(-; Zrzka in the World

zážitky z metra

2011-04-03T16:12:00.010+01:00

To, že jsou v Londýně neuvěřitelní lidi, kteří neuvěřitelně vypadaj a chovaj se, to asi víme všichni :) Ale jak moc si je umíte představit, to se dozvíte asi teď.

Je tady absolutně normální, že dva gayové nebo lesbičky si svou náklonnost k sobě vylejvaj přímo na ulici, nad tím se nikdo nepozastavuje a i já jsem si toho přestala všímat:) Víkendové cestování metrem v Londýně je příběh sám o sobě: Některé linky jsou zavřené nebo alespoň jeho části, takže úsek, kterej jedete třeba 5 min se vám může protáhnout až na hodinu. Jako mě včera:)

Jen co jsem dosedla na sedačku, přičemž vedle mě seděli ti dva zmiňovaní gayové, naproti hispánská rodina s prckem a opodál taková silnější černoška... a než se zavřeli dvěře, tak nastoupil jamajčan s kytarou na trakárku, co za sebou táhl. Začal neskutečně nadávat do lidí, na život, jak jsou všechny ženský zas*raný kurvy atd atd, pak vykládal, co všechno umí zatancovat (a fakt zatancoval), zazpívat a zahrát, ale jak nemá práci... o minutu později zase všechny miloval, všichni jsme se mu líbili, hrál si s tím prckem, kterej na něj mimochodem výtahl děstkou pistoli a začal na něj jakoby střílet, to mě už málem tekly slzy od smíchu, ale zadržela jsem to. My všichni jsme se na sebe koukali a hrozně se smáli, tak jakože do dlaní, aby to nebylo tak evidentní :)

Přestoupila jsem na další linku a jen co jsem přišla na nástupiště, tak jsem viděla tři válející se "dámy" kolem 50tky na zemi. Strašně se smály, jak puberťačky.. Všichni jsme nastoupili do vagónu a já jsem jednu z nich upozornila, jestli ta taška, co si nechala na tom nástupišti, není její. Vlak už se začal rozjíždět a ona zatáhla za brzdu - kvůli tašce! :D a pak se mě zeptala, jestli za to náhodou nebude penaltovaná .... no celej vágón nasranej, protože se jednalo o velký zpoždění. Ty zbylý dvě "dámy" se válely v prostoru mezi sedačkama a málem se počůraly smíchy. Já si teda radši odsedla do vedlejšího vagónu, páč jsem s nima nechtěla mít nic společnýho :).. koukala jsem s otevřenou pusou.

A zajmavost na konec: čím blíže jste centru, tím více je metro poblitý :) Jak áleje v ČR :)

více o metru v Londýně ZDE

Jako idiot

2011-03-25T20:33:00.004Z

Jak už jsem napsala - sdílím barák s docela posh (=nóbl) rodinou, která všechno zná a všude byla.. která jí jen ty nejkvalitnější věci, nejlíp přímo vytažený z moře.. a nechává si to dovážet "místní" doručovací službou, jako třeba mlíko z farmy každý ráno na schodech. Ale ruce si nemejou ani po záchodě. Heh.

Naše večeře probíhají tak, že já obvykle uvařím (a když né já, tak Amanda a v tom případě nás čekaj krabi nebo mušle s nějakým zeleninovým pýré bez chuti), zajistím servis (4 velikosti vidliček a nožů, dvě sklenice pro každýho atd). Nandá se to na talíř a pustí se nějaká hudba typu Čajkovský nebo Dvořák a diskutuje se, kdo co každý dělal přes den (Já jim musím už příjít fakt nudná, když jsem skoro každej den v nějaký kavárně), načež celej tenhle rozhovor sklouzne to jakéhosi vědomostního kvízu.

Adam rozdává otázky typu třeba: "Jmenuj 4 řeky v centrální africe" nebo: "Jmenuj 5 světovejch vodopádů".. nebo: "Kdo napsal to a to".. nebo kolem anglické historie. Mě vynechává, ale když to holky neví, tak se na mě otočí a řekne: "A ty to víš"? Já si připadám už jak idiot, protože z 80% nerozumím otázce, jelikož jsem třeba to konkrétní dílo nikdy neslyšela. Evidentně se ale taky tvářím, že jsem spolkla encyklopedii, tak se mě ptá. Tak by mě zajmalo, co si musej o mně myslet, když najednou nevím nic

mimochodem, zrovna si doluju chobotnici ze zubů.. a už jsem z toho hotová.

Nová rodina pod lupou

2011-03-09T11:46:00.002Z

Ani moje nová čtvrtá rodina neujde mému drobnohledu :)

Takže rodinka je skládá ze čtyř členů a to mamka Amanda (tuším skoro 50), taťka Adam (tak 40 a žid), Flora (13 let) a Polly (10let).

Obě holky jsou nadprůměrně inteligentní (ale i tak dělaj stupidní věci jako "běžně inteligentní lidi") a chodí do nejvýběrovejších škol v Anglii. Ta mladší je úplně závislá na čtení, až někdy jí tu knížku musíte fakt sebrat (není schopná se ani obléct nebo dělat jinou činnost bez přečtení aspoň řádku!) Ono to možná vypadá, že je to daleko lepší než pohádky v televizi, ale ono to ve finále výjde uplně nastejno :))

Ta starší, Flora, to je klasická puberťačka se vším všudy krom běďarů :)

Pracuju tu asi 14 dní a povšimla jsem si zvláštní věci - děti si nemyjou ruce, když příjdou z venku, natož aby si myly ovoce nebo zeleninu, kterou si vytáhnou z ledničky. No já na to docela koukám.. protože když si představím všechny ty myši krysy co po tom lezou, no nevim. Tak jsem se tuhle zeptala Amandy, proč si nemyjou ruce a nemejou asi ani jablka, že by jako měly - na to mi odpověděla, že nejsou fossy a že to taky nikdy nedělala. A nedělá to ani Adam. Prostě jiná země, jiný zvyky.

Na druhou stranu, je zajmavý, jaký dělá Amanda obštrukce při jídle. Neexistuje, aby si děti vzaly jídlo rukou (a to i když mají jídlo, který se normálně jí rukama, typu slanina s chlebem). Musí mít zavřenou pusu při jídle, nemluvit, sedět rovně, používat pouze příbory - já vím, že tohle je normální slušný stolování, ale nechápu to v souvislosti s tím, že si nemejou potraviny. Jo a taky máme mlíčka od mlíkaře... ! každý druhý ráno nechá za dveřma 4 skleněný flašky s mlékem - LA HO DA!

