Přímá investice. Vysoký výnos, ale i nezanedbatelné riziko

Pokud disponujeme statisíci či miliony korun, můžeme investovat do nemovitosti přímo. V zásadě tak budeme sami sobě pánem, a budeme participovat na celém výnosu investice z dané nemovitosti. Tento způsob má i svá rizika. Předně se takové investici musíme po dobu její životnosti aktivně věnovat. S investicí není spojen jen výnos, ale také náklady a rizika. Můžeme se nám například stát, že nájemce přestane platit nájem, a náklady po dobu několika měsíců za něj budeme muset hradit sami. Rovněž může nájemce plýtvat energiemi, kdy po obdržení vyúčtování musíme jako vlastníci některé dodávky přímo zaplatit. Z nájemce je pak dostáváme těžce, nebo se nájemce v mezidobí vystěhuje. Nemovitost rovněž musíme udržovat, opravovat či renovovat. Jsou totiž nájemníci, kteří způsobí větší škody, než zaplatí v nájmu.

Proč investovat do nemovitostního fondu

Investovat do nemovitostí ale můžete i jako malí investoři, kteří investují část ze svého měsíčního platu, nebo jiného příjmu. Může se jednat i o několik tisíc korun měsíčně. Tento způsob je vhodný i pro začátečníky.  Investiční nemovitostní fond pak hromadně investuje do nemovitostí, kde předpokládá dostatečné výnosy, které se pak rozdělují zpětně mezi drobné investory fondu. S touto formou investice nejsou spojené žádné dodatečné náklady, s výjimkou vstupních poplatků a nákladů na správu fondu. Investice je rychlá a bez dalších starostí. O vše se pak postará fond. Investice a výnosy je pak možné vybrat z fondu poměrně rychle.

Jak dopadá porovnání výnosů? Co se vyplatí více?

Vlastní investice do nemovitosti může přinést nominální roční výnos od 6 do 8 procent. Hlavní měrou se na něm podílí zvyšování cen nemovitostí, a tedy zhodnocení samotné investice. Druhým pilířem zhodnocení je pronájem. 

Průměrný výnos u nemovitostních fondů v České republice se pohybuje od 4 do 6 procent ročně. Záleží na konkrétní výkonnosti fondu, rizikovosti investic apod. Z uvedeného porovnání samotného výnosu tak vychází lépe přímá investice do nemovitostí za vlastní prostředky, nebo s pomocí hypotéky. 

Co znamená být dolarovým milionářem?

Abyste se stali dolarovým milionářem, musíte pokořit metu svého investičního majetku v hodnotě 1 milionu dolarů, tedy cca 22 milionů korun. Pro hodnocení či zařízení konkrétního jedince do škatulky dolarových milionářů znamená dosáhnout hodnoty majetku právě v této výši, který však musí být použit k investicím. Efekt a kvalita tohoto investičního majetku a s tím související  výše a kvalita výnosu, zabezpečení a zajištění člověka je však mnohem důležitější, než samotná výše majetku.

Co to znamená? Je rozdíl jestli jestli máte nainvestováno do fondu který dlouhodobě moc nevynáší, ale je bezpečný, nebo váš majetek 22 milionů korun tvoří výnosné dluhopisy, akcie, nebo jiné nemovitosti k pronájmu, které vám z tohoto majetku vynášejí výrazně vyšší zisky a výnosy. Dá se říci, že majetek by měl tvořit takovou vyváženou strukturu, aby investorovi na jednu stranu pokrýval určitý komfort, a na druhou stranu mu vydělával další hodnoty. Věnovat pozornost je třeba i bezpečnosti investice a vyváženému mixu investic. Platí, že se nevyplácí nikdy investovat vše na jednu kartu, ale hrát s více kartami (jak nás často poučuje americký prezident).

Co stojí za úspěchem tuzemských dolarových milionářů

Zatímco v roce 2016, tedy před deseti lety žilo u nás 21.000 dolarových milionářů, v roce 2025 se jejich počet téměř zdvojnásobil na 35.000. Co za tím stojí? Platí, že postupně se zvyšuje kvalita investic tuzemských investorů, kteří mají širší možnosti investování, více portfolia investice a mnohem více informací než před deseti lety.

