<?xml version='1.0' encoding='UTF-8'?><rss xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" xmlns:openSearch="http://a9.com/-/spec/opensearchrss/1.0/" xmlns:blogger="http://schemas.google.com/blogger/2008" xmlns:georss="http://www.georss.org/georss" xmlns:gd="http://schemas.google.com/g/2005" xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0" version="2.0"><channel><atom:id>tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783</atom:id><lastBuildDate>Thu, 19 Dec 2024 03:17:36 +0000</lastBuildDate><category>महाराष्ट्र टाईम्स</category><category>Hang Afzal Guru</category><category>Loksatta</category><category>Maharashtra Government</category><category>Sanjay Pethe</category><category>Soniya Gandhi</category><category>Wishes</category><category>http://www.saamana.com</category><category>अन्याय</category><category>अफजल गुरुला फाशी द्या</category><category>आनंद साधना</category><category>उत्तर भारतीय</category><category>केस</category><category>खानाचे सरकार</category><category>गुढी पाडवा</category><category>नर्मदेSSS हर... हर....</category><category>नवरा</category><category>पत्नी</category><category>परिचय</category><category>प्राजक्त प्रकाशन</category><category>बाराखडी</category><category>महाराष्ट्र शासन</category><category>युद्ध</category><category>लालू</category><category>लोकसत्ता व्हिवा</category><category>वाघ</category><category>श्री. जगन्नाथ कुंटे</category><category>संजय पेठे</category><category>संत</category><category>सुहास फडके</category><category>सैनिक</category><category>सोनिया गांधी</category><title>वाचण्यासारखे काही</title><description>Collection of excellent paragraphs from marathi literature.</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/</link><managingEditor>noreply@blogger.com (Unknown)</managingEditor><generator>Blogger</generator><openSearch:totalResults>20</openSearch:totalResults><openSearch:startIndex>1</openSearch:startIndex><openSearch:itemsPerPage>25</openSearch:itemsPerPage><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-4707908970021915447</guid><pubDate>Sat, 26 Aug 2023 19:15:00 +0000</pubDate><atom:updated>2023-08-27T00:46:05.386+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">केस</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">नवरा</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">पत्नी</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">युद्ध</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">वाघ</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">संत</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">सैनिक</category><title>केल्याने होत आहे रे </title><description>&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;प्राचीन काळी एक सैनिक युद्धावरून घरी परत आल्यानंतर त्याची वागणूक पूर्णपणे बदललेली होती. आता तो छोट्या-छोट्या गोष्टींवरून रागात येत होता. यामुळे घरातील तणाव वाढला होता. पत्नीला काय करावे समजत नव्हते. यातून मार्ग काढण्यासाठी पत्नी शहरातील प्रसिद्ध संताकडे गेली. या संताविषयी अशी मान्यता होती की, हे पती-पत्नीमधील प्रेम कायम ठेवण्यासाठी औषध द्यायचे. महिले आपले संपूर्ण दुःख संताला सांगितले.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;संताने महिलेला सांगितले की, युद्धामधील भीषण दृश्य पाहून तुझ्या पतीचा स्वभाव आक्रमक आणि हिंसक झाला आहे. आपण यावर उपचार करू परंतु यासाठी तू मला एका जीवनात वाघाचा एक केस आणून दे.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;महिला म्हणाली- हे तर अवघड काम आहे. एखाद्या वाघाचा केस मी कुठून आणू शकते.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;संत म्हणाले, याशिवाय तुझ्या पतीसाठी औषध तयार होऊ शकत नाही.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;महिलेला कोणत्याही परिस्थितीमध्ये पतीला ठीक करायचे होते, यामुळे तिने संताची अट मान्य होईल.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;महिला जंगलात गेली. तिने लपून एका वाघाच्या गुहेबाहेर मांसचा तुकडा ठेवला. असे ती रोज करू लागली. हळू-हळू तिची भीती नष्ट होऊ लागली. एके दिवशी ती मांस घेऊन आल्यानंतर वाघ गुहेच्या बाहेरच बसला होता. तिने लांबूनच वाघाकडे मांस फेकले. वाघाने मांस खाल्ले परंतु महिलेला कोणतीही इजा केली नाही.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;त्यानंतर ती महिला दररोज वाघाला मांस खाऊ घालू लागली. काही दिवसांनी वाघ आणि महिलेमध्ये मैत्री झाल्यानंतर तिने वाघाचं एक केस तोडून घेतला.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;वाघाचा केस घेऊन ती लगेच संतांकडे आली. संत म्हणाले, जर तू वाघाला नियंत्रणात ठेवू शकतेस, त्याचा केस घेऊन येऊ शकतेस तर तू तुझ्या पतीलाही नियंत्रणात ठेवू शकते. जर तू पतीसोबत प्रेमाने वागलीस तर हळू-हळू त्याच्या स्वभावातही बदल घडू लागेल. यासाठी थोडावेळ लागेल परंतु पतीचे प्रेम तू पुन्हा जिंकू शकतेस.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;महिलेला संतांची गोष्ट लक्षात आली होती. त्यादिवसापासून ती पतीच्या क्रोधाचे उत्तर प्रेमाने देऊ लागली आणि काही दिवसांनीच पतीचे हृदय परिवर्तन झाले आणि दोघेही सुखी संसार करू लागले.&lt;/p&gt;&lt;p class=&quot;q-text qu-display--block qu-wordBreak--break-word qu-textAlign--start&quot;&gt;कथेची शिकवण - ही केवळ एक प्रेरक कथा आहे. या कथेचा सार असा आहे की, व्यक्तीने ठरवल्यास तो आपल्या जोडीदाराच्या क्रोधी स्वभावाला शांत करू शकतो.यासाठी धैर्य आणि प्रेमाची आवश्यकता असते. धैर्य आणि प्रेमाने प्रत्येक गोष्ट हाताळल्यास वैवाहिक जीवन नेहमी सुखी राहते.&lt;/p&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2023/08/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-3379469318892461337</guid><pubDate>Sun, 14 Feb 2010 01:30:00 +0000</pubDate><atom:updated>2010-02-14T07:00:00.203+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">http://www.saamana.com</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Maharashtra Government</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">खानाचे सरकार</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">बाराखडी</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">महाराष्ट्र शासन</category><title>दैनिक सामनाचा अग्रलेख.</title><description>&lt;div style=&quot;text-align: justify;&quot;&gt;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp; दैनिक सामनाचा अग्रलेख नेहमीच चांगला असतो. त्यात बाटग्यां विरुद्ध लिहायचे असेल तर काय विचारावे ! कालच्या &quot;खान&quot; शरणी गेलेल्या मुख्यमंत्र्यांबद्दल तर सामनाला आयतेच खाद्य निळाले !&lt;/div&gt;&lt;div style=&quot;text-align: justify;&quot;&gt;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp;&amp;nbsp; कालच्या घटना बघितल्यावर असे वाटले कि हे सरकार खानाने विकत तर घेतले नाही ना ?&amp;nbsp; नापाक खेळाडूच्या तुलनेत तर हे नक्किच स्वस्तात पडेल !!! त्यामुळे खानाने विकतच घेतले असावे या बद्दल खात्री वाटत असतांना सामनाचा अग्रलेख हाती पडला आणी आपल्या सोबतच इतरही तसेच विचार करताहेत हे वाचून समाधान पावलो.&lt;/div&gt;&lt;div style=&quot;text-align: justify;&quot;&gt;&lt;br /&gt;
