www.progboard.com

Petřina, Ota - Pečeť [Super-robot]

Petr Gratias — Sat, 26 May 2012 11:01:42 EST

Druhé sólové album Pečeť pražského kytaristy a skladatele Oty Petřiny jsem v době jeho vzniku sice zaregistroval, ale protože jsem v té době sháněl jiná alba zahraniční a v menší míře i domácí provenience, tak mě nějak uniklo a protože náklady podobných typů alb byly vždycky podezřele nižší než u Gotta, Vondráčkové, Zagorové a vůbec české pop-music, tak se stalo, že najednou nebylo k dostání. Po mnoha letech bylo digitalizováno a vydáno společně s prvním albem na CD a tak jsem neváhal a album mám ve své sbírce. Pamatoval jsem si, že první album mě docela zaujalo svou koncepcí a tak jsem logicky očekával, že Pečeť se bude držet vyjetých kolejí petřinovské kvality… Zaregistroval jsem na něm dvě změny: především všech textů se ujal rockový básník Pavel Vrba (Petřina dokonce v nějakém interview prohlásil, že se Zdeňkem Rytířem už nebude spolupracovat) a skupinu Super-Robot představoval alespoň podle bookletu jenom Petřina a baskytaristový démon Vladimír „Guma“ Kulhánek… Zatajen je zde bubeník a hráč na klávesy (patrně si je Petřina nahrál sám). HEMINGWAY – už první skladba je úctyhodná kompozice o 15minutovém formátu, což bylo v době nástupu krátkých písniček docela kláda na spolknutí. Petřina na rozdíl od jiných kytaristů měl pravdu komplexní myšlení a cítění a jeho vyjadřovací prostor potřeboval jiný prostor. Při poslechu písně mám pocit opravdu rozlehlého hudebního románu, v němž výtečný Vrba píše svoje básnivé a obtížně zapamatovatelné texty ke zpívání a zapamatování. Petřina se zde projevuje jako vynikající aranžér. Myslím, že tohle je jeho nejsilnější devíza, nejen v této dlouhé skladbě, ale i na celém albu vůbec. Potom v druhém plánu jako kytarista a v posledním jako zpěvák. Co se týče kompozičních postupů není to jednoznačný rockový princip, ale jsou zde různé doteky folku a místy i symfonické hudby, na druhé straně minimalismu a místy i postpsychedelie. Skladba vyžaduje silnou koncentraci nejen na zpívaná sdělení, ale i na hudební téma, které se rozvíjí a prolíná v různých nepředvídaných postupech. Podobě jako v případě jiných Petřinových skladeb si nedovedu představit, jak by se dala tato kompozice zahrát naživo. Musel by ho doprovázet „rockový orchestr“ o mnoha instrumentalistech a jeho nastudování by byla náročná práce. Kdybych měl tuto skladbu za každou cenu k někomu u nás přirovnat, tak by mě napadl akorát Dežo Ursíny, který se vyjadřoval ve své době také na širší ploše s komplexním vnímáním tématu, i když Ursíny na rozdíl od Petřiny měl blíže k jazzu. Je to jen příměr – nic víc. Další spojitosti zde nehledám. Skladba Hemingway je náročným hudebním útvarem nezařaditelného typu a odvážným záměrem čelit přiblblým „ambicím“ plytké české pop-music osmdesátých let a oslovit náročnějšího a vnímavějšího posluchače, než tanečně rozdováděného melírovaného seladona… Zajímavé, ale místy příliš rozkošatělé hudební téma… ČAS – tikání budíku nám otevírá další skladbu (tentokrát kratšího formátu). Petřina se ujíma role vypravěče a posléze se před námi rozvíjí pomalejší tempo přemýšlivého tématu. Prolínání elektrických kytar v těžko napodobitelných polohách se místy přibližuje gilmourovskému typu hraní. Přesto si nemyslím, že by zde bylo čitelné nějaké pinkfloydovské téma. Experimentování s lidským hlasem v echu a v playi zní zajímavě. Bicí jsou podle mého názoru až příliš stručné a zjednodušené a ostatní instrumentace velmi střídmá, ale opět je třeba pochválit výtečné aranžmá…. ODCHOD – kytarový nástup ve zrychlené podobě a zneurotizovaný deklamující zpěv nažhavuje celé pojetí. Bicí zde hrají v perkusivních proměnách stejně jako kytarové party. Místy mám pocit rafinovaně zaranžované písničky, místy pokus o nějakou hudební progresi a nemohu stanovit jednoznačně svůj vztah k této skladbě…. PHALAENOPSIS – tohle je ovšem paráda. Petřina nám předvede, že vystudoval klasickou kytaru na pražské konzervatoři a jeho hra na tenhle nástroj je prostě brilantní v každém směru. Technicky suverénní, s patřičným výrazem a přitom s porcí přemýšlívé melancholie. Moc krásně se tahle instrumentální záležitost poslouchá….. KOPŘIVA – dvanáctistrunná kytara ve hře. Typické prolínání petřinovských mollových a majových akordů, které hladí a vytvářejí ten krásné odér romantiky a něhy. Harmonicky je skladba v podstatě čitelně srozumitelná. Prolínání akordické doprovodné hry s flažolety je velmi libé. Zpívat neokázalým způsobem o takovém tématu jako je kopřiva a aplikovat ji do širších souvislostí je už samo o sobě zvláštní a Petřina ji hraje jakoby pro sebe, o čemž svědčí i uvolněné pískání. Zajímavá skladba…. OBÁLKA – tady máme opět delší hudební téma. Tentokrát do deseti minut. Nedočkáme se dravějšího pojetí. Rytmika je velmi krotká a zase až příliš jednoduchá (mám na mysli bicí). Kulhánkův podíl je čitelný, ale tentokrát se nedočkáváme oněch zázračných rytmických spojení, jak jsme jindy u něho zvyklí. Je tady příliv petřinovských smyčců a zase ty zvláštní postupy v natáčení prolínaných hlasů, které vnímám jako souznění lidského Já s jeho druhým Já – jako s vnitřním hlasem svědomí. Petřina si zde vedle rozlamovaných kytarových partů nahrál i flétnu a tohle spojení zní velmi příjemně. Zvukově je to až krystalizující téma se stupňovanou harmonickou strukturou. Místy snové, místy realistické nepředpokládanými proměnami. Například dlouhý sborový tón elektronicky upraveného lidského hlasu, což zní tajemně a velmi ponuře s velmi dlouhým dozvukem. Rytmika se ovšem nemění na rozdíl od aranžérských postupů, které táhnou hudební útvar k divadelnímu vyznění s dramatickým vyzněním. Ovšem to minimalistické téma, s opakovaným „s obálkou svou-ooou“ je hodně úmorné, třebaže nad ním pracují smyčce a nahallovaný hlas napůl zpívaný a napůl deklamovaný znamená pro mě vynaložit hodně energie doposlouchat až do závěru… SYN – jsem rád, že přichází „úsporné“ téma v necelé dvouminutové délce. Kvalitní Vrbův text nutí k zamyšlení, ale pak je zde opět nástup smyčců a skladbička nabere možná zbytečně patetický odér…. Bonus: MARYLIN, GOODBYE – příklad, že i tříakordové kompozice mohou mít někdy svou vnitřní sdělnou sílu. Tahle skladba o tom přesvědčuje každým coulem. Trochu zde cítím atmosféru jako na Obscured By Clouds (v rozšířené instrumentaci). Ano, cítím, že mě leze mráz po kůži a přemýšlím jestli je to interpretací, obsahem textu nebo tou jednoduchostí. V každém případě velmi zajímavý model balady na dané téma. Nemýlím-li se, tak tuhle skladbu nazpíval i „Karel Gott chudých“ Luboš Pospíšil…. Myslím, že Petřinova verze je mi bližší… Zvláštní album. První album od Petřiny bylo rockovější v tom bytostném slova smyslu. Tohle je přemýšlivější a možná náročnější na vnímání a poslech, třebaže ty základní paralely obě alba spojují. Je tady málo bicích nástrojů a možná i méně výrazných kytarových partů (absence sól v tom prvním plánu). Petřina ovšem dokázal, že jako skladatel a jak už jsem podotkl především aranžér je prostě mistr ve svém oboru. Čtyři hvězdičky dám.

Budgie - Impeckable

Jan Kratochvíl — Fri, 25 May 2012 13:39:33 EST

Tak toto album je druhé, co jsem od Budgie slyšel. K této kapele jsem se dostal úplnou náhodou. Otec měl někde mezi rockovými kapelami na páskách napsáno BUDGE, strašně mě zajímalo co to je. Zadal jsem to do vyhledávače a ejhle ono je to Budgie.. Poprvé jsem si stáhl a nahrál na pásek Album Bandolier.. Potom následovalo toto. K tomu se dá jenom napsat: nádhera, genialita, skloubení hard rocku s progresivními melodiemi a velmi zajímavé nápady. V neposlední řadě velmi kvalitní zvuk jejich alb. Tato kapela mně absolutně dostala.. Nebudu zde popisovat jednotlivé skladby.. celé album je plné moc pěkné hudby. Nikdy mě žádná skladba nenudila. Zvlášť uvod je fantastický. Nevím proč, ale z jejich songů cítím jakoby nádech Led Zeppelin = originální melodie a zádný kýč. Zkrátka pro mě je to legendární album slovy těžko popsatelné krásy. Velká škoda, že tuto skupinu skoro nikdo nezná. V hudbě sice ošemetné říkat, že jedna hudba je lepší než druhá, protože se každému líbí něco jiného, ale zde musím říct, že hudba budgie opravdu řadu známějších skupin té doby prostě překonává. A to jak originalitou a fantastickou atmosférou při poslouchání, tak parádním zvukem a zádnými ''vycpávkami'' jako u alb stejného data ''výroby''...

Jethro Tull - Aqualung

adam — Fri, 25 May 2012 11:06:48 EST

Po dlhej dobe ma niečo úplne odrovnalo. Kúpil som si 2CD čo nedávno vyšlo a Aqualung znie lepšie ako kedykoľvek doteraz.... I keď v Locomotive Breath je tá chyba stále, ale tá sa asi nedá odstrániť. Nový mix tomuto veľdielu rockovej histórie nič neubral, ale práve naopak, dodal šťavu a zvýraznil každý jeden nástroj. Počúvam to na plné gule a ľutujem že som to nezažil na živo.....

Zappa, Frank - Studio Tan

luk63 — Wed, 23 May 2012 19:28:10 EST

Studio Tan je jedno ze tří alb (ještě Sleep Dirt a Orchestral Favorites), která vyšla u WB jaksi mimo mistrovu kontrolu v době vzájemných soudních tahanic jako splacení dluhu této vydavatelské firmě. Proto není divu, že obsahují starší materiál, toto LP konkrétně nahrávky z let 74-76. Zde jde o mistrnou směsici progresivních rockových nálad, moderní vážné hudby, promyšleného jazzu a často pitvořivého vokálu - to vše na sebe vrstveno zdánlivě bez ladu a skladu. "The Adventures of Greggery Peccary" - bizarní epos o divokém nočním prasátku a jeho podivných dobrodružstvích napsaný už roku 1972, který se nápadně odvolává na 2LP 200 motelů (pasáže se smyčci a marimbou) i na Grand Wazoo (část s dechy). K tomu nabízí zajímavé hudební momenty (např. hru na psací stroj), rychle se míhající hudební nápady i jistou nesoudržnost (ale pořád mnohem poslouchatelnější než na Lumpy Gravy). Pitvořivé vokály a hlasy patří k Zappově tvorbě všeobecně. I přes svou stopáž téměř nepřipouští okamžiky nudy. "Revised Music for Guitar and Low-Budget Orchestra" - instrumentálka, která v mnohém navazuje na předchozí věc. I podle sestavy (viz obsazení) lze soudit, že obě tyto nahrávky vznikly ve stejné době a jsou na albu zřejmě nejstarší. Smyčcové i dechové pasáže jsou zde nápadité, místy velice melodické a určitě zaujmou i vyznavače soudobé klasiky. "Lemme Take You to the Beach" - zpěvná (sólový falzetový zpěv obstaral zvukař Davey Moire), rytmická a svižná ´hitovka´ je naopak nejmladší ze čtveřice skladeb tohoto alba. Dají se zde vystopovat prvky, které Zappa plně rozvinul v některých méně komplikovaných písních na Sheikovi i později. "RNDZL" - na úvod mají hodně prostoru vynikající klávesy George Duka. Pak z nich vyklíčí dlouhé kytarové prima sólo. Závěr skladby je ve znamení svižně jazzujícího klavíru. Přestože Studio Tan nepatří k těm nejzásadnějším Zappovým dílům a vyšlo za nepříliš šťastných okolností, je to výborná ukázka Frankovy nápaditosti, komediálnosti, poťouchlosti a hudební i hráčské geniality. Výkony všech muzikantů jsou až nepochopitelné (a neuchopitelné). Trochu zamrzí pomsta firmy na obalu k LP (nevím jak to je dnes u CD verzí), na němž se nevkusně šklebí brejlatý ksicht a chybí jakékoliv vysvětlující podrobnosti (zřejmě i včetně obsazení), bez kterých posluchačům zůstávají úmysly autora skryty. Pro mě za 4,5 a protože podivnosti všeho druhu mě lákají a některé mám dokonce hodně rád (třeba tuto), zaokrouhlím na plný počet.

Gryphon - Midnight Mushrumps

Petr Gratias — Wed, 23 May 2012 16:51:03 EST

Druhé album britských Gryphon pro mě představuje princip hudebního směřování do artových poloh. Jestliže první album překvapilo svým staroanglickým pojetím, které se vb přísných šablonách drželo klasického tématu, na albu Midnight Mushrumps přichází místy námluvy s rockem a barevná škála zvuků a dynamických odstínů se zde ještě více prokreslila. Obal sám o sobě je stylizován do historických souvislostí renesance jednak v oné potemnělosti interiéru, ale i v pestrých krojích, do kterých se máničkovské typy hudebníků oděly. Richard Harvey a Brian Gulland – hlavní protagonisté hudby Gryphon ale původní hudební témata neopouštějí. Cítí, že nejsou vyčerpána a tak ně navazují, ale přitom sem vkládají hodně nových prvků. Upamatovávám si, že když jsem album slyšel poprvé, sledoval jsem ho téměř s otevřenou pusou a vnímal jsem jeho hudební proměny s velkým respektem a úctou….. Myslím, že tahle hudba má svou vnitřní sílu a svoje posluchače si najde, přesto však asi zůstane menšinovým žánrem (bohužel). O to víc jsem rád, že můj kamarád – multiinstrumentalista Zdeněk Němeček založil opřed léty v Brně skupinu Quanti Minoris, která se zabývá jistým odvětvím téhle hudby a snaží se domácího posluchače získat pro tuhle hudební platformu…. A tak na sebe nechám znovu působit ten staroanglický opar hudby renesance a nechám se opájet jeho přirozenou krásou…. MIDNIGHT MUSHRUMPS – úvodní téma jako z velkého historického filmu. V mých vizích jsou zelené pláně přerušované řídkými lesy a pozemky ohraničované kamennými zídkami a nad nimi se vznáší ranní mlha. Pochopitelně jsme někdy v období renesance… Jemné šumění varhan doprovází lesní roh a varhany získají chrámový prostor. Potom ovšem do tématu vstoupí klasická akustická kytara s vybrnkávaným tématem a údery do tympánů a bubínků. Má to svou lehkou okázalost a vznešenost a krásné flétny přivolají zámeckou dvorní hudbu. Téma je samozřejmě mohutné v širokém formátu a střídání rytmických a melodických nápadů stíhá málem takt za taktem. Tohle je téma studovaných hudebníků jako jsou multiinstrumentalisté Richard Harvey a Brian Gulland. Kytarové attacky Graeme Taylora jsou téměř agresivní a velmi velmi energické ve výrazovosti. Kompozice je hodně dlouhá a její vyjadřovací prostředky jsou neohraničené. Klasické hudební postupy narušují rockové výpady, ale i umírněná staroanglická hudební renesance. Mám jedinečný estetický zážitek a pojetí téhle kompozice mě dokonale pohlcuje….. THE PLOUGHBOY´S DREAM – z další skladby vyzařuje jásavost a optimistické cítění a vidění. Staroanglické cítění v hudbě je krásné, jak ve zpívané, tak v instrumentální části. Bubeník David Oberlé a baskytarista Philip Nestor hrají výtečné muzikantské party, třebaže na albu nemají pojetí zavedení rytmických struktur tradiční podobu, jak jsme zvyklí u jiných kapel. Jsou tady i výtečně vedené vokální party podle tradic sborového zpěvu, který je srozumitelný a dotváří celou konstrukci další výtečné skladby…. THE LAST FLASH OF GABERDINE TAILOR – David Oberlé používá tympány, tubular bells, zvonečky i timbales, zatímco Gulland a Taylor kouzlí na svoje nástroje a Harvey hraje na klávesové instrumenty, kterým vévodí kovově znějící cembalo. Flétny krumhorny, bassoon…. Tohle všechno dohromady tvoří jedinečnou instrumentálníá složku. Je kořeněná rockem, ale vede vlastní harmonickou strukturu, která stojí daleko od klasických rockových postupů. Hudba je kaleidoskopicky proměnlivá, jako bych se díval na krasohled a to prolínání je plné drobnějších i větších hudebních nápadů, které mají snahu oslovit a musím podotknout, že jsem jimi pohlcen…. GULLAND ROCK – třetí skladba zní poněkud melancholicky. Klavírní akordy jsou pomalé, jakoby líné a impresivně se odvíjejí v neznámém tématu, do kterého vstupuje harmonium a varhany s cembalem a nepostižitelné perkusivní zvuky bubínků a zvonečků. Varhany znějí ostře a zaříznou se do vašich uší, ale téma se nakonec výrazně zklidňuje a smutný tón flétny bloudí prostorem, jako by hledal v komnatách ztracené lidské osudy. Taylorova akustická kytara je hodně výrazná a její dunivý tón rozvibruje vaši mysl. Anglický klasik Chris Dowland zde nachází jakýsi nepřímý derivát s řadou proměn a člověk musí velmi pečlivě hlídat jednotlivé postupy, které jsou nečekané a místy mám pocit, jako bych se v těch překvapivostech mohl ztratit.. DUBBEL DUTCH – tohle jsou renesanční hudební postupy. Jednak v instrumentaci, jednak v melodické struktuře, ale jsou dokreslovány rockovými základy rytmiky a bubenickými akcenty. Graeme Taylor si výtečně pohrává se strunami s erudicí mistra, nádherné vršení tónů a smysl pro jemný detail jsou opravdu podmanivé. Znovu si uvědomuji, že se taková hudba nedá namemorovat, ale je třeba k ní mít vztah a studovat zákonitosti kompozičního cítění – což – domnívám se Harvey, Gulland, Taylor doprovázeni Nestorem a Oberlém jasně splňují. Krásné kreativní hudební nápady i instrumentální kresby! Každá skladba má svůj originální postup a přesto jsou všechny vnitřně svázány jednotícím pojetím, aniž bychom měli co do činění s nějakým koncepčním projektem. ETHELION – na závěr něco humoru. Šílený smích, lze ho nazvat chechotem, jako při nějakém kejklířském vystoupení, nebo součást produkce polykačů ohňů. Výrazné rytmické akcenty a bassoon doprovázený cembalem, zvonečky a dalšími instrumenty renesančního pojetí jsou pojednou rozvibrovávány divokými pochodovými vojenskými bubny a pak se nám zde odvíjí silná melodická linka s flétnou, cembalem a údernou akustickou kytarou. Téma se neustále prokresluje dalšími nástroji, které dotvářejí jeho sound až do gradujícího závěru. Romantický výlet do historie je u konce….. Jsem romantik, Mám rád hrady a zámky, staré historické filmy a příběhy a proto ve mně hudba alba Gryphon zákonitě zanechává svoje stopy. Muzikantsky brilantně zahráno a zaranžováno s řadou nejrůznějších nástrojů, které v době elektroniky byly zasunuty do muzejí. Při poslechu alba Midnight Mushrumps si uvědomuji vnitřní sílu téhle hudby, která ke mně promlouvá tolika aspekty a vtahuje a pohlcuje. Tahle hudba nepodléhá módní trendům, je krásná i po tolika letech, třebaže asi nemá mezi nejmladší generací příliš mnoho vyznavačů a to je škoda… Následující album Red Queen To Gryphon III sice považuji za jejich vrchol, ale tomuhle albu nelze dát čtyři a půl hvězdičky a tak raději přidám a plný počet je výsledek.

Ritual - The Hemulic Voluntary Band

Brano — Wed, 23 May 2012 11:47:24 EST

Hrdým držiteľom tohto CD som sa stal už pár dní po jeho oficiálnom vydaní v roku 2007.Pamätám si,ako som celý natešený kráčal domov z nitrianskeho rockextremu s novučičkým zabaleným cédečkom v ruke.Na obale sú štyri smiešne postavičky hrajúce na malom ostrovčeku porastenom muchotrávkami.Toľko obal.A aký je obsah?Parádny!Prepracovaný akustický eklektický progrock s úžasnými takmer Queen-ovskými zborovými vokálmi.Klávesové steny,hammondy ani mellotron tu nenájdete,ale zato je tu veľmi vkusne zapasovaný akordeón.Prevládajú akustické gitary,iba sem-tam zavrčí tá elektrická.A to je veľmi zriedka.Patrik Lundstrom spieva s obrovským prehľadom,priam triumfálne.Nie nadarmo si ho vybrali Roine Stolt a Hans Lundin do svojej znovuzrodenej Kaipy.Ozdobou tohto albumu je 26-minútová epická megakompozícia A Dangerous Journey.Je to skutočne nebezpečná púť,pretože človeku sa až hlava krúti od toho,čo všetko tu počuje.Tie nečakané zvraty,pestré hravé akustické inštrumentálne pasáže,navrstvené zborové vokály...skutočne pestrá artrocková eklektická koláž vhodná skôr do prvej polovice sedemdesiatych rokov ako do nového tisícročia.Artrockoví staromilci budú určite krochkať blahom.Záverom chcem povedať,že Ritual nahrali album bez jediného zaváhania,bez jedinej chybičky.Päťdesiat minút oduševneného,ale pritom zložitého progrocku. Neprekonateľný vrchol tvorby tejto švédskej skupiny a zároveň zásadné dielo,ktoré by nemalo chýbať v zbierke progrockera.

Ayers, Kevin - Bananamour

Petr Gratias — Tue, 22 May 2012 11:58:35 EST

Kevin Ayers je do jisté míry stále trochu záhadná postava na hudební scéně. Nevím, jestli se dá o něm hovořit přímo jako o „praotci britské psychedelie“ (těch adeptů by v dané době bylo určitě víc), nicméně jeho podíl je nevynechatelný a budeme-li se bavit o psychedelické hudbě různých proměnlivých modifikací, musíme na jeho jméno zákonitě narazit a respekt je určitě namístě. Přesto mám ale dojem, že u nás je Kevin Ayers méně známý a tím pádem také nedoceněný, třebaže za sebou zanechal řadu různorodých alb, na kterých se spolupodílela známá jména hudební scény bez ohledu na komerční úspěch a obecné uznání. V jistém ohledu vnímám Kevina Ayerse jako typ čaroděje, který ve své laboratoři míchá různé hudební lektvary a pak je nabízí k virtuálnímu „požití“… Na album Bananamour jsem narazil na počátku devadesátých let při návštěvě Norimberka v místním CD shopu vedle dalších zajímavých rarit, které pro mě byly do této doby nedostupné a tak jsem neváhal s koupí a za pár marek jsem se stal majitelem tohoto alba. DON´T LET IT GET YOU DOWN – kytarový úvod čeřený přes Leslie box a sdělný vokální podíl vypravěče. Do tématu vstupuje renomované vokalistky Doris Troy a Liza Strike a hudební doprovod má spíše písničkářskou podobu. Bicí Eddiho Sparrowa a baskytara Archie Leggeta hrají v umírněných akcentovaných polohách, ale jsou tady i dechaři, kteří dotvářejí celkové aranžmá. Skladba graduje v zesilovaných pasážích vokalistek a sevřenějšího doprovodu, který nabývá ráznější rockové podoby se zdůrazňovaným sdělením v názvu skladby…. SHOUTING IN A BUCKET BLUES – dobře zvonicí akustická kytara Ayerse a jeho vypravěčský hlas prezentuje model hudby, na který o zhruba o dvacet let později navazuje Ivan Král…. Elektrickou kytaru tady nahrál s dobře odpíchnutým sólem v mezihře Steve Hillage. Všechno šlape, zvoní a odplývá podle typu písničkářského rocku, který má svoji sdělnost a srozumitelnost. Píseň v sobě skrývá otevřené emoce a Hillageho další kytarové sólo se do nich zařízne v tom nejlepším slova smyslu…. WHEN YOUR PARENTS GO TO SLEEP – shufflebeatový bubenický úvod nám nabídne starší model prehistorického modelu, který má své kořeny v rhythm and blues. Archie Legget má pěvecké sólo a zpívá podle černošského modelu a dechová sekce je správně proříznutá a soulově strhující, bez nějakých utahaných koncovek. Copak se asi děje, když jdou rodiče spát? Je v tom jakési potutelné erotično a také záhadno, pokud je skladba určená nějakému pubescentovi. Třetí skladba je stylově výrazně odlišná o předešlého materiálu a svědčí o Ayersově plánu dostat na album hodně překvapivých proměnlivostí a myslím, že se mu to pravdu daří…. Howie Casey na saxofon spolupracoval o něco později i s Paulem McCartneyem a zní mu to tady opravdu hodně dobře, stejně jako trubce Dave Caswella a barytonsaxofonu Lyla Jenkinse. Docela efektně ve sterfeu vyznívá přelévání zvuku…. INTERVIEW – trochu záhadně začínáme v další skladbě. Blues se zde spojuje s psychedelickým oparem v kytarových koloraturách a opakujících se obratů střídavě s rozostřeným zvukem. Bicí tikají společně s perkusivními zvuky a důraznou jednoduchou baskytarou, přesto velmi výraznou. Je tady Mike Ratledge na varhany ze Soft Machine a jeho rukopis už poznávám. Propojit Ayerse se Soft Machine se mi zdá jako zajímavý nápad a člověk se noří do vibrujícího psychedelického obrazu s náladotvornými expresemi, které ale nepřesahují míru únosnosti a příjemně dochucují celý virtuální pokrm. Původní téma se proměnilo v zajímavou podobu…. INTERNATIONAL ANTHEM – krátkou hříčkou lze nazvat vokální party které se vznesou na minitématem jako nenápadná spojnice mezi předešlou a následující skladbou…. DECADENCE – Ayers má posmutnělý hlas a jako hudební kulisa k němu bzučí synthesizer, harmonii drží varhany a přeznívají zde psychedelické kytarové drobnosti, které jsou svázané do celistvého tvaru, ve kterém se jako kaleidoskop proměňuji různé barevné obrazce. Mám pocit jakési meditace a sebezpytování. Nevím, jestli zde cítíte vliv psychotropních látek, ale nástroje jsou v tom tetelivém soundu sice zřetelné, ale aranžovány tak aby nevyčnívaly, ale kreslily. Rytmika ovšem začíná být zvolna důraznější a důraznější a stále výrazněji narušuje tu impresivní náladotvornost. Kytarové zvukokresby si nahrál Ayers sám. Nijak neexhibuje, ale vytváří spolu s dalšími hráči zvláštní opar, který se vznáší v nekonečnu. Řekl bych, jakoby chtěl v něčem malinko navázat na skladbu George Harrisona It´s All Too Much na albu Beatles (Yellow Submarine). Krásné zhmotnění proměnlivých vibrujících a mihotajících tónových proměn. Psychedelicky rozdováděný klavír Ronnieho Price skladbu uzavírá…. OH! WOT A DREAM – máme tady zase písničkářský model. Není to nějaké country, ale spíše pohrávání si s melodickým modelem v příbuzenském pojetí se Sydem Barrettem na jeho vlastních albech. Aplikace žraločích zubu, cinkání sklenice a kytarové přiznávky mají svůj subtilní snový charakter, do kterého se vměstnává ještě něco navíc, co připomíná žabí kuňkání…. HYMN – klavírní melancholické bloudění a mírný hladivý vokální doprovod. Vedle Ayerse zde pohostinsky zpívá i Robert Wyatt. Mírné kytarové doprovody přinášejí atmosféru pohody na nějaké samotě uprostřed lesů, kdy člověk vnímá dotek přírody a němou krásu, která dokáže promlouvat k tomu, kdo jí chce naslouchat. Baskytara přinášío výraznější oživení v tématu. Myslím, že v dávných dobách by dokázali i Pink Floyd stvořit takový model skladby (wrightovské klavírní postupy a gilmourovsko-wrightovské zpívání mi nezní nijak proti mysli). Příjemné a uklidňující…. BEWARE OF THE DOG – úvodní téma zní tak trochu jako pohřební rozloučení. Postupně ovšem do skladby přichází více exprese, které se nejen v interpretaci, ale i v instrumentaci promění v krátké mocné téma s lehkým patetickým nátěrem s mocným virblem na bicí a důrazným finálním úderem do činelů. Aranžérský podíl zde má David Bedford, skladatel vážné hudby, ale i spolupracovník Ricka Wakemana, Roye Harpera a Edgar Broughton Band. Asi záměr, jak v krátkém formátu zakončit celé album Zdráhám se označit album Bananamour za vlajkovou loď jeho albové produkce, protože na jiná alba z jeho produkce jsem doposud nedosáhl. Docela mě ale překvapuje, že i Progboardisté, kteří se rádi „brouzdají“ starou hudbou o Ayerse nějak dvakrát nezavadí. Takže mě docela těší, když po společném albu June 1,1974 jsem mohl nabídnout něco z jeho tvorby k přemýšlení. Čtyři hvězdičky lze albu udělit.

