Zrcadlo

Obec pronajme hospodu. Jít do toho?

2021-01-07T21:38:00.001+01:00

Zaslechl jsem hlášení místního rozhlasu. Obecní úřad nabízí k pronájmu hospodu včetně zařízení a vybavení. O ceně taktně pomlčeli, kdo má zájem, nechť kontaktuje starostku.

Do zmíněné hospody jsem párkrát nakoukl. Nejde o žádný pajzl, vypadá slušně. Leč dlouhodobě je prý ve ztrátě a koronavirus jí zasadil poslední ránu.

Přiznávám, kdybych se topil v penězích, pořídil bych si restauraci.

Nepatřím mezi ty, kdo podobným podnikům přinášejí obživu. Ale rád zajdu tak dvakrát do měsíce, posedím, popiju a je-li možnost něco normálního sníst, také jídlo dám.

Hodně mi tento rituál chybí. Naposled jsem byl v září.

Mám poměrně jasnou představu, jak by měla hospoda na vesnici, kde schází turistický ruch, fungovat.

Čistota a příjemná obsluha je samozřejmostí jako všude jinde.

Dál bych se zaměřil na jednoduchost. Žádné stovky nápojů a desítky jídel. Dobré pivo, základní sortiment značkového alka a nealka, pár obyčejných jídel.

U piva bych šel do levnější značky, která má velkou marketingovou podporu a získává si stále větší oblibu. Točil bych dvanáctku Radegast. Desítku bych nechal na výběru štamgastů.

Nabízel bych hezky vypečené špekáčky na pivu, skvělý nakládaný hermelín...

Hosté by dostávali zdarma slané oříšky a brambůrky, aby měli větší žízeň.

Ovšem mám obavu, že častí návštěvníci mají jiné požadavky. Jde jim především o příznivé ceny. Nejsou ochotni dát za pivo o 5 korun víc oproti patoku. A vyžadují trpělivého posluchače pro své kecy.

Hospoda, jež je k pronájmu, se sice nachází uprostřed obce, ale dědina je dlouhá jako týden před výplatou. Ochota chodit 2 kilometry tam a 2 zpět se (obzvláště při špatném počasí) limitně blíží nule.

Navíc si lidi odvykli.

No nic. Promyslím. Uvidím. Možná vznesu dotaz, kolik si obec měsíčně představuje. Jestli je opravdu vše k dispozici, nemusel by to být drahý špás.

Termín stanovili do 15. ledna.

Vánoční prázdniny

2020-12-25T15:56:00.003+01:00

Čerstvý článek bude ve čtvrtek 7. ledna 2021.

Užijte si svátky :)

Tesco online nákupy - Zkušenosti

2020-12-18T13:45:00.004+01:00

Tesco potraviny online už využíváme nějaký ten rok. V posledních měsících tam řešíme většinu nákupů potravin a drogerie.

Za co je můžeme pochválit a na co si dát pozor?

Tesco potraviny online - Klady

Velký palec nahoru zaslouží řidiči. Vždy přijedou v určený čas, jsou dobře naladění a ochotní i nad rámec svých povinností.

Ceny za dopravu se pohybují mezi 59 a 99 korunami dle času, který si zvolíme. Do Tesca to máme cca 25 kilometrů, vychází to tudíž šul nul.

Teplota chlazeného a mraženého zboží byla zatím pokaždé OK.

Pečivo čerstvé, obaly nepoškozené.

Pokud se Vám zboží nelíbí, můžete ho bez problémů vrátit.

Ceny jsou stejné jako v Tesco hypermarketu včetně akcí. Výběr produktů mají obří.

Tesco potraviny online - Zápory

Stává se, že nabízejí i to, co nemají. V takovém případě buď nepřivezou nic nebo zboží nahradí jiným, které je podobné. Náhrady bývají semtam mimo mísu (místo 100% juice dají 20% vodičku, vyberou něco za dvojnásobnou cenu atp.). Naštěstí se to stává minimálně. Z desítek objednaných položek jde o nižší jednotky.

Už několikrát se nám stalo, že bylo maso těsně před koncem trvanlivosti. Třeba pstruha jsme museli vrátit, přišel v den, kdy měl být spotřebován a nevypadal dvakrát svěže. Vyřešeno přes infolinku slevou na další nákup.

Na co si dát pozor

Nakupujete za ceny, které jsou platné v den doručení, tzn. je-li položka v akci dnes a má být doručena pozítří, kdy už akce neplatí, bude vás stát běžnou cenu. Samozřejmě vás na to během nákupu upozorní.

Před několika týdny musel management Tesca ukázat svou aktivitu. Přišli tudíž se skvělou novinkou. Pokud změníte výběr položek, musíte pokaždé kartou znovu zaplatit. Díky této úžasné inovaci se nám dvakrát stalo, že platba na Internetu neproběhla a museli jsme zacvakat u řidiče.

Proč konkurence spí?

Tesco je jediným z velkých řetězců, kdo v takovém rozsahu rozváží zboží.

Přitom k tomu není potřeba vlastnit vozový park ani žádné technologické vymoženosti. Řidiči jsou externisté, jezdí se svými dodávkami. Zboží je v běžných bedničkách. Chlazené a mražené pak v obyčejných boxících obložené ledem.

Myslím, že konkurence do toho nejde zkrátka z toho důvodu, že přes Internet nakoupíte jenom to, co opravdu potřebujete. Zatímco z krámu mnohdy přinesete i nechtěné, což samozřejmě generuje obří tržby navíc.

Resumé

Pokud to máte do většího obchodu dál, můžeme Tesco potraviny online jen doporučit.

Děti se mu (jí) budou smát...

2020-12-11T14:02:00.000+01:00

Mnohokrát jsem zaslechl (z druhé ruky), že pokud dítě nebude mít ten správný model mobilního telefonu, značkové oblečení, drahý notebook a kdejaké další blbiny, budou se mu ostatní ve škole (školce) smát a stane se terčem šikany.

Korunu tomu nasadila rehabilitační sestra, která se při projíždění mých zad zmínila o dětech, které jsou vysmívány, protože je rodiče vozí málo drahým autem. Škodovka prý v žádném případě, ideální jsou SUV německých značek.

Velkou část dětství jsem prožil v 90. letech.

Kamarádili jsme se podle osobních sympatií, brali jsme jako normální, že někdo má víc. Třeba ve skautu se scházely děti od nejchudších po nejbohatší (také např. od úplných ateistů po kované katolíky).

Na střední škole jsem měl spolužáka, který jezdil novým Audi a motocyklem Honda 750. A taky jsem měl spolužáky, jejichž rodina nevlastnila ani omlácenou 120ku. Ve společném dělání rutiky nás to nijak nelimitovalo.

Nicméně doba se posunula. Tlak médií na konzum zde máme od nejútlejšího věku. Viz předchozí článek.

Zatímco já jako pětiletý zažil akorát tak pana Vajíčka a reklamu na spoření mladých, dnešní děti jsou zpracovávány globálními kampaněmi za miliardy.

