www.progboard.com

Plant, Robert - & Jimmy Page - No Quarter

Sat, 14 Nov 2009 12:00:00 EST

Zrovna to doposlouchávám. Je to dobrá deska, není to LZ, ale je to dobrá deska. Souhlasím s názorem, že je to hodně utlumené, energie je v něčem jiném než v LZ. Aranže jsou rozhodně na pochopení po několikerém poslechu. ��ekl bych, že je to dané spíš nezvyklostí poslouchat spojení evropsko - východojižních muzikantů, dá-li se to tak říct. Ale třeba výše zmi��ované Gallows Pole nebo třeba Four Sticks, kterou raději naživo nehráli ani LZ z důvodu šílených rytmů, jsou bez Bonza na tomto albu průměrné kousky.

Blue Effect - Blue Effect a hosté - Live

Sat, 14 Nov 2009 12:00:00 EST

Možno sa niekto bude diviť, ale CD vlastním a mám ho vcelku napočúvané, ale DVD nie a ani som ho nevidel. Stále sa mi nechce ho kúpiť či inak zohnať, možno je to tým, že mám divný odpor k hudobným DVD. Ale nazabíjajte ma, ja len radšej počúvam hudbu a nechávam pri tom pracovať moju fantáziu. Koncert je podarený, mladá kapela je dobrá. Hladík výborný. Staré spevácke hviezdy tak isto. Ale už to nie je to pravé orechové, preto nemôžem dať plný počet. Zaujímavé je, že ma svojím prejavom ma najviac dostal Viktor Sodoma, respektíve skladby Matadors. Žeby som skúsil aj túto kapelu?

Blue Effect - Beatová sí�� slávy

Sat, 14 Nov 2009 12:00:00 EST

Výbery kvalitných kapiel sú diskutabilné, pretože nikdy sa nepodarí natlačiť to naj ani na dvojdisk. Platí to aj v prípade BE. Navyše dlhé kompozície sa skracujú, aby sa vošli a podobne. Myslím však, že pre tých, ktorí začínajú s kapelou, to môže byť osožné a pomôcť im k obľúbeniu si kapely. Avšak disk 2 priniesol zaujímavé raritky. Nádherný koncert z roku 1972 alebo 1973. Kvalita síce pokrykvkáva, ale sú tam aj nevydané skladby či pôvodné verzie vydaných skladieb. A naživo kapela vtedy šlapala (myslím, že Armaggedon stačí spomenúť ako najlepší príklad). No a potom skladby z relácie Knoflík pro šťestí z roku 1979. Moja šálka čaju to nie je, ale sú tam aj krásne momentky a ako kompletista tejto kapely som sa tomu potešil tak či tak. Takže vzhľadom na bonusy a vcelku zaujímavé úpravy dlhých kompozícií, dávam štyri.

Greenslade - Spyglass guest

Fri, 13 Nov 2009 12:00:00 EST

K tomuto albumu som sa dostal v podstate nedávno, vďaka reedícii od Wounded Bird Records (spravili aj Time and tide) a moje očakávania boli veľké. Veselá melódia s miernou inšpiráciu v klasike načne Spirit of the dance. Je to inštrumentálka a ako štart je rozhodne príjemná. Mierne uletená Little red fry-up obsahuje spev Davea Lawsona, ale oproti minulým dielam je to skôr také šepkané recitovanie a pišťanie. To ma celkom nepríjemne prekvapilo. Celkovo je to skladba, akú by som čakal skôr od Zappu. Je príznačné, že v nej Greenslade ani nehrá. A Lawson bez kapelníka fičí aj v nasledujúcej Rainbow. Vystačí si s občasným bubeníkom, inak si zazvučí s rôznymi klávesovými nástrojmi a v strede jemne viachlasne naspieva dajaký text. Prvý stret skupiny v plnej sile aj s hosťami sa volá Siam seesaw a je to nekonfliktná uspávanka bez spevu. Iba počas gitarového sóla sa dá hovoriť o určitom spáde. Okrem úvodnej skladby stojí za zmienku predovšetkým Joie de vivre. Osem a pol minútový kúsok patrí k svetlým okamihom albumu a je dôstojným pokračovateľom skladieb z roku 1973. Výraznú rolu hrajú husle hosťujúceho Grahama Smitha a aj Lawson sa v speve vcelku približuje k niekdajším polohám. Ďalšia Lawtonova sólovka Red light ma nebaví vôbec. Hlas škrípe, zvyšok má akúsi pochmúrnejšiu atmosféru, asi sa nástrojom nepáči vokálna stránka. Melancholic race prvý raz predstavuje skupinu v originálnom zložení bez príkras. Skladba však pridlho iba tak hádže tóny a rozbehne sa až ku koncu, pričom okrem basy je to celé akési cvičenie v klopkaní na klávesy. Druhý a posledný raz sa celá skupina zjavuje v záverečnej cover verzii Theme for an imaginary western, to je skladba mohutného rozmachu, v origináli a aj od Colossea, minimálne zdatná je aj od Mountain, tunajšia verzia je však mierne slabá a to predovšetkým kvôli absencii presvedčivého spevu, na ktorom táto vec stojí a padá. Údajne najúspešnejšia doska skupiny je príjemná, ale nemôžem si pomôcť, nedosahuje kvalít prvých dvoch albumov. Neviem, aké boli pomery v kapele, avšak fakt, že každá skladba má úplne inú zostavu a Greenslade hrá miestami bez Lawsona a naopak mi príde trošku zvláštne. A oproti predchádzajúcim albumom je to cítiť. Materiál nie je ani zďaleka tak súdržný a presvedčivý, to sa týka aj zvukovej „steny“. Priemer.

Birth Control - Live

Fri, 13 Nov 2009 12:00:00 EST

Birth Control naživo, to je niečo ako Deep Purple kópia ako sa patrí. Štyri dlhočizné skladby (a jedna krátka) plné nekonečných bezcieľnych sól, bubeníckych, gitarových, klávesových, čo viac dodať. Niekomu sa môžu zdať k uzúfaniu nudné, m��a bavia z toho dôvodu, že za tým cítim pohodu z hrania. Keď už som zmienil Gillana a spol., prirovnania sú v niektorých momentoch až úsmevné. Väčšina asi vie, že Párpli hrávali na záver koncertu rock’n’roll Lucille, Pôrodníci tento grif okukali a na záver ponúkajú Long tall Sally. Čo sa týka vlastných vecí, geniálna The work is done má iba jednu chybu, v speve chýba ten geniálne vypichnutý kláves, ktorý je v štúdiovej verzii. Inak si človek vypočuje niečo z albumu Rebirth a hitovku Gamma Ray, ktorá je vhodne stavaná na dlhé pasáže a tu je načasovaná na dvadsať a pol minúty. Od Párplov sa líšia aspo�� v jednej veci, v spomínanej Work is done si Held trošku zafúka do saxíku. Som fanúšik živých dosiek a túto mám rád.

Birth Control - Hoodoo man

Fri, 13 Nov 2009 12:00:00 EST

Birth Control bola jedna z prvých skupín, ktoré som na progboarde kedy „recenzoval“, a preto som sa rozhodol, že sa o to pokúsim znovu a neskopírujem sem vtedajšie vety limitované predovšetkým tým, že sa to tu hralo na prog. Čo sa týka CD Hoodoo man, mám verziu z roku 1994 od Columbia (Sony). Kúpil som ho vo Frankfurte nad Mohanom v CD bazáre za babku a celkom ma to potešilo (viem, že dnes existuje zvukovo príťažlivejšie vydanie aj s bonusmi, ale finančné limity nepustia, niektoré skupiny mi ostanú v staršom prevedení). Album sa dá krátko zhodnotiť ako Deep Purple klon. Kým niekto to berie ako handicap, ja to kvitujem, hard rocku nie je nikdy dosť. Je tu šesť skladieb, ktoré stoja na klávesovo-gitarovom dlhočiznom sólovaní, inšpirácia Britániou skupine prospela. Pozitívne vnímam aj fakt, že na albume nie je jediný slaďák, nie, že by som ich nemal rád, tu však vôbec nechýba. Okrem jemnejšej rýchlovky Suicide (áno, samovražda sa môže byť aj príjemná) tvoria gro ťažko položené veci ako Buy!, Get down to your fate a predovšetkým megaznáma repetitívna Gamma ray (sú tu aj párplovské vokálno-nástrojové odpovedačky) a titulná Hoodoo man. Tá obsahuje jeden celkom zaujímavý fenomén, ktorý sa teraz pokúsim trošku rozpitvať. Ústredný motív stojí na mierne nepravidelne gradovaných pauzách, čo má dve roviny. V prvej je jasné, že skupina chcela prísť s niečím, čo nebude len tak pravidelné a predvídateľné. A celkom sa jej to podarilo. Ale. Pripomína mi to rýmovanie v bás��ach. Dnes už málokto vytvorí rým, ktorý by nebol použitý alebo očakávaný. Ak sa to podarí, je to väčšinou vyvážené zámerným úsilím odlíšiť sa a je to z toho cítiť. A presne tento pocit mám z Hoodoo man. Je to, našťastie, podané presvedčivo, ale skladateľský úmysel pre úmysel z toho aj tak cítiť. Posledná skladba na albume, Kaulstoss, je ako z inej planéty. Nemecká ľudovková zmes motívov vo veselom opare, je to kravina, ale náhodou to funguje ako odľahčenie pomerne temného vyznenia dosky. Výborný hard rockový album prinášajúci všetko, čo sa od tohto štýlu čaká.

Krokus - Metal Rendez-Vous

Thu, 12 Nov 2009 12:00:00 EST

Ajta, heavy metal á la Chelvetia... nuž, k téhle bandě vlastně nemám co dodat (určitě ne tak obsáhle a dokonale jako Apache:); zkusím několik vět tady, ačkoli jsem je chtěl původně hodit k Heart Attack. Jmenované bylo poslední album, které jsem měl a dodnes mám na kazetě, ovšem tři kovové, dobře nabroušené pyramidy Metal Rendéz-vous, Hardware a Headhunter jej samozřejmě vždycky zastínily. Tady u nás hrávala jedna banda hodně věcí od Krokusů a tak jsem se k nim vlastně dostal. Nebudu nosit sovy do Athiny, Apache to vystihl dokonale, takže z téhle placky vzpomenu jenom pro mě skvostnou bombu Tokyo Nights... stačí, jdu to CD šoupnout do vížky.

