POHÁDKA

Some day my prince will come (Snow White)

noreply@blogger.com (George Hero) — Sat, 04 Feb 2012 13:43:05 PST

Some day my prince will come
Some day I'll find my love
And how thrilling that moment will be
When the prince of my dreams comes to me
He'll whisper "I love you"
And steal a kiss or two
Though he's far away
I'll find my love some day
Some day when my dreams come true
Some day I'll find my love
Someone to call my own
And I'll know him the moment we meet
For my heart will start skipping a beat
Some day we'll say I do
Things we've been longing to
Though he's far away I'll find my love some day
Some day when my dreams come true.
somewhere waiting for me
there is someone I'm longing to see
someone I simply can't help but adore
someone who'll thrill me forever
someday my prince will come
someday I will find the one
though he's far away
he'll find my love someday
someday when my dreams come true
oh please make my dreams come true

Der Maulwurf und die Uhr (1 von 2) HQ

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 19 Jan 2012 10:24:37 PST

Krtek (Maulwurf)

Der Maulwurf und der Adler (1 von 2) HQ Krteček a Orel

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 19 Jan 2012 10:18:42 PST

Český televizní večerníček

SKVĚLÝ DOMOV: O kominíkovi Pohádka Jak si do své duše vložit štěstí.

noreply@blogger.com (George Hero) — Wed, 18 Jan 2012 04:01:46 PST

SKVĚLÝ DOMOV: O kominíkovi Pohádka Jak si do své duše vložit štěstí.: Přátelé milí, i u nás se usídlo štěstí...to je novinka! A jak je to stalo? Je to opravdu možné? Ten chudý chlapec to štěstí měl. Našel svůj knoflík. Jste také chudí, sami, smutní a bez víry?

Tady u webových stránek nikdy nebudete chudí. Naučte se taky jako já, jak na to. Jak si do své duše vložit štěstí.
Jde to. Dávám návody i naději. Přidám moudro jako koření života. Štěstí přináši radost a naopak. Kousíček toho štěstí u vás zůstane po každé návštěvě stránek.........

přidržte si svůj knoflíček, kominíčci přichází...

Sněhová báseň

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Thu, 09 Feb 2012 10:11:22 PST

Povídala vločce vločka, že prý na ní klidně počká,
slyšely to vločky, družky a hned vystrčily křidélka,
cesta z nebe že je nevelká,
že prý také sletí mezi děti na zem...
Jéjej, a je bílo rázem!

O sluníčku a obláčku na nebi větru i ročních obdobích

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Sun, 01 Jan 2012 13:16:40 PST

Povídali holoubci: Schovali i sluníčko a hráli si na honěnou s listím a plody

Seděl jednou jeden obláček na nebi a lebedil si,
jak je mu lehounko: Měl na sobě novou, bělostnou řízu a pyšně si tak ležel na nebeské pláni....
Jenomže nebyl na nebíčku sám. Kolem se proháněli rozpustilí větrové a ti vylévali dešťovým, nebeským vílám jejich vodu ze studánky a cákali jí kolem a kolem.
Kdyby jenom vodu; oni do ní nabírali bláto ze země a to špinilo co se dalo.
Také obláčků kabátek byl čím dál černější a těžší, až se chudáci rozplakali pod tou tíhou.
Tu vykouklo sluníčko na celou tu neplechu a sprásklo paprsky: "No tohle?"
Honem se dalo do nabírání kaluží a poručilo větrům ať vše po sobě uklidí.
I přišlo léto. Vše bylo čisté a vonící a obláček si zas lebedil.
Jenomže, větrové, to jsou takoví rarášci neposední: Fííííí! Schovali i sluníčko a hráli si na honěnou s listím, a plody...
Nastal podzim a chudák obláček už zas sotva vlekl svou řízu, která zas dávno nebyla to běloučkou a lehoučkou.
Tentokrát ani sluníčko nemělo tu sílu, bylo ze všeho unavené, paprsky mělo kratičké a nestíhalo uklízet.
Naštěstí se vlády ujala paní Zima. Přinesla bílou deku a rozestřela jí všude po zemi...
Větrové se mohli honit jak chtěli, ale ze země vynášeli jen sněhová peříčka, která se snášela zas zpět...
Tak utekl obláčku rok.
A pohádka mohla začít odznova; Obláček, celý krásně bělounký si ležel na modré pláni nebeské a spokojeně dřímal dokud ho opět neprobudily jarní větry a nezačali krást dešťovým vílám vodu ze džbánečků a rozpustile jí nemazaly blátem ze strání...
To přicházelo jaro a dávalo sílu sluníčku. Tomu se prodlužovaly paprsky a...
...Však už to znáte.