Plus rodiči, pro něž jsou peníze a společenský status vším.

Často jde (jak ukazuje letošní rok) o bohatství, které je taženo dluhy.

Tito lidé mají desítky let vysoce nadprůměrné příjmy, ale nevlastní (téměř) nic. Vila na hypotéku. Provozovna v nájmu. Auta na leasing. Telefony pořízené (samozřejmě na firmu) v rámci ultravýhodných akcí se dvouletým závazkem.

Když pak přijde výpadek příjmů, nastává panika.

Hrozí děsivý pád do hlubin nižší střední třídy.

Děti, jež machrovaly s majetkem, který nebyl jejich rodičů, posmívaly se ostatním a šikanovaly, se mohou rázem dostat na druhou stranu barikády.

Nevidím to tak tragicky.

Samozřejmě, může se vyskytnout rozmazlený spratek. Ale že by byla dynamika dětského kolektivu postavena na údajném bohatství rodičů? Nevěřím.

To si spíš dospělí dělají alibi pro svou hrabivost.

Výchova dětí: 1 skvělá rada

2020-12-04T13:33:00.006+01:00

K dítěti by měli dávat manuál, zaslechl jsem někde.

Nedávají, prodávají. Knihy s tímto tématem patří k nejúspěšnějším. Názorově jsou široce rozkročeny od nevýchovy až po ty, které propagují jasné strukturování činností.

Oproti motivačním spiskům je zde pro autory jedna velká výhoda. Zda měli pravdu, se ukáže, až bude mít dítě důchodový věk a bude možné zhodnotit, jak naložilo se životem.

Zatím jsem nezachytil studii, která by metody z knih porovnávala například se školními výsledky.

Zbývá tudíž věřit, že alespoň u dětí autorů cajk.

Samozřejmě, jsou zde všeobecné zákonitosti. Pokud Pepíček neměl stabilní rodinné zázemí, dostane se na zcestí s větší pravděpodobností než Toníček, který měl k dispozici oba své vlastní rodiče.

Ovšem vydržet ve vztahu je daleko složitější než valit podle knížky.

Nicméně, ať nezakecám tu skvělou radu.

Radu, která je univerzálně platná a při její aplikaci mohou všichni jen vydělat.

Nepouštějte dětem reklamy!

Jistě, mnozí tvrdí, že reklamy nepůsobí. Smějí se jim. Mají za to, že firmy jen tak vyhazují obří peníze. A pak jdou do toho správného obchodu, kde cpou do vozíků to správné zboží.

Omo, Omo, pere s ním jen homo. Říkaval jeden můj spolužák. A můžete hádat, jaký prací prášek se jim vyjímal v koupelně.

Děti jsou na reklamní sdělení citlivější.

Jistě jste zažili scénky, kdy se chlapeček či holčička agresivně dožaduje koupě toho či onoho.

Jistě jste zažili situace, kdy je k Vánocům, narozeninám atp. požadováno, co bylo vnuceno reklamou.

Často jde o předražený šunt, který je právě v módě a dítě si s ním nijak extra nepohraje.

My necháváme možnost svobodné volby. Od Ježíška nebylo požadováno nic. A v obchodě pokud už něco, tak malé lízátko nebo pitíčko.

Cílit reklamu na děti nebo třeba na přestárlé není dvakrát etické. Nemám na to prodat člověku, kterému to pálí, využívám tedy jiné způsoby. Tak uvažují mnohé firmy.

Nemusíte svým ratolestem odpírat pohádky. Stačí udělat 2 jednoduché věci:

1) Do prohlížeče nainstalovat doplněk, který blokuje reklamy. Na YouTube téměř stoprocentní účinnost.

2) Nepouštět televizi, místo toho stahovat.

Vyzkoušejte, neprohloupíte.

Opravdu lidi nevylézají?

2020-11-27T13:37:00.003+01:00

Můžeme donekonečna meditovat, zda jsou roušky k něčemu. Můj laický názor? Asi na nich něco bude, když je lékaři po celém světě používají při operacích.

Co je jisté?

Pokud se lidé nepotkají, těžko mohou někoho nakazit.

Co se týká tendence k vyhledávání přímého kontaktu, nabízí se Gaussova křivka, která má téměř univerzální platnost.

Většina lidí by měla krom nezbytných případů nevylézat. V jednom extrému by pak měli být ti, kdo na opatření kašlou a ve druhém ti, kdo žijí v úplné izolaci.

Média naznačují, vše v cajku.

Nejen zkazky z okolí ovšem naznačují, že je realita jiná.

Zamysleme se například nad našimi politiky, kteří byli přichyceni při lochtání točeného piva. Restaurace zavřeny krom výdejních okének. Platí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Pro koho se tudíž zlatý mok čepuje? Je naražena bečka jen v případě, když přijde poslanec?

Nevím, jak ve městech, kde vše hlídá neustále bdělá policie.

Na vesnicích se kropí v garážích, stodolách, rodinných domcích, chalupách... Kdo ví, zda se vrátí provoz zpět do hospod, kde je potřeba platit 3x víc.

Do toho mnozí výtečníci jezdí napříč republikou, aby mohli splknout face to face.

Rodiče jsem neviděl více než 2 měsíce, jsou 200 kilometrů daleko. Mamince se stýská po vnoučatech. Stěžovala si mi, že můj bývalý spolužák s rodinou z Prahy jezdí za sousedy každých 14 dní.

Vezmeme-li si, jak tohle chování rozšiřuje okruh lidí, kteří mohou být nakaženi, musíme (slovy klasika) varovně pozvednout obočí.

Pokud se podíváme na opačný pól, máme zde důchodce ve věku 80 a více let, kteří se díky panice úplně odstřihli od světa. Neopouštějí byt. Nákupy jim vozí třeba skauti.

Následky na zdraví a psychice pomalu přicházejí.

Lidí, co nevylézají, je minimum.

Těch, co na opatření kašlou a nevynechají příležitost k družení, je dle mého odhadu pětina.

Jsou to ti samí, kdo budou muset vyrazit na hory. Nejlépe do zahraničí.

Abychom si to zase na jaře užili.

I když vlastně ne. Zachrání nás tajemná vakcína, kterou si kvůli těmto vemenům rádi necháme vstříknout do žil.

Při podobných experimentech vždy vzpomenu třeba na olovo nebo DDT. Taky bezpečné, posvěcené moudrými hlavami. Až do doby, kdy se provalilo, jaké je to svinstvo.

To už jsem ochotnější věřit na kolektivní imunitu.

Jak vidláci z USA zničili lepší svět

2020-11-19T18:56:00.001+01:00

Kolem poloviny 90. let, když jsem v rámci dospívání chytal moudrost, jsem narazil na Osha.

Souvisí to s explozí toho, co k nám komáři nepouštěli. Hudba, film, literatura za poslední dekády se po pádu režimu vyvalily v obřím množství.

