v mezinárodním srovnání vede? Jak personálně velké pěstuje vědní obory a jak jsou vědecky produktivní? Asi nemusím vysvětlovat, že jde o otázky nejen zajímavé, ale také velmi důležité pro řízení a financování. Odpovědi na tyhle otázky se asi nesnažte hledat ve výsledcích národního hodnocení vědy. V nich totiž moc odpovědí na tyto otázky nenajdete. Tedy kromě celkových známek A či B jednotlivých pracovišť AV ČR v tzv. škálování (na tom webu hledejte XLS tabulku pro AV ČR úplně dole).

Můžete se ještě zkusit prokousat výsledky posledního hodnocení AV ČR za období 2015-2019. Ale než si postahujete ZIP soubory a přečtete reporty za všechna pracoviště AV ČR, docela se zapotíte. Navíc se tam stejně o jednotlivých oborech na AV ČR jako celek v mezinárodním srovnání myslím nic moc nedozvíte.

K zodpovězení výše uvedených otázek je nutně potřeba mít nějaké věrohodné srovnání. Srovnání pouze s našimi vysokými školami se zde moc nehodí, protože cíle a fungování vysokých škol se výrazně liší.

Ale nezoufejte, je tu přeci ta avizovaná nová bibliometrická studie IDEA založená na doprovodné interaktivní on-line aplikaci [CZ | EN]. Zde v blogu se omezím na shrnutí hlavních zjištění a pár dodatečných poznámek k biblionetrii.

Mezinárodní srovnání AV ČR

Logiku většiny srovnání ve studii osvětluje Graf 1, který srovnává vědní obory české sítě (AV ČR) s tou německou (zkratka HFLP je vysvětlena ve studii). Konkrétně srovnává personální velikosti oborů (na ose X) a publikační výkony oborů v nejvlivnější čtvrtině vědeckých časopisů (na ose Y).

Graf 1: Srovnání personální velikosti oborů AV ČR se sítí německých výzkumných sítí (osa X) a publikačního výkonu v nejvlivnější čtvrtině časopisů (na ose Y).

Personální velikost oborů

Vztaženo vůči počtu obyvatel zemí, jsou neuniverzitní výzkumné sítě Německa a Francie podobně velké a podobně oborově strukturované jako naše AV ČR. Personální velikost AV ČR je podobná i svým podílem na celém domácím výzkumném sektoru po zohlednění násobných afiliací autorů. Absolutní velikosti jsou samozřejmě přepočteny na počty obyvatel zemí.

Ve všech třech zemích personálně výrazně dominují obory přírodních věd (Biological, Physical a Chemical sciences). Společenskovědní obory Psychology and Cognitive sciences a Economics and business (ale už ne Sociology) jsou na AV ČR až o 50 % personálně menší.

Francouzská síť se jeví personálně větší než ta německá a ta česká (AV ČR). Je to ale píše díky velkému překryvu afiliací autorů se sektorem vysokých škol.

Graf 2: Srovnání personální velikosti oborů české sítě AV ČR se sítí německých (HFLP) resp. francouzských (CNRS) výzkumných ústavů (na ose X) a jejich publikačního výkonu v nejvlivnější čtvrtině časopisů (na ose Y).

Publikační produktivita (~kvalita základního výzkumu)

Ve srovnání s vědci ve Francii (CNRS) a v Německu (HFLP) jsou vědci na AV ČR po zohlednění společných afiliací s vysokými školami podobně produktivní ve špičkových časopisech. Konkrétněji, jsou produktivnější než vědci ve Francii a o něco méně produktivní než vědci v Německu. AV ČR ale vykazuje výrazně větší oborovou heterogenitou produktivity než ostatní dvě země. Viz Graf 2.

Publikační produktivita oborů AV ČR je méně determinována společnými afiliacemi vědců s vysokými školami než v Německu a Francii.

Z pohledu kvality výzkumu, reprezentovaného publikační produktivitou, mezi relativně nejlepší na AV ČR patří obory spíše personálně malé, tedy méně viditelné (některé společenskovědní a technické). Naopak personálně největší a nejviditelnější obory na AV ČR, přírodovědní, jsou produktivní spíše průměrně až podprůměrně.

Ve srovnání s domácím výzkumných sektorem (tj. dominantně domácími vysokými školami) jsou ústavy AV ČR vůči domácím vysokým školám podobně nad-produktivní ve špičkových časopisech jako jsou ústavy v Německu a Francii vůči tamním školám. Po zohlednění překryvu afiliací autorů je většina oborů AV ČR dokonce relativně více nad-produktivní než jsou obory v Německu a Francii. Viz Graf 3.

Graf 3: Srovnání české, německé a francouzské neuniverzitní výzkumné sítě se zbytkem národních výzkumných kapacit (především vysokých škol).

S bibliometrií opatrně

Naše bibliometrické srovnání samozřejmě může být zatíženo řadou faktorů, které z pouhých dat vypozorovat nelze. Stručně uvedu alespoň některé:

Roli může hrát i to, jak se národní neuniverzitní výzkumné sítě podílí na výchově doktorandů a jakým způsobem se v jejich publikacích uvádí jejich afiliace k dané sítí. Například v Česku lze doktorát získat pouze od vysoké školy, byť mnoho doktorandů svůj doktorandský výzkum realizuje také nebo dokonce hlavně na nějakém pracovišti AV ČR.

Roli mohou hrát násobné afiliace autorů publikací a financování jejich výzkumu více institucemi. Jde o velmi komplexní vztahy, které je extrémně obtížné rozklíčovat i v rámci peer-review hodnocení.

Jak v AV ČR tak v obdobných sítích Německa a Francie se realizuje nejen základní výzkum, ale i výzkum aplikovaný a inovační. Naše srovnání založené pouze na časopiseckých publikacích se týká dominantně výzkumu základního a nepostihuje případný překryv s výzkumem aplikovaným až vývojem.

Svou roli hraje materiální zázemí výzkumu a finanční prostředky včetně platů a podobně. Zároveň ale platí, že při daném rozpočtu lze vždy optimalizovat mezi kvantitou a kvalitou. Polopaticky řečeno můžete za nízké platy zaměstnávat hodně podprůměrných vědců s velkým počtem podprůměrných výsledků nebo málo dobře placených nadprůměrných vědců s menším počtem nadprůměrných výsledků. Právě proto je důležité srovnávat nejen publikační výkony výzkumných sítí, ale také jejich publikační produktivity ve špičkových časopisech.

Pozn: Pokud by měl někdo zájem se zúčastnit webináře, kde zmíněnou apku uživatelsky představím, pak se stručně zaregistrujte. Nějak to naplánujeme a dáme vám vědět.

Výzkumné derby CUNI vs MUNI

2025-09-14T14:40:00.001+02:00

Ještě jednou se vracím k vědě na našich dvou největších univerzitách, Karlově (CUNI) a Masarykově (MUNI). Tentokrát proklepnu jak se za posledních zhruba 12 let posunuly v základním výzkumu. Opět to bude po oborech a bude mě zajímat nejen posun v personálních kapacitách a publikačních výkonech, ale také posun v kvalitě. Bibliometrický vhled odhaluje, že na obou univerzitách personálně expandovaly většinou obory personálně velké již dříve – přírodovědní kromě matematiky a medicínské – a stagnovaly nebo se dokonce propadly obory společenskovědní. Kvalita výzkumu odvozená z publikační produktivity ve špičkových časopisů se zvýšila ve všech oborech na obou univerzitách. MUNI však po stránce kvality základního výzkumu ve většině oborů CUNI již dohnala nebo dokonce překonala. Jedním z mála oborů, kde CUNI před MUNI v kvalitě vede a to velmi výrazně je obor Economics and business.

Před časem jsem psal o úspěšnosti vědních oborů Univerzity Karlovy (CUNI) na základě bibliometrických srovnání. Poté jsem na facebooku napsal a vysvětlil, že kdyby byla Masarykova univerzita (MUNI) stejně personálně velká jako CUNI, zřejmě by na slavném Šanghajském žebříčku univerzit CUNI dohnala, protože žebříček dost zvýhodňuje velikost univerzity.

Tentokrát naše dvě žebříčkově nejvýše postavené univerzity srovnám po stránce toho, jak se v základním výzkumu posunuly za posledních zhruba 12 let, za která máme data. Toto období zahrnuje nástup kafemlejnkového hodnocení a institucionálního financování od roku 2010, následný odstup od něj někdy kolem roku 2017, pomalé zavádění hodnocení podle Metodiky 2017+ a dost zamlžený princip alokace institucionálního financování vědy na vysokých školách. V tom samém období navíc přišla do české vědy spousta peněz EU navíc, které šly hlavně na budování výzkumných infrastruktur, dominantně mimo Prahu, která na většinu podpor neměla nárok.

Opět mi jako zdroj informací (o lepším nevím) poslouží naše on-line aplikace IDEA. Základní logiku mého srovnání vysvětlím na Grafu 1.

Graf 1: Logika srovnání personální velikosti (osa X), publikačního výkonu (osa Y) a produktivity (směrnice) oboru a jejich změn v čase.

Graf 1 na vodorovné ose ukazuje počet autorů vědeckých publikací MUNI v oboru Biological sciences v období 2007-2011 (počáteční červený bod) a v období 2019-2023 (koncový červený bod). Vidíme, že počet autorů publikujících v tomto oboru na MUNI se zvýšil z cca 1440 na cca 2160 (zahrnuje i doktorandy). Zároveň se zvýšil počet článků oboru na MUNI publikovaných v nejvlivnější čtvrtině vědeckých časopisů (WoS) a to z 157 na 364. Sklon modré a zelené čáry vedených od počátku pak tedy vyjadřuje publikační produktivitu MUNI v oboru. Změna sklonu čar proti směru hodinových ručiček (od modré k zelené) pak znamená, že publikační produktivita MUNI se za posledních zhruba 12 let zvýšila. Také se to dá říci tak, že publikační výkon v oboru na MUNI narostl vyšším tempem, než personální kapacita oboru. V grafu tedy můžeme vysledovat tři velmi důležité věci: (1) změnu personálních kapacit, (2) změnu publikačního výkonu, (3) změnu publikační produktivity oboru na MUNI.

A ještě jedno varování: Porovnávat publikační produktivity různých oborů je zavádějící a nedává smysl, protože obory se liší publikační praxí. Vždy proto srovnávejme pouze produktivity v rámci oborů, byť grafy dole ukazují oborů více.

A teď se konečně můžeme podívat, jak se za posledních 12 let posunul základní výzkum v oborech na CUNI a MUNI.

Proklepněme si CUNI

CUNI v Grafech 2a,b vidíme nalevo: graf a je souhrnný, graf b je zaostřen na menší obory:

Na CUNI nejvíce narostla personální kapacita již dříve personálně největších oborů přírodních věd Biological sciences, Physical sciences, Chemical sciences. Obrovsky narostla personální kapacita oboru Basic medicine a dále narostla kapacita už dříve největšího oboru Clinical medicine. S ohledem na světový unikát pěti medicínských fakult CUNI plus jedné farmakologické asi ani není divu. Dříve poměrně malé obory Computer and information sciences a Health sciences, měřeno procentní změnou, výrazně expandovaly také (lépe je to vidět v zaostřeném Grafu 2b). Jediný obor CUNI zařazený do přírodních věd, který se personálně propadl, je Mathematics.

Společenské vědy na CUNI byly už dříve personálně malé a většina z nich narostla jen mírně, takže dělají přírodním a medicínským vědám po personální stránce trpaslíky v průvodu. Větší detail proto nabízí Graf 2b. Výjimkou ve změně personální kapacity jsou obory Law a Media and communications. Ale tam je to dáno zřejmě i tím, že v těchto oborech se dříve věda moc nedělala, mnoho akademiků moc vědecky nepublikovalo, takže se jako autoři v datech dříve ani neobjevili. Tato příčina zřejmě stojí i za nárůstem počtu autorů v oboru Education, byť nárůst je menší. V dalších společenskovědních oborech CUNI počet autorů buď cca stagnoval (Economics and business a Political Science) nebo dokonce poklesl (Sociology).

V případě všech oborů přírodních a medicínských věd na CUNI se za posledních 12 let publikační produktivita v nejvlivnější čtvrtině časopisů zvýšila. Je to patrné v pootočení směrnic oborů vedoucích z počátku grafu proti směru hodinových ručiček.

Graf 2a: Srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Graf 2b: Srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023 (detail).

Proklepněme si MUNI

A teď se podívejme na zoubek MUNI, kterou vidíme v Grafech 2a,b napravo:

Na MUNI personálně dominují dva obory: Biological sciences a Clinical medicine. Ten první personálně narostl o neskutečných 50 % a personálně se dotáhl na druhý zmíněný. Podobně jako na CUNI tak i na MUNI sledujeme personální expanzi dalších přírodovědních a medicínských oborů, tedy opět kromě Mathematics, který se jako jediný propadl jako na CUNI, byť malinko.

Ve společenských vědách na MUNI opět vidíme personální expanzi oborů Law a Media and communication sciences, ale zdaleka ne tak velkou jako na CUNI, byť příčina asi bude podobná. Ostatní společenskovědní obory na MUNI, kromě jednoho, se personálně propadly. Jediný obor, kde na MUNI došlo k výraznější personální expanzi způsobené zřejmě skutečným nárůstem počtu vědců, je obor Psychology and cognitive sciences.

Pokud jde o publikační produktivitu, tak na MUNI zřejmě nenajdeme obor, kde by se nezvýšila.

A co kvalita?

Zbývá nám odhalit, v jakých oborech CUNI či MUNI narostla kvalita základního výzkumu. Tu, jak již víte odvozuji z publikační produktivity, tedy od sklonu směrnice oboru vedoucí z počátku grafu. Protože se to v Grafech 2a,b odečítá obtížně, vyrobil jsem pro vybrané obory sérii oborových Grafů 3.

Graf 3a ukazuje jeden z personálně největších oborů na obou univerzitách a to Biological sciences. Vidíme, že MUNI se v letech 2019-2023 stihla personálně dotáhnout na CUNI v letech 2007-2011, ale CUNI mezitím personálně dále narostla. Pokud jde o publikační produktivity oboru, ta byla v letech 2007-2011 na CUNI a MUNI zhruba stejná. Na MUNI ale poté narostla více než na CUNI. Personální expanze tohoto oboru na MUNI tedy akcentovala kvalitu více než na CUNI.

Graf 3a: Biological sciences – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Graf 3b ukazuje další personálně velký obor Clinical medicine. V něm CUNI byla a je personálně více než 2x větší než MUNI. V produktivitě MUNI v letech 2007-2011 sice za CUNI o něco ještě zaostávala, ale v období 2019-2023 už CUNI dotáhla.

Graf 3b: Clinical medicine – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Podobný byl vývoj dalšího velkého přírodovědního oboru Earth and related enviromental sciences v Grafu 3c. V něm už MUNI v produktivitě CUNI předhonila, nikoliv ve velikosti. Při personální expanzi MUNI očividně více sledovala kvalitu než CUNI (viz vyšší sklon úsečky MUNI než úsečky CUNI).

Graf 3c: Earth and related enviromental sciences – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Už víme, že na obou univerzitách došlo k mírnému personálnímu poklesu v oboru Mathematics. I zde ale MUNI v publikační produktivitě už CUNI dohnala, byť personálně zůstává zhruba třetinová. Vidíme to v Grafu 3d.