Ale zase jim musím pochválit, že vůbec nejsou vybíravý! Děti jí lautr všechno - zeleninu, masa, omáčky, mořský plody.. (to já v 10 letech jedla tak 30% toho co jím teď). A jak jsem řekla, jíme tu fakt luxusní zdravý věci (kraby, sépie, dýně, lanýže, mušle, pouze domácí pečivo.. já si to fakt užívám! :))

Takhle family je podle mě docela bohatá, už jen to, kolik mi platí a že vlastně nic nedělám (vše, co dělám je, že vemu mladší do školy na kole a pak večer nachystám večeři). Navíc máme uklízečku, Mariku z Kosova... takže Amanda, když nadělá bordel a já mám tendenci to uklidit, tak akorát řekne: "leave it, Marika will do it"... což začíná bejt docela moje oblíbená věta :)) (V poslední rodině jsem uklízela docela hodně)

Jinak zatím všechno vypadá dobře, jen doufám, že si brzo najdu nějakej part-time job, jelikož se přes den docela nudím:/

Novej job

2011-02-22T18:07:00.000Z

Jak víte, minulej tejden ve čtvrtek jsem dostala vyhazov (no všichni víme proč, tak to radši nebudu dál rozmazávat). Celej pátek a sobotu jsem ležela u internetu a rozhazovala jsem sítě na všechny možný strany. Ozvalo se asi tak 100 rodin, fakt nekecám.. ale z toho byli zajmavé pouze tři (poměr peníze/komfort/děti/práce/lokalita). Se dvouma jsem si domluvila schůzku hnedka na neděli.

První byla single mamka se třema děckama 7, 9, 11, žijící v Dulwich village (blízko do centra a k Jamiemu, žádaná drahá Londýnská čtvrť) za 200liber na týden (nezapoměnte, že to je kapesné - bydlení a strava je již zahrnuta!). Ale jak jsem nakonec viděla co všechno po mě chce a svůj případnej budoucí pokoj, tak sem si najednou nebyla jistá..

o 2 hodiny později jsem měla druhou schůzku s rodinou z Claphan North (domečky jako v Notting Hillu) se dvouma holkama 10 a 13 (asi 10 min na Victoria - Big Ben, London Eye..) nabízející sice menší plat, ale vlastní byt (obří kuchyň, dvě ložnice, jídlo zahrnuto atd), navíc mají uklízeče. Jednalo by se o 2-3 hodiny denně. No když jsem tam přišla, tak jsem hnedka veděla, že to chci :)

Nakonec jsme se domluvili, Siobhan jim dala skvělé reference a už zítra se stěhuju!

stejně už nikdo nikdy nebude tak úžasnej jako byla Siobhan, Jack, Caoilfhinn a Lorcan.. :(( (btw, řekli, že jim fakt budu chybět, že už ale nechtěj žádnou jinou aupair, že prej když se stalo tohle se mnou - jakože mě prej měli hoodně rádi a 100% věřili - tak už radši nikoho nechtěji). Mejma slznejma kanálkama to fakt zahejbalo..

(Ne)čekaný vyhazov

2011-02-17T23:24:00.001Z

Proč prostě nepřemýšlím nad tím co dělám, panebože? proč se chovám jako 14letá husa a blondýna k tomu všemu. Proč furt musím věci pokoušet?! Jako kdyby mě to už nestačilo.

K věci: moje "úžasná rodinka"... né fakt, já je fakt měla hrozně ráda, děcka jsem milovala, mě vyhodila ze dne na den:(

Proč: Protože jsem dala na internet fotky prcka, když měl tu operaci srdce (který už jsem smazala)

Nejhorší na tom je, že když se na to podívám zpětně, tak mají pravdu. Tohle je moc osobní a navíc bydlíme ve městě, kde každý týden je zabito malé dítě na ulici.

Nemůžu uvěřit sama sobě a už vůbec nemůžu uvěřit, že mě fakt vyhodili :( Tahle mírumilovná rodina!

Takže si zase hledám jinej job, úplně zklamaná sama sebou.

sv. Valentýn vs. ženatej angličan

2011-02-13T22:11:00.006Z

Tak jsem "oslavila" svůj historicky první sv. Valentýn. No nic extra (proběhla nějaká pizza doma a belgický sufflé), ale dostala jsem dárek. Schválně by mě zajmalo, co by jste si na první pohled mysleli, kdyby jste uviděli krabičku jako tahle, velikosti tak akorát na prstýnek, kterou by jste dostali od "ženatýho 37 letýho chlapíka"...

Upřímně první co mě napadlo, že prstýnek ani omylem, snad řetízek.. ?

A ono ejhle, dostala jsem JEDEN čokoládovej bonbon.

A tak lepší než drátem do oka, ne? :)

zpráva z nemocnice

2011-02-08T09:49:00.006Z

Včera ráno Lorcan podstoupil operaci srdce v St. Thomas Hospital (jak jsem se zmiňovala v článku před tím).

Dneska se konečně po 20 hodinách probudil, vypadá sice strašně, je napojen, ani nevím na kolik, hadiček, všude plno modřin a hlavně ta velká jizva... na celej život. Celá operace trvala 5 hodin, ačkoliv jsme očekávali tak 3. Takže si asi umíte přestavit ten stres v poslední hodině. Nicméně všechny testy vycházejí dobře, Lorcan se s tím dobře pere. Mamka s taťkou se u něj střídají po 4 hodinách, protože kdyby se probudil a byl by sám, tak by se asi zbláznil. Přece je ještě maličkej a dost dobře nechápe co se děje...

když ho Siobhan předávala doktorům, tak Lorcan jen poznamenal: "Nenech je, aby mi ublížili, mami.."

Novinky ze světa aupair

2011-02-01T18:56:00.010Z

Kdosi někdo mě upozorňoval, že na tenhle web pěkně peču, takže po dlouhé době jsem musím napsat pár novinek...

