Podle doktorky Rebeccy Landové z Centra pro Autismus a přilehlé poruchy v Baltimoru by rodiče měli být vnímavější a měli by být obeznámeni se znaky možného poruchového vývoje. Přestože mnohé děti nevykazují žádné výkyvy ve vývoji až do dvou let, u některých se dá potenciální hrozba podchytit dříve. Doktorka Landová doporučuje, aby si rodiče hrající se svými dětmi mezi šesti a třinácti měsíci všímali následujících známek, které jsou spojovány s poruchami autistického spektra či jinými poruchami:

1. Zřídka se usmívá, když se k dítěti přibližuje pečovatelská osoba
2. Zřídka se snaží napodobovat zvuky a pohyby ostatních během komunikace, jako třeba smích či úsměv
3. Opožděné či nepravidelné žvatlání
4. Reagování na vlastní jméno nemá mezi šestým a dvanáctým měsícem stoupající tendenci
5. Nekomunikuje gesty po desátém měsíci
6. Málo udržuje oční kontakt
7. Málo vyhledává Vaši pozornost
8. Opakovaně napíná paže, dlaně, nohy či se projevuje nezvyklými pohyby, jako jsou neobvyklé postoje či nadměrně opakované chování
9. Nenatahuje se k Vám, když se Vy natahujete k němu
10. Opoždění v motorickém vývoji, jako překulování se, zvedání či batolení

„Pokud mají rodiče dojem, že s jejich dětmi je něco nepořádku, měli by se poradit s pediatrem či jiným vývojovým expertem,“ radí Landová. „Postoj ‚počkám a uvidím‘ není správný. Chceme identifikovat opoždění co nejdříve, aby se dala započít patřičná intervence a mohlo se s dítětem pracovat ještě v době, kdy se mozek vyvíjí a je stále tvárný.”

zdroj: Kennedy Krieger Institute (2012, March 26). ‚Could my child have autism?‘ Ten signs of possible autism-related delays in 6- to 12-month-old children. ScienceDaily. Retrieved March 28, 2012, from http://www.sciencedaily.com­/releases/2012/03/120326160700.htm

Psychologie toalet nabízí mnohé zajímavé předměty ke studiu a jak Haslam říká, za dveřmi od toalety se nalézá mnoho vodítek k emocím, duševním chorobám či osobnsotním nastavením. Záchod tak prý psychologům poskytuje nové dveře ke zkoumání mnohých oblastí provázanosti těla a duše, kultury či sebepojetí.

“Psychologové již důkladně zkoumali psychobiologii jezení, spaní a sexuality. Přesto vyměšování zůstává jedním z nejopomíjenějších a nejpodceňovanějších témat.”

Hádky o zvedání prkénka či debaty o tom, jak věšet toaletní papír jsou všem známé. Zda-li však toalety přinesou nějaké zajímavé a reálné poznatky o naší psýché, to se teprve uvidí.

zdroj: British Psychological Society (BPS) (2012, May 31). Leading psychologist aims to flush away taboo of toilet psychology. ScienceDaily. Retrieved June 3, 2012, from http://www.sciencedaily.com­/releases/2012/05/120531102116.htm

Jak být více kreativní a jak mít víc nápadů? Studie ze Singapourské univerzity managementu se zabývala otázkou, zda není kreativita provázaná s fyzickým prostředím či snad s vlastním pohybem. Známe kupříkladu frázi “na jednu stranu … na druhou stranu” (angličtině “on the one hand … on the other hand”),  či v USA od 70tých let prosazovanou frázi “think outside the box” (myslet mimo krabici). Může reálné chování v souladu s těmito radami zlepšit kreativitu jedince?

Výzkumníci tedy požádali probandy, aby vymýšleli návrhy na povídky, zatímco budou používat obě ruce při zvažování a řešení problémů. Nezávislí pozorovatelé pak hodnotili originalitu, množství a rozmanitost vzniklých návrhů. V časopise Psychological Science pak zveřejnili výsledky, které jasně ukazovaly na větší kreativitu těch, kteří během promýšlení návrhů používali obě ruce.

