www.progboard.com

Livgren, Kerry - AD - Art Of The State

alienshore — Fri, 24 May 2013 22:10:53 EST

Kapela AD bola jasným pokračovateľom myšlienky jeho prvého sólového albumu Seeds Of Change. Kerry Livgren sa v tomto zoskupení ešte viac zameral na melodický rock/AOR s občasnými náznakmi progresívneho rocku. Zo všetkých štyroch dosiek skupiny AD je podľa môjho názoru album Art Of The State jasne najlepší. Prítomnosť hneď dvoch kvalitných spevákov Gleasona a Hama určite nie je nezanedbateľná. Podarila sa tu aj produkcia, ktorá vytvorila kvalitný zvuk poplatný samozrejme 80-tým rokom. Kerry sa na tejto nahrávke ukázal ako veľmi dobrý autor melodických skladieb s výrazným refrénom. Jeho povestná citlivosť pri skladaní hudby sa tu tiež potvrdila. Album má však aj ostrejšiu rockovú hranu a je veľmi dobre inštrumentálne zložený. Najdôležitejším faktorom tejto dosky je, že nenudí ako poniektoré iné podobne ladené výtvory. Už len samotný prvý energický song All Creation Sings znie mimoriadne dobre aj s výrazným zborovým refrénom. Druhá skladba We Are The Men je pre mňa trochu studená sprcha. Takmer na každej doske sa nájde nejaký čierny Peter a toto je presne ten typ, opakované slová we are the men trochu ubíjajú ale dá sa to prehrýzť. Náprava prichádza v ďalších piesňach pričom Lead Me To Reason má úžasný refrén, ktorý jednoznačne vymyslí len Kerry Livgren. Po výbornej funk-rockovej The Only Way To Have a Friend nasleduje môj osobný favorit a to balada Games Of Chance & Circumstance. Úžasná melodická linka je skvelo odspievaná a celý song má silný pocitový efekt. Melódia je sprevádzaná jemnejšími klávesmi a občas aj violou. The Fury je prekvapivo napätá rocková skladba s dobre vystavanou štruktúrou a vedel by som predstaviť ako ju spieva aj samotný Steve Walsh. Ani ďalšia Progress neuhýba kvalitou a opäť zaujmú veľmi dobré vokály. Hudba je tu celkom farebná hlavne čo sa týka klávesov. Moja druhá najobľúbenejšia vec Heartland je už obligátne skvelá v melódiách a celkovom prevedení. Predposledná Zion je parádna skladba s flautou a zaujímavými hravými aranžmánmi. Koniec dosky patrí epickejšej Up From The Wasteland s veľkým otvoreným refrénom a sympaticky rozvrstvenými nápadmi. Celý album pôsobí veľmi sebavedomo a takto má zhruba vyzerať kvalitná melodicko-rocková nahrávka. Škoda tej druhej skladby ináč by som dal hneď maximum. Ostatným piesňam nemám čo vytknúť, sú takmer dokonalé. Kerry Livgren sa musel nachádzať vo veľmi dobrej fáze svojho života keď stvoril takýto skvelý album. Silné melódie sa tu doslova predvádzajú vo svojej kráse, pričom hudba je tiež pekne dynamická. Toto sú odo mňa zaslúžené štyri hviezdičky.

Livgren, Kerry - Seeds Of Change

alienshore — Fri, 24 May 2013 17:39:45 EST

Prvá sólová doska hlavného skladateľa kapely Kansas bola pomerne prekvapujúca v tom čase. Jedným sa jeho hudba páčila, iným zase nie hlavne kvôli kresťanskému smerovaniu v textoch a aj melodickejšej hudbe. Vyhovieť sa nedá každému, no myslím že s odstupom času sa dá na tento album pozrieť aj čisto pragmaticky a zhodnotiť jeho kvalitu. V prvom rade je tu neprehliadnuteľná účasť ikony hard-rockového spevu Ronnieho Jamesa Dia. U striktne kresťansky zameraných poslucháčov to vyvolalo aj nevôľu pretože jeho meno je spájané s kapelou Black Sabbath, ktorá je v tomto smere dosť kontroverzná. Myslím si však, že práve jeho hlas v dvoch skladbách dodal tomuto albumu niečo zaujímavé a dráždivé. Pozvanie neodmietli ani členovia Kansas ako bubeník Phil Ehart, violista Robby Steinhardt a aj Steve Walsh, ktorý odspieval jednu skladbu. Album Seeds Of Change by sa ešte dal charakterizovať ako progresívny rock, ale jeho celkové hudobné smerovanie je vskutku diskutabilné. Rukopis Kerryho Livgrena je jasne čitateľný a hneď úvodné tóny Just One Way to potvrdia. Vzdušná melodická linka so spevom Jeffa Pollarda príjemne plynie a hudobne je to menej komplikovaný Kansas. Víťazne klávesy odštartujú skvelú Mask Of The Great Deceiver so spevom famózneho Ronnieho Jamesa Dia. Jeho temnejší a drsnejší hlasový odtieň dáva skladbe napätie a k tomu nepochybne dobre padnú aj rockovejšie ladené aranžmány s výraznými klávesmi. Steve Walsh tiež nezaháľa a chytí sa mikrofónu v How Can You Live. Jeho výrazná farba a kvalitný hlasový rozsah poznačí skladbu v tom najlepšom slova zmysle. Dynamická a životaschopná hudba pre zmenu charakterizuje Livgrena ako skladateľa. Prekvapivo sa aj Kerry chytí spevu v songu Whiskey Seed, ktorú podporí svojou bubeníckou hrou Phil Ehart. Blues rockový sound s harmonikou nie celkom pasuje do kontextu tohto albumu. Ďalšia ponurejšia vec s názvom To Live For The King má krásny pomalý rockový ťah s vokálom Dia a Livgren odohrá celkom pekné gitarové sólo. Down To The Core je ďalšia slabina tejto dosky rovnako ako Whiskey Seed a je to celkom škoda pretože zvyšok je skvelý. Najdlhšiu kompozíciu Ground Zero zaspieva David Pack z kapely Ambrosia. Veľmi dôstojný koniec albumu s výpravnými aranžmánmi a výbornými melódiami. Za zmienku stojí aj vklad bubeníka Phila Eharta a huslistu Robbyho Steinhardta. Kerry Livgren si s týmto albumom začal plniť sen o svojej vlastnej hudbe. Rozhodol sa ísť inou cestou ako v kapele Kansas, preto ich neskôr odsunul na vedľajšiu koľaj a odišiel. Oproti náročnejším klasickým doskám Kansas je Seeds Of Change ďaleko melodickejší a je presýtený svetlom. Vydaril sa však oveľa viac ako Walshov sólový album Schemer Dreamer, ktorý vyšiel v tom istom roku. S hodnotením tohto počinu je to trochu ťažšie. Nie je to priemer lebo Livgrenove melódie majú proste dušu. Zaokrúhlim to smerom hore na štyri hviezdičky.

Metallica - Master Of Puppets

Bruno69 — Fri, 24 May 2013 17:29:10 EST

Tak toto album je opravdu špatné. Mám rád metal. Třeba kapely jako Rammstein, Green Day, nebo Linkin Park mě provázely celé mé dětství. Od Metallicy znám jenom song Nothing Else Matters, který mě kdysi velice zaujal. Potom mi kámoš řekl, že prý existuje nějaký Master of Puppets… Album bylo pro mě však obrovským zklamáním. Jeho největší slabinou je podle mě málo balad. Za celé album nezazní ani jeden hit, který by se mohl dostat do rádia. Všechny písně zní stejně. Kapela do toho jenom mlátí a vubec neumí hrát. Infantilní texty o drogách a násilí. Špatný mix. Zkrátka vyčítat by se toho dalo opravdu hodně. Budu hodnotit jednotlivé skladby. BATTERY Ze začátku vypadá slibně. Vybrnkávání ve stylu One Direction. Ale potom do toho začnou mlátit a už se to nedá poslouchat. MASTER OF PUPPETS Druhý song zní uplně steně jako první. Zpěvák něco mumlá a neni mu rozumět. Občas zařve Master! Master! Píseň je nudná. THE THINGS THAT SHOULD NOT BE Už podruhé to vypadá, že konečně zazní nějaká balada, ale místo toho, tam zase začnou řvát. Nejspíše jde o komerční tah. WELCOME HOME (SANITARIUM) Asi nejlepší píseň na albu. Ale hrozně mi vadí, jak na něm Metallica vykrádá Nickleback. DISPOSABLE HEROES Zní uplně stejně jako zbytek desky. LEPER MESSIAH Po poslechu tohoto songu jsem album chtěl hodit do koše, ale pak jsem si řekl, že mu dám ještě naději. A počkám jestli nepříde konečně něco melodického. ORION Nejhorší píseň alba. Vubec se tu nezpívá!!! To kapela zapomněla napsat text? Takového přehmatu, by se žádná spořádaná mainstreamová kapela již dnes dopustit nemohla. DAMAGE INC Na začátku svým doubstepem kapela kopíruje Skrillexe. I přesto je to dobrá píseň až do chvíle, než začnou hrát na kytary. No prostě shrnuto a podtrženo album ode mě získává 0* příště raději zůstanu u Nothing Else Matters. ;-)

Captain Beefheart & The Magic Band - Doc at the Radar Station

Rey — Fri, 24 May 2013 15:41:45 EST

Nějak jsem za poslední dva tejdny zase ujel na Kapitánovi. Dostal jsem se k němu standardní, pro mě tradiční Františkovou zkratkou. Poslouchám ty věci snad postopadesátý devátý a jen zírám. S každým dalším poslechem a odstupem let je to lepší a lepší, novější a míň ujetý. Z prvotního "matláma patláma paprťála žbuch, aneb my mu sice nerozumíme, ale věříme" kdysi před lety (to když ještě kámoš Dude bydlel v podkroví domku pod tratí v Hlubočepích spolu s neslavně známým ale geniálním inženýrem Kočkou a kroutili jsme na zahradě ve třech - tedy já, kámoš Dude a inženýr Kočka - hlavama nad existencionalistickou výpovědí architektonický jednotky Vpřed, proudový letci, jejíž procesní důstojník čekatel snad zaklel tajuplný symboly z planiny Nazca do půdorysu vestavby kanceláří nechvalně známýho generálního ředitele v rámci aplikace naprosto šílený myšlenky jeho zbožštění "Veškerá energie vychází z jádra" jen proto, že jeho matka prej ředitele generála tzv. rodila v porodnici jednoho budovatelskýho města kdesi v Okresu na severu za dohledu okresního tajemníka soudruha Pláteníka) se to neustále mění v čím dál tím větší neutuchající obdiv k jeho vizionářství. Ty vole, vždyť přece není možný, že kdysi existovaly doby, kdy se skládala, hrála a nahrávala takováhle muzika! Jako postranní, nicméně velmi důležitej moment postkatastrofický doby uvádím, že poslech Kapitána má příznivej vliv na duševní zdraví posluchače. Normálně to funguje jako antibiotikum proti celkovej nasranosti z eskapád vrchního čaroděje Mlhy podléhajícího svejm virózám pod dohledem věrnýho bramborovýho bratrstva s železnou pravdidelností bluesovejch postupů v muzice páně Kapitána a jeho Magic Bandu a tím dochází k rezonanci a vzniku harmonickejch kmitů, jež maj zřejmě ten správnej vliv na vegetativní nervstvo. Vyzkoušel jsem tyhle novátorský postupy na sobě a opravdu to funguje - přežil jsem a je mi líp.

Five-Storey Ensemble - Not That City

Mayak — Thu, 23 May 2013 23:14:42 EST

Aj veľmi nároční milovníci subžánru RIO/Avant-Prog si vďaka nekonvenčnej aktivite vydavateľstva AltrOck Records (sídliaceho v talianskom Miláne) v hľadaní skutočne originálnych a neštandardných skupín a hudobných telies, hrajúcich progresívne formy hudby, bez akýchkoľvek obmedzení, mantinelov a šablón mimoriadne obľúbili bieloruskú skupinu Rational Diet, ktorá v rokoch 2007, až 2010 vydala tri nepochybne kvalitné a invenčné albumy, prakticky rovnocenné s produkciou „hviezd“ tohto subžánru, ako sú Univers Zero, Henry Cow, Art Zoyd či Present. Niet divu, akademické hudobné vzdelanie všetkých členov Rational Diet, odvaha a schopnosť prirodzene spájať vplyvy klasickej hudby a náročných, avantgardných žánrov, rocku, jazzu a etnických vplyvov z nich veľmi rýchlo urobili medzi znalcami doslova kultovú záležitosť. Ako to však často býva, po istej miere úspechu a dopytu zo strany fajnšmektov došlo vnútri RD k názorovým rozkolom v otázke, kde a ako ďalej a ambiciózna kapela sa rozštiepila na dve frakcie. Tá prvá, kde ostala väčšina mužských členov Rational Diet a v podstate pokračuje v línii pôvodnej kapely, prijala názov The Archestra a práve jej vychádza album „Arches“, ktorého produkciu a mastering zabezpečil už vysoko rešpektovaný Udi Koorman, známy aj z izraelských AHVAK. Druhá časť pôvodných RD, pianistka, klávesistka a speváčka Olga Podgaiskaja spolu s hráčom na saxofóny a fagot, Vitaly Appowom, založili niečo, ako komorný, ale aj istým spôsobom avantgardný súbor s názvom Five-Storey Ensemble. Hudobný materiál tohto telesa bol v priebehu roku 2012 predstavený na viacerých multikultúrnych akciách vo svete a preto vôbec niet divu, že agilný AltrOck Records im veľmi ochotne vydal debutový album “Not That City". Five-Storey Ensemble sa v porovnaní s „materskými“ Rational Diet posunuli muzikantsky iným smerom. Definovať hudbu, ktorú produkujú pod skladateľským a koncepčným vedením Olgy Podgaiskej a čiastočne aj Vitalyho Appowa nie je celkom jednoduché ... ale to podstatné je, že nemá takmer nič spoločné z aspektu nástrojového obsadenia a hudobného výrazu s termínmi rock (ani ten progresívny), ba ani jazz. Základom kompozícií je veľmi špecifický mix prvkov klasickej hudby, východoslovanského folku a istým spôsobom aj hudby, aká sa komponuje viac – menej ku náročnejšej filmovej produkcii. Globálne balenie a aranžmá jednotlivých songov pritom obsahuje nemálo prvkov avantgardy a hlavne dramatičnosť, aká býva častá pri kvalitných artrockových schémach hudobných skladieb a opusov. Samotný album „Not That City“ postupne vlastne vznikal čiastočne, ako soundtrack zo živých vystúpení pre experimentálne divadelné spoločnosti v Bielorusku a čiastočne, ako hudba v pozadí, počas čítania diel poľského básnika Czeslawa Milosza pri prezentáciách jeho tvorby. Finálna verzia, pripravená pre AltrOck Records má názvy jednotlivých trackov a dokumentáciu spracovanú v anglickej terminológii, ale spievané pasáže a skladby, v podaní sopránu Olgy Podgaiskej a tenoru Sergeya Dolgusheva sú v pravej spisovnej bieloruštine a osobne to cítim, ako pozitívum. Majoritná časť kompozícií a skladbičiek má inštrumentálny charakter, vždy v inej atmosfére, náladotvorných detailoch, vytvárajúcich rôznorodé pocity, emócie, či imaginárne predstavy. Veľmi pestrá paleta sláčikových, dychových a klávesových nástrojov vytvára obrovskú variabilitu možností vyjadrovať fragmenty klasickej, komornej, folkovej, ale podľa mňa najmä avantgardne ladenej nie bežnej a nie vždy porovnateľnej hudobnej produkcie. Napriek predošlému sú pre mňa istými vrcholmi albumu kompozície „The Incommunication“ a „Yesterday Dormant“, ktoré sú nezvyčajným dialógom, priam operného charakteru sopránu Olgy Podgaiskej a tenoru Sergeya Dolgusheva, potom „The Unpainted“, ťažký a dramatický opus, ktorý ako keby vypadol z albumu „Heresie“ legendy UNIVERS ZERO, ale obohatený o ženský vokál Olgy, ďalej „Amid The Smoke And Different Questions“, kde Sergey spieva melancholický, melodický part a bohatá inštrumentálna sekcia v celkom inej tónine, v takmer disharmonickom ladení a v kaskádach protirytmov hrá niečo diametrálne odlišné ... ale predsa celok má úžasné finálne vyznenie ... a nakoniec titulná a zároveň epilógová „Not That City“, ktorej o minútu dlhšiu - živú verziu (pod pôvodným názvom „Post Tyrannica part III“) si je najlepšie vypočuť na vlastné uši tu : http://www.youtube.com/watch?v=lQLLSBHRgeI . Five-Storey Ensemble je pre nekonvenčných a hľadajúcich fanúšikov muziky všeobecne, celkom nepochybne prínosom, obohacujúcim ich obzor a markantnou ukážkou toho, že výrazové prostriedky hudby nie sú ešte zďaleka vyčerpané a akákoľvek glorifikácia niečoho, čo tu už bolo v ľubovoľnom hudobnom subžánri vyprodukované (obzvlášť pri dnešných tendenciách ich neohraničene premiešavať), môže byť ešte celkom pokojne ak už nie úplne prekonané, tak aspoň istým spôsobom stále kvalitatívne porovnateľné.

Mahavishnu Orchestra - The Lost Trident Sessions

Petr Gratias — Thu, 23 May 2013 16:28:29 EST

Mahavishnu Orchestra jsem si oblíbil poměrně brzy, třebaže i k jejich hudbě jsem musel nějak vnitřně dozrát a hlouběji se zabývat fusion music a osudy jednotlivých hudebníků. Dodnes je považuji za geniální hudební sdružení, které zásadním způsobem přepsalo hudební mapy a výrazně ovlivnilo hudbu stran kvalitativního přínosu a muzikantského mistrovství. Myslím, že ta první sestava téhle superkapely nebyla v dalších variacích překonána, třebaže i potom byla vysoce nastavená kritéria stále známkou nadstandardního hudebního pojetí. Slavný kvintet se v roce 1973 bohužel rozešel a je třeba říci, že ne v dobrém. John McLaughlin si jako kapelník a zakladatel osobitým způsobem přivlastnil v řadě skladeb autorství kompozic, na kterých měli svůj nemalý podíl i Jan Hammer, Billy Cobham a Jerry Goodman a ti byli nemile překvapeni, když se jejich jména „vytratila“ z autorského spolupodílí. To mělo vliv pochopitelně na autorské honoráře a tantiémy a protože se jednalo o nemalé částky a navíc tyto okolnosti nebyly v kapele předtím nijak konzultovány, způsobilo to vážnou roztržku a Mahavishnu Orchestra v legendární sestavě přestali existovat…. Zůstaly po nich dvě studiová alba a jedno koncertní album… Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem v r. 1999 objevil album, které bylo uvedeno jako „nové neznámé studiové album“ klasické sestavy McLaughlin-Goodman-Hammer-Laird-Cobham, které bylo nečekaně objeveno v archivu studia Trident v Londýně. Bylo natočeno v červnu 1973 a protože rozchod kapely byl hořký a komunikace byla na bodu mrazu, všichni dali od toho ruce pryč a na studiové nahrávky se „zapomnělo“. Po více než pětadvaceti letech vyvanuly mnohé vášně a protože firma CBS vycítila příležitost tento materiál vydáním vhodně zpeněžit, realizace byla jenom otázkou času.. A tak se vydám proti proudu času na jeden zapomenutý bouřlivý výlet do světa improvizací, hudebních emocí, vášní a dechberoucích instrumentálních výkonů a se svými pocity se s vámi teď rozdělím… DREAM – zadumčivý kytarový motiv s flažolety. Propojení akustické kytary, houslí, a přeznívajícího činelu Avedis Zildjian s gongovým tónem…. Takhle začíná snění s řadou tajemných proměn, v nichž se snoubí řada impresí, které vyjadřují proměnlivost a bezbřehé fantazie, vnímané v podvědomí bez konkrétních tvarů. Trochu mám pocit, jako bych pozoroval sopku, která se probouzí s mnohamiliony lety lemovaného spánku. Zvolna ale neodkladně dynamika zrychluje a zaostřuje svoje kontury a už se zde rozbíhají jednotlivé instrumentální postupy. McLaughlin si pohrává s tématem na elektrickou kytaru a mírně v popředí vnímám Fender-Rhodes Jana Hammera a vichřice polyrytmických attacků cobhamovských nedostižných bicích se doplňuje s Lairdovou baskytarou. Ten riff zní téměř hardrockově a je pro skladbu nosným pilířem. To už je zde ale i Goddman se svými šílenými houslovými kreacemi. Tohle je přímo ďábelské spojení energetického potenciálu a lidské ucho odmítá všechny tyhle eskapády identifikovat a dešifrovat a jenom zírám, kolik uvolněné energie zde cloumá s harmoniemi, rytmy a emocionálními erupcemi. Rozvíjení motivu zde probíhá s velkým nasazením a mám respekt i k tomu, jak se vzájemně hudebníci respektují a poslouchají a v rámci „tiché dohody“ si přepouštějí prostor a pracují jako kolektivní jednotka. Nástup hodný hudební aristokracie! TRILOGY: a) The Sunlit Path b) La Mere De La Mer c) Tomorrow´s Story Not The Same – Jak napovídá název, máme co dělat se suitou, rozdělenou na tři části. Hlavní slovo zde má McLaughlin, jako autor. Je úžasné poslouchat jeho drolivě superrychle zahrané tónové výměny na elektrickou dvanáctistrunnou kytaru a opět výbušná rytmika ďábelského Billyho Cobhama, s Lairdovou baskytarou a měňavými tóny elektrického piana Jana Hammera a vstupů rychlých houslových výpadů Jerryho Goodmana. Jestliže Hammer do Mahavishnu Orchestra přinášel prvky slovanské melodické hudby, Billy Cobham etnické prvky Karibiku, John McLaughlin jazz a indickou hudbu, Ric Laird irskou vzdorovitost a melodickou ráznost, pak Jerry Goodman americké vlivy skloubené v jazzu, rocku, vážné hudbě i lidové hudbě…Tohle všechno se tady jako na malířově paletě dostává do souvislostí a já se s úctou skláním před tímto hudebně-intelektuálním přesahem. Uvědomuji si, jak tyhle postupy byly úžasně inspirativní daleko od USA. Uprostřed sedmdesátých let pražská skupina Etc… se v instrumentální poloze do těchto věcí hodně pokládala. Honza Hrubý, Vláďa Padrůněk, Jiří Jelínek, František Francl tyhle aspekty jednoznačně vycítili…. Stačí si poslechnout třeba Mlýn, Než spadla klec, Dubová kulička, Lady Vamp… Třetí část suity už má vyloženě rockový charakter s řadou dravých improvizací a s explozivním riffem, který poskytuje prostor pro neuvěřitelné muzikantské výpady. Ano, tady se už dá vyloženě identifikovat styl a jednotliví hráči, aniž by člověk musel dopředu vědět, koho vlastně poslouchá. Tohle je přímo kaligrafický rukopis. John McLaughlin zde otevírá stavidla takovým kytarovým jízdám společně s houslovými nálety Jerryho Goodmana a spojovacími můstky klávesového parku Jana Hammera. Rick Laird byl možná v rámci těchto hudebních výbojů „méně“ nápadný, ale tady potvrzuje, že i on cítí funkové ovládání čtyř strun a s Billy Cobhamem si fantasticky „notují“, až přechází sluch….. SISTER ANDREA – tuhle skladbu napsal „český Honza“ Jan Hammer. Trochu v ní už btady předznamenává svoje hudební pojetí, kterým se vydal po rozpadu téhle kapely na jeho sólových albech, zejména těch raných, nikoliv v osmdesátých letech, kdy změnil styl…. Skladba má pohnutou inspiraci v Hammerově sestře, která (jak už bylo řečeno jinde), se stala obětí komunistické pomsty normalizátorů na Hammerově rodině, která se vrátila z USA do normalizovaného Československa…. Funkové rytmy pumpují a bicí a basy jsou pružně elastické a přesto důrazné. V první fázi John McLaughlin řádí ve svých kytarových partech a v další části je to Jerry Goodman, který sem přivede houslovou smršť. Hammer kouzlí mna Moog synthezizer a doluje z něho fantastické tónové kreace. Dokáže tóny ohýbat, narovnávat, protahovat, zkracovat a to všechno na analogový elektronický nástroj s výpomocí oscilátorů, což už dneska člověk nemá šanci slyšet. I tady je ústřední motiv, ale Hammer dokazuje, že vyspěl i jako skladatel s řadou zajímavých harmonických proměn. Bezmocnost, úzkost, starost, emoce… to všechno bych řekl, že lze ze skladby slyšet. I WONDER – tuhle skladbu znám z vynikajícího alba Like Children, které natočil Hammer a Goodman ve dvojici a Goodmanův autorský rukopis je rovněž jedinečný. Stupňování harmonie a výbušnost rytmiky a opakující se schéma udržuje napětí a těžko říci, jestli se mě líbí víc verze bez Mahavishnu Orchestra nebo právě tato. Obě dvě bych řadil na stejnou rovinu. Myslím, že je to jeden z nejsilnějších okamžiků, kdy autor objeví geniální motiv a s ním dokáže při znalosti harmonie jedinečným způsobem pracovat dál. Říká se, že hodně skladatelů na takový motiv čeká léta a mnozí ke svému neuspokojení ho nikdy nenajdou. Myslím, že Jerry Goodman ho našel a mohu mu k tomu jenom gratulovat. Tady se spojují prvky evropské artificiální hudby, jazzu a rocku ve fantastické podobě…. STEPPING TONES – také tato skladba se objevuje na albu Like Children. Platí pro ni totéž, co v hodnocení vnímám v předešlém příspěvku. Tady je ale o poznání přece jenom složitější rytmický základ, ale těžko to nějak komparovat. Je to vlastně skládanka. Základní téma, které se opakuje a prolíná se spodními proudy neviditelné řeky, která se vlní, stahuje do hlubin, zurčí a vytváří řadu vírů. Synthesizer, elektrické piano, bicí, housle a potlačená kytara opět v jedinečné shodě a barevné impresionistické tóny vás provibrují až do morku kostí. Stepující tóny je vtipný, ale zároveň dost výstižný abstraktní název, jen co je pravda… JOHN´S SONG – závěrečná skladba je opět z dílny Johna McLaughlina. Mám pocit, že jsem v nějaké alchymistické kuchyni nebo laboratoři. V tajemném kmotli v divném přítmí se tady vaří zvláštní hudební pokrm…. Prudký nástup kytarových erupcí, při nichž se ohýbají tóny a vyměňují s neuvěřitelnou rychlostí. Billy Cobham vytváří bouřlivou smršť a velmi přesně poslouchá a vstupuje do tohoto horkého prostoru jako jednotící element. Jan Hammer už ovšem za klaviaturou Moog synthesizeru řadí se stejnou erudicí jako kytarový démon. Tady se vlastně odehrává hudba ve čtyřech odlišných rovinách a přesto je rytmicky, instrumentální genialitou famózně spojena. Jerry Goodman si nijak nezadá s Johnem McLaughlinem a oba svádějí nevyhratelný zápas ve virtuální aréně. Závěr je pro mě tak trochu nečekaně ukončený, ale celý ten hudební kolos, který plul hodně rozbouřeným mořem nebyl stržen do nekonečných hlubin a ještě teď mi zní impresionismus a expresionismus v hudebních souvislostech v uších jako hudba z jiného světa…. Fantazie! Všechna alba této sestavy jsou za hvězdiček a ani tohle album není výjimkou. Zírám, jak tahle hudba ani po čtyřiceti letech neztratila nic ze svého potenciálu a myslím, že i mastering Marka Wildera jí hodně pomohl. Mohu jen zalitovat, že po téhle mimořádné kapele zůstala s touhle „novinkou“ jenom čtyři alba. V každém případě milovníkům náročnějších hudebních opusů tohle album doporučuji, stejně tak jako poslech v přísném soukromí a nejlépe potmě, abyste lépe zbystřili všechny smysly.

