Poslechl jsem tedy strýčka Googla a pustil se do ruční aktualizace se softwarem Seven-Eighter. Trochu jsem se bál, ale vše proběhlo v pohodě a já už mám aktualizováno. Postup je jednoduchý. Všechny odkazy a informace jsou v tomto videu. Když se toho budete držet, tak nic nepoděláte. Mě Zune neoznámil asi ani dvě předchozí aktualizace, takže se nejdříve nainstalovaly ty a pak teprve 7.8 Takže se neděste, že se instalační proces objevuje víckrát za sebou.

Nejnovější aktualizace pro Windows Phone 7.8 přístroje:  7.10.8858.136

Rozdíly oproti 7.5 nejsou velké a vešly by se na prsty jedné ruky. Jedná se hlavně o více možností ve velikosti dlaždic. Dále pak více barevných motivů a systém by měl být rychlejší. Jestli se to neprojeví na už tak bídné výdrži baterky, to se teprve uvidí.

„Já nejsem prorok, necháme se překvapit,“ usmívá se kardinál Dominik Duka. Pak ovšem přece jen něco naznačí. „Ne že bych měl problém, že by papež měl jinou barvu pleti a byl z jiného světa, vůbec ne, přesto si tak říkáme, že my Evropané si trochu více rozumíme,“ podotýká Duka.

Zkuste si představit situaci, kdyby se to stejné řeklo v trochu jiné situaci. Třeba takhle:

Při kandidatuře na Českého prezidenta by někdo řekl: Nemám nic proti romům, jejich barvy pleti, ale aby byl českým prezidentem, to fakt nechci, protože my češi si rozumíme víc a Rom by nám neporozuměl.

Jasný rasismus, to by bylo keců. A co třeba tohle:

Při pohovoru do zaměstnání: Nezlobte se, nechceme aby jste u nás pracoval, protože jste černoch a my bílí si přeci jen víc rozumíme.

To je taky přece projev jasného rasismu. Třeba ještě v komentářích vymyslíte něco jiného. Dle mého se jedná od pana kardinála Duky o jasný projev rasismu. Naprosto otevřeně tvrdí, že černocha, nebo číňana nechce, protože není bílý a prostě nám nerozumí.

Je mi upřímně u prdele, kdo bude dalším papežem. Stejně je to banda pedofilů, kteří kryjí pedofily. Ale myslím, že stojí za zmínku, jak jsme najednou strašně tolerantní k rasistickým výrokům. Jen aby to médiím vydrželo, až se zase bude někde hlásit pravda, že cikány tu nechceme, protože na ně musíme vydělávat a oni nás pouze zaplavují dětmi.

Odkaz na článek: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/1183341

Když jsem dubnu roku 2010 zakládal tento blog, tak jsem se zapřisáhl, že politice se tady věnovat nebudu. A myslím si, že se moc nezpronevěřím, když v pár bodech zmíním své pocity z první přímé volby prezidenta České republiky.

1. Když jsem poprvé viděl seznam kandidátů, tak se mi chtělo plakat a řekl jsem si, že lidská drzost některých z kandidátů nezná hranic. Jsem ale hrdý občan, takže jsem se jal sbírat informace a začal jsem se přesvědčovat, že někteří z kandidátů jsou v pohodě. Šlo to těžko, ale u některých se mi to povedlo.

2. Masáž, která probíhala ze stran médií mě sice lehce minula, protože se snažím „zprávám“ v TV vyhnout a jediným zdrojem informací pro mě zůstává Radiožurnál. Bohužel ani ten se nevyhnul dle mého názoru spousty manipulativních zpráv. Prostě Fischer se Zemanem měli média zmáklý, proto se do hlavních debat dostávali právě oni. Údajně na základě veřejných výzkumů od agentur, o kterých také proběhly zprávy tiskem, které je usvědčovaly z manipulací ve prospěch té či oné strany. Výsledkem bylo, že se veřejně probíralo to, že vlastně nikdo jiný, než tihle dva šanci nemají. Já tomu nevěřil, stejně jako spousta průměrně inteligentních šimpanzů. Řekněme si ale jasný fakt, že volilo spousta podprůměrně inteligentních šimpanzů a pod heslem „Stejně to vyhraje Zeman, tak nic nezmůžeme a budeme volit Zemana“ volili, tak jak volili. Tuhle skupinu lidí omlouvá jejich nízká inteligence. Co mě sere ale víc? Viz bod 3