Tuzemským investičním fenoménem jsou investice do nemovitostí, tedy převážně do bytů ve velkých i menších městech, které investor dále pronajímá, a očekává zvýšení ceny. Jen od roku 2016 dosud se ceny nemovitostí zvýšily v průměru o 100 až 150 procent. Jen samotný nárůst cen investic tak do velké míry zvyšuje i hodnotu investičního majetku tuzemských investorů. A právě investorů do nemovitostí existuje v ČR velké množství, a to i mezi střední třídou.

Nechcete nemovitosti? Zkuste dluhopisy

Investice do nemovitostí pro současné investory už je poměrně drahá záležitost. Investiční byt v Praze se může pohybovat v cenách od 10 do 15 milionů korun, což značně zmenšuje výhled návratnosti takové investice.

Pokud chcete investovat i nižší částky a do více sektorů, nabízí se možnost investování do dluhopisů. Dluhopisy nepodléhají tak velkým výkyvům jako akci, hodnota je stálá a mají zajištěný výnos. Bezpečnost si však musíte zasloužit a dobře vybírat od koho dluhopisy kupujete. Prakticky je dobré vyloučit společnosti s krátkou historií, typicky ve formě s.r.o., které slibují podezřele vysoké výnosy. Naopak se nabízí výběr dluhopisů nejrůznějších osvědčených emitentů, kteří na trhu úspěšně působí roky a jsou ekonomicky silní. Investor rovněž může využít i státní dluhopisy, které aktuálně nabízí ministerstvo financí malým a středním investorům. I dlouhodobé trpělivé investování na dluhopisovém trhu vám může zajistit postup mezi elitních 35 tisíc dolarových milionářů.

Podrobné informace o dluhopisech, jejich nabídkách a analýzy dluhopisů naleznete na webbu www.dluhopisar.cz

V jiných, zejména individuálních transakcích, které banka neoprávněně či přímo chybně klientům naúčtuje, už musí být klienti aktivnější a sami se domáhat svých práv.

Jak podat reklamaci u banky

Reklamace, je právem klienta banky jako spotřebitele domáhat se odstranění vady, nebo jiné nápravy za poskytnutou službu, nebo vadnou či neoprávněnou transakci, nebo také odpovědnosti za vadné plnění (podle Nového občanského zákoníku). Reklamaci u banky můžete podat telefonicky, písemně a to i při osobní návštěvě instituce, nebo elektronicky mailem. Konkrétní způsoby mívají tyto instituce upraveny v tzv. reklamačních řádech.

U jakékoliv reklamace je třeba dodržet příslušné lhůty, jinak právo na uplatnění reklamace zaniká. Například v případě banky dle zákona o platebním styku činí tato lhůta 13 měsíců od chvíle, kdy došlo k odepsání prostředků z účtu, nebo kdy se klient o pochybení banky dověděl. V případě reklamace zboží z obchodu činí zákonná záruční lhůta, během které můžete uplatnit reklamaci 24 měsíců od převzetí zboží. V případě bankovních služeb je tak reklamační lhůta kratší. Vždy však platí, že by měl zákazník uplatnit reklamaci na zboží či službu neprodleně.

Na vyřízení má pak banka 30 dnů. Vyjádřit k reklamaci se však banka musí podle zákona o platebním styku do 15 dnů (reklamace platební transakce), i když o reklamaci by se obecně v jednodušších případech mělo rozhodnout nejpozději do tří dnů od doby, kdy byla reklamace uplatněna. V případě uznání reklamace máte nárok na vrácení neoprávněně stržených prostředků, nebo nápravu vadně poskytnuté služby. Reklamaci lze také řešit u ombudsmana banky, kterého mají zejména ty větší banky.

Reklamace není uznána, rozhodnout musí soud

Pokud klientovi banka v reklamačním řízení nevyhoví, může se dál bránit. Nejčastěji probíhá tato obrana u soudu. Velké instituce však nabízejí ještě jednu možnost obrany proti rozhodnutí o zamítnutí reklamace a to řízení u vlastního ombudsmana. Ombudsman je osoba v rámci dané instituce, která má chránit zájmy klientů a objektivně posuzovat postup instituce vůči němu. Další možností je využití tzv. mimosoudních řízení. Teprve poté je čas podat žalobu k soudu.

ČNB nebo Finanční arbitr na scéně

Nicméně většina sporů se už dnes nemusí dostat až před soud. V případě finančních služeb a pojištění (životního) se pak mohou spotřebitelé obracet na Finančního arbitra, případně na Českou národní banku.

Jedná se o mimosoudní řešení spotřebitelských sporů s bankami. Tato řízení mají ulehčit soudům v rozhodování o stížnostech a žalobách spotřebitelů a rozhodování zrychlit. Bohužel tomu tak vždy být nemusí.

Vítězství u finančního arbitra nebo ČOI nemusí být definitivní

Pokud spotřebitel zvítězí v rámci svého podání ve sporu s bankou u instituce řešící tyto spory mimosoudně, může se jednat o vítězství Pyrrhovo. Reakcí banky nebo jiné finanční instituce pak může být odvolání proti verdiktu, se kterým nesouhlasí. Odvolání je směřováno k soudu. Soudce, který není většinou špičkovým odborníkem v dané věci (nemůže rozumět všemu) se nemusí řídit rozhodnutím mimosoudního orgánu, takže následně může rozhodnout, že instituce má přece jen pravdu a klient má smůlu. V té chvíli musí klient banky uhradit dané instituci náklady soudního řízení (jedině, že by soud náklady řízení instituci, jako vítězné straně, nepřiznal) a paradoxně tak doplácí na prvostupňový úspěch ve věci v rámci mimosoudního rozhodnutí. Musíme si totiž uvědomit, že ochota odvolávat se k soudu (v momentě prohry u mimosoudního orgánu) je výrazně vyšší u institucí, než u jejich klientů, kteří se dlouhých a nákladných soudních sporů logicky obávají (jinak by se neobraceli na mimosoudní orgán). Pokud tedy mimosoudní spor klient prohraje, zpravidla se už na soud neobrátí.

Známe to všichni. Z účtu se vám strhne nějaká z pravidelných plateb a vy tápete za co se to platí a kde jste v minulosti uložili kartu, nebo se zavázali k opakovaným platbám. Někdy je to nadlidský výkon. Některé objednávky mohli v rodinném sdílení realizovat i vaše děti nebo manžel. Pak už je úkol dohledat platbu, nebo takovou platbu zrušit takřka nedosažitelná. Problémem je špatná či nulová identifikovatelnost plateb, zejména u zahraničních poskytovatelů služeb. Z jednotlivé platby či variabilního symbolu vůbec nezjistíte o jakou službu se konkrétně jedná.

Air Bank se rozhodla problém elegantně a funkčně vyřešit. Ve své aplikaci My Air zavádí službu sledování plateb u online obchodníků, kde byla karta uložena. Lépe se tak dohledá původ plateb. V případě,  že platbu identifikujete a nebudete ji již chtít opakovat, tak ji jednoduše u daného obchodního smažete.

Podle průzkumu, který si nechala Air Bank vypracovat až 83 procent Čechů platí alespoň jedno předplatné na internetu. Téměř polovina z nich, tedy 45 procent předplatné pravidelně nekontroluje, a tak s velkou pravděpodobností platí i něco, co nevyužívají, nebo vůbec nechtějí. Tomu by však mělo být u této banky konec. Nyní už jen budeme čekat na reálné zkušenosti a hodnocení klientů banky.

U Fio banky už nemusíte čekat na kartu

Potřebujete novou platební kartu? Současná praxe znamená, že když ji potřebujete hned, máte smůlu. Na doručení karty se totiž několik dnů čeká. Fio banka stížnosti klientů vyslyšela, a zavedla novou službu. Jedná se o velmi zajímavou inovaci, která u jiných bank zatím nefunguje. Po objednání karty vám ji Fio okamžitě načte do aplikace a vy ji můžete používat z mobilu a ihned využívat k placení. Fyzická karta pak dorazí klasicky dodatečně s několika dením zpožděním. 

Monika, zdravotní sestra, 27 let: 

Mám jednu velmi nepříjemnou zkušenost ze své letošní zahraniční dovolené v Itálii. Zhruba v polovině pobytu jsem si potřebovala vybrat hotovost. Věděla jsem, že při výběru z bankomatu zaplatím jen asi 80 korun poplatku. Při vložení karty mi bankomat nabídl, jestli chci zúčtovat transakci v českých korunách, nebo v místní měně. Přišlo mi úplně logické zvolit zúčtování n korunách, kde jsem i viděla částky v korunách. Nic tam však nebylo o mnoha stovkovém poplatku a totálně nevýhodném kurzu. Bankomat mi peníze vydal, ale za jakou cenu. Navíc jsem všechno zjistila až po návratu domu. Vyhodit 850 korun si také nemohu jen tak dovolit a chtěla bych věc nějak řešit. Mám podat reklamaci na svojí banku, že umožňuje vydávat peníze takovým šmejdům a dovolí okrádat své klienty, nebo se můžu nějak domáhat náhrady škody na tom, kdo bankomat provozuje? Nebo se mám obrátit na policii s trestním oznámením? Jsem trošku bezradná. Poradíte mi?

Odpověď právníka:

Paní Moniko, Váš případ rozhodně není ojedinělý. Obětí těchto praktik se stává tisíce Čechů, kteří přicházejí zbytečně o peníze. Může za to jak způsob nabízení služby DCC, tedy Dynamic Currency Conversion česky také dynamická konverze měny je způsob výběru z bankomatu, nebo platby kartou, který je pro klienta nevýhodný. Nepoučený turista nebo cestovatel však nebezpečí není vždy schopen rozeznat. Bankomat či platební terminál totiž neinformuje klienta přesně a korektně, a neposkytuje ty nejdůležitější informace o poplatcích a způsobu směny, resp. je poskytuje nepřehledně a nejasně. Výsledek výběru se pak dozvíte většinou až doma, nebo při kontrole výpisu, kde zjistíte, že se vám odečetlo z účtu často i několik stovek korun za pouhý jeden výběr.

V případě DCC, tedy Dynamic Currency Conversion si kurz pro zaúčtování výběru provádí provozovatel bankomatu, tedy cizí společnost, nikoliv vydavatel platební karty. A právě to vede k nevýhodnému kurzu a vysokému poplatku, který si nevědomky při výběru z bankomatu zvolíte.

Bohužel zatím nikdo úspěšný s jakoukoliv stížností pokud je mi známo nebyl. Vaše banka nemá s věcí bohužel nic společného. Žaloba na cizího provozovatele je také velmi problematická, nákladná a musela by se podávat v zahraničí. Mám zato, že kdyby byla služba považována za podvodnou, už by musela platit zahraničním klientům miliardové odškodnění, a to se bohužel zatím nestalo. Na druhou stranu je zcela zjevné, že služba, a kurz kterou vám dává na výběr bankomat či platební terminál při placení kartou není nikdy pro zákazníka výhodný.

Řešením je dávat si na tuto nabídku pozor a jakmile vám platební terminál nebo bankomat nabídne službu zúčtování v korunách, tak ji okamžitě odmítnout a zvolit buď zúčtování v měně bankomatu, nebo jít raději jinam.

PRÁVNÍ PORADNU VÁM PŘINÁŠÍ NEJVĚTŠÍ PRÁVNÍ SERVER PRO LAIKY WWW.PROFIPRAVNIK.CZ

Stručné rady k řešení situace:

• Nikdy nevybírat zúčtování v českých korunách při výběru či platbě v zahraničí
• Vždy každé zúčtování volit v měně bankomatu nebo platebního terminálu
• Informovat se o znacích služby DCC a na co si dát pozor

V investování riziko znamená pravděpodobnost, že se vaše investice nevyvine podle plánu. Můžete vydělat méně, nebo o část peněz přijít. Obecně platí: vysoký výnos vyžaduje vyšší odvahu.

Mezi hlavní typy patří:

1. Tržní riziko: Ceny na burze padají kvůli špatným zprávám ze světa.

2. Inflační riziko: Ceny rostou rychleji než vaše úroky. Peníze ztrácejí kupní sílu.

3. Riziko likvidity: Máte majetek (např. dům), který nemůžete rychle prodat za dobrou cenu.

Malá lekce z historie:

Mnoho lidí sní o tom, že uvedou na trh „další Amazon“. Tato firma vstoupila na burzu v květnu 1997. Tehdy stála jedna akcie 18 dolarů tedy 374 korun. Pokud bychom započítali všechna dělení akcií (stock splits), původní investice 1 000 dolarů (20 776,-) by dnes měla hodnotu přes 2,3 milionu dolarů (54 017 340 ,-). 

V čem bylo riziko

V roce 1997 byl Amazon jen internetové knihkupectví. Během dot-com bubliny (masivní nárust uživatelů internetu) v roce 2000 klesla hodnota jeho akcií o více než 90 %. Většina investorů je tehdy v panice prodala. Ti, kteří riziko ustáli a věřili v dlouhodobý rozkvět, dnes patří mezi nejbohatší lidi světa.

Jak minimalizovat míru rizika?

Úplně se riziku vyhnout nelze, ale můžete ho chytře řídit.

1. Diverzifikace (Rozložení) akcií

Pokud koupíte akcie 50 různých firem, krach jedné z nich vás nezruinuje. Kombinujte akcie, dluhopisy a hotovost.

2. Dlouhodobý horizont

Trh v krátkém období skáče nahoru a dolů. Z pohledu deseti let ale většina investic roste. Čas je váš nejlepší spojenec.

3. Pravidelné investování

Místo jedné velké částky posílejte peníze měsíčně. Někdy nakoupíte draho, jindy levně. Tím průměrujete nákupní cenu a snižujete dopad náhlých propadů.

4. Vzdělávání

Investujte jen do toho, čemu rozumíte. Když trhy padají, nejednejte v afektu. Emoce jsou v investování největším nepřítelem. Nenaleťte hlavně na ,,až moc dobré" nabídky. V investování neexistuje zlatý důl. Vše si ověřujte a kontrolujte.

Riziko není nepřítel. Je to cena, kterou platíte za možnost zisku. Pokud investujete chytře a trpělivě, riziko se stane vaším nástrojem k bohatství.

Inflace v USA

Pro srovnání uvádíme největší ekonomiku světa USA. Inflace tam nabrala na jejich poměry velmi vysoké tempo a v dubnu překročila hranici 3,8 procenta. To je o celá 1,3 procenta více než v ČR. Ceny ženou nahoru nejen pohonné hmoty jako u nás, ale také Trumpova celní politika, která výrazně zvyšuje ceny pro americké spotřebitele. Zvyšující ceny v USA jsou také největším vykříčníkem pro republikány, kteří budou v listopadu obhajovat většinu v kongresu.

Inflace v Evropě

A jak to vypadá u našich sousedů? V Německu, našem největším obchodním partnerovi, se ceny zvýšily o 2,9 procenta proti březnu se tam zdražování zvýšilo o další 0,2 procenta ze 2,7 procent. Na Slovensku pak rychlost zdražování dosáhla 3,9 procenta, tedy ještě vyrazně více než v Německu. Ostře sledované Polsko pak mělo inflaci 3,2 procenta a náš poslední soused Rakousko 3,3 procenta. 

U všech zemích společně platí, že za růstem cen stojí prudké zdražování pohonných hmot a v návaznosti i ceny energií. To se promítá i do cen dalšího zboží.

Obchodní podmínky se v minulosti zneužívaly často

Zneužívání obchodních podmínek nejen šmejdů, ale i jinak seriozních firem bylo v minulosti velmi časté. Diskriminující podmínky či skryté sankce, nebo nejrůznější rozhodčí doložky ukrývaly ve všeobecných obchodních podmínkách nejen splátkové společnosti, ale také některé pojišťovny. S posílením práv spotřebitelů v naší legislativě je těmto praktikám konec.

Sankce mohou být sjednány v příměřené míře pouze ve smlouvě

Zákon i judikatura soudů reagovaly na skutečnost, že spotřebitel má jen omezené možnosti v běžném styku a při běžném sjednávání služby studovat či kontrolovat poměrně náročný a často i právně složitý text všeobecných podmínek a navíc v nich identifikovat pro něj nebezpečné pasáže a ustanovení. Jakékoliv podmínky sankčního charakteru proto mohou být v opatrné a přiměřené podobě sjednány pouze ve smlouvě samotné, a nikoliv v obchodních podmínkách, které mají mít pouze technický charakter.

Ujednání o pokutách v obchodních podmínkách jsou zcela neplatná

Jakékoliv sankční ustanovení či smluvní pokuty, které by byly upraveny a uvedeny pouze v obchodních podmínkách například na internetu tak jsou z pohledu spotřebitele absolutně neplatná a spotřebitel není povinen je hradit, a ani se jich nemusí jakkoliv obávat.

Česká spořitelna vstupuje do světa filmu. A rozhodně by nemělo jít o nějaké divadlo. Banky využila své fondy na financování spolupráce se společností Disney. Ikonickou filmovou ságu Star Wars v Česku si tak bere na starosti právě Česká spořitelna. Klienti tak exkluzivně využijí doplňkové služby, které sice nemají s bankovnictvím nic společného, ale hezký obrázek na platební kartě dělá divy.

Co klienti spoluprací České spořitelny se společností Disney získají?

• Historicky první tematickou minihru v aplikaci George, inspirovanou světem Star Wars
• Limitované virtuální platební karty Visa s motivy Star Wars
• Možnost vyhrát lístky do kina při placení virtuální kartou
• Tematické fyzické výhry (Lego, Funko, plyšové hračky, licencovaný merch) v rámci minihry pro plnoleté klienty.

Tak hurá a se spořitelnou rychle do kina na Star Wars. Úroky, poplatky, podmínky úvěrů budeme řešit někdy příště. 

Komerční banka podporuje pojišťovny

Další zpráva Komerční banky se opět netýká stejně jako v případě České spořitelny financí, úroků, nebo hypoték ale světe div se, pojištění. Tisková zpráva sice přináší zajímavý průzkum o tom, že 49 procent Čechů plánuje v nejbližších letech rekonstruovat či výrazně investovat do svých nemovitostí, ale… výstupem je, že právě díky zvýšení hodnoty bytu či domu byste se měli pojistit na vyšší hodnotu, abyste neriskovali podpojištění.

Člověk by očekával od takového průzkumu asi více, a hlavně něco jiného. Jestli budu podpojištěný je asi to poslední na co při náročné rekonstrukci myslíme. Naopak by mě v této souvislosti zajímalo spíše financování, výhodné balíčky financování, zvýhodněné úroky či snadnější podmínky schvalování. Tak třeba se dočkáme jindy. 

S Raiffeisenbank můžete jet na dovolenou za 30 tisíc

S Raiffeisenbank můžete soutěžit o poukaz na dovolenou za 30 tisíc korun. RB tímto propaguje svůj produkt RB Club. Tato služba má pomoci zákazníkům ušetřit. Pravděpodobnost výhry je však očekávatelná a tak nedoporučujeme se na výhru moc fixovat, aby nedošlo ke zklamání.

Při delších cestách do ciziny se tak vyplatí nejen naplnit plnou nádrž u nás, ale případně si doplnit i další litry do kanystrů. Na delší cestu tak může úspora představovat i několik stovek až tisíc korun. 

Regulace cen ze strany vlády je vstřícná k zákazníkům, ale kritizují jí provozovatelé. Ti považují zásahy státu za negativní opatření do svobody podnikání. Rovněž kritizují, že zásahy státu je nutí prodávat pohonné hmoty pod náklady. Nabízí se tak možnost žalob na náhradu škody vůči státu. Někteří provozovatelé už touto možností pohrozili, pokud bude regulace trvat delší dobu. Jiní provozovatelé zase pohrozili uzavřením svých provozoven. V praxi se však se zavřenými benzínkami prakticky nesetkáváme.

Je téměř jisté, že bez regulace by ceny pohonných hmot byly výrazně vyšší. Své ceny navíc reguluje drtivá většina členských zemích EU.

Přehled regulací zemí EU a aktuální výši cen přineseme v dalším článku.