Graf 3d: Mathematics – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Ze společenskovědních oborů jsem si k porovnání nemohl nevybrat můj Economics and business v Grafu 3e. Na obou univerzitách v něm došlo k mírnému personálnímu propadu, ale již dříve vyšší publikační produktivita CUNI nebývale expandovala, takže je dnes diametrálně vyšší než na MUNI.

Graf 3e: Economics and business – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Jako poslední obor jsem vybral Psychology and cognitive sciences v Grafu 3f. V něm sice došlo k jisté personální expanzi na obou univerzitách , ale v produktivitě MUNI, dříve velmi slabá, nejenže CUNI stačila dohnat, ale dokonce už mírně předehnat.

Graf 3f: Psychology and cognitive sciences – srovnání vývoje personálních kapacit, publikačního výkonu a produktivity vědních oborů na Karlově a Masarykově Univerzitě mezi lety 2009-2011 a 2019-2023.

Sečteno a podtrženo

CUNI a MUNI během posledních cca 12 let výrazně personálně expandovaly v oborech již dříve personálně velkých, dominantně medicínských a přírodovědných s výjimkou matematiky.

Většina společenskovědních oborů na těchto univerzitách byla personálně poměrné malá a většina z nich personálně stagnovala. Asi nejdůležitější zjištění, o kterém se již dlouho špitá je, že MUNI co do kvality základního výzkumu (publikační produktivity ve špičkových časopisech) CUNI ve většině oborů již dohnala nebo dokonce předehnala. Výjimku představuje pouze obor Economics and business, kde tomu bylo naopak.

Varování

Bibliometrická srovnání jako tohle určitě nejsou dokonalá, byť jejich spolehlivost na úrovni oborů zemí a velkých pracovišť je výrazně větší, než na úrovni malých týmů a jednotlivců. Podrobněji jsem o tom psal například zde. Výsledky těchto bibliometrických srovnání mohou být ovlivněny řadou pozorovateli skrytých faktorů a specifik srovnávaných pracovišť. Proto je záhodno taková bibliometrická zjištění, obzvláště ta zvláštní a obtížně vysvětlitelná, doplnit další investigací a dalšími informacemi. Ano, může to být dost náročné a také to nemusí fungovat moc dokonale.

Úspěšnost vědních oborů Univerzity Karlovy pod bibliometrickým drobnohledem: velikost není vše

2025-08-26T17:10:00.002+02:00

Jak si na velké univerzitě vedou různé obory v základním výzkumu? Z počtu vědeckých článků to rozhodně nevyčtete. A zdaleka nejde pouze o to, že význam a přínos článků (jejich obsahu) se výrazně liší, a že se liší i oborově specifická publikační produktivita vědců. Zásadní roli totiž hraje i personální velikost oborů na univerzitě. Na to se v Česku rádo zapomíná a závěry o kvalitě pracovišť a škol se často dělají pouze na základě počtu článků, v lepším případě se rozlišuje, kde byly publikovány. Na příkladu Univerzity Karlovy osvětluji, jak si kvalitu základního výzkumu v jejích oborech můžete sami snadno proklepnout. Ukazuji ve kterých oborech je Univerzita Karlova personálně velká a malá, ve kterých exceluje i s malým personálním zázemím a kde je tomu naopak.

Vše ukazuje jeden graf

Pojďme rovnou na věc, tedy na Graf 1. Každý bod v něm představuje vědní obor (FORD) na Univerzitě Karlově (UK). Vynechal jsem humanitní obory, kde bibliometrické ukazatel mají mají nízkou vypovídací schopnost. Na vodorovné ose vidíme podíl autorů oboru UK na celostátním počtu autorů v oboru. Na svislé ose pak podobně oborový podíl UK na českých vědeckých článcích oboru publikovaných ve vědecky nejvlivnější čtvrtině (25 %) časopisů oboru na světě.

Umístění oboru v grafu pak vypovídá o tom, jak si UK v tom kterém oboru vede ve srovnání s jeho celkovou velikostí v ČR. Sklon spojnice od bodu oboru k počátku pak vyjadřuje relativní publikační produktivitu – tedy zda UK v oboru publikuje více či méně, než by odpovídalo jejímu personálnímu zastoupení v oboru. Proti směru hodinových ručiček se produktivita zvyšuje. Pokud je obor UK na zelené diagonále, pak je v něm UK na celonárodním průměru.

Personálně relativně největší obory na UK, Media and Communications a Basic Medicine, ve srovnání se celou ČR, vidíme napravo. Velikost obou oborů není překvapivá když uvážíme, že UK má celkem 5 (slovy pět!) medicínských fakult plus fakultu farmacie a když se druhý obor na většině dalších českých vysokých škol moc nevyskytuje. Oba relativně největší obory na UK ale vykazují pouze průměrnou produktivitu. Další v řadě relativně největší obory na UK, Law a Sociology, vykazují publikační produktivitu hluboko pod národním průměrem. V případě oboru Law je ale známo, že klasický výzkum pěstovaný v zemích na západ od nás je u nás stále popelkou a to včetně UK. Celonárodní podíl UK na článcích je 20 %, ale počet článků za tím byste spočítali na prstech jedné ruky. Takže na bibliometrii v tomto oboru v Česku ještě nějaký čas moc nespoléhejme. A Sociology na UK je obecně slabá, to se ví.

Někoho možná překvapí průměrná a podprůměrná produktivita UK v Chemical Sciences a Biological Sciences a zároveň spíše menší relativní personální velikosti těchto dvou oborů. Zde si ale musíme uvědomit, že tyto dva obory jsou v Česku neskutečně veliké protože se v nich profiluje řada vysokých škol a mnoho ústavů AV ČR. Třeba personální kapacity obou oborů se u nás od roku 2007 zvýšily o více než 50 %. Personální kapacita těchto oborů na UK narostla podobně, ale šlo spíše o extensivní růst, bez adekvátního růstu kvality (produktivity).

Na UK od roku 2007 výrazně narostla personální kapacita o téměř 50 % v obory Physical sciences, ale tam si UK republikově nadprůměrnou produktivitu udržet dokázala.

Za pozornost na UK dále stojí tři obory v růžovém segmentu vysoké relativní publikační produktivity: Economics, Education a Political Science. Poslední dva na UK patří k personálně relativně malým. Pokud jde o publikační produktivitu tak připomínám, že graf ukazuje produktivitu relativní, tedy produktivitu oboru UK vztaženou k celostátnímu průměru oboru. Zde těmto třem oborům na UK pomáhá velmi nízká celostátní produktivita, tedy nízká úroveň vůči Západní Evropě a vyspělému světu. Pokud bychom si takové evropské srovnání produktivit udělali, viděli bychom že obory Education a Political Science na UK jsou zhruba průměrné a obor Economics and Business je nadprůměrný.

Obor Economics and Business na UK je příkladem toho, že i personálně malý obor na univerzitě může dosahovat mimořádných výsledků, tedy vysoké publikační produktivity. Přestože personálně patří k nejmenším oborům na UK, jeho relativní publikační produktivita je suverénně nejvyšší ze všech oborů na UK. To znamená, že v poměru k personální velikosti UK dokáže v tomto oboru kvalitně publikovat diametrálně častěji než je v Česku v oboru běžné.

Graf 1: Národní oborové podíly Univerzity Karlovy na autorech a článcích ve čtvrtině nejvlivnějších časopisů

Změny v čase

Graf 1 ukazoval téměř aktuální situaci za roky 2017-2023. Graf 2 ukazuje, jak se pozice oborů na UK změnila mezi roky 2007-2013 a 2017-2023. Oboru Law, jak už víte, si nevšímejme.

Vidíme velký propad relativní produktivity v oboru Education, ale to je primárně dáno tím, že v období 2017-2013 UK v tomto ještě téměř neměla v Česku konkurenci. I po propadu zůstává relativní produktivita UK v tomto oboru vysoká.

Podobný případ je obor Economics and Business, jehož relativní personální velikost se dokonce zmenšila. Podobně se personálně na UK propadl i obor Psychology and Cognitive sciences.

Výrazným způsobem si v produktivitě na UK pohoršila Sociology, byť personálně poměrně narostla. Změny postavení ostatních oborů na UK už byly mnohem menší. Zde si ale musíme uvědomit, že za malými posuny relativních hodnot velkých oborů jako Chemical Sciences nebo Physical Sciences stojí velké změny v absolutních počtech vědců.

Graf 2: Změny národních oborových podílů Univerzity Karlovy na autorech a článcích ve čtvrtině nejvlivnějších časopisů (období 2007-2013 vs 2017-2023)

Na oborovém zařazení článků záleží

Je ale třeba mít na paměti, že výsledky do určité míry závisí na oborovém zařazení článků. Existují totiž dva základní způsoby:

Oborové zařazení článků pracovištěm: vychází z toho, do jakých oborů pracovníci dané vysoké školy články zařadili.
Oborové zařazení článků podle oboru, do kterého je zařazen časopis databází WoS.

Proto Graf 3 ukazuje citlivost oborového řazení na pozice oborů UK:

Počáteční bod (na začátku čáry) odpovídá oborovému zařazení článků pracovníky UK.
Koncový bod (na konci čáry) odpovídá oborovému zařazení článků podle oborového zařazení časopisů.

Čáry pak znázorňují, jak se pozice oboru UK liší podle použité metody řazení článků. Důležité je, že pohyb směrem po linii od počátku grafu nepředstavuje změnu relativní produktivity.

Z grafu 3 se ukazuje, že ve většině oborů má metodika řazení článků na pozici oboru UK a tedy i na pořadí oborů podle produktivity vliv jen mírnější. Výjimku představuje obor Law, kde se rozdíl projevil výrazněji, což je vidět i na délce čáry a posunu jeho bodu v grafu. Ale už dříve jsem vysvětlil, že tento obor je v Česku na bibliometrii ještě příliš mladý.

Graf 3: Citlivost postavení oborů Univerzity Karlovy na metodiku oborového řazení článků

Jak si grafy vyrobit

V IDEA online aplikaci si grafy podobné těm pro UK zobrazíte následovně. Sledujte zeleně označené knoflíky v Obrázku 1.

Obrázek 1: Nastavení menu v online aplikaci k zobrazení všech oborů jedné vysoké školy

Nejdříve si musíte v menu nahoře vlevo vybrat právě jednu vysokou školu, tu vaší. Poté se vám pod menu výběru oboru nabídne tlačítko "vybrat všechny", které zmáčknete.
Dále si v menu "vyjádření údajů" přepněte na "podíly", což znamená celonárodní podíly.
Doporučuji vyloučit publikace velkých autorských konsorcií přepínačem vpravo nahoře.
Nyní si aktualizujte údaje v tabulce klikem na oblé tlačítko "Aktualizovat zobrazení".
A nakonec si v menu "Grafy" vyberte k zobrazení "Rozptylový graf".

Pokud chcete zobrazit změny pozic oborů v čase (obdoba Grafu 2), pak si v menu "Grafy" vyberte graf "Změnový".
Pokud chcete zjistit citlivost umístění oborů na metodu oborového řazení článků (obdoba Grafu 3), pak si v menu "Grafy" zvolte graf "Srovnávací".

Podrobnější ale zastaralé pojednání o pozici UK jsem sepsal už v roce 2021 zde

Nejlepší vědní obory v Česku

2025-06-30T11:42:00.001+02:00

Který vědní obor je v Česku nejlepší? Tohle je častá, ale trochu naivní otázka, pokud si neřekneme, co je naším měřítkem kvality. Pokud jde o výzkum základní a bibliometrickou oporu jeho hodnocení, nabízí se nám měřítka tři: (i) velikost oboru, (ii) publikační výkon oboru a (iii) publikační produktivita. A hodnoty všech tří ukazatelů dávají smysl pouze ve srovnání se zahraničními standardy nebo v čase. První dva ukazatele s kvalitou oborů nic společného nemají. Ale mohou a měly by sloužit k posuzování míry dosahování národních oborových strategií a priorit, tedy pokud země nějaké vůbec má. Pouze třetí ukazatel – publikační produktivita – k bibliometrickému posouzení kvality vědního oboru země posloužit může. Jenomže o velikosti českých oborů a hlavně o jejich publikační produktivitě se z dosavadních výsledků národního hodnocení vědy skoro nic nedozvíme. Proto zatím ani neznáme odpověď na otázku z titulku.

Velikost oboru

Velikost oborů představuje informaci velmi důležitou. Umožňuje nám posoudit, do jaké míry oborová strukturu vědy v dané zemi reflektuje její společenské potřeby, priority a strategie, tedy pokud nějaké vůbec země má. Velikost oboru nám už ale neřekne, zda je ten či onen obor v zemi dobrý či ne. Velikost oboru prostě neurčuje jeho kvalitu.

Jak ale velikost oboru poměřovat? No buď penězi, které do oboru proudí nebo počtem vědců, kteří v něm působí. Peníze ale v praxi jako měřítko velikosti použít nelze, protože mezinárodně srovnatelná finanční data na úrovni oborů neexistují. Takže nezbývá než pracovat s počty vědců v oborech. To na první pohled vypadá schůdně, ale ani tato data není snadné sehnat. Počty vědců v mezinárodních statistikách sice dohledat lze, ale má to dvě nepřekonatelná ALE. Jednak ty údaje nejsou po oborech, ale pouze ve velmi širokých vědních skupinách jako jsou přírodní, technické či společenské vědy. A za druhé, Eurostat a OECD vědce do oborových skupin zařazují na základě dominantní oborové příslušnosti fakult vysokých školy nebo výzkumných ústavu. Takže např. Elektrotechnická fakulta pražského ČVUT bude zařazena do oborové skupiny technických věd, byť část jejich vědců působí v přírodních vědách, kam patří třeba obory Mathematics nebo Computer and information sciences. Pro praktické účely jsou tedy i tyto údaje Eurostatu a OECD pro srovnání velikostí oborů nepoužitelné.

Zbývá nám tedy počty vědců v oborech odhadovat na základě počtu autorů vědeckých publikací, kde jsou uvedeny i jejich afiliace. Zde jsme odkázáni na databáze vědeckých časopisů článků v nich, protože ty jediné jsou dnes dostatečně pokryty databází WoS nebo Scopus. Musíme si tedy nechat zajít chuť v oborech, kde se výrazněji publikuje i v knihách (humanitní vědy a řada společenskovědních). A také si musíme uvědomit, že časopisecké publikace moc nepokrývají výzkum aplikovaný a vývoj. Pokud je mi známo, ale mohu se mýlit, tak jediným zdrojem mezinárodně srovnatelných informací o personální velikosti oborů je naše IDEA aplikace. I tam je však třeba údaje o počtech vědců na úrovni oborů považovat jen za hrubé odhady.

Publikační výkon oboru

Publikační výkon oboru také nese velmi důležitou informací. Říká nám kolik "vědy" se vlastně v tom kterém oboru dané země dělá. Všichni čtenáři jistě ví, že zde nehovořím o celkovém počtu článků, ale pouze článků ve významných a celosvětově renomovaných časopisech. Z bibliometrických zpráv loňského Hodnocení 2023 jsem vyzobal potřebné údaje. V Tabulce 1 vidíte oborové publikační výkony Česka v % průměrného výkonu zemí EU15, samozřejmě po zohlednění populačních rozdílu zemí. Barevně jsou zvýrazněny podíly v případě výkonů ve vědecky nejvlivnější desetině (D1) a čtvrtině časopisů (Q1).