A Triggering Myth - The Remedy Of Abstraction

alienshore — Wed, 22 May 2013 21:18:55 EST

Názov tohto inštrumentálneho albumu takmer vystihuje jeho obsah. Abstraktná forma je v podstate hlavným znakom ich hudby. Napriek tomu sú štýlovo pevne zakotvený v progresívnom jazz-rocku a canterbury. Zostava z predošlej dosky Forgiving Eden je doplnená o ďalších dvoch hráčov. Michael Manring je basový virtuóz a objavoval sa na doskách hlavného predstaviteľa new-age Michaela Hedgesa, ale nebola mu cudzia ani práca pre jazz-rockových alebo prog-rockových interpretov. Za najzaujímavejšie považujem skupinu gitaristu Alexa Skolnicka s názvom Attention Deficit a určite aj projekty trojice McGill Manring Stevens, ktorá sa podieľa celá aj na tomto albume. Dobrým spestrením je zapojenie violy, ktorá občas pripomenie v tomto type hudby Jean-Luc Pontyho. Hneď prvá kompozícia s dlhým názvom Now That My House Has Burned Down, I Have a Beautiful View of the Moon zaujme skvelými zvukmi bezpražcovej basgitary. V ďalších skladbách sa nachádzajú harmonické a aj menej harmonické plochy, ktoré nie sú veľmi príťažlivé na prvé počutie. To by ale nemalo odradiť vyznávačov náročnejších štýlov a fanúšikov jazzu a fusion. Melódie sú v podstate skryté do tajomne sa tváriacich motívov, ktoré vychádzajú najviac z klávesových nástrojov. Organicky a veľmi dômyselne zložená hudba sa prelieva z pomalších éterických sfér do prog/fusion erupcií. Tento pomer je veľmi vyvážený a kompozičná zručnosť pánov Eddyho a Drumhellera sa nedá prehliadnuť. Práve ich klavírno-klávesové linky tvoria myšlienkový základ celej dosky. Obohatenie o holdsworthovské gitarové sóla alebo jemnejšie pôsobiacu violu prispieva k širšej obrazotvornosti tejto hudby. Väčšinou sa všetko odvíja v stredných tempách, ktoré majú pre takýchto muzikantov najlepšie uplatnenie pretože môžu tvoriť otvorené a hĺbavé aranžmány. Neustály sled krásnych skladieb a tvorivých nápadov pohlcuje myseľ, ktorá sa aspoň na chvíľu dostane do inej dimenzie. The Remedy Of Abstraction mi pripadá o čosi jazzovejší ako predošlý Forgiving Eden. Za to môže aj vklad basáka Michaela Manringa a violy Akihisa Tsuboya. Čistý a jasný zvuk výborne spĺňa svoj účel a každý nástroj si tu poslucháč užije do sýtosti. Toto krásne dielo je v podstate výstavným kusom tejto kapely. Talent a emócie všetkých zúčastnených muzikantov je počuť z každého ich tónu a ja jednoznačne dávam tejto nahrávke maximum.

White Noise - An Electric Storm

zdenek2512 — Wed, 22 May 2013 09:01:19 EST

Když jsem si v Jazz bulletinu číslo 15 v roce 1975 přečetl článek pánů Jiřího Dvořáka a Petra Cibulky „ Epitaf karmínového krále“ tak jsem se v souvislosti s King Crimson dozvěděl, že jejich člen se podílel na albu elektronické hudby mně tehdy naprosto neznámé kapely White Noise. V té době jsem studoval v Brně a díky společným zájmům jsem se seznámil s autorem článku Jirkou Dvořákem. S Jirkou jsem se skamarádil a naše kamarádství trvá doposud. Jemu vděčím za nahrávky v té době pro normálního smrtelníka nedostupných desek. Mezi díla o která jsem měl zájem byla i nahrávka tohoto souboru. Nadšení když jsem si pásek s nahrávkou tohoto souboru nesl na kolej nebudu popisovat. Později jsem pásky rozprodal a před deseti lety při brouzdání po internetu jsem narazil na toto album v CD podobě a koupil jsem si jej. Album skupina nahrála na tu dobu (1969) za použití různých tónových generátorů, percussion a lidského hlasu vytvořila vlastně první nahrávku ryze elektronického rocku. Na albu se autorsky i instrumentálně podílel klávesista King Crimson Ian McDonald. Úvodní skladba „Love Without Sound „ začíná elektronickými zvuky vytvářenými tónovým generátorem do toho ženský naechovaný šeptaný vokál, do následující skladby jsou zakomponovány extatické ženské i mužské výkřiky. Nejdelší skladba The Visitations po úvodní kakofonii zvuků tvořených tónovými generátory přechází do něčeho jako kosmická opera. Na pozadí kosmických a strašidelných zvuků se střídají mužský a ženský vokál s mluvenými pasážemi ve velmi sugestivním provedení. Závěrečná skladba přesně odpovídá názvu „ Černá mše: elektrická bouře v pekle“. Skladba začíná obřadní řečí recitovanou hrubým mužským hlasem , následuje sólo na tympány doprovázené tajemnými kosmickými zvuky a celé to přechází v opravdovou elektronickou bouři, kdy nad temnými údery do tympánů se vznášejí různé hluky, šumy, výkřiky apod. Podobné album bez kytar vytvořila rok před nimi americká kapela United States Of America. Album v době vzniku nemělo výrazný komerční ohlas. Přesto si myslím, že stojí za připomenutí jedná se vlastně o jedno z prvních elektronických alb, které i dnes zní velmi moderně. Vzhledem k unikátnosti a originalitě díla nemůžu hodnotit jinak než za pět hvězdiček. Skupina vytvořila dle profilu ještě jedno album , které jsem však nikdy neslyšel.

Tublatanka - Najvačšie hity No.1: Pravda víťazí

dalibor66 — Wed, 22 May 2013 07:37:09 EST

Je charakteristické,že recenzonovaná alba Tublatanky na Progboard končí tímto výběrem a rokem 1996.Pro mě jediná Tublatanka je M.Ďurinda,J.Černý a P.Horváth.To co následovalo jen M.Ďurinda Band. Ten "Starý dobrý kabát" je nenahraditelný.

Yes - Tales From Topographic Oceans

Brano — Wed, 22 May 2013 10:47:55 EST

Ak vám niekto povie, že tento dvojalbum je nudný a rozťahaný, neverte mu a pošlite ho do čerta. Niet nad vlastnú skúsenosť a nad vlastný inštinkt. Toto dielo sa však nedá vychutnať ak je človek zaťažený starosťami všedného dňa. Chce to uvoľnenie a dôkladnú duševnú očistu. V prvom rade sa treba zbaviť rušivých vplyvov ako je elektronický smog, treba vypnúť masovokomunikačné prostriedky informačného teroru ako sú televízor, rádio, internet... mobil treba ponoriť do pohára k zubnej protéze a pejdžer strčiť do mrazničky pod karmenádlu, aby neotravoval. Svokru je nutné mať v dostatočne bezpečnej vzdialenosti, minimálne sto kilometrov. Už stačí len bezstarostne sa zvaliť do gauča, povoliť si opasok na pivnom bruchu a ide sa na to. Štyri dvadsaťminútové skladby na dvoch diskoch treba počúvať s čistou dušou, širokým srdcom a s otvorenou mysľou. Človek sa razom presunie za hranicu všedných dní a zrazu sa vznáša nad modrými vodami Atlantiku, inokedy z vtáčej perspektívy pozoruje pieskové duny na Sahare a beduínov preháňajúcich sa na ťavách. A už je tu žltá rieka, egyptské pyramídy a nad nimi hviezdnaté nebo. Milióny hviezd a galaxií, nekonečný vesmír a najväčšia záhada - samotný Boh. Molekuly a atómy, protóny a neutróny, aminokyseliny a deliace sa bunky... zázrak života. Rozkvitnutá lúka a bzučiaci opeľujúci hmyz a zurčanie vodopádu. To je zázrak! A to všetko pochopíte práve pri počúvaní Tales From Topographic Ocean. Táto hudba vám vyčistí karmu, uvoľní čakry, stabilizuje krvný obeh a zharmonizuje všetky telesné funkcie. Zrazu sa pred vami vytvorí úplne iná dimenzia a poznanie a zistíte, že život je o niečom inom, ako iba o planom a márnivom naháňaní sa za peniazmi.

A Triggering Myth - Forgiving Eden

alienshore — Tue, 21 May 2013 21:15:35 EST

Táto americká kapela je príkladom netypickej fúzie jazzu, progresívneho rocku a canterbury. Po predošlých viac či menej vydarených dielach prišla dvojica Eddy a Drumheller s albumom Forgiving Eden, ktorý kvalitou jednoznačne vytŕča z ich diskografie. Lepšia produkcia a zapojenie ďalšej dvojice hudobníkov do aranžérskej práce priniesla svoje ovocie. Na tejto doske sa nachádza v podstate jedna dlhá kompozícia rozdelená do ôsmich častí. Jednotlivé úseky sú veľmi štruktúrované a ponúkajú poslucháčsky náročnejší fusion, ktorý odkrýva svoje zaujímavé plochy postupne. Rafinované hudobné postupy majú za cieľ vyjadriť komplexný štýl ich hudby. Klasickejšie rockové momenty sú zastúpené gitarovými sólami, ktoré pripomínajú svojou formou tie od Allana Holdswortha. Kreativita samotného bubeníka sa musí tiež oceniť a jeho bicie majú konečne pekný vyvážený zvuk. Klávesové a symfonické motívy sú pestré a veľmi invenčné. Občas tieto aranžmány zachádzajú do vôd vážnej hudby a celý tento album mi v podstate aj pripadá ako nejaká jazz-rocková symfónia. Veľmi sa mi tu páči klavírna práca, ktorá dodáva tomuto dielu citlivosť a jemnosť. Pasáže a témy sú posplietané nehmatateľnou a neustále sa meniacou myšlienkou. Variabilita tejto hudby má samozrejme čisto kompozičný rozmer. Nemá zmysel rozpisovať pomyselné skladby, toto je neustále sa valiaci prúd skvelej muziky. Dielo je trochu pohladené avantgardou a preto znie niekedy netypicky. To je však len prvotný pocit lebo títo muzikanti predviedli perfektnú ukážku skladateľského a aranžérskeho myslenia. A Triggering Myth našli na tomto albume pevnú pôdu pod nohami a zároveň aj zhmotnili svoje myšlienky a skúsenosti do skvostného hudobného konceptu. Forgiving Eden dostane odo mňa päť hviezd už len za ochotu kráčať po menej vyšľapaných cestičkách.

Bad Company - Bad Company

zdenek2512 — Tue, 21 May 2013 08:38:04 EST

V popisu alba Reef Replenish jsem zmínil toto debutové album kapely, které mě uchvátilo v roce 1974. V té době jsem měl hodně rád skladbu All Right Now od skupiny Free se zpěvem pro mě vynikajícího Pula Rodgerse a potažmo tvorbu tohoto souboru zvláště alba Tons Of Sobs, Fire And Water a Heartbreaker. Když se skupina v roce 1973 rozpadla tak jsem čekali co bude dál dělat například právě Paul Rodgers. Debutové album mi doslova vyrazilo dech. Vynikající album, které se stalo albem roku a skupina objevem roku. Desku nahranou na pásku přivezl kamarád poměrně brzy po jejím vydání. Album vás doslova vtáhne do děje. Máte dojem, že netrvá třicet pět minut, ale maximálně patnáct. Začínáme hitem Can´t Get Enough následují pro mě vynikající rockové skladby Rock Steady, Ready For Love, Don´t Let Me Down až k titulní skladbě Bad Company, kterou tehdy i dnes považuji za jejich nejlepší píseň. Po titulní skladbě následují neméně dobré The Way I Choose, Movin´On a Seagull. Já většinou po ukončení desky mačkám replay, protože album se mi i nyní hodně líbí a mám je ve sbírce jak v CD, tak na vinylu. Na následujícím albu Straight Shooter cítím náznak popovatění, které se naplno projevilo na třetím albu Run With The Pack. Po vydání třetího alba jsem je přestal sledovat. Paula Rodgerse a tuhle desku mám velice rád a patří do mé sbírky, koupil bych si ji vždycky. Jedná se o hardrockový klenot a při jejím hodnocení bych použil čtyři hvězdičky.

Reef - Replenish

zdenek2512 — Tue, 21 May 2013 08:00:13 EST

Na začátku roku 1995 jsem si koupil časopis Stereo Video s vloženým CD. Na CD byly ukázky z tvorby kapel recenzovaných v časopise. Velice mě zaujala skladba Good Feeling od pro mě tehdy neznámé kapely Reef. Na jejich debutové album jsem narazil v obchodě a koupil jsem si jej. Když jsem si album přehrál tak na mě působilo stejně jako debutové album Bad Company v roce 1974. Skupina Reef pochází z Glastonbury z místa konání slavných rockových festivalů. Skupina na albu produkuje hard rock s esencí psychedelie a southern rocku. Jejich projev nezní ani tak britsky, ale spíše americky a dovedu si jejich písničky představit na albech například takových Black Crowes, se kterými byli srovnáváni. Album začíná hitem Feed Me následuje rychlejší skladba Naked a po ní píseň, která byla na výše zmiňované kompilaci Sterea Videa. Jedná se převážně o rychlejší rockové skladby. Z dalších skladeb bych rád zmínil hodně tvrdou a mně se líbící skladbu Together, kdy při finálním křiku až běhá mráz po zádech. Skladba Choose To Live poklidná skladba, která z tichého začátku graduje ve skutečnou rockovou bouři s vypjatým vokálem Garyho Stringera. Na celé desce nejvíce obdivuji vynikajícího kytaristu Kenwyna House a sugestivní zpěv Gary Stringera, který všechny skladby prožívá s neuvěřitelným feelingem. Nejvíc to cítím právě ve skladbách Naked, Together, Choose To Live. Velice pěkná je i titulní akustická Replenish. Kapelu jsem si oblíbil tak, že jsem si pak kupoval všechna alba co vydali, následující Glow proto, že jsem ho chtěl já a Rides a Getaway, protože je požadovaly dcery. Všiml jsem si ,že má skupina na boardu profil díky Óinovi za což mu děkuji a chtěl jsem k této skupině, protože mi její tvorba není lhostejná něco napsat,. Tohle album se mi z jejich tvorby líbí nejvíc a pouštím si jej relativně nejčastěji a když bych mu měl přidělit bodové hodnocení tak bych mu dal 3,5 hvězdičky zaokrouhlené nahoru takže za čtyři.

Pink Floyd - Animals

Gerry — Mon, 20 May 2013 19:31:49 EST

S dovolením, místo pochvalných ód na desku sem dám svůj překlad Dogs - myslím, že ty verše (a myšlenky v nich obsažené) mých pět hvězdiček vysvětlí samy.... Psi Musíš být blázen, musíš to opravdu potřebovat Musíš spát ve stoje a když jsi na lovu Musíš být schopný vybrat si snadnou kořist i se zavřenýma očima A pak se plížit po větru a mimo dohled Musíš zaútočit ve správný okamžik, bez rozmýšlení A po chvilce už můžeš koukat jak vylepšit svůj styl Vzít si správnou klubovou vázanku, solidně potřást rukou Rozpačitě pohlédnout do očí, jen se pousmát Musíš mít důvěru lidí, kterým lžeš Aby až se k tobě otočí zády, Jsi měl šanci vrazit do nich nůž Musíš se stále dívat jedním okem přes rameno Je ti jasné, že jak stárneš, Je to čím dál těžší A nakonec se sbalíš a poletíš na jih Skrýt si hlavu do písku Jenom další mrzutý dědek Úplně sám Umírající na rakovinu A až se přestaneš ovládat Sklidíš co jsi zasel A tak jak poroste strach Špatný krevní oběh se bude zpomalovat Až ztuhne v kámen A pak je příliš pozdě odhodit tu váhu Které ses měl zbavit už dávno Tak si užij příjemný pád do hlubin ! Úplně sám Tažen kamenem ke dnu Musím připustit, že jsem trochu zmatený Někdy se mi zdá, jako by mě jen využívali Musím zůstat bdělý, musím to zkoušet A setřást tuhle plížící se malátnost Když nemám pevnou půdu pod nohama Jak mám najít cestu z tohoto labyrintu? Hluchý, němý a slepý jenom stále předstíráš Že každý je postradatelný A nikdo nemá opravdového přítele A zdá se ti, že to co děláš By mohlo izolovat vítěze A vše pod sluncem je hotovo A ty v srdci věříš, že každý je vrah Který byl zrozen v domě plném bolesti Kterému říkali aby nechcal proti větru Kterého učili co dělat s lidmi Který byl zkrocen cvičenou gorilou Který byl spoután obojkem a řetězem Kterému dali určené místo ke stání Který byl doma jen cizincem Který byl nakonec sražen k zemi Který byl nalezen mrtvý u telefonu Kterého stáhl kámen ke dnu

This Heat - This Heat

zdenek2512 — Mon, 20 May 2013 09:33:35 EST

O existenci souboru tohoto jména jsem se dozvěděl z bulletinu Jazz, kde jejich tvorbu popisoval Josef Vlček. V té době jsem byl na vojně a v následujících pěti letech úplně jiné starosti. V roce 1986 jsem si zakoupil kazetový magnetofon s Dolby C a začal jsem si nahrávat všechna alba, která jsem měl předtím na kotoučích na kazety. Plus jsem si nahrával alba o která jsem tak říkajíc přišel v období od 1980 -85. Mezi jinými jsem si nahrál rovněž toto album. Album nahrálo trio ve složení Charles Bullen , Charles Hayward a Gareth Williams a styl hudby na tomto albu je písničkový post punk křížený industriálem. Hudba na této desce se vyznačuje dokonalou studiovou prací s přednatočenými pásky a excelentní rytmikou. Na desce se nachází jedenáct skladeb, které jsou velmi temné až depresivní a některé by mohly sloužit jako doprovod k filmům s hororovou tématikou například“ Diet Of Worms“ a Music Like Escaping Gas“. Některé jako třeba „Twilight Furniture“ mají blízko k tvorbě Joy Division. Přesto je celé album koncipováno jako jedna skladba přičemž jednotlivé části přecházejí plynule bez přestávek jedna do druhé. Deska začíná a končí skladbou Testcard, což je vlastně monotóní zvuk z přednatočeného pásku u kterého se mění intenzita. Úvodní část zesiluje a plynule přechází do poměrně agresivní „Horizontal Hold“. Závěrečná část skladby Testcard jde naopak do ztracena. Album na to, že vzniklo již před více než třiceti lety zní velmi moderně . Mně se album líbí jako celek. Jako lepší bych chtěl vyzdvihnout třeba „Horizontal Hold“, „Twilght Furniture“ „Rainforest“ a „ The Fall Of Saigon“. Deska se mi zatím neoposlouchala protože s každým dalším poslechem objevujete nové nápady, kterých je tady tolik, že některým souborům by to stačilo na celou tvorbu. Jedná se o zásadní dílo rockové avantgardy , které nejde hodnotit jinak, než za pět hvězdiček.