Vánoce jsem strávila v ČR, což teda moc zajmavý není, ale zajmavý je, že se začíná množit můj osobní list Katastrof. Na vysvětlou a ve zkratce: Moje návštěva Káhirského muzea skončila výbuchem bomby, měsíční pobyt v Rumunsku přinesl záhy povodně, po příletu z Austrálie vypukly požáry, po mé dovolené zmizela notná část Malediv (bouřky, zničený resorty, palmy, zaplavený ostrovy), Irský letecký prostor na jaře 2010 byl plný popílku ze sopky, která vybuchla na Islandu, takže všechny lety po mě byly zrušeny (kromě mého). Anglie zažila v létě 2010 nevídaná horka a v zimě byly ostrovy pod sněhem.. což opět přineslo rušení letů (ačkoliv já do ČR na Vánoce opět přiletěla).. asi by toho bylo víc, ale tohle je tak nejhlavnější:)

Na rodinu, kterou mám v Londýně si žádným pádem nemohu stěhovat. I po 7 měsících se s nima cejtim super! Bohužel, rodina si teďka prochází krizí jmenující se „srdce“. Lorcan, prcek, kterýho hlídám, má od narození problémy se srdcem (nevím přesně co, ale každý den mu dávám injekce čehosi..). Tuhle v listopadu, kdy šel na pravidelnou prohlídku do nemocnice, mu bylo zjištěno, že se jeho problémy prudce zhoršujou (v nemocnici teda řekli, že všechno dobrý a že operaci bude mít až mu bude asi tak pět let, ale o 14 dní později přišel vysvětlující dopis, že je všechno vlastně špatně, načež na základě toho začla krize a rozčarování). Takže 7.února (na můj svátek) jde chudáček na operaci srdíčka. Bohužel, dneska mu bylo špatně (což jsou 4 před plánovanou operací), takže Siobhan se dost bojí, že operace bude zrušena.. Lorcan je schopnej usnout i když kouše večeři nebo si hraje ve vaně.. jen vidím, jak ji opravdu nutně potřebuje.

A teďka nějaký dobrý zprávy: Už jsou to tři měsíce co jsem potkala na eskalátorech na Victoria Station jednoho chlápka, se kterým od té doby jaksi jsem.. ale jaksi už je ženatej (ale rozvádí se :)) a má dítě, tak že to zase taková dobrá zpráva není:) Jinak, jmenuje je Jamie a je mu 37 ..

proslulý Vánoční pudink

2010-12-01T16:16:00.001Z

Vánoční pudink je v Británii velice populární a od Vánoc oddělitelný asi tak jako naše vánočka či smažené kapřiště. Z důvodů poměrně neznámých má však za hranicemi Spojeného království úplně příšernou pověst, a člověk by až skoro získal dojem, že pokud se k takové věci, která jako pudink byť jen vypadá, přiblíží, tak se osype (v lepším případě) nebo rovnou zdechne (v horším případě).
Pravda, takový vánoční pudink je poměrně hutný a nezapírám, že v ingredieních jsou poměrně překvapivé potraviny, jako třeba lůj, který my středoevroopané považujeme za pouhé žrádlo pro sýkorky, a vše je v kombinaci s brandy a černým pivem, oslazené melasou, lehce osolené. Navíc ta barva a konzistence… Prostě fakt nic lákavého. Ale věřte nevěřte, není to tak hrozné. Ba je to dokonce i docela dobré, zvlášť když se to polije custardem (pudinkovým krémem), kterým Britové jen tak mimochodem polévají snad všechny moučníky kromě narozeninových dortů.

Dnešní vánoční pudink je výsledkem receptur, přetrvávajících staletí. První zmínky o něm pocházejí ze 14. století (!), ale tehdy to byla spíš taková kaše nazývaná frumety, jež obsahovala vařené hovězí a skopové v kombinaci s vínem a kořením. Jedlo se to hlavně před Vánocemi a bylo to takové lehké postní jídlo jako příprava před těžkými vánočními chody. Už na konci 16. století ale vypadal pudink zhruba tak, jak ho známe dnes. Frumety byla zahuštěna kousky chleba, vejci a sušeným ovocem, k vínu se přidalo pivo a destiláty. Není divu, že tento pudink byl čím dál tím populárnější. Pak ho ale roku 1664 zatrhli puritáni, zjevně se jim tam nelíbilo množství alkoholu a další vydatné složky. Když ale dosedl na trůn George I., který se mohl utlouct po švestkovém pudinku, a tak Frumety rehabilitoval a ustanovil za součást vánoční tabule.

Přestože lecjaké skupiny měli vůči Jiřího rozhodnutí jisté přihlouplé náminky, pudink se udržel a v době viktoriánské už byl nedílným pokrmem na vánočním stole. Tehdy se také z pudinku odstranila masa, a díky tomu se stal sladkým pokrmem, desertem.

Ačkoliv dnešní pudinky mají spíše bábovkovitý tvar, tradičně to byly koule, a to díky tomu, že se hmota před svým vařením v páře balila do vlhkého mušelínového hadru.Tradičně se má pudink připravovat hodně dopředu, aby se suroviny dobře nacucaly, naležely a měly díky tomu větší říz. Poslední příležitostí k jeho udělání bývala dle nepsaných zákonů poslední neděle před adventem, zvaná též Stir up Sunday ("Míchací neděle").

K pudinku se samozřejmě vázala spousta dalších tradic, které už dnes málokdo zná, natož aby je dodržoval. Podle jedné má být v pudinku 13 ingrediencí, představujících Ježíše a jeho 12 apoštolů. V jiných domácnostech se zase všichni členové rodiny střídali u míchání a přitom vyslovovali svá přání. Do pudinku byla přidávaná stříbrná mince, a tomu, kdo ji našel, se jeho přání vyplnila. Míchání mělo být prováděno dřevěnou vařečkou a míchat se smělo zásadně jen směrem od východu k západu v upomínku na tři krále, kteří přišli právě od východu. Už od středověku se na vrch pudinku dávala větvička cesmíny (anglicky holly), jež podle jedněch měla přinést štěstí a měla uzdravující moc, podle druhých zase byla symbolem Kristovy trnové koruny.

V dnešní době se dá takový vánoční pudink samozřejmě koupit v kdejakém obchodu a v jakékoli cenové relaci. Ale kdo se nebojí vlka nic, nechť si anglický pudink sám zkusí udělat (a sníst). Tady je jeden z mnoha receptů:

Suroviny:

240 g rybízu
240 g sultánek
480 g rozinek
120 g citrusové kůry
240 g chleba, nakrájeného na kostky
240 g loje
240 g měkkého hnědého cukru
120 g hladké mouky
1 velká mrkev
30 g drcených mandlí
½ kávové lžičky pudinkového koření (směs drcené skořice, hřebíčku, zázvoru, muškátového oříšku)
4 vejce
2 polévkové lžíce černé melasy
2 polévkové lžíce "golden syrup"
¼ lžičky nastrouhaného muškátového oříšku
nastrouhaná kůra z 1 citronu
118 ml brandy
237 ml černého piva
špetka soli

Postup:

Smíchejte všechny "suché" ingredience. Oloupejte a nastrouhejte mrkev, přidejte do směsi. Přidejte rozšlehané vejce spolu s brandy, melasou a golden sirupem. Vlejte černé pivo, ale dávejte pozor, aby směs nebyla příliš tekutá. Vše dobře promíchejte dřevěnou vařečkou a nechte chvíli stát. Vymastěte formu (ideální by bylo mít přímo pudinkovou, ale ta v ČR není tak úplně obvyklá, takže to prostě narvěte, kam se to vejde), směs do ní vložte a formu přikryjte fólií nebo pečícím papírem tak, aby tam zároveň bylo dost místa, když směs nabude. Pudink můžete buď vařit v páře (což je tradiční metoda) nebo v tlakovém hrnci. V páře se pudink vaří 8 - 9 hodin, v papiňáku jen 2,5 h. Při vaření v páře dejte pozor, aby se voda zcela neodpařila a pravidelně ji dolévejte. Po uvaření uchovávejte v chladném a tmavém místě až do Vánoc.