Tabulka 1: Oborové publikační výkony Česka v % průměru zemí EU15

Je přirozené, že publikační výkon oboru v zemi bude hodně závislý na personální velikosti oboru v zemi. Více vědců prostě více publikuje. Nejen díky tomu vykazují v Česku v D1 a Q1 nejvyšší výkony přírodní vědy, nejmenší ty společenské. Do jisté míry je publikační výkon také měřítkem velikosti oboru, ale měřítkem oborové kvality tedy určitě není.

Bibliometrickou alternativou publikačního výkonu oboru by mohla být oborová citovanost časopiseckých publikací země. Lze však ukázat, že na úrovni celých zemí se citovanost oboru (ze solidních časopisů) od publikačního výkonu (v solidních časopisech) příliš neliší.

Publikační produktivita oboru

Kandidátem na měřítko kvality oboru je publikační produktivita. Tedy počet článků země poměrně vztažený k počtu autorů oboru v zemi. Vysokou publikační produktivitu pak může vykazovat stejně jak obor malý jako velký. A klidně může být velký obor málo produktivní nebo malý obor velmi produktivní. Dokonce to je docela pravděpodobné, protože k personální expanzi oborů často dochází na úkor jejich vědecké produktivity. Stane se to když obor expanduje příchodem vědců oproti těm zavedeným spíše průměrných až podprůměrných.

Publikační produktivita svým způsobem vypovídá o tom, zda za dané peníze (platy vědců v oboru) dostáváme adekvátní objem vědecké muziky (tedy publikací a poznatků v nich). Bibliometrickou alternativou publikačního výkonu oboru by mohla být oborová citační produktivita, tedy průměrný počet citací připadající na jeden článek v oboru. Opět s rozlišením kvality časopisů. Lze však ukázat, že na úrovni celých zemí se citační produktivita od té publikační příliš neliší.

Na skok k národnímu hodnocení

Teď, když rozumíme zásadním rozdílům mezi personální velikostí oboru, publikačním výkonem a publikační produktivitou, se zastavme u národního hodnocení vědy. To doposud každoročně běželo podle Metodiky 17+, do budoucna podle Metodiky 2025+ (bod A5).

O personální velikosti českých oborů se ve výstupech hodnocení dozvíme pouze z Grafu 1. Na webu výstupů hodnocení ho najdete v sekci Modul 2 - biblio obory, když si rozbalíte ZIP přílohu pro oborovou skupinu, otevřete si v něm uložený PDF Report 2 za libovolný obor a skočíte na str. 2. Bohužel se tam už ale nedozvíte, do jaké míry personální velikosti českých oborů odpovídají situaci v zahraničí. Takže nakonec o moc chytřejší stejně nebudete. Ale neplačte, v tomto ohledu jsou informačně podobně nepolíbení i v Radě vlády pro VaVaI a vládě, kde se rozhoduje o takových maličkostech jako jsou národních oborové priority a strategie a následně se sleduje míra jejich dosahování. Jak to tam bez těchto informací dělají fakt netuším. Mimochodem, nové Národní priority orientovaného výzkumu Rada schválila před pár dny 27, června 2025.

Graf 1 z oborového bibliometrického Reportu č. 2 národního hodnocení VaV v Modulu 2

Oborový publikační výkon Česka můžete zjistit z Grafu 2 oborového Reportu 1 ve stejném ZIP souboru na str. 6. Zde si už ale musíte otevřít Report za každý obor zvlášť. Už ale také víme, že publikační výkon je do velké míry dán personální velikostí oboru. Takže publikační výkon Česka, sám o sobě, o ničem významnějším nevypovídá. Vypovídací hodnotu má až srovnání publikačního výkonu oboru Česka se zeměmi EU15. Tato srovnání v Grafu 2 naštěstí je. Ale musíme mít stále na paměti, že mezinárodní rozdíly v publikačním výkonu oboru jsou dány jak rozdíly v personálních velikostech oboru, tak v publikačních produktivitách oboru. Rozklíčovat z tohoto grafu co je co ale už bohužel nelze.

Graf 2 z oborového bibliometrického Reportu č. 1 národního hodnocení VaV v Modulu 2

Nás ale zdaleka nejvíce zajímají oborové publikační produktivity. Přesněji srovnání oborových produktivit Česka se zeměmi EU15, protože málokdo tuší, jaká absolutní produktivita v tom kterém oboru je vysoká či nízká. Ale přesně tohle se z výsledků národního hodnocení vědy zatím nedozvíme. A nedozví se to a neví to opět ani členové Rady vlády pro VaVaI, ani vlády.

Pro zajímavost si můžete projít Komentáře odborných panelů k bibliometrickým Reportům Modulu 2 z loňského kola hodnocení. Abyste to nemuseli dolovat ze ZIP souborů jsem Vám je zde vybalil (1. Natural sciences | 2. Engineering and technology | 3. Medical and health sciences | 4. Agricultural and Veterinary Sciences | 5. Social Sciences). Všimněte si v nich, jak často se v nich implicitně hovoří o publikačním výkonu oborů, který je jak již víme hodně dán personální velikostí oborů, jak málo se tam píše o personálních velikostech oborů, a že se tam v podstatě vůbec nepíše o publikační produktivitě oborů, tedy kvalitě základního výzkumu v oborech v Česku.

Dost bylo teorie

Pojďme se na závěr podívat na konkrétní příklad v Grafu 3. Z různých reportů loňského Hodnocení 2023 jsem si vyzobal oborové hodnoty publikačních výkonů (ve vědecky nejvlivnější čtvrtině časopisů–Q1) a přidal k tomu odhady personální velikosti oborů z aplikace IDEA. Personální velikosti oborů v Česku (na ose X) a publikační výkony českých oborů (na ose Y) jsem vyjádřil v procentech průměrů zemí EU15. Relativní rozdíly v publikační produktivitě českých oborů, opět vůči průměru zemí EU15, jsem pak vyjádřil velikostí bodů: čím větší oborový kroužek, tím je česká oborová produktivita vůči průměru EU15 vyšší.*

Graf 3: Srovnání personální velikosti oborů, publikačního výkonu oborů a publikační produktivity oborů [v % zemí EU15 po zohlednění populačních rozdílu]

Personálně relativně vůči EU15 velké české obory vidíme v grafu napravo. Hodnota 100 % na ose X znamená, že personální velikost českého oboru (připadající na 10 mil. obyvatel) odpovídá průměrné personální velikosti oboru v zemích EU15 (opět na 10 mil. obyvatel). Asi nepřekvapí, že mezi relativně velké obory u nás patří Chemical sciences, Physical Sciences a Material Engineering. Co asi překvapí jsou relativně největší z našich oborů Medical Engineering, Animal and Diary Sciences a Agriculture, Forestry and Fishery. Naopak relativně nejmenší vědní obory u nás jsou ty společenskovědní (Psychology and cognitive sciences, Economics and business, Political sciences, Social and economic geography) a Health Sciences. Informace oborové velikosti jsou důležité v tom smyslu, že je můžeme konfrontovat se společenskými potřebami, vládními strategickými záměry a prioritami. Chceme skutečně mít tak velký vědní obor Animal and diary scicnces a tak malé obory společenskovědní?

Vidíme, že publikační výkon (na ose Y) velmi zhruba koreluje s personální velikostí oborů. Bylo by divné, pokud by tomu tak nebylo. Nás ale nejvíce zajímají rozdíly v kvalitě, tedy v oborových produktivitách. Ty jsem promítl do velikostí oborových bodů. A zde vidíme, že velikost oboru s jeho produktivitou nesouvisí. Mezi těmi personálně relativně největšími vidíme jak velmi produktivní obor Agriculture..., tak obor Medical engineering. Podobně mezi nejmenšími obory vidíme jak vysoce produktivní obor Environmental biotechnology tak podobně malé, ale naopak málo produktivní společenskovědní obory Economics and Business a Political sciences.

Suma sumárum

Klíčovým sdělením mé úvahy je upozornění na zcela zásadní rozdíly mezi třemi oborovými ukazateli: personální velikostí, publikačním výkonem a publikační produktivitou. Oborové hodnoty všech tří ukazatelů jsou důležité pro rozhodování o národních oborových prioritách a o mezioborové alokaci veřejné finanční podpory. Všechny tři ukazatele ale mají vypovídací schopnost pouze v případě, že jejich české hodnoty lze srovnat se zahraničím, například se zeměmi EU15.

První dva ukazatele o samotné kvalitě oborů nevypovídají zhola nic. Vypovídají ale o míře (ne)naplňování společenských či strategických vědních priorit. Pouze třetí ukazatel, oborová produktivita, vypovídá o kvalitě oborů. Ale právě o tom se dosavadních výsledků národního hodnocení nedozvíme nic.

Úplně nejhorší jsou pak případy, kdy se mezi publikačním výkonem a produktivitou nerozlišuje, publikační výkon se vydává za měřítko kvality oboru a na základě toho se něco doporučuje, nebo se dokonce rozhoduje o penězích na vědu.

----

* Z řady důvodů jde pouze o velmi hrubé srovnání: Údaje o relativním publikačním výkonu pochází z výsledků národního Hodnocení 2023 a pokrývá období let 2018-2022 a nezohledňují např. autorské podíly na článcích a oborovou příslušnost jejich autorů. Neřeší také potenciální problém autorských megakonsorcií jako například ve fyzice elementárních částic, astronomii a některých medicínských oborech. Údaje o relativních personální velikostech oborů pak pocházejí z aplikace IDEA, která pokrývá období let 2015-2016 a naopak oborovou příslušnost autorů rozlišuje. A je tam ještě řada dalších nuancí...

Stopařův průvodce národním hodnocením vědy (Epizoda 5: Víme, že toho moc nevíme)

2025-06-08T11:28:00.009+02:00

Loňské (2024) kolo celonárodního hodnocení výzkumných organizací za období 2018-2022 (zvané Hodnocení 2023) v Modulech 1 a 2 skončilo až před pár týdny zveřejněním výsledků tzv. škálování, tedy výsledků tzv. tripartitních jednání. Hodnocení v Modulech 3 až 5 proběhlo naposledy v roce 2020, ale výsledky jsem nenašel. Další kolo probíhá letos. Byť se charakter hodnocení podle Metodiky 2017+ podařilo za zhruba osm let posunou kvalitativně kupředu, užitečnost poskytovaných výsledků je podle mě stále diskutabilní. Stále se jim nedostává na přehlednosti, srozumitelnosti, systematičnosti a proto nakonec i užitečnosti. V tomto blogu se zamýšlím jak nad užitečností obsahu tak nad formou prezentace výsledků. Pro lepší pochopení začínám příkladem slavného britského hodnocení vědy na tamních vysokých školách REF. České hodnocení by se mělo REF inspirovat, aby vůbec stálo za to úsilí a peníze.

V předchozích stopařských epizodách (1a | 1b | 2) jsem vás provedl výsledky českého národního hodnocení v tzv. Modulu 2. Dnes dočasně přeskočím budoucí epizodu o hodnocení v Modulu 1 a skočím až na úplný konec, tedy na vysvětlení toho, co jsme se dosud na základě hodnocení dozvěděli, nedozvěděli a proč. Toto pojednání je psáno z pohledu hodnocení vědy na vysokých školách. S trošku jinou logikou by se dalo a mělo popsat i z pohledu ústavů AV ČR nebo resortních výzkumáků.

Když se řekne REF

Na pomoc si vezmu příklad slavného britského institucionální hodnocení vědy REF, které se už snad čtyři dekády let týká tamních 157 vysokých škol v 34 oborech. Poslední hodnocení REF proběhlo v roce 2021, další se už připravuje, ale hlavní fáze proběhne až v roce 2029. Hodnocení REF je sice hodně náročně a poměrně drahé, ale když se zohlední jeho nízká periodicita, jeho přínosy vysoce převyšují jeho náklady. Provedu vás způsobem prezentace výsledků hodnocení REF2021 jako příklad dobré praxe. Teprve poté se vrátím k popisu prezentaci výsledků českého hodnocení. Bude vám pak jasnější, v čem to české dosud kulhá.

Obsah a struktura výsledků britského hodnocení REF

O hodnocení REF by se dal psát blog či spíše román na pokračování. Vlastně jsem o něm jako vzoru dobré praxe pro Česko psal už před 17 lety v dobách panování českého kafemlejnku psal. Dnes se ale soustředím jen na jeho klíčové aspekty, které činí jeho výsledky mnohem srozumitelnější a použitelnější než ty české. Během mé krátké exkurse si prosím všímejte i toho, že výsledky hodnocení REF netvoří nekonečné plejády obtížně uchopitelných PDF souborů zabalených v ZIP souborech, ale jeho výsledky jsou přehledně prezentovány na lehce interaktivním webu.

Nejdříve ale musím uvést klíčové pojmy se kterými REF pracuje (v detailu zde). Do hodnocení REF jednotlivé vysoké školy podávají přihlášky tzv. submissions. Škola podává přihlášky do všech oborů (tzv. unit of assessment = UoA), kde výrazněji vědecky působí, respektive kde chce být zhodnocen a posléze čerpat veřejnou podporu. Nejde o nic jiného než o dodržování principu oborově specifického hodnocení, kde hodnotící panel daného oboru (UoA) hodnotí přihlášky všech škol, které se k hodnocení v oboru (UoA) přihlásily. Ve velmi přehledné tabulce XLS se pak můžete na webu REF podívat, do jakých všech oborů (UoS) se ta která britská škola přihlásila.

Zcela zásadním prvkem hodnocení REF je informace o počtech kmenových vědeckých pracovníků (FTE staff), kterou škola musí v každé přihlášce uvést. Informace o personálním zázemí totiž umožňuje rozlišit mezi vědeckým výkonem školy v oboru (danou hlavně personální velikostí školy v oboru) a vědeckou produktivitou školy v oboru (danou vědeckým výkonem vztaženým k personální velikosti). Samotný vědecký výkon (např. počet publikací) totiž o kvalitě dané školy v oboru nic neříká. Být v oboru velkou školou není z pohledu hodnocení ani dobré ani špatné, je to prostě jen informace. Pro hodnocení je naopak klíčová produktivita školy v oboru. A bez věrohodné informace o počtu vědců na úrovni školy v oboru v podstatě není možné produktivitu školy v oboru posoudit, srovnat s ostatními školami a oznámkovat.

Pravidla britského REF zároveň vyžadují, aby škola v oborové přihlášce za každého kmenového vědce předložila právě jeden výsledek, který považuje za jeho nejlepší. To je strašně důležité pravidlo pro zajištění vypovídací schopnosti výsledků hodnocení. Škola totiž pak nemůže skrývat menší či větší část své vědecké nevýkonnosti tím, že předloží pouze výsledky svých nejlepších vědců nebo týmů v oboru nebo předkládat výsledky z jiných oborů, kde jich má více.

Pro přehlednost prezentace výsledků REF na webu je důležité, že výsledky jsou prezentovány na úrovni obor x vysoká škola. Jako uživatel si pak vyberete školy, které si chcete porovnat a daný obor (UoA). Pro každou z vybraných škol v oboru se vám pak zobrazí série sloupcových grafů jako na Obrázku 1. Jako příklad jsem vybral obor UoA=16 Economics and Econometrics a slavnou London School of Economics (LSE), kterou srovnám s University of Essex (UoE).

