Famyzdat

Zpověď Lucie Vondráčkové - “nikdy jsem neměla managera”.

2009-05-29T09:49:00.001+02:00

Co trápí Lucii Vondráčkovou? Jak přijímá rozporuplný zájem o její produkci v masových médiích? Proč není hrána v rádiu Frekvence 1? Co stojí za bojkotem jejích klipů v hudební stanici Očko?

Lucie Vondráčková je velmi umírněná osoba. Fotky na kterých by se objevila nahá Lucie Vondráčková, asi nikde nenajdete. Lucie Vondráčková si prostě drží svou laťku a tak se jméno Lucie Vondráčková objevuje jen velice sporadicky v bulvárních tiskovinách. Občas se tak ovšem přeci jen stane.

Uvádíme reakci Lucie Vondráčkové na obvinění, která se vynořila v bulvárních denících. Některé listy nadhodili myšlenku, že kdosi z blízkých přátel Lucie Vondráčkové se snažil pomocí zastrašování zajistit větší hranost písní L.V. v rádiu F1

Lucie Vondráčková:

Na tom úžasném rádiu mě nikdy nehráli a je mi to za těch dvacet let už srdečně jedno. Vy víte, že k posluchačům se naše písničky vždycky dostaly i bez jejich pomoci. Hlavně v začátcích, v nejrůznějších písničkách na přání. A toho jsem si vždycky vážila nejvíc.

Takže pokud někdo napsal (pokud teda vůbec kdo napsal :-) ):“ hrajte Vondrajdu víc“ je to nesmysl, když tam v historii nezazněla ani jednou :-)

Desky vydávám u moravského vydavatelství Tommu records , Universal vydal CD Pelmel. Mayday, Boomerang i Fénix jsou Tommu records.

Ďabelský slovo „management“ mi zní fakt divoce :-) Nikdy jsem neměla žádného managera, který by měl pod palcem veškeré moje aktivity. To by totiž asi ani chudák nestihl :) Natož aby někdo psal po -ceti letech stále stejné situace v jednom rádiu nějaké sms a ještě nesmyslně – nikdy přece nešlo o to,aby mě zrovna v tomhle rádiu hráli.

Celá debata na Óčku byla kvůli tomu,že moje klipy kvůli nevůli jednoho pána nesmějí nějak NIKDY zaznít v hitparádě klipů T-music sponzorované E2. Pro všechny dost těžko pochopitelná a trapná situace. V hitparádě TV Óčko mají přece rozhodovat její diváci a ne nějaké osobní sympatie nebo antipatie někoho odjinud,kdo si prostě jen umane, že toho nebo onoho interpreta nikdy nepustí.A je naprosto jedno, jestli si písničku diváci přejí. Je to Kocourkov.

Vaše Lucka Lucky Luciano :-)

Je Diana Kobzanová obětí násilí?

2009-05-28T09:27:00.000+02:00

Známá moderátorka a modelka je možná obětí domácího násilí. Odřeniny a modřiny, které se ji náhle objevili po celém těle tomu alespoň napovídají. Kobzanová prohlašuje, že v současné době žije sama, pouze se svou fenou bulterierkou Miou. Ta má být také podle jejích slov příčinou šrámů a odřenin.

“Nesla jsem svého miláčka do schodů a uklouzla jsem.” Tvrdí Kobzanová. Důvod, proč by 25 kilo těžkého psa vláčela do schodů však neuvedla.

Není to poprvé, co se Dianě objevili šrámy na těle. Moderátorka to většinou vysvětluje různými nehodami.

“Uklouzla jsem v koupelně.” Pokrčí rameny a mávne rukou. Snad je to všechno pravda a Diana je opravdu pouze neskutečně nešikovná. Pokud je však na vině utajovaný vztah s neznámým agresorem, mohlo by to být pro Dianu nebezpečné.

Její minulé vztahy byli značně problematické. Snad je vše jen nafouknutá bublina a Diana skutečně tráví večery sama se svou lenivou fenou.

Bývalá modelka si svoje soukromí pečlivě chrání. Na veřejnosti dává najevo, že po vztahu netouží.

"Ne, ať mě neobletujou, mě to hrozně otravuje," tvrdí Diana a mírně tak vybočuje z modelu ženy, která touží po tom být hýčkána a milována. Důvod proč Diana tak pečlivě střeží svůj soukromý život tedy prozatím netušíme. Nicméně můžeme této sympatické ženě popřát v její další kariéře mnoho úspěchů a pevné nervy.

Co se odehrává na policejní služebně

2009-05-27T10:10:00.002+02:00

Brutální policisté

Občas se stává, že proniknou na veřejnost informace o policejní brutalitě. Lidé kteří by nás měli chránit, nás naopak brutálně napadají a co je horší, ještě se v tom vyžívají.