Londýn pod sněhem

2010-12-01T14:38:00.003Z

Kdo by to byl řekl, že uvidíme v Londýně sníh... a to ještě v takovým množství! Londýňani šílí, jelikož, když se tady řekne pluh, sáně, štěrk, písek, sůl, zimní pneumatiky tak vůbec nemají tušení!! Školy jsou zavřený, odpolední kluby jak by smet, vlaky nejezdí. Na silnicích je prázdno, všichni jsou zalezlý doma. Televize nefunguje.. Připadám si tu jak na konci světa.

První den, když bylo na silnici asi tak 20cm, tak jsme si řekli hmmm, to bude dobrý a jeli jsme do školy... Trasa, kterou jezdím 5 min se protáhla na 3 hodiny,.. všechno bylo komplet ucpaný, auta se táhla krokem, protože silnice byla jedna velká skluzavka. Nedej bože, když jste uvízli v koloně, která byla do kopce. Chudák moje auto :) Pěkně jsem mu dala zabrat, neskutečně to klouzalo.

Zlatý Čechy, protože tímhle stylem se Británie brzo potopí :)

Lorcan (3y)

Strašidelné příběhy AU-PAIR

2010-11-12T09:32:00.005Z

Tak jsem začala chodit do školy, konečně, kde jsem poznala plno nových známých a přátel ze všech koutů světa. Mimo jiné i jednu holčinu z Čech, říkejme jí třeba Terezka. Den, kdy jsem ji poznala, tak tu už byla v Londýně týden.. Měla rodinu, od které dostávala 50liber ačkoliv jí slíbili více, ale bohužel, těsně po příletu jí oznámili, že jsou chudí (!!). Terezka nesměla jíst jejich jídlo, tedy vlastně mohla, ale takové typy jako rýže, brambory... rozhodně né maso atd, protože to je drahé. Ona si tedy z 50 liber musela zaplatit školné, dopravu, jídlo a ostatní věci. Tohle by asi nebyl ten největší problém, ale její rodina byla tak trochu... no střelená.

Matka byla temperamentní chorvatka, otec uťáplej angličan, asi geek. Děti nějaký měli, ale moc o nich už nevím. K Terezce se průběžně chovala jednou jako největší kamarádka, po druhé na ni řvala nebo ji z fleku chtěla vyhodit na ulici. Taková rozdvojená osobnost trošku.. ten otec nikdy nic neřekl a držel.. ústa.

Jednoho dne se rozhodili, že pojedou na výlet do centra. Celé to skončilo tak, že ten táta vybouchl, bušil pěstma do auta, řval na všechny (vše díky jeho zlaté ženušce) tak, že někdo zavolal policii a ta ho zadržela (chudák).

Ještě toho večera, kdy jsem celý den strávila s Terezkou venku, ji hostmum oznámila ať se spakuje a druhej den ráno vypadne. Z ničeho nic. Tak jsem v 11 večer Terezce řekla, ať se opravdu spakuje a zdrhne, že si ji vyzvednu a bude u mě spát. Jak se dohodlo, tak se udělalo.

Terezka si rychle našla přes inzerát práci a ubytování (vše pod jednou agenturou) kdesi v Birminghamu. Ale jelikož neměla žádné peníze, tak si půjčila od mamky na první měsíc bydlení. Dojela tam a zjistila, že bude mít sice kde spát, ale o žádné práci nikdo nic neví (prostě podvod, byli to Slováci). Za pár dnů přišel majitel domu je vyhodit, protože "agentura" za ně nezaplatila nájemné. Terezka se tedy ocitla na ulici, prostě jako bezdomovec. Když byla na autobusovým nádraží, tak jí v noci zavolala au-pair agentura, že by pro ni měli na rychlo rodinu v Londýně. Terezka na nic nečekala, nasedla na první autobus do Londýna za poslední její poslední peníze...

Terezku ale čekalo překvapení v podobě černošské smradlavé rodiny, která se meje v kýblu, jejich dům vypadá jako skladiště, všude špína a plíseň... Terezka je celý den zavřená doma, nikam nesmí...

Terezka se právě chystá na další velkou akci a já ji držím pěsti. Skoro mi to až připomíná můj pobyt u černochů.

Jak já stále říkám: Be happy for every experience. The bad one mainly! (Buď šťastný za každou zkušenost. Hlavně za tu špatnou!)

Nový začátek, nový život

2010-10-17T23:59:00.001+01:00

(V první řadě se omluvám za můj útlum na blogu)
už skoro čtvrt roku bydlím s novou rodinou a nemohu si stěžovat absolutně na nic (no občas se mi nějaký dítě někde pozvrací, ale to už nějak beru jako součást a zvykám si:). Moje princezna má občas menší histerickej záchvat, ale to taky už vím jak na ni... a prcek? No ten mi občas v autě oznámí, ideálně někde, kde se nedá zastavit, že potřebuje na záchod, když nezastavím do 2 minut, tak to pustí do kalhot a nezajmá ho, jestli to je "wee wee" nebo "pooh pooh" :D

Náplň práce:
Upřímně, přes týden jsem opravdu hodně busy, ale jsem za to fakt ráda. Zeptali se mě, jestli chci uklízet za víc peněz - tedy to co by dávali uklízečce dávají mě (ale čtyři koupelny...?!) a po nějaký době, kdy viděli, že nevařím úplný šlichty, tak mi platěj extra za nákupy a za večeře každej den. Já vaření a nakupovaní miluju, speciálně obskurnosti a Jamie Oliver věci, takže si to užívám. Caoilhfinn má tolik aktivit, takže dost času strávíme v autě (irish dance, gymnastika- 4x týdně!, dramatickej kroužek, streetbeat dance, chór,...). Začla jsem tu chodit do školy (angličtinu je třeba furt zlepšovat!) a kurzu interiérovýho designu (s mamkou Siobhan).. takže když večer sebou plácnu na gauč, tak jsem ráda, že jsem ráda.

Cejtím se tu fakt jako součást rodiny, se Siobhan a jejíma kamarádkama občas chodíme do klubů - jsou to moje krevní skupiny:) Samozřejmě i s holkama ze školy - viz fotka dole.