Ve druhé studii nechali výzkumníci řešit probandy slovní spojení zkoumající schopnost postřehnout vztahy mezi slovy a přijít se správným řešením. Pro vyřešení tohoto problému je nutné používat vhled do problému, který přinese správné řešení, tedy tzv. konvergentní myšlení. Část probandů pak zavřeli do kartónové krabice a nechali je řešit úkol v ní, část nechali řešit úkol vedle krabice. Stejně jako v prvním případě, probandi řešící úkol mimo krabici vyprodukovali signifikantně více správných odpovědí.

Neboť si chtěli být jistí svými závěry, vymysleli další verzi pokusu, ve které probandi sice nebyli v krabici zavření, ale směli chodit pouze ve vymezeném čtverci na podlaze, kdežto ostatní se mohli pohybovat volně. Pokus také provedli ve virtuálním světě Second Life, kde nechali avatary probandů chodit buď volně po světě, či pouze v malé virtuální krabici. Veškerá tato fyzická i fiktivní omezení vedla ke snížení kreativity jedinců.

Zajímavý na celém pokusu není ani tak jeho výsledek, který šel očekávat, jako spíše fakt, že slovní fráze “think outside the box” opravdu přináší výsledky, které slibuje. Je to důkazem nejen toho, jak je naše schopnost myslet ovlivněna fyzickým okolím, ale i toho, že v každodenních frázích je více pravdy, než se může zdát. Takže až budete někdy řešit nějaký problém, jděte se projít ven a hodně při přemýšlení gestikulujte.

zdroj: http://www.huffingtonpost.com/

• Komunikační dovednosti
• Kreativita
• Iniciativa
• Dovednost udržovat mezilidské vztahy
• Vůdčí schopnosti
• Organizační schopnosti
• Schopnost řešit problémy

Jak personalisté reálně řeší, když výše uvedené vlastnosti mají ve svých životopisech uvedeny všichni uchazeči o práci, však zůstává záhadou.

zdroj: McGill University Career Planning Service (www.mcgill.ca/caps), http://www.harvard.edu

zdroj: blog.cheapholidays.com

Několik měsíců či snad let šetříte na cestu po Asii? Nebo se chcete podívat do Afriky či na západ USA? Sníte o tom, že se projdete po Velké čínské zdi, dáte si skleničku vína na Montmartru a kávu na náměstí v Římě? Možná, že Vám tento přístup k plánování dovolené, kterou si zatím nemůžete dovolit, přinese více škody než užitku.

Výzkumníky v nedávné studii zajímal vliv pozitivních fantazií v porovnání s fantaziemi  idealizovanými méně. Na rozdíl od jiných studií se tato zabývá stádiem nikoli samotného plánování dovolené, ale stádiem ještě před tím, tedy jakýmsi plánováním plánování. Například tedy sněním o dovolených, které Vám zatím finanční situace nedovoluje. Tyto sny pak mají podle autora studie Heather Barry Kappese z New York univerzity na lidi veliký, leckdy ne úplně pozitivní dopad.

Aby tento efekt změřili, Kappes spolus s Gabrielou Oettigenovou  požádali skupinu probandů aby si představovali jednu z následujících situaci: nošení módních bot na vysokých podpatcích, vydělání peněz na burze či dovolenou. Zároveň byli požádáni, aby zdůraznili ve svých představách pozitiva. V kontrolní skupině byly probandi požádáni, aby si danou situaci představili i s jejími negativy. Posléze probandi zapsali své myšlenky, dojmy a pocity na papír.

Po tomto úvopdu dostali účastníci možnost přečíst si nějaké informace týkající se jejich tématu a výzkumníci zkoumali, zda v databázi vyhledávají informace spíše pozitivní či negtativní (např. zda si četli pouze pozitivní hodnocení dané destinace, či si prohlíželi zejména negativní zdravotní následky podpatkových bot).

Kappesův tým zjistil, že idealizovaná představa vede spíš k vyhledávání pozitivních ohlasů a informací a tento efekt je zesílen ve chvíli, kdy lidé danou věc v současné době neplánují pořídit. Tedy, když nemají peníze na dovolenou, mnohem spíše vyhledávají informace, které jim potvrzují, jak úžasná ta dovolená bude. “Když se totiž lidé doopravdy rozhodují o koupi, mnohem lépe zvažují možná rizika i výhody daného produktu,” říká Kapes.