3. Daleko víc mě nasrala skupina lidí, kteří si první volbu chtěli užít a zvolit si toho svého kandidáta, který je jim sympatický, který se jim líbí, se kterým soucítí, která je žena. A nepřemýšleli vůbec o šancích jednotlivých uchazečů. Bohužel tito lidé patří mezi průměrně inteligentní šimpanze a přesto svůj hlas takhle promrdali. Budiž. Volba je každého právo a dokážu pochopit, že doufali, že stejně jako oni se najde víc zoufalců, kteří zvolí Bobošíkovou. A už vůbec nechápu u těchto inteligentních jedinců to, že si museli být vědomi toho, že když oni svůj hlas promrdají, tak to neovlivní podprůměrně inteligentní šimpanze, kteří se drží svého “Stejně to vyhraje Zeman, tak nic nezmůžeme a budeme volit Zemana“. A dopadlo to tak jak to dopadlo, takže místo toho aby podpořili kandidáty, kteří objektivně měli šanci, svůj hlas spláchli do hajzlu a s jejich svolením je druhé kolo v takovém obsazení v jakém je. Tihle lidé se zachovajli stejně jako komunisté, kteří podpoří zákon tím, že odejdou ze sněmovny a nehlasují ani pro ani proti. Je to stejné. Tito lidé prostě dobrovolně odešli z volby prezidenta a já si myslím, že to jsou zbabělci.

4. Možná jste poznali, že jsem nasraný. Jsem nasraný a to hodně. Nechtěl jsem v druhém kole Zemana ani Fischera. Nechci tam ani Schwarzenberga, ale co s tím kurva udělám? Nic. Teď už nic a to díky podprůměrně inteligentním, průměrně inteligentním a nadprůměrně inteligentním šimpanzům, kteří kurva vůbec nepřemýšlí a mají v hlavě nasráno.

5. Budu volit v druhém kole Schwarzenberga. Proč? Protože jste svými hlasy rozhodli o tom, že je to pro mě jediná možná volba v porovnání se Zemanem. Proč ne Zemana? Proč bych měl svým hlasem předávat vládu země z rukou člověka, který svými zákony spustil rozkrádání téhle krásné země do rukou člověka, který v tom prostoduše pokračoval a přivedl do politiky takový sráče jako je Gross a Špidla a ………. tak dál. To fakt dělat nebudu. Nemám z toho radost. Daleko radši bych tam viděl Dienstbiera. Což byla moje volba a nebýt podprůměrně inteligentních ….. už se mi to nechce vypisovat, tak by se to povedlo.

Spousta lidí bude mít na můj článek spoustu názorů, tak se je nebojte napsat do komentářů. Diskuze o politice se mají vést u piva, mě to ale nedalo a chtěl jsem to ze sebe dostat trochu ven, tak snad se mi to povede.

Jednu z nejpozitivnějších věcí, které na dnešním světě spatřuji je ta, že se konečně restaurace tohoto typu zbavují kuřáků, alespoň tedy uvnitř podniku. Protože neznám nic nechutnějšího, než to, když si dávám argentinský steak, který poctivě ležel, pak se houpal a pak byl přinesen na můj talíř a někdo mi k tomu u vedlejšího stolu hulí. Dobře, kdyby to byla Cohiba, dejme tomu, luxus k luxusu. Jenže on si zapálí upocenou Moonku a myslí si, že mu patří svět. Takže restaurace B2B je nekuřácká.