Obrázek 1: Web srovnání výsledků britského hodnocení vědy na vysokých školách REF (obor Economics and Econometrics; London School of Economics (LSE) a University of Essex).

Na Obrázku 1 vidíme profily obou škol pro 3 dimenze hodnocení REF: Outputs s váhou 60 %, Impact s vahou 25 % a Enviroment s váhou 15 % plus Overall profile (Celkem).

Např. graf Outputs ukazuje podíly vědeckých výsledků obou škol v oboru podle známek (nejlepší známka je 4*, ..., nejhorší je 1*). Všimněme si, že klikem na odkaz "View output detail" se hned dozvíte jaké konkrétní výsledky za těmi známkami LSE nebo UoE stojí. V jejich seznamu pak jsou rovnou odkazy na konkrétní výsledky, jako například tento článek. Nalevo pak vidíme zásadní informaci o personální velikosti obou škol v daném oboru (Total category A submitted staff FTE). A klikem na odkaz Learn about staff si uživatel může připomenout definici.

Zde je zcela zásadní, že oznámkované výsledky zastupují všechny kmenové vědce dané školy v daném oboru (UoA). Grafy proto nesrovnávají pouze kvalitativní profily výsledků, ale mnohem důležitější produktivitu. Rovnou vidíme, že LSE je zhruba o třetinu produktivnější než UoE, protože obě školy jsou v oboru podobně personálně velké (54 vs 52 FTE), ale LSE vykazuje výrazně větší podíl výsledků s nejlepší známkou 4*. UoE má potom o to více výsledků s horší známkou 3*. Jen při znalosti FTE škol v oboru a při předkládání výsledků za každého kmenového vědce lze zohlednit faktor personální velikosti škol v oboru, odvodit jejich publikační produktivity v oboru a školy v oboru navzájem poměřovat, aniž by se do známek promítala personální velikost škol v oboru.

Také je důležité to, že profil Outputs zahrnuje všechny typy vědeckých výsledků bez ohledu na to, zda jde o články v časopisech na indexu WoS nebo o něco jiného. Klíčové je, že ho škola považuje za nejlepší výsledek kmenového vědce za uplynulé období. To v českém hodnocení neplatí.

Na dalších odkazech View impact case studies a View Enviroment details se po kliku už sami dopátráte, co dalšího se lze z prezentace výsledků britského hodnocení REF o dané škole v daném oboru dozvědět a navíc velice snadno, rychle a přehledně.

A když vám náhodou nebude grafické srovnání na webu REF stačit, stačí kliknout a stáhnete si data za všechny vybrané školy v oboru (UoA) v jednom přehledném souboru XLS a sami si s tím můžete dál analyticky hrát. Na Obrázku 2 vidíte příklad, jen jsem si to krapet graficky poladil. Jasně tam jsou vidět personální velikosti škol v oboru, kvalitativní profily zhodnocených výsledků a vzhledem ke znalosti personální velikosti jsou hned zřejmé i rozdíly v produktivitě škol v oboru (podle kvality).

Obrázek 2: Web srovnání vědeckých výsledků vysokých škol v britském hodnocení REF (obor Economics and Econometrics).

A když budete chtít vidět přehledné shrnutí za celý obor (UoA), v mém příkladě Economics and Econometrics, stačí kliknout sem a dostanete ho jako na podnose – viz Obrázky 3a,b. Snadno z něho vyčtete spoustu důležitých informací o celém oboru, jako například:

Počtu vědců v oboru (FTE) a odděleně těch začínajících.
Počty předložených výsledků a dopadových studií ke zhodnocení v oboru (UoA).
Příjmy oboru za posledních zhruba 10 let.
Celkové profily dle udělených známek v oboru (UoA).
Distribuci personální velikostí VŠ působících v oboru (UoA)
Distribuci udělených známek za všechny tři hodnocené dimenze v oboru (UoA).

Obrázek 3a: Shrnutí vědeckých výsledků vysokých škol v britském hodnocení REF (obor Economics and Econometrics).

Obrázek 3b: Shrnutí vědeckých výsledků vysokých škol v britském hodnocení REF (obor Economics and Econometrics).

Jediné co mi ve výsledcích REF za obory (UoA) chybí je nějaké mezinárodní srovnání personálních velikostí, vědecké výkonnosti a produktivity britských oborů.

Kapitolou samou pro sebe je, že na takto koncipované výsledky hodnocení REF (t.j. známky ve třech dimenzích hodnocení na úrovni škol a oborů (UoA) + informace o počtech FTE vědců) pak lze smysluplně navázat formulku rozdělující veřejné institucionální finanční podporu vědy mezi školy, oborové skupiny až obory. V Británii si pak mohou dovolit provozovat něco zdánlivě připomínající náš dřívější kafemlejnek [1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7]. A skutečně to tak dělají. Jejich 'kafemlejnek' však bere v úvahu produktivitu škol v jednotlivých oborech (protože může pracovat s věrohodnou informací o personální velikosti) a na školách silně stimuluje řízení cílené na vědeckou excelenci, protože do financování se promítají pouze nejlepší známky 4* (se zdaleka největší vahou) a 3*. Navíc tou jejich formulkou mohou snadno usměrňovat podíly oborů na celkové veřejné podpoře podle společenských priorit a strategických potřeb. A je to právě a pouze díky tomu, že jim hodnocení REF poskytuje informace o počtu FTE vědců na VŠ v jednotlivých oborech.

Britský systém REF ale není obdobou českého kafemlejnku i proto, že samotné hodnocení REF má ryze formu peer-review. Dokonce si v REF explicitně zakazují používat bibliometrické indikátory jako méně dokonalé a potenciálně zavádějící. V českém hodnocení naopak bibliometrické hodnocení v Modulu 2 hraje poměrně zásadní roli. Podle mého názoru ale přes své nedokonalosti a zkreslení poskytuje v rámci našeho hodnocení poskytuje ty z věrohodnějších, vypovídajících a užitečnějších informací.

Obsah a struktura výsledků českého hodnocení

Hodnocení českých vysokých škol v Modulech 3 až 5 podle příslušné metodiky nějak proběhlo už v roce 2020, ale jeho výsledky se mi nepodařilo najít ani na webu celkových výsledků hodnocení, ani na webu k hodnocení na vysokých školách MŠMT. Hodnocení škol v Modulech 1 a 2 dosud probíhalo každoročně, takže i výsledky jsou každoroční a najdete je zde. Střípky informací si ale musíte posbírat sami rozhozené celkem v pěti sekcích. Zkuste si to a poznáte, že to rozhodně není procházka růžovou zahradou:

V sekci Modul 1 najdeme výsledky zhodnocení oborů a škol v oborech na základě vybraných vědeckých výsledků a to metodou peer-review. Najdete tam jak udělené známky výsledků, tak komentáře hodnotících panelů na úrovni oborů a škol v oborech. Výsledky ale nejsou moc propojeny s výsledky v dalších dimenzích hodnocení. A co je hlavní, chybí tam reflexe rozdílné personální velikosti škol v oborech. O kvalitě škol v jednotlivých oborech (produktivitě) se tam vlastně nedozvíme nic. Výsledky navíc zkresluje skutečnost, že školy si prakticky mohou předložit výsledky z jakých oborů a od kterých vědců chtějí.

V sekci Modul 2 najdeme výsledky na základě bibliometrických ukazatelů ve dvou subsekcích Modul 2: biblio oboru a Modul 2: Biblio VO. Zde jde pouze o výsledky ve formě článků v časopisech na indexu databáze WoS. Přehledné a systematické srovnání škol v oborech jako poskytuje britské REF tam ale nenajdete. V sekci za výzkumné organizace (VO) byste si nejdříve museli postahovat ZIP soubory za cca 30 škol, každý zvlášť otevřít a v PDF za každou VŠ pak složitě zjistit, zda daná škola v daném oboru vůbec působí. A teprve až byste si ručně vyzobali údaje o počtech vědců a článků, teprve byste dostali srovnání personálních velikostí a produktivit VŠ v oboru. Ale pochybuji, že se v Česku najde někdo, do je ochoten takové martýrium absolvovat. A i kdyby se tak náhodou stalo, získaná informace se bude dotýkat pouze článků v časopisech WoS, a informace o personální velikosti škol v oborech bude představovat jen velmi hrubý odhad na základě počtu autorů v RIVu.

V subsekci za obory si opět nejdříve musíte postahovat ZIP soubory za oborové skupiny a z nich vybalit spousty oborových PDF souborů. Určitých srovnatelných informace o škole v oboru se můžete dopátrat v bibliometrických oborových reportech, v oborových komentářích a v souhrnném komentáři za oborovou skupinu. Jenomže tvrdě narazíte na to, že každý oborových komentář je pojat jinak, byť má stejnou osnovu sekcí. Navíc v řadě (a možná většině) komentářů za obory či oborové skupiny se pozornost nevěnuje nejpodstatnější informaci o velikosti škol v oborech a publikační produktivitě škol v oboru, ale sekundárním věcem jako jsou proporce článků podle vědeckého vlivu časopisů nebo s ničím nesrovnatelné informace o podílu spoluautorství. Navíc je dost dobře možné, že jsou pominuty personálně menší, ale vysoce produktivní školy v oboru a nebo naopak školy v oboru personálně velké, ale málo produktivní. A namnoze je dokonce dikce hodnotících komentářů dost nejasná v tom, na základě čeho přesně je hodnotící soud založen. Mnohdy to vypadá, že pochvalu škola dostane za hodně výsledků, byť to třeba je hlavně díky její velké personální velikosti. A ani v této sekci nejsou výsledky přehledně propojeny s výsledky škol v oboru z Modulu 1.

V sekci Modul 2: Biblio WoS Cats jsou jen další informace na detailnější oborové úrovni WoS Categories, ale většinou jsou ještě méně užitečné než ty ostatní.

Poslední sekcí výsledků hodnocení je tzv. Škálování – výsledky tzv. tripartit 2023. Klidně si stáhněte a přečtěte tam umístěné PDF a XLS soubory, ale nedoufejte, že byste se z toho o úrovni a trendech české vysokoškolské vědy v mezinárodním srovnání a vědecké kvalitě vysokých škol v oborech něco užitečnější dozvěděli.

Suma sumárum

Výsledky českého národního hodnocení vědy na vysokých školách (a výzkumných organizacích) jsou dosud prezentovány dost nepřehledným a těžko uchopitelným způsobem a výsledky samotné neobsahují některé velmi zásadní informace.

Zásadním nedostatkem dosavadního pojetí českého hodnocení dle Metodiky 2017+ a do budoucna Metodiky 2025+ je, že napracuje s podobně věrohodnou informací o počtech vědců škol v oborech škol, obecně výzkumných organizací, jako je ukazatel FTE staff v britském REF. A také to, že se výsledky do hodnocení nepředkládají za každého kmenového vědce.

Důsledkem toho je, že výsledky českého hodnocení postrádají důležité srovnání vědecké produktivity škol v oborech. Místo toho se podrobně poměřují kdejaké počty a podíly výsledků, které zas tak moc vypovídací nejsou. Za příznak kvality školy v oboru je pak často chybně vydávána její vědecká výkonnost plynoucí spíše z její personální velikostí. V řadě případů se za kvalitu také mylně vydává podíl dobrých a špatných výsledků, což je však jen sekundární indikátor soustředění se školy na vědeckou kvalitu, aniž by cokoliv vypovídal o produktivitě školy v oboru.

Další problematická místa českého hodnocení najdeme v dimenzi dopadů výsledků (Impacts) v Modulu 1 (více v budoucí blog Epizodě 4). Hodnocení v dimenzi Environment se na národní úrovni vlastně nedělá vůbec a každá škola si ho dělala a bude dělat sama podle sebe pomocí vlastních hodnotitelů bez možnosti věrohodné srovnatelnosti škol (Moduly 3 až 5). A výsledky navíc v minulosti nebyly přehledně propojené s výsledky národního hodnocení v Modulech 1 a 2.

Vše kritické co jsem zde napsal ovšem není výzvou ke zrušení českého hodnocení, ale výzvou k vážnému zamyšlení se, jakým směrem ho dále zlepšovat a jak zlepšit veřejnou prezentaci jeho výsledků po letošním kole hodnocení ve všech ti modulech.

Excelencí v Česku neurazíš, ale ani nepomůžeš

2025-05-15T18:47:00.002+02:00

V nedávném rozhovoru prof. Zdeněk Strakoš, znalec programu ERC, vysvětluje, jak z peněz vyždímat špičkovou vědu. Kvalita vědy že se nedá počítat na body. Ale to co říká velmi kontrastuje s tím, jak vědu u nás ve velkém financujeme. České vědě pak nechybí talenty, ale zahazujeme je. A do toho vláda teď schválila nový program finanční podpory vědy na vysokých školách z dílny MŠMT, který do velké míry opakuje přesně to, před čím Zdeněk Strakoš v rozhovoru varuje a co nefunguje. Korunu všemu nasadil název programu–Excelence.

Dejte si nedávný rozhovor Českého rozhlasu s profesorem Zdeňkem Strakošem z MFF UK o tom, jak funguje grantová podpora Evropské výzkumné rady (ERC), která uděluje slavné ERC granty. Zdeněk Strakoš velmi dobře ví o čem mluví. Nejen proto, že je špičkový vědec, ale i proto že roky působil jako panelista ERC a už roky v Česku pomáhá resp. radí vědcům při přípravě grantových přihlášek ERC. Jistě i díky tomu vědci působící v Česku loni získali rekordní počet 10 nových ERC grantů. Jeho polopatická vysvětlení toho, díky čemu systém ERC funguje tak dobře nepřímo osvětluje, proč zas tak moc dob5e nefungují mnohé z našich domácích způsobů finanční podpory vědy.

Pěkně ten kontrast vynikne, když si klíčové myšlenky ze Strakošova rozhovoru konfrontujete s podobou návrhu nového programu z dílny MŠMT s názvem Excelence. Jeho oficiálním cílem je podpořit špičkový výzkum na vysokých školách. Na první pohled se může zdát, že jde o krok správným směrem. Je přece dobré podporovat to nejlepší v naší vědě. Problém je ale ve formě podpory a podobě programu. To je totiž ve velkém rozporu s funkčními principy, které v rozhovoru reprezentoval Zdeněk Strakoš.

Věda je živý organismus, ne součet bodů
Zdeněk Strakoš zdůrazňuje, že věda stojí na velkých myšlenkách jednotlivců, nikoli na vysokoškolských úřednických strukturách nebo standardizovaných metrikách. „Kvalita ve vědě se nedá spočítat kvantitou nějakých bodů,“ říká jasně. Hodnocení má podle něj vycházet z odborné diskuze, z fundovaných názorů vědců, nikoli z tabulek a checklistů.

Oproti tomu program Excelence staví celý svůj mechanismus právě na bodování, výkazech, strukturách a procesech, které mají vytvořit „strategické institucionální zázemí“ pro excelenci. Ne že by zázemí nebylo důležité, ale pokud se z podpory vědy stane inženýrský projekt řízený primárně administrativou, dochází ke ztrátě toho podstatného: obsahu, myšlenky a odvahy překračovat ve vědě hranice poznání.