Dream Theater - Black Clouds & Silver Linings

Thu, 12 Nov 2009 12:00:00 EST

Dle mého názoru je to skvostné album. Nuda? To ani náhodou. Podle mě je to druhé nejlepší album hned za SFAM, co kdy napsali. The Count of Tuscany se mi nejvíc líbí(má dokonalý konec - vždycky mi běhá mráz po zádech, když skladba končí). DT poslouchám už pár let a nepříjde mi moc, že by se nějak opakovali (když neberu The Shattered Fortress, která je ukončením cyklu od Mikea Portnoye, a proto se mi líbí, že je takovou "medley" předlešlých skadeb). A i kdyby se opakovali...co to tak vadí? Copak jde pořád skládat něco úplně nového? Dokonalého? Samozřejmě, že ne. Naopak, je DT tleskám za toto album, neboť jsem velice rád, že mají stále touhu vytvářet nové skladby a koncertovat. A doufám, že stále budou dál a že je brzo zase uvidím na nějakém z jejích koncertů.

Slade - Slade Alive!

Thu, 12 Nov 2009 12:00:00 EST

Tak tohle můžu už od svých patnácti. Nejlepší živák, jakej jsem kdy měl ve sbírce. Prostě vyjímka, jinak živáky moc nemusím. ��voucí hlas Noddyho Holdera se blíží k dokonalosti i bez studiových úprav. Syrově řízná kytara se dnes už málo slyší. Ale hlavně super kontakt a spolupráce s publikem, to je nářez. Pokaždý mám znovu husí kůži, jako v dávných dobách mládí. Pro ty, kdo mají rádi klasický hard rock, a ještě váhají, mám doporučení. Tahle deska stojí alespo�� za jedno poslechnutí. Uvidíte, že v klidu nemůže zůstat snad nikdo.

Mišík, Vladimír & ETC... - '3'

Wed, 11 Nov 2009 12:00:00 EST

Tahle deska na mne působila už svým obalem. Karel Haloun dělá obaly na desky dosud, a je v tom pořád výborný, ale zajímavé je, že v osmdesátých letech měl určitý styl (ručně psané písmo, spousta volného místa, naivismus, městský fetiš jako obálky, fotky apod.), jejž uplat��oval na personálně provázaných kapelách. Mám na mysli Mišíkovu 3 a 4, alba Marsyas a Framus 5 (celá chytrá trilogie, lišící se hlavně barvou). Tedy tyto obaly, to už nebyla rozvernost a koláže šedesátých let. Jako by se zde hledala poetičnost ve stručnosti a uniformitě, čouhající v té době na každém rohu kolem. A právě tak musela být jiná i hudba. V úvodní "Dobrý ráno" je jasně slyšet vliv The Police, Stingovské halekání, následně stacattová baskytara a ostře řezaná kytara Standy Kubeše, který svým stylem neměl daleko k metalovému zvuku. Zde byl však, jako všechno, ve službách tehdy aktuálního, moderního zvuku. I celkové atmosféry, hledající poetiku v něčem jiném. Inventura, Dopis, Dvě deci, paní u přepážky.. byl to jiný svět, ale když do klavírní mezihry v jinak minimalistické závěrečné "Tma stéká do kaluží" recituje Mišík text tehdy již dvacet let mrtvého, předčasně zemřelého básníka V. Hraběte.. když tedy říká, že dnešní ráno přinese amnestii promlčeným láskám, je to velmi dojemné. A my můžeme být rádi, že se Vladimír mohl s tím to albem vrátit, a že jej komunisti nezadusili jako mnoho jiných. Ani nezměnili. Možná že slupka těch skladeb je jiná, pořád jde o mimořádnou kolekci písniček.

Waters, Roger - The Wall: Live In Berlin (DVD)

Tue, 10 Nov 2009 12:00:00 EST

Před dvaceti lety se sesul k zemi snad nejznámější symbol železné opony. Pro Rogera Waterse to byl příhodný podnět k oživení jednoho ze svých nejúspěšnějších projektů. Uvedení 'The Wall' se 21. července 1990 na berlínském Postupimském náměstí zúčastnila celá plejáda hostujících umělců (Joni Mitchell, Marianne Faithfull, Sinéad O'Connor, Paul Carrack, Van Morrison, Bryan Adams a další), jimž obstaral doprovod Watersův perfektně šlapající The Bleeding Heart Band v čele s kytaristy Andym Fairweather-Lowem a Snowym Whitem. A stejně dobře vyšel i tah se zapojením symfonického orchestru východoberlínského rozhlasu, dirigovaného Michealem Kamenem, a stočlenného pěveckého sboru posádkové hudby sovětských ozbrojených sil. Pravda, na Progboardu již delší čas možno natrefit na řadu poznámek k akci samotné, jsou ale povětšinou - podobně jako vyjádření k filmu 'The Wall' - uváděny v rámci recenzí na stejnojmenné dvojalbum Pink Floyd. Už jen pro řadu odlišností si ale všechny podoby předmětného díla větší přehlednost jistě zaslouží. K samotnému hodnocení titulu 'The Wall: Live In Berlin' tak přidám pár postřehů právě zde. Mezi nimi v první řadě ten zásadní - v létě 1990 mě při jeho sledování ani tak nezajímala míra kvality, s níž se svých partů zhostili jednotliví interpreti, celou akci jsem vnímal především jako velkolepou oslavu konce studené války, definitivně potvrzující, že se mi několik dnů předtím o svobodných volbách doma a lesu československých vlajek, které bylo možno spatřit během přenosů z fotbalového mistrovství světa v Itálii, jenom nezdálo. Občasné výpadky techniky v průběhu večera, přenášeného živě do 35 zemí světa, pro mě nebyly ničím jiným, než jejím pochopitelným i omluvitelným rozmarem. V paměti uchovávám celou řadu jiných fragmentů hodných zmínky. Počínaje saxofonovým sólem Gartha Hudsona v první části 'Another Brick In The Wall' a přesvědčivým výkonem Cyndi Lauper v jeho druhém pokračování, přes Hudsonův skvostný akordeonový příspěvek v 'Mother', nápad s maskami v hledišti při 'Empty Spaces' i překvapení v podobě prostoru pro Jerry Hall. Nebo detailní záběr při rozjezdu 'Another Brick In The Wall, part 3' na tehdy ještě československou vlajku v natažených rukách jednoho ze šťastlivců, který byl - tak jako dalších více než 300.000 lidí - přímo v místě dění. Nebo strhující výkon Paula Carracka, zpívajícího 'Hey You' za již dokončenou, 25 metrů vysokou a téměř 170 metrů dlouhou, zdí. Stejně jako okamžik, kdy se mohutný dav v 'Nobody Home' přidá k Watersovi, či některé z nádherných sól Snowyho Whitea. A zrovna tak impozantní finále - s refrénem, z něhož nepřestane mrazit i po letech - vrcholící neopakovatelně nezatíženým nadšením z definitivního pádu té Zdi. A vlastně i optimistický newallový přídavek 'The Tide Is Turning'. Všechny zmíněné momenty z vystoupení, které se na dlouhých šestnáct let zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů jako největší koncert všech dob, a navěky do mé paměti, jsem proseděl u televize. Za měsíc ale do Československa přijedou Rolling Stones a na ploše pražského Strahova si na Watersovu show vzpomenu hned několikrát. Není nejmenších pochyb - doba, vymknutá z kloubů, konečně přestala šílet. A dvaadvacetiletý Chris Gueffroy bude už navždy poslední obětí rozděleného Berlína.

Czar - Czar

Tue, 10 Nov 2009 12:00:00 EST

Navraciam svoju krátku charakteristiku: Vďaka Akarme sa človek narodený neskôr, čiže ja, aspo�� môže dostať k množstvu kapiel a kapielok, ktoré v plodnom rockovom období prelomu 60-tych a 70-tych rokov veľa vody nenamútili, ale zato sa parádne počúvajú. Czar je ďalšou skupinou, ktorá vydala jeden album a zmizla neznámo kam. Hneď na prvý posluch zaujme super zvuk klávesov a ostrej gitary, ktoré definujú hudbu na pomedzí rocku, psychedélie a ranného progu. Album je melodicky príťažlivý, dozvuky 60-tych rokov sú počuteľné v určitých vokálnych pasážach (A day in September), ale neprekážajú, naopak, pôsobia sviežo. Poctivých 3,5 hviezdičiek, pre objaviteľov a archivárov je to povinnosť. Czar je skupina, ktorá ide po chuti všetkým melodikom a klávesových fanúšikom. Musím uznať, že aj mne šmakuje.

Van Halen - 5150

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

"Hellou beeejby!" A už to jede. A je to opravdu "Good Enough" (dost dobrý). Pop a hard rock si podávají ruce na jednom z nejzábavnějších mejdanových alb pro 80. léta. Kytara Eddieho Van Halena je pořád tak žhavá jako na první desce, jen tentokrát si k ní Eddie přibral ještě synťáky, aby se svou kapelou dosáhl tak dokonalého 80's soundu, jaký zkrášluje největší hitovky "Why Can't This Be Love" a "Dreams". Tu první mám z celé desky nejradši: Neuvěřitelně chytlavá, dnes už naprosto klasická melodie, parádní refrén a jazzová vložka uprostřed - co dodat. Sammy Hagar byl na postu zpěváka VH stejnou trefou do černého jako Brian Johnson pro AC/DC. Jedna legenda vystřídala druhou, jen Davida Lee Rotha naštěstí nemusel nikdo pohřbívat. Nepřátelům 80's se 5150 asi moc líbit nebude, ale my, co se neosypáváme pokaždé, když si rock podává ruce s popem, jsme myslím vesměs spokojení. (V mnoha případech dokonce velmi spokojení.) Bratři Van Halenové a spol to do nás ovšem umí naprat taky pěkně tvrdě, když dostanou chuť - taková "Get Up" je palba jako vystřižená z jejich prvních desek. „Summer Nights“, „Best Of Both Worlds“ nebo titulní kousek jsou další správné songy pro horké letní noci. Jediná píse��, která se na pomyslné hranici mezi rockem a popem přehoupla na druhou stranu, je balada „Love Walks In“. Ve společnosti sličné děvy v minisukni se ale i ona dá přežít bez újmy. :-) O velkolepé finále se pak postará závěrečná kompozice "Inside", ozvláštněná sugestivním sborem a podkreslená zvuky, jakoby zaznamenanými na nějaké velké party. O Van Halen se říká, že nikdy neměli vyšší ambice, než stát se soundtrackem k bezstarostným víkendovým pařbám. Fakt, že měli navíc ještě jednoho z nejlepších rockových kytaristů všech dob a také dva výborné zpěváky, je další věc. 5150 je jedno ze tří nejlepších alb, jaké kdy tato skupina nahrála. I vzhledem k jeho úspěšnosti zůstává záhadou, jak je možné, že doposud nevyšlo v remasterované reedici, tak jako jeho předchůdci.