Je vkusně rozdělena do dvou částí, restaurace a kavárna, bohužel asi bez rezervace není možné si dopřát komfortu být v restauraci. Byli jsme ale pouze dva, takže jsme přijali místo u stolku pro dva v kavárně a nebyli jsme jediní. Stolky jsou dostatečně velké, takže jídlo u něj byla pohoda. Interiér, barvy, vybavení naprosto OK. Vše vkusně sladěné do zelené, hnědé, béžové a tmavě stříbrné.

Samostatnou kapitolou by měla být obsluha. Tu jsem nikde jinde v Jihlavě nezaznamenal. Musím říct, že jsem byl spokojený a po celou dobu mi bylo dáváno najevo, že já jsem jejich hostem a oni jsou zde pro mě. Já jsem přeci ten kdo platí a tak by to tedy mělo být. Po této stránce naprosto v pořádku. Nutno říct, že v cenové hladině, ve které se restaurace pohybuje by toto mělo být standardem. Na nic nespěchali ale byli vždy „po ruce“.

Teď tedy k jídlu a pití. Žena je v požehnaném stavu, tudíž nepila a já jsem držel basu. Jsem kádr. Vyzkoušeli jsme jejich domácí limonádu. O původu slova „domácí“ bych se trošku přel. Já měl zázvorovou a moc zázvoru jsem tam tedy neměl, manželka rybízovou, ta byla dobrá. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že byla namíchána z koncentrátu, nebo z prášku. Pod domácí zázvorovou limonádou si představuji naprosto něco jiného, a pokud se někdo z Vás dostane do Malé Skály, doporučuji podnik Pizzeria Pietro Tomasso, kde tedy domácí skutečně znamená domácí. Na závěr u mě padlo kafe a to musím pochválit. Moje klasické Piccolo s mlékem bylo voňavé a krásně udělané s lehkou pěnou a výbornou chutí. Ne jako třeba Design Studio E112. A jídlo? Já si dal U.S.Striploin steak s gratinovanými brambory a omáčkou ze zeleného pepře, manželka steak z lososa na pyré z židovských brambor a kořenovou zeleninou. Pro hnidopichy, fotky jsem nepořizoval. Dneska už snad každý ví, jak by takováto jídla v takovéto restauraci měla být naservírována a připravena. Jako polévku jsme zvolili moji oblíbenou Francouzskou cibulovou polévku.

Klady:

1. Jídlo bylo na pohled lákavé, vkusně připravené a dle očí i chutnalo.
2. Steak jsem chtěl medium a skutečně jsem ho tak dostal
3. Losos byl s kůžičkou lehce „přiškvařenou“ na chips a výborně dochucený (vychucený)
4. I když jsme zvolili jídla, která by měla zaručovat nacpanost až přežranost, tak byla nakombinována tak, že jsme odcházeli s příjemným pocitem výborné večeře
5. Obsluha byla ukázková

Mínusy:

1. Na cibulačce jsem zvyklý na lehce osmažený kousek jakéhokoliv pečiva, nejlépe však francouzské bagetky. Tady jsme dostali kousek celozrné bagetky jen tak položené na polévce a co se nestalo, nasákly šťávu a byly takové rozňahňané.
2. I když je dnes zvykem dávat pyré pod maso a lehce ho rozetřít, i tak bych ho dal trochu více aby to nebylo pouze na tři sousta lososa a zbytek nebyl s ničím.
3. Omáčku ze zeleného pepře za příplatek!!!!!!! 35Kč (já vím, není to moc, ale i tak), jsem si představoval jinak než 5, slovy pět kuliček pepře, ve výpeku ze steaku a dochucený, sice výborně, ale to množství mne zarazilo. Jinde jsem zvyklý, že je to v ceně steaku, hlavně, když tedy platíme 355,-Kč právě za steak, a pokud si tedy připlatím, tak je toho tolik abych si ji užil.