Osho byl myslitel. Jeho učení lze asi nejlépe shrnout do názvu jedné z knih: Život, láska, smích.

Kolem Osha vzniklo společenství následovníků. Nejednalo se o církev. Příznivci byli vyznavači různých náboženství i ateisté. Nešlo o typický kult, Osho nevyžadoval uctívání, ovšem také se mu nebránil.

Trousil svá moudra a užíval si vydělané peníze. Dokázal v klidu x let mlčet.

Před časem jsem náhodou narazil na dokument od Netflixu Wild Wild Country.

Pojednává o tom, jak Osho se svými sanjásiny zkoušeli v USA založit komunitu.

Přistoupili k tomu s dětskou naivitou. Věřili, že je Amerika svobodnou zemí. Koupili obří pozemek a vystavěli téměř soběstačné město.

Ač vybrali území, kde dávají lišky dobrou noc, byla poblíž vymírající vesnice a v ní typičtí vidláci. Než by sousedy přivítali jako příležitost, od začátku šli proti nim.

Anžto měli vidláci kontakty na vyšších místech, začalo reálně hrozit, že bude město srovnáno se zemí.

Roztočil se naprosto šílený kolotoč, kde se obě strany neštítily téměř ničeho. Pod kotel přikládaly už tehdy (začátek 80. let) všeho schopná média.

Nebudu víc prozrazovat, podívejte se sami.

Dokument zdařilý. Velký prostor získaly všechny strany sporu.

Co vytknout?

Tvůrci nechali až moc prostoru k tomu, aby si divák věci domyslel. Utíkal Osho z Indie kvůli politice nebo po něm šli strážci zákona? Nevíme, zmíněny obě varianty. Jaká byla úloha Osha ve vedení? Co vyplynulo z jeho odposlechů? Nevíme.

Jde o drobné vady na kráse. Netflix vytvořil skvělou dokumentární minisérii.

Podzimní prázdniny :)

2020-11-13T09:54:00.001+01:00

Čerstvý článek bude ve čtvrtek 19. listopadu.

České vězení = Trest pro společnost

2020-11-06T13:33:00.002+01:00

České vězeňství zvolilo (zlatou?) střední cestu.

Nemáme tady drsné kriminály jako třeba v Asii, kde v některých zemích stále používají fyzické tresty.

Ani jsme se nevydali cestou severských států, kde věří, že aby mohlo dojít k nápravě, musí žít trestanci v luxusních podmínkách.

Dlouhodobě si kladu otázku: Co tímto přístupem sledujeme?

Vězení je velkým strašákem pro lidi, kteří po desítkách let bezúhonného života jednou uklouznou.

Recidivisté berou pobyt za katrem jako svého druhu daň.

Objevují se názory, že jim lze zabránit v páchání další trestné činnosti pomocí zvýšení sazeb. Předpokládá to jistou míru racionální úvahy. Za krádeže je teď větší flastr, půjdu tudíž hoblovat do fabriky.

Švagr pracoval před časem v kriminále a dle jeho zkušenosti se to tam zrovna nehemží raketovými vědci. Mnohdy lze hovořit téměř o negramotnosti.

Tudíž lze těžko doufat v úvahy zmíněné ob odstavec výše.

Jedinou možností, jak zabránit opakovaným pobytům ve vězení, je tudíž trestance převychovat a připravit na obyčejný život.

To samozřejmě naráží v kriminále na jisté limity.

Co lze nasimulovat dokonale, je běžný pracovní rytmus. Brzo ráno vstát a 8 hodin makat.

Zajištění zaměstnání pro vězně musí být naprostou prioritou. V posledních letech se situace trochu změnila k lepšímu, ale stále platí, že je pro ně práce málo. Nesmysl. Stačí se podívat na stav našich okresních silnic. Látání děr nevyžaduje žádnou zvláštní kvalifikaci ani technologie ze Silicon Valley.

Schází vůle politiků. Na první pohled by to totiž stálo peníze. A tohle téma volby nevyhrává.

Dále schází motivace vězňů, čemuž se nelze dvakrát divit. Místo minimální mzdy almužna. Nesplatitelné dluhy. Pouze malá šance na zlepšení podmínek v base.

Dejme vězňům minimální mzdu. Výdělek jim umožněme rozdělit tak, aby z něj něco měli. Především však jasně oddělme pracující a nepracující trestance. S trochou nadsázky - Kdo maká, hotel. Kdo nemaká, hladomorna.

V současné době funguje vězení jako trest pro společnost. Obrovské náklady. A napravený recidivista je bílou vránou.

ČR je o krok napřed

2020-10-30T11:57:00.000+01:00

Můžeme se dohadovat do nekonečna, proč právě my máme nejhorší čísla na světě. Třeba ani historie nedodá správnou odpověď.

Jistě, rozvolnění opatření situaci nepomohlo.

Polínko do ohně epidemie dozajista přiložili ti, kdo museli vycestovat do zahraničí a ti, kdo to přeháněli s družením se.

Ovšem, ať mi nikdo neříká, že například naši sousedi Slováci nebo Poláci jsou výrazně odpovědnější a chytřejší.

Česká republika nemá žádná výrazná specifika oproti srovnatelným zemím.

Je-li pravda, co nám o koronaviru říkají a můžeme-li si za problémy sami, vyvstávají další otázky:

Proč média nereferují, jak nemoc decimuje bezdomovce a sociálně znevýhodněné? Vždyť právě oni by měli být, co se týká šíření a následků, na tom nejhůře.

Proč koronavirus nejvíc neřádí v zemích mimo euroamerický prostor, kde schází vláda pevné ruky a zároveň nejsou dodržovány základní hygienické standardy?

Trošku to budí dojem, že koronaviru prospívá stres.

Dlouhodobá mediální panika představuje extrémní zátěž, co se týká zvládací kapacity. Absence v zaměstnání, nakažení v okolí, nemožnost se navštěvovat, zavřené relaxační aktivity...

Stres by mohl být odpovědí na výše uvedené otázky. Zmínění lidé zprávy nesledují, jsou v pohodě, ať se kolem děje (skoro) cokoli.

Co je jisté?

Nepřijde-li průlom, budou ČR následovat další země.

Prožíváme dřív, co přijde i jinam. Možná tím získáváme výhodu, v zahraničí (zatím) mají kapacity, aby nám pomáhali.

Jsme o krok napřed. Pravděpodobně kvůli náhodě. Nic víc, nic míň.

Průser 2020: Babišovi odpůrci mají část viny

2020-10-22T14:17:00.009+02:00

Chyby vlády jsou široce medializovány.

Co druhá strana barikády?

Andrej Babiš je tak kontroverzní osobností, že jej výrazná část společnosti přestala brát jako svého premiéra. Obdobně lze sledovat u prezidenta Zemana.

Dříve, byl-li předseda vlády u někoho neoblíbený, byl pokládán za blba. Měl pomýlený světonázor. Zpropadená pravice/levice. Ale jeho slovo mělo váhu.