Garybaldi - Nuda

hejkal — Tue, 22 May 2012 08:39:00 EST

Garybaldi, načo to tajiť, som si kúpil na základe obalu. Veľa takých nepoznám. O to viac ma prekvapilo, že sa nejednalo o obľúbený art rock ale o... však čítajte ďalej. Od prvých tónov kvákadlovo zaonačenej gitary musí byť každému jasné, že sa tu na nič nehrá, respektíve, hrá sa na Hendrixa. Maya desnuda kvíli, väzbí, jačí a vôbec, je to hendrixovina ako vyšitá, z talianskeho textu tuším význam slova nuda (a nebude to o tom, že niet čo robiť) a ešte to, že James Brown je sexmachine. Tradičná gitarová pazvuková vsuvka Decomposizione, preludio e pace á la gitara, kombo a väzby otvorí slaďák 26 febbraio 1700. Aj ten akoby vypadol z nejakého session k Electric Ladyland. Meditačné jemno opantáva, ale nebojte sa, ďalší kúsok, L’ultima graziosa, opätovne zaradí do výrazu hluk a kvákadlo. Taliančina z toho robí miestami trhoviskovú záležitosť, ale to nie je výčitka. Druhú stranu platne zaberá rozsiahla skladba Maretto da Brescia, ktorá sa však prezentuje ako tri skladby po sebe. Akýsi hymnický nástup veští ambície, Goffredo v pomalom tempe chrlí jeden melodramatický motív za druhým, občas sa na jasnej oblohe zjaví chmára a nedá sa prepočuť, že niektoré inštrumentálne medzihry sa hrajú na art rock. Klavír a klávesy tomu výrazne napomáhajú. A psychedelicko-snový opar plynulo pokračuje v úvode medzihry Il giardino del re, ktorá sa opäť nevyhne tu Hendrixovi, tam Lordovi (z Párplov, nie, že niekomu napadne riešiť šľachtické stavy, tobôž fínsku Eurovíziu). A vkusné gitarové trilkovanie nazvané Dolce come sei tu to celé uzavrie. Nuda - dobrý album pre rozvoj hendrixofílie s netuctovým obalom (preň dávam hviezdu navyše). Hard rock ako remeň.

Police - Zenyattà Mondatta

copeland — Tue, 22 May 2012 02:49:37 EST

Dlouho jsem uvažoval o jakém albu psát. Chtěl jsem původně psát Aftermath od RS ale pak jsem si řekl že skusim jinou kapelu a dlouho jsem neváhal. O Police jsem věděl že existují ale nevěnoval jsem jim příliš pozornosti. Znál jsem pár písniček ale hlavně víc jsem znál Stingovu solovou kariéru. Jednoho dne jsem na rádiu Beat slyšel písničku od nich ale nevěděl jsem jak se menuje (poznál jsem Stinguv hlas) i když jsem tý písničce moc pozornosti nevěnoval uvízla mi v hlavě až jsem ji našel a potom jsem si poslechl toto album který jsem si zamilovál a je na seznamu mých nejoblíbenějších alb. O jaký song jde se dozvíte v následující recenzi a budete hodně překvapeni. V roce 1980 pánové Sting, Andy Summers a Stewart Copeland (ano od něj je ta moje přezdívka) měli přestávku uprostřed celosvětového turné kde hráli v místech kam se žádná kapela nedostala (Egypt, Bombay) atd) Jenomže společnost A&M Records jim dala pouhý měsíc na natočení dalšího alba. Když si usmyslíte že jinejm kapelám trvá nahrávání alba více měsícu dokonce i roky, musím říct že Police se za tak krátkou dobu podařilo udělat kvalitní album i když je to znát. Album začíná skladbou Don't Stand So Close to Me která se stala hitém a natočila i vtipný klip kde si Sting zahrál sám sebe - učitele. Sting který dřívě toto zaměstnání vykonával (vyučoval angličtinu) a textu se zpívá otom jak žačka chce svést učitele sám Sting tvrdí že tato skladba není autobiografická. V textu také najdete odkaz na Nabokova (Just like the old man in That famous book by Nabokov). Další písen Driven To Tears odstartuje sám Copeland svým breakem na bicí. hodně se mi líbí basová linka u refrénu a menší solíčko si střihne Andy Summers. Po dlaším refrénu skladba utichne aby Copeland se Summersem degradovali konec. Tato skladba se mi víc líbi naživo (Frejus 1980, Gateshead 1982) kde Copeland víc improvizuje. Sting tuto skladbu napsal když viděl v televizi reportáž o hladovějících dětech. When the World Is Running Down, You Make the Best of What's Still Around zaujme basovou linkou Stinga a hlavním riffem Andyho Summerse která se táhne celou skladbou ale rozhodně nenudí a pro mě je to další song do pohody. Canary in a Coalmine song který mě zvedne náladu a i ze židle tady se taky nic zvláštního nestane. rychlá a svižná skladba kterou mám taky rád Bombs Away i přes pohodovou atmosféru se Sting textově zabývá bombardování v Bombayi a válkou v Afghánistánu. Uprostřed a na konci skladby si Andy střihne výtečný kytarový solo za který by se žádný hardrockový kytarista nestyděl De Do Do Do, De Da Da Da další hit The Police se zapamatovatelný refrénem. Tato skladba je o tom, jak politici, baviči a další lidé používají slova k manipulaci s ostatními. Sting nazval, artikulace písně o nesrozumitelnosti. Behind My Camel je instrumentálka Summerse kde je kytara a syntenzátpory ve středu dění, dokonce si střihl i basu jelikož Sting tuto skladbu odmítl hrát . Tuhle skladbu nemám v lásce a přeskakuju ji jelikož mi narušuje pohodovou atmosféru tohoto alba. Man in a Suitcase další výtečnej song ale než byste mrkli tak rychle uteče. Na začátku a uprostřed skaldby slyšíte hlas ženy (bohužel není jí rozumět) a zní to jakoby z vlakového nádraží nebo letiště. Shadows in the Rain je nejdelší skladba na albu a má jazzový nádech. Občas siji dopřávám ale taky ji přeskakuji. A nazávěr Stewart Copeland a další instrumentálka The Other Way of Stopping kde si s Andym Summersem dopřávaj menší kytarový a bubenický jam i když tady moc Stewart neexhibicuje. Asi ste si všimli že jsem jednu skladbu vynechal ano jak jsem zmýnil výše je to ta skladba která mě více seznamovala s Police, a přivedla k tomuto albu: Voices Inside My Head je pro mě ta nejoblíbenější skladba na celém albu a upřímně nevim proč. Přisála se ke mně a už nepustila. Přitom je to istrumenatálka (kde Sting pořád opakuje frázi Voices inside my head Echoes of things that you said) kde se točí kolem jednoho riffu ale tady přestože jsem kytarista a mými vzory jsou Keith Richards, jimmy Page a The Edge z U2, tak tady jsem se zamiloval bicí hru Stewarta Copelanda přitom tady moc neexhibuje jenom ke konci si dodá pár breaku ale i tak mě jeho hra uchvátila natolik že jsem začal zkoušet hrát na bicí. a ještě k tomu dodám že Voices zněla na turné jako intro. Na tohle albu se odprostili od punku a začali spadat k nové vlně. Pokud se nemýlim tak Sting v jednom rozhovoru prohlásil že by těm písničkám dal víc práce ale já si myslím že by to tak mělo zůstat. Album zaujme svou jednoduchostí a pohodovou atmosférou a kdyby se někdo chtěl seznámit s touto kapelou upřímně bych mu doporučil klidně začít bestofkou z roku 2007 (nazvanou jednoduše The Police) nebo tímto albem. Toto album právem patří mezi oblíbené a rád si ji občas pustim a vždycky mi zvedne náladu proto taky dostane 5 hvězd

Atomic Rooster - Headline News

Petr Gratias — Sun, 20 May 2012 13:52:55 EST

Asi nejpracnější bylo shánění posledního řadového alba Atomic Rooster, které se objevilo mezi řadou všelijakých výběrů a rarit v r. 1983. Protože jak už jsem zdůraznil na jiných místech: Atomic Rooster je prostě „moje“ skupina, nemohl jsem ani tohle album nezařadit do své sbírky a tak jsem po něm dlouhá léta prahnul, až jsem ho konečně získal a uzavřel jejich řadovou diskografii. Headline News… Nikdo ho v mém okolí neznal a také hodně lidí překvapilo, že právě tahle kapela měla ambici vstoupit do osmdesátých let, kde podle mého názoru nevznikal prostor pro kapely spojené s minulostí první poloviny sedmdesátých let. Z těchto důvodů byla zvědavost s ostražitostí namístě… HOLD YOUR FIRE – jaký zvláštní úvod… musím konstatovat, že úvodní skladba mi Atomic Rooster vůbec nepřipomíná. Jsme v první polovině osmdesátých let a ve hře cítím principy dané doby. Elektronické vlny chladných synthesizerů určují trend. K mému velkému překvapení se před mikrofon postavil sám Vincent. Jeho hlas zní posmutněle, melancholicky a jakoby zastřený nějakým tylem. Třebaže je zde na bicí přítomen starý známý Paul Hammond, i jeho rytmika zní poněkud nezvykle. Ale rockový nátěr přeslechnout nemůžeme. Nemá sice ten syrový a tvrdý sound, ale z alba vytěsněn není. Hammondky jsou jaksi potlačené a vysunutý je synthesizerový sound…. HEADLINE NEWS – kombinace lichých rytmů bicích a hammodek s elektronickými klávesami zní zdařile. Máme zde také background vocals, které zastupuje Tareena Craze a Jean Cranea do mechanických bubenických postupů zaznívá podivná směsice nezřetelných hlas. Obsah zpívaného textu Vincentem demonstruje mediální každodennost: hlavní zprávy a jak se dá v jeho skepsi a introvertnosti předvídatm nepřinášejí nic povzbuzujícího a podnětného. Prostor je svěřen hammondkám a elektronice, do které hypnotické rytmy opakující se struktury vkládají opakující se schéma. Rockový princip se nevytrácí, ale postrádám výraznější kytarový nápor – na to jaká zde figurují jména: David Gilmour , Bernie Tormé, nebo John Mizzarolli. Vincentův hlas mě zneklidňuje – přesvědčivěji znějí vokalistky…. TAKING A CHANCE – úvod byl hodně poplatný době a další téma má dost podobnou rockovou strukturu jako album Yes 90125 (1983). Náhoda? V téhle skladbě cítím hledání východiska jak zaujmout a zabodovat v hitparádových žebříčcích. Skladba má svoji melodickou architekturu a dobře vystavěné aranžmá, přesto zde i přes rockové atributy a důrazné rytmy nemohu než konstatovat, že hudba Atomic Rooster se dotkla pop-rocku dané doby a otázka stojí, zdali tohle měl Vincent a jeho squadra zapotřebí. Kytary jsou na můj vkus až příliš minimalisticky úsporné a skladba zaujme hlavně tanečníky. Staří obdivovatelé značky Atomic Rooster budou určitě zaskočeni…. METAL MINDS – zvláštní náladotvorná záležitost s podivně přiškrcovaným Vincentovým vokálem, do kterého vstupuje minimalistické téma na hammondky a onen odpornýu dlouhý úder na buben na druhou dobu, který je typický pro osmdesátá léta a navíc s dlouhým dozvukem. Řeřavé kytarové dokreslování je sice zcela namístě, ale jinak je kompozice vnitřně rozervaná, jako sám autor a interpret. Tady se tyto aspekty velmi těsně protínají. V první polovině sedmdesátých let, bych nepředpokládal, že se Atomic Rooster uchýlí k takovému typu hudby….. Jedná se o hledačský přístup, anebo o úpornou snahu vklínit se mezi trendové skupiny osmdesátých let? Neodvažuji se hodnotit…. LAND OF FREEDOM – jasnější rockové téma, zdůrazňované klavírem, zvláštně nazvučenými bicími pod elektronickým cloněním. Velebný vokál zpozadí a přiškrcený Vincentův hlas. Tohle je taneční pokus vyrovnat se s trendy, ale „narušují“ ho rockové postupy hrát bez příkras se srozumitelným schématem. Na Vincentův hlas jsem si už zvykl, ale přesto bych uvítal, kdyby se více věnoval hammondkám, klavíru a synthesizeru bez trendových úsporných modelů hraní. I zde cítím silnou ambici vytvořit hit a dostat se do širšího povědomí. Jeho instrumentální vize jsou hodně potlačeny, jakoby odfiltrovány z hudebního tématu… MACHINE – schematicky se opakující téma vokálních partů ve zrychlené podobě. Do hry vstupuje syrově kvílející elektrická kytara se synthesizerem a vokální přispění dotvří se strojovými bicími chod virtuální mašiny. Nicméně v dalších fázích jsme konfrontování sice divokými Hammondovými breaky se zdatně sekundujícími klavírními party, ale i přes viditelný energetický potenciál zúčastněných hráčů se nemohu ubránit dojmu, že i přes předtím tajený koncept vypilované instrumentace zde převládá smysl pro hitovost. Dravost skladby je ovšem čitelná a v náznacích může připomenout starou slávu. Celé pojetí je jaksi neurotické a i když ne přímo chaotické, některé modely se mohou ztotožnit se zappovskými postupy. Nicméně Atomic Rooster se zde poprvé odvážou v jasnějších konturách. Závěrečná fáze je ovšem výtečná, dramaticky proměnlivé schéma zasahuje a strhává jako zesílený vichr v nekonečné rovině…. DANCE OF DEATH – Paul Hammond hraje opět na bicí v tom programovaném modelu stručnosti a hutné údernosti. Basový synthesizer se protkává s hammondkami. Hlas zní stále přiškrceně, ale prociťuje téma a název skladby, takže se tady asi smíchy nepotrháme. Melodie není komplikovaná, ale naštěstí není tak stručně minimalistická, i když zde chybějí výraznějšíi melodické postupy. Zasto rytmika se zde vyřádí – Paul Hammod sem zavleče nějaké etnické rytmy a nekonečný astrální tón simulovaný unisonem varhan, synthesizerů a tónového generátoru dotváří podivné téma, které vyšumí a opět se vrací do původního schématu. Na percussion na albu Hammondovi vypomáhá Jon Field. Dramatický závěr mocných varhan a rytmiky uvádí skladbu ke konci…. CARNIVAL – tohle je ovšem rockový nástup podle všech nejlepších pravidel. Až na tu trendovou rytmiku (Paule Hammonde: tohle jsi nám dělat nemusel!). Kytarový podíl je podivně přemixován přes sebe a jednotlivé nástroje se mi zdají jaksi málo čitelné a srozumitelné. Ve spojení s vokální linkou zde ovšem vzniká poměrně zajímavý útvar. V mezihře se hammondky více rozplápolají a kytarové prolínání se navíc prolíná i s Vincentovým zpěvem. Tady bych rovněž nehledal staré dobré Atomic Rooster, ale spíš nějaké kraut-rockové kapely z Německa. Stále čekám na průrazný kytarový nástup, která se rozběhne prostorem, ale nic takového se nekoná. Sound je ovšem homogenní a drží jako skála a Vincentův zkreslovaný hlas nabízí dramatické vyznění včetně přeznívajících vokálních partů… TIME – klavírní party jsou přemixovány a doprovázejí je nahazované vokály, kam vstupuje Vincent svým hlasem opět skladbou ryze písňového typu. Prolínání hlasů nezní špatně, ale potlačuje instrumentaci. Přesto všechno si nejsem jist, jestli by tvůrci playlistů právě tuhle skladbu chtěli v r. 1983 nasadit do rádií… Konečně se v mezihře objeví kytarové sólo, ale je příliš úsporné, a sází se zde spíš na preparovaný klavír a synthesizer a chytlavou akcentovanou melodii. Nejsme schopen se ponořit do tohoto typu hudby natolik, abych se dokázal nadchnout…. Leccos mi ve skladbě může evokovat i takového Davida Bowieho (?!) osmdesátých let. Do konce skladby nepřijde nic co by mě dokázalo strhnout…. FUTURE SHOCK – dravější rockový model hned v prvním plánu s důraznou rytmikou podle starého modelu, i když i tady hodně zestručněnou a opakování kytarového riffu. Ano jsme na rockové půdě, ale i tak máte pocit, že tohle všechno mohou hrát i jiné kapely. V mezihře se ovšem na chvíli Atomic Rooster vrátí do první poloviny sedmdesátých let a zase to zní se stejným nápřahem, ale žádná revoluce se nekoná. Je to takový mírně vyvětraný model starých časů. Třebaže i kytarové party se najednou probouzejí z letargie a pracuje výrazněji a dravěji (téměř na plný plyn). Řekl bych taková B-strana singlu z první poloviny sedmdesátých klet. Stupňování harmonie se závěrečným finále už ale zdařile vibruje…. Tedy alespoň na pár sekund. Medley: WATCH OUT / REACHING OUT – tady se ovšem hraje s rockovým drivem. Skladba šlape s velkým odhodláním a sound se vrací do sedmdesátých let. Jedná se ale o spojení dvou hudebních motivů. Tohle je model který je akceptovatelný. Vincent měl ale svěřit pěvecké party někomu jinému a více se věnovat klávesám. Sice to dělá, ale ne tak jak jsme u něho zvyklí a to se mu těžko odpouští. Kytarové téma je součástí terén u a stupňovaná harmonie má svůj půvab včetně pravidelných Hammondových bubenických breaků. Tady se ovšem konečně kytary dostávají ke slovu ve vší kráse a znovu jako biče dmychaných plamenů zasahují a žhaví, ale nedlouho. Vincent napsal sice lepší skladby, ale touto si alespoň částečně „spravil“ reputaci….. Jsem v rozpacích. Kdo asi Vincentovi radil, aby natočil tento typ hudby pod hlavičkou legendárních Atomic Rooster? …. Myslím, že to byla pro renomovanou partu medvědí služba. Tohle album mohlo vyjít jako jeho sólový projekt, o tom jsem po poslechu zcela přesvědčen. Také výtvarný koncept alba mě nijak neuspokojil, třebaže s tématem (názvem) se dalo docela slušně pracovat… Nejsem sice vyloženě roztrpčen a zklamán, ale do nadšení a vítězných fanfár mám daleko. Pět hvězdiček v žádném případě a jsem rozkročen mezi třemi až čtyřmi. Nakonec při vší úctě k Atomic Rooster a k Vincentovi Craneovi dám jenom tři. Tři znamená dobré… Vím, proč to dělám. Z pohledu historie a pojetí hudby s touto značkou se jedná o nejslabší titul.

Frampton, Peter - Something's Happening

vmagistr — Sat, 19 May 2012 20:56:21 EST

O Peteru Framptonovi se rozhodně nedá říct, že by v počátcích své sólové kariéry byl k fanouškům, dychtivým po další porci jeho muziky, jakkoliv skoupý - naopak je řadovými alby zásoboval vcelku pravidelně. Deska Somethin´s Happening, vydaná v březnu 1974, byla již třetí v rozmezí roku a půl. Tedy ne, že by taková produkce byla v první polovině sedmdesátých let něčím neobvyklým - na tehdejší rockové scéně by se našli i větší workholici. Otázkou však obvykle v těchto případech bylo, zda se interpretovi v takovém případě podaří svými aktuálními výtvory překonat (či alespoň neshodit) laťku, nastavenou předcházejícími tvůrčími počiny? Frampton oproti předchozí studiovce zeštíhlil sestavu - odešel klávesista Gallagher, takže desku nahrávalo pouze trio Peter Frampton, Rick Wills a John Siomos (na desce uveden jako John Headley-Down). Do dvou skladeb pak přispěl klavírními stopami Nick Hopkins, známý například ze spolupráce s Rolling Stones. Album načíná pohodově jásavá Doobie Wah, v níž překvapivě hodně prostoru dostává basák Wills. Jinak je všechno v zajetých kolejích - příjemný hlas Framptona-zpěváka s jistotou prochází celou skladbou a Frampton-kytarista si jako vždy nechává pár míst pro své strunné finesy. V další skladbě Peter vytáhl akustickou kytaru - ale na baladu si musí posluchač ještě chvíli počkat, s Golden Goose přichází řízný rock a výborně šlapající bubny. Neelektrifikované podklady se Framptonovi zřejmě zalíbily, takže na kombinaci akustického podkladu a sólové elektrické kytary vystavěl i další skladbu, nazvanou Underhand. V I Wanna Go to the Sun si tento multiinstrumentalista střihl kromě své obvyklé kytary i part na piano, ale (jak se mi u Framptonových písní bohužel občas stává) po sedmi minutách už mě fakt, že Frampton "chce jít za sluncem", vcelku nezajímal a těšil jsem se na další písničku. Tou je krásně posazená hitovka Baby (Somethin's Happening), kde Framptonovy klavírní a kytarové party tvoří spolu s pevnou basovou linkou a úspornými bicími perfektně vyvážený celek. Tato skladba spolu se "Zlatou kachnou" táhne celou desku nahoru, dle mého jsou to dvě nejlepší čísla na albu. Poslední třetina desky už bohužel takovou šťávu nemá. Zasněná melancholie Waterfall se na můj vkus až moc vleče a Magic Moon se sice snaží tvářit rockově, ale ve srovnání s jinými svižnějšími skladbami na albu (Baby, Doobie Wah) jasně ztrácí dech. No a Sail Away Frampton opět devalvoval více než sedmiminutovou délkou, to je pro písničku s jediným výrazným motivem opravdu zabijácká stopáž. Bohužel musím konstatovat, že na Somethin´s Happening si Frampton vybral své slabší období, ve kterém se mu již nedostávalo inspirace. Několik velmi dobrých svižných skladeb nedokáže zakrýt fakt, že deska jako celek působí spíše nuceně, tatam je lehkost a vzdušnost Wind of Change. Na tři hvězdičky to sice ještě stačí, ale ta poslední už jen tak poblikává...

Yes - Relayer

swenik — Wed, 16 May 2012 23:20:43 EST

Album Relayer vyšlo tak trochu ve stínu předchozích studiových nahrávek. Skvostné Close to the Edge fanoušky řádně namlsalo, jenže pak mistři artrocku vydali asi nejrozporuplnější desku v diskografii Yes - Tales From Topographic Oceans. V té době album kritici i posluchači nepřijali úplně nadšeně a tak se čekalo, s čím dalším kapela vyrukuje. Mně se předchozí deska líbila, takže po personální výměně za hradbou kláves jsem přijímal Relayer s velkými obavami. Jak naivní jsem byl, když jsem si myslel, že substituce pro mě do té doby modly Ricka Wakemana za Patricka Moraze se na albu výrazně podepíše. Podepsala, ale v tom nejlepším slova smyslu a dvě yesácká alba z konce sedmdesátých let budiž tím nejlepším důkazem.. Moraz (mimochodem i autor filmové hudby, například v béčkovém thrilleru Otčím z roku 1987 - tam mě vážně zaujala, jinak bych si ten film nepamatoval) se své role zhostil se ctí, odehrál pravděpodobně přesně to, co od něj zbytek členů očekával. Někdy je zkrátka méně více.. The Gates Of Delirium - jedna z nejkrásnějších skladeb v historii artrockové hudby. Mohla by sloužit jako výukový materiál. Stavit se cestou do studia na vrakovišti a souběžně s demolicí dvou aut vykonstruovat něco tak nádherné, ukrutné, naprosto se vymykající chápání hudby.. Vše dokonale ladí, pasuje, každý kousek zvuku má jasně dané místo a čas. Takže přesně podle plánu přichází pasáž Soon a teď budu hodně troufalý, když napíšu: Možná nejhranější kousek při rozloučení se světem všech těch nejoddanějších fanoušků Yes.. Sound Chaser - a přichází další "chaos" podávaný v ještě propracovanější podobě než během úvodního opusu. Zase jen zdánlivý, protože souhra nástrojů je až mrazivá. Větší prostor dostává Howe, jeho typické kudrlinky, mazlení s kytarou a následně se k němu s "mazlením" přidají všichni.. Velmi nabitá skladba! To Be Over - vyvrcholení alba v podobě krásných "překvapivě" melodicky uspořádaných tónů. Nejvíc opět perlí kytary. Moraz je nádherně podbarvuje, chybí pro Yes často typické soupeření Howea s Wakemanem, vše je krom jednoho úseku (omlouvám se, ale poslouchám LP, takže čas neurčím) podřízeno pouze vokálům a strunám. A že se povedlo.. O tom svědčí dokonale vystupňovaný závěr skladby. Mimochodem pro mě asi nejkrásnější, jaký jsem dosud slyšel. Album je skutečně na první poslech málo stravitelné. Přiléhavě to níže popsal Antony. Rovněž si dokáži představit fanoušky, kteří si v roce 1974 přinesli domů vinyl, pustili první stranu, zasedli do křesla a pak asi nevěřícně lapali po dechu, načež přemýšleli, co s tou deskou dál.. Vynikající dílo! I podle mě již nepřekonané. Proto bych dal více hvězd a těch pět si ponechám na další jejich počiny. Yes jsou naštěstí neuvěřitelně přizpůsobivá kapela.. Všech pět možných hvězd a doporučení každému bedlivě poslechnout.

KISS - Unmasked

StarChild — Wed, 16 May 2012 21:54:38 EST

V roce 1980 vyrazili KISS na trh s novým albem nazvaným Unmasked. Tuto desku jsem delší dobu přehlížel. Ani vlatně nevím přesně proč. Nedávno jsem si ji pustil a jenom jsem si broukal v rytmu těchto fajn písniček. Fakt je, že album trochu pokulhává za posledně vydanými deskami jako Destroyer nebo Love Gun. Kromě jedné písničky se na ní žádný mega hit nenachází. To však rozhodně neznamená, že se jedná o špatnou desku. Prvním songem je chytlavá Is That You, která vše dobře načíná. Obzvláště si libuju při "pištivé" pasáži před refrénem. Ta je opravdu skělá. Za úvodní písní následuje to nejlepší, co tato deska nabízí. Krásná balada Shandi z dílny Paula Stanleyho. Výborná pomalá písnička, kterou naprosto zbožňuju. Další písní, kterou bych vyzdvyhl je Freyleho Talk To Me. Osobně opět příliš neposlouchám, ale uznávám, že to v sobě něco má. Poslední kus z toho nejlepšího je dle mého názoru skladba Easy As It Seems, velmi melodická písnička s jednoduchým refrénem. Unmasked se nese v duchu, které nastolilo Dynasty. Album je velmi melodické a více měkčí. KISS se v této době nenacházeli příliš v optimání pohodě. Peter Criss už byl v podstatě jednou nohou pryč z kapely a záznam na desku musel odehrát studiový bubeník. Od názvu alba jde odvodit, že možná už v této době skupina přemýšlela o odložení svých černo-bílých masek. Jakoby nevěděla, co dál. Vypráví se, že Paul ani Gene tuto desku nemají moc v oblibě a písničky pro koncerty z ní prakticky nevybírají. Možná je to všechno zapříčiněno tímto špatným obdobím, které KISS na začátku 80. let zasáhlo.