Nakonec jsme ochutnali ještě Crème brûlée

Mínusy ale rozhodně nepředčily pozitiva, která jsme měli z návštěvy restaurace B2B a já s klidným srdcem doporučuji tuto restauraci vyhledat a užít si kousek vyšší gastronomie i u nás v Jihlavě.

Celkový účet: 890,- Kč

Kdo byl Břouska a proč se pořádá tahle akce? Břouska byl skvělý muzikant který působil v řadě žďárských kapel, hlavně Barel Rock, Fuga a Exit. Bohužel je to už šest let, co podlehl zákeřné rakovině mozku. Prošel si vším co se k rakovině váže: diagnóza, chemoterapie, naděje a pak smrt. Je to kurva nemoc. Na jeho počest se vždycky začátkem listopadu pořádá benefiční koncert v klubu Batyskaf ve Žďáře nad Sázavou, za účasti právě třech zmíněných kapel.

O nadacích si myslím své. Dle mého se tímto oborem činnosti zabývá spousta křiváků, kteří jezdí v befsonech a platí si krásné asistentky (o tomto konkrétním případě jsem slyšel). Nepopírám, že je to bohulibá činnost a pokud opravdu peníze směřují tam kam mají, pak je to super, ale moc tomu nevěřím. Proto nepřispívám opravdu takřka na nic. Až teda na Břousku.

Při vstupu na akci jsem zaznamenal, že tam chodí spousta lidí, kteří se jdou jen pobavit a neví nic o tom, proč se koncert koná. Škoda, protože pak se diví, proč je vstupné tak vysoké a proč po nich třeba ještě chceme něco navíc. Třeba tenhle článek někdo z nich přečte a třeba si i uvědomí souvislosti a příjdou cíleně pomoct malým pacientům s různými druhy rakovin.

Jedná se o uskupení Walk of the Earth a zabývají se hlavně předěláváním jiných hitů a že jim to tedy jde. Jednak to má koule, nápad, ztvárnění a o muzikálnosti jednotlivých členů se myslím ani nemá cenu zmiňovat. Mají samozřejmě i pár svých kousků a taky to stojí za to. Není to klasická kapela, která si sedne za nástroje a prostě zahrají obyčejný cover. Tihle maníci si pohrávají s rytmy, bouchají do různých dutých předmětů a kombinují zvuky nástrojů. Posuďte sami, jak si třeba pohráli s již zmíněným hitem od Gotye feat. Kimbra:

Podle mého se jedná o předělávku, která je prostě lepší než originál. Zkusme třeba Someone Like You od Adele:

Nebo třeba něco vlastního? A to si budete broukat ještě zítra:

Hlavou a patou, a hlava je ta hezčí, (kdo že to je?) jsou Gianni a Sarah, kteří dost často zpívají a hrají jen spolu:

Nebudu svůj web spamovat odkazy na youtube. Tady si najděte jejich kanál a odebírejte. Je to fakt bomba: Kanál Youtube

Edit 24.9.2012

A pokud si nejste jisti kdo zpívá podkres pod novou reklamu O2, je to právě WOTE:

A protože to vede parta skvělých lidí a také skvělých běžců, tak netrvalo dlouho a naplánovalo se první seznamovací soustředění na Šumavě. Hledají se místa, kde se dá samozřejmě dobře běhat a to na Šumavě není zrovna lehký najít.

Naštěstí je běžců čím dál tím více a penziony na to reagují. Nabízejí i pro sportovce předem nachystané trasy, více či méně náročné. My jsme měli štěstí na lidi i na místo. Ondra Uher, sám běžec, má v pronájmu penzion Mechovský dvorec v Srní-Mechově. Umístěný na úplném konci obce těsně před Vchynicko Tetovským kanálem, kolem kterého se běhá úplně luxusně.