Nejlepší výzkum se neřídí senátním hlasováním
Jeden z nejzásadnějších problémů, který není v návrhu programu Excelence vysloven nahlas, ale implicitně z něj vyplývá, je předání rozhodovacích pravomocí v distribuci peněz podpory na úroveň vysokých škol a fakult, tedy jejich vnitřních samospráv. Tyto orgány fungují demokraticky, což ale v tomto případě nic nepřináší. Nejsou a ani nemohou identifikovat skutečně mimořádný výzkum, natož jej prosazovat. Rovnostářské prostředí akademických senátů, podle kterých jsou vlastně „všichni dobří“, jednoduše nevede k podpoře excelence, ale spíše k jejímu rozmělnění.

Namísto aby program Excelence vytvořil podmínky pro vznik nových, ambiciózních výzkumných směrů a týmů, podpoří nejspíše udržení status quo. Peníze velmi pravděpodobně hlavně nahradí postupnou ztrátu reálné hodnoty institucionální podpory v důsledku mzdové inflace, a nebo se přerozdělí bez výraznějšího ohledu na skutečný potenciál výzkumu.

Zprůměrované hodnocení, zprůměrovaná věda
Zdeněk Strakoš kritizuje typický český přístup: deset pozitivních posudků, deset negativních – zprůměrujeme, udělíme body a podle průměru o podpoře rozhodneme. Tato logika se do programu Excelence promítla naplno: projektové návrhy se mají bodově ohodnotit, seřadit a rozdělit. Jenže takto nevznikne špičkový výzkum, ale šedý průměr. Sčítáním čísel nevzniknou nové školy myšlení, nové přístupy nebo průlomové objevy.

Administrativní zátěž místo důvěry
Zatímco program ERC primárně vědcům věří, tedy hodně přísně vybírá na začátku, ale pak nechává prostor ke svobodné práci, české prostředí je posedlé nedůvěrou a proto kontrolou a tedy velkou ubíjející byrokracií. Výkazy práce den po dni, měsíční přehledy činností, dodávání předem definovaných objevů jako „deliverables“ pak mají často formální charakter. Věda je pak spíše vykazována, než reálně dělána.

Slovo excelence už nic neznamená
Zdeněk Strakoš také trefně poznamenává, že slovo „excelentní“ u nás už ztratilo obsah. Všechno a všichni jsou „excelentní“, byť výsledky tomu často neodpovídají. Pokud máme mít program, jehož cílem je podpořit excelentní vědu, a zároveň z něj nevyplývá žádná konkrétní vazba na vznik takovýchto špičkových projektů, je zřejmé, že něco nefunguje.

Pro ty, kdo se do toho chtějí ponořit více jsem udělal výtah klíčových myšlenek z rozhovoru se Zdeňkem Strakošem a pak ještě výtah z návrhy programu Excelence.

Parafráze klíčových myšlenek z rozhovoru se Zdeňkem Strakošem

Hlavním problémem české vědy rozhodně nejsou peníze. Ale je třeba je distribuovat tam, kde je záruka, že z nich něco vznikne. K tomu máme objektivní kritérium, kterým jsou ERC granty a kolik jich v souvislosti s tím kterým programem vzniklo.

Projekty se nehodnotí tím, že se odškrtnou nějaká kritéria. Tak se to dělá v Česku a je to špatně. Kvalita ve vědě se nedá spočítat kvantitou nějakých bodů. Hodnocení probíhá tak, že renomovaní vědci a zároveň zkušení hodnotitelé říkají svůj názor na projekt a argumentují. Základem hodnocení je diskuze...

Velké projekty ve velkých entitách trpí velkou byrokracii a nejsou efektivní. Dobrá věda staví na velkých myšlenkách jednotlivců.

Velmi zásadní je ve vědě myšlenka, co chci vlastně dělat a proč. Prostě vyřešení nějaké velké otevřené otázky.

Cílem ERC není jen tak nějak různá témata pokrýt.

Český přístup je odškrtnout nějaká kritéria, udělit body zprůměrovat názory hodnotitelů, sesypat převážit a je to. Sčítáním bodů se ale dobrá věda neidentifikuje.

Deset posudků je pozitivních, deset negativních, udělá se průměr. Tak to děláme u nás. Sečteme body, uděláme průměr a průměr pak vede k průměrné vědě. Tohle ale nefunguje.

Úředníky požadované zprávy a deliverables požadované většinou v českých programech podpory jsou k ničemu, klíčové jsou vědecké výsledky, poznání.

ERC také dělá chyby, lidé mýlí, ale ERC se z chyb rok od ruku učí. U nás se ale z chyb moc poučovat neumíme a rozhodně ne dostatečně rychle.

Byrokracie v ERC je malá, jedna zpráva za dva roky a jedna na konci. Je tam ale to přísné hodnocení na začátku. Vědce není třeba tak hlídat.

Slovo excelence nic neznamená. O všem říkáme že je excelentní. Ale proč z toho nevzniklo více ERC grantů? Vždyť se ERC u nás i dlouho dost ignorovalo.

Když se u náš říká, že jdeme za špičkovou kvalitou tak máme 20 kritérií a za to body tak to je nesmysl. Má pravdu ten co návrh projektu hodnotí dobře či špatně? Systémy, kde jsou bodové škály a body, tak tam to nefunguje.

Výtah z programu Excelence

Udělal jsem pro vás výtah toho, co nejvíce kontrastuje s tím, co říkal Zdeněk Strakoš. Podrobnosti najdete v materiálu A1 projednaného v listopadu 2024 RVVI a koncem dubna 2025 definitivně posvětila vláda. Níže jsem přidal jeden označený Komentář DM.

Účel programu Excelence

Program je určen pro vysoké školy, které již v minulosti prokázaly, že disponují excelentními výzkumnými týmy schopnými aktivně se zapojit do projektů excelentního VaVaI. Účelem programu Excelence je prostřednictvím rozvoje administrativního zázemí vysoké školy zajistit podmínky pro udržení, resp. další rozvoj výzkumných týmů po skončení realizace projektu excelentního VaVaI, který inicioval jejich vytvoření a/nebo jejich kvalitativní změnu.

Cílem programu je rozvinout institucionální zázemí vysokých škol pro posílení a další kultivaci excelence ve VaVaI vědeckých týmů z ČR úspěšných v rámcových programech EU pro výzkum a inovace a dalších obdobných mezinárodních programech na podporu VaVaI.

Účelem je prostřednictvím rozvoje administrativního zázemí vysoké školy zajistit podmínky pro udržení, resp. další rozvoj výzkumných týmů po skončení realizace projektu excelentního VaVaI, který inicioval jejich vytvoření a/nebo jejich kvalitativní změnu. Program je určen pro vysoké školy, které již v minulosti prokázaly, že disponují excelentními výzkumnými týmy schopnými aktivně se zapojit do projektů excelentního VaVaI dle kritérií uvedených v kapitole 6.
Program je zaměřen na podporu projektů směřujících k zefektivnění a rozvoji institucionálního zázemí pro rozvoj excelence na vysokých školách. Jeho smyslem je vytvořit interní systémy, včetně příslušných procesů a nástrojů, které budou systematicky posilovat rozvoj excelence v rámci vysokých škol. 6.

Výše podpory

Celkové výdaje programu se předpokládají ve výši 3 530 953 tis. Kč s tím, že účelová podpora poskytovaná programem z prostředků státního rozpočtu bude představovat 1 797 500 tis. Kč. Finanční podpora poskytovaná programem Excelence je nastavena tak, aby motivovala podpořené vysoké školy k vytvoření udržitelného systému pro financování rozvoje institucionálních podmínek pro posilování excelence.

Komentář DM: Program Excelence má tedy běhen 5 let rozdělit celkem 1,8 mld. Kč. To není málo peněz. V semifinální verzi měly mít nárok o podporu žádat jen vysoké školy, nyní se zdá, že by nárok mohl být rozšířen i na další výzkumné organizace, ale s velkými restrikcemi. Program je prezentován jako účelová podpora. To kontrastuje s prezentovaným cílem zajistit hlavně institucionální zázemí. Asi je to tím, že dočasnost programu je v rozporu s podstatou institucionální podpory jako dlouhodobě předvídatelné. A také se o podporu bude soutěžit a uspěje asi jen pár škol. Povolený účel použití peněz je definován opravdu velmi obecně s bohulibým cílem podpořit zázemí pro excelentní výzkum na výzkumné organizaci. Bez znalosti toho jak to funguje interně na českých vysokých školách a bez znalosti toho co v rozhovoru říká Zdeněk Strakoš to asi nezní špatně. Jenomže reálně věc skoro jistě dopadne jako vždy: podpora se poměrně rovnostářsky uvnitř vysokých škol rozpustí na běžný chod a uhasí se tím problémy s výrazným poklesem reálné hodnoty institucionální podpory škol.

Podporované aktivity

Program bude podporovat dva typy aktivit. První typ aktivit je závazný pro všechny předložené projekty (nebudou podporovány projekty, které budou realizovat pouze druhý typ aktivit). Spočívá ve vytvoření či posílení institucionálního zázemí pro posílení excelence na vysoké škole. Jedná se zejména o následující aktivity:

a) rozvoj administrativního zázemí a administrativně technická podpora pro přípravu a realizaci excelentních projektů VaVaI, které přispějí k posílení mezinárodní spolupráce v rámci Evropského výzkumného prostoru (dále jen „ERA“);

b) vytvoření mechanismů pro identifikaci a hodnocení excelence;
c) sdílení a transfer principů excelence na další výzkumné organizace;
d) vytvoření a rozvoj motivačních mechanismů pro přípravu a realizaci excelentních projektů;
e) podpora interních mechanismů na principu Seal of Excellence;
f) vytvoření a rozvoj mechanismů pro podporu mobility pro navazování spolupráce s excelentními zahraničními výzkumnými organizacemi;
g) vytvoření podmínek pro přilákání špičkových zahraničních výzkumníků a výzkumnic a pro návrat českých výzkumníků ze zahraničí.

Očekávané výsledky a dopady

Za výstupy se považují přímé efekty vzniklé v důsledku realizace programu. Hlavními výstupy programu budou nově vytvořené nebo zefektivněné (zlepšené) interní systémy výzkumných organizací pro podporu rozvoje excelence VaVaI v podpořených výzkumných organizacích. Tyto systémy mohou být velmi různorodé v závislosti na misi výzkumné organizace, stávajícím stavu systému rozvoje excelence na výzkumných organizacích a na jejich rozvojových potřebách. Dalšími výstupy, zvláště v případě aktivit druhého typu, budou formální výsledky dle výše uvedené Samostatné přílohy č. 4 Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací.

Věcné výsledky vznikají v důsledku uplatnění, využití výstupů, představují bezprostřední konkrétní kvalitativní i kvantitativní změnu vyvolanou programem. Věcné výsledky programu tedy spočívají především ve zvýšení kvality a efektivity systémů výzkumných organizací pro podporu excelence VaVaI, zvláště příslušné administrativní podpory. Funkční systémy pro podporu excelence napomáhají zvýšení kompetencí výzkumníků a výzkumných týmů připravovat a řešit excelentní výzkumné projekty a významně přispívají k zajištění stability excelentních výzkumných týmů.

Dopady programu představují efekt, který je měřitelný až po jejich rozvinutí, které nastává po několikaletém období po ukončení podpory programu. Mohou nabývat různých forem a nastávat na několika hierarchických úrovních. Vzhledem k zacílení programu EXCELENCE jsou očekávány zejména vědecké dopady spočívající v prvé řadě ve vyšší účasti podpořených organizací a jejich excelentních výzkumných týmů v mezinárodních programech podporujících excelenci VaVaI a celkově vyšší internacionalizaci prováděného VaVaI. Následně se v dlouhodobém horizontu očekává zvýšení kvality prováděného VaVaI a dosažených poznatků a jejich komerční využitelnost.

Způsob hodnocení návrhů projektů

Návrhy projektů přijaté do soutěže budou postoupeny k hodnocení odbornému poradnímu orgánu poskytovatele (MŠMT). Poskytovatel ke každému návrhu projektu, který byl přijat do veřejné soutěže, zajistí odborné posudky nejméně dvou nezávislých oponentů. Stanovení konečného pořadí návrhů projektů se provádí v souladu s § 21 odst. 7 zákona č. 130/2002 Sb. Konečné pořadí hodnocených návrhů projektů bude vytvořeno na základě bodového ohodnocení návrhů projektů odborným poradním orgánem poskytovatele a jejich prostým sestupným seřazením.

Kritéria hodnocení návrhů projektů

a) potřebnost projektu a jeho přínos k naplňování cílů programu;
b) očekávané výstupy, výsledky a dopady projektu;
c) proveditelnost, způsob a postup řešení projektu;
d) složení řešitelského týmu;
e) efektivita a ekonomická náročnost projektu.

Monitorování a hodnocení na úrovni programu

Monitorování a hodnocení průběhu a splnění cílů programu bude provedeno v souladu s Metodikou hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů platnou v době hodnocení programu, případně podmínkami stanovenými poskytovatelem. Program bude poskytovatelem kontinuálně monitorován s využitím škály kvantitativních monitorovacích ukazatelů (viz tabulky 2 a 3). Hodnoty těchto ukazatelů budou získávány z periodických a závěrečných zpráv o realizaci projektu a IS VaVaI.

Hodnocení projektů

Hodnocení splnění cílů programu bude provedeno na dvou úrovních – operační a strategické. Pro hodnocení splnění cílů programu na operační úrovni jsou v souladu s Metodikou 17+ navrženy kvantitativní indikátory uvedené v tabulce 2.

Vstupy
Celkový objem finančních prostředků
Objem podpory ze státního rozpočtu
Funkčnost a efektivita implementace programu

Indikátory pro hodnocení splnění cílů na strategické úrovni

Počet podpořených projektů (počet vytvořených nebo inovovaných institucionálních systémů na podporu excelence VaVaI)
Podíl úspěšně dokončených projektů
Počet podpořených výzkumných organizací celkem a dle jejich právní formy (druhu)
Objem prostředků DKRVO vynaložených na rozvoj institucionálního prostředí pro rozvoj excelence v jednotlivých letech implementace programu
Podíl využitých finančních prostředků programu
Nové aktivity v systémem na podporu excelence na výzkumných organizací
Výsledky
Počet výzkumníků nově zapojených do řešení projektů podpořených z rámcových programů
Počet nově příchozích špičkových zahraničních odborníků, počet navrátivších se špičkových výzkumníků ze zahraničí
Počet začínajících výzkumníků a výzkumnic nově zapojených do řešení projektů podpořených z rámcových programů, programů mezinárodní spolupráce v rámci ERA
Větší stabilita a rozvoj výzkumných týmů po ukončení původních projektů
Zvýšení kvality a efektivity administrativní podpory pro výzkumné projekty
Dopady
Počet ERC grantů a projektů ERC CZ na 1 mil. podpory na DKRVO
Počet projektů MSCA Cofund a MSCA Fellowships (OP JAK) na 1 mil. podpory na DKRVO
Podíl podpory z rámcových programů EU pro výzkum a inovace na celkové podpoře ze státního rozpočtu
Vyšší internacionalizace VaVaI v podpořených výzkumných organizacích

Indikátory pro splnění cíle programu na operační úrovni

Počet vytvořených nebo inovovaných institucionálních systémů na podporu excelence VaVaI
Míra úspěšně dokončených projektů
Podíl finančních prostředků programu ze zdrojů příjemců
Podíl využitých finančních prostředků programu

Je to věc jejich managementu a způsobu řízení. Jako fakt?