Osobní zkušenost

Není to tak dávno, co uveřejnil Petr Kostohryz na svém blogu email od svého přítele, z něhož citujeme:

"V pátek minulý týden ráno se mi stala věc jako z jiného světa, nebo alespoň jiné doby, o kterou bych se s Vámi rád podělil.
V pražském metru ve stanici Muzeum jsem se zastal ženy černé pleti před neurvalým ponižujícím chováním policie a kontrolorů jízdenek. Poněvadž jsem se následně na vyzvání neprokázal občanským průkazem, Policie ČR se rozhodla mne předvést na služebnu. V metru mi nasadili pouta jak ve scéně akčního filmu, vyvlekli mne do auta a po několika minutové projížďce mne poblíž služebny v Krakovské ulici zbili dva z cca 7 přihlížejících příslušníků několika násobnými údery pěstmi a kopanci, následně mne odvedli do místnosti, vysvlekli do spodního prádla a umístili do cely, v místnosti s celami otevřeli okna a s opakovanou výhružkou, že když jsem "takovej frajer, tak mi přišijou napadení veřejného činitele" mne nechali cca 2 hodiny měknout a krvácet z tržné rány na bradě, pohmožděných úst a nosu.”

Andělé s kolty?

Často si pak v takové souvislosti klademe otázku, jak je možné, že je v některých policistech tolik zloby a agresivity. Sníme o situaci, kdy budou policisté něco jako svalnatí andělé, klidní a vyrovnaní, na nejvyšší míru korektní.

Ale to není možné. Každý člověk, který touží po uniformě, má určitý charakterový rys. Tento rys je využíván jak v armádě, tak u policistů. Člověk s tímto charakterovým rysem se nesmí štítit násilí. Násilí mu musí být vlastní. Voják který by neuškrtil svého nepřítele vlastníma rukama není pro armádu přínosem, stejně tak jako policista, který nezkrotí člověka, který je nebezpečný sobě nebo svému okolí.

Krocení psa

Zvláště policisté vnímají svět jako rozdělenou bojovou zónu. Jsme tu my a jsou tu oni. Ti správní a ti na druhé straně. Policisté vyžadují respekt. Je to jeden z atributů jejich práce, který je pro ně velmi důležitý. Pokud se jim ho nedostává v dostatečné míře, mohou jej začít vymáhat násilím, tak jako to činí bezradný pejskař se svým psem.

Zodpovědní činitelé si myslí, že nejdůležitější je pro policistu maturitní vysvědčení. Faktem ovšem je, že agresivita a nedostatek empatie nemá se vzděláním co dělat.

Nakonec šokující video

Na brutálním videu které dnes přikládáme, je vidět, že policisté kteří jsou na něm zachyceni, se v násilí na bezbranném člověku přímo vyžívají. Muž, kterého napadají se nijak nebrání, ani je ničím neprovokuje. Je jim vydán na milost a nemilost. Zajímavý je fakt, že se jedná o muže na služebně, tedy nikoliv ty uniformované, ty z prvního sledu. Jedná se o policisty, kteří hodiny a dny sedí za svými stoly v kancelářích a čekají na “svůj ventil”. Který jim dovolí zase se volně nadechnout.

Dopřejte si svůj orgasmus

2009-05-26T10:17:00.008+02:00

O tom že orgasmus je velmi příjemnou záležitostí, která má navíc blahodárné účinky na naši psychiku není třeba pochybovat.

Pokud se rozhodneme k zajištění orgasmu vlastními silami, měli bychom dbát na to, abychom pro akci měli zajištěn klid a pohodu.

V opačném případě může náš orgasmus dosáhnout vyvrcholení takovým způsobem, jaký je k vidění na tomto videu.

Milujeme hamburgery a Lucii Vondráčkovou

2009-05-26T09:28:00.001+02:00

Dnes bychom rádi pohovořili o lásce. Máme tu dva láskyplné vztahy. Ten první je tak trochu materialistický. Odvíjí se v rovině těla a především žaludku. I já jsem si prožil to krásné období, kdy mi chutnal ten pravý americký hamburger. To období je však již pryč a tak se nyní starostem, které s tímto pokrmem mají ostatní už jen směji. Možná se vám vztah našich protagonistů ke svému hamburgeru také zalíbí.

V tisku se objevila zpráva o tom, že řediteli rádia Evropa 2 Petru Vladykovi vyhrožoval neznámý příznivec Lucie Vondráčkové likvidací jeho rodiny, pokud nebude pouštěna Lucka mnohem více do éteru. V této souvislosti nelze nevzpomenout na podobně naladěného fanouška, nikoliv však Lucie Vondráčkové, ale Britney Spearsové.

Poté co si Petr Vladyka stěžoval nakladatelům Vondráčkové, výhružky ustaly. Koneckonců lásce nelze nic nařídit. Nemiluje – li Petr Vladyka hamburgery, či Lucii Vondráčkovou, nedá se proti tomu nic dělat.