Babiš, to je jiná liga.

Mnozí odpůrci ho pokládají za hajzla.

Lháře. Zloděje.

Má u nich autoritu limitně se blížící nule.

Do nástupu Prymuly, když nám neteklo do bot, platilo vláda = Babiš.

Vláda zavedla jarní opatření. Nic se nestalo. Jinde ve světě situace stabilizovaná.

A ten šmejd Babiš zase začíná strašit lidi.

Zase omezuje naši svobodu a brání nám vydělávat na živobytí.

Jak takoví odpůrci premiéra reagovali na opatření z přelomu srpen/září?

Byli tvrdě proti. Nevěřili vládě.

Opatření výrazně zmírněna.

A jsme tam, kde jsme.

10 000/měsíc každému = Nejlepší kompenzace

2020-10-15T19:57:00.003+02:00

Rozhazování peněz z vrtulníku není žádným objevem. Jako kompenzaci zvažovala tuto formu podpory např. Česká národní banka.

Pojďme se podívat, proč právě tohle je to pravé ořechové.

Jarní řádění koronaviru zařízlo do státního rozpočtu sekeru půl bilionu. Možná bude nakonec vyčerpán necelý.

Vznikl nepřehledný slepenec nejrůznějších na rychlo spíchnutých kompenzačních opatření, což nevyhnutelně přineslo obří administrativní zátěž pro veřejný a soukromý sektor.

Plus to přineslo snahy nabízenou pomoc zneužít.

Vznikly tak další zbytečné náklady, jejichž výši lze odhadout na desítky miliard.

Mnozí se nevešli do parametrů a nedostali nic. Jiní zase čekali na pomoc zbytečně dlouho.

Teď zde máme druhou vlnu koronaviru.

Nepoučili jsme se. Znovu slyšíme politiky komu, kolik a za jakých podmínek rozdají.

Už zase vzniká nepřehledný slepenec nejrůznějších na rychlo spíchnutých kompenzačních opatření, což nevyhnutelně přinese obří administrativní zátěž pro veřejný a soukromý sektor.

Opět vyletí oknem desítky miliard.

Pokud by dal stát každému 10 000 měsíčně, Češi by nestrádali. 4členná rodina za čtyřicetník přežije.

Zaměstnavatelé, jejichž provoz je přerušen, by pak samozřejmě nepropláceli mzdy a nechali si pracovníky ve stavu.

Jarní omezení trvala cca 3 měsíce. Stát by vrtulníkové peníze za toto období vyšly na přibližně 300 milard.

Našim politikům vzkazuji:

Hlavně nic (složitého) nevymýšlejte!

Lidstvo ví houby

2020-10-09T13:58:00.002+02:00

... aneb O bezradných vládcích planety Země.

Machrujeme.

Jsme pány tvorstva. Zvířata se nám klaní a třesou se strachem, který živočišný druh necháme vyhynout.

Máme k dispozici technologie, o kterých se nám ani nesnilo.

Stvořili jsme systém poznání, v němž do sebe všechno (od subatomárních částic po pohyby nebeských těles) skvěle zapadá. Výpočty sedí.

Umíme manipulovat s genetickou informací.

Hrajeme si na Bohy.

Moudré hlavy propojují fyziku třeba s teologií nebo psychologií. Dozvídáme se pak zásadní existenciální sdělení jako třeba, že realita neexistuje nebo že každým rozhodnutím vzniká nový paralelní vesmír.

Sci-fi seriály z dob mého dětství hadra.

Pak přijde koronavirus.

Naštěstí víme, jak fungují živé organismy, tudíž žádný problém. Umělá inteligence nám vytvoří návrhy léků či vakcín. Následně nasimuluje, jak budou tyto látky v průběhu času působit na jednotlivé orgány a na lidské tělo jako komplex ve všech případech, které mohou nastat.

Slavně vítězíme.

Bohužel víme téměř uplné houby.

Proti nemoci bojujeme jako za starých časů izolací lidí.

Vůdce jedné velmoci před několika pátky nadšeně oznámil, že mají vakcínu. Od té doby ticho. Vůdce jiné velmoci před pár dny oznámil, že mají zázračný lék. S pravděpodobností hraničící s jistotou ze sebe udělá stejného vola jako konkurent.

Týmy po celém světe soutěží, kdo shrábne bilionový jackpot. Ideální stav? Ani zdraví, ani mrtví. Trvalá poptávka. O tom, že bude ustaven dreamteam pod vedením třeba OSN, kde se sejdou ty nejlepší kapacity, lze jen snít.

V souvislosti s koronavirem jsou opět zmiňovány objevy Antonína Holého. Vznikly za minulého režimu. Tehdá nechali pana Holého a jeho kolegy spoustu let bádat, ačkoli nebyla absolutně žádná záruka komerčního úspěchu. Máte-li možnost, podívejte se na divadelní hru Elegance molekuly, ČT pořídila záznam. Skvělá záležitost.

Vědci se musí tvářit, že vědí. Jinak neudrží své financování. Vytvářejí iluzi toho, jak je lidstvo téměř na dosah absolutnímu poznání.

Faktem je, že nevíme téměř nic.

On-line zábava - Konec předplacených služeb

2020-10-01T16:44:00.000+02:00

Když tak spočítám, kolik bychom museli zaplatit za všechnu on-line zábavu, kterou konzumujeme, blížím se ke dvěma tisícovkám měsíčně.

Ne, že bychom furt na něco čuměli. Hodinku za den.

Vyzobáváme to nejlepší.

Poskytovatelů on-line zábavy je spousta. Žádný z nich vám nedá všechno. Ani skoro všechno. ČT, Český rozhlas, Netflix, O2, Spotify, Nova, Telly, Amazon, Sport 1, HBO...

Běží na bázi předplatného. Každý měsíc cvakáte, ačkoli třeba vůbec nesledujete.

Nabízí se tudíž možnost surfovat na vlně akcí, služby zakládat, rušit, obnovovat. Hezký koníček.

Samozřejmě jsou i poskytovatelé, kteří nabízejí za poplatek puštění 1 filmu nebo sportovního přenosu. Cena je bohužel tak vysoká, že stačí využít jednou týdně a proděláte.

Platíme tudíž, co musíme (za připojení + veřejnoprávní média) a semtam nějaký měsíc jinde.

Což je pro poskytovatele škoda. Byli bychom totiž ochotni platit jim více.

Dokážu si představit nějakou obdobu telefonní karty.

Člověk by ji koupil on-line nebo třeba v trafice.

A měl by (například) za 250 korun 20 hodin zábavy u hlavních poskytovatelů. Sám by pak rozhodl, kolik času profrčí u kterého.

Předplacené služby končí!

Nová doba.

Svět kupuje zábavný kredit!

Optimalizace zdravotnictví – Ušetřili jsme, teď zaplatíme

2020-09-25T15:57:00.005+02:00

Slovo optimalizace by mělo být oficiálně zařazeno do seznamu vulgarismů. Slušným lidem by mělo být od zítřka zapovězeno jeho používání.