Who, The - Tommy

Petr Gratias — Wed, 16 May 2012 21:29:07 EST

Projekt Tommy od britských The Who patří mezi nejvýznamnější koncepční projekty šedesátých let a podle mého soudu se jedná o jejich vrcholné dílo jejich poměrně bohaté albové produkce. Není možné ho v plejádě hudebních žní své doby na britské scéně minout, protože si zaslouží opravdu mimořádnou pozornost. Z pohledu historie se jedná o druhý projekt, který byl s mírnou nadsázkou označen jako „rocková opera“. Prvenství má skupina Pretty Things s jejich S.F. Sorrow (1968). Tento počin ale bohužel nedoznal takového věhlasu a uznání jako Tommy, třebaže autor Pete Townshend inspiraci od Pretty Things přiznává. Na Tommy jsem poprvé narazil v Divadle hudby, kde v r. 1971 byl projekt představen poslechově orientovaným nadšencům zahraniční rockové hudby a musím přiznat, že jsem jím byl od prvního okamžiku zcela ohromen. Samozřejmě, že jsem na album nedosáhl hned a tak mi trvalo řadu let, než album dorazilo do mé sbírky. Bude to možná trochu „plnotučnější“ recenze, ale 24 skladeb na albu nemohu minout zjednodušenými pohledy, ale i tak se budu snažit být „stručný“….. OVERTURE – hymnický úvod jako při operních postupech s patřičným patosem a výrazným rytmickým podílem, včetně fanfárových dechů a klavíru. Melodická koncepce je velmi dobře vymyšlená a staví na hutnosti základního kamene téhle virtuální stavby. A už přicházejí i snivé vokály a zase zde máme rytmické proměny s přehledným a čitelným harmonickým vrstvením a také hammondky, které spojují rytmy a melodiku a nechybí zde i lesní roh (!), který vyvolává dojem lovecké štvanice. Úžasně lehká a elastická pravá ruka pro kytarové doprovody na akustický nástroj a do tématu vstupuje hlas zpěváka Rogera Daltreyho. Akustické proměny kytary jsou famózní v rychlých rozlamovaných akordech, tak jako v odstřelovaných doprovodech – kytarista Pete Townshend je prostě formát! IT´S A BOY – volně se přechází do další skladby – naříkavý hlas Daltreyho doprovází patetický sbor a skladbě volně přechází v další…. 1921 – hlas zní naléhavě, skoro naříkavě a je podepřen zajímavými akordickými a melodickými kombinacemi. Ve hře je klavír, kytara, důrazná baskytara a kreativní bicí. Ve vokálních partech se prolíná Daltrey a Townshend s ostatními. V mezihře je doprovod umírněný a nevýbojný a velmi stylový… AMAZING JOURNEY – výtečně pojednaný vokální part a prolínaní hudebních prvků má v sobě názvuky psychedelických obrazců. Bubeník Keith Moon potvrzuje svoje mimořádné hráčské schopnosti. Brzy se vypracoval v šedesátých letech mezi špičku a jeho kulometné přechody a přesné úhozy ho charakterizovaly už tehdy a navíc jako jeden z prvních používal v Británii na velké bubny (kopáky), což v té době nebylo úplně běžné…Muzikantské pojetí jako spojnice v tématu je velmi dobře připraveno a není zde nic ponecháno náhodě a komplexně drží cela struktura pohromadě…. SPARKS – tak tady jsme se dostali na psychedelickou půdu, do které útočí razantní melodicko rytmická složka. Townshend nepoužívá kytaru k sólistickým exhibicím jako Clapton, Lee, Beck nebo Page, přesto je jeho styl unikátní a inspirující svou proměnlivostí a využívání všech možností kytarového pojetí. Do hudby vstupuje výrazný dramatický okamžik, který je stupňovaný v dynamických odstínech a akcentacích jednotlivých nástrojů. Vyjádřit napětí v hudbě se dá různými způsoby, i tenhle recept je velmi účinný EYESIGHT TO THE BLIND (THE HAWKER) – autorem této skladby je legendární bluesman Sonny Boy Williamson. The Who skladbu totálně přearanžovali. Výtečné prokreslování dramatického postupu téměř podle symfonického postupu – nechybějí sbory a výtečný průrazný hlas Daltreyho a důrazné rytmické proměny. Baskytara Johna Entwistla patřila na britských ostrovech mezi nejzajímavější a skutečný hudebník dokázal objevit jedinečné kvality tohoto černovlasého vousáče. Bude nás o tom ostatně přesvědčovat na celém dvojalbu. Ale to už přecházíme do další skladby…. CHRISTMAS – výrazná melodická struktura a hudební pojetí, které se přibližuje k rapsódii. Dá se říci, že takoví Queen možná právě zde hledali inspiraci, jak se vyrovnat s podobný m typem kompozice a začlenit toto pojetí do své hudby. Jako v divadelním dramatu se postupuje i v tomhle hudebním pojetí a máme tu pověstný vokální útvar: See me, feel me… který je pro The Who tak nezaměnitelně typický. Interpretace a hudební doprovod výrazně graduje a máme tu velmi výrazný skladebný útvar s velmi silným zázemím…. COUSIN KEVIN – The Who jsou v hudebním pojetí svrchovaně britští bez jakéhokoliv amerického nánosu, tady se přesto nemohu vyhnout mínění, že ve sborech přicházela mírná inspirace od amerických Beach Boys, kteří tehdy byli vícehlasou vokální normou. Někdo zde možná ještě ucítí Association, ale nechce se do toho zamotávat (aby o mě ještě i dnes Townshend nerozbil svou kytaru!). Skladba je ovšem výsostná po všech stránkách, podporovaná důležitými harmonickými a dynamickými postupy. Vokálně jedna z nejnáročnějších skladeb na dvojalbu. Napsal ji John Enwistle…. THE ACID QUEEN – razance melodického nástupu a kulometných přechodů bicích a jemné odstíny interpretace jsou opravdu famózní. Vylíčit „kyselinovou královnu“ se zde děje opravdu velmi přesvědčivě. Pamatuji si, že tuhle skladbu nazpívala i Tina Turner a vůbec ne špatně. Vedle kytarového potenciálu a rytmiky, zde vnímám i drobný podíl elektrického piana, které si podává melodické proměny s kytarou za gradujícího napětí, které strhává jako proud široké řeky. Strhující je ovšem i rocková přímočarost hned v prvním plánu…. UNDERTURE – nádherné akustické kytary (myslím, že jedna bude dvanáctistrunná) a výtečná basová struktura s šustěním činelů přináší další dramatické téma, které je podmiňováno údery do tympánů, orchestrace ve velkém formátu a nejsou k ní zapotřebí ani smyčce ani dechové sekce. Dramatické, pulsující nadupané neuvěřitelným dynamickým nábojem a vyjadřovacími prostředky. Když vstoupí opětně symfonické prvky do rocku, vypadá to asi následovně. Opravdu famózní téma po všech stránkách. Cítím silné vnitřní vibrace od začátku až do konce. Smysl pro detail i komplexní sevřenost interpretace. Myslím, že tohle zní hodně nadčasově a ani po třiačtyřiceti letech nemám pocit, že by zde něco vyčpělo a zarchaičtělo. Desetiminutová kompozice je nejdelším příspěvkem na projektu. Prostě paráda a předzvěst artrocku, jehož pojmenování přišlo až se sedmdesátými léty…. DO YOU THINK IT´S ALRIGHT? – po hutné instrumentální kompozici přichází rozezpívané téma výtečných sborů. FIDDLE ABOUT – Entwistle používá u baskytary fuze, což má originální zvuk přibližující se trombonu. Tady je ovšem aranžmá sborů ryze anglické – chrámové podle dávných tradic a nemá s hochy z pláží west-coastu nic společného. Velmi osobité a velmi přesně nazpívané s ohledem na rytmické postupy. PINBALL WIZARD – přiznám se bez mučení, že tuhle skladbu mám na albu velmi rád a obecně od kapely ji považuji za jednu z nejtypičtějších pro The Who – taková minivlajková loď kapely…. Fantastická akustická kytara s jedinečnými rytmickým potenciálem, podporované elektrickým backgroundem a strhující vokál. A máme tady vymyšlený opět jedinečný riff. Dramatický sestup harmonie a její náhlý vzestup je prostě nenapodobitelně famózní. Prolínání Dalteryho a Townshenda ve zpívaných postupech a doplněno sbory je opravdu velmi strhujícím okamžikem. Napětí mnou probíhá snad v každém nervu mého těla. Zásah do černého… THERE´S A DOCTOR – v téhle skladbě se vracejí v postupech tak trochu zpět k předešlým pojetím na albech před Tommy – sdělné v duchu šedesátých let….. GO TO THE MIRROR! – Motiv See me, feel me…. se nám sem opět vrací do další vystavěné silné písně s důrazným rytmickým podílem a je zde zpět klavír a komplexní hudební doprovod za aktivní podpory zpívané složky. Prolínání zoufalství a naděje a výborné hudební postupy dělají z téhle skladby další velmi typickou a známou skladbu kapely obecně. Tohle už není jenom „nová další píseň“... Tohle je prostě styl! TOMMY CAN YOU HEAR ME? – legátové akordy akustické kytary a uvolněný elastický zpěv a k tomu dobře preparované tóny baskytary, zatímco bicí lehce šustí… tohle je aranžmá spojovacího článku mezi skladbami. Bez hudebního dramatu, i když přísně intimním dramatem pro chlapce Tommyho, který přestal komunikovat…. SMASH THE MIRROR – zrychlená část další skladby, s dravějším základem nemá dlouhý formát a přesto je důležitým okamžikem na albu. Rozbíjení zrcadla má další mnohovýznamový smysl pro chlapce Tommyho a jeho neustále útočící okolí. Téma je výmluvně zakončeno řinkotem skla rozbíjeného zrcadla s tajemným dozvukem v prostoru… SENSATION – další melodická skladba, ve které mě zaujaly zajímavé rozklady akordů kytarové hry, kdy se střídají akustické a elektrické tóny v zajímavě rozlamovaných akordických proměnách. Rytmika opět šlape jako přesně seřízený stroj pod instrumentací a vokální stavbou. Celé ztvárnění je v podstatě postaveno na opačných emocionálních vyzněních. Zatímco obsah textu písně je varovný s dramatickým podtónem, interpretace naproti tomu zní jako optimistická melodie, třebaže se v různých obrazech dějí psychologicky řečeno téměř hrůzné věci MIRACLE CURE – tento krátký motiv jakoby opět v pozdějších letech inspiroval Queen. The Who byli první a Queen druzí…. Ovšem kdo se seznámil nejprve s Mercuryho partou, těžko uvěří, že by „nějací“ The Who mohli být už pár let před nimi na totožné vokální platformě….. SALLY SIMPSON – zatímco u některých skladeb na albu můžeme mít dojem, že se hudební struktura dostává na „závažnější“ komponistickou platformu, u některých naopak máme dojem, že se jedná o tradiční pojetí přehledné melodické písničky. Tohle platí třeba pro tuto skladbu – Townshend zde navíc dohrál zajímavé klavírní party, které píseň osvěžují. The Who a to je velmi sympatické, zjevně neměli umělecký záměr vytvořit nějaké avantgardní hudební dílo v instrumentaci a nijak nezastírají, že tradiční písňová forma jim nezůstane cizí… I´M FREE – výraznější rytmická skladba opět klasická svým model pojetí pro The Who. Výtečná melodická linka, kde se kytara spojuje s klavírem a přesně seřízená rytmika jede v kontrapunktu k melodii. Také harmonická struktura je bohatší. Townshendova akustická kytara má výtečný zcela nerockový sound a přesto se do skladby výtečně hodí. Vokální stavba s vícehlasem odpovídá šedesátým letům. Krátký motiv nám připomene famózní Pinball Wizard a za chvíli jsme u konce…. WELCOME – krásně rozbrnkaná dvanáctistrunná kytara s šestistrunnou a jemný Daltreyho hlas má v sobě harmonickou rozevřenou a přesto jakýsi pocit smutku, který se nedá přeslechnout. Skladba zní téměř folkově a nebýt tlumené rytmiky v pozadí, asi bychom tomu totálně uvěřili. Cválavý rytmus přináší i nový hudební podnět, kde se do instrumentace dostává i foukací harmonika. Ve skladbě je ale stále hodně kreativních proměn, než abychom snad ustrnuli na nějakém opakovaném motivu melancholie. Hudební doprovod střídá rytmus a nálady, až je ukončen mocným zrychleným doprovodem kytary a klavíru a tento motiv se opakuje… TOMMY´S HOLIDAY CAMP – předposlední skladbu si napsal Keith Moon. Ve hře jsou hammondky a varhany Farfisa, které zde vytvářejí téměř dokonalý obraz venkovské pouti s rozvernou instrumentální vložkou. Opět lze tento příspěvek vnímat jako náladotvornou hudební skicu… WE´RE NOT GONNA TAKE IT – závěr celého projektu je v rytmicky bohatším modelu a melodicky rozšířeném pojetí, kde se potkávají výtečné vokály s kulometnými bubenickými přechody a zajímavými akcenty. Nosným pilířem je ovšem refrén, který s úderným refrénem přinášejí další klasický model podle receptu skupiny na úspěch. Ve finále nechybí už potřetí See me, feel me… Epilog celého díla ovšem má svoje vyvrcholení, které se ujímá vlády nad celou skladbou a tvoří tak zásadní motiv. Opakované téma výborné vokální struktury a gradující hudební téma se zvýrazněnými hammondkami. Podle dobových zvyklostí se téma opakuje a opakuje až do fade-outu, aby bylo docíleno co nejhlubšího účinku. Krásná tečka za celým dvojalbem! Byl to velký skok po předešlých dvou studiových albech k takovému hudebnímu útvaru, jako je Tommy. Skupina The Who začínala jako rebelantská hudební parta Teddy boys, která vstřebávala rock and roll, blues a psychedelické vlny a pracovala do té doby s krátkými písňovými formáty – o to větší překvapení skupina připravila svým příznivcům širokým tematickým projektem závažného obsahu. Hodně dlouho platilo, že The Who jsou „nejlepší koncertní skupinou“ na britských ostrovech. Jejich energetický náboj, smysl pro výrazné melodické skladby, navíc výtečně proaranžované a zahrané, zkrátka neměly chybu. Album je pro mě zásadním hudebním sdělením rockové historie a nelze mu dát jiný počet hvězdiček než pět!

Lucifer's Friend - Sneak Me In

honanek — Wed, 16 May 2012 18:23:22 EST

Držím v ruce původní LP kapely,jmenující se Sneak Me In.Obrat o 360 stupňů a ještě kousek.Tady je to už téměř disco-pop-hard-rock.Všech osm kousků melodické tancovatelné věci-hity.Rychlejší,pomalejší.Ale album je poskládáno jako od člověka znalého tehdejších diskoték,dá se pustit celé najednou,aniž by se jednotlivé skladby tloukly.Má šmrnc a švih.Je kvalitně nazvučeno-odsejpá. Změna na postu zpěváka-Mike Starrs (Colosseum II)tomu nijak nevadí. Tancovat na Lucifer's Friend? Ano,tehdy ano. Zvlášť,když jede Foxy Lady!

Lucifer's Friend - Mind Exploding

honanek — Wed, 16 May 2012 14:46:57 EST

Album,kde kapela končí s jazzrockovým obdobím.Napříště to bude pop-hard rock a vůbec ne špatný.Na burze se na mě usmálo štěstí v r.80,kupuji novou,zapečeťenou a voňavou desku,společně i Sneak Me In.Za 500 Kčs. Pocitové album. Spousty hostujících muzikantů. Skladba první-cítím naléhavost věcí příštích... Sladba druhá-slyším James Last-a. Skladba třetí-doteky středně rychlého cajdáku. Skladba čtvrtá-není to jen beztvaré melodické bloumání,pěkná basa,kus hard-rocku. Skladba pátá-Lawton perlí,hudba se ztrácí ve stereotypu. Skladba šestá-šťavnatý jazzrock,nádherná práce. Skladba sedmá-jak žena před očekáváním,vyhrávky a dechberoucí refrén s Lawtonem ve vrcholné formě...

Frampton, Peter - Frampton's Camel

vmagistr — Tue, 15 May 2012 22:52:48 EST

Uplynulo necelých devět měsíců od vydání debutu, když v červnu 1973 vypustil Peter Frampton do světa svou druhou sólovou desku. Ke spolupráci si kromě osvědčených souputníků Carilla s Willsem přizval také klávesistu Micka Gallaghera (ex-The Animals, později spolupracoval např. s Clash), bubeník Kellie se po neshodách s Framptonem rozhodl vrátit ke Spooky Tooth a jeho místo zaujal John Siomos. Úvod Frampton´s Camel obstarává parádní hitovka I Got My Eyes on You. Gallagherovy klávesy krásně obohatily výsledný zvuk, tady se nedá téměř nic vytknout. All Night Long je typická framptonovka - ze sladce melancholických slok se tu vyloupne zpěvný, na elektrické kytaře vystavěný refrén. Vzdušné okamžiky z předchozí desky dává vzpomenout křehká skladba Lines On My Face s kralujícím Gallagherovým elektrickým pianem. V následné pomalejší písni Which Way the Wind Blows už toho cukrování ale začíná být příliš, takže jako další kus Frampton háže do placu o poznání živější materiál. I Believe sem pasuje výborně a vůbec nevadí, že se jedná o jedinou neautorskou věc na desce (Frampton si ji vypůjčil z repertoáru Stevie Wondera). Pan šéf svou verzi oproti Wonderovu ploužáku poněkud vytvrdil a na konci si i řádně protáhl prsty při výbušném kytarovém sólu. White Sugar má také ten správný rock´n´rollový tah na bránu, tak se mi Frampton líbí. Další dvě střednětempé skladby Don't Fade Away a Just The Time Of Year už bohužel na nejlepší kousky alba svou kvalitou ztrácejí - zvláště ve druhé jmenované se Frampton pohybuje mírou patosu dost na hraně. Závěr desky je ovšem famózní - v kompozici Do You Feel Like We Do Frampton získal skladbu, s níž od vydání Frampton´s Camel pravidelně gradují jeho koncerty, a také svůj první sólový hit (ač tuto skladbu opravdu proslavilo až využití talking boxu právě v koncertní verzi na Frampton Comes Alive!). Přes všechnu chválu, kterou jsem tu obsah desky zahrnul, zůstal Framptonův debut dle mého názoru svým následovníkem nepřekonán. Jemné melancholické náladovky, na kterých bylo vystavěno Wind Of Change, zde již nepůsobí takovou silou. Naopak spojení Framptona s elektrickou kytarou funguje stále na výbornou, i když možná právě na této desce lze objevit první náznaky Framptonova pokukování po hitových žebříčcích. Album hodnotím velmi dobrými třemi hvězdičkami, v mistrově diskografii jej mám zařazené jako lehký nadprůměr.

Golden Earring - On The Double

luk63 — Tue, 15 May 2012 16:57:49 EST

O 2LP On The Double (budoucích) významých hardrockerů mohu směle mluvit jako o typickém přerodovém albu. A to v tom smyslu, že ukazuje kapelu jakoby na konci jedné cesty, která se větví do několika dalších, ale muzikanti se ještě úplně nerozhodli, kterým směrem se dát. Možná i proto zde zkouší více možností, ale rock nakonec přece jen vítězí (zvláště na příštích deskách). A tak jsou na tomto dost rozamnitém albu slyšet ponejvíce svižné beatové dozvuky končících let šedesátých: "Goodbye Mama", "Just A Little Bit Of Peace In My Heart" (trochu pompy se smyčci a výraznými žesti), "The Sad Story Of Sam Stone" (s foukací harmonikou), "Time Is A Book", "I'm A Running", "Mitch Mover". Dále tu najdeme akustické klidné kousky "The Grand Piano", "Judy", "High In The Sky" i dylanovsky pojatou "Murdock 9-6182". Je tu i čistě popová "I Sing My Song" nebo bublegumová "Pam Pam Poope Poope Loux". No a vedle nich se vybarvuje už dozrávající rockové ovoce, které Golden Earring zdobilo v první polovině další dekády: "Hurry, Hurry, Hurry", "Backbiting Baby", "God Bless The Day", balady "Angelina" a "Remember My Friend", a především původní verze výborné "Song Of A Devil's Servant" (mladší verze této písně je na následujícím LP Eight Miles High). On The Double svou cílenou pestrostí (která rozhodně neukazuje na nějaké přešlapování na místě), odkazuje na o rok starší Bílé album od The Beatles. Najdeme zde řadu opravdu dobrých skladeb, a protože rovné tři hvězdy je z mého pohledu málo, přidám ve svém hodnocení ještě půl a zaokrouhlím nahoru.

Gong - Gazeuse (Pierre Moerlen's Gong)

ackerman17 — Tue, 15 May 2012 16:16:06 EST

Poté, co jsem si jako správný gurmán "zgustl" na lahůdce jménem SHAMAL, musel jsem se plný dojmů zákonitě vrhnout na album následující. Nepředpokládal jsem sice, že by mě deska GAZEUSE chytla hned na první poslech (tak jako její předchůdkyně), ale rozhodně jsem očekával mistrovskou fusion. A přesně té se mi také dostalo. Výše zmiňovaná alba se opravdu dost podobají a rozdíly bych těžko hledal, což je jen dobře. Jak už jsem psal minule, přesně tahle poloha mi sedí. Výborné instrumentální výkony, nápaditost a ohromná energie, která prýští z každého songu, mě při každém poslechu přikovají do křesla. Holt fusion… :) Mezi mé nejoblíbenější skladby patří hned úvodní EXPRESSO a potom ráznější ESNURIA. Hlavně druhá jmenovaná stojí za to (zase ten saxík :) ). Jsem rád, že jsem se dostal k této kapele a mohu jí tak dále objevovat. Pět hvězd je naprosto jasných!

Blood, Sweat & Tears - New City

Petr Gratias — Tue, 15 May 2012 14:49:25 EST

Album New City od amerických Blood Sweat And Tears jsem poprvé objevil u svého tchána – jazzového trumpetisty, který třebaže vyrůstal na swingu a big-bandech obecně, téhle americké kapele hodně fandil a v době když byl v zahraničním angažmá, tak si desku koupil ve Švédsku. Protože jsem dobře znal první čtyři alba Blood Sweat And Tears a pak jsem se díky záplavě jiné hudby od nich nějak odpojil, nebyl pro mě problém se na ně zase nějak napojit – samozřejmě se zvědavostí, jak hrají a znějí v polovině sedmdesátých let. Album se mě tehdy velmi zalíbilo, ale pak jsem ho ztratilo ze zřetele a nikdo v mé okolí ho nevlastnil. Teď po letech – díky kamarádovi – se pro mě opět objevilo a znovu si vychutnávám jeho obsah a budu se snažit pohlednout pod pokličku virtuálního hrnce, v němž se vaří skladby pro album New City… Už jen letmým pohledem jsem zjistil, že v kapele nezůstala hlava na hlavě a že zde vlastně zbyl jenom bubeník Bobby Colomby a vynikající zpěvák David Clayton-Thomas, který se po krátké sólové dráze zase vrátil do řad pořádně přestavěné kapely. Ano, byl zde ještě Dave Bargeron, kterého si pamatuji ze čtvrtého alba a saxofonista Bill Tillman. Mezi dalšími jmény mě zaujal Tony Klatka – který působil v Tower Of Power…. RIDE CAPTAIN RIDE – řízný úvod v řádně odpíchnuté skladbě, kde dusá pořádná rytmika Bobbyho Colombyho a zajímavá baskytara Rona McClura, dechy šlapou na plný plyn a taky zde vnímán kytarový podíl švédského hráče Georga Wadeniuse. Elektrická kytara v Blood Swseat And Tears nehrála nikdy až tak zásadní roli, ale tady ji slyším zcela zřetelně. Samozřejmě je tady vynikající David Clayton-Thomas. Zpívá s velkým nasazením a dravostí jako např. Chris Farlowe. Larry Willis hraje výtečné jazzové sólo na elektrické piano Fender-Rhodes a zůstává zachován rockový drive, třebaže nevystupuje do popředí a Joe Georgianni sem vkládá řádné trumpetové švihy. Je to blue-eyed-soul po americku se vším všudy s říznou interpretací. Skladbu nazpívala stejně přesvědčivě i královna britského blues a soulu – Maggie Bell. Nedělá mi problém si představit, že by si tihle dva střihli společný duet – určitě by jim to spolu slušelo! LIFE – další skladba je easy listening funk. Pulsující rytmika drží základy skladby, do které vstupují dechy, ale také talk-box a jemný wah wah pedál a z pozadí slyším i clavinet. Zůstávají zachovány i nástupy a chorus saxofonů, trubky, trombonu a jsou doplněné sborovým zpěvem, který se spojuje s frontmanem Claytonem-Thomasem. Možná ty dechy nemají takový říz a nápor jako Chicago, ale pořád je zde ten základní poznávací znak Blood Sweat And Tears zachován…. NO SHOW – třetí skladba zní melancholicky dlouhými tóny saxofonu, flétny a třebaže má skladba výtečné aranžmá. Rytmika je zde hodně krotký, stejně jako basové tóny se mi nějak v jinak čitelné instrumentaci ztrácí. Wadenius přichází s kytarovým vstupem a pojednou skladba získá dravější podobu. Vypilovaný riff předešlé líné atmosféře dodá pořádnou porci vitaminové bomby a hudba zní najednou sevřeněji a energičtěji. Prolínání jazzových a rockových témat má svou míru a tak neklouzáme do nějakého akademismu, ale stále se zde odehrávají těkající a živelné hráčské proměny. Elektrciká kytara si střihne se saxofonem unisono a už zde zůstane zakotvena. Bicí nástroje se sice nepouští do divokých běsnění, ale breaky jsou sice krátké, ale strhující. I WAS A WITNESS TO A WAR – David Clayton-Thomas dostane příležitost v následující jazzové baladě. Jeho hlas má sice dravost, ale tady můžeme posoudit, že i on je schopen zpívat písňovou produkci, kterou rozjemňují v pozadí smyčce. Wadenius vloží pár kytarových ornamentu a Willis perlí na elektrické piano. Tohle je americká podoba umírněné hudby s jazzovým názvukem, ale třebaže má jak říká už samotný název závažné téma, přesto by mohla být nasazena do širokých vln amerických rádií pro většinové publikum. Ale jako standardní pop-music bych tuto skladbu neoznačil. Není podbízivá, šlágrová a prvoplánová. Má v sobě jakési nepojmenovatelné mystérium, které buď posluchač ucítí nebo ne. Taková podvečerní atmosféra nad pina colada a dlouhé západy slunce… by mohly tvořit background atmosféře písně….. ONE ROOM COUNTRY SHACK – tak tohle je přesně blues podle mých představ. Ryzí, syrově přesvědčivé a černošské – třebaže ho zpívá běloch. Skladba je od Ala Koopera a slide-kytara je jako od Micka Taylora. Krásně líné a ležérní s pokuřujícím samotářským interpretem, který sedí na zápraží svého dřevěného domu někde v Louisianě a dívá se na holé kukuřičné pole a v hlavě má smutek a samotu. Výtečný model hudby, třebaže zcela neočekávaný! APPLAUSE – smyčce a klavírní téma a Clayton-Thomas zpívá opět v melancholickém rozpoložení ducha. Giorgianni hraje téma téměř bachovské a pak se skrze intrády a klasické trumpetové téma mění téma s nejasného začátku do zrychleného tématu, kde si podává ruku rhythm and blues, jazz a soul. Trumpetové party jsou velice pečlivě zahrány a zaranžovány a konečně více švihu. Elektrická kytara je poháněna talk-boxem a vytváří odvážné zvukové téma, které se drásavě vkládá do tématu. Tohle je ovšem sólo jak má být. Podpírané dechovou sekcí a klavírem a zdivočelé rytmiky. Proměna zcela nečekaná. Hraje se zde s nasazením a jsem trochu zklamán, že do hry vstupují smyčce a mění celou strukturu do tématu nějakého soundtracku. Hudba zmizí a najednou je tu sám Clayton-Thomas a zpívá vroucně, se zaujetím, ale zároveň s porcí smutku, který je odezvou zpěváka, který ztratil úspěch a uznání publika a bojuje s pocitem marnosti. Další proměna a hudební doprovod ožije do téměř rozverného tvaru, kdy si člověk představí good time dvacátých let, kdy chlapi chodili v bílém a ženské měli na hlavě čelenku s peřím….. YESTERDAY´S MUSIC – další skladba má v sobě opět soulovou přesvědčivost, třebaže produkce je více písničková. Skladba má silný melodický základ, na kterém se dá stavět a jeho téma se dá zdobit sólovými vstupy nástrojů, včetně prostoru pro strhující projev. Také tuto skladbu nazpívala Maggie Bell a dokázala ji vkusně interpretovat. Clayton-Thomas to ovšem (přestože je původem Kanaďan) dělá s americkou erudicí a sebejistotou projevu. Takhle se dělá hudba podle amerického způsobu. Je strhující a přesvědčivá….. NAKED MAN – mozartovský úvod Eine Kleine Nacht Music nemůžete nepoznat. Tohle je ovšem parodie a dá se to rozeznat ve způsobu podání a aranžmá. Je tam ten vídeňský sound dechovkového typu, ale tako cembalo, bicí jsou stylově pochodové, stejně jako připojené sbory. Dostat na album New City humor bylo záměrem, který se zdařil. Zpívané pasáže mají nadsázku a rozvernost jako z jarmarků a pouliční hudby, která se střídá s dvorskou hudbou na zámcích. Myslím, že američtí hudebníci tady docela zdařile navázali na evropské tradice a ještě se při tom můžeme smát….. GOT TO GET YOU INTO MY LIFE – tohle je skladba od Beatles, kterou Blood Sweat And Tears přepracovali a nutno podotknout, že tahle coververze je velmi zdařilá. Rockový základ zde zůstává, stejně jako atmosféra dechového tíomatu a pulsující rytmiky. David Clayton-Thomas zpívá velmi lehce a přitom s výrazným rockovým timbrem. Akcenty rytmiky jsou dravé, stejně jako vstupy elektrické kytary, úderného klavíru a jazzové baskytary a posléze swingujících bicích. Sbory dodávají soulovou prohloubenost a Clayton-Thomas výtečně pracuje s hlasem ve frázích. Opravdu výtečné…. TAKIN´ IN HOME – závěrečné shrnutí představuje skladba, kde můžeme zaregistrovat dravý Bargeronův saxofon a Tillmanův baryton saxofon. Instrumentální podíl skladby je vynikající, třebaže rytmický doprovod mi zde přijde málo sevřený a hutný. Necelé dvě minuty je ale málo na nějaké další rozbory…. Jak už jsem napsal – Blood Sweat And Tears zůstali čitelní, především díky strhujícímu výkonu Davida Claytona-Thomase, ale samotné instrumentace se mi na albu zdají s odstupem let přece jenom vlažnější a málo řízné a odhodlané. Neplatí to plošně pro celé album, ale takové momenty jsem na albu přece jenom zaznamenal. Nevím, jestli je to jenom změnami na hráčských postech, anebo tím, že kapela se zvolna vyčerpává. Z toho důvodu nemohu nabídnout plný počet hvězdiček, ale čtyři dát mohu i po letech (kvůli respektu ke slavné značce), jinak bych bez skrupulí nebyl daleko od toho udělit jim tři.