V tomto ohledu tak snění, které se nevztahuje k přítomnosti, vede k znehodnocení informací a zvnitřnění si představ, které nemohou být ve výsledku naplněny a lidé nejsou s výsledkem spokojeni. Proto pokud o věcech sníte, než dojde k samotné realizaci, promyslete si vše ještě jednou a nezabývejte se pouze pozitivy. Vyhnete se tak možnému zklamání.

zdroj: Society for Personality and Social Psychology (2012, May 31). Fantasizing about your dream vacation could lead to poor decision-making.ScienceDaily. Retrieved June 3, 2012, from http://www.sciencedaily.com­/releases/2012/05/120531102344.htm

Studie rychlosti čtení na různých elektronických médiích se téměř všechny shodují na jednom. Čtení na elektronických zařízeních je pomalejší a pamatujeme si z něj méně, než z papíru, nebo mezi nimi není významný rozdíl. Tedy na elektronických zařízeních rozhodně nečteme rychleji a nepamatujeme si více, než z papíru. Různé studie pak referují až o 30 procentním zpomalení, jiné však významný rozdíl nenašly. Poslední mnou nalezaná studie z Gutengergovy univerzity ukazuje, že rozdíl mezi médii (tablet, papír a kindle) je minimální, nicméně studie neobsahuje srovnání s počítači a samotná metoda výzkumu není příliš schvalována.

Co se přesnosti čtení týče (např. hledání překlepů, všímání si jemných nuancí), pak také vychází papír lépe, avšak opět, některé studie neukazují na významný rozdíl.

A nakonec porozumění. Ve studii v roce 1992 se ukázalo, že podobně jako klesá rychlost čtení a přesnost, tak klesá i pozrozumění danému tématu. Avšak tento efekt média zmizel ve chvíli, kdy proband již o tématu měl jisté povědomí a tedy byl kognitivně na obsah textu připravem. V takovém případě nebyl mezi médii významný rozdíl. Navíc je otázka, jaká zařízení se používala před dvaceti lety.

Takže kde leží pravda není úplně jasné. Zařízení se zdokonalují a snaží se požitek knize co nejvíc přiblížit. Zda-li se to někdy podaří a výrobci dokonce zvládnou vytvořit takové prostředí, ve kterém budeme číst efektivněji, to ukáže až čas.

Ona výbavnost informací souvisí s jejich kódováním. Protože text na ipad, kindlu, webu či podobných se neustále proměňuje (změna velikosti písma, scrollování stránek apod.), mozek postrádá vizuálně konstantní podobu informace. Mnoho informací si efektivně vybavíme, protože si pamatujeme, ve které knize a na kterém místě přibližně jsou a jak vypadají. Je vedle nich obrázek? Jaké číslo měla patřičná stránka? Jak vypadal přebal knihy apod.  Takováto „vzpomínka“ spustí řetězec paměťových procesů a nakonec informaci získáme celou. Tyto atributy informací však elektronický text postrádá. Navíc v něm nemáme možnost efektivně podtrhávat či rychle listovat. Vynahrazuje to sice možností vyhledávat či vkládat záložky, ale co se lidských procesů kódování textových informací týče, zdá se, že tyto možností moc nepomáhají. Je třeba čekat, co ukáží další výzkumy.

zdroje:

http://www.useit.com/alertbox/ipad-kindle-reading.html

http://www.princeton.edu/~sswang/Noyesa_Garland_computer_vs_paper.pdf

http://www.uni-mainz.de/downloads/medienkonvergenz_lesestudie.pdf

http://healthland.time.com/2012/03/14/do-e-books-impair-memory/

Výzkumníci při monitorování reakcí organismu na sprostá slova zjistili, že reakce organismu na nadávky je jiná, než reakce organismu na slova netabuizovaná. Změna je patrná především na úrovní fyziologické aktivace, kdy při zpracování tabuizovaného slova dochází k měřitelným změnám kožního odporu a neurální aktivaci v oblasti amygdaly. Tabuizovaná slova tak vyvolávají mnohem afektovanější odpověď organismu než slova běžně přípustná. Podobný jev byl již dříve vysledován i u jiných tabuizovaných výrazů, především sexuálně laděných.