Slade - Slayed?

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

První deska, kterou můžu považovat za jednolitý kvalitní celek, ne jen za kolekci, kterou zachra��ují nějaké ty perličky na dně. Slade se konečně našli a naservírovali nám kvantum hitů a pořádných pecek ve stylu sobě vlastním. Jejich výčet hodím už tradičně na závěr komentu, teď se zastavím u toho nejpodstatnějšího. Takže: „Move Over“ je asi vůbec nejlepší (zeppelinovským feelingem řádně nasáklou) verzí klasického hitu Janis Joplin. Superchytlavé, zábavově-bluesové pecky „Gudbuy Gudbuy“ a „I Don’t Mind“ samy o sobě zajišťují albu Slayed? vyjímečnost, ale singlovky „Gudbye T’ Jane“ a (hlavně) bomba „Mama Weer All Crazee Now“ (pamatujete na video kapely Mama’s Boys z 80. let?) to celé povyšují na jeden z nejlepších zářezů Slade v jejich bohaté diskografii. Klenoty: LOOK AT LAST NIGHT / MOVE OVER / GUDBYE T’ JANE / GUDBUY GUDBUY / MAMA WEER ALL CRAZEE NOW / I DON’T MINE.

Slade - Slade Alive!

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

Sledě, živé sledě! :-) Staříkův komentář vám řekne daleko víc, než jakákoliv moje další snaha. Já mohu jen dodat, že z mého pohledu mi album připadne všeobecně trochu přeceněné (asi jako skoro každý slavný živák), ale jedinečnou a nenapodobitelnou atmosféru mu nelze upřít ani náhodou. Osobně si z něj pouštím zásadně jen úvodní „Hear Me Calling“ (původně Ten Years After), ze které Slade udělali v podstatě vlastní ultraparádičku, a finálovou dvojici „Get Down And Get With It“ / „Born To Be Wild“. První z nich je esencí toho, o čem celí Slade vlastně jsou: O syrovém, chytlavém rokenrolu s neskutečným a naprosto originálním řevem Noddyho Holdera. Druhá je ukázkou umění prezentovat naživo tuhle motorkářskou klasiku tak, aby to mělo pořádné koule. Ty tři kousky řeknou náhodnému kolemjdoucímu o Slade naživo prakticky všechno, co je potřeba vědět. Zábava jak má být. Poznámka na okraj: Remasterovaná verze vyšla na jednom CD dohromady s živákem Slade Alive, Vol.2 z roku 1978. A jelikož ten rovněž obsahuje několik výživných pecek, které je dobré mít od Slade ve sbírce, určitě je tohle vydání hodně dobrá volba. Klenoty: HEAR ME CALLING / GET DOWN AND GET WITH IT / BORN TO BE WILD.

Slade - Play It Loud

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

Poměr coververzí k vlastním písním je na „dvojce“ přesně opačný než u debutu. Kvalita materiálu se ale příliš nezměnila. Slade jakoby se tu víc snažili vtisknout do drážek alba nějakou vlastní tvář, ale ta se ve výsledku ukazuje jako (zatím) pohříchu nezajímavá. Chlapci ještě pořádně neví coby a je to zatraceně znát. Ale coververze Yardbirds „The Shape of Things to Come“ je fajn. A právě ona je mým aspirantem na „klenot alba“. Jakous takous přitažlivost má pro hard rockera úvodní dobře šlapající (přesto mírně rozpačitý) „Raven“ a šanci zaujmout fanoušky budoucí tvorby kapely dávám i rytmické „One Way Hotel“, v níž vidím asi nejvíce z typických Slade následující dekády. Podobně se to má i s tklivě hymnickou baladou „Dapple Rose“, která je sama o sobě na hraně, ale své kouzlo má. To však místy bohužel dost kazí přeslazené smyčce. První dvě desky vyšly na remasteru pohromadě, a to je dobře. Člověk si alespo�� může z těch pár dobrých kousků sestavit jedno vlastní, docela fajn debutové EP Slade. Klenot: THE SHAPE OF THINGS TO COME.

Slade - Beginnings

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

Asi tak z 90% naprosto nezajímavý debut, přeplněný nudnými coververzemi. Je tu ovšem těch zhruba 10% materiálu, kvůli kterému je (pokud jste fanoušek) nutnost toto album mít. Klenotem číslo 1 je bez diskuze po všech stránkách promakaná "Knocking Nails Into My House", která je největší předzvěstí hitového potenciálu Slade. Melancholicky dramatická "Pity The Mother" od Zappy je zajímavou alternativou s houslemi a úvodní instrumentálka "Genesis" je jediná ze tří zdejších věcí složených kapelou, která stojí za nějakou zmínku. Ještě štěstí, že na živáku Alive! chlapci dokázali, že si s motorkářskou hymnou "Born To Be Wild" dokážou vyhrát tak, jak si tenhle nářez doopravdy zaslouží. Jejich studiová verze téhož je totiž tak zapomenutelná, jak jen si dokážete představit. Slade budou (až na nějakou tu vyjímku) i nadále kapelou, která na každé desce přijde s několika bombami, ale žádné album nebude úplně dokonalým celkem. Proto na konci každého svého komentáře k jejich desce připíšu velkým písmem názvy těch věcí, které slyším jako zásadní. Nějak takhle... Klenot: KNOCKING NAILS INTO MY HOUSE.

Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

'And now, from the Invisible Opera Company of Tibet…' Případně: 'Somebody somewhere has got to be high' Odněkud z daleké galaxie mezi planety uhání bublající čajová konvička. Že je to nesmysl? Ani náhodou. Pirátské vysílání stanice Radio Gnome opět pokračuje. Příběh je tentokrát následující – Egyptolog Mista T Being koupí od sběratele čajových štítků Freda the Fishe kouzelný prsten. A právě tímto prstenem může přijímat zprávy z planety Gong přes ono pirátské rádio. Oba naši hrdinové společně odlétají do Tibetu, kde se setkávají s jogínem velkého piva Bananem Anandou. Ten medituje v jeskyni mantru Banana Nirvana Ma��ana a opíjí se australským pivem Foster. Hodně se opíjí… Mezitím hlavní postava Gongovské mytologie Zero the Hero žije svůj nudný každodenní život, když tu náhle jej překvapí vize na londýnské Charing Cross Road. Je povolán, aby hledal další hrdiny a též se začíná upínat k víře. Vyznává skřítka jménem Cock Pot, jež je jedním z mnoha Pot head pixies (skřítci zkuřky :-)) z Gongu. Jsou samozřejmě zelení jako jejich planeta, létají v čajových konvičkách a též pěstují vynikající 'čaj'. Po čase se setkává s kočkou, která není nikým jiným, než dobrou čarodějkou Yoni. Ta Zeroovi předává kouzelný lektvar….A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie. Nastínit příběh bylo poměrně snadné. Ale co s hudebním obsahem, který se vymyká hudebním škatulkám stejně jako přesná poloha planety Gong ve Vesmíru. Kdo ještě stále nevěří, že planeta existuje, popírá i vlastní existenci, takže pokud, čtenáři, nevěříš, neměl bys dále číst. Skladba Radio Gnome Invisible se pohybuje na pomezí operety, jazzrocku i hudby východních národů, druhá skladba Flying Teapot je zhudebněný trip do Himalájí, podává se čaj a mantrou je ‚have a cup of tea��. Komu nestačí tato mantra, může zkusit ‚have ANOTHER cup of tea. Psychedelický jazz, nebo acid jazz, chcete-li. Že se toto označení vžilo až o dekádu později? Však je to také hudba z jiné planety. I am – You are – We are crazy! Pot Head Pixies je další možná hymna Gongu. Chytlavá píse��, zamotaná náhlými zvraty. Pokud měli Gong někdy vydat singl, mohla to být tato píse��…už vidím jak boří žebříčky hitparád. Refrén uvedený výše by byl též dobrým a slibným předvolebním heslem. Gut áftenůůůůůůn! Oktávoví doktoři v další skladbě zahrají na krystalový stroj a už přichází Zero the Hero. Perkuse, flétna hraběte Bloomdido Bad De Grasse, potrhlé scattování Berta Camemberta, najazzlý rytmus, sólující saxofon, jednoduché téma pod ním a dá se s tím vystačit na téměř pět minut. Celé v čajovém oparu. Druhá část skladby je pomalá a halucinogenní. Závěr alba obstará oplzlá píse�� se svůdným zpěvem čarodějnice Yoni a barovým ságem. Zero the Hero podléhá jejímu kouzlu…A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie.