Zloději jako vystřižení z epizody Red Dwarf

2009-05-25T09:22:00.001+02:00

Příznivci sitcomu Red Dwarf určitě pamatují vydařený díl, kde se posádka lodi ocitá ve vězení. Je to poněkud zvláštní vězení, neboť tam není potřeba nikoho, kdo by dbal na to, aby se vězni chovali slušně. Není toho totiž třeba. Zákon karmy tam totiž funguje s okamžitou platností. Praštíte někoho do hlavy a rána dopadne na Vás.

Občas se taková místa vyskytnou i v reálném životě, tak jako na níže uvedeném videu.

Pokud by takových míst přibývalo, v brzké době bychom byli zbaveni veškeré zločinnosti.

Jak by nám bylo v ruské federaci?

2009-05-24T11:44:00.002+02:00

Big Brother je neprávem opomíjený sociologický program, který nám může o lidské povaze leccos prozradit.

Představme si, že B.B se svoji sterilní studiovou domácností supluje územní uspořádání a jeho účastníci představují státy, které jsou v tomto uspořádání sdruženi. Pomineme fakt, že pokud je nějaký stát k druhému připojen, bývá to na rozdíl od vstupu do B.B bez jeho souhlasu.

Nyní se stačí podívat na reality show B. B. v nějaké národní mutaci a hned nám bude jasné, jak by se nám s oním státem žilo. Takto se lze podívat na všechny země v našem okolí. Ve všech už totiž B. B. proběhl.

Vzpomeňme na našeho B.B, kde se odehrálo několik nesmělých potyček a trocha toho pletichaření.

Zde je krátký sestřih z ruského BB. Po jeho shlédnutí bude možná snazší pochopit, proč byl rozpad SSSR nevyhnutelný. Aktéři z tohoto svazku prchli, jak jen to bylo možné. Někteří měli štěstí a útěk se jim podařil, jiní jsou pevně drženi medvědími drápy a šanci na únik mají pramalou.

Zkusme si na chvíli představit, že účastníci ruského B.B. jsou důstojní zástupci států, kteří se rozhodli žít pod záštitou ruského medvěda. Možná že nakonec ještě přehodnotíme svůj názor ohledně radaru v Brdech.

Nehledejte práci

2009-01-28T23:11:00.002+01:00

Ano. Je to on. Úřad práce. Místo nadějí a příležitostí. Místo, kam se obracíme o pomoc ve chvílích nejhorších, ve chvílích, kdy se zem otřásá a mraky seskupují.

Ovšem ne vždy jsou na úřadě na náš nápor připraveni. Tak se stalo, že na úřadě v Trutnově, není po celý den možno nalézt ani jedno jediné místo. Není to tím, že by tu snad nebylo žádné volné místo, jako spíše tím, že systém nefunguje.

Složitý systém samozřejmě svoji službu vypovědět může, ale jen těžko si lze představit tak závažný problém, který by nešel pomocí záloh a železa nahradit, během několika minut, či hodin.

Napadá mne jediná možnost. Zřejmě přišel o práci člověk, který měl na starosti chod systému a nyní je systém bezmocný a opuštěný.

Nelze ani přijmout nikoho nového, protože se nikdo nedozví, že je místo nabízeno, protože je server nefunkční.

Možná už ta agresivní žravá krize z Ameriky dorazila přes všechna ujišťování i k nám a jako první se zakousla do úřadu práce.

Snad to úřad práce v Trutnově přežije. Moc bych mu to přál. Už z toho důvodu, že ho každý den sleduji a říkám si...

"co třeba dnes. Co když to bude dnes, objeví se to místo, na které stále čekám.."

Karel Bečvíř - Malé Svatoňovice

ČERSTVÁ KÁVA - návrat k pravé kávě poznejte rozdíl
250gr. kávy zdarma + poštovné zdarma

Požírání Vietnamců za živa

2008-12-23T23:27:00.005+01:00

Byl to hotový boom. Na Borských polích v Plzni vyrostly rychlokvašené továrny, připomínající přerostlé krabice od bot a bylo třeba najít levnou pracovní sílu. To se dělá tak, že se lobbingem zařídí přísun "žluté vlny", jak takovou akci nazývají novodobí náboráři. Tito náboráři lobují na nejvyšších místech a není pro ně problém zařídit zdánlivě nemožné.

Od loňského ledna pod jejich taktovkou vydala česká ambasáda v Hanoji téměř 15 000 podnikatelských víz vietnamským občanům. Většina z nich neumí česky, nejsou vyučení a jsou určeni jako ona "chybějící levná" pracovní síla na plzeňský trh práce. Někteří z těchto vietnamců dostali živnostenské listy, na které ani neměli nárok, což je v současné době v šetření.

Z oněch 15 000 "pracovníků" jich je s nějakou kvalifikací zhruba 3 000. Dosud bylo vše v pořádku. Vietnamští dělníci na lince v Panasonicu plnili svou úlohu levné pracovní síly a všichni zainteresovaní byli spokojeni.

