MEDICINA

Prostatický specifický antigen a diagnostika onemocnění

noreply@blogger.com (George) — Thu, 29 Dec 2011 16:28:49 PST

(1) Prostata

Použití prostatického specifického antigenu (PSA) v diagnostice a propracovaný postup biopsie prostaty pod ultrazvukovou kontrolou.

Dosavadní metody vyhledávání nemocných s rizikem vzniku karcinomu prostaty se soustředily na takzvanou včasnou detekci. Přes veškerou snahu vyhledat onemocnění v léčitelném stadiu se u mnoha nemocných v době diagnózy zjistí lokálně pokročilý nebo metastazující karcinom, jenž navzdory veškeré použité léčbě ohrožuje zdraví a život nemocného. Obecný nárůst výskytu karcinomu prostaty vedl ke snaze zintenzivnit detekci screeningem, tzn. cíleně a plošně vyšetřit rizikovou část populace podle definovaných kritérií.

Důležité je, že neexistuje jednoduché vyšetření, které by přesně odlišilo zdravého muže a muže postiženého karcinomem. Zatím nejpřesnějším prostředkem je stanovení PSA, který má ale nízkou senzitivitu, vysokou biologickou variabilitu a případné potvrzení přítomnosti karcinomu vyžaduje invazivní vyšetření v podobě biopsie prostaty.

Prostatický specifický antigen

Prostatický specifický antigen byl izolován z prostatické tkáně poprvé Wangem a spol. roku 1979. Již v r. 1971 Hara popsal seminoprotein ve spermatu, když se snažil objevit marker využitelný v soudním lékařství k identifikaci pachatelů znásilnění. Později se ukázalo, že se jedná o identickou látku s PSA. Strukturálně se jedná o glykoprotein patřící do rodiny humánních kalikreinů (humánní kalikrein-3, hK3). Dále jsou známy humánní kalikrein-1 a 2 (hK-1, hK-2). Oba vykazují strukturální homologii s PSA (hK-3) a částečnou zkříženou imunoreaktivitu, která je ovšem při laboratorním stanovení zanedbatelná.
PSA je secernován epiteliálními buňkami acinů a duktů prostaty a uvolňován do lumen žlázek. Je součástí spermatu, kde má funkci serinové proteázy. Jeho koncentrace je zde velmi vysoká (0,2–0,5 mg/ml). Je zodpovědný za zkapalnění spermatu a tím lepší pohyblivost spermií. Tvorba PSA je androgenně dependentní a omezená na prostatickou tkáň, i když nízké koncentrace byly nalezeny v tkáni benigních i maligních
nádorů prsu, nadledviny, ledviny, dále v endometriu a mateřském mléce. Asi u 10 % žen lze prokázat sérovou hladinu do 0,1 ng/ml. Za fyziologických podmínek se do cirkulace uvolňuje pouze nepatrné množství PSA. V séru vytváří komplexy s alfa-2-makroglobulínem (alfa-2-M)a alfa-1-antichymotrypsinem (ACT). PSA váza-
né na alfa-2-M nelze vzhledem k překrytí jeho imunoreaktivních determinantů dostupnými metodami stanovit. Komplex PSA s ACT tvoří cca 50–90 % imunoreaktivního PSA. Zbylých10–50 % tvoří PSA ve volné, nevázané formě, se o základní parametr stanovitelný laboratoří.
Kromě vývoje technologie vyhodnocení PSA od metod citlivých od hladiny nad 500 ng/ml až po dnešní ultrasenzitivní testy s citlivostí na 0,001 ng/ml se vyvíjel i pohled na praktické použití PSA. Postupné zvyšování citlivosti testu vedlo k mnohem přesnější diagnostice nemocných s karcinomem prostaty. Zároveň byly prokázány zvýšené hladiny i u jiných onemocnění prostaty (zánět, nezhoubné zvětšení prostaty).
PSA je tedy orgánově specifický markerem, není ovšem specifický pro karcinom.
Zdrojem zvýšených sérových hodnot PSA je narušení a zvýšená prostupnost bazální membrány oddělující epiteliální buňky od lumen kapilár, není to tedy zvýšená produkce maligní buňkou karcinomu prostaty.
Byla stanovena nutnost dodržování určitých pravidel odběru (odstup od biopsie,transuretrální resekce apod.), potřeba individualizovaného hodnocení výsledků. Ukázalo se,že existují významné rozdíly v hodnocení díky biologické variabilitě ukazatele, různým hraničním hodnotám, způsobům analýzy, kalibraci v jednotlivých laboratořích a dvěma existujícím standardům (původní kalibrace Hybritech a novější standard WHO odvozený od kalibrace Beckman Coulter.
Vše uvedené spolu s nízkou specificitou nízkých hladin PSA vedlo původně k zavržení jeho použití jako markeru pro karcinom prostaty. Až následné klinické studie potvrdily pevné místo PSA nejenom v primární diagnostice, ale i při sledování onemocnění.

Významné pro stanovení strategie diagnostiky karcinomu prostaty bylo, že i samotná zvýšená
hladina PSA je indikací biopsie. Do té doby nebylo možné indikovat biopsii nezávisle na hladině PSA při negativním vyšetření per rectum. Další rozbor souboru navíc ukázal, že 20 % nemocných s negativním rektálním vyšetřením a zvýšeným PSA má ve vzorcích z kvadrantové biopsie pozitivní nález a většina z nich má lokalizované onemocnění. Tento přelomový poznatek pak vedl k zavedení systematické biopsie, která
se využívá dodnes. Přes výše uvedená omezení, je hladina sérového prostatického specifického
antigenu (PSA) zatím nejvíce používanou metodou diagnostiky karcinomu prostaty a považuje se za nejlepší dostupný nádorový marker. Hranice PSA pro indikaci biopsie prostaty se v současnosti pohybuje mezi 2–4 ng/ml, což vede k 70–80% negativitě biopsií díky tomu, že PSA není specifické pro nádorovou tkáň. Při laboratorně stanovené hraniční hodnotě 4 ng/ml je nutné brát v úvahu, že až 20 % pacientů s karcinomem prostaty má hodnotu PSA nižší a dokonce 5 % pacientů má PSA nižší než 2 ng/ml. Platí, že jakákoliv hodnota PSA nevylučuje přítomnost karcinomu prostaty.

Druhým problémem je nízká specifita PSA při hodnotách 4–10 ng/ml. Snaha o zlepšení senzitivity a spe-
cificity vedla k použití různých odvozených ukazatelů vycházejících z PSA. Senzitivitu vyšetření
lze zvýšit např. pomocí tzv. věkově specifického PSA (snížením hraniční hodnoty u mladých mužů) nebo pomocí dynamických ukazatelů (PSA velocity, PSA doubling time), hodnotících vývoj hodnot PSA v čase. Zlepšení specificity je možné použitím věkově specifického PSA (zvýšením hraniční hodnoty u starších mužů), dále vztažením hodnot PSA k objemu prostaty (PSA denzita) a hodnocením podílu volného PSA (fP-
SA) na celkovém PSA (tPSA). Nejširšího uplatnění dosáhlo hodnocení dynamických parametrů
a právě hodnocení podílu fPSA. Bylo prokázáno,že pacienti s podílem fPSA nad 20–25 % mají
nižší riziko nálezu karcinomu prostaty při biopsii.
Žádný z těchto parametrů ale neumožnil překonat základní nedostatek, nemožnost přesného odlišení nádoru od benigních nálezů zejména při nízkých hladinách markeru.

Patologicky zvýšená produkce PSA je charakteristickým znakem maligních prostatických tkání a imunohistochemicky je jeho přítomnost pozorována především v dobře diferenciovaných nádorech. Zvýšená produkce PSA je však i u nemaligních onemocnění prostaty, především u benigních hyperplazií. Vzhledem k této skutečnosti napomáhají hladiny PSA jenom částečné k diagnostice karcinomu prostaty.Na druhé straně výrazně zvýšené hladiny PSA jsou u pacientů s kostními metastázami důkazem jejich prostatického původu.
Výše hladiny PSA přímo koreluje s množstvím nádorové hmoty. Hlavní důraz určování hladin PSA spočívá v systematickém sledování pacientů v průběhu léčby a v remisi onemocnění. Změny hladiny PSA jsou citlivým ukazatelem odpovědi maligních prostatických tkání na aktinoterapii,chemoterapii a hormonální léčbu.
Dá se říci ,že vyšetření PSA má vysokou senzitivitu i specifitu. Nemocní s maligními nádory mají i bez projevů generalizace normální hodnoty jen zcela vyjímečně (do 5%),v 20% mají hodnoty hraniční a v plných 75% mají hodnoty patologické.Nemocní s karcinomem prostaty s projevy generalizace mají v plných 97% patologické hodnoty a pouze ojediněle ve 3% má hodnoty hraniční.
Vyšetření PSA se doporučuje jako doplňující vyšetření při scintigrafii kostí u indikované skupiny pacientů.Toto doplnění umožní ve sporných případech lépe vyhodnotit scintigrafický nález,protože vysoké hladiny PSA při přítomnosti kostních metastáz jsou dokladem,že metastázy jsou prostatického původu.Tak lze odhalit zejména klinický němý karcinom prostaty jako zdroj nádorové generalizace.
-
Referenční hodnoty:
muži 20 - 49 let
muži 50 - 59 let
muži 60 - 69 let
muži > 70 let
hraniční hodnoty pro provedení free PSA
0 – 2,5 ng/ml
0 – 3,5 ng/ml
0 – 4,5 ng/ml
0 - 6,5 ng/ml
2,5 - 10 ng/ml
Zvýšené hodnoty: pro diferenciaci benigní hyperplázie prostaty a maligního onemocnění je vhodné provést vyšetření FPSA a stanovit poměr FPSA/PSA (viz FPSA)
Jednodušší cestou k odlišení benigní hyperplasie nebo zánětu prostaty od karcinomu je využití skutečnosti, že při maligním procesu klesá podíl volného PSA (tj.PSA nenavázaného na bílkovinu):
pod 25% tzv. "šedá zóna" většinou benigní hyperplasie, ale méně často i tumor
pod 15% můžeme usuzovat na karcinom prostaty

Ze statistik je známo, že kolem 40 % pacientů s klinicky potvrzeným karcinomem prostaty má normální PSA (tj. u mužů do 60 let do 3,5 μg/l, nad 60 let do 6 μg/l).
Celkový PSA není dostatečně citlivý a specifický pro včasnou detekci karcinomu prostaty a proto v intervalu od 2 do 20 μg/l se doporučuje diagnózu upřesnit stanovením volného antigenu (fPSA).
Jedním z prvních pracovišť v ČR, které začalo vyšetřovat fPSA byla FN Plzeň ( prof. Topolčan). Jimi zavedené vyšetřovací schema vypadá takto:

fPSA se stanovuje:
u všech pacientů do 50 let s výsledkem PSA 2 - 20 μg/l
u všech pacientů nad 50let s výsledkem PSA 4 - 20 μg/l
je-li fPSA 15 - 25 % je doporučeno obě vyšetření za 2 měsíce opakovat
je-li fPSA pod 15 % je indikovaná biopsie.

Důležité je také sledovat dlouhodobou dynamiku hodnot PSA. Je-li nárůst koncentrace PSA za rok přes 0,75 μg/l existuje vysoké podezření na karcinom.

V České republice se doporučuje vyšetřovat PSA u mužů starších 50 let 1x ročně, od 60 let 1x za 0,5 roku.
Předpověď rizika pro karcinom prostaty na základě zjištěné hodnoty PSA dle údajů EAU:

PSA (ng/ml).............PPV (positive predictiv value)
0 - 1 ......................2,8-5%
1 - 2,5 ....................10,5-14%
2,5 - 4 ....................22-30%
4 - 10 .....................41%
nad 10 .....................69%

Helicobacter pylori indikace a eradikace

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 26 Dec 2011 14:49:38 PST

Helicobacter pylori pod diagnostickou lupou

Helicobacter pylori (H. pylori)
je gramnegativní tyčinkovitá mikroaerofilní bakterie schopná přežívat v kyselém prostředí lidského žaludku. Celosvětově je infikováno několik miliard lidí, prevalence v české populaci činí podle posledních odhadů kolem 40 %. V klinické praxi se s touto infekcí často setkávají nejen gastroenterologové, ale též praktičtí lékaři i specialisté z jiných oborů. V tomto článku se pokusíme stručně zodpovědět dvě asi nejčastější otázky s Helicobacterem spojené, a to, zda u konkrétního pacienta je vhodné infekci léčit s cílem dosažení eradikace a jaký léčebný režim zvolit. Důraz je kladen na stručnost a maximální praktickou využitelnost předkládaných informací.

S jistotou můžeme říci, že eradikovat H. pylori u všech pacientů za všech okolností by bylo chybou, stejně jako neprovést eradikaci u pacientů, u nichž je jasně indikována. Pro zahájení eradikační léčby H. pylori je vždy třeba splnění několika podmínek:

1. Musí být jednoznačně prokázáno, že pacient je skutečně hostitelem H. pylori. Musíme tedy mít k dispozici pozitivní výsledek testu na H. pylori s vysokou specifitou. Není správné eradikovat H. pylori na základě sérologického vyšetření nebo pouhé přítomnosti příznaků.
-
2. Přínos eradikační léčby pro pacienta musí převažovat nad možnými riziky léčby. Správná eradikační léčba využívá kombinaci léčiv včetně antibiotik v poměrně vysoké dávce, a může tudíž mít četné nežádoucí účinky. Proto musíme být přesvědčeni, že eradikace H. pylori pacientovi může významně prospět. Podívejme se nyní blíže na jednotlivé indikace k eradikaci H. pylori, jak je uvádí dostupná literatura a doporučené postupy odborných společností.

I. Jednoznačné indikace – jedná se o onemocnění, kde byla věrohodně prokázána kauzální souvislost s infekcí H. pylori a zároveň bylo prokázáno, že úspěšná eradikace infekce zabrání recidivám a/nebo komplikacím. Eradikační léčbu tedy indikujeme prakticky u všech pacientů.