Krokodil - Getting up for the morning

Mon, 09 Nov 2009 12:00:00 EST

Švajčiarsko, tradičná to bankárska krajina, občas prekvapuje aj v oblastiach, ktoré si s ��ou obvykle nespájam. Napríklad som dlho netušil, že tam žije čo i len jeden krokodíl. V škole to učitelia nespomínali, prípadných záujemcov o čeľaď krokodílovitých odkazovali rovno do Afriky a bolo. A predsa sa jeden Krokodil našiel aj medzi finančnými žralokmi a dal sa na šoubiznis. Dámy a páni – Getting up for the morning. Marzipan stavia na rockových základoch, je tu nevyhnutná harmonika (strieda sóla s gitarou), ubudlo psychedelickej atmosféry, čo mi je blízke. Veľmi príjemnú zadumanú atmosféru má skladba And I know, harmonika si dala pohov, takže si gitary schuti zasnívajú. Spev napomáha k malátnosti, celé je to vlastne jedna nádherná uspávanka, tlačí to na podvedomie, keď nás uspávali rodičia, tomu sa vždy rád oddám. Klasika, blues rock s kvákadlom, Rabatz sa dá počúvať bez prípravy. Orient vracia úder v minútovej Was there a time, rýchlo však vyprchá a prenechá priestor postupne gradujúcej Schooldays, čo je dobový štandard v pozitívnom aj negatívnom zmysle slova (podľa toho, ako sa vám páči prvá polovica 70. rokov). A keď už som v zátvorke načal čísla, posledné dve skladby na albume majú v názve číslice a obidve sú podarené čísla. Song no.2 s podtitulom vymyslené v zlých podmienkach je tichá a pokojná vec, harmonika sa ťahá ako bravčová chrípka na ťažení, nedá sa jej zbaviť. Skladba našťastie stojí na gitarovom sóle, ktoré sa plíži v rýchlejšom tempe, stále je to však pokojná záležitosť. Pravý opak je The 12th of March, rýchla, harmonikou pohá��aná blues rocková záležitosť, ktorá núti kývať hlavou do rytmu. Výborný záver. Oproti minulej doske ubudlo akustickej polohy, aj psychedélie, čo je na jednej strane fajn, na strane druhej ostal „iba“ výborne sa počúvajúci album, akých sú zástupy. ��

Caravan - In the Land of Grey and Pink

Sun, 08 Nov 2009 12:00:00 EST

Názory na třetí album Caravan, které vyšlo v roce 1971, nejsou jednoznačné. Obecně je považováno za nejlepší počin téhle kapely a za jeden z vrcholů tvorby canterburské školy, najdou se však i tací, kteří ITLOGAP považují za nesourodou směs pop rocku a psychedelie. Svým způsobem mají pravdu oba názorové směry. Caravan nikdy nebyla stylově vyhraněná skupina, jejich písně sázely na melodičnost a humorné texty, přibližující se například i nonsensové lyrice Edwarda Leara. Na druhou stranu přináší tahle karavana posluchačům i rozsáhlé epické skladby, mezi které se rozhodně řadí i Nine Feet Underground z tohoto třetího alba. (Ale obdobně rozsáhlý opus For Richard z dvojky je podle mě lepší). Skladatelsky se na albu největší měrou podílí bratranci Sinclairové, jediným tvůrčím přínosem kytaristy Pye Hastingse je asi nepopovější píse�� Love to Love You (And Tonight Pigs Will Fly). Hudebně jsou na albu nejvíce slyšet klávesy Davea Sinclaira, ostatní muzikanti však za ním rozhodně svým uměním nijak nezaostávají. Mě chytila nejvíc za srdce skladba Winter Wine, ale i ostatní věci z tohoto alba stojí za poslech, především pro svůj pozitivní náboj, optimismus a hravost. Možná se nejedná o mistrovské dílo progresivního či jiného žánru, rozhodně je to ale výborná muzika, dobře se hodící k poslechu u krbu se sklenicí dvanáctileté whisky :-)

Blue Effect - 33

Sun, 08 Nov 2009 12:00:00 EST

Posledný album Blue effect patrí do kategórie albumov, ktoré ukončili kariéru kapiel na ich vrchole. V preklade - lepšiu rozlúčku si BE ani nemohli nahrať. Oldo síce odišiel, ale Lešek tu ešte neprejavoval vôbec svoje pop tendencie a skvelý artrockový počin vznikol aj jeho zásluhou. A tentoraz neviem vybrať jednu skladbu ako vrchol. Prvé dve skladby si môžem púšťať stále a stále. To však neznamená, že druhé dve sú horšie, práveže nie. Jednoducho ako celok bezchybné album. O to viac ma potešila vynikajúca skladba Avignonské slečny z Prahy v dlhšej live verzii ako bonus. Krása... Hladík, Semelka, Čech - klobúk dolu, toto je jednoducho majstrovský kúsok. Celá 33-ojka. Hoci mám najradšej album Modrý efekt a Radim Hladík, tento album považujem za ich vrcholné dielo. Bonusy zo singlov (83,86,89) sú vskutku príjemné. Taká skladba Nežná je ozaj krásne nežná a veľmi potešil aj remake Čajovna, aj keď automatický bubeník... no, čo už. A za zmienku stojí aj nádhernú náladu evokujúca Kampa. Škoda, že kapela skončila, ešte mohla povedať svoje, uvidíme, či povie svoje aj dnes.

Krokodil - An invisible world revealed

Sun, 08 Nov 2009 12:00:00 EST

Určite to poznáte. Donesú sa k vám chýry o zásadnom albume dajakej neznámej skupiny, ktorý je vysoko hodnotený a zatúžite si ho zaobstarať. Ďalej to už možno nepoznáte, ale ja v takom prípade nehľadám, kde sa dá daný počin stiahnuť, naopak, hľadám, čo o tom albume píšu na mne známych internetových portáloch. V ďalšom slede nadviažem niekoľko dialógov s ľuďmi, ktorí majú väčšie znalosti ako ja (napr. otec, hudobní pamätníci a pod.). Ak je to album skupiny pôsobiacej na prelome 60. a 70. rokov a z dostupných informácií je možné zistiť, že to nie je dobový popíček, občas ma prepadne túžba nechať sa prekvapiť. Objednám, zakúpim, takpovediac naslepo. Ku Krokodil som sa dostal presne týmto spôsobom. An invisible world revealed je prvý album, ktorý som si od nich skusmo zaobstaral a začal som niečo, čo nazývam dlhodobým spolužitím. S prekvapeniami to býva dvojaké, nie vždy sa vydaria. Pamätám sa, že po prvom vypočutí som zostal mierne skeptický. Čo to malo znamenať? Iste, bolo to psychedelické, vychádzalo to z blues, ale celé to bolo značne drevorubačské a skôr flegmatické než cholerické. Plus sa tam mihla dávka nejakej indickej nálady a ja nie som práve fanúšik orientálnej hudby. Keďže som mal CD doma a na rýchle súdy nezvyknem dávať, postupne som si to viackrát pustil a zrazu som začal zisťovať, že mi tento mix akustických gitár, sitár, psychedélie a divnej atmosféry vlastne celkom ide k duhu. Čo to tu vlastne tá švajčiarska štvorica ponúka? Angličania majú super výraz moody, ktorý celý album vystihuje najlepšie. Začína sa pomaly, klávesy držia tiahle tóny, do toho ide akustická gitara, nejaké perkusie a značne nahalený spev. Udržuje si to celkom príjemnú melódiu, hlavne, keď spev podkreslí flauta. Mellotron nemá chybu, predovšetkým jeho agresívnejšie chvíľkové vpády na konci refrénov. Auto zaflekuje a nastupuje With little miss trimmings, vec s bicími, jednoduchým štvorštvrťovým rytmom, opäť je tu akustika, výraznejšie počuť basu. Spievané pasáže si vystačia s nananananananananááááááááááá a celé to netrvá ani dve minúty. A je to tu. Perkusijné šamanstvo, indické patóny, sitar, vrcholná kompozícia od skupiny Krokodil sa volá Odyssey in Om. Má výrazne orientálnu náladu, prvá časť skladby (asi tri a pol minúty) si vystačí s akustickou polohou a potom nastúpi tiahly flautový motív, psychedelici môžu urýchlene spotrebovať matroš z vodnej fajky, pretože po chvíľke haluzí sa ozve harmonika ako z westernu odkiaľsi z vtedajšieho západu. ��no, konečne sa dovalí sekaná elektrická gitara a je tu rock! S harmonikou v roli stonajúceho vyhladnutého kojota je priamočiara rytmická vložka niečo ako jackpot po polstoročí podávania športky. Za chvíľku sa to rôzne zašmodrchá, bubeník opráši prechody, basa pláva v príboji, gitarista sa chystá na sólo, ale vždy, keď už má prísť, vrazí do toho harmonika a je to ona, čo si zasóluje ako prvá. Krátky recitál bez nástrojov rozbehne vražedný blues rock s (neprekvapivo) harmonikou v popredí. Nepamätám si, v akej inej skladbe som tak čakal na gitarové sólo, ktoré sa nakoniec nedostavilo. To je geniálne. Pod mellotronovými plochami sa zanedlho ozve recitál, tentoraz aj s náznakom polospevu, motívy sa opakujú, čiže rocková poloha aj s harmonikou sú späť. Konečne si hodí sólo aj basa, záver obstaráva opäť psychedelická harmonika kovboja, ktorý to prehnal s fajkou mieru, čo si zvyšok skupiny rýchlo uvedomí a záverečná minúta rockovo dobehne. Green fly, to je jemná rocková vec, má flautu, mellotron, super gitarový motív a ešte lepšiu doznievajúcu harmoniku. Napísal som, že je to jemná vec? Tak sa ospravedl��ujem, od spievanej slohy je to rázny blues-hard rock. Moja jednotka na albume. Konečne jeden rockový album, kde je hlavným sólovým nástrojom ústna harmonika. Druhá dlhometrážna skladba na albume sa volá Looking at time, v pokojnom tempe kombinuje akustickú gitaru s elektrickou slajdkou, je z toho cítiť bluesové korene, ale s mierou. Dôjde na nejaké výraznejšie melodické motívy, ktoré hrá gitara, neskôr unisono s harmonikou a zrazu sa to celé utne. Nastúpi harmonikové svižné blues v akustickom sprievode, komentované slovo, perfektné gitarové sólo, tento pesničkový rytmus sloha-sólo-sloha-sólo-sloha-sólo sa zopakuje toľkokrát, koľko ste si to práve prečítali a potom sa zmení nálada spievanej časti, trvá dlhšie, iné hlasy skuví��ajú tóny v pozadí, mierne to graduje až do pauzy, ktorá je príležitosťou začať meditatívne gitarové sólo v pokojnej atmosfére, ktorá sa za pochodu mení na švih oštepára. Až to skončí, príde spevák, ktorý niečo v tichúčku sladko zanôti a sólo si hodí flauta v miernej spolupráci s gitarou, ktorá raz za čas vypľuje nejaký tiahly tón či dva, podľa toho, ako chytá gitarista kŕče do prstov. Postupne sa z kŕčov stane úmyselný prejav a to znamená, že je tu ďalšie gitarové sólo. Strašný výkrik zrazu zmení celú náladu skladby, hlasy čosi šepocú a v rýchlom tempe to značne haluzí až do konca. Treba dodať, že toto je gitarová vec, čiže ďalšia variácia na elektrošoky pre šesť strún uzatvára celú skladbu (no dobre, úplný záver má harmonikový bluesový motív a spomínaná schéma sloha-sólo). Záverečná Last doors je spolu s Green fly najlepšou skladbou pre všetkých, čo majú radi klasickejší blues rock. Netreba snáď dodávať, že prím hrá harmonika a na záver spevu je tu vždy basová vzostupná vyhrávka. Gitarovým fandom určite prospeje informácia, že aj gitarové sóla sú prítomné. Výborná bodka za jedinečným rockovým albumom. Keď som na začiatku spomínal, že sa mi pôvodne odhalenie neviditeľného sveta veľmi nepáčilo, musím dodať, že najviac ma bavili práve bonusy na CD od Second Battle. Je tu skladba Pollution, čo je nadupaná blues rocková vec s dominantnou harmonikou a dva čisté „džemy“ v blues rockovom duchu, bez začiatku, bez konca, len tak, zo štúdia. A m��a tieto bezcieľne sólovania bavili a bavia. Že vraj krautrock, mne je to fuk, je to kus veľmi podmanivej hudby, ktorá sa poslucháčovi neponúka ako lacná štetka, ale je potrebné sa o ��u usilovať (t.j. najprv dokázať, že na to človek má, tak to s drahými štetkami chodí).