Soft Machine - Third

ackerman17 — Mon, 14 May 2012 19:14:25 EST

Uf, tak tohle album mi ale dalo zabrat... Mohu říct, že jsem se k jeho pochopení propracovával opravdu hodně dlouho a to jsem dost otrlý jedinec :) Souhlasím, že je to velice odvážný počin na špičkové muzikantské úrovni, ne všechny polohy mi ale sedí. Třeba úvodní varhanní "pazvuky" v jinak perfektní skladbě FACELIFT mi moc neříkají a při prvním poslechu jsem byl trochu rozpačitý. Ani například první (zpěvná) polovina třetí skladby MOON IN JUNE mě bůhvíjak nenadchla a to zmiňuji pouze ty (pro mě) nejméně povedené momenty. Je to škoda, protože když do toho kapela šlápla, tak šlo o skvělé instrumentální výkony a je radost je poslouchat. Především časté orgie na dechové nástroje mě dostávají do varu. Celkově tedy díky těm hluchým momentům (škoda jich) a nízké zvukové kvalitě nahrávek nemohu dát více než čtyři hvězdy (které si ale album plně zaslouží).

Metallica - Ride The Lightning

Aster — Mon, 14 May 2012 15:33:01 EST

Ride the Lightning - podle mě nejlepší thrash metalové album a nejlepší album Metalliky. Celé album je krásné a obsahuje rozmanitou strukturu: Balady - Fade to Black, začátek Fight Fire With Fire Melodické thrashovky - 2. část Fade to Black, Escape, For Whom The Bell Tolls Vyplaovačky - Fight Fire With Fire, Trapped Under Ice Instrumentálku - The Call of Ktulu Normální trashovka - Ride the Lightning, Creeping Death No prostě naprosto úžasné album. Také je dobře, že na albu hraje ještě CLIFF BURTON protože poté co si poslechnete For Whom The Bell Tolls nebo The Call of Ktulu pochopíte jak užasný basák to je! Hodnocení písní: FIGHT FIRE WITH FIRE - Začíná to velmi melodickým intrem hraným na akustickou kytaru, které se změní v pořádný thrash metal. RIDE THE LIGHTNING - Úžasná skladba, se skvělým riffem, ale hlavně druhým nejlepším sólem na tomto albu (1. je Fade to Black). FOR WHOM THE BELL TOLLS - Pro mě nejlepší skladba od Metalliky. Basové intro je naprosto úžasné, fakt boží. Poté začne můj nejoblíbenější metalový riff a ještě úžasný zpěv Jamese Hetfielda. Končí to něčím jako kytarovým sólem doprovázeným Larsovým boucháním. FADE TO BLACK - Úžasná balada, s nejkrásnějším sólem na světě. Už pouze to intro je opravdu krásné. TRAPPED UNDER ICE - Skvělá a rychlá skladba s úžasnými riffy a vším. ESCAPE - Melodičtější skladba, s výborným refrénem a vůbec vším. CREEPING DEATH - Co říct. Takhle má vypadat thrash metal. Naprosto skvělé. Má to i skvělé sólo. A pokud si poslechnete verzi ze Seattlu (1989) okolo 6. minuty tam fakt výborně Jason zpívá. THE CALL OF KTULU - Úžasný záver. Naprosto skvělá instrumentálka s výborným basovým výkonem.

Guru Guru - Dance Of The Flames

Petr Gratias — Mon, 14 May 2012 13:40:14 EST

Už polovině sedmdesátých let jsem zaregistroval řadu západoněmeckých skupin (ty východoněmecké kapely jako Die Puhdys, Karat… se mi jevily spíš jako hrůzné), které se poměrně výrazně prodraly na evropskou scénu a mnohé z nich byly i zdatnou konkurencí baště britského progresivního rocku…. Ať už jmenují Tangerine Dream, Ash Ra Tempel, Amon Duul 2, Nektar, Atlantis, Eloy, Klaus Doldinger´s Passport, Cluster, Kraan, Can a díky příznivým okolnostem jsem tak narazil i na Guru Guru. Ten název mě tehdy zněl jaksi africky – etnicky, ale byl jsem upozorněn, že tohle je pořadně drsné rockové trio… Mani Neumeier – zakladatel a bubeník kapely, také tvůrce různých manifestačních textů byl hlavní frontman a kapela během let měnila sestavu, takže album Dance Of The Flames zastihuje Guru Guru v jiném obsazení, než na počátku své dráhy. A album samotné? Dostalo se do mé sbírky darem jako vzorek jejich tvorby a už v ní zůstalo… DAGOBERT DUCK´S 100th BIRTHDAY – prapodivně „kokrhání“ v úvodu otevírá prostor syrovému rockovému nástupu. Kvákající elektrická kytara, melodická baskytara a kreativní bubenické postupy se nesou v dravém, ale nikoliv ohlušujícím soundu a do toho vstupuje napůl deklamovaný a napůl zpívaný hlas, který zase naopak nezní příliš drsně, ale v mezí normality, což je ve výrazném protipólu k hudbě. Jinak musím konstatovat, že první co mě napadá, je přítomnost Jimi Hendrix Experience. Bicí Maniho Neumeiera nemají zase až tak příliš daleko k Mitchi Mitchellovi, i když baskytara spíš ve svém vedení funkového modelu je bližší spíš Billy Coxovi a ne Noelu Reddingovi. Instrumentální mezihra je relativně dlouhá a poskytne příležitost ke kytarovému vyjádření Houschangu Nejadepourovi (hodně divné jméno, není-liž pravda!). Rytmika je dobře vybroušená a musím konstatovat, že drží velmi pevně pohromadě. Divoké breaky, kulometné přechody a důrazné údery s kreativními basovými nástupy v rychlém sledu a klesání harmonické struktury do konečného závěru. Úvod zcela podle mého gusta…. THE GIRL FROM HIRSCHHORN – druhá skladba má meditativní charakter v úvodu. Cinkají zde akustické kytary, zpívají ptáčci… ale postupně skladba nabírá na dynamické prokreslenosti. Bicí mají šlapavý rytmus a perkusivní dozvuky, baskytara zde nehraje nějak zvlášť komplikovanou linku a jednoduše tvrdí muziku – může to být ale i elektrický kontrabas (?). A pak už máme co do činění s důrazným rockovým nástupem, kde Nejadepourova kytara společně s wah wah pedálem kouzlí v rychlých tónových výměnách. Guru Guru si potrpí na výraznou instrumentální pozici a protože jejich souhra a muzikantský potenciál to dovolují, neustále stupňují napětí a dokáží držet dlouhou dobu pozornost posluchače (Když na konci r. 1972 začínal pražský Energit, zněl v některých okamžicích hodně podobně, jak dokumentují dobové nahrávky skupiny – Andršt+Padrůněk+Šedivý+Khunt). Rytmická figura zůstává svou hypnotickou přesností neměnná, zato Nejadepour vymění elektrickou kytaru za akustický nástroj a servíruje nám zde vybrnkávané téma, které zní zajímavě a už jsou zde i zpěvy a vrací se elektrická kytara, která se prolíná s akustickýmii tóny a závěr má důrazně patetický tón ve zdůrazňování dynamiky…. THE DAY OF TIMESTOP – pořádně zrychlený rockový riff. Tady se Guru Guru už přibližují jinému hudebnímu pojetí, které bych nazval fusion music po německu. Tady je jazzrocková minulost Neumeiera zcela evidentní a Nejadepour se snaží hrát ve stylu Johna McLaughlina. Technicky dobře vypilované velmi rychlé téma s rychlými kytarovými hady a opakovanými motivy, zdůrazňujícími napětí a stupňování harmonie je také dost mahavishnovské, třebaže cobhamovské rytmy znějí více jazzově a ne rockově. Klobouk dolů před Nejadepourem. Dostal zde příležitost zcela sám rozběhnout kytarová přediva a po krátkém breaku je ve hře elektrický bass Hanse Hartmanna. Ovšem střídání barev a plného kulatého tónů má rockovou dravost a po dalším breaku si zařádí i Neumeier na svou bicí baterii. Technicky vyzrálý hráč, který dociluje nejen kulometnými přechody, ale u perkusivními zvuky téměř dokonalosti. Závěr už ovšem patří cvrlikajícím ptáčkům. Ano, nezdráhám se nazvat tuhle kompozici nářezem! DANCE OF THE FLAMES – ve fusion asi zůstaneme. Hartmann vymyslel velmi sugestivní basové téma a Neumeier čeří sound strašidelnými zvuky podporovanými elektronikou. „Tanec plamenů“ jako název skladby se mi zdá velmi přiléhavý. Když poslouchám Nejadepourovu kytarovou hru, mám pocit, že přilévá hořlaviny do ohně a jeho kytarové tóny plápolají, žhnou, pálí a ničí…. Šustivé bubenické dozvuky sem vkládají další neklid, ale jinak je skladba v režie baskytary a kytary. Psychdelické zvuky ve zkreslovaných ozvěnách, tajemný šepot a přeznívání neidentifikovatelných zvuků je spojnicí mezi instrumentací až do závěru. Opravdu strhující…. SAMBA DAS ROSAS – Guru Guru ale dokáží překvapit a najednou jsme někde v Latinské Americe. Neumeierovy percussion dusají v rytmu samby a Nejadepour nahrál úderné a svižné party na akustické kytary a elektrický kontrabas doplňuje tohle náladotvorné živočišné muzikantství. Vyzývá k tanci a k uvolnění. Ale není to žádný santanovský model, spíš k brazilskému pojetí elektrického jazzu vynikající zpěvačky Flory Purim. A pak že chladní a studení Němci nejsou schopni vytvářet tak plnokrevně nadupanou a nahuštěnou hudbu plnou emocí a hlasového scatu. Slyším zde i marimbu a wood blocky a všechno je podřízeno těkajícím a zrychleným rytmickým strukturám. Alespoň podle mého cítění – paráda! RALLULLI – experimentování se rozbíhá. Tady se deklarovaný německý kraut-rock proměňuje spíš v něco, co lze zaslechnout ve world-music, jakoby zde řádil Trilók Gurtu, John McLaughlin a Stanley Clarke. Ale jsme vedle. Tohle jsou hoši z bavorského Mnichova a vstřebali meditační hudbu, kde slyšíme arabské, indické a africké odkazy. Percussion jdou opravdu výtečné a ovládnou zcela pole působnosti. Nikoliv jako Armando Peraza, ale spíš jako Nana Vasconcelos – ale takhle řádí Mani Neumeier. Teď mám zcela jasný pocit, že slyším flétnu, která ovšem není v nástrojovém obsazení zaznamenána, ale bytostně do skladby patří. Kreativní, barevné, pulsující a strhující od začátku do konce…. AT THE JUNCTURE OF LIGHT AND DARK - alternativní prvky hudby sem přinášejí pro změnu zase flamenco. Výtečný zvuk akustických kytar v playbacku. Zajímavé harmonické proměny a plné a jasné tóny v robustním a strhujícím provedení. Mohu prohlásit, že tady se prolíná všechno kvalitní co na akustickou kytaru kdy zaznělo: Page, McLaughlin, DiMeola, De Lucia… Nejadepour je opravdu příkladem eklektického kytarového hráče, který lehce přechází ze stylu do stylu a pořád to má svou tvář. Nezbyvá mi než chválit a obdivovat…. GOD´S ENDLESS LOVE FOR MEN – tady je vliv Mahavishnu Orchestra hodně cítit (kdo by to také z progresivních hudebníků mezi rockem a jazzem takto necítil?!) Neobvyklé stupnice, šíleně divoká jízda na bicí baterii se zapojením všech technických spoností, korunovaná zvukem gongu. Nejadepour zkouší mclaughlinovské postupy a daří se mu, rozlamované akordické proměny v doprovodech a rychlé běhy sice nejsou zcela na roveň McLaughlinovi, ale okamžitě ten vliv poznáte a procítíte. Pro kytaristu je to ovšem těžká noční můra. Rytmika je vypilovaná a stále důrazná a jako nosná zeď bez vibrací drží celou tu kytarovou architekturu vystavěnou hodně vysoko…. Kompoziční strukturu se v závěru zklidňuje, ale nijak neslevuje ze svých nároků…. Par excellence! Album Dance Of The Flames od Guru Guru mohu jenom doporučit milovníkům fusion music, progrocku a vůbec těm, kteří hledají v hudbě kvalitu, sdělení a instrumentální mistrovství a samozřejmě i hudebníkům, kteří mají vyšší ambice posunout se do horních podlaží toho virtuálního mrakodrapu, kterému se říká hudba….. Pět hvězdiček!

Rolling Stones, The - Some Girls

copeland — Sun, 13 May 2012 20:55:31 EST

V roce 1977 se v Rolling Stones dělo hodně Mick Jagger rozváděl.s Biancou a Keitha Richardse v Torontu obvinili za převážení drog kde byl trest až na 20 let natvrdo. Naštěstí ho nezavřeli a Rolling Stones odletěli do Paříže kde ve studiích Pathé Marconi nahráli album Some Girls Na toto albu sem narazil nedávno a uchvátilo mě svou punkovou syrovostí přestože typický zvuk RS zůstal. Album otevírá Miss You další z řady nesmrtelných hitů a která na koncertech rozhodně nesmí chybět. Jagger v tu dobu rád chodil do Studia 54 klubu kam chodili světové celebrity té doby a tam chytil rytmus.Musím tady vyzdvihnou rytmickou sekci Charlieho Wattse a basovou linku Billa Wymana Už když jsem si tu skladbu poprvé poslechl hned se mi vybavily 3 věci New York, disko a noční život Další song When The Whip Comes Down kde Jagger vypráví zpustlé homosexuální fantazie (Yeah, mama and papa told me I was crazy to stay I was gay in New York Which is a fag in L.A.) je nářez se vším všudy kde postupně dochází k závěrečné gradaci . V jednoduchosti je síla a tady na tomto albu se tímto heslem řídily. Just My Imagination (Running Away with Me) je další cover od Tempations který si vytvořily k obrazu svému. Co se týče hudební složky troufám si tvrdit že je to dvojče k předchozí písničce: stejný sled akordů., gradace a závěrečné ukončení ano toto mají Comes Down a Imagination společné. Some Girls jak už název napovídá je o ženských. S touhle skladbou měli stouni problémy kvuli obsahu textu (Black girls just wanna get fucked all night I just don't have that much jam). Zajímavostí je že Keith Richards který sází na přírodní zvuk kytar bez efektu, tady použil kytarový efekt pedál MXR a získal tím nový zvuk. Po další rychlé skladbě Lies přichází Far Away Eyes pomalá country skladba se Ronnie Wood chopil slide kytary a Mick kláves. I když tu Mick nezpívá ale přímo vypráví příběh, musím říct že mezi Wild Horses a Dead Flowers se určitě neztratí. Respectable další svižný rock n roll kde se nic zvláštního nestane . Ted přichází na řadu Mr. Keith Richards se svoji Before They Make Me Run kde v textu vypráví svoje životní eskapády (drogy zatýkání apod). Sám Richards tvrdí že nahrát tuto skladbu bylo náročné. Další neméně úspěšný singl po Miss You balada Beast of Burden Kde uslyšíte prolínání dvou kytar typický zvuk RS tady musím vyzdvihnout solo Ronnieho Wooda i když je mírně utlumeno vyniká do ztracena a vynikající basovou linkou Billa Wymana . Album končí písní Shattered o životním styl v New Yorku v 70 letech. tato skladba naživo vyznívá mnohem lépe hlavně Jaggerovi prezentace. Some Girls vyšlo v červnu 1978 a v době punkového hnutí mělo obrovský úspěch hlavně v USA kde absolvovali menší ale zato velmi úspěšné turné. Minulý rok vyšlo na DVD živák Some Girls Live In Texas 1978 kterou musím vřele doporučit. Je vidět že se v diskografii Rolling Stones věnuje více pozornosti alba od Beggars Banquet až po Exile. Nemyslím to špatně ale Some Girls i když je to punková deska je právě po Exile další nejlepší nahrávkou v diskografii RS a myslím si že si taky zaslouží pozornost a proto mu dávám 5 hvězdiček

Gun - Gun

Petr Gratias — Sun, 13 May 2012 13:21:43 EST

Britskou skupinu Gun jsem poznal pravděpodobně jako všichni ostatní prostřednictvím veleúspěšného singlu Race With The Devil. Přesto se zdráhám tuhle kapelu označit jako „skupinu jednoho hitu“, jak jí to občas předhazují hudební historici, protože po nich zůstala jenom dvě alba. Pravděpodobně podle vzoru věhlasných Jimi Hendrix Experience a Cream se rozhodli bratři Adrian a Paul Gurvitzovi společně s Louisem Farrellem postavit kapelu, ze které byl tuším předtím odejit klávesový hráč a aby to bylo stylovější, tak si jméno Gurvitz (které znělo moc hebrejsky) změnili na efektnější Curtis. Předobraz Gun byla skupina The Knacks - nemýlím-li se... Pamatuji si, jak se nějaký čas vedly spory, jestli opravdu jméno Curtis a Gurvitz je identické a jestli se nejedná o chybu v textu, případně o nějaká jiná jména. Dnes už jsou tyto pochybnosti narovnány. Protože zde byla dostatečná míra talentu, pracovitosti, odhodlání a samozřejmě i nezbytného štěstí, skupina v Londýně odstartovala svou kariéru. Byla to doba, kdy se v hudbě hojně prolínala psychedelie, blues a rock začal být stále tvrdší a tvrdší a právě do těchto ingrediencí se Gun dokázali strefit…. Protože většinu legendárních „návratů“ mám rád, proto také padla volba obstarat si album do své sbírky. RACE WITH THE DEVIL – patetický úvod jako při nějaké avantgardní opeře a pak už tu máme správně dusající bicí Louise Farrella a dunivou pulsující baskytaru Paula Curtise a svižnou přiostřenou elektrickou kytaru jeho bratra Adriana Curtise. Výjimečně dobře vypilovaný rockový riff, který má dravost, strhuje jako horský vodopád do bezedné hlubiny. V mezihře se ovšem ozývá šílený chechot „ďábla“ a je sem přimixována i orchestrace, která naplňuje dobou představu homogenního hudebního útvaru. Adrian Curtis se nenaučil jenom opakující se schéma, ze kterého skladba vychází, ale dokáže výtečně propálit i další téma rychlými kytarovými běhy. Prostě rock jako zvon! THE SAD SAGA OF THE BOY AND THE BEE – patosu se nezbavíme. Mocné dechy a dunivý sound rozvířených bicích a baskytarové potemnělé tóny se přitlumenými sbory z backgroundu přinášejí mocné téma. O to větší překvapení nastává, když se další téma promění v podstatě v melodickou písničku s rytmizovanou rozverností, doplněné dokonce i smyčci, kterou opět mocné tutti mění na monstrózní hybrid. Závěr opět patří mocnému tématu z prologu. Celé to na mě působí mírně muzikálovým dojmem, kdy se povyšuje prosté srozumitelné melodické zpívání na „umělecký tvar“. Nechci samozřejmě ironizovat, ale je to pokus vyrovnat se s prvky nějakého vyššího poslání. Smyčcové „symfonické“ svištění a violoncellové přiznávky znějí bytelně a hymnicky, závěr ovšem patří kytarovému fadeoutu… RUPERT´S TRAVELS – orchestrace se na album dostala jako součást plánu. Další skladba je instrumentální. Kytarista Adrian Curtis se vyrovnává s aranžmá smyčců v duchu přibližující názvuky španělského flamenka. Celý dojem budí představu nějakého soundtracku pro velké téma na plátně. Třeba do westernu anebo do nějakého dramatu od Juana Antonia Bardema. Napětí dané nejen harmoniemi, ale i akustickými kytarami má ovšem svou přitažlivost, vyvolává různé kontemplace a to bylo pravděpodobně cíleným záměrem…. YELLOW CAB MAN – bicí s baskytarovou vzbuzují dojem šlapajícího parního stroje závratnou rychlostí, nad kterou se vznáší lidský hlas a kvílívá proměnlivě rychlá elektrická kytara, která vyšívá klikaté obrazce. Skladba má zajímavé aranžmá a je zde kladen důraz na kompoziční propracovanost. Jakoby si trio ovědomovalo, že i přes svoje nesporné kvality a invenci je limitováno svými možnostmi a proto přizvalo na album smyčce a místy i dechy, aby se docílilo sevřeného rockového útvaru s vyššími uměleckými ambicemi. Píseň v podstatě pojednává o taxikářovi, což umocňuje pulsující instrumentace. Otázkou zůstává, jak asi tyto skladby mohly vypadat na koncertním pódiu zbavené přimixovaných aranžmá, hrané s syrovém triu. Přestože Adrian Curtis není ani Jimi Hendrix a Eric Clapton, hraje zcela jinak, přesto jeho výrazný hráčský podíl nijak nepopírám IT WON´T BE LONG (HEARTBEAT) – třebaže název tomu napovídá, s The Beatles skladba nemá nic společného. Divoké běsnění na bicí nástroje v jednom hutném tvaru s s baskytarou a elektrickou kytarou, s přerušovaným signálem přivolává dravé téma. Bicí dusají a kytara objíždí střednědobé téma, za kterým se ozývají lidské hlasy a a psychedelická ozvěna ve sborech. Kupodivu se píseň nějak výrazněji nepřiostřuje, do vzrušeného oddychování vstupují opět smyčce, které hrají unisono s rockovým základem. V něčem si je skladba podobná s tvorbou Arthura Browna, třebaže zde nejsou démonické hammondky. Zato zde duní rytmika jako o život – pracující jako bušení lidského srdce do výrazného zpomalení a konečného zamumlání…. SUNSHINE – orchestrace je opět v akci a nad ní se vznáší Curtisova elektrická kytara. Paul a Adrian zpívají společně, také sbory a objevuje se zde i kánon a nezní to vůbec špatně. Nějaký instrumentální průlom se pořad ale nekoná a možná se témata začínají mírně připomínat. Je to ale stále pořád velmi poslouchatelný materiál. Oslava slunce získává hymnický charakter a Adrian Curtis nás opět zahrne kytarovou exhibicí se stejnou barvou zkreslení. Nepoužívá ani wah wah pedál, ani feed back, ale stále je zde pořádné porce rocku, která má svou podmanivost. Zpozadí zmíněná orchestrace a smyčcové těleso nás přivádějí někam do hájemství slavného muzikálu Hair a to nejen názvem, ale i pojetím… RAT RACE – teď ovšem přichází změna. Máme zde klavír, těžký sborový background a smyčcové stěny. Zpívaný hlas má baladickou naříkavost a hutně znějící violoncella přinášejí další těžké a velké téma, kde se rocková podstata tria ztrácí. Není to špatné, ale mám pocit, že tuhle skladbu by mohlo nahrát i více jiných skupin než jenom Gun. Je to napůl výtky a napůl konstatování. Máme zde další „běh“ (tentokrát krysí běh), ale doprovod zní v rytmech zpomaleně a nebýt občasných důrazných akcentů, tak i těžkopádně a vlny smyčců s klavírem se vzájemně přelévají jako na mořském břehu… TAKE OFF – zvláštní snůška důrazných slov v úvodu a pak přichází něco jako hudební horror. Kvílivá kytara a drsný rytmický nástup v rychlém dunění bicích a baskytary s připojenými psychedelicky znějícími hlasy a sbory, které se přelévají ve stereu zprava doleva a naopak. Ve sborech The Gun znějí jako Moody Blues, ale hudba je pochopitelně někde jinde. Jsme zase na ryčné rockové platformě, kdy šumí činely, duní basy a plápolají kytarové plameny. Gun se zde vyrovnávají s psychedelií velmi slušně (místy až raně pinkfloydovsky), rytmika je ovšem zběsilejší a útočnější. Vidím modrou páru, blikající světla a promítané černobílé diapozitivy a všichni se chtějí vznést někam výš, výš, výš a ještě výš…… Farrell nám předvede, že i on patří do kategorie sólující bubeníků a svými breaky a vířivými činely v ducha Gingera Bakera, Mitche Mitchella a Keithe Moona zaďáblí, zatímco už do hry vstupují kytarové imprese Adriana Curtise a basové dunění jeho bratra Paula. Sborové zpěvy se hlásí o svoje slovo jako při tajemném rituálu a agresivní rockové výpady střídá vzestupné harmonizování smyčců všechno se děje v neustále rychlém a v závěru i orchestrálně patetickém duchu nekonečného závěru vrcholícím fortissimo a psychedelickým přezníváním kytary…. Mám pocit, že na skupinu Gun se nějak obecně zapomnělo. Třebaže jejich alba vyšla v reedici, připomínají se jenom pamětníkům a další generace, pokud nejsou orientovány na historii britské rockové scény o téhle kapele nebudou mít ponětí. Myslím, že je to škoda… Jenom doufám, že satanisté neměli a nemají „zájem“ vtáhnout kvůli jediné skladbě do svého ranku i Gun –bylo by to směšné… (třebaže pestrý výtvarný motiv na obalu od startujícího Rogera Deana tomu napovídá…)stejně tak jako Al DiMeola se svou skladbou Race With The Devil On The Spanish Highway by mezi nimi vypadal asi nepatřičně, tohle už je ale trochu jiný level… Možná bych mohl připomenout, že i u nás výtečný hit Race With The Devil dráždil a lákal některé naše kytaristy jak z amatérské, tak i z profesionální scény. Kytarista ostravské skupiny Flamingo (Marie Rottrová) Jan Hasník, tuhle skladbu jako instrumentálku nahrál a viděl jsem ho kdysi dávno v televizi, jak to předváděl. Také kytarista Jiří Mareš z pražské undergroundové skupiny Extempore (Jeroným Neduha a Mikoláš Chadima…) tuhle skladbu dokázal výtečně zahrát na koncertech. O tom se pravděpodobně Gun asi nikdy nedozvěděli (!?). Svědčí to ovšem o tom, že se tady podařilo natočit výtečný melodický riff, který si získal patřičnou inspirativní pozornost. Já myslím, že i ostatní hudební materiál na albu není špatný a místy i zajímavý a tak ty čtyři hvězdičky albu udělím.