Takováto reakce organismu může vést k několika věcem. Především se naše tělo dostává do mírné stresové reakce (záleží na kontextu a množství podnětů), která se projeví červenáním se, pocením, suchem v ústech apod. V takovém stavu je pak daleko snažší zapomenout repliku z Mackbetha či uklouznout na jevišti. Zároveň však mírný stres posiluje naší schopnost tvoření nových vzpomínek – na emočně plné zážitky se těžko zapomíná.

Ve výsledku to znamená, že pokud chcete, aby si druhá strana zapamatovala co nejlépe vaše sdělení, použijte mnoho tabuizovaných slov. Vaše promluva uvízne v paměti mnohem spíše.

Zdroj: „Filling the emotion gap in linguistic theory: Commentary on Potts’ expressive dimension“ from Theoretical Linguistics 33–2 (2007), 215–221, http://www.bakadesuyo.com

http://depression.wikia.com/wiki/Clinical_depression

Zda je deprese jen civilizační choroba, či porucha, jež tu byla odedávna, je stále debatovanou otázkou. Mnozí se však domnívají, že deprese není zas tak nová, jak se může z rostoucích počtů diagnostikovaných zdát, a že naopak je s lidmi odnepaměti. Doposud se evoluční teorie deprese zabývaly její provázaností různými sociálními projevy a chováním, a jak toto chování může být evolučně výhodné. Nicméně výzkumníci z Emory University nyní přichází s novou evoluční teorií deprese, podle které nás prý tato historicky i dnes chrání proti infekci.

Z publikovaného článku v časopise Molecular Psychiatry vyplývá, že prý genetická varianta odpovídající za sklony k depresivitě napomáhá i boji s infekcemi. Spoluautoři článku totiž poznamenali, že deprese je často spojená s přehnanou imunitní reakcí organismu i ve chvílích, kdy člověk s žádnou infekcí či zánětem nebojuje.

“Většina forem genů spojených s depresí se ukazuje, že zároveň ovlivňuje i fungování imunitního systému,” říká jeden z autorů.

“Základní idea je, že deprese a geny, které jí kódují, byly velice prospěšné zejména v dávných dobách, při bojování s nemocemi, přestože ty samé geny vedou k narušování vztahů s ostatními lidmi.”

Je třeba si uvědomit, že do vynálezu antibiotik byly infekce nejčastější příčinou smrti a tedy i nemožnosti předávat své geny dál.

Autoři také spekulují, že mnohé z behaviorálních symptomů deprese – stranění se, únava, horečka, anorexie – mohou být také evolučně prospěšné, neboť udržují infekci mimo dosah dalších osob. Teorie také vysvětluje, proč je stres rizikovým faktorem při vzniku deprese. Stresová reakce totiž připravuje tělo na vypořádání se s potenciálním zraněním a to právě aktivací imunitního systému prostřednictvím depresí. Také poruchy spánku během depresí jsou produktem aktivovaného imunitního systému a potřebu udržet pozornost a udržet predátory od těla během zotavování se.

Source: Emory University; http://psychcentral.com/

zdroj: http://www.freakingnews.com/

Myší studie z univerzity v Yale se znovu pokouší zjistit, zda nemá radiace z telefoních zařízení vliv na lidské tělo. Doposavadní výzkumy spojující telefony se vznikem rakoviny nebyly potvrzeny a přestože telefony jsou stále vedeny v regulích WHO jako potenciálně karcinogenní, od tohoto názoru se pomalu upouští. Výzkumníci se proto tentokrát zaměřili na potenciální vliv telefoní radiace na vznik a rozvoj poruch pozornosti u dětí.

Přestože varují, že studie na myších mají daleko k reálné aplikaci na lidský vývoj, jejich výsledky by měly vést k hlubšímu zkoumání. Podařilo se jim totiž zjistit, že děti myších matek, které byly během těhotenství vystaveny působení radiace z telefoních zařízení, měly oproti matkám nevystaveným tomuto faktoru menší horší paměť a mnohem častěji vykazovaly hyperaktivní chování. Tyto závěry byly prokázány jak behaviorálním pozorováním, tak experimenty i neuropsychologickým měřením mozkové ativity.