Situace se ale nyní dramaticky změnila. Firmy tyto námezdní dělníky propustili a oni ztratili půdu pod nohama. Nikdo jim žádné příspěvky samozřejmě neposkytne a oni na cestu domů peníze nemají.

Vietnamská komunita drží pospolu, takže není vyjimkou, že bydlí po desítkách v pronajatých bytech na okrajových čtvrtích města Plzně.

Někteří se uchytí v levných ubytovnách, kde stojí jedna noc zhruba od 150 Kč výše. Mnozí však nejsou schopni platit ani tuto částku. Přesto je někteří majitelé ubytoven, pokud mají kapacity nechávají i nadále bydlet, doufajíc, že po novém roce se situace změní a jejich zákazníci opět získají nějakou práci.

Potkal jsem ho u lékařky. V den kdy byl propuštěn, jej napadl skinhead a odnesla to jeho ruka. Jmenuje se Cuong Nguyen Manh a v Plzni je osmý měsíc. Zatím má ještě nějaké peníze, ale po novém roce musí najít práci, nebo se přesunout z ubytovny na Úslavské někam do lesů, nebo k přátelům.

Cuong Nguyen má v Hanoji dívku, kterou si chce vzít. Myslel si, že si v české republice vydělá na byt. Sliby byli lákavé. Platy nadstandardní. A prvních sedm měsíců to tak skutečně bylo. To ale skončilo a koncem roku se blíží účtování. Buď dostane práci, nebo... Cuong zatím netuší, jaká jiná alternativa je ve hře. Upíná se k tomu, že práci dostane. Že si vydělá alespoň na cestu domů. Domů za svou dívkou.

Na počátku prosince bylo totiž z velkých firem Plzeňského regionu propuštěno 3500 pracovníků.

Plzní běží fámy, že jedna z firem od nového roku má získat větší zakázku, takže bude propuštěné pracovníky nabírat zpátky. To je asi důvod, proč majitelé ubytoven čekají s platbou od svých vietnamských zákazníků.

V česku je podle odhadů odborníků zhruba 70 000 Vietnamců. Aby se do ČR tito lidé dostali, musí sehnat 10 000 dolarů, což je více než stovka jejich průměrných platů, které pobírají ve své mateřské zemi. Je jasné, že na něco takového se musí nebohý Vietnamec zadlužit, s vidinou toho, že díky svému zaměstnání zde, své dluhy splatí a potom snad i něco ušetří.

Množí se případy, kdy takovýto zadlužený Vietnamský pracovník přijde o práci a nevidí žádné jiné východisko, než svůj život ukončit, jak se to nedávno stalo na Praze 4. Jednalo se o Otce dvou dětí, který přicestoval právě na podnikatelské vízum. Nechutnou kličku našich prohnaných náborářů.

Jiná kategorie je odyssea těch "podnikavých". Těch co se "vyznají". Těch co umějí česky jen když je to výhodné, těch co se přesouvají z tržiště na tržiště, těch co opouštějí své stánky, když cítí ohrožení... Ano, i oni se jen snaží přežít, jen mají jinou laťku. Jsou ochotni vstoupit do tmavé řeky, v které je možné utonout. Bohužel tito Vietnamští "pracovníci" přežívají a mají se zatím dobře.

Ale zpět k těm, kteří se své duše nevzdali. I pro ně začíná být situace patová. Ti lidé jsou bez prostředků, bez naděje na budoucnost. Uchylují se k drogám, což sebou přináší trestnou činnost. Není žádné východisko. Postavili jsme těm lidem bránu ze zlatých květin, které je měli nalákat do vzdáleného ráje jménem Česká republika. Nyní nad nimy krčíme rameny a konstatujeme, že si za to mohou sami. Ale je tomu skutečně tak? Není za to zodpovědná náborová loby, která prosadila podnikatelská víza?

ČERSTVÁ KÁVA - návrat k pravé kávě poznejte rozdíl
250gr. kávy zdarma + poštovné zdarma

Živě z Brněnské neonacistické akce

2008-12-23T00:25:00.004+01:00

Od našeho zvláštního zpravodaje jsme obdrželi aktuální reportáž o dění v Brně:

Brno je podivné město. Procházím se večerním shonem ulic. Všude mladí lidé s pet lahvemi. Netuším co v nich mají a je mi to jedno. Bezdomovci slídící po své kořisti, která jim pustí do plastikového kelímku drobnou minci (nejlépe padesátikorunovou) mne míjejí bez povšimnutí. Vypadám totiž jako jeden z nich. Jen na hlavě nemám rozevlátou mastnou kštici, ale pleš, kterou při troše fantazie můžete nazvat neonacistickou plošinou.

Jsem si vědom toho, že se na mne romská část obyvatel dívá s nedůvěrou, neboť netuší, že moje vlasy nejsou odstraněny, ale vymřeny.

Odkudsi slyším ryčnou hudbu. Kytary a chlaplavý zpěv. Zamířím tam a vidím, že jsem mezi svými. Holých lebek je nás tu mnoho.