Golden Earring - Eight Miles High

hejkal — Sun, 13 May 2012 09:19:09 EST

Keďže k tvorbe skupiny Golden Earring som sa dostal kedysi veľmi dávno a kúpa vybraných titulov prebehla nedávno, je pre mňa ešte stále každý jeden album predmetom bádania. Eight miles high je z roku 1969 a hlbšie do minulosti som sa zatiaľ v prípade tejto holandskej kapely neodvážil. Nič to, tuhľa je päť skladieb: Desivá atmosféra obostiera úvodný kúsok albumu, ktorým je dobovo kyselinová skladba Landing. Flauta si ticho zafučí v intre k Song of a devil's servant, čo je ďalšia psychedelicky nepokojná záležitosť orientovaná na akustický prejav. Pravda iba do polovice, kedy sa blues rockovo rozbehne. Gitarový hard rock sa prevtelil do One huge road. Že sme stále v 60. rokoch, dokazuje prespievaný refrén. Najstrašidelnejšie pôsobí skladba Everyday's torture. Viem si predstaviť, že som zavretý niekde v katakombách bližšie neurčenej cirkvi, ktorá v mene lásky využíva celú škálu bohumilých nástrojov na postupnú demontáž ľudského tela. Je to však predovšetkým balada o láske, pravda, ak má doom metal takýto termín vo svojej príručke. Áno, toto je skladba, ktorá sa môže hrdo zaradiť po bok Black Sabbath na štartovaciu čiaru štýlu, ktorý časom kazil 80. rokom snahu o úplné vymytie mozgov svetovej populácie. Iste, boli aj „zaostalé“ regióny, kde civilizačné stierky nedorazili, nuž tam aspoň dorazili armády a miestnym odstránili mozgy z hlavy takpovediac doslova, ale azda chápete, čo sa snažím naznačiť. Celú jednu stranu platne si vyhradila titulná cover verzia skladby Eight miles high. Jej dĺžku zabezpečuje hlavne rozvláčne psychedelické onanovanie, nechýba bicie sólo, nikto nie je omilostený od basového sóla, ktoré by pokojne mohlo slúžiť ako playback pre zbíjačku, a celé je to pre mňa niečo ako nekončiaci mejdan. Ale koniec sa samozrejme napokon dostaví. Veľmi dobrá rocková záležitosť, odporúčam všetkým milovníkom hororovej atmosféry.

Comus - Out of the Coma

Titan — Sat, 12 May 2012 18:57:51 EST

Je to zajímavé, kapela, která ve své době byla kritizována a nepochopena, získala po 40 letech velký obdiv, hlavně díky internetu. Je to jako když Mácha vydal svůj Máj a teprve po letech se začali hlásit Májovci. Každá nadčasová hudba dospěje k pochopení až třeba v dalších generacích. Kapela Comus se nám po letech opět sešla, a to již v roce 2008 za přispění skalního fanouška Comus - Michael Akerfeldt z kapely Opeth. Jemu můžeme děkovat, že kapela se dala opět dohromady. Kapela Opeth si dala podmínku, že bude hrát na Melloboat festivalu jen pod podmínkou, že i Comus. A stal se zázrak. Proč píšu, že zázrak ? Protože kapela sama o sobě nemá dobré vzpomínky na tu dobu, kdy vyšlo First Utterance, roky to vypadalo na nejméně pravděpodobné obnovení. To už bylo pravděpodobnější, že přijede do Prahy Gabriel s Genesis :-) Dále je zajímavé to, že složení kapely je skoro stejné ! Pouze se přidal John Seagroatt (manžel zpěvačky Bobbie), který hraje na flétnu, bonga a má na starosti i produkci a všechno kolem. Nahradil tak původního Roba Younga. Kapela je tedy dá se říct kompletní. K albu samotnému, tedy spíš takovému mini-albu bych to nazval. Vyšlo čerstvě 30.4. (CD verze), LP verze vyšla již 16.4., doufám, že tu brzy uvidím i recenzi od Voytuse, který si LP koupil. Máme tu 3 zbrusu nové skladby, a jeden živák z konceptu Malgaard suite. Musím se přiznat, že úvodní skladbu Out of the coma už znám od roku 2008, kdy ji Comus hráli na živo. Skladba je to skvělá, asi nejpodobnější době stylu First Utterance. Jedinou věc, kterou bych trochu vytknul je to, že Roger Wotton jako starší už nemá tak silný hlas ve stylu Rogera Chapmana z Family. Na First Uterrance (FU) je slyšet jeho mladický, agresivní hlas, plný různých barev, zde má místy problémy. Nebo je to možná jen nezvyk. Co taky by jste chtěli od fandy Comusu. Nicméně je to povedené a líbí se mi to. Další dvě skladby jsou melodické, příjemné, zase trochu jiné než z období FU. S délkama se moc nepárali a skladby jsou delší. Na druhé a třetí skladbě zpívá více Bobbie, Wootton jakoby ji místama jen doplňoval a neměl takový prostor jako na FU. Skladby mi přijdou takové víc pohádkovější, milejší. Ale aby ne, když FU je ďábelská deska, kde Wootton jel na LSD. Teď k jednotlivým skladbám: Out of the coma - parádní melodická skladba, vedena Rogerem, který se do ní opírá svým hrubým hlasem, povzbuzováno houslemi, zpětnými vokály Bobbie. Co je překvapení, že se tam objevil saxofon. To už jsem tenkrát zíral když se objevil v krásné skladbě all the colours of darkness poprvé klavír. A teď najednou saxofon v závěru out of the coma. Nicméně to tam dobře sedlo. Paráda. The Sacrifice - kytara krásně vydrnkává, zní to jak z rytířských klání, do toho se občas ozvou housle, pak se to přepne do typické "comusoviny" housle s kytarou se předhánějí a do toho melodicky odpovídá flétna. The Return - asi nejjemnější skladba na albu, začíná to jak z pohádky, Bobbie zpívá jak kdyby zpívala o zvířátkách a hodných lidech. Pak se to ale rozjede a ozývá se zase ta známá "comusovina" Zkrátka to se nedá přesně popsat, to musíte poslouchat. Doporučuji více poslechů než budete dělat závěr. Comus je typický příklad kapely, kde dávat na první dojem se nevyplácí. Poslední skladba je Malgaard suite, což je část nikdy nevydaného koncepčního alba. Je to vysvětleno ve "skladbě" komentář Woottona. Velkou nevýhodou ovšem je, že zvuková kvalita navzdory čištění zvuku je velmi špatná. I když po pár posleších jsem se do toho docela dostával. Musím říct, že je to zvláštní skladba a něco v ní je, škoda, že nedokážu pochytit celou její krásu díky špatnému zvuku. Bobbie a Roger jedou duety jak při opeře a občas se i ozývá jakoby klarinet. Závěrem bych rád napsal, že "mini-album" mě nezklamalo, líbi se mi a nemůžu se dočkat až vydají další materiál. Dávám 4 hvězdičky, kvůli špatné kvalitě zvuku poslední skladby se to nedá tak vstřebat. Není to tak šílené a temné jako First Uterrance, ale je to zase jiné a povedené. Spokojenost.

Golden Earring - Golden Earring

hejkal — Sat, 12 May 2012 17:52:44 EST

Akustická gitara, flauta, a predsa sa nebavíme o folku, ale o hard rocku v podaní holandskej skupiny Golden Earring, ktorá na eponymnom albume z roku 1970 núka hneď na úvod skladbu Yellow and blue. Pravda, je to balada plná perkusií i naliehavého spevu, ale nemá chybu, navyše, rockový nástup z dielne Jethro Tull je ako čerešnička na torte. To drsná posadená hard rockovica The loner už na nejaké kompromisy nehľadí. Ďalšia polobalada This is the time of the year sa necudne popretŕča v reprákoch a len s nevôľou prepustí miesto blues rocku Big tree blue sea s dominantnou flautou, inšpiráciu azda zmieňovať nemusím. Pomalé sladkobôľne medzihry v kontraste s tvrdými tajomnými pasážami, ktorým dominuje perfektný spev, poukazujú na to, že kapela už začína tušiť, čo jej pôjde najlepšie. Lenivá a ťaživá pecka The wall of dolls by chcela byť hviezdou albumu, ibaže hit tohto diela sa volá Back home. Je to spevná rocková pecka a flauta z nej robí lákadlo aj pre fanúšikov istej nemenovanej skupiny. A je tu ďalšia hipisácka akustická balada – See see. Záhadná a trošku strašidelná je aj hymnická záležitosť I'm going to send my pigeons to the sky. A ďalšia emočná balada As long as the wind blows celú dosku čarokrásne ukončí. Z albumu cítiť, že skupina ešte hľadá svoju jedinečnú tvár, na druhej strane je to úžasná hudba poplatná dobe vzniku, a preto ma nesmierne baví.

Frampton, Peter - Wind Of Change

vmagistr — Sat, 12 May 2012 17:12:42 EST

Se jménem Peter Frampton jsem se poprvé setkal na Youtube v pořadu Midnight Special, kde tento kytarista vystoupil se svým velkým hitem Do You Feel Like We Do. Písnička se mi líbila, ještě víc se mi líbilo sólo s talking boxem, ale po Framptonově hudbě jsem tenkrát dále nešel. Až o nějaký ten rok později mě vyprovokoval článek v časopise Melodie (pro rozšíření hudebních obzorů jsem svého času prostudoval několik ročníků z 60. let), kde byl Frampton (tehdy ještě jako člen skupiny The Herd) srovnáván s Alvinem Lee a Ericem Claptonem. A protože několik na zkoušku vyposlechnutých skladeb The Herd mě více nezaujalo a o Framptonově působení v Humble Pie jsem tehdy ještě neměl ani potuchy, zkusil jsem dát šanci kytaristovu prvnímu sólovému albu Wind Of Change. Frampton při nahrávání desky spolupracoval několika známými jmény, základem studiové sestavy však kromě Framptona byli druhý kytarista Frank Carillo (Doc Holliday) a bubeník Mike Kellie (ex-Spooky Tooth), o baskytarové party se podělili kamarád z dob The Herd Andy Bown (později Status Quo) a Rick Wills. Ve skladbách The Lodger a Alright si zabubnoval Ringo Starr, pro druhou jmenovanou jej navíc doplnili Klaus Voorman a Billy Preston (nástroje snad netřeba zmiňovat). Deska začíná překvapivě klidnou, ale přitom svěží skladbou Fig Tree Bay. Čisté tóny elektrické kytary, Framptonův uklidňující zpěv, africké bubínky - to vše se podílí na hudebním ztvárnění jakési "rajské zahrady", místa věčného pokoje a míru. Navozená atmosféra přesahuje i do akustické titulní skladby a vrcholí v nádherně malebné, vzdušnými klávesami ozdobené Lady Lieright. Cover Jumpin´ Jack Flash nepostrádá zemitost a šťávu, oproti předchozím, jemněji znějícím písním, tu však působí dost těžkopádně - týká se hlavně zpívané části, instrumentální druhá polovina už je OK. V tvrdších kolejích se pohybuje i jižansky laděná It´s A Plain Shame, s kytarovou vybrnkávačkou Oh For Another Day se ale dostáváme opět zpátky ke klidným, v tomto případě až meditativním polohám. V případě následující All I Wanna Be (Is by Your Side) už je toho meditování ale příliš, chtělo by to buď zkrátit, nebo přitvrdit. Třeba tak, jak se to povedlo v další skladbě The Lodger. Ze zpěvného akustického začátku se z ničeho nic vyklube řádně přikořeněný a nastartovaný nářez, jehož sílu v závěru ještě umocní trumpetová pasáž. S nadcházejícím koncem alba Frampton ještě jednou ubírá plyn - ve skladbě Hard jsou jeho akustické kytaře partnerem majestátní smyčce, - parádní závěr ale obstarává výborně odehraná (jak se na její personální obsazení sluší a patří) klávesovka Alright. Peter Frampton rozhodně není žádný kytarový sekerník. Jeho parketou jsou spíše klidnější melodie, ve kterých může naplno prodat svůj jedinečný cit pro hru. Poměrně často využívá akustickou kytaru, která podle mě k jeho čistému hlasu pasuje lépe než elektrický doprovod. Toto album patří k těm lepším nejen ze 70. let, kdy Framptonova hvězda vystoupala na hudebním nebi do relativně slušné výšky (a o to tvrdší pak byl pád zpět do průměru), ale i v měřítku celé jeho kariéry. Bude to za slušné čtyři hvězdičky, Wind Of Change si vždycky poslechnu rád.

Golden Earring - Together

hejkal — Sat, 12 May 2012 16:02:58 EST

Golden Earring si nepotrpela na nejaké super obaly, asi sa držala hesla nesúď knihu podľa obalu. Album Together z roku 1972 dal dokopy osem skladieb, o ktorých sa teraz trošku rozpíšem. Úvodná skočná skladba All day watcher ma veľmi neberie, hoci pečať interpretov je v nej vtlačená silou Supermana. Naliehavá lavína Avalanche of love znie lepšie. Najlepšie je však na tom temná parádnica Cruisin' Southern Germany. To je Golden Earring v najlepšej forme! A hard rocková jazda Brother wind s krátkym bubeníckym sólom už nastavenú latku nepodlezie. Podobne ako hitovka albumu, melodicky neúnosný kúsok Buddy Joe. Akustická gitara navodí blues rockovú atmosféru v skladbe s názvom, ku ktorému neviem vymyslieť žiadne prídavné meno, nuž osirelo napíšem iba – Jangalene. Harmonika nechýba, čo by to bolo za blues bez nejakého toho fučania, a ja dodávam iba jedno – super. Preexponovaná balada From Heaven from Hell mohla vzniknúť iba v 70. rokoch, inak by nemala šancu vyznieť prirodzene. Záverečná spevná rockovina Thousand feet below you rozhodne neurazí, jej vinou je však finále dosky relatívne šetrné. Hoci je Together albumom, ktorý zatieňuje ako predchodca, tak nasledovník, je veľmi dobrý. Nováčika by som však nasmeroval inde.

Golden Earring - Seven Tears

hejkal — Sat, 12 May 2012 14:47:45 EST

Album Seven tears z roku 1971 predstavuje holandskú kapelu Golden Earring vo švungu. Tých sedem sĺz evokuje sedem skladieb albumu. Prvá z nich, Silver ships, je krehká akustická balada s nezameniteľnou flautičkou, ktorú Jethro Tull ukradli hádam všetci. Vklad rytmiky i elektrickej gitary prospieva mútnej nálade skladby, čo je pre skupinu typické. Ale sme na pôde hard rockovej klasiky, a preto sa ozve rif ako sa na Led Zeppelin, teda Golden Earring patrí, a je tu The road swallowed her name. Smrteľná kombinácia akustiky a pretekajúcich emócií sa mieša v saxofónovom ošiali pomalej, ale vypätej skladby Hope. Ako absurdná dráma znie úvodná veselica v Don't worry, našťastie, je z toho ďalšia úsečná rocková pesnička s mrmlajúcim basovým vstupom. Azda jediná skladba z tohto albumu, ktorá sa dostáva na bestofy, je podmanivo temná romantická záležitosť She flies on strange wings. Nemá chybu. Ambiciózna skladba This is the other side of life má nerovný rytmus a rôzne náznaky exotiky i snahy o seriózne muzicírovanie, čo je príjemná zmena. Iste niekto by mohol argumentovať jedným peňažným hitom od Pink Floyd, ale kto by ho počúval! Všakto bolo o pár rokov neskôr. Typická temno-melodická tvár skupiny s bluesovým mejkapom sa do poslednej črty vyobrazí na obraze pomenovanom You're better off free. Dorian Gray by sa potešil. A gitarové inferno ukončí nielen nádej na večný život albumu, ale aj na to, že by sa dostavilo nejaké anjelské cukrovanie. Neprávom pozabudnutý album, Golden Earring mala v sedemdesiatych rokoch veľmi vyrovnanú diskografiu a ani tento album nedokážem nijako pohaniť. Skvelý hard rock!

Spirogyra - St. Radigunds

Petr Gratias — Sat, 12 May 2012 12:55:50 EST

Jak už jsem naznačil před časem, britská skupina Spirogyra nějak unikala mé pozornosti, třebaže o její přítomnosti jsem věděl relativně už dlouho a pak delší čas jejich hudební produkce byla nějak méně dostupná. Nakonec jsem díky šťastné příležitosti získal jejich první studiové album a moje zvědavost mohla být ukojena. Kapelu Spirogyra jsem slyšel ještě v dávných letech natočenou u kamaráda na magnetofonu, ale už jsem si nemohl po tolika letech vybavit název alba a v podstatě ani nějaké přesnosti a tak jsem se na album zvlášť těšil, jako na shledání s někým, koho jsem léta neviděl… Obal alba mě přitahoval svou britskou rozverností veselých mániček se sympatickou dlouhovláskou a utíkající poštovní doručovatelkou (?!) Trochu mě „zneklidňovala“ okolnost, že vydavatelství nebylo schopno sjednotit samotný název alba. Na hřbetě CD čtu tučným písmem St. Radiguns – zatímco na zadním přebalu St. Radigunds – ve staré dobré Anglii mi tenhle šlendrián připadne značně nepatřičný… Vůdčí mozek kapely, kytarista a zpěvák Martin Cockerham se obklopil hudebníky pro mě neznámých jmen a tak se na album podívám trochu zblízka… THE FUTURE WON´T BE LONG – akustická kytara s rozbíhajícím se hudebním tématem přináší pronikavým dryáčnický hlas Cockerhama a jasný a dívčím způsobem laskavý hlas Barbary Gaskin jako protipól. Instrumentace je ovšem zcela proměnlivá. Jsou zde kreativní housle Julian Cusacka a výrazná baskytara Steve Borrilla. Cockerham rychlými doprovody na akustickou kytaru žene skladbu vpřed, zatímco Cusack experimentuje s ohýbaným tónem elektrifikovaných houslí. Vokální stavba dvojhlasu je opravdu skvělá. Cusack je kreativní houslista. Není to sice kategorie jako Dave Arbus nebo Darryl Way, ale určitě si může podat ruku s Peterem Knightem ze Steeleye Span a to je také Pan houslista. Zajímavý úvod! ISLAND – housle, jak se zatím zdá budou na albu mít prim. Cockerham se uchyluje k doprovodům kytary s občasnými akordickými proměnami a vybrnkáváním melodie, ale jsou to především doprovody, které zde nabízí. Jeho nahazovaný vokální projev je výrazný a vystupuje do popředí. Má průraznost a nosovou pronikavost. Kapela přitlačí na dynamiku a větší údernost kytary, zesílený houslový tón s mírně potlačenou baskytarou tvoří páteř téhle skladby. Cusack je opravdu vynikající a pro Spirogyra nezastupitelný. MAGICAL MARY – další skladba se od předešlé moc lišit nebude. Dělá to hlavně instrumentace. Máme zde výraznější basovou linku, ale další nástroje zde nenalezneme. Borrill jak slyším, hraje v dost podobném stylu hry jako Louis Cennamo z Renaissance. Rytmická důraznost a přesné spojnice akcentů jsou opravdu jako vystřižené ze žurnálu. Jakási keltská zpěvnost, razance a dravost v rychlých a neustále zrychlovaných akordů vás nemine a konečně je zde i bicí baterie. Důrazný a zemitý Dave Mattacks do jejich instrumentace zapadá velmi dobře. Střídání vokálních partů Barbary Gaskin a Cocketrhama je opravdu výtečné. Perkusivní rytmy a stupňovaní basové linky zní velmi zajímavě. Napětí ve skladbě vzrůstá a posiluje její vnitřní stavbu. Borrill a Cusack se opravdu vyprofilovali v tom dobrém slova smyslu…. CAPTAIN´S LOG – šumění větru doprovází akustická kytara a vypravěčský hlas zpívajícího Cockerhama. Tohle je klasický model britského folku, jaký dělal Kevin Coyne nebo John Martyn. Šumění vichřice je střídáno tajemnými zvuky, které vnášejí do písně neklid a vzrušení. Cockehamův hlas je zvláštní. Asi ho nezapomenete, ale mám trochu dojem že získává na albu převahu nad Barbarou Gaskin. Osobně bych to viděl jinak – zpěvačce bych přenechal hlavní prostor k realizace a Cockerhamovi bych doporučil, aby se více věnoval kytarové hře a doprovody zaměnil za zajímavější kytarové party, kde by nám ukázal, že umí hrát kreativněji a nesoustředit se jenom na doprovody AT HOME IN THE WORLD – klavírní téma mě překvapuje. Zvláště poté, když zjišťuji, že klavír na albu vůbec nemá hrát. Tady by ho přeslechl ovšem jenom hluchý. Skladba mě v čímsi připomíná rané Renaissance, zvláště když do Cockerhamova hlasu vstoupí Barbara Gaskin, které není příliš vzdálena Jane Relf. Přimixované dechy (!?) už ale na mě působí jako nadbytečné. Ne že by nebyly vkusně varanžovány, ale dodávají skladbě zbytečný patos, který mohly nahradit výraznější vokály a kytarové party. Melodická linka je ovšem příjemná. COGWHEELS CRUTCHES AND CYANIDE – Cockerhamův hlas skladbě vévodí je v něm naléhavost a rozpoutanost, pak ovšem klesne opět do vypravěčské polohy, kdy se více opírá o obsah textu a Barbara Gaskin koloruje skladbu svým čistým vysokým vokálem, který rád poslouchám. Harmonie příjemné a basové téma důrazné s nevýbojnými bicími. Cockerham vymyslel výtečnou melodii a také Cusack svými houslemi dotváří významným způsobem její atmosféru. V lecčems se zde Spirogyra přimyká ke Steeleye Span, i když ti mají bohatší instrumentaci. Projování britského folku s rockem se zde děje ve vkusné podobě a zase do tématu vedle bicích vstupuje klavír a Cockerham dryáčnicky s netajeným patosem dramaticky servíruje podání obsahu skladby, které uzavírá vrčení hammondek (na albu je uveden na VCS3 synthesizer Tony Cox). TIME WILL TELL – úvodní téma pro housle nám Cusacka představuje pravděpodobně ve vrcholné podobě na albu. Má čistý tón a jeho vedení smyčce je jasné a suverénní. Borillova basová linka mě pohltila, stejně jako výtečná prezentace Barbary Gaskin. Instrumentální pro mě pravděpodobně vrchol na albu (třebaže nejsme ještě u konce). Cockerhamovy kytarové doprovody jsou rytmické přesné, ale dominuje zde jednoznačně Cusack. Prolínání pianissim a fortissim je zde činěno s velkým citem a doprovázející klavír rozšiřuje spektrum instrumentace. Nechci myslet na Renaissance…. Spirogyra zde hraje jako o život a přesvědčivost je jednoznačně namístě. Výtečná skladba, třebaže ambici stát se hitem zde nesplňuje, ale tohle vůbec nevadí. Klavírní běhy jsou ve spojení s rytmikou opravdu jedinečné. WE WERE A HAPPY CREW – klavírní doprovod je protipólem posmutnělému hlasu Baarbary Gaskin, ke které se připojuje i Cockeham. Příjemná melodická linka. Z pozadí slyším podíl synthesizeru VCS 3 hostujícího Coxe, které předtím nebylo snadné indentifikovat. Zdůrazněné basy Borrilla s tikajícími bicími Mattackse nepřeslechnete, stejně jako tónové kouzlení Cusacka. Tady ovšem vkládá Cockerham pro mě první opravdu výrazně zajímavější kytarové předivo! Škoda, že se zde nepokračovalo a nezdůraznila se tato přednost. Skladba je ovšem členitá a dobře proaranžovaná, včetně vokální linky. Je to písnička, ale žádná popěvkovitá záležitost. Struktura skladby je dobře protkaná nápady a napětí, které má v sobě gradující vyvrcholení a také varhany se dostanou mírně do popředí až skladbu ukončí mocný závěr…. LOVE IS A FUNNY THING – velmi křehký úvod. Barbara Gaskin má krásný vypravěčský hlas, který hladí jako plástev medu. Není to ovšem nějaké laciné cukrblikování, ale nádherný folkový projev staroanglického typu a slyším zde dokonce i flétnu. To je velmi výtečná posila. (Ani flétna není uvedena v instrumentaci a je nyní velmi výrazná). Cockerham zde vložil zajímavé kytarové spojnice, ale zase velmi krátké a možná až příliš opatrné… Laskavý dotek čisté krásy. THE DUKE OF BEAUFOOT – závěr ovšem musí přijít v nočnějším duchu a tak je zde opět Cusack se svými houslovými proměnami výborného Fiedlera, který drží onu keltskou melodiku, kam vstupuje nosový vokální projev Cockerhama s jeho rychlými akustickými doprovody a Borrill topí pod svým baskytarovým kotlem. Do instrumentace vstupuje výraznější emocionální náboj a hraje se zde rychle a s výrazném nasazením. Barbara Gaskin je opět tou jakou ji chceme slyšet a mít. Výborná. Mattacks jako bubeník hraje v perkusivních doprovodech a je součástí instrumentace. Rytmickou důraznost zde drží hlavně Borrill až do rázného závěru. U konce ještě nejsme – přichází zvolnění klavírní doprovod s akustickou kytarou a zklidnění v ženském a mužském hlasu. Mattacks je opět výrazně nápadnější a Cockerham opět kvílí ve svých výškách. Nápadný patos je nepřeslechnutelný, ale očekávaný. Adorace vévody Beaufoota je zde zásadně britsky patriotistická. Cusack to odlehčuje rychlými houslovými běhy s rychlou baskytarou a opět tu máme vokální gradaci, která ukončuje celé album. Nakonec ještě pár vlastních postřehů: Barbaru Gaskin jsem ke svému překvapení objevil ve společenství Johna Mayalla, což mě překvapilo a z hostujících hráčů, kteří nebyli součástí kvartetu Spirogyra jsem jméno bubeníka Davea Mattackse znal už z Fairport Convention, ze spolupráce s George Harrisonem a také byl přizván k Jethro Tull. Debutní album možná nenaplnilo moje jednoznačné představy o pojetí britského folk-rocku, jak jsem měl například od Steeleye Span nebo Fairport Convention, ale přesto ho považují za zajímavý počin, kdy kapela stála na počátku své existence a díky nespornému talentu měla prokázat na dalších albech ještě něco víc. Nechci být ale skrblík a tak s mírným přimhouřením oka jim čtyři hvězdičkám dám. A opětná nepřesnost: rok vydání 1972 (nikoliv 1971)

Golden Earring - Moontan

hejkal — Sat, 12 May 2012 12:42:57 EST

Moontan je pravdepodobne najslávnejší album holandskej skupiny Golden Earring, ktorá sa od prelomu šiestej a siedmej dekády minulého storočia venovala svojskému, ale o to prieraznejšiemu hard rocku. Obsahuje šesť skladieb a v roku 1973 jasne kraľoval kontinentálnej scéne, aj vďaka neopakovateľnej skladbe Radar love. Našťastie, nejde o album jedného hitu, však posúďte samy. Zvláštna melancholická naliehavosť sa preplieta celou tvorbou Golden Earring, v kombinácii s rýchlejšou rockovou skladbou to dáva zaujímavé výsledky, o čom svedčí hneď úvodná skladba Candy's going bad. A keď sa pridajú pomalé chmúrne momenty, je to neopísateľné! Kotlová rytmika dokresľuje skladbu Are you receiving me, ktorá má tiež výraznú vokálnu prezentáciu. O dychových aranžmánoch ani nevravím, skupinu považujem za bezkonkurenčnú, čo sa týka vrážania orchestrov a dychov do hard rockových skladieb tak, aby si ich nepozornejší poslucháč ani neuvedomil. Že sa všetko stíši, psychedelicky zamotá a rôzne vymaľuje, hádam každému došlo aj bez popisu, nuž sa tým nebudem ďalej zaoberať. Akustickou gitarkou ovenčený blues rock s neskutočne spevnými partmi má priliehavý názov Suzy lunacy (mental rock) a slúži ako odpútanie pozornosti pred najslávnejšou a najlepšou skladbou skupiny, a síce Radar love. Tú pozná hádam každý, a tak ju nebudem opisovať. Ak niekto práve prišiel z inej planéty, tak si ju rýchlo vypočuj z netu, atómová bomba má úctyhodného nasledovníka. Tá skladba sa strašne ťažko hrá naživo, skúšal som to a poznám aj iných, čo to skúšali. Zahrať ju presvedčivo chce kus nefalšovaného zlatonáušnicového fílingu. Rytmika, dychové zvukomaľby, gradácie atmosféry, stopky ako na bratislavských križovatkách, vážne neviem, čo k tejto pecke všetkých peciek dodať a asi ani FedEx by nič dodať nezvládol. Ďalšia „stounovsky“ odľahčená chuťovka Just like Vince Taylor plní oddychovú funkciu, pretože nastupuje monumentálny záver v podobe The vanilla queen. Tá má dve časti, najprv sa tajomne vyspovedá z preemotivovaných melódií a nálad a v polovici nastúpi opakujúci sa motív, ktorý nechá postupne vyniknúť orchestrálny sprievod. Momentálne si nespomeniem na mrazivejšiu gradáciu v akejkoľvek hard rockovej skladbe, tak ma to vždy zoberie. Skvelý, ba čo viac, bezkonkurenčný a jedinečný (nielen) holandský hard rock na vrchole svojich síl môžem iba chváliť.