2025-04-08T13:18:00.003+02:00

V nedávném rozhovoru náměstek pro vědu Pavel Doleček říká, že stát v rámci institucionálního financování výzkumu neprosazuje společenské vědní potřeby, potažmo priority společenské, protože stát nemůže výzkumným organizacím mluvit do toho, na co erární peníze použijí. Jenže stát do toho mluvit nemůže proto, že si pro to dosud nevytvořil dostatečně silné nástroje. A i kdyby ty nástroje čirou náhodou měl, tu je ještě jeden velký zádrhel. Stát totiž nemá smysluplné a použitelné oborové priority, které by mohl prosazovat. Pavel Doleček má tedy pravdu, ale jen z půlky. Druhá nevyřčená půlka pravdy je, že stát si své základní zodpovědnosti v řízení vědy dlouhodobě neplní.

Použité zkratky: VO–výzkumná organizace, DKRVO–peníze na Dlouhodobý koncepční rozvoj VO = IP–Institucionální podpora; MŠMT–Ministerstvo školství; AV ČR–Akademie věd ČR.

Otázka a odpověď

V nedávném rozhovoru vedavyzkum.cz s Pavlem Dolečkem, náměstkem ministra pro vědu, padl, kromě řady dalších i důležitý dotaz, ohledně zásadní otázky řízení a financování vědy v Česku. V tomto blogu bych chtěl detailněji vysvětlit pozadí položené otázky a vysvětlit, že odpověď považuji za polovičatou a snažím se chybějící část odpovědi doplnit. Ale nejdříve o jakou otázku vlastně šlo:

Otázka: Ozývá se kritika, např. ze strany CERGE-EI, že financování [výzkumných] organizací stále vychází z historických poměrů v tzv. kafemlejnku, který současné Metodice hodnocení předcházel. Ten podle nich zvýhodňuje přírodní vědy oproti humanitním. Jak to napravit?

Odpověď: Ti, co to říkají, mají pravdu jen na půl. Ano, je pravda, že institucionální financování, to tzv. DKRVO, vychází z nějakého historického nastavení. Z principu nebylo možné a ani průchozí to celé od začátku přepočítat. Nicméně když se podíváte na výši DKRVO v době, kdy byly poměry zmrazeny, to znamená před rokem 2020, a na současnou výši, zjistíte, že za těch posledních pět let DKRVO narostlo poměrně výrazně a výzkumné organizace měly možnost to zohlednit. Pokud měly pocit, že je tam historická nespravedlnost, měly možnost ji interně upravit. Pokud to neudělaly, tak je to věc jejich managementu a způsobu řízení. Není možné současně očekávat, že se vysoká škola bude sama autonomně řídit a nikdo jí nebude do ničeho mluvit, a zároveň požadovat, aby poskytovatel svým rozpočtovým nástrojem upravoval nějaké vnitřní nespravedlnosti, které by se navíc musely prokázat.

Trocha teorie neuškodí

Dlouhodobě vysvětluji, že stát by institucionálním financováním (podporou) vědy měl sledovat dva velmi rozdílné cíle: (1) Měl by v rámci oborů podporovat výzkumnou kvalitu a směrovat podporu na pracoviště, kde efektivně dělají špičkovou vědu; (2) Společenské potřeby by měl stát promítat do oborových proporcí finanční podpory a potřebné obory by měl podporovat i když jsou vědecky slabé a nevýkonné.

Aby stát mohl sledovat cíl první, tedy rozvoj špičkových výzkumných organizací (VO) uvnitř oborů, musel by mít o vědecké kvalitě VO dostatek věrohodných informací. A tyto informace bohužel náš stát dlouhodobě neměl. Začalo se to zlepšovat až po zavedení hodnocení podle Metodiky 17+ v jejích Modulech 1 a 2. Ale ani po řadě zlepšení to dnes není velká sláva [1]. Výsledky hodnocení stále více než výzkumnou produktivitu VO reflektují jejich velikost [1 | 2]. I proto velké VO a velké obory hrají stále prim, byť produktivita a tedy kvalita některých není velká.

Stát nepodporuje vědu jen tak z plezíru pro modré oči vědců, či jako koně na dostizích. Podporuje ji proto, že si od vědy slibujeme společenské přínosy. Proto by měla institucionální podpora (oficiálně také DKRVO) jít i do těch oborů a oborových skupin, které dnes vykazují výsledky slabé, pokud je společnost potřebuje, pokud jsou společensky důležité. Aby takové vědní oblasti mohl stát systematicky podporovat, musí mít jasno, které to jsou. A zde má Česko další dva problémy. Jednak se z hodnocení podle Metodiky 17+ o kvalitě a velikosti vědních oborů v ČR v mezinárodním srovnání stále skoro nic nedozvíme. A za druhé, použitelné oborové priority stát definovány nemá. Přesněji řečeno, prioritami je v podstatě všechno a tedy nic. Stanovení skutečných priorit se navíc v minulosti opakovaně ukázalo jako těžký problém [1 | 2]. V takovém případě pak není divu, že prioritou se stává status–quo.

Bylo by samozřejmě absurdní slabé vědní obory v jejich slabosti podporovat pouze proto, že jsou společensky potřebné. Jejich pokračující podpora musí být spojena s důrazem na jejich zkvalitňování, v případně nutnosti i na systémovou změnu. Větší podpora slabých a společensky potřebných oborů tak musí jít hlavně do těch VO, které mají největší potenciál že jejich expanze nebude na úkor kvality, ale naopak. Zde mám na mysli kontraktové financování z úrovně státu, které je u nás stále popelkou, a ke kterému se na konci ještě vrátím.

Historické souvislosti

Tento blog se postupně stává kronikou a mé starší texty svědky pomalu zapomínané minulosti. Usnadní nám proto i myšlenkový skok do minulosti, kdy současné proporce vědních oborových skupin nastavil a zafixoval kafemlejnek. Kafemlejnek byl převratný, světově unikátní a pro českou vědu v řadě ohledů neblahý systém rozdělování téměř veškeré institucionální podpory vědy. Uplatňoval se od roku 2010 zhruba do roku 2018. Podrobně si o tom můžete přečíst zde [1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7]. Stručně se to hlavní dá shrnout následovně.

Od zeleného stolu se každému vědeckému výsledku u nás tehdy přiřadily body podle jednoduché tabulky (Obrázek 1). Každoroční institucionální podpora se pak mezi obory a VO rozdělila podle počtu získaných bodů v minulosti–ano, prostou trojčlenkou. Bodová hodnota zpočátku ani nezohledňovala ani takovou samozřejmost, že v některých oborových skupinách v důsledku oborových specifik připadá na autora diametrálně více výsledků než v oborech jiných. A jak vidíte v tabulce, kvalita výsledků a jejich přínos se do bodové hodnoty promítaly nedostatečně, u řady výsledků vůbec ne.

Obrázek 1: Bodové hodnoty přiřazované kdysi kafemlejnkem za vědecké výsledky

Kafemlejnek tak začal peníze mezi oborovými skupinami, obory i VO přesměrovávat dost náhodně. Když říkám náhodně, myslím tím že to nebylo ani podle společenské potřebnosti, ani podle kvality VO v nich působících [1 | 2 | 3 ]. Během let začala být absurdita kafemlejnkového financování zřejmá. Hrozila bezúčelná koncentrace finanční podpory v několika málo oborech s přirozeně vyšší frekvencí výsledků na autora a oborech a VO s menšími skrupulemi produkovat vysoké počty málo kvalitních výsledků za hodně bodů [1 | 2]. Tehdy se s nadlidským úsilím podařilo prosadit alespoň dílčí změnu kafemlejnku, která proporce rozdělení peněz mezi oborovými skupinami zafixovala. Nikoliv však už mezi vědními obory. Tyto proporce ukazuje pravý sloupec Tabulky 2 z tehdejší Metodiky hodnocení.

Zhruba od roku 2015 tak skončila nesmyslná konkurence mezi oborovými skupinami a zůstala jen ta mezi VO uvnitř oborových skupin. I tam si ale ještě pár let polepšovaly VO s menšími skrupulemi generovat slabé výsledky za hodně bodů. Po dalších několika letech byl kafemlejnek po velké bitvě zrušen. Institucionální podpora pak byla na dlouhé roky zafixována v náhodných proporcích vytvořených právě kafemlejnkem, na které se odkazuje otázka v úvodu. Tyto proporce tedy neměly a nemají nic společného se společenskými potřebami, ani s oborovými prioritami. Prostě to tak tehdy náhodně nějak vyšlo. Když tohle budete vyprávět někde v zahraničí, nebudou vám to věřit.

Obrázek 2: Oborové proporce alokace institucionální podpory dané kdysi kafemlejnkem (zkratky se odkazují na tehdy používané obory v typologii RIV)

Řadu let po konci kafemlejnku zůstaly oborové proporce financování ze setrvačnosti zafixovány [1]. Není divu, protože po ruce nebylo věrohodné zhodnocení oborů a VO, a země neměla použitelné vědní priority. Když pak před pár lety došlo k mírnému rozvolnění alokace podpory, prvky podpory kvalitní vědy i prvky podpory společenských priorit tam vidět nejsou. Ani v případě MŠMT, které rozděluje podporu mezi vysoké školy [1], ani v případě AV ČR, která podporu rozděluje mezi své ústavy [1].

Je pravda, že MŠMT vysokým školám ani v době kafemlejnku, ani poté nemluvilo do toho, jak mají získané peníze mezi své obory rozdělit. Ale pravda je také to, že vysoké školy mechanismus státního kafemlejnku převzaly i s navijákem. Vytvořily si jeho vlastní interní klony, kterými interně dlouhé roky peníze rozdělovaly mezi své součásti, většinově fakulty, mnohde i mezi jednotlivé vědce. Tím se do jejich financování propsaly i absurdní oborové proporce nastavené celostátním kafemlejnkem. A není divu, protože škola, která by se interně od logiky celostátního kafemlejnku odklonila, by na tom v konečném důsledku prodělala.

Návrat do současnosti

Kafemlejnek je sice už roky na pravdě boží, ale na většině vysokých škol kafemlejnkové klony používají dodnes [1]. A vnitřní mechanismy fungování vysokých škol, tedy fakultních a celoškolských senátů se slabým centrálním vedením z principu na nějaké oborové společenské potřeby moc nehledí. Při každoročním porcování finančního medvěda jde totiž hlavně o to porcování. V hlasovacích procedurách prostě vítězí většina hlasů a společenské priority či potřeby většinou uhýbají stranou.

Kauza české psychologie

Opakovaně jsem psal o tom, jak malé z neduživé u nás máme společenskovědní a humanitní obory. A že u nás mají nadproporční velikost obory přírodovědné [1 | 2 | 3]. Není divu, že máme společensky velmi důležité, ale dlouhodobě paběrkující obory. Rád v této souvislosti uvádím obor psychologie protože v jeho případě určitě nemám konflikt zájmů. A to co zde o něm napíši rozhodně není myšleno jako jeho kritika. Naopak jde o snahu, skoro jistě opět marnou, napomoci jeho rozvoji.

Solidnější základní výzkum v psychologii se u nás dělá na poměrně malém počtu personálně (věda) malých pracovišť, jde na něj málo peněz z institucionální podpory a na mezinárodní poměry obor generuje velmi nízký objem špičkových vědeckých výsledků. Graf 1a ukazuje počty autorů článků v psychologii připadající na 10 milionů obyvatel zemí EU15 plus nových členů. Graf 1c podobně v chemii. Rozdíl personálního zázemí oborů u nás tedy kosmický. Česko má vědecky publikujících psychologů extrémně málo a těch publikujících v renomovanějších časopisech ještě méně než každá jedna země EU15. Graf 1b srovnává publikační výkon oboru Psychology and Cognitive Sciences v časopisech na indexu WoS v rozlišení jejich renomé (přepočteno na 10 milionů obyvatel zemí). Výsledky asi ani není třeba dál komentovat. Snad jen vysvětlení, že ten nízký publikační výkon Česka v psychologii je primárně dán malým počtem vědců–psychologů a to je zase dáno velmi nízkou veřejnou finanční podporou, která do tohoto oboru dlouhodobě u nás směřuje.

Obrázek 1a: Počet autorů vědeckých článků v časopisech oboru psychologie na indexu WoS v letech 2015-2016. Napravo pouze pro případ autorů článků v renomovanějších časopisech (přepočteno na 10 milionů obyvatel). Zdroj: Aplikace IDEA.

Obrázek 1b: Počet článků v časopisech oboru psychologie na indexu WoS v letech 2015-2016 v rozlišení vědeckého renomé časopisů (přepočteno na 10 milionů obyvatel). Zdroj: Aplikace IDEA.

Obrázek 1c: Počet autorů vědeckých článků v časopisech oboru chemie na indexu WoS v letech 2015-2016. Napravo pouze pro případ autorů článků v renomovanějších časopisech (přepočteno na 10 milionů obyvatel). Zdroj: Aplikace IDEA.

Kdo se ale jen trochu dívá kolem musí vidět, jak zoufale se nám tohoto oboru v životě země nedostává. Máme velmi málo špičkových psychologů vědců, těch z dobré ciziny obzvlášť. Není pak divu, že není dostatek kvalitních vyučujících v magisterských a doktorských programech. Praktikující psychology pak zoufale hledá naše školství, psychologické poradny i medicínská praxe. Převis uchazečů o vysokoškolské studium psychologie přitom tři dekády obrovsky převyšuje počty přijímaných. Situace je samozřejmě dána tím, že na příslušná pracoviště vysokých škol doteče příliš malý díl peněz, nejen těch na vzdělávací činnost, ale i těch na vzdělávací činnost [1]. Stačí zmínit dlouhodobé případy Filozofické nebo Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy [1 | 2 | 3 | 4]. EDIT: Nejaktuálněji na dané téma i velká reportáž Deníku N (odemčeno).

Velmi podrobně podfinancování společenskovědních a humanitních oborů a příslušných fakult oproti přírodovědným a dalším mapuje nedávná studie Govlab. Z ní jsem převzal Obrázky 2 až 4, ale najdete v ní spousta dalších velmi zajímavých. Univerzitním senátům jsou společenské potřeby prostě většinou šumák. Při hlasování v senátech prostě nikdo nezná bratra. A stát ad tím prostě nemá a nesmí mávnou ruku s odkazem na akademické svobody.


Obrázek 2: Financování mezd z podpory VaVaI ve společenských a humanitních oborech je velmi nízké (Zdroj: Govlab)

Obrázek 3: Mzdové prostředky z podpory VaVaI připadající na jednoho akademického pracovníka podle oborových skupin (Zdroj: Govlab)

Obrázek 4: Mzdové prostředky z příspěvku na činnost (vzdělávání na VŠ) připadající na jednoho studenta podle oborových skupin (Zdroj: Govlab)

A jak to vypadá s podporou psychologického výzkumu na Akademii věd ČR? Z poslední zprávy o ekonomické situaci AV ČR vyčteme, že na šest ústavů AV ČR v oboru chemie letos půjde téměř miliarda Kč institucionální podpory, a na nejmenší z nich 49 milionů Kč. V tomto srovnání pak podpora psychologie na AV ČR, tedy Psychologického ústavu ve výši necelých 28 mil. Kč představuje spíše zaokrouhlovací chybu finanční podpory chemie na AV ČR.