Rozhodla jsem se, že zatočím se svou leností a řešením věcí na poslední chvíli, už ani jeden prospanej den nebo se válení u ntb v posteli. Any more:) A 24 hod je opravdu málo.

Následující čtvrtek rodinka odjíždí na dovolenou do Španělska, takže já budu off, hodlám si užívat celej tejden obrovskej barák pro sebe - teda ještě s někým asi :) Fakt se těším

Poctivé Boloňské Lasagne

2010-08-22T20:57:00.002+01:00

Snad nejklasičtější italské jídlo, který prostě musí znát každej. Tak tady je můj recept na domácí, poctivé LASAGNE. Dělám jich opravdu hodně, zbytek dávám na druhej den, protože jsou ve finále daleko lepší odležený:) Prostě jídlo, které nikoho neurazí, vypadá a chutná fantasticky.

Ingredience:

mleté hovězí maso - tak kilo
dva balíčky pasta lasagne (kupte si ty, co se nemusí před tím vařit, protože za to "patlání" to nestojí:)
oregano, čerstvá bazalka (v nouzi sušená)
4 stroužky česneku (radši víc než míň:)
2 velké cibule
olivový olej
sůl, pepř
rajčatová omáčka - dvě velké sklenice (nebo si můžeme sami udělat z čerstvých rajčat, ale lasagne jsou docela pracný, takže si to tímhle usnadníme)
čisté rajčatové pyré - prodává se v tubě
nastrouhaný sýr (používám Čedar, ale originální je samozřejmě Parmazán, ten dávám pouze na vrch)

na Bešamel:

balíček klasického másla (na omáčku i na vymazání)
hladká mouka
muškátový oříšek, pepř, sůl
mléko

dále metličku, zapejkací mísu, velký hrnec nebo extra velká pánev, další hrnec na bešamel..

Boloňská omáčka:

Nakrájejte si všechnu cibuli a ve velkém hrnci ji osmahněte spolu s olivovým olejem, jakmile začne hnědnou, tak přidejte mleté maso. Všechno prosmažte a až bude hovězí hnědé, tak vylijte přebytečný tuk a vodu do dřezu.

Přidejte rajčatovou omáčku, dvě piksly, rajčatové pyré, česnek, oregano, bazalku a podle chuti pepř a sůl - bylinkama a česnekem nikdy nešetřím! Na tomhle se nedá nic zkazit. Děti tuhle omáčku milujou a je univerzální.

Bešamel:

Základ úspěchu je míchat a míchat, až vás bude bolet ruka, fakt. Začneme tím, že na MÍRNÉM ohni v kastrůlku rozpustíme máslo a dvě polévkové lžice olivového oleje. Nastrouháme muškátový oříšek a dáme do másla a rychle přidáme 3 lžice hladké mouky a rozmícháme. Osolit a opepřit (Všechno mějte po ruce, jde o vteřinym, aby se nám nic nepřipálilo, muškátový ořech by zhořknul!) Začneme po malých ČÁSTECH přilévat mléko a metličkou mícháme, a to svižně, směs musí houstnout ale jde to pomalu. Dle potřeb přidáváme mouku - velmi málo a to nejlépe přes sítko aby nevznikly hrudky. Stále mícháme jak o život. Takto pokračujem. Příprava dobrého bešamělu chce trpělivost, nesmí se podléhat panice když směs nehoustne ale jen přidat špetku mouky ale nepřehánět. Tím jak se mléko ohřívá tak i pomalu houstne. Směs by měla být asi hustá jako sladké SALKO. (Případné hrudky ostraníš svižným mícháním metličkou). A ještě, vlastně by to nemělo absolutně projít varem ale mělo by to být celou dobu v teplotě těsně před varem, má to tendence připalovat se na dno a proto to svižné míchání. Odstavíme to z plotny a jdeme do finále...

Finále:

Do vyšší zapékací mísy, kterou jsme si samozřejmě vytřeli máslíčkem, začneme klást suroviny v tomto pořadí - První vrstva bude pasta, pak boloňská - né moc né málo, třetí vrstva bude bešamel, čtvrtá nastrouhaný sýr a takto pokračujem až to vyčerpání zásob:) Poslední vrstva končí sýrem a závěrečným posypem parmazanu.

Pečeme ve vyhřáté troubě kolem 180stupňů asi tak hodinku

a dejte mi vědět jak se vám povedly :)

Česko - Irská DELUXE sekaná

2010-08-16T23:43:00.003+01:00

Delikátnější, křupavější a obecně chutnějši verze "irsko-české" sekané než jak známe od maminky - pravděpodobně stejně Guinnessem nic nepodlejvala:) Takhle přesně jsem ji připravila Irům a ti ji se mohli užrat :)

Ingredience (možná jich je trochu víc, tak se nezalekněte) :

mleté vepřové a hovězí maso (tak fifty - fifty)
dvě vejce
bread crumbs (strouhanka)
2 cibule větší
4 stroužky česneku
sůl, pepř, majoránka, oregáno
lžička hladké mouky
tři lžičky dijónské hořčice (nebo jiné pikantnější)
GUINNESS (celá plechovka)
masový vývar (z nouze postačí rozvařená kostka "magi")
houby (žampiony třeba...)
bobkový list
nové koření
libová slanina, syrová

Ve velké míse smícháme mleté hovězí a mleté vepřové, přidáme bylinky, 2 vejce, lžící hladké mouky, 4 utřený stroužky česneku, 2 lžíce hořčice a na pánvi obdělanou jednu cibuli se strouhankou (já používám bread crumbs - to je lepší a hrubší verze strouhanky). Přídáme trochu vývaru a Guinnesse na zvhlčení. Co se týče soli a pepře - no já bohužel moc nešetřím. Někdo doporučuje nejprve testnou směs osmažením na pánvi, ale já to riskuju.

NECHÁME ULEŽET ASPOŇ HODINU V LEDNICI! mezitím si prostě poklidtě :)

Na velkej plech nákrájejte cibuli na kolečka (aby se sekaná nepřipekla), větší kousky hub, přidejte bobkový list, tři kuličky nového koření, na kostičky nakrájenou syrovou slaninku, zalejte to zbytkem vývaru a posaďte na to dvě uplácaný šišky sekané - vrch sypu ještě slaninou a pomažu Dijónskou hořčicí, která dodá šmak a křupavost. Jestliže se "šišky" dotýkají, prostě mezi ně strčte další kolečka cibule:)

Celé to podlejváme GUINNESSEM (hezky z vrchu)! pečeme asi hodinu na 170-180 stupňů.

výsledek

příloha - zapečená bramborová kaše jak ji známe, plus lžíce
majonézy a bylinky(tymián, oregano, majoránka atd.)