Kam optimalizace vede, možná brzy uvidíme. Až přestanou stačit kapacity našeho zdravotnictví.

Pokud se tak (nedej Bůh) stane, viníky budou všichni, kdo byli v minulých desetiletích u vesla a snažili se o efektivitu bez ohledu na dlouhodobá hlediska. Všichni ti, kdo mleli o tom, jak je drahé mít hustou síť kvalitních nemocnic, jak je zbytečné držet nevyužívané vybavení, přebujelé úřady zabývající se hygienou atp.

Princip jednoduchý.

Všechno běží jako po drátkách. Jako zodpovědný politik ze statistik snadno vyčtete, kolik procent lůžek a přístrojů využíváte z kolika procent. Kolik platíte za energie, nájmy, údržbu spousty budov. Kolik stojí přebytečný personál.

A vy vidíte možnost obřích úspor.

Budete geroj! Žádné deficity. Rozpočet v cajku. A ještě zbude na zakázky spřáteleným firmám.

Najednou průšvih.

Epidemie.

Zrovna ve volebním období, kdy jste u koryta! Pekelný pešek.

Zjišťujete, že díky totálně nepružnému systému řízení veřejných záležitostí vám nestačí ani spousta měsíců a téměř neomezený budget k tomu, abyste znovu vybudovali, co bylo v minulých desítkách let optimalizováno (=zrušeno).

Hněv lidí se obrátí na vás. Ačkoli většina kapacit byla omezena dávno před vaším zvolením.

Končíte. Zaplatíte i za ostatní politiky.

A občané zaplatí (někteří životem) za to, jak dobří hospodáři v jejich zájmu krásně optimalizovali.

Hævnen: Na násilí platí jen násilí

2020-09-18T10:38:00.003+02:00

Jestli jste filmoví fanoušci, pusťte si skvělý dánský snímek Hævnen/Lepší svět a dál nečtěte. Hodně prozradím.

Film se obratně zabývá tím, jak je společností tolerováno násilí. A na 3 různých frontách dochází k jednoznačnému závěru.

První rovina vyprávění

Ocitáme se v africké zemi. Obyvatele zde brutálně terorizuje bojůvka, které je policií (mají tam vůbec policii?) tolerována a na zlouny není žádný metr.

Z vyprávění vyplývá, že obyvatelé vše berou jako běžnou součást svých životů. Nesnaží se něco někam hlásit. Byla by to marnost.

Vedoucí tlupy je nakonec zlynčován spravedlivě rozhořčeným davem.

Druhá rovina vyprávění

Dánsko. Severské školství - náš vzor.

Odehrává se zde typická šikana. Rodiče bezradní. Učitelé záležitost řeší, aby se neřeklo, mají (stejně jako u nás) svázané ruce.

Co s agresorem?

Pomůže až to, když ho jeden z šikanovaných zmlátí trubkou, dá nůž na krk a pohrozí podřezáním, pokud se nepolepší.

Vyřešeno.

Třetí rovina vyprávění

Opět Dánsko.

Otec řeší dětskou šarvátku tak, že napadne druhého otce. A pak si to ještě zopakuje.

Jde o přesně ten druh útoku, nad nímž policie mávne rukou. Dostal zostra nafackováno. A co?

Spravedlnost berou do rukou děti, vyhazují zlounovi auto do luftu.

Když je násilí většinově tolerováno, pomůže jen násilí

Afrika, dětský kolektiv, dospělí.

Je zde většinově tolerována jistá míra násilí. Různá. Oběti a přihlížející vědí, že neexistuje cesta, jak efektivně zakročit proti agresorovi v rámci systému.

Zůstávají tudíž 2 možnosti:

1) Zůstat v pozici obětí.

2) Sáhnout k násilí.

Je-li odplata, které dopadne na zlouny, dost drsná, násilníci si nedovolí pokračovat ve svých rejdech a problém je vyřešen.

Až na to, že systém, který byl bezzubý ve vztahu k agresorům, semele bránící se oběti.

Už Ti přišel ten telefon?

2020-09-10T07:37:00.000+02:00

Větou z nadpisu rozverně častovala jedna má kolegyně druhou.

Jde už o zralejší ženy, obě vdané a poměrně důstojné osoby.

Srdéčko mi zaplesalo. Kapitalismus funguje. Za půlku výplaty dorazí z Číny naleštěné štestí.

Pro slabosti něžného pohlaví jsem měl vždycky pochopení. Říkal jsem si, že jde o vzhled, o designový soulad.

Ty dnešní placky vypadají všecky stejně.

Bez brýlí vidím houby, úplná shoda :)

Občas kliknu na článek s recenzí podobného zázraku. Rožek přístroje tam obvykle bývá v maximálním rozlišení a obřím zvětšení, aby bylo jasné, že jde o vizuální perlu.

Nicméně značka prodává.

A vidět tu dětskou radost z 5x vyšší útraty, než je třeba? Krásné.

Samozřejmě kolegyňky ani zdaleka nevyužijí skvělou výpočetní kapacitu.

Možná se jim bude hodit interní úložiště. SD karty jsou moc levné, fuj!

Ať nejsem úplný nelida.

Drahým přístrojům si troufám přiznat jedno výrazné plus. Umí krásné fotky i za nepříznivých podmínek.

Nicméně, proč o tom píšu?

Nostalgicky vzpomínám, jak jsem v roce 1994 koupil za pracně našetřené peníze hi-fi věž. Super. Mám ji do dneška. To byl poslední podobný nákup, ze kterého jsem měl radost.

Valím pragmaticky. Cena x výkon.

Třeba kolegyním závidím :)

Jsou šetrné spotřebiče ekologické?

2020-09-03T19:57:00.003+02:00

Chcete si koupit elektrický spotřebič a už to na vás řve.

AAA+.

AAAAAAAA+++++++.

Kolik vody ušetříte. Kolik za prací prášek. Kolik za čistící prostředky.

Pomalu se blíží doba, kdy budou tyto spotřebiče nejen plnit svou funkci, ale také vyrábět energii, vodu, čistit vzduch a po skončení cyklu vyplivnou nějakou tu drogerii.

Ale vážně.

Když jsme pořídili myčku, koupili jsme i tablety doporučované výrobcem. V dobré víře jsme zapnuli úsporný program. A víte, co se stalo? Nádobí bylo umyto na prd.

Inu, smířili jsme se s osudem. Musíme pouštět nejdrsnější program. A ani pak nebylo umytí hif-fi.

Ostatné jsou i lidé, kteří nádobí umyjí ve dřezu a až pak ho šoupnou do myčky.

Po nějaké době začala být myčka zapatlaná.

Inu, vzorně jsme doplnili své zásoby o další chemii doporučovanou výrobcem.