Blue Effect - Svět hledačů

Sat, 07 Nov 2009 12:00:00 EST

Blue Effect a ich artrocková krása. Spojenie Olda Veselého a Leška Semelky veľmi dobre zafungovalo. Musím povedať, že Oldo tu má krásny hlas, lepší ako Lešek a lepší ako Sluneční hodiny. Inak je toto jedna z najkvalitnejších vecí našej (ČS) scény. Hladík opäť štandardne pán gitarista. Hneď úvod Za krokem žen začína pomerne nadupane, avšak vyjde z toho pomerne posmutná pesnička, čo sa mi páči. Rovnako ako aj smutnokrásna spoveď Hledám své vlastní já. Nasledujú Rajky, s nadupanými bicími Vlada Čecha. Vrcholom je pre m��a duet Olda s Leškom v skladbe Zmoudření babím létem. Krásny začiatok, veľmi hmlistý a clivý, neskôr prejde do krásneho slnečného jasu. Zázrak jedné noci je krásnym dodatkom za týmto skvostným albumom. A vôbec mi tu nechýbala skutočná basgitara. Hoci... ktovie, aké by to bolo s ��ou. Bonusy sú... divné. Popíky Leška Semelky mi moc nesedia, to už radšej popíky Jirku Schelingera. Iba prvé dve pesničky zvládam v pohode. Ale ako kompletista beriem. Hodnotenie sa však bonusov netýka, znížilo by to známku.

Pink Floyd - The Wall

Fri, 06 Nov 2009 12:00:00 EST

Zrovna dohrály poslední tóny alba Wish You Were Here... To sem jakoby nepatří, ale souvislost to má. Před chvílí jsem totiž náhodou objevil Progboard při hledání něčeho o filmu The Wall. Když jsem viděl, jak krásně tady píšete o hudbě a ctíte názory druhých, přečetl jsem dost vašich recenzí o deskách PF. Je mi 48 a The Wall bylo první akcí PF, kterou jsem už nebyl ochoten vnímat. Cítil jsem to, jako příchod nějaké nové doby, do které se mi už prostě nechtělo. Taky jsem nikdy neviděl ten film. Nyní, lehce zmítán vnitřními poryvy muže středního věku, jsem přivítal provedení The Wall českými muzikanty v O2 areně. Byl jsem nadšený. A hlavně právě jakýmsi vnitřním účinem "spojených sil" tématu a muziky. Obdivuji každého, kdo něco umí a pro mne prostě zlaté české ručičky opět přesvědčily... Navnadilo mě to, podívat se na ten film... Jistě nebude problém si ho někde půjčit. Pouštět si CD Wall mě nikdy nelákalo, ale živé vystoupení s ozřejmením textů pomocí titulků ve mně zanechalo silný dojem. Někdo tu psal, že se mnozí z nás v tomto obraze najdou... Já tedy určitě- hlavně téma odloučení, odtržení...tohle všechno najednou tak nějak zřetelně vyplulo na povrch. No a tak jsem tady, čtu si o Wish, Atom Heart Mother, Animals a Dark a mám hezký večer (právě u mě vrcholí úvodní skladba z AHM...). Vůbec netuším, jaké způsoby jsou zde v diskuzích o jiných kapelách, ale z těch floydovských na mne přímo sálá láska vás všech k dílu této kapely. Přeji hodně různorodých pocitů při poslechu hudby.

Van Halen - Van Halen

Fri, 06 Nov 2009 12:00:00 EST

K první desce Van Halen jsem se dostal už někdy ve čtrnácti letech . První co mně na desce líbilo byla kytara Eddie Van Halena ,druhá skladba na desce instrumentální Eruption ,ukazuje že se nejedná o jen tak nějakého kytaristu . Nejvíce se mi líbí Runnin' Witch The Devil,You Really Got Me (předělávka od Kinks),Jamin Cryin a Ain't Talkin' Bout Love . Výborný debut ,kvalitu potvrzuje i fakt že při koncertním turné s Black Sabbath ,Van Halen kapelu prý doslova smetli . Další desky do roku 1984 ,už se mi tolik nelíbí .

Nazareth - No Jive

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

Do nového desetiletí vstoupily Nazareth s novým kytaristou ,když Manny Charltona nahradil mladík Billy Rankin . No Jive je návrat ke klasickému hard rocku made in Nazareth . A návrat je to velmi povedený ,nechybý pěkná balada Every Time It Rains . Ještě bych vyzdvihl Cover Your Heart a Tell Me That You Love Me . Na turné k desce ,Nazareth navštívily Prahu ,koncert ve Sportovní hale byl perfektní a pro mně to byl jeden ze splněných snů .

Nazareth - Snakes 'n' Ladders

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

Po rozpačitém předchozím albu ,vychází v roce 1989 album Snakes 'N' Ladders . V tomto roce se uskutečnilo mnoho změn ,co se týče Nazareth zůstalo vše jak na předchozích dvou deskách . I když podle mně je o hodně lepší než The Catch a o kousek než Cinema . Předělávka skladby Piece Of My Heart od Janis Joplin se určitě povedla ,alespon mně se líbí .Dobrá deska ,a poslední s pompézním zvukem .

Mayall, John - The Latest Edition

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

Po „džezových“ skúsenostiach Mayall cítil, že týmto smerom už ďalej kráčať nechce, a tak zložil novú zostavu s dvomi gitaristami, aby sa vrátil, ako sa sám vyjadril, k bluesovým kore��om, keďže jazz-blues fusion dospela k svojmu „prirodzenému“ koncu. A už od úvodu je jasné, že dôraz tentoraz bude na blues rockovom vyjadrení. Svižný rockujúci (trošku aj funkuje) Gasoline blues je fajnovým štartom, slaďáčik Perfect peace ma veľmi neberie, ale jasne ukazuje, že The latest edition stojí na gitarách. Funkové rytmizovanie je najviac badateľné v Going to take my time. Nie, že by to bolo zlé, ale moje preferencie sú zamerané inde. Závan starých čias sa priženie (no, skôr lenivo doplazí) v Deep down feelings, mohla by to byť dobrá vec, ale strašne jej prekáža čistý zvuk, chcelo by to správne zachraptiť. Takto to dýcha sterilitou. Škoda. Tajomne pôsobiaci blues rock Troubled times aj so saxofónom, sa podaril a patrí k tomu najlepšiemu, čo sa na albume nachádza. Parádne mu to rockuje. Mayallovo zajatie funky sa vracia v plnej sile v skladbe The pusher man. Príjemná rock’n’rollová One of the few je balzamom na moju dušu. Love song, to ani nemôže byť iné, než slaďák. Celkom ujde, ale nežiada sa mi pátrať, kam. Hurá hej atmosféra v Little kitten sa tvári ako keď hard rockoví interpreti hrajú svoje „korene“. A crazy game je asi najlepšia vec na albume, svižná, naliehavá a krásne vyčnieva bezpražcová basa Larryho Taylora. Nemôžem si pomôcť, toto je vcelku priemerný blues rockový album bez dajakých výnimočných okamihov. Dám slabé tri hviezdy. Paradoxne, mohol by zaujať rockovejšie orientovaného poslucháča.

Mayall, John - Moving On

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

Mayallovi sa zapáčilo vydávať koncertné platne, nuž aj ďalší album mal byť živák... Mal byť. Pôvodne sa nahralo celé vystúpenie v klube Whiskey A Go Go v Los Angeles (10.7.1972, keby to niekoho zaujímalo, čo tu nebude počuť). Avšak ukázalo sa, že vďaka technickému zlyhaniu nahrávka šumela a bola nepoužiteľná. Kapelník nelenil a všetkých hudobníkov nahnal do štúdia, aby to celé nahrali ešte raz. A tak sa stalo, že skupina nahrala štúdiovo svoj koncert tak, aby korešpondoval so živými odozvami, ktoré včlenila do mixu. Znamená to, že hudba je štúdiová a odozva publika na začiatku, konci alebo v strede skladieb je autentická! Musí to byť haluz, nahrávať koncert v štúdiu, Mayall to neskôr komentoval v tom zmysle, že mal šťastie na hudobníkov, kým väčšina by tento nápad odmietla, džezmani prišli a zakrátko to bolo spichnuté ako z pódia. A na čo to vlastne publikum tak nadšene reagovalo? Bill Cosby čosi zamrmle a už sa to hojdá (z anglického swing). Worried mind je rýchla vec, ktorá je však aj prekvapivo nehlučná. Nechýba predstavovačka nástrojov, z ktorých vyčnieva basa. Pohodová pomalá skladba Keep our country green nie je celkom blues, skôr džez rock. Čo bude ďalej? Opäť pokoj a lenivý slimák o barlách, skladba Christmas 71 kladie dôraz na flautu a od blues sa vzdialila niekam do rockových slaďákov. Môj otec túto skladbu miluje, mne sa tiež páči. Návrat k bluesovej skotačine s harmonikou vpredu predstavuje skladba Things go wrong. Dychári si schuti zafučia a poslucháč má chuť polietať si na parkete. Ďalšie sólo pre všetkých má názov Do it a je evidentné, že sa hráči nedajú dvakrát núkať. A je tu chvíľka pre rock, Moving on pridáva volume a aj nejaký ten „beat“. Návrat ku klasickej bluesovej forme v Red sky poteší a skupina sa jej drží aj v Reasons. Záverečná High pressure living má neuveriteľné grády, muzikanti sa nedržia vzadu, naopak, sú ako urvaní z reťaze. A tak to má byť. Veľmi dobrý štúdiový koncert, takmer dokonalý. 4,5* P.S. Zakončím tieto moje postrehy ďalšou provokačno-vážnou úvahou nad blues. Už som si na to pri Mayallovi zvykol. :) Výhodou bluesových hudobníkov je okamžitá pripravenosť na hratie s hocikým, kto chce hrať blues. Zaždemovať si dvanástku zvládne každý z fleku. Aj pri kompozičnej aplikácii nápadov do praxe je možné rýchlo počuť výsledok. Preto môže Mayall striedať hráčov častejšie ako spodné prádlo a nahrávať kvantum skladieb na nemenšie kvantum albumov. Trúfam si tvrdiť (a teraz už cielene podpichujem), že skladať bluesové skladby je ľahké. Aj rockoví hudobníci si pre džemovačku často volia blues, pretože sa dá v pohode zahrať bez prípravy, každý si môže zasólovať a nikto sa nestratí. A aj publikum z toho má pocit určitej „zohratosti“. Čo však neznamená, že týmito džemami uspokoja aj poslucháča z dosiek. Čo funguje v krčme popri desiatom pive, nemusí byť hodné zaznamenania. Blues je teda štýl, ktorý sa zdanlivo ľahko skladá a ľahko hrá, otázkou ostáva, prečo s ním zarytí fanúšikovia robia také caviky. Za seba môžem povedať, že je to vec cítenia. Počuť, kedy sa niekto hrá na blues a kedy ho niekto hrá. A čo vy?