O veselé pastelce/ jak přišla k barvičce

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Mon, 26 Dec 2011 13:07:51 PST

Pořád se motal kolem ohniště když vypadl kousek uhlíku z ohně

Byly kdysi pradávno doby, kdy ještě neexistovaly barvičky a už vůbec ne tužky.
V té době se narodil kluk a byl velice neposedný. Pořád někam lezl a někde něco objevoval. Maminka s tatínkem už si s ním vůbec nevěděli rady. Báli se, že se mu něco stane.
Jednou se ten malý- říkejme mu Všetečka, protože jméno už si nikdo nepamatuje , pořád motal kolem mamčiného ohniště a když vypadl kousek uhlíku z ohně hned se ho zmocnil. Bylo ale horké, tudíž neváhal a vložil ho do dřevěného špalíčku.
Protože se zrovna zas nudil, vzal špalíček s oharkem , který rychle vychladl a začal jím malovat na březovou kůru sluníčko, které ne a ne vykouknout na oblohu.
Co to?
Na kůře se objevilo umouněné sluníčko;
"Mamííí, koukej!" začal se chlubit Všetečka malým zázrakem. Okamžitě začal přikreslovat další a další obrázky.
A tak měla maminka s tatínkem na chvíli klid: Všetečka si našel novou zábavu.
Brzy se stal dospělým a začal totéž učit své děti. Jenomže, Všetečkovi děti nemohli být jiné než všetečné a už se nespokojili jen s oharkem; koumali a koumali, až se narodila první tužka.
A ještě nebyl všem vynálezům konec.
Přešlo několik generací a jednoho dne řekl jeden chlapeček (nebo holčička? Co na tom?) kouzelné přání:"Chtěl bych, aby tužka nemalovala jenom černé obrázky..."
Světe, div se: narodila se první pastelka. Nakreslila červené jablíčko a, panečku, ta byla veselá!
K první přibyla druhá, třetí...
...a šikovné dítko okamžitě začalo obkreslovat květiny, oblohu...
Až to nebe dojalo a upustilo na obrázek slzičku. Obrázek se rozpil, ale...
Vždyť vznikl nový obrázek - vodový!
A tak vznikly vodovky.
A potom přibyly voskovky, barvičky olejové...
Každý další Všetečkův potomek přinese další a další novinku a svět pastelek se úžasně rozrostl ve velikou paletu barev.
Svět obrázků už není černobílý, je stejně barevný jako všechno kolem.
Děkujeme, Všetečko!

O Sněhurce z ledového království aneb Jak vykvetla první pampeliška

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Thu, 22 Dec 2011 12:37:41 PST

...to vám ale uběhlo času, že už ho nikdo nespočítá. Bylo to totiž tak pradávno, že všude na světě byla jen zima a led.

Lidé, kteří v té době žili neznali slunce a světlo.
Až jednou...
...Do ledového království nakouklo slunce. Postupně rozhrnulo svými paprsky tmoucí tmu , a jakoby vytvořilo prvotní zrcadlo.
Do jeho záře vstoupilo bílé jiskření a celé nebe tím hned zezlátlo.
Lidé, polekáni světlem se utíkali skrýt do jeskyně.
Jenom jediná, bledá a krásná dívka zůstala zvědavě hledět do té krásy.

Slunce jí oslovilo a jí studem zčervenaly líčka. Také její dosud havranovité vlasy začaly prokvétat zlatem.
Slunce jí tělo obléklo tělo do zelené sukénky a ona celá se roztančila.
I požádalo jí Slunce o ruku;
Zvědaví lidé se začali rozhlížet po té nevídané kráse. Dostala jméno Pampeliška.
Nikdo už si nevzpomene, kdo jí prvně pojmenoval.
Tak také poté dala Pampeliška spolu se Sluncem lidem teplo a světlo. Zima se pod jejich dotekem začala rozpadat, až nebyla než prameny vody, které se roztekly krajinou. A kolkolem se rozeselo plno dětí, podbělíčků.

Tak šel čas.

Jenomže; Slunce je veliký poutník. Putuje světem od východu do východu; Občas zmešká čas, a to se vkrade do krajiny posedlá zima. Vše umoří.
Chudák pampeliška čeká a čeká,ať se jí milý vrátí, až zavadne, zatáhne se pod zem.
Zakletá princezna, kterou dnes předběhnou nejdříve její zvědavé děti....
A přesto je jich rok od roku víc a víc.
A kdo byla ta dívka, která se oddala Sluníčku? No přeci Sněhurka!

Krteček hodinářem a další podle dostupnosti

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 09 Feb 2012 10:25:05 PST

Večerníček

Krtek and medicine. Chamomilla ne - ne
Chamomilla m-m.
Krteček a rybka..a další podle
toho jak budou k dispozici.

Pohádka o dobrém konci

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Wed, 14 Dec 2011 11:15:02 PST

Anděl Strážce dětí

Byl jeden začátek; To bylo tak: všechno někde začíná.
A tenhle začátek také. Řekl si, že bude pohádkový...
Hned si přizval princezny, prince, královské rodiče, hloupého Honzu, chytrou princeznu Máňu, pohádkového dědu i babičku kořenářku, perníkové staroušky; Přilétli i čertiska co nikde nesmí chybět...
Jejdana!, to se nám ta pohádková nit natahuje!
A tak se na ten náš začátek co chtěl být pohádkovým nabaloval další a další děj pohádek, až chudák začátek začínal být nešťasně zamotaný jako uzel.
Tu mu přispěchal na pomoc statečný Konec. Udělal všemu šmik!
Jenom to zazvonilo posledním zvoněním a příště..
Příště bude ten začátek rozumnější jakou že si vybere pohádku.
Kdyby ne; však on konec nikdy nespí.
Šmik! Cink. tečka

Tři oříšky pro Popelku celý film

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 09 Dec 2011 04:55:53 PST

Sledujte celý film je česky...nejhezčí pohádka známá po celém světě

Zdeněk Miler autor Krtečka R.I.P.

noreply@blogger.com (George Hero) — Wed, 07 Dec 2011 00:18:54 PST

R.I.P.