Pak mi kolegyně v práci poradila, ať používáme tablety Jar Platinum (bohužel tato zmíňka není sponzorována). Od té doby pohoda, nádobí čisté, myčka čistá, není třeba ničím doplňovat.

Tak si říkám, jestli nejde o ekologičtější chování než u těch, kdo předmývají ve dřezu a pak bouchnou úspornou myčku doplňovanou chemií nad rámec tablet.

Navíc nižší teploty lépe svědčí usazování nečistot, přístroj dřív odchází.

Podobné to máte s vysavačem. Pořádná děla jsou zakázana. Tak to člověk valí nějakým prdítkem. Trvá to tím pádem dýl. A proto je (možná) spotřebované množství elektřiny stejné. Plus prdítko houby vydrží a musí být častěji nahrazováno novým.

Tak můžu pokračovat třeba u šlehače.

Nebo u notebooku v režimu spánku. Samozřejmě, sežere výrazně míň energie než spuštěný. Ale kdo nevypíná, jen uspává, ten přístroji nesvědčí. A výroba notebooku to je ekologická zátěž jak kráva.

O údajně k životnímu prostředí šetrných věcech typu elektromobil darmo mluvit...

Odboráři na úřadě = Opravdoví dravci

2020-08-27T19:23:00.000+02:00

Brzy tomu bude rok, co jsem slavnostně vstoupil do odborů.

Představoval jsem si, jak se budeme každý týden scházet, plánovat stávky a pod rudým praporem bojovat proti vykořisťování pracujících.

Na schůzi mě zatím nepozvali. Asi jsem moc velký zob.

Jediným hmatatelným efektem mého členství je tudíž dárkový poukaz na nákup v Kauflandu, který přifrčel před Vánocemi.

Kdyby bylo mistrovství republiky, kde by se soutěžilo o nejneschopnější odboráře, ti z úřadu by byli jasné jedničky.

Minulý rok byl plán dát 34 pracovišť do optimalizovaného režimu, tzn. v podstatě je zrušit.

Kolik uhájili odboráři?

0 (slovy nula).

Dále bylo navrženo zrušit stovky pracovních míst.

Můžete hádat 3x, kolik ti naši dravci uhájili.

Ano, 0 (slovy nula).

Vedení odbory neignoruje. Vše, co má být, je s nimi řádně projednáno.

Dovedu si živě představit, jak to probíhá. Každý dostane pár chlebíčků a Mattonku. Vedení vylíčí své plány. Odboráři reagují v tom smyslu, že se jim to dvakrát nelíbí. Pak je schváleno.

Před časem jsem si psal na Twitteru se zástupci odborů v jiných organizacích včetně hlavního republikového bosse pana Středuly ohledně dobrovolně povinných neplacených přesčasů. Prý je potřeba se ozvat.

Už vidím, jak se sám pozvu na schůzi, kde pronesu plamenný projev, abych všem, kteří roky svorně dělali houbel, otevřel oči.

Vážení a milí, být za takového blba, na to se vám na stará kolena můžu vysrat.

Rozčílení odpůrci nechápou, přiznivcům je to fuk

2020-08-20T23:25:00.000+02:00

Tak lze v kostce shrnout situaci po zmatcích ohledně opatření plánovaných na září.

Kdo je proti Andrejkovi, už zase na 100 procent věří, že tohle přece nemůže ustát. Jeho voliči ovšem zůstávají pevní jako skála.

Proč?

Prvním faktorem je vůdcovský princip.

Nezáleží, co říká. Důležité je, že zůstává vůdcem.

Jeho osoba sama o sobě vítězí, o názory nejde.

Část lidí miluje změny. Ve 12:00 se s nimi na pevno domluvíte. Do 18:00 vše třikrát změní. Nevidí hodnotu ve stabilitě názorů. V politice jim nejde o to, co je řečeno, nýbrž o to, kdo mluví.

Vůdce opustí jen, je-li za zenitem. Jinak právě on zůstává jedním z mála pevných bodů v životě.

On napraví veškeré přešlapy.

Slovy Jaromíra Nohavici:

Vy to pochopíte,
Vy totiž všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to vyřešíte,
Vy mě zachráníte...

Druhým faktorem jsou sociální sítě.

Představme si:

1) Trávíte svůj život na sociálních sítích, chytrou krabičku nedáte z ruky.
2) Jste kovaným příznivcem hnutí ANO.

5 let budujete vazby v rámci své bubliny. Kámoši. Probíráte spolu nejen politiku, ale také osobní radosti a strasti.

Pak náhle zázrakem prozříte a změníte své přesvědčení.

Zůstáváte sami. Přátelé Vás buď vyfakují nebo rovnou zablokují.

Pro ty, kdo propadli sociálním sítím, je téměř nemožné změnit názor.

Zatímco ve skutečném životě je běžné pokání a sypání si popela na hlavu ohledně politického smýšlení, ve světě virtuálním to znamená konec přátelství.

Kdy bude líp?

Až se vrátíme do reality. Až budeme ochotni uznat svůj omyl.

Jak (nejen) Twitter ovlivňuje volby

2020-08-13T18:34:00.000+02:00

O tom, jak (nejen) Twitter ovlivňuje volby, už byly popsány tuny papíru, ale přijde mi, že to nejpodstatnější zaznívá málo silně.

Ano, sociálními sítěmi se šíří nepravdivé zprávy, odkazují na weby financované těmi či oněmi zájmovými skupinami, reklamy jsou označeny tak, aby téměř zaniklo, že jde o placená sdělení.

Ale provozovatelé se mohou vymlouvat, že oni nic, to všechno uživatelé.

Twitter ovšem ovlivňuje volby sám o sobě tím, jak tvrdohlavě vnucuje nevyžádaný obsah. Na Facebooku nejsem, přeptal jsem se a funguje podobně.

O co konkrétně jde?

Sledujete x lidí. Zajímá Vás, co zveřejňují. Jejich příspěvky jsou na Vaší hlavní stránce řazeny pod sebou v časové ose, jak byly odeslány, v nadpisu vidíte nápis Nejnovější tweety a po klepnutí na nastavení:

Čas od času se Vám nadpis změní na Hlavní stránka a v nastavení vidíte:

Stane-li se tak, nevidíte všechny příspěvky od lidí které sledujete. Vidíte, co Twitter vyhodnotil jako nejlepší. Souvislost s tím, koho sledujete, se často limitně blíží nule.

Pokud by se tak dělo po delší pauze bez návštěvy, jak Twitter deklaruje, bylo by to OK. Člověk by přepnul a hotovo.

Bohužel jsou dny, kdy je vnucováno třeba pětkrát. V nastavení změníte, oni Vám cpou jimi vybraný obsah znovu a znovu.

Ne každý si toho vždycky všimne. Čímž vzniká dojem, že sledujete obsah, který jste si svobodně vybrali, zatímco reálně jde o sdělení, které k Vám silou hrne Twitter.

Jsou Vám takto podsouvány názory, které pokládá algoritmus naprogramovaný provozovatelem sociální sítě za správné.