Deep Purple - Perfect Strangers

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

K Deep Purple jsem se dostal už na základce ,starší kamarád mi nahrál na kazetu Fireball a Come Taste The Band ,mně se to moc líbilo ,no a Deep Purple se stali mojí celoživotní kapelou číslo jedna . V '84 vyšlo Perfect Strangers obnovených Purple ,které vydal překvapujícně i Supraphon . Pro mně je to výborná deska která obstojí ve srovnání z perlami '70 let . První deska ke které jsem se nemusel vracet ,ale měl jsem ji v době vydání . Desku už samozřejmně nemám ,nahradilo ji cd .

Yes - 90125

Thu, 05 Nov 2009 12:00:00 EST

K téhle desce jsem se dostal někdy v patnácti letech a vůbec mně neoslovila ,mnoho kláves atd. ,v té době se mně poprock který Yes na téhle desce hráli nelíbil . Čas vše napravil ,k Yes jsem se vrátil a už deset let patří v mém žebříčku oblíbených kapel hodně vysoko . K samotné desce se vyjádřilo už dost lidí ,záporně i kladně ,mně se líbí ,samozřejmně se nedá srovnávat se skvosty 70 let ,a proč také .

Harmonium - Si on avait besoin d'une cinquième saison

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Nemohl jsem si nevšimnout, že je tu v poslední době na můj vkus docela mnoho metalu a toho tvrdšího rocku (proč ne- progboard není jen prog). Přiznám si, že tato hudba mi již nic moc neříká a tak pár řádky o tomto albu (jehož název těžko vyslovit) chci zase trochu obrátit kormidlo... Nejsem zase takový nadšený žebříčkofil, ale když jsem na progarchives viděl, že nějaké album od nějaké kanadské skupiny ze 70. let okupuje horní příčky, zvědavost mi nedala a pořídil jsem si ho. Nebyla to láska na první poslech. To až v posledních dnech při soustředěnějším poslechu, za šedých a chladných dnů mi nějak přirostlo k srdci. Možná tím klidným, nevtíravým a vkusným optimismem. I přes výraznou folkovost a charismatický písničkářský projev zpěváka jsou zde skladby zastoupeny v docela klasickém progrockovém modelu tehledších let- 3 krátké, jedna delší a jedna dlouhá instrumentální. Dnes už by 17 minutová instrumentální skladba na závěr moc neuspěla. Mezi nástroji dominují akustická kytara, klavír. Hodně prostoru dostává i flétna, ne ovšem ve stylu Jethro Tull- nýbrž jako od osamělého hudebníka sedícího někde v trávě pod stromem a hrajícího si jen tak z dlouhé chvíle. Ve skladbě Dixie (neskutečně živoucí skladby) zazní i clarinet. Naprosto uhrančivá mi ovšem přijde především poslední 17 minutová skladba Histoires Sans Paroles, která je stejná jako obal alba- barevná, rozkvetlá, pestrá, místy až kýčovítá... když jsem taky na progboardu někdy psal názor na to a to album, tak s hvězdičkami jsem dost často nešetřil- dnes by na těch 5 tolik počinů nedosáhlo- ale toto album rozhodně jo.

Saxon - The Inner Sanctum

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Byfordovy chlapy ze Saxonie jsem teda nikdy moc nemusel, snad kromě Wheels Of Steel a Crusadera, ovšem co se jim podařilo na téhle placce, to jsem po prvním poslechu fakt nechápal. Výborná deska, neskutečně namakaná, pecky jako Need For Speed, Ashes To Ashes nebo Attila The Hun jsou velice podařené kousky starých pardů.

Saxon - Solid Ball of Rock

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Po neúspěšné snaze dobýt Ameriku se Saxon vrací ke svému osvědčenému jednoduchému a melodickému pojetí heavy metalu . A povedlo se jim to náramně . Od úvodní Solid Ball Of Rock je to starý dobrý Saxon . Třetí Requiem (We Will Remember) je nejlepší skladba desky a pro mně i jedna z nejlepších z celé tvorby Saxon ,kapela k ní natočila skvělý videoklip .

Captain Beyond - Captain Beyond

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Tuhle desku s R. Evansem jsem slyšel čirou náhodou, když jsme kdysi s klukama poslouchali DP a srovnávali první tři placky s dalšími následovníky. Bohužel tehdy kámošovi se zdála "měkká", tak ji prodal:( Naštěstí zůstala aspo�� na kazetě a teď ji mám i na CD. Vynikající hard rock, naprostá klasika...

Mayall, John - Jazz-Blues Fusion

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Mayall sa definitívne odsťahoval do USA a sústredil sa na koncertné nahrávanie, ku ktorému si prizval prevažne černošských hudobníkov z džezových luhov a hájov. A máme tu priam nevídaný jav. Zrod skupiny, ktorá hlavnému protagonistovi vydrží na viacero albumov (aspo�� kostra). Publikum zdvorilo zatlieska a Mayallova harmonika načne klasický blues Country road. Nová skupina zostavená z džezových hráčov po chvíľke jasne naznačí, že ide o zdatných muzikantov, inštrumentálne aj prejavom. Akoby zo 60. rokov Mayallovej tvorby vypadla, krátka skladba Mess around je m��amka pre všetkých bluesofilov. A to isté platí aj o dlhočiznej Good times boogie. Všetci sa činia, spomeniem napríklad gitaristu Robinsona. Je veľmi dobrý technik, ako ostatne všetci hudobníci, čo okrem iného svedčí o tom, že blues môže mať srdce aj s brilantným muzicírovaním. Hlasnejšiu inštrumentálnu exhibíciu (vypichnem bicie) Change your ways vystrieda pomalý a tichý blues Dry throat. Čistá improvizačka s predstavovačkou nástrojov, Excercise in C Major for harmonica je brilantnou ukážkou hráčskych schopností celej skupiny. Najmä basa sa mi nesmierne páči. To už sa hudobníci rozšupli a prešli viac k džezu, čoho dôkazom je záverečná skladba Got to be this way. Jazz blues fusion –performed and recorded live in Boston and New York sa počúva viac ako dobre, m��a tešia predovšetkým plnokrvné hráčske výkony naživo.

Accept - Eat The Heat

Wed, 04 Nov 2009 12:00:00 EST

Accept bez Uda ,pro pravověrné fanoušky určitě šok . Hudebně určitě ještě větší ,s americkým zpěvákem ,americký styl hudby . Mně se to líbí ,výborná deska ,její problém je že vyšla pod hlavičkou Accept ,což mnoho fanoušků určitě neskouslo . Nejvíce se mi líbí Generation Clash ,kterou později na desce Death Row nazpíval i Udo a Mistreated. Škoda že deska celkem upadla v zapomnění ,myslím že svou kvalitu má .

Mayall, John - The Turning Point

Tue, 03 Nov 2009 12:00:00 EST

Keď už som minule načal albumy Johna Mayalla, ktoré sa zaobišli bez bicích, počiatok tejto zvláštnej črty je možné vystopovať v roku 1969, kedy Mayall doslova prezentoval názor, že blues sa stále viac stáva hlučnou záležitosťou, ktorá využíva hlasnú rockovú rytmiku, a tak sa rozhodol dokázať, že blues sa dá robiť aj v komornej zvukovej hladine a aj tak má silu a takzvané gule. Mayall považoval za hlavného vinníka práve bicie (inšpiroval sa údajne u džezmana Jimmyho Geuffreho), čiže ohlásil zostavu v zložení gitarista, basák, dychár a John ako harmonikár, gitarista, spevák a perkusionista v jednom. Skôr, kým sa dostanem k albumu, nedá mi, musím oceniť odvahu, ktorá z tohto činu dýcha. Hard rock a ďalšie tvrdšie štýly sa drali na vrchol hitparád a tu zrazu niekto vyhlási, že nejde s prúdom a skúša iné cesty. A ešte má aj tú odvahu, že sa s týmto tichým ansáblom postaví pred publikum a uspeje! The turning point je, ako dáva tušiť už predchádzajúca veta, živý záznam vystúpenia vo Fillmore East. Dravosť a energiu skupina vybalí už v úvodnej The laws must change. Deklarovanú tichosť si poslucháč užije v Saw mill gulch road. Tradičnú dvanástku I’m gonna fight for you J.B. Mayall podáva prevažne iba za pomoci akustickej gitary a spevu, s výnimkou sólovej pasáže. Perfektná saxofónovka So hard to share kladie dôraz na inštrumentálne plochy, California využíva opakovaného basového behu, ktorý má v sebe niečo znepokojivé a udržuje poslucháčovu pozornosť, do toho fičia ostatné nástroje a je to. Ďalším štandardým pomalším bluesikom je Thoughts about Roxanne. Všetko to bolo doteraz pekné, ale chýbala tomu určitá vlajková skladba, ktorá by sa dala prezentovať ako niečo extra. A Mayall na to nezabudol. Room to move, tak sa nazýva harmonikovo-pokriková smršť, ktorá mu dala nesmrteľný hit a zárove�� je to pecka z kategórie vražedných. Už len kvôli tejto skladbe sa oplatí tento album vyskúšať. Hipíci sa z The turning point išli potrhať, ja len stručne konštatujem, že je to dobrá doska a bubeník jej vlastne nechýba. Plus je tu jedna z najlepších Mayallových kreácií vôbec (Room to move). U m��a dobré. P.S. Oplatí sa venovať peniaze na remaster z niekoľkými bonusmi.