Ekseption - Air

hejkal — Sat, 12 May 2012 11:11:16 EST

Kto má rád classical rock, pravdepodobne už o holandskú skupinu Ekseption zavadil. Môj vzťah k nej je vlažný, hoci uvedený štýl som jeden čas totálne žral a aj dnes ho milujem. Nezaujímavá priamočiara rytmika doplnená o veľký priestor venovaný dychom, to už ani vedúci klávesák Rick van der Linden nezachráni. Skupina sa asi videla v 101 Classic výberoch, nuž nečudo, že takmer každú skladbu bude priemerne znalý poslucháč klasiky poznať. Takže šabľový tanec strieda let čmeliaka počas malej nočnej hudby, aby sa mohla velebiť Mária... Čo mi chýba, je rocková dravosť a neochota vystúpiť niekam mimo presného kopírovania originálu. Emersonovsko-Palmerovské eskapády absentujú, rovnako ako pompézna surovosť Beggar’s Opera alebo emočné vypätia Renaissance. Kto má rád Bacha, ten si príde na svoje, pretože jeho diel je tu požehnane. Saxofóny často zamieria k džezu, čo by nevadilo, keby ich podporila pestrejšia rytmika. Občas čosi prednesie i gitara, ale ani o nej nemožno povedať, že by bola oživením profesorsky upätého prejavu. Samotný výber je delený tak, že prvý disk je vlastne prehliadkou klasiky a druhý je z väčšej časti autorsky zameraný. Z klasických kompozícií tak vyniká predovšetkým Flight of the bumblebee a Rhapsody in blue, ktoré sú dravé už z podstaty, nuž sa skupina chtiac-nechtiac musí odviazať. Vrcholom je však Rachmaninov a jeho najrockovejšia temnota nazvaná On Sunday they will kill the world. Pravda, v momentoch, kedy hrá van der Linden sám, či už na organ, klavír alebo Hammondky, stoja tiež za to. Z vlastnej tvorby, ktorá je orientovaná mierne piesňovo, po vzore The Nice aj jemne psychedelicky, romanticky a poslucháčsky nenáročne, zaujme predovšetkým to, že je občas spievaná. Drsnejšie veci ako Bottle mind môžem s pokojným svedomím odporučiť. Poprípade tie svižnejšie á la Monkey dance. Aj sladké kúsky nie sú zlé, príkladom je hoci Julia alebo polovične cukrová My son. A aby som spomenul aj niečo klávesovo sólové, parádna vec je Lonely chase. Na záver vypichnem niečo, kde van der Linden nehral, a síce drsnú hard-art-džez rockovú skladbu Bingo bingo a výrazne gitarovú vec Die Fietser, o ktorej mám isté pochyby, či je čisto autorskou skladbou. Dvojcédéčkový exkurz po prvých deviatich albumoch obsahuje celkovo štyridsaťšesť skladieb, čo je dosť a priznávam, že viac by som asi ani nezniesol. Ekseption patrí k všeobecnému vzdelaniu, ale to je tak všetko. Som rád, že si množstvo blízkych klasických melódií (s občasným džezovým zafarbením v dýchaní) môžem občas vypočuť, ale rocker vo mne v istej chvíli stráca pozornosť. P.S. Ekseptionovské prevedenie skladby Air mi však znelo na svadbe.

Ten Years After - Ssssh

Petr Gratias — Sat, 12 May 2012 11:04:07 EST

Album Ssssh britských Ten Years After jsem poprvé objevil v roce 1969 jako aktuální novinku v časopise Pop Music Express, kde bylo představeno jako „britské želízko v ohni“ a já zatoužil zvědět, kdože vlastně ti Ten Years After jsou. Se zpětnou platností (nemýlím-li se) bylo právě album Ssssh tím prvním, co jsem od téhle kapely slyšel. Samozřejmě nejprve z magnetofonového pásku a pak ještě trvalo nějaký rok, než jsem získal album jako vinyl do své sbírky. Fascinoval mě už samotný obal, který po výtvarné stránce považuji za možná jeden z nejvýraznějších, co jsem kdy viděl, čili už tato okolnost přitahovala moji tehdejší zákonitou pozornost. Hudební kritika hovořila o kytaristovi jako o hudebním démonovi, který hraje „nejrychleji na světě“, což byl další aspekt slyšet hrát takového mistra na vlastní uši. BAD SCENE – podivné pípání v úvodu předjímá hutný začátek klasického rockového modelu, kdy úderný klavír, bzučivý booster elektrické kytary, mrštná melodická basová linka a dusající bicí nástroje jedou jako o závod vpřed se strašidelným hlasem zpěváka. Tohle je opravdu závodní stroj, kde pracují všechny části motoru na plné obrátky. Bluesové zpoždění v opakujícím se schématu píseň na chvíli zastaví, než se zase rozběhne dál se stejnou vytrvalostí. Výtečný začátek zahřívacího kola závodu…. TWO TIME MAMA – pomalejší moment přináší čitelný bluesová forma v bělošském uchopení. Kytarista Alvin Lee se zde uchyluje k používání výtečně ohýbaných tónů, aniž by musel používat steel-kytaru. Když vezmeme v úvahu, že přitom v kapele působil jako zpěvak – klobouk dolů. Tahle skladba má tak trochu blízkou ke country-blues a vůbec nezní nezajímavě. Leeho hlas má podmanivost a jak se zjistí dále, dokáže tuto přednost vedle famózní kytarové hry obrátit ve svůj prospěch… STONED WOMAN – rychlejší model elektrického pojetí blues. Baskytarista Leo Lyons společně Rikem Lee na bicí jsou hráči zcela na svém místě a se smyslem pro proporce. Kde je třeba přidat na dynamice a v aranžmá vložit nějaký obtížnější break – nezaváhají – ale jinak se drží standardních modelů doprovodu. Píseň je přehledná, srozumitelná a snadno může tvořit významný inspirační zdroj pro jiné kapely. Dnes vnímáno: klasický rockový model pojetí s bluesovým podílem v jedinečné kráse daného žánru. GOOD MORNING LITTLE SCHOOLGIRL – další skladbu si Ten Years After vypůjčili od významného černošského bluesmana Sony Boy Williamsona. Po rockové lini skladbu přetvořili (což bylo v dané době zcela běžné) obrazu svému. Výrazný riff zvýraznili a určili mu zásadní úlohu v celé písni. Na tu se nalepuje vokální podíl a kytarové ornamenty. Leo Lyons promění baskytaru v sólující nástroj a vzápětí společně s Alvinem Leem svádí rychlý souboj v sólistickém zápolení. Tohle je ovšem mezihra jako zvon a i po tolika letech mě dokáže zvednout ze židle. Suverénní ovládání nástrojů budí značný respekt. Hraje se zde opravdu hodně rychle a s velkým entuziasmem, což je cítit s každého tónů. Bubebík Lee je zkušený rockový bijec, ale v jeho hře občas cítím, že je schopen vkládat do rytmických postupů i něco ze swingu, což nezní nijak špatně. Varhaník Chick Churchill je ale dosud na albu stále poněkud neviditelný – v backgroundu ho vnímám, ale jeho instrumentální podíl zatím nedostal větší příležitost. Perfektní coververze se vším všudy! IF YOU SHOULD LOVE ME – skladba začíná výrazně klidněji. Slyšíme zde akustickou kytaru a občasné prošlápnutí pedálu wah wah a melodickou linku probzučuje booster. Leeho hlas je přitlumený, přesto stále srozumitelný. Churchill je čitelnější na svoje hammondky, které dotvářejí harmonické schéma opakujícího se tématu ve výměně čitelných akordických proměn. Podobně jako u beatlesovského Hey Jude je závěr skladby nekonečný ve svém fadeoutu, kde se celkový sound více zhutňuje až do nekonečného vyvrcholení. Emocionální záležitost, která bezpochyby zabírala na koncertech od prvního okamžiku s výtečně frázujícím vokálním podílem… I DON´ T KNOW THAT YOU DON´T KNOW MY NAME – akustická kytara v úvodu následovaná klavírem, pulsující baskytarou a santanovskými bicími. Zajímavé akordické akcentace a celkové aranžmá. Ani tato skladba není skladatelsky komplikovaná, ale přesto má výrazný zdroj síly sdělnosti a přesvědčivosti. Dlouhý basový tón skladbu ukončí…. THE STOMP – další skladba má podle mě výrazný podíl díky svému jamovacímu charakteru. Opakující se schéma svadí k dalším improvizacím a k rozvíjení tématu, což je pro skutečně vynikající hudebníky živná půda pro projevení jejich schopností. Alvin Lee podle černošského modelu výtečně frázuje a Lyonsova baskytara pumpuje důrazný rytmus spolu s bicími a Churchill s hammondkami vyjíždí nad obzor jako ranní slunce. Žádná velká melodie se zde nenachází, ale práce s emocemi podle černošského modelu je více než čitelná. Přizpůsobuje tomu i interpretaci a spokojí se s odsekávanými kytarovými přiznávkami. Skladba se dynamicky proměňuje a do popředí jsou povysunuty hammondky a bubenické breaky, které navíc podporuje tleskání, ale jsme zpět v zesíleném gardu a Alvin Lee mění doprovodnou strukturu kytarové hry zrychlenými attacky. Jak už jsem řekl, muzikantská lahůdka pro improvizace… I WOKE UP THIS MORNING – závěr je pravděpodobně nejsilnějším okamžikem na albu. Tohle je bluesrock podle všech nejlepších pravidel. Klasické bluesové téma v bělošském pojetí, kdy se varhany a elektrické kytara dostávají do vzájemného souladu a rytmika jim tvoří důrazný základ. Alvin Lee v mezihře hraje vynikající sólo a ukazuje nám jaký je opravdový mistr. Nepotřebuje k tomu výraznější zkreslení a přesto jeho tón výrazně vystupuje s hudebního schématu. Je doprovázen Churchillovým klavírem, střídajícím hammondky a důrazné údery do činelů a prokreslované bubenické breaky korunují celé schéma v tom nejsprávnějším pojetí, jaké si lze představit. Kytarové výšivky jsou skutečně famózní a tak člověk jenom zalituje, že už je přede mnou konec alba. Závěr ovšem náleží strašidelné studiové elektronice, která se tříští strašidelným zvukem do tajemné ozvěny… Tohle je standardně pojednané album Ten Years After a kdybych měl někomu doporučit tuhle kapelu jako vzorek k poslechu, asi bych sáhl právě po něm. Skupina stojí těsně před vrcholem svým uměleckých schopností a výtečně postihuje nejen hráčský potenciál, ale celkové pojetí hudby, která nám od nich z šedesátých let zůstala. Pět hvězdiček!

Frantic - Conception

hejkal — Sun, 13 May 2012 17:50:06 EST

A som späť so svojimi potulkami po amerických hard rockových jatkách. Dnes som sa rozhodol spropagovať čerstvý prírastok do zbierky, ktorým je Frantic a jej jediný album z roku 1971 Conception. Že ide o hudbu z kategórie Power Of Zeus, Privilege a podobných grúp, hádam navnadí potenciálnych objaviteľov. Škrípajúci hard rock sa sekane prihlási hneď v úvodnej skladbe Baby a udá tón celému dielu. Žiadna jemnocitnosť, nedajbože, rádiová ľubozvučnosť, sa nekoná. Hoci skupina využíva aj vokály a určitý hendrixovský psychedelický opar, nedá sa inak, ako vypnúť predstavivosť a nechať mäsiarsku sekeru ťať do živého sluchového centra, ktoré prežije iba v prípade, že sa ešte nezapočúvalo do Genesis a podobných zmarov drsných rockerských citov. Skoro sa mi nechce vypisovať skladbu po skladbe, všetky nezmienené striedajú sekané rify so spevnejšími refrénmi, ale hrdzavá gitara s nenápadne pražiacimi klávesmi ovládajú celú šou. Pozastavím sa pri netypických skladbách. Štrkovité blues s harmonikou pomenované Scitnarf vystrieda psychedelicky baladická verzia skladby Hey Joe, ktorá opäť prináša nový pohľad na túto stálicu hádam všetkých repertoárov, ktoré kedy obsahovali gitarový hard rock. Shady Sam je tak bubácka vec, až vás ňou musím postrašiť, najlepšia skladba albumu je melodická a asi najjemnejšia rýchla vec Her and her mountain. Zaujímavá, až prešpekulovaná je cover verzia ďalšej chytľavej skladby Morning dew. Z tej si hráči evidentne vyrobili svoj kúsok z kategórie „vyhrajme sa“. Kto rád hudbu cez šmirgeľ, ten si v desiatke skladieb príde na svoje. Paráda.

McPhee, Tony - The Two Sides Of Tony (T.S.) McPhee

Petr Gratias — Fri, 11 May 2012 14:00:13 EST

Kytarista Tony (T. S.) McPhee, už si od poloviny šedesátých let udělal velmi dobré jméno jako hudebník a skladatel. Nedosáhl sice takového mediálního věhlasu a plošného uznání jako třeba Eric Clapton, Alvin Lee, Peter Green nebo Jimmy Page…. ale zůstal respektovaným hráčem a jeho hudební produkce zůstává spojena především se skupinou Groundhods. Tahle parta po odeznění bluesového boomu na britské scéně zvolna přeladila na hard rock, ale mě se kupodivu dostalo do rukou album The Two Sides Of Tony (T.S.) McPhee, které bylo vydáno jako jeho sólové album, na čemž by nebylo nic tak zvláštního, protože frontmani občas zatouží vydat něco ryze pod vlastním jménem, ale překvapení se konalo. Protože tohle album bylo zcela odlišné od toho co jsem měl až do té doby se jménem Tony (T. S.) McPhee spojeno. THREE TIMES SEVEN – úvod je radikálně akustický. Tohle je řádně odvázaný hudební model hry na akustickou kytaru. Výtečně sejmutý průrazný zvuk, který je doprovázen zpěvem. Ano, tohle je akustické blues jako řemen. Tony (T. S.) McPhee zpívá v černošském duchu, ale fascinuje mě především jeho způsob kry na kytaru. Odstřelované tóny a projev ve velkých emocích. Začátek jak má být, aby strhl a popadl za duši a srdce. Paráda… Takhle bych to chtěl umět na kytaru také! ALL MY MONEY, ALIMONY – Model hry zůstává zachován. McPhee dosud nevyčerpal veškerý potenciál a tak máme možnost vychutnat jeho arpeggio a syrovou nespoutatelnost hry. Hraje se stejným nasazením jako Richie Havens na akustickou kytaru, i když jinak a techničtěji. Famózní způsob vyhrávek, i doprovodů. Harmonicky se zde vychází ze základního tónu a do výpovědí se vkládá maximum. Ono také (co si budeme povídat), když chlap, který platí alimenty prohlíží peněženku nebo výpis konta, asi nemá moc důvodů k veselosti a tohle všechno se velmi adresně McPhee pokusil do skladby, ve které si vystačí sám vložit… MORNING´S EYES – opět jsme na akustické půdě, ale McPhee zde střídá hru na dobro a na akustickou kytaru. Jeho hlas zní nosově s mečivým nádechem. Tohle je rustikální příklad blues z černošského podhoubí. Hraje jinak než Johnny Winter, ale občas si na něho právě teď vzpomenu, třebaže skladba má jinou strukturu, než na jako jsme u legendárního albína zvyklí. Hra nepostrádá razanci a plechové tóny rozvibrovaných strun nástroje mají svou neopakovatelnou atmosféru. Kdo má rád blues, tomu není třeba připomínít a servírovat další obšírná slova. Interpretace mi zase v lecčems připomíná famózního folk-rockera Roye Harpera. Výtečný model intimní komorní podoby… DOG ME, BITCH – Tony (T. S.) McPhee sáhne po elektrické kytaře a opět, vycházeje ze základního tónu zde servíruje další polohu ryzího elektrického blues podle nejlepších pravidel. Netvrdím, že jsme ještě nic podobného jinde neslyšeli, ale tady cítíme, že McPhee zůstal ukotven velmi hluboko v blues, když Clapton, Lee a Green opouštěli tenhle styl a zkoušeli něco jiného. Tématika v blues je demonstrována i přítomnou „čubkou“ a tak vlastně už nemám co dodat… TAKE IT OUT – elektrická kytara je tady podpírána v tom dobrém slova smyslu nejen bottleneckem, ale zároveň přerušovaně i wah wah pedálem. Výsledek je syrový a dravý. Tady už mám ale spíš dojem jakéhosi natočeného jamu, než promyšlené kytarové kompozice. McPhee nakládá s kytarovými tóny ve velkém emocionální stylu a lehkými dynamickými odstíny dokáže pracovat s její atmosférou i za pomocí vibrátoru, který deformuje sound kytary do zajímavých i když ne pro každého asi libozvučných poloh. Napětí setrvává, i když člověk za chvíli nabude dojmu, že skladba může (také nemusí) mít formát bez hranic. Pro milovníka kytarové hry drsnějšího stylu a pro kytarového bluesmana inspirativní model, jak se při hře odvázat…. THE HUNT – jak prozrazuje název, asi půjde o lov. McPhee má k dispozici kytarový synthesizer, doplňující a tónový generátor, dokonce klávesy a ve spojení s jeho hlasem téměř se mi chce říci: ceremoniáře, zde předvádí opravdu nezvyklý model hudby, který vystavěl zcela sám bez podpory rytmiky. Hutné bzučení synthesizeru doplňuje naříkavý hlas zkreslený nějakým filtrem, který mě v lecčems může připomínat derivát Ozzy Osbournea. Má zvláštní dozvuk a zpozadí přicházejí čarovné těžko identifikovatelné zvuky. Pracují tady elektronické percussion. Na rok 1973 určitě objevný model práce s rytmikou, dnes už v tomhle provedení samozřejmě překonaný. Celek působí jako stmelený hudební hybrid zvláštního pojetí. Hypnotické rytmy vás sice po nějaké té minutě odzbrojí, ale melodická struktura je stále kreativní a má vzestupnou harmonickou tendenci a kvílení synthesizeru připomíná zvuk houkačky. Pak pojednou ponuré zvuky propadnou do suterénu a pracuje se zde s velmi tajemným modelem hudby – možná bych mohl citovat představitele britského hudebního undergroundu Third Ear Band s Glenem Sweeneyem. McPhee recituje a rozpráví pod elektronickou clonou, která nabírá na intenzitě… Nový rytmický model pracuje mírně podobně jako němečtí Can. Spojování bzučivým tónů synthesizeru a tónového generátoru působí jako hra s panenkami v čarodějné kuchyni horrorové kuchyně, kterým někdo připravuje děsivý pokrm. Totálně nezařaditelný model hudební kompozice, který vás odzbrojí svou délkou, aranžmá, postupy, bankou zvuků. Je třeba mít neustále na paměti, že se právě nacházíme v analogové době a tohle vytváření zvuku bylo opravdu pionýrským počinem v každém slova smyslu. Další fáze skladby je ve znamení jiného rytmu, ale kytarový synthesizer pracuje na plné obrátky. Tahle elektronická kompozice se vydává jiným směrem než Hawkwind, v jiném gardu třeba Pink Floyd, nebo Emerson Lake And Palmer, ale také je pojímána jiným pohledem než třeba i Isaa Tomity, Czeslawa Niemena nebo Klause Schultze. Snažím se zde najít nějaké spojovací modely, ale nedaří se mni to. V každém případě překvapení a pro milovníka experimentální hudby nový oříšek k rozlousknutí…. Tohle album mi podstrčil překupník s deskami a velmi ho vychválil. Později jsem pochopil, že nebylo pro klasického rockera asi přijatelné a stalo se plošně neprodejným. McPhee ale vydal poměrně hodně sólových alb, což pravděpodobně u nás není příliš známo... Netvrdím, že zde máme co dělat s hudbou, která by minimálně dvakrát týdně zněla z vašich reproduktorů nebo sluchátek…. V každém případě je překvapením, že koncepci úvodních skladeb v totálně jiném hudebním stylu a duchu je velmi nečekaná a zastihne posluchače nepřipraveného. Od razantního akustického blues přejít do téhle „elektronické symfonie“ je velmi odvážné a kladu si otázku, proč vlastně Tony (T. S.) McPhee nevydal dvě alba, jedno v akusticky razantní bluesové formě a druhé v elektronickém duchu (!?) Asi nás chtěl šokovat a to se mu nejen po dramaturgické linii podařilo. Ale překvapení mám rád (občas) a přiznám se, že těch pět hvězdiček jsem schopen si obhájit.

Little Feat - Ain't Had Enough Fun

Petr Gratias — Fri, 11 May 2012 11:53:24 EST

Americkou kapelu Little Feat jsem koncem sedmdesátých let nějak ztratil ze zřetele po náporem jiné hudby, kterou jsem objevoval a zpětně doobjevoval a tak jsem ani pořádně nevěděl, jaké byly její osudy po smrti jejich kytaristy Lowella George. Little Feat u nás nebyla zrovna nejznámější americká kapela, ale znalci a trochu hlubší specialisté na americkou scénu jí znali a k řadě jejich alb měli respekt. V polovině devadesátých let jsem narazil na jejich album a docela zvědav nad tím, co jejich hudba přinese v deváté dekádě, jsem si pustil jejich album k tělu. Jaké byly moje pocity, se pokusím teď zachytit v mé recenzi… DRIVIN´ BLIND – melodické intro pojednané v ryze optimistickém stylu. Skoro bych řekl až tanečním. Zdůrazněná rytmická struktura bicích Richieho Haywarda a baskytaristy Kennyho Gradneyho ve spojení se Samem Claytonem šlape jako o život. Přesná rytmická metra a do toho další instrumentace, představovaná klávesami Billa Paynea. Zkreslenou elektrickou kytarou Paula Barrera a mandolinou Freda Tacketa. Zpěvák Shaun Murphy hraje také na percussion. Jako host zde účinkuje Van Dyke Parks na akordeon, který je ve své kategorii opravdu třída. Murphy jako zpěvák má správný drive a barvu a dravost podání. Na druhé straně jeho hlas na americké poměry zní přece jenom „tuctově“, protože takhle zpívá i řada dalších jiných zpěváků…. V každém případě vás skladba naladí do pozitivního myšlení, uvolněnosti a umírněného veselí, jako na známém neworleanském karnevalu Mardi Grass, který tady cítím… BLUE JEAN BLUES – název napovídá blues… ale forma je hodně přetransformovaná. Po zpěvněném melodickém vstupu se píseň promění v přehlednou záležitost amerického písničkářského modelu, jako bychom zkloubili Ry Coodera aj. J. Calea. Dobře se to poslouchá a kapela hraje výtečně „na sebe“. Jednotlivé nástroje se prolínají a doplňují. A tak klouzání elektrických kytar, elektrické piano a clavinet se příjemně vtírají do vaší mysli. Barrere používá bottleneck a důrazná, přesto nijak složitá rytmická struktura zdůrazňuje ležérní tanečnost. V závěru se ve skladbě na trubku přihlásí o slovo hostující jazzmani Joe Sublett na tenorsaxofon a Darrel Leonard na trubku. „Pohoda jazz“….. CADILLAC HOTEL – klasické americké téma starých korábů dálnic a hotelů nemůže v hudební a textové terminologii u Little Feat chybět. Také model skladby mi vyhovuje bez výhrad. Tohle je ten správný poměr soulu, funku, rocku, blues a jazzu, namíchaný mistry. Když k tomu připočtu opravdu výtečně cítící pěvecký výkon se správně dravým feelingem, je zaděláno na výtečnou skladbu. Akcentované akordy kláves a kvílivá elektrická kytara v mezihře se výborně doplňují. Zdařilý hudební počin pro album! ROMANCE WITHOUT FINANCE – houpavý rytmus akcentovaných rytmů nepřínáší reggae, ale přece jenom v rockovém, soulovém a funkovém odéru se vedle blues do skladby dostává i jemná příchuť karibské hudby. Téma je ovšem ryze bluesové – „Romance bez financí“ je příznačný název pro skladbu. Nejenom v sólovém projevu, ale i ve sborech Litle Feat prokazují výtečný feeling. Nástroje hrají ve správném poměru a tak si elektrická kytara, dobro a klávesy nijak nepřekážejí a zejména už zmíněná pěvecká část skladby je uchvacující bez jakéhokoliv sporu. Závěr ovšem sklouzne do jazzu, bučivý saxofon a výrazné ragtimové piano je zcela stylové…. BIG BANG THEORY – použít takzvanou „teorii velkého třesku“ do skladbu mi přijde jako originální nápad. Little Feat přitlačí na pilu a máme tady dravější variantu rocku. Rytmické proporce správně pulsují a dusají a kytary Barrera a Tacketta se opravdu dokáží vejít do tématu ve skvělých unisonech doplněná Gradneyho útočnou baskytarou. Little Feat dokáží skladbu proměnit v úderné boogie, ale ještě něco navíc a kořeněno hlasy je zde další výtečný model. Na Little Feat je prokazatelně slyšet, jak je jejich muzikantství baví, jak se dokáží odvázat a že jsou to mistři svého žánru. O čemž svědčila jejich častá koncertování a obliba u amerického, ale i mexického publika. CAJUN RAGE – bubenické nástupy doprovázené důkladnými percussion nám přinášejí hudbu, které se v USA říká cajun. Rytmické členění je velmi proměnlivé a tanečně důrazné a taky je tady v centru dění už jednou zmíněný Van Dyke Parks a když propojí svůj akordeon s perfektně šlapající baskytarou Gradneyho a sekanými kytarovými doprovody, máme tady průraznou skladbu v tom nejlepším slova smyslu, jakou bychom u nás ve staré Evropě nedokázali vykřesat ani na britských ostrovech, ani v kontinentální Evropě. Barerre vypálí dobře promyšlené kytarové sólo a jemně se povysune nad celou hudební strukturu, kde to pulsuje a pochopitelně to nutí k tanci a k odvazu. Jako bych viděl ty vnadné ženské potřásat tím, čím je příroda obdařila a vyvolávat mezi chlapy patřičné napětí. Dobře vypilovaný kousek po všech stránkách… HEAVEN´S WHERE YOU FIND IT – klavírní téma Billa Paynea se prolíná s clavinetem a Hayward nás oblaží důraznými a výtečně vybroušenými důraznými breaky na bicí a zase zde máme ten správný vokální nátisk s bottleneckovou kytarou. Barerre sice není Duane Allman, ale sjíždí svůj nástroj velmi dobře. Mixáž funku, soulu a blues je zde opět příkladně výborná. Je radost poslouchat muzikantské erupce, které se neutápějí v dlouhých sólových exhibicích, přesto ve formátu skladby působí jako vitamínová bomba na zbídačelý organismus. Spojení etnických muzikantů s bílými Američany nese prostě zralé a šťavnaté ovoce… BORDERLINE BLUES – akordeon zahajuje úvodním intrem, mírně podporovaný klouzavými tóny elektrické kytary. Zajímavě procítěné téma. Výrazně odlišné uchopení formy, které se liší od všeho předešlého. Zní to jako baladický motiv, který se dále rozvíjí ve zpívaném a instrumentálním projevu. V další fázi skladby se přihlásí důkladná rytmika několika attacky, ale rozvoněné téma už ve skladbě zůstává… když popustím mírně uzdu své fantazii, řekl bych, že skladba je o tom, jak citlivá je hranice mezi USA a Mexikem svými tajnými přechody z Mexika do Států za prací, ale i za kšefty s omamnými látkami a „bílým masem“. Melancholická nálada navozuje zajímavě vyjádřený smutek a nebezpečí, na čemž se podílejí varhany, elektrické piano, kytary, percussion a pěvecký přednes s akordeonem. Na albu sice skladba nemá zrovna hitové ambice, ale mezi ostatními písněmi se neztrácí. Kdo má rád v hudbě jistý typ stesku, asi si k písni vztah najde… AIN´T HAD ENOUGH FUN – závěrečná skladba, která dala i albu název je zahájena mírně rozverně klavírem a procítěným zpěvem. Sborový zpěv tenhle písňový model stáčí k různým stylům… nechybí zde dobro, percussion a akordeon. Uvolnění a bezprostřednost každým coulem a aranžmá skladbu nijak nekomplikuje až do jejího takřka nečekaného finále… Koncem devadesátých let jsem čistě náhodou zahlédl v televizi přenos z koncertu v dánském Roskilde, kde v pestré směsi evropské i zámořské hudební nabídky vystoupili i Little Feat. Bohužel sestava kapely byla proměnlivá (nebo alespoň pro koncertní vystoupení) a jejich výkon se mi zdál takový mírně nedovařený. Asi to bylo proto, že jsem byl příliš utopený v sedmdesátých letech a chtěl jsem po dalších dvaceti letech slyšet ještě lepší a kvalitnější podání…. Jsou to ovšem pocity dávné a dnes bych možná nebyl tak „přísný“ ve svém úsudku. Každém případě album Ain´t Had Enough Fun je dobré album. Dobré znamená tři, protože Time Loves A Hero se mi zdá přece jen lepší a tak nabídnu hvězdičky tři. K poslechu lze ovšem doporučit bez výhrad.