P. Mobil - Heavy Medal

gunslinger — Mon, 20 May 2013 00:09:22 EST

Druhý album Maďarskej skupiny P.Mobil sa vezie na tej istej vlne ako prvý "Mobillizmo". Je to hutná dávka Hard Rocku s prímesou Heavy Metalu. Mix vynikajúcej sólovej gitary Vilmosa Sárváriho a silného hlasu Pétera Tungiho kde sekunduje klávesák Zeffer András je proste neodolateľný. Maďarský Deep Purple ak ich tak môžem nazvať. Nem érhet baj (nedobehnú ma problémy) album sa začína chytľavým riffom bicie sú skôr tradičné hrajú klasický hard rockový rytmus celí album sa vezie po vlne prvého albumu čo je iba dobre. Lampagyár (Továreň na lampy) príjemné boogie zo šťavnatou gitarou kde sa pridá aj orgán. Perfektný hard rock ako v 70´s. Szép volt (Pekné to bolo) Romantická balada ktorá vôbec nelepí a nehnusí sa mi. popri elektrickej gitare si zahrá aj klavír. V skladbe sú veľmi zaujímavé gitarové vyhrávky. metalmánia nečakaný speed metál ktorý podľa mňa kazia iba klávesy nie je to zvuk sinťákov , ale nemá to odnich ďaleko. Az óra körbe jár (Hodiny sa krútia dookola) poloakustická vec v strednom tempu nie je to zlé ale nič prevratného sa nedeje. Heavy medal ( Ťažká medajla) Titulná skladba má veselší formát. Textár Schuster Lóránt sa Pohral z názvom Heavy Metal. V skladbe spieva že mu je ťažké nosiť Heavy Medajlu bol by som zvedavý koľko ľudí to pochopilo v roku 1983. Aranyásó szakkör (Odvetvie zlatokopov) Skladba je o zlatokopoch a o ich ťažkom živote kedy síce môže niektorý z nich zbohatnúť zo dňa na deň ale zvyčajne to tak nie je. hányas a kabát (aký je tvoj kabát) Ďalšia skladba je v rytme Rock´n´rollu škoda že to kazia hrozné klávesy. Nie sú síce všade ,aj tam kde sú sú ticho, ale to ja nemusím. plehkrisztus ( Plechový Kristus) Posledná skladba je príjemne uzatvorenie albumu. Riff je nič moc ale vyhrávky medzi refrénom znejú akoby ich hral Jimmy Page Dobré ale trocha slabšie oproti prvému albumu. Už to neboli také silné pecky ešte že si P.Mobil nechali nejaký materiál na nasledovný album ktorý nahrali o rok neskôr.

Sixun - Lunatic Taxi

alienshore — Sun, 19 May 2013 20:32:34 EST

V roku 1995 sa Sixun dostali opäť do vrcholnej formy. Album Lunatic Taxi je ďalší ich skvost a ako jediný vyšiel aj v Amerike. Patrí medzi štýlovo najpestrejšie diela od tejto kapely a je cítiť aj posun k vyzretejšej forme. Nachádzajú sa tu viacero vokálne ladených songov, ale najdôležitejšiu úlohu hrá stále prvotriedna inštrumentácia. Zaujímavý hostia tiež prispeli svojim vkladom ako napr. aj vokalista Philip Hamilton, ktorý spolupracoval s Patom Methenym alebo aj Spyro Gyra. Saxofonista Michael Brecker je legendou jazz/fusion a prispeje svojou hrou v skladbe Raggalibo. Inštrumentálka What's Up? má funkový rytmus a je to samozrejme dielo basáka Michela Aliba. Slap v jeho podaní má krásny feeling a celý song je pekne energický. Ďalšie dva skladby od Jean-Pierre Coma konkrétne State Street a Les Tambours De Noël majú osobitý charakter a kvalitné jazzové aranžmány. Obidve sú podporené krásnym Hamiltonovým frázovaním. Ani Paco Sery nezaháľa a Niger aj s Les Enfants Du Monde sú od neho. Musím povedať, že jeho hudobné pochody ma neskutočne bavia pretože sú hravé a veľmi prirodzené. Druhá menovaná je výborná pomalšia skladba s peknými vokálmi. Jean-Pierre Como a Louis Winsberg splodili spolu Emergency a Santorin. Prvá ide viac do fusion, ale zato druhá je prekvapením lebo zachádza kdesi do etnickej hudby s príchuťou východu. Nie je myslím ťažké uhádnuť kto zložil Raggalibo a vedie ju výrazná basa v zaujímavom rytme bicích. Skladbu podráždia aj expresívne vokály. Winsbergova Cantabile s latino ženským spevom krásne harmonizuje s pomalými klavírnymi linkami a jemnejším rytmom. Konečne sa k slovu dostane aj Alain Debiossat s jeho L'Amour Bolero, ktorá je nabitá karibskou náladou ale vokálna linka je tu tiež zaujímavo vymyslená. Posledný Alibov príspevok Fainakiki je výraznou skladbou s peknou jazzovou myšlienkou a vokálmi. Cítiť tu Afriku v skvelých aranžmánoch. Druhá Debiossatova kompozícia Payanak je citlivý jazz/fusion kúsok s perfektným saxofónom a štýlovými klávesovými plochami. Arnaud Birthday je od najnenápadnejšieho člena Sixun a to perkusionistu Arnauda Franka. Po saxofónovom blahoželaní prichádza na rad sólo na perkusiách. Popisujem autorov preto, aby bolo jasné že Sixun tvoria piati veľmi talentovaní skladatelia. Spolu dokážu robiť vskutku pestrú muziku napriek rozdielnosti ich pováh a osobností. Majú však jedno spoločné, všetci zbožňujú túto hudbu a je to hlavne cítiť z ich prístupu a nasadenia. Lunatic Taxi je perfektná ukážka jazzovej pestrosti a otvorenosti. Máme tu totižto klasický jazz, fusion, funk, latino, world music a všetko do seba perfektne zapadá. Za takúto umelecky aj muzikantsky hodnotnú nahrávku neváham a dávam hneď päť hviezdičiek.

Sixun - L'Eau De La

alienshore — Sun, 19 May 2013 16:49:31 EST

Po skvelom Explore prišli Sixun s albumom L'Eau De La, ktorý je hudobne trochu odlišný. Ich typické znaky sú samozrejme stále prítomné. Kombinovanie jazz-rocku, fusion a etnických prvkov má kopu rytmických možností, čo je počuť aj na tejto doske. Najsilnejšími autormi sú tu Jean-Pierre Como a Louis Winsberg, ktorí samostatne prispeli troma skladbami. Opäť je tu čitateľný a dynamický zvuk. Veľmi jednoduchá predná obálka sa snaží povedať, že aj napriek odlišnosti farby a etnika žijeme stále na jednej planéte. Hudba tejto skupiny je v podstate odzrkadlením tejto myšlienky. Prvé tri skladby Joladore, Sakini a Divo sú asi to najlepšie čo sa nachádza na tejto doske. Zložili ich podľa poradia Michel Alibo, Jean-Pierre Como a Paco Sery. Majú zaujímavé melodické štruktúry pričom hlavným prvkom je vymakaný a invenčný hráčsky štýl. Rôzne sóla nie sú len exhibíciou, ale sú súčasťou celkového charakteru týchto skladieb. Svojim štýlom a zameraním by sa nestratili ani na predchádzajúcom albume Explore. Hlavne song Divo by som pasoval za najlepšiu vec celého albumu a tu Paco Sery priam zažiaril ako skladateľ. Má skvelé melodické nápady a je veľmi hravá. Od štvrtej Winsbergovej skladby Marylin začína táto nahrávka pôsobiť trochu inak. Pomalý be-bopový jazz je akýmsi protikladom oproti predošlým kompozíciám. V strede sa nachádza aj celkom pekné zrýchlenie s klavírnym sólom a bubeníckymi prechodmi. Rytmickejšie pôsobí Koala, ktorá začína zaujímavo ale postupne sa uberá náročnejším štýlom. Georgy & Myrto má v rytmike afro-feeling a skvelo sa tu predvedie basovým sólom Michel Alibo. Táto skladba má výborný fusion charakter s prispením kvalitných aranžmánov. Dosť netypicky sa tvári pomalšia a trochu experimentálna Sulmona s flautou a zvláštnymi vokálmi. V strede sa však objaví krásna akustická pasáž. Ďalšie skladby Peniscola a Tian An Men už majú klasický formát Sixun. Sú však veľmi štruktúrované a zároveň aj ťažšie. Posledná Zawinul Ever Be Another Joe je samozrejme poctou ich vzoru Joe Zawinulovi. Pomalšie a tajomné rytmy sa obmieňajú s pekným inštrumentálnym refrénom a aj zrýchlenie s gitarovým sólom je výborne vystavané. L'Eau De La nedosiahol kompaktnosť predošlého albumu Explore. Neznamená to však, že by nebol kvalitný. Je tu stále čo počúvať a ponúka niekoľko zaujímavých nápadov a parádnych muzikantských výkonov. Sixun na tejto doske nesklamali, ale je to celkove trochu náročnejšie dielo. Ja sám som sa musel prebiť cez jeho podstatu, ale teraz je to pre mňa vyslovene dezert. Poctivé štyri hviezdičky sú v tomto prípade na správnom mieste.

Sixun - Explore

alienshore — Sun, 19 May 2013 13:52:36 EST

Sixun je pomerne dosť neznáma jazz/fusion kapela z Francúzska. Kvalitou však nezaostáva ani za pomyselnou prvou ligou v tomto žánri. Prvé dva dosky Nuit Blanche a Pygmees sú kvalitné nahrávky. Vrcholom pre mňa je ich tretí štúdiový album Explore, ktorý patrí medzi utajené klenoty európskeho jazz-rocku a fusion. Sixun sa hlási k odkazu legendárnych Weather Report a bubeník Paco Sery aj neskôr hrával s Joeom Zawinulom počas jeho sólovej kariéry. To čo charakterizuje tento album sú špičkové hráčske výkony spolu s afro-etnickými prvkami v podobe perkusií a občasných vokálov. Explore je však hlavne inštrumentálne poňatá doska. Je trochu obťažnejšie vystihnúť ich štýl lebo sú tu rôzne vplyvy či už rocku, world music a takého špecifického francúzskeho cítenia. Veľmi dobrý posun je cítiť z hľadiska produkcie a konečného zvuku, ktorý sa naozaj podaril. Sixun funguje v kompozičnej rovine tak, že každý z členov má priestor pre svoju skladbu a takmer každý tu aj dodal minimálne jednu vec, Jean-Pierre Como ich tu má najviac a to hneď štyri. Expresívna prvá skladba Pauline nenadchne na prvé počutie, ale je zaujímavo spracovaná z hľadiska inštrumentácie a spevových liniek. Neskutočne dobrá je však druhá Bleu Citron s nádherným vokálnym frázovaním a melodickejšími hudobnými motívmi, človek si ani neuvedomí že prešlo osem minút. Ešte živšia mi pripadá Petit Chartier s parádnou basou a vyšperkovanými fragmentmi, ktoré vychádzajú zo všetkých nástrojov. Rocková gitara Louisa Winsberga si tu tiež nájde priestor. Hravá a optimistická Miss Reggae obsahuje krásny motív, ktorý má až sladkobôľnú atmosféru. Saxofón podfarbuje harmóniu svojimi sólami a klavír tu odohrá veľmi vkusné sólo. Zábavná miniatúra Radio Chabada je Winsbergovým dielom a prechádza do jeho ďalšej skladby Mai Tonton. Je to ďalšia z rady výrazných kompozícií, kde saxofón preberá hlavné slovo. Druhá polovica je výrazovo pestrejšia s typickým fusion ťahom. Africkou tematikou je naplnená Quege Touist a aj keď sa to nezdá tak muzikanti tu idú na plný plyn, za všetko hovorí aj perfektná basová gitara. Lune je trochu oddychovejšia záležitosť a dobre sa pri nej relaxuje. Naproti tomu skladba Kirk ako keby presne charakterizovala 80-té roky, je ale veľmi umne melodicky zložená aj s rôznymi klávesovými registrami. Michel-Ange je spočiatku neforemná, ale prehupne sa do afro-rytmu ktorý postupne naberá na energii rôznymi sólami. Explore nemá nejaký významný historický dosah, je len vynikajúcim albumom veľmi talentovanej kapely. Fajnšmekri z oblasti jazz/fusion by mali ale zaostriť svoj sluch a pozrieť sa na zúbok tomuto zoskupeniu hudobníkov. To čo na tejto kapele obdivujem je ich schopnosť skladať ťažké rytmické plochy s pridať k tomu aj kus zaujímavej melodiky. Hudba je v konečnom dôsledku atraktívna a zanecháva na poslucháčovi estetický a aj emocionálny dojem. Explore hodnotím na maximum a zaslúžene, nie je tu totižto nič čo by som mal alebo mohol vytknúť.

Led Zeppelin - Physical Graffiti

Petr Gratias — Sun, 19 May 2013 10:52:34 EST

Když vyšlo dvojalbum Led Zeppelin – Physical Graffiti – byl jsem na vojně a dostupnost hudby – zejména té zahraniční, byla pro mě výrazně omezena. Kupoval jsem si ale časopis Melodie a tam jsem byl o jeho existenci informován. Trvalo ale velmi dlouho, než jsem měl možnost album vyslechnout celé. Později mě jako vinylové dvojalbum poslal z USA kamarád a k mému velmi nemilému překvapení jsem zjistil, že druhá část alba je výrazně prohnutá a nedá se přehrávat. Nakonec mi kdosi poradil, že mám oslovit Gramofonové závody v Loděnici u Berouna, kde se vyrábějí desky a že by snad tam mě mohli vinyl „narovnat“. Vykorespondoval jsem s nimi nastalou situaci a o mě nabídli, že bez záruky se o to pokusí. Asi za týden přišla deska zpátky s tím, že narovnání se sice podařilo, ale že při tom procesu došlo ke zpečení drážek a proto že album není přehrávatelné. Byl jsem z vývoje situace tak roztrpčen, že jsem si pak dlouhá léta tohle dvojalbum nepořídil. Až v době CD jsem nějak neodolal a jako digipack jsem si ho zakoupil do sbírky. Protože jsou Led Zeppelin moje intimní záležitost a na jejich hudbě jsem vlastně vyrůstal, rád se ujmu vlastní recenze, třebaže počet skladeb dvojalba ji „natáhne“. Tak: let´s go! CUSTARD PIE – úvodní riff se nese přesně v duchu zeppelinovské hudební filozofie. Napsat úderný a nosný riff, na kterém by skladba mohla hrdě stát. To se tady podařilo bezezbytku. Plant se mi zdá při zpěvu mírně potlačený v interpretaci, ale výrazně sem vloží téma foukací harmoniky, které je nějak elektronicky upravované (?). Samozřejmě tady šlape Bonhamova baterie v tom jeho hřmotně dunivě „těžkopádném“ duchu s řadou výtečných breaků. Page svůj pořadně nabroušený tón kytary dává plně do služeb celku a občas k tomu přišlápne wah wah pedál. Jonesova baskytara jede přesné unisono, ale rovněž sem nahrál i clavinet Hohner D6, jak rozpoznávám jeho kovový zvuk. Výtečná skladba, ale víceméně žádné velké překvapení…. THE ROVER – další model klasického hard rocku podle těch nejlepších pravidel s dominujícím soundem elektrické kytary a s řadou výtečných bubenických breaků. Page má stále štěstí na vymýšlení chytlavých riffů a nepouští se do žádných krkolomných dobrodružství. Trochu mám pocit, že by tenhle model mohli převzít v určitých fázích takoví Rainbow, kteří o rok později startovali na britské scéně. Jonesova baskytara hraje víceméně nepříliš nápaditou basovou linku. Zdá se mi na byl na starších albech vynalézavější, a Pahe do mezihry vkládá suverénní kytarové sólo, strhující svým soundem, ale neřekl bych, že nějak superobjevné. Melodická linka je dána a Plantův vokální podíl má hodně expresí a emocí svého vyjadřovacího jazyka, ale i tady se mi zdá, že se v tom celkovém pojetí neprobojoval do svého frontmanství tak, jak jej už léta vnímám. Úderná skladba! IN MY TIME OF DYING – tady se bude experimentovat s blues, jak vidno a slyšno z protahovaných tónů Pageovy kytary. Blues je nedílnou součástí Led Zeppelin a tak člověka nijak nepřekvapí, že i zde nechybí. V rámci toho, co doposud zaznělo, je tahle skladba „experimentem“. Moc se na ni nedá tancovat, ale spíš se dá poslouchat. Page si pohrává se základním motivem a tady už mohu prohlásit, že Plant je v oné roli frontmana, tak jak ho očekávám. Téma ovšem není příliš povzbudivé, jak už napovídá sám název. Akcenty rytmiky a důrazných úderů Bonhama ve spojení s Jonesem se po několika taktech rozbíhá, zastavuje a přichází výrazné zrychlení a motiv, třebaže se nám ze skladby neztrácí, je pojednou rozsekán na spousty malých kousků s nápadně neuroticky znějícími rytmickými akcenty v klasickém zeppelinovském pojetí. Skladba má řádnou porci energie, jen co je pravda a v oné rychlejší fázi se Page změnou barvy tónu dostává na další platformu, kde mistrovsky rozechvívá tóny a skladba se stává vynikajícím příspěvkem na albu. Teď už se můžeme roztancovat, stejně jako zaposlouchat do jemných i výbojných nuancí téhle dravé hudby. Jeho kytarové finále mi zní najednou hodně jižansky a ten výrazný znásobený bonhamovský superbreak mě absolutně dostává. Plantovské emocionální vzývání a tlak na dynamiku mají tygří dravost a syrovost. Opakované téma se schematicky opakuje do nekonečna a dá se jen těžko předpokládat, kdy tahle bluesrocková smršť skončí… HOUSES OF THE HOLY – kašel ve studiu a nějaké vzájemné hlasové pokyny…. Další pevný rockový riff. Tenhle model zní víceméně písničkově srozumitelně. Jak napovídá název – souzní s jejich pátým řadovým albem. Jestliže jsem měl výhrady vůči Jonesovým basům jinde, tady musím konstatovat, že jeho výrazný tón a rozvibrovaný tón jsou řádně slyšet a táhnou skladbu společně s bonhamovsky dusavou baterií. Kytarové téma je víceméně mlýnek, který se čeřen několika akcenty nemění. Plant je zde ovšem se svým zpěvem rozpoutaný jako přírodní živel. Kompozičně se zde ale neděje nic výjimečného a melodická linka je víceméně předvídatelná. Uvítám ovšem v mezihře kytarové sólo, které jede proti melodii, ale jehoi barva se mi zdá jaksi matná… TRAMPLED UNDER FOOT – šlapavý rytmus jako ve funku. Jonesovým basům tadya výtečně sekunduje už jednou zmíněný clavinet Hohner D6, která „posiluje“ basovou linku. Také sem Page vymyslel úderný riff, který skladbě vévodí a který už nezapomenete. Rytmus se hrne vpřed jako parní stroj, pulsuje, duní a hřmí a musím obdivovat tu nádherně vyprecizovanou vzájemnou souhru. Clavinet doistává uprostřed skladby příležitost k sólové exhibici. Jones na něj hraje suverénně, ale neutápí se v nějakých bezbřehostech. Page koloruje kvílejícími tóny harmonickou strukturu a Plant se opírá do hlase. Jeho podíl je nezpochybnitelný, ale díky vítětězství rytmu nad melodií nemá zase tolik práce a tak si spíš pohrává s akcentovanými motivy. Spojení hard rocku s funkovou elastičností a rytmickou monotóností Led Zeppelin sluší. Žádná podobná skladba se v předešlém repertoáru kapely neobjevuje… KASHMIR – od prvních tónů cítím napětí. Stupňování harmonické struktury a melodická linka, která se matematicky opakuje v součtu daných tónů má v sobě mimořádnou podmanivost. Osobní tady cítím vliv francouzského impresionisty Maurice Ravela, ale i zálibu Page v orientálních harmonií. Spojení arabské, indické a evropské hudební tradice se zde děje ve vskutku objevných kulisách. Pokud jsem hledal na albu nějakou pronikavou progresi, myslím, že tahle skladba v mých očích aspiruje na to nejlepší, co se sem podařilo vložit, třebaže projekt ještě zdaleka není u konce. Prolínání rockové kapely se smyčci, mellotronem zní místy až mysteriózně a Plant se svým strhujícím projevem výtečně dynamicky dostává do uměleckého rauše. Fantastický příklad skladatelské a především aranžérské geniality kapely. Trochu jsem překvapen, že pod skladbou není podepsán i Jones (?). Ta hypnotičnost rytmu a celkové napětí až vzrušení, které vygradován nemůže zůstat bez duševní odezvy. Mnohovrstevnaté, homogenní a expresivní od začátku až do konce. IN THE LIGHT – úvodní téma zní jako indická meditativní hudba. Pracují zde synthesizery, které drží základní astrální tón, ale zároveň naříkají a bzučí v nesmírném nekonečnu rozsvícené oblohy pod poledním sluncem. Výrazné odbočení od dosavadní koncepce. Vstoupí sem elektronicky upravený clavinet a naříkavý Plantův vokál, který je nazpíván playbackerm a rovněž i on je elektronicky upraven. Důrazný rockový nástup sem přivede Bonhamovy bicí a zvukové elektrické modulace Pageovy kytary. I zde nechybí důrazný riff, který podmiňuje atmosféru. Elektrické piano sem přichází se zajímavou mezihrou, do které se vklíní další téma opakujícího se schématu. Rockový základ se vytratí a jsem zase v oné imaginární indické meditaci za asistence synthesizerů a clavinetu a opět vnímáme Plantův naříkavý vokální projev a ten rockový podíl je opět zpět a hypnoticky se opakuje neustále dokola a přináší sem další prvek napětí a proměnlivosti. Tohle je spojování klasického „zeppelinismu“ s novými prvky elektronického podílu, který v polovině sedmdesátých let už „musel“ být zastoupen snad u každé rockové kapely, která hledala nová a odlišná východiska. Pageova kytarová témata mají pořád velmi slušný kalibr a Bonhamova rytmika podmiňuje jejich sílu…. BRON-YR-AUR – akustické kytary už mi na albu chyběly a tušil jsem, že dřív nebo později sem proniknou. A už jsou tady. Page opět kouzlí s nádhernou melodickou strukturou ve vybrnkávaném tématu, které opisuje kytarový mlýnek. Vnímám zde i mandolíny. Melodie je folkově rozsvícená a jasná a tóny zurčí jako potoky a říčka ve Walesu, kde leželo místo, které dalo písni název. Krásné intermezzo a příjemná vsuvka! DOWN BY THE SEASIDE – střídání mollových a durových akordů a vedle kytar i práce elektrického piana, jehož přediva vnímám mi sem přináší vliv country. Příjemné na poslech, ale po vývojové stránce se mi zdá podobný podíl skladby jako spíš úkrok zpět. Elektrická piana jsou zde nahrána playbackem a společně s procítěnými kytarami zde vytvářejí zásadní atmosféru. Plant zpívá hladivě až mazlivě. Ovšem z toho melancholického snění jsme najednou v nečekané změně a skladba pulsuje, dusá a běží vpřed v rytmických změnách a v rockových podobách, ale jak se dalo předpokládat, zase se vracíme do původního tématu, třebaže ta country-bluesová údernost je výrazně dynamičtější. Nechybějí dokonce i vokální playbackované party. Nic převratného, dobře proaranžovaná písnička baladického typu, ale přesto nic podbízivého nebo laciného. Vyvažování podobného typu skladby je vůči ostatnímu materiálu nutné, aby se zachoval pestrost…. TEN YEARS GONE – krásné melancholické akordické kouzlení. Podle toho je Page čitelný a rozpoznatelný. Nádherně propojené baladické téma s průrazným rockem. Výtečné playbackované kytary se smyslem pro detail i impresi. Plant sem vstupuje spíš pokorně, bez výbojů. Teď už se ovšem rozběhne skladba za pomocí rytmických postupů, ale ten motiv rozlamovaných akordů se ze skladby neztrácí a i tuhle skladbu bych si troufnul označit za jeden z nepozitivnějších počinů na dvojalbu, vedle již citovaných. Kytarové sólo se mi líbí. Je zajímavě vystavěné a mění barvy. Pageova kytarová genialita nespočívá jenom v rychlosti, ale i v jemné hodinářské práci. Skladba má řadu proměn a barevných odstínů. Napad mě, že kdyby byly některé pasáže hrány výrazně pomaleji, mohly by se objevit třeba na Obscured By Clouds od Pink Floyd, třebaže hudební postupy jsou čitelným zeppelinovským rukopisem. Skladba má v sobě tušenou vnitřní sílu podmíněnou emocemi, ale i výtečným aranžmá, které mě dostává tam, kde mě chce mít….. NIGHT FLIGHT – důrazný úvod k bytelné rockové skladbě, do které vstupují i klávesy, ale jinak máme co dělat s dalším hardrockovým modelem. Ano, Jones sem po synthesizerech, clavinetu, mellotronu a elektrické pianu přivádí i klasické hammondky a vůbec to nezní špatně. Přesto na mě dělá skladba dojem hardrockách postupů v klasickém rock and rollu, což potvrzuje interpretace i struktura skladby. Strhující číslo pro koncertní ztvárnění, na které fanoušci museli v dané době zabírat. Je zde napětí, strhující drive, řada očekávaných bonhamovských breaků a pumpujících kytarových doprovodu. Plant plný emocí a expresím začátku až do konce. THE WANTON SONG – vynikající riff. Tohle má přímo ďábelskou sílu. Odhaluje pravou a ryzí tvář Led Zeppelin a potvrzuje, že právě tenhle typ hudby oni vymysleli, pojmenovali a zvítězili. Page je kytarově hodně kreativní a teď dokonce neváhá použit i Leslie box. Základní riff pracuje jako turbodmychadlo. Bonham v tom základním rytmu je přesný a rytmus komplikuje pouze ve spojnicích, ale ty harmonické proměny jsou velmi vítaným kořením. Kytarové sólo je strhující a práce s efekty kolem velmi účinná, ale nijak nadbytečná. Page-Jones-Bonham prostě jedou ve fantastické souhře a také zde se nedá nijak než chválit! BOOGIE WITH STU – tak tomuhle se říká změna. Klavírní boogie jako víno. Hostuje zde „neviditelný“ Rolling Stone – Ian Stewart. Výtečně sejmutý hospodsky znějící preparovaný klavír s úderným rytmem je doplněn kytarovým tématem na akustickou kytaru a Plant zpívá s velkým nasazením a entuziasmem. Rytmické proměny bicích, percussion, tleskání a závěrečného smíchu ukazují na pohodu při nahrávání a atmosféru zakouřené hospody sed vším ostatním, co k tomu náleží…. BLACK COUNTRY WOMAN – blues pro akustické kytary je dalším velmi příjemným odbočením a příklonem k hudbě mississippské delty. Skladba má spíše sessionový charakter, ale nijak na albu nenarušuje koncepci a vítám její přítomnost. Důrazné údery šlapáků posléze vystřídá práce bicích v základním přímočarém tempu, kdy skladba získává na gradující dynamice a svádí k následování a k jamování. Rovněž foukací harmonika sem patří zcela neodmyslitelně, tak jako důrazné údery na celou bicí baterii. Tak tohle se dá poslouchat nekonečně dlouho a člověka se dostane mimo prostor a čas nebo nelítostnou realitu. Paráda… SICK AGAIN – podobně jako v úvodu, se budeme loučit dalším syrovým úderným kloubením hard rocku s blues rockem. Hřmotný rytmus a kytarové proměny si velmi dobře rozumějí. V mezihře nahrál Page dvě typově zcela odlišná kytarová témata jak v pojetí, tak soundu a navíc jeho superpřesné doprovody udržují s basy nutné napětí. Bonham se svými bubenickými breaky rovněž vyřádí. Také tato skladba není kompozičně nijak objevná, přesto má svoje strhující charisma a myslím, že je velmi vhodně volena na závěr tohoto dlouhého hudebního výletu… Patří mezi ty posluchače, kterým se projekt Physical Graffiti opravdu líbí a třebaže Led Zeppelin už na hudební scéně v polovině sedmdesátých let nebyli žádnými nováčky, cítím z jejich produkce stále vynalézavost a kreativitu. Možná se kompozičně nechtěli zabývat nějakými vývojově složitými postupy, anebo spíš vsadili na údernost, čitelnost a srozumitelnost, kterou dokázali výtečně proaranžovat a interpretovat stále na vysoké úrovni. Jsou zde strhující momenty, ale i víceméně předvídatelné postupy. Netvrdím, že dvojalbum je jejich vrcholem, ale považuji ho za velmi důstojný relikt své doby. Nenechali se ovlivnit dobovým jazz rockem, ani art rockem, ale rozvinuli svoje hardrockové a bluesrockové pojetí do strhující podoby. Snažím si představit, že by jedno album bylo ryze elektrické a druhé ryze akustické, v tom by tkvěl asi onen nejprogresivnější prvek, ale zjevně se na nic podobného nemyslelo (také to nebylo tehdy zvykem hrát unplugged). Vynikajíci je samozřejmě i originální koncept obalu alba, který je sice ryze „americký“, ale myslím, že velmi výstižná a kreativní o všech stránkách… Jejich start na vlastním labelu Swan Songs se podařil. Žádná výraznější zaškobrtnutí zde nevnímám a myslím, že pět hvězdiček nabídnu bez uzardění.