Tabulka 3: Rozpis institucionální podpory AV ČR na 6 ústavů v oboru chemie a na psychologii na Psychologickém ústavu. Zdroj: Zpráva o ekonomické situaci AV ČR

Suma sumárum

Odpověď Pavla Dolečka v úvodu na první čtení budí dojem, že stát je v tom všem nevině, že o naplňování společenských oborových priorit se měli a mají samy postarat managementy vysokých škol a AV ČR, a že jim do toho stát vlastně nemůže mluvit. Tak to ale rozhodně není.

Stát by naopak měl např. nástrojem finanční institucionální podpory dosahování společenských potřeb v obou segmentech usměrňovat. Právě proto se v případě vysokých škol ve světě používá kontraktové financování. Státy si tam pomocí dlouhodobých kontraktů zajištění společenských potřeba v principu objednávají. U nás existuje jen několik případů, kdy se jistá forma kontraktu podařila MŠMT prosadit a to v případě výuky lékařů, sester a pedagogů. Ale netýkalo se to vědy v těchto oborech a šlo spíše o výjimky potvrzující pravidlo.

Přitom přechod na kontraktové financování vysokých škol se u nás doporučuje od nepaměti. Jeho zavedení se ale stále odkládá a už se o tom ani nemluví. Jedním z důvodů je i to, že stát není schopen se dobrat ani použitelných oborových priorit, natož aby je pak prosazoval.

V případě AV ČR je to funkčně dost jiné, ale v základních obrysech a konečném důsledku vlastně podobné.

QS Word University Ranking: není nad oborové žebříčky

2025-03-24T15:27:00.006+01:00

Vyšel nový světový žebříček vysokých škol QS Word University Ranking 2025 by Subject. Zajímavé a cenné na něm je oborovost. Jak si na něm stojí české vysoké školy shrnul dobře již přede mnou server vedavyzkum.cz. Já to jen doplním. Relativně silné zastoupení má Česko v oborové skupině přírodních věd neživé přírody a v oborech věd technických. Naopak velmi slabé zastoupení má Česko v oborech společenskovědních, kde najdeme pouze tři české vysoké školy. V řadě společensko-ekonomicky důležitých oborů pak Česko zastoupení nemá. Na třech nejlepších percentilových oborových pořadích se z českých vysokých škol umístila Česká zemědělská univerzita (ZČU) v oboru Agriculture a Univerzita Karlova v oborech Medicine a pak Economics and Econometrics.

Vyšel jeden z nejrenomovanějších žebříčků vysokých škol QS Word University Ranking 2025 by Subject. Jeho cennou specialistou je oborovost. To je velmi důležité, protože oborově se vysoké školy svou kvalitou a renomé interně výrazně liší. Jsem rád, že mě jejím nedávným článkem v referování o QS předběhla šéfredaktorka portálu vedavyzkum.cz Vladislava Vojtíšková. Předběhla mě velice dobře a vřele doporučuji nejdříve číst článek od ní. Díky tomu zde mohu řadu věcí přeskočit a jen ji doplnit a prezentovat další pohledy na věc.

České výsledky v jedné tabulce

Novým žebříčkem QS si můžete projít sami zde. Abyste si ale udělali celkový obrázek jak v něm Česko dopadlo, opravdu si hodně zaklikáte. Budete se muset postupně proklikat zhruba 60 vědními obory, v rámci nich si naklikat Česko, v každém oboru si poznamenat absolutní pořadí českých univerzit a celkový počet hodnocených univerzit. Alternativně si tam můžete stáhnout data v nabízených XLS oborových souborech a v nich ty samé informace hledat v šedesáti oborových listech. Usnadnil jsem vám ale práci a klíčové informace vydestiloval do jediné přehledné tabulky, kterou přikládám na konci blogu. V blogu samotném jsem ale velkou tabulku rozsekal do menších tabulek za oborové skupiny.

Logika tabulek

Mé tabulky ukazují percentilové pořadí českých vysokých škol v jednotlivých oborech. Pokud není uvedeno nic, česká vysoká škola se na žebříček v daném oboru nedostala. Percentil v tabulce říká, v jaké části oborového seznamu se daná vysoká škola umístila. Přesněji v jakém procentu celkového počtu vysokých škol na seznamu QS daného oboru. Pokud se škola umístila v určitém rozsahu pořadí, pracuji se s pořadím uprostřed tohoto rozsahu. Celkové počty hodnocených vysokých škol v oboru vidíme ve sloupci napravo a obor od oboru se výrazně liší. Například v oboru Sports-Related Subjects najdeme na žebříčku pouze 150 vysokých škol, v oboru Economics and Econometrics více než 4x více (699). Srovnatelnější jsou proto spíše percentilová než absolutní pořadí škol v oboru.

Tabulka 1: Social Sciences and Management [po kliknutí se tabulka zvětší]

Takže v Tabulce 1 oborové skupiny Social Sciences and Management v oboru Economics and Econometrics najdeme Univerzitu Karlovu (CUNI) na vysokém 26. percentilu (26 %). To říká, že CUNI je v tomto oboru ve skupině (na hranici) 26 % nejlepších vysokých škol na světě. Ve stejné tabulce najdeme Masarykovu univerzitu (MUNI) v oboru Education na 95. percentilu (95 %), tedy na konci oborového seznamu QS. Pozor, to rozhodně neznamená že je MUNI téměř nejhorší na světě. Spousta vysokých škol působících v tomto oboru se totiž na selektivní seznam QS ani nedostala. Mimochodem vedle už zmíněných CUNI a MUNI se na žebříček QS v oboru Education už žádná další česká škola nedostala.

Pro snazší čtení tabulek koreluje barevné pozadí políček s percentilovým pořadím. Umístění v horní části oborového pořadí odpovídá zelenému pozadí, čím tmavší tím lepší. Umístění ve spodní části QS seznamu pak odpovídá barvě červené, čím tmavší tím horší.

Celkově se na oborových žebříčcích QS vyskytuje 11 českých vysokých škol. Navíc tam překvapivě najdeme i Akademii věd ČR jako celek, tedy bez rozlišení jejích pracovišť (ústavů). Srovnávat ale vysoké školy s nevysokoškolským sektorem výzkumu vřele nedoporučuji. Ale údaje za AV ČR jsem v tabulce pro zvědavé duše nechal.

Ve sloupci hned napravo od názvu oboru vidíte počet institucionálních zářezů, které v oboru Česko má. Pohybuje se od nuly do šesti (Computer Sciences) resp. sedmi (Chemistry). Obory, kde Česko naopak nemá na žebříčku QS zastoupení, jsou zvýrazněny červeným textem. Je jich poměrně hodně.

Žebříček QS uvádí pořadí nejen v jednotlivých oborech, ale také v oborové skupině jako celek. To v tabulce ukazuje první řádek hned pod názvem oborové skupiny pod názvem "Celkem". Logika uváděných percentilů je ale stejná jako v případě percentilů oborových.

Klíčová zjištění

Opět upozorňuji, že většinu klíčových zjištění popsala již analýza na vedavyzkum.cz. Můj vhled tedy prezentuji jen telegraficky:

V Česku jsou na žebříčku QS výrazně zastoupené obory přírodních věd neživé přírody (Natural Sciences, Tabulka 2) následované oborovou skupinou Engineering and Technology (Tabulka 4).

Naopak velmi slabě zastoupené jsou humanitní obory (Arts and Humanities, Tabulka 5) a hlavně společenskovědní (Social Sciences and Management, Tabulka 1). O tomto fenoménu a jeho příčinách zde opakovaně píší již asi deset let [1 | 2]. Doposud jsem ale výraznější pokus o změnu této nedobré situace nezaznamenal.

Společenskovědní obory (Tabulka 1) v Česku se na žebříčku velmi výrazně koncentrují a to na Univerzitě Karlově (CUNI) a Masarykově univerzitě (MUNI). Vysoká škola ekonomická v principu není univerzita, protože působí dominantně v jediné oborové skupině, takže ji ji v dalších oborových skupinách nenajdeme. Ostatní české vysoké školy ve společenskovědní skupině oborů absentují zcela.

Nejvyššího percentilového pořadí z českých vysokých škol dosahují tyto tři:

Česká zemědělská univerzita (ZČU) v oboru Agriculture na 14. percentilu v Tabulce 3 (ale celkově se v QS vyskytuje pouze ve 3 oborech).
CUNI v oboru Medicine na 22. percentilu (i díky unikátnímu počtu celkem 5 medicínských fakult) v Tabulce 3.
CUNI v oboru Economics and Econometrics na 26. percentilu v Tabulce 1, tedy daleko před tam mnohem většími a slavnějšími obory na CUNI jako Mathematics (29 %), Physics (41 %) a Chemistry (39 %) v Tabulce 2.

Pokud se budeme na vysoké školy dívat kritériem univerzálnosti, tedy všeoborovosti, pak skutečnými univerzitami v Česku jsou podle žebříčku QS stále pouze jen CUNI a MUNI. Ostatní školy se totiž na žebříčku QS objevují pouze v jedné či ve dvou oborových skupinách.

Zajímavé je, v kolika oborech a hlavně v jakých nemá Česko na žebříčku QS zastoupení žádné. V tabulkách jde o obory označené červeným textem. S ohledem na společensko–ekonomické potřeby země je myslím k vážnému zamyšlení česká absence zejména v těchto: Psychology, Data Science, Development Studies, Social policy, Hospitality, Nursing, Theology.

Moje tabulka a vlastně celý žebříček QS má dvě velké nevýhody:

První nevýhodou je, že v řadě oborů sice české vysoké školy působí, dělají základní výzkum v měřítku větším než malém, ale na žebříček QS se v důsledku jeho nízké kvality, renomé atd. nedostaly. Tabulky nám tedy tyto případy zatají. Pro takové školy to pak může vyznít milosrdněji, než kdyby na žebříčku QS byly, ale v nějakém nízkém percentilu.

Druhou nevýhodou žebříčku QS je absence informací o velikosti vysokých škol a jejich oborů. K fenoménu velikosti, tedy k efektu "size matters", který je třeba při čtení podobných žebříčků brát v potaz, se vrátím příště.

Tabulka 2: Natural Sciences [po kliknutí se tabulka zvětší]

Tabulka 3: Life Sciences and Medicine [po kliknutí se tabulka zvětší]

Tabulka 4: Engineering and Technology [po kliknutí se tabulka zvětší]

Tabulka 5: Arts and Humanities [po kliknutí se tabulka zvětší]

Tabulka 5–souhrnná: Všechny obory a oborové skupiny žebříčku QS

Stopařův průvodce národním hodnocením vědy (Epizoda 2: Modul 2, Report II)

2025-02-23T14:07:00.000+01:00

Toto je druhá epizoda v sérii blogů, kde vás polopaticky provádím výsledky posledního kola národního hodnocení vědy a výzkumných organizací. V první epizodě jsem se věnoval hodnocení vědních oborů v Reportu I v rámci Modulu 2. Tentokrát pokračuji Reportem II, který usiluje o zhodnocení výzkumných organizací (VO). Nečekejte ale zázraky. Dosavadní výsledky hodnocení sice výrazně převyšují vše, co bylo k dispozici v minulosti, ale řada důležitých informací buď stále chybí nebo se hledá poměrně obtížně. Prezentace záměrů pro další kolo hodnocení na nedávné konferenci je v tomto ohledu docela slibná.

Než budete číst dál, vřele doporučuji přečíst si předcházející 1. epizodu + doplňující komentář, které vás uvedou do širších souvislostí. Klíčové věci z minula ale stručně připomenu:

Bibliometrické informace o každém vědním oboru se nachází v Reportech I až III. Dříve si člověk musel reporty stáhnout v ZIP souborech. Dnes si můžete jejich obsah zobrazit i interaktivně zde, když si vyberete obor. Minule jsem se věnoval obsahu Reportu I v jeho sekcích 1 až 9 a analytické interpretaci jeho obsahu z pohledu hodnoticího panelu v dokumentech zvaných Oborové komentáře.

Informační obsah Reportu I je sice užitečný, ale až na výjimky jde o informace významu sekundárního. Užitečnější informace pro řízení systému VaV a výzkumných organizací (VO) jsou obsaženy v sekci č. 5: Publikační výkon oboru. Ta odhaluje jak na tom daný obor v Česku vůči průměru zemí EU15 je z pohledu publikačního výkonu a jeho kvalitativní struktury. Abych vám ušetřil čas jsem informace roztroušené po desítkách oborových reportů poskládal do jediného grafu v doplňujícím blogu. Bohužel nám sekce č. 5 Reportu zatím neřekne, zda je nízký resp. vysoký publikační výkon Česka v určitém oboru dán jeho nízkým či velkým personálním zázemím a nebo nízkou resp. vysokou publikační produktivitou. Pro strategické řízení systému VaV a sledování strategických priorit země by se ale tahle informace setsakramentsky hodila.

Report II

Zatímco Report I se věnuje především popisu stavu v oboru, Report II se ve třech krátkých sekcích věnuje výzkumným organizacím (VO), které v daném oboru působí. Je to mimochodem jediná část hodnocení v Modulech 1 a 2, kde najdeme informace o personální velikosti VO. Je to tedy jediné místo, kde je možné o VO v daném oboru vyřknout nějaký hodnotový soud (viz. také blog zde). Znovu opakuji, že obsah Reportu II si můžete zobrazit i sami zde. V dalším používám příklady grafů z Reportu II za můj obor 5.2 Economics and business. Oborový komentář panelu k Reportu za tento obor pak najdete zde nebo v ZIPech zde.

Sekce č. 1: Počet autorů v oborech oborové skupiny

Tuto sekci reprezentuje jediný graf, jehož příklad přetiskuji jako Graf 1a. Ukazuje počty aktivních vědců v jednotlivých oborech oborové skupiny. Za aktivního vědce se považuje takový, který v letech 2018–2022 vykázal alespoň jednu publikaci v databázi RIV, bez ohledu na typ publikace. Jde pouze o autory, jejichž publikace byly do daného oboru zařazeny většinově.

Graf 1a tedy poskytuje hrubý odhad personálního zázemí oboru. Je však třeba pamatovat že jde jen o odhad suplující smutnou skutečnost, že dosud nevznikl registr výzkumných pracovníků. Odhad počtu autorů je proto zatížen řadou nepřesností:

Počty zahrnují i publikující doktorandy.

Počty nerozlišují mezi kmenovými výzkumníky VO a těmi spojenými s VO jen okrajově. Prostě chybí informace o velikosti úvazků.

Počty nezahrnují vědce, kteří z nějakých důvodů za pět let nevykázali ani jednu publikaci. To může být dáno např. tím, že byli publikačně impotentní nebo na VO působili pouze kratší období.

Na druhé straně lze předpokládat, že řada uvedených chyb se navzájem ruší, a že v rámci oboru a segmentu (VŠ vs. AV ČR) bude případné zkreslení podobného směru a velikosti, takže při srovnání VO uvnitř oboru nebudou chyby odhadů personálních velikostí VO hrát tak zásadní roli.