Lucassen, Arjen Anthony - Lost In The New Real

Mohyla — Fri, 11 May 2012 20:15:12 EST

Mr. Lucassen potešil svojich priaznivcov koncepčným albumom Lost In The New Real. Je príbehom pána L., ktorý sa po dlhej dobe prebral z kómy a musí sa vyrovnať s novým svetom, v ktorom sa ocitol. Pomocníkom mu je psychologický poradca Dr. Voight-Kampff, ktorého part v predeloch medzi jednotlivými skladbami nahovoril známy herec Rutger Hauer. Hudobne sa album pohybuje väčšinou na hraniciach prog, metal a space rocku. Samozrejme Arjen zabŕdne aj do vážnej hudby a nájde sa aj odkaz na severskú ľudovú tvorbu. Zvláštnosťou je, že okrem sláčikov, dychov a bicích nahral všetky nástroje sám. Niektoré epizódne party spieval Arjen už v predchádzajúcich projektoch, ale až v úlohe pána L. sa predstavil ako výborný spevák. 1 The New Real, otváracia skladba, skvele namiešaná z vyššie uvedených rockových ingrediencií, obohatená o Anderssonovskú flautu. 2 Pink Beatles In A Purple Zeppelin, už podľa názvu nie je ťažké uhádnuť, čo bolo inšpiráciou tejto skladby 3 Parental Procreation Permit, pomalšia skladba s mohutným hudobným podkladom, skresleným i čistým spevom podporeným krásnymi ženskými vokálmi 4 When I'm A Hundred Sixty-Four, Arjenova vtipná parafráza na Beatles, Sgt. Peppersa a When I'm sixty-four 5 E-Police, odpichová, rytmická skladba s príjemnou melódiou, možno až hitovým potenciálom 6 Don't Switch Me Off, prináša ukľudnenie, hudobné plochy na spôsob Pink Floyd, ale také Arjenovské, skladba je vyšperkovaná krásnymi španielkami v podklade a pekným gitarovým sólom 7 Dr Slumber's Eternity Home, po zahrmení a slovnom predele nasledujú španielky a prechod do rytmickej, melodickej časti v hlavnej úlohe so sláčikmi a skreslenou gitarou v sóle. Zaujímavé je použitie bendža/ Ten Arjen snáď zahraje aj na polievkovej mise so strunou!/. 8 Yellowstone Memorial Day, hudobne podobná predchádzajúcej, použitím zvukových efektov, sedemstrunných, tvrdých gitár a hammondu s leslie bedňami trochu pripomína Ayreon, mňamka 9 Where Pigs Fly, úvod patrí sláčikom, píšťaly, elektrická gitara, chutný koktejl značky Lucassen 10 Lost In The New Real, záverečná skladba, nesúca jasne copyright Electric Castle( domovské štúdio, kde Arjen svojim nápadom dáva výslednú podobu), vlajková loď albumu. Skladba sa skladá zo šiestich častí, širšie hudobné plochy sú pokryté množstvom nástrojov, s bohatým zvukovým zafarbením, so zmenami rytmov a melódií, všetko perfektne zaranžované. Celkové vyznenie dokresľujú bohaté ženské vokály, zvukové efekty a nápadité bicie, majsterštik pána Lucassena. Touto skladbou končí prvý disk. Na druhý disk sa dostali skladby, ktoré nesúvisia s dejom prvého CD a cover verzie skladieb 2. Welcome To The Machine (Pink Floyd Cover) 4. Veteran Of The Psychic Wars (Blue Oyster Cult Cover) 6. Battle Of Evermore (Led Zeppelin Cover) 8. Some Other Time (Alan Parsons Project Cover) 10. I´m The Slime (Frank Zappa Cover) Arjen sa niekde vyjadril, že síce s dejom nesúvisia, ale boli mu veľkou inšpiráciou, snáď preto ich na album dal. Ja by som sa bez nich obišiel, ale všetkému zas rozumieť nemusím. Aj keď povedzme cover Zeppelinov so ženskými vokálmi, alebo Pink Floyd s ťažkými gitarami určite zaujímavé sú. Druhé CD ešte obsahuje CD Rom sekciu The Artwork. Veľkým plusom 2CD je pekný, papierový, otvárací obal. Obsahuje kvalitný booklet na kriedovom papieri s pekným výtvarným riešením od Claudia Bergamina. Arjen natočil kvalitný autorský album. Je až neuveriteľné, čo tento borec dokázal. Vymyslel, nahral, naspieval, zaranžoval, vyprodukoval a všetko na vysokej úrovni, album hodnotím štyrmi hviezdami, možno aj niečo nad štyri.

A Foot In Coldwater - All around us

hejkal — Fri, 11 May 2012 08:29:06 EST

Prešlo pár rokov a A Foot In Coldwater sa prihlásila s tretím album All around us. Príklon k rádiovému formátu badať nielen v kratších časomierach desiatich kúskov, čo sa na albume prezentujú, ale aj v sounde a poslucháčsky prístupnom hard rocku, ktorý je hard už len občas. Skôr je to taký komerčnejšie ladený spevný rock s viac ako občasným klávesovým šumom. Titulná skladba sa miestami tvári až nepokojne, pre veľký úspech sa na albume nachádza hneď dvojica debutových skladieb, a síce (Make me do) anything you want a Yalla yae. A podobný jav sa zopakuje aj s druhým albumom. Do slaďákov výraznejšie prehovorí aj akustika, čuj Love is coming alebo pompéznosť ako je to v He's always there (watching you). Tvrdšie skladby ma berú najviac, a preto vyzdvihnem metalickú It’s only love a dobiela rozpálenú How much can you take (podobnosť so skladbou z druhého albumu isto nie je náhodná, normále sa zdá, že ide o remake predchádzajúcich albumov). A ešte niečo, posledná skladba Para-dice je zaujímavá mäkšia inštrumentálka. Doba vydania evidentne pokročila do polovice sedemdesiatych rokov, ale album sa počúvať dá, je dobrý a pár skladieb je naštvanejších, než slovenský hokejový fanúšik po zápase, v ktorom sme „favoriti“ (nikomu ešte nedošlo, že sa bavíme o „škode“ a nie o benefite).

A Foot In Coldwater - A foot in coldwater

hejkal — Fri, 11 May 2012 07:42:39 EST

Keď som sem nedávno pridával profil kanadskej psycho-hard rockovej skupiny Nucleus, rozpamätal som sa, že okrem povedomia o jej existencii, som nikdy nepočul kapelu A Foot In Coldwater, ktorá ju nahradila. Okamžite som objednal prvé tri albumy a dva už mám aj doma, a tak síce sčerstva, ale s plným vedomím, začínam s propagáciu kanadského hard rocku, ktorý bol v sedemdesiatych rokoch rozhodne bohatší, než priemerný obyvateľ Východného bloku. Priamočiare bicie doplnia nejaké tie gitarové vyhrávky a už sa valí jednoduchý, ale spevný gitarový hard rock s názvami ako On the wind alebo Yalla yae. Určitý párplovský fíling naruší tu nejaké to slákovanie (čuj druhú menovanú), tam akýmsi citlivým baladením á la (Make Me Do) Anything You Want. Pozitívnou črtou prezetovanej hudby je mierne zachrípnutý jačavý spevák a ochotne vyšívajúci gitarista. Skladieb je tu cakumprásk deväť a neprekombinovaný hard rock mieri rovno na solar, načo budiť dojem, keď sa dá poslucháč „sundať“ jednou ranou. Pravda, pomalé citlivky sa nájdu tiež, okrem spomínanej je to napríklad Fallen man. Vo všeobecnosti, kto má rád Nazareth a Deep Purple, ten si na tomto albume zgustne. Vyzdvihnem aj melodicky podmanivú skladbu Alone together a hlavne brilantnú nakladačku In heat. A Foot In Coldwater ma nesklamala, naopak, intenzívne sa do nej ponáram až po uši, noha nestačí!

KGB - KGB

hejkal — Thu, 10 May 2012 20:01:39 EST

KGB je ďalší z pokusov, ako sa Mike Bloomfield snažil o pompézny blues rock a ako zostavil ďalšiu superskupinu (tentoraz nevyužil mená spoluhráčov a odpustil si i Session v názve albumu). Let me love you mierne funkuje, je to taká spevná a pozitívne naladená skladba, vyniká v nej hlasisko Raya Kennedyho. Balada Midnight traveller by sa na prérii nestratila, gýčový nábeh na vokáliky a cukrové orchestre paradoxne priveľmi neprekážajú. I've got a feeling slajdovo vypiskuje, inak je to skôr pokojná funky vec so skvelým hlasiskom. Ďalšia pohodovka sa volá High roller. Nemôžem si pomôcť, kapela mi pripomína inú podobnú záležitosť, a síce Rhinoceros. Pokojné blues Sail on sailor je fajn, nestráviteľná je pre mňa reggae vec Workin' for the children. Sú jednoducho hudobné smery, ktoré nedokážem vstrebať. A na nejaké divoké emócie zabudnite. Aj You got the notion je slaďák. A tak to ide aj naďalej. Baby should I stay or go a v neposlednej (i keď poslednej) rade aj Magic in your touch plynú bez nároku na hlasitosť, zrýchlený tep alebo dokonca na nejakú skalopevnú tvrdosť. Medzi dve spomenuté uspávanky sa vopchala spevná It's gonna be a hard night a tým končím svoj exkurz po tajoch KGB. Album je počúvateľný, spevný blues rock s presahmi k iným čiernym polohám nie je síce exhibicionisticky ladený, ale rozhodne napomáha k zlepšeniu nálady a to nie je málo. Priatelia bluesových polôh sa nudiť nebudú. A ten hlas!

Butterfield Blues Band - It All Comes Back

Petr Gratias — Wed, 09 May 2012 14:55:12 EST

Hráč na foukací harmoniku a zpěvák Paul Butterfield – známá postava amerického, speciálně chicagského blues – vykazoval od poloviny šedesátých let řadu hudebních aktivit, což dokumentuje množství alb, na kterých vystupoval – ale i těch, které jsou zaštítěny jeho jménem. Kapely, které zakládal, se z nejrůznějších důvodů rozpadaly a na jejich troskách vznikaly nové. Skupina Paul Butterfield´s Better Days se v USA objevila v první polovině sedmdesátých let a v r. 1972 jim vychází první album. Do mé sbírky se dostalo album následující, které jsem dostal darem, aniž bych o něm cokoliv věděl. Jméno protagonisty však bylo natolik renomované, že to povzbudilo můj zájem – a tak It All Comes Back – mám před sebou, stejně jako plánovanou recenzi…. Když, jsem se podíval na obsazení Butterfieldovy nové hudební formace, konstatoval jsem, že znám pouze jména hostů – Bobby Charles spolupracoval v raných začátcích se skupinou Band, Bobbye Hall je jméno hráče na percussion, který se mj. objevil i u Rolling Stones a Maria Muldaur, byla zpěvačka, která na počátku sedmdesátých let prorazila v USA v ve folku a blues a zapamatoval jsem si ji kvůli jejímu rumunskému původu – z toho vyplývá, že i jméno Geoff Muldaur (hráč na flétnu, saxofony a trubku s ní bude do rodiny). Ostatní jména (členů kapely) pro mě zůstávají víceméně utajena…. TOO MANY DRIVERS – jak jinak, než intrem na foukací harmoniku musí začít album Paula Butterfielda…. A vzápětí za ním už šlape celá kapela. Doprovod představuje slušně sehraný tým hráčů, kde prozatím Buttefield hraje „první housle“ a ostatní instrumentace to respektuje a nikdo zde nápadně nevyčnívá. Butterfield vedle opravdu výtečnou hru na foukací harmoniku i velmi dobře zpívá. Pro blues je jeho interpretace opravdu dobrým přínosem, protože nejenom výtečně frázuje, ale má i správný feeling a potřebnou dravost a tak je to od začátku až do konce, třebaže v závěru hraje kapela bez nějakého nápadnějšího vybočení…. IT´S GETTING HARDER TO SURVIVE – úvod další skladby se posouvá ovšem až někam k soulu. Interpretace Bobbyho Charlese má v sobě snad ještě větší porci dravosti a živočišné syrovosti, než samotný Butterfield. Tohle je tradiční americký sytý projev. Na druh straně chápu, že může být pro řadového posluchače víceméně anonymní, protože podobně zní i další zpěváci, kteří se pohybují v soulu. Skladba se osvobozuje od tradiční bluesové formy a máme tu dechovou sekci, která se správně zařezává do aranžmá. Kytarista Amos Garrett se přihlásí krátkým, ale pořádně zaostřeným sólem, které vás nenechá na pochybách, že zde hraje výtečný hráč. Maria Muldaur se připojuje k Charlesovi a dotvářejí tak oba zajímavé spojení – při kterém se ovšem i v sólových vstupech nijak nezastiňují. IF YOU LIVE – další skladba se posouvá zase o kus dál a řekl bych, že máme co dělat s přetransformovaným gospel songem. Naléhavost interpretace je hluboká a instrumentální doprovod je najednou velmi stručný a úsporný, aby více vynikla interpretace. Klouzavé a krátce kvílivé kytarové tóny spíše mňoukají a bicí Christophera Parkera a baskytara Billyho Riche spíš mlží. Přiliš krátké a nedostatečně rozvinuté…. Ale i tohle mohl být záměr… WIN OR LOSE – v další skladbě se k blues zase vracíme. Ale instrumentace a aranžmá do skladby vnášejí další prvky a tak hovořit o jednoznačné bluesové variantě není přesné. Butterfield samozřejmě před mikrofonem a famózně kouzlí se svými harmonikovými tóny. Parker a Rich sem vnášejí jiný nerockový rytmický princip a volně variují mezi funkem a jazzem, ale zase se vracejí k rocku. Ronnie Barron střídá elektrckiké piano a už předtím ho mixuje s clavinetem. Skladba je rytmicky velmi preferovaná a nějakou harmonickou bohatost zde neočekávejte – jsme na půdě plné nevybouřených emocí, v tom nejlepším slova smyslu… SMALL TOWN TALK – kytarové intro nezastřeným rejstříkem s mírným vibrátem nabízí kytarista Garrett se zvláštním proměnlivým soundem v baladě, která je příjemně hladivá. Harmonika, clavinet, saxofon, kytara a rytmika jaksi lehce bublají, jakoby člověk šlapal po horkém asfaltu…. Interpretace je ovšem velmi vroucná a přesvědčivá. V mezihře se více vyprofiluje harmonika s doprovodem klouzajících krátkých kytarových tónů a všechno se spojuje se zvláštním klapotem. Není to reggae, ani rock, ani blues, ani jazz – ale možná se idea skladby lehce otírá o všechny jmenované žánry v výraznou lehkostí a podmanivostí s příjemnými náladami…. Skladba má nekonečný fade-out, asi aby posílala své vyznění. TAKE YOUR PLEASURE WHERE YOU FIND IT – výrazný clavinet Ronneho Barrona a k tomu funkově pojednané rytmické téma. Dobře mají hudebníci našlápnuto. Pěvecké podíly Butterfielda, Charlese a Muldaurové jsou ve výtečném poměru. Doplňují se ve sborech, ale oddělují se i v sólových vstupech. Příliv funkového pojetí je zcela evidentní. Kytara Garretta mi připomíná famózního Ry Coodera. Dobře vystavěná skladba, ale na druhé straně by podobným způsobem mohli pracovat třeba i takoví Little Feat nebo Doobie Brothers. Nevadí mi to. Tento typ skladby sem přináší nový svěží vítr, který mě příjemně ovívá, oblažuje, ale i nabuzuje. Rich, Parker a Barron ve skladbě drží hlavní napětí a umějí to více než dobře…. POOR BOY – klouzavé kytarové tóny nás vracejí v ryzí bluesové formě. Kytara klouže, harmonika naříká, hlas se ohýbá a sténá a vyjadřuje svoje vnitřní emocionální pnutí. Kdo blues cítí, docení, že se zde interpretace velmi zdařile potkává s vnitřní přesvědčivostí a obojí se nádherně spojuje v uzavřený kruh. Není zde třeba žádných harmonií a melodií, ale pohrávání si s drobnými detaily a s tónovými vibracemi. Muddy Waters, Robert Johnson a Howlin Wolf by byli určitě přesvědčivější, ale i tak zde máme co do činění se zajímavým materiálem, ze kterého vařili pod vlivem jiného receptu takoví Led Zeppelin nebo i Chicken Shack…. LOUISIANA FLOOD – kytarový mlýnek a rytmická struktura nabízejí hudbu, která se přibližuje ke cajunu a která se hraje někde kolem mississippské delty a přilehlých destinacích kolem New Orleansu. Bobbye Hall zde dusá na conga a společně s bubeníkem Parkerem zde vytvářejí správné rytmické podhoubí. Bobby Charles s jeho vypilovaným projevem je výtečný (trochu mi připomíná Slye – z Family Stone) – výtečný interpretační projev. Doprovod se soustředí na sekaný akcentovaný rytmus celé instrumentace, který žene skladbu k osobité tanečnosti, ale Charles je opravdu jedinečný. Výtečný příspěvek. IT ALL COMES BACK – jsme v závěru. Butterfield napůl zpívá a napůl deklamuje a mírně mu k tomu asistuje elektrické piano Barrona. Ne tohle není tango. Ale rytmická struktura s akcentem může vyvolávat podobné asociace. Nástroje spíše mlží, než by výrazně vstupovaly do tématu, ale tím jenom posilují jistý typ napětí, které pravděpodobně nebude explodovat, ale jenom nás dráždit. Takový typ hudby v Británii, ale ani v kontinentálně Evropě bychom asi nevymysleli. Tohle je záležitost amerického folklóru, ve kterém se zobrazují nejrůznější aspirace. Kolektivní zpěv mírně graduje, ale jinak jsme pořád ve stejných mírně zrychlených proporcích. Opakující se schéma je sice podmanivé, ale stále téměř stejné a asi jenom zdůrazňuje základní myšlenku a tím je skladba uvedena i do závěru… Popravdě řečeno, Butterfield Blues Band pro mě přinášel více podmanivějších a přesvědčivějších okamžiků a tak ne zcela jednoznačně a rozhodně, mírně váhám, jaké zaujmout stanovisku. Nemáme tu co dělat s absolutním blues, ale s řadou různých ingrediencí. Myslím, že Paul Butterfield zanechal na jiných albech hlubší otisk a třebaže hráčská potence kapely je skvělá, včetně výtečných zpěvů, v nápaditosti se mě ale pozdává, že zejí tu a tam díry, kterými fouká….. Maria Muldaur zde mohla dostat více prostoru pro svůj zajímavý hlasový projev, který mohl být pro album důležitým přínosem. Mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami, nakonec udělím tři. Ale v každém případě se nejedná o nějaký pokleslý opus, je zde co poslouchat a vnímat.

Moore, Gary - Blues for greeny

Petr Gratias — Tue, 08 May 2012 10:23:52 EST

Když se objevilo album Blues For Greeny od irského bluesrockového kytarového matadora Garyho Moorea, vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Album coververzí už natáčel kdekdo a Gary Moore měl navíc k albu svůj důvod. V klubu Rado v Belfastu v r. 1967 slyšel hrát poprvé Bluesbreakers na kytarovém postu s Peterem Greenem. Byl jím uhranut. Po nějakém čase Moore už se skupinou Skid Row vystupovali jako předskokani před headlinery Fleetwood Mac v Dublinu v Adelphi Cinema a Green si tehdy povšiml Mooreovy kytarové hry. Seznámili se a Green prosadil, aby se skupina Skid Row dostala do nahrávacího studia…. Tím byla nastartována Mooreova hudební kariéra. Moore na to nikdy nezapomněl. V r. 1995 se rozhodl jako poctu Greenovi natočit album coverů od Fleetwood Mac na samostatném albu a tohle je výsledek…. IF YOU BE MY BABY – dravý nástup ve stylu klasického blues. Když bych slyšel skladbu jen bez jakýchkoliv informací, asi by mě napadla kapela Fleetwood Mac. Ovšem pojetí hudebního uchopení je dravější a drsnější a také když se před mikrofon postaví zpěvák, budu vědět, že tohle není ani Peter Green a ani Jeremy Spencer. Gary Moore má svůj interpretační styl. Dechová sekce je ovšem parádní a dokonce v ní objevuji Steve Gregoryho a Johnnyho Almonda, kteří spolupracovali nejen z Fleetwood Mac, ale také z Bluesbreakers nebo Chicken Shack. Moore na svou kytaru vyšívá ty nejsprávnější vzory a Tommy Eyre zpozadí hraje klasické klavírní doprovody. Saxofonové sólo před přiznávkami ostatních dechařů patří Nicku Pentelowovi. Tohle je výtečný model začátku klasické desky elektrického blues… LONG GREY MARE – další coververze od Fleetwood Mac je opět velmi čitelná. A znovu musím potvrdit, že se zde hraje s větší energií a že sound kapely je více rockový, než rhythmandbluesový model ze šedesátých let. Hráno s velkou elegancí a erudicí, bez příkras a se smyslem pro výraz… MERRY GO ROUND – doprovod této coververze je výraznější. Graham Walker je především rockový bijec a možná zde hraje trošinku víc hlučněji, než by si skladba zasloužila. Zato Andy Pyle, opět jeden z vynikajících baskytarových hráčů své doby je zcela namístě. Nechci ho srovnávat s Johnem McVie, ale myslím, že jejich pojetí od sebe není příliš vzdáleno. Model skladby, kdy se skromnějšími instrumentálními prostředky dosáhne silného účinku. Podobně jako Peter Green se učil zpívat blues u svých černošských amerických vzorů, Moore vystihuje Greenovu podstatu, ale dává do ní svůj vlastní otisk. Výtečné… I LOVED ANOTHER WOMAN – krásná skladba. Jak v originále, tak v coververzi. Podobnost se skladbou Black Magic Woman vytýkali kritici Greenovi už v šedesátých letech. Údajně v tom nebyl žádný nedostatek nápaditosti, ale snaha natočit alternativní verzi s jiným textem, třebaže melodika zůstala stejná. Green se zbaví jakýchkoliv krabiček a pracuje s čistým zpěvným tónem. Krásně se to poslouchá, jak ty jeho tóny plují prostorem s mírným hallem. Walker a Pyle vytvářejí zcela jednoznačně elegantní rytmické podhoubí se vším všudy… NEED YOUR LOVE SO BAD – moje oblíbená skladba od Fleetwood Mac a tak se není čemu divit, že i zde s napětím sleduji, jak se Moore vyrovná s tímto coverem. Skladba má stejnou vláčnost a mysteriózní podmanivost. Smyčce v pozadí jsou velmi důležité, jsou závanem svěžího větru a přitom zdůrazňují akcenty s výtečně frázujícímu Mooreovu hlasu, který používá ve zpěvu občas vibráto, ale nevadí mi to. Green měl zastřenější timbr v hlase, méně dravosti – ale Moore se do tématu pokládá se vší vervou. Někdo by možná řekl, sentimentální slaďák – odmítám. Vyjádřit tím to způsobem svoje ryzí pocity, je velké umění a ještě navíc k tomu tak výtečně ohýbat nezkreslené kytarové tóny – to je opravdu paráda. Tommy Eyre připojuje tremolo hammondek, které se spojují s harmonickou strukturou. Musím konstatovat, že Moore do skladby vkládá delší kytarové téma a také skladba zní jasněji a čistěji – přesto bych si netroufl říci, která ze dvou verzí je lepší – líbí se mi obě stejně. Kouzlo skladby tkví v tom, že má tu správnou harmonii a melodickou linku a to je základní kámen. Velmi silná skladba, které chytí za srdce i drsňáka… THE SAME WAY – dravější skladba má zemitější podobu. Černošský model je zastoupen v interpretaci a frázování. Důrazný riff je odvíjen vypilovaným základem kvílející kytary a Moore si dopřává výtečně vypilované vyhrávky, včetně sólo v mezihře. Přeslechnout se ale nedají i legátové kytarové doprovody, které uvolňují napětí… THE SUPERNATURAL – tak tohle je přesný model Fleetwood Mac v novém kabátě. Pokud ale budu poslouchat pozorněji, uslyším zde i jistý podíl santanovského odkazu. Není to jenom rytmikou, ale i dlouhým tónem. Moore nasadí tón a dokáže ho famózně dlouho držet a natahovat, že člověku až leze mráz po zádech. Tommy Eyre je zde hammondkami a posiluje harmonické pozadí – nevyčnívá – ale plní zde důležitý spojovací most – Moore má rozvázané ruce a také to dává znát – není co dodat – skvělé! DRIFTIN´– blues s trochu těžkým zadkem. Rytmika se jakoby mátožně odráží ode dna. Zato Mooreova kytara hraje zrychlené tónové výměny, aby se „vešla“ do rytmického stroje a Eyre zasedá za klavír a jeho stacatto nelze přeslechnout. Moore ovšem perlí. Rychlé kytarové běhy, po několika dobách vždycky prudce zabrzdí a pak už běhá ve stupnicích. Ovšem, když spojí kytarovou frázi se zpěvem a rozvibrován tóny, člověk musí smeknout. Po výrazové stránce je zde Moore pravděpodobně v nejvyšším podlaží virtuálního kytarového domu. Hudební forma je čitelná a nekomplikovaná, ale sdělnost a přesvědčivost je famózní…. SHOWBIZ BLUES – další coververze z mého oblíbeného alba Then Play On. Moore trochu změnil přístup, nicméně snaží se i zde zachovat čitelnost skladby. Proměnlivost a prolínavost elektrických kytar si tady nahrál sám (na rozdíl od Fleetwood Mac). Obžaloba a smutné konstatování politiky hudebního průmyslu zde získává emocionální podobu. Moore mění barvy tónů, ale zachovává vibráto a výtečné frázování. Nezbývá než chválit. LOVE THAT BURNS – zvláštní. Tuhle skladbu jsem u Fleetwood Mac respektoval, ale nějak mi nevlezla do duše a vlastně dodnes si lámu hlavu proč. Nevím, jestli to bylo těmi utahanými a unavenými dechy anebo to bylo přílišnou ležérností skladby. Těžko říci. Jsou různá blues – různě zahraná a různě zazpívaná, ale tady se moje cítění nějakým způsobem nedostává do souladu jak s originálem (už před lety), tak s tímto coverem. V podstatě se tady nedá nic vytýkat nebo namítat, ale sám zde téměř nic necítím. Místo napětí zde vnímám spíš únavu a jen trochu to Moore mění kytarovou mezihrou… LOOKING FOR SOMEBODY – poslední coververze začíná famózním kytarovým zakvílením a pak je tu výtečný rytmický riff. Skladba je z prvního alba Fleetwood Mac a byla myslím tím prvním, co jsem od nich slyšel a asi jsem na to nezapomněl. Moore výtečně frázuje a zpívá. Je zde nepostižitelné napětí, vyvolávané bicími a baskytarou šlapajícími jako pekelný stroj – ale také Moore zde kouzlí se zvukem, který zní drásavě a naříkavě. Překračuje původní model, ale tuhle podobu opravdu vítám. Dostat ze strun takový tón s ozvěnou při které naskakuje husí kůže, tomu říkám kumšt. Nepotřebuje k tomu ani varhany, ani dechy, ani klavír – jenom rytmiku a svůj kytarový potenciál. Moore se rozhodl vložit do skladby silnější experimentální prvek a vůbec mu to nezazlívám a dokážu si představit, jak tohle muselo zabírat v potemnělém sále Marquee Clubu v Londýně. Velmi důstojné rozloučení s covery od legendárních Fleetwood Mac…. Když údajně Peter Green uslyšel tohle album coververzí, velmi ho to dojalo a zareagoval opravdu vévodským způsobem. Jak vděk věnoval Mooreovi legendární Vintage model Fender Stratocaster vz. 1958, které byl a dodnes je ceněn jako nástroj nejšpičkovější kategorie. Tohle Moorea opravdu zaskočilo. Bylo to celoživotní vyznamenání! Starší výtečný hudebník odměnil mladšího výtečného hudebníka….. Koupit si tohle album bylo velmi snadné – leželo v sudu se slevami za pouhých 99 Kč. Kdyby to tak platilo u ostatní hudby bylo by to výborné a možná by MP3, vypalování a stahování vzalo zasvé a hudba by zůstala záležitostí nosičů…. (i když jsou lidé, kteří by si možná i tak nikdy nekoupili originál a spokojili by se s kopií). To je ovšem naivní představa bossové elektronického průmyslu tyhle věci vidí zcela odlišně….. Obal alba už ale nevykazuje větší výtvarnou nápaditost, což vnímám jako nevýhodu. Myslím, že Gary Moore a jeho doprovodná suita odvedli zajímavou práci a na velmi slušné úrovni a že si čtyři hvězdičky zaslouží zcela jasně.