Po příjezdu na mě opravdu dýchla rodinná atmosféra penzionu. Super lidi, kteří to vlastní, uklízí, obsluhují, vaří. Na nic si nehrají a za co člověk zaplatí, to opravdu dostane. Takhle bych to viděl já. Večer se šli nadšenci z našeho klubu proběhnout, já se radši věnoval seznamování s místní chutí piva a místními specialitami. Takže jsme poseděli v hospůdce a moc to nerozjížděli, protože jsme ráno tušili nějaké to běhání. A taky jo, ráno budíček a ještě před snídaní Cooperův běh (12min co nejrychlejším tempem pokud možno po rovince) To pokud možno po rovince v případě Šumavy platí. Takže jako po oválu to nebylo, každopádně nahromaděná energie z předchozího večera mě vybičovala k výkonu 2,7km. To jsem snad nezaběhl ani na základce. Takže OK.

Pak rychlá snídaně a výběh na trasu Srní-Mechov – Antýgl – Modrava – Tříjezerní slať a hurá zpátky, pro mě ten den cca 32km, což je na mě dost. A kdo někdy šel z Modravy na Tříjezerní slať, tak ví, že po dlouhé rovince se zvedá prudce kopec a ten jsem statečně šel.

Zvětšit mapu

Odpoledne samozřejmě útlum, rozedřené půlky a strašná bolest ve sprše. Pak jen doporučuji v Srní zajít do místní domácí cukrárny, která je hned na vjezdu do Srní od Antýglu po pravé ruce, do schodů nahoru. Vynikající domácí zákusky a káva.

Večer stál za to a po zelené smršti a kytarových prvních slokách jsem se kolem jedné ranní odebral do postele jak žmolek. Ráno jsem běhání odmítl ale nadšenci si dali ještě výběh na Poledník, což bych už v tom ukrutným horku nedal, navíc moje půlky byly evidentně taky proti. Takže jsme se vydali k domovu s malou zastávkou ve Staré hlíně v Rožmberské hospůdce na kus rybího žvance.

Věc kterou musím jednoznačně Ondrovi pochválit je domácí paštika se sušenými švestkami a polité brusinkami. Celkově vaří velice dobře, snídaně jsou bohaté a zdravé. Obědy taky OK, ale ta paštika. Když mě přepadla chuť o půlnoci, tak jsem si ji prostě musel dát.

Vzhledem k naběhaným kilometrům bych si možná tipl, že jsem za víkend něco shodil, ale kdepak. Zelená, pivo a paštika si vzala svoji oběť a já dvě kila přibral. A pak že při běhání se hubne

Svoje New Balance už jsem pořádně zhuntoval a tak přišla na řadu koupě nových, kvalitnějších, bot. Musím teda říct, že s Balancema jsem spokojenej nebyl, asi po měsíci se začala trhat stýlka na patě a do půl roku jsem už běhal s patou na plastové výztuze. Reklamace? Běžné opotřebení, bohužel. Takže tahle značka u mě skončila. Navíc se mi při tréninku na PIM začaly dělat na spodní vnitřní straně obou nohou puchýře. A to tak že dost. Kamarád, který měl s Balancema stejný problém mi doporučil Mizuno. Takže jsem porovnával Mizuno Inspire 8 vs Adidas SNOVA Glide 4M. Cenově v základní ceně byly Mizuna dražší asi o tři stovky, ale akce ve Sportisimu obě ceny srovnala na 2.199,- Kč, což je oproti původní ceně 30% slevička a to je víc než příjemný.

Mizuno Inspire 8

Hodně dobře provedená bota. Měkká, jak na došlap na patu (tak běhám já) stejně tak při došlapu na přední část (tak jak by se asi běhat mělo). Bohužel pro mě velice široká a i při utažení mě noha lítala z boku na bok a asi bych se tímto puchýřů nezbavil. Jinak teda bota krásná, ale ne pro moji nohu. Vzhledem k tomu, že Mizuno používá vesměs stejné kopyto na všechny typy běžeckých bot jsem tuhle značku opustil. Škoda