Ale musíme si uvědomit další důležitou věc. V Reportu II se při výpočtech vychází ze všech publikací daného autora v RIVu, tedy nejen z jeho článků typu Jwos (články v časopisech na indexu databáze WoS) jako v Reportu I. Za bernou minci oborové příslušnosti výsledku se v Reportu II bere obor FORD, kam daný výsledek zařadila VO. K tomu navíc se do publikací typu Jwos VO v daném oboru zařazují všechny publikace daného autora. Takže když já, jako ekonom, budu mít články v oboru economics a jediný článek zařazen do oboru 1.2 Computer and information sciences, bude i tento článek přiřazen mé VO v oboru 5.2 Economics and business. V tomto se metodika Reportu II výrazně liší od Reportu I, kde se výsledky Jwos zařazují na základě oborové příslušnosti WoS časopisů, kde články vyšly. I proto se mnohdy statistiky o počtech výsledků v Reportu II liší od těch v Reportu I a čtenáře to mate. Další metodologické podrobnosti najdete případně zde.

Graf 1a: Počet autorů oboru oboru 5.2 Economics and Business v oborové skupině společenských věd (převzato z Reportu II) - poklikem se graf zvětší

Graf 1a odhaluje jako tři autorsky největší obory společenských věd v Česku obor 5.2 Economics and business, 5.3 Education a 5.5 Law. Překvapivě personálně malé jsou na mezinárodní poměry obor 5.1 Psychology and cognitive sciences a obor 5.4 Sociology. To se ale bohužel v této sekci ani v žádné jiné nedozvíte a musíte se jít informovat do naší on-line aplikace IDEA.

Dále v Grafu 1a vidíme, že podíl autorů s alespoň jednou publikací Jwos je diametrálně vyšší v oboru 5.2 Economics and business než v dalších dvou zmíněných oborech. Je to dáno rozdílnými publikačními praxemi v oborech, které najdeme i v západním zahraničí, ale u nás jsou ty rozdíly neúměrně velké. To se však v sekci č. 1 Reportu II opět nedozvíme. Lze to ale dohledat v této polozapomenuté on-line apce, která srovnává Česko s vybranými evropskými zeměmi. Ale pozor, musíte si nejdříve zvolit obor ve špatně postřehnutelném menu nalevo nahoře. Ukázku nabízí Graf 1b.

Graf 1b: Mezinárodní srovnání struktury typů publikací v oboru 5.1 Psychology and cognitive sciences (převzato z on-line aplikace)

Proti přírodovědným oborům jsou i ty největší společenskovědní personálními trpaslíky. Každý ze tří největších oborů přírodních věd je personálně větší než největší společenskovědní obor 5.2 Economics and Business s 3328 autory: obor 1.6 Biological sciences vykazuje 8283 autorů, 1.4 Chemical sciences 4514 autorů a 1.2 Computer and information sciences 3632 autorů. Tohle však z jednoho oborového Reportu nevyčtete a musíte si případně postupně otevřít Reporty za všechny oborové skupiny (zde).

Takže suma sumárum, sekce č.1 Reportu II sice obsahuje celkem zajímavé informace, ale mohla by být mnohem informativnější.

Sekce č. 2: Deset nejvýznamnějších organizací oboru podle počtu autorů

Na rozdíl od sekce č. 1 se tato nevěnuje všem oborům oborové skupiny, ale oboru pouze jednomu. Z Grafu 2 se člověk dozví dva druhy informací. Jednak se zde opakuje informace z Grafu 1a o počtech autorů v oborů s/bez Jwos článků, ale tentokrát na úrovni VO. Navíc se zde dozvíme jaké typy publikací mají autoři VO na svědomí.

Graf 2: Počty autorů a typů publikací v oboru 5.2 Economics and Business na úrovní výzkumných organizací (dostupné z Reportu II nebo on-line)

Zde ale musím připomenout další metodologickou skutečnost. Už víme, že v Reportu II se autor vykazuje v tom oboru, ve kterém vykázal největší podíl svých výsledků a následně se všechny jeho články zařadí právě do tohoto oboru. Tyto publikace pak vidíme v Grafu 2. Takto určené počty článků v oboru se samozřejmě liší od počtů článků VO uvedené v Reportu I, kde se články řadí podle oboru časopisů ke vyšly. Tohle většinu čtenářů včetně panelistů mate a považují to za chybu. Podle mě je už zbytečné počty Jwos článků na úrovni VO v Reportu I uvádět. Žádnou podstatnou informaci tam totiž nepřináší a spíše matou. Smysl to asi mělo před letty, když ještě neexistoval Report II.

V Grafu 2 najdeme 10 personálně největších VO v oboru 5.2 Economics and Business . Naštěstí jsou VO podle počtu autorů v grafu seřazeny shora dolů. Personálně největší Vysoká škola ekonomická (VŠE) s 459 autory je 3x větší než v oboru desátá Univerzita Pardubice se 141 autory. Jenomže v tomto oboru působí více než 20 VO a více než polovina jich tedy v Grafu 2 vidět není. Nevidíme v něm řadu menších až středně velkých VO, které v oboru také působí a mohou být svou publikační produktivitou stejně dobré nebo dokonce lepší, než těch top 10 v Grafu 2.

Sekce č. 3: Nejvýznamnější VO podle podílů Jwos článků a autorů

Pro hodnocení VO, a to nejen v Modulu 2, je podle mě sekce č. 3 nejdůležitější. Prezentuje tři grafy 10ti publikačně největších VO v oboru. Tyto tři grafy ukazují personální velikosti (béžová) a publikační výkony (modrá) v nejvýznamnější desetině časopisů (D1–Graf 3a), čtvrtině časopisů (Q1–Graf 3b) a polovině časopisů (Q1+Q2–Graf 3c).

Poměr počtu publikací VO a personální velikosti VO pak představuje publikační produktivitu VO. Ta v hodnocení VO představuje klíčový ukazatel. Odchylku produktivity VO od celostátního oborového průměru pak dostaneme jako poměr: celonárodní podíl VO na publikacích v oboru / celonárodní podíl VO na autorech v oboru. V Grafech 3 je produktivita zobrazena oranžově a 100 % představuje celostátní oborový průměr. Například v Grafu 3b vykazuje VŠE podobný personální a publikační podíl, takže její publikační produktivita v časopisech Q1 (oranžový sloupec) vychází blízko průměru ČR, 98 %.

Graf 3a: Celostátní oborové počty autorů, článků D1 Jwos a relativní produktivita v oboru 5.2 Economics and Business na úrovní výzkumných organizací (dostupné v Reportu II nebo on-line)

V případě Grafů 3 si všimněme, že obsahují i VO, které v Grafu 2 nenajdeme. Jde o personálně středně velké a malé VO (proto nejsou mezi top 10 v Grafu 2), které vykazují větší publikační výkon. Jde například o Národohospodářský stav AV ČR, který se personálně do Grafu 2 nevešel byť vykazuje relativně nejvyšší publikační výkon v oboru. Naopak v Grafu 2 vidíme Univerzitu Pardubice či Vysoké učení technické v Brně, které v Grafech 3 nenajdeme.

V Grafu 3a vidíme, že relativní publikační produktivita Univerzity Karlovy v nejvýznamnějších časopisech D1 se nachází 689 % nad průměrem oboru v Česku. Produktivita Národohospodářského ústavu AV ČR dokonce dosahuje 1217 %. To nejsou nějaká hausnumera*, ale zhruba to odpovídá skutečnosti, kterou údaje o počtech článků bez přihlédnutí k personálnímu zázemí VO, neodhalíme. Dlužno uznat, že zrovna v tomto oboru jsou rozdíly relativní produktivity VO diametrálně větší než v oborech jiných. Ale to už se přesvědčte sami v on-line verzi Reportu II zde.

Graf 3b: Celostátní oborové počty autorů, článků Q1 Jwos a relativní produktivita v oboru 5.2 Economics and Business na úrovní výzkumných organizací (dostupné v Reportu II nebo on-line)

Graf 3a: Celostátní oborové počty autorů, článků Q1+Q2 Jwos a relativní produktivita v oboru 5.2 Economics and Business na úrovní výzkumných organizací (dostupné v Reportu II nebo on-line)

Za přetrvávající nedostatek současné podoby Reportu II považuji skutečnost, že před očima panelistů i veřejnosti příliš milosrdně skrývá informace o publikačně neproduktivních VO. Například v případě oboru 5.2 Economics and Business nenajdeme Západočeskou univerzitu v Plzni nebo Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích ani v Grafu 2, ani v Grafech 3, byť vykazují více publikujících ekonomů než už zmíněný Národohospodářský ústav AV ČR. Právě takové VO by mělo národní hodnocení na nízkou produktivitu upozorňovat. A právě těmto VO by jejich zřizovatelé (MŠMT nebo AV ČR) a poskytovatelé veřejné finanční podpory měli věnovat zvýšenou pozornost, když už tomu třeba nevěnují dostatečnou pozornost samotné VO.

Na závěr ještě zmíním, že kromě oborových komentářů mezi zaZIPovanými výstupy z hodnocení najdete ještě souhrnný komentář k oborové skupině (celkem 6 skupin). Ten se totiž hodnocení VO v oborech oborové skupiny věnuje také, byť stručně. Podle mého soudu se rozsah a informativnost těchto 6 komentářů za oborové skupiny dost liší, hlavně pokud jde o nejdůležitější ukazatel, publikační produktivitu VO. Jako příklad doporučuji komentář za panel společenských vědy, kde jsem měl možnost působit a na přípravě reportu se s ostatními panelisty podílet. Reporty za ostatní skupiny pak najdete v ZIPech zde.

Suma sumárum

Výsledky posledního kola národního hodnocení VaV a VO sice výrazně kvalitativně převyšují vše, co bylo k dispozici v minulosti, ale řada důležitých informací buď stále chybí nebo se hledá a dává dohromady poměrně obtížně. Prezentace záměrů pro další kolo hodnocení na nedávné konferenci je v tomto ohledu ale poměrně slibná.

V příštích pokračováních se chci věnovat výsledkům hodnocení v Modulu 1 a také přehledu dalších informačních podkladů hodnocení.

---

*Na obou zmíněných VO v oboru působím, protože tvoří společné pracoviště známé jako CERGE-EI. I proto dobře vím, že na většině jimi vykazovaných publikacích se podílí autoři z obou VO zároveň. Je přetrvávajícím nedostatkem Reportů I a II, že nezohledňují autorské podíly VO na publikacích, takže jedna společná publikace se započte jako celá každé z obou VO. Ale i kdyby byl v případě CERGE-EI vzat jen poloviční publikační výkon UK a NHÚ, bude jejich relativní publikační produktivita nadále vysoce převyšovat celonárodní průměr.

O hodnocení a financování vědy (Daniel Münich soukromě)

Příprava státního rozpočtu: nepřehlednost a nesystematičnost

Vyzkoušeno na rozpočtu na rok 2027

Roztříštěnost a nesystematické pojmenování dokumentů

Chybějící stabilní identifikátory a odkazy v čase

Rozpočtový cyklus je rozdělen mezi několik nesourodých systémů

Otevřená data pokrývají jen plnění rozpočtu, nikoli jeho přípravu a schvalování

Nevyužívání možností, které formát PDF nabízí už přes dvacet let

Nejednotná a nikde srozumitelně vysvětlená terminologie

Nekonzistence struktury mezi jednotlivými roky

Chybějící sledování verzí a změn v průběhu legislativního procesu

Absence srozumitelného shrnutí pro širokou veřejnost

Srovnání s mezinárodní praxí

Doporučení

Otevřená strukturovaná data pro celý rozpočtový cyklus, nejen pro jeho plnění

Konec zveřejňování v archivech ZIP a pojmenování podle obsahu

Stálé a lidsky čitelné identifikátory napříč fázemi i roky

Jeden ústřední portál propojující přípravu, schvalování a plnění

Moderní standardy pro samotné dokumenty

Veřejný glosář pojmů propojený přímo s daty

Sledování verzí a změn v průběhu legislativního procesu

Veřejně přístupné interaktivní přehledy

Závěr

Zrušme co funguje!

Výdaje na vědu v Česku: udělej si sám

Hodnocení vědy za všechny peníze

Kolik stojí známka

Čtyři modelové případy

Stabilita ano. Ale kde jsou motivace a priority?

O čem to bude příště?

O (ne)transparentnosti přípravy státních rozpočtů na vědu

Ať žije DKRVO: ale poraďte prosím!

Česko : Rakousko : Dánsko – 2 : 38 : 89: skóre oborového žebříčku vysokých škol

České vysoké školy na světovém oborovém žebříčku QS 2026

O degradaci kvality vládnutí

Na lovu vládních strategií pro české vysoké školství

Vládní výhledy podpory vědy: když činy popírají sliby

První pád, slovospád: o výhledech veřejné podpory vědy

Veřejná podpora vědy: káuntry for fjúČR

Jedna tabulka české vědě nezatleská

Peníze na vědu školníkům: dilemata podpory české vědy

Když navyšovat, tak cíleně

Zdrženlivost je namístě

Suma sumárum

Programové prohlášení nové vlády: čtení z kávové sedliny

Mezinárodní srovnání Akademie věd ČR

Výzkumné derby CUNI vs MUNI

Úspěšnost vědních oborů Univerzity Karlovy pod bibliometrickým drobnohledem: velikost není vše

Vše ukazuje jeden graf

Změny v čase

Graf 1 ukazoval téměř aktuální situaci za roky 2017-2023. Graf 2 ukazuje, jak se pozice oborů na UK změnila mezi roky 2007-2013 a 2017-2023. Oboru Law, jak už víte, si nevšímejme.

Vidíme velký propad relativní produktivity v oboru Education, ale to je primárně dáno tím, že v období 2017-2013 UK v tomto ještě téměř neměla v Česku konkurenci. I po propadu zůstává relativní produktivita UK v tomto oboru vysoká.

Podobný případ je obor Economics and Business, jehož relativní personální velikost se dokonce zmenšila. Podobně se personálně na UK propadl i obor Psychology and Cognitive sciences.

Na oborovém zařazení článků záleží

Graf 3: Citlivost postavení oborů Univerzity Karlovy na metodiku oborového řazení článků

V IDEA online aplikaci si grafy podobné těm pro UK zobrazíte následovně. Sledujte zeleně označené knoflíky v Obrázku 1.

Nejdříve si musíte v menu nahoře vlevo vybrat právě jednu vysokou školu, tu vaší. Poté se vám pod menu výběru oboru nabídne tlačítko "vybrat všechny", které zmáčknete.

Dále si v menu "vyjádření údajů" přepněte na "podíly", což znamená celonárodní podíly.

Doporučuji vyloučit publikace velkých autorských konsorcií přepínačem vpravo nahoře.

Nyní si aktualizujte údaje v tabulce klikem na oblé tlačítko "Aktualizovat zobrazení".

A nakonec si v menu "Grafy" vyberte k zobrazení "Rozptylový graf".

Nejlepší vědní obory v Česku

Stopařův průvodce národním hodnocením vědy (Epizoda 5: Víme, že toho moc nevíme)

Excelencí v Česku neurazíš, ale ani nepomůžeš

Je to věc jejich managementu a způsobu řízení. Jako fakt?

QS Word University Ranking: není nad oborové žebříčky

Stopařův průvodce národním hodnocením vědy (Epizoda 2: Modul 2, Report II)