Konečně přestěhovaná!

2010-08-11T22:18:00.005+01:00

Přesně 31.7.2010 jsem nastoupila do nové rodiny. K velkému překvapení všech to již nebyla "black" family, nýbrž Irové, žijící 20. rokem v UK. Mamka Siobhan (čti Šivón), taťka John (čti Jack:), holka 7 let Caoilhfinn (čti Kýln) a prcek Lorcan 2,9 let (čti Lórkn).

Zjistila jsem, že Irové jsou skutečně moje krev, v jejich společnosti se obecně cejtím snad i líp než mezi Čechama (nedivte se!). Jsou ukecaní, upřímní, jejich AJ dobře rozumím, vtipkujou, jejich srdce je obvykle dokořán.. Narozdíl od rodilých UK obyvatel.

Například, včera jsme byli na celodenním výletě v ZOO, strašně jsem si to užila, dokonce mi zařídili i členskou kartu na celej rok (už mám kartu i do fitka, do bazénu, do kina a na spoustu míst pro děti). Večer na to dali prcky do postýlek, já jim mezitím uvařila večeři (nikdo mě nenutí vařit, já si to ale užívám) - losos přelitý citronovou omáčkou a mladé brambory v páře s trochou fresh petrželky. Druhý den jsem "musela" udělat to samé, jakej to slavilo úspěch (tím víc si vaření tady užívám, když mi to dávají takhle najevo). Padlo u toho 5 flašek vína, do brzkých ranních hodin se hrály karty a smálo se jak nikdy:) (druhý den ráno popisovat nemusím, že? :)

Mám tu auto, se stále plnou nádrží, super děcka, zábavný rodiče, kteří mě rozhodně nedávají najevo, že jsem služka a dokonce mě i oceněj, když udělám něco přes rámec, dobrý peníze (oni mi dávají ještě extra na extra výdaje, typu šampony :)) Navíc mají krásnej barák, celej spodek prosklenej, žádný zdi, obrovskej otevřenej prostor do zahrady... ale 4 koupelny mě už zabíjej.

... a pak je tu ještě někdo, kdo mě začíná dělat ještě víc šťastnou :)

Jak jsem jim zdrhla

2010-07-28T08:54:00.004+01:00

Už to bylo neúnosný. Opět jsem ráno přišla dolů, kde Chris akčně vysával, vypravila jsem děti na cooking club (klub vaření pro děti), hodila hadry do pračky, sušičky a jala se žehlení hromady pradla po víkendu.

Pak ke mě přišel a z ničeho nic na mě spustil, že vysávat jsem měla já (jak, když to měl v ruce on?), že to je moje povinnost, že jsem líná děvka, že všechno ignoruju, nic neuklízím (dělám nad rámec svých povinností od 7ráno do 21hod večer) že budu mít takhle těžkej život, až budu mít vlastní rodinu (to říká zhulenej jamajčan..), že na něj stále působím jako ožralá atd atd. Celou dobu řval - a prskal, takže jsem mu suše oznámila, že pokud na mě řve, tak mu beztak nerozumím ani slovo (mluví karibskou angličtinou a i tak s ní mám problémy, když mluví normálně). Taky jsem mu řekla, že je dospělej, že by se měl naučit komunikovat s lidma normálně, protože cholerickým výstupem nikdy nic nezíská (už jsem nemlčela jako prvně..) a že vlastně pokud se mnou má nějaký problém a jsem mu tam na překážku, tak že mohu jít. Zeptal se mě, jestli to myslím vážně, tak jsem řekla že jo a šla jsem si balit. Nevěřícně na mě koukal a kroutil hlavou.

Během dvou hodin jsem si zabalila svých pár švestek a že bych jako šla. Jenže on odešel pryč 2 minuty přede mnou! A nechal mě s dětma doma sama. Copak je mohu nechat samotný? Čekala jsem tedy 6 hodin, než se vrátí.. Nakonec napsala jsem mu přes skype SMS (nechci, aby měl mé číslo), že pokud nepříjde přesně do 16:40, tak že opouštím dům. Samozřejmě nepřišel, tak jsem se rozloučila s dětmi, poučila je, jak se maj chovat, když tu jsou samotné a s hlodajícím svědomím odešla. Jak jsem jela s kufrem na zastávku, tak jsem u křižovatky zahlídla Naps auto, úplně mě začalo bušit srdce, protože ona by mi udělala hroznej výstup, kdyby mě viděla venku bez dětí. Normálně jsem se schovala do křoví i s kufrem někomu na zahradu :) Jak přejela, tak jsem běžela na nejbližší zastávku a vzala si první bus co jsem viděla. Dojela jsem na tramvaj, nasedla do ní, samozřejmě bez lístku, protože jsem si to ani nestačila cvaknout ("cvaká" se na zastávce venku, před nastoupením) a jak na potvoru přišla invaze revizorů. Tak jsem si s nima vystoupila, celá rozklepaná po těch stresech, vysvětlila jim, že jsem tu na prázdninách, že ani moc neumím anglicky, nevím jak se tu přesně jezdí MHD atd atd.. nejlepší je fakt dělat blbku, neumět anglicky a pak vám všechno projde. Takhle mě prošlo se dostat do Číny bez víza. Revizor mě pustil tedy s tím, ať si za 2 libry koupím jízdenku. Uff!! (platit 50liber pokutu by se mi nechtělo!)

Dojela jsem do Wappingu, ke kamarádovi a už je všechno fajn :) Samozřejmě mě čekal "sympatickej" email, jak jinak.

Překvapení

2010-07-15T20:53:00.002+01:00

No, to by jste nevěřili, co se tady děje.. Já nevycházím z údivu. Naps, moje "hostmum" si se mnou sedla a řekla mi, že mi pomůže najít jinou rodinu. Takže mi koupila premium members na aupair.world. a posílá skvělé reference, ohledně mě, na všechny strany. Jako to je mazec, od ženský, co na mě řvala, že jsem fucking maid...

Navíc moje dětičky co hlídám mi udělaly neskutečnost radost. Pod dveřma mýho pokoje podstrčily papírek a tam stálo: "Doufáme, že máš s námi dobrý den, máme tě moc rádi a objímáme tě. Od Kabir a Angelle (viz úvodní fotka). Každej mi pak přišel dát samovolně 5 pus na tvář :)... No neskutečný!

(O den později mi Kabir oznámil, že bych s ním měla více skákat na trampolíně, že bych jako potřebovala zhubnout, zmetek jeden :))

Jak Angelle zpívá i fidlá na housličky :)

2010-07-15T14:36:00.001+01:00

se slzou v oku...