Adidas Supernova Glide 4M

Oproti tomu Adidasy mě pěkně obepnuly nohu a cítil jsem se jak v papučích. Ani zadní stélka na patě není v přímém tlaku na patu, takže snad vydrží déle. Noha je pěkně držená, nepohybuje se, neklouže. Asi není tak dobře odpružená v přední části, ale pata je fakt super, takže jsem je byl dneska ráno pěkně vyzkoušet a nabuzenej, jak se mi bude líp běhat jsem trochu přepálil začátek, ale změna oproti původní, spíše trekové, obuvi je jednoznačná. Nebolely mě záda ani kolena. Jen šlacha na vnitřním kotníku pravé nohy mě mírně tahala, ale jen mírně oproti Balancím. Tam mě po pár kilácích bolela k nesnesení. Došlap do měkkého. Na podrážce nohy je torzní systém, který by měl zaručovat rovnější přešlap z paty na špičku a lepší přenos energie. Tak uvidíme. V praxi to poznám jen velmi těžko.

Doufám, že mi bota nějaký čas vydrží. Musí.

Dva měsíce tréninku kvůli jedné hodině běhu na Pražském mezinárodním maratonu 2012. A vyplatilo se mi to. Běhání v davu s ostatními dává člověku úplně jiný obrázek běhání. Najednou v tom člověk není sám. Najednou jsem měl pocit, že jsem součástí něčeho většího. Úplně jinak se mi běhalo. Zatímco jsem při tréninku dosahoval tempa někde kolem 5:30 min/km, při maratonu jsem exceloval tempem 5:07 a časem 1:03:33 na 12,195 km. Takže super.

Do cíle jsem doběhl s gestem vítěze a adrenalin z právě uběhlé tratě ze mě tryskal do všech stran. Samozřejmě vzájemná pochvala v cíli s kolegy ze štafety a pak vyprávění o tom kdo co zažil na trati. Skvělá sdílená radost. Celkový čas štafety 3:45:54 a vyrovnaný čas někde kolem 0:52 min na 10km. Celkově jsme skončili v polovině startovního pole. Neměli jsme ambice doběhnout třetí. Spíš se dostat pod čtyři hodiny a to se nám povedlo a asi nikdo z nás nečekal, že to bude o čtvrt hodiny. Kolegové mi vytvořili rezervu na svých úsecích, takže já věděl, že i kdyby bych to zaběhl za hodinu deset, tak to dáme. Ale povedlo se to rychleji a tak na sebe myslím můžeme být právem pyšní.

Musím říct, že jsem fakt v přípravě dřel a naběhal jsem za dva měsíce cca 180km. Před závodem jsem do sebe dostával samou energii v podobě pudingu s vločkama a sušeným ovocem, ionťák a třetinku RedBullu. při běhání jsem se vůbec neobčerstvoval, protože to byla příležitost předehnat pár dalších unavených maratonců. Nevím jak to zvládali oni, když jsem se kolem nich „prohnal“, ale mě to dělalo dobře. Předbíhat takový borce. A borci to fakt jsou, protože já se k nim přidával na 30km čerstvý a nabitý energií, kdežto oni byly těsně před největší krizí na 33km. A přitom mě občas někdo z nich dal na prdel.

Nevěděl jsem spoustu věcí, teď už jsem chytřejší. Ten chlápek s balonkem nad sebou, kde bylo 3:45:00 se nechlubí svým posledním časem, ale vodí ostatní právě na tento čas. Kdybych to byl věděl, doběhl jsem pod 3:45:00. Další věc už je mi taky jasná. Na trati prostě nejde zabloudit. Atd…

Prostě pro mě neobyčejný zážitek, který mě zase nakopl a mám motivaci běhat zase dál. Pomalu se dostávám s vahou dolů. Včera po běhání jsem pokořil hranici 93kg a klesá to dál. A máme s kolegy domluvené další možné akce, které by jsme mohli objet buď jako štafeta nebo jednotlivci na půlmaraton.

Pár fotek ze začátku a z konce. Bylo to super, už se těším na další akce..