euroGeeN BLOG

Je nízkotučný mléčný výrobek vhodným doporučením pro děti?

info@euroGeeN.cz — út, 11 bře 2025 09:00:00 +0100

V mnoha zemích se ve výživových doporučeních doporučuje denní příjem na živiny bohatých mléčných výrobků ve formě mléka, jogurtu nebo sýra, obvykle z kravského mléka (dále jen mléčné výrobky). Ve věku od 2 do 18 let se dětem doporučuje konzumovat 2 až 3 porce mléčných výrobků denně a přejít z konzumace plnotučných mléčných výrobků na nízkotučné, aby se předešlo obezitě a kardiovaskulárním onemocněním (KVO); toto doporučení uvádějí výživové směrnice pro Američany (DGA) a směrnice pro Spojené království, Austrálii a Evropu. Důkazy však naznačují, že při konzumaci v doporučeném množství mohou mít plnotučné mléčné výrobky nulový nebo dokonce ochranný účinek na hmotnost, adipozitu a kardiovaskulární zdraví dětí. Současná důkazní základna zahrnuje převážně observační studie; změna výživových doporučení pouze na tomto základě bude náročná. Vzhledem k tomu, že mléčné výrobky hrají v jídelníčku mnoha dětí hlavní roli, měly by být upřednostněny vysoce kvalitní intervenční studie. Zdravotníci by mezitím měli informovat o existujících důkazech pro mléčné výrobky s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku a zdůrazňovat výběr neslazených variant.

Výživová doporučení v minulosti podporovala konzumaci nízkotučných mléčných výrobků za účelem kontroly příjmu energie a prevence dětské obezity. Dětské intervenční a kohortové studie však nezjistily žádnou souvislost mezi konzumací plnotučných mléčných výrobků a zvýšenou hmotností nebo adipozitou. Některé studie naopak naznačují, že nízkotučné mléčné výrobky jsou pozitivně spojeny s adipozitou, zatímco plnotučné mléčné výrobky vykazují inverzní souvislost. Jedna metaanalýza zjistila, že děti, které konzumovaly plnotučné mléko, měly o 39 % nižší pravděpodobnost výskytu nadváhy nebo obezity ve srovnání s dětmi, které konzumovaly mléko se sníženým obsahem tuku, i když heterogenita mezi studiemi byla vysoká. Podobně vědecký poradní výbor DGA z roku 2025 dospěl k závěru, že konzumace mléka s vyšším obsahem tuku oproti mléku s nižším obsahem tuku u mladších dětí může být spojena s příznivým růstem a složením těla a nižším rizikem obezity, ačkoli důkazy hodnotí jako omezené. U starších dětí a dospívajících nebyl učiněn žádný závěr. Ve většině studií byl průměrný příjem mléčných výrobků přibližně 2 porce za den, což je v souladu s doporučeními DGA.

Sytící účinky mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku mohou bránit nahrazování méně zdravých potravin. Interakce mezi tuky a dalšími živinami v mléce mohou stimulovat uvolňování střevních hormonů vyvolávajících pocit sytosti a zpomalovat vyprazdňování žaludku. Malé děti přirozeně regulují svůj energetický příjem nahrazováním energie ušetřené z jedné potraviny alternativními zdroji. Děti uvádějí větší pocit sytosti po konzumaci plnotučného mléka oproti odstředěnému mléku, a když se sníží příjem mléčného tuku, děti to kompenzují zvýšeným příjmem jiných potravin. Nadměrná kompenzace energie nezdravějšími variantami, jako jsou potraviny s vysokým glykemickým indexem (GI) nebo sladké nápoje, by mohla vysvětlit potenciálně ochrannou roli mléčných výrobků. V kohortových studiích byla konzumace potravin nebo nápojů s vysokým glykemickým indexem, ale nikoli plnotučného mléka, spojena s přírůstkem hmotnosti.

Spotřebitelům se také doporučuje, aby si vybírali nízkotučné mléčné výrobky, a snížili tak příjem nasycených tuků a riziko KVO. Pediatrických studií o souvislosti mezi mléčným tukem a KVO není dostatek, aby bylo možné učinit definitivní závěr, ale některé studie prokázaly nulovou souvislost. V jedné randomizované klinické studii děti, které pravidelně konzumovaly plnotučné mléčné výrobky, vyměnily jejich příjem za méně tučné varianty po dobu 3 měsíců. Nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v adipozitě nebo kardiometabolických rizikových faktorech (tj. krevním tlaku a hladinách sérových lipidů, glukózy, hemoglobinu_A1c a C-reaktivního proteinu). K podobným závěrům dospěly i další pediatrické observační studie.

Mezi možná vysvětlení těchto zjištění patří teorie, že potravinová matrice doprovázející mléčný tuk může ovlivňovat jeho biologický účinek. Četné bioaktivní sloučeniny v mléčných výrobcích mohou působit synergicky a vyvolávat jiné kardiometabolické účinky, než by se očekávalo při pohledu pouze na obsah nasycených tuků. Dalším vysvětlením je, že zvýšení hladiny lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) vyvolané mléčným tukem lze přičíst spíše vyšší hladině velkých částic než aterogenních malých, hustých částic, takže riziko KVO zůstává nezměněno.⁸ Některé mléčné tuky mohou navíc přinášet kardiometabolické zdravotní výhody. Například kyselina trans-palmitoolejová vykazuje spojení s vyšší hladinou lipoproteinů o vysoké hustotě a nižší hladinou LDL a triglyceridů, stejně jako s inzulinovou rezistencí a adipozitou.

Vliv na riziko KVO závisí také na tom, čím je mléčný tuk nahrazen. Nahrazení nasycených tuků potravinami nebo nápoji s vysokým obsahem GI by zvýšilo riziko KVO. V jedné studii u dospělých byly nízkotučné mléčné výrobky nahrazeny plnotučnými variantami v dietě Dietary Approaches to Stop Hypertension, což vedlo ke zvýšení příjmu nasycených tuků a odpovídajícímu snížení příjmu cukru. Dieta s vyšším obsahem tuku byla stejně účinná při snižování krevního tlaku a zlepšila také lipidový profil (snížila hladinu triglyceridů a lipoproteinů o velmi nízké hustotě bez významného zvýšení hladiny LDL cholesterolu). Vědecký poradní výbor DGA ²⁰²⁵⁵ nezjistil žádnou souvislost mezi nahrazením mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku mléčnými výrobky s nižším obsahem tuku a nemocností z KVO u dospělých, i když důkazy byly hodnoceny jako omezené. Alternativou by bylo nahrazení nasycených tuků nenasycenými tuky nebo potravinami s nízkým glykemickým indexem, což však není v západních stravovacích zvyklostech obvyklé.

U dětí, pokud je omezen příjem mléčných tuků, jakými potravinami nebo nápoji to pravděpodobně nahradí? Potraviny se sníženým obsahem tuku často obsahují více cukru a přídatných látek, aby kompenzovaly horší chuťové vlastnosti. Americká mládež ve věku od 2 do 19 let navíc konzumuje většinu (67 %) svých denních kalorií z ultrazpracovaných potravin, jako jsou průmyslově zpracované obilné potraviny (např. zpracovaný chléb, cereálie, sušenky), sladké pochutiny (např. sušenky, koláče, bonbony, cereální tyčinky) a hotová jídla (např. pizza, sendviče a hamburgery). Tato skutečnost byla konzistentní napříč úrovní vzdělání rodičů a příjmem rodiny, což poukazuje na všudypřítomnost těchto potravin v dětském jídelníčku.⁹ Ve srovnání s méně zpracovanými potravinami mají ultrazpracované potraviny horší nutriční profil a obsahují vyšší množství sodíku a přidaného cukru.⁹ Je pravděpodobné, že omezení příjmu energie z mléčných tuků by mohlo vést ke kompenzaci potravinami s horší nutriční kvalitou.

Stávající důkazy, i když jsou omezené, naznačují, že konzumace nízkotučných mléčných výrobků nemusí snižovat riziko nadváhy, obezity nebo KVO u dětí. Místo zaměření na obsah tuku by se měl klást větší důraz na výběr neslazených mléčných výrobků, aby byly splněny denní požadavky. Výměna 1 šálku plnotučného obyčejného mléka (12 g cukru) za mléko se sníženým obsahem tuku s čokoládovou příchutí (25 g cukru) by dětem přidala 13 g cukru. Ochucené odstředěné mléko je hlavním zdrojem přidaného cukru ve školním stravování v USA.¹⁰ Pro děti hraje domácí a školní prostředí zásadní roli při regulaci výběru mléčných výrobků. O současných důkazech týkajících se mléčných výrobků s vyšším a nižším obsahem tuku by měli být pečovatelé jasně informováni, aby rodiny mohly činit informovaná rozhodnutí na základě potřeb každého dítěte. Školy by měly podporovat konzumaci neslazených mléčných výrobků a usilovat o snížení přidaného cukru konzumovaného z ochucených mlék. Nedávná školní opatření v USA, která omezují množství přidaného cukru v ochucených mlékách, jsou krokem správným směrem.

V současné době jsou důkazy o konzumaci mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku u dětí získávány převážně z pozorovacích studií, kde přetrvávají problémy s obrácenou kauzalitou, zmatením nebo zkreslením. Změna výživových doporučení pouze na tomto základě bude náročná. Vzhledem k tomu, že mléčné výrobky hrají v jídelníčku mnoha dětí zásadní roli, je zapotřebí financovat vysoce kvalitní intervenční studie, které by měly mít prioritu. Zdravotníci by mezitím měli informovat o existujících důkazech týkajících se mléčných výrobků s vyšším obsahem tuku oproti mléčným výrobkům s nižším obsahem tuku a zdůrazňovat výběr neslazených variant.

Zdroj: JAMA

Obrácené stárnutí: Oblíbený levný lék na cukrovku metformin by mohl pomoci zachovat mládí

info@euroGeeN.cz — čt, 12 zář 2024 10:00:00 +0100

Vědci zjistili, že lék zpomaluje proces stárnutí různých tkání, jako jsou plíce, ledviny, játra, kůže a mozek.

V důkladné 40měsíční studii vědci zjistili, že levný lék na cukrovku zpomaluje stárnutí opičích samců a je obzvláště účinný při zpomalování účinků stárnutí mozku.

Výsledky naznačují, že metformin, běžně používaný lék, může zpomalovat proces stárnutí u lidí.

Opice, které dostávaly metformin každý den, vykazovaly pomalejší úbytek mozku související s věkem ve srovnání s opicemi, které tento lék nedostávaly.

Kromě toho se jejich neuronová aktivita podobala aktivitě opic mladších asi o šest let (což odpovídá přibližně 18 lidským letům) a zvířata měla lepší poznávací schopnosti a zachovanou funkci jater.

Účinky proti stárnutí

Tato studie, publikovaná 12. září v časopise Cell, uvádí, že metformin zpomaluje tempo stárnutí v různých tkáních samců primátů.

Metformin se již více než 60 let používá ke snížení hladiny cukru v krvi u jedinců s cukrovkou 2. typu. Je druhým nejčastěji předepisovaným lékem ve Spojených státech.

Již dlouho je známo, že tento lék má účinky i mimo léčbu cukrovky, což vedlo vědce k jeho studiu proti onemocněním, jako je rakovina, kardiovaskulární onemocnění a stárnutí.

Údaje od červů, hlodavců, much a lidí, kteří tento lék na cukrovku užívali, naznačují, že může mít účinky proti stárnutí.