“Ukázali jsme, že behaviorální problémy u myší, které připomínají ADHD, jsou způsobeny vystavováním plodu radiaci z telefoních zařízení,” řekl Hugh Taylor,vedoucí autor studie z katedry medicíny na Yaleově univertě. “Vzestup těchto poruch chování u dětí tak může být zčásti způsoben právě jejich vystavováním radiaci v průběhu těhotenství,” dodává.

Zdroj: Scientific Reports http://psychcentral.com/news/2012/03/16/adhd-linked-to-pregnant-mouse-moms-use-of-cellphone/36142.htm

http://www.bunltd.com/

Otázky související s přítomností alkoholu v současné společnosti, jaké má důsledky, zda legalizovat či nikoli, jak rozvrací rodiny atd., jsou hojné. Avšak alkohol je s lidskou rasou minimálně přes deset tisíc let a řekněme, těší se neutuchající oblibě. Samotné užívání alkoholu navíc není vlastní jen lidem, ale i mnohým zvířatům. Nejčastěji opi, ale i jiná zvířata cíleně konzumují zkvašené plody, které mají omamující účinky, či jednoduše kradou alkohol lidem, viz. video (http://youtu.be/pSm7BcQHWXk). Jaké jsou tedy výhody ethanolových nápojů, které jim vydobyly významné místo ve všech lidských i mnohých zvířecích kulturách?

Jedna z nedávných studií se zaměřila na působení alkoholu na naše kreativní uvažování. Myšlenka byla jednoduchá a vyplývala z historie a životních drah mnohých známých umělců. Je více než běžné, že umělci propadají drogovým závislostem, alkoholismu nejčastěji. Není tak právě v této závislosti i klíč k jejich géniovi?

Andrew Jarosz se s kolegy z Univerzity v Illinois pokusili na tuto otázku odpovědět. V jejich pokusu byla polovina účastníků vystavena dávce alkoholu v množství přibližně dvou velkých ležáků, zatímco druhá byla střízlivá. Následně jim byl administrován tzv. “Test vzdálených podobností”, ve kterém se zkoumá schopnost vhledu a kreativního/divergentního myšlení. Dosavadní pokusy paradoxně ukazují, že lidé s větší pracovní pamětí si v tomto testu vedou hůře, neboť jim do uvažování vstupuje příliš distraktorů.

“Opilí” probandi vyřešili v průměru 58 procent z 15ti položek, kdežto střízliví 42 procent. Zároveň byla průměrná doba řešení u střízlivých o 4 sekundy delší než u “opilích” (15.24 ku 11.54). Intoxikovaní účastníci také o svém postupu mluvili jako o více vhledovém (tedy častěji popisovali řešení jako náhlé porozumění) a méně analytickém.

Jarosz se tak domnívá, že mírná intoxikace má pozitivní účinek na náhlé porozumění neboť usnadňuje divergentní myšlení (jistě znáte, jak opilí lidé přeskakují z tématu na téma, snadněji mění nit hovoru). Celkově tak alkohol může usnadňovat kreativní přístup k řešení problémů.

Jeden z výzkumníků však dodává:” Zkoumali jsme, jaký vliv má mírná intoxiakce, nikoli nadměrné pití. Z našich nálezů se nedá žádným způsobem vyčíst, že nadměrné pití bude mít stejný efekt.”

“Ve výsledku se domníváme, že přílišné zaměření na cíl vede k zaslepení vůči novým možnostem a je třeba rozšířit naši pozornost a učinit jí pružnější a roztříštěnější, pokud chceme kreativní řešení. Někdo si za svou múzu zvolí pintu piva, někdo hledá jinde …”

Zdroj: Jarosz, A., Colflesh, G., and Wiley, J. (2012). Uncorking the muse: Alcohol intoxication facilitates creative problem solving.Consciousness and Cognition, 21 (1), 487-493 DOI:10.1016/j.concog.2012.01.002