Fates Warning - Disconnected

alienshore — Sat, 18 May 2013 22:53:06 EST

Pripadá mi fatálne nespravodlivé, že taká kapela ako Fates Warning nedosiahla silnejší komerčný úspech. Ešte zaujímavejšie mi príde to, že Jim Matheos a spol. o to až tak nestoja, ale ide im hlavne o kvalitu a seriózny prístup k muzike. Prvé tri dosky sú samozrejme dôležité pre vývoj amerického heavy metalu, ale ešte radšej mám najmelodickejšie obdobie zastúpené albumami Parallels a Inside Out. O ich hudbu bol v tej dobe zrazu záujem kvôli melodickejšiemu smerovaniu a začal sa asi vyvíjať tlak na nich, aby robili podobne ladenú hudbu aj naďalej. Spravili však úplný opak a vydali dielo A Pleasant Shade Of Grey, ktoré je náročné po melodickej a aj aranžérskej stránke. Po ňom nasleduje Disconnected, ktoré je opäť iné a ako vždy mimoriadne kvalitné. Na tejto doske sa podieľal aj klávesák Kevin Moore (ex-Dream Theater) a o kvalitnú produkciu sa postaral slávny producent Terry Brown (Rush, Procol Harum, Tiles a mnoho iných), ktorý spravil pre Fates Warning veľmi veľa keďže produkoval ich zásadné albumy. Mark Zonder je na hony vzdialený tradičným bubeníkom a jeho citlivá pritom technická hra je skvostná po každej stránke. Disconnected je koncepčné dielo, ktoré pojednáva o ľudských emóciách a životných stratách. Skladba Still Remains je osobná Matheosova záležitosť, ktorej hlavná textová téma patrí jeho zosnulému otcovi. Predná obálka sa zamýšľa nad tým ako moderné technológie vytvárajú sociálnu a komunikačnú priepasť medzi ľuďmi. Prvá časť Disconnected (Part 1) je chladným klávesovým úvodom. Drsnejší riff otvára song One s vysokými Alderovými vokálmi a kreatívnym rytmickým podkladom. Výborná je aj skladba So s modernými klávesovými prvkami a skvelý Matheos to tiež rozprúdi so svojou gitarou. Ani tu sa nezabúda na silné pocitové linky, ktoré odspieva Ray absolútne presvedčivo. Pieces Of Me je ďalšia pecka, ale je vysamplovaná aj elektronickými motívmi. Skladba sama o sebe je netypická a menej stráviteľná kvôli drsnejším plochám. Desaťminútová Something From Nothing sa po pokojnejšom úvode zmení na jeden nádherný song s úžasným citlivým refrénom. Gitarové kaskády sú skvelo podporené dynamickým bubnovaním Marka Zondera. Vrchol prichádza pri najdlhšej skladbe Still Remains, ktorá je dokonale vyšperkovaná silnou melodikou a invenčnými nápadmi. Gitarové sóla v druhej tretine sú veľmi emocionálne a Alderove vokálne linky len podtrhnú výnimočnosť tejto kompozície. Druhá časť Disconnected (Part 2) uzatvára dosku v melancholických klávesových plochách a zaujmú aj Mooreove klavírne linky. Nie je to inštrumentálka v pravom zmysle slova, je to skôr myšlienkový koniec tohto diela. Disconnected je v každom ohľade tvrdším albumom ako jeho predchodcovia. Chladné klávesové motívy majú za úlohu zvýrazniť koncept tejto dosky. Hudba a texty idú vo Fates Warning ruka v ruke. Ako to býva u nich zvykom, tak opäť to nie je nič pre fanúšikov rýchleho občerstvenia. Vyžaduje si čas s hlavne ochotu načúvať ich hudobným pochodom. Tento album je logickým pokračovaním ich skladateľských schopností. Prináša veľa odlišných pocitových nálad a je celkom pestrý vďaka modernejším prvkom. Progresívny metal v podaní tejto kapely je vždy obohacujúci a Disconnected nie je výnimkou, ale skôr potvrdením ich výnimočnosti v tomto žánri.

Satriani, Joe - Unstoppable Momentum

alienshore — Sat, 18 May 2013 20:21:00 EST

Tento sympatický americký muzikant je jeden z mojich najobľúbenejších gitaristov. Dôvod je jasný, svojimi melódiami dokáže povedať čokoľvek. Toto je jeho najzásadnejšia črta a preto si získal početné množstvo fanúšikov. Od albumu Not Of This Earth je počuť jeho neustále napredovanie, ktoré vyvrcholilo podľa mňa na The Extremist a Crystal Planet. Od Is There Love In Space? začína byť Satriani až priveľmi melodický a jeho hudba stráca ostrosť a povestnú dynamiku. O nič lepšie na tom nie je ani Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock. Naproti tomu je doska Super Colossal veľmi solídna a rovnako sa podaril aj Black Swans & Wormhole Wizards. Práve tento album zaznamenal veľmi kladné ohlasy, ale môj názor je ten že fusion ladené prvky nie sú pre Satrianiho úplne tým pravým orechovým. A máme tu Unstoppable Momentum, ktorá zaznamenala najlepšie umiestnenie v americkom rebríčku predajnosti od dôb The Extremist. Hneď prvé čo som si všimol je, že Joe vymenil zostavu a nechal si len Mikea Keneallyho, ktorý je bezpochyby muzikálne veľmi nadaný človek. Za najdôležitejší faktor považujem výmenu bubeníka. Jeff Campitelli je samozrejme kvalitný hráč, ale jeho trochu monotónny štýl neprispieval k pestrosti Satrianiho dosiek. Vinnie Colauita je už trochu iná liga a myslím, že tento muzikant by sa mal zmestiť do top 10 najlepších fusion bubeníkov vôbec. Práve jeho vklad dodáva tomuto albumu výrazovú pestrosť a dynamiku. Joe Satriani však priniesol aj kvalitné melódie a splodil vskutku zaujímavú inštrumentálnu gitarovú nahrávku. Prvá a hneď aj titulná skladba Unstoppable Momentum dáva jasne na známosť, že pán gitarista nabral konečne nový dych. Veľmi podarená melodická linka nesie jeho typické znaky a vybrnkávacie akordy znejú v pozadí priam hrejivo. Otvorená a dynamická Colauitova hra je presne to čo Satrianiho hudba potrebuje. V podobných kvalitatívnych intenciách pokračuje aj Can't Go Back s výbornými gitarovými nápadmi. Tretia Lies And Truths je príkladom ako sa má asi vyzerať kvalitná gitarová inštrumentálka a tu sa Colauita predvádza v rôznych zaujímavých rytmoch. Three Sheets To The Wind je optimisticky ladená a napriek tomu, že má jednoduchšiu líniu tak je celkom pekne naaranžovaná. Krátka a atmosférická I'll Put A Stone On Your Cairn je v tónoch jemnejšej elektrickej gitary s podporou silných klávesov. Šiesta skladba A Door Into Summer je jedna z najsilnejších vecí na tomto albume a toto je typická Satrianiho záležitosť. Je zaujímavé že takýchto songov zložil Joe už viacero, no napriek tomu to stále funguje na sto percent. Trochu stupídny názov ďalšej skladby Shine On American Dreamer je pre mňa odradzujúci, ale je to ďalší melodický kus s výstavnými gitarami a kvalitnou rytmikou. Satriani proste nezaprie svoje skúsenosti a veľmi presvedčivo predkladá v podstate svoje klasické postupy. Rockový jam Jumpin' In je veľmi energický a dobre sú v nej začlenené klávesové nástroje, basová gitara je v jednej časti výrazne podaná. Pokračovanie v Jumpin' Out je opäť skvelé s razantným hudobným spracovaním a dynamickými plochami. Tieto dva členité kompozície patria medzi tie dôležité na tomto albume. Zaujímavá je tiež aj The Weight Of The World s nostalgickou gitarovou témou a výraznými klávesmi. Posledná A Celebration je taká reminiscencia na staršiu skladbu Ceremony, no je tak nádherná že mi to absolútne nevadí a takto skvelo končí táto doska. Interakcia medzi Colauitom s Satrianim vyvoláva vo mne zaujímavé dojmy. K tomu celému prispieva aj Keneally s tradične kvalitnými klávesmi. Pravdupovediac nečakal som takýto presvedčivý album, no potvrdzuje sa to že netreba nad nikým predčasne lámať palicu. Joe rozumie inštrumentálnej hudbe veľmi dobre a to je aj cítiť z každého jeho tónu. Pre mňa je to najlepšia Satrianiho nahrávka od Crystal Planet. Je pestrá, krásne hudobne naaranžovaná a v podstate takmer bez hluchého miesta. Sú tu aj také nepatrné znaky fusion, ale sú začlenené do kompozičného tvaru jednotlivých skladieb. Za to môže vysoká profesionalita dotyčných muzikantov, ktorí sa pohybujú v tejto sfére a Joe sa nechal asi trochu inšpirovať. Unstoppable Momentum je hlavne silná melodická doska a Satriani ukázal, že ešte stále má čo povedať v gitarovej muzike. Reálne hodnotenie 4,5.

Jefferson Airplane - Long John Silver

Petr Gratias — Sat, 18 May 2013 16:53:21 EST

Domnívám se, že u nás alba americké skupiny Jefferson Airplane vydaná v sedmdesátých letech nejsou moc známá. O to víc je důvod jedno z nich přiblížit, protože až dosud unikalo pozornosti progboardistů a i když jsou Jefferson Airplane ukotveni v šedesátých letech a patří rovněž k woodstockovské generaci, přesto si myslím není od věci tuhle dnes pozapomenutou kapelu připomenout. Album Long John Silver patří mezi ta, která u nás mezi sběrateli moc frekventovaná nebyla. Obal alba mi připomíná nějakou krabici od doutníků, nebo od značkové whisky. Má správný ekologický odstín barvy dřeva a vypadá jako nalakovaný povrch dřevěné bedýnky. Long John Silver je známá postava jednonohého piráta ze známého dobrodružného románu Roberta Louise Stevensona – Poklad na ostrově, který je pamětníkům znám z doby dětství jako dobře udělaný seriál pro televizní formát koncem šedesátých let u nás promítaný, anebo ostrý chlapský korálkovitý nápoj… a hudba? LONG JOHN SILVER – začátek jako od Roling Stones, ovšem až do okamžiku, než se ozve hlas charismatické Grace Slick, který posiluje i kytarista Paul Kantner. Hudba je hutná, nikoliv však vyloženě agresivně tvrdá. Podle rozvibrovaných tónů elektrické kytary poznávám Jormu Kaukonena, který neváhá prošlapovat i wah wah pedál a dostává v mezihře řádný prostor pro sebevyjádření. Grace Slicková hraje na klavír a vedle svého famózního zpěvu má i schopnost silného úderu. Pochválit je třeba i baskytarové party Jacka Casadyho a bubeníka Joeye Covingtona. Skladba působí komplexním dojmem plným energie a hrdého sebevyjádření emocí… AERIE (GANG OF EAGLES) – opět hutný začátek s elektrickými kytarami a klavírem. Bicí jsou trochu zasunuty do pozadí. Zato slyším elektrické housle Papa Johna Creacha. Skladbě ale vévodí Grace Slick ve zpěvu a klavírními party, podpora Kaukonena a Kantnera na kytary je zjevná. Kaukonen nehraje nějaké zázračné kytarové postupy, ale do soundu kapely, který si od prvopočátků ponechává výrazný vlastní podíl originality, zapadají skvěle a mají zde rolí důležitého dokreslovače soundu a atmosféry. TWILIGHT DOUBLE LEADER – dobře zaranžované vokální party a pak už se před námi odvíjí výrazné melodické téma jako vystřižené z šedesátých let. Když bych odfiltroval instrumentální složku mohla by tahle skladba být docela součástí legendárních Mamas And Papas. Kytary zvoní, basy pulsují a bicí duní. Uvědomuji si že kapela má teď dva standardní bubeníky – Joeye Covingtona, ale také Sammyho Piazzu vedle percussion Johna Barbatty. Píše se rok 1972, ve světě se mnohé hudební postupy a aranžmá změnily, ale tahle skladba reaguje na dobu největší slávy kapely ve druhé polovině šedesátých let a zjevně se podle pojetí Jefferson Airplane nehodlají nechat ovlivnit jinými trendy. I tady slyším sound, který mě připomíná Rolling Stones od r. 1966 do 1970. Sice to nemá nějaký vývoj, ale je to stále poslouchatelné a není to nuda…. MILK TRAIN – ostrý rockový základ je výrazně ovlivněn elektrickými houslemi Papa John Creache, ten sem vnáší nový sound a nový princip. Není to sice Jerry Goodman nebo Jean-Luc Ponty, ale takový americký Dave Swarbrick (Fairport Convention) ano. Hudba je přímočará, dravá a rozpoutaná jako souboj živlů. Dvě elektrické kytary hraje sólové party a participuje zde i Creach a dotváří zajímavý sound, který koloruje svým vynikajícím vokálním podílem Grace Slick. Na koncertech beze sporu jedno z důležitých čísel jejich programu… SON OF JESUS – tematika je duchovní, jak napovídá samotná název. Je tohhle religiózní model rocku, nebo vzývání spasitele? Náboženská tematika bývala nedílnou součástí hippieovských seancí, ale řekl bych, že spíše orientálních náboženství, což patřilo k bontonu psychedelických kapel konce šedesátých let. Atmosféra je zde podobná jako na vynikajícím albu Volunteers. Klavír zde hraje opět důležitou roli, ale mě by se místy víc líbilo, kdyby se Grace nebála usednout za hammondky nebo Fender-Rhodes. Svět první poloviny sedmdesátých let na obou stranách Atlantiku žil mnoha progresivními výboji. Tady se mi ale zdá, že Jefferson Airplane se drží své stálé promyšlené formule, která jim ve druhé polovině šedesátých let přinesla hodně úspěchů a masové publikum. Hezky se to poslouchá, ale ten skladatelský a aranžérský model je víceméně identický a žádné zásadní změny nás nečekají… EASTER? – moc se to nezmění ani v další skladbě. Instrumentaci ovládá klavír a kvílející elektrická kytara. Neslyším žádné další deklarované klávesy a také Papa John Creach, jakoby odešel ze studia. Nevím přesně, kdo měl v dané době hudební repertoár v kapele pod kontrolou, ale i přes výtečný vokální projev Grace Slickové se mi zdá, že instrumentace za ní teď už po kolika skladba spíš dobíhá. Chybí mi zde nějaký pronikavý nápad v aranžmá a v instrumentálním kouzlení. Závěr na mě spíš působí vyumělkovaně…. TRIAL BY FIRE – tohle je ovšem změna. Prostor dostávají akustické kytary a jejich cvrlikání a zvonění je velmi příjemné, stejně jako podíl basů a bicích s percussion. Skladbu zpívá Paul Kantner. Dělá na mě dojem jam session. Hudebníci jsou domluveni na nějakém schématu a tématu a od toho se odvíjejí všechny další postupy. Kaukonenova sólová kytara i tady nepřestává kvílet s výrazným zkreslením tónů. Casadyho basy jsou ovšem brilantní. Nikdo zde nic nepředstírá a přesto je zde výtečné atmosféra. Papa John Creach se vrátil do studia a podepřal harmonii elektrickými houslemi, ale ne absolutní. Od toho zde jsou akustické kytary ba elektrická kytara. Barva hlasu mi trochu připomíná Roberta Kodyma z Wanastových Vjecí (!?), kdyby byl tehdy v USA a nebyl ještě dítě…. Nic zvlášť objevného, ale snesitelně příznivého… ALEXANDER THE MEDIUM – tahle skladba už zní hodně folkrockově s výraznějším podílem rytmiky, ale jinak vícehlasy a celková atmosféra by za jistých okolností mohla inspirovat takové Marsyas. Škoda, že Papa John Creach se svými houslemi neodvádí větší kus práce a jeho podíl na celkovém zvuku kapely není absolutní. Jack Casady má na baskytaru někdy hodně podobné postupy jako Tim Bogert, třebaže se oba pohybují v odlišných typech hudby. I tady lze pochválit vzájemnou soudržnost a vypracovaný sound přímočaré a sdělné hudby. I tady cítím to posthippieovskou atmosféru lidské vzájemnosti a rozezpívanosti, která byla hlavním poznávacím znakem kapely mezi léty 1967 až 1970. Odeznívání tématu se mi zdá přece jenom hodně dlouhé… EAT STARCH MOM – úvodní kytarové intro má vypracovaný téměř hardrockový riff s patřičnou dravostí a syrovostí, ale pak už je tu opět výtečná Grace Slicková. Rocková identita je pravděpodobně v téhle skladbě nejadresnější a Kaukonen zde střílí svými průraznými kvílivými tóny s wah wah pedálem na plný plyn. Určitá inspirace Jimi Hendrixem je zde místy dost čitelná, přesto je struktura a postupy ve skladbě dána jejich vypilovávanému rockového písničkářskému modelu. Mírné dovazbení soundu se táhne až do konečného odeznívání. Myslím, že Jefferson Airplane mají lepší alba, a tak nelze dávat absolutorium. Nejobjektivnější by bylo udělit tři a půl hvězdičky, ale to samozřejmě nejde a tak přivřu obě oči a ty čtyři jim nakonec s odřenýma ušima udělím, i když příště už bych byl přísnější a neváhal bych dát i tři. Myslím, že tahle kapela je spojena ze sanfranciskou vlnou druhé poloviny šedesátých let a že pro hippieovskou Ameriku znamenala opravdu hodně velký impuls. Dnes se na ně neprávem zapomíná, což je nespravedlivé….