हा अग्रलेख येथे वाचता येईल &lt;a href=&quot;http://www.saamana.com/2010/Feb/13/agralekh.htm&quot;&gt;http://www.saamana.com/2010/Feb/13/agralekh.htm&lt;/a&gt; &lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2010/02/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-5219445624465383574</guid><pubDate>Mon, 23 Nov 2009 16:05:00 +0000</pubDate><atom:updated>2009-11-23T21:35:00.646+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">नर्मदेSSS हर... हर....</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">प्राजक्त प्रकाशन</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">श्री. जगन्नाथ कुंटे</category><title>नर्मदेSSS हर... हर....</title><description>आपण कधि प्रवास केला आहे का ?&lt;br /&gt;हो साधारण प्रवास आणि नर्मदा परिक्रमा या प्रवासात फार फार फरक आहे.&lt;br /&gt;एकदा... दोनदा..... नव्हे तिनदा नर्मदा परिक्रमा केल्यावर आलेल्या अनुभवांवर श्री. जगन्नाथ कुंटे यांनी हे पुस्तक लिहीले आहे.&lt;br /&gt;मी एका बैठकीत वाचले. माझ्या जवळ काही पर्याय नव्हता. पुस्तक हाती घेतल्यावर सोडल्याच जात नव्हते. काय करणार ?&lt;br /&gt;पुस्तक वाचत असतांना मी पण नर्मदा परिक्रमा करतो आहे असेच वाटले. इतके वास्तवदर्शी. &lt;br /&gt;श्री. जगन्नाथ कुंटे यांना आलेले अनुभव आपल्याला येणे कठीण पण सर्व आपल्या पुढेच घडते आहे असे वाटावे.&lt;br /&gt;मी तर पुस्तक वाचत असतांना भारावल्याचा अनुभव घेतला.&lt;br /&gt;बघा आपल्याला आवडते कां .&lt;br /&gt;आपले अनुभव कॄपया मलापण कळवावेत.&lt;br /&gt;नर्मदेSS हर... हर....&lt;br /&gt;लेखक : श्री. जगन्नाथ कुंटे.&lt;br /&gt;प्रकाशक : प्राजक्त प्रकाशन.&lt;br /&gt;        ३०३ वर्धमान हाईट्स,&lt;br /&gt;        १३२८/२९ शुक्रवार पेठ,&lt;br /&gt;        बाजीराव रोड, पुणे ४११ ००२.</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2009/11/sss.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-3161434386287170320</guid><pubDate>Sat, 08 Aug 2009 14:00:00 +0000</pubDate><atom:updated>2009-08-10T14:00:36.638+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Loksatta</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Sanjay Pethe</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">लोकसत्ता व्हिवा</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">संजय पेठे</category><title>देशाभिमान ?</title><description>&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;a href=&quot;http://www.loksatta.com/daily/20090806/viva03.htm&quot;&gt;&lt;img id=&quot;BLOGGER_PHOTO_ID_5367266974372482674&quot; style=&quot;DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 175px; CURSOR: hand; HEIGHT: 68px; TEXT-ALIGN: center&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9EdJ6LVjKOXl4UmrXQ-7AwaeqrGUV3DnolfXxn9CsM_1B5X0ZP_XAE8tekT5aU2eQzQ4LS2JTZBBw_H-C1BBnXkbXE7SaaZIsT__E3Q3mhT-Cm22HwWJCIEi46inC3LKXTXkrKkOWdI0/s320/Kalam.jpg&quot; border=&quot;0&quot; /&gt;&lt;/a&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;श्री. संजय पेठे व्यवसायाने छायाचित्रकार आणि तेवढेच सिध्धहस्त (ते कबुल करणार नाहीत) लेखक दैनिक लोकसत्तेच्या गुरुवारी प्रकाशित होणार्‍या व्हिवा पुरवणीत &lt;span style=&quot;color:#000000;&quot;&gt;आपल्याच स्वप्नरंजनात रममाण असणाऱ्यांना डोळे उघडायला लावणारं सदर ‘थर्ड आय’ नावाच सदर लिहीतात.&lt;/span&gt;&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#000000;&quot;&gt;त्यांचे सर्वच लेख वाचण्यासारखे असतात पण कालचा लेख विशेष जिव्हारी लागणारा होता. राजकारण्यांनी देशाचा कसा बट्ट्याबोळ केला आहे याचच एक उदाहरण. &lt;/span&gt;&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#000000;&quot;&gt;राजकारण्यांना देशप्रेम म्हणुन काही उरल असेल अस हल्ली जाणवतच नाही. अन्यथा महागाई, शिक्षणाचा बाजार शासकिय कर्मचार्‍यांचे संप असले प्रकार घडलेच नसते. &lt;/span&gt;&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#000000;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;श्री. संजय पेठे यांचा संपूर्ण लेख वाचण्यासाठी खालील ओळीवर किंवा वरील फोटोवर टिचकी द्या.&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#000000;&quot;&gt;&lt;a href=&quot;http://www.loksatta.com/daily/20090806/viva03.htm&quot;&gt;http://www.loksatta.com/daily/20090806/viva03.htm&lt;/a&gt;&lt;/span&gt;&lt;/p&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2009/08/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><media:thumbnail xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" url="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9EdJ6LVjKOXl4UmrXQ-7AwaeqrGUV3DnolfXxn9CsM_1B5X0ZP_XAE8tekT5aU2eQzQ4LS2JTZBBw_H-C1BBnXkbXE7SaaZIsT__E3Q3mhT-Cm22HwWJCIEi46inC3LKXTXkrKkOWdI0/s72-c/Kalam.jpg" height="72" width="72"/><thr:total>1</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-5503725462709276392</guid><pubDate>Fri, 27 Mar 2009 00:01:00 +0000</pubDate><atom:updated>2009-03-27T05:32:05.649+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Wishes</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">गुढी पाडवा</category><title></title><description>&lt;p align=&quot;center&quot;&gt;सर्व वाचकांना नविन वर्षाच्या हार्दिक शुभेच्छा. .&lt;/p&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2009/03/blog-post_26.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-2495330546201562125</guid><pubDate>Sun, 15 Mar 2009 14:23:00 +0000</pubDate><atom:updated>2009-03-15T20:03:08.853+05:30</atom:updated><title>चर्चवर हल्ले का झालेत ?</title><description>&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;/div&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;मागील काही महिने कर्नाटक येथे चर्चवर हल्ले करण्यात आले. त्यामागे हिंदू दहशतवादी (?) अशी नविनच हास्यास्पद कल्पना करण्यात . यामागे काहितरी काळेबेरे असल्याचा संशय होताच. तो कसा खरा होता हे खालील लिंकवर वाचल्यास कळेल.&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;a href=&quot;http://www.expressbuzz.com/edition/story.aspx?Title=Priest+admits+to+idol+worship+in+churches&amp;amp;artid=1WM/aO6Ec6I=&amp;amp;SectionID=7GUA38txp3s=&amp;amp;MainSectionID=7GUA38txp3s=&amp;amp;SectionName=zkvyRoWGpmWSxZV2TGM5XQ==&amp;amp;SEO=B%20K%20Somashekara&quot;&gt;चर्चवर हल्ले का झालेत ?&lt;/a&gt;&lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt; &lt;/p&gt;&lt;p align=&quot;justify&quot;&gt; &lt;/p&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2009/03/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-4186023332275521049</guid><pubDate>Mon, 29 Dec 2008 17:10:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-12-29T22:44:27.063+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">महाराष्ट्र टाईम्स</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">सुहास फडके</category><title>पाकसमोर आपण दरवेळी शेपूट का घालतो?</title><description>आज दिनांक २९ डिसेंबर २००८ ला महाराष्ट्र टाईम्स मधे  श्री. सुहास फडके यांचा हा लेख वाचा आणि विचार करा&lt;br /&gt;&lt;a href=&quot;http://maharashtratimes.indiatimes.com/articleshow/3908155.cms&quot;&gt;http://maharashtratimes.indiatimes.com/articleshow/3908155.cms&lt;/a&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;पाकिस्तानविरूद्ध युद्धज्वर निर्माण केल्यानंतर पुन्हा एकदा भारताने माघार घेतली आहे. असे घडण्याची ही पहिलीच वेळ नाही. याच दशकाच्या आरंभी , अतिरेक्यांनी संसदेवर हल्ला चढवल्यानंतर अटल बिहारी वाजपेयी यांच्या नेतृत्वाखालील राष्ट्रीय लोकशाही आघाडीच्या सरकारने , सीमेवर सैन्याची प्रचंड जमवाजमव केली. कोणत्या क्षणी भारत चढाई करणार असे चित्र निर्माण झाले. प्रत्यक्षात तसे काहीच झाले नाही. पाकिस्तानच्या भारताच्या सार्वभौम अशा प्रतिकावर संसदेवर हल्ला करूनही आपण ते सहन केले. २६ नोव्हेंबर रोजी तर पाकिस्तानने , भारताविरूद्ध युद्धच पुकारले. ते अघोषित होते हाच काय तो फरक. चक्क दहा अतिरेक्यांनी , मुंबईत तीन दिवस लढाई केली. लष्करी अधिकारी , जवान , पोलिस अधिकारी आणि इतर पोलिस यांच्यासह देशी परदेशी सर्वसामान्य जन यांची हत्या केली. अनेक पोलिस जखमी झाले. लष्कराने प्रयत्नांची पराकाष्ठा करुन अतिरेक्यांना ठार मारले. एकजण जिवंत हाती लागला. या कसाबमुळे पाकिस्ताननेच हे युद्ध घडवून आणले यात कोणतीही शंका उरली नाही. आता भारत कोणत्याही क्षणी पाकिस्तानमध्ये लष्कर घुसवेल , लढाऊ विमाने पाकिस्तानमधील अतिरेक्यांचे अड्डे नष्ट करतील अशी आशा अनेकांना वाटू लागली. कधी नव्हे ते , भारताने युद्ध पुकारु नये असा सुर आळवला नाही. अमेरिका , इंग्लंड या एरवी पाकिस्तानला जपणा-या देशांनाही पाकिस्तानची बाजू घेता येत नव्हती. सारे जग भारताच्या बाजूने होते. कारण मुस्लिम अतिरेक्यांचा फटका ब-याच देशांना बसला होता. मग पंतप्रधान मनमोहनसिंग , परराष्ट्रमंत्री प्रणव मुखर्जी , रिमोट कंट्रोलने सरकार चालवणा-या सोनिया गांधी , भावी पंतप्रधान आणि तरूणांचे आशास्थान असे वर्णन केलेले राहुल गांधी या सगळयांनी पाकिस्तानलवा कडक इशारा दिला. यात खेदाची बाब म्हणजे , पाकिस्तान निर्विवादपणे दोषी असूनही , पाकिस्तानचा आवाज जास्त होता. गिलानी , झरदारी आदी बॉसेस मंडळी , भारताला कसे चोख उत्तर देऊ , तालिबानवाले पाक सैनिकांच्या खांद्याला खांदा लावून कसे लढतील वगैरे वर्णन येऊ लागले. भारताने काही हालचाल करेपर्यंत , पाकने सीमेवर लष्कर गोळा केले. लढाई झाली असती तर ती दोन्ही देशांना फार हानीकारक ठरली असती यात शंका नाही. पण अमेरिकेलाही पाकिस्तानने ब्लॅकमेल केले. लढाई झाली तर अफगाण सीमेवर अमेरिकेला मदत करणारे आपले सैनिक भारतीय सीमेवर आणावे लागेल. यामुळे तालिबानी अतिरेक्यांशी सुरू असलेल्या संघर्षाची धार बोथट होईल , अतिरेक्यांचे यामुळे फावेल वगैरे भीती दाखवून पाकने अमेरिका भारताला युद्धापासुन परावृत्त करेल अशी व्यवस्था केली. यामुळे , भारतात , भारतात अतिरेक्यांनी हल्ला चढवूनही भारताने माघार घेतली असे चित्र दिसले. कधी नव्हे ते भारतीयांच्या पदरी निराशा पडली. वास्तविक बघता मुंबईत अतिरेक्यांनी लढाई सुरू केली तेव्हाच भारताने लष्कराच जमवाजमव करून पाकिस्तानवर दबाव आणायला हवा होता. अतिरेकी तळ नष्ट करायचा चंग बांधायला हवा होता. आता अतिरेकी तळ नष्ट करू अशी भारत भाषा वापरतो ही बिनकामाची आहे. कारण पाकच्या ताब्यात असलेल्या काश्मीरमधून अतिरेक्यांनी तळ केव्हाच हलवले आहेत. पाकिस्तानने कारगिल ताब्यात घेण्याचे प्रयत्न १९९९साली केले तेव्हाही आपण कारगिल मुक्त करण्यापुरतेच आपले ऑपरेशन मर्यादित ठेवले. तेव्हाही पाकिस्तानने कागाळी केली होती आणि पकिस्तानला फारशी किंमत मोजावी लागली नाही. भारताने मात्र सहाशे जवान आणि अधिकारी गमावले. पाकने सौरभ कालिया या लष्करी अधिका-याची अत्यंत घृणास्पद पद्धतीने हत्या केली होती. अगदी औरंगझेबाने संभाजी महाराजांना मारले तसे. पण त्याचीही किंमत आपण पाकला मोजावी लावली नाही. स्वातंत्र्य मिळाल्यापासून पाक सतत आपल्या खोडया काढत आहे आणि आपण सबुरीने वागत आहोत. गेली पस्तीस वर्षे तर पाकने , काश्मीर , पंजाब सतत पेटत ठेवण्याचे प्रयत्न केले. हे दोन्ही प्रांत भारतात राखण्यासाठी आपल्याला बरीच किमत मोजावी लागली. हे अघोषित युद्ध पाकिस्तान खेळत असताना आपण मात्र , आम्ही काही कारवाई करत नाही हा आमचा दुबळेपणा समजू नका असा इशारा देण्यापलिकडे काही केले नाही. अपवाद १९७१ च्या निर्णायक युद्धाचा. बांगलादेश आपण तेव्हा स्वतंत्र केले. पण जेमतेम पाच वर्षांत बांगलादेश मुस्लीम देश बनला आणि पाकिस्तानने पुकारलेल्या अघोषित युद्धात पाकिस्तानशी हातमिळवणी करून भारताला त्रास दिला आहे. आजच्या घटकेला पाकिस्तानी अतिरेकी बांगलादेशच्या सीमेवरून भारतात धाडले जातात. आसामसारख्या राज्यात बांगलादेशींना इतके आक्रमण केले आहे की आसाम येत्या दहा वर्षांत स्वतंत्र होऊ शकेल.भारतात बनावट नोटा आणण्यात बांगलादेशींचा मोठा वाटा आहे. भाभा अणुसंशोधन केंद , तेलकंपन्यांचे शुद्धीकरण कारखाने , आरसीएक , नौदलाचा तळ , विमानतळ या परिसराभोवती गेल्या दशकभरात पाकिस्तानी आणि बांगलादेशींनी विळखा घातला आहे.यापैकी किती शत्रूचे हस्तक आहेत आणि सीमेपलिकडून संदेश येताच ते येथे हैदोस घालतील याचाही थांगपत्ता नाही. त्यांना रोखावे असेही सरकारले वाटत नाही. उलट अनेकांना आपण मोफत घरे देतो , मतदार म्हणून त्यांना हक्क देतो. असे करणारा भारत हा बहुधा एकमेव देश असावा. शत्रूला आपण इतके प्रेमाने का वागवतो असा प्रश्न् आपल्यालाच पडत असेल. याचे एक प्रमुख कारण म्हणजे हा आपल्या संस्कृतीचा , हिंदु संस्कृतीचा दोष आहे. किमान पाच हजार वर्षांचा इतिहास असणाऱ्या या संस्कृतीत शत्रूचा समुळ नायनाट करावा हे वचनच आपण विसरलो आहोत. याचे आदर्श उदाहरण म्हणजे पृथ्विराज चौहान हा राजा. महमद घोरीला सतरा वेळा पराभूत करूनही राजाने त्याला जीवदान दिले. अठराव्यांदा बाजू उलटली आणि घोरीने चौहानला वर पाठवले. अशी अनेक उदाहरणे आहेत. औरंगझेबाने संभाजी राजेंना हालहाल करून मारले. त्याला पकडून नेले तेच मुळी उंटाच्या पाठीला टांगून. त्याने मुस्लीम धर्म स्वीकारायला नकार दिला तेव्हा त्यांच्या तोंडात गरम राखेचे तोबरे भरले. डोळे काढले आणि त्याचा मृतदेह फेकून दिला. याउलट आपण काश्मीरमध्ये भारतीय सैन्याशी लढताना मेलेल्या अतिरेक्यांचे सन्मानाने दफन केले. त्यांपैकी अनेक तर पाकिस्तानी नव्हते , ते अफगाण होते अरब होते. दुसरे असे की आपण युद्ध टाळण्याचे बघतो. भले आपण भगवदगीतेबद्दल भरभरून बोलत असलो तरी , समोरचा माणून भले आपला नातेवाईक असो , पण त्याक्षणी तो आपला शत्रू असतो आणि त्याला संपवणे हीच युद्धनीती असते. शत्रूला जीवदान दिल्याची किंमत फार मोठी मोजावी लागते हे आजही आपल्याला उमजलेले नाही. पाकिस्तानने गेल्या सहा दशकांत आपल्याला हा धडा शिकवण्याचा प्रयत्न केला , पण आपण अजूनही जुन्या कल्पनांना कवटाळून बसलो आहोत. यात आपण उद्वस्थ होऊ हेही आपल्या ला कळत नाही. याला अपवाद ठरला तो म्हणजे शिवाजी महाराज. मोगल , निजाम वगैरेंना पूर्ण शह दिल्याखेरीज स्वस्थ बसायचे नाही असा त्यांनी दृढनिश्चय केला होता. काही प्रमाणात पेशव्यांनी हा प्रयोग राबवण्याचा प्रयत्न केला. पण हिंदुंमधील जातीय भेदाचा फटका त्यानांही बसला. १७६१च्या पानपत युद्धात पेशवे हे ब्राह्मण आणि सरदार बहुजन समाजाचे अशी फुट पडली. या शिवाय राजपूत , शिख यानीही मराठयांना शह देण्यासाठी परकी शत्रूला जवळ केले. हिंदु म्हणून एकजूट बांधण्याचे गेल्या काही दशकांत प्रयत्न केले ते राष्ट्रीय स्वयंसेवक संघाने , पण , संघही आपल्या ठाशीव कल्पनांमधून बाहेर पडला नाही. त्यांचा सारा कार्यक्रम हा दीर्घकालीन चालणारा होता. शॉर्ट टर्मसाठी काही प्रभावी कार्यक्रम ते देऊ शकले नाहीत. संघात जातीभेद नाहीत असे ते म्हणतात , पण समाजाला जातीभेदाने ग्रासले असताना त्यावर उपाय ते देऊ शकले नाहीत. स्वातंत्र्यवीर सावरकरांनी जातपातविरहीत हिंदु धर्म उभारण्याची कल्पना मांडली , पण ते नेहमीच एकांडे शिलेदार राहीले. फार मोठे बळ ते आपल्यामागे उभे करू शकली नाहीत. त्यांच्या कार्यात , हिंदुंमधील जातपात नष्ट करण्याची त्यांची मोहीमही दुर्लक्षित राहीली. दलित समाजाच्या उद्धाराची भाषा करणाऱ्यांनाही सावरकरांच्या , हिंदुंच्या ऐक्याच्या मोहीमेच महत्त्व उमगले नाही. यात भर पडली ती , गेली हजारभर हिंदुस्थानावर झालेल्या आक्रमणाचा. लढाईतही नीती पाळण्याचा प्रयत्न करणारे हिंदु आणि युद्धात शत्रुला कायमचे संपवायचे असते , त्यासाठी कोणताही मार्ग स्वीकारणारे आक्रमक या असमान लढाईत हिंदू पार गलीतगात्र झाले. याचेच प्रतिबिंब गेली सहा दशके पाकिस्तान आणि गेली तीस वर्षे बांगलादेश यांनी आपल्याला सतत त्रास देत असूनही , आपल्या सार्वभौमत्वाला आव्हान देत असूनही आपण निर्णायक पाऊल उचलू शकत नाही. पाकिस्तान विकलांग झाला तर आपल्याला अधिक त्रास होईल अशी एक भीती घातली जाते. तसे होईल तेव्हा निर्माण होणाऱ्या त्राासाला आम्ही त्यावेळी तोंड देऊ अशी आपण भूमिका घेऊ शकत नाही. सतत भीतीच्या छायेत आपण वावरत असतो. ही मनोवृत्ती बदलत नाही तोपर्यंत पाकिस्तान आणि अनेक देश आपल्या उरावर बसणार यात शंका नाही.</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/12/blog-post_29.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-3958803859124476730</guid><pubDate>Tue, 09 Dec 2008 06:07:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-12-09T11:40:33.833+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Hang Afzal Guru</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">अफजल गुरुला फाशी द्या</category><title>अफजल गुरुला फाशी द्या.</title><description>Dear Friends&lt;br /&gt;                      13 December 2008 will be the seventh anniversary of our Parliament Attack. The dreaded Islamic terrorist Mohammed Afzal Guru has not been hanged yet despite the Supreme Court&#39;s verdict of sending him to the gallows. The present UPA government, in sheer contempt for the Supreme Court, has refused to hang him.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;In the meantime, the grief stricken families of the great martyrs have returned the gold medals to the government and this shameless government has kept those medals with it, without showing any remorse, but showing scant regards to those people. It is outrageous that this UPA has insulted the families of their own saviors!&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;The lack of will and the impotency of this government have led to enormous escalation of Islamic terrorism, which has reduced this nation to the level of Iraq, Ahghanistan and Pakistan.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;In the aftermath of the Mumbai attack in which we have lost hundreds of our brothers, sisters and children, it is our responsibility to remind this impotent government and put pressure on it to do its duty of honouring the Supreme Court&#39;s verdict.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;Hence, we, a group of citizens, have decided to submit a petition to the Honourable President of India to direct the UPA government, in her capacity as the Head of the State, to carry out the punishment for Afzal Guru by honouring the Supreme Court&#39;s verdict.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;Arrangements have been made to go, along with the families of the martyrs, to meet the President in person and handover this petition, exactly on the 13th of December. We just have ten days to collect as much signatures as possible. Therefore, we request you all to kindly sign this petition and forward it to all your contacts, so that, we can make the government hear the &quot;voice of the citizens&quot;.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;The URL for signing the petition is:&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;a onclick=&quot;return top.js.OpenExtLink(window,event,this)&quot; href=&quot;http://www.petitiononline.com/hmag1234/petition.html&quot; target=&quot;_blank&quot;&gt;http://www.PetitionOnline.com/hmag1234/petition.html&lt;/a&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;Thanking You All,&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;With Warm Regards,&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;B R Haran &amp;amp; others. &lt;br /&gt;Vandemataram! Bharat Mata Ki Jai!!</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/12/blog-post_3338.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-5055977872476105112</guid><pubDate>Mon, 08 Dec 2008 18:34:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-12-09T00:10:47.965+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">Soniya Gandhi</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">परिचय</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">सोनिया गांधी</category><title>सोनिया गांधी.</title><description>&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;सोनिया गांधी आपल्याला भारतीय कॉंग्रेसच्या अध्यक्षा म्हणुन माहीत आहेत. त्यांचा संपूर्ण जीवन प्रवास आपल्याला माहीत  नसावा. हिंदु जनजागॄती समितीने करुन दिलेला हा परिचय अवश्य वाचा.&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;a href=&quot;http://www.hindujagruti.org/news/3564.html&quot;&gt;वाचण्यासाठी या वाक्यावर टिचकी द्या.&lt;/a&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/12/blog-post_08.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-7268615307308740713</guid><pubDate>Sat, 06 Dec 2008 17:51:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-12-06T23:29:20.740+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">अन्याय</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">उत्तर भारतीय</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">महाराष्ट्र टाईम्स</category><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">लालू</category><title>जीआरपींच्या शौर्याचा लालूंना विसर</title><description>बर्‍याच मराठी माणसांना वाटते श्री. राज ठाकरे मराठी माणसांबद्दल खोटे प्रेम दाखवत आहेत. खोटं प्रेम असेलही पण लालू काय करित आहेत ते या बातमीत स्पष्ट होते.&lt;br /&gt;मराठी माणसांवर अन्याय होतो यात मराठी माणसांचाही दोष आहेच पण उत्तर भारतीय काय करित आहेत हे पण बघावे.&lt;br /&gt;महाराष्ट्र टाईम्स मधिल ही बातमी अशा लोकांचे डोळे उघडिल ही सदिच्छा. पुर्ण बातमी खालील लिंकवर वाचता येईल.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;a href=&quot;http://maharashtratimes.indiatimes.com/articleshow/3799383.cms&quot;&gt;http://maharashtratimes.indiatimes.com/articleshow/3799383.cms&lt;/a&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/12/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>1</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-6597551833842120003</guid><pubDate>Sun, 20 Apr 2008 17:10:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-04-20T23:11:09.657+05:30</atom:updated><category domain="http://www.blogger.com/atom/ns#">आनंद साधना</category><title>आनंद साधना.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;माझी भुमिका&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;या पॄथ्वीतलावर विलसणारें जीवन आनंदाचे दॄष्य रुप आहे असे मी मानतो. त्या जीवनाचा थोडा अंश माझ्या अंतर्यामी वास करतो. त्याजीवनाचा अर्थ कळावा अशी तीव्र जिज्ञासा मला जन्मभर प्रेरणा देत आली.  तिच्यातून जें तत्वज्ञान आणि साधन निर्माण झाले त्याच्या आधारावर मी आतापर्यंत जगलों. म्हणून &quot;अथातो जीवन - जिज्ञासा&quot; असे माझ्या आनंद - साधनेचे प्रथम सूत्र आहे. माझ्या आनंदसाधनेत माणसाला म्हणजे व्यक्तीला मध्यवर्ति स्थान आहे.  माणूस जगासाठी नसून जग माणसासाठी आहे असे मानावे लागते कारण माणूस सुधारला तर जग सुधारते व माणूस घसरला तर जग घसरते. म्हणून माणूस हाच जगाची किंमत ओळखण्याचा व मोजण्याचा मानदंड होय. मानवी जीवनात अनेक शक्ति वास करतात. त्यापैकी प्रज्ञा आणि श्रद्धा या दोघींना आनंद-साधनेत विशेष महत्व द्यावे लागते.......&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt; &lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;(प्रत्येकाने एकदातरी वाचावे असे पुस्तक)&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt; &lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;आनंद साधना&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;एका साधकाचा साधन वॄतांत&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;के.वि. बेलसरे&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;त्रिदल प्रकाशन, मुंबई - ४&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/04/blog-post_20.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-7238708865497395924</guid><pubDate>Sun, 13 Apr 2008 06:08:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-04-13T12:29:41.740+05:30</atom:updated><title>लहर नहीं जहर हूं मै....</title><description>&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;या&lt;/span&gt; महिन्याच्या मुंबई ग्राहक पंचायतीद्वारे प्रकाशित होण्यार्‍या &quot;ग्राहकहिताय&quot; मध्ये खालील कविता प्रकाशित झालेली आहे. ती त्यांनी &quot;&lt;strong&gt;ॠषि प्रसाद&lt;/strong&gt;&quot; च्या &lt;strong&gt;जानेवारी २००८&lt;/strong&gt; च्या अंकातुन घेतली आहे व कवि आहेत &lt;strong&gt;श्री. गिरीश कुमार जोशी, उदयपुर, राजस्थान.&lt;/strong&gt; कविता सामान्यांच्या फायद्यासाठी व &lt;strong&gt;कोला भक्तांना&lt;/strong&gt; ईशारा देणारी असल्यामूळे कवि किंवा प्रकाशकाच्या परवानगीशिवाय येथे देत आहे.&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;strong&gt;&lt;u&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;लहर नहीं जहर हूं मै....&lt;/span&gt;&lt;/u&gt;&lt;/strong&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;strong&gt;&lt;u&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/u&gt;&lt;/strong&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;पेप्सी बोली कोका कोला !&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;भारत का इंन्सान है भोला ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;विदेश से मै आयी हूं,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;साथ मौत को लायी हूं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;लहर नही जहर हूं मै,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;गुर्दों पर बढता कहर हूं मैं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मेरी पीएच दो पॉइन्ट सात,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मुझमें गिरकर गल जायें दॉंत ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;झिंक आर्सेनिक लेड हूं मैं,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;काटे ऑंतों को वो ब्लेड हूं मैं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मुझसे बढती एसिडीटी,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;फिर क्यों पीते भैया - दीदी ?&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;ऎसी मेरी कहानी हैं,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मुझसे अच्छा तो पानी हैं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;दूध दवा है, दूध दूवा है,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मैं जहरीला पानी हूं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;हॉं, दूध मुझसे सस्ता है,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;फिर पीकर मुझको क्यों मरता है ?&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;५४० करोड कमाती हूं,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;विदेश में ले जाती हूं ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;शिव ने भी ना जहर उतारा,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;कभी अपने कण्ठ के नीचे ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;तुम मूर्ख नादान हो यारो !&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;पडे हुए हो मेरे पीछे ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;देखो इन्सां लालच में अंधा,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;बना लिया है मुझको धंधा ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मैं पहुंची हूं आज वहॉं पर,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;पीने का नहीं पानी जहॉं पर ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;छोडो नकल अब अकल से जीयो,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;जो कुछ पीना सॅंभल के पीयो ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;इतना रखना अब तुम ध्यान,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;घर आयें जब मेहमान ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;इतनी तो तुम रस्म निभाना,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;उनको भी कुछ कसम दिलाना ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;दूध जूस गाजर रस पीना,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;डालकर छाछ मे जीरा पुदीना ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;अननास आम का अमृत,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;बेदाना बेलफल का शरबत ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;स्वास्थवर्धक नींबू का पानी,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;जिसका नही है कोई सानी ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;तुम भी पीना और पिलाना,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;पेप्सी नहीं अब घर में लाना ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;अब तो समझो मेरे बाप,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;left&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;मेरे बचे स्टॉक से करो टॉयलेट साफ ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;नहीं तो होगा वो अंजाम,&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff00;&quot;&gt;कर दूंगी मैं काम तमाम ।&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/04/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>1</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-996916557641864743</guid><pubDate>Mon, 17 Mar 2008 16:26:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-17T22:41:28.580+05:30</atom:updated><title>देवळाचा वाघ आणि कुमाऊंचे आणखी काही नरभक्षक.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;a href=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid-vhP0Wan7OHzhM-QigOxem6fIugpTReSj9U0mC5TjuuldmQokBhknPkpzVnQPA7GwxfL0R9CXmAdJep7DI1TKQlMQo2HkU0y5XjtOewhdgXbeoCNywQSWKsOCp1vvCqsKklpW1_abDc/s1600-h/Jim+Corbett.jpg&quot;&gt;&lt;img id=&quot;BLOGGER_PHOTO_ID_5178758995526654290&quot; style=&quot;DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid-vhP0Wan7OHzhM-QigOxem6fIugpTReSj9U0mC5TjuuldmQokBhknPkpzVnQPA7GwxfL0R9CXmAdJep7DI1TKQlMQo2HkU0y5XjtOewhdgXbeoCNywQSWKsOCp1vvCqsKklpW1_abDc/s320/Jim+Corbett.jpg&quot; border=&quot;0&quot; /&gt;&lt;/a&gt; जिम कॉर्बेट&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;br /&gt;हिमालय पर्वताराजीच्या वरच्या अंगाच्या विरळ वस्तीच्या प्रदेशात राहणार्‍या लोकांच्या मनावर अंधश्रद्धांचा केवढा पगडा आहे याची कल्पना, तिथं कधिही न राहिलेल्या लोकांना येणं शक्य नाही. मात्र या अती उंच पर्वतरांगांमध्ये राहणार्‍या साध्यासुध्या निरक्षर गावकर्‍यांच्या अंधश्रद्धा आणि कमी उंचीवर राहणार्‍या सुशिक्षित नि सुसंस्कृत लोकांच्या श्रद्धा यांच्यातील सीमारेषा फारच अस्पष्ट आहे. यांच्या श्रद्धांचा प्रदेश कुठं संपतो नि त्यांच्या अंधश्रद्धांचा कुठं सुरू होतो हे ठरवणं कठीण ...................&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;देवळाचा वाघ आणि कुमाऊंचे आणखी काही नरभक्षक.&lt;br /&gt;जिम कॉर्बेट&lt;br /&gt;अनुवाद : शरच्चंद्र बडोदेकर&lt;br /&gt;OXFORD University Press.&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/03/blog-post_17.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><media:thumbnail xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" url="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid-vhP0Wan7OHzhM-QigOxem6fIugpTReSj9U0mC5TjuuldmQokBhknPkpzVnQPA7GwxfL0R9CXmAdJep7DI1TKQlMQo2HkU0y5XjtOewhdgXbeoCNywQSWKsOCp1vvCqsKklpW1_abDc/s72-c/Jim+Corbett.jpg" height="72" width="72"/><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-1980717933241161256</guid><pubDate>Tue, 11 Mar 2008 16:54:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-11T23:09:41.668+05:30</atom:updated><title>भगीरथाचे वारस.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff66;&quot;&gt;         पाऊलखुणा&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff66;&quot;&gt;   सांगली जिल्ह्यामधलं रांजणी गाव. या गावातला घरटी एक माणूस लष्करात जातो, याचा रांजणीकरांना अभिमान. ही परंपरा राखणारे बळवंतराव उर्फ नानासाहेब साळुंखे याच गावातले. ते शिपायापासून चढत चढत सुभेदार पदापर्यंत पोहोचले आणि १९४७-४८ साली लष्करी सेवेतून निवृत्त झाले. पुढं वर्षभरातच पोलीसखात्यात हवालदार म्हणून रुजू झाले.&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff66;&quot;&gt;  नानासाहेब साळुंख्यांचं पहिलं अपत्य विलास्राव साळुंखे. जन्म २० फेब्रुवारी १९३७ चा. नानासाहेबांच्या बदलीच्या नोकरीमुळं विलासरावांचं प्राथमिक शिक्षण वेगवेगळ्या गावी झालं. माध्यमिक शिक्षणाची काही वर्षं बेळगाव - सांगलीला, तर उरलेली सोलापुरला झाली.&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffff66;&quot;&gt;&lt;/span&gt; &lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;भगीरथाचे वारस.&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&quot;पाणी पंचायती&quot;चे प्रवर्तक विलासराव साळुंखे यांच चरित्र.&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;वीणा गवाणकर&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;राजहंस प्रकाशन&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/03/blog-post_11.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-3293528628516092032</guid><pubDate>Sun, 09 Mar 2008 16:56:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-11T23:20:02.656+05:30</atom:updated><title>गोष्टी माणसांच्या.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;a href=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3AdkgGy551L99UARo97Qw6Fo8xZSTGp3bzw0msMbV_zwgYRXs5VnIdzEjYPQcJCtDhgJvw59Yfd68PhrffLqURBTOY0Gx1VEtU0QkEi2EureJtfsefheupPFURQt9pe43Bx-CIG2Zqio/s1600-h/sudha-murthy_26.jpg&quot;&gt;&lt;img id=&quot;BLOGGER_PHOTO_ID_5176540838191798546&quot; style=&quot;DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3AdkgGy551L99UARo97Qw6Fo8xZSTGp3bzw0msMbV_zwgYRXs5VnIdzEjYPQcJCtDhgJvw59Yfd68PhrffLqURBTOY0Gx1VEtU0QkEi2EureJtfsefheupPFURQt9pe43Bx-CIG2Zqio/s320/sudha-murthy_26.jpg&quot; border=&quot;0&quot; /&gt;&lt;/a&gt; सुधा मुर्ती&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-size:130%;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#660000;&quot;&gt;लाल भाताची कणगी&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;font-size:130%;&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#660000;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ff9900;&quot;&gt;माझ्या समाजकार्याच्या निमित्ताने एक गोष्ट आता माझ्या लक्षात आली आहे. अशा आपत्तीनंतर अनेक लोकांची आर्थिक अथवा अन्य काही स्वरूपाची मदत करण्याची इच्छा असते. श्रीमंत लोक जास्त देणगी देत असतील, असा आपला समज असतो; पण ते तितकंसं खरं नाही. त्याउलट मध्यमवर्गीय व कनिष्ठ मध्यमवर्गीय लोकच सढळ हाताने मदत करतात.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ccffff;&quot;&gt;गोष्टी माणसांच्या.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ccffff;&quot;&gt;सुधा मूर्ती.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ccffff;&quot;&gt;अनुवाद : लीना सोहोनी&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ccffff;&quot;&gt;प्रकाशक : मेहता पब्लिशिंग हाऊस.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;/div&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/03/blog-post_09.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><media:thumbnail xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" url="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3AdkgGy551L99UARo97Qw6Fo8xZSTGp3bzw0msMbV_zwgYRXs5VnIdzEjYPQcJCtDhgJvw59Yfd68PhrffLqURBTOY0Gx1VEtU0QkEi2EureJtfsefheupPFURQt9pe43Bx-CIG2Zqio/s72-c/sudha-murthy_26.jpg" height="72" width="72"/><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-8018651626143720228</guid><pubDate>Fri, 07 Mar 2008 17:51:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-07T23:53:29.509+05:30</atom:updated><title>खरे खुरे आयडॉल्स</title><description>&lt;span style=&quot;color:#ffff99;&quot;&gt;प्रस्तुत पुस्तक हे एका अर्थाने महाराष्ट्राने कार्यरत मंडळींना केलेला सलाम आहे. शहरी ग्रामीण अशा दोन्ही विभागांतील आणि पाणी - जमीन - पर्यावरण - शेती - आरोग्य - शिक्षण - ग्रामविकास - आर्थिक सक्षमीकरण - अंधश्रध्दा निर्मूलन अशा अनेक क्षेत्रात ज्यांनी महत्वाचं आणि पथदर्शक काम उभं केलं आहे, त्यांना केलेला हा सलाम आहे. आजच्या आणि उद्याच्या महाराष्ट्रासाठी या प्रयोग - प्रयत्नाचं मोल मोठं आहे. आपल्या देशात माहितीक्रांतीचा बराच गवगवा होत असला, तरी लोकांच्या माथी फिजूल माहिती मारण्याचा प्रकारच अधिक आहे. जगात कुठे खुट्ट झालं तर पुढच्या क्षणी त्याचा साद्यंत वृतांत ऎकायला - पहायला मिळतो, परंतु शेजारच्या तालुक्यातील माहिती मिळायची मात्र मारामार असते. या पुस्तकातील काही कामं महाराष्ट्राला माहित असली तरी काही कामं अशीच आहेत, जी माहीत असायला हवीत. त्याप्रकारचे प्रयत्न महाराष्ट्रात गावॊगावी व्हायला हवे.&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;/span&gt;&lt;span style=&quot;color:#cc33cc;&quot;&gt;: खरे खुरे आयडॉल्स&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#cc33cc;&quot;&gt;युनिक फीचर्स&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#cc33cc;&quot;&gt;संपादक : सुहास कुलकर्णी&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#cc33cc;&quot;&gt;प्रकाशक : समकालीन प्रकाशन, ८, अमित कॉम्प्लेक्स,&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#cc33cc;&quot;&gt;४७४, सदाशिव पेठ, पुणे ०३०.&lt;/span&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/03/blog-post_07.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-2735852306146657360</guid><pubDate>Sun, 02 Mar 2008 09:33:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-11T23:18:45.709+05:30</atom:updated><title>बोला.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;a href=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8N7c2GDf-8_ZNU3DcZ41_ooikPB_55FV8W6rO2EW8ErsGw8pf9ZVtiorkT8xyc0jQi6wPrPKH8tAtLwzrc2ggYT2OC24jHV5aIAREirFBA7FGahrYbo7hKXaPf9PH6Q5r7pyJPm97FMo/s1600-h/suresh_bhat_02.jpg&quot;&gt;&lt;img id=&quot;BLOGGER_PHOTO_ID_5176542186811529522&quot; style=&quot;DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8N7c2GDf-8_ZNU3DcZ41_ooikPB_55FV8W6rO2EW8ErsGw8pf9ZVtiorkT8xyc0jQi6wPrPKH8tAtLwzrc2ggYT2OC24jHV5aIAREirFBA7FGahrYbo7hKXaPf9PH6Q5r7pyJPm97FMo/s320/suresh_bhat_02.jpg&quot; border=&quot;0&quot; /&gt;&lt;/a&gt; कवि स्व. श्री. सुरेश भट.&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;जगाशी&lt;/span&gt; फार सांभाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;नको ते नेमके टाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;इथे गुर्मीत बोला आमच्याशी &lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;’तिथे’ लाजून, ढेपाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;गळेकापू असो किंवा लफंगा,&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;पुढे येताच ऒवाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;करा चर्चा दुज्यांच्या पातकांची&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;स्वत:ला तेवढे गाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;तुम्ही देशात सैतानांप्रमाणे !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;तुम्ही ’बाहेर’ संताळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;किती हो बोलण्याच्या गैरसोयी !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;मुक्याने धोरणे पाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;तुम्ही श्रिंगारूनी ठेवा असत्ये,&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;युगाचे सत्य फेटाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;अम्हा सांगा नवी सूत्रे लुटीची&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;उपाशी झोपड्या जाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;तुम्ही घ्या प्राण एकेका पिढीचा,&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;तरीही आसवे ढाळून बोला !&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#000066;&quot;&gt;झंझावात &lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#330099;&quot;&gt;कवि : सुरेश भट&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#330099;&quot;&gt;प्रकाशक : साहित्य प्रसार केंद्र, सीताबर्डी, नागपूर ४४० ०१२&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/03/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><media:thumbnail xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" url="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8N7c2GDf-8_ZNU3DcZ41_ooikPB_55FV8W6rO2EW8ErsGw8pf9ZVtiorkT8xyc0jQi6wPrPKH8tAtLwzrc2ggYT2OC24jHV5aIAREirFBA7FGahrYbo7hKXaPf9PH6Q5r7pyJPm97FMo/s72-c/suresh_bhat_02.jpg" height="72" width="72"/><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-541184101620110800</guid><pubDate>Thu, 28 Feb 2008 16:54:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-03-11T23:16:28.269+05:30</atom:updated><title>वॉर्ड नंबर पाच, केईएम.</title><description>&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;a href=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8tkCLaSDbtILkRDJ7nU_Gafy-Qg7PQWeu9OYriB7IfxeEUWA2DFv18mTTDwYHmUgmqvx0lDlY4_FUi8phSvb-ljfHQscFEWx0Tc9_ZTae1DSkG_h83n16qXXcPf-n0d5cIV3plAQHuRY/s1600-h/Dr+Ravi+Bapat.jpg&quot;&gt;&lt;img id=&quot;BLOGGER_PHOTO_ID_5176541542566435106&quot; style=&quot;DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center&quot; alt=&quot;&quot; src=&quot;https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8tkCLaSDbtILkRDJ7nU_Gafy-Qg7PQWeu9OYriB7IfxeEUWA2DFv18mTTDwYHmUgmqvx0lDlY4_FUi8phSvb-ljfHQscFEWx0Tc9_ZTae1DSkG_h83n16qXXcPf-n0d5cIV3plAQHuRY/s320/Dr+Ravi+Bapat.jpg&quot; border=&quot;0&quot; /&gt;&lt;/a&gt; डॉ. रवी बापट.&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;center&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffcc00;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffcc00;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;br /&gt;&lt;div align=&quot;justify&quot;&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffcc00;&quot;&gt;&lt;span class=&quot;&quot;&gt;सेठ&lt;/span&gt; गोर्धनदास सुंदरदास वैद्यकीय महाविद्यालय आणि किंग एडवर्ड मेमोरियल अर्थात केईएम रूग्णालय या दोन्ही एकमेकांशी संलग्न असलेल्या संस्था म्हणजे माझं कार्यमंदिर आहे. गेली ४५ - ४६ वर्ष मी या संस्थांशी निगडित आहे. पहिली साडेचार वर्ष विद्यार्थी म्हणून आणि नंतर प्राध्यापक म्हणून या संस्थांनीच माझी जडणघडण केली आहे. ज्ञान, अनुभव, व्यावसायिक कौशल्य इत्यादी गोष्टी या संस्थांनी मला भरभरून दिल्या आहेत . माझं व्यक्तिमत्व संमृध्द केले आहे. गेल्या जवळजवळ अर्धशतकाच्या काळात मी या संस्थांशी इतका एकरूप झालो आहे की त्या माझ्या व्यक्तिमत्वाचं अविभाज्य अंगच बनल्या आहेत. माझा एक मित्र तर म्हणतो, &quot; रवीचं रक्त कधीही तपासा, त्याच्या धमन्यातून फक्त ’केईएम’च वाहत असतं !&quot; माझ्या सर्वोच्च निष्ठा या कार्यमंदिराच्या ठायीच एकवटल्या आहेत हे सांगायला मला अत्यंत अभिमान वाटतो. या दोन्ही संस्थांचा इतिहास मोठा रंजक आणि राष्ट्रभावनेनं प्रेरित आहे.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ffcc00;&quot;&gt;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;डॉ. रवी बापट यांचे अनुभवकथन&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;वॉर्ड नंबर पाच, केईएम&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;शब्दांकन : सुनीति जैन.&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#33ffff;&quot;&gt;रोहन प्रकाशन.&lt;/span&gt;&lt;/div&gt;&lt;/div&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/02/blog-post_28.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><media:thumbnail xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" url="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8tkCLaSDbtILkRDJ7nU_Gafy-Qg7PQWeu9OYriB7IfxeEUWA2DFv18mTTDwYHmUgmqvx0lDlY4_FUi8phSvb-ljfHQscFEWx0Tc9_ZTae1DSkG_h83n16qXXcPf-n0d5cIV3plAQHuRY/s72-c/Dr+Ravi+Bapat.jpg" height="72" width="72"/><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-133388236133460764</guid><pubDate>Tue, 26 Feb 2008 15:07:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-02-26T20:47:53.478+05:30</atom:updated><title>बाप.</title><description>&lt;span style=&quot;color:#ffff33;&quot;&gt;&quot;आपला बाप जर निव्वळ पैशाच्या मागे लागल्यामुळे आपल्या वाट्याला येत नसेल तर मुलं बापाचा द्वेष करतात. पण त्याच्या व्यवसायाबद्दल त्यांना फारसा राग येत नाही. ह्याच्या अगदी उलट, त्यांच्या बापाच्या वृत्ती पैशाबाबत उदासीन असतील आणि व्यवसाय हा जर त्याचा धर्म बनला असेल तर मुलांना व्यवसायाचा राग येतो, पण बापाबद्दल नितांत आदर असतो.&quot;&lt;/span&gt;&lt;br /&gt;&lt;br /&gt;&lt;span style=&quot;color:#ff9900;&quot;&gt;पुस्तक: वपुर्झा&lt;br /&gt;लेखक : व. पु. काळे.&lt;br /&gt;प्रकाशक : मेनका प्रकाशन, पुणे - ३०&lt;/span&gt;</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/02/blog-post_26.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item><item><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-7908414319294233783.post-5885079965177678948</guid><pubDate>Tue, 19 Feb 2008 07:38:00 +0000</pubDate><atom:updated>2008-02-19T13:10:22.070+05:30</atom:updated><title>लवकरच येत आहे.</title><description>लवकरच सादर आहे मराठी साहित्यातील वाचण्या सारखे काही........</description><link>http://marathireadings.blogspot.com/2008/02/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Unknown)</author><thr:total>0</thr:total></item></channel></rss>