2010-07-09T09:40:00.004+01:00

... píšu tenhle článek. Právě jsem zažila neskutečnej výstup otce domu, když na mě řval asi 30 minut, celou mě poprskal a div, že jsem nedostala facku.
Panebože já chci pryč!!! Prý trávím celou dobu na tom "zasr*ným" počítači, neuklízím nic atd atd... prý když příjde domů, tak nemůže věřit vlastním očím jakej tu je bordel. Ani jsem se nemohla slovně bránit a něco mu říct, tak akorát ze mě narychlo vypadlo "I am not a fucking maid!/Nejsem zk*rvená služka!" a dál jsem poslouchala s otevřenou pusou... Zkusila jsem si už hodně, leccos mě jen tak nedostane, ale teďka řvu jak malej parchant a nevím co mám dělat, protože nemám ani peníze, abych odešla...

(pardón, ale každý den jim vysaju komplet dům, starám se o praní a žehlení všeho, kdy jednou použitou věc hodí do špíny i když je čistá, každý den PO NICH uklízím NESKUTEČNEJ bordel v kuchyni z předchozího večera, utírám prach, starám se o koupelnu, záchod, hraju si s dětma, beru je do parku, učíme se spolu koupu je, čtu jim pohádky a mám pouze jeden den volno...)... Já už nevím co chce víc za tu almužnu co mi dává...

13. den tady... a vrací se mi moje astma, který už mi zmizelo... Zlatý Irsko...

Centrum Londýna

2010-07-05T10:49:00.003+01:00

Včera jsem konečně vypadla do centra a musím říct, že to bylo AWESOME!! Jela jsem z East Croydon do stanice Victoria metrem (metrem? spíš vlakem), kde tak nějak začínají turistický atrakce. Musím říct, že doprava v Londýně je zatraceně drahá - 12,6 liber za celodenní lístek je masakr :)

Ať se může zdát Londýnské metro jakkoliv spletité, tak je to vlastně udělaný pro turisty - vlastně to by jste museli bejt negramoti, kdyby jste to nepochopili :) Klimatizované, čisté, přesné a drahé - co víc si přát. Narozdíl od metra co jsem zažila v Sydney... no posuďte sami :)

Tedy vystoupila jsem na již zmiňované Victorii a vydala se po Victoria street až k budově Parlamentu, minula jsem Big Ben a přešla Westminster Bridge, z kterého je focená fotka v úvodu. Turistů jak na*ráno :) Míjeli mne legendární černé taxíky a Minicabs. Taky jsem si musela "užít" jízdu v dvoupatrovým červeným autobusu - samozřejmě jsem si sedla na první sedadlo nahoře, ale později se to úkázalo bejt jako chyba. Řidič autobusu v prvé řadě někam asi dost spěchal, takže to tam se mnou dost házelo a v druhé řadě jsem měla pocit, když zatáčel, že vjede na chodník:)

A po včerejší GAY PRIDE 2010 na Oxford St se to jen hemžilo tetkama (rozuměj ultra feminími gayi), jelikož tuhle skupinu obyvatelstva zbožňuji, tak jsem se musela neustále uculovat :)

Taky jsem si dala "obědosnack" ve Starbucksu za 7 liber, uff :)

Postupně jsem došla až na Regent street (luxusní obchody se 70% slevama, ale pro mě i tak nedostupný:), na kterou už navazuje snad nejznámější ulice Londýna Oxford. Nahlížela jsem do úzkých uliček, co se kolmo napojují a cejtila se v několika zemích najednou - jednou v Irsku, po druhý v Itálii, pak jsem zavítala do Indie... Prošla jsem si Green Park, který ústí u Buckinghamského Paláce (až na ty dominantní brány a teatrální stráž celkem nuda barák).

Londýn je absolutně úžasnej, krásnej, plnej atmosféry a neskutečné architektury - staré, až historické hospůdky vs. moderna je něco, čeho se v Praze všichni bojej.

Opravdu čistotná rodina

2010-07-03T10:29:00.004+01:00

Je sobota, tak jsem si trochu přispala. Šla jsem dolů si udělat snídani, bohužel klasicky toust and cheese, jasmínovej čaj...

Naps mi najednou začla říkat, jak jsou Black Asian rodiny extra háklivý mít čistý dům (já jen v duchu valila oči, protože tu maj bordel jak tanku!), že prej mám čistit koupelnu, že jsou všude zrníčka po mým čistícím gelu a prý po mé pastě na zuby (blbost!!), že mám mejt záchod, drhnout kuchyň (už jsem jí jednou celou vydrhla, protože jsem v tom fakt nechtěla vařit), taky každý den vysávám tím jejich "moderním" vysavačem (ona každej den cosi dělá s látkami, takže jsou každej večer po koberci nitě, který teda vysavač nebere, tak to sbírám RUČNĚ!!!) Každej večer mi řekne "oooh, Veronika, sorry", když udělá bordel a já ho mam teda ráno uklidit (už jí fakt zakroutím krkem, Indce!), každej večer nechá po večeři (kterou dělá jen pro sebe a Chrise) v dřezu plno nádobí, ačkoliv vlastní myčku, tak ji prý nemám používat (na odstřel takhle family). Když se chceme s dětmi najíst, tak si musíme ODHRNOUT její bordel z jídelního stolu a i tak jíme pouze na půlce.

Děti si každý den berou nové pyžamo, no chápete to?! Tak si umíte představit, kolik toho je na praní a žehlení. To je práce, která jde vniveč. Každou neděli se mění povlečení na peřinách.. asi jsem prase jen já, ale já to měním normálně tak po měsíci, tak proto se tolik divím.

Jediný, proč jsem už neutekla, jsou děti. Je mi jich trochu líto, protože Naps na ně neustále řve tím svým ječákem, takže vždy jdou za mnou a obejmou mě. Kabir (kluk co hlídám, 8 let) je neustále nějakej smutnej, vůbec to není happy dítě, samotář a má hrozný problémy prohrávat v čemkoliv, vždy začne řvát, brečet a má cholerickej záchvat.. Angelle (7), tak ta mě má jak náhradní mámu, mám ten pocit.

A to jsem tu teprve 6 dní.

Původ se nezapře

2010-07-01T09:41:00.001+01:00

Jen co jsem uložila prcky do postýlek a přečetla bedtime-story O Sněhurce, tak jsem ucítila cosi co rozhodně nebyl cigaretovej kouř.
To jsem se zapomněla zmínit, takhle family kouří!! Já to úplně přehlídla v jejich profilu na http://www.aupair-world.net/... Z toho jsem byla dost překvapená (a bila hlavou do zdi..), jelikož já opravdu nesnáším kouření a jsem hodně PRO (volila jsem Zelený!), aby byl plošnej zákaz ve všech hospodách, restauracích a barech jako to je normální ve vyspělých státech.