Vředová choroba žaludku a duodena. Každý pacient s pozitivitou H. pylori, u nějž je diagnostikován peptický vřed žaludku a/nebo duodena nebo trpěl vředy gastroduodena kdykoli v minulosti, by měl podstoupit eradikační léčbu.

MALT-lymfom žaludku. Eradikace H. pylori je standardní součástí léčby. U některých pacientů s nízce maligními (low-grade) lymfomy může úspěšná eradikační léčba sama o sobě navodit dlouhodobou remisi onemocnění.

Karcinom žaludku. Eradikační léčba je indikována u všech pacientů, u nichž byl karcinom žaludku resekován s kurativním záměrem, a to i v případě, že se jednalo o endoskopickou resekci nádoru v časném stadiu. Ménétrierova choroba. V poslední době přibývá zpráv o tom, že prevalence infekce H. pylori u pacientů s Ménétrierovou chorobou je až 90% a že eradikace může vést k regresi endoskopického nálezu a vymizení příznaků. Jiná specifická léčba tohoto onemocnění dosud není známa, proto lze eradikační léčbu jednoznačně doporučit.

II. Relativní indikace – onemocnění, u nichž je prokázáno, že eradikace H. pylori může vést k regresi onemocnění a/nebo předcházet komplikacím. Eradikační léčbu indikujeme individuálně s přihlédnutím k dalším rizikovým faktorům a celkové prognóze pacienta.

Rodinná anamnéza vředové choroby gastroduodenální nebo karcinomu žaludku. Příbuzní 1. řádu mají prokazatelně vyšší riziko těchto onemocnění oproti běžné populaci, a eradikace H. pylori tedy může mít preventivní efekt.

Hyperplastické polypy žaludku. Kazuistiky a studie z posledních let dokazují, že eradikace H. pylori může vést k regresi a zabránit recidivám hyperplastických polypů žaludku. Jelikož tyto polypy, zvláště pokud mají větší rozměry, mají určitý maligní potenciál, je eradikace vhodným postupem. Naopak u starších pacientů s drobnými hyperplastickými polypy žaludku je riziko maligního zvratu nízké a nejspíše nepřevýší riziko nežádoucích účinků eradikační léčby.

Chronická atrofická gastritida s intestinální metaplazií je prekancerózou, jednou z možných příčin jejího vzniku je infekce H. pylori. Není však prokázáno, že by eradikace infekce riziko vzniku adenokarcinomu žaludku v terénu chronické atrofické gastritidy snižovala. Eventuální eradikaci je tedy nutno posoudit individuálně, budeme se k ní přiklánět spíše u mladších pacientů, kteří budou působení karcinogenů vystaveni po dlouhou dobu.

Jaterní cirhóza. Riziko vzniku peptického vředu je u cirhotiků s pozitivitou H. pylori asi 40x vyšší oproti negativním jedincům a případná komplikace (krvácení, perforace) může být pro pacienta fatální. Eradikace H. pylori toto riziko snižuje. Erozivní gastritida. U symptomatických pacientů může eradikace H. pylori přispět ke zmírnění symptomů a zlepšení endoskopického nálezu. Dlouhodobé užívání nesteroidních antiflogistik (NSA). Eradikační léčba provedená před dlouhodobou léčbou NSA nebo na jejím začátku může mírně snížit riziko vzniku peptického vředu, které ale zůstává i nadále zvýšené, je vhodné též zvážit profylaktické podávání inhibitoru protonové pumpy.

III. Sporné indikace – jedná se o situace, u nichž neexistuje jednoznačný vědecký důkaz pro to, že eradikace H. pylori by byla pro pacienta přínosem. Eradikační léčba se proto spíše nedoporučuje, ale v individuálních případech je možné k ní přistoupit po důkladném zvážení možných rizik a přínosu pro pacienta.

Přání pacienta. Někteří pacienti pod dojmem informací získaných z internetu a populárněnaučné literatury požadují testování na infekci H. pylori a eradikační léčbu, s odůvodněním, že H. pylori byl označen za kancerogen 1. třídy. Těmto přáním však není vhodné paušálně vyhovět, spíše pacientovi podrobněji objasnit podstatu problematiky a upozornit na fakt, že u většiny lidí probíhá infekce H. pylori zcela asymptomaticky a bez rizika zdravotních komplikací.

Neorganická dyspepsie horního typu. Eradikace H. pylori může významně zmírnit sympton my, avšak pouze u malé části pacientů (asi 10 %). Je nutný přísně individuální přístup. Dlouhodobá léčba inhibitory protonové pumpy. Literární údaje jsou kontroverzní, jednotné doporučení neexistuje.

Extragastrointestinální projevy infekce H. pylori. Různá onemocnění, jako např. sideropenická anemie, idiopatická trombocytopenická purpura, různé kožní nemoci apod., jsou někdy kauzálně spojována s infekcí H. pylori. Údaje v literatuře jsou nejednotné a výsledky takové léčby spíše rozpačité, je nutné pečlivé individuální posouzení každého případu.

A. Obecné principy Pokud jsme si jisti, že u konkrétního pacienta je indikována eradikační léčba H. pylori, měli bychom se rozhodnout, jakým způsobem eradikaci provedeme. Dříve, než si přiblížíme jednotlivé eradikační režimy, je třeba se krátce zmínit o obecných pravidlech, která by měla být dodržována vždy, bez ohledu na zvolený eradikační režim.

1. Poučení pacienta. Pacient musí být informován o přínosu léčby a možných rizicích jejího neprovedení, taktéž se musí seznámit s hrozícími nežádoucími účinky. Pacientovi je nezbytné podrobně vysvětlit způsob a trvání léčby, zdůraznit správné dávkování a časování léků po předepsanou dobu bez přerušení. Špatná spolupráce pacienta a chyby v užívání léků jsou častou příčinou selhání eradikační léčby H. pylori.

2. Volba eradikačního režimu. Vždy individuální, zohledňovat věk, přidružená onemocnění, chronickou medikaci a alergickou anamnézu.

3. Kontrola účinnosti eradikace. Eradikační léčbu můžeme považovat za úspěšnou tehdy, pokud 4 týdny po jejím ukončení není prokazatelná infekce H. pylori. U každého pacienta bychom tedy měli naplánovat kontrolu úspěšnosti eradikace pomocí vhodného testu, který má dostatečnou senzitivitu a specifitu, a to minimálně 4 týdny od ukončení eradikační léčby. Pokud je indikována endoskopie (např. za účelem kontroly hojení žaludečního vředu), pak je výhodné odebrat vzorky při vyšetření. V opačném případě je lepší zvolit neinvazivní metodu detekce H. pylori (dechový test či vyšetření antigenů ve stolici).

B. Vybrané léky a léčebné režimy Dosud byly popsány stovky různých postupů eradikační léčby H. pylori, z nichž žádný nezaručuje stoprocentní úspěšnost. V praxi můžeme využít pouze takový režim, který má dostatečnou účinnost (alespoň 80% pravděpodobnost dosažení eradikace při správném provedení léčby) a využívá dostupné léky. Následuje stručný přehled nejčastějších léků užívaných v eradikační léčbě, distribuovaných v ČR.

Antisekreční léčiva jsou součástí prakticky všech eradikačních režimů. Sama nemají antibakteriální působení, v kombinaci potencují účinek antibiotik. Některé starší eradikační režimy obsahují H2-blokátory, ale v převážné většině kombinací figurují inhibitory protonové pumpy (PPI). Přehled PPI dostupných v ČR a jejich dávkování při eradikační léčbě uvádí tabulka 2.

Antibiotika: Amoxicilin – antibiotikum ze skupiny aminopenicilinů, je dobře tolerovaný a netoxický. Rezistence H. pylori na amoxicilin je zcela výjimečná, a proto by měl být součástí základního eradikačního režimu, není-li pacient alergický na beta-laktamová antibiotika.

Klarithromycin – je makrolidové antibiotikum s dobrou účinností na H. pylori, dobře tolerované. Problémem je narůstající rezistence H. pylori, především ve vyspělých zemích. Plnohodnotnou alternativou je azithromycin. V oblastech, kde je úroveň rezistence kmenů H. pylori na makrolidy větší než 20 %, se jejich užívání nedoporučuje. Nitroimidazoly (metronidazol, ornidazol) – mají časté gastrointestinální nežádoucí účinky, nesmějí být kombinovány s alkoholem. Míra rezistence je ve vyspělých zemích vysoká, avšak nepředstavuje tak zásadní problém jako u makrolidů.

V ČR bohužel nejsou aktuálně dostupné některé léky využívané v eradikačních režimech první a druhé linie: tetracyklin (není prokázáno, že by doxycyklin byl stejně účinný) a preparáty bismutu.

Eradikační režimy

Jako základní eradikační režim lze doporučit kombinaci: inhibitor protonové pumpy v terapeutické dávce 2x denně + amoxicilin 1000 mg a 12 hod. + klarithromycin 500 mg a 12 hod. Délka antibiotické léčby není jednoznačně stanovena, některé zdroje uvádějí jako dostatečné podávání po dobu 7 dnů, jindy je doporučována desetidenní léčba a některé studie prokazují, že čtrnáctidenní léčba dosahuje lepších výsledků než sedmidenní. U pacientů alergických na beta-laktamová antibiotika lze amoxicilin nahradit nitroimidazolem v dávce 500 mg po 12 hodinách.

Účinnou alternativou léčby první volby je tzv. sekvenční léčba trvající 10 dnů, v jejímž průběhu se mění antibiotika: inhibitor protonové pumpy v terapeutické dávce 2x denně 10 dnů + amoxicilin 1000 mg a 12 hod. 5 dnů, následně změna ATB na klarithromycin 500 mg a 12 hod. + nitroimidazol 500 mg a 12 hod. po dobu dalších 5 dnů. Alternativou klarithromycinu je azithromycin v dávce 500 mg 1x denně.

Při selhání eradikace (tj. přetrvávání infekce H. pylori po ukončení léčby) je situace složitější. Čtyřkombinační eradikační režimy druhé linie doporučované v zahraničí vesměs obsahují tetracyklin a nebo preparáty bismutu, které nejsou v ČR k dispozici. Je proto třeba postupovat individuálně a podávat kombinaci odlišnou od kombinace užívané při iniciální léčbě. Příkladem je kombinace PPI 2x denně + amoxicilin 1000 mg a 12 hod. + ciprofloxacin 500 mg a 12 hod. Příčinou selhání úvodní eradikační léčby může být také skutečnost, že někteří pacienti zvýšeně metabolizují některé inhibitory protonové pumpy (PPI), proto je při opakované léčbě vhodné zvolit jiný PPI ve vysoké dávce. Při opakovaném neúspěchu eradikační léčby je možné provést kultivaci H. pylori a stanovení jeho citlivosti, k opakované léčbě pak využívat některá rezervovaná antibiotika, např. rifabutin, levofloxacin a další. Řešení opakovaných selhání eradikační léčby je již v rukou specialisty – gastroenterologa. Nutností je opakované poučení pacienta a detailní vysvětlení principů léčby a nutnosti jejich dodržování, protože nespolupráce pacientů a chyby v užívání léků patří mezi nejčastější příčiny selhání eradikační léčby.

Zdroj: MUDr. Michal Pročke Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

Jsem za sklem, vidím, ale neslyším, nevím co říkáte

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 19 Dec 2011 23:31:11 PST

Já vám nerozumím...

Nevím, co říkáte

Pokud někdo řekne: "Nerozumím, co říkáte," v prostředí, kde není hluk, často takové sdělení vyvolá u druhé strany dojem, že ten "někdo" je nechápavý a nerozumí obsahu slov. Že nerozumí samotná slova jej třeba ani nenapadne.

Když někdo "jen" neslyší, není to na něm vidět. Nemá hole, vozík, bílou hůl, či jiné "poznávací znamení" a při setkání se s osobou, která jej nezná, nemusí ona osoba vůbec tušit, že neslyší. Obzvláště v situacích, kdy neslyšící odezře několik úvodních slov/vět rozhovoru. Když neslyšící po třetí větě řekne: "Já Vám nerozumím," (a do té doby rozuměl/a) v podstatě si na to, aby byl/a brán/a za nechápavého/nechápavou "zadělává" sám/a. Modelový (a vymyšlený) příklad z úřadu, kde neslyšící osobu neznají:

neslyšící: "Dobrý den."

úřednice: "Dobrý den, co potřebujete?"

neslyšící: "Dočetl jsem se na internetu, že končí platnost mého občanského průkazu a potřebuji nový."

úřednice: "Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven."

neslyšící: "Jaký formát ty fotografie musí mít?.

úřednice: "Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové."

Neslyšící osoba do této chvíle vše odezřela, ale už ne "lesklé ne matové", takže řekne: "Já Vám nerozumím, protože neslyším." úřednice (docela logicky) zvýší hlas a opakuje poslední větu. Mluvení "víc nahlas" je na odezírání mnohem těžší (zpravidla i nemožné), takže neslyšící neodezře už vůbec nic a opakuje, že nerozumí a že neslyší

Úřednice (ještě víc nahlas): "Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové."

neslyšící: "Já Vám nerozumím."

Úřednice si musí myslet, že ten člověk je nějaký slabomyslný, když neví, co jsou to matné a lesklé. Ale neslyšící osoba ví, co jsou matné a lesklé, jen neodezřela ta slova.

Mnohem lepší tedy je, když neslyšící místo slova "nerozumím" řekne "nevím", s udáním důvodu a případnou prosbou o napsání.

úřednice: "Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven."

Když někdo "jen" neslyší, není to na něm vidět.

neslyšící: "Jaký formát ty fotografie musí mít?.

úřednice: "Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.

neslyšící: "Já nevím, co říkáte, protože nic neslyším. Zkraje jsem to sice odezřel, ale teď už ne. Můžete mi to prosím napsat?"