Jeho účinnost proti stárnutí však dosud nebyla přímo testována na primátech a není jasné, zda se jeho potenciální účinky proti stárnutí projevují snížením hladiny cukru v krvi, nebo jiným mechanismem.

Guanghui Liu, biolog, který se zabývá výzkumem stárnutí na Čínské akademii věd v Pekingu, a jeho kolegové provedli studii, v níž testovali lék na 12 starších samcích makaků rodu Cynomolgus. Kontrolní skupinu tvořilo 16 starších opic a 18 mladých zvířat nebo zvířat středního věku.

Zpomaluje stárnutí plic, ledvin, jater, kůže a mozku.

Opice dostávají každý den standardní dávku metforminu používanou k léčbě lidské cukrovky.

Zvířatům byl lék podáván po dobu 40 měsíců, což odpovídá přibližně 13 letům u lidí.

Během studie Liu a jeho kolegové odebírali vzorky tkání a orgánů 79 druhům opic, snímkovali mozky zvířat a prováděli běžná fyzikální vyšetření.

Analýzou buněčné aktivity ve vzorcích vědci vytvořili výpočetní model pro určení biologického věku tkání, který se může lišit od chronologického věku zvířat.

Vědci zjistili, že lék zpomalil proces biologického stárnutí různých tkání, například plic, ledvin, jater, kůže a čelního laloku mozku. Zjistili také, že snižuje chronický zánět, který je hlavním ukazatelem stárnutí.

Cílem studie nebylo zjistit, zda lék prodloužil zvířatům život. Předchozí výzkum neprokázal vliv na délku života, ale ukázal, že prodlužuje zdravotní rozpětí - počet let, které organismus prožije ve zdraví.

„Metformin má potenciál účinně zvrátit stárnutí orgánů u opic,“ vysvětlil Liu.

Autoři také identifikovali potenciální cestu, kterou lék chrání mozek. Aktivuje protein zvaný NRF2, který chrání před poškozením buněk vyvolaným poraněním a zánětem.

Přestože jsou tyto výsledky povzbudivé, Liu říká, že bude nutné provést ještě mnoho dalších výzkumů, než bude lék ověřen jako látka proti stárnutí u lidí.

Liu a jeho kolegové zahájili ve spolupráci s biofarmaceutickou společností Merck v německém Darmstadtu, která vyvinula a vyrábí metformin, studii na 120 osobách.

Zdroj: IE

Protizánětlivý lék prodloužil myším život o 20 procent

info@euroGeeN.cz — st, 17 čvc 2024 10:00:00 +0100

Lék, který potlačuje zánět, pomohl myším žít déle a snížil u nich výskyt rakoviny a zdravotních problémů souvisejících s věkem.

Blokování zánětlivé molekuly známé jako interleukin-11 (IL-11) prodlužuje život myší, což naznačuje, že léky inhibující IL-11 mohou mít účinky proti stárnutí i u lidí.

S přibývajícím věkem se naše buňky poškozují, což spouští imunitní systém, který vypouští zánětlivé molekuly, jako je IL-11. Zatímco malé dávky zánětu nás mohou chránit před nemocemi nebo zraněními, nadměrné množství poškozuje buňky, což pravděpodobně urychluje stárnutí.

„Je to jako přilévat benzín do ohně,“ říká Stuart Cook z Duke-NUS Medical School v Singapuru. Potlačení zánětu by proto mohlo zpomalit zhoršování zdraví související s věkem.

Aby tuto myšlenku otestovali, Cook a jeho kolegové aplikovali 37 myším lék, který pomocí protilátek blokuje IL-11. Myši dostávaly injekci každé tři týdny počínaje 75. týdnem věku - což je srovnatelné s přibližně 55 lety u lidí - až do své smrti. Samostatná skupina 38 myší dostávala jinou protilátkovou terapii, která nebyla zaměřena na IL-11.

Vědci zjistili, že zablokování IL-11 prodloužilo život myších samců i samic o více než 20 %. V dalších pokusech se u zvířat léčených terapií proti IL-11 méně často objevovala rakovina: méně než 16 % léčených hlodavců mělo nádory ve srovnání s více než 60 % hlodavců v kontrolní skupině.

Terapie také snížila hladinu cholesterolu, křehkost a tělesnou hmotnost léčených zvířat a zlepšila jejich svalovou sílu a metabolismus. Tato zjištění společně naznačují, že blokování IL-11 může u myší zmírnit zhoršování zdravotního stavu související s věkem a také prodloužit délku života.

Zda je tomu tak i u lidí, se však dozvíme až po provedení klinických studií, říká Cook. Probíhá několik studií, které testují terapii proti IL-11 u lidí s určitými zánětlivými onemocněními, jako je plicní fibróza, ale žádná z nich nezkoumá její potenciální účinky proti stárnutí, říká.

Je také důležité mít na paměti, že určitá míra zánětu s přibývajícím věkem je normální, říká Shilpa Ravella z Kolumbijské univerzity v New Yorku. Proto je podle ní obtížnější určit, komu mohou tyto typy protizánětlivých terapií prospět.

Zdroj: New Scientist

Jsou vysoce zpracované potraviny nezdravé? Tady je důvod, proč se na tom nikdo nedokáže shodnout

info@euroGeeN.cz — po, 8 čvc 2024 10:00:00 +0100

Přestože jsou vysoce zpracované potraviny nejnovějším módním slovem v oblasti výživy, vědecké důkazy o tom, jak ovlivňují naše zdraví, stále ukazují jiným směrem. Proč nám vědci prostě nemohou říct, jaká je ideální strava?

Výživová doporučení jsou často vrtkavá. V 90. letech minulého století odborníci na výživu obviňovali tuky z rostoucího počtu obézních. Na začátku tisíciletí se pak viníkem staly sacharidy. Nyní se doporučuje jíst plnohodnotné potraviny a vyhýbat se těm ultra zpracovaným. Proč nemůžeme dostat jasnou odpověď na to, co bychom měli jíst?

Problém je v tom, že pouhá volba potravin s menším množstvím a méně zpracovaných složek nezaručuje zdravější stravu. Jak totiž ukázalo nedávné setkání Americké společnosti pro výživu v Chicagu, studie o ultrazpracovaných potravinách (UPF) se různí a vědci se tam často neshodují na tom, jak přesně UPF ovlivňují naše zdraví.

Například Erikka Loftfieldová z Národního institutu pro výzkum rakoviny v Marylandu a její kolegové na setkání prezentovali práci, podle níž lidé, kteří konzumují více UPF, měli v období jejich studie větší riziko úmrtí než ti, kteří těchto výrobků jedli méně.

K tomuto závěru dospěli po analýze údajů od více než 500 000 lidí v USA. Účastníci se do studie přihlásili v letech 1995 až 1996 a vyplnili dotazník, v němž se dotazovali, jak často v uplynulém roce jedli určité potraviny. Při sledování po dvou desetiletích vědci zjistili, že účastníci, kteří jedli nejvíce UPF, měli v tomto období zhruba o 10 % vyšší pravděpodobnost úmrtí, a to i po zohlednění kvality stravy a indexu tělesné hmotnosti.

To sice naznačuje, že UPF zvyšuje riziko předčasného úmrtí, ale není to tak jednoznačné. Tuto souvislost by mohly vysvětlit i další faktory. Například lidé, kteří věnují čas vaření jídla od základu, mohou také věnovat čas cvičení nebo upřednostňovat spánek. Pokud je tomu tak, pak může být základním faktorem cvičení nebo spánek, nikoliv UPF. Vzhledem k tomu, že většina studií UPF je pozorovací, je rozklíčování těchto vlivů velmi obtížné.

Dalším problémem je, že se za posledních 30 let změnily stravovací preference. Například průměrný obyvatel USA konzumuje podstatně méně hovězího masa a brambor a podstatně více kuřecího masa a sýrů než v 90. letech. Nemůžeme tedy předpokládat, že příjem UPF účastníků zůstal během sledovaného období stabilní. Kromě toho nám dnes prováděný výzkum nemůže říci, co se stane s lidmi za 30 let, protože to se ještě nestalo.

Ale jak zjistily další práce prezentované na setkání, ani vyhýbání se UPF není zárukou zdraví. I když neexistuje univerzální definice toho, co dělá potravinu ultrazpracovanou, většina studií se odvolává na systém klasifikace potravin NOVA, který vyvinul Carlos Monteiro na univerzitě v São Paulu v Brazílii. Podle tohoto systému jsou ultrazpracované potraviny ty, které jsou vyrobeny výhradně ze složek extrahovaných z potravin nebo syntetizovaných v laboratořích.

Tato definice zahrnuje potraviny, jako jsou sušenky, nealkoholické nápoje a cukrovinky zakoupené v obchodě. Zahrnuje však i potraviny, které mohou být součástí zdravé stravy, jako jsou celozrnné snídaňové cereálie, které jsou dobrým zdrojem vlákniny, železa a dalších mikroživin, říká Allen Levine z Minnesotské univerzity. „Nemůžete automaticky odmítat ultra zpracované potraviny jako špatné nebo nezdravé a automaticky předpokládat, že nezpracované potraviny jsou zdravé.“

Levine a jeho kolegové představili výzkum, který to dokazuje, a to sestavením dvou sedmidenních jídelníčků složených z podobných jídel. Klíčový rozdíl spočíval v tom, že v jednom jídelníčku tvořily UPF 67 % kalorií, ale ve druhém pouze 20 %. Přesto oba jídelníčky poskytovaly nekvalitní stravu podle v USA běžně používaného ukazatele kvality stravy zvaného Index zdravé výživy. Ten, který obsahoval více UPF, získal 44 bodů ze 100, zatímco ten, který obsahoval méně těchto produktů, měl skóre 43 bodů.

To přináší zásadní otázku, a to, zda UPF souvisí s horšími zdravotními výsledky proto, že je zpracovávána, nebo proto, že prostě obsahuje více tuků, cukrů a soli. „Pokud porovnáte [UPF] s nezpracovanou [potravinou] za použití stejného souboru makroživin - bílkovin, tuků, sacharidů - proč by se jedna měla lišit od druhé?“ říká Levine. „Někteří lidé si myslí: 'Aha, to jsou potravinářské přídatné látky', ale já pro to nevidím mnoho důkazů.“

Dokud nebude tato otázka zodpovězena, nemůžeme s jistotou říci, že UPF škodí našemu zdraví. V opačném případě riskujeme očerňování potravin, na které se mnoho lidí spoléhá při přípravě rychlých, snadných a levných jídel. Levine a jeho kolegové například zjistili, že jídelníček tvořený převážně UPF stojí denně asi o 20 dolarů méně než ten, který obsahuje méně těchto produktů, a přitom poskytuje srovnatelné živiny.

Je také možné jíst zdravou stravu složenou převážně z UPF, jak zjistila podobná studie publikovaná v loňském roce. Julie Hessová z amerického ministerstva zemědělství a její kolegové sestavili sedmidenní jídelníček, jehož kvalita stravy dosáhla 86 bodů, přestože 91 % kalorií pocházelo z UPF.

To vše znamená, že odpověď na otázku, co bychom měli jíst, abychom zůstali zdraví, bude i nadále obtížná. „Jídlo je velmi komplikovaná problematika,“ říká Levine. "Každý si myslí, že je to snadné. Není.“

Zdroj: New Scientist

USA: Střevní mikrobiom válečníků se bude zkoumat pro zvýšení jejich výkonu

info@euroGeeN.cz — ne, 7 čvc 2024 10:00:00 +0100

Cílem tohoto výzkumu je vyvinout novou potravinovou tyčinku, která by mohla zvýšit pohodu a efektivitu vojáků zevnitř.

Výzkumníci americké armády zkoumají vliv střevního mikrobiomu na výkonnost vojáků. Výzkum provádí Výzkumný ústav environmentální medicíny americké armády (USARIEM).

Střevní mikrobiom tvoří biliony mikroorganismů, které žijí uvnitř trávicího traktu (žaludku a střev). USARIEM zkoumá, jaký vliv, pokud vůbec nějaký, má rozmanitost mikroorganismů, jako jsou houby, bakterie a viry, na reakci vojáka na stres.

Studie navazuje na mnoho dalších, které naznačují souvislost mezi střevním mikrobiomem, funkcí mozku a vývojem kostí. Za tímto účelem vědci USARIEM zkoumají, jak trávicí mikrobiom a sloučeniny, které produkuje, ovlivňují bojovníky působící v náročných podmínkách a extrémním prostředí.

Institut uvedl, že jeho hlavním cílem je zavést nutriční intervence za účelem zvýšení výkonnosti personálu v takových situacích.

Jste to, co jíte

Jak vysvětluje americká armáda, při cestách válečníků do náročných podmínek může jejich individuální střevní mikrobiom vyvolat různé reakce.

"Například válečník může pociťovat různou míru děravého střeva, což je stav, kdy se odpadní produkty dostávají do krevního oběhu kvůli slabým střevním stěnám; nebo akutní horskou nemoc, kdy tělo zažívá potíže při přizpůsobování se vyšší nadmořské výšce - na základě typů mikrobů v jeho střevech," vysvětlila americká armáda v tiskové zprávě.

"To, co jíme, formuje střevní mikrobiom," vysvětlil fyziolog výživy USARIEM Philip Karl. "Víme, že výživa může zlepšit zdraví, a víme, že výživa může zlepšit výkonnost a poznávání, ale ne každý reaguje stejně, když je vystaven stejné stravě nebo stejnému prostředí," dodal.

Dodal, že chtěli zjistit, zda je jedním z důvodů této variability individualita střevního mikrobiomu a zda mohou tuto individualitu a rozmanité funkce střevního mikrobiomu manipulovat pomocí výživy.

Za tímto účelem tým USARIEM vyhodnotil zásoby potravin podávané vojákům a vybral ty, které mikrobům žijícím ve střevech prospívají nejvíce. Na základě toho doufají, že vyvinou novou výživovou tyčinku, kterou budou podávat vojákům americké armády.

Tyčinka bude obsahovat prebiotické i probiotické látky, které podporují vyváženou a zdravou mikroflóru. "Vzrušující na tom je, že genetická kapacita střevního mikrobiomu daleko převyšuje genetickou kapacitu lidského těla," uvedl Karl.

To znamená, že mikrobi, kteří v nás žijí, dali lidskému tělu řadu funkcí, které nemělo. Karl dále vysvětlil, že se jedná o situaci, která je výhodná pro obě strany: "my vyživujeme mikrobiotu a ona vyživuje nás".

Nová laťka pro nový střevní mikrobiom

Podle USARIEM by výživová tyčinka mohla pomoci předcházet střevní propustnosti u vojáků vystavených vysokým nadmořským výškám. Tento syndrom představuje oslabení nebo ztenčení střevních stěn, což způsobuje únik odpadních látek do krevního oběhu.

"Doufali jsme, že námi vyvinutá výživová tyčinka se zaměří na prospěšné mikroby a pomůže chránit střeva před poškozením během environmentálního stresu," řekl Karl.

"Jedná se o vzrušující oblast výzkumu, která nám může pomoci vyvinout nové nutriční intervence optimalizující výkonnost, které využijí rozmanité schopnosti našich přátelských střevních mikrobů."

USARIEM uvedl, že provádí další testy, aby přesně určil, která prebiotika a probiotika podporují specifické přínosy pro kognici a fyzické zdraví vojáků.

Nové vakcíny proti stárnutí slibují prevenci nemocí jako Alzheimerova choroba

info@euroGeeN.cz — st, 3 čvc 2024 10:00:00 +0100

Možná bude brzy možné očkovat se proti nemocem stáří a udržet si tak tělo i mozek déle zdravé.

Za necelých pět let mi bude 60 let, což je skličující vyhlídka. Už teď mám jednu nemoc související s věkem - hypertenzi - a vzhledem k pravděpodobnosti budu mít štěstí, že mi do té doby nebude diagnostikována alespoň jedna další. Poté se budou nemoci související s věkem pravděpodobně hromadit až do nevyhnutelného konce. Podobný příběh se nepochybně stane i mnohým z vás. Žijeme déle než dříve, ale tyto roky navíc nemusí být nutně zdravé.

Přesto, pokud se dá usuzovat z nedávného vývoje, budou mít moji synové možná větší štěstí. Místo toho, aby se v 70 a 80 letech potýkali s řadou běžných onemocnění, budou se proti nim možná moci imunizovat. Střední věk by mohli oslavit očkováním, které je učiní imunními vůči Alzheimerově chorobě, rakovině nebo hypertenzi. Mohli by dokonce získat všelék proti stárnutí, který je očkuje proti všem výše uvedeným a dalším chorobám a pomůže jim čelit pozdějším letům ve zdravějším stavu, než v jaký dnes může doufat většina z nás.

V boji proti nemocem stáří se stará lékařská technologie najednou jeví jako převratná. Vakcíny, injekce, které si nejčastěji spojujeme s infekčními nemocemi, jako je covid-19 a spalničky, se nyní ukazují jako slibné v léčbě neinfekčních nemocí - zejména těch, které souvisejí s přibývajícím věkem. Tento obor postupuje tak rychle, že při správném větru se objevují náznaky, že já - a další lidé v mém věku - bychom mohli některé z těchto očkování dokonce sami využít. Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda, ale očkování proti nejhorším aspektům stárnutí vypadá spíše jako otázka kdy, než jestli.

První úspěšnou vakcínou byla vakcína proti neštovicím, kterou v roce 1796 vynalezl Edward Jenner. Takové vakcíny dnes existují proti většině infekčních nemocí a jsou pravděpodobně jedním z nejúčinnějších lékařských zásahů. Nedávná analýza zjistila, že od roku 1974 vakcíny zabránily 154 milionům úmrtí na celém světě, z toho 146 milionům u dětí mladších pěti let.

Smyslem očkování je předložit imunitnímu systému malé kousky - tzv. antigeny - infekčního organismu, které vyvolají imunitní reakci a vytvoří imunitní paměť, aby se následný kontakt se skutečným patogenem rychle vyřešil.

V reakci na infekční agens je poměrně snadné vyvolat užitečnou reakci imunitního systému, protože tělo rozpozná, že se nejedná o „vlastní“ agens. Neinfekční nemoci naproti tomu vznikají z vlastních buněk člověka, a proto je náročnější takovou reakci vyvolat - není to však nemožné.

Vakcína proti rakovině

První neinfekční nemocí, na kterou bylo očkování zaměřeno, byla rakovina. Na počátku 80. let 20. století tým z Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu aplikoval 20 lidem, kteří měli rakovinu tlustého střeva, jejich vlastní rakovinné buňky smíchané s BCG vakcínou, která byla původně vyvinuta proti tuberkulóze, ale je známo, že je také obecným stimulátorem imunitního systému. Cílem bylo vyvolat imunitní reakci na vlastní nádory účastníků.

O něco více než dva roky později bylo všech 20 osob stále naživu, zatímco čtyři z 20 osob v kontrolní skupině zemřely, což je statisticky významný rozdíl. Další studie využívající stejnou techniku zjistily podobné pozitivní výsledky.

Vakcíny proti rakovině se liší od tradičních vakcín: jsou spíše léčebné než preventivní. Přesto je lze považovat za vakcíny. „Vakcína je cokoli, co stimuluje imunitní systém způsobem, který prospívá hostiteli,“ říká Howard Weiner z Harvard Medical School, který pracuje na jejich využití jako léčebných prostředků, včetně Alzheimerovy choroby.

Pokrok v oblasti vakcín proti rakovině je však pomalý. Rakovinné buňky se před imunitním systémem výjimečně skrývají, a to i proto, že jde o buňky, které pocházejí z vlastního těla člověka. Dosud proběhlo více než 600 klinických studií vakcín proti rakovině. Zatím však prošla pouze jedna a její dopad byl jen mírný. Podle Samira Mitragotriho z Harvardovy univerzity byla v roce 2010 v USA schválena vakcína Provenge proti rakovině prostaty, ale ve světě nezazářila. Je poměrně drahá, má jen skromný přínos a není považována za nákladově efektivní.

Ale naděje je věčná. Ukázalo se, že mnoho rakovinných buněk je poseto antigeny, které se v lidském těle běžně nevyskytují. Tyto „neoantigeny“ často vznikají genetickými mutacemi uvnitř nádorové buňky a mohou představovat šťavnatý cíl pro imunitní systém. Podle Niny Bhardwajové z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku pomohl objev neoantigenů omladit tento obor. Nedávná studie na lidech využívající molekulu zvanou mRNA ke stimulaci produkce neoantigenů se ukázala jako slibná například při upozorňování imunitního systému na buňky melanomu rakoviny kůže.

Zadrhávající se pokrok tohoto přístupu u rakoviny neoslabil víru, že i na neinfekční nemoci lze cílit očkováním. Zejména mnoho onemocnění souvisejících s věkem se vyznačuje nadměrnou akumulací specifických proteinů, které mohou být vakcínami využity k vyvolání imunitní odpovědi.

Například Alzheimerova choroba je již dlouho spojována s hromaděním určitých forem dvou proteinů, beta-amyloidu a tau, v mozkových buňkách a jejich okolí. Přesná úloha, kterou tyto proteiny hrají v onemocnění, je sporná, ale stále se jedná o dva nejsilnější kandidáty na původce onemocnění.

Proti oběma se vyvíjejí vakcíny, které jsou velmi potřebné. Toto vysilující a nakonec smrtelné onemocnění je nejčastější formou demence. Odhaduje se, že v roce 2023 bude v USA žít 6,7 milionu lidí ve věku 65 let a více s Alzheimerovou chorobou, a pokud nedojde k rychlému průlomu v medicíně, může tento počet do roku 2060 vzrůst na 13,8 milionu. Současná léčba je velmi omezená.

Vakcíny proti Alzheimerově chorobě

Podle Guanghui Liu z Čínské akademie věd v Pekingu probíhá šest klinických studií vakcín proti beta-amyloidu nebo tau. Jejich podstata je poměrně jednoduchá: vakcína obsahuje účinnou látku, která má stimulovat imunitní systém k tvorbě protilátek proti těmto proteinům. Protilátky překračují hematoencefalickou bariéru, vážou se na bílkoviny a spouštějí bílé krvinky, aby je odstranily v naději, že se tím zpomalí progrese onemocnění.

Nastal však problém: jak beta-amyloid, tak tau jsou normální proteiny exprimované v mozku, a tudíž tolerované imunitním systémem. V patogenní formě jsou však tyto bílkoviny nesprávně složené. Tento rozdíl představoval nový cíl, říká Liu. Trik spočívá v tom, že přirozenou imunitní reakci na tyto nesprávně složené verze proteinů lze posílit pomocí vakcinačních přísad zvaných adjuvans, které upozorňují imunitní systém na nebezpečí.

Švýcarská biofarmaceutická společnost AC Immune má dvě vakcíny proti Alzheimerově chorobě, které jsou v rané fázi zkoušek na lidech, jednu proti každému proteinu. Konečným cílem, říká mluvčí společnosti Gary Waanders, je očkovat lidi v nejranějších stadiích Alzheimerovy choroby a zpomalit nebo zastavit její postup. To může znamenat i lidi, u kterých se ještě neobjevily žádné příznaky. Nedávno vyvinutý krevní test dokáže odhalit zárodky patologie související s tau ještě předtím, než se objeví jakékoli zhoršení kognitivních funkcí. „Vakcíny se nakonec budou podávat nejen k léčbě Alzheimerovy choroby, ale také k její prevenci,“ říká Weiner.

Při zkoumání tohoto článku jsem doufal, že moji synové budou mít možnost takové vakcíny vyzkoušet, ale Waanders naznačuje, že bych mohl mít šanci dostat je i já. Říká, že vakcína proti beta-amyloidu od společnosti AC Immune by se mohla dostat na trh již v roce 2029, pokud vše půjde hladce.

Mezitím americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nedávno udělil jiné vakcíně proti amyloidu - UB-311 od biotechnologické společnosti Vaxxinity z mysu Canaveral na Floridě - označení zrychlená vakcína, takže může být urychleně posouzena. Podle generální ředitelky společnosti Vaxxinity Mei Mei Hu se tato vakcína ukázala jako slibná při zkouškách na lidech, kdy na ni reagovalo 98 % lidí. „Vytvořily se u nich protilátky. Tyto protilátky překonaly hematoencefalickou bariéru. Zasáhly cíl. Zpomalili jsme pokles kognitivních funkcí přibližně o 50 procent.“ UB-311 je v současné době na cestě k větší studii, která zahrne přibližně 3 000 osob.

Existují i další způsoby, jak využít imunitní systém k odstranění beta-amyloidu. Vědci z Ann Romney Center for Neurologic Diseases v Bostonu ve státě Massachusetts pod vedením Weinera testují vakcínu, která se podává nosem, aby aktivovala imunitní systém v lymfatických uzlinách na krku a odtud vyslala imunitní buňky zvané monocyty do mozku. „Monocyty jdou a odstraňují amyloid,“ říká Weiner. Ukázalo se, že vakcína odstraňuje beta-amyloid na myších modelech Alzheimerovy choroby, a nyní se chystá na první testy na lidech.

Které metody proti stárnutí skutečně fungují?

Je zřejmé, že neexistuje žádná záruka, že se některá z těchto vakcín proti Alzheimerově chorobě začne používat. Řada experimentálních vakcín již padla, ať už z důvodu nedostatečné účinnosti, nebo nežádoucích účinků.

Bez ohledu na to zůstává naděje, že se tyto překážky podaří překonat. „Jednoho dne budeme Alzheimerovu chorobu léčit a předcházet jí pomocí vakcín,“ říká Weiner. „Samozřejmě se to nestane přes noc. Ale děláme na tom.“

Něco dalšího, co by synové mohli se zájmem sledovat, je pokrok v oblasti vakcín proti nemocem cévního systému. Stejně jako stovky milionů dalších lidí na celém světě mám hypertenzi neboli vysoký krevní tlak, a protože se obvykle vyskytuje v rodinách, jsou oba vystaveni vyššímu riziku, že se u nich také rozvine.

Podle Yuhua Liao z Huazhong University of Science and Technology v čínském Wuhanu jsou současné léky první volby - léky známé jako blokátory vápníkových kanálů a inhibitory ACE, které zabraňují zužování cév - účinné, ale neřeší hlavní příčinu.

Hlavním regulátorem krevního tlaku je receptor v tepnách. Při jeho aktivaci dochází ke stažení cév a zvýšení krevního tlaku. Receptor lze deaktivovat pomocí léků zvaných alfa-1 blokátory, které však nejsou dostatečně specifické a mají krátkou životnost v krvi, takže se nepředepisují jako léky první linie. Aby tento problém vyřešili, otestovali Liao a jeho kolegové v roce 2019 vakcínu, která u myší vyvolala protilátky blokující arteriální receptor, a dosáhli slibných výsledků.

Výsledkem je solidní pokrok v oblasti vakcín tohoto druhu zaměřených na jeden cíl a seznam potenciálních onemocnění vyššího věku, která by bylo možné tímto způsobem léčit, pokračuje. Ve fázi zkoušek jsou verze, které se snaží bojovat proti osteoartritidě, Parkinsonově chorobě a dokonce i proti vysoké hladině cholesterolu. Ačkoli vakcíny proti jednotlivým onemocněním jsou skutečně vítaným přírůstkem do naší výzbroje, existuje ještě jedna kandidátská vakcína, kterou sleduji obzvláště pozorně.

Buněčná senescence

Jedná se o vakcínu pro všeobecné použití proti stárnutí a jejím cílem jsou senescentní buňky. Tyto buňky utrpěly nějaké nenapravitelné poškození a přestaly se dělit, ale neumírají. Obvykle jsou odstraněny imunitním systémem, ale tento proces s věkem ochabuje a senescentní buňky se hromadí v tkáních a vylučují silný koktejl zánětlivých molekul v marné snaze přivolat kata. Pokud se tyto sekrety nekontrolují, jsou vysoce toxické, poškozují okolní tkáně a pronikají do krevního oběhu. Nejnovější výzkumy naznačují, že hromadění senescentních buněk je jednou z příčin řady onemocnění vyššího věku.

Podle Jamese Kirklanda z Mayo Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota se již testuje řada léků, které se zdají být schopné ničit senescentní buňky a které se již brzy ukázaly jako slibné u více než 40 různých onemocnění souvisejících s věkem. Probíhá řada klinických studií, ale zatím pouze dvě z nich dospěly do fáze, kdy byl lék nebo placebo podán většímu počtu lidí, aby se ověřila jejich účinnost, a podle Benjamina Le Calvé z farmaceutické společnosti StarkAge Therapeutics ve francouzském Lille se jejich přínos zatím ukázal jako omezený. Klasický přístup k lékům podle něj „pravděpodobně dosáhl svých limitů z hlediska klinického vývoje“.

Velkým problémem je, že většina těchto „senolytických sloučenin“ funguje tak, že zvrátí rozhodné odmítání senescentních buněk aktivovat sebedestrukční mechanismus zvaný apoptóza. Tyto léky však mohou stejnou cestou posunout i zdravé buňky, což zvyšuje možnost, že poškodí i jiné než cílové tkáně.

V tomto případě přicházejí na řadu vakcíny. Senescentní buňky běžně exprimují velmi vysoké hladiny antigenů, které v nesenescentních buňkách chybějí nebo je jich málo. Tyto „seno-antigeny“ jsou voláním o pomoc pro imunitní systém, který shromáždí vojáky, aby je zlikvidoval. Existuje přesvědčení, že vakcíny zaměřené na senoantigeny mohou pomoci posílit reakci imunitního systému a zničit senescentní buňky, zatímco zdravé buňky zůstanou v klidu.

Konec stárnutí?

V roce 2020 vytvořil tým pod vedením Hironoriho Nakagamiho z Osaka University Graduate School of Medicine v Japonsku vakcínu proti seno-antigenu zvanému CD153, který je přítomen na senescentních buňkách, jež se hromadí ve viscerálním tuku, který se nachází na orgánech a v jejich okolí. Myši, kterým byla vakcína podána a které byly následně krmeny dietou vyvolávající obezitu, měly mnohem nižší hladinu těchto senescentních buněk než běžné obézní myši a zlepšil se u nich metabolismus glukózy a snížila inzulínová rezistence. Tato zásadní studie ukazuje nejen to, že senescentní buňky lze eliminovat vakcinací, ale také to, že se tím zlepšují důležité fyziologické funkce, říká Liu.

O rok později provedl něco podobného tým pod vedením Tohru Minamina z Juntendo University Graduate School of Medicine v japonském Tokiu. Tentokrát se práce týkala stárnoucích myší a senescentních buněk ve výstelce jejich cév, které jsou známým rizikovým faktorem aterosklerózy, procesu, při němž se zužují a tuhnou tepny. Očkovaným myším se prodloužilo zdravotní rozpětí - což je měřítko toho, jak dlouho si udržují dobré zdraví - a prodloužila se délka jejich života oproti myším, které dostaly placebo.

To vše je povzbudivé. „Je zřejmé, že využití imunitního systému představuje novou a potenciálně účinnou strategii k odstranění senescentních buněk,“ říká Toren Finkel z Pittsburské univerzity v Pensylvánii.

Ačkoli v boji proti senescentním buňkám dochází k pokroku na různých frontách, první oblastí, kde by takové vakcíny mohly mít skutečný dopad, je rakovina, čímž se příslib vakcín proti stárnutí uzavírá. Senescentní buňky jsou pro imunitní systém mnohem viditelnější než rakovinné buňky. Zkombinujte je a bingo. Rakovinné buňky někdy stárnou přirozeně. To lze vyvolat uměle jejich extrakcí a ozářením. Pokusy na myších ukázaly, že injekce takových buněk zpět do zvířat - nebo totéž s imunitními buňkami vystavenými senescentním buňkám - může vyvolat silnou protinádorovou imunitní odpověď.

V jednom z nedávných pokusů například tým ze Soulské národní univerzity v Jižní Koreji odebral buňky z myších nádorů, vyvolal jejich senescenci a poté je protlačil přes malou membránu podobnou sítu, čímž vytvořil miniaturní částice. Vstříknutí těchto částic zpět vyvolalo silnou imunitní reakci a potlačilo růst a šíření nádoru. Vědci tvrdí, že tento postup je jednoduchý a mohl by být vyvinut k výrobě personalizovaných vakcín proti rakovině.

Zatím neexistují žádné vakcíny proti senescentním buňkám v klinických studiích, ale podle Liua se očekávají snahy o jejich testování na lidech a jejich potenciál je zřejmý. „Další pokrok je nutný, ale senolytické vakcíny nabízejí slibnou strategii, jak zmírnit nemocnost a v konečném důsledku zlepšit celkové zdraví a pohodu jednotlivců v pozdějším věku,“ říká. To je dobrá zpráva pro mé syny - a možná se i já dožiji dostatečně dlouhého věku, abych z toho mohl těžit a pomohly mi na cestě další vakcíny proti stárnutí.

Zdroj: New Scientist

Čínští vědci objevili "mocný" gen pro boj s obezitou

info@euroGeeN.cz — po, 24 čvn 2024 10:00:00 +0100

Genetická studie naznačuje evoluční výhody podskupiny M7b1a1 v boji proti rizikům obezity.

Čínští vědci objevili gen, který by mohl lidem pomáhat lépe odolávat obezitě, která je celosvětově velkým zdravotním problémem.

Tento objev by nám mohl pomoci pochopit, jak geny ovlivňují obezitu. Mohl by také vést k novým způsobům léčby a prevence tohoto onemocnění.

Obezita je celosvětově velkým zdravotním problémem a souvisí se závažnými problémy, jako jsou srdeční choroby a cukrovka 2. typu. S postupujícím lékařským výzkumem se o obezitě dozvídáme stále více. To zahrnuje pochopení jejích četných účinků na zdraví.

Navzdory rychlému hospodářskému rozvoji se Čína stále může pochlubit jednou z nejnižších měr obezity na světě. Studie z roku 2022 v časopise The Lancet zjistila, že čínské ženy jsou na 190. místě a čínští muži na 149. místě na světě v míře obezity.

Genetické faktory v odolnosti vůči obezitě

Ačkoli strava a ekonomický rozvoj jsou důležité, nový výzkum vedený profesorem Jin Li a docentem Zheng Hongxiangem z Fudan University ukazuje, že genetika může být také velmi důležitá v tom, jak se někteří lidé vyhnou obezitě. Jak uvádí South China Morning Post (SCMP), jejich studie analyzovala 2 877 vzorků z populací v Guangxi, Jiangsu a Henanu.

Vědci zjistili druh mitochondriální DNA (mtDNA), který je běžný v jižní Číně a jihovýchodní Asii a který zřejmě pomáhá chránit před obezitou.

"Mitochondrie jsou často označovány za buněčné elektrárny, které vytvářejí 80 až 90 procent energie potřebné pro různé lidské činnosti. Funkce mitochondrií je již dlouho spojována s obezitou," vysvětlil Jin.

Na rozdíl od jaderné DNA, která se dědí po obou rodičích, se mtDNA obvykle dědí pouze po matce. Je náchylnější ke genetickým mutacím užitečným při evoluční analýze.

Jin a jeho tým provedli asociační analýzy 16 základních haploskupin mitochondriální DNA, genetických rodin, které vedou ke společnému předkovi. Zjistili, že specifická skupina variant, pojmenovaná M7, byla důsledně spojena se sníženým rizikem obezity. Další analýza určila podskupinu M7b1a1 jako nejpravděpodobnější zdroj tohoto ochranného účinku.

V roce 2019 publikoval profesor Kong Qingpeng z Čínské akademie věd studii v časopise Molecular Biology and Evolution. Ta ukázala, že podskupina M7b1a1 se vyskytuje především v jižní Číně a pevninské jihovýchodní Asii. Tato podskupina se vyskytuje také u 5 až 14 procent obyvatel jižní Číny Han.

Evoluční výhody a budoucí využití

Vědci se domnívají, že snížená funkce mitochondrií může vysvětlovat, proč M7b1a1 snižuje riziko obezity. "Snížené mitochondriální funkce představují menší úsporu energie a větší produkci tepla, což by mohlo vést k menšímu nárůstu hmotnosti," napsal Jin ve studii.

Tým také zjistil, že M7b1a1 zřejmě prošla populační expanzí přibližně před 15 000 lety.

Jin naznačuje, že tato historická expanze podporuje jejich hypotézu: "Nositelé M7b1a1 s větší produkcí tepla se mohli dobře přizpůsobit chladnému klimatu v době ledové, což mohlo být evolučně výhodné pro pozitivní přírodní výběr."

Tato zjištění poskytují nový pohled na to, jak geny ovlivňují znaky související s obezitou. Jin a jeho tým se domnívají, že jejich výzkum by mohl pomoci vyvinout nové způsoby boje proti obezitě díky studiu genů a fungování mitochondrií.

Studie byla publikována v odborném časopise Journal of Genetics and Genomics.

Zdroj: IE

Děti ohrožené cukrem

info@euroGeeN.cz — ne, 9 čvn 2024 10:00:00 +0100

"Oni můžou – a já ne,“ shrnuje Marcela podstatu častých stížností svého devítiletého syna Edy. Jeho spolužáci si v bufetu na školním hřišti kupují dle libosti všechno, co mají tak rádi: kolu, fantu, sprite a další sladké nápoje. Ani Eda to nemá zakázané, rodiče ale trvají na tom, aby si nezdravé sladké pití pořizoval z nepříliš vysokého kapesného, takže se musí držet zpátky. Doma se pije hlavně voda, mléko nebo čaj slazený maximálně medem.

Eda se zlobí, ale jeho matka přesně ví, čemu se chce vyhnout. „Za posledních třicet let nám nenarůstá podíl dětí s nadváhou, alarmujícím způsobem nám ale narostl podíl dětí s obezitou,“ říká pediatr a obezitolog Jan Boženský. Nezdravý životní styl a nadměrný přísun energie z příliš kalorického jídla a pití tedy nevede k mírnému nárůstu tělesné hmotnosti, ale katapultuje část dětí rovnou na cestu obezity. „Nedávno jsem měl v ordinaci chlapce, který ve svých třinácti letech váží 122 kil,“ přibližuje míru problému Boženský, primář dětského oddělení v nemocnici v Ostravě-Vítkovicích.

Není to novinka: podle časopisu Nature Reviews Endocrinology jsou dnes slazené nápoje globálně vůbec největším zdrojem přidaného cukru v potravě. Řada studií, jejichž výsledky časopis shrnuje, dokládá, že sladké pití vyvolává – ať již prostřednictvím obezity nebo přímo, kvůli změnám metabolismu – choroby od cukrovky druhého typu až po některé druhy rakoviny. „Slazené nápoje nepotřebujeme, nejsou k ničemu dobré. Ze zdravotního hlediska bychom je měli pít jenom ve chvíli, kdy potřebujeme rychle dodat tělu cukry, třeba při sportu,“ shrnuje lékař Martin Haluzík, předseda České obezitologické společnosti.

Tohle už si leckde dávno uvědomili – mezi posledními například v Polsku – a slazené nápoje zkoušejí regulovat, případně ty nejrizikovější, energetické nápoje obsahující kofein, dětem (například v Pobaltí) zakazují. Soustředit se v debatě právě na děti má smysl i proto, že jsou nejohroženější skupinou. V dětství se jednak vytvářejí stravovací návyky – včetně návyku na sladké –, jednak se organismus programuje k budoucím onemocněním. Česko se právě v těchto dnech rozhoupává ke konkrétnější cestě k tomu, jak jednu z největších výzev zdravotnictví pro další roky vyřešit. Stačí v této alarmující situaci osvěta, nebo je lepší vzít do hry i legislativními restrikce?

Od „pitíčka“ k zánětu

Mláďata, ale i dospělí jedinci druhu Homo sapiens jsou evolucí vyladění tak, aby cukry a tuky vyhledávali jako zdroj energie a aby jim jejich konzumace dělala dobře. Cukr uklidňuje a vyvolává příjemné pocity. I mateřské mléko, první nápoj, s nímž se dítě setká, je sladké, takže přejít na obyčejnou vodu nebo jiný nápoj nevýrazné chuti není pro malého člověka jednoduché.

Bažení po cukru zkrátka představuje velmi silný hnací impulz. Odborníci jsou opatrní a nemluví přímo o fyzické závislosti srovnatelné s oficiálními drogami, ale faktem je, že návyku na sladké se rozhodně nelze snadno zbavit. Pediatr Boženský u svých dětských pacientů pozoruje sklon k nutkavému pití: sladké nápoje do sebe nelijí kvůli žízni, vede je k tomu právě bažení po cukru.

O tom, nakolik se tomu dokážeme vyhnout, rozhodují do značné míry právě návyky získané v dětství. Již citovaná paní Marcela, náhodně vybraná ze vzorku rodičů, kteří se redakci ozvali na výzvu, aby se podělili o své zkušenosti s těmito druhy lákadel a ochotou svých potomků jim podléhat, se vždy snažila svým čtyřem dětem problematiku slazených nápojů a příliš velkého množství cukru vysvětlovat. Má se o přitom o co opřít – vystudovala potravinářskou fakultu na Vysoké škole chemicko-technologické, a problematice tedy rozumí. „Odmalička dětem třeba říkám, že se kvůli sladkým nápojům kazí zuby, že když je v nich ještě kyselina citronová, podporuje to růst bakterií. Děti to chápou, necítí potřebu nechat si zuby zkazit, navíc se bojí zubaře.“

Jan Boženský ale v praxi vidí, že v mnoha rodinách je to úplně jinak. Rodiče více než dvaceti procent českých dětí svým ratolestem sladké pití dopřávají pravidelně a už od druhého roku života. Jde o nejrůznější slazené nápoje vyvinuté speciálně pro děti, „pitíčka“ v barevných obalech s obrázky zvířátek a podobně, které běžně obsahují kolem 10 gramů cukru na 100 mililitrů (litr nápoje tak odpovídá asi 25 kostkám cukru). Lahvička o objemu třetiny litru tak v podstatě vyčerpá denní doporučenou dávku cukru pro pětileté dítě.

Časem děti přecházejí na všeobecně oblíbené slazené nápoje, jako je doslazovaná minerálka, kola či fanta, a podle Boženského jich dokážou vypít i tři až čtyři litry denně. Sedmi- až devítileté dítě, které za den vypije tři litry kolového nápoje, tak může překročit doporučený denní limit cukru (44 g, tedy zhruba 11 kostek cukru) asi osmkrát – jen tímto druhem pití.

Kromě problémů se zuby bývá výsledkem zmíněná obezita, která vyvolává takzvaný metabolický syndrom: „V těle se rozvíjí chronický zánět. Způsobuje poruchy metabolismu tuků, hypertenzi a další závažné věci, které pak časem vedou k infarktům, mozkovým příhodám a podobným komplikacím,“ varuje lékař. Chronický zánět zároveň mění naši imunitu způsobem, který může vést k rakovině. „Každou hodinu v našem těle vzniká buňka, která je potenciálně nebezpečná, ale náš imunitní systém ji dokáže odhalit a zničit.“ U obézního člověka, jenž se navíc nezdravě stravuje a scházejí mu některé živiny, však imunitní systém tak dobře fungovat nemusí.

Nemoci zároveň u obézních lidí postihují mladší jedince. Když se metabolický syndrom rozvine u dítěte, dříve se pak také projeví cukrovka druhého typu, které se dříve říkalo „stařecká“ a byla pokládána za nemoc vyššího věku. „I první infarkty přijdou mnohem dříve, než jsme dnes zvyklí – u čtyřicátníků i mladších lidí,“ vysvětluje Boženský. Což v budoucnu kromě mnoha osobních tragédií může neúnosně zatěžovat zdravotnický systém. Možnost konzumovat nezdravé věci je někdy představována jako věc osobní volby. Faktem je, že důsledky časem zaplatí všichni plátci zdravotního pojištění.

V krvi dětského či dospívajícího pacienta s metabolickým syndromem lékaři navíc nacházejí zvýšenou hladinu lipidů nebo cholesterolu, někdy i vyšší hladinu cukru. Dítě může mít i vyšší krevní tlak. „Tohle jsme ještě před deseti lety nevídali vůbec, teď už to není úplně výjimka, zvlášť u adolescentů,“ říká již citovaný Martin Haluzík, který je zároveň přednostou Centra diabetologie v pražském IKEM.

„Hodně rodičů může vystrašit, že velká část těchto dětí už má steatózu, ztučnění jater,“ doplňuje pediatr Boženský. „Jde o ukládání tuku do jaterních buněk. Je to první krok k závažným komplikacím v dospělosti.“ Dítě si na nic konkrétního nemusí stěžovat. „Ono totiž ani netuší, jaké to je, cítit se dobře a lehce. Když má chlapec o padesát kilo více, než by při své výšce a věku měl mít, je to, jako by neustále nosil na zádech padesátikilový batoh,“ dodává Boženský.

Nejdůležitější je se do tohoto stavu vůbec nedostat a omezení nezdravých nápojů v tom může sehrát velkou roli. „K pitnému režimu patří neslazená voda a slabý ovocný čaj, bez nějakého aditiva. Když se dítě nenaučí pít slazené nápoje do pátého nebo šestého roku života, většinou si k nim pak už cestu nenajde. Když si jednou začas dá v restauraci či na oslavě džus nebo kolový nápoj, není to ideální, ale nic se nestane,“ doporučuje Boženský.

Než úzkostlivě počítat gramy cukru, které jejich potomek denně v nápojích zkonzumuje, je pro rodiče jednodušší doma sladké pití zkrátka nenabízet. Mimo domácnost pak stačí volnější pravidla, zvlášť když děti vyrostou a rodiče už nemají nad jejich stravováním absolutní kontrolu. „Teenagerovi nebudete říkat, že si nesmí dát kolu, fantu nebo mirindu. Pokud bude mít zažito, že rodina preferuje neslazené pití, dříve nebo později se beztak vrátí k vodě,“ radí Boženský rodičům a upozorňuje, že také nárůst váhy v dětském věku je nebezpečnější než v pubertě, kdy se v organismu řada věcí radikálně mění a nějaké to kilo navíc se může ztratit.

Víc než polovina světa

Omezení v rodinách jsou tedy určitě důležitá, ale pohybujeme se v náročném terénu. Na druhé straně barikády jsou silní protivníci, hlavně masivní a dobře promyšlená reklama. Rodiče, které redakce oslovila, se před ní snaží děti chránit, někdy je to ale marný boj. Potíže vznikají třeba v nákupních centrech: „Když už tam jdeme, je vidět, jak jsou děti ze všudypřítomných lákadel a reklam úplně vedle. Mám pocit, že se jim spouští reflex ,chci cokoli!‘,“ píše jedna z matek Andrea Cigánková.

Nejsilnější masáž se valí z televize. „Zkuste si ji někdy pustit ráno, když se vysílají pořady pro děti,“ říká pediatr Boženský. Televizní reklamy na slazené nápoje a jiné sladkosti jsou podle něj „milé, úsměvné, plné lásky – většinou je na nich nějaká maminka, dítě, úsměv, štěstí, rodina“.

Samostatnou kapitolou jsou pak reklamy na energetické nápoje, s nimiž se pojí kromě cukru i mnoho dalších rizik. Cukr k nim rozhodně patří a jeho vysoký obsah je pro „energeťáky“ zásadní – přebíjí totiž nepříjemnou chuť energetických stimulantů. Slogan „Red Bull vám dává křídla“ skvěle shrnuje fakt, že globálně úspěšná firma ve své době marketingově prakticky ovládla pole adrenalinových sportů, které část dětí přitahují možná ještě víc než samotná „limonáda“. Akrobatické létání, divoké sjezdy na kolech a lyžích nebo krajně nebezpečné lety pomocí obleku nazývaného wingsuit jsou pro ně neodolatelně atraktivní, zvlášť v kritickém věku po desátém roce života, kdy navíc rodiče postupně ztrácejí kontrolu nad jejich stravováním.

Děti ke sladkým nápojům svádí také tlak kamarádů a vlastně i celkové nastavení společnosti. „Co rodiče nabízeli dětem, když byly malé? Když se bály jít k doktorovi, když si rozbily koleno, měly úspěch ve škole? Udělali jsme ze sladkosti odměnu, něco jednoznačně pozitivního. Je tady oslava, musí být dort, dětské šampaňské…“ vyjmenovává Boženský. Ve světle těchto úvah se přirozeně nabízí otázka, zda by stát neměl „zdvihnout prst“ a legislativními kroky upozornit, že tenhle přístup většiny společnosti není nejšťastnější.

Regulace by mohla vyjít právě z obsahu cukru v daném nápoji. V Česku jej upravuje takzvaná pamlsková vyhláška, která zakazuje prodej nápojů ve školách a školských zařízeních, pokud mají větší obsah cukru než pět gramů na 100 mililitrů. Limitu vyhovují například některé ochucené minerálky, zatímco kokakola, kofola, sprite nebo fanta nikoli. Zajímavé je, že po zavedení vyhlášky v roce 2016 se nárůst obezity menších dětí u nás zastavil – než přišel covid, s ním sociální izolace, a děti znovu začaly více tloustnout.

Důležitá proměnná je totiž dostupnost i mimo budovu školy. V Česku se o takové regulaci dlouho debatovalo spíše na odborné úrovni a do reálných politických plánů tlak zdravotnicko-odborné veřejnosti nezasáhl. To až do momentu, kdy Národní ekonomická rada vlády (NERV) v loňském roce přinesla soubor 37 opatření, jak pomoci tuzemskému rozpočtu a ekonomice obecně. Jedním z návrhů pak je i danění slazených nápojů.

Při letmém pohledu po světě nejde o žádnou novinku a současně nejsme zásadně pozadu. Daňová opatření vůči slazeným nápojům jsou doménou 21. století a posledních dvou dekád obzvláště. Zajímavý je vývoj ve Francii, která – jak upozorňuje PAQ Research – byla jednou z prvních evropských zemí, která se ke zdanění cukru odhodlala. Tehdy byla hlavní motivací finanční krize a snaha o větší přísun peněz do státního rozpočtu. I když spotřeba slazených nápojů klesla asi o pět procent (a výrazněji u nízkopříjmových domácností), francouzští zákonodárci nastavení daně přehodnotili a místo plošné daně zavedli sazby podle množství cukru.

Možných cest, jak nápoje zdanit, je tak více, ale zrovna Češi nemusí pro inspiraci chodit daleko. Vše totiž směřuje k tomu, že ideální model, vhodný k domácí aplikaci, uplatňuje již zmíněné Polsko. „Jejich přístup je nám nejbližší. Jsou jedněmi z posledních, mohli se učit od jiných zemí. A mají podobné spotřebitelské chování,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník (KDU-ČSL).

Polské řešení zjednodušeně řečeno nedaní plošně všechny slazené nápoje jednou sazbou, jak to zavedla zmíněná Francie, ale sazbu zvyšuje či snižuje podle množství cukru v daném nápoji. Jinými slovy: čím více cukru je v nápoji, tím větší spotřební daň a tím větší motivace pro výrobce množství cukru ve svých výrobcích snižovat (a naopak menší pro spotřebitele si nápoj koupit). „Ta daň není o příjmech, ale o výdajích,“ shrnuje cíle ekonom Jakub Komárek z výzkumného týmu PAQ Research, který se modely správného zdanění slazených nápojů zabývá. Odhady mluví asi o třech miliardách korun ročně do státní kasy. I tak jde podle Komárka o solidní přínos a do kontextu jej zasazuje srovnáním se stávkami učitelů kvůli loňským škrtům ve školství (učitelům šlo o polovinu této částky).

Co se oné podstatnější položky týče, tedy ušetřených výdajů, přesné propočty neexistují. „Víme, že jen samotná obezita, která úzce souvisí s konzumací cukru, stojí 30 miliard korun ročně jen na zdravotních výdajích. Celkově tedy daleko více,“ říká Komárek s tím, že jak se bude měnit spotřebitelské chování a konzumovat méně cukru, pozitivní dopady se v čase projeví. „Je to ale velice dlouhodobá strategie,“ upozorňuje. Epidemioložka Eliška Selinger jej s mírnou nadsázkou doplňuje, že stejně jako se k obezitě trvá projíst 20 let, „odjíst“ se od ní trvá stejně tak dlouho.

V současné chvíli má nějakou formu zdanění více než 50 států na světě. Zahraniční zkušenosti ukazují, že tam, kde se daň zavedla, klesá spotřeba slazených nápojů o 15 procent. Dlouhodobé pozitivní dopady lze pro nejbližší roky nahradit těmi skokovějšími: podle dat z Velké Británie například výrazně ubylo zubních kazů u dětí.

Češi to milují

Ministerstvo zdravotnictví si návrh NERV vzalo za svůj a zadalo Státnímu zdravotnímu ústavu (SZÚ) vypracovat model, podle kterého pak bude možné legislativu nastavit, protlačit vládou a následně i parlamentem. „Jsme zhruba v polovině volebního období, vrcholí doba, kdy se legislativa může pohodlně stihnout,“ říká na dotaz, zda se tohle všechno dá zvládnout, náměstek ministra zdravotnictví Pláteník. „Vymlouvat se na časový limit není namístě.“

Na SZÚ si tvorbu legislativy vzala na starost právě Eliška Selinger – jedna z těch, kdo dlouhodobě apelují na stimulaci lepší životosprávy v Česku. Ta, společně s kolegy z ústavu, analyzuje modely zdanění v ostatních státech a hledá nejlepší možný recept pro Česko. I jí zatím jako ideální vychází polská cesta danění podle množství cukru.

Kam vybrané peníze půjdou, tedy jestli rovnou do zdravotnictví, nebo se rozpustí ve státním rozpočtu, zatím není jasné. Jednu z cest nabízí již citovaný lékař Martin Haluzík. V posledních letech totiž došlo k průlomu v léčbě obezity. Objevily se nové léky vycházející z preparátů k léčbě cukrovky, které – s menšími vedlejšími účinky než starší přípravky – u obézních lidí výrazně snižují chuť k jídlu a také krevní tlak, hladinu cholesterolu i riziko kardiovaskulárních chorob. V Česku ale léky založené na účinné látce semaglutid nejsou u léčby obezity hrazené ze zdravotního pojištění, takže si pacienti tyto preparáty, u nichž je podmínkou dlouhodobé užívání a které mohou vyjít zhruba na tři až čtyři tisíce korun měsíčně, musí platit sami.

„Máme svázané ruce. U pacienta, který nemá diagnostikovanou cukrovku, není žádná šance úhradu získat. U řady nemocných tak léky prostě nenasadíme, protože je nemá kdo zaplatit,“ kroutí hlavou Haluzík. Postrádá zde společenský tlak na zdravotní pojišťovny – česká veřejnost stále pokládá obezitu nikoli za nemoc, ale spíše za výsledek lenosti a neochoty vést zdravý životní styl. Peníze z nové daně by podle Haluzíka mohly pomoci financovat nejen léky samotné, ale také infrastrukturu, která pacientovi umožní dosažené snížení váhy udržet či prohloubit – poradenská centra, místa pro zdravé trávení volného času a podobně.

Příklady z praxe jsou, politická shoda se však zatím hledá. Ambice ministerstva zdravotnictví částečně narážejí na fakt, že ne všechny partaje mají ohledně zdanění slazených nápojů jasno. Řeč je především o občanských demokratech. „Osobně nejsem proti, ale naše strana v tomhle není jednotná,“ říká předsedkyně výboru pro zdravotnictví Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS). S kolegy v mezičase mají shodu „alespoň“ na tom, že regulovat se bude dostupnost energetických nápojů pro děti. Navyšování daní obecně v českém kontextu není příliš populárním nástrojem, právě spotřební daň ale tvoří mírnou výjimku. Tu symbolizují například závislostní opatření vznikající na Úřadu vlády, podle kterých mají nikotinové náhražky podléhat nižší dani, než je tomu třeba v případě cigaret. I tak existuje na politické úrovni částečná rezervovanost.

Po dlouhých letech nehybnosti dnes politickými kuloáry putují dva rozdílné návrhy. První je v konečné fázi, a pokud dojde k jeho schválení, znamenal by zákaz prodeje energetických nápojů nezletilým do patnácti, nebo osmnácti let (věková hranice je jednou z posledních položek, nad kterou se diskutuje). Druhým je právě návrh NERV přetavený v akci ministerstva zdravotnictví a SZÚ. Oba modely přitom ukazují škálu přístupů, s níž je potřeba tuto problematiku řešit: energetické nápoje jsou podstatně škodlivější a dětem by se v ideálním světě měly zcela vyhnout. U slazených nápojů (mimo jejich extrémní příklady v podobě energeťáků) stačí mírnější opatření – tedy regulace pomocí ceny.

Při pohledu na situaci v Evropě se ale zdá, že právě taková regulace slazených nápojů – například po vzoru zmíněného Polska – je nutným krokem. „S nástrojem se nyní můžeme setkat ve třinácti zemích EU,“ říká ekonom Komárek. To zároveň znamená, že dnes v rámci Evropy nejsme osamoceným ostrůvkem bez jakékoli regulace. Hlavní problém však vězí jinde. „Češi jsou svou životosprávou mezi nejhoršími. Víme, že konzumujeme nejvíc čistého alkoholu na hlavu a hodně cukru. Jsme obézní a netýká se to jen dospělé populace,“ vypočítává tuzemská rizika Komárek. „Nejsme jediní, ale možná by nám to prospělo nejvíc.“

Zdroj: RESPEKT

Sladidlo xylitol je spojováno s vyšším rizikem infarktu a mrtvice

info@euroGeeN.cz — pá, 7 čvn 2024 11:00:00 +0100

Lidé, kteří měli vyšší hladinu xylitolu v krvi, měli vyšší pravděpodobnost, že během následujících tří let prodělají infarkt nebo mrtvici, přičemž laboratorní pokusy naznačují, že toto sladidlo podporuje srážení krve.

Sladidlo zvané xylitol, které se běžně používá v nápojích bez cukru, žvýkačkách a zubních pastách, je spojováno s vyšším rizikem infarktu a mrtvice.

Xylitol, který je často prodáván jako "nízkosacharidový", "přírodní" a "vhodný pro keto", je cukerný alkohol, který se nachází v ovoci a zelenině, ale v přibližně 1000krát nižším množství, než se přidává do komerčních výrobků. Lze jej také uměle připravit chemickými reakcemi z rostlinných materiálů.

Stanley Hazen z Clevelandské kliniky v Ohiu a jeho kolegové loni zjistili, že sladidlo erytritol je spojeno se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Hazena zajímalo, zda může mít xylitol také vliv na zdraví srdce, a proto vedl šetření na 3306 dospělých osobách v USA a Evropě.

Vědci analyzovali jednorázový vzorek krve účastníků, aby zjistili hladinu xylitolu po nočním půstu. Během tříletého sledování tým zjistil, že u třetiny osob s nejvyšší hladinou cirkulujícího xylitolu byla vyšší pravděpodobnost výskytu kardiovaskulární příhody, například infarktu nebo mrtvice.

Aby vědci lépe porozuměli tomuto trendu, zkoumali účinky xylitolu na lidské krevní buňky označované jako krevní destičky v laboratoři a na jejich aktivitu u myší. Krevní destičky se shlukují v místě poranění, aby zabránily krvácení, ale mohou se také srážet uvnitř cév. To může ovlivnit zásobování srdce a mozku krví a zvýšit riziko kardiovaskulárních příhod.

Výzkumníci zjistili, že lidské krevní destičky vykazovaly známky větší tendence ke srážení, když byly inkubovány s xylitolem, ve srovnání s inkubací ve fyziologickém roztoku. U myší se po podání injekcí xylitolu také výrazně zrychlila tvorba sraženin v žilách.

Nakonec tým sledoval aktivitu krevních destiček u 10 lidí poté, co jim byla podána voda oslazená stejným množstvím xylitolu. Během 30 minut se u nich projevil tisícinásobný skok hladiny xylitolu v krevní plazmě a zvýšila se všechna měřítka podporující pohotovost srážení krevních destiček, zejména u těch, kteří měli v krvi nejvyšší hladinu xylitolu.

"Tato studie opět ukazuje na okamžitou potřebu zkoumat cukerné alkoholy a umělá sladidla," říká Hazen. "Neznamená to, že byste měli vyhodit zubní pastu, pokud obsahuje xylitol, ale měli bychom si uvědomit, že konzumace výrobku obsahujícího vysoké množství může zvýšit riziko příhod spojených s tvorbou krevních sraženin."

V kombinaci s předchozími zjištěními o erytritolu tato zjištění "zdůrazňují potřebu systematických studií o vlivu umělých sladidel na kardiovaskulární rizika", říká Silvia Radenkovicová z University Medical Center Utrecht v Nizozemsku.

Zdroj: New Scientist

Nové léky zabraňující alergickým reakcím na arašídy a další potraviny

info@euroGeeN.cz — ne, 5 kvě 2024 10:00:00 +0100

Neuvěřitelné výsledky zkoušek několika nových léků ukazují, že mohou zabránit potenciálně smrtící reakci na potraviny, jako jsou arašídy, vejce a mléčné výrobky - a jednoho dne možná mohou léčit astma.

Můj nejmladší syn je od malička alergický na arašídy a sezam. Ačkoli nikdy neměl život ohrožující reakci, neustále nad ním visí riziko, že se tak stane. Nemůže jíst ve většině restaurací ani cestovat do mnoha částí světa. Nakupování potravin je pro něj utrpením. Má teď vlastní byt a já žiji v neustálé úzkosti. Vždycky jsme doufali, že z alergií vyroste. Ve svých 21 letech téměř jistě nevyroste.

Je na stále přeplněnější palubě. Z důvodů, které nejsou dobře objasněny, se potravinové alergie v 21. století explozivně rozšířily. Běžným spouštěčem jsou arašídy, pšenice, kravské mléko, vejce, sója, jiné ořechy, ryby a korýši. Kromě "velké osmičky" existuje dlouhá řada alergií na další potraviny, včetně mnoha druhů ovoce, zeleniny a semen. Někteří lidé jsou alergičtí na pivo, jiní na konopí. Pokud je lidé konzumují, je pravděpodobné, že je na ně někdo někde alergický.

Tento nárůst se promítá do zvýšené zátěže zdravotnictví a snížené kvality života mnoha lidí, kteří se snaží vyhnout potenciálně smrtelné reakci. Až donedávna existoval jediný způsob, jak tomuto následku zabránit: nejíst spouštěcí potravinu. To se však snáze řekne, než udělá, protože do zpracovaných potravin se dostávají nečekané přísady a jejich označování je často nejednoznačné nebo nepřesné.

Nyní se však konečně objevila naděje v podobě několika nových léčebných postupů, které mohou lidem pomoci vyhnout se alergické reakci, a to nejen na potraviny, ale i na jiné druhy spouštěčů. "Blíží se vzrušující éra," říká Idil Ezhuthachan z Emory University v Atlantě ve státě Georgia.

Jak časté jsou potravinové alergie?

Získat přesný přehled o výskytu potravinových alergií je poměrně obtížné, protože existují různé způsoby jejich měření. Většina studií však zjistila, že v poslední době dochází k nárůstu, alespoň u dospělých. Průzkumy bezpečnosti potravin prováděné americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zjistily, že počet dospělých, kteří sami uvádějí potravinovou alergii, se zvýšil z 9,1 % v roce 2001 na 13 % v roce 2010. V roce 2019 jiná výzkumná skupina zjistila, že tento podíl činil 19 procent. Prevalence u dětí se v posledních zhruba deseti letech pohybuje kolem 8 procent.

Současně dramaticky vzrostl počet hospitalizací pro závažné alergické reakce. V USA se jejich počet na 100 000 obyvatel zvýšil ze 153 v roce 2004 na 218 v roce 2016. Ve Spojeném království vzrostl ekvivalentní počet od roku 1998 do roku 2018 o více než 179 %.

Nárůst počtu případů u dospělých opožděně upoutal pozornost epidemiologů, kteří se dříve soustředili na dětské alergie, říká Christopher Warren z Northwestern University v Illinois. Částečně je to způsobeno tím, že děti s alergií dospívají, ale nevyrůstají z ní tak často, jak se očekávalo - pouze asi 20 % dětí vyroste z alergie na arašídy. Podle Warrena je to však také způsobeno alergiemi v dospělosti, které se "zdají být stále častější".

Na prvním místě mezi nimi stojí syndrom pylové potravy. V tomto případě se jedná o primární alergii na některý druh vzdušného pylu, který vyvolává sennou rýmu v důsledku toho, že imunitní systém mylně rozpozná bílkoviny (neboli "alergeny") v pylu jako nebezpečné. Lidé s touto alergií mají také tendenci reagovat na potraviny obsahující blízce příbuzné alergeny. Například hlavní z nich v pylu břízy je téměř totožný s těmi, které se nacházejí v jablkách a lískových oříšcích. Při alergii na pyl břízy mohou být lidé citliví také na pšenici, broskve, vlašské ořechy, sóju a latex.

Mořské plody jsou také častým spouštěčem u dospělých: podle Jaye Liebermana z University of Tennessee Health Science Center v Memphisu vzniká v dospělosti v USA přibližně 60 % alergií na korýše a 40 % alergií na ryby. Podle něj nevíme, proč jsou tyto potraviny léta tolerovány a pak náhle spustí alergii.

Co způsobuje alergie?

Dětské potravinové alergie jsou také trochu záhadou. Je zřejmé, že existuje genetická složka, která může u lidí zvýšit riziko vzniku alergie, ale co způsobuje, že tělo některých lidí reaguje na jinak neškodný spouštěč z prostředí, zatím není známo (viz níže "Jak zabránit vzniku potravinové alergie u vašeho dítěte"). Podle Gideona Lacka z King's College London chybí přesvědčivé důkazy pro hygienickou hypotézu, která předpokládá, že život v příliš sterilním prostředí v raném dětství vede ke špatné imunitní toleranci v pozdějším věku.

Nejslibnějším vysvětlením vzniku alergií u dětí je kožní expozice, kdy potravinové alergeny pronikají porušenou kůží a vyvolávají imunitní reakci, která je pak zakódována do imunitní paměti, říká Ezhuthachan. To odpovídá takzvanému "alergickému pochodu", kdy se u dětí, u nichž se zpočátku objeví ekzém, mnohem častěji následně objeví potravinové alergie, astma a senná rýma. Porušená kůže, která je pro ekzém charakteristická, může být cestou, kterou se potravinové alergeny poprvé setkávají s imunitním systémem. Jyothi Tirumalasetty ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii však říká, že "procesy, které tuto ztrátu tolerance řídí, nejsou zcela objasněny".

Na druhou stranu, mechanismus alergických reakcí je již dobře znám, což je částečně důvodem nedávného rozmachu nových léčebných postupů. Reakce začíná, když imunitní systém nesprávně identifikuje něco neškodného jako hrozbu a přejde do bleskového obranného režimu. Při klasické reakci typ bílých krvinek zvaný pomocná T-buňka rozpozná alergen, spustí poplach a stimuluje B-buňky k uvolnění protilátky zvané imunoglobulin E (IgE). Ten se naváže na cílové buňky a spustí záplavu zánětlivých molekul včetně histaminů. Nastává klasická alergická reakce: otok, svědění, proudění z očí a nosu, kopřivka a v případě potravin zvracení a průjem.

Histaminy také způsobují rozšíření cév, což vede k rychlému poklesu krevního tlaku. V závažných případech mohou být tyto imunitní reakce smrtelné. Otok dýchacích cest a jazyka ztěžuje dýchání, zatímco katastrofálně nízký krevní tlak může přejít do stavu zvaného anafylaktický šok, kdy se do tkání nedostane dostatek krve. To může vést k bezvědomí a zástavě srdce.

Jak léčíte alergie?

Jedinou léčbou těžkých alergických reakcí je v současné době adrenalin, známý také jako adrenalin, který rychle rozšiřuje dýchací cesty, stahuje cévy a zrychluje činnost srdce. Proto lidé s život ohrožujícími alergiemi často nosí injekční dávky adrenalinu v EpiPenu nebo podobném přípravku. Rychlý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Přesto přibližně polovina lidí s těžkou potravinovou alergií prodělala alespoň jednu těžkou reakci a zhruba třetina z nich byla hospitalizována. V USA každoročně zemře na anafylaktický šok po požití arašídů 50 až 100 lidí.

Anafylaxe se může stupňovat a následné záchvaty jsou horší než ty předchozí. Přibližně u 20 % lidí dochází k "bifázickému" šoku, kdy se druhá vlna anafylaktických příznaků objeví několik hodin nebo dokonce dní po prvním. "Lidé s těžkou potravinovou alergií, zejména ti, kteří jsou alergičtí na více potravin, mají značnou potřebu účinné a bezpečné léčby," říká Gary Wong z Čínské univerzity v Hongkongu.

Zdá se, že taková léčba je po letech příslibů konečně na obzoru. Již v 80. letech minulého století přišli vědci z biotechnologické společnosti Tanox v texaském Houstonu na koncept, který by mohl zachránit život. Pokud těžké alergie vyvolává IgE, proč se nezaměřit na něj? Vyvinuli lék nazvaný TNX-901, který se pevně váže na IgE a brání mu v přichycení na buňky, které by jinak uvolňovaly zánětlivé molekuly, jako jsou histaminy. Záměrem bylo podávat lidem s těžkými alergiemi pravidelné injekce TNX-901, které by je ochránily před bouří IgE, pokud by náhodou snědli spouštěcí potravinu.

V následné klinické studii zveřejněné v roce 2003, které se zúčastnilo 84 dobrovolníků ve věku 12 až 60 let s alergií na arašídy, Tanox prokázal, že tento koncept funguje: čtyři injekce TNX-901 během 12 týdnů "významně a podstatně" zvýšily práh tolerance účastníků z průměrně asi poloviny arašídů na téměř devět arašídů. To podle výzkumníků představovalo dostatečnou rezervu, která je ochránila před většinou nechtěného požití.

Bohužel se tento slibný nástroj nepodařilo prosadit. Zkouška byla zastavena kvůli právnímu sporu mezi společností Tanox a jejími průmyslovými partnery, společnostmi Novartis a Genentech, o to, komu patří právo na vývoj léku. TNX-901 nikdy nespatřil světlo světa.

Perorální imunoterapie

Mezitím však byla testována jiná strategie, tzv. orální imunoterapie (OIT). Ta spočívá v podávání malých, ale stále se zvyšujících dávek spouštěcího alergenu lidem s potravinovou alergií. Myšlenka spočívá v tom, že dávky, které jsou zpočátku příliš malé na to, aby vyvolaly reakci, postupně přeškolí imunitní systém na toleranci vůči škodlivé látce.

Tato technika není ve skutečnosti nová - první zaznamenaný případ OIT byl publikován v roce 1908 a týkal se 13letého chlapce s těžkou alergií na vejce. Jeho lékař Alfred Schofield, praktický lékař z londýnské Harley Street, vyslovil hypotézu, že vaječné bílkoviny způsobují chlapcovu neprůchodnost cév, a proto mu začal podávat malá množství vajec, aby jeho organismus potravinu toleroval. Zpočátku podával desetitisícinu vejce denně a postupně to zvyšoval až na šestinu vejce. Během několika měsíců byl chlapec schopen jíst celá vejce bez reakce.

Navzdory pozitivnímu výsledku byl tento postup považován za příliš riskantní a OIT ustoupila do pozadí. Teprve v 90. letech 20. století se k němu znovu přistoupilo a od té doby jej řada studií úspěšně použila u lidí, především dětí, na arašídy, kravské mléko, vejce a ryby. Jedna studie zjistila, že OIT může vyvolat "trvalou nereaktivitu" na vejce, což znamená, že lidé mohou jíst normální množství této potraviny bez reakce. V roce 2017 Evropská akademie alergologie a klinické imunologie doporučila OIT u dětí s alergií na kravské mléko, vejce nebo arašídy. V roce 2020 FDA a Evropská léková agentura schválily perorální přípravek na arašídy pro děti ve věku 4 až 17 let s názvem Palforzia, který vyvinula společnost Aimmune Therapeutics z Bridgewateru v New Jersey.

OIT však zdaleka není dokonalá. Sharon Chinthrajahová ze Stanfordské univerzity říká, že jedním z problémů je její pracnost. Lze jím znecitlivět pouze na jeden alergen najednou, ale podle ní je nejméně 43 % dětí s potravinovou alergií v USA alergických na více než jednu potravinu. Podle ní je to také stále riskantní: alergické reakce, dokonce i anafylaxe, jsou během procesu běžné.

Naštěstí se nakonec podařilo oživit i koncept blokování IgE. Před spojením s Tanoxem vyvinuly společnosti Genentech a Novartis vlastní monoklonální protilátku proti IgE s názvem omalizumab, obchodním názvem Xolair. Zpočátku ji testovaly proti astmatu vyvolanému vzdušnými alergeny a v roce 2003 získaly pro toto použití regulační povolení.

Nejnovější výsledky

Další na řadě byly arašídy. Začátek byl velmi obtížný: první klinická studie omalizumabu pro alergii na arašídy musela zastavit nábor, když dva z dobrovolníků dostali anafylaktický šok během testů, které měly změřit jejich základní toleranci na tuto potravinu. U devíti dobrovolníků, kteří lék dostali, však došlo k osmdesátinásobnému zvýšení tolerance.

Od té doby byly provedeny další zkoušky léku na alergii na arašídy s dobrými výsledky. Někteří lékaři začali omalizumab podávat lidem s potravinovou alergií, i když neměl povolení regulačních orgánů, říká Wong.

Nejnovější výsledky byly představeny v únoru. Tým pod vedením Chinthrajaha a Roberta Wooda z Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu aplikoval 177 dětem a dospívajícím, kteří byli silně alergičtí na arašídy, injekce omalizumabu nebo placebo a poté testoval, zda se jejich citlivost na arašídy snížila. Přibližně u dvou třetin dobrovolníků, kteří dostali lék, došlo k nejméně šestinásobnému zvýšení tolerance, a to z méně než poloviny arašídů na přibližně 2,5 arašídů. To podle vědců stačí k tomu, aby se zabránilo anafylaxi po většině náhodných požití.

"I v těch nejpečlivějších rodinách se stávají chyby," říká Chinthrajah. "Takže mít lék, který nabízí další úroveň ochrany, je podle mě opravdu k nezaplacení."

A nezpůsobil jen znecitlivění účastníků na arašídy. Aby se dobrovolníci kvalifikovali do studie, museli být také alergičtí na nejméně dvě další spouštěcí potraviny, a to z kešu, vajec, lískových oříšků, mléka, vlašských ořechů a pšenice. U účastníků, kteří lék dostali, došlo k podobnému zvýšení tolerance na tyto další potraviny. Na základě těchto údajů schválil 16. února úřad FDA omalizumab jako první lék na alergii na arašídy, čímž ukončil desetiletí dlouhé čekání. "Je to opravdu vzrušující, že máme něco schváleného," říká Ezhuthachan, který se studie neúčastnil. "Myslím, že to bude mít opravdu dobrou roli."

Podle ní to však není konečná odpověď. Lék je drahý a jeho účinky se vytrácejí, takže je nutné si ho každé dva až čtyři týdny aplikovat.

Problémem je také nedostatečná úspěšnost u třetiny dobrovolníků, říká Chinthrajah. "Je pro nás zásadní pochopit biologii, která stojí za těmi, kdo reagují, a těmi, kdo nereagují, ale to nám umožní vyladit naši léčbu a posunout jehlu dál než ke dvěma třetinám. Je toho ještě hodně, co je třeba udělat, ale myslím, že bychom si měli udělat chvilku času a oslavit toto velké vítězství."

Tyto výsledky jsou teprve začátkem. Probíhají také dvě další studie omalizumabu, jedna z nich jej kombinuje s OIT. Naděje spočívá v tom, že podávání léku během eskalační fáze OIT bude bezpečnější a že jej bude možné později vysadit, načež bude možné toleranci udržovat pouze pomocí OIT.

V přípravě jsou také silnější blokátory IgE. Jeden z nich, ligelizumab, se testuje proti alergii na arašídy. Výrobce Novartis nedávno z nezveřejněných důvodů ukončil pozdní fázi studie, ale společnost uvádí, že ještě letos zahájí další studii. Další blokátor IgE, UB-221 od tchajwanské společnosti United BioPharma, je testován proti ekzému a podle Chinthrajaha má "velký potenciál v potravinové alergii".

Zastavení alergické reakce

Poněkud odlišný přístup spočívá v narušení IgE a jeho blokování. Jakmile se IgE naváže na cílové buňky a zahájí uvolňování histaminu, jsou blokátory do značné míry bezmocné. Nová třída léků nazývaných disruptivní inhibitory IgE však nejenže brání IgE ve vazbě, ale také jej odvádí od cílových buněk, jakmile se naváže. Podle Chinthrajaha zatím nejsou v klinických studiích, ale slibují rychlý záchranný prostředek při anafylaxi. Lidé, kteří začnou mít alergickou reakci, by je mohli použít jako EpiPen k zastavení potenciálně smrtící kaskády.

Zkoumá se také několik stávajících léků s cílem jejich využití pro potravinovou alergii a ve vývoji je několik vakcín, které jsou však ve velmi raném stádiu. Po desetiletích, kdy se lidem s potravinovými alergiemi příliš nenabízelo, se tak náhle objevil pocit nového úsvitu. "Je to změna hry," říká Chinthrajah.

Nakonec je nadějí, že se podaří zbavit všech těžkých alergií. Většina anafylaktických šoků je způsobena potravinami, ale mohou je vyvolat také latex, bodnutí hmyzem a zvířecí jedy. Existuje také stav zvaný idiopatická anafylaxe, kdy šok přichází bez zjevné příčiny. Blokátory IgE by v zásadě mohly řešit všechny tyto případy.

Dále existuje alergické astma, které je vyvoláno vzdušnými alergeny, jako jsou pyly a zvířecí srst. Představuje většinu astmatických záchvatů, na které ročně zemře 455 000 lidí. Omalizumab je již pro toto onemocnění schválen, ale lepší blokátory IgE by mohly změnit i toto onemocnění.

Můj syn má také astma, které je sice dobře kontrolované, ale občas se objeví jeho vzplanutí. Vím, že nový lék, který by toto riziko eliminoval a také odstranil hrozbu anafylaxe související s potravinami, by nesmírně zlepšil jeho - i můj - život a život milionů lidí v podobné situaci. Je to naše budoucnost? Ano, říká Ezhuthachan. "Myslím, že tam nakonec dospějeme."

Před zahájením léčby byste se měli poradit se svým lékařem

Zdroj: New Scientist