Všude postávají mladíci s pulitry piva a do halasu hudební produkce řeší intelektuální temata dneška.

Vmísím se nenápadně mezi dav a v té chvíli mne zaujme do půl těla obnažená dívka, ke které se ze zadu přimyká holá lebka. Nevím jestli se jedná o live sex, ale vytahuji mobil a nenápadně scénu fotím. Předstírám neodkladný telefonní hovor a doufám, že mne někdo nepraští hákovým křížem po hlavě.

Náhle přijíždí vůz městských strážníků. Vypadá to zajímavě a tak zůstávám. Moje mimikry jsou dokonalé. Nikdo si mne nevšímá, jsem mezi svými.

Náhle slyším ránu a pak se kdosi dává na útěk. Policisté jej pronásledují. Slyším první nenávistné výkřiky.

Davem se šíří euforické souznění. Koukám na policejní vůz, který má rozbité levé přední světlo. Později jsem pochopil, že světlo prokopl běžec, který byl mezi tím chycen a odvezen na služebnu.

Zpráva se šíří rychlostí blesku. Chlapci okolo mne si nasazují šátky a vytahují hole a tyče. Zřejmě se chystají k boji, ale netuším s kým. Náhle přijíždí další policejní vůz. Pulitr prolétne vzduchem a roztříští se o čelní sklo vozu. Okolo je cítit atmosféra zlosti a násilý. Ti lidé okolo chtějí bojovat a nepřítel je nablízku.

Začínají létat dlažební kostky a ozývají se první výkřiky: "Zabte ty svině... Na ně..." Motám se okolo a sleduji dění. Dva chlapci berou poloprázdnou popelnici a háží ji na policejní vůz. Dav se semknul a snaží se zřejmě vůz převrátit. Slyším výkřiky a výhružky.

Předpokládám, že situace se vyhrotí a brzy přijedou posily. Nerad bych koupil nějakou ránu, ale nedá mi to a z povzdálí sleduji hemžení. Ale náhle je slyšet zvuk sirén a přijíždí kavalerie. Začíná se regulérní bitka a já cítím obavy o své zdraví. Udělám poslední fotku zraněného nazi, a hned na to beru kramle. Nerad bych, aby se zloba těchto plešounů obrátila proti mě.

Závěrem bych podotkl, že noční Brno je velmi intenzivní zážitek. Nadlouho jsem nasytil svoji chuť po velkoměstech a vracím se zpět do své rodné vísky. Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale vlastním telefon se špatným fotoaparátem, neboť jsem původem z dělnické třídy a počítám, že se to hned tak nezmění.

Neonacistům nefandím, i když mám holou hlavu. Na můj vkus pijí příliš mnoho piva a jejich sdružování je poněkud patologické. Věřím však, že se stejně tak jako Daniel Landa přetransformují do uvědomělých vlastenců, pilířů naši národnosti. Ať žije Václav Klaus a nechť zhyne EU.

Pro Famyzdat Petr Červeňák

ČERSTVÁ KÁVA - návrat k pravé kávě poznejte rozdíl
250gr. kávy zdarma + poštovné zdarma

Trefíte se do Bushe? Hoďte si svou botu

2008-12-21T14:52:00.007+01:00

Možná patříte mezi hrstku lidí, kterým leze krkem Georg Bush a kteří s huronským smíchem přivítali informaci, že irácký novinář Muntadar
Zajdi neváhal a obětoval jednu ze svých bot, aby ji mrštil po Bushovi.

Samotnému novináři, který podlehl svému vnitřnímu přesvědčení a vratkým emocím, hrozí až sedm let vězení.

Mezitím Ramazan Baydan, turecký podnikatel, vlastnící továrnu na výrobu bot, prožívá opravdu šťastné období. Jeho továrna, ve které uzřela světlo světa i památná bota číslo 271, pomocí které novinář zaútočil na Bushe, se těší nebývalému rozmachu, díky objednávkám z celého světa, které se po slavném boto-incidentu hrnou.

Jen z arabského světa je to objednávka na více než 320 000 párů těchto památných bot.

Ale nejen tuto značku shání nyní lidé po celém světě. V obchodech s obuví se množí žádosti o pevné a hlavně dostatečně těžké boty, které by mohli v případě potřeby posloužit k vrhu a to nejen po politickém vůdci, který nám není po chuti, ale klidně po komukoliv, kdo nám začne lézt krkem.

Hod botou ovšem není jednoduchá záležitost. Proto je třeba tvrdě trénovat, než se rozhodnete do svého repertoáru tuto útočnou formu diskuse zařadit. Trénovat lze na těchto stránkách, kde si můžete vyzkoušet, jak je to těžké nebo lehké, strefit se do - podle se uhýbajícího - Georga Bushe.

Jedná se o Flashovou hru, ve které je ovšem nutné na konci zapsat své skóre, aby bylo jasné, zda se zdokonalujete, nebo stagnujete.