A ještě lepší je, "hlásit neslyšení" hned zkraje a "nepodezřít ani dobrý den"

neslyšící: "Dobrý den, nic neslyším, nebudu vědět, co říkáte, můžete mi prosím psát?"

Na všechna následující sdělení úřednice, pak krčit rameny, kroutit hlavou a vyndat papír a tužku (i když se lecos odezře).

To už je ale jakési navádění a můj osvědčený způsob. Osvědčený proto, jelikož se mi za 9 let snad nikdy nestalo, že by mi nebylo na úřadu/u lékaře/etc. psáno.

Myšlenka tohoto článku je však hlavně ta, že když vám někdo řekne "nerozumím", nemusí to být kvůli tomu, že je nechápavý. V hlučném prostředí (diskotéka a pod.) je to dokonce i docela přirozené a normální, kdežto tam, kde je slyšet dobře to opravdu vyvolá dojem nechápavosti. Možná by nebylo špatné, se v tomto případě (rozhovor s neznámou osobou, která zkraje rozumí) zeptat, proč druhá strana nerozumí. Nemusí jít pouze o neslyšící, ale třeba i o cizince, jenž nemá dostatečnou slovní zásobu a nezná slovo "matové".

Zdroj: Ladislav Kratochvíl, blog idnes.cz

Osoby s postižením sluchu také chtějí vědět, o čem se mluví

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 19 Dec 2011 23:29:03 PST

Myslím, že k tomu není co dodat...jsem za sklem
Vidím vás, ale neslyším

Mají osoby s postižením sluchu právo na informace?

Ačkoli má veřejnoprávní televize k dispozici software na automatické titulkování živých pořadů, využívá jej pouze na přenosy z parlamentu ČR a na pořad Otázky Václava Moravce.

Celé odpoledne dnes běží na ČT1 a ČT24 pořady o panu prezidentovi a skryté titulky (teletext 888) ani u jednoho.

Osoby s postižením sluchu také chtějí vědět, o čem se mluví. Titulkovány však byly pouze Otázky Václava Moravce, potom krátké zprávy a od 14:20 hod nic.

Myslím, že k tomu není co dodat.

Ladislav Kratochvíl napsáno 18. 12. 2011, když zemřel prezident Václav Havel.

Podrobnosti, komentáře a úvaha v dalším článku zde.

C- reaktivní protein (CRP)

noreply@blogger.com (George Hero) — Sun, 11 Dec 2011 02:03:21 PST

C-reaktivní protein je bílkovina

C-reaktivní protein (CRP) byl prokázán v roce 1930 na Rockefellerově univerzitě v USA v plazmě nemocných pneumokokovou pneumonií, jako protein reagující s C-polysacharidem buněčné stěny pneumokokových buněk. Časná fáze systémové zánětlivé reakce byla později nazvána „odpovědí akutní fáze“, i když zvýšené koncentrace CRP jsou prokazovány nejen při akutních, ale i chronických zánětech a u řady dalších onemocnění. K rozvoji odpovědi akutní fáze vedou nejčastěji infekce, úrazy, operace, popáleniny, infarkty, imunologicky i neimunologicky podmíněné zánětlivé procesy a pokročilá nádorová onemocnění.

CRP je dominujícím proteinem akutní fáze a jeho koncentrace se může za patologických stavů zýšit až
1000x. U bakteriálních infekcí dosahuje hodnot 100-300 mg/l a více, na rozdíl od virových, mykobakteriálních a parazitárních infekcí, kdy dochází jen k mírnému vzestupu CRP (20-50 mg/l). Vzestup CRP je velmi rychlý, během 6-10 h, maxima dosahuje za 24-48 h, a k normálním hodnotám se vrací během
asi 4 dnů. U zdravých jedinců je sérová koncentrace CRP obvykle niž-
ší než 1 mg/l (90% má CRP pod 3 mg/l). Obecně používaná hranice normálních hodnot CRP je 5 mg/l.
Užitečné je průběžné sledování koncentrace CRP během léčby. Úspěšná terapie antibiotiky se projeví
rychlým poklesem, při neúspěšné léčbě zvýšené koncentrace CRP přetrvávají.
Skutečný „come-back“ zažívá CRP v současnosti, zejména se zjištěním,že hodnoty nad 2-3 mg/l lze poklá-
dat za prediktivní ukazatele pozdější koronární příhody u nemocných anginou pectoris, a dokonce toto ohrožení bylo prokázáno i na velkých souborech zdravých jedinců.
Zvýšení koncentrace CRP může svědčit pro přítomnost zánětu v koronárních tepnách (např. u vulnerabilního ateromového plátu) a zvyšuje riziko koronární příhody.

Spolu s vyšším cholesterolem a dalšími rizikovými faktory je jedním ze základních ukazatelů rizika komplikace aterosklerózy . Protože se pro tyto účely pohybujeme v hodnotách CRP pod hranicí normálních hodnot, je nezbytné použít soupravy na vysoce citlivé (ultrasenzitivní) stanovení CRP, v rozsahu hodnot 0,1-20 mg/l. Zánět hraje důležitou roli při aterotrombóze a zjišťování markeru zánětu, jako je vysoce citlivé (highsensitivity) CRP(HSCRP), nás může informovat o riziku ruptury ateromového plátu. V praxi se často používá rozdělení hodnot CRP na tercily: < 4 mg/l nízké riziko, 4-9 mg/l střední riziko a >9 mg/l vysoké riziko.
Běžně používané soupravy na stanovení CRP mají detekční limit od 3 mg/l do 8 mg/l a rozsah měření do 250 mg/l. Tyto klasické soupravy nejsou použitelné pro predikci rizika kardiovaskulárními onemocněními. Kromě turbidimetrických a nefelometrických měření se používají i metody latexové nebo luminometrické.-
Měření koncentrační hladiny CRP tedy C-reaktivního proteinu pomáhá při rozlišení bakteriální a virové infekce. Běžná koncentrace CRP v séru zdravých jedinců je nízká (0-7 mg/l). Při bakteriální infekci se výrazně zvýší během 6-12 hodin. Ve většině případů platí, že zvýšené koncentrace CRP jsou typické pro bakteriální onemocnění, na rozdíl od virového, kdy koncentrace CRP zůstává v normálním rozmezí. Při úspěšné léčbě antibiotiky dochází k rychlému poklesu, při neúspěšné léčbě zvýšení přetrvává.

C-reaktivní protein (CRP) patří mezi reaktanty akutní fáze s rychlou odpovědí. Je produkován játry, jeho plazmatická koncentrace se zvyšuje již 6 hodin po vypuknutí zánětlivého procesu nebo jiném náhlém poškození tkání, maxima dosahuje za 24 - 48 hodin.
-
Sezonní respirační infekce jsou ve velké většině akutně probíhající a postihují horní dýchací cesty, případně i další orgány, jako je střední ucho nebo vedlejší nosní dutiny. Respirační infekce jsou častým důvodem k pracovní neschopnosti našich pacientů a velmi často jsou označovány jako „common cold“ - jinak také jako chřipková onemocnění.
Ve skutečnosti se ale o chřipku nejedná a onemocnění bývá vykazováno jako J00 akutní zánět nosohltanu - nasopharyngitis acuta (prosté nachlazení), J02 akutní zánět hltanu - pharyngitis acuta, J04 akutní zánět hrtanu a průdušnice - laryngitis et tracheitis acuta či jiná podobná onemocnění. Tyto nemoci jsou převážně virového charakteru (adenoviry, rinoviry, virus parainfluenzy, RS viry a další). Rinovirů je více než 100 a rozlišení, zda se jedná o virovou, nebo bakteriální infekci, je možné díky vyšetření CRP, měření koncentrační hladiny C-reaktivního proteinu pomáhá při rozlišení bakteriální a virové infekce.
-
Rýma je vedoucí příznak rinovirové infekce - nejčastější příčiny akutních respiračních nákaz, takzvaných nemocí z nachlazení, k ní se pak později přidružuje bolest hlavy, subfebrilie, slzení očí, nucení ke kýchání, rinolálie, pálení v krku nebo i chrapot. Postupně se sekrece z nosu stává hnisavou, je třeba vzhledem k přenosu časté umývání rukou, výměna kapesníků, většinou toto banální onemocnění trvá 5-7 dnů, ve zcela malém procentu se může vytvořit otitida, případně sinusitida.

Vedle virových infekcí může být postižen dýchací systém i bakteriemi, jedním z hlavních představitelů této skupiny je Streptococcus pneumoniae, vyvolávající i závažné zápaly plic - pneumonie či bronchopneumonie, případně meningitidy nebo až septický stav. Prevencí tohoto závažného onemocnění je očkování polysacharidovou pneumokokovou vakcínou, která je dostupná i v České republice a je schopna tvořit protilátky u větších dětí a dospělých. Pneumokoky vyvolávají většinu otitid u dětí, sinusitid a zápalů plic - takzvané komunitní pneumonie, většinou u starších osob.

Streptococcus pneumoniae je grampozitivní nepohyblivý a nesporující aerobní diplokok ve tvaru kávového zrna. Mikroskopický laboratorní průkaz tohoto patogena je možný, pokud je proveden nátěr po odběru sputa.
Provedení CRP testu mnohem specifičtějším vyšetřením při zánětu než donedávna používaná rychlost sedimentace erytrocytů (FW, "sedimentace"), ve vyspělých zemích se jedná o nejčastěji vykonávané vyšetření v lékařské praxi - od běžného praktického nebo dětského lékaře až po vysoce specializovaná pracoviště. Zároveň se jedná o test rychlejší než sedimentace (několik málo minut oproti hodinám), je možné jej použít i na rutinní průběžné hodnocení zvolené léčby.

Protože podstata provedení stanovení CRP je díky pokrokům vědy relativně jednoduchá, dostává se tento užitečný test nyní i do domácího použití.

Test pro stanovení hladiny CRP doma

Hodnoty CRP a vyhodnocení
0 - 10 mg/l - obvyklá hladina CRP

Tento výsledek znamená, že vzorek obsahuje obvyklou hladinu CRP. Bakteriální infekce se testem nepotvrdila a užívání antibiotik v tomto případě pravděpodobně nepovede ke zlepšení zdravotního stavu.

Normální fyziologické koncentrace CRP ovšem zcela nevylučují přítomnost menšího, lokalizovaného zánětu nebo některého chronického onemocnění, u něhož je odpověď imunitního systému v akutní fázi minimální (příkladem může být: systémová progresivní skleróza, lupus erythematodes, vředová kolitida). Produkce CRP může být rovněž narušena poškozením jaterních buněk (jsou opovědné za tvorbu CRP v krvi) nebo poruchou funkce buněk imunitního systému.

10 až 30 mg/l - zvýšená hladina CRP

Zvýšená hladina CRP obvykle odpovídá mírné bakteriální infekci. K typickému prudkému nárůstu dochází při zánětlivém onemocnění organizmu, nárůst většinou pokračuje k výrazně zvýšeným hodnotám CRP v průběhu několika hodin. Nárůst hladin CRP nad 10 mg/l však mohou způsobit i některé viry. Nasazení a užívání antibiotik při správné indikaci může vést ke zlepšení zdravotního stavu.

Mírně zvýšené hodnoty CRP naopak mohou mít osoby podstupující zvýšenou fyzickou zátěž, lidé s inzulínovou rezistencí a diabetem, kuřáci, lidé trpící poruchami spánku, vysokým krevním tlakem. Hodnota CRP do 20 mg/l se může objevit u žen v 3. trimestru těhotenství.

Více než 30 mg/l - výrazně zvýšená hladina CRP

Výrazné zvýšení hladin CRP svědčí pro bakteriální infekci. Nasazení a užívání antibiotik bude zřejmě prospěšné pro zlepšení zdravotního stavu. je vhodné ke zlepšení zdravotního stavu. Úspěšná antibiotická terapie by se měla projevit rychlým poklesem hladiny CRP, naopak při neúspěšné léčbě přetrvává zvýšená hladina CRP.

Nejen lékaři, ale i příroda pomáhá a někdy i léčí

noreply@blogger.com (George Hero) — Tue, 22 Nov 2011 14:49:51 PST

Spánek z únavy u počítače

Léčivé rostliny podporující usínání.
Bylinky jsou účinnou součástí řady rostlinných přípravků podporujících usínání a spánek.

Spánek z přírody
Prvenství mezi nimi patří meduňce lékařské ( Melissa officinalis). Je známá zejména svými zklidňujícími účinky. Snižuje celkové napětí a je výborným pomocníkem při stavech neklidu a nespavosti. Jeden šálek meduňkového čaje večer před spaním vás uklidní, zajistí dobrý spánek a údajně i pěkné sny.
Účinky podobné meduňce má i třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která se již po staletí používá při „léčbě“ depresí a melancholií. Třezalce se často pro její uklidňující účinky říká také arnika nervů, laskavé koření, koření Matky Boží či milovníček. Třezalka se používá při léčbě úzkosti, neklidu, nervového napětí, při panice, depresi a nespavosti.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) se užívá při léčbě nespavosti, neklidu a nervozity, při poruchách nálady a při depresích. Kozlík ale může ve vyšších dávkách způsobovat bolesti hlavy, halucinace, křeče, proto jej užívejte maximálně tři dny a o jeho vhodnosti se poraďte s lékařem či lékárníkem.
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) se používá nejen při výrobě tolik známého piva, ale můžeme ho využít i pro přípravu čaje, který má příznivý vliv na náš organismus. Hořčiny a silice, které chmel obsahuje, zmírňují nepříjemné stavy při nervové podrážděnosti či rozrušení a vyvolávají spánek. Používá se vnitřně v nálevu před spaním, často v kombinaci s kozlíkem.
Mučenka pletní (Passiflora incarnata) uvolňuje křeče a má zklidňující účinky. Využívá se též při nespavosti, stresu, úzkosti a při nervozitě.