Ale zpět na začátek - šla jsem proto dolů, záminka byla si udělat čaj a co nevidím - Naps a Chris seděj na gauči, koukaj na Wimbledon a předávaj si špeka?! Regulérně hulili trávu. No já myslela, že mě šálí zrak...Chris je skoro padesátník a Naps je skoro čtyřicátnice.. a maj malý děti.

Jsem zvědavá, co mě čeká zejtra :)

Káva, Čaj, Rum, Bum... a vysavač

2010-06-29T20:56:00.005+01:00

Jak jsem se asi již zmínila, bydlím v rodině Indky (jmenuje se Naps) a Jamajčana (Chris). Jejich dům mě skutečně nebaví, ale za to mě baví věci co tu nacházím...

Když mi poprvé ukázala jejich vysavač, tak jsem stěží potlačovala smích - No to jste neviděli! Vypadá jako z přelomu století... a oni s ním stále vysávají? A jak saje! Za to by se nemusela stydět žádná frajerka:)

A co teprve ty úžasný Masala koření (různý druhy masal, každý druh má svoji "vesnici původu", která ji tradičně používá), je to tady nasáklý všechno ostrým curry (do kterýho jsem mimochodem naložila maso a dala dětem k večeři - já jsem mohla p*srat jak to pálilo a oni to snědly ani nemrkly?! - Srí Lanka verzi si nekupujte:)... Pořád tu musím pít masala chai čaj - poctivej, indickej, to koření vás příjemně palí na patře i když do něj dáte mlíko a med. Je opravdu úúúžasnej!

Ale nic není proti tomu, že tu z ničeho nic objevím pytlíček kávy s popiskem " Blue Mountains". Byla jsem trošku v šoku, protože to je jedna z nejdražších káv na světě, tedy z Jamajky. Totiž tady ta rodina nevypadá bůhví jak prachatě. Naps mi řekla, že ji Chris dostal od jeho rodičů, kteří stále pracují na plantážích... a že jim sice chutná, ale nejsou to "kofí lávři".. Tak asi zbyde jen na mě :D

Oni jsou spíš na rum. Jejich sbírka rumů z jednotlivejch ostrovů v Karibiku je opravdu úchvatná (Barbados, Panenské Ostrovy, Caymanské o., Haity atd atd) ... kdyby tu nebylo 36°C, tak je dávno testuju :) Jo a víte co je nejtradičnější jídlo na Jamajce? Rýže s červenými fazolemi, což jsem se dočetla z karibský kuchařky, co tu maj hnedka vedle J. Olivera a G.Ramsaye. Jo a pozor - mají tu i ČESKOU KUCHAŘKU!!! A ona smaží i řízky... :D

Welcome to London

2010-06-27T17:25:00.021+01:00

Tak jsem se rozhodla, že změním lokál. Volba (bohužel to ovlivnila moje finanční situace, proto USA ani AUS nedopadlo) padla na Londýn. Irsko bylo neskutečně nádherný, ale 6.měsíc přišlo prozření, kdy mě už nestačilo se kochat ruinami hradů, ovcemi a útesama... Bohužel jsem bydlela v pěkný prd*li, kde nejbližší hospoda byla 10mil. To znamená, že jste byli závislí na autě, takže ani na to pivko jste si prostě nemohli zajít..

Našla jsem si jednu rodinu z Londýna (vždy přes http://www.aupair-world.net/), týden jsme si psali, nabídli mi méně peněz, více práce, žádné auto, ani mobil, tak proč to nevzít, že?:) Pět dnů před odletem jsem si zabookovala letenku (3700,- cože?!) a vyrazila vstříc nové family. Kupodivu jsem nebyla vůbec nervózní, žádnej stres, pohodička... v letadle jsem se seznámila s nějakejma zajcema, kteří si mysleli, že nejsem Češka, tak na mě mluvili anglicky. Půlku letu jsem je v tom nechala a byla docela prdel poslouchat, jak se mezi sebou bavěj kluci, když si myslí, že nerozumím :).. Hlášky typu „tak jí sbal né“... a nebo „čekuj kozy“ mě opravdu zabavily. Když jsem na ně najednou začala mluvit plynulou češtinou, tak na mě koukali s otevřenou pusou :)

Na letišti v Heathrow na mě měla čekat ta ženská, no nakonec tam nikdo nebyl, takže mě polil studenej pot, protože jsem u sebe neměla ani libru. Dokonce jsem se jim pokoušela zavolat, ale prý číslo neexistovalo. Nakonec jsem si uvědomila, že již z UK nemohu volat s předvolbou +44. No tele no:) Dozvěděla jsem se, že trčí v zácpě, ale že tam budou co nevidět... UFF!

Od JISTÉ doby rozhodně nejedu s žádnou Indkou autem. Styl brzda plyn a centrem stovkou, kdy to skoro nedobržďuje, mě docela vyděsil. Zpomalovací pásy na silnici ji taky nic neříkaly, proto jsem se modlila, aby to auto to ještě vydrželo.. Musela jsem to snášet předlouhou hodinu!

Když jsme dorazili domů, tak mě přivítal taťka (je Jamajčan), a jejích stará au-pair co k ním stále chodí na víkendy, protože se maj tak nějak rádi. Jmenuje se Fany a je z Maďarska (anglicky Hungary).... takže mě akorát napadlo říct: „are u hungry“? :D

Oba dva vyučují design na univerzitě, ona pochází z Indie a on z Jamajky, ale tady více než kdy jindy platí pravidlo „kovářova kobyla chodí bosa“. Jejich dům je hroznej, plnej krámu z Indie a Karibiku, neupravenej, bez vkusu v zařizování, docela i špivanej.. musím říct, že docela šok, jak tady mohou bydlet. Na druhou stranu jsem tu u nich večeřela nejluxusnější Masala Chicken BBQ s Basmati rýží (prý byla z vesnice, odkud ona pochází..)

Dětičky jsou holčička Angelle (7) a Kabir (8), ona se mě moc líbila, ale teďka mě spíš sere, protože chce abych byla stále s ní, neustále mě OLIZUJE (no chápe to někdo, prej chutnám jak Salt Peanut..?:), pořád mě tahá za nohu, leze mi na záda atd.. Kabir je docela fajn a rozumnej už.

Právě sedím na posteli, ve svém 2x2m ložnici a přemejšlím jestli to tady dám...

Jo a abych se zmínila ještě – mají venku obrovskou trampolínu a je opravdu NESKUTEČNÁÁÁ :)!

Jak se na nás koukají cizinci

2010-06-08T22:36:00.000+01:00