Uvědomíme-li si, že Twitter má 330 milionů aktivních uživatelů a Facebook dokonce 2,5 miliardy, vidíme obří sílu, která ovlivňuje preference lidí a manipuluje s výsledky voleb.

Snahy některých států ovlivnit tu či jinde volby jsou viděno touto optikou komické. Šéfové sociálních sítí valí na o hodně vyšším levelu.

Čtenářský deník - Lev Nikolajevič Tolstoj: Vzkříšení

2020-08-06T19:42:00.000+02:00

Několik slov o autorovi

Viz Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír.

Vydání

Dobrovský s.r.o., 2014 – edice Omega. Výchozím textem pro ně je bryskně vzniklý český text z roku 1900 vydaný v Ottově vydavatelství (dílo autorem dokončeno v roce 1899). Překlad Pavel Papáček, upravila Alena Bryndová.

Kompozice

Jedná se o román o zhruba pěti stech stranách rozdělený do tří částí, z nichž každá má zvlášť (římským způsobem) číslované kapitoly – první jich čítá padesát osm, druhá čtyřicet dva, třetí třicet tři. Každá z částí se odehrává v trochu jiném prostředí – zatímco první uvádí do děje a místně se vztahu zejména k Moskvě, v druhé se hlavní hrdina ocitá v Petrohradu a navštěvuje své statky na venkově, ve třetí pak sledujeme jeho cestu na Sibiř.

Děj

Kníže Něchljudov po smrti matky žije v jejím moskevském bytě. Stýká se se zámožnou rodinou Korčaginových, v plánu je jeho sňatek s jejich dcerou Missi. Do této životní cesty, která by se v jeho postavení dala dost dobře očekávat, ale vstoupí okolnost, která ji zcela promění. Kníže je vyzván, aby se stal porotcem u soudu. Souzená je dívka, kterou znal v mládí a k jejímuž mravnímu pádu, jak cítí, přispěl – Kaťuša Maslovová.

Něchljudov poznal sličnou Kaťuši u svých tet, kde vyrůstala. Jako voják se u nich zastavil a dospívající dívku svedl a poté se o ni nezajímal. Ona otěhotněla, tety ji vyhodily, porodila pak mrtvé dítě ve své rodné vesnici. Po několika špatných zkušeností se službou v bohatých domácnostech, kde ji páni domu chtěli využívat k sexu, se stala prostitutkou v jednom nočním podniku. Nyní byla obviněna z okradení a otrávení zákazníka. Čin však nespáchala.

Kníže je součástí poroty, která navrhuje soudu trest. Celou událostí je natolik překvapen, že se dobře nesoustředí na formulaci výnosu poroty a kvůli administrativní chybě k dojde k odsouzení děvčete k nucené práci na Sibiři.

Něchljudov přijímá mravní zodpovědnost za situaci dívky, všemi prostředky se snaží zrušit nespravedlivé soudní rozhodnutí – nejprve prostřednictvím odvolání k soudnímu senátu v Petrohradě, pak prosbou o milost k samotnému carovi. I v případě, že by omilostněna nebyla, je rozhodnut ji následovat na Sibiř a oženit se s ní s tím, že by alespoň ulehčoval její úděl.

Setkání s Kaťuší znamená pro Něchljudova určité morální probuzení či návrat jeho ideálů z mladých let. Ty nyní uskutečňuje. Na zděděných statcích popouští půdu sedlákům (ponechává si jen malou část původního důchodu z panství) a Kaťuši, jíž soudní senát nezrušil trest, následuje na Sibiř. Po cestě se jí snaží být co nejvíce nápomocen. Téměř až v cíli přichází zpráva o zmírnění jejího trestu od cara – nucené práce jsou pozměněny na vyhnanství v nedaleké části Sibiře.

Kníže je nadále hotov se s děvčetem oženit. Kaťuša jej však opakovaně odmítá a volí si přijmout nabídku k sňatku od politického vězně Simonsona. Její motivací je zřejmě snaha neničit na Sibiři knížeti život.

Něchjudov v závěru knihy dospívá k životním zásadám, které míní dále brát jako svůj morální kompas. Jsou to pokyny z Matoušova evangelia, konkrétně z kázání na hoře. Kníže věří, že kdyby se podle nich řídili všichni lidé, země by se prakticky mohla stát rájem. Jsou to (ve zkratce) následující zásady:

1) Člověk se nemá hněvat na svého bratra. A pokud už je s někým v nepřátelství, má se s ním smířit dříve, než se bude znovu modlit.
2) Člověk má být věrný a nezradit (nejen cizoložstvím, ale má se varovat i pohledu na krásnou ženu).
3) Člověk se nemá při ničem zapřísahat.
4) Člověk má odpouštět urážky (nastavovat druhou tvář) a nikomu neodřeknout, co by od něho chtěl.
5)Člověk nemá nenávidět nepřátele, ale milovat je, pomáhat jim a sloužit jim.

Postavy

Kníže Dmitrij Ivanovič Něchljudov – aristokrat, který inklinuje k liberálním a až nevídaným názorům; už od dob studií věří v to, že půdu by neměl nikdo vlastnit, ale měla by být užívána pro dobro všech; posléze v rámci vojny zapomíná na čistotu svých úmyslů, žije běžným světským životem, v rámci děje románu dospívá k definitivnímu křesťansky, avšak necírkevně ukotvenému světonázoru.

Rodina knížete – tety, sestra, švagr.
Známí knížete - příslušníci aristokratických rodin, bývalí kamarádi z vojska.

Jekatěrina Maslovová – Kaťuša – dívka narozená z nemanželského vztahu matky volných mravů, vychovávaná tetami knížete Něchljudova, sama se stávající prostitutkou a posléze trestankyní.

Vesničané, správci knížecího majetku, příslušníci moci soudní, zaměstnanci vězení, vězni, revolucionáři – političtí vězni atd.

Místo: Rusko

Čas: konec 19. století

Citáty

Spoiler alert. Myšlenkové vyústění románu:

A Něchljudovovi se stalo to, co se často stává lidem žijícím duševním životem. Stalo se to, že myšlenka, která mu zpočátku připadala zvláštní, paradoxní, ba jako žert, častěji a častěji nalézající v životě potvrzení, náhle se mu ukázala nejsprostší nepochybnou pravdou. Tak mu teď byla jasná myšlenka o tom, že jediný nepochybný prostředek spasit se před hrozným zlem, jímž lidé strádají, spočívá pouze v tom, aby se lidé uznávali vždy před Bohem vinní a proto neschopní jak trestat, tak i napravovat jiné lidi. Teď mu bylo jasné, že všechno to strašné zlo, jehož byl svědkem ve vězeních a žalářích a klidná sebedůvěra těch, kdo toto zlo prováděli, pocházelo pouze z toho, že lidé chtěli dělat nemožnou věc: sami zlí napravovat zlo. Hříšníci chtěli napravovat hříšníky a mysleli, že toho dosáhnou mechanickým způsobem. Ale ze všeho vzešlo pouze to, že lidé po tom toužící a ziskuchtiví přijali za své povolání i toto domnělé trestání a napravování lidí sami se zkazili v největší míře a bez přestání kazí i ty, které mučí. Bylo mu teď jasné, odkud je všechna ta hrůza, již viděl, a co se má dělat, aby byla odstraněná. Odpověď, kterou nemohl najít, byla tatáž, kterou dal Kristus Petrovi: aby bylo odpouštěno vždycky všem, bezpočtukrát odpouštěno, protože nejsou takoví lidé, kteří by sami byli nevinní, aby tedy mohli trestat nebo napravovat. (s.503-504)

Vlastní názor

Hlavním vyzněním knihy z mého pohledu je oslava opravdové osobní víry v Boha a také božího záměru se zemí a lidmi (v opozici k nesmyslnému a Kristově učení neodpovídajícímu chování církve).