Clapton, Eric - No Reason To Cry

Petr Gratias — Sat, 18 May 2013 12:07:50 EST

Album No Reason To Cry vyšlo v r. 1978 i u nás v supraphonské licenci a samozřejmě bez názvu. V této době oficiálně u nás ze zahraničí toho až tolik ke koupi nebylo (Ochutnávka a Odvrácená strana Měsíce byly výjimkou) a když se objevila za výlohou deska signovaná legendárním „Slowhandem“ Claptonem, pochopitelně si album hodně lidí nemohlo nekoupit. Po poslechu můj zájem ale výrazně vychladl a přiznám se, že mi zbyly spíš rozpaky. Nebylo to vyloženě špatné album, ale Claptonovy námluvy s blíže nezařazeným písničkářským rockem, kde se občas objevovalo blues a country v daném podobě mě víceméně zklamalo. Ano, byla zde přítomná slavná americké countryrocková skupina Band, jejíž kvality nijak nezpochybňuji, ale ten celkový dojem pro mě nebyl to pravé ořechové. Pamatuji si, jak všichni milovníci Claptona, kteří ho vzývali jako ikonu v Bluesbreakers, Cream, Blind Faith a možná částečně v Derek And The Dominos byli z alba otrávení, že tak věhlasný reprezentant kytarového blues a navíc velmi zdatný kytarista dal všanc svůj talent do podobného typu hudby. Na druhé straně ten, kdo objevil krásu alba 461 Ocean Boulevard asi zaplesal, protože album se v řadě ohledů atmosféře (ani ne tak stylu) k němu přibližovalo. Úvodní skladba BEAUTIFUL THING je od Bandu a zní mi nemastně neslaně, CARNIVAL zase odráží atmosféru festivalů zábavy a tance na Mardi Grass v New Orleansu, ale i v karibské oblasti, kde se pije, jí, tancuje a miluje od rána do rána… SING LANGUAGE je poměrně vzácnou příležitostí setkání dvou legend ̶ Erika Claptona a Boba Dylana. Protahované koncovky znějí stylově stejuně jako county blues s akustickými kytarami a dobrem (?). K blues se vrací COUNTY JAIL BLUES a zejména coververze od Claptonova oblíbence Otise Rushe – DOUBLE TROUBLE… Komerčnější už jsou pro mě HELLO OLD FRIEND, INNOCENT TIMES a HUNGRY a až příliš sentimentální a uhlazená je BLACK SUMMER RAIN… vedle dalších nejmenovaných. Na albu zpívá ovšem i vynikající Yvonne Elliman, (Máří Magdalena z Jesus Christ Superstar) velmi přesvědčivá zpěvačka, na níž se dnes neprávem zapomnělo. K albu jsem dlouho hledal cestu a chtěl ho vzít na milost, ale ani na podesáté se mi to nepodařilo. Raději jsem ho prodal nějakým nenáročným lidem, kteří si chtěli po nedělním obědě udělat bene a ke kávě a bábovce si pustit nějakou zahraniční hudbu. Když se pak album po letech objevilo jako CD, ani tehdy jsem svůj názor nezměnil. Myslím, že v claptonovské diskografii nezaujímá nějaké významnější místo a řekl bych, že se jedná o zapomenutelný počin v jeho opravdu rozbujelé hudební nadprodukci. Album pochází z roku 1976 a tak pokud bych si chtěl připomenout skupinu Band a s nimi naopak spolupracujícího Slowhanda, raději se vrátím k vynikajícímu záznamu z koncertu The Last Waltz, který se alespoň podle mého názoru více povedl s řadou zajímavých a legendárních hostů jako Muddy Waters, Paul Butterfield, Ronnie Hawkins, Joni Mitchell, Ringo Starr, Ron Wood, Neil Young a i Eric Clapton. Také si pamatuji, že i obal českého provedení na rozdíl od originálu No Reason To Cry byl odlišný. Suprapho prostě zase z nějakých nepochopitelně pitomých důvodů nemohl dodržet původní koncepci, i když ani zde design originálu nebyl výtvarně nijak omračující. Myslím, že písničkářské pojetí alb Neila Younga bylo mnohem více podnětnější a tak mě teď napadá, jak by asi vypadal spolupráce Claptona a Younga na jednom projektu. Cosi mě říká, že by z této kooperace vzniklo asi silnější album než právě tohle. Sorry, Eriku, ale budu hvězdami šetřit. Dvě by bylo asi opravdu málo, ale víc jak tři nemohu nabídnout, i při vší úctě ke tvé osobnosti a respektu…

Bruce, Jack - Shadows In The Air

Petr Gratias — Sat, 18 May 2013 11:35:54 EST

Album Shadows In The Air od baskytarového génia Jacka Bruce jsem dostal jako překvapení k narozeninám v době, kdy bylo čerstvou novinkou. Bylo to překvapení a tak jsem nemohl ovlivnit, zda o něj programově stojím, nebo nestojím, ale protože to byl dárek a dárky respektuji, tak jsem si ho ponechal. Ostatně Jack Bruce byl pro mě norma a záruka kvality. Jeho komerční úspěch sice výrazně pokulhával za jeho veleúspěšným bývalým kolegou z Cream Erikem Claptonem, ale jinak jeho alba, která mám ve sbírce, vysoce respektuji, a vybudoval jsem si k nim úzký vztah. Tady mě ale „zarazilo“, že ve výčtu skladeb jsou i písně, které pocházejí z jeho dřívějších období a napadlo mě, jestli se jedná o nějakou recyklaci a proč vlastně plodný skladatel s řadou kreativních nápadů znovu natáčí jiné verze skladeb jako Out Into The Fields, Boston Ball Game 1967, Sunshine Of Your Love, He The Richmond nebo White Room a tak jsem s jakýmsi neujasněným přístupem zasedl k poslechu s patřičnou zvědavostí, co tahle směs nových a starých skladeb přinese… OUT INTO THE FIELDS – začátek alba se nese ve velmi poklidné atmosféře. Ležérně ospalé, ale procítěné…. Skladba pochází od West, Bruce And Laing z alba Why Dontcha. Tady je ovšem uchopena jiným stylem, ale od dalších taktů nabere výraznější drive a rozběhne se zběsilou rychlostí, ale vzápětí se vrací zpět do onoho poklidného tématu. Vedle Mistrových basů je to na bicí Robby Ameen, s kytarovými party sem vstoupí Vernon Reid a Bruce si nahrál i klavírní party. Famózní rytmická sekce a prolínání lyrizujících harmonií s dravými jazzrockovými postupy do zklidněného finále… 52nd STREET – tady se melodická linka spíš podřizuje rytmické. Výrazná basová figura a bubenické attacky s percussion vytváří zajímavý útvar s doprovodem rychle opakovaných kytarových přiznávek. Nemyslím, že je to čistý funk, ale k téhle hudbě skladba nemá daleko. Je prostě cítit, že kompozice pochází z dílny baskytaristy. Jeho linka má vlastní postup a velmi dobře se spojuje s ostatní instrumentací. Řekl bych, že se Bruce nechal ovlivnit hudbou karibské oblasti, ale stejně tak se nejedná o nějaké ska nebo reggae, třebaže hra na percussion Changuita Luise Quintany posiluje etnické vyznění skladby. HEARTQUAKE – klavírní party mají melancholický tón a já se přistihuji při tom, že Bruce, jako zpěvák je opravdu eso. Myslím, že mezi zpívajícími baskytaristy patří mezi ty, kteří instrumentální a pěvecky podíl mají v ideálním souladu. V jeho interpretaci slyším názvuky některých okamžiků u legendárních Cream. Ve skladbě hostuje na kytaru Gary Moore, ale v daném okamžiku spíš dokresluje atmosféru. Není to blues, jak bychom očekávali, ale spíš nezařaditelný typ balady se zajímavými muzikantskými okamžiky, které se zde spíše nastiňují než zdůrazňují. V mezihře ovšem Moore dostane příležitost rozvibrovat svoje tóny. El Negro Horacio Fernandez je spolu s Robby Ameenem další bubeník, který nahrál v duetu všechny bubenické party. Oba hráči jsou přítomní s bicími na celém albu (!). BOSTON BALL GAME 1967 – také tato skladba není novinkou, ale pochází z prvního sólového alba Songs For a Tailor. Zkloubení důrazného rocku s jazzem zde podmiňují řízné dechy a skladba je hrána ve výrazně rychlejším tempu, její nová verze je ale kratší. Možná zbytečně… THIS ANGER´S A LIAR – tak konečně tady máme blues. Tohle je model hudby, který je s Brucem spojen přímo pupeční šňůrou, i když se zde nejedná o klasickou dvanáctku, to blues cítím z frázování a vedení hlasu. Výrazný basový riff ovšem skladbě vévodí. Ve skladbě hostuji na klavír, varhany a také zpívá (což je nepřeslechnutelné) známý Dr. John alias Mac Rebenack. Povedená, ale nijak nekomplikovaná skladba. SUNSHINE OF YOUR LOVE – světově proslulá skladba, notorický známá ve světě klasického rocku. Oproti originálu bych řekl, že zní jaksi elastičtěji a pružněji. Je tady ovšem přítomen jako druhý zpěvák a hlavně kytarista sám Eric Clapton. Jako hráč je samozřejmě v jedinečné formě, ale tón jeho kytary je jiný než onen bzunivý s boosterem z šedesátých let. Také tady tepají vedle dvou bubeníků i výtečné percussion, které rozšiřují rytmické spektrum svou barevností. Musím konstatovat, že skladba má pořád svou vnitřní sílu a energii, třebaže ji nahrálo a prezentovalo hodně kytaristů, a pro někoho může být už „profláklá“. Závěr je samozřejmě vygradován a má svoje očekávané vyvrcholení…. DIRECTIONS HOME – touhle skladbou na album vstoupil výrazněji jazz kombinovaný latinskoamerickými prvky. Píseň je věnována Bruceovým významným spolupracovníkům z minulosti ve fusion skupině Lifetime – superbubeníkovi Tonymu Williamsovi a varhaníkovi Larrymu Youngovi alias Khalidu Yasinovi. Skladba má zajímavé aranžmá, do kterého vstupuje nenápadným způsobem i dechová sekce. Bruce zde pracuje s tóny fretless bass a zajímavým způsobem je zde zdůrazňována základní kompoziční myšlenka, zvolna stupňující a schematicky se opakující…. Nejsem si jist, zda osloví standardního posluchače, ale řekl bych, že pro hudebníka to bude zajímavá a podnětná motivace…. MILONGA – další skladba zní od prvních tónů dost subtilně. Klavírní party a ponorné basy se spojují s Bruceovým naléhavým vokálem a jemně sem vstupují i percussion. Klavírní party jsou velmi vyprecizovány. Tady se hodně vzdalujeme od tradiční rockové, jazzové nebo etnické hudební formy a místy mohu mít pocit, nějaké zapomenuté „klasiky“, která byla otextována pro větší sdělnost a přiblížení se posluchači. Bruce potvrdil pozici nejenom výtečného multiinstrumentalisty, ale i skladatele s vizí a aranžéra. Cítím hluboký respekt k takovému přesahu. Zpívaný hlas zní místy velejemně a s lehkým dotykem lyrismu až do tichého odeznění… DANCING ON AIR – bubenický nástup v polyrytmických strukturách zní velmi propracovaně a výtečně se snoubí s vynikajícími basovými party na fretless bass. Práce percussion rozšiřuje rytmické spektrum téhle místy latinizované hudby. Bruce střídá uvolněné zpívané pasáže s občasnými expresemi ve výškách a hudba získává na větší pregnantnosti. Klavírní práce je opět na výši, ale delší dobu mi zde připadá nepřítomnost elektrické kytary jako mírně „rušivý“ prvek. Zato baskytarové party jsou opravdu vynikající…. WINDOWLESS ROOMS – ano, kytara se nám na album vrátila. Máme zde ale také hammondky a víceméně standardní příliv rhythm and blues, pro Bruce v mnoha modifikacích takřka samozřejmý. Kytarovým hráčem je Vernon Reid, známý z Living Colour. Není tady ale výrazně v popředí a je spíš součástí terénu, stejně jako hammondky Dr. Johna. Příjemně se to poslouchá, ale musím konstatovat, že bicí struktura je na rhythmandbluesovou figuru možná až moc komplikovaná, ale aranžmá chce pravděpodobně říci, že i ve standardních variantách existuje při troše dobré „vůle“ vývoj… DARK HEART – percussion opět v jedinečném souladu s bicími se přelévají z kanálu do kanálu. Klavírní party dokreslují mírně zadumanou atmosféru v harmonii a spíš, než rafinovaně vystavěná melodická linka je to hra pocitů, ke které už samotný název přímo vybízí a Bruce toho dokáže velmi využít ve svůj prospěch. Na kytaru se zde o slovo hlásí Gary Moore, ale opět ne vyloženě zásadním způsobem, ale vhodně doplňuje atmosféru skladby. Musím konstatovat, že po komplexní stránce je píseň dokonale vyvážená s všemi zásadními atributy rytmů, základní melodie, nálad, aranžmá a vokálního projevu. Jednotlivé nástroje jsou čitelné, přesto žádný z nich nevyčnívá v nějaké vůdčí roli. Atmosféra je mírně, ale opravdu velmi mírně santanovská, ale není tak přímočará. Příjemné od začátku do konce… MR. FLESH – tak tohle je funk jako zvon. Práce rytmiky a Bruceovy baskytary je opravdu mistrovským modelem souhry. Percussion už neodmyslitelně přítomný dotvářejí třetí a možná i čtvrtý plán. Etnické prvky vybízejí k tanci, ale mohou být inspirací i pro bubeníky, baskytaristy. Na kytaru zde vyčívá s mírnou podporou wah wah pedálu už citovaný Vernon Reid. HE THE RICHMOND – parádní skladbách! Spousta rytmických zvratů, muzikantských finesů a všechno je hráno s velkou energií. Skladba patří do staršího Bruceova materiálu a tady získala ještě širší a pregnantnější rytmické vyznění. Akustické kytary znějí vedle famźních basových partů a polyrytmických vzorců opravdu skvěle. V něčem se zde Bruce vrací ke své dávné creamovské minulosti ve skladbě As You Said. Tato skladva ale není tak meditativní, ale ten už tehdy citovaný předzeppelinovský model hudby zde cítím i po desítkách let. Bravo, bravissimo! WHITE ROOM – a další opakovaná klasika! Světově proslulý White Room. Samozřejmě přearanžovaný do latinskoamerického pojetí s výraznými polyrytmickými figurami výtečných bicích a latinskoamerických bubeníků. Koho by v r. 1968 napadlo, že by se tahle skladba mohla proměnit v něco jako derivát samby (!?) Skladbě to ale nijak neubližuje, ani to nesnižuje její význam. Spíš bych řekl, že ta mnohotvárnost svědčí o její stále životaschopnosti. Také sem se nechal pozvat Eric Clapton. Hraje však výrazně úsporněji, než jsme u něho zvyklí a přizpůsobil se těm polyrytmům a i on je „jenom“ součástí terénu. Ale pozor! Teď! S výraznějším (téměř) santanovským podílem opět sešlápne wah wah pedál a na závěr se dostává se svým chorusem do popředí. Synthesizer nahrazuje onen pověstný dlouhý tón (tady si nejsem úplně jisty, jestli zde neměl být přítomen mellotron, elektrická viola…. ale Felix Pappalardi už být přítomen jednoduše v daném roce nemohl)…. SURGE – závěrečná skladba je opět příležitostí pro polyrytmické kooperace bicích nástrojů Robbyho Ameena, El Negro Horacia Hernandeze a hráčů na percussion Changuita Luise Quintany, Miltona Cardony a Richie Florese. V kratším časovém formátu, které album uzavírá… Jack Bruce nabídl na novém albu kvalitu. Vynikající muzikantské výkony, skvělá aranžmá a stále poměrně dost podnětnou invenci. Vidím zde snahu prosadit do blues rocku a fusion jiné prvky, jako je latina, etno… bez ztráty vlastní identity. Pravděpodobně chtěl více pracovat s polyrytmickými strukturami, kterým v aranžmá poskytl hodně prostoru a už zdůrazňovaná přítomnost dvou bubeníků na albu byla poměrně dost netypická. Tohle oceňuji čtyřmi hvězdičkami, plně zaslouženými a myslím, že legendární multiinstrumentalista ještě zdaleka nepatří do uměleckého důchodu. Album není vyloženě, rockové nebo bluesové, ale citlivějšího posluchače je schopno zaujmout.

Clapton, Eric - Pilgrim

Brano — Sat, 18 May 2013 10:40:45 EST

Eric Clapton, slávny slowhand, jedinečný gitarový zjav dvadsiateho storočia, ktorého genialitu plne vystihuje dobový nastriekaný nápis na londýnskom tehlovom múre: Clapton is god. Muzikant, ktorý prešiel skupinami ako Yardbirds, Blind Faith, Cream, Derek and The Dominos, spolupracoval s B. B. Kingom, Stevom Winwoodom, Philom Collinsom, JJ Cale-om... Človek ostrielaný životom, bojujúci s drogovou závislosťou, postihnutý rodinnou tragédiou, ale aj muž, ktorý neváhal prebrať manželku svojmu najlepšiemu priateľovi. Aj takýto je život. Na začiatku deväťdesiatych rokov zažiaril Clapton koncertným albumom Unplugged. Vtedy bola taká móda a takmer všetci sa odpájali od elektriky:-). Unplugged ma nechal dosť ľahostajným, vypočul som si to ,ale povedal som si, nič moc. Rok 1994 a From The Cradle, to už bolo niečo iné. Clapton potvrdil rolu bieleho bluesmana a navrátil sa do bluesovej kolísky. Na sklonku rokov deväťdesiatych Clapton prichádza s kolekciou piesní s názvom Pilgrim (pútnik), pod ktorou sa(mimo dvoch skladieb) aj autorsky podpísal. CD som si kúpil cez leto 1998 a hneď po prvom vypočutí si ma táto hudba získala intimitou výpovede, úprimnosťou, životnou a muzikantskou pokorou, ktorá je plne intenzívna počas celých 75 minút. Je veľkým zážitkom počúvať tento album cez kvalitné slúchadlá práve v noci. Napĺňa ma to úžasným pokojom a vyrovnanosťou. Čas beží ako splašený kôň. Aj Pilgrim je tu už pätnásť rokov. Odvtedy tu už bol Reptile, Me and Mr. Johnson, Back Home... ale Pilgrim je len jeden.

Martyr - Feeding The Abscess

alienshore — Fri, 17 May 2013 18:49:08 EST

Šesť rokov trvalo kým Martyr vydali ďalšiu štúdiovku. Čakanie sa ale vyplatilo a Feeding The Abscess je ďalšia spanilá jazda naprieč progresívnym death/trash metalom. Album mi pripadá oproti predošlému Warp Zone ešte o čosi agresívnejší a technickejší. Myšlienkovo a aranžérsky je tiež iný a bratia Mongrainovci opäť ukázali ako sa robí extrémny žáner na najvyššej úrovni. Animálne nespútané bicie Patricea Hamelina sú okrasou celého albumu. Pre gitaristu Martina Carbonneaueho je to debut a ako nový člen si poradil s náročným spôsobom hrania veľmi dobre. Zaujímavosťou na tomto počine je pomerne viacero fusion prvkov v podobe rytmiky a zaujímavých gitarových sól. Kým Warp Zone sa vo svojom textovom koncepte zaoberal ľudskými pocitmi a hľadaním odpovedí na život, tak Feeding The Abscess je pre zmenu tvrdou kritikou spoločnosti, ktorá je pod vplyvom rôznych manipulácií. Na to, že je to extrémnejšie zameraná kapela, tak ich texty sú inteligentné a určite sa nesnažia zaujať hrubosťou. Hneď prvý náklep Perpetual Healing (Infinite Pain) patrí medzi najlepšie kusy a tá pasáž kde sa dostane k slovu François Mongrain stojí za posluch. Po skvelej Lost in Sanity nasleduje Feast of Vermin s výrazným refrénom. Tvrdé a členité riffy s poriadne technickou rytmikou sa rezávajú do každej jednej skladby. Náročné štruktúry v Nameless, Faceless, Neverborn či Felony sa musia počúvať pozorne, lebo ináč preletia okolo vás ako prúdové lietadlo. Štvordielna kompozícia Dead Horizon je majstrovsky prepracovaná a obsahuje veľa zmien tempa. Je tu cítiť v pomalších gitarových úsekoch silný vplyv fusion. V skladbe Shellshocked prekvapivo zaznie aj viola s drsným dozvukom a tvrdých metalových aranžmánoch. Posledná Brain Scan je samozrejme cover-verzia známej kompozície od Voivod. Oproti punkovejšiemu originálu znie táto vec metalovejšie. Daniel Mongrain o pár rokov neskôr zaujal pozíciu gitaristu vo Voivod a nahral s nimi výborný album Target Earth. Do skladateľského procesu sa tu viac zapojil aj François Mongrain a zložil hudbu k Feast of Vermin, Havoc alebo aj Romancing Ghouls. Oproti predošlému albumu je to u neho posun, avšak Daniel je stále najaktívnejší člen a podieľa sa veľmi výrazne k celkovému charakteru ich hudby. Treba dodať, že Feeding The Abscess je viac skupinovým dielom ako Warp Zone. Z tohto hľadiska je tu viacero odlišných hudobných ideí, čo ich na druhej strane posúva trochu vpred. Warp Zone však prekonaný nie je a dôvod je ten, že táto doska je inštrumentálne veľmi náročná. Občas sa vyskytne pocit, že toho hrania je niekedy až priveľa. Na hlasový prejav Daniela si treba tiež trochu zvyknúť a myslím, že François veľmi dobre sekunduje svojmu bratovi. Nič to však nemení na tom, že Feeding The Abscess je ďalšia mimoriadne kvalitná nahrávka. Reálne hodnotenie 4,5.