Zdeněk Miler, autor Krtečka odešel - jeho dílo žije dál!

Krteček a jeho malí kamarádi pouze vydávají zvuky citoslovce, což jsou vlastně hlasové záznamy jeho dvou malých dcer Kateřinky a Barborky. Tak se dělá z nápadu celosvětový úspěch díla bez jazykového překladu.
Úsměv, radost i smutek a pláč jsou univerzální projevy dětí. Krtečkovy příběhy jsou také tímto jedinečné...krtek cestuje, žije i raduje se s námi.

Správní čerti pro dospělé

noreply@blogger.com (George Hero) — Tue, 06 Dec 2011 01:24:09 PST

Nepřehrávejte malým dětem před spaním! Čerti jsou jako skuteční pekelníci...bojí se každý. Hudly, hudly...cha cha cha...
Český Mikuláš je něžný, doprovází ho Anděl. Ne tak u sousedů.
Chcete se bát? Tak vypadají správní čerti co nahání strach i dospělým.
Kurva tohle vidět v noci, tak se zakousnu do stromu a dělám, že jsem suchá větev...

Аудио Сказка "Снегурочка"

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Mon, 28 Nov 2011 05:18:50 PST

Pohádka pro malého medvídka

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Sun, 13 Nov 2011 12:14:44 PST

Hajej, můj medvídku, hajej a spi

V jednom lese, na úpatí skal je malá skalní chýška kde přebývá maminka medvědice se svými malými medvídky.

Právě se k nim blíží měsíček a maminka, jako každá maminka se dává do broukání. Co asi zpívá svým dětičkám? Medvídě se svými dvěma sestřičkami napjatě poslouchá.

Hajej, můj medvídku, hajej a spi

nad lesem hvězdičky nad tebou bdí

stromy už také svěsily větvičky,

to aby za tebou mohly, můj maličký

hvězdičky s pohádkou jít.

Spinkej, můj medvídku, spinkej, ach spi,

Spinkej, můj medvídku, spinkej, ach spi

ať noc tvou provází medové sny;

do lesů přichází listopad

začal si s tebou o listí hrát;

jahůdky zavadly, skončil jim čas

až s jarem vyspíš se rozkvetou zas;

Spinkej, můj medvídku, už sladce spi

ať spánek provází medové sny;

krajinou nesou se sněhové slzičky

ty by tě studily na tvoje tlapičky

až s jarem rozkvete zas kolem zem

vylezem z postýlek; teď klidně spi jen...

...a medvídkům už se zavírají očka, a do hvězdné oblohy přilétají opravdu první sněhové vločky.

Moudrá maminka se k medvídkům stulila...

a také už zavírá oči; bude s medvíďaty čekat na jaro.

Dobrou noc...

Pohádka o podzimu

noreply@blogger.com (jiřina musilová) — Tue, 13 Dec 2011 12:04:39 PST

Bavilo ho to všechno pro divokost své povahy

čechral korunám stromů rozpažené větve

Kde se vzal tu se vzal do kraje kolem přilétl podivný vládce: Měl bohatý šat vyšívaný zlatem a rudou perletí a své bohatství rozhazoval okolím.
Zpíval si větrnou písničku, čechral korunám stromů rozpažené větve a trávě pročesával stébla jedno po druhém stébla jako uličník.
Bavilo ho to všechno pro divokost své povahy. K tomu si trhal plody nejenom ze stromů až zůstávaly nahé...
Tráva unaveně začala zavadat a listí strhané vírem tance se začalo kroutit do usychání.
Přicházel chlad. Podivnému vládci se přestalo líbit tohle usínající království, proto se rozlétl dál. Milosrdná zima se schoulila k nahé zemi a nastlala na ni bělostného peří. Byl čas jít spát...

Lotrando a Zubejda

noreply@blogger.com (George Hero) — Sat, 12 Nov 2011 07:30:03 PST

Česká pohádka (ukázka z filmu Lotrando a Zubejda)
z roku 1997 natočená v koprodukci s Francií a s Bulharskem (CZ/F/BG).
Režie: Karel Smyczek
Lotrando: Jiří Strach
Lotrando st.: Jiří Pecha
Maceška: Jaroslava Kretschmerová
Vincek: Jiří Lábus

O princezně solimánské Karel Čapek

noreply@blogger.com (George Hero) — Sun, 06 Nov 2011 01:55:35 PST

Filmová Princezna Zubejda na velbloudovi

O princezně solimánské (Devatero pohádek)