Aromaterapie
Prostřednictvím aromaterapie (léčba vůní) si můžete dopřát za pomoci dalšího smyslového orgánu, čichu, příjemnou relaxaci. Uvolňující a uklidňující účinky napomáhající dobrému spaní mají například oleje či esence obsahující extrakt z meduňky, levandule, grapefruitu, vodního melounu, majoránky či třeba ze santalového dřeva.
Esence můžete aplikovat aromaterapeutickou masáží, která má nejdelší účinky, prostřednictvím esenciálních obkladů, inhalací či ve formě lázně. Pro „nespavce“ doporučujeme před spaním horkou koupel s olejem z levandule, pomeranče či heřmánku, která tělo i duši příjemně uvolní a napomůže snadnému usínání.

Vitaminy a minerální látky
Příčinou špatného usínání a neklidného spánku bývají často stresové situace, které narušují nástup spánku, a ostatní dráždivé podněty. Zmírnění či odstranění těchto podnětů můžeme podpořit i některými minerálními látkami a vitaminy.
Vitaminy skupiny B příznivě působí při neurologických potížích a stresu, které mohou být příčinou nespavosti.
Vitamin C je důležitý pro tvorbu protistresových hormonů. Je-li příčinou nespavosti stres, můžeme podpořit své protistresové hormony účinnou denní dávkou vitaminu C, tj. u dospělého člověka do 200 mg.
Vitamin E má protikřečové účinky a sehrává i jistou roli v prevenci rakoviny a řady dalších civilizačních onemocnění, příznivý vliv má i na nervovou a cévní soustavu a krvetvorbu.
Minerální látka selen má povzbuzující účinky a tlumí stavy úzkosti. Může nám tak napomoci odstranit příčinu naší nespavosti.
Hořčík a vápník jsou minerální látky důležité pro funkci nervové soustavy. Potřeba hořčíku stoupá zejména v těhotenství, proto může být hořčík indikován při nespavosti, bolestech svalů a kloubů, stazích dělohy i u těhotných žen.
Kyselina listová je velmi významná látka při tvorbě našeho „hormonu štěstí“ – látky serotoninu. Serotonin nás tlumí, přenáší nás do ráje šťastných myšlenek a večer nás ukolébá ke zdravému spánku.

Jez do polosyta, pij do polopita
Až do konce druhé světové války se vědci i široká veřejnost domnívali, že vliv zdravé výživy na duševní funkci je velmi malý, či vůbec žádný. Ale opak je pravdou. Výzkumy posledních čtyřiceti let prokázaly úzkou spojitost mezi mozkem a dietou. To, co jíme, i to, jak jíme, ovlivňuje i naše myšlení, cítění i spánek.

Obecně platí, že mléčné výrobky podněcují tvorbu melatoninu, který zvyšuje kvalitu spánku. Naopak potravinové doplňky (aditiva), zvláště pak umělá sladidla, zvyšují bdělost, proto je vhodné se těmto potravinám před ulehnutím vyhýbat. Usínání rovněž překáží příliš mohutná a kořeněná večerní jídla, alkohol a nápoje či pochutiny obsahující kofein a jiné stimulanty.
Schopnost tvorby melatoninu se s narůstajícím věkem postupně snižuje. To může být považováno za jeden z důvodů zvýšeného výskytu nespavosti ve vyšším věku a u osob se sníženou hladinou melatoninu v krvi. Úprava jeho hladin pak na podkladě klinických studií vede u těchto osob k optimalizaci spánkového schématu a k jeho zvýšené kvalitě.
Chcete-li se dobře vyspat, vyzkoušejte tyto rady:
....Nejezte těžká a kořeněná jídla před spaním, ideální je sníst večeři do 18. hodiny.
....Před odchodem na lůžko vypijte sklenku vlažného mléka (či jiného mléčného nápoje).
....Neslaďte umělými sladidly, ale pouze sladidly přírodními, například medem.
.....Před ulehnutím snězte lehké sacharidy, budete více ospalí.
.....Vynechejte nejméně 6 hodin před spaním alkohol a nápoje či pochutiny obsahující kofein a jiné stimulanty.

Snažte se jíst zdravě (potraviny bez emulgátorů, obsahující vlákninu a dostatek vitaminů a minerálů, …) a nepřejídejte se.

Atypické boreliózy a kombinované nákazy lymskou boreliózou

noreply@blogger.com (George) — Sun, 11 Dec 2011 14:02:46 PST

Diagnostický rozhovor s lékařem

Atypické, seronegativní boreliózy (rychlý nástup příznaků, atypické skvrny po kousnutí) mohou být následkem koinfekcí, které lékaři nehledají, navíc serologické testy jsou buď nedostupné, nebo značně nespolehlivé. Velmi nebezpečné a obtížně léčitelné jsou pak kombinované nákazy lymskou boreliózou plus další koinfekcí - např. nákaza současně boreliemi + anaplasmou může způsobit rychlý nástup a obtížnou léčbu neuroboreliózy.
-
Ixodes ricinus je nejčastěji se vyskytující klíště v Evropě. Stejně jako u jiných klíšťat, vývojový cyklus probíhá ve třech etapách. V každé etapě je nutná krevní potrava, aby se mohlo klíště vyvinout do další fáze. Bylo zjištěno, že se Ixodes ricinus živí na více než 300 různých druzích obratlovců. Obvykle se larvy klíšťat živí na malých savcích, jako jsou myši, a nakazí se různými mikroorganismy a viry, z nichž některé jsou významné patogeny pro člověka. Tyto patogeny jsou přenášeny transstadiálně a jsou tak přítomny i v dalším vývojovém stadiu. Přenosné na člověka jsou tyto: původci lymeské boreliózy, virus klíšťové encefalitidy, různé druhy rickettsií (včetně rodu Ehrlichia a Anaplasma), občas Francisella tularensis a různé druhy prvoků rodu Babesia. V rámci projektu EU byly klíšťata Ixodes ricinus ze všech spolkových zemí Rakouska zkoumány pomocí PCR metod pro detekci bakteriálních patogenů, jako je Anaplasma phagocytophilum, Borrelia burgdorferi sensu lato, Coxiella burnetii, Ehrlichia spp., Francisella tularensis, Rickettsia spp., a prvoků rodu Babesia. Navíc byla zkoumána i prevalence bakterií rodu Bartonella. Kromě pozoruhodného zjištění Coxiella burnetii a Franciscella tularensis u klíšťat v jedné lokalitě, činila celková prevalence nalezených patogenů:
Babesia spp. 51%
Rickettsia spp. 36%
Borrelia sensu lato 15%
Anaplasma phagocytophilum 14%
Bartonella spp. 7%
Ehrlichia spp. 6%

PATOGENNÍ BAKTERIE:
Anaplasma phagocytophilum
Intracelulární bakterie, dříve řazená k rodu Ehrlichia (Ehrlichia phagocytophilum), která infikuje neutrofily, způsobuje tzv. lidskou granulocytární anaplasmózu (HGA).
Borrelia Burgdorferi sensu lato
Skupina spirochetálních bakterií, původců onemocnění lymskou boreliózou, vyskytují se extra i intracelulárně a infikují různé tkáně a buňky v lidském těle. Objevují se stále nové kmeny: B. valaisiana, spielmanii, bisettii a další.
Coxiella burnetii
Intracelulární bakterie, podobná rickettsiím, která napadá monocyty a makrofágy, způsobuje tzv. horečku Q (Q-fever).
Babesia spp.
Rod prvoků napadajících červené krvinky, podobně jako původci malárie plasmodia. Babesioza ale u imunokompetentních osob neprobíhá tak bouřlivě jako malárie. Atypicky vysoké horečky po klíštěti mohou být způsobeny tímto onemocněním.
Bartonella spp.
Gramnegativní fakultativně intracelulární bakterie, v současnosti je známo čtrnáct druhů. Některé z nich mohou být původci onemocnění člověka: B. henselae, B. quintana, B. vinsonii a další. B. henselae zpusobuje tzv. nemoc z kočičího škábnutí (felinozu), B. vinsonii se vyskytuje u psů a na člověka ji mohou přenést psí blechy.
Fraciscella tularensis
Kokoidní bakterie, původce tularémie (zaječí nemoci). V ojedinělých případech je také nacházena v klíšťatech.
Ehrlichia spp.
Rod intracelulárních bakterií, podobných rickettsiím, patří k nim zejména Ehrlichia chafeensis, původce lidské monocytární ehrlichiozy (HME), Ehrlichia canis přenosná na člověka a další.
Rickettsia spp.
Gramnegativní intracelulární bakterie, zahrnující velké množství druhů, původně se k nim řadily i později vyčleněné rody Anaplasma a Ehrlichia. Rickettsia helvetica způsobuje infekční perikarditidu, R. conorii tzv. klíšťový tyfus, R. slovaca nalezená mj. na středním Slovensku způsobuje klíšťovou lymfadenopatii (TIBOLA), a nekrotickou lymfadenopatii (DEBONEL).
autor: prof. Dr. Gerold Stanek, Lékařská univerzita ve Vídni, Institut hygieny a aplikované imunologie, biologické centrum AV ČR

Rod Ehrlichia

Onemocnění způsobené ehrlichiemi můžeme označovat jako ehrlichiózy.

Ehrlichia chaffeensis, Ehrlichia ewingii

Tyto bakterie se vyskytují v Severní Americe a v Evropě (hlavně ve Španělsku a v Portugalsku). U lidí vyvolávají tzv. monocytární ehrlichiózu.

Rezervoárem původce tohoto onemocnění jsou jelenec, pes, hlodavci a také klíšťata, ve kterých se ehrlichie aktivně množí (přežívají v jejich slinných žlázách) (Kimmig a kol. 2003).

Přenos se děje prostřednictvím infikovaných klíšťat Ambylomma americanum a Dermacentor variabilis.

Monocytární ehrlichóza je horečnaté onemocnění s bolestmi kloubů, svalů a hlavy. Může se dostavovat také nevolnost, zvracení, nechutenství. Nemocný jedinec má chorobně sníženou hladinu krevních destiček a bílých krvinek. V některých případech se může objevit i vyrážka. U živočichů dochází k podstatnému úbytku všech druhů krvinek v krvi.

Diagnostikuje se pomocí sérologie, krevním roztěrem (typické morušovité struktury ehrlichií v monocytech) nebo izolací na tkáňových kulturách.

K léčbě se využívá doxycyklin, tetracyklin a chloramfenikol (Hubálek 2000).

Kardiovaskulární zdraví a prevence arteriosklerózy

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 18 Nov 2011 15:11:31 PST

Vyhodnocení EKGPříznaky

PŘÍZNAKY:

Nástup aterosklerózy obvykle nedoprovází žádné příznaky až do kritického zúžení tepen nebo uzávěru. Jakmile tepna byla kriticky uzavřena (ucpána), mohou nastat následující příznaky:

Infarkt
bolest na hrudi (angina pectoris)
znecitlivění nebo slabost rukou nebo nohou
potíže s mluvením nebo nezřetelná řeč
svěšené svaly v obličeji
bolesti nohou při chůzi (intermitentní klaudikace)
erektilní dysfunkce (u mužů)

Rizikové faktory
Následující faktory, které jsou známé, při zvýšení výskytu (četnost výskytu) arteriosklerózy:

- Vysoký krevní tlak
- Vysoká hladina cholesterolu
- Cukrovka
- Obezita
- Kouření
- Rodinná anamnéza aneurysmatu nebo časných fázích onemocnění srdce

Prevence
Následující postupy vám pomohou při prevenci arteriosklerózy. Je důležité provést změny životního stylu tohoto typu postupně tak, aby byly udržitelné a mohly být prováděny s důsledností v dlouhodobém horizontu.

Přestat kouřit
Jíst zdravé potraviny
Pravidelně cvičte
Udržovat si zdravou váhu
Nižší spotřebu alkoholu
Vyhněte se chronické dehydrataci

Kardiovaskulární zdraví, včetně hladiny cholesterolu by měla být posouzena každoročně licencovaným lékařem.
Testy a diagnostika
Arterioskleróza může být zachycen během fyzické zkoušky provedené lékařem pomocí následujících metod:

Slabý nebo chybějící puls pod zúžením prostoru tepny
Snížení krevního tlaku v postižené končetině
Whooshing zvuky (bruits) uvnitř tepen (slyšet stetoskopem)
Známky pulsující výdutě (aneurysma), v oblasti břicha nebo za kolenem
Důkaz špatného hojení v oblasti rány, kde je omezený průtok krve

Jakmile je podezření, v diagnóze se může pokračovat přes následující prostředky:
Krevní testy
Laboratorní testy mohou být provedeny ke zjištění zvýšené hladiny cholesterolu a hladiny cukru v krvi, které mohou zvýšit riziko atheriosclerosis.
Doppler ultrazvuk

Rychlá záchranná služba

Zařízení využívá Doppler - ultrazvuk je schopen měřit krevní tlak na různých místech. Tato měření může pomoci lékaři při stanovení kritičnosti každého ucpání (blokády), stejně jako rychlost průtoku krve v tepnách.
Kotník-brachiální index
Tento test může určit, zda ateroskleróza je přítomná v tepnách co se nachází v nohou a chodidlech. Lékař bude porovnávat krevní tlak u kotníku s krevním tlakem na paži. Toto srovnání je známé jako kotník-brachiální index. Abnormální rozdíl (kotník-brachiální index) mohou naznačovat onemocnění periferních cév. Periferní cévní onemocnění je také známé jako periferních tepen (PAD), nebo periferních tepen okluzivní (uzávěr) choroby (PAOD). PVD zahrnuje všechny nemoci, které jsou způsobeny omezení nebo obstrukce velkých tepen na rukou a nohou. PVD je obvykle způsobeno aterosklerózou.
Elektrokardiogram (EKG)
EKG zaznamenává jak elektrické signály cestují přes srdce. EKG může odhalit důkaz předchozího infarktu, nebo ten, který právě probíhá.

O jídle hodování závislosti obecně syndrom nočního přejídání s poruchou spánku

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 07 Nov 2011 01:16:31 PST

Smažené jídlo bohaté na tuky vede k závislosti i poruše metabolizmu

Na jídlo se může vytvořit závislost jako na drogu.