Nucleus - Elastic rock

hejkal — Mon, 07 May 2012 14:42:32 EST

K britskej skupine Nucleus som sa dostal krátko po vydaní debutovej limitky od Repertoire, a teda niekedy v roku 2005. Elastic rock si ma získala predovšetkým hlučnými bicími Johna Marshalla, ktorý srdnato tvrdí prevažne dychový džezík, ktorý s rockom veľa spoločného nemá. Hromada krátkych skladieb vcelku pokojne plynie, dychári a občas aj gitarista si džezíčkujú o sto šesť, a tak sa zmienim iba o tých skladbách, ktoré sa blížia k rockovým polohám (a to sú kúsky prevažne z druhej strany platne). Hneď na úvod je tu rok 1916 a bubenícka eskapáda, pokračuje uspávací zadýchaný džezík, ktorý trvá až do skladby Crude blues. Keďže ide o výhradne inštrumentálnu hudbu, všetky nástroje si brilantne stihnú nejaký ten ospalý, ale podmanivý variant sóla, a to ani náhodou iba jeden. Crude blues (part 2) prvý raz nabehne na priamočiarejšiu rockovú rytmiku a hudba sa dostáva do sfér, koré by mohli osloviť inštrumentálne založených rockerov. Podobne ako drsná záležitosť 1916 – The Battle of Boogaloo. Najlepšia skladba na albume sa volá Torrid zone, má cez osem minút a občasný rockový spodok nezaprie, hoci džez má výrazne navrch. Marshall si hodí aj bubenícke sólo, nazvané sebestredne a osobne Speaking for myself, personally, in my own opinion, I think.... Svižná záverečná dohrávka Persephone’s jive to už len dostane do koľají inštrumentálnych orgií, však vyvrcholenie má byť to najlepšie a pokiaľ možno, na koniec. Album mám rád a niekedy mám naň vyslovene náladu. Stále som však nepočul ďalšiu tvorbu Iana Carra a Nucleus, nuž niekedy, keď ma prepadne džezová mánia, sa k tomu hádam dopracujem. P.S. Zaujímavý je aj obal s čiastočným výrezom, cez ktorý vidno tečúcu lávu zvnútra obalu.

Stone The Crows - Teenage licks

Petr Gratias — Sun, 06 May 2012 11:47:08 EST

Třetí řadové album od skotských bluesrockerů Stone The Crows s názvem Teenage Licks jsem znal poměrně dlouho z katalogu ostrovní hudby sedmdesátých let, ale hudba samotná ke mně dolehla poměrně později. Stone The Crows byli v singlech přehrávání na rockových diskotékách dané doby, ale album nikdo v mém okolí neměl. Na albu mě přitahoval už samotný výtvarný koncept obalu – ukřižovaná vrána, který byl dost nezvyklý. Nakonec jsem album vyslechl od jednoho známého z pásku u něho na návštěvě a moje rozhodnutí, opatřit si ho na vinylu bylo zpečetěno. Dnes ho mám na CD a rád se k němu vracím. Jenom mě u něho trochu štve, že vnitřní booklet kvůli originalitě je pojednán jako rozkládací plakát a v případě rozevírání takhle tištěná tiskovina trpí ve skládaných částech. To považuji za nevýhodu (i když takových rozevíracích bookletů mám doma víc)…. Album Teenage Licks znamenalo pohyb na personálních postech uvnitř kapely. Na klávesové nástroje (po Johnu McGinnisovi) nastoupil Ronnie Leahy a na baskytaru Steve Thompson. (Jim Dewar se jako zpěvák rozhodl pro sólovou dráhu, ale po pár letech jsem ho objevil ve skupině Robina Trowera). Famózní pěvecká hvězda Maggie Bell, zajímavá kytarista Les Harvey a důrazný bubeník Collin Allen tak stáli na prahu nového projektu… BIG JIM SALTER – kytarové intro otevírá první skladbu hranou ve středním tempu. Rytmika je bytelná, Steve Thompson a Collin Allen si výtečně rozumějí a jejich souhra je nejen technicky výtečná, ale udržuje patřičné napětí, které bluesrock nutně potřebuje ke zvýrazňování jednotlivých fází skladby. Les Harvey střídá syrově zkreslené kytarové doprovody a zajímavé vyhrávky. V téhle skladbě dostává příležitost Ronnie Leahy. Hraje na tradiční hammondky, ale v jeho klávesovém inventáři je i synthesizer, jehož přítomnost si v krátkém vstupu uvědomíme a samozřejmě nelze opomeout výrazný podíl dravého živočišného zpěvu famózní Maggie Bell. Velmi dobrý začátek, který nabudí a povzbudí další zvědavost…. FACES – druhá skladba má zadumaný začátek ve varhanním motivu. Pak ovšem Leahy zasedne za klavír a pár taktů si střihnou společně s Maggie a zatraceně dobře jim to spolu sluší. Dále už je zde celá kapela. Líné bluesrockové schéma přivádí do hry akustickou kytaru se zvonivými akordy, bublavé tremolo hammodek a pěkně prokreslené baskytarové tóny a nekomplikovanou, ale přesto přesvědčivou hru na bicí. Nádherné souznění kapely se zpěvačkou. Harveyho elektrická kytara má klouzavý, téměř jižanský styl, zatímco playback akustické kytary a doprovody klavíru se velmi dobře na sebe napojují. Jasná koncepční práce a muzikantský podíl, který potěší….. MR. WIZARD – tikání varhanního soundu přináší závan tajemného psychedelického nátěru. Hammondky ovládnou harmonický prostor a rytmika tepe jako pekelný stroj s ozdobnými koncovkami elektrické kytary. Čarodějné téma… jak už ostatně prozrazuje i název. Do skladby jsou natočeny i přiznávky dechové sekce. Výtečná rytmická práce a perfektně vypilované detaily akcentů. Struktura skladby není složitá, ale výtečně graduje a poskytuje prostor jak dravé Maggie, který si pohrává s jednotlivými frázemi, ale i Harveymu, který při svém kytarovém sóle prošlapuje wah wah pedal a předvádí, že dokáže vedle sázený tónů používat velmi účinně i sekané doprovody, které zdůrazňuje i dechová sekce. Leahy se ovšem rovněž připomíná na hammondky a celkový sound neustále graduje do výsledně celistvého hybridu. Je to prostě hudební rituál výtečného provedení…. DON´T THINK TWICE ̶ pomalejší hudební téma melancholickým klavírem a klouzavými kytarovými tóny nám nabídne krásné blues. Je zde velké procítění, melancholická nálada a uměřený doprovod v hudebním pojetí je úsporně zaranžováno a přesto velmi účinně. No ano, poznal jsem to až po pár taktech. Tohle je Dylanova skladba Don´t Think Twice It´s Alright. Je totálně přearanžovaná a s doplněnými ženskými sbory (výtečnými) posouvá skladbu zvolna na pokraj soulu. Maggie zpívá s velkou živočišností, která odzbrojuje a zasahuje. Velmi autentická interpretace původně folkové rebelantské Dylanovy skladby. Maggie zde vytváří znamenitý mezipól Janis Joplin, ale víc možná Arethy Franklin. Výborný příklad coververze se vším všudy! KEEP ON ROLLIN´- údernější rock, s dusajícím rytmem a s větším náporem na dynamiku. „Kamenné vrány“ drtí rytmy a melodická linka klavíru a elektrické kytary se odehrává v dramatické modelu pojetí, který nemá místy daleko k hardrocku. Přesto se zde bluesrock představuje ve špičkové pojetí. Fascinují mě akcentované proměny rytmu a stupňování napětí, které je kořeněno zpěvem Maggie. Plno emocí a hudební odhodlanosti dotknout se lidské duše s maximální odevzdaností a tak naslouchám hudebním kreacím a uznale kývám hlavou. Na nic jiného se v daném okamžiku nezmohu. Famózní…. AILEN MOCHREE – zvláštní název skladby. Trvá pouhopouhých dvaadvacet vteřin. Je toi starý traditional a nemýlím-li se, tohle je buď nějaká modifikované irština, nebo keltština. Maggie zpívá se zaujetím, ale než se stačíte z předešlé skladby vzpamatovat, skladby je u konce…. Taková zvláštní vsuvka. ONE FIVE EIGHT – o tom, že ani Stone The Crows nechtějí hrát jenom v daných šablonách přesvědčí drobné experimentování v úvodu další skladby. Úvod jako z psychedelických luhů a hájů. Tajemné cinkání, šumění, bublání, přeznívané tóny v hallové ozvěně… tohle zní strašidelně a tohle ortelné dunění baskytary a tikání bicích a kouzlení na elektrickou kytaru přináší další hudební model, následné dravé podobě se i zde dotýkáme hardrocku s kvílející elektrickou kytarou a dlouhými tóny hammondek, do kterých perlí elektrické piano. Celkový sound je hodně nahuštěný. Maggie je opět nažhavená a její zpěv opět nelze jinak než chválit, opravdu parádně pojednaný doprovod, v němž se Les Harvey představuje na kytaru v tom nejpřesvědčivějším světle. Rytmika je pregnantní, ale nepřebíjí celkový sound, kam vstupuje pro zmohutnění pojetí mi dechová sekce doplněná bzučením synthesizeru (v daném okamžiku se mi ty dechy zdají nadbytečné). Dramatické rozuzlení pak znamená divoký pád do hlubin harmonie… I MAY BE RIGHT I MAY BE WRONG – další skladba je uvolněnější a sází spíše na písňovou podobu, ale rozhodně ne nějakého napudrovaného popu (!), je tady opětná emocionální podoba podání suverénního zpěvu, a důrazného doprovodu, šlapajícího v jasném a přehledném tempu. Harvey koloruje kytarovými tóny, Leahy střídá klavír a varhany a v mezihře výtečné kytarové sólo – trochu je utlumeno a nevyčnívá, ale celkový dojem to až tak nenarušuje. Vygradování hudebního doprovodu s řeřavými kytarovými tóny a zvonivými akordickými doprovody se zde děje v tom nejlepším slova smyslu. Thompson zde svou důraznou basovou hrou připomíná podobné pojetí jako Andy Fraser v raných Free…. Melodické, zvonivé a přitom zaostřené a zasahující! SEVEN LAKES – závěrečná skladba je otvírána zádumčivě znějícími klavírními akordy, tóny akustické kytary a vláčnějším, mírně uhlazeným zpěvem, který Maggie rozlévá prostorem. Potom se její hlas vytrácí… Leahy klavírní práci odvádí s velkou erudicí a výrazem. Ono spojení s akustickou kytaru přitlumenými, ale stále výraznými basy je doplněno sborovým zpěvem a instrumentální podíl jakoby připomínal rozlehlost osamělých skotských plání a jezer. Není to nějaká meditativní záležitost, ale impresivně vyjádřená symbióza názvu s hudebním tématem... Mohu konstatovat, že i třetí album Teenage Licks zachovalo vysokou úroveň interpretace, hudebního pojetí, aranžérské práce, ale i dramaturgie. Nechci srovnávat McGinnise a Leahyho, stejně tak jako Dewara s Thompsonem, myslím, že méně pozorný posluchač, který nesleduje detaily, možná ani nezaznamenal muzikantské výměny. V každém případě výtečné album, které dekoruji čtyřmi hvězdičkami a mohu jenom doporučit, těm, co je snad neznají…

Moore, Gary - After the war

Corsica — Sat, 05 May 2012 22:08:34 EST

After The War, poslední album zlatého hard rockového období Garyho Moorea... Nebál bych se ho označit jako vůbec nejlepší v celé diskografii. Vše otvírá krátká předehra Dunluce, a pak už dva velké metalové hity, titulní After The War a Speak To Yourself. Dál stojí za povšimnutí duet s Ozzy Osbournem v parodizující Led Clones, dva velkolepé kousky The Messiah Will Come Again a Blood Of Emerald, a také skvělé sólo v Running From The Storm. Už jen kvůli tomu můžeme Garymu odpustit slabší This Thing Called Love. A nakonec druhá část Dunluce, hymna pro kopce Irské země. Skvělé. Co se týče bonusů, jsou to vybrané živé kousky z toho nejlepšího, co Gary Moore stvořil. Škoda, že se po After The War opět věnoval téměř výhradně blues...

Nuova Idea - Clowns

hejkal — Sat, 05 May 2012 15:22:45 EST

Taliansko - zem skvelej art rockovej hudby, ktorá zatieni nielen špagety, ale i napríklad futbalovú reprezentáciu (hovorím o mojom vzťahu k daným javom) a rozhodne je na úrovní majestátnych starovekých dejín, ktoré sa s touto čižmovou krajinou spájajú. Chcete príklad? Hľa, Nuova Idea! Kakofonický úvod skladby Clessidra bez váhania naznačí, že pôjde o niečo neordinárne. Hard rockový nábeh plný doplnkového inštrumentálneho umu (nie, nie šumu) sa kompozične vrství, ale dravosť nestráca. A to je strašne fajn. Jasné, jemnejšie yesovské vokálne medzihry a kadečo iné robia nielen tu, ale na celom albume z každej skladby koláž rôznych stavov, ktoré určite ulahodia ušiam nejedného progresívneho staromilca. Vrcholná pasáž sa nachádza v skladbe Un'isola. Začína síce klasicisticky a nežne, ale je to práve hard rocková vsuvka, v ktorej chrčí Belloni, ktorá tvorí absolútne najlepší moment albumu. Nie, že by sa tie zvyšné nelineárne jašenia nechali zahanbiť! Celé dielko ja ako učebnica, nájde sa tam hádam každá nálada i nota, ktorá k art rocku 70. rokov patrí. Baladicko-premotivovaná skladba Il giardino dei sogni je teatrálna až za hranice pódia, čo dodať. AJ s detskými spevmi si to šinie melodická, ale rázna rocková skladba Clown, v ktorej sa vyhrávok zhostí napríklad kvákadlová gitara. Hymnické i nežno-obrie vsuvky ani nespomínam, to sa musí počuť. Una vita nuova predstavuje krásnu, čo to trepem, nádhernú ukážku toho, ako môže znieť emočná talianska predstava art rockovej balady. Jedno z tých mála cédéčiek, ktoré som si z talianskej scény kúpil v Bratislave, je aj Clowns od skupiny Nuova Idea. Okamžite sa zaradilo medzi moje obľúbené, pretože sa tu nachádza hudba, ktorá má veľa spoločné so skupinou Gentle Giant (veľa vokalistov, záľuba v košatých kompozíciách) a zároveň má za mikrofónom Rickyho Belloniho, ktorý svojim nestíhacím hard rockovým jačákom jednoducho boduje (i keď si ním skupina údajne znepriatelila dosť jemnocitných navoňaných art rockeríkov, ktorí jej fandili predtým). Paráda. P.S: Aj obal je zaujímavý.

Tangerine Dream - Cyclone

Petr Gratias — Fri, 04 May 2012 17:54:15 EST

Němečtí (jak se za nás tehdy ještě říkalo „západoněmečtí“) elektroničtí kouzelníci Tangerine Dream, pokud se dobře pamatuji, byla první skupina, která v sedmdesátých letech pro mě znamenala opravdovou revoluci tím, že používala nejen synthesizery, ale i tónové generátory a první sampling v takové míře, že byli zcela nezávislí na klasických nástrojích a dokonce dokázali nahrát i elektronické percussion, což do té doby nikdo nepovažoval za možné a bicí podle mínění mnoha hudebníků a hudebních posluchačů si nedovedl představit nikdo v nějakém elektronickém nahrazení. Tím, že byli pro mě „první“ mají dodnes u mě jistou úctu a respekt, i když jejich hudební produkce je opravdu masivní a nekonečná a možná by se s odstupem let dalo tvrdit – že mnohdy i zbytečně přebujelá…. Album Cyclone podobně jako předtím Alpha Centauri nebo Stratosfear jsem považoval za velmi zajímavá a protože Tangerine Dream nepatří na Progboardu mezi nějak zvláště sledované kapely, rád přijdu se svou troškou do mlýna… BENT COLD SIDEWALK – elektronicky preparovaný lidský hlas nám nabídne zvláštní tónově modulovaný zvuk, který je vzápětí následován výrazným soundem sevřeného tvaru, kam ovšem pronikají vedle elektroniky i klasické nástroje. Kapelu posílil Angličan Steve Joliffe (bývalý člen Steamhammer), který do elektronického soundu vnesl klasické prvky se svým saxofonem a různými flétnami a nutno podotknout, že v mnoha případech pojetí hudby více „polidštil“. Klaus Krieger zda hraje party bicích nástrojů, jejichž korpusy byly z polyesteru (!), což bylo tehdy něco opravdu neobvyklého. Dlouhé plochy elektronických instrumentů nastolují onen ortelný pevný harmonický základ a zpívané hlasy, třebaže jsou v angličtině, nezapřou v sobě onoho germánského ducha – nejenom ve způsobu interpretace, ale i v německém patosu, který lze v úvodní více než třináctiminutové kompozici kapele těžko vyčítat. Edgar Froese, Chris Franke, ale i Steve Joliffe ovládají nekonečně dlouhý seznam elektronických nástrojů a komponentů a tak se uchýlím spíš k drobným postřehům, než k nějakým hlubokým ponorům do téhle zvláštní hudby. Elektronické percussion a bzučení synthesizerů je doprovázeno příjemně znějící flétnou, která se jako osamělý čmelák vznáší nad nedozírným lánem elektroniky, která je modulována do nejrůznějších hudebních obrazců a svým pojetím vedle chladného soundu může naopak přivádět svou pozornost daleko od břehů Rýna až do arabského orientu, který zde místy cítím docela výrazně. Tajemný šepot má pinkfloydovský odér („Silence in studio“ z Atom Heart Mother). Elektronický mlýnek působí sice hodně synteticky, ale je vyvažován nástupem dalších nástrojů a hudebních vrstvení, které do těchto témat přivádějí další alternativy. Atmosféra nás uvádí do neviditelné nirvány a vzdálení se jakékoliv realitě. Nakonec se vrací do tématu zpět úvodní zpívané téma s rockovějším základem s již dříve akcentovaným německým přízvukem v anglicky zpívaném jazyce – který sice odlehčuje Angličan v kapele, ale jako zpěvák nemá hlavní part a je „jenom“ součástí tématu. RISING RUNNER MISSED BY ENDLESS SENDER – elektronika se prořezává do další skladby v ještě konkrétnějším tvaru. Tady má dostatečný prostor pro impresionistickou malbu. Hlasy znějí s jakýmsi tajemným nádechem a používání clavinetu a dalších tónových proporcí v jistých způsobech mi v něčem připomíná občasné soundtracky výtečného Ennia Morriconeho. Ve skladbě je cítit napětí a dyamické odstínění, které tuto hudbu činí přitažlivější, třebaže zde místy můžeme nabýt dojmu, „jakoby ožila umělá hmota“ – s odstupem času cítím a vnímám různé aspekty této hudby, která by se dnes dělala jinak. V r. 1978 ale řada věcí byla teprve v plenkách a zkoušely se různé možnosti a tak vnímání podobného typu hudby v domácím kvalitním stereu a navíc sám a potmě, dokázalo dělat divy a odnášet vás na virtuálním létajícím koberci do neznámých světů…. MADRIGAL MERIDIAN – elektronické kouzlení se zvukem a s řadou nevyjmenovatelných klávesových i neklávesových instrumentů zde dostává řádný prostor k sebevyjádření. V nástrojových fázích zde elektronika zastupuje lesní rohy, trombony, trubky, bicí, baskytaru a hypnotické rytmy s elektronickými opary se vznášejí nad tímhle zvláštním hudebním rituálem v málem nezměřitelném nekonečnu. Objevují se zde první digitální sekvencery, ale i lyricon (elektronicky preparovaný dechový synthesizer), který používal i Wayne Shorter z Weather Report. Možná by nedomohl namítnout, že podobný typ hudby by mohl suplovat background někomu na halucinogenním tripu, možná…. Netvrdím, že bych musel být doma obklopen celou albovou produkcí Tangerine Dream, ale jsem toho názoru, že na Cyclonu se řada věcí podařila a třebaže tahle hudba vznikala především na elektronickém základě, přesto si při ní ještě dokážu představit lidský podíl a to je pro mě důležité…. V sedmdesátých letech byla hudba Tangerine Dream vnímána jako opravdový progresivní počin na poli hudební elektroniky. Všechno bylo analogové a všechno se muselo nastavovat ručně a dolaďovat. Bylo to dobrodružné, pracné, nejisté a stále hledačské a proto se mi to líbilo. Nástup synthipopu v osmdesátých letech stál už na jiných základech. Zněl možná dokonaleji, ale cestu mu museli prošlapat a prosekat takoví jako Tangerine Dream, Isao Tomita, Alan Parsons Project nebo Klaus Schultze a i ten Jean-Michel Jarre….. Album Cyclone jsem si už delší dobu nepustil do uší, ale přesto se necítím být po jeho poslechu pohoršen a čtyři hvězdičky nabídnu velmi rád.

SBB - SBB

Libor — Fri, 04 May 2012 08:27:14 EST

Tak trochu utajeně vyšla nová deska polských veteránů SBB. Její název je (opět) pouze "SBB". Nabízí se úvaha,zda tím pánové Skrzek a Anthimos, nechtějí vyjádřit,že kruh se uzavřel a proto novinku pojmenovali stejně,jako debut z roku 1974. Uvidíme. Stejně se jí bude říkat SBB 2012. Každopádně je mi toto pojmenování sympatické, neboť mám rád systematičnost a určitý řád a pořádek. Nové album přináší dvě významné změny. Bylo nahráno pouze ve dvojici těchto bratrů v hudbě,jak sami sebe Józef Skrzek a Apostolis Anthimos nazývají. Anthimos se postaral o veškeré kytary,perkuse a bicí,Skrzek o klávesy,basu a vokály. A to je i druhá změna. Nedočkáte se klasického zpívaného textu,ale jen vokálního podbarvení beze slov. Skrzek tak vlastně přidává svůj hlas,jako další hudební nástroj. Trochu mě to mrzí,neboť jeho zpěv v polštině byl u SBB vždy velmi příjemný a přirozený (a pro mne lepší, než v angličtině). Téměř osumdesátiminutové album přináší 16 skladeb a už jejich názvy avizují,že se oba hudebníci rozhodli k ohlédnutí za svojí pestrou minulostí. Jde tedy o jakousi jejich osobní retrospektivu,kde se vracejí k událostem a osobám,které pomáhaly stvořit fenomén SBB. Názvy,jako Sklep (začátky), Niemen (první velké hudební angažmá), Kluby, 74 (první deska), Lakis (přezdívka Anthimose), Roskilde (vystoupili zde v roce 1978), Rozchod, Amerika, Nová doba, Let nad Chicagem, nebo Seged nepotřebují dalších komentářů. Co se týká samotné hudby,osobně jsem si ji pojmenoval jako klidná síla. Jen vyjímečně se dočkáme živějšího tempa a tvrdšího výrazu (Niemen,74,Lot nad Chicago). Naprostá většina skladeb se nese v uvolněné a procítěné atmosféře,kde jsou všechny nástroje zcela čitelné a profesionálně nahrané (což u bicích Anthimose docela příjemně překvapí). Nejlepší věci na albu ? Určitě výše zmíněné rychlovky (v mantinelech SBB) Niemen a 74. Dále Piwnica,Ameryka,Lot nad Chicago,Memento a po několika posleších i závěrečné,jedenáctiminutové Requiem. Osobně bych uvítal více rychlejších a živějších skladeb,i když nám starším asi nebude vadit až meditativní atmosféra tohoto projektu,neboť jsme si při poslechu zvykli být trpělivější a na zajímavé hudební okamžiky si rádi počkáme a o to více si je vychutnáme. Pro mladší hudební ročníky,zvyklé na dynamičtější a zkratkovitější vnímání podobné hudby,bude asi nejnovější dílo SBB příliš při zdi. Rád bych se mýlil. 4 hvězdičky.