Autorovo pojetí mi připadá smysluplné i srozumitelným a názorným způsobem podané.

Tolstoj silně kritizuje poměry svého současného Ruska – nemorální, avšak všeobecně přijímané konvenční chování lidí na různých postech (zejména v prostředí soudů a vězení), včetně způsobu fungování církve. Ukazuje jiný pohled na lidskost a razí hlavní myšlenku – kdo jsme, abychom soudili? Kterak jedny lidské bytosti si mohou osobovat právo soudit jiné?

Východiskem pro život je pak Tolstému pozice odpouštení – ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát dle Ježíšova naučení máme odpustit svému bratrovi...

Velmi inspirativní čtení, které doporučuji každému zralejšímu čtenáři. Sama jsem si na ně počkala až doteď. A jsem ráda, že jsem se o tuhle knihu nepokoušela v sedmnácti, kdy bych ji asi nedokázala docenit. Ve čtyřiatřiceti jsou mi závěry knížete Něchljudova blízké a dívám se na ně s obdivem a touhou nacházet pro jejich uplatňování místo ve vlastním životě.

Kam dál?
Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina
Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Sevastopolské povídky

Jak jsem (ne)zbohatl na botách

2020-07-30T16:59:00.000+02:00

Dostaly se k nám boty po strejdovi.

Jednalo se o vymazlené kousky. Hanwag Alaska GTX stojí v obchodě přes 5 000 korun. Nikdy nenošené. Strejdovi byly stejně jako mně malé. V originální krabici.

Zalesklo se mi v očích při vidině snadného zisku. Za polovinu je musí někdo koupit!

A taky koupil.

Pán byl nadšený:
Boty jsem převzal, vyzkoušel a sedí. Jsem moc spokojen.

Bohužel jen malou chvilku:
Vyšel jsem v nich do patra v našem domě, pyšně je ukázal dětem a manželce. Pak jsem z patra sešel. Najednou cítím nějaký měkký došlap. Podívám se pod sebe a vidím, že se úplně rozpadla podrážka! V botách jsem udělal 30 kroků. Jsem z toho v šoku, guma se samovolně úplně drolí. Nic podobného jsem neviděl.

1 obrázek vydá za 1 000 slov:

Inu, napsal jsem právem rozčarovanému kupci, ať mi pošle boty zpět, že vrátím peníze. A nabídl případnou možnost slevy.

Pán zapátral, co se dá s botami dělat:
V pondělí jsem byl s botami v Hudy sportu, popsal jim tam problém a boty ukázal. Řekli mi, že to je běžný jev, rozpadla se PU pěna v podrážce. Majitel prodejny říkal, že to je normální a že to je celkem běžná situace. Nabídl mi, že boty pošle na výměnu podrážek s tím, že to vyjde na 2300,- Kč a bude to trvat měsíc. Zdálo se mi to jako výmluva a dohadoval jsem se tam s ním. Rozčiloval jsem se marně, více nenabídli. Doma jsem žhavil Internet a zjistil, že to je skutečně běžná situace, že po pár letech se PU část podrážky samovolně rozpadne a dokonce rychleji u nenošených bot.

Odpověděl jsem:
Aspoň teď víme, jakou značku nekupovat. Až boty dorazí, pošlu Vám zpět peníze.

Takže si to shrneme.

Německá firma Hanwag GmbH založená v roce 1921, která se pyšní výrobou v Bavorsku a hrdě hlásá Echte Handarbeit, prodává boty za 5 litrů, které se Vám po pár letech samy rozpadnou. Oprava stojí přes 2 tisíce. Firma prosperuje, zákazníci kupují jako diví.

Laik se diví, odborník žasne.

Dálkové ovládání počítače přes telefon - Bluetooth / Wi-Fi

2020-07-23T18:55:00.001+02:00

Ztratili jsme káblík se senzorem k dálkovému ovládání počítače.

Najednou bylo potřeba vstávat z gauče, což je, jak jistě uznáte, věc krajně nemilá.

Inu zapátral jsem a narazil na stránky Vectir.com. Nabízejí tam zdarma ke stažení aplikaci, která umožňuje ovládat PC přes mobilní telefon nebo tablet.

Postup instalace je tak jednoduchý, že ho zvládne i takový neznalec angličtiny jako jsem já. Nejdřív program do počítače, pak aplikaci do mobilu či tabletu.

Potom už jen zbývá propojit zařízení přes bluetooth nebo wi-fi. Ve většině případů se to podaří automaticky.

Vectir si rozumí s Winampem, Spotify, Chromem, PowerPointem, VLC, iTunes...

Funkce v bezplatné verzi jsou omezeny, ovšem vystačí na běžné použití. Občas vyskočí dole malá reklama. Získal jsem díky ní 3 dny zdarma na Webshare.cz, další malá radost.

Pokud se rozhodnete investovat závratných téměř 100,- Kč, získáte plnou verzi, která odemkne vše a mj. umožní používat váš telefon (tablet) jako vzdálenou plochu Windows.

Vectir - Plusy

+ Jednoduchá instalace a obsluha.
+ Bezplatná verze bohatě stačí na běžné úkony.
+ Za necelé kilo získáte plnohodnotnou možnost ovládat na dálku své Windows.
+ Program a aplikace jsou nenáročné, fungují i na starých strojích.

Vectir - Mínusy

- Přes opětovnou instalaci VLC mi přes Vectir nevalí.
- Bluetooth neumožňuje důstojné ovládání vzdálené plochy.
- Propojení občas spadne.

Mínusy mohou souviset s tím, že notebook i tablet, přes který ovládám, jsou opravdoví dědáčci (více než 10 let, respektive více než 5 let věku).

Každopádně z divanu zvedat zadek nemusím, takže spokojenost.

Také Vás zajímá:
Jak automaticky vypnout PC? Pomocí Kill Winamp
Jak upravit časování titulků? Pomocí Subtitles Wizard

Otcovská dovolená :)

2020-07-16T20:32:00.002+02:00

Čerstvý článek bude ve čtvrtek 23. července.