Že jídlo zlepšuje náladu, to je známá věc. Vědecké výzkumy dokázaly, že tučná a sladká jídla podporují chemické látky v mozku, které potom způsobují pocit štěstí.

Označení "závislost na jídle" není nové - vyskytuje se ve vědeckých pracích v souvislosti s obezitou již od roku 1947. Zároveň byla objevena a popsána souvislost mezi závislostí na jídle a závislostí na uhlovodanech.

Jídlo bohaté na tuky a špatné cukry (i bílé pečivo) zřejmě v mozku způsobuje něco podobného, jako opiáty. Stejně funguje i potrava s obsahem glutamátu, tedy čínská jídla. Na nezdravých jídlech si vypěstovat závislost není vůbec těžké.

Platí také pravý opak. Pokud se nějakou dobu vyhýbáte rizikovým potravinám, jejich „stopa" v mozku postupně bledne. Ale stejně jako u abstinujícího alkoholika stačí jedna sklenička a už se "veze", tak i porušení diety obvykle znovu vyvolá nutkání a neodolatelnou touhu po známé chuti. Mozek - ne tedy jen náš žaludek - nás znovu začne trápit bažením po uspokojení.

Postupem času výzkum dokazuje, že řada obézních lidí patrně trpí něčím, co lze nazvat závislostí na jídle ve smyslu drogové závislosti.. Tato závislost není způsobena charakterovou vadou či psychickým onemocněním, nýbrž poruchou rovnováhy vnitřního prostředí jejich organismu.

Organismus jedince s nadváhou reaguje na příjem potravy odlišně; pocitem většího hladu či neodbytného puzení k jídlu a ukládáním tuku.
Ten, kdo cítí, že jeho vztah k jídlu - třeba i jednomu konkrétnímu pokrmu - je nezdravý, měl by se mít na pozoru i v jiných oblastech. Jde totiž o signál, že má sklon k závislostem jakéhokoliv druhu. U lidí s nadváhou nebyla prokázána žádná odchylka ve sféře chování ani obecné psychiky. Mnoha výzkumy byla prokázána odlišnost látkové výměny u obézních a tzv. normálních.

Jídlo je často nezbytné pro vyvolání příjemných pocitů bezpečí, klidu a pohody. Velmi často při uspokojování těchto pocitů saháme po sladkostech. Asi nejoblíbenější sladkostí na světě je čokoláda.
Někteří vědci se domnívají, že při konzumaci čokolády se v mozku aktivují stejná místa jako při požívání návykových látek. Jiní odborníci zase tvrdí, že to je způsobené zase jen velkou hromadou cukrů a tuků. O účinku čokolády se přou vědci už dlouhou dobu, ale dodnes nedospěli k jednoznačným závěrům.

Závislost na jídle se neprojevuje jen tím, že člověk pořád jí. Často právě naopak - zdánlivě nejí vůbec. Aspoň před druhými, zatímco v soukromí si to vynahradí. A ke všemu většinou ve večerních hodinách, kdy je efekt přejídání dvojnásobný. Specifickým problémem je pak syndrom nočního přejídání. Nutkání k němu je natolik silné, že je jedinec nedokáže ovládat a nemá klid, dokud něco nesní. Jídlo, které spořádají, je většinou vysoce kalorické a nezdravé.

Lidé se syndromem nočního přejídání a s poruchou spánku si své noční hody často ani neuvědomují, jejich vědomí je při výletech do kuchyně velmi mlhavé a druhý den si své jednání obvykle nepamatují. Pokud si vybavují pouze útržky, neznepokojují se jimi a nepřipouštějí si, že by mohlo jít o něco neobvyklého. Někteří z nich dokonce ani s prázdným žaludkem nejsou schopni usnout.

Nejlepší tedy samozřejmě je vyhýbat se sladkým a tučným jídlům, nebo aspoň omezit jejich konzumaci. Škodí vašemu tělu, ale i vaší duši. A když vás popadne špatná nálada, lepší než tabulka čokolády je to rozchodit - vydat se někam do přírody nebo za sportem. Při pohybu se totiž vyplavují endorfiny, které navozují stejné pocity jako vytoužené nezdravé potraviny.

O stáří a stárnutí aneb Dlouhý život i pro vaši pračku

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 04 Nov 2011 04:47:55 PDT

Pozitivní stáří a humor

Hoja hoj, do důchodu se boj

Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.

Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.

Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let…

Technika a mladší stáří

-
Je to tak.
1 - 20 mladší mládí,
20 - 40 starší mládí.
40 - 60 mladší střední věk,
60 - 80 starší střední věk.
80 -100 mladší stáří,
100 -120 starší stáří.
Takhle je lidské tělo podle autora naprogramované a všechno, co se stane proti tomuto schematu, je způsobeno něčím špatným zvnějšku nebo špatnými postupy vůči vlastnímu tělu jeho samotným majitelem.
Že to lidské tělo obecně je schopné dokázat, dokládají příklady lidí tady i ve světě, kteří přes tu stovku skutečně žijí dál.
Použito: Ze zdroje email, internet a G+

QT interval duration and increased mortality risk

noreply@blogger.com (George Hero) — Sun, 30 Oct 2011 02:04:50 PDT

QTc přispívá nezávisle na kardiovaskulární riziko

QT interval duration and increased mortality risk

Při infarktu myokardu, srdeční frekvenci nastavit QT interval (QTc), elektrokardiografický indikátor sympatické rovnováhy, je prognostický o přežití.
Metody a výsledky.
28-leté sledování, vztah mezi QTc a ze všech příčin, kardiovaskulární, a ischemické choroby srdeční byl studován v populaci zjevně 3091 zdravé holandské státní zaměstnance a jejich manželé ve věku 40 až 65 roky, kteří se podíleli na lékařském vyšetření v r. 1953 až 1954.
Střední (QTc, 420 -440 ms) a rozsáhlé (QTc, více než 440 ms), prodloužení QTc výrazně předpovídají celkové úmrtnosti během prvních 15 let mezi muži (upravený příslušná relativní riziko [RR], 1,5 a 1,7) a mezi ženami (RR, 1.7 a 1.6). U mužů, kardiovaskulární (RR, 1.6 a 1,8) a ischemická choroba srdeční (RR, 1.8 a 2.1),
U žen může být sdružením být způsobeno kardiovaskulární a ischemickou chorobou srdeční úmrtí. RR prosubpopulace bez jakékoliv známky onemocnění srdce na počátku jsou podobné. Stejný vývoj je pozorován u QTc po lehké cvičení, i když v tato situace velmi sdružení nejsou statisticky významné, pravděpodobně proto, že jsou menší čísla v prodloužení QTc kategorií.
ZÁVĚRY. Naše výsledky naznačují, že QTc přispívá nezávisle na kardiovaskulární riziko. Je-li autonomní nerovnováha je důležitým mechanismem, můžeme předpokládat, že změny životního stylu (např. s ohledem na fyzické aktivity a kouření), může mít preventivní dopad.

Důvod, proč je potřeba se každý rok proti chřipce přeočkovat-změna dědičné informace viru

noreply@blogger.com (George Hero) — Sat, 29 Oct 2011 10:15:41 PDT

Influenza typ A

Chřipkové virusy typu influenza A se vyskytují u lidí i zvířat, typy B a C pouze u lidí. Standardní nomenklatura chřipkových virů A byla navržena v roce 1971 a upravena WHO v roce 1980. Jejich označení zahrnuje typ viru, původního hostitele, geografickou oblast, číslo kmene, rok izolace a subtyp hemaglutininu (HA) a neuraminidázy (NA).
-
Existují 3 základní typy chřipkových virů:
Chřipkové viry A infikující savce a ptáky
Chřipkové viry B infikující jen lidi
Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že chřipkové viry A mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu a jednak najít nový imunitní cíl u citlivých lidí, jednak svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi (takže se opět šíří jako v panenské populaci).

Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.

Morfologie viru: Viriony influenzových virů typu A (IVA) jsou sférické obalené částice dosahující průměrné velikosti 80-120 nm; existují i vláknité formy rozličné délky. Nukleokapsida s helikální symetrií je uzavřena ve dvouvrstevném lipidovém obalu, který obsahuje povrchové projekce délky 10-12 nm. Tyto povrchové projekce představují 2 důležité glykoproteiny kódované virem – trimer hemaglutinin (HA) a tetramer neuraminidázu (NA).

Hemaglutinin je membránový protein, obsahující hlavní povrchový antigen (H) viru. Skládá se ze dvou disulfidickou vazbou spojených řetězců (HA1 a HA2), které vznikají z prekurzoru hemaglutininu proteolytickým štěpením. Biologická aktivace HA buněčnými proteázami je nezbytným předpokladem pro infekciozitu viru, protože teprve HA2 navozuje fúzi obalu viru na plasmatickou membránu buňky. Hemaglutinin, kromě toho že odpovídá za přilnutí virionu k receptorům buněčného povrchu hostitelské buňky, vyvolává také hemaglutinaci erytrocytů a indukuje tvorbu neutralizačních a hemaglutinaci inhibujících protilátek.

Neuraminidáza obsahuje další důležitý antigen (N) viru. Je to enzym, který hydrolyticky štěpí glykosidovou vazbu mezi kyselinou sialovou (N-acetylneuraminovou) a D-galaktózou nebo D-galaktózoaminem na povrchu napadené buňky a spolupůsobí tak s HA při adsorpci a průniku viru do buňky. Uplatňuje se také při uvolňování nově vzniklých virových partikulí z buněk a při eluci viru z erytrocytů. Protilátky proti neuraminidáze pravděpodobně brání šíření infekce mezi buňkami; nemají ale neutralizační aktivitu. Na základě rozdílných antigenních vlastností HA a NA se u ptačích IVA rozlišuje 16 subtypů HA a 9 subtypů NA, které se mohou vyskytovat v různých vzájemných kombinacích.
-
Důležitou biologickou vlastností chřipkových virů A je schopnost vytvářet antigenní variace – antigenní posun (drift) a antigenní zvrat (shift). Antigenní posun je způsobován bodovými mutacemi částí genomu kódujících HA a NA a projevuje se malými antigenními a strukturálními změnami obou glykoproteinů. Antigenní zvrat vzniká vzájemnou výměnou segmentů nově se tvořících genomů virů (rekombinace, angl. genetic reassortment – přeuspořádání) po předchozí infekci vnímavé buňky (embrya, hostitele) dvěma nebo i více antigenně odlišnými viry. Tak dochází v přírodě ke vzniku antigenně zcela „nových“ chřipkových virů. Na vzniku antigenních variací chřipkových virů se nejčastěji z ptáků podílejí divoké kachny.

Jedním z rizikových faktorů při chřipkovém onemocnění je obezita. Nový objev teď ukázal, že nadváha kromě toho také snižuje účinnost doposud nejsilnější ochrany proti chřipce - očkování.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) dokáže vakcinace u zdravých dospělých předejít asi 70 až 90 procentům projevů onemocnění. U starších osob potom očkování snižuje riziko vážných komplikací až o 60 procent a úmrtí dokonce o 80 procent.

To představuje - v případě nemoci, která má celosvětově ve třech až pěti milionech případů těžký průběh a každoročně na 250 až 500 tisíc obětí - významný faktor.
Nadváha snižuje u dospělých účinnost vakcín například proti žloutence typu B nebo tetanu u dětí.

Influenza

Postupem času se však i v případě očkování proti chřipce začalo u obézních lidí množství protilátek snižovat.

Nižší byl také počet takzvaných cytotoxických CD8+ T-buněk, které v případě chřipky brání rozvoji infekce, čímž přispívají k rychlejšímu odeznění a zmírnění projevů infekce.
Zatímco protilátky vyrábí tělo proti bílkovinám na povrchu, T-buňky naproti tomu (vyplývá to z mechanismu jejich působení) cílí na ty, které jsou uvnitř virové částice.
Ty oproti povrchovým tolik nemutují a tento typ ochrany má tak dlouhodobější účinek. CD8+ T-buňky zabíjejí chřipkou napadené buňky a zároveň v těle vyvolávají takzvaný "antivirový stav".

Jak ukazuje studie vědců z University of North Carolina v Chapel Hill, publikovaná v časopise International Journal of Obesity, jsou obě tyto funkce CD8+ T-buněk u obézních lidí defektní.
Na povrchu chřipkového viru se nacházejí dva druhy molekul, které jsou tvořeny bílkovinou s navěšeným cukrem - hemaglutinin a neuraminidáza. Prvně jmenovaná je zodpovědná za vazbu virové částice na povrch buňky.

Druhá naopak umožňuje uvolnění nově vzniklých částic z buňky. Oba tyto druhy se vyskytují v různých formách, které se označují čísly - odtud potom pojmenování jednotlivých chřipkových podtypů, například H1N1, H5N1 a podobně.
Jakmile se virus chřipky dostane do buňky, váček i samotná částice, která se v něm veze, se rozpadnou a uvolní se molekuly RNA, které virus využívá jako svou dědičnou informaci. V každé virové částici je uložena ve formě osmi molekul - segmentů.
.
Vzájemná výměna těchto segmentů mezi různými typy chřipek, které se čas od času sejdou v jedné buňce, totiž umožňuje pozměnit stavbu a výbavu viru natolik, že vznikne nový typ chřipky, který imunitní systém nepoznává, a musí se tak znovu "naučit" s ním bojovat.

To je důvod, proč je potřeba se každý rok proti chřipce přeočkovat.

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Chřipkový_virus_A

Etnické problémy v epidemiologii nadváhy a obezity u amerických dětí

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 28 Oct 2011 19:28:30 PDT

Cukrovinky

Centrum pro hmotnost a zdraví, oddělení výživy Sciences, University of California, Berkeley, Berkeley, California, USA. pbcraw@uclink4.berkeley.edu

Dětská obezita může být viděna jako ukazatel rizikové stravy a tělesné aktivity v praxi. Nedávné zvýšení výskytu nadváhy a obezity u amerických dětí nejsou omezeny jen na jeden věk, pohlaví nebo etnické skupiny, což naznačuje, že unikátní chování příslušníků různých rasových nebo etnického složení podskupiny populace je nepravděpodobné, že by to byly hlavní prospěšné faktory . Spíše se zdá, že změny životního prostředí podporují zvýšení příjmu energie a snížení energetického výdeje dochází a mají široký dopad na děti z různých prostředí. Ačkoli žádná etnická skupina není imunní vůči aktuálnímu posunu v energetické bilanci, rozdíl ceny nadváhy zdá se, že existují mezi etnickými skupinami. Národní pravděpodobnost vzorky afroamerické, hispánské a bílé děti ve Spojených státech poskytují jasný důkaz, že bílé děti jsou nižší riziko nadváhy, než Afroameričanů nebo hispánských dětí.

Problémem je nedostatek národních údajů o výskytu nadváhy a obezity u domorodého-amerických a asijských-americké skupiny. Obavy vzbuzuje také agregace rasové a etnické podskupiny, které mohou způsobit prevalence smysl. Tato možnost je zjevně pravda, s některými průzkumy váhy, které spojují různé stavu populace, jako je Asie a Pacifik Islanders, do jedné skupiny. Vysoká míra obezity u afroamerické, hispánské a domorodý-americké děti jsou znepokojení. I když rodičovskou SES je spojena s nepřímo dětské obezity mezi bílé, vyšší SES nezdá se, že ochrana afroamerických a hispánských dětí s obezitou. V rámci těchto skupin dětské obezity se nezdá být spojena s výrazně rodičů příjmy a vzděláním. Zdravotní důsledky dětské obezity patří vyšší výskyt diabetu typu 2 a zvýšeným rizikem nežádoucích hladin tuků, lipoproteiny, a krevní tlak.

Obložená mísa

Účinky nedávno uvedl, nebývalé úrovně Nadváha příští riziko obezity ve středním věku nejsou známy až v následující panelové údaje mohou být shromažďovány. Zdá se však pravděpodobné, že se budoucí zdravotní důsledky současné vážné a brzy dětské obezity je ohromující. Financování pro dospělé sledování dlouhodobých studií rizikových africký Američan, hispánský, a Native-amerických dětí, je třeba okamžitě poskytnout informace o dlouhodobých účincích na dětské obezity. Zastavit epidemii obezity, je nelehký úkol, ale úspěch v posledních desetiletích výrazně sníží dětské podvýživy nabízí naději a podobné akce by měly dát podnět a vedení úsilí. Podpora snahy o snížení kalorického příjmu se nadměrné úsilí o zvýšení energetické výdaje by měli dostat nejvyšší pozornosti při navrhování zdravotních programů.

Vzhledem k poměrně málo publikovaných obezity, prevencí a léčbou studie, které jsou určeny k řešení konkrétních kulturních otázek, je důležité podporovat rozvoj kulturně vhodných intervenčních strategií, které se ukázaly jako účinné mládeže z různých prostředí. Ačkoli dietní cíle a činnosti bude podobný, bude rodičů, rodiny a komunity zprávy a techniky založen na kulturní tradice a normy se liší pro jednotlivé etnické skupiny. Tento přístup je velmi důležité ve Spojených státech, v zemi se stále mladou populací.

Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/ přeloženo pomocí translator Google

Krtek /Mole/ Maulwurf/ and Medicina

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 10 Oct 2011 07:03:33 PDT

O krtečkovi, jeho přátelích a Medicině

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 06 Oct 2011 05:10:12 PDT

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

Buďte pozitivní a přidejte 7,5 roku do vašeho života:

Výzkum ukazuje, že, jak vnímáte stárnutí ovlivňuje to, jak dlouho budete žít. Ve studii 660 lidí, ti s více pozitivním vnímání vlastního stárnutí žili v průměru o 7,5 roku déle. Tento efekt zůstal i po přidání dalších faktorů, jako je věk, a byl ovlivněn pohlavím, příjem, osamělost a zdravotní stav.

Můžete se těšit na stárnutí, když jste mladí:

Studie porovnávala úmrtnost na 660 účastníků studie jejich odpovědi na průzkumu před 23 lety. Proto může upravit vaše vnímání stárnutí, zatímco vy jste ještě mladí mají obrovský vliv na délku života.

Nikdo neví jistě, proč pozitivní postoj vede k prodloužení života. Výzkumníci věří, že pozitivní myšlení může zvýšit o stárnutí člověka jak bude žít, a činí ho odolnější vůči nemoci a aktivnější a má dobré zdraví. Další vysvětlení bylo dané, že psychický stres stárnutí je nižší, pro lidi, kteří mají pozitivní postoj, pozitivní myšlení a snížení stresu rovněž souvisí.

Co je debata o stárnutí? Dobrá otázka. Naše společnost ocení mládí a krásu především. Zprávy o stárnutí inklinují a zdůrazňují negativní aspekty. Ale stejně jako dobré víno, lidé by měli být lepší když stárnou. Zkušenosti v kombinaci s dobou splatnosti, poskytuje skvělý přehled starších lidí. Starší lidé jsou více v kontaktu s spiritualitou a prioritami, které mají skutečnou hloubku. Dodržováním jednoduchých zásad zdravého životního stylu si můžete uchovat své zdraví a energii na celý život.

Jak pozitivní postoje v porovnání s jinými ovlivňují dlouhověkost :

nízký krevní tlak: 4 roky

nízká hladinu cholesterolu: 4 roky

zdravé tělesné hmotnosti: 1-3 roky

nekouří: 14 let

pravidelné cvičení: 1-3 roky

Zdroj: Levy BR, et al. Dlouhověkost se zvýšil o pozitivní vnímání vlastního stárnutí. věstníku osobnosti a sociální psychologie . 2002 srpna, 83 (2) :261-70.

Stáří a pozitivní vztah k životu

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 06 Oct 2011 05:12:06 PDT

touha po soukromí a pohodlí, uzavření se do svého světa

Starý člověk je součástí společnosti,
přispívá svými zkušenostmi, postojem a přijímá jiné pracovní a společenské role. Být užitečný je prioritou člověka. K životu potřebujeme dostatek vnitřní životní energie. Tu čerpáme především ze vztahů, které vytváříme – k sobě, druhým, k prostředí. V každém věku a ve stáří obzvlášť, je třeba svůj pozitivní vztah k životu opírat o drobné radosti a malá sociální pohlazení. Důležité také je, abychom nelpěli na činnostech, na které již síly nestačí, naopak bychom měli statečně přijímat svá omezení a svou energii tvořivě směřovat k jiným životním hodnotám.

Získávání nových přátelství a udržování sociálních vazeb je důležité v každém věku.
Musíme ovšem vycházet z lásky k sobě samému – přijmout se takový, jaký jsem, sám sebe obdarovávat pocity radosti a naučit se pokud možno vyhýbat emočně vypjatým situacím. Měli bychom si dopřát čas na potěšení všedního dne, naučit se, že změny jsou důležitou součástí života.
U mnoha seniorů je znatelná velká neochota, např. používat hůlku a přijímat tak pohledy druhých na svá omezení. Chybí jim totiž dostatek sebedůvěry unést změny ve stáří. Někteří senioři upadnou do tzv. pasivní role ve stáří, kdy převládá touha po soukromí a pohodlí, uzavření se do svého světa. Je na nás na všech respektovat toto rozhodnutí, nehodnotit to jako neschopnost, ale přijmout to jako jejich životní volbu. Pro seniory je důležité aby věděli, kam se mohou obrátit o pomoc pokud ji budou potřebovat.

Univerzální znaky stárnutí jsou znaky, které sdílejí všichni staří lidé (což je např. vrásčitá kůže). Probabilistické znaky stárnutí mohou být pravděpodobné, ale ne univerzální (např. artróza). Tyto termíny můžeme srovnat s podobnými pojmy - primární stárnutí (což jsou tělesné změny organismu) a sekundární stárnutí (to jsou změny, které se ve stáří objevují častěji, ale nejsou nutným doprovodným jevem). Existuje i třetí pojem terciální stárnutí (prudký a nápadný tělesný úpadek bezprostředně předcházející smrti). Stárnutí je závěrečnou fází lidského vývoje a je nesnadné nalézt uspokojivou definici okamžiku, kdy končí střední věk a začíná stáří.

Pro seniora bez domova na lavičce přijíždí záchranná služba

Nejznámějším měřítkem stárnutí je chronologický neboli kalendářní věk.
Tento věk ovšem nemůže být pokládán za spolehlivý ukazatel životního stavu konkrétního jedince, může jen
naznačovat stav průměrného člověka. V době mezi šedesáti a šedesáti pěti lety začne většina lidí vykazovat určité příznaky stárnutí. Toto stáří lze rozdělit na tzv. mladší stáří (65-75 let) a pokročilé stáří (75 let a více). Existuje více variant, které navrhují různé kategorie stáří. Jedna z nich rozděluje lidi starší 65 let na kategorii třetího věku – vyznačuje se aktivním a nezávislým životem a na kategorii čtvrtého věku – období, kdy je člověk při zajišťování základních lidských potřeb odkázán na ostatní.

Fyzické stárnutí se vyznačuje poklesem počtu buněk, ke kterému se připojuje i pokles výkonnosti buněk zbývajících. Oslabení, které souvisí s věkem zasahuje komplexní procesy větší měrou než jednoduché. Důsledkem fyzického stárnutí je zhoršování energetického zásobování mozku. Proto jsou změny vnímání ve stáří velice výrazné, část starých lidí je jimi znevýhodňována. I u starých lidí, kdy jejich oslabení není tak nápadné je vnímání smyslového světa omezenější a pomalejší. Podobně trpí stárnutím centrální nervový systém. Dochází k úbytku neuronů centrální nervové soustavy a poklesu výkonnosti neuronů zbývajících.

U všech stárnoucích lidí musíme počítat s určitým stupněm omezení jak fyzické tak psychické výkonnosti.

Staří lidé své potíže nevnímají jako nemoc, ale často je chápou jako přirozený projev stárnutí. Proto se také na lékaře obracejí až v pokročilé fázi onemocnění.
Stárnutí postihuje celý pohybový aparát. Ze začátku dochází k omezování kloubní pohyblivosti, následuje pokles rychlosti, obratnosti a poté i síly. Zejména u žen se v období klimakteria a postklimakteria objevují degenerativní onemocnění jako jsou artrózy a osteoporóza (řídnutí kostí). Onemocnění pohybového ústrojí je druhým nejčastějším onemocněním starých lidí u nás. U lidí, kteří žijí na venkově je ve srovnání s obyvateli
měst horší stav. Onemocnění pohybového ústrojí se projevuje jako nejčastější příčina omezení nezávislosti a soběstačnosti starých lidí. Mezi lidmi existují rozdíly v rychlosti stárnutí.

Pro nemocné seniory je typická polymorbidita

Pro nemocné seniory je typická polymorbidita (výskyt více nemocí najednou) a nutnost současně užívat více léků. Důležitá je otázka, zda při předepisování léčiv pro nemocné platí zvláštní pravidla. Reakce v organismu na léčiva jsou jiné než u mladých lidí. Mohou být ovlivněny funkce, které se podílejí na interakci léčiva s organismem. Důležitým požadavkem farmakoterapie ve stáří je používání pouze takových léků, jejichž účinky jsou předepisujícímu lékaři dobře známy s vedlejšími účinky.

Oslabení psychofyzické obratnosti u starých lidí často není důsledkem stárnutí, ale důsledkem sedavého způsobu života. Vhodně zvolené pohybové aktivity zpomalují procesy stárnutí lidského organismu a tak zlepšují kvalitu života u seniorů. Léčba pohybem je ale u starších lidí náročná. Vyžaduje trpělivost a systematický přístup. Jen těžko lze přesvědčit seniory o nutnosti změnit zaběhnutý životní styl. Nezdravá tučná jídla, kouření a nedostatek pohybu patří mezi časté znaky životního stylu. Absence pohybových návyků
a přesvědčení, že oslabení těla a nemoci jsou přirozeným jevem ve stáří. Zdroj: KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R.,aj. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004

Téma pokračuje zajímavým článkem: Buďte pozitivní a přidejte 7,5 roku do vašeho života !

Recept na zabití manžela

noreply@blogger.com (George Hero) — Wed, 05 Oct 2011 05:42:09 PDT

Neřekla jste, že máte recept.!

Krásná dáma vkročí do lékárny, jde rovnou k lékárníkovi a hledíc mu přímo do očí klidně říká: "Potřebuju kyanid." Lékárník se ptá: "Na co, proboha, potřebujete kyanid?" Dáma odpoví: "Jdu otrávit manžela." Lékárník vykulí oči a říká: "Panebože, nemůžu vám prodat kyanid na zabití manžela! To je protizákonné! Přijdu o licenci, oba půjdeme do vězení! V žádném případě NEDOSTANETE kyanid!" Dáma sáhne do kabelky a vytáhne fotku manžela v posteli s lékárníkovou ženou. Lékárník koukne na obrázek a povídá: " No to je něco úplně jiného! Neřekla jste, že máte recept.!

Dětská imunita obecně

noreply@blogger.com (George Hero) — Sun, 25 Sep 2011 15:44:28 PDT

Pohádkově zdravé složení jídelníčku

Zdravé dítě

Na dětskou imunitu blahodárný vliv má kojení. Mateřské mléko má složení, které nemůže nikdy nahradit kojenecká výživa. Mimo jiné obsahuje i protilátky, které do něj přecházejí z matčina těla a budují dítěti imunitu.

Významným prostředkem proti oslabenému imunitnímu systému je i zdravé složení jídelníčku, děti by měly dostávat denně pět až osm porcí ovoce a zeleniny. Ty nejen posilují obranyschopnost, ale pomáhají udržet zdravou hmotnost a snižují riziko diabetu.

Studie provedená v roce 1999 doktorem Williamem Searsem, zjistila, že fytonutrienty obsažené například v mrkvi, zelených fazolích, pomerančích, nebo jahodách zvyšují produkci bílých krvinek a interferonů, které chrání buňky před napadením viry.

Potraviny bohaté na fytonutrienty chrání dokonce i proti takovým chorobám, jako je rakovina, nebo kardiovaskulární onemocnění. Vhodné je celozrnné pečivo, oříšky, semínka, sušené ovoce, i probiotické mléčné výrobky.

Imunitní systém oslabuje i špatný spánek či jeho nedostatek, děti trpící spánkovou deprivací (například v důsledku přeplněného denního programu, který jim nedovoluje v dostatečné míře spát) jsou častěji nemocné a mají menší obranyschopnost.

Novorozenci potřebují spát přibližně osmnáct hodin, batolata dvanáct a předškoláci deset hodin denně. Stále častějším a závažnějším důsledkem chybné reakce imunitního systému dítěte jsou potravinové alergie. Odhalení podnětu, který je vyvolává, je obvykle značně obtížné. Právě z tohoto důvodu doporučují odborníci, aby se jednotlivé potraviny zařazovaly do stravy postupně a rodiče pečlivě sledovali reakci, která se u dítěte případně objeví.
Pokud k ní nedojde po několika dnech, je možné rozšířit jídelníček. Opatrnost by neměla chybět zejména v případě kravského mléka, ořechů, vajec, sojových výrobků a ryb, které patří mezi nejdráždivější alergeny.

MEMORYWEBSITE: Therapie Alzheimerovy nemoci - účinnost - léky - neuroprotektivní účinek

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 22 Sep 2011 10:34:43 PDT

Stáří neznamená automaticky ztrátu paměti a demenci

MEMORYWEBSITE: Therapie Alzheimerovy nemoci - účinnost - léky - neuroprotektivní účinek: Jen v Česku trpí různými formami demence 130 tisíc lidí (CT24.cz) Je doporučeno včas si změřit paměť asi tak jako měříme krevní tlak nebo cholesterol.

Dosavadní léčba je málo účinná.

V současnosti se k léčbě této nemoci používají inhibitory acetylcholinesterázy (např. tacrin, donepezil, rivastigmin), jejichž podáváním je možné dosáhnout zvýšení hladin mozkového acetylcholinu a na určitou dobu tak zastavit nebo alespoň zpomalit postupující demenci. Také podávání lecithinu a antioxidans (vitaminu E a C) může nemoc zpomalit.

Inhibitor monoaminooxidasy selegilin je v klinickém zkoušení. Objev humaninu dává naději na nový účinný lék proti této nemoci.
Je možné, že se podaří připravit jednodušší deriváty humaninu s podobným nebo ještě lepším účinkem.

Únava z počasí vliv na organismus analýza doporučení

noreply@blogger.com (George) — Thu, 04 Aug 2011 12:55:00 PDT

Racionální strava

Jak souvisí počasí a naše únava, pobolívání hlavy
s našimi zdravotními potížemi, co se špatně vysvětlují jinak nebo není to diagnostické řešení?

Tělesná aktivita denně věnujme alespoň 20 minut cvičení

Jak si vysvětlíme únavu, která souvisí s naším životním stylem: s nedostatkem odpočinku, s nevhodným stravováním, s nedostatkem pohybu?
Pokud pociťujeme bolesti hlavy, nevolnost, malátnost, sníženou chuť k jídlu, nervozitu, musíme si uvědomit, že náš organizmus je náchylnější k prochlazení a obecně k nemocem. Proto musíme organizmus posílit. Jak to udělat ?
V první řadě se snažme upravit stravovací zvyklosti:
- nepřejídejme se, snažme se konzumovat namísto těžké, málo výživné a mastné stravy racionální a vyváženou stravu,
- opusťme těžké večeře a alespoň čtyři hodiny před spaním nejezme žádné těžké jídlo,
- zanechme mlsání mezi hlavními jídly,
- konzumujme dostatek tekutin (denně asi 2 l),
- hlídejme si nadváhu.
Kromě změny stravovacích návyků je důležitý i odpočinek:
zkusme ulehnout vždy v pravidelnou dobu,
nepospíchejme ráno se vstáváním, nechme tělu dostatek času na rozběhnutí,
nejenom ve dne, ale i v noci bychom měli být v dobře vyvětrané místnosti.
Neméně důležitá je i tělesná aktivita:
denně věnujme alespoň 20 minut cvičení,
ranní sprcha zakončená studenou, nebo alespoň vlažnou vodou nám rozproudí krev,
pohybujme se co nejvíce pěšky, pokud máme sedavé zaměstnání, občas se projděme.
Zkusme omezit zlozvyky jako je kouření, požívání většího množství alkoholických nápojů, kávy, ponocování při televizi.
Kromě toho se snažme obohatit stravu zvýšeným přívodem doplňků racionální výživy. Velice vhodný je Coenzym Q10, doporučuje se užívat 10-30 mg denně spolu s antioxidanty. Denní dávka vitaminu C může být 1000 mg. Pro starší lidi a pro podnikatele bych doporučil ženšeň, a B komplex. Také lecitin má uspokojující vlastnosti, zlepšuje prokrvení a trávení, obnovuje energii a u citlivých osob zmírňuje vlivy počasí na organizmus. Při prevenci únavy je vynikající i mateří kašička. Posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu a zlepšuje celkový metabolizmus.
GERIAVIT
Magnesium (Magnosolv)
High Strength Omega 3 Fish Oils ( Helps maintain a healthy heart and circulation )
a další možnosti:

Více také v článku o Meteorosenzitivitě zde.

Tagy: Racionální výživa Psychosomatická medicina Únava z počasí Meteorosensitivita Spánek a jeho poruchy

INTER UTRUMQUE TENE: Civilizační nemoci arterioskleróza a cholesterol v organizmu člověka

noreply@blogger.com (George Hero) — Tue, 26 Jul 2011 02:57:20 PDT

INTER UTRUMQUE TENE: Civilizační nemoci arterioskleróza a cholesterol v organizmu člověka: "Informace o symptomech, příčinách a léčbě arteriosklerózy.

Ovoce ve výživě není nikdy dost

Arterioskleróza je ztuhnutí (ztvrdnutí) a ztráta elasticity středních nebo velkých cév. Tento článek představí i diskuse kolem aterosklerózy, což je nejběžnější forma aterosklerózy, stejně jako související onemocnění, arteriolosclerosis, ztvrdnutí a ztráta elasticity malých cév (arteriol).
K tomu, aby lidské tělo zůstalo zdravé, bohaté na okysličenou krev z plic, musí být přepravován efektivně do všech živých tkání těla. Když krev opouští srdce, je přepravována přes rozsáhlou síť trubkových struktur zvaných tepny. Stejně jako jsou svalové tkáně v srdci, také na stěnách tepen rozšiřují rytmicky v pořádku dopravu krve do míst, kde je potřeba kyslíku a dalších živin, které, se vstřebávávají do buněk v těle."

Prevence a možnosti léčby aterosklerózy

noreply@blogger.com (George) — Tue, 26 Jul 2011 02:23:07 PDT

Optimální možnosti léčby aterosklerózy jsou pasivní prostředky. Pasivní prostředky umožňují obranným mechanismům organismu pracovat přirozeně k zabránění nebo odstranění nemoci.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují lipoproteiny

Pokud je však Arterioskleróza je v pokročilém stádiu, nebo existuje genetická predispozice pro vysoký cholesterol, nebo pasivní prostředky samy o sobě jsou nedostačující pro účinnou léčbu, nebo není možné udržet spolehlivost, pak aktivní ošetření použití cílených léčebných postupů může být vyžadováno (viz aktivní opravné prostředky).

Všechny opravné prostředky a možnosti léčby u arteriosklerózy by měla probíhat pod dohledem licencovaného zdravotnický pracovník, který určí, zda léčba je bezpečná a efektivní pro konkrétního pacienta a bude provádět pravidelné kontroly a zkoušky, sledování kardiovaskulárního zdraví. Každý jedinec má jedinečný genetický základ a životní styl, a proto může reagovat odlišně na konkrétní možnosti léčby. Je proto zásadní význam pro lékaře, monitorování a přizpůsobení možnosti léčby na optimální prospěch konkrétního pacienta.
Pasivní Opravné prostředky
- Přestat kouřit
- Zdravá strava
- Cvičení
- Dostatečnou hydrataci

Přestat kouřit
Kouření poškozuje cévy. Zastavení praxe kouření (porušení zvyku), je nutné zpomalit nebo zastavit progresi aterosklerózy.
Zdravá strava

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu, s nízkým obsahem nasycených tuků, cholesterolu a sodíku, pomůže při kontrole hmotnosti, krevního tlaku, cholesterolu v krvi. Snížení nasycených tuků, cholesterolu, sodíku a snížením konzumace smažených jídel, červené maso, hydrogenovaných olejů a trans mastných kyselin. Zavést omega-3 oleje, rybí tuk a další zdravé oleje (jako pannenský za studena lisovaný olivový olej) do běžné stravy.
Cvičení
Cvičení by mělo být provedeno po většinu dní v týdnu. Svalových skupin, které jsou používány pravidelně využívají kyslík efektivněji. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a iniciuje vývoj nových cév, které často tvoří přirozenou obchvatu (kolaterály) ucpání cév nebo omezena. Cvičební režimy by měly být zaváděny postupně, a praktický lékař může přizpůsobit a udržovat související změny životního stylu, v dlouhodobém horizontu.
Dostatečnou hydrataci
Je to tak nepraktické a nerozumné ignorovat tělo, které potřebuje hydrataci. Chronické onemocnění, kornatění cév v ceně, je obyčejně spojené s chronickou dehydratací a může ve skutečnosti být povolena nebo pokročilé jen kvůli tomuto stavu. V zájmu zachování odpovídající úrovně hydratace průměrný člověk potřebuje pít dva litry (1.89 l) vody denně. Průměrný člověk se ve skutečnosti spotřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry jsou získávány z potravy metabolismu a obsah vody v potravinách. Při příjmu vody je dostačující, bude se barva moči (cca 2 litry denně) je bezbarvá. Pokud je barva moči se žlutou, znamená to, že nástup dehydratace. Když se barva moči oranžová znamená to, že tělo je kriticky dehydratované. Čtenář je varoval konzultovat s lékařem licenci, pokud jde o zbarvení moči, které mohou být způsobeny léky nebo potravinové doplňky, jako je vitamin C (kyselina askorbová), spíše než dehydratace.
Aktivní Opravné prostředky

- Léky
- Chirurgie
- Intravenózní chelatační (přírodně variantě operací)

Různé léky mohou zpomalit a někdy dokonce zvrátit účinky aterosklerózy.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují nežádoucí lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a zvýšení hladiny žádoucí vysokou hustotou lipoproteinů (HDL), čímž se zpomaluje a případně zvrátit nahromadění plaku v tepnách.
Antiagregační léky jako je aspirin může snížit pravděpodobnost, že destičky budou tvořit krevní sraženiny uvnitř zúžení tepen.
Antikoagulancií může pomoci tím, ředění krve, aby se zabránilo sraženin z tváření.
Léky, krevní tlak může pomáhat při zpomalení progrese aterosklerózy snižuje vysoký krevní tlak
Jiné léky mohou být předepsány, aby se snížilo další rizikové faktory aterosklerózy, jako je cukrovka. Konkrétní léky mohou být předepsány k léčbě příznaků aterosklerózy, jako jsou bolesti nohou při cvičení.

Chirurgické výkony (často život zachraňující), může být požadováno, aby k léčbě pokročilých stadiích aterosklerózy

Angioplastika. Dlouhé, tenké trubice (katetrem) se vloží do uzavřené nebo zúžené části tepny. Drát se deflací balónkem prochází cévky do zúžení prostoru. Balón je pak nadsazené, komprese deska vklady na stěny cév. Ok trubice (stent) je obyčejně vlevo uvnitř tepny ke snadnému otevření tepny.
Endarterektomie. Tento postup se používá, když je tuková depozita být chirurgicky odstraněny ze stěn zúžené tepny. Když je postup provádí na tepnách co se nachází v krku, to je pojmenováno karotická endarterektomie.
Trombolytická léčba. Sraženina rozpouštění drogy je vstříknut do tepny v místě sraženiny rozdělit to.
Bypass. Bypass graft je vytvořen pomocí lodi z jiné části těla nebo trubky z umělé tkaniny. To umožňuje průtok krve v okolí uzavřené nebo zúžené tepny.

Intravenózní chelatační může být považován za naturopathic variantě k chirurgickému zákroku. Intravenózní chelatační se provádí zavedením minerály a vázání látky do krevního oběhu pomocí intravenózním roztokem. Toto řešení se váže chelace s ložiskovou v tepnách a pomáhá při splachování desky z kardiovaskulárního systému. Intravenózní chelatační je invazivní postup, který musí provádět vyškolení profesionál s léky v přírodní nebo alternativní zdravotní klinice.
Náklady na léčbu
Kvantitativní vyhodnocení nákladů na různé možnosti léčby aterosklerózy je nad rámec tohoto článku. Náklady na léčbu pro konkrétního pacienta se mohou výrazně lišit v závislosti na možnostech léčby se vztahuje pacienta zdravotní pojištění plán, a to, co finanční spoluúčast částky byly vybrány jako součást tohoto plánu. V případech, kdy pacient nemá žádné zdravotní pojištění, nebo pokud celkové náklady na léčbu uvažuje, platí následující pravidla:

Pasivní prostředky jsou zpravidla nejlevnější možností léčby
Aktivní prostředky jsou obecně nejdražší možností léčby
Náklady na jednotlivé možnosti léčby se může výrazně lišit v závislosti na poskytovateli

CREDO EXPERTO: Co to jsou afty cheilitis stomatitis infekční koutky

noreply@blogger.com (George Hero) — Mon, 25 Jul 2011 09:59:52 PDT

Herpes opar na horním rtu

CREDO EXPERTO: Co to jsou afty cheilitis stomatitis infekční koutky: "Afty jsou drobné bolestivé vřídky na ústní sliznici. Uprostřed mívají bílou či nažloutlou barvu, okolí vřídku bývá zarudlé. Afty častěji postihují ženy než může a to převážně do věku 30 let. Tvoří se zpravidla na dásních a jazyku. Velikost aftů bývá různá, obvykle v rozmezí 1 milimetru až 1 centimetru. Afty se tvoří buď ve shlucích nebo samostatně. Z jednoho vřídku jich může vzniknout celý shluk, který pak bývá rozeset po celých ústech. Míra bolestivosti vřídků často závisí na jejich umístění.
Afty se objevují náhle a převážně mizí do tří týdnů. Bolest bývá intenzivní a pálivá. Převážně afty na jazyku bývají velmi nepříjemné a omezují člověka při jídle a mluvení. Výskyt aft se projevuje buď jako ojedinělý zánět, který se čas od času opakuje, nebo se v některých případech může jednat o stomatitidu, tzv. nakažlivý aftózní zánět sliznice."

Alzheimerova nemoc a stárnutí nové poznatky o nástupu demence

noreply@blogger.com (George) — Fri, 08 Jul 2011 16:30:35 PDT

O kávě se v mediích píše v souvislosti s Alzheimerovou nemocí

Alzheimerova nemoc

Alzheimerova nemoc je nezvratná forma demence s charakteristickými znaky jako porucha paměti, progresivní ubývání intelektuálních schopností, zhoršování jazykových a řečových dovedností jakož i změny osobnosti a chování, které jsou posléze na překážku normálním každodenním činnostem. V současné době trpí Alzheimerovou nemocí až (5.2 mil. Američanů, v České republice je odhadován její výskyt na 120.000 obyvatel).

Je sice pravda, že některé projevy AN se podobají změnám, jaké v mozku obvykle nacházíme s postupujícím věkem, avšak AN není normální součástí procesu stárnutí. Rozvoj abnormálních proteinových struktur v mozku známých jako senilní plaky (SP) a neurofibrilární klubka (NFK) nakonec vede k poškození nervových buněk a k buněčné smrti. Rozpad nervových buněk způsobuje také pokles hladin látek zvaných neurotransmittery (z nichž nejdůležitější je acetylcholin), které pomáhají přenášet mozkové signály. Časem pak AN omezuje součinnost různých oblastí mozku.

S věkem roste závažnou měrou riziko vzniku AN a dalších forem demence. Zhruba 10-12% bude postiženo demencí, než se dožije 65 let, a toto riziko stoupne na 50% u těch, kdo se dožijí sta let věku. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo Spojených států se dožívá stále vyššího věku, může podle odhadů Asociace pro Alzheimerovu nemoc celkový počet postižených dosáhnout 7,7 milionu do roku 2030 a11-16 milionů do roku 2050. I v České republice je odhadován do této doby čtyřnásobný nárůst nemocných s AN.

S věkem roste riziko vzniku AN a dalších forem demence

AN s pozdním nástupem začíná od 65. roku věku a podle všeho není zděděná. AN s časným nástupem začíná před dosažením 65 let, postihuje 5 až 10% všech případů AN a pravděpodobně je geneticky vázaná.

Genetické souvislosti

Alzheimerovu nemoc zřejmě vyvolává celá řada dosud nedostatečně prozkoumaných faktorů. O třech genech, jejichž normální funkce je třeba teprve určit, se hovoří v souvislosti se vzácnými formami familiární AN s časným nástupem (EOFAD, známými také jako AN 3. typu nebo pouze AN3). Určité mutace v každém z těchto genů (jsou známy jako PSEN1, PSEN2 a APP) produkují abnormální proteiny vedoucí k onemocnění AN. Pravděpodobnost, že tato genová mutace se přenese na každé z dětí postižené osoby, je 50%. Doposud však byly mutace v těchto třech genech zjištěny jen u velmi malého počtu konkrétních rodin.

Testy na geny presenilin 1 (PSEN 1 na chromosomu 14), presenilin II (PSEN2
na chromosomu 1) a na amyloidní prekursorový protein (APP na chromosomu 21) nejsou dosud na trhu, už se však používají k výzkumných účelům.

Identifikovány byly ještě další geny s vazbou na AN s pozdním nástupem, ty se však za přímou příčinu nepovažují. Tyto"susceptibilní" geny mohou pomoci vysvětlit zvýšené riziko onemocnění Alzheimerovou nemocí s pozdním nástupem u jedinců, kteří mají postižené příbuzné ve vlastní rodině. Nejzřetelněji určeným susceptibilním genem pro AN pozdního nástupu je gen ApoE. Ten reguluje produkci apolipoproteinu E, tj. proteinu, který spolu s tělním tukem vytváří lipoproteiny jako podstatnou složku lipoproteinů o velmi nízké hustotě (VLDL). Jejich úkolem je pak vychytávat přebytečný cholesterol a transportovat ho krevní cestou do jater k odbourání. Každý člověk má dvě kopie genu ApoE existujícího v kombinaci tří forem (e2, e3 a e4). Přítomost alely ApoE e4 se uvádí v souvislosti s většinou familiárních případů a se zvýšeným rizikem AN.

Riziko onemocnění AN se může lišit v závislosti na etnickém původu; tak např. u Američanů afrického původu je až čtyřikrát vyšší a u Hispánců až dvakrát vyšší než u bělochů. K dalším rizikovým faktorům uváděným v souvislosti s AN patří metabolické poruchy na bázi inzulinové rezistence, otylost, vysoký krevní tlak, dyslipidémie, zánětlivé markery a cukrovka.

U většiny osob s Downovým syndromem, který vzniká v důsledku abnormální trizomie chromozomu 21, posléze dochází k určitým mentálním změnám často spojovaným s AN, a to zpravidla před dosažením 4. či 5. decenia. Patologický nález v mozku takto postižených dospělých pacientů s DS se nápadně podobá nálezu u AN. Trizonie chromozomu 21 vyvolává zvýšenou tvorbu proteinu, který se hromadí a vytváří senilní plaky podobné těm, které zjišťujeme u AN. Příbuzní osob s DS nejsou vystaveni riziku AN, protože asi nebudou mít nadbytečnou kopii chromozomu 21.

Alzheimerova nemoc

noreply@blogger.com (George) — Fri, 08 Jul 2011 13:54:34 PDT

M. Alzheimeri

Zpočátku dochází ke ztrátám paměti, s rozvojem nemoci se zhoršují smyslové a poznávací funkce, může docházet ke změnám osobnosti a nálad, ke ztrácení se, problémům s běžnými denními činnostmi aj. Postupně se zvyšuje závislost pacienta na pomoci ostatních, v pozdějších stádiích může docházet i k halucinacím a paranoii, těžkým ztrátám paměti a neschopnosti učit se. Nemocný nepoznává ani příbuzné a s postupem času se stává uvázaný na lůžko.

Doposud se nedaří nemoc léčit, veškerá léčba se soustřeďuje na zmírnění projevů a zpomalení vývoje nemoci.
Zejména lidé starší 65 let - až tři procenta z nich touto nemocí trpí. Se stoupajícím věkem jejich podíl roste, mezi osmdesátiletými je už nemocná asi polovina lidí. Jsou známy i případy (5 procent postižených) časnějšího nástupu nemoci, a to mezi 40. a 50. rokem věku.

Příčina vzniku nemoci není u některých pacientů známa, byly však nalezeny genové mutace, které s ním souvisejí.

Rizikovými faktory pro vznik Alzheimerovy choroby je především vysoký věk. Čím jsme starší, tím větší máme pravděpodobnost, že u nás propukne Alzheimerova choroba. Dalším rizikovým faktorem je ženské pohlaví, bylo prokázáno, že ženy onemocní Alzheimerovou chorobou častěji než muži. I výskyt onemocnění v rodině, u rodičů, prarodičů, sourozenců zvyšuje do určité míry riziko vzniku. Rizikovým faktorem, který může každý z nás ovlivnit, je nízká duševní aktivita a nízké vzdělání.

Ilustrační obrázek Dr. Hause

Vývoj choroby:
Hlavním příznakem Alzheimerovy choroby je porucha paměti. Na počátku onemocnění je přítomna zapomnětlivost, člověk stále něco hledá, dává věci na nesprávná místa (peněženku do lednice apod.). Může si detailně vybavovat věci z dávné minulosti, a přitom si nepamatuje, co se stalo před chvílí, co měl k obědu apod. Stále se ptá na stejné věci nebo stejné věci dokola opakuje. Rozvíjejí se poruchy řeči, nemocný si nemůže vybavit názvy jednotlivých předmětů, pojmenovává je opisem („to, jak se z toho pije“, „to, jak se tím píše“). Řeč je obsahově chudá, věty ztrácejí svůj smysl. Nemocný ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly. Přestává se orientovat v čase, neví, jaký je den, může se ztratit i na dobře známých místech. Netěší ho dál činnosti, které mu dříve potěšení skýtaly. Mění se jeho osobnost, chování. U části nemocných se rozvíjejí poruchy chování ve smyslu bloudění, neklidu, někdy dokonce agresivity. Tyto poruchy jsou dány především nepochopením situace či strachem z „neznáma“. Alzheimerova choroba narušuje i schopnost konat běžné denní aktivity. Obsluhovat běžné domácí přístroje či dokonce telefon se může stát nezvládnutelným problémem. V počátečních stádiích nemoci může nemocný dobře fungovat ve známém prostředí, zaběhlém rutinním životě. Příznaky se často „demaskují“ při určité zátěži či změně (ztráta partnera, hospitalizace apod.).

Alzheimerova choroba je progresivní onemocnění. To znamená, že její příznaky se neustále zhoršují. Na začátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou pomocí při řešení obtížnějších úkolů (řešení finančních záležitostí apod.). S rozvojem nemoci však ubývá činností, které je nemocný schopen zvládnout sám, bez cizí pomoci. V nejtěžším stádiu Alzheimerovy choroby již není schopen se ani samostatně najíst, neudržuje hygienické návyky, může se pomočovat. Stává se zcela závislým na péči okolí.

Komplikace vyplývají z charakteru onemocnění. Poruchy paměti mohou vést k tomu, že nemocný zapomene zavřít plyn, nechá puštěnou vodu, zapnutou žehličku apod. S poruchou orientace souvisí riziko, že se nemocný ztratí, se ztrátou soběstačnosti riziko prochladnutí, vyhladovění…Alzheimerova choroba snižuje obranyschopnost nemocného a i banální infekce může znamenat závažné ohrožení života. Alzheimerova choroba sama je smrtelným onemocněním, průměrná doba přežití je osm let od začátku příznaků.

Alzheimer's Disease

Alzheimerovu chorobu diagnostikuje lékař na základě příznaků nemoci (poruchy paměti, myšlení, orientace atd.) a charakteru průběhu onemocnění. Typické je, že Alzheimerova choroba začíná plíživě a její příznaky se neustále zhoršují („Nevím, kdy přesně onemocnění u maminky začalo, snad před rokem, dvěma, ale je to pořád horší a horší“).
V praxi to vypadá tak, že většinou rodina začne mít podezření na to, že maminka, tatínek, babička…trpí Alzheimerovou chorobou. Vyhledají proto svého praktického lékaře a tuto možnost s ním proberou. Praktický lékař nemocného vyšetří, natočí elektrokardiograf (EKG), udělá rentgen plic, nabere krev a moč na vyšetření, zhodnotí charakter všech užívaných léků. Tato vyšetření slouží k tomu, aby se vyloučila případná jiná onemocnění, která Alzheimerovu chorobu pouze připomínají. Pak pošle nemocného k odbornému vyšetření psychiatrovi nebo neurologovi. Ten podrobně pohovoří s nemocným i jeho pečujícím, blízkou osobou. Má-li pochybnosti o diagnóze, může indikovat ještě vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí. I tato vyšetření mohou odhalit případné jiné příčiny poruchy.

Alzheimerova choroba není nemocí jen jednoho člověka, ale celé rodiny. Proto léčba musí být komplexní a zahrnovat i rodinu, pečující. Alzheimerova choroba může být v podstatě milosrdným procesem pro samotného postiženého, který si své potíže neuvědomuje, žije si ve vlastním světě. O to víc však trpí okolí nemocného, kterému se ztrácí člověk nejmilovanější. Nemocný v pozdních stádiích choroby neví, kde je, kolik je mu let, nepoznává ani své nejbližší, často ztrácí i povědomí o tom, kdo je, čím byl, zda má děti apod. I v tomto těžkém stádiu Alzheimerovy choroby si však uchovává určité emoční vnímání, je schopen vnímat pocity a cítění lidí kolem sebe. Usmívá-li se na něj jeho okolí, bude mít též tendenci se usmívat a cítit se dobře. Uvidí-li kolem sebe stres, napětí, slzy… může ho to zneklidnit a může reagovat neklidem, smutkem, úzkostí….Dá se říct, že zrcadlí emoce svého okolí. Proto pilířem léčby nemocného s Alzheimerovou chorobou je vlastně chování a přístup pečujících, vlídný a klidný přístup, bezpečné a příjemné prostředí. Je důležité umět nemocnému nabídnout nějakou aktivitu, kterou je schopen zvládnout (loupání jablek, skládání prádla apod.), s nemocným mluvit, i když vidíme, že nám nerozumí. Aktivace nemocného nesměřuje k jeho „trénování“, ale k navození pohody a nenechávání „mozku v klidu“.

První příznaky nemoci:
- ztráta paměti (zejména krátkodobé; jde tedy spíš o poruchy učení a zapamatování si učeného)
- problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů
- poruchy řeči a plynulého vyjadřování
- zhoršená orientace
- zhoršující se schopnost úsudku, stále obtížnější rozhodování
- problémy s abstraktním myšlením
- ukládání věcí na jiná místa
- problémy při oblékání
- změny osobnosti, nálady a chování
- ztráta zájmu o koníčky a zaměstnání
- ztráta iniciativy