Chicken Shack - Imagination Lady

hejkal — Thu, 16 May 2013 15:56:10 EST

Chicken Shack nebola práve skupina, ktorá by ponúkala stabilný flek pre nejakú dlhodobú zostavu, i keď prvé albumy nejakým zázrakom nahrávali rovnakí hráči. Keďže šesťdesiatkové blues postupne vystriedali rôzne tvrdšie rockové hody, Stan Webb neostal bokom a na albume Imagination lady možno počuť, že ho prelom 60. rokov konečne prinútil pritvrdiť a s istou nostalgiou pripomenul to najlepšie od Ten Years After, Mountain a pod. Ráznejšie blues Crying won’t help you now jasne dokazuje, že v triu sa to rockuje jedna radosť, Webb navyše objavil čaro kvákadla, to sa azda ani nedá pokaziť. Hendrixovskú inšpiráciu nezaprie ďalšia rozkvákaná záležitosť Daughter of the hillside á la Cream. Iste, sem-tam sa kapela tvári, že zahrá nejaký zlomok citlivého motívu á la If I were a carpenter, ale nedajte sa zmýliť, bude sa rinčať a žaby v močiari majú zdatnú konkurenciu. Stoprvá variácia na Going down znie ešte ťažšie, ako obvykle, nemám slov. Mountain by to lepšie nezahrala. A Poor boy, to je debut Led Zeppelin ako vyšitý, surové až na dreň, mňam. Dobové hrubozrnné bubenícke sólo otvára skladbu Telling your fortune, má bakerovský šmrnc (a teda je to dlhé a nie práve sonicky rýchle). Zvyšok skladby je ťažkotonážne blues, aké ma nikdy neomrzí. Posledná skladba na albume, The loser, je prekvapivo spevná a odľahčená záležitosť. Esoteric Recordings minulý rok už tradične vypakovalo CD v príjemnom prevedení, nechýbajú dva bonusy, singlové verzie skladieb Poor boy a Telling your fortune. Parádny blues-hard rockový album, ktorý neprekvapivo milujem a od Chicken Shack lepší nepoznám.

Larry Coryell & The Eleventh House - At Montreux

hejkal — Thu, 16 May 2013 13:19:51 EST

Skupina The Eleventh House sa mi nikdy do uší nedostala. Otec síce básnil o tom, aké to bolo super, avšak nepamätám si, že by mal na platniach alebo na kazetách nejaký album (alebo som si ho len nikdy nepustil, ani neviem, obal mi je povedomý). Každopádne, album At Montreux sa zjavil v zozname najlepších koncertných nahrávok z pohľadu bicích v knihe P. Schenzera – Beat generation, nuž som to skonzultoval s otcom, ten potvrdil, že je to pecka, a tak som si CD objednal a kúpil. Po krátkom uvedení frontmana Larryho Coryella otvorí záznam nádherná čistá gitarová kompozícia Improvisation on Villa Lobos prelude #4 in E Minor, ktorá dokazuje, že Larry je gitarový virtuóz. V skladbe Tamari sa pridá zvyšok muzikantov a rozbalia klasické rýchlopalné fusion, ktoré totálne ovláda Coryell a jediný rovnocenný „protivník“ je mu Mouzon, ktorý bubnuje dokonalo. Viac k džezu inklinuje skladba Joyride, nechýba taký ten cool funky groove, koho by to prekvapovalo, všakže? Odkazy na kadečo sú samozrejmosťou, nájde sa napríklad Hendrix, ale hlavne je to súťaž o prvenstvo v odohratí počtu nôt za sekundu. Rasputin prenecháva priestor dychárovi, takže sa džezové vyznenie ešte viac prediera na povrch a ostane tam aj v skladbách Song for a New York rainmaker a The Eleventh house blues. Posledná menovaná skladba miestami skutočne predstavuje blues a je to bomba. Celkovo je tak tento koncert z roku 1974 skôr jemnejší, než násilný počin. I keď sú moje zážitky s týmto albumom čerstvé, viem, že ma baví a ponúka mi možnosť voľby, až budem niekedy túžiť počúvať nejaké to fusion.

Sound of Contact - Dimensionaut

rovant — Thu, 16 May 2013 13:06:35 EST

Poměrně náhodou se mi dostalo do ruky toto album. Ne že bych nehledal nové tituly na poli progresivního roku, ale tohle byla fakt náhoda. Přivedl mě na ní vlastně Steve Hackett. Ne že by mi zavolal ve smyslu „ Hele Tome, poslechni si toho Collinse juniora, von je fakt dobrej. Dokonce tak dobrej, že mi nazpíval nějaký věci na mé poslední desce…a co na ni říkáš, už jsi ji slyšel?“ No prostě telefonát netelefonát a tak jsem si Simona Collinse pustil a začal hledat i něco na internetu. Našel. A musím říci, že Simon Collins, syn Phila Collinse, je příkladem toho, že jablko nepadá daleko od stromu. Nejenže vypadá jako otec z doby, kdy natočil s Genesis album Foxtrot, ale on i bubnuje stejným a výborným stylem a zpěv? Phil v mladším podání. Ve své recenzi se jsem nucený se k tomuto tématu několikrát vrátit. A tak na doporučení Stevea jsem nedočkavě čekal na novinku Simonovy kapely Sound of Contact (SOC). A čekání se vyplatilo. Tento debut se opravdu vydařil. Jedná se koncepční album a dle prvních poslechů bych ho rozdělil na 3 části. Ale popořadě. Album otvírá skladba Sound of contact, která nás svými vesmírnými signály unáší někam do jiné dimenze. Pak řízné akordy kytary jako z doby Rush…a už je tu poklidný sborový zpěv, nádhera a vlastně příprava na druhou skladbu, která na ni navazuje. Cosmic distance ladder – to je pravé prog rockové šílenství jak z doby Genesis ala Duke. Skladbě nechybí napětí, energie i občasné pohrávání s dobami.Velmi dynamické bicí. Muzikanti dokazují, že své nástroje opravdu ovládají a dokáží složit silnou a zajímavou instrumentální skladbu. Hodně slibný začátek. A opět nenásilně navazující skladba Pale Blue Dot. Zde už si plně vychutnáváte hlas Phila…ale ne…Simona Collinse. I tato skladba vás vlastně stále drží v napětí a stále máte pocit, že se od samého začátku jedná jen o jednu delší skladbu. I přes lehce napopovělejší refrén velmi dobrá skladba. I Am (Dimensionaut)…zpívaný začátek jak z otcových desek, ani zde Simon svého otce nezapře. Jedná se o gradující skladbu se space klavírem a kytarou. Moc příjemná záležitost. Zde bych řekl, že končí pomyslná první třetina alba. Velmi dobrá, co dobrá, výtečná. Not comming down – takto skladba mi zatím nepřirostla k srdci. Připadá mi jako noha strčená do dveří rádiům. Ale třeba si zvyknu. Spíš ne… Remote view – příjemná píseň…ale zase se neubrátíte dojmu, že je to jako skladba s moderními prvky prog music ale jak z období Abacabu říznutá Spock´s beard. Ani se nedivím, že si je právě Spock´s vzali na své turné do role předskokanů. Škoda, že jen minou, opět, Českou republiku. A opět spojená skladba s Beyond Illumination – opět dobře vystavěná píseň s trochu popovým duchem Phila. Only Breathing Out – neodiskutovatelný duch Genesis. Parádní věc se skvělým refrénem. Stále vás to nutí poslouchat co se děje za onou skladbou, neb vás unáší někam hodně daleko. Po třech předchozích skladbách přichází další vrchol. Tou jakoby končila prostřední pomyslná část. Realm of in Organic Beings – instrumentální space záležitost otevírá závěrečný opus..v dálce lze zaslechnout snad i něco jako melotron Closer to you – druhá hitovka, není špatná, řekl bych o dost lepší než Not comming down. Osobně bych ji zařadil před Only Breathing…trochu narušuje to co má přijít Omega point – opět na progové vlně…lehce nervní bicí nás ženou vpřed rychlejším tempem jako splašený kůň, zpěv je výborný a krásně se zde prolínají trojhlasy…když cca ve 4 minutě utichnou začne opět pravé progové instrumentální šílenství. Space klávesy soupeří s kytarovým solem…aby vše vyvrcholilo opět refrénem a Collinsovskými bicími…. Je tu opět propojení s posledním téměř 20 minutovým opusem Mobius slip. Part I - In The Difference Engine- Znovu slyšíme vesmírné signály které pozvolna přecházejí do nádherně plynoucí instrumentální skladby…elektrizující. A opět je zde jasný odkaz na Genesis…stoupající kilové akordy na klávesy a dynamické bicí…skladba po 4 minutách utichne a z Genesis se náhle vyloupne jasný odkaz na Pink Floyd, alespoň na ten ruchový a zvukový (Welcome to machine a Echoes). Part II - Perihelion Continuum V 5 minutě už SOC pokračují ve svém progovém duchu, kde nás provází zpívaná část, která pozvolna po 4 minutách přejde do dalšího dílu Part III - Salvation Found Nádherné snoubení vlivů Genesis a Rush a moderních prvků prog rocku. To se musí slyšet. Pohrávání s různým tématy, kdy basa a bicí drží spodek a sekunduje jim kytara s klávesami….boží vyvrcholení….třetí části Part IV - All Worlds All Times a jsme ve finále. Čeká nás posledních 6 minut. Hudební tématem se lehce vracíme k první skladbě..a po zpívané části, která lehce rekapituluje dílo se spustí finále jak má být, ale ne tak divoké, spíš uklidňující i když Simon do toho buší jak jeho otec v nejlepších letech. Prim má zde sólo na klávesy a ostatní nástroje zde obstarávají jakési souznění, očištění a smíření….a když na konci uslyšíte ony známe vesmírné signály, pak vězte, že album skončilo. Nádherné koncepční dílo, které vás láká si jej pustit znovu a objevovat. Stylově to má asi nejblíže ke jmenovaným Genesis a Spock´s beard ale zaslechnete zde i jiné vlivy. Takto si nějak představuji moderní progr rock s odkazem na staré mistry. Škoda, že nemáme takového zástupce u nás. Co říci závěrem. SOC stvořili velmi dobrý debut…dobrý je za tři…takže výborný. Jsou věci, které mohu vytknout a to zejména slabší prostřední část. Dílo je koncepční, takže na sebe textově navazuje, ale hudebně bych spojil 1. a 3. část a druhou bych zařadil na bonus disk, ale to je věc názoru. Simon se potatil, v některých věcech až moc. Když zavřete oči,tak v mnoha momentech slyšíte Phila, jak na bicí, tak za mikrofonem. Nic se však nemění na tom, že je Simon výborný zpěvák , výborný bubeník…a pan muzikant . Ale není se čemu divit. Má být po kom a měl výborného učtele. Pokud by Genesis hledali nového zpěváka nebo přesněji bubeníka…když Phil už nemůže…mají kam sáhnout. Verdikt 4 a půl.

Return To Forever - Romantic Warrior

hejkal — Thu, 16 May 2013 11:47:31 EST

Nepatrím k nejakým veľkým fanúšikom fusion. Je to hudba plná muzikantských vrcholov, ale nie vždy má človek náladu štverať sa na Mount Everst, väčšinou stačí výlet po turistických chodníčkoch. Keď sa však dostaví túžba vybočiť, je príjemné vedieť, že tu je aj iný smer. Práve pre toto sa v mojej zbierke nachádzajú starostlivo vyďobané semiačka moderného džez rocku zo 70. Rokov, aby som sa mohol sem-tam hrať na horolezca. Aj preto som si nedávno zakúpil aj dielo Romantic warrior od Return to Forever. Je vyzdvihované do nebies všetkými fusion fanúšikmi i odbornou kritikou, čo je vzácna zhoda, ba až podozrivá. Pravdu povediac, nečudujem sa. Štyri legendárne osobnosti moderného džezu sa v štýle čo meno, to pojem, vypli k vskutku majstrovskému výkonu. Brutálne technické onánie sú pretkávané atmosférickými medzihrami, hoci vlastne sa tu žiadna „hra“ ani nenachádza, stále sme v nejakej „medzi“ na pomedzí Brownovho pohybu nôt. Kapela sa predsa len neodvážila poslucháčov úplne odrovnať, a preto svoje vyhrávanie rozdelila na tradičné úseky s pomenovaním, napr. Medieval overture a pod. Celkovo je tu teda šesť „skladieb“, kde sa nespieva, iba rôzne muzicíruje, niekedy vcelku melodicky (Majestic dance), inokedy zasa značne funky (Sorceress), nech sa podobné formácie tvárili a tvária neviem ako progresívne a novátorsky, tohto neduhu sa nezbavila azda žiadna. Niektoré pasáže pripomínajú feudálne časy (The magician). Akokoľvek sa tu predvádzajú kohúti Corea s Di Meolom, najviac ma baví rytmika, Stanley Clarke je zviera a Lenny White uragán. Keby som sa náhodou dostal do situácie, že by ma mučili a mal by som buď zvoliť najlepšiu skladbu albumu alebo by mi púšťali ľubovoľný hip-hop, techno, disco, funky, Madonnu, či nebodaj U2, tak by som asi napokon zvolil jednu z dvoch brutálnych machrovačiek Romantic warrior alebo Duel of the jester and the tyrant (part I & part II). Keď fusion, tak takto.

U2 - The Joshua Tree

ilen60 — Thu, 16 May 2013 10:48:14 EST

1987 – polská televize, pořad s rockovými klipy. S nadšením sledujeme čtveřici normálně oblečených kluků, kteří jen tak jdou po ulici a na všechny strany rozhazují plnými hrstmi nádhernou muziku. Pro mě do té doby neznámá skupina U2 a klip z alba „The Joshua Tree“ . O několik dní později na burze u Ostravice zahlédnu toto CD. Rozechvělým hlasem vznáším dotaz na prodejnost (pro neznalé – tenkrát bylo CDček málo a většinou se vyměňovalo). Za 600.- Kčs (dva měsíční nájmy na byt i s inkasem) se stávám hrdým majitelem. Tohle CD mám dodnes. Nádherná a pro mě pohodová muzika. Zvonivé struny, Bonův hlas a celková atmosféra mě evokují ´39 od Queen. První tři skladby jsou hity v tom nejlepším slova smyslu. Dál to jde taky dobře až na jednu, dvě pro mě hůře stravitelné skladby. Když přemýšlím nad zařazením do hudební škatulky, vzpomenu si na slova jednoho starého rockera „ nech toho, je to prostě dobrej big beat“. A z dnešních kapel mě tuhle esenci krásného muzikanství připomíná The Luminers. I když mě je jasné, že se jedná o superkapelu, U2 není úplně moje krevní skupina a jiná alba mě až tak neoslovila. Ale „The Joshua Tree“ je šálek hodně kvalitní kávy. Vzhledem k tomu, že u takovéto kapely není zatím žádná recenze, doufám, že můj neumělý pokus vyprovokuje odborníky k fundovanému hodnocení : -).

Martyr - Warp Zone

alienshore — Wed, 15 May 2013 21:51:15 EST

Rok 2000 bol pre Martyr vskutku zásadný. Podarilo sa im totižto zložiť svoje najlepšie album a zaradili sa hneď medzi špičku trash/deathovej scény. Warp Zone valí jeden deštruktívny riff za druhým a celé je to podporené vysoko technickými bicími Patricea Hamelina. Tvorivý vodca Daniel Mongrain obstaráva svojim hlasom typický trashový spevo-rev a jeho výrazná osobnosť je v podstate znakom kapely Martyr. Sympatickým spôsobom doplňuje vokálne linky drsným growlingom aj Danielov brat François Mongrain, ktorý je mimoriadne zdatný basák a vypĺňa priestory rôznymi jazzovými postupmi. Prvý album Hopeless Hopes bol veľmi podarený a nezaprel inšpiráciu legendou death-metalu americkými Death. Warp Zone zachytil Martyr vo vrcholnej forme a je to celkove tvrdo technická záležitosť. Títo talentovaní Kanaďania to však nehustia za každú cenu do extrému a občas sa vyskytnú aj melodickejšie momenty. Za chodu tajomných gitár sa spustí úvodná víchrica Warp Zone. Skvelý ťah je podporený ťažkými rytmami a aj keď by to človek nepovedal, tak spev je v podstate orientovaný do melódie. Nasadené tempo pokračuje aj v Virtual Emotions s hrubozrnnejším prejavom a prelínaním rytmických zmien. Matematickú orgiu Endless Vortex Towards Erasing Destiny podráždi Daniel skôr tak okrajovo svojim vokálom, ale viac sa tu besnia gitary aj s bicími. Veľmi často je počuť na doske dialóg Danielovho hlasu aj s Françoisovým a znie to perfektne. Podobne je na tom aj Deserted Waters s naozaj majstrovsky vypracovanými plochami. Za hitovku celého albumu by som kľudne dal Carpe Diem s ráznym refrénom, ktorý si môžu zaspievať aj nadšenci tejto hudby. Práve v nej sa objaví krásne melodické sólo. Technické sekané riffy v The Fortune-Teller zjemnia trochu jazzovo sfarbené gitarové stupnice, ale ináč je to paľba rytmov. Rozvrstvená Speechless je pekne vygradovaná a tiež je to niečo ako duet. Martyr prechádza z jednej témy do druhej veľmi plynule a ešte to aj korunuje melodikou. Retry? Abort? Ignore? je jednoducho nádherný vrcholný song s parádnou štruktúrou a jazzovými náladami. Posledná Realms of Reverie geniálne ukončí album s temným hovoreným slovom. Hudba je však vyšperkovaná melodickejšími, no pritom stále hutnými plochami a Martyr v nej ukazuje svoje jedinečné muzikantské schopnosti. Za všetko hovorí aj samotný záverečný gitarový duel. Bonusovky potešia, no demo-verzie nie sú nejako extrémne odlišné od pôvodných skladieb a majú relatívne celkom slušný zvuk. Táto doska je veľmi ucelená a kompaktná. Nestráca duchaprítomnosť ani pri krkolomných variáciách. Vysoká hráčska integrita je prejavom ich ducha a skladateľského potenciálu. Progresívny formát ich hudby je založený na dômyselnom hľadaní rytmických riešení a citom pre správny melodický motív. Martyr však vie prekvapiť aj rozmanitosťou a ich ultra-technický metal si po viacerých posluchoch nakoniec získa vašu priazeň. Warp Zone je v rámci štýlu špičková doska, ktorá si zaslúži pozornosť fanúšikov týchto žánrov.

Judas Priest - Defenders of the Faith

ilen60 — Wed, 15 May 2013 20:41:01 EST

1984 … před sto lety a dvaceti kily…. „černá burza“, černý obal s rohatou asfaltovací příšerou. NZC 420 a za pomocí B115 a čtyř Videotonek vytvořené „pseudokvadro“ … a už to běží. Nejsem hudební kritik ani muzikant. U mě je to jen o pocitech, emocích… tahle placka nemá slabé místo. Rytmika plní naprosto přesně a precizně to co má, Rob je skvělý, ale kytary – to je to oč tu běží. Zvláštní je, že i když se tempo skladeb postupně snižuje, mám pocit, že ten drive dopředu je stále stejný. Když do řvoucího motoru „metalové dvanáctistovky“ zazní sólo ve stylu – ztratila Anička bačkorku… běhá mě mráz po zádech. Rozebírat jednotlivé skladby, na to jsou jiní, daleko povolanější. Pro mě je tohle LP jedním z opravdu mála, které nemá slabší chvilku a průběžně ho poslouchám už (můj bože) několik desítek let. Pro mě od Judas určitě number one.

Blue Effect - 33

Kristýna — Wed, 15 May 2013 16:37:41 EST

Čas již uzrál a já si opět pouštím album, které se pro mě stalo snad hned po prvním poslechu absolutní srdeční záležitostí. Ač mám ráda bluesrockový Effect s Mišíkem na albu Meditace, i expresívní projev Oldřicha Veselého na albu Svitanie, 33 mě k sobě připoutalo natolik, že se z něj stala má vůbec nejvzácnější deska a, jak už jsem říkala, srdeční záležitost. Blue Effect v tříčlenné sestavě Hladík – Semelka – Čech nám triumfálně ukazuje, že i v totalitním Československu se dá vytvořit prvotřídní art rockový opus. Plno zvratů i jemné prvky jazzrockové fúze, do duše se vrývající Vrbův text a samozřejmě Hladíkovy mocné kytarové tóny, které často nenechají jedno oko suché. Semelka mi v titulní Třiatřicet jako zpěvák velmi sedí, ba dokonce i více než fanoušky velmi oblíbený Veselý. Syntetizéry jsou do skladby „nasázeny“ vkusně, čímž hudba dostává úplně nový rozměr. Třiatřicítka by na mém pomyslném žebříčku byla hodně vysoko. Skvostná široká kompozice s procítěným zpěvem a velmi kvalitním textem, který, ač není příliš dlouhý a komplikovaný, dodává skladbě jistý punc vyjímečnosti dané doby. Čtrnáct minut je příliš málo... Avignonské slečny z Prahy mají nádhernou strukturu, kde se prolínají syntetizéry s kytarovými sólovými exhibicemi. Akustické kytary hrající rozložené akordy jsou pěkným zpestřením, i když hrají „pouze“ podklad. Refrén má pěkně promyšlenou melodickou linku, přičemž u mě dochází vždy ke „stržení“ do děje skladby. Nádherná hudba, prostě nádherná hudba. Melancholicky začínající Občasná pánská jízda je další bezchybnou skladbou. Syntetizéry hrají tentokrát hlavní melodickou linku a určují další „směr“. Zasněné akordy a kytarové vyhrávky tvoří perfektní základ, který už nepotřebuje dalšího doplnění. Semelka a Hladík ... se asi prostě hledali. Naprosto vyvážené vlivy obou interpretů dávájí posluchačům pocit naprostého hudebního souznění. Zvrat v čele s basovým syntetizérem se do skladby hodí, a je jasným důkazem toho, že hudebních nápadů mají tito pánové požehnaně. Hudba plyne dále a už se přidává Semelka s dalším poetickým textem, který se rozhodně vymykal průměru dané doby. Pavel Vrba odvedl vynikající práci, a dovolím si tvrdit, že s naprostou lehkostí. Jednoduchost a přímočarost je na textové stránce celé desky právě to nejkrásnější, protože zní přirozeně a přitom to má hlavu a patu, jak se říká. Hladík preluduje jako o život, jako by snad tušil, že to bude poslední řadová deska. Semelka v syntéze s kytarovým kozlením předvádí to, čemu já říkám Blue Effect. Toto je pro mě Blue Effect. Občasná pánská jízda končí mírně dramaticky, vygradovanými explozemi kytarových vyhrávek a témat z minut již uběhlých. Kohoutek kamarádství dokapává začíná zádumčivým Semelkovým zpěvem, a ve stejné náladě pokračuje dál. Basový syntetizér hraje jednoduchou opakující se linku, během níž Hladík již klasicky předvádí své kytarové ambice. Nálada se překvapivě trochu lepší a ... zvrat. Vygradovaný nástup dalšího motivu nastiňuje výtečný bubeník Vlado Čech. Nastává zvláštní kytarová exhibice, a poté návrat k původnímu melancholickému projevu Leška Semelky. Velmi procítěně pak prezentuje posluchačům další excelentní Vrbův text. Hladíkova kytara je zkrátka balzám na duši. Celou skladbu završuje a nám dává tušit, že kohoutek kamarádství už nadobro dokapal. Myslím si, že není nutné rozebírat každou ze skladeb na tomto albu detailně, už jen proto, že ten vzácný požitek z hudby si každý musí zažít sám. Na každého také 33 nemusí mít stejný vliv jako na mě a může se tudíž minout účinkem. Já tuto desku však považuji za nejdotaženější a na nápady nejbohatší v celé diskografii Blue Effectu. Je pro mě výš než Svitanie i Svět Hledačů, než Nové syntézy i Benefit. Je pro mě absolutní špičkou české art rockové scény. Říká se, že v nejlepším se má přestat. A tak to bylo, zdá se, i u spletité tvorby M. Efektu. Velmi důstojné rozloučení a tečka za celou kariérou tohoto legendárního seskupení, které celému národu ukázalo cestu vpřed.