KISS - Unmasked

Tue, 03 Nov 2009 12:00:00 EST

Vynikajúci album!!!Čo sa týka KISS, tak Unmasked mám najradšej.Obsahuje moje najobľúbenejšie piesne od tejto legendárnej kapely.Hnedˇúvodná Is That You? má stále dokáže dostať svojím skvelým refrénom.Balada Shandi patrí k najkrajším sladákom aké dokázal Paul vytvoriť. Nasledjúca Talk to me mi už nikdy nedokáže opustiť myseľ.Takto by som mohol pokračovať až do konca.Mnohí sa k tomuto dielku stavajú rozpačite, ale ja si nedokážem pomôcť. Plný počet je samozrejmosťou.

Accept - Metal Heart

Mon, 02 Nov 2009 12:00:00 EST

všechno podstatné bylo sice napsáno, ale tenhle flák definitivně posadil Accept na vrchol pyramidy Kovových srdcí. Tahle deska se hned tak neoposlouchá. Jasně, R&Wild a Balls jsou pecky, ale pro mě je Kovové srdce srdcovka. Hned úvodní track, následovaný stejně dobrou Midnight Mover až po závěrečnou Bound To Fail - paráda. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno osmažili vinyl na kazetu a jeli jsme ji v autě až do totální destrukce. Skvělé album.

Mayall, John - USA Union

Mon, 02 Nov 2009 12:00:00 EST

Blues je hudba, ktorá má niekoľko zaujímavých vlastností. Z hľadiska počtu tónov nepatrí k najbohatším, z hľadiska rytmu si vystačí s „triolovým“ cítením hraným pomaly alebo rýchlo, z hľadiska techniky hry kladie dôraz na presvedčivosť citov a energie, viac než na samotnú technickú zručnosť. Kým starí černosi nevedeli o hudobnej teórii nič, a tak si vymýšľali vlastné akordy a postupy, čo dnes robí z ich hudby priam nezahrateľnú vec, neskorší (a hlavne bieli) bluesmani v tomto smere ďaleko viac dbali na schematizmus, pričom pocit bol stále tou najdôležitejšou zložkou prejavu. Hoci blues a priori neodmieta techniku, väčšina takzvaných „technikov“ je veľmi často nepresvedčivá a zlyháva práve v tej citovej rovine, ktorá sa nedá naučiť a hoci ju ani nie je možné exaktne definovať, každý fanúšik blues rýchlo odhalí jej neprítomnosť. A tým sa dostávam k Mayallovi. Je to chlapík, ktorý sa v blues cíti ako ryba vo vode. Zdanlivo je úplne rovnaký na celej svojej diskografii, avšak bližší pohľad odhalí, že za svoju kariéru v podstate dosť experimentoval. Nerobilo mu problémy nahrať album v dvojici iba s bubeníkom, skúšať džez, dychy, husle alebo sa v pohode vrhol na hranie bez bubeníka. Okrem toho, že sa v jeho skupinách vystriedalo viac hudobníkov než ministrov v slovenskej vláde, je zaujímavé, že Mayallov hlások, harmonika, klávesy a gitara vždy dokázali jasne identifikovať, o koho sa jedná. A to je aj dnes vzácnosť. Čo sa týka toho hrania bez bubeníka, príkladom je album USA Union. Mayall rozpustil anglickú zostavu, odišiel do Ameriky a keďže ho jeho nahrávacia spoločnosť súrila, že by mal vydať album, obvolal pár miestnych hudobníkov a za dva dni nahral tento počin (plus ďalšie dva dni mixovania). O to viac prekvapuje súhra džemujúcich hudobníkov, či už sú to basák a gitarista z Canned Heat alebo huslista Don Harris, ktorý je hlavným spestrením albumu. Album je najlepšie možné charakterizovať ako tichý, ale stále energický matroš, ktorý stojí na jednom z najpresvedčivejších výkonov hudobníkov, aký som v blues kedy počul. Okamihov na zapamätanie je tu požehnane. Pohodová tichá atmosféra Nature’s disappearing, svižná, ale stále tichá You must be crazy, kde znejú super husle, plávajúca ospalosť v Night flyer, swingujúca basa v Off the road, chvatná nálada v Possessive emotions, klasický závan Ameriky v On where did my legs go, harmoniková jazda Took the car, plačúce husle v pomalej Crying (toto je vrchol albumu), pokojná atmosféra v My pretty girl s basovým sólom alebo záverečné „skotačenie“ v Deep blue sea. USA Union nie je album pre rockera a ani pre nikoho iného, kto nie je fanúšikom čistého blues. Celý sa nesie v tichej zvukovej hladine, ale aj tak znie nesmierne živo. Nemá bicie, ale moc si to človek neuvedomí, pretože rytmika je väčšinou rozbehnutá ako snehová lavína. Skvelý album, ktorý nedostane päťku, pretože mne bicie predsa len robia dobre a aj keď to nie je kaz, uvítal by som ich. Ortodoxní bluesmani pokojne môžu pridať jednu hviezdu, ostatní môžu pokojne jednu až tri ubrať. Toto je bluesový experiment na jednotku, ale ako štart do Mayalla ho neodporúčam nikomu. P.S. Blues má ešte jeden zvláštny rys, silno stojí na takzvaných štandardoch, čo sú skladby, ktoré hrajú všetci stále dokola. Na originalitu materiálu sa teda moc nehrá. :)

Nazareth - Move Me

Sun, 01 Nov 2009 12:00:00 EST

Po velmi dobré desce No Jive ,vydali v roce 1994 Nazareth Move Me . Další hard rocková deska na které není po experimentech z 80 let ani památka . Pro fanoušky Nazareth další přírůstek do sbírky ,kdo se chce s Nazareth seznámit měl by zalovit v tvorbě ze 70 let . Na verzi kterou vlastním je přidána Love Hurts v rock orchestra verzi ,plus 3 unplugged verze (Razamanaz,My White Bicycle a This Flight Tonight),vcelku povedené ,ačkoliv o unplugged verze moc nestojím .

Def Leppard - Hysteria

Sun, 01 Nov 2009 12:00:00 EST

Čtyři roky po vydání výborné Pyromanie ,jsem se konečně dočkal nové desky Def Leppard - Hysteria ,jejíž název vymyslel bubeník Rick Allen ,vztahující se k jeho zážitkům v době autonehody a ve světě médií ,která následovala . Pryč byl heavy metal Pyromanie ,Lange chtěl udělat hard rockovou verzi Thrilleru M.Jacksona ,kde každý track měl být potencionálním hitem . Počet prodaných kopií Hysterie po celém světě (20milionů) a sedm singlových hitů ,svědčí o tom že se mu to povedlo . Deska jako celek je výborná ,kdo nemá rád 80léta by se měl desce vyhnout velikým obloukem . Po zakoupení desky na burze ,byla v roce 87 jednou z nejhranějších desek v mém gramofonu ,časem se stala nepoužitelnou a nahradil jsem ji cd . Hysteria je jednou z mých nejoblíbenějších desek které vlastním + vzpomínky na 80léta které jsem s ní strávil . Určitě právem patří k nejprodávanějším rockovým deskám historie .

Krokus - Headhunter

Sun, 01 Nov 2009 12:00:00 EST

LP Headhunter skončilo na 25. místě US albového žebříčku Billboardu, což z Krokus udělalo dodnes nejúspěšnější švýcarskou rockovou kapelu všech dob. V roce 1983 jsem po zklamání, jež mi přineslo nové album Flick of the Switch mé do té doby nejoblíbenější skupiny AC/DC, hledal něco nového, něco opravdu vzrušujícího. Našel jsem to v kapele Accept a jejich albu Restless and Wild. Vysoce efektní, rychlý, tvrdý a přitom chytlavý heavy metal - to bylo to pravé ořechové. Tehdy čerstvě vydaný Headhunter kapely Krokus mi padl do ucha ve stejnou dobu, a s mým novým gustem se ihned výborně shodl. Jak symbolické - procházel jsem velice rychlým hudebním vývojem od fanouška "elektrikářského" hard rocku k metalovému šílenci, a Krokus se ve stejnou dobu ze dne na den zbavili nálepky AC/DC epigonů tím, že se transformovali v moderní rychlopalnou metalovou akvizici. Úvodní trojice skladeb - "Headhunter" (nečekaný bubenický break po zdánlivém finále dokázal vždy znovu a znovu sejmout), "Eat The Rich" (vemlouvavý Storaceho hlas v úvodu každé sloky a následná rychlá gradace k nervně odsekávanému refrénu) a "Screaming In The Night" (power ballad, oh yeah) - mě doslova převálcovala. Z dalších věcí na desce se jí vyrovnala už jen strhující vypalovačka "Night Wolf". Ostatní položky na albu ovšem také nebyly k zahození. Např. zajímavý cover s duchařskými efekty "Stayed Awake All Night" od BTO nebo další fajn vařba "Ready To Burn" s hostujícím vokálem Roba Halforda. (Jasně, vařba - to byl výraz, který jsme pro tyhle metalové nakládačky používali s kamarády, když jsem je o něco později, coby rockem nedotčené zelenáče, seznamoval s mými objevy.) Pokud byste po mě dnes vyžadovali skutečně přísnou objektivitu, pak bych "Lovci hlav", tomu "nejvíce metalovému počinu Krokus", dal nejspíše tři hvězdičky. Ale tenkrát, když Krokus byli OBJEV a Headhunter byla UD��LOST... Jo, to bejvávaly časy. Ale nenechte se mýlit. Ještě pořád to má v sobě jiskru, která je za příznivých okolností schopna přejít v plamen! Navíc, znát tuhle desku, je pro každého fandu 80's hard & heavy jasná povinnost.

Mayall, John - Bluesbreakers With Eric Clapton

Sun, 01 Nov 2009 12:00:00 EST

Čo k tomuto napísať? Je to blues, je tu ikona 60. rokov (Clapton), je tu All your love a ešte ďalších jedenásť trvaliek bluesového kvasenia. Navyše, je tu aj niekoľko vlastných skladieb a pod jednu sa podpísal aj môj menovec. Počúva sa to výborne, Mayall usvedčuje celú britskú bluesovú scénu z amaterizmu. Energia, živelnosť, čo viac si od blues priať. Keď už som pri hudobníkoch, stojí za zmienku aj práca ostatných, nielen Claptona (ako to často počujem a čítam všade navôkol). Rytmika je viac ako dobrá, Mayall zvláda viacero nástrojov so svojim typickým zanietením, ktoré ho bude symbolizovať prakticky celú jeho kariéru. Blues Breakers – John Mayall with Eric Clapton obstála v skúške času, dokázala zaujať už v dobe vzniku, čo by jej nejeden maliar alebo spisovateľ mohol závidieť a na m��a pôsobí neuveriteľne sviežo. Ideálna kombinácia skladieb a interpretácie, keďže je to kúsok z hĺbky 60. rokov, nedá sa inak, než udeliť plný počet hviezd za plný počet hviezdnych okamihov. Pre fanúšika blues niečo ako etalón kvality. P.S. Oplatí sa investovať do deluxe 2CD boxu aj s nahrávkami z BBC Sessions.

Krokus - One Vice at a Time

Sun, 01 Nov 2009 12:00:00 EST

Tohle album mi na kazetě sehnal Blázen Miki. Bylo to v osmdesátém třetím, já čerstvě ulítával na jejich nové desce Headhunter (první, co jsem od Krokus kdy slyšel), a prostě jsem musel znát i jejich dřívější alba. "Je to úplně jako AC/DC," říkal mi Blázen Miki. "Jsou lidi, co nevěří, že to nejsou AC/DC. Nejvíc se mi líbí písnička Džudita." Miki byl sice regulérní blázen, ale byl tenkrát jediný v mém okolí, s kým se dalo bavit o tvrdé muzice. Pustil jsem si Krokus doma, a bylo to úplně jako AC/DC. První půlka byla "vymakaná", jak jsme tenkrát říkávali, zbytek pak už trochu slabší. Nejvíc se mi líbila písnička Džudita ("To The Top"). To byl pro mě na první poslech jasný hit #1: Ten úderný kovový rif, ta ukázková gradace ve verzích, ten jednoduchý, ale totálně chytlavý fotbalový refrén, ta melodická mezihra... Ach. Ovšem úvodní "Long Stick Goes Boom", následující "Bad Boys, Rag Dolls" (Mikiho překlad: Špatní chlapci, otrhané loutky), nebo kratičkou tklivou předehrou nádherně matoucí rachot "Playin' the Outlaw" za Džuditou zase až tak moc nezaostávaly. Jasně, na Headhunter, ten metalový klenot, který dal okamžitě zapomenout na paralelu mezi Krokus a AC/DC, a který tak výtečně sedl do páru s mým tehdy nejoblíbenějším albem (Restless and Wild od Accept), to tenkrát v mých uších nemělo. Ale i tak to byla zatraceně dobrá deska, to se musí nechat. Dnes, po mnoha letech se mi už Headhunter zdaleka nelíbí tak jako v roce svého vydání. Taky už dávno nejsem patnáctiletý metalista. A One Vice at a Time? Pořád si myslím, že první čtyři skladby (zvláště druhá, třetí a čtvrtá) jsou "vymakané", a že zbytek je už trochu slabší... Ovšem s několka silnějšími momenty, které konkrétně představuje slušný cover "American Woman" od Guess Who a hlavně (!) skvostné finále v podobě písně "Rock 'n' Roll", jež jsem docenil až o nějakých pár let později. Škoda, že nikde na netu nemůžu najít text téhle pecky, abych se konečně dozvěděl, co že to tam ten Marc vlastně chrčí o LSD. (Většinou je u této skladby mylně uveden text Back-Seat Rock 'n' Roll z alba Metal Rendez-Vous.) Ani ta "Džudita" nikde není. :-( Tak si dáme alespo�� refrén Mikiho "Špatných chlapců a otrhaných loutek": Bad boys, rag dolls Ain't gonna let you down Sex machines and rock 'n' roll queens Turn the spotlight on! Resumé: One Vice at a Time je velmi dobrou závěrečnou částí vysoce kvalitní "kovové trilogie" (ne náhodou mají všechna tři alba z let 1980 - 1982 graficky i tématicky shodně laděné obaly), na níž se Krokus prezentují jako razantní hard rocková akvizice, která po svém zpracovává odkaz AC/DC (ale i dalších vzorů), přičemž se jim v mnohém vyrovnává a v lecčems přidává svůj vlastní pohled na stejnou věc. Album bylo v USA a v Kanadě zlaté, ve Velké Británii dosahuje dokonce na 28. místo žebříčku Billboardu. Byl to doposud největší úspěch Krokus. Kapela se jej na další desce pokusí ještě překonat, a přitom se zbavit nálepky AC/DC epigonů. Obojí se jí skutečně podaří. Pro spoustu fanoušků však zůstane "kovová trilogie" v rámci tvorby skupiny už navěky nepřekonanou. A Blázen Miki? ��íkáte, že chcete vědět, jak to s ním bylo dál? Nebo snad raději ani ne? Já vám ten smutný příběh stejně dopovím. Miki byl sice blázen, ale byl taky jediný ze všech lidí, co jsem tenkrát v osmdesátém třetím znal, s kým se dalo pokecat o tvrdé muzice. Nakonec se přidal k jehovistům a postupně se zbláznil úplně. Když jsem ho někdy na konci 80. let potkal naposledy (bylo to v ulicích neodolatelně industriálních Vítkovic), a oslovil ho, začal křičet něco o zloději. Vypadalo to, že se na mě vrhne. V očích měl slepou nenávist. Rychle jsem odtamtud zmizel, a Blázna Mikiho jsem už víckrát nespatřil.

Dream Theater - Falling To Infinity

Sat, 31 Oct 2009 12:00:00 EST

Tento album od chalanov z Dream Theater mám veľmi rád.Nedbám na kritiky tipu, že tu kapela smerovala ku komerčnosti a podobne. Pesničky znejú sviežo, uvoľnene a skvele sa počúvajú a čo je super poznatok, že sa ani tak skoro neopočuvajú.Aj po tých 11stich rokoch si ho púštam rád a osobne ho považujem za jeden z vrcholov tvorby kapely.

Yes - Drama

Sat, 31 Oct 2009 12:00:00 EST

M��a drama dostala... Je to najtvrdšia doska od Yes a jedna z mojich najobľúbenejších. Absencia Jona ju stavia do trošku inej polohy ako iné dosky Yes, ale to jej absolútne neuberá na kvalite. Príchod nových členov vlial potrebnú iskru do tvorby a oproti Tormatu je to určite kvalitatívny posun. Všetky skladby dosahujú pomerne vysoký štandard, no aj tak by som vyzdvihol úžasnú Machine Messiah... Dávam ****

Mayall, John - Bare Wires

Sat, 31 Oct 2009 12:00:00 EST

John Mayall, interpret, s ktorým som vyrastal, interpret, ktorý vystúpil v Bratislave pred revolúciou a mal tú „česť“ počuť Grigorova, interpret, ktorého môj strýko obdivuje tak, že má od neho hádam všetko, čo existuje a z čoho sme si ako deti robili posmech. Vysloviť meno Mayall znamenalo vidieť štyri potmehúdske úsmevy na tvárach štyroch bratrancov. Neskôr jeho meno vyvolávalo vyvracanie očí, trúsenie povzdychov a tak podobne. Moja inklinácia k rockovejšiemu hudobnému spektru ortodoxný (aj biely) blues veľmi nemusela, ale pre blues platí jedna stará pravda, poctivosť a pocity v skutočnom blues, k tomu človek musí dorásť (alebo nemusí, jeho vec). Po rokoch ma niektoré Mayallove veci rozhodne bavia. Napríklad Bare Wires. Trošku psycho, trošku džezík, veľa akustky, husličky, ticho, nářez, nespútaná energia, nečudo, že mohutná skladba Bare wires zaberá celú stranu LP. Je to skôr zmes po sebe nasledujúcich skladieb, než naozaj gradujúca kompozícia, ale to vôbec nevadí. Ja ju beriem ako jeden koncertný set bluesovej skupiny, ktorá jednoducho hrá a hrá, až je z toho zrazu slabá polhodinka. V podobnom duchu sa nesie aj zvyšok materiálu, posadený dychový blues I’m a stranger, perkusijno-harmoniková No reply, svižná inštrumentálka Hartley quits, pomalý gitarový blues Killing time, predžezovaná She’s too young a záverečná Sandy, ktorá si hovie v husľovom psychedelične. ��no, Bare wires je zvláštny album. Trošku nadžezlý, stavia na zemitom prejave, pričom v dychovej sekcii exceluje Dick Heckstall-Smith aj s dvomi saxofónmi a rytmika je neskutočná, čo pri jej menách neprekvapuje. Celkovo je celé dielo charakteristické kusom nefalšovanej atmosféry a v 60. rokoch išlo o podstatne lepšiu hudbu (pre m��a), než zástupy Stounov, Bítlov, Opíc a pod. stavov dokopy. Výborný počin, v Mayallovej tvorbe radím na vrchol.

Flamengo - Kuře v hodinkách

Sat, 31 Oct 2009 12:00:00 EST

Dnes večer z tohoto alba budu pouštět kamarádům jednu věc. Nedávno jsem hrál album v autě a vzal mladého stopaře. Viděl šedivce v autě, nic neříkal, poslouchal.Pak se začal ošívat a zeptal se:"Co to je? To je neskutečná muzika." Potěšil mě, protože na mě to funguje beze zbytku.Jenže já to poslouchám hezkých pár týdnů. Jeho nadšení jen potvrdilo, že jde o skutečně mistrovské dílo.