A jednoho dne... Přijde ten čas, přijde ta Vaše chvíle a věřím, že VY neminete. Hodně štěstí a miřte vysoko!

Ježíš a ti ostatní...

2008-12-21T06:49:00.003+01:00

Už přicházejí. Pro všechny obyvatele vyspělé části světa, kteří slaví vánoce, přichází ten dlouho očekávaný čas.

Nastává období vyměňování předmětů, peněz a pozdravů. Je to období, ve kterém je nutné každému popřát mnoho štěstí a klidu v prožití vánočních svátků, protože je to považováno za elementární slušnost. I když v naši zemi nevěřících se už dávno zapomělo na důvod či smysl vánočních svátků, nezaškodí si připomenout, že kořeny tohoto komerčně nejůspěšnějšího obchodního odbdobí sahají do náboženské minulosti lidského druhu. Sahají do období, kdy člověk s pokorou a bázní hleděl ke hvězdám a kdy mnozí věřili, že svět není nahodilým shlukem dějů a že co si neurveme to nemáme. Ne, v těch dobách lidé trpěli vírou.

Tento fotostrip není asi příliš o víře, možná spíše o tom, co si lidé s vírou spojují. Je o tom, jakým způsobem se lidé snaží umělecky vyjádřit cosi, co by je mělo přesahovat. Autor který fotografie shromáždil si nedal velkou práci s nějakým uceleným rozdělením. Smíchal co se dalo a tak vznikla zajímavá koláž, kterou si dovoluji nabídnout.

Pokud vám strip nejede, zmáčkněte v levém dolním okraji tlačítko play (trojůhelníček), prezentace by se měla spustit.

Brad a Angelina chtějí všechny!

2008-12-20T18:11:00.008+01:00

Ano. Jedná se samozřejmě jen o moje vnitřní pocity, nemohu se však ubránit této asociaci. Krásný Brad Pit, miláček všech žen (to lze pochopit) a ošklivá Angelina Jolie.

Jářku viděl jsem to děvče už několikrát na filmovém plátně a musím říct, že krásy mnoho nepobrala. Nemyslím to jako výčitku. Třeba je chytrá, nebo dokonce moudrá, nebo má nějaké úplně jiné vlastnosti, o kterých vůbec nevím. Co také můžu vědět o někom, kdo žije tisíce kilometrů ode mne a o kom se dozvídám jen zprostředkované informace od popletených a zištných novinářů.

Kupříkladu ale vím, že je to žena, která neváhá adoptovat větší než malé množství dětí. Nevím tedy jestli je to štěstí, být adoptován někým, kdo je celebrita z povolání, ale budiž. Záslužné to určitě je. Alespoň v případě, že si představíme, že pokud by dotyčná děcka Angelina neadoptovala, skončily by v rukách odporných pederastů, případně by zemřely hlady. Možná by mohly dostat nějakou ošklivou chorobu, jak už to u chudých (ne že by to nebyla většina) bývá. Z tohoto hlediska je jistě záslužné, ono adopční šílenství, které Angelina prožívá. Předpokládám, že i když na ta děcka moc času mít nebude, zaplatí jim nějakou solidní chůvu, která se o ně postará. Peněz na to snad mají dost.

V poslední době se ovšem množí v bulvárních plátcích nářky nad tím, že svým dětem ona nevyrovnaná dvojice Krasavce a Zvířete upírá televizní zábavu.

V dnešní době upírat televizní pořady svým dětem, to je téměř obscénní chování. Vždyť televizní přijímač je spíše jakýmsi pomocníkem v tom, jak připravit naše potomky na svět okolo nás.

Takže z informace, že Krasavec a Zvířátko omezují obzory svých adoptivních dětí nedostatkem televizní zábavy je nám prezentována jako zhoubná vlastnost. Dozvídáme se, že je to vlastně proto, že chtějí zamezit svým dětem, aby viděly televizní reklamy (jak nepochopitelné!), ovšem ne proto, že televizní reklama sama o sobě je to nejhorší vymývání mozků jaké lze na obrazovce zpozorovat, ale hlavně a především proto, aby ušetřili. Pokud prý děti neuvidí reklamy na drahé dárky, nebudou je chtít a oni tak ušetří své penízky. Jak odporné.

Dokonce mají i tu drzost, že své dárky nenakupují v drahých obchodech, ale že si je (považte!) sami vytvářejí. Brad Pitt a Angelina Jolie jsou prostě blázni. Brad Pitt a Angelina Jolie jsou podivíni. Možná bychom mohli ještě říci skrblíci. Vždyť mají miliony. Proč nechtějí svým dětem kupovat drahé hračky, jak se patří?

Blíží se vánoce. Jsou to časy dárků a konzumního šílení. Člověk většinou prochází určitým vývojem. Od dětského přijímání, radosti z darovaného, radosti z nového, radosti z vlastnictví, vzhůru k radosti z obdarování, radosti z radosti jiných, až k pocitu, že dělat radost tím že někomu něco dám, nebo dělat sobě radost tím, že něco dostanu, je pocit, který je třeba také překročit, neboť radost není dobré očekávat či dávat. Radost je dobré žít.

Diablos Rathos

2008-12-20T08:36:00.006+01:00

Zdá se, že ďábelský plán Davida Ratha, tohoto velmi podnikavého lékaře vyšel. Poplatky byli ve sněmoně zrušeny. Bitva je vyhrána, válka pokračuje. Uvidíme co na to naši senátoři. Obecně se předpokládá, že zákon vrátí poslancům zpět a ti budou pokračovat v zákulisních jednáních. Sněmovní market se rozjede a bude se licitovat, slibovat a vyhrožovat.

Je to skutečně obrovské vítězství pracujícího lidu. Třicet korun, které ušetříme za lékaře (vždyť pokud navštěvujeme denně deset lékařů, je to úspora více než 6000 Kč měsíčně), se v našem rozpočtu jistě velmi příjemně projeví.

Ano. Možná si řeknete, že je mnoho jiných, palčivějších problémů, na kterých by bylo možné ostřit svou poslaneckou dovednost. Ale asi nejsou tak atraktivní.

Zástupci samotného diablose (a tím nemyslím konkrétní stranu, jako spíše politický styl) nám toho mnoho naslibují. Ale za to co od nich skutečně dostaneme, musíme velmi draze zaplatit.

Stoupněte si dál, spadne to!

2008-06-23T18:08:00.002+02:00

Demolice je opak ke konstrukci, tedy bourání budov a jiných staveb. Rozhodně je to zajímavý objekt našeho zájmu. Chystá - li se někde demolice, rozhodně nebude v jejím okolí nouze o desítky čumilů, kteří si takovou událost budou chtít zdokumentovat, nebo prostě jenom být u toho.

Jak je vidět na tomto videu, je však dobré, pozorovat demolici z dostatečné vzdálenosti...

Upečená Fábie, nejlepší na světě!

2008-06-23T11:13:00.000+02:00

Reklamní spot na Škodu Fabii, ve kterém cukráři vytvářejí sladkou a krásnou maketu ve skutečné velikosti, získal Zlatého lva z mezinárodního reklamního festivalu v Cannes. Je to značně nepochopitelné, neboť sama reklama působí dojmem, jako by byla z programu americké televize šedesátých let, v četně oceněné hudby. Možná že pokud by se jednalo o vůz určený pro starší generaci, dalo by se pochopit, proč škodovka souhlasila s tímto unylým spotem. Ale mám za to, že Fábie (už díky svým minirozměrům) je spíše pro mladší a střední generaci, kterou asi automobilový dortík nenadchne.

Škoda jako jedna z mála tuzemských společností používá pro výrobu reklamních spotů zahraniční reklamní společnosti, neboť se podle jejich slov umějí "lépe odvázat". O lvy se v Cannes ucházelo 69 tuzemských prací, žádná však neuspěla. Asi nebyli tak "propečené", jako toto video. S chutí do toho!

Pejskaři, mražte si svá lejna!

2008-06-22T22:44:00.001+02:00

Každý člověk, který občas musí kráčet po chodníku nějakého města, musí bedlivě sledovat, kam šlápnout. Chovatelům psů se totiž zajídá si exkrementy po svých miláčcích uklízet. Většinou při jejich potřebě hledí zadumaně do dálky, jakoby ani nevěděli, že právě teď je ta chvíle, kdy by svému psíkovi měli věnovat pozornost. Neříkám, že je to něco příjemného, nabírat psí hovínka do igelitových či papírových pytlíků, ale někdo to uklidit musí. Aby těmto "chovatelům" psů nečinilo sbírání exkrementů velké potíže, je tu revoluční pomůcka ve spreji, s názvem. Poopfreeze.

Stačí hovínko postříkat sprejem, vyčkat deset vteřin a zmrzlé lejno přemístit do odpadků. Uvidíme, jak se tato novinka ujme. Možná zaujme i milovníky piva, kteří by si tak mohli v parných letních dnech chladit své lahváče. V každém případě je to další důkaz lidské vynalézavosti, jak z kapes zákazníků vytáhnout peníze za seběvětší pitomost

Video: Konec problémům s parkováním. Manuál pro spěchající

2008-06-22T15:02:00.000+02:00

Problémy s parkováním zažívá každý obyvatel či návštěvník větších, jakožto i menších měst. Často se stává, že zrovna na tom místě, kde by se nám hodilo zaparkovat, už někdo stojí a zbytečně tam zabírá místo. Zde je malý návod, jak se s takovou situací vypořádat. Chce to mít jen silnou motivaci a nelpět na nějakém tom škrábanci.

Video: Házení nemluvňat z mešity podle muslimů přináší štěstí

2008-06-21T10:23:00.000+02:00

Lidé a jejich tradice jsou velmi podivná věc. Představte si že by se vám narodilo dítě kdesi v západní indii a vaše muslimská tradice by vám velila nechat to bezbranné nemluvně shodit z mešity dolů. Ovšem, dole je pár chlapíků s prostěradlem, kteří se jej pokusí chytit, ale ruku na srdce. Vaše víra by musela být hodně silná, abyste věřili tomu, že takový šok se v budoucnu na vašem potomku žádným způsobem neodrazí.

Nahá Borhyová mojí obětí

2008-06-19T10:29:00.000+02:00

Popíjel jsem asi šestý drink, když jsem si všiml, že vedle u stolu probíhá nějaká hádka. Poměrně hezká žena se tam dohadovala s nějakým solidně vypadajícím mužem. Z jejich hádky jsem vyrozuměl, že se jedná o peníze. Muž ženě vyčítal, že hodně utrácí a že on vše musí platit. Nato ona řekla, že na něm v žádném případě závislá není a když na to kouká takto, nemá cenu aby spolu dál byli.
"Já si prostě najdu jinýho chlapa. Třeba hned teď a tady." Ječela hysterickým hlasem žena a rozhlížela se po baru. Byl jsem nejblíž a tak se její velké oči upřeli na mne. Pro jistotu se rozhlédla ještě znovu, není - li tu něco lepšího, ale byl jsem tu jen já sám.

"Ty!" Ukázala na mne prstem.
"Já?" Odpověděl jsem.
"Ano. Ty. Půjdeš se mnou!" Vyzývavě pohlédla na svého partnera, co na to říká. Ale ten mlčel míchal se svými zlatými kreditkami jako kdyby se chystal hrát poker.
"Půjdeme k tobě a já se s tebou vyspím!" Oznámila mi a opět vrhla vyčkávavý pohled na svého partnera. Ale ten nedával znát sebemenší pohnutí a začal z balíčku kreditních karet snímat.
Celý článek...

Firefox 3 neuvěřitelná čísla do Guinesovy knihy rekordů

2008-06-19T08:09:00.000+02:00

Během prvních dvacetičtyř hodin si stáhlo novou verzi oblíbeného prohlížeče 8 milionů uživatelů, což je o tři miliony více, než byl předpoklad tvůrců programu.

Ačkoliv některé zdroje kritizují potíže serverů, které byli zájmem o novou verzi zahlceny a krátkodobě nefunkční, nic to nemění na tom, že internetový prohlížeč firefox se za poměrně krátkou dobu stal nejoblíbenějším prohlížečem. Díky obrovskému množství doplňků, které jsou k dispozici (extension), prakticky nemá konkurenci.

Mravenci útočí, aneb zbyli jen kosti

2008-06-19T07:40:00.000+02:00

Na tomto videu se lze přesvedčit o tom, že mravenci žádné zbytky nenechávají a když už něco začnou, tak to také dokončí. Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. Nejvíce jim totiž vyhovuje teplé, vlhké prostředí. Mravenci zpravidla dokážou vydržet i ve vyšších teplotách nebo i několik hodin pod vodou. Obtížně snášejí sucho a chlad. V suchých oblastech musejí některé dělnice neustále donášet do mraveniště kapičky vody.

Klasická kupovitá mraveniště jsou dokonalými stavbami; jejich jižní svah bývá mnohem mírnější, aby hnízdo co nevíce tepla pohlcovalo a co nejméně ztrácelo. Jinak si mravenci budují hnízda také pod zemí, v dutinách stromů, někteří dokonce mezi listy stromů (Oecophylla sp.).

K roku 2006 bylo známo 11 844 mravenčích druhů. Podle odhadů se hmotnost všech mravenců na Zemi přibližně rovná hmotnosti všech lidí na Zemi.

Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let a mravenčí královna dokonce 10 až 20 let.

Malá bohyně přišla díky indickým lékařům o čtyři končetiny

2008-06-17T19:01:00.000+02:00

Bohyně hojnosti, bohatství a štěstí, zvláště rodinného a manželského, uctívaná po celém hinduistickém světě se jmenuje Lakšmí.
Lakšmí je zobrazována jako krásná žena, sedící na lotosu. Mívá dvě nebo čtyři ruce a to je jeden z důvodů, proč malé indické děvčátko, které se narodilo spojené se svým siamským dvojčetem, dostalo její jméno. Rodiče se domnívali, že se jedná o boží reinkarnaci. Lakšmí totiž měla celkem osm končetin. Dva páry rukou a dva páry nohou.

Lidé z širokého okolí přicházeli za Lakšmí, aby se ji poklonili. Pro ně byla bohyně, zázrakem se zjevivší v rodině prostých indů. V přitomnosti Lakšmí se cítili povzneseně, jejich život dostával hlubší význam. Dokonce se objevili nabídky, aby malou Lakšmi rodiče svěřili do péče cirkusu, který hodlal tento zážitek, spatřit reinkarnovanou Lakšmí na vlