Pedro CZ

Srovnání highend a mainframe procesorů

2014-01-15T07:47:00.000+01:00

Úvod

V posledních několika letech jsme svědky nárůstu platformy ARM, zejména díky mobilním a nízkopříkonovým (M2M – Machine to machine a IoT – Internet of Things – „internet věcí“) zařízením, které odstraňují z vedoucích pozic dříve dominantní architekturu x86 (a x86-64). Opakuje se historie, kdy x86 (a zejména x86-64) odsunula „enterprise“ architektury?

Co řadím do highend/mainframe („enterprise“) architektury (v anglické literatuře občas označované jako „Big Iron“ – velké železo)?

Dříve to bylo složitější, ale nyní se de facto bavíme pouze o 3 architekturách:

Intel Itanium
IBM POWER
Oracle SPARC

Kromě zmíněných, lze do této kategorie řadit ještě procesory MIPS, které byly používány v pracovních stanicích SGI (Silicon Graphics) a v raných počítačích DEC (VAX). Nyní je najdeme v embedded zařízeních (existuje port Androidu na tyto procesory) a v budoucnu se možná opět objeví ve větších strojích, neboť licenci na tyto procesory si zakoupila čínská akademie věd a vyvíjí vlastní procesory s architekturou MIPS64 Loongson.

Architektury

Pokud se bavíme o architekturách enterprise procesorů, nejprve na úvod, jaké vlastně architektury máme:

CISC

CISC (Complex Instruction Set Computing) zde jedna instrukce je tvořena množinou nízkoúrovňových operací (např. načti z paměti, proveď aritmetickou operaci a zapiš do paměti). To je hlavní rozdíl oproti RISC.

Typičtí představitelé:

x86 procesory
Motorola 68k

RISC

RISC (Reduced Instruction Set Computing) je architektura, která razí tezi, že instrukcí musí být co nejméně a musí být co nejkratší. Délka provádění instrukce je 1 takt, využívá se řetězení (pipelining). Používá se velké množství registrů a odděluje se operace s pamětí a zpracování dat. Redukovaná sada instrukcí v raném návrhu znamenala např. to, že neexistovaly instrukce pro složitější matematické operace, jako násobení či dělení (i když byly např. v pozdějších letech také přidány).

Typičtí představitelé:

MIPS
ARM
SPARC
POWER

VLIW

VLIW (Very Long Instruction Word), neboli velmi dlouhé instrukční slovo. Tato architektura je navržená na vyšší paralelizaci, tj. provádění více instrukcí naráz. Používá k tomu „vyšší inteligenci“ překladače, který řadí instrukce za sebe tak, aby mohly být prováděny paralelně a nepotřebovaly číst data z paměti, či si je navzájem nepřepisovaly. Zajímavou implementací byly například procesory Transmeta.

Typičtí představitelé:

Itanium
Transmeta

Toto samozřejmě nejsou všechny architektury, ale jsou to ty, na které se budeme odkazovat u jednotlivých srovnávaných procesorů.

Popis jednotlivých procesorů

IBM POWER

Architektura POWER (Performance Optimization With Enhanced RISC) je založena na RISC architektuře a podobně jako u SPARCu za ní stojí skupina společností v organizaci Power.org. Ta se stará o licencování technologie a standardizaci instrukční sady.

Historie procesorů POWER sahá do roku 1990, kdy se objevuje první Power1. Vlastní architektura Power není pouze výsadou velkých serverů, ale byly z ní odvozeny i desktopové procesory pro počítače Apple (PowerPC, než byly v roce 2006 nahrazeny architekturou Intel x86). Kromě desktopů jsme na tuto architekturu také mohli narazit např. v herní konzoli Playstation 3, jejímž srdcem byl procesor Cell, odvozený taktéž z architektury Power.

IBM potřeboval výkonný RISC procesor pro svůj systém RS/6000 a následně AS/400. Postupně se systémy přejmenovávaly a konsolidovaly, až nakonec vznikl následník těchto systémů IBM Power Systems, který právě architekturu Power používá. Kromě System i (tj. AS/400 s OS/400), podporuje také System p (a tedy AIX a Linux).

Procesory byly postupně vylepšovány, velký milník přišel v podobě generace Power4 procesorů, která byla plně 64 bitová a nabídla jako první komerční procesor více jader. Power5 následně přidává virtualizaci, Power6 byla zamýšlená jako konsolidace systémů p, i se System z (nebo nově zEnterprise), který je na rozdíl od Power, CISCový. To se ovšem nepodařilo, jako zajímavost lze uvézt, že procesory Power6 dosahovaly taktů 5 GHz. Power7 je evolucí předchozí generace, převážně na snížení energetické náročnosti (takty jsou nižší).

Níže si představíme prozatím poslední generaci Power7+, ale nyní ještě malý pohled do budoucnosti. Na rozdíl od Itania, bude určitě růžovější. IBM zveřejnilo specifikace následující generace Power8, která přinese opětovné navýšení výkonu, až 8 vláken na jádro, celkem 12 jader na chip (tedy až 96 vláken naráz) a 96 MB L3 cache. Dalším vylepšením je integrace PCI Express 3.0 namísto současně používaného proprietárního řešení. Co je ovšem dle mého zajímavější je otevření této architektury pro širší adopci – konsorcium OpenPower. Mimo IBM, v něm najdeme firmy jako nVidia či Google. Procesoru Power8 se dočkáme v příštím roce (2014).

Jako poslední poznámku uvedu ještě pár informací k výše zmíněnému System z. Jedná se o mainframe systémy od IBM (dříve jako System/360 a z ní novější odvozené systémy, historie S/360 sahá až do 60. let, tedy jedná se o opravdu dlouho používané systémy). Aktuální verze používá CISC procesory taktované na 5,5 GHz, které mají 6 jader, 48 MB L3 cache a jsou vyráběny 32 nm procesem. Počet tranzistorů je 2,75 miliardy.

IBM Power 7+

Procesory Power7+ jsou prozatím poslední generací. Jsou vyráběny 32 nm procesem, takty dosahují až 4,4 GHz. Procesor má 8 jader, každé je schopné zpracovávat 4 vlákna a disponuje 80 MB L3 cache.

Oracle SPARC

Po koupi Sun Microsystems je jejich HW plně vlastněno firmou Oracle. Historie architektury SPARC (Scalable Processor ARChitecture) sahá do roku 1986, kdy se objevují první zmínky o této architektuře. Je představitelem RISCové architektury. Za vývojem stojí organizace SPARC International, jejímiž členy je řada společností. Tato nezisková nezávislá organizace se stará o standardizaci platformy. Na těchto standardech je poté možné stavět vlastní procesory. Prvním uceleným standardem byl architektura SPARC V7, což byla 32 bitová architektura, na které spolupracovali společnosti Sun a Fujitsu. Byla publikována v roce 1986, v roce 1987 se objevuje první pracovní stanice s procesorem SPARC. V roce 1989 vzniká zastřešující organizace SPARC International a v roce 1990 vydává další verzi, SPARC V8. V roce 1993 přichází aktuální verze SPARC V9, která už je 64b. Dalším milníkem je vznik procesoru UltraSPARC T1 v roce 2005. Na tuto řadu poté navazuje celá aktuální řada označovaná Tx, nyní T5. Další zajímavostí je, že větší část architektury SPARC (procesory T1 a T2) je dostupná také v otevřené podobě (open hardware) pod licencí GPL (OpenSPARC).

Hlavním OS je Solaris. Sun/Oracle není jediný kdo architekturu SPARC používá, další poměrně aktivní firmou je Fujitsu. Vyvíjí vlastní procesory SPARC64.

Oracle SPARC T5

Je RISCový procesor, s 16 jádry, je vhodný pro symetrický multiprocesing až do 32 procesorů. Cílem je nabídnout vysoký výkon mnohovláknových (multithreaded) aplikací – zvládá 8 vláken na jádro z toho dvě souběžně (tj. až 128 vláken na procesor – takový „vytuněný“ hyperthreading). Používá jádro označované jako S3 (bylo už v předchůdci T4) a disponuje 8 MB cache L3. V aktuální verzi je vyráběn 28 nm technologií, takt dosahuje 3,6 GHz a má přímo v procesoru integrovány 2 řadiče sběrnice PCI Express 3.0 a čtyřkanálový řadič paměti DDR3. Je vyvíjen primárně pro nasazení v aplikacích „Oracle stacku“, tedy pro OLTP databázové aplikace Oracle, operační systém Solaris a aplikační servery na bázi Java. Společně s operačním systémem Solaris, zajišťuje mimo jiné binární kompatibilitu programů od verze Solaris 2.6 (mimochodem tato verze byla uvedena na trh v roce 1997).

Pro ještě větší aplikace má Oracle v portfoliu ještě další procesor M6, který má sice méně jader (12) zato mnohem více L3 cache (48 MB).

Intel Itanium

Opět nejprve krátký pohled do historie. Společnost Intel a architekturu IA-32 (32 bitová architektura x86 a na ní navazující 64 bitové rozšíření – původně od AMD – x86-64) asi není třeba probírat. Ovšem architektura spjatá s procesory Itanium, IA64, je úplně jiného ražení. Na jejím vývoji se nepodílela pouze firma Intel, ale od samého začátku také společnost HP. Někdy kolem roku 1989, firma HP zjistila, že dosavadní architektura RISC (viz výše), v jejím podání PA-RISC (Precision Architecture RISC) narazila na výkonové limity. A rozhodla se pustit do vývoje nové architektury EPIC (Explicitly Parallel Instruction Computing), která je paralelní v základu a dovoluje provádět několik instrukcí najednou v jednom taktu. EPIC je implementací architektury VLIW (viz výše). Kromě vlivů HP se do Itania dostal také vliv dnes už neexistující firmy DEC (Digital Equipment Corporation) a jejího moderního 64 bitového RISC procesoru Alpha AXP. Původně určeného pro provoz mainframového OS (OpenVMS a Tru64 Unix). Alpha byla také jeden z procesorů podporovaných Microsoftem a jejich Windows NT. Po koupi DEC firmou Compaq, bylo vlastnictví patentů a know-how prodáno firmě Intel. A poté co byl Compaq koupen HP, můžeme na tuto platformu v klidu zapomenout úplně.

První procesor architektury IA-64 byl procesor s kódovým označením Merced a byl uveden na trh v roce 2001. Ač byla architektuře IA-64 prognózována růžová budoucnost, nestalo se tak. Na začátku se spousta výrobců chytala Itania jako způsobu jak nedělat vlastní vývoj procesorů (Compaq – Alpha nebo SGI – MIPS), velmi záhy se ukázalo, že na HPC (High Performance Computing) bude stačit běžnější architektura a silní hráči (IBM, Sun) si ponechají vlastní technologie. Takže po počátečním nadšení od architektury odešel Dell a IBM, RedHat a Microsoft oznámili, že další verze už nebudou na IA-64 vyvíjet (poslední Windows Server na Itania je verze 2008 R2). Následně Oracle oznámil ukončení podpory svojí databáze na HP-UX systémech. Poté byla společnost Oracle zažalována HP, aby nadále své aplikace na IA-64 vyvíjela a soud dal HP zapravdu. Samotný Intel ukončil podoru ve svých překladačích C/C++ a Fortran v roce 2011. Nicméně nad Itanii se pravděpodobně stahují mračna, jednak existuje dohoda mezi HP a Intelem, kde HP platí každoročně nemalé peníze Intelu za to, že nadále podporuje a vyvíjí IA-64 procesory (tato dohoda je uzavřena do roku 2017), druhak Intel pozměnil roadmapu těchto procesorů. Zatímco dříve uváděl, že následník současné generace Kittson bude vyráběn 22 nm výrobním procesem a bude postupně sbližovat Xeony a Itania, aby sdílely ze začátku socket, v budoucnu i chipset, nyní už tyto plány odsunul na neurčito. K tomu se přidala firma HP s oznámením, že své vlajkové systémy NonStop převede z Itanií na Xeony, takže už nebude nikdo, kdo by Itania podporoval. Jednou z velkých nevýhod Itania byl „mizerný“ výkon starých aplikací původně určených na platformu IA-32 (díky emulaci) a také velmi nesnadný vývoj optimalizovaných aplikací na tento systém.

Intel Itanium 9560 (Poulson)

Tento procesor je prozatím poslední generací. Intel přeskočil jeden výrobní proces a z 65 nm přešel rovnou na 32 nm. Počet jader je 8 (každé je schopno vykonávat 2 vlákna – hyperthreading) a procesor má 32 MB L3 cache. Jeho takt dosahuje 2,53 GHz a je sestaven z přibližně 3,1 miliardy tranzistorů. Přinesl nové instrukce a je schopen jich v jednom taktu provézt 11 (dřívější generace 6). Oproti předchůdci (Tukwila) jde tedy o velmi významný výkonový skok, nicméně je trochu labutí písní, jak jsem zmínil výše. Je pravděpodobné, že jeho následník (Kittson) bude posledním procesorem Itanium.

Srovnání

Jelikož nemám k dispozici servery s uvedenými procesory, nejsem schopen prakticky ověřit nějaké úlohy. Vyjdeme ovšem z výsledků, které sami výrobci zveřejňují v syntetických testech.

TPC

Mezi tyto testy řadíme např. testy organizace TPC (Transaction Processing Performance Council). Tyto testy se nezaměřují pouze na procesor, ale na celou sestavu, tj. procesor není jedinou testovanou částí. Už z názvu sdružení je zřejmé, že cílem testů je transakční výkon, tedy zpracování transakcí (tj. databáze).

TPC-C

Mezi nejznámější testy patří TPC-C, což je benchmark na OLTP (On Line Transaction Processing). Celý žebříček je možné nalézt zde. Pro představu okomentuji výsledky z 29/12/2013:

První místo patří serveru Oracle s T5 procesory, výkon tohoto řešení je přes 8 miliónů tpmC (transakcí za minutu). Další uváděný parametr je cena za transakci $/tpmC, jenž pro tento systém byla 0,55$/tpmC. Ostatní servery v žebříčku používaly výhradně architekturu Intel Xeon (na předních místech žebříčku Xeon E7 a na ostatních Xeon E5). Žádná jiná architektura se do žebříčku TPC-C nedostala (a to zde byly zastoupeny i obě zbývající firmy IBM a HP).

TPC-E

Dalším používaným testem je novější TPC-E (vyvinutý speciálně pro makléřské společnosti). U jeho výsledků se nebudu zastavovat, jsou komplet v Intel Xeon architektuře a nemají tedy pro toto srovnání vypovídací hodnotu.

TPC-H

Posledním používaným benchmarkem je TPC-H (hybridní, či kompozitní). Byl vyvinut pro testování podpory rozhodování (decision support systémy). Tj. ad-hoc dotazy nad velkým množstvím dat. Zde hraje velkou důležitost vlastní velikost databáze, kde se ad-hoc dotazy provádí, takže výsledky tomu odpovídají. Pro malé databáze do 1000GB, vládnou žebříčku opět pouze Intel Xeon procesory. Nad 1000GB už se v žebříčku objevují i další platformy. Více je zastoupena platforma Oracle SPARC (T4 a T5), nicméně najdeme zde i jeden systém IBM Power 780 (Power7). Intel Itanium opět ani jeden. Na výsledky se dá opět nahlížet různě, Oracle např. uvádí, že má nejrychlejší TPC-H server pro velikost 10000GB pro jedno serverové řešení (single server vs. cluster).

SPEC

Podobné výsledky nalezneme také v benchmarcích organizace SPEC (Standard Performance Evaluation Corporation). Mají celou řadu testů, ale pouze v některých lze nalézt jiné platformy než je Intel Xeon či AMD Opteron.

SPECjbb2013

Jedním z nich je SPECjbb2013, který je zaměřen na porovnání výkonu aplikačních serverů na bázi Javy. Zde v testu MultiJVM nalezneme kromě majoritní platformy, také platformu SPARC a to jak od Oracle (T4 a T5) tak také od Fujitsu SPARC64 X

SPECjEnterprise2010

Dalším testem, který vypovídá o výkonu celé platformy je test SPECjEnterprise2010. Opět zaměřen na test Javy EE, spolu s výkonem databázového subsystému apod. Výsledky si lze prohlídnout zde. Zde už vidíme rovnoměrné zastoupení jak architektury IBM Power, tak Oracle SPARC. Intel Itanium opět nula, místo ní jsou zde zastoupeny procesory Xeon.

Top500

Dalším srovnáním může být žebříček Top500 nejvýkonnějších počítačů světa. Pro srovnání se používá výkon ve FLOPS, což je počet operací v plovoucí řádové čárce za sekundu. V oblasti HPC se dnes bavíme spíše v PETAFLOPS, což je 1015 FLOPS, chcete-li biliarda operací za sekundu. Měří se standardizovaným Linpack benchmarkem. Opět vypovídá o výkonu celého systému, dnes tedy také o zapojení akcelerátorů (např. nVidia Tesla). Spíše než o výkonu jednoho procesoru, nám poví jak škálovatelné dané architektury jsou. Srovnání je spíše zavádějící, ovšem dá se z něj vyčíst „obliba“ (a tedy pravděpodobně spíše poměr cena/výkon) dané architektury.

Jak si tedy jednotlivé platformy stojí? Na následujícím obrázku (zdroj zde) vidíme, že

nyní dominuje architektura Intel a AMD a třetí největší výrobce je IBM. SPARC se objevuje už jenom sporadicky.

Ze srovnání z listopadu 2013 vidíme, že v první desítce nalezneme 4 architektury, s následujícím rozložením:

Nejčastější je architektura Xeon spolu s architekturou POWER, shodně ve 4 superpočítačích. V celém žebříčku Top500 jsou použity následující procesory:

Je vidět, že ani Intel Itanium ani Oracle SPARC Tx, nebyly v listopadu 2013 v žádném počítači zastoupeny. Zastoupeny jsou pouze procesory SPARC64 firmy Fujitsu.

Licenční model Oracle

Jako další srovnání bychom mohli „s trochou nadsázky“ použít licenční model databáze Oracle Enterprise, tzv. core-factor. Přes tento multiplikátor se násobí počet fyzických jader v serveru a díky tomu dostaneme počet nutných procesorových licencí. Jako příklad můžeme použít nejpoužívanější platformu x86-64. Ta má core-factor 0,5. Tzn., máme-li např. server se 2 procesory a každý procesor má 8 jader, dohromady máme 16 fyzických jader. Core factor je 0,5 a tedy pro tento server potřebujeme 0,5×16 = 8 procesorových licencí. Lze tedy (opakuji s přivřením očí) považovat toto číslo za určitý výkonový parametr. A jak jsou tedy na tom srovnávané procesory:

Z tabulky vyplývá, že Intel Itanium 95xx a IBM Power 7 jsou přibližně 2× výkonnější než ostatní procesory (nejenom SPARC, ale standardní procesory x86 mají také core factor 0,5) pro tuto specifickou oblast (OLTP).

Samozřejmě může být mírně zavádějící, poněvadž procesory SPARC T5 jsou vyráběny stejnou firmou jako vlastní databáze a mohlo by tedy docházet k jisté protekci. Já si to ovšem nemyslím, zde uvedu pár argumentů:

pohledem do celé tabulky (odkaz je uveden ve zdrojích) zjistíme, že starší generace (jako SPARC T2 nebo Fujitsu SPARC64 VII) mají core factor 0,75, případně ještě starší generace T1 má core factor 0,25. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že nás Oracle „nutí“ do upgrade na novější (0,75×0,5-> zlevnění licence o 1/3), ale pro ještě starší generaci, kde by se tlak na upgrade asi dal očekávat, nikoliv (0,25 × 0,5 -> zdražení licence 2×)
jako druhý argument mě napadá, že si to Oracle dost dobře nemůže dovolit, díky fungujícím antimonopolním úřadům (nejen v USA, ale také v EU). Viz např. žaloba HP na Oracle, že nebude podporovat databázi Oracle na Intel Itaniu.

Technologické srovnání

Procesor Oracle Sparc T5 je nejmladší (byl uveden na trh v roce 2013) a tedy má nejmodernější výrobní technologii. Co se týče počtu tranzistorů, nejvíc jich má Itanium, zřejmě je to daň za specifickou architekturu (EPIC-VLIW). Taktem a cache pamětí je na tom nejlépe IBM Power7+, počet najednou zpracovávaných vláken má největší Sparc. Z toho velmi jednoduchého srovnání vychází zajímavě procesory Sparc T5 a Power7+.

Shrnutí

Určit vítěze není jednoduché, jelikož jsem si nedefinoval jasná kritéria. Spíše mi šlo o srovnání enterprise či high-end platforem, které v České republice nejsou zrovna běžné.

Z výkonového pohledu je zřejmé, že Itanium nefiguruje nikde jinde než v licenčním srovnání, kde jde zřejmě o velikost L3 cache, která pro OLTP zpracování přináší velké výhody. Nikde jinde už ho nenajdeme. Oracle SPARC patří k výkonným procesorům pro databázové aplikace, v některých testech se objevuje i IBM Power. Doménou IBM Power je určitě supercomputing, kde je zastoupen velkou měrou, tedy procesor je velmi dobře škálovatelný.

Závěr

Na závěr si dovolím krátký pohled do budoucnosti, jak si myslím, že to s těmito procesory bude nadále. Z různých zpráv, čísel prodejů, podpory různých výrobců apod. to obecně s těmito architekturami nevypadá nijak růžově. Na jedné straně se do této oblasti postupně dostal „mainstream“ v podobě x86-64 architektury, a také se sem zespodu chystá ARM se svojí 64b architekturou (ARMv8 - AArch64).

Viz například projekt EU na ARM Exascale – exaflop počítač (1018 flops – trilion operací za sekundu) Mont Blanc.

Nicméně z různých pohledů víceméně závěrem je, že Intel Itanium je de facto mrtvá platforma, kterou při životě udržuje pouze HP, kvůli kompatibilitě svých systémů (HP-UX a OpenVMS). Jakmile dojde k portaci HP-UX na x86-64 platformu, Itanium ztratí poslední smysl existence. Zbývající 2 platformy na tom takto rozhodně nejsou.

U Sparcu Oracle veřejně deklaruje podporu a další roadmapu vývoje, takže o blízkou budoucnost bych se nebál. Určení platformy bude spíše na podporu Oracle sw stacku, tedy primárně Oracle databáze a aplikačního serveru Java. Silná stránka Oracle je opravdu v databázových technologiích a ve veřejné roadmapě nám slibuje v příští generaci podporu databázových dotazů už přímo v křemíku (mohli bychom očekávat už v příštím roce, zhruba v polovině roku 2014). Obecně Sun hodně podporoval otevřené technologie, tj. myslím si, že otevření platformy (viz OpenSPARC) zajistí přežití.

Jako nejnadějnější na dlouhodobé přežití se jeví IBM Power. Otevření platformy tomu určitě také pomůže a dlouhodobá podpora a stabilita systémů Power je pro zákazníky zárukou, že tu ještě pár let určitě budou. V rámci konsolidace se můžeme dočkat už dříve avizované konvergence opravdu velkým systémů (zEnterprise, procesory CISC zNext/z12) a systémů řady Power (RISC procesory Power7+/8), které IBM zefektivní vývoj a podporu těchto systémů.

Takže za mě, pokud přežije z velkého železa něco, bude to IBM, která jak se zdá, vždy přežije vše :-)

Zdroje

Článek vznikal jako semestrální práce z předmětu Architektura počítačů na Unicorn College, celá práce je ke stažení zde.
Jsou uváděny jako odkazy přímo v textu, navíc připojuji ještě další zdroje ze kterých jsem čerpal:

http://www.sparc.com
http://www.oracle.com/us/corporate/contracts/processor-core-factor-table-070634.pdf
http://kevinclosson.wordpress.com/2013/04/09/my-first-words-on-oracles-sparc-t5-processor-the-worlds-fastest-microprocessor/
http://en.wikipedia.org/wiki/SPARC_T5
http://en.wikipedia.org/wiki/SPARC
http://www.oracle.com/us/products/servers-storage/servers/sparc/oracle-sparc/sparc-roadmap-slide-2076743.pdf
http://www.oracle.com/us/corporate/innovation/sparc-t5-deep-dive/index.html
http://ark.intel.com/products/71699/Intel-Itanium-Processor-9560-32M-Cache-2_53-GHz
http://www-03.ibm.com/systems/power/
http://www.zive.cz/clanky/deset-nejrychlejsich-superpocitacu-sveta-v-obrazech/sc-3-a-169353/default.aspx

Učíte se matiku?

2013-03-04T16:09:00.001+01:00

Začal jsem po létech studovat školu (Unicorn College) a zjistil jsem, že matika už není co bývala. Dřív jsem musel všechno spočítat sám, dnes je na webu spoustu (minimálně několik) nástrojů, co vám s matikou pomohou.

V prvním článku se podíváme na online nástroje.

Výborný nástroj od tvůrců produktu Mathematica.

Limity

pár příkladů:

pro x blížící se k 5, bude zadání vypadat takto: limit (x^2-25)/(square root(5*x)-5) as x->5

pro x jdoucí k 0, bude zadání vypadat takto: limit (exp(x)-1)/sin(x) as x->0

co třeba s plus nebo mínus nekonečnem (± ∞)

klíčové slovo je infinity :-)

zadání je potom: limit (exp(x) as x->-infinity

Derivace

další oblíbené téma jsou derivace.

zadání je derivative of (x^4)*sin(x)

umí to samozřejmě i zajímavější derivace:

, zadání je derivative of x^sin(x)

nebo

, zadání je derivative of (1/(tan(x) + cot(x)))

Parciální derivace

třeba podle x

, zadání specifikuje podle které proměnné derivovat: d/dx (x^2*y^4)
V následujícím článku se podíváme ještě na integrály, simplexovou metodu a jiné (i offline) nástroje.

Měnová reforma v Českoslovesnku 1953

2013-02-18T08:00:00.000+01:00

Úvod

Co je měnová reforma a co je jejím účelem?

Obecný mezinárodní úzus dovoluje každému státu měnovou suverenitu, čímž mám na mysli, že stát má právo vytvořit či nahradit svoji měnu. Související pojem je měnová sukcese. Jedná se o právní a ekonomické postupy směřující k zániku původní měny a její náhrady za jinou. S měnovou sukcesí je spojena pouze náhrada dané měny jinou, nedochází ke změně její hodnoty či parity k ostatním měnám.

Právě měnová reforma v roce 1953 (ač byla nazývána nesprávně peněžní) nebyla měnovou sukcesí, ale skutečnou měnovou reformou se všemi jejími důsledky.

Historie

Na úvod si připomeneme dosavadní měnové reformy na našem území:

1919
1945
1953
1993

Ze seznamu vidíme, že v průběhu 35 let, zažili občané Československa od roku 1919 hned 3 měnové reformy!

1919

První reforma proběhla v roce 1919, tzv. Rašínova. Jejím hlavním cílem bylo oddělení peněžního oběhu od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. Během první světové války dochází k rozvratu měnových systémů (válka je vedena na dluh) a tím ke katastrofické inflaci. A právě likvidace inflačních peněz byl další cíl této měnové reformy. Dalším cílem bylo vytvoření první samostatné československé měny (tedy koruny československé Kč).

Reforma pro oběživo proběhla okolkováním. Okolkovala se polovina předložené hotovosti a druhá polovina byla zabavena a nahrazena 1% vkladními listy. Celkově došlo ke stažení cca 34% oběživa.

Nebudu jí dále rozebírat, na její výsledky se dá nahlížet pozitivně i negativně (deflační politika prosazovaná Aloisem Rašínem vedla k propadu exportu a krachům bank), ale koruna československá byla v turbulentní době dvacátých let dvacátého století pevnou měnou.

1945

Po 2. světové válce, proběhla druhá reforma, v roce 1945, cílem bylo snížit počet peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu (nyní už Kčs). Situace rozhodně nebyla ideální, v oběhu bylo několik různých měn (kromě české protektorátní a slovenské koruny, ještě polský zlotý, maďarské pengö a poukázky pro československou armádu). Bylo tedy zřejmé, že reforma je nutná, podobně jako po I. světové válce. Pro představu jak vypadalo rozložení peněz před 2. světovou válkou a po ní:

	Oběživo	Vklady
1. 12. 1937	8 mld. Kč	86 mld. Kč
31. 10. 1945	124 mld. Kč	258 mld. Kč

Koncepce ovšem už se výrazně lišila od první měnové reformy. Její provedení bylo výsledkem kompromisů mezi dvěma exilovými vládami (londýnskou a moskevskou), kde převážila už centrální koncepce moskevská.
Hlavním cílem bylo zbavit ekonomiku inflačních peněz (opět se opakovala historie, že války se vedou na dluh).
Základní pilíře měnové reformy v listopadu 1945:

Výměna 1:1 pro hotovost 500 Kč
Veškeré vklady byly zablokovány a vznikly z nich tzv. vázané vklady.

Výměna hotovosti přinesla snížení oběživa ze 124 mld. na 19 mld. Kčs, tedy zhruba na 15% původní hodnoty. Je tedy vidět, že reforma v roce 1945 snížila objem oběživa ještě drastičtěji než reforma v roce 1919.
Vázané vklady (o nich si ještě povíme dále v následující měnové reformě) snižovaly přístup k uloženým penězům na speciální události (typicky svatby, narození potomka, léčba apod.).

Ještě zmíním dle mého dvě podstatné informace, které jsou výchozími pro navazující události:

Kurz nové koruny vůči dolaru byl stanoven na 50 Kčs za 1 americký dolar USD a ten byl sdělen Mezinárodnímu měnovému fondu (dále MMF) a Světové bance
Československá republika (ČSR) byla jedním z 29 zakládajících členů MMF (vznik MMF 27. 12. 1945)

1953

Hlavním tématem této práce bude měnová reforma v roce 1953, nazývaná establishmentem jak už bylo zmíněno dříve „peněžní“, aby se zakryla její pravá podstata. Ta bude rozebrána v samostatných kapitolách detailněji.

1993

Ve výčtu ještě zmiňuji prozatím poslední, z roku 1993, jednalo se o měnovou sukcesi z důvodu rozdělení Československé federální republiky na 2 samostatné státy. Tato událost nebyla měnovou reformou ve smyslu předchozích, nedošlo při ní k žádné změně hodnoty peněz v oběhu, jedná se tedy čistě o sukcesi – nástupnická měna (Kč) nahradila předchozí (Kčs).
Další reforma nás čeká pravděpodobně pouze s přechodem na euro, která za současné ekonomické situace EU není na pořadu dne.

Měnová reforma 1953

Důvody

Hospodářská situace

Po 2. světové válce se kurz politiky Československa stále více obracel ke komunistické ideologii. Už košický vládní program počítal se znárodnění majetku zrádců. V říjnu 1945 došlo ke znárodnění klíčového a velkého průmyslu a dále také ke znárodnění akciových bank a pojišťoven. V průmyslu se znárodnění vztahovalo na všechny podniky v klíčových oborech a jinde na velké podniky s více než 150–500 zaměstnanci. V několika oborech byla hranice pro znárodnění stanovena podle kapacity výrobního zařízení. Plně znárodněny byly zejména doly, samostatné elektrárny, plynárny, hutě, válcovny, zbrojovky, cementárny, celulózky a důležité obory chemického průmyslu. Celkově se znárodnění tedy týkalo okolo 3000 podniků (asi 67% celkového počtu).
Toto byl pouze začátek. Od července 1946 byl Klement Gottwald (předseda KSČ) jmenován premiérem. Vláda odsouhlasila dvouletý plán obnovy (tzv. „budovatelský“), který počítal s rozsáhlými investicemi (cca 70 mld. Kčs). Byl to první počin vlády, který mluví o potřebě industrializovat Československo. Přičemž o této potřebě by se dalo pochybovat. Potřeba industrializace pocházela z obdobných zkušeností ze Sovětského svazu, ale Sovětský svaz měl úplně jiné výchozí podmínky. Oproti ČSR byl zaostalý a průmysl bylo třeba vybudovat. Na rozdíl o ČSR, kde během 20. let vyrostly např. Škodovy závody v Plzni, Vítkovické železárny či ČKD.
V únoru 1948 podali nekomunističtí ministři demisi, tehdejší prezident Edvard Beneš ji přijal a doplnil vládu komunisty.
To byl tzv. „vítězný“ únor 1948 a ten můžeme tedy považovat za počátek příčiny všech následujících událostí. Nastolení diktatury proletariátu, likvidace živnostníků a soukromých zemědělců. Jejich následná násilná kolektivizace. A úplný přechod k centrálně plánovanému hospodářství – první pětiletka 1948-1953.
Zde je nutné podotknout, že myšlenka centrálního plánování nebyla v tehdejší době nijak výjimečná a situována pouze na východní Evropu. Mezi jejími zastánci najdeme samozřejmě Stanislava G. Strumilina, ale také Francouze Jeana Monneta (jednoho z otců zakladatelů Evropské unie) a také Holanďana Jana Tinbergena (mj. nositel Nobelovy ceny za ekonomii) a mnohé další.
Nicméně od roku 1948 se československý (nyní už z větší části znárodněný, podniky od 50 zaměstnanců podléhají znárodnění) průmysl odklání od spotřebitelského průmyslu z doby první republiky, ale začíná se orientovat na industrializaci. Tj. je potřeba vyrábět čím dál více ingotů ocele, je potřeba mnohem více elektráren, které tento těžký průmysl budou zásobovat a to sebou nese vyšší potřebu hnědého i černého uhlí, tj. jsou nutné další a další doly.
Jedná se tedy o to, že tento průmysl se orientuje na dodávky investičních celků, které mají pomoci industrializovat další „spřátelené“ země, tedy podobné satelity Sovětského svazu, jakými jsme se stali my. V roce 1949 vzniká RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) sdružující země jako Bulharsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo, Sovětský svaz a v následujících letech přistupují další socialistické země. Stali jsme se vedoucí strojírenskou zemí pro agrární členy RVHP, což kromě Sovětského svazu byly skoro všichni.
Vzniká začarovaný kruh, kdy produkujeme investiční celky pro tyto země, ale ony neposkytují protihodnotu ať už finanční či výrobkovou. Dále vyvážíme zbraně (jelikož revoluci je třeba šířit dále) za které nikdo neplatí. Byly rozjety obrovské investiční akce, které měly zpoždění a tím i vícenáklady. To vše vedlo k rozpadu dodavatelsko-odběratelských vztahů. Továrny stály, protože chyběl materiál nebo elektrárna nedodávala elektrickou energii. Dluhy podniků vůči bankám dosahovaly astronomické výše, ale úpadek nebylo možné vyhlásit, neboť v socialismu se nic takového nestává. Banky nadále musely poskytovat úvěry na základě politických rozhodnutí.
Velmi podobná situace nastala díky násilné kolektivizaci i v zemědělství. Režim si přál tvrdě zakročit proti sedlákům a tzv. kulakům. Byli vystěhováni, či rovnou obviněni a skončili ve vězení nebo v táborech nucených prací (na dolech …). V letech 1950-51 bylo takto odsouzeno na 50 000 rolníků, což odpovídalo zhruba 39% všech rolníků. Vedení družstev se ujali lidé, kteří nezřídka neměli se zemědělstvím žádné zkušenosti. Družstva byla budována na ideologickém principu nikoliv na hospodářských základech. To vedlo k propadu produkce, drtivá většina družstev byla nerentabilní (svědčí o tom například jejich rychlý rozpad v 90. letech). Experiment se zkrátka nepovedl. Po nejtvrdším období let 1949 – 1953 dlužilo na 95 % družstev bankám téměř 650 miliard korun, přičemž téměř polovina družstev hradila svým zaměstnancům odměny z úvěrů. V roce 1953 pak dosahovala zemědělská výroba pouhých 88 % předválečné produkce.

Stát byl na pokraji bankrotu.

Politická situace

Občané a nejen oni, ale také politická garnitura si uvědomovali, že pouze sliby a hesla o úspěších jsou dlouhodobě neudržitelné. Byl zřejmý rozdíl mezi proklamovanými úspěchy znárodněného průmyslu a kolektivizovaného zemědělství a všední realitou vázaného trhu. ČSR byla poslední zemí, kde stále existovaly dva trhy - přídělový (tj. vázaný) a volný. Přídělový v ČR začal fungovat v roce 1939. V ostatních zemích už vázaný trh zanikl (SSSR 1947, SRN 1948, Polsko 1950). Tím že existoval vázaný trh, paralelně k němu vznikl i černý trh.
Vláda chtěla otevřít trh úplně, ale bylo jasné, že se to bez změny cen zboží neobejde. Nakonec padlo rozhodnutí, že k uvolnění vázaného trhu dojde spolu s měnovou reformou.
Přídělový systém nebyl pro každého, lístky na zboží z vázaného trhu nedostávali „nepřátelé režimu“ (živnostníci, bývalí továrníci …).
Rozdíly mezi cenami na trzích byly i několikanásobné:
Př. Chleba 12,-Kčs na vázaném trhu, 50,-Kčs na volném … tj. rozdíl 38 korun
Opět paralela s přídělovým systémem po první světové válce, zaveden byl v roce 1915 a zrušen byl v roce 1921, tj. 3 roky po válce.
Přídělový systém za druhé světové války byl zaveden v Protektorátu v roce 1939 a zrušen až s touto měnovou reformou v roce 1953. Tj. 8 let po válce a 5 let po „vítězném“ únoru a přechodu k lepší společnosti …
V neposlední řadě důvodem pro provedení reformy byla snaha smazat majetkové rozdíly mezi obyvatelstvem a napomoci zničit majetek nepřátel. Tím zlomit některé vrstvy obyvatelstva – drobné živnostníky, rolníky.

Vlastní provedení

Jak jsem již dříve uvedl, vláda reformu označila nesprávně jako peněžní. Jednalo se ale skutečně o reformu měnovou, jelikož má její znaky.
Byl zrušen přídělový systém (vázaný trh) a byly stanoveny nové ceny na volném trhu. Došlo tedy k uvolnění trhu na veškeré zboží. Ceny na vázaném trhu a ceny na volném trhu byly vyrovnány, přiblížily se k sobě.
Byly zrušeny veškeré vázané vklady bez náhrady z roku 1945. Stejně tak došlo k anulování státních dluhopisů. A to včetně státních dluhopisů vydaných po roce 1945. Celkově se jednalo o bezmála 84 mld. Kč.
ČSR byla poslední země s vlivem Sovětského svazu, kde nebyla vazba měny na rubl, ale americký dolar. S měnou byla zrušena vazba na US dolar a zavedl se fixní kurz na sovětský rubl. 1 rubl byl nyní 1,8Kčs a na základě toho se určily kurzy k ostatním měnám (1 USD = 7,20 Kčs, reforma z 1945 stanovila kurz na 1 USD = 50 Kčs, tj. změna je cca 7×, nicméně tento přepočet přes rubl korunu nadhodnocoval, správně díky přepočítávacímu koeficientu 5:1 by měl být 1 US dolar = 10 Kčs). To vedlo mimo jiné ke sporům s MMF (viz dále).
Měna byla údajně kryta zlatem (0,123426 g ryzího zlata na 1 Kč, opět vypočítáno s vazby na rubl).
1. června 1953 byla zahájena peněžní reforma a uvolnění vázaného trhu. Ještě 36 hodin před tímto milníkem, v pátek 29. května 1953 ve svém rozhlasovém projevu tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“

Jak se ukázalo 30. května 1953, nebyla to pravda. Vláda přijala usnesení „o provedení peněžní reformy a zrušení lístků“. Národní shromáždění projednalo příslušné zákony (41/1953 Sb. – Zákon o peněžní reformě). Toto oznámení vyšlo v nedělním Rudém právu 31. 5. 1953.

Vlastní provedení reformy bylo postaveno na těchto principech:

„staré“ peníze platily ještě 2 dny (tedy najednou bylo všude plno – restaurace, kina apod. lidé chtěli utratit staré peníze za cokoliv, než aby se z nich staly bezcenné papíry)
„staré“ peníze za „nové“ peníze šlo vyměnit první 4 dny

Konverzní poměr

Hotovost

Pro obyvatele, kteří nebyli vyloučeni z vázaného trhu, si mohli vyměnit nejvýše 300 Kčs v poměru 5:1, tj. za 300 korun starých peněz obdrželi 60 korun nové měny. Veškerá ostatní hotovost měla konverzní poměr 50:1. Tento konverzní poměr se týkal i těch občanů, kteří byli vyloučeni z vázaného trhu.

Příslušníci Lidových milicí („ozbrojená pěst dělnické třídy“, ozbrojené složky fungující mimo armádu a podléhající pouze straně KSČ – vrchním velitelem je generální tajemník) mohli vyměnit v poměru 5:1 dvojnásobek (tj. 600,-Kč za 120,-Kčs).

Lepší konverzní poměr (3:1) dostali další prominenti režimu a to důstojníci (vojáci z povolání) a některé kategorie bezpečnostního aparátu. Režim zkrátka věděl, koho je třeba si předcházet – ozbrojené složky (v jedné kapitole zmíním proč).

Vklady - Na účtech

Částka	Konverzní poměr
<=5000	5:1
>5000 <=10000	6,25:1
>10000 <=20000	10:1
>20000 <=50000	25:1
>50000	30:1

Navíc ještě všechny vklady provedené po 15. květnu 1953 se měnily v poměru 50:1! Lidé v panice, že bude měna, masivně vybírali částky, následně je tam vraceli, ale v tomto případě měli smůlu.

Dluhy

Dluhy se měnily 5:1. Vidíme, že úspory byly znehodnoceny až 30:1, zatímco dluhy byly konvertovány bez úrovní. Jednoduše řečeno, úspory byly znehodnoceny a dluhy zůstaly.

Ostatní

Vyhláška pamatovala i na takové detaily jako byly výhry v loterii, ty měly po 15. květnu také konverzní poměr 50:1. Prémie z životního pojištění 20:1 atd.
Ač se zdá, že byla vyhláška důkladná, rozhodně nemyslela na vše. Opomněla např. půjčky a úvěry mezi občany …

Bilance

Měnová reforma přinesla vládnoucí straně zisk. Tento zisk byl vytvořen čistě na úkor občanů. Standardní přepočet, který byl všude propagován a používán (např. na mzdy, dluhy …) byl 5:1. Ovšem celkově se jen v oběživu vybralo 38 mld. starých peněz a vydáno bylo 1,4 mld. nových (z toho polovina v poměru 5:1). Kdyby se celý objem převáděl tímto poměrem, připadla by občanům částka o cca 6,5 mld. vyšší. A to samozřejmě není všechno. To samé se týká vkladů, případně vázaných vkladů, které propadly bez náhrady. Celková škoda na občanech byla ve výši 14 mld. Kčs v nové měně!

Dozvuky

Zatímco v Rudém právu byly samé oslavné články, jak dělníci vítají tento další skvělý krok vlády, jak to obvykle bývá, realita byla poněkud jiná.
Předně nebyla zvládnuta logistika, mnohá výměnná střediska první den výměny neobdržela ještě nové peníze a otevírala pozdě.
A co pro režim bylo mnohem horší, začaly stávky a demonstrace.
Nejvíce se projevily v Plzni (tehdejší Závody V. I. Lenina – bývalé Škodovy závody), ale nesmíme zapomenout ani na ostatní oblasti (Strakonice, Ostrava, České Budějovice, Mladá Boleslav, Liberec, Rokycany, Praha, Prachatice, Písek, Tábor, Jindřichův Hradec, apod.). Stávky a demonstrace pomohly vládnoucí třídě odstranit např. sochy T. G. Masaryka (opět v Plzni).

Spolu protesty přišla následně perzekuce. Lidé byli obviněni a odsouzeni k různým trestům – buď přímo k nepodmíněným, ale např. také k vystěhování do pohraničí, nasazení do táborů nucených prací apod. Zde se velmi hodil zvláštní přístup k ozbrojeným složkám. Těm byla navíc vyhlášena 2 dny před reformou pohotovost.

Mezinárodní situace/dopad

Jak už jsem zmínil dříve, v rámci reformy se změnila parita z dolaru na rubl. Navíc parita po přepočítání revalvovala korunu vůči dolaru. Toto vše proběhlo bez předchozí konzultace s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). ČSR patřila k zakládajícím členům (1945).
Díky nespolupráci jsme byli vyloučeni z Mezinárodního měnového fondu (na dlouhých 35 let) ačkoli jsme patřili k jejím zakladatelům. Proces vyloučení byl započet okolo roku 1952, kdy s námi byly zahájeny konzultace ohledně směnitelnosti měny. Československá vláda, ovšem odmítala poskytnout požadované údaje. Navíc provedením měnové reformy v roce 1953 znamenalo významné porušení závazků, které Československo mělo vůči MMF. Následně jsme byli opakovaně žádáni o dodání požadovaných ekonomických ukazatelů. To nebylo splněno. Rada guvernérů poslala československé vládě oznámení, že členství ČSR v Mezinárodním měnovém fondu dne 31. prosince 1954. Tehdejší vláda to odmítla akceptovat a jako datum vystoupení uváděla 4. května 1955, kdy poslala MMF oznámení o dobrovolném vystoupení.

Závěr

Jednalo se o první větší vzbouření občanů proti systému (v celém sovětském bloku), nicméně nijak organizované a hlavně nebylo převážně ideologické, ale vycházelo z materiálních základů.
Komunistický režim se s ním poměrně drasticky vypořádal a na dlouhou dobu, tak další protesty umlčel.
Jak ukázal další vývoj (nejen v bývalém Československu, ale v celém východním bloku) centrálně plánovaná ekonomika nebyla schopná držet krok s okolním světem a celý tento socialistický experiment by skončil de facto opět bankrotem, kdyby se dříve nerozpadl.

V rychlosti si jen srovnejme 3 reformy z hlediska redukce oběživa:

Rok	1919	1945	1953*
Před reformou [mld. korun]	7,2	124	38-52,1
Po reformě [mld. korun]	4,7	19	1,4
V procentech	65%	15%	2,7-3,8%

* údaje se v různých zdrojích liší, pro poměr to ovšem není významné

A chtěl bych zdůraznit, že reformy v letech 1919 a 1945 byly důsledkem válečného konfliktu. Reforma v roce 1953, ale nebyla spojena s žádným válečným konfliktem. Jednalo se o totální selhání systému a jeho zneužití k potlačení soukromého podnikání.

Tím pádem se také ukazuje, že měnová reforma z roku 1953 rozhodně nepomohla nastartovat hospodářství, jak si tehdejší vláda představovala.
Z pohledu běžného občana měla reforma také dopad na vůli ukládat (spořit) peníze u institucí. Nejen spoření jako takové, ale např. životní pojištění a poměrně nedávno zavedené penzijní připojištění nemá stále masovou důvěru, také kvůli vzpomínkám na několik měnových reforem …
Expresivně vyjádřeno: měnová reforma z roku 1953 byla peněžní loupež. V konečném důsledku byli oloupeni všichni, kdo v danou dobu měli peníze.

Na úplný závěr si dovolím myšlenku, že z některých důsledků této měnové reformy se Česká republika nevzpamatovala dosud.

Zdroje

Zdeněk Jirásek, Jaroslav Šůla, kniha Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, vydáno 1992
Reforma 1919 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281919%29
Reforma 1945 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_%281945%29
Dobové Rudé právo http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/6/3
Radka Štiková, článek Členství Československa Mezinárodním měnovém fondu v období 1945–1954 v časopise Mezinárodní vztahy 3/2009
Jaroslav Rod, bakalářská práce Financování počáteční fáze „socialistické industrializace“ v Československu v letech 1945-1953, vydáno 2012, VŠE Praha
Zákon č. 41/1953 Sb. o peněžní reformě
Miroslav Tuček, článek Měnová reforma 1953 a některé širší souvislosti http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti
Jan Vokrouhlecký, bakalářská práce Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 A 1953, vydáno 2004, UK Praha
Soňa Matoušková, diplomová práce Měnová reforma Aloise Rašína, vydána 2008, MU Brno
Kristýna Chalupecká, diplomová práce Měnové reformy, vydána 2008, MU Brno
Soubor článků Padesát let od měnové reformy 1953 http://www.cepin.cz/cze/pozvanka.php?ID=53

Článek vznikl ze semestrální práce z předmětu Ekonomické teorie a hospodářské dějiny na Unicorn College.

Celá semestrální práce je ke stažení zde.

Zhodnocení přínosů a negativ nových trendů v obchodování

2013-02-14T08:10:00.002+01:00

Úvod

Na začátek zmíním několik informací, jakým způsobem se na trzích určují ceny.
Jak správně určit cenu za kterou mám nakoupit nebo prodat danou akcii/komoditu/měnu/… ?

Existují tři základní principy na určení správné ceny či správného okamžiku:

Fundamentální analýza
Psychologická analýza
Technická analýza

Fundamentální analýza (FA)

Základem fundamentální analýzy je nalézt správnou vnitřní cenu akcie (derivátu, měny obecně instrumentu). A je-li tato vnitřní cena vyšší než tržní cena instrumentu, je to signál pro koupi a naopak. FA studuje různé vnější vlivy ukazující vývoj ekonomiky. Buď jako celku (globální – vývoj měnových kurzů, HDP, nezaměstnanosti apod.) nebo pouze části (odvětvová).

Nejnižší úroveň FA je firemní, zabývající se konkrétní firmou. Vnitřní cena se určuje různými metodami, mezi které patří:

Dividendové diskontní modely (DDM) – zohledňují veškeré budoucí příjmy z držby instrumentu a přepočítávají je na současnou hodnotu
Ziskové modely – různé poměry P/E, P/BV, P/S. Ke stanovení ceny používají např. čistý zisk (P/E – price/earnings) apod.
Cash flow modely - využívající toky volných peněžních prostředků (free cash flow FCF)
A některé další

FA odpovídá na otázku PROČ (tedy proč se mění cena, co je její příčinou).

Psychologická analýza (PA)

Tato analýza pracuje na odlišném principu než zbývající 2. Není pro ni důležitá cena, fundamenty nebo trendy, ale nálada či chování investorů (člověka/davu) respektive emoce.
Je krátkodobá, řádově maximálně dny, spíše hodiny. Fungují zde principy davové psychózy apod.

Ač by se mohlo zdát, že tato metoda není vhodná k algoritmizaci, není tomu tak. Pro PA prováděnou za pomocí algoritmů se nyní také začínají prosazovat analýzy nálad na sociálních sítích. Příkladem mohou být např. webová služby http://tweettrader.net/ nebo http://stocktwits.com/, které provádí v reálném čase analýzu příspěvků souvisejících s akciovými trhy na sociální síti Twitter.

Technická analýza (TA)

Hlavní premisa TA se dá shrnout do starého rčení z trhů: „The trend is my friend“. Tím je v kostce řečena metoda, jak se určuje cena instrumentu. Používá vývoje různých tržních indikátorů v čase. Jako např. cena, objem, volatilita (míra kolísání hodnoty). Sleduje trendy daných indikátorů a na základě jejich vývoje odhaduje pravděpodobné chování do budoucna.

Předpoklady pro TA:

Veškeré fundamentální prvky jsou již zahrnuty v ceně
Ceny se nepohybují náhodně, ale v trendech
Historie se opakuje (vzory)

Hlavním rozdílem oproti FA, je ten, že na určení ceny, používá pouze indikátory tvořené trhem a nikoliv danou firmou (pro případ akcie).
Pro určení budoucího vývoje trendu, TA používá technické ukazatele. Ty nejjednodušší získáme studiem grafů a jsou v zásadě dvou typů:

Opožděné ukazatele (Lagging Indicators)
Vedoucí ukazatele (Leading Indicators)

Za opožděné považujeme ty, které nám dávají nákupní či prodejní signály zpožděné, tedy až po události. Mezi populární patří:

Různé klouzavé průměry - (MA – moving average, VMA, SMA, EMA …) a složitější případ MACD (Moving Average Convergence Divergence)
Bollingerova pásma
Apod.

Vedoucí ukazatele predikují možné chování v budoucnosti. Určují zejména hodnoty, z kterých vyvozujeme budoucí chování ceny:

Hladina podpory a odporu (rezistence)
Index relativní síly RSI
Apod.

Používají se například vzory, vycházející z minulého chování. Těmi jsou namátkou:

Hlava-ramena, inverzní hlava-ramena
Symetrický trojúhelník
Sestupný či vzestupný trojúhelník
Dvojité dno a dvojitý vrchol
Trojité dno a trojitý vrchol
Apod.

TA odpovídá na otázku CO (tedy co se stane v budoucnu).

Teorie efektivních trhů

Tato teorie vychází z odlišného pohledu (prakticky popírá všechny předchozí analýzy). Podle ní, cena instrumentu obsahuje už všechny výše zmíněné vlivy v sobě a tedy je obchodován v daný okamžik za správnou korektní cenu. Cena jako taková je tedy určena pouze náhodně, je výsledkem tzv. „náhodné procházky“. Cena je kvůli tomu nepředvídatelná, a mění se pouze na základě ryze nové informace, která tím, že je zcela nová, je nepředvídatelná.

Ostatní metody

Tento výčet samozřejmě není kompletní, prakticky bych mohl zmínit další velmi moderní metody navazující na teorii efektivních trhů (případě teorii adaptivních trhů), kde se uplatňují ještě sofistikovanější matematické teorie, jako jsou např:

Teorie chaosu
Fraktály

A ty jsou uplatňovány v hypotéze fraktálového trhu (FMH).

Shrnutí metod

Ač by se mohlo zdát, že metody působí proti sobě, není tomu tak. Každá z metod, sleduje úplně odlišný způsob stanovení vhodného nákupního/prodejního požadavku. Velmi vhodné jsou proto jejich kombinace.

Jednotlivé metody analýz se v průběhu času samozřejmě vyvíjely, stávaly složitějšími, pro analýzu bylo k dispozici čím dál více historických dat. Navíc s rozvojem internetu, rychlejšími sítěmi, výkonnějšími počítači a složitějšími nástroji (sw programy) na analýzy se člověk dostával do pozadí (ustupoval z aktivní pozice obchodování). Stal se analytikem, programátorem apod. a začal vytvářet modely pro obchodování vycházející z původních dříve jmenovaných metod a vlastní provádění obchodů už nechával na počítače, jelikož jejich reakční doba je nesrovnatelně nižší ….

A tím se zrodili nové formy obchodování:

Automatické formy obchodování

Nárůst výkonu počítačů a dostupnost aplikací, nad kterými je možné vytvářet analýzy, vedl k vývoji automatizovaných systémů pro obchodování. Na uživateli (ze začátku koncový uživatel, tedy ten, který chtěl na instrumentu realizovat zisk) byl úkol stanovit si investiční strategii ve formě nějakého algoritmu. Např. z TA, když dojde k proražení nějakého definovaného vzoru, při současném vzrůstu objemu, proveď následující akci. A tuto strategii (algoritmus) zadat do počítače a vhodného sw vybavení, aby se prováděla automaticky.
Automatické obchodování má několik výhod:

Eliminuje riziko – pokud je systém vhodně nastavený i pro vystoupení z trhu s malou předem definovanou ztrátou
Eliminuje psychiku

Základem před nasazením automatických systémů je důkladné testování na historických datech a také samozřejmě testovací provoz bez reálných peněz.
Na základě těchto prvních systémů se postupem času (s dalším nárůstem výkonů počítačů, případně s růstem rychlosti připojení) začaly objevovat další sofistikovanější systémy či přístupy:

Algoritmické obchodování případně Vysokorychlostní obchodování (HFT)
Ultra Low Latency Access

Výše uvedené systémy jsou si velmi podobné, resp. se vhodně doplňují.

Vysokorychlostní obchodování (High Frequency Trading – HFT)

Občas se hovoří také o algoritmickém obchodování (např. česká firma, která přímo provádí vysokorychlostní obchodování, se nazývá RSJ Algorithmic Trading). Může tedy docházet ke zmatení pojmů.
HFT (občas nazývané také black-box trading) systémy používají algoritmy, ale hlavním důvodem pro tuto novou kategorii bylo to, že se systémy začaly zesložiťovat a bylo třeba analyzovat stále více informací, složitými matematickými a statistickými modely. Jedná se o aplikaci výsledků teoretické matematiky na finanční trhy.
Tím se obchody začaly zrychlovat a konkurenční výhodu začínaly dostávat technologicky orientované firmy. Začalo záležet na rychlém připojení, na výkonech připojených počítačů a zrodil se fenomén vysokorychlostního obchodování (High Frequency Trading).
Důležitými parametry pro úspěch HFT se stala jednak latence, tedy doba odezvy mezi systémem HFT obchodníka a burzovním systémem a druhak výpočetní výkon. HFT obchodníci začali umísťovat své systémy přímo do prostorů burzy, aby nedocházelo k žádnému zpoždění kvůli vzdálenosti.
To je víceméně vysvětlení druhého pojmu Ultra-low latency direct market access, tedy přístup na trh s velmi nízkou latencí. Jedná se o moderní metody obchodování, kde je rychlost provedení kritická. Mohou zde být méně sofistikované algoritmy, ale důležitá je rychlost a objem. Jako typické se uvádí, že HFT systémy s tímto přístupem dosahují okolo 20.000 transakcí za sekundu. Zde je vidět, že začíná záležet na každé milisekundě. A běžná konektivita pro HFT obchodníky je 10Gbps.

Zde ještě zmíním jednu věc, došlo ke změně role obchodníka. Zatímco dříve obchodník s instrumenty vydělával na poplatcích za transakce (případně na poradenství), nyní se HFT obchodníci přeměnili do těch, kteří realizují zisk nikoliv z transakcí, ale z vývoje ceny.

Několik základních systémů/principů HFT:

Tvůrce trhu (Market maker) – na trh umísťují zároveň nabídkovou a poptávkovou cenu, která se liší o tzv. spread
Statistická arbitráž – používají se měnové a úrokové arbitráže, resp. drobné rozdíly
Apod.

Vždy je základním principem metoda velkých čísel. Co největší objemy ve velmi krátkých intervalech s velmi nízkými jednotkovými zisky, ale ve velkých číslech udělají velké zisky.

Co nám HFT přináší?

Existují zastánci i odpůrci. Odpůrci většinou zdůrazňují, že nyní už nejde ani tak o strategie, ale spíše o souboj technologií. Malí hráči (a tím pádem i drobní investoři) nejsou schopni konkurovat zavedeným HFT obchodníkům. Dle odpůrců nás čeká pouze „souboj robotů“ nebo také souboj high tech.

A co tedy hlavně říkají zastánci?

Pozitiva

Prospívají trhu díky zvýšení likvidity
Roste objem obchodů – snižují se poplatky
Díky arbitrážím se snadno odhalují nerovnosti a neefektivity na trzích
Díky nižším spreadům jsou trhy přístupnější a efektivnější pro všechny investory
Efektivnější a levnější nástupce tvůrců trhu

A naopak odpůrci?

Negativa

Negativně působí na trh díky umělému zvýšení volatility
Znevýhodnění krátkodobých (intradenních) obchodníků
Snížení počtu veřejně obchodovaných společností
Nepřehlednost pro regulátora
Potenciálně nebezpečné kvůli možnosti sw chyb či chyb algoritmů (viz dále)

Zkušenosti

Nové typy obchodování už s námi nějakou dobu jsou, můžeme tedy zhodnotit jejich reálný dopad na konkrétním příkladu.

Bleskový pád

Událost z 6.5.2010, označovaná také jako „Flash Crash“ (bleskový pád) kdy index DJIA (Dow Jones Industrial Average – jedná se o index amerických blue chips akcií na newyorské burze – NYSE) spadl cca 1000 bodů (okolo 9%) řádově během několika minut. Připomeňme si, že DJIA je index složený z 30 největších amerických firem, tedy propad o 1000 bodů v minutovém intervalu není nic obvyklého, právě naopak. Jednalo se o druhý největší intradenní pohyb indexu v historii.

Zdroj obrázku.

Vyšetřování neprokázalo jako jednoznačného viníka HFT, případně chybu v algoritmech, ale regulátor konstatoval, že za zhoršení průběhu HFT nese vinu.
A takovýchto příkladů, i když ne tak markantních, je možné najít v historiích trhů už několik. Kdy se cena měnila prakticky skokově v řádech sekund, právě díky HFT algoritmům.

Závěr

Průměrná doba držení akcie je dnes mezi 20-22 sekundami! Zdá se, že koncepce „Kup a drž“ je nyní přežitá a spíše se investoři zaměřují na krátkodobé držení. A navíc skuteční krátkodobí či intradenní obchodníci jsou nahrazeny z větší části stroji, resp. HFT obchodníky.

Na dlouhodobé investování HFT nemá ovšem velký dopad.

Přibližně 70% obchodů v USA jsou dnes prováděny pouze počítači, některé zdroje uvádějí menší čísla (cca okolo 50% pro USA, pro Evropu na úrovni 35%).

Jako velká většina moderních technologií i HFT je „dobrý sluha, ale zlý pán“. Garance či zlepšení likvidity, případně hloubky trhu je určitě pozitivní. Na druhou stranu nebezpečí vyplývající z možnosti algoritmů se navzájem ovlivnit (viz bleskový pád) přináší vyšší volatilitu.

Za sebe si myslím, že určitá regulace, která by zprůhlednila HFT, by trhům prospěla (viz např. v prezentaci zmíněná daň z finančních transakcí - FTT - "daň Robina Hooda").

Celý článek vznikl na základě semestrální práce na Unicorn College.

Prezentace k tomuto článku, doplněná o aktuální informace:

High Frequency Trading from Milan Petrásek

Celou semetrální práci můžete stáhnout zde.

Zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Fundament%C3%A1ln%C3%AD_anal%C3%BDza
http://cs.wikipedia.org/wiki/Technick%C3%A1_anal%C3%BDza
http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologick%C3%A1_anal%C3%BDza
http://en.wikipedia.org/wiki/Algorithmic_trading
http://talkfast.org/2011/09/13/algorithmic-trading-is-not-high-frequency-trading/
http://en.wikipedia.org/wiki/Ultra-low_latency_direct_market_access
http://www.thebureauinvestigates.com/2012/09/16/infographic-trading-at-the-speed-of-light/
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2154721/trader-z-goldman-sachs-a-ubs-high-frequency-trading-je-proste-podvadeni-ktere-nelze-prekonat.html
http://www.penize.cz/ekonomika/205132-karel-janecek-vic-uz-vydelavat-nemuzeme
http://www.investujeme.cz/jsou-rychle-obchody-skutecne-tak-skodlive/
http://en.wikipedia.org/wiki/High-frequency_trading
http://infip.cz/clanek/94/high-frequency-trading
http://en.wikipedia.org/wiki/2010_Flash_Crash
http://www.akcie.cz/odborne-clanky/69530-dokazeme-predvidat-zmeny-cen-akcii/?ID_CLANEK=69530&Z=

Vývoj v E pásmu (70/80 GHz) v ČR

2011-07-27T16:33:00.000+02:00

V říjnu 2010 jsem napsal článek o možnostech přenosu gigabitového ethernetu pomocí radia. Po pár měsících jsem si řekl, že se podívám jak se trh v ČR posunul, vycházejíc opět ze zveřejněné tabulky ČTÚ o počtech instalovaných pojítek. Tabulka je čerstvá, z 21/7/2011, takže hezky mapuje vývoj. Podotýkám, že tabulka nevychází z žádných měření, ale z nahlášených registrací, kterou jsou dle vyhlášky ČTÚ povinné.

Jak vypadá vývoj za poslední roky?

Na obrázku vidíte jak se registrace vyvíjely za poslední 4 roky. Rok 2010 byl evidentně krizový, i když ceny pojítek spadly na skoro polovinu oproti roku 2009. Nárůst v letošním roce je způsobem převážně pojítky izraelské firmy Siklu, jenž na náš dodává například společnost Alternetivo.

Nutno poznamenat, že nejde o gigabitové spoje, zatím umějí cca 200Mbps ve full duplexu, na čtvrtý kvartál oznámily skorogigabit (910Mbps) ale v half duplexu (umožňují to rozdělit 50:50 nebo asymetricky 75:25). Stávajícím uživatelům je nabízen i upgrade, ale detaily neznám. Na druhý pohled jsou tyto spoje o dost levnější, cena se IMHO pohybuje na méně než polovině konkurenčních gigabitů a nemusíte platit licencovaná pásma. Taky je to malé, lehké ... Dosah ovšem pro 30cm anténu je do 2km.

Takže jak se změnilo celkové rozložení výrobců po nástupu Siklu?
Porovnejte s loňskou tabulkou.

Z 0 na 30% je hezký start, naopak meziročním loserem je Gigabeam, ztratil přes 20%.
Celkem už máme v ČR 128 pojítek v pásmu E, podotýkám jedná se o počet registrovaných, tj. číslo se od skutečnosti pravděpodobně liší.

Ucelenější obrázek meziročních změn je vidět na následujícím grafu:

Konečně se také ukázala tuzemská Alcoma, která je v grafu zastoupená ještě OEM produktem, ale nyní má v nabídce už svůj gigabit AL80GE. Tak uvidíme zase příště.

Já si tipnu, že Siklu nám ještě ukáže svou sílu ...

Trochu off topic, MRV ukončilo výrobu laserových pojítek TereScope, odvoďte si sami, která z technologií má větší budoucnost ...

Nejlepší podnikové wifi - Ruckus Wireless

2011-07-19T16:33:00.000+02:00

Před pár dny vyšel opět na tom's hardware rozsáhlý test wifi APček. Jen podotýkám, že nikoliv pro domácí použití. Pro někoho možná překvapení, ale opět jako před dvěma lety vyhrálo na celé čáře řešení od společnosti Ruckus Wireless.

Takže chcete-li kvalitní wifi do firmy za rozumnou cenu, vyberte si Ruckus. Jejich technologie beamformingu (aka BeamFlex) je jedinečná a evidentně má nad ostatními navrch (ano uznávám, v testu nejsou zastoupeni zdaleka všichni, nicméně pro spoustu lidí je standardem Cisco a benchmarkem Aruba a ti v obou testech jsou).

Zatímco před dvěma lety byla testována vlajková loď beamformingu AP ZoneFlex 7962 s devatenácti-segmentovou anténou a dvěma nezávislými rádii (2,4 a 5GHz) splňující normy 802.11abgn (19ti prvková anténa umožňuje přes 4000 kombinací "laloku"),

letos to byl jen mid-rangový prvek AP ZoneFlex 7363, který má anténu pouze čtrnácti-segmentovou a tedy počet vyzařovacích diagramů je něco málo přes 300. I tak to evidentně na konkurenci bohatě stačilo.

Řada 73xx je menší, levnější a nabízí i dva 100Mbit porty. Krásně se s tím dá udělat LANless kancelář, kdy síťové tiskárny jsou připojeny do APček a notebooky, tablety, telefony a ostatní havěť je připojena pouze bezdrátově.

Příště se podíváme na ostatní výrobce, kteří jdou na wifi trochu jinak. Srovnání generací, novinky apod.

Pokud by vás zajímalo co domů (Ruckus ani v té nejvyšší domácí řadě MediaFlex 7000 nenabízí např. DHCP, je to prostě spíše operátorské či podnikové než stand alone řešení), tak nezávislý testovací web Tolly Group nedávno prováděl dva testy na popud Belkinu a výsledky u sponzorovaného testu asi nepřekvapí, ale i tak mohou být vodítkem. Z pochopitelných důvodů nebudu zveřejňovat vytržené informace z testů, ale ty jsou po registraci zdarma ke stažení zde a zde. Ve všech parametrech překonávají konkurenci (ta není jmenována) a testovali tyto bezdrátové routery: N150, N300, N600 DB a N750DB. DB je Dual Band. Obrázek si udělejte sami.

A jako obvykle noticka na závěr, nemám nic společného s žádnou uvedených firem a taky nemám žádný jejich produkt v užívání :-)

Optika 3 - vlákna

2011-04-29T17:32:00.000+02:00

V dalším díle optického seriálu se podíváme na vlákna.

Jako obvykle vláken je velké množství. Podíváme se převážně na nejvíce používané druhy vláken.

Jak dělíme vlákna?

Nejprve je rozdělím dle materiálu:

Skleněné (respektive z dotovaného křemenného skla SiO₂, existují i jiné materiály pro speciální aplikace, ale majorita je oxid křemičitý)
Plastové (v závěru článku je zmíním, úplně ignorovat nejdou, ale stěžejní je sklo)

Tedy skleněné. V tomto máme naštěstí kliku, zásoby křemíku jsou prakticky nevyčerpatelné (více viz zde) na rozdíl od mědi nebo od ropy, ze které se vyrábí plastová vlákna.

Proč vůbec optika?

Především je to enormní šířka pásma. Optické nosné se pohybují v řádu stovek THz, vlnový rozsah 0,8-1,7µm = 375 -176 THz, teoreticky použitelná šířka pásma je tedy cca 200THz. A to už je hezký rozsah. Z toho plyne, že dnes nejsou využity zcela možnosti optických vláken V rychlostech se bavíme běžně o stovkách gigabitů za sekundu případně o terabitových rychlostech. Ve vzdálenostech bez zesilovačů překleneme mnoho desítek kilometrů se zesilovači několik set.

Historie ovšem nesahá nijak hluboko do minulosti, v roce 1970 firma Corning Glass (stojí kromě jiného třeba za populárním Gorilla Glass - odolným sklem převážně pro mobilní aplikace), představila první "použitelné" optické vlákno s rozumným útlumem pod 20dB/km při vlnové délce λ=633nm. A v roce 1994 jsme se poprvé dočkali ethernet over fiber.

Z nedávné historie zpět do současnosti. Skleněná vlákna dále dělíme podle počtu módů (vidů) na:

Singlemodové (jednovidové)
Multimodové (mnohovidové)

mód je zjednodušeně počet paprsků světla, kterým se signál šíří.

Multimodová vlákna (MM)

Průměr jádra je 62,5µm nebo 50µm (existovaly i další průměry, ale bavíme se o současnosti a majoritě)

Průběh indexu lomu je gradientní změna tj. GI vlákno (existovalo i vlákno se skokovou změnou indexu lomu - Step Index (SI) vlákno, s průměrem 85µm, ale to už se nepoužívá).

Tj. baví-li se dnes někdo o multimodovém vláknu, má na mysli GI.

Na horním obrázku je MM vlákno s s gradientním průběhem indexu lomu (MM-GI) na spodním je MM-SI.

MM vlákna byla (a stále jsou) velmi populární v LAN sítích při aplikacích na malé vzdálenosti. Jejich výhoda je v jednodušší výrobě (jak si povíme dále na celkovou cenu kabelu to zase až tak velký vliv nemá), ale hlavně kvůli většímu průměru (50µm) jádra, se jako aktivní prvky používají LEDky a ty jsou výrobně levnější. Tj. aktivní prvky pro MM jsou levnější než pro SM (psal jsem v předminulém díle, že to kvůli vyráběnému objemu není zase tak hrozné, ale dražší jednoduše jsou).
Takže jsou opravdu jen na krátké vzdálenosti a nízké rychlosti (10GbE už je trochu problém).

Historicky máme několik kategorií MM vláken, označované OM-x. Parametry, kterými se liší jednotlivé stupně jsou průměr a minimální šířka pásma počítaná na kilometr (minimum modal bandwidth MHz×km) a ta se navíc ještě liší podle vlnové délky zdroje a zda zdrojem je LEDka nebo laser.

Praktičtější tabulka ukazuje mezní vzdálenosti pro 1-100Gb:

Jak je vidět "staré" 62,5µm vlákno OM1 je už i pro gigabit skoro problém a o vyšších rychlostech ani nemluvě. OM-2 (až OM-4) také žádný zázrak pro levné LEDkové zdroje, s lasery je to lepší, ale zase cena OM-3 a OM-4 vlákna je zase vyšší a to tak, že o dost.

Singlemodová vlákna (SM)

Jak zaznělo v předchozí kapitole o MM vláknech, mají omezení. S trochou nadsázky lze o SM vláknech říci, že limity nemají. Rychlosti, vzdálenosti i počet přenášených vlnových délek λ (WDM - povíme si v některém z příštích dílů) u nich stále rostou, konec zatím v nedohlednu?

Vlákna mají na parametry pouze dvě kategorie OS1 a OS2. Zato mají mnohem více "materiálových" norem ITU.T (G.652-G657)

Na obrázku vidíte typický průběh útlumu vlákna. Modrá křivka je průběh útlumu daný absorpcí na molekulách vodních iontů OH^-

G.652a nebo b

základní typ SM vlákna (průběh útlumu odpovídá modré křivce v obrázku výše)

G.652c nebo d

tzv. low water peak vlákno

útlumové špičky jsou sníženy.

vlákna G.652 jsou bez posunutí disperze (non-DSF). Jsou dělány hlavně pro 1310nm.

G.653

DSF (Dispersion Shifted Fiber) - chromatická disperze je u tohoto vlákna posunuta na 1550nm. Vlákna vypadala nadějně, ale ukázal se být velký problém při DWDM.

G.654

CSF (Cut off Shifted Fiber) - vlákna mají nízký útlum na 1550nm, podmořské kabely.

G.655
G.656
tyto normy jsou pro vlákna NZ-DSF (Non Zero-Dispersion Shifted Fiber) a to buď +D nebo -D (kladná nebo záporná disperze). Nejmodernější vlákna pro CWDM a DWDM systémy.

Shrnutí na obrázku

G.657

je vlákno necitlivé na makroohyby (to jsou ohyby které uděláme na kabelu my při montáži apod., mikroohyby vznikají při výrobě). V tomto případě neznamená, že větší číslo normy je lepší, vlákno G.657a odpovídá G.652d.

Takže jaké si vybrat?

V běžných LAN sítích bych si vybral kabel s G.657 vláknem. Pro tranzitního ISP, kde se nedá do budoucna očekávat opětovné pokládání kabelů bych si vybíral z vláken pro DWDM (G.656)

Plastové vlákna (POF)

Plastová vlákna jsou v sítích minoritou, ale určitě je najdeme ve spotřební elektronice (digitální audio rozhraní Toslink).V počítačových sítích je naleznete také. Jejich obrovskou výhodou je snadnost instalace. Nepotřebujete, žádnou svářečku nebo gelové konektory, konec vlákna očistíte jemným smirkovým papírem a máte "nakonektorováno". Vydrží také hrubé zacházení, jako uzel na kabelu apod. Nevýhoda je malá šířka pásma, a to že celá technologie je stále dost drahá. Malé rozšíření, malá podpora výrobců aktivních prvků. Tuto kapitolu jsem trochu odflákl, podívám se na ně někdy v budoucnu.

Závěr a doporučení

Opět si dovolím vám něco doporučit. Pokud bych měl dnes něco tahat v optice, vybral bych si kabel se singlemodovým vláknem. Díky tomu, že se singlu vyrábí násobně více než multimodu, je vlákno i přes dražší technologii výroby levnější a i když jsou aktivní prvky pro singl dražší kvůli nutnosti použít laser namísto LED jde jen o pár procent (opět dáno tím, že se jich vyrábí mnohem více). Je to prostě sázka na budoucnost. A možnosti singlu jsou prostě jinde.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber
http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber_cable
http://www.thefoa.org/tech/ref/basic/fiber.html
http://myaccount.flukenetworks.com/fnet/en-us/supportAndDownloads/KB/Fiber-Testing/DTX-xFM+Fiber+Adapters/OM1+OM2+OM3+OM4+and+OS1+OS2+Fibre

http://technocritical.com/uncategorized/op-fiber-cables-classifications

Věrnost se nevyplácí

2011-04-05T15:21:00.000+02:00

Myslím věrnost ve vztahu k dodavatelům, ~~partnerskou neprovozuji a tudíž o ní nepíši~~, partnerská je něco jiného :-)

Nemělo by to vyznít, že nežiji ničím jiným než slevami a že nechci slevu zadarmo. Ale před časem jsem už o tom jednou psal, že si z věrných operátoři dělají p*del. Nyní tedy pokračování po pár měsících, nejen o operátorech.
Začnu obligátně, operátorem, chcete-li poskytovatelem služeb

UPC

Objednal jsem si v "akci" digitální televizi Starter za 150,-Kč měsíčně na dobu 6 měsíců. Asi odhlédnu od toho, že standardní cena je 302,-Kč, já pevně doufám, že to nikdo neplatí.

Před uplynutím zmíněné doby slevy jsem smlouvu vypověděl. Naštěstí to jde na jejich webu přes formulář. Za pár dní se ozvali, že si výpovědi všimli a pokud mi služba vyhovuje, nabídnou mi lepší cenu než standardních 302,-Kč. Volající mi nabídla 169,-Kč měsíčně s platností 1 rok. Odvětil jsem, že to je hodně (vypovídal jsem těch 150,- jelikož za pár slovenských programů, které jinak v DVB-T nejsou mi to nestojí), tak nabídla stávající částku tedy 150,-Kč. To pro mě stále nebylo zajímavé viz výše. Tak jako poslední ústupek, prý 99,-Kč po dobu jednoho roku bez nutnosti se nějak vázat. S touto nabídkou jsem souhlasil.

Opravdu nechápu jak je tvořena standardní cena. Když je z ní možné "slevit" 203,-Kč!

Direct

A nově mám také storku z povinného ručení.

V loňském roce jsem se při nějaké "narozeninové" akci pojistil u Direct pojišťovny. Nikdy jsem neměl škodní událost z povinného ručení, takže mi jsou všechny nabídky pojišťoven ukradené, zajímá mě pouze výsledná cena. A jelikož loni byla pro mě skutečně nejvýhodnější, tak jsem se pojistil u ní. Letos přišla nabídka na prolongaci smlouvy samozřejmě automaticky a už tak výhodná nebyla.

Standardní ceníková cena = 4300,- + nějaké slevy že tam jsem, bezeškodní průběh, druh placení atd. = 3268,-Kč.

To se mi už tak nelíbilo, takže jednoduchým hledáním na netu jsem zjistil, že pojistka pro mé parametry by se měla pohybovat mezi cca 2900-5100,-Kč:

Zdroj: Povinne-ruceni.com

Takže jsem napsal výpověď. Zde už to bylo trochu složitější, chtěli ji písemně a taky je třeba jim vrátit zelenou kartu. Za pár dní telefonát, kde jsem řekl, že nabídka konkurence je o poznání hezčí jsme se domluvili na stažení výpovědi a ceně 2860,-Kč. Výsledný rozdíl činí 408,-Kč.

Perlička z telefonátu
Operátor povídá: "A není to náhodou nějaká akční nabídka, která příští rok platit už nebude?"
Má odpověď: " Mně je to srdečně jedno, jestli je to akční cena, nebude-li se mi příští rok líbit, změním pojišťovnu."
Operátor: "Jo, to máte pravdu."

Závěr

Také takto odměňujete vaše věrné zákazníky?

Nebaví mě prudit, nebaví mě to kontrolovat, ale evidentně se nedá nic jiného dělat.
Za pár měsíců mě to čeká u elektriky a plynu :-)

Podle několika článků, sice Češi nadávají (např. na poplatky bance), ale už málo z nich přejde (já jsem u mBank a Fio už déle - viz další článek, a i když musím konstatovat, že přesto, že mají do ideálu daleko a já bych si banku dokázal představit jinak, cena zdarma mi vyhovuje, uvidíme co dokáží na trhu Zuno a Airbank).

Optika 2 - druhy konektorů

2011-03-31T15:30:00.001+02:00

Naváži na první díl optického seriálu aneb 2 díly už je seriál (mám v plánu ovšem ještě další díly ...)
Seriál není poskládán nějak "inteligentně" spíš vždy napíši pár myšlenek k něčemu co mě zajímá/zajímalo/zaujalo v optických technologiích. Vy co se pohybujete v optice pár let, možná jste na podobnou otázku také narazili, který konektor bych měl použít? V metalice je to jednoduché, tam jeden konektor vládne všem, jeden jim všem káže - RJ45*.

*) Vsuvka, vy co jste v sítích už dlouho, byste mohli namítnout, že to zase není až tak úplně pravda. Jednak tu před RJ45 a tedy před strukturovanou kabeláží byl ethernet 10Base2 (tenký koax) a zde minimálně já si pamatuji 2 konektory - BNC a EAD, z nichž EAD byla ta horší varianta. Ale uznávám, že to je pravěk. Druhak tu máme ovšem metalické konektory pro 10GBase-T a těch je kvůli neochotě výrobců se dohodnout také několik GG45, Tera a asi i ARJ45.

A co v optice?

Podobně jako v předchozím díle, začnu historií:

ST

Ferule 2,5mm, bajonetový uzávěr. Velmi hojně používaný v LAN. Pouze simplexní.

ST konektor

Provedení bývá buď kovové nebo plastové.

Velmi podobné ST, válcové tělo s perem, ferule 2,5mm. Často se používalo v telekomunikacích (já jsem se s ním v LAN nesetkal).

FC konektor

Velmi častý typ konektoru v LAN. Odstranil pro mě nepříjemnou manipulaci s bajonetem u ST a nahradil ho principem táhni/zasuň (push pull). Původně jako předchozí typy simplexní, ale následně se objevilo několik modifikací na duplex (spojení dvou konektorů držákem apod.)

SC-RJ

Jelikož SC vycházel moc velký v duplexu a zabíral v patch panelu více místa než RJ45, přišla švýcarská firma Reichle & De-Massari s inovací SC-RJ (jak bude vidět u dalšího konektoru, Švýcaři se nezdají).
V patch panelu nebo v zásuvce zabírá SC-RJ stejně místa jako RJ45 a přitom vás nenutí používat jejich kabely, ale stačí simplexní SC. Pěkná vychytávka.

SC-RJ konketor

Ukázka kombinace SC-RJ a RJ45 v běžné zásuvce

A nyní už moderní konektory, vyvinuty převážně kvůli zmenšení původních a tím zvýšení hustoty a také k usnadnění manipulace.

LC

LC znamená Lucent (kdysi inovativní nejen optická firma, nyní Alcatel-Lucent ...) nebo Local Connector. Má poloviční průměr ferule 1,25mm. Konektory jsou standardem na SFP a XFP modulech, více minulý díl. Můj favorit.

LC duplex

MT-RJ

Pouze duplexní a také velmi malý. Stojí za ním firma AMP Netconnect (nyní součást Tyco Electronics). Slibný konektor s kompozitní ferulí pro obě vlákna. S potenciálem být levný.

VF-45

výmysl firmy 3M ze systému Volition. Konektor bez ferule. Jméno mělo asi evokovat RJ45. Důraz na nízkou cenu, ale nejsem si jist jak to dopadlo (aneb Čína dokáže divy a licenční poplatky také). Nízká cena (i díky nepřítomnosti ferule) měla pomoci široce prosadit tento konektor hlavně do FTTx (FTTO -Fiber To The Office, FTTD - Fiber To The Desk) sítí. Jak to funguje bez ferule? V zástrčce není standardní vlákno, ale vlákno typu GGP (Glass/Glass/Polymer) a navíc je tam pod úhlem. Vlákna v zásuvce a zástrčce jsou na sebe navedena a dotýkají se i bez přítomnosti ferule. Nikde kromě výstavy jsem to neviděl, ale existovaly i aktivní prvky (mj. 3Com

VF-45

E-2000

Rolls Royce mezi optickými konektory? Naneštěstí i cenou. Švýcarská firma Diamond vyvinula tento konektor, který dále licencovala pouhým 2 dalším výrobcům (zmíněný Reichle & De-Massari a Huber Suhner). Číňani to tedy stejně kopírují, ale znáte to, v tomto případě bych to nebral.. Na tomto konektoru je sympatické to, že před ferulí jsou "dvířka" (krytka chcete-li), která chrání feruli před poškrábáním a prachem. Funguje automaticky při zasunutí se otevře, při vysutí zavře. Bohužel cena je jinde než u ostatních konektorů.

E-2000

Anomálie

Ještě jich je/byla celá řada. Minimálně existovala síť FDDI, která používala nějaké svoje konektory, IBM měla ESCON, Panduit si udělal také vlastní Opti-Jack, nyní se jmenuje FJ. Byly i konektory MU ("miniSC"), Biconic, D4 a mnohé další. Něco naleznete také v níže uvedených odkazech.

Co je potřeba ještě zmínit

Ferule

Jak jsem zmínil výše, existují i konektory bez ferulí. Co je to ferule? Stručně malý váleček zpravidla o průměru 2,5mm nebo 1,25mm. Jedná se o nejpřesnější část konektoru, na její přesnosti závisí parametry. Ferule se dříve vyráběly z kovu (co vím tak z hliníku), dnes jsou převážně keramické (zirkoniové, to jsou ty dražší) a kompozitní a nejlevnější plastové. Uprostřed válečku (ferule) je díra na vlákno a vlákno je v ní zafixováno epoxidovým lepidlem. Následně zabroušeno.

Broušení

Ferule je zabroušena, tak aby se vlákna buď dotýkala nebo ne (v současných aplikacích se spíše dotýkají). Existují 3 typy zabroušení NPC, PC (to je dále ještě rozšířeno o SPC a UPC) a APC. O co jde? Vlákno je na konci zalomeno a vloženo do ferule, která je zabroušeno buď rovně (NPC = Non Physical Contact) nebo sféricky rovně (PC - Physical Contact) nebo úhlově sféricky (APC - Angled Physical Contact). Na konci vlákna je rozhraní dvou různých prostředí a na rozhraní dochází k odrazům a lomům (viz Optika) a zpětné odrazy jsou špatně. Takže nejvyšší útlum pro odražené signály má díky úhlu broušení APC. Multimódová vlákna jsou z principu NPC nebo PC (a jejich modifikace). Tj. broušení APC je možné mít jen u singlemódových vláken.

Typy broušení

Zleva NPC, PC a APC.

SPC a UPC je stejný princip jako PC (S=Super a U =Ultra) jedná se o marketingové odlišení lepších parametrů. Pro představu útlum pro odražený signál se pohybuje zhruba v následujících hodnotách:

NPC = -14dB
PC = -35dB
SPC = -45dB
UPC = -55dB
APC = -65dB

Simplex/Duplex

Jde o to, pro kolik vláken/cest pro světlo konektory mají. Na začátku se jednalo vždy o jednotlivá vlákna a tedy simplex. S vývojem ale se ukázalo, že výhodnější by bylo mít konektory u kterých nemusíme metodou pokus omyl zjišťovat, které vlákno je pro příjem a které pro vysílání. Vznikly duplexní konektory.

Některé konektory jsou pouze simplexní (namátkou ST) některé pouze duplexní (VF-45, MT-RJ) a některé existují v obou mutacích (SC, E-2000). Jsou také konektory s více než dvěma vlákny, pro operátorské nasazení.

Závěr

Podobně jako v minulém díle, vám sdělím svůj názor, v čem bych dnes dělal optiku já. Jednoznačně LC. Široce podporované, v SFP/XFP jiné konektory nejsou, narozdíl od SC je to menší konektor, který má tedy vyšší hustotu osazení a cenově vychází také pěkně. Takže LC. Samozřejmě není kritické, vybrali-li jste si jiný typ. Můžete použít hybridní adaptér

Adaptér SC-LC

nebo příšlušný patchcord.

Dovětek

Všechny zde zmíněné konektory se týkají pouze skleněných optických vláken. Kromě nich existují i vlákna plastová (POF) a o těch si povíme někdy příště.

Zdroje:
http://www.ertyu.org/steven_nikkel/fiberconnect.html
http://www.fiberc.com/blog/?p=3
http://www.fiber-optics.info/articles/fiber_optic_connectors
http://en.wikipedia.org/wiki/Optical_fiber_connector
http://www.thefoa.org/tech/connID.htm

Blbinka - Google Talk Guru

2011-03-30T11:05:00.000+02:00

Dnes jsem narazil na tuto zprávu, že Google spustil odpovídací automat na svém GTalku. Tak jsem to hned musel vyzkoušet. Musím říci, že to funguje celkem pěkně. Je to služba z Google Labs, takže logicky nikdo neví zda vydrží. Jedná se o obdobu v USA dostupné služby Google SMS. To je mi na tom právě sympatické. Na mobilu nemusím spouštět "velký" prohlížeč, ale v instantním kecálkovi mám gurua a mohu se ho zeptat na pár věcí: počasí, kalkulačku, převody měn, definice, překlady, webové hledání a pomoc. Vše bez reklamy a obratem.

Stačí přidat guru@googlelabs.com do svého seznamu:

a můžete se vesele začít ptát:

Optika 1 - druhy transceiverů

2011-03-25T15:31:00.000+01:00

Když se před léty po vynálezu Ethernetu (je mu už fakt hodně skoro čtyřicet let), začalo přemýšlet jak se dostat dále než jen na omezenou vzdálenost danou fyzikálními možnostmi koaxiálního kabelu (thick a thin ethernet) byla tu optika. Po nějakých prvních pokusech s převodníky nebo proprietárními moduly do tehdejších hubů, přišla dohoda, že je nesmysl mít různé moduly napříč modely/výrobci. Je jednodušší interoperabilita a také výměna modulu za jiný, když potřebuji např. delší vzdálenost, použiji jiný typ vlákna ...

AUI
V tomto pravěku se objevily první transceivery (nebo také jednotka pro připojení k médiu? Medium Attachment Unit - MAU). Jednalo se o zařízení pro desítkový ethernet a standard se jmenoval AUI. Dnes ho asi objevíte jen na nějakých historických zařízeních, případně někde v průmyslových sítích. Mimochodem první verze Ronji byla nad AUI (Ronja Metropolis). Krabička s transceiverem se připojovala přes konektor Canon (asi jako dříve Gameport).

AUI

MII
Předchozí transceivery byly pro desítkový ethernet. Standard MII (Media Independent Interface) byl pro fastethernet. Já osobně jsem se s ním setkal pouze jednou na nějakém přepínači Dlink, spíš jsem narážel na proprietární zásuvné karty do 3Com přepínačů, ale rozhodně tyto transceivery existovaly. Od AUI se lišily samozřejmě rychlostí a také měli více pinů na konektoru, ale stále byly vně mateřského zařízení (hubu, switche).

MII

GBIC
Jak šel vývoj ethernetu s rychlostí dále ke gigabitu, bylo třeba další rozhraní pro transceivery. A tím byl GBIC (Gigabit Interface Converter). Hlavní rozdíl oproti předcházejícím dvěma byl ten, že GBIC modul se zasunuje dovnitř zařízení (GBIC slot). Bylo to dané tím, že se těchto slotů objevovalo na zařízeních i více (krabice byla konzistentnější - kromě kabelů z ní nic nečouhalo) a také kvůli elektromagnetickému rušení EMI.

GBIC

SFP (miniGBIC)
Miniaturizace pokročila, zákazníci zvyklí na 24 portů v 1U switchi pro metaliku, chtěli to samé i pro modulární optiku. Tehdy se zrodil menší bráška GBICu SFP (Small Form-Factor Pluggable) alias miniGBIC.

SFP/SFP+

A při další skokové změně rychlosti, tentokrát na 10Gbit ethernet, přišly další formáty:

XENPAK
první standard pro 10G byl XENPAK.
Taková vcelku velká krabička, miniaturizace a spotřeba nebyly ještě na takové výši. Hojně rozšířen, byl používán více výrobci.

XENPAK

X2, XPAK, XFP
Po tomto široce rozšířením modulu přišly další, menší X2 a XPAK. X2 byl prosazován hlavně Ciscem. XPAK vůbec neznám. Po nich další mírná rozměrová evoluce byl XFP formát. Pro mě minorita.

XFP

SFP+
A 10GbE hvězda je SFP+ (Enhanced Small Form-Factor Pluggable). Stejný formát jako SFP, "jen" s tím rozdílem, že 10× rychlejší. Menší spotřeba, vyšší hustota portů atd. To je asi nejčastější 10G standard pro transceivery v současné době.

A nyní proč to vlastně celé píšu :-) Blíží se další evoluce a tím je 40G/100G Ethernet. Loni jsem poprvé viděl 40Gb modul.

CFP
aneb C Form-Factor Pluggable. Viděl jsem ho jako 40G, ale je plánován i pro 100GbE. Pár info také zde.

CFP

QSFP+
a letos už je tu menší kolega (CFP je fakt monstrum) QSFP+ (Quad Small Form Factor Pluggable Plus). Viz článek z Lightwave.

porovnání CFP a QSFP+

Různé
Celou dobu píšu o optice, ale samozřejmě existují i metalické varianty (rozhraní jsou skutečně na médiích nezávislá) hlavně pro 10GbE mají určitě smysl (propojování na krátké vzdálenosti), ale o tom někdy příště.

Dle mého nemá smysl kupovat originální transceivery (myšleno převážně SFP/SFP+) od výrobce switche. Mívají totiž několikanásobnou cenu a funkčností se nijak neliší od OEM výrobku. Maximálně vám dají servisní podporu s rychlou výměnou do x hodin apod. Jenže za nižší cenu si obvykle můžete koupit transceiverů několik a mít je záložní pro případ poruchy. Někteří výrobci mají SFP porty otevřené a klidně vás nechají vložit jakýkoliv modul. Někteří je "zamykají" a dovolují použití pouze originálů. Potom přijdou na řadu něco-compatible produkty. V SFP se totiž pro identifikaci používá EEPROM paměť, která se dá upravit a poté se daný modul tváří jako originál.

Celou dobu zde píšu o ethernetu (týká se 1GbE a 10GbE), ale podobné platí i pro Fibre Channel. Používá také moduly ve formátu minimálně SFP a SFP+, ale o této problematice moc nevím, s neoriginálními moduly je zde určitě větší (možná i fatální) problém.

A ještě malá perlička, co se mi skutečně hodně líbilo je konverze X2 na SFP (takže konverze konverze :-) taková trochu matrjoška). SFPéček je skutečně hodně a jsou dneska za pusu, takže stačí tato konverze, protože X2 jsou dražší. Co si tak matně vzpomínám, je to dokonce levnější než X2 transceiver s požadovaným rozhraním, není proto důvod kupovat originály.

A k dilematu zda mít externí převodníky nebo modulární switch a transceivery?

Já jsem jednoznačně pro variantu modulární switch a SFP/SFP+. Nestaráte se o další napájení, máte kompletní dohled nad trasou, vyšší hustotu portů, nižší latence. Co je v tomto případě nevýhoda je, že modulární switch samozřejmě stojí delší peníze než obyčejná metalika a také jich pravděpodobně (nejste-li optický ISP) máte více (neřku-li záložní), ale to je tak jediná nevýhoda. Jinak samá pozitiva a sociální jistoty.

Další info/zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Category:Hot-swappable_transceiver
http://en.wikipedia.org/wiki/10_Gigabit_Ethernet

http://xfpe.org/release/?home

http://web.archive.org/web/20080320072903/http://www.xenpak.org/

http://www.cfp-msa.org/index.html
http://www.opnext.com/
http://www.finisar.com/

Jakou technologii pro TV (Plazma vs LCD)

2011-03-18T11:27:00.000+01:00

Občas se mě známí ptají na názor pokud ne přímo doporučení na nějakou audio/video techniku nebo i počítače. Asi působím, že o tom mám přehled nebo o tom něco vím (viz předchozí posty výběr notebooku 1, výběr notebooku 2, výběr groupware serveru a výběr autonavigace).
Takže žádost o doporučení vhodné televize mě nevyvedla z míry, i když sám vlastním asi 8 let starou 37" OEM LCD televizi a o výměně jsem zatím ani nepřemýšlel.

Technologie
První co je nutné zvolit je co použít za technologii zobrazení. Takže co máme k dispozici na trhu:
Asi dožívá CRT (aneb Sony HiBlack Trinitron rules), ale to netuším a i přes některé nesporné výhody o ní asi nikdo neuvažuje. Pokračujeme k PDP neboli plazmě a LCD. Jako žhavá novinka se začínají objevovat OLED televize, ale na skutečnou širokou nabídku za rozumnou cenu si určitě ještě počkáme. První vlaštovka byla Sony XEL-1 (viz info na Technetu), nyní jsem zahlédl zprávu o LG.

Takže co vybrat? Plazmu!
Technologie tekutých krystalů ušla hodně cesty. Když se dneska podíváte do časopisů nebo na reklamy v TV, skoro to vypadá, že nic jiného než LCD neexistuje. Takže máte proti sobě hned spoustu "nepřátel", kteří tvrdí že jedině LCD s RGB LED podsvícením, FULL HD rozlišením a 3D atd. je to pravé a nemá smysl vůbec uvažovat o něčem jiném. Jak poznáte dále, já mám "minority opinion".

LCD je výborná technologie o tom žádná. Chci-li vysoké rozlišení (nemám teď na mysli nějaké konkrétní) případně malé rozměry skloubené s nízkou spotřebou (proč by se jinak dávaly do všeho přenosného) nemám moc na vybranou. Případně mám-li sedět blízko u monitoru je LCD skvělá (a do OLED) nenahraditelná technologie. Ale v případě TV si myslím, že jde skutečně jen o marketing výrobců, kteří nemají plazmu.

Takže kamarád se zeptal, jakou FULL HD LCD TV bych mu dnes doporučil při ceně xxxxx,-Kč (částka není pro tuto chvíli důležitá). Asi jako největší překvapení pro něj bylo, když jsem řekl, že žádnou, že já bych si vybral HD ready plazmu.

Důvody
Dle mého, je v elektronice obecně nesmysl, kupovat si dnešní high-end. Za pár měsíců je z něj middle a za dalších pár lowend. Vývoj a konkurence to táhnou strašně dopředu, stejně tak naše konzumní společnost zaměřená na spotřebu nás nutí si pořizovat každou chvíli něco nového. Když si tedy dnes koupím TV za 10.000,- nebudu mít obrovský problém s tím, když za 3 roky přijde DVB-T2, FullHD a 3D i do terestrického vysílání v ČR, jí vyměnit za model v podobné kategorii, který bude několikanásobně lepší (viz třeba Mooreův zákon) a kdoví co všechno bude umět jiného než současný high-end za 40-50.000,-Kč.

Nebudu psát výčet výhod a nevýhod jednotlivých technologií (na to jsou jiné články), stejně bych na něco zapomněl, zkusím jenom popsat/vyvrátit nejrozšířenější mýty.

Plazma má lepší obraz (barevné podání, lepší pozorovací úhly, vyšší kontrast a nižší dobu odezvy). Ano LCD se toto snaží dohánět a za léta vývoje se to zlepšilo, ale plazma je v tomto ohledu skutečně lepší (nezapomínejte, že pozorovací úhly nejsou jen horizontální, ale také vertikální). Kontrast nevyjímaje. U plazmy svítí/nesvítí každý jednotlivý bod a černá je skutečně černá. Doba odezvy je u plazem také řádově lepší.

Spotřeba je při srovnatelných rozměrech a použití srovnatelná. Pokud jde o spotřebu - npanují mýty o obrovské spotřebě plazmy a minimální spotřebě LCD. Plazma je principiálně žravější, ale protože se jedná o dynamickou spotřebu aktuálně rozsvícených bodů v průměru to vychází podobně. Máte-li rádi sjezdové lyžování, plazma bude mít vyšší spotřebu než LCD naopak sjíždíte-li temné horory bude to naopak. Samozřejmě výrobci plazem nespali a Panasonic u NeoPDP snížil spotřebu až o polovinu, ale i před tím se dali najít modely LCD, které měly vyšší spotřebu než plazmy.

LED podsvícení není výhoda. "Bomba" s LED podsvíceným displejem je jen dobrý marketingový tah na spotřebitele, na kterém se asi celkem slušně napakoval Samsung. Důvodů je několik (podívejte se na testy třeba D-testu zde a zde). Existuje pár typů LED podsvícení: řada bílých LED → matice bílých LED → matice barevných LED (řazeno od nejhorší k nejlepší). Řada bílých LED (označení EDGE podsvícení) není v ničem lepší než CCFL. To až dražší varianty s maticí buď bílých nebo RGB diod (nejsem si jist zda se vůbec takové TV již vyrábějí) přinášejí výhodu řízení diod v závislosti na zobrazovaném obrazu. Zde poté je důležité kolik diod v matici je a jak inteligentní je řízení (pro některé obrazy to naopak může přinést zhoršení, typicky se uvádí hvězdná obloha, kde hvězdy dostanou díky lokálnějšímu podsvícení "korónu").

Abych LEDky jen nehanil. Je to určitě lepší technologie než CCFL. Neničí tolik životní prostředí, výbojky časem slepnou, maticové podsvícení umožňuje zvyšovat kontrast, pokud to má inteligentní řízení (dimming) apod. Ale vyšší cena za LED podsvícení je dána marketingem a tím, že lidé jsou ochotni za to více zaplatit, vlastní technologie je výrobně levnější než CCFL. A spotřeba pro LED nevychází zase o tolik lépe ±10%.

Vybavení
Takže máme technologii. Nyní co by daná TV měla umět. Jak jsem popsal výše, nemá smysl kupovat nejvybavenější TV dneška. Co si pod tím dnes představit? Asi FullHD 3D TV.

Argumenty proti:

Full HD - koupě FullHD je mrháním peněz, když zrovna nesjíždíte filmy ze zdroje FullHD (což je Blu-ray a pár kanálů na satelitu).
3D - to je to samé jako FullHD s tím, že zdrojů je ještě méně (a o jejich kvalitě nemluvě aneb jako obvykle porno pomůže?). S tím rozdílem, že 3D v TV je ještě mladé a syrové a vývoj teprve ukáže.

A proč počkat?

Bude DVB-T2 a současné TV nemají tunery (info k DVB-T2 zde a zde).

Chystá se standard pro 3D brýle a je možné, že staré brýle s ním nebudou v souladu, případně budu odkázán jen na svého výrobce. Také je schválen standard pro 3D vysílání DVB-3DTV (info také zde) a otázkou zůstává, zda nynější 3D TV dokáží s tímto standardem pracovat.

A to nevíme jaké technologie se objeví, vždyť o 3D před pár lety domů taky nikdo neuvažoval.

Značka

Pokud jde o plazmové televize já osobně preferuji Panasonic. Je to největší světový producent plazmových televizí. Jsou jedni z posledních kdo masivně propagují a vyvíjejí plazmy, zatímco ostatní (zde mám na mysli hlavně Sony), kterým v plazmách ujel vlak dělají všechno možné aby dokázali, že jsou lepší. Takže Panasonic je nucen zlepšovat technologii, aby je LCD nepřeválcovalo. Další výrobci jsou Samsung a LG. LG je myslím takový zajímavý dravec v zatuchlém rybníku :-) A jinak je to spíš na osobní preferenci.

Úplný závěr

Když TV, tak plazmu, když plazmu tak HD Ready a to od Panasonicu.

Dovětek

Známí si koupili plazmu LG s HD Ready rozlišení okolo 10.000,-Kč a naprostá spokojenost.

A jen dodám, že nemám nic společného s Panasonicem a sám ani od Panasonicu nic nemám ;)

Inflace slev

2011-02-04T11:49:00.000+01:00

Určitě jste si toho všichni už všimli, máme tu inflaci slev, nikdy nebylo levněji :-)

Začalo to Slevomatem (teda samozřejmě mám na mysli ČR, profláklý Groupon je trhu samozřejmě déle) nyní je obdobných (čti "přes kopírák groupon klonů") moc, určitě několik desítek, možná i jednotky stovek. Abych byl úplně přesný, ani slevomat nebyl asi první, byly tu nákupní kluby Fashion Days nebo BigBrands, taky mnou nepochopený Zoot. Loňský rok někteří označovali rokem slevových serverů, letošní snad bude lepší a bude rokem jejich konsolidace a zkulturnění.

Nyní po uplynutí nějaké doby od rapidního růstu se objevují první problémy. Od podvodného jednání jednoho ze serverů (více zde) k nezvládnutému (krach Cenodromu - detaily zde). To jsou asi ty nejviditelnější špičky ledovce. Nyní nás čeká asociace slevových serverů, určitě nějaké fúze a vyčištění trhu, protože ne všichni to ustojí.

Pro mě je hlavní problém v tom, že není zvládnut marketing těchto serverů ve vztahu ke svým dodavatelům, tedy nějaká jejich "výchova" jak vlastně s kupóny zacházet (mám z toho ten pocit). Kolik jich má být, na jaké časové období, jaká sleva ... Co si budeme povídat, slevový server vydělá vždy, prodává kupóny a na nich má marži. Jeho cílem je samozřejmě prodávat jich co nejvíc (nebo co nejdražší, ale to si zase koupí málokdo). K napsání článku o vlastních zkušenostech jsem se chvilku odhodlával, ale jak jsem v poslední době zaznamenal, nejsem sám se smíšenými pocity (viz diskuze na cuketce nebo Tangerův článek ke slevovým orgiím zde).

Začátek byl fajn, pomalý rozjezd, moc zákazníků nebylo, ne každý to byl ochoten riskovat/zkoušet apod. Nyní to dospělo k situaci, kdy si říkám, že určitě bude problém a z toho pramenící nedůvěra. Z nabídek slev je potřeba velmi filtrovat, co je skutečná sleva a co je nebo bude problém.

Shrnuté konkrétní zkušenosti:

Řecká restaurace Ve Smečkách - 200,-Kč kupon na konzumaci za 400,-Kč. Jestli mě to mělo nalákat k příští návštěvě bez kupónu, tak ani náhodou. Za tu polovinu ceny to šlo, ale celou cenu bych za takovéhle jídlo a prostředí rozhodně neopakoval.
Kadeřnictví Avantgarda v Italské - Celkově jsem byl velmi spokojen. Trochu byl problém s rezervací, když jsem se konečně po asi 3 dnech pokusů dovolal, řekli mi, že jestli na kupon, tak to za měsíc, ale když jsem řekl, že chci v dopoledních hodinách, tak to šlo už asi za týden. Můj dojem, že neodhadli zájem a s tím spojený počet kupónů a celkovou logistiku byl sice správný, ale zapříčiněný tím, že majitelka celou akci vymyslela docela chytře. Byla zaměřená na podporu nových kadeřnic, ale ti jí když zjistili o co jde (moc práce?), tak odešly :-( Takže nápor zvládaly, jestli jím to pomohlo, těžko říci, já se pravděpodobně vrátím i za plnou cenu.
Čokoládové bonbóny na vánoce - cca 500g, chutnaly výborně, ale za plnou cenu bych si to nekoupil a i za 50% to byla pálka, 10Kč/bonbón, velký očekávání z fotky na webu. Určitě nejsem nespokojen, ale zde mě dostal marketing, moje představa z webu byla úplně odlišná :-) Člověk skutečně musí přemýšlet
Bonbóny z Leonidasu - spokojenost. Od podobných firem s kvalitními čokoládovými produkty občas nakupuji jednotlivé kusy za plnou cenu, takže necelých půl kila dle vlastního výběru za cca polovinu nijak nezklamalo.
Neomezená konzumace piva - zde si myslím taky je problém ve špatném odhadu kapacity, když jsme se to pokusili zamluvit, tak poslední volný víkendový termín byl za 2 měsíce. Napadá mě spíše, že může jít i o záměr. Buď kupony zákazníkům propadnou anebo ho musí uplatnit ve všední den, kdy neomezenost bude stejně omezená ... Alespoň se lidi tolik neožerou ....
Masáže - nic pro mě, ale přítelkyně si to užívá a vyhovuje jí, že ceny jsou díky tomu snesitelné. Pár jich už vyzkoušela a nikdy si nestěžovala. Ale zase, že by přišla a řekla, to bylo tak úžasný, tam půjdu příště za plnou cenu, tak to ne ...

Každý den chodím cestou do práce kolem kadeřnictví a nedávno se objevila cedule na dveřích "Slevomaty hlaste předem!". Co si o tom myslet? Znamená to, že služby se budou lišit?

K tématu mě zaujal také rozhovor na Lupě s Tomášem Čuprem (má i zajímavý blog), spolumajitelem Slevomatu, z něhož vytrhávám toto:

Jaké jsou problémy, které musíte nejčastěji řešit?

Stalo se nám například, že firma si 14 dní po uvedení akce usmyslela, že vouchery už nechce přijímat. S touto firmou se soudíme, ale zákazníkům jsme samozřejmě ihned vrátili peníze. Když máte moc nízkou marži tak podobné problémy neustojíte. Dalším potenciálním problémem jsou nekvalitní služby. My ale maximálně evidujeme stížnosti na nepříjemný personál. To samozřejmě popírá byznys model prodeje zboží a služeb na slevovém serveru.

Měl byste jako obchodník totiž dělat vše proto, aby se k vám člověk, který poprvé přijde s kuponem, vrátil a příště utrácel už bez kuponu. Letos jdeme cestou edukace našich obchodních partnerů, aby věděli, na co se mají připravit.

Blýská se možná na lepší časy.

Ještě jeden odstavec, pro změnu od Jiřího Hlavenky, opět z Lupy:

A jeden netrend

O ničem se v loňském roce nehovořilo více než o „slevomatech“ (snad mohu použít toto slovo, však se taky kdysi říkalo xeroxovat místo kopírovat), systémech nabízející tzv. hromadné slevy. Serverů toto nabízejících bylo koncem roku prý už přes sto, ale číslo se zřejmě každým dnem mění. Slevomaty jsou čímkoli na škále mezi podvodem a skvělým marketingovým tahem; obvykle jde o vytvoření umělé ceníkové položky v nějaké službě (restaurace, vstupenka kamkoli..), výrazně oproti obdobným nabízeným službám navýšené, a pak slavnostně umístěné na některý ze slevomatů s obrovskou slevou.

Ale to je jedno – jako marketingová hra je to legální i legitimní, a lidé si hrát chtějí. Jen to skrývá jedno riziko, které se dle mého názoru začne brzy projevovat: hra se omrzí, zase tak báječná není. Slevomaty zřejmě budou ještě pár měsíců na vzestupné křivce, pak dojde k postupnému zamrzání těchto serverů (tj. budou „jakoby žít“, ale s nabídkou třeba měsíc-dva stejnou) a nakonec zbudou tři-čtyři hráči, kteří se sice budou slušně živit, ale v celém padesátimiliardovém koláči české e-komerce budou představovat drobeček spadlý pod stůl.

Mám stejný pocit a prognózu, trh se vyčistí, bude to standardem a všechno bude krásné :-)

Moje shrnutí je, že jde o dobrou službu, ale jak už bylo zmíněno, je nutné se dívat i na platnosti, počty atd.

A na úplný závěr jsem si vzpomněl, že všechno už tu jednou bylo. Někdy kolem roku 2001 existovala velmi podobná služba powershop.cz, což bylo kolektivní nakupování, čím bylo nakupujících více, tím levnější nabízené zboží bylo. Takže princip velmi podobný dnešnímu boomu, jen tehdy na to nebylo asi to správné hype okolo ... (něco jsem našel zde nebo zde). Poslední odkaz je info angela, že "internetový obchod společného nakupování. Předběhl svoji dobu o několik let a při velikosti českého trhu by asi ani dnes nebyl uspěšný". Což je asi důvod, že máme tisíce nabídek slev na služby, ale žádný český Woot. Což je škoda, minimálně pro mě.

A úplně poslední bod, kombinace powershopu, slevového serveru je dle mého nabídka Alcomy, což je také zajímavý nápad, když si firma udělá svůj slevomat, ale aby se to neobrátilo proti ní samotné. Ale chcete-li levnější mikrovlnný spoj, proč ne.

Festival otevřených sklepů

2010-11-19T15:46:00.001+01:00

Znáte Festival otevřených sklepů? Jedná se vždy o akci začínající v sobotu dopoledne a končící v neděli odpoledne a jde o převážně ochutnávku vína z různých oblastí.

Naposledy byl na Slovácku (13-14/11/2010). Čekal jsem tedy více malovaných sklepů, ale co se dá dělat. Bydleli jsme ve Vracově a bylo to tam fajn. Kromě jiného jsem ve vinařství Novotný narazil na archivní (čti staré) bílé víno (údajně rozmezí 1989-1995) a z různých odrůd. Lahve byly pěkně oplesnivělé, tak jsem si jednu na zkoušku vzal.

Nic si od toho neslibuju, po těch letech tam stejně bude asi jen vinný kámen, ale chci si to zkusit, vylít to můžu vždycky.

Celkový úlovek činil 20 lahví, z toho jen 3 byla mladá vína:

Co se nám líbilo, případně kde jsme ještě nakoupili?
Livi Dubňany
Metro Flora (ne ta zastávka na áčku v Praze ;)
Václav Šalša
Stanislav Žůrek
a mnozí další

Byl jsem na festivalu už potřetí z celkových asi pěti konání. Takže si myslím mohu hodnotit :-)
Předchozí Znojemsko se mi líbilo více (asi nemohu říci, zda bylo lepší nebo horší). Byla lépe zorganizována doprava a nutno také podotknout, že nejezdím na festival pro mladá vína a tedy spojení se svatomartinským vínem nebylo úplně pro mě.
Aneb "stará" vína už nebyla (tj. ročník 2009) a nová ještě nebyla (vyjma svatomartinských) hotová.

Mám za těch pár návštěv už svoje doporučení:

nejezdím sem pro "obyčejná" vína, zajímají mě převážně přívlastková (cena mě až tak nezajímá, když jsem už dal něco za cestu, vstup a ubytování). Na Slovácku byl jeden vinař v neděli ráno překvapen, že se nejdřív prodalo nejdražší víno ...
velké vinařské firmy (to je pro mě asi od 10000 litrů výše) mě už také nezajímají, jelikož nabízejí stejně víno, které si mohu koupit v kdejakém hypermarketu
musím ovšem také říci, že podobně to bylo na Slovácku a předtím i na Znojemsku i s těmi úplně malými sklepy. Když už se jim víno opravdu povedlo, nebylo na prodej???
a vhodnější čas na návštěvu mi přijde jaro/léto, kdy jsou už nová vína hotová a je co ochutnávat

Tolik k festivalu. Jelikož nejsem žádný znalec vína, nicméně za ty léta jsem si myslel, že snad taky něco vím, překvapilo mě kolik je nyní členění (mě překvapilo to zemské):

stolní víno 11° NM
zemské víno 14° NM
jakostní víno 15° NM

jakostní víno s přívlastkem:
- kabinetní víno 19° NM
- pozdní sběr 21° NM
- výběr z hroznů 24° NM
- výběr z bobulí 27° NM
- ledové 27° NM (sběr vína musí probíhat minimálně v -7° C)
- slámové 27° NM (víno musí být vysušeno na slámě nebo zavěšením na půdě po dobu minimálně 90 dní)
- výběr z cibéb 32° NM (a kuličky musí být napadeny ušlechtilou plísní, díky níž se z nich stanou rozinky - tzv. cibéby)

° NM jsou stupně normovaného moštoměru a značí obsah cukru (tedy vyzrálosti).

Oblíbené krabicové tu nějak chybí :-)

Jinak nemám žádné vinné favority, oblíbená vinařství atd. Přijedu, ochutnám, nakoupím zásobu a tak pořád dokola. Když víno doma dojde, nakoupím ho ve Víno klubu. Mohu je jen doporučit. Určitě mi ukázali jedno výborné vinařství, které se zabývá i výrobou šumivého vína klasickou metodou, kvašením v lahvi. A tím je Proquin.
Na jejich ochutnávce jsem viděl poprvé v životě sabráž (sabrage) na živo. Neboli otevírání šampusu šavlí (alespoň v původním významu). Kromě jiného tam také ukazovali sabráž skleničkou a co mě obzvlášť nadchlo, tak golfovou holí (konkrétně putterem). Aby taky ne, bratr vinaře je mistr české republiky 2009 v sabrage.

Lotus Symphony 3 je venku - další office v řadě?

2010-10-22T16:30:00.003+02:00

Ray Ozzie, tvůrce původní myšlenky Lotus Notes, končí v Microsoftu a na světě je nová verze kancelářského balíku Lotus Symphony.

Lotus Symphony je něco jako klon OpenOffice (tu mimochodem po pohlcení Sunu vlastní Oracle a dospěla do verze 3.3 nyní jako Release Candidate 1, nicméně opensource komunita se na chování Oracle moc netváří a zakládá projekt LibreOffice).

IBM kdysi vzala kód a v rámci oživení platformy Lotus Notes, které ve verzi 8.x+ jsou psané nad Eclipse zaintegrovala do této platformy. Ale kromě toho IBM uvedla Symphony také jako samostatný produkt. Pro mě v době kdy jsem ho testoval (2008 - něco k nalezení ve starších článcích) přineslo hodně žluté barvy a ouškové rozhraní (nebo jak se tabbed interface překládá - záložky?). V prvních verzích byl také trochu problém, že aplikace podporovala jen starý formát souborů, zatímco "normální" OpenOffice už byl založen na standardu XML - OpenDocument ODF.

Tehdejší klady a zápory vůči OpenOffice?
+ IBM je větší a zdravější firma v porovnání se Sunem
+ integrováno či alespoň provázáno s Lotus Notes
- starý formát
- bylo to dost pomalé (Java/Eclipse)

Lotus Symphony 3.0

A nyní je tedy na světě třetí verze (původní zdroj). Základem by opět měla být OpenOffice 3.

Úplný seznam změn je k dispozici zde.

Co mě určitě zaujalo je podpora VBA. Vím, že je jedna z věcí, která brání nahrazování MS Office je nefunkčnost maker v Excelu (vím, že to nějak řeší další speciální edice OpenOffice Novell Edition, ale tu jsem zatím ani nikdy nezkoušel). Dokonce IBM nabízí obdobu microsoftí MSDN Library s dokumentací k interoperabilitě mezi Symphony a nativním VBA od MS, na této stránce.

Co mě naopak pobavilo, je "Ability to import SmartSuite files" a tato schopnost je v nové verzi Symphony vypnuta či spíše odstraněna. Tedy ne že by to v ČR asi moc lidí trápilo (kdo má nepřevedené dokumenty v Ami/WordPro či 123), ale na to že SmartSuite je produkt IBM ... Ale IBM pro ty, co mají Domino nabízí serverovou možnost převodu takovýchto dokumentů. Více zde.

V nejbližších dnech plánuji tuto verzi vyzkoušet a podělím se o zážitky :-)

Reakce na komentář - Katarze změny mBank

2010-10-21T12:09:00.001+02:00

Jsa dotázán v komentáři k svému článku, odpovím postem neb je delší než se do komentáře vejde. Mimochodem nejsem si jist, zda v tomto ČS pomůže specialista pro sociální média.

Je to už delší doba co jsem z ČS odešel, ale stále si vzpomínám na pár zážitků z pobočky (Chomutov). Hledal jsem další banku po změně poplatků u dnes už neexistující Živnobanky, od které jsem se rozhodl odejít po zavedení "výhodných" balíčků služeb.
Podotýkám, že dnes už to tak pravděpodobně není, ale bavíme se o story 2 roky zpátky (2008 a dříve).

První návštěva pobočky - všichni jsme tu osobní bankéři :-). Já jsem byl stále ve stadiu rozhodování, který bankovní dům si vyberu.
Já: Můžete mi dát sazebník (neb tehdy nebyl kompletní na internetu)?
Banka: Ne, je pouze k nahlédnutí. Co konkrétně by vás zajímalo?
Já: Platba za položku/pohyb na účtu. Hlavně s ohledem na příchozí platbu.
Banka: Nic takového neúčtujeme, to je přeci úsměvné.

Po nahlédnutí jsme zjistili, že to samozřejmě zpoplatněné bylo ...

Já: Kolik stojí výběr z cizího bankomatu?
Banka: No to já nevím, kolik si účtují ty cizí banky, já tam nevybírám, ale je to určitě drahé ...

No nic, chtěl jsem nízkonákladový účet, tak jsem si ho tam nakonec založil. Komu není rady.

Druhá návštěva
Jelikož během pár dní budu muset platit dům (resp. velkou částku) tak se informuji zda, když nemám PIN kalkulačku nebo jak se to vyšší zabezpečení elektronického bankovnictví jmenovalo, existuje nějaký jiný způsob jak to zaplatit aniž bych musel na pobočku (navíc to mají přece banky rády, když klioši neotravují na pobočce). Prý SIMtoolkit. Dobrá, nechám si tedy aktivovat SIMtoolkit. Absolvuji změnu SIMky, do cca 2 dnů je aplikace nahrána a funkční. Jenže informace od pracovnice na přepážce opět nepřesná, limit je 50.000,- stejně jako v případě "nezabezpečeného" internetového bankovnictví. No nic, v TV běží reklama na konkurenci, zda si otec ještě pamatuje doby, kdy se muselo chodit do banky. Mám nepříjmený pocit, že já si naopak nepamatuju dobu, kdy bych tam nemusel.

Třetí návštěva
Jdu tedy zaplatit byt do banky pomocí samoobslužného boxu, jelikož nechci platit x desítek korun za podání příkazu na přepážce. Asi moje neznalost, ale vyplním příkaz, vložím do boxu a odejdu. Druhý den se dívám, žádná platba neproběhla. Volám do banky, jak je to možné a kde je problém. Jednalo se o velkou částku a já si jí nenechal ověřit u pracovnice, takže tam chybí razítko a podpis, bude tedy stornována. Ach jo.

Čtvrtá návštěva
Jdu tedy na pobočku znovu, vyplním znovu daný příkaz, nechám se zkontrolovat dle občanky a příkaz je orazítkován. Vložím do boxu. Následující den opět kontrola účtu a koukám jak blázen, je proveden ten první a druhý čeká na dodání další hotovosti. To se mi asi zdá, volám do banky jak je to jen možné, když včera mi tvrdili, že je stornován a dnes provádějí oba (ještě že tam nebylo tolik peněz, jinak by to zaplatili 2×)! Na infolince řekli že neví a tím to skončilo. Jelikož očekávám, že na účet po dobu platnosti druhého příkazu přijde větší suma peněz, zda s tím mohu něco dělat, aby se nezaplatil. Prý jedině ho úplně zablokovat, ale to pak nebudu moci používat ani platební kartu. Byl pátek před víkendem a být o víkendu bez karty se mi moc nechtělo. Doufal jsem, že se platnost příkazu a příchod peněz mine a naštěstí se tak i stalo. Po těchto zážitcích jsem už dále opravdu nechtěl u ČS zůstávat.

Pak už jsem si našel jiný účet a používal ten.

Jen malá vsuvka na závěr
Opravdu je ekonomické "vyhánět" (ne fyzicky, ale poplatky) klienty z banky pro zadávání příkazů skrz samoobslužný box?
Můj případ
- dám příkaz přímo na přepážce, pracovnice zadá rovnou do systému a konec (suma v té době tuším 20-30,-Kč)
- vyplním příkaz pro samoobslužný box, pracovnice mě ověří, vložím do boxu, následně je naskenován (doufám) a přednačten do systému, kde ho opět nějaký zaměstnanec banky potvrdí. Cena byla asi 6,-Kč možná i méně za evidentně větší pracnost.

Stolní tenis s Wii?

2010-10-20T13:13:00.001+02:00

Nejsem zrovna přívržencem různých plastových šidítek do kterých se vkládá Wii Remote. Ani nevím proč, nikdy jsem to s nimi nezkoušel, ale stavím s k tomu jako k dalšímu krámu. Když si chci hrát, stačí mi originální periferie. Známý si ovšem nějakou sadu ptákovin koupil a moc nadšeně se netvářil. Snižuje to prý dosah atd.

Jediné co mám je Wii Zapper a ten jsem obrdžel spolu s hrou. Ještě možná tak volant k Mario Kart …

Mají se tvářit jako imitace pravých pomůcek (dosaďte si tenisová raketa, golfová hůl, světelný meč :-) ale je to opravdu jen imitace. Obvykle menší (kdo by taky v obýváku máchal raketou nebo golfovou holí) a taky je vhodné z hlediska objektivity hraní mít pomůcek tolik, kolik bude hrát hráčů … Je jich tedy nepřeberné množství. Kromě už zmíněných jsem zahlédl činky, prut, boxerské rukavice, různé pistole, set na vaření, basebalová pálka, rumba koule, hudební nástroje (Rock Band, Guitar Hero), ovladače pro Trauma Center – tj. chirurgie atd.

V neposlední řadě existují i pálky pro stolní tenis. A zde by měly být brzy dostupné „originály“. Tj. přímo v pálce integrovaná funkcionalita Wii Remote. Stojí za tím firma Shinobii. Ta má na svědomí neoriginální Xcross Remote, který se má chovat stejně jako originální Wii Remote, včetně možnosti připojení nunchaku nebo Wii Motion Plus. Takže technologicky by to měli umět.

Seznamte se s TT Champion Bat:

Další informace zde nebo v tiskové zprávě. Dle zprávy bude mít už integrovanou technologii Wii Motion Plus pro vyšší přesnost a větší realističnost. Jediné co mě trochu děsí je avizovaná cena $70, což je trochu dost (bez dalších poplatků, DPH atd. to je prostým přepočtem skoro 1300,-Kč)

Senzor životních funkcí pro Wii

2010-10-15T15:54:00.003+02:00

Mám Wii rád (aby ne, když jsem si ho před lety pořídil - více zde). Nintendo pokračuje v představování "jiných" senzorů pro hraní.

Vitality Sensor

Senzor životních funkcí (Vitality Sensor), který bude detekovat "něco" na základě fotodetekce (tj. svítit infračerveným světlem skrz konec prstu). A celé to připojíme do Wii Remote. Na tomto principu pracují pulsní oxymetry - měří saturaci kyslíku v krvi a také tepovou frekvenci. Jelikož se před časem povídalo o Wii Relax jako další hře, bude to nejspíše k tomu. Tedy Wii nás bude učit relaxovat (poté co nás podložka WiiFit učila držet rovnováhu).

Nyní byly zveřejněny informace o patentu Nintenda na toto téma (info zde a zde):

Evidentně se dá patentovat taky všechno možné, tento princip je všeobecně znám a běžně se používá, pravdou však je, že nikoliv pro hraní počítačových her ...

Původně mělo tento senzor Nintendo uvézt na letošní E3, ale údajně kvůli tomu, že je tato událost stresující, bylo uvedení odloženo (detaily zde). Další články na toto téma na engadget.

Další události ve Wii světě

Integrované MotionPlus, více zde.

Na stejném místě je také zmínka o limitované edici konzole, Wii bude červené, k 25. výročí hry Super Mario Bros. V ČR jí bude exkluzivně prodávat Datart, předobjednávky zde (ale znáte jak to s tou exkluzivitou u nás bývá ...). Cena je 4990,-Kč a kdybych jí už neměl, červená by se mi taky líbila :-). Na skladě včetně nejnovější hry Super Mario Bros.Wii bude od 29.10.2010.

Gigabit vzduchem

2010-10-13T16:01:00.001+02:00

V tomto článku záměrně ignoruji laserová (tedy optická) gigabitová pojítka (znám pár lidí s tristními zkušenostmi, na "trvalou" instalaci to prostě kvůli mlhám není). Známý výrobce těchto pojítek je MRV Communication (řada TereScope) dnes včetně řešení pro přenos 10 gigabitu.

Existují ovšem radiová pásma, kde gigabit přenesete na slušnou vzdálenost s relativně nízkými náklady (myšleno ve srovnání s taháním optiky - nic pro domácí použití). Volná pásma ve smyslu bez dodatečných licenčních nákladů jsou v ČR 2:

60GHz
70/80GHz (E-band, pásmo E)

Lépe technologicky vychází 80GHz, jelikož na 60GHz dochází k velkému útlumu kvůli kyslíku. Spoje zase vycházejí levněji, ale v řádu několika málo procent. Na 80GHz zase vadí voda, spíše řekněme přívalový déšt (musí to být opravdu silný déšť).

Výrobců už dneska hromady, namátkou:

Bridgewave - u nás zastupuje Star21 Networks, více na www.multigigabit.cz. Někde jsem četl, že jsou v gigabitu lídři. Na druhou stranu E-band tvrdí to samé, tak si vyberte. Aneb věřím pouze statistice, kterou si sám zfalšuji.
E-Band Communications - dříve jako OEM Alcoma (AL80, ale na jejich webu jsem to nějak nenašel), nyní jsem je viděl i v nabídce Atlantis Datacom. E-band má asi nejvyspělejší systém pro přenos gigabitu.
Gigabeam - Měli loni finanční problémy aneb v září 2009 vyhlásili bankrot dle kapitoly 11, takže nějaká reorganizace. U nás dříve Atlantis Datacom, nyní také (pouze?) Orcave.
Loea - nevím zda v ČR někdo prodává ..., ale ti byli asi první co gigabit měli
Elva-1 - rusko/litevský tragédi
gigabitové spoje mají asi i další (Ceragon?, Dragonwave?, Exalt).

Malá vsuvka k tržním podílům. V ČR je nutné spoje v E pásmu registrovat a ČTÚ zveřejňuje tabulku, takže si můžete udělat další obrázek o tom, jak je to s těmi podíly v ČR. E-band zahrnuje i OEM spoje od Alcomy. Interpretaci nechám na vás, je jednak poplatná vzniku (tabulka ze které jsem čerpal má poslední zápis 30.8.2010) a druhak ne všichni spoje ČTÚ nahlašují.

Co je určitě zajímavé, je koncepce izraelské firmy Siklu, která na to šla od lesa a navrhla řešení pro gigabit kompletně znovu s důrazem na cenu. Má to ovšem omezení vzdálenosti (okolo 2km na rozdíl od skoro 7km ostatních výrobců), na druhou stranu je to levnější (IMHO stojí to půlku a méně) a je to malé a lehké (pár kilo, oproti několika desítkám ostatních). Je to žhavá novinka, na trh se to dostává pomalu až teď. V ČR se ptejte Atlantisu. Původně navržené jako backhaul pro mobilní operátory na rychlé vybudování 3G/LTE BTS infrastruktury.

K napsání článku jsem byl inspirován touto zprávou, kdy Bridgewave oznamuje nový produkt FlexPort µWave, jako první gigabitové řešení v licencovaném pásmu via dailywireless.org.

Na úplný závěr - cena za nejdražší řešení pro gigabit je 80 GHz produkt s AdaptRate, AdaptPath a AES šifrováním v listové ceně $47,000 za spoj (ve stejném článku). A je to opravdu nejdražší Gigabeam u Aspy je za necelých 400 000,-Kč (porovnejte s taháním 6km optiky, třeba v centru Prahy).

Operátoři: "Na věrnost kašleme!"

2010-10-08T12:15:00.002+02:00

Nic nového pod sluncem. Před pár dny jsem četl na twitteru Radka Hulána tento tweet a ten mě inspiroval k napsání podobného článku. Motto je tedy převzato z tohoto tweetu:

Paradox: (nej)lepší cenu pro prodloužení smlouvy získáte přepojením na oddělení ukončování smluv.

Pod toto se mohu podepsat. Což je asi škoda.

Story:

Před pár týdny jsem se stěhoval a s tím přišel problém jak na připojení k internetu v nové lokalitě. Na staré adrese jsem používal UPC Fiber Power 10 Mb/s. Mimochodem už jednou "přestěhovaná" z úplně jiného města. Používám UPC přes 18 měsíců, žádné problémy s placením nebo nějakým pruzením. Pro moje potřeby je připojení vyhovující. Platil jsem standardní cenu 494 Kč/měsíc. No nic, řekl jsem si, dám výpověď a uvidím, zda na novém místě budou jejich služby dostupné. Na podání výpovědi, infolinka zareagovala telefonátem, cože mě k tomu vedlo ... Nakonec dospěli k nabídce 393 Kč/měsíc garantovanou po dobu 1 roku, tj. sleva necelých 21% Podíval na jejich web, kde je uvedeno, že pro nové zákazníky mají akční nabídku na 6 měsíců za polovinu. Z toho tedy vychází v ročním průměru 370,50 Kč/měsíc, což je sleva 25%. Aha asi bonus za věrnost :-) Poté jsem zjistil, že na novém místě jsou jejich služby skutečně dostupné. Zavolal jsem na infolinku a sdělil, že bych měl zájem o přestěhování služby a tedy, že zruším výpověď, pokud se ještě pochlapí a stáhnou cenu dolů. Další nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Konečná cena na kterou jsem přistoupil je 320 Kč/měsíc po dobu 1 roku. Za trochu snahy 35% dolů.
Jelikož jak vás jednou mají, chtějí vám dodat co nejvíce služeb, zeptali se také na zájem o služby kabelové TV. Stejný princip jako v předchozím případě. Na webu je standardní nabídka za polovinu na dobu 6 měsíců, mně jako věrnému zákazníkovi nabídli 25% slevu po dobu 1 roku. Ach jo. Alespoň to pro UPC dopadlo lépe než před lety, kdy jsem využíval jejich služby satelitní TV UPC Direct a tam zareagovali na výpověď až v době, kdy jsem měl už konkurenční satelitní platformu DigiTV.

Druhý příběh už tak dobrý konec pro T-Mobile nemá. Přítelkyně využívá jejich služeb přes 10 let. Průměrná útrata v posledních letech je kolem 500 Kč/měsíc. Má ovšem jejich studentský tarif Bav se a nyní jí končí 24 měsíční smlouva. Když si odmyslím svojí všeobecnou nechuť se k jakémukoliv operátorovi vázat na takto dlouho dobu, čekal bych že jako dlouholetému bezproblémovému zákazníkovi nabídnou nějaké zajímavější podmínky. Smůla, takto to u našich operátorů nefunguje. Doporučeno jí bylo nejprve z infolinky, poté i na prodejně vybrat si některý z kreditních tarifů. Pro její průměrnou útratu tedy tarif Kredit 500 za 500 Kč. Naši operátoři mají nabídky hodně podobné, správně posoudit nabídky je taky kumšt (možná vám s tím pomohou tady). Mně se líbí Vodafone, hlavně pro "volnost", kdy se nemusíte vázat na dlouhá léta dopředu za pochybné výhody (dotovaný mobil nebo Hit program, případně obojí, ale na 36 měsíců! Což už mi přijde jako hooodně dlouhá doba v telekomunikacích, to by musela taková smlouva nabídnout opravdu exkluzívní podmínky). Případně taky pro službu Po svém (i když její obdobu má asi i T-Mobile?), kdy si zlevníte tarif za závazek důsledného používání Samoobsluhy a elektronickou fakturaci (naproti tomu budete mít zpoplatněno volání na infolinku). Naštěstí v půlce září odstartovalo Makro s novými tarify mPhone (detaily také zde) a tak jsem přítelkyni navrhl, ať přejde tam. Jelikož půjde o převod čísla z přítelkyně na mě a ještě k jinému operátorovi, řekl jsem si, že nejlepší to bude zařídit přes Twist. Předplacenka je "anonymní" a nebudu dělat problémy při ukončování smlouvy s nějakými průtahy. Tak jsme zašli na prodejnu zařídit výpověď. A světe div se, dostala neveřejnou nabídku 100 min zdarma k jakémukoliv vybranému tarifu (myšleno asi ke kreditním programům). Opět se jedná asi o 100% navýšení oproti standardní nabídce (v případě Kreditu 500). Nicméně nabídka mPhone je stále výhodnější, takže není nad čím dále přemýšlet.

Jaké jsou vaše zkušenosti s výhodnými nabídkami pro věrné?

Jak na výběr groupware serveru (Exchange, Kerio ...)?

2010-10-07T15:16:00.001+02:00

Jak byste si vybrali server pro spolupráci (nejen mail, ale sdílené kalendáře, kontakty ...) do malé firmy (myšleno okolo 50lidí)? V článku záměrně opomíjím nekomerční řešení.

Léty prověřené, z malé integrované aplikace (nejprve to bylo WinProxy, pak se s Lanprojektem v Plzni nedohodli, tak si udělali "fork" a vzniklo Winroute Pro - to dělala firma Tiny Software, která se "nějak" transformovala do Keria - snad se moc nepletu ;).Časem tento software rozdělili na samostatné produkty Firewall a Mail Server. Firewall je nyní Control (mimo jiné obsahuje nově IPS) a Mail Server se nám přejmenoval na Connect a vyrostl v docela slušnou aplikaci. Nyní tedy Connect ve verzi 7.1 umí kromě mailové komunikace spoustu dalších věcí, které spadají pod groupware.
Dlouho jsem vývoj nesledoval, ale určitě mě nyní potěšili podporou OS Linux (oproti dřívějším Windows a MacOS X). S přebytečným výkonem dnešních procesorů (a tím pádem i celých serverů) je pěkná předpřipravená image pro VMware nad CentOS 5.2.

Zahrnuje všechno možné a z mého pohledu je léty prověřené. Na klientské straně samozřejmě Outlook (včetně 2010), Entourage (aneb Outlook na Applu), Kerio Webmail atd. Obsahuje synchronizaci pro všechny mobilní platformy (Symbian, BlackBerry, Apple, Windows Mobile, Android, Palm). Dále nabízí archivaci emailu, automatické zálohování i antispam. Tady bych se zastavil, ale nějak jsem nedohledal na webu, zda mají nějaké "pořádné" antispamové řešení založené na signaturách/předplatném. Další nutnou součástí by měl být antivir. Nabízí integrovanou platformu s antivirem Sophos (nemohu sloužit názorem, neznám/nemám zkušenosti), případně existuje možnost použít v ČR populární a osvědčené Avast, AVG, NOD32 případně open source ClamAV. To je trochu omezující.

Shrnutí: kvalitní produkt, nabízející integraci, je na trhu dlouho (stabilní, prověřený). Mně by se líbil lepší antispam a šiřší možnosti volby u antiviru.

Trochu dravější, minimálně v ČR v marketingu je IceWarp. Pokud si dobře vzpomínám dříve se jmenoval Merak. Podobný produkt jako Kerio. Nemám s ním žádnou verzí zkušenost. Mají tři edice, zajímavé pro můj případ jsou dvě, resp. jedna ta největší Enterprise. Kromě obligátních funkcí, zahrnují i zajímavé funkcionality instant messagingu (včetně propojení na oblíbené ostatní sítě, tedy asi na bázi XMPP/Jabber) a SIP server pro VoIP. Inteligentní přílohy, tj. není nutné je vkládat do zprávy, ale příjemci je nabídnut odkaz na stažení. Také SMS server. Kromě integrovaného antispamu je možné si předplatit antispam od jednoho z lídrů na bázi technologie RPD (Recurrent Pattern Detection) od firmy Commtouch. Já sám jsem se s ní setkal v hw UTM applianci Cyberoam a funguje opravdu výborně. Podpora mobilních zařízení taktéž výborná. Co mě překvapilo, dokonce vyvíjejí vlastního desktop klienta, kterého recenzovali třeba na Technetu. Antivirus - integrován Avast, podle stránek podpory umožňují použít ještě McAfee, AVG a F-Prot, ale kdoví zda to platí (spodní odkaz na stránkách podpory se totiž jmenuje www.icewarp.cz a odkazuje na www.kayako.com :-D). Ve stažené dokumentaci je zmíněn Kaspersky, který se mi líbí z antivirů asi nejvíce (a mám s ním na straně emailové brány dlouholeté zkušenosti).

Jen se trochu bojím, aby výsledný produkt nebyl jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Je tam x dobrých technologií, tak to bude x×dobré.

Další možnost pokud chcete produkt od globální firmy a nechcete mnoho klientů je
Microsoft Small Business Server (nyní ve verzi 2008, verze SBS 7 a SBS Aurora je v betě). Existuje ve dvou edicích Standard a Premium. Nehodlám zabíhat do podrobností, pro porovnání jsem vybral Standard edici, obsahující Server, Exchange, Forefront Security (na 120dní), Office Live Small Business, SharePoint Services, WSUS. Omezení je licenční a to do 75 počítačů (MS CAL). Je to docela zajímavá kombinace, nemáte-li žádný MS server (legálně :-) tak zde dostanete za jedny menší peníze Windows Server (verze 2008) a Exchange Server (verze 2007). Zbylé aplikace obsažené v jednom balíčku jsou pro uvedené servery stejně zdarma (WSUS, SharePoint Services) nebo jsou časově omezené (ForeFront).
Pro plné využití potřebujete Outlook (tedy MS Office) a jste vázáni pouze na MS svět. Webmail, integrace s mobilními platformami je bezproblémová, jelikož všichni velcí výrobci považují Exchange za defacto standard a používají ActiveSync pro synchronizaci svých zařízení (tj. Nokia-Symbian, Apple iPhone určitě funguje, Android také ...)

Zajímavý dle mého bude připravovaný SBS7. Je postaven na Windows 2008 R2 Serveru, Exchange 2010 SP1 a SharePoint Foundation (což je nový název pro SharePoint Services). K tomu bude nová verze SBS7 Aurora, která je do 25 uživatelů, nicméně podle všeho ta nebude obsahovat Exchange.

Cenové srovnání

Modelový příklad - 50 uživatelů. Tolik uživatelů jsem zvolil jen kvůli IceWarpu, protože nemají uvedou cenu za uživatele, ale mají na webu kalkulačku, kde je 50 a pak další počet je 100. Kamarád chce 60, tak to pro srovnání stačí. U MS je možné také pořídit levnější OEM licence, ale ty jsou svázány s nákupem nového serveru a jsou vázány na jeho dobu životnosti. Kalkulace vychází z cen dostupných na webu, indiviální nabídky (čtetě slevy) jsou ve světě softwaru běžné, takže v tomto přehledu se jedná o maximální částky.

Nejlépe tedy vychází Kerio, ale IceWarp Enterprise je výrazně více vybavený produkt. Nejdráže vás vyjde vstup do MS světa, ale to není žádné překvapení.

Alternativy

A pak už několik let propíraný model SaaS (aneb software jako služba, dříve ASP, hosting, outsourcing, nyní možná cloud ...). Česky tedy ať vám to někdo provozuje (hostuje). Máte-li slušnou linku a nechcete kupovat server atd. není to úplně špatné řešení. Možností je opět několik (mnoho).

Jen na ukázku:
- MS Exchange (vybral jsem jen opravdu namátkou, nemám žádné zkušenosti Exchange4U nebo MailPlus)
- globální řešení Google Apps Premier Edition zahrnuje Gmail (25GB dat) za 40€/rok/uživatele

Já osobně jsem z předchozího zaměstnání zatíženej Lotus Notes, takže já bych si vybral Lotus, ale chápu, že každý nepotřebuje snadný vývoj groupwarových aplikací a úžasnou stabilitu (případně integraci s klonem OpenOffice aka Lotus Symphony) a navíc za cenu podobnou, ne-li vyšší než MS Exchange (ale na druhou stranu nepotřebujete Windows Server, běží i na Linuxu).

Jen pro zajímavost IBM má také hostovanou verzi Notes - Lotus Live iNotes. Cena je "nějaká divná" začíná na €2,81 za uživatele a měsíc? Budu to muset ještě prozkoumat. Bůhví jak je to s dostupností v ČR.

Úplný závěr?

Mám malou firmu s cca 50 uživateli. Osobně bych si Exchange nevybral. Jsem vázán jen na MS svět (znám pár takových firem, kde majitel uvidí na prezentaci MacBook Air/iPad - dosaďte si dle libosti a potřebuje aby mu tam ty maily/schůzky/kontakty taky chodili).

1. Mám člověka co se mi o ty IT krámy stará nebo mám někoho v týmu (nebo i vně) kdo je schopen/ochoten se sem tam věnovat administraci

Vyberu si z dvojice IceWarp/Kerio (mě více zaujal IceWarp, ale chtělo by to určitě si vyzkoušet)

2. Nemám člověka, případně nechci žádný server atd.

Vyberu si hostované řešení. Zde bych si já vybral Google Apps.

Jak na čtyři monitory

2010-09-30T11:26:00.001+02:00

Toto je trochu staršího data, snímky jsou ze září 2008, ale tento druh "železa" se moc nemění.

Ještě v bývalé práci jsem řešil pro obchodníka s elektrickou energií jeho "dispečerské" pracoviště. Potřeboval mít pro správné rozhodování co nejvíce informací pěkně na jednom místě. Jako např. informace z Pražské energetické burzy, aktuální data z ČEPSu, vývoj počasí ČHMÚ, údaje z německé energetické burzy EEX atd.

Jedna z možností je použít hodně velký monitor. V té době (a dnes vlastně stále) největší byl 30" monitor (Dell, HP a asi i další) s rozlišením 2560×1600 Tato varianta má dle mého jedinou výhodu a to jednodušší umístění, jeden monitor umístím snáze než čtyři, případně pokud nemám dost prostoru na čtyři monitory a stojan. Nicméně existují i opačné názory. Jen upozorním na nutnost Dual DVI při připojování pomocí DVI (HDMI od verze 1.3 toto rozlišení zvládne také, je ovšem otázka zda ho podporuje monitor) naopak bez problémů by měl být DisplayPort.

Druhá možnost je použít více monitorů. Zde byl zásadní problém vhodného umístění, aby to skutečně vypadalo jako na tradingu a navíc aby sestava více monitorů skutečně přinesla přehlednost. Já jsem preferoval tuto variantu, více malých monitorů (pokud si dobře vzpomínám jde o 20" monitory). Je s tím jednodušší práce s uspořádáním pracovní plochy a jednotlivých oken. Také pro případ poruchy jednoho monitoru se toho zase až tak moc neděje.

Po dohodě s obchodníkem jsme vybrali druhou variantu. Kupovali jsme značkové počítače Dell a i v tomto případě jsem nechtěl nic bastlit a řešit problémy. Vybral jsem nejlevnější pracovní stanici (o výkon až tak nešlo) Dell Precision T3400 s možností dvou grafických karet (nějaká základní řada nVidia Quadro) s výstupem na 4 monitory. Dell také umí ty správné držáky na monitory. Jedná se o produkty firmy Ergotron a až na tu cenu se jedná o skutečně kvalitní kus pravého železa. Od Ergotronu padla volba na typ DS100 Quad-Monitor Desk Stand, monitory. které se na něj dají namontovat musí mít otvory pro držák VESA standardu (FDMI) konkrétně otvory 100mm nebo 75mm (MIS-D).

Následují snímky z instalace (foceno mobilem, takže kvalita žádný zázrak):

Držák Ergotron po vybalení:

Po sestavení:

Pohled do nitra pracovní stanice:

Pohled na přední stranu pracovní stanice:

Držák s hrubě nasazenými monitory:

Doladění sestavy a připojení k pracovní stanici:

Ukázka pár oken na pracovní ploše:

Co jsem nedávno viděl, stále se tato sestava používá. Vlastní držák dovoluje montáž čtyř monitorů až do úhlopříčky 24", takže případný upgrade je možný. V nabídce firmy Ergotron (mimochodem už je ke koupi i "normálně" např. v Alze) jsou i mnohé další držáky, takže si určitě vyberete ;)

Jiný pohled na čtyři monitory, takový více DIY je třeba zde.

Oborové vtipy (nejen IT)

2010-09-29T15:25:00.005+02:00

Navazuji na svůj letitý post s hardcore IT humorem. Tento víkend jsem poslouchal hru Lijavec od Járy Cimrmana, kde se v úvodní besedě o specifickém humoru mluví také. Tak jsem se inspiroval k napsání tohoto článku.

Nejen IT humor

Pár hlášek na úvod

Víte co znamená tatranka.zip?
Energie sbalená na cesty

"Ťuk ťuk ťuk!"
"Kdo tam?"
"Rekurze"
"Kdože???"
"Ťuk ťuk ťuk!"

A teď jeden ani ne tak vtip, jako něco co chápou lidé nosící binární hodinky:

Do kolika se dá počítat na prstech obou rukou?
do 1024 (případně pro hnidopichy do 1023 pokud neberete nulu :-)
Kdybyste to náhodou nepobrali, tak vysvětlení třeba zde.

Jeden obrázek, který také nepřijde vtipný každému:

Občas narazím na stránku, která mě pobaví:

lamer.cz - měl lepší chvilky aneb už to není co bývalo, není to typický představitel oborového humoru, ale najdou se pěkné hlášky
http://www.geekworld.cz/?it-vtipy,32 - sbírka IT vtipů
http://www.svetsiti.cz/view.asp?rubrika=Tipy&clanekID=134 - hezký a vtipný IT slovník (trochu jako Černý Petr)
http://www.jaros.in/item/jak-se-strelit-do-nohy-v-ruznych-programovacich-jazycich - tohle se mně osobně líbí nejvíc. Je k tomu i zajímavá diskuze
xkcd.com - krátké komiksy, nejen IT, ale i matematické apod. Občas (a nejen kvůli angličtině) jsou pro mě nesrozumitelné, takže pro mě ten správný představitel oborového humoru
http://www.jreichl.com/humor/humor.htm - sbírka pár zajímavých matematicko-fyziká vtipů od středoškolského profesora
http://www.logix.cz/michal/humornik/
trošku bulváru http://www.super.cz/sex-a-vztahy/vztahy/33090-zlata-pravidla-pro-zivot-s-ajtakem.html
sbírka zajímavých obrázků http://www.evulin.ic.cz/blog/?text=191-desitka-nevyuzitych-veci-na-vasem-pocitaci
něco co není moc vtipný - ethernetový kabel za $499, nechcete?
několik definicí kdo je inženýr
další sbírka vtipů o počítačích, tentokrát na Živě

Golfový humor
Občas ještě hraju golf, kde se taky dá najít určitě pár vtipů a hlášek srozumitelných jen golfistům:

Víte jak pozná nezaměstnaný, že je víkend? Je dražší fíčko.
Tenhle putter je mnohem lepší než předchozí. Plave.

a samozřejmě jich je mnohem víc.

Takže správný oborový vtip je ten, kterému rozumí opravdu jen pár zasvěcených. Případně hodně specifický humor měl Andy Kaufman, tomu se většinou smál jen on a pár lidí okolo, zbytek to nechápal. Já jsem se s tím opravdu zvláštním komikem seznámil až díky Formanovo filmu Muž na měsíci (Man on the Moon) s Jimem Carreym v hlavní roli (mimochodem jak Carreyho nemusím, tak tady příjemně překvapil).
Jo a úplně na závěr, vzpomínáte na uvádění Českých lvů Martinem Zbrožkem? On mi přišel jak český Kaufman :-)

Jak nežádat o práci

2010-09-27T10:38:00.006+02:00

Předchozí článek o češtině byl úvodem k tomuto článku. V letošním roce (2010) jsem během jara vybíral člověka do týmu produktových manažerů. Jednalo se o produktového manažera pro bezdrátové technologie. Na inzerát jobs.cz odpovědělo několik desítek zájemců, z jejichž přihlášek jsem si vybral "nadějné" kandidáty k osobnímu pohovoru.
Nevím jak se mi podařilo vybrat kandidáta, jehož dopis po osobním pohovoru mě skutečně dostal. Jednou z činností produktového manažera je marketing, tvorba různým dokumentů. Jak by mu to asi šlo, vidíte zde:

Asi se není třeba moc divit, že jsem tohoto zájemce na další kolo už nezval. Poté co jsem tento výplod ukázal známým, ukázalo se, že kratochvíle ve sbírání zajímavých žádostí není pouze u mě. Dostal jsem od nich pár zajímavých, z nichž jsem si vybral tento jako nejlepší:

Nevím, možná jsem divný, ale když už neumím česky nechám si to napsat někým jiným, případně si svůj dopis pořádně přečtu před odesláním.

Ach ten češtin II.

2010-09-24T15:08:00.001+02:00

Článek mírně navazuje na předchozí. Mám rád češtinu, všechny nuance, ale nezvládám a dělám chyby. O tom žádná. Hlavně mi nejdou čárky ve větě a našlo by se toho určitě více.
Přesto nemám některé nešvary rád. Když ovšem vidím článek na webu, nepíšu hned do diskuze, že autor je trubka. Zajímá mě spíš věcný obsah sdělení, ale většiny chyb si všimnu a praští mě do očí. A nejenom v psané formě. Tolik asi k vysvětlení proč vznikl tento článek a proč za pár dní vyjde další na podobné téma, ale bude vtipnější (nebo spíš smutnější).

Moje oblíbené a opakující se chyby:

1. Superlativy

Krásným a velmi častým příkladem je slovo nejoptimálnější. Asi vítězství marketingu nad zdravým rozumem, musí být přece něco lepšího než optimální …

Nejoptimálnější je chybou kvůli tomu, že slovo optimální už je superlativem. Pochází to z latiny:
bonus - melior - optimus
dobrý - lepší – nejlepší – (za totáče se říkalo, že čtvrtý stupeň existuje = sovětský, ale to už je naštěstí pryč).

2. Redundance

Jsem z IT světa a někde jsem četl „trigrovací spoušť“ (to je přeloženo jako spouštěcí spoušť?). Pro sebe jsem si tuto chybu nazval redundance (nadbytečná informace). Správně se tato chyba jmenuje pleonasmus aneb jde o přidávání nadbytečných informací (příklady jsou na odkazované stránce, pro mě jakožto technika jsou oblíbené LED diody a LCD displeje).

3. Nejčastější chyby
Nevycházím z nějaké objektivní statistiky, ale z vlastních zkušeností ze čtení textů, případně z rozhovorů.

abyste, kdybyste, abychom

Pro mě v top ten. Žádné aby jste, abysme apod. Zde výsledky ankety z roku 2004, kde "vyhrál" tvar aby jste nad abyste.

dceřiný

Správně je dceřiný, tj. s jedním en.

Viz není zkratka, ale tvar slovesa, tedy žádná tečka za viz

-ti u číslovek

Zapomeňte na -ti u číslovek, vyplývá to z kontextu, čtenář je inteligentní bytost.

antedatovat

Smlouva se antedatuje, nikoliv antidatuje (ante = před, anti = proti)

Poslední dvě, které zmíním jsou trochu horší (hlavně pro mě samotného):

exspirace, exspirovat

Správně je exspirace, exspirovat (od latinského exspiratio), nikoli expirace, exspirovat. Další info např. zde . Přiznám se, že když jsem toto nedávno viděl, samotného mě to překvapilo. Vyskytuje se nesprávně určitě častěji než správně a většina na vás bude nahlížet divně, pokud použijete správný tvar. To je ovšem nelehký úkol nás geniálních :-)

protežovat

Slovo protěžovat je chybný novotvar vzniklý z neznalosti; správné slovo protežovat (někoho) bylo odvozeno z francouzštiny (protéger = chránit). Ale je to natolik rozšířené, že to předpokládám moc lidí neví nebo nepoužívá. Pro informaci stačí zadat do googlu a hned na vás vypadne mnoho stránek věnující se tomuto tématu.

Ještě přidám pár linků, ale je jich opravdu jen pár:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Přídavné_jméno
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=410
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupňování
http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/144046

Existuje jedna zajímavá kniha věnující se tomuto tématu od Zonerpressu. Nevlastním, tudíž nehodnotím.