Chicken Shack - The very best of

hejkal — Wed, 15 May 2013 14:50:28 EST

Známou klasikou I’d rather be blind začína výberovka s príznačným názvom The very best of Chicken Shack. I keď Christine Perfect ma ako speváčka nijako zvlášť neoslovuje (ani farbou, ani rozsahom), keď má po ruke skvelú skladbu, je to fajn. Sú lepšie verzie (napr. Etta James), ale to jej na kráse neuberá. Samotný výber dokazuje, že v prvom období (1968-1970) bola Chicen Shack predovšetkým klasická bluesová kapela, ktorá nijako zvlášť nevystrkovala rožky a hrala to, čo stovky iných. Kým debutový album je zastúpený šiestimi skladbami, druhý dokonca siedmimi, tretí má už iba dva zárezy a štvrtý súmerne štyri. So zmieneným singlom je to dokopy dvadsať čistokrvných bluesoviek, ktoré sa príjemne počúvajú a občas sa zjaví niečo nadpriemerné. Či už je to chmúrny kúsok When the train comes back, alebo veselá inštrumentálka Remington ride. Bezkonkurenčne najlepšie skladby sú San-ho-zay (gitarová inštrumentálka), Tears in the wind (melanchólia), The way it is (kolosálne blues), Pocket (priam razantný blues rock), You ain’t no good (tá trasľavá gitara nemá chybu, aj Christine pristane trošku tej temnoty), Andalucian blues (ďalšia skvelá inštrumentálka) a Sad clown (neskutočne smutná inštrumentálka (neprekvapivo), vrchol celého cédéčka). Hoci dominuje gitara a sem-tam klavír, kapela často vpletá do celkového soundu aj nejaké tie dychy. Je zaujímavé (a časom mierne iritujúce), že album OK Ken? má pred každou skladbou smiešne znejúci pokec. Tento album mi predstavil skupinu, kúpil som si ho niekedy koncom 90. rokov a občas si ho rád vypočujem, keď mám náladu na barové blues.

Pastorius, Jaco - Jaco Pastorius

adam — Wed, 15 May 2013 10:20:51 EST

Najprv poďakujem Kristíne za Profil Jaca. Chystal som sa na to už dlho, som rád že ma niekto predbehol. Toto CD som si kúpil ako mini LP za smiešne 3€. Jaca som poznal výhradne ako basáka u Zawinula (nebudeme si navrávať že on bol Weather Report) a ako sidemana Joni Mitchell pri jej pár albumoch a samozrejme z jeho premiéry s Methenym. Prirodzene som bol teda na jeho prvý sólový počin mimoriadne zvedavý. Ten album plynie. Začína meditatívnym prstovým cvičením Milesovského Donna Lee. Táto vec je odohraná výhradne na base a s perkusiami. Krásna akcentujúca vec. Táto prechádza plynule do bigbandového Come on, Come over, ktorý spieva duo Sam and Dave, ktoré sa kvôli tomu na chvíľu dalo dokopy. Opäť plynulý prechod a už nám hrá Continuum , azda najvýznamnejší to počin pána Pastoriusa. Tým končí prvé trio skladieb. Po krátkej pauze album pokračuje skladbou Kuru, kde surovo dominuje Hancockovo sólo na piano. Pastorius hrá opakujúci sa mantrický riff. Speak Like a Child je ukľudńujúca stredná pasáž, ktorá je opäť dokončená začiatkom Kuru. Portrait of Tracy je sympatické a clivé Jacovo sólo na city i na basu. Opus Pocus sa kľudne mohlo objaviť u Mahavishnákov. Ale má v sebe čosi čo to od Orchestra dáva inde. Asi tá super basa. Okonkole y trompa to už je jasný Weather Report, akurát zahraný s inými nástrojmi. Used to be a chacha - tejto piesni nerozumiem. Páči sa mi a je silná ale je tak odlišná od celého albumu že jej proste nechápem. Album končí skladbou kde Jaco nehrá. Herbie s podporu sláčikového orchestra uzatvára toto výnimočné CD.

Canvas Solaris - Irradiance

alienshore — Tue, 14 May 2013 19:16:48 EST

Po prekvapivom albume The Atomized Dream sa Canvas Solaris rozhodli trochu pritvrdiť. Stále sú tu počuteľné melodické a elektronické prvky z predošlého počinu. Irradiance je niekde strede medzi tvrdším Cortical Tectonics a experimentálnym The Atomized Dream. Hudba však nie je len o gitarách, ale hlavne o nápaditých rytmoch ktoré nesú v sebe myšlienku. Postranné záležitosti ako akustické vyhrávky, elektronika alebo klávesy nenápadným spôsobom dodávajú tomuto celému organickejší rozmer. Prídu si na svoje samozrejme aj fanúšikovia technickej gitary, pretože tie majú hlavné slovo v Canvas Solaris. Nekoná sa však bezúčelové divadlo, ale cielená produkcia ktorá má za úlohu priniesť vyváženú a pestrú inštrumentálnu muziku. Akustické gitary odpália song Adaptive Optics s tradične zaujímavým spracovaním. Gitary majú zaoblený zvuk a technické postupy znejú preto viac prívetivejšie. Ambientné zvuky pre zmenu tvoria úvod v Conveyance Of Flux. Skladba je plná zložitých rytmov s jazzovou basou a elektronikou. V podobných intenciách sa odvíja aj The Horizon Feasts On Stars, ale má silnejší melodický dolet. Koniec je vygradovaný bicími a hustými gitarami. Tvrdšia Glacier predvedie okrem komplexných rytmických ťahov aj pekné melodické sólo v strede. Accelerated Testing Phase je ďalšia inštrumentálna bomba s drsnejšími gitarovými linkami a trochu netradične znie s strede východný motív. Threads Of Dead Space sa od predošlých neodlišuje v mnohom, ale cítim tu silnejší príklon k progresívnemu fusion. Basa má jazzový feeling a opäť sú tu netypické východné nálady. Skvelo naaranžovaná Soliton (Emergence From Dispersion) je melodický skvost. Akustické pasáže s elektrickými sólami sú krásne myšlienkovo doladené. Rytmická sekcia je kreatívna, no prispôsobuje sa povahe skladby. Za zmienku stojí tiež perfektne zložené hammondovské klávesové sólo. Spolu s Vapor Chasm patria medzi vrcholy dosky. Táto skladba je však o čosi tvrdšia a disharmonickejšia ako predošlá. Sú tu však mimoriadne dobre zložené gitarové party a ako celok to znie celkom dynamicky. Koniec je však krásne melodický s vypracovaným motívom. Posledná Null Proximity je najjemnejšia záležitosť na celom albume s výrazným podielom akustických gitár a etnických prvkov. Canvas Solaris patria vo svojom žánrovom zameraní medzi špičku, pretože sú mimoriadne nadaní po skladateľskej stránke a ich hudba je zároveň aj dostatočne svojráznou. Irradiance obsahuje veľa zaujímavých nápadov. Muzikanti sa tu snažia dať svojim skladbám pointu a je to vcelku kvalitný mix progresívneho metalu, jazzu, fusion a aj elektroniky. Predošlé dva albumy však boli mimoriadne silné a preto beriem Irradiance trochu prísnejšie. Jedná sa však o skvelú dosku, ktorá je nabitá energiou a sviežim hudobným myslením.

Čok, Vilém - Živá voda

tykeww — Tue, 14 May 2013 18:33:46 EST

Vilém Čok je svérázná postava české hudby a na server o progresivním rocku se hodí asi tolik jako dijonská hořčice do rajské omáčky. Ovšem když už tu je, proč se na něj trošku nepodívat... Čokova současná kapela ByPass umí celkem dobře hrát. Sám Čok stojí pouze za mikrofonem a k baskytaře pustil jakéhosi Milana Libicha. Kytarista Marcel a bubeník Podzimek jsou schopní hráči vycházející ze základní rockové platformy, která byla Čokovi vždy nejbližší. Úvodní Prolog, to je typická Čokovina, na které nás Vilém přivítá svérázným způsobem sobě vlastním. Následuje sled různých písní s typicky rockovými základy, no spousta z nich si je dost podobná, ale neposlouchatelné ty songy rozhodně nejsou. Často spoléhají na chytlavý refrén a mnohdy často až absurdní sdělení (typickým příkladem je toho Mrkev nesmí zemřít - možná ironická odpověď na některé ekoaktivisty), někde však překvapivě zabíhající do trochu vážnější roviny, viz Vilémův protestsong Nepotrestaný. Trochu netypická je hitovka a titulní píseň Živá voda. Není špatná, ale dostávám při ní nepříjemný pocit, že Čok přeci jen není tak nezávislý, jak tvrdí, a že tady byla jasná tendence vytvořit hitovou píseň, kterou by mohla hrát i komerční rádia. Dalším zklidněním je Zachraňte Ježíška, která zpracovává ve své době velmi řešené téma Santa Claus vs. Ježíšek. Bonusovou radio verzi Živé vody bych na albu vůbec nepostrádal, už původní verze mě nechytla a radio edit mě nutí opět si připomenout zklamání nad slabším okamžikem. Deska není špatná, obsahuje hodně kvalitních písní i Čokův specifický humor, je dobře zahraná a kvalitně zaranžovaná. Známka: 3,786 Počet hvězdiček: 4

Mahavishnu Orchestra - Between Nothingness and Eternity

hejkal — Tue, 14 May 2013 19:17:46 EST

Mahavishnu Orchestra bola rozhodne štýlotvorná skupina, ktorú nedokáže počúvať hocikto. Fusion postavené na nekonečnej inštrumentálnej onánii priamočiarych percipientov väčšinou odrádza. Avšak, neboli to géniovia ako Paganini alebo Mozart, ktorí svojou dokonalou hudobnou víziou podporenou zložitou technikou hry dokázali, že ľudská vôľa je schopná naučiť nás zahrať aj to, čo sa zdá nepredstaviteľné? V dnešnej dobe sa sóla často označujú za prekonané, čokoľvek technicky vymakané sa pejoratívne označuje ako akademické, hoci vzdelanie mi nikdy neprišlo na smiech. Uznanie za posúvanie zručnosti v ovládaní hudobného nástroja bolo síce vždy prejavom úzkej skupiny fajnšmekrov a davy sa skôr viezli (pred pár storočiami veru nepočúval vážnu hudbu každý, a ešte aj z toho mála to často bola takzvaná šľachta, a teda kopa tupcov, ktorí mali všetko na podnose a ako správni snobi museli predstierať, že ich to baví), to však neznamená, že je to niečo, čo by sa občas nepatrilo vyvrhnúť do éteru. Pretože McLaughlin, Cobham, Goodman, Hammer a v neposlednom rade aj Laird si to zaslúžia. Koncertný album Between nothingness & eternity ponúka fusion s naozaj drsným rockovým zvukom. Trojdielna skladba s dokonalo neobjavným názvom Trilogy ponúka také množstvo rýchloprstých a svižnoručných bublikaní v kombinácii s rozľahlými plochami meditačného pokoja a viac ako perfektnými hard rockovými vsuvkami, až sa to nedá opísať. Ostáva jedine počúvať a tešiť sa z poriadnej hudobnej nálože, ktorej nezvlhol pušný prach a ani jej nikto neukradol roznetku. Inými slovami, je to bomba. Pomalšie „klasické“ fusion Sister Andrea je opäť, vďaka drsnej gitare a ešte neuhladenejším husliam, miestami takmer hard rocková záležitosť. Celostranová (na platni) záležitosť Dream je však vrchol vrcholov, podľa ktorého sa pomeriavajú ostatné vrcholy. Všetky nástroje predvedú toľko polôh, že vedľa nich Kámasútra vyzerá ako leták zo schránky. Plačú, tonú, vzmáhajú sa, burácajú... Milujem husľové príbehy, Goodman je nielen hudobník, on je rozprávač, ktorému by závidela aj Šeherezáda. Kým príde vyvrcholenie, trvá to ako dvom tantristickým milencom, ale až to nastane, je to extáza. Niektoré vypäté pasáže vyvolávajú priam nervozitu, tak perfektne dokážu pôsobiť na poslucháčovo rozpoloženie. Čerešničkou na torte (logicky preto nie je táto hudba určená diabetikom) je pasáž, v ktorej sa pod frenetickými sólami ozýva Sunshine of your love od Cream. To je hard rock s tak nabrúsenými inštrumentmi, že by s nimi šlo rezať skaly! Že sa tu okato promenáduje improvizácia v dokonalej podobe, azda ani nemusím dodávať. Tento koncert dokazuje, že aj brilantní a meditatívne založení hudobníci môžu hrať dostatočne tvrdo na to, aby sa z ich fusion stal naozaj džez ROCK. A výsledok je geniálny.

Traffic Sound - Yellow Sea years : Peruvian psych-rock-soul 1968-71

hejkal — Tue, 14 May 2013 15:13:24 EST

Traffic Sound som prvý raz zachytil v časopise Classic Rock niekedy krátko potom, čo nenastal ani sľubovaný koniec sveta a ani Y2K uragán, a teda po roku 2000. Juhoamerická scéna 60. a 70. rokov (ale aj ďalších dekád) ma míňala a míňa veľkým oblúkom, pred pár rokmi som si však spomenul, že niečo takéto existuje a objednal si pokusne výberovku Yellow Sea Years. Výberovka obsahuje osemnásť skladieb, dominuje im psychedélia a často počuť peruánske korene, flautičky i perkusie sa nezaprú. Kto má takéto koláže rád, ten by mohol byť dokonca nadšený. Coververzie z A bailar go go zastupuje Sky pilot a je až podivné, ako verne znie voči predlohe (ešte aj tie echá). Cenený album Virgin je trestuhodne opomenutý, výberovka obsahuje akurát rockovú hitovku Meshkalina s andskými jajákaniami a dosť neodbytnými dychmi. Je to škoda, nakoľko ide evidentne o sľubnú návnadu, keby som si však niekedy chcel kúpiť aj nejaký album, tento je aspoň neprebádaný. Album Traffic Sound ponúka skvelé veci, You got to be sure! má mierne „jethrotullovský“ nádych, dokonca sa zjaví priezračná akustická gitara. Chicama way spočiatku pozitívne rockuje, v polovici sa však dostaví meditačná pasáž, ktorá by nezahanbila spevokol psychiatrickej liečebne a následne je z toho parádny hard-psych rock, ktorý graduje s výdržou čínskych komunistov (a teda tak skoro neskončí). Ešte lepšia pecka je naliehavá Those days have gone, akustika jej pristane, emócie nadužíva s vervou narkomana a pritom jej to neškodí! Iste, nájdu sa aj menej zaujímavé kúsky, ako beatlesovská sixtýsovka Yesterdays game. Ale aj v nej je na konci vydarená zmena k hard rockovému vyzneniu. Podobne What you need and what you want kombinuje ostrosť a perkusie so šesťdesiatymi rokmi. Ťažká záležitosť Tibet’s suzettes celkový dobrý dojem z uvedených skladieb už „iba“ korunuje. Lux je album, ktorý môže pripomenúť Santanu, prípadne veľmi ľahučký etno džez, takže ma moc neberie. Hard rockovo spevný kúsok Lux patrí k tomu naj, čo sa tu z neho nachádza (a že je toho hojne, celých sedem skladieb). Keď si k tomu priradíme tri singlové kúsky á la vtieravá vec Suavecito, je tu hneď desať skladieb, ktoré mi srdce neuchvátili, i keď nie sú zlé (taká La camita je Santana ako vyšitý). Vrchol v dobrom slova zmysle predstavuje dlhočizný potemnený kúsok Marabunta, ktorý sa môže popýšiť ako vydareným introm, tak hard rockovými slohami a džezovo uvoľnenými dychovými sólami. Plus započítajte psychedelické vsuvky, folklórne šamaniny a nečudo, že je z toho desať minút. A Inca snow má tiež niečo do seba, peruánske výhonky sa príjemne snúbia s rockom. Zvuk nahrávok je pomerne zahuhňaný, ale v tých dobách sa v Peru a okolí tešili z toho, že vôbec majú na čom nahrávať, takže to môže vykoľajiť akurát poslucháča v tvare modernej lokomotívy, ktorá síce sviští stovky kilometrov v hodine, ale tým to hasne. Kam sa hrabe na parný muzeálny exponát, ktorý okolo seba tvorí búrkové mračná dymu, ale má štýl. Celkovo som rád, že som sa s tvorbou skupiny zoznámil, pár skladieb je výborných. Po albumoch som zatiaľ nezatúžil.

Triumvirat - Mediterranean Tales

Snake — Tue, 14 May 2013 10:14:19 EST

Triumvirat mi před lety představil kolega z práce. Tehdy jsem za uši vězel v osidlech supergroup Emerson, Lake & Palmer a k jejich deskám hledal nějakou alternativu. Triumvirat byli výbornou volbou a já po nich skočil jako pstruh po vypasené mouše. Jejich debutové album a především fenomenální úvodní sáhodlouhá kompozice Across The Waters je classical rock jak vyšitej. Suita je rozdělena do šesti kapitol, přičemž ta úvodní a závěrečná jsou výpůjčkami od W. A. Mozarta. Celé se to zcela pochopitelně točí kolem kláves Jűrgena Fritze, chvíli pianissimo, hned na to zas fortissimo, ale při pozornějším poslechu vyplavou na povrch i důmyslné basové linky. Bicí jsou sice jednodušší, až krapet humpolácké, ale je to tak svým způsobem i docela zajímavé. Navíc je to celé zahrané velmi fortelně, s entuziasmem, jedno výborné nosné téma brzy střídá jiné a ještě lepší a po klávesovém rocku lačnící posluchač pomlaskává blahem. Šťoura kritik by mohl namítnout, že je to nepůvodní a vokál že stojí taky za starou belu. Triumvirat tehdy stáli na samém počátku své kariéry, důraz kladli spíš na stránku kompoziční, instrumentační a na zpěv se až tolik nehledělo. Nu, podle toho to taky tak dopadlo. Ovšem chlapci se s tím vypořádali podobně jak Fedor Frešo v Collegiu. Tedy se ctí :) Samozřejmě, není to dokonalé album. Zvukově to přece jenom trochu hapruje a krom úvodní Across The Waters mi trochu překáží mix - bicí zní jen z jednoho kanálu a nepříjemné je to hlavně při poslechu se sluchátky. Ale co na tom. Psal se rok 1972 a dneska takovou desku už asi nikdo nenahraje. S přimhouřením jednoho oka sázím rovné čtyři.

Canvas Solaris - The Atomized Dream

alienshore — Mon, 13 May 2013 20:34:04 EST

Štvrtý štúdiový album Canvas Solaris pod názvom The Atomized Dream patrí medzi moje najobľúbenejšie od nich. Hudba je oproti Cortical Tectonics výrazovo pestrejšia a pritom komplexná. Technické finesy sú stále prítomné, ale celkovo to pôsobí prívetivejšie a podobne je na tom aj zvuk tejto nahrávky. Názov dosky a aj obal podnecujú pozitívne myšlienky a vizuálne pestrý námet hovorí jasnou rečou aj o samotnom obsahu albumu. Štýlová zmena je pravdepodobne podmienená príchodom hneď troch nových členov. Toto dielo je zaujímavým experimentom z hľadiska kontrastných space motívov a dynamických plôch. Akustickejšie pasáže tvoria spolu s technickými piruetami veľmi pôsobivý inštrumentálny progresívny rock/metal. Jemné cinkavé gitary v The Binaural Beat sú veľmi atmosférické a vytvárajú tak silné melodické harmónie. Po odľahčenom a krásnom úvode nasleduje technickejšia Reflections Carried To Mirror. Štruktúrované gitarové rytmy sprevádzajú aj výrazné a pestré bicie. Odznie aj akustická vsuvka a do celkového dojmu prispejú aj netypické klávesové zvuky. Skladba Chromatic Dusk je pre mňa synonymom Canvas Solaris vďaka sofistikovanej gitarovej linke a nádherným akusticko-elektrickým aranžmánom. Ďalšia zaujímavá pecka má názov Patterns Spiral Into Swarm. Energický prog-metalový začiatok vyformuje po chvíli dobre vychytené nepravidelné rytmy gitár a bicích, ktoré hrajú ako keby oddelene. Disharmonické gitary v Heat Distortion Manifest sa pod aranžérskou hutnosťou prelomia občas do trochu kľudnejších pasáží, ale koniec je vyslovene v duchu tvrdej melanchólie. Výborná Photovoltaic mi pripomína svojim vyznením Gordian Knot aj s klavírnou linkou. Premyslené pomalšie prechody bicích a citlivejších gitár sa premostia do tvrdšej polohy. Začne sa typická vypracovaná a sekaná riffovačka, ktorá prekvapivo prejde do pekného melodického sóla. Najtvrdšia skladba celého albumu je iste Solar Droid s trochu avantgardným prejavom. Bláznivejšie sóla, technické bubenícke vývrtky a klávesovo-elektronické pozadia urobia svoju prácu perfektne. Ďaleko harmonickejšia je The Unknowable and Defeating Glow s post-rockovým začiatkom. Náročnejšie rytmické kreácie sú zaujímavo sprevádzané klávesmi pripomínajúce zvuk hammondu. Ostrejšie záblesky progresívneho metalu alebo post-rocku prispievajú k štýlovej pestrosti. Rytmická sekcia Ginn a Pirlot sa vyžíva v jazzových prvkoch a ich hra je výrazovo bohatá. Doska je trochu líznutá aj avantgardou. Myslím, že k tomuto si nájdu cestu fanúšikovia Cynic, King Crimson, Behold ... The Arctopus alebo Spiral Architect. The Atomized Dream je svieže dielo s kopou lahodnej a nekonvenčnej inštrumentálnej hudby. Čistá produkcia dáva vyznieť virtuóznym nápadom, ktoré sa tu servírujú s laserovou presnosťou. Na pomery progresívneho metalu je tento album celkom odvážny a estetický zároveň. Sympaticky pôsobí v otváracom obale poďakovanie bývalému členovi Benovi Simpkinsovi a ja vyjadrím vďaku tejto kapele rovno piatimi hviezdičkami.