Zatímco si to pihovatý Vincek drandil do Hořiček a do Úpice a do Kostelce pro doktory, seděl hronovský doktor u kouzelníka Magiáše a dával pozor, aby se mu neudusil. Aby jim líp uběhlo čekání, zapálil si viržinku a mlčky pokuřoval.
Když už mu to bylo dlouhé, odkašlal a hulil dál. Potom, aby si ukrátil dlouhou chvíli, třikrát zívl a zamrkal. Po nějakém čase prohodil: "Ach jo." Asi za půl hodiny se protáhl v kříži a řekl: "Inu énu." Po nějaké hodince k tomu doložil: "Snad bychom si zatím mohli zahrát v karty. Pane Magiáš, máte tady nějaké karty?"
Kouzelník Magiáš nemohl mluvit, a tož jen zavrtěl hlavou, že ne.
"Nemáte?" bručel hronovský doktor. "To je škoda. A to jste pěkný kouzelník, když ani nemáte karty! To u nás v hospodě dával představení jeden kouzelník, počkejte, jakpak on se jmenoval, nějak jako Navrátil nebo Don Bosko nebo Magorello, tak nějak, a ten vám dělal takové čarodějné kousky s kartami, že byste mrkal. Inu, čarovat se musí umět."
Potom si zapálil novou viržinku a řekl: "Tak když tu nemáte karty, budu vám povídat pohádku o princezně solimánské, aby nám líp utekl čas. Kdybyste tu pohádku náhodou znal, jen řekněte a já hned přestanu. Cililink, začíná se.
Jak známo, za Kavčími horami a Sargasovým mořem jsou Dalamánské ostrovy a za nimi je poušť Šarivari, porostlá hustým lesem, s hlavním cikánským městem Eldorádem; pak se široko daleko prostírá jeden poledník a jedna rovnoběžka a tam hned za řekou, jak se jde přes tu lávku a pak tou pěšinou vlevo, za keřem vrbovým a příkopem lopuchovým se rozkládá velké a mocné sultánství Solimánské. Tak už jste jako doma, že?
V sultánství Solimánském, jak už jméno ukazuje, panoval sultán Solimán. Ten sultán měl jedinou dceru, Zubejda se jmenovala; a ta princezna Zubejda vám z ničeho nic začala marodit a postonávat a pokašlávala, chřadla a hynula a hubla a bledla, truchlila a vzdychala, že bylo žalno se na to podívat. To se rozumí, sultán k ní honem povolal své dvorní čaroděje, zaříkávače, kouzelníky, báby, vědmy, mágy a astrology, mastičkáře a dryáčníky, lazebníky a felčary a kuršmídy, ale žádný z nich nemohl princeznu uzdravit. Kdyby to bylo u nás, řekl bych, že ta holka trpěla anémií, pleuritidou a bronchiálním katarem; ale v zemi Solimánské není taková vzdělanost a medicína tam není tak pokročilá, aby se tam mohly vyskytovat nemoci s latinskými jmény. To si můžete myslet, jak byl starý sultán zoufalý. Můj ty Monte Kristo, říkal si, tak jsem se těšil, že holka po mně převezme kvetoucí živnost sultánskou, a zatím, chuděra, mně tuhle hasne a skomírá před očima a já jí nemohu pomoci! - A tak zavládl u dvora i v celé zemi Solimánské smutek veliký.

V tu dobu tam přišel jeden obchodní cestující z Jablonce, nějaký pan Lustig, a když slyšel o té nemocné princezně, povídá: "Měl by k ní pan sultán zavolat doktora od nás, jako z Evropy, protože u nás je medicína pokročilejší; tady máte jenom zaříkávače, kořenáře a kouzelníky, ale u nás, holenku, jsou praví a študovaní doktoři."
Když se o tom dozvěděl sultán Solimán, povolal k sobě toho pana Lustiga, koupil od něho šňůru skleněných perel pro princeznu Zubejdu a pak se ho zeptal: 'Pane Lustig, podle čeho se u vás pozná pravý a študovaný doktor?'
'To je docela lehké,' řekl pan Lustig. 'Pozná se podle toho, že má před jménem Dr. Například Dr Mann, Dr Pelnář a podobně. A když nemá žádné Dr, tak to není študovaný doktor, víme?'
'Aha,' řekl sultán a bohatě obdaroval pana Lustiga sultánkami; víte, to jsou takové dobré hrozinky. A potom poslal do Evropy posly pro doktora. 'Ale to si pamatujte,' kázal jim při loučení, 'že pravý a vyučený doktor je jenom ten, který se začíná slabikou Dr. Jiného mi sem nevoďte, nebo vám uříznu uši i s hlavou. Tak alou!'
Kdybych měl povídat, co všecko ti vyslanci tou dlouhánskou cestou do Evropy zkusili a zažili, to by byla, pane Magiáš, moc dlouhá pohádka. Ale po mnoha a mnoha útrapách se přece jen ti poslové do Evropy dostali a začali hledat doktora pro princeznu Zubejdu.
Tak ten průvod solimánských poslů, takových hromských mameluků s turbany na hlavách a pod nosem s frňousy tlustými a dlouhými jako koňské ocasy, se dal na cestu černým lesem. Šli a šli, až potkali strejdu se sekerou a pilou na rameně.
'Pámbu zdravíčko,' pozdravil je ten strejda.
'Dej to pámbu,' řekli poslové. 'Copak vy, strejčku, jste?'
'Ale,' povídá ten člověk. 'Děkuju za optání. Já jsem jenom drvoštěp.'
Ti pohani zastříhali ušima a pravili: 'Vašnosti, to je jiná. Když vy ráčíte být Dr Voštěp, tak vás máme poprosit, abyste štandopede, šupito a presto šel s námi do země Solimánské. Pan sultán Solimán se nechá pěkně poroučet a uctivě vás zve na svůj dvůr; ale kdybyste se zdráhal nebo se případně zpěčoval, tak vás tam dopravíme násilím, a to vám, blahorodí, říkáme, nepřejte si nás.'
'Ale ale,' divil se ten drvoštěp, 'a co se mnou pan sultán chce?'
'Má pro vás nějakou práci,' řekli poslové.
'Tak to bych šel,' svolil drvoštěp. 'Já totiž, páni, zrovna hledám práci. Abyste věděli, já jsem do práce jako drak.'
Poslové na sebe mrkli a povídali: 'To se nám, vaše slovutnosti, právě hodí.'
'Počkat,' řekl drvoštěp. 'Nejdřív bych chtěl vědět, kolik mně pan sultán za mou práci zaplatí. Já sic nejsem drahorád, ale snad pan sultán není držgrešle.'
Poslové sultána solimánského na to zdvořile odpověděli: 'To nevadí, vašnosti, že neračte být Dr Ahorád - nám je Dr Voštěp stejně vítán; ale co se týče našeho pana sultána Solimána, můžete nám věřit, že on není Dr Žgrešle, nýbrž jenom obyčejný panovník a tyran.'
'Tak je dobře,' pravil drvoštěp. 'A co se týče stravy, tak já při práci jím jako dravec a piju jako dromedár, víme?'
'Učiníme vše, vzácný pane,' ujišťovali ti Solimánci, 'abyste i v tom ohledu byl u nás zcela spokojen.'
Nato dovedli s velkou slávou a úctou drvoštěpa na loď a pluli s ním až do země Solimánské. Když dopluli, vylezl sultán Solimán honem na trůn a kázal je přivést k sobě. Poslové před ním poklekli a ten nejstarší a nejfousatější z nich začal:
'Náš nejmilostivější pane a vládce, kníže všech věřících, pane sultáne Solimáne! Na tvůj vznešený rozkaz jsme se odebrali až na ostrov zvaný Evropa, abychom vyhledali toho nejučenějšího, nejvěhlasnějšího a nejslavnějšího doktora pro princeznu Zubejdu. Tak tady ho máme, pane sultáne. Je to slovutný a světoznámý lékař Dr Voštěp; abyste věděl, jaký je to doktor, tedy do práce je jako Dr Ak, je placen jako Dr Ahorád, jí jako Dr Avec a pije jako Dr Omedár. To jsou totiž, pane sultáne, samí slavní a učení doktoři, z čehož je patrno, že jsme kápli na toho pravého. Hm, hm. Tak to je celkem všecko.'
'Vítám vás, Dr Voštěpe,' řekl sultán Solimán. 'Prosím vás, abyste se šel podívat na mou dceru, princeznu Zubejdu.'
Inu, proč bych nešel, řekl si drvoštěp; sám sultán ho vedl do takové šeré, zastíněné komnaty, vystlané těmi nejkrásnějšími koberci a polštáři a poduškami, a na nich odpočívala princezna Zubejda, bledá jako z vosku, a dřímala.
'A jejej,' povídá drvoštěp soucitně, 'pane sultán, ta vaše holka je nějaká zelinka.'
'To je,' vzdychl sultán.
'Taková nedomrlá,' pravil drvoštěp. 'Drobet jako nanicovatá, že?'
'Ba právě,' přitakal sultán smutně. 'Nic nám nechce jíst.'
'Hubená jako šindel,' řekl drvoštěp. 'Jako věchejtek. A žádnou barvu nemá, pane sultán. Já bych řek, že to ďouče marodí.'
'Ba že marodí,' děl sultán sklíčeně. 'Proto jsem vás povolal, abyste ji uzdravil, když jste Dr Voštěp.'
'Já?' podivil se drvoštěp. 'Propána, jak ji mám uzdravit?'
'To už je vaše věc,' řekl sultán Solimán temným hlasem. 'Proto jste tady a bašta fidli. Ale to vám říkám, jestli ji nevyhojíte, dám vám setnout hlavu a bude s vámi amen.'
'Ale to přece nejde,' chtěl se bránit polekaný drvoštěp, jenže pan Solimán ho ani nenechal domluvit.
'Žádné výmluvy,' děl přísně, 'na to já nemám pokdy, já musím jít vládnout. Jenom se dejte do práce a ukažte, co umíte.' A šel si sednout na trůn a vládl.
Zatrápená věc, řekl si drvoštěp, když osaměl, to jsem se dostal do pěkné bryndy! Jak já k tomu přijdu, abych uzdravoval nějakou princeznu? Vím já, jak se to dělá? Tohle mně je nadělení! Pro pět ran do pařezu, co si mám počít? Když tu holku nevyhojím, useknou mi hlavu. Kdyby to nebylo v pohádce, tak bych řek, že to ani nejde pro nic za nic někomu setnout makovici! Čert mi byl dlužen, že jsem se dostal do pohádky! V obyčejnském životě by se mi něco takového stát nemohlo! Na mou duši, to jsem sám zvědav, jak se z toho vyvlíknu!
V takových a ještě těžších myšlenkách si chudák drvoštěp sedl na zápraží sultánova zámku a vzdychal. Krucifagot, řekl sám k sobě, co je to napadlo, že tu mám dělat doktora? Kdyby mně poručili, poraz tenhleten nebo tamhleten strom, já bych jim ukázal, co dovedu! To bych se do toho dal, až by třísky lítaly! Však to tu, koukám, mají kolem stavení zarostlé jako v pralese, ani sluníčko jim do sednice nezasvítí; dyť se jim v baráku musí držet vlhkota a houba a plíseň a škvoři! Počkat, já jim ukážu, jakou dovedu dělat práci!
Jen si to řekl, už shodil kabát, plivl si do dlaní, popadl svou sekeru a pilu a začal kácet stromy, co rostly kolem sultánova zámku. Kdepak, to nebyly hrušně ani jabloně, ani ořeší jako u nás, ale samé palmy a oleandry a kokosovníky, dracény, latanie a fíkusy a stromy mahagonové a stromy, co rostou do nebe, a jiná exotická zeleň. To byste koukal, pane Magiáš, jak se do toho ten náš drvoštěp pustil! Když zvonilo poledne, byla už kolem zámku notná paseka; tu si drvoštěp utřel rukávem pot, vytáhl z kapsy kus černého chleba s tvarohem, co si přinesl z domova, a dal se do jídla.
Do té doby princezna Zubejda spala ve své šeré komnatě; při tom rámusu, co dělal dole před zámkem drvoštěp se svou sekerou a pilou, se jí spalo jako nikdy dosud. Probudila se teprve tím tichem, když drvoštěp přestal kácet stromy, uvelebil se na hromadě dříví a ukusoval chleba s tvarohem.
Tu princezna otevřela oči a podivila se: jaké to je v té komnatě nebývalé světlo? Poprvé v životě vpadlo tam slunce plným proudem a naplnilo tu šerou komnatu září nebeskou. Princeznu ta záplava světla až oslnila; přitom tam oknem zavonělo čerstvě naštípané dříví tak silně a krásně, že princezna vdechla hluboce a s rozkoší. A do té smolné vůně tam zavonělo ještě něco, co princezna dosud neznala - co je to? Vstala a šla se podívat oknem: místo vlhkého stínu paseka planoucí v slunci poledním a tam sedí veliký strejda a s náramnou chutí jí něco černého a něco bílého; a to bylo právě to, co tak dobře princezně zavonělo. To víte, vždycky nám nejlákavěji voní to, co má k obědu někdo jiný.
Princezna to už nemohla vydržet; ta vůně ji táhla dolů, před zámek, blíž a blíž k tomu obědvajícímu strejdovi, aby se podívala, co to má dobrého k snědku.
'Á, princezna,' ozval se drvoštěp plnou hubou.
'Nechtěla byste kousek chleba s tvarohem?'
Princezna se začervenala a zavrtěla sebou; styděla se říci, že by to strašně chtěla ochutnat.
'Tak nate,' zabručel drvoštěp a ukrojil jí křivákem pořádný kus krajíce. 'Tumáte.'
Princezna mrkla kolem, nedívá-li se někdo. 'Děkan,' vyhrkla na poděkování, zakousla se do krajíce a řekla: 'Hmm, to je dobrota!' Prosím vás, chleba s tvarohem, to taková princezna jakživa ani neviděla.
V tu chvíli se podíval oknem sám pan sultán Solimán. Ani nevěřil svým očím: místo vlhkého stínu světlá paseka planoucí v slunci poledním, a tam na hromadě dříví sedí princezna s plnou papulou, má od tvarohu vousy od ucha k uchu a krmí se s takovou chutí jako nikdy dosud.
'Pámbiček zaplať,' oddechl si sultán Solimán, 'tak mně k té holce přece jen přivedli toho pravého a študovaného doktora!'
A od té doby, pane Magiáš, začala princezna doopravdy sílit, i tváře jí zčervenaly a jedla jako vlčinka. To je oučinek světla a vzduchu a sluníčka, abyste věděl. A já vám to povídám proto, že vy tady taky žijete v takové sluji, kam slunce nesvítí a vítr nezavane; a to, pane Magiáš, není zdravé. Tak to jsem vám chtěl jako říct."

Když hronovský doktor dopověděl pohádku o princezně solimánské, přihnal se pihovatý Vincek a vedl s sebou doktora z Hořiček, doktora z Úpice a doktora z Kostelce. "Tak tady je vedu," křičel už z dálky. "Lidičky, to jsem se uhnal!"
"Vítám vás, páni kolegové," pravil hronovský doktor. "Tady je náš pacient, pan černokněžník Magiáš. Jak vidíte na první pohled, jeho stav je velmi vážný. Pacient naznačuje, že spolkl švestku nebo slívu nebo pecku. Podle mého skromného názoru jeho choroba je prudká švestkitida."
"Hm, hm," řekl doktor z Hořiček. "Spíše bych soudil, že je to dusivá slivitida."
"Nerad bych odporoval váženým kolegům," děl kostelecký doktor. "Ale řekl bych, že v tomto případě jde o hrtanovou peckitidu."
"Pánové," ozval se úpický doktor, "navrhuji, abychom se shodli na rozpoznání, že u pana Magiáše se dostavila prudká švestkohrtanová peckoslivitida." "Tak to vám gratuluju, pane Magiáš," řekl doktor z Hořiček.
"To je moc vzácná a těžká choroba."
"Zajímavý případ," dodával doktor z Úpice.
"Pane kolego," ozval se kostelecký doktor, "to já jsem už míval pěknější a zajímavější medicínské případy. Slyšel jste už, jak jsem vyhojil Hejkala z Krákorky? Když ne, tak vám to povím."

O loupežníku Lotrandovi a princezně Zubejdě co je nemocná

noreply@blogger.com (George Hero) — Sun, 06 Nov 2011 00:15:21 PDT

nikdo si neví rady s princeznou Zubejdou,
která již dlouhou dobu stůně

Pod dubem

Pod dubem, za dubem tam si na tě počíháme.
Pod dubem,za dubem tam tě voškubem!

Loupežníci z povolání, to jsou páni to jsou páni.
Loupěžníci z profese, nejlepší jsou v okrese. My řekneme ruce vzhůru, a hned máme peněz fůru. Žádné jiné řemeslo nikdy tolik neneslo!

Pod dubem, za dubem tam si na tě počíháme.
Pod dubem,za dubem tam tě voškubem!

Hloupý koupí, chytrák loupí, dej sem cukr, dej sem kroupy seď!! Formánku na houni přepadli tě vrahouni. Loupežník je nesmlouvavý loupení ho strašně baví, co šlohne to nevydá, jelikož je nelida.

Pod dubem, za dubem tam si na tě počíháme.
Pod dubem,za dubem tam tě voškubem!

Pod dubem, za dubem tam si na tě počíháme.
Pod dubem,za dubem tam tě voškubem!

V České kotlině je mnoho dubových lesů, za duby si na člověka ale zde můžou počíhat loupežníci, z nichž nejstrašnější je vyvrhel Lotrando. Lotrandův syn, taktéž Lotrando, vyrostl v lese, a tak se rozhodl starý otec dát syna vychovat do kláštera. Jenže z loupežnického synka se stane mírumilovný vzdělanec. Když mladý Lotrando vidí svého otce umírat, slíbí mu na smrtelné židli, že povede jeho řemeslo dál a nikdy nebude pracovat. Mezitím v sultánství Solimánském si nikdo neví rady s princeznou Zubejdou, která již dlouhou dobu stůně. Proto se vypraví delegace v čele s Halím do české kotliny. Zde naleznou hned tuplovaného doktora, DrVoštěpa DrNce. Ten ale odmítne jít vykonat své služby do sultánství Solimánského bez svého nového přítele Lotranda. Teprve po příjezdu zjistí, že cizinci nechtějí služeb drvoštěpa, ale doktora. Pokud se jim ale nepodaří vyléčit princeznu, budou oba o hlavičku kratší. Lotrando si ale včas vzpomene, že kam nechodí slunce, tam chodí doktor. Vykácí tedy les vedle princeznina okna, čímž se princezna vyléčí. Než však stihnou vyrazit na cestu zpátky, princezna Zubejda se s Lotrandem zamilují, a tak se Zubejda vrátí s Lotrandem do české kotliny, kde se z Lotranda stane mladý pan učitel.

Poznámka: něco vám to připomíná? Možná. Kdo nekrade okrádá svou rodinu? Ne, je to pouze pohádka o loupežníkovi a drvoštěpovi co uzdraví tu princeznu ...

Vím, že mi odejdeš vím-li já kam však stále čekám na tvé návraty

noreply@blogger.com (George Hero) — Sat, 05 Nov 2011 14:04:24 PDT

Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat

Pro tu co už
zapomněla:

pro mé malé holčičky

Byla jsem prvním pohlazením, polibkem na skráních
tvůj první smích i první pláč jsem zlíbala
od mala hýčkala tvá rozbitá kolena, všechna tvá probuzení
zloby i prohry donesla k utišení
Bralas mne s prvním lokem mléka i s první lžící polévky
byla jsem s tebou, já a ty a kolem doma
Jsem první vrba tvojí zpovědi, možná i zlá
tím jak moc milující, tápám při bezesných nocích
nechci být zraňující
Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat
Můžeš se u mne vysmát, vyplakat
jenom mne nenech opuštěnou před prahem věčnosti
jenom mne nenech zapomněnou
ať stále cítím, že tu jsi.

Štěstí stojí často přede dveřmi, jen je člověk musí otevřít

noreply@blogger.com (George Hero) — Thu, 27 Oct 2011 02:00:34 PDT

Štěstí stojí často přede dveřmi, jen je člověk musí otevřít

Princezna na hrášku
Bratři Grimmové

Byl jednou jeden král a ten měl jediného syna, který by se rád oženil, a tak poprosil svého otce o nevěstu. „Tvoje přání ti rád splním, synu.“ řekl král: „ale nehodí se, aby sis vzal jinou než opravdovou princeznu a tady není žádná široko daleko k mání. Proto to nechám rozhlásit a možná se přihlásí nějaká nevěsta z daleka.“ A tak vešlo ve známost, že princ hledá nevěstu, a netrvalo to dlouho a na královský zámek se hrnulo princezen, až by jimi jeden mohl dláždit. Skoro každý den nějaká dorazila, ale když se jí ptali na původ a urozenost, tak se ukázalo, že to žádná princezna není, a tak jí poslali zase domů. „Když to tak půjde dál,“ řekl princ smutně: „tak nakonec žádnou nevěstu nedostanu.“ „Uklidni se, synku,“ řekla královna: „dříve než se naděješ, tak je tu. Štěstí stojí často přede dveřmi, jen je člověk musí otevřít.“ A bylo to opravdu tak, jak královna řekla.

Bylo to jednoho větrného a deštivého večera, ve kterém by jeden psa nevyhnal, když někdo zabušil na bránu královského paláce. Sluhové otevřeli a vešla překrásná dívka, která žádala, aby ji hned zavedli ke králi. Král se té pozdní návštěvě podivil a ptal se jí, odkud přichází, kdo je a co si přeje. „Přicházím z velké dálky,“ odvětila: „a jsem dcera mocného krále. Když do říše mého otce dorazilo vaše oznámení s obrazem vašeho syna, ihned jsem se do něj zamilovala a vydala se na cestu, abych se stala jeho ženou.“ „To mi přijde trochu podezřelé,“ řekl král: „také mi nepřipadáš jako princezna. Odkdy cestuje princezna sama bez doprovodu a v hadrech?“ „Doprovod by mě jen zdržoval,“ odvětila: „barvy na mých šatech vybělilo sluníčko a vymyl déšť. Nevěříte-li, že jsem princezna, tak pošlete zprávu mému otci.“ „Inu, to by ale bylo na dlouhé lokte!“ řekl král: „Žádné poselstvo by nedokázalo cestovat tak rychle jako ty. Potřebovalo by k tomu čas a přešly by roky, než by se zase vrátili. Neumíš-li dokázat jiným způsobem, že jsi opravdová princezna, tak to ti tu pšenka nepokvete. Uděláš lépe, když se vydáš rovnou na cestu domů, čím dříve, tím lépe.“ „Jen ať tu zůstane!“ řekla královna: „Já si ji sama vyzkouším a brzy uvidíme, zda je princezna nebo ne.“

Královna vystoupila nahoru na věž, kde nechala v nádherné komnatě připravit pro princeznu postel. Když přinesli matraci, položila na ni královna tři hrášky, jeden pod hlavu, druhý doprostřed a jeden dolů k nohám, a poručila, aby na to naskládali dalších šest měkkých matrací, pak jemné prostěradlo a podušku s kajčím peřím. Když bylo vše hotovo, zavedla dívku nahoru do ložnice. „Po tak dlouhé cestě jsi jistě unavená, moje dítě.“ řekla jí: „Vyspi se a ráno si opět promluvíme.“

Sotva se rozednilo, vystoupala královna opět do věže. Myslela si, že dívku najde v hlubokém spánku, ale princezna byla vzhůru. „Vyspala ses dobře, dceruško?“ zeptala se jí. „Bídně, paní královno, opravdu bídně.“ odvětila princezna: „Celou noc jsem nezamhouřila oči.“ „Pročpak, mé dítě, nebyla ti ta postel dost dobrá?“ „V takové posteli jsem ještě v životě nespala, paní královno. Byla tvrdá od hlavy až k patám! Jako bych ležela celou noc na hrachu!“ „Vidím,“ řekla královna: „že ty jsi opravdová princezna! Ihned ti pošlu královské šaty, perly a drahokamy a ty se vystrojíš jako nevěsta. Ještě dnes bude svatba!“

Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru

noreply@blogger.com (George Hero) — Wed, 26 Oct 2011 09:13:47 PDT

Jak Trautenberk lovil....

Krkonošské pohádky Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi

noreply@blogger.com (George Hero) — Wed, 26 Oct 2011 09:15:28 PDT

O Trautenberkovi

Pohádka o Trautenberkovi Krakonošovi ale i o počasí...

Zničit krtka! The Mole in a Zoo (Krtek v Zoo)

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 10 Feb 2012 02:47:49 PST

Krteček v zahradě

The Mole in a Zoo (Krtek v Zoo)

Krtek a myška /Krtek and the Mouse/

noreply@blogger.com (George Hero) — Fri, 10 Feb 2012 02:55:36 PST

Krtek a myška