Bowie, David - Scary Monsters... And Super Creeps

Matouš — Mon, 13 May 2013 15:48:14 EST

Scary Monsters (spolu s albem Station to Station) jsou nejlepší Bowieho alba. Ne, že by se dala navzájem příliš srovnávat, ale pokud jde o míru kvality a hudebnosti, tak určitě ano. Scary Monsters je od začátku do konce velmi překvapivé album. Prvoposluchač vůbec neví co má čekat v příští písni. Poslouchat Scary Monsters je dobrodružství. Tím už vyslovuji názor k hudební kvalitě. Jde o v podstatě konvenční písničky, klasické pop-songy rozvíjející jedno téma (jak už bývá u Bowieho zvykem, je i tohle album koncepční). Ale tyhle písničky jsou hrané způsobem a stylem velmi nevšedním a originálním. Není bez souvislosti, že na albu obsluhují kytaru taková jména jako Robert Fripp, Carlos Alomar, Pete Townshend. Celé album má výrazně rockový zvuk, ale nejde o žádnou vycpávku. Kytary výrazně dramatizují atmosféru skladeb a dělají z nich místy cosi až noisově-avantgardního. Velmi originálně se tady pracuje se stavbou samotných skladeb. Jsou často složeny z více než tří hudebních motivů, které se navracejí, variují, proplétají a prolínají v originálních až kubistisckých figurách. Náboj celého alba je výrazně dramatický, Bowie někdy zpívá až na pomezí hysterie, ale zase: není tu cítit žádný samoúčel. V první skladbě překvapí japonština. Skvělý úvod zakončený Bowieho dramatickým křikem: Shut up! Ve druhé skladbě se prudký nájezd akustických kytar změní v elektrickou takřka baladu zakončenou šíleným řezavým sólem el. kytary podbarvené akustickými. Hodně působivá věc. Skladbu Scary Monsters mám nejraději. Nadupaná záležitost s lehce zkreslenými vokály a skvěle klouzavou kytarou. Přímočarý rytmus a textová narace. Proslulá Ashes To Ashes je také jedna z nejlepších skladeb alba. Myslím, že do MTv se dostala kvůli popovému zvuku, ale její stavba není vůbec jednoduchá. Tahle skladba se dá snadno podcenit. Fashion - nařvaný a pompézní spodek. Fakt je ten, že tahle skladba je textově poměrně dost kritická k establishmentu populární kultury. Přesto z ní chytlavá melodie učinila další z hitů alba. Album se textově zabývá identitou, hledáním a ztrátami identity. Možná proto, že Bowie sám v té době hledal sám sebe. Objevuje se tu postava Major Tom, která se poprvé objevila na albu Space Oddity z roku 1969. Z tohoto hledání, z nejasných vizí a neujasněných představ o tom kam směřovat dál, udělal Bowie téma této desky. Ve spojení s jeho mimořádným pěveckým nasazením, instrumentálními výkony (hlavně kytaristů!), rockovým zvukem, existenciálními motivy v textech, tyto aspekty dělají z této desky jednu z nejlepších Bowieho desek.

Canvas Solaris - Cortical Tectonics

alienshore — Sun, 12 May 2013 21:02:36 EST

Canvas Solaris je jedna z najtalentovanejších inštrumentálnych kapiel z USA. Ich ťažkotonážny štýl absorbuje žánre ako trash/death metal s výrazným podielom progresívneho metalu. V ich hudbe cítim vplyv takých kapiel ako Cynic, Death alebo aj Spiral Architect. Prvé dva dosky sa pohybovali hlavne v technickom inštrumentálnom metale. Tretí album Cortical Tectonics mi už pripadá osobitejší a vyzretejší. Je to v podstate zavŕšenie tvrdšieho obdobia tejto kapely. Hudba tu dostáva o čosi širší dynamický záber a aranžmány sú viac premyslené aj s takým nenápadným melodickým ťahom. Hneď z kraja na vás vybehne Berserker Hypothesis, ktorá obsahuje viacero zmien rytmu. Tvrdšia paľba riffov má občas aj death-metalový charakter a bicie tu znejú veľmi šťavnato. Trochu zjemnenia príde hneď v druhej Sinusoid Mirage s citlivejším syntetizátorovým zvukom. V ďalšej časti to už začne byť divokejšie, ale prejavuje sa tu aj krásna myšlienka a melodika. Štruktúrované rytmické plochy sú vygradované skvelými gitarami a technickými bicími. Krásna pomalšia skladba Interface ako keby vypadla z pera King Crimson hlavne čo sa týka gitarových harmónií. Bubeník hrá o čosi striedmejšie a často sa pohráva s činelmi. Na rade je však ďalšia nálož Gamma Knife a tu si človek užije do sýtosti komplexných rytmov a riffov. Skladba napriek náročnosti a dĺžke nestráca súdržnosť a je radosť počúvať takéto vymakané gitary. Ďalšia melodickejšia vec Rhizome sa točí spočiatku okolo crimsonovských stupníc. Nasleduje pritvrdenie a rytmický kolotoč nabaľuje na seba zaujímavé gitarové behy. Vrcholom celej dosky je určite kolosálna 17-minútová Reticular Consciousness. Prvé minúty sú veľmi dobre prešpekulované a muzikanti čarujú rôzne matematické rytmy. Pasáž kde sa to pretransformuje na reggae po vzoru Rush je úchvatná. Tam sa objavujú aj elektronické prvky a klávesy. Jemnejšie motívy po čase nahradí perfektná riffológia s prekvapivými klávesovými sólami. Koniec patrí opäť krásnemu rushovskému motívu. Možnosti hudby sú podľa mňa takmer nekonečné. Aj takáto tvrdšia muzika sa dá robiť s vysokou kvalitou a nápaditosťou. Nie je tu v podstate žiadna inštrumentálna onania a všetko slúži k prospechu veci. Technické hranie má logický smer a z každej skladby mám nejaký pozitívny pocit. To je pre mňa smerodajné a Canvas Solaris si vybrali podľa mňa správnu cestu. Na Cortical Tectonics mi nevadí nič a či už sa pozriem na aranžmány, štýl hrania alebo muzikantský výraz tak musím uznať, že títo páni naozaj vedia skladať tvrdú inštrumentálnu hudbu.

Bowie, David - 1. Outside

makrelaman — Sun, 12 May 2013 18:00:46 EST

Nespravodlivo nedocenený album Davida Bowieho. V dobe zrodu to bol pre mňa suverénny No 1 jeho tvorby. Po Ziggy Stardust ďaľší koncepčný album - rocková opera. Dokonale premyslený do najmenšieho detailu a skvelo nahraný tradične skvelými hudobníkmi v obľúbenom Davidovom Mountain Studios vo Švajčiarsku. Je pestrý napriek jeho pochmúrnej nálade. Vedľa vypalovačiek The Heart's Filthy Lesson , Hallo Spaceboy a We Prick You tu nájdeme krásnu melancholickú baladu The Motel. Zásadne kupujem originálne CD nosiče a to aj kvôli bookletom. A ten je tu naozaj nádherný. Skrátka umelecká rituálna vražda Baby Grace. Hudobný horor ako vyšitý!

Finnegans Wake - 4th

alienshore — Sun, 12 May 2013 17:08:41 EST

Po výbornom Pictures stvoril Henry Krutzen rovno dvojalbum nazvaný 4th. Dva plnohodnotné disky priniesli aj rovnako kvalitnú RIO-avantgardnú hudbu. Klávesák Jean-Louis Aucremanne je už len v úlohe hosťa a ako autor prispel len jednou skladbou, konkrétne Wenceslas Shorts. Na to aké je toto dielo rozsiahle prináša dosť zaujímavú porciu muziky s rôznym štýlovým rozhraním. Či už je to jazz, progresívny rock, komorná hudba alebo avantgarda, tak sa jedná o veľmi konzistentný počin. Belgická RIO scéna má dvoch silných protagonistov a to Univers Zero a Present. Finnegans Wake však kvalitou nezaostáva za spomenutými veličinami a ešte k tomu sú aj trochu stráviteľnejší. CD1: Úvodná osemminútová The Voyage Of Maeldun je poznačená trochu latino jazz rytmikou a dobre sú v nej zapracované gitarové sóla. Krásne lyricky tu pôsobia dychové nástroje s jemnými klávesmi a akustickou gitarou. Temnejšia Back On rozvíri pocitovú hladinu vďaka pomalšiemu rytmu. Dychové sóla pôsobia nenútene a klávesy zaujímavo podfarbujú túto kompozíciu. Najdlhšia skladba celého dvojalbumu Fata Morgana hrá viac na nôtu vážnej hudby kvôli sláčikovým nástrojom. Objaví sa neskôr aj crimsonovská téma s jazzovým podkladom a končí to celé variabilnými dychmi. Krátka akustická Olinda poteší technickou akustickou gitarou a sólo je kvalitne vystavané. Mercurial je nádherný atmosférický opus s dychovými nástrojmi a pomalou latino rytmikou. Prvý disk končí veľmi zaujímavo so skladbou Tapioca com Pimenta. Melancholický začiatok pretrhne výrazná crimsonovská gitara a rockové zrýchlenie je pomerne dosť prekvapujúce. Orgazmické klávesy a kreatívne gitary tu majú hlavné slovo. CD2: Druhý disk otvára dlhšia Moondogging s východnými motívmi a menej priepustnou atmosférou. Rytmická sekcia vytvára spolu s klávesmi netradičné jazz-rockové prostredie, ale ako celok je to menej uchopiteľné vďaka avantgardnejším hudobným plochám. Zaujímavá je iste aj Anemia s tichými orchestrálnymi motívmi. Druhá polka sa viac rozprúdi zapojením rytmiky a zosilní sa aj vplyv malého orchestra. Brazil RN je ďalšia delikátna orchestrálna záležitosť. Silne zádumčivé pomalé komorné plochy sa občas strihnú bicími. Inšpirácia vážnou hudbou sa tu nedá zaprieť a je to vcelku aranžérsky oriešok čo sa týka sláčikov a dychov. Krátka Wenceslas Shorts je neobvyklá ironickou témou s hovoreným slovom, prevažuje tu však muzikantská avantgarda. Výborne znie Datcha s výpravnejšími aranžmánmi a štýlovo pestrou inštrumentáciou. Obzvlášť dobre sú v nej spracované klávesovo-klavírne linky. Moriture Te Salutant je zvláštny neuchopiteľný skvost s neustále sa meniacimi náladami. Po drsnejšom začiatku sa postupne vytvárajú krásno-divné hudobné plochy. Poslednú Bon Voyage si odspieva Richard Redcrossed svojim netypickým polospievaným štýlom. Je to celkom dobre znejúci kúsok s optimistickejšou jazzovou atmosférou. Tento dvojalbum by mohol osloviť fanúšikov Univers Zero. Ako celok je 4th ťažší ako jeho predchodca Pictures. Druhý disk mi pripadá trochu avantgardnejší ako prvý. Henry Krutzen tu pravdepodobne siahol na vrchol svojich skladateľských síl, pretože album sa pod svojou ťarchou ani náhodou nepotápa. Nasledujúci počin Blue (2008) bol opäť skvostným dielom. Ďalšie dva nahrávky The Bird And The Sky Above (2010) a Red (2011) som doteraz nepochopil hlavne kvôli nelogickej improvizačnej štruktúre. Dúfam, že sa Henry Krutzen vráti do kompozičnej formy, ktoré tak zdobia albumy ako Pictures, 4th a Blue.

Yamash'ta, Stomu - Go Too

Petr Gratias — Sun, 12 May 2013 13:30:54 EST

Projekt japonského skladatele, dirigenta, hudebního aranžéra, hráče na bicí nástroje, percussion a klávesové nástroje – Stomu Yamashty – Go Too – jsem do své sbírky získal o dost později než samotné první album, přesto ale nadšení z onoho grandiózního projektu ze mě nevyprchalo a tak jsem s netajenou zvědavostí prahnul po tom se dozvědět, zda tento japonský hudební génius udrží napětí a vytvoří nějakou další silnou paralelu s projektem Go (1976). Hráčská obsazení se v mnohém opakovala, ale byla zde i jiná jména a tak jsem neodolal a objednal jsem si album od kamaráda v Německu a tak jsem mohl album zařadit do své sbírky s pocitem, že v našich kamenných obchodech s hudbou toto album není známé a že se v jistém slova smyslu bude jednat v jistém slova smyslu o „raritu“. Vzhledem k tomu, že tady na Stomu Yamashtu nikdo nereaguje, mám důvod album přiblížit vaší pozornosti… PRELUDE – úvodem zazní astrální šum a něco jako tlumená nukleární exploze, které se vrátí s výraznějším akcentem. Zní to tajemně, ponuře a pak mám pocit, že se jedná o nějakou bouři s řadou prapodivných elektronických kreací. Zvukové a hlukové imprese přinášejí také tajemný šepot a blíže nespecifikovatelné instrumentální improvizace se závěrečným zasvištěním…. SEEN YOU BEFORE – zabzučení synthesizeru a výtečně seřízená rytmika basů a parádní bicích. Tohle zní hodně funkově – na bicí bývalý Santanův bubeník Michael Shrieve a na baskytaru Paul Jackson radost poslouchat jejich spolupráci, ale jsou tady i hlasy. Ten ženský prezentuje Linda Lewis, u nás méně známé jméno (mihla se v beatlesovském filmu Help!) a Jess Roden, zastupující mužskou populaci. Cítí soul jako Leon Thomas. A tak i tohle spojení sem přináší vzdušné víry a bohaté harmonické proměny. Výtečně zaranžovány s parádní akcenty s rockovým přízvukem…. Tenhle okamžik jde do fusion music a už cítím i přitlumené tóny famózního Al DiMeoly, jehož kytarové party jsou hodně čitelné svým pojetím i barvou, kterou kreslí svoje instrumentální eskapády. Sekundují mu natočené smyčce a ona pulsující rytmika. Energie, která vybuchuje v přetopeném kotli. Klasicky studovaný hudebník Yamashta nemá problémy s rockem, jazzem ani soulem a dokáže dát věcem správný řád… MADNESS – Michael Shrieve – fantastický bubeník kooperuje s Yamashtovými percussion a další tvar se opět přesouvá k jazz rocku, který jsme slyšeli na albu Automatic Man. Kytarové party přebírá Doni Harvey a Brother James sem vkládá latinskoamerické percussion a opět ty vynikající pěvecké party již zmíněných sólistů, doprovázené fantasticky pojednanými sbory. To je plnokrevné muzikantství a sborové zpěvy na výbornou. Etnické prvky skloubené s rockem, jazzem, soulem až někam ke gospelu, to je vysoká škola hudebního mistrovství, dovedeného k dokonalosti. Výtečné akcenty a bubenické breaky mají strhující schopnost vás pohltit. Závěr skladby pohlcuje masivní elektronický šum, místy připomínající mořskoý příliv bijící do pobřežních skal…. MYSTERIES OF LOVE – procítěné kytarové party Al DiMeoly a přichází rozvláčné lyricko-romantické téma s procítěným projevem Jesse Rodena. Klavírní party Petera Robinsona dokreslují atmosféru stejně jako les smyčců. Rytmika se rozbíhá, ale nemá tendenci srážet agresivně do kolen, ale spíš poskytuje prostor interpretaci, která se noří do vln mysterií lásky, jak napovídá název. Kytarová mezihra si pohrává s jemnými předivy a rozvibrován jednotlivé tóny jako když se tvoří bubliny na mýdlové hladině. Smyčce ovšem přicházejí jako blesk z čistého nebe a instrumentace, která získává na intenzitě překlene harmonickou oblohu jako polooblouk duhy. Řekl bych, že máme co dělat s milostným songem s vyzpívanými mužskými i ženskými emocemi v tom nejpřesvědčivějším slova smyslu. Místy mi Jess Roden zní mírně jako David Coverdale… má ale dostatek své vlastní hudební nezávislosti a skladba je ukončena mohutným zvolna odeznívajícím finále… WHEELS OF FORTUNE – zmatené mužské a ženské hlasy a rychlý běh a divoký výkřik v prostoru a už se nám nabízí další skladba. Funková rytmika tepe a dusá a divoké kytarové doprovody spolu se rvavými sbory nabízejí další svižnou a elasticky ohebnou skladbu. Kola štěstěny znějí s názvukem mnoha příslibu. Přicházejí sem prvky latinsko-americké hudby s orchestrací smyčců. Ta kooperace hlasů a hudby se v něčem připomíná v modelu skladby Love Devotion And Surrender od Santany, ale tady je téma více rozšířeno a aranžersky více propracováno. Ďábelský Al DiMeola opět v akci svými superrychlými běhy a výtečně rozvibrovanými tóny. Kdyby takhle měla znít „pop-music“ budoucnosti, byl bych věru spokojen. Pro rádia, ale tahle hudba není použitelná, je zde až příliš mnoho rytmických a harmonických zvratů a instrumentálních vstupů…. Skřehotání racků zvolna přechází do další skladby…. BEAUTY – klavírní party a Jess Roden v dalším vroucném ztvárnění. Pokud bychom měli vyjádřit interpretačně a instrumentálně pojem „krása“, asi by se tyto aspekty v úvodní skladbě zcela protkaly. Smyčce jsou opět přítomný a sborové hlasy nabývají na intenzitě a opět odcházejí do pozadí. Velmi tklivé včetně interpretace Lindy Lewis a basovým flažoletům, které koření celkový sound. Al DiMeola na svůj akustický kation nám optě předevede svoje neopakovatelné umělecké kousky, které srší energií a jsou výtečným protipólem vroucné interpretaci. Závěr opakuje poměrně výrazný motiv s řadou elektronických šumů a neidentifikovatelných astrálních zvuků nekonečna….. YOU AND ME – bzučení synthesizerů Yamashty a Robinsona je opět kosmickým útvarem s řadou tajemných mystérií a s polyrytmickými nástupy basů a bicích s percussion. Spojení jazzrockových principů se soulem a etnickými prvky střídá téměř písničková fáze, určená oce pro širší posluchačské spektrum, ale jako nějaký podbízivý vykalkulovaný model se mi určitě nejeví. Myslím, že i tady se leccos vytahovalo od takových Sly And The Family Stone nebo Earth Wind And Fire a po bělošské linií od Doobie Brothers. Mužské a ženské hlasy jsou plné odhodlání a entuziasmu rozdávat dobrou náladu a pohodu a otevírat srdce a duši těm, co chtějí naslouchat. Doni Harvey na kytaru sem sází funkové tóny do spojení s velmi kvalitními rytmickými základy a smyčce ukončují tenhle sedmiminutový výlet do nekonečného astrálu… ECLIPTIC – elektronická kouzla Klause Schulzeho a Stomu Yamashty nabízejí šumění větrů, moře, zvuky pralesa nedozírné Amazonie, které se rovněž dají přemístit do světa science-fiction. Myslím, že hudebně dál od Pink Floyd nebo od Hawkwind, ale jakoby nás chtěli vzdálit od zemské přitažlivosti a oprostit nás od všednodenní nudy a virtuálně nás odnést do světa absolutní nirvány…. Zajímavý hudební projekt…. I když si myslím, že Go (1976) už asi zůstane nepřekonáno díky své odvážné koncepci, ale možná ještě užšímu sepětí instrumentálních pasáží se zpívanými. Yamashtova hudební vize má svou sílu, ale v některých okamžicích mám pocit, že se zde vsadilo více na „písničky“, které jsou ale ovšem výtečně interpretovány. Chybí mi zde přítomnost Steve Winwooda. Album Go Too je ale projekt, u kterého si myslím, že nuda je cizí slovo a lze ho doporučit. Přesto ale budu trochu přísnější a jednu hvězdičku mu uberu. Ne ze zlomyslnosti, ale z přesvědčení, že jsem mírně čekal větší důraz na instrumentální podíl, asi tak jako na prvním projektu…

Bowie, David - The Buddha Of Suburbia

makrelaman — Sun, 12 May 2013 13:04:30 EST

Bowie po nepríliš úspešnom období, kedy sa snažil o komerčne ladené albumy opäť pocítil potrebu experimentovať. A v tejto polohe je veľmi silný. Moju obľúbenú trojicu Buddha Of Suburbia - 1. Outside - Earthing sa nebojím postaviť hneď vedľa prelomové Low - Heroes - Lodger. Buddha Of Suburbia je výborný album a kto má rád inštrumentálky Made In Bowie musí si ho obľúbiť. Obidve verzie Buddha Of Suburbia sú nádherné a aj ostané tracky sú výborné. V danej dobe moderný zvuk, ktorý nezostarol dodnes. Tak to cítim Amen!

After Dinner - Glas Tube

zdenek2512 — Sun, 12 May 2013 09:28:15 EST

Ke skupině After Dinner mě přivedla informace v časopise Rock&Pop a také popis v informacích od kamaráda co prodává tvorbu kapel sdružených v takzvaném Rock In Opposition. Jedná se v podstatě o sólovou tvorbu japonské klávesistky, skladatelky a zpěvačky Haco. Ona si k nahrávání svých děl zve pokaždé jiné umělce a dvě alba vytvořila pod názvem After Dinner. Vždycky mě zajímal japonský a čínský folklor a v ženském provedení zvlášť, neodolal jsem a CD jsem si objednal. Styl hudby produkovaný na tomto albu je naprosto originální směs různých hluků a šumů z přednatočených pásků do toho jsou vkomponovány sóla na tradiční lidové japonské nástroje a zpěv Haco v japonštině. Hudba je naprosto unikátní, neznám jiného podobně tvořícího umělce. Industriální základ s lidovými japonskými prvky a křehký zpěv je to co mě nutí pouštět si toto album když se k tomu dostanu pořád dokola. Při každém poslechu tam objevím něco nového co jsem předtím neslyšel. Nemá cenu popisovat jednotlivé skladby, kdo si album poslechne udělá si obrázek sám. Kamarád viděl vystoupení Haco na festivalu alternativní hudby ve Francii a říkal, že něco podobného nikdy předtím nezažil. Jsem velkým příznivcem žen v hudbě a v experimentální a avantgardní zvlášť. Tvorba Haco je originálním příkladem avantgardní tvorby s lidovými prvky. Album skupiny Synapse:Raw, které vytvořila rovněž Haco se mi líbí více a proto je moje hodnocení za čtyři hvězdičky. Tvorba Haco je pro běžné posluchače takřka neznámá, proto neočekávám reakce. Berte to jako připomenutí z mé strany na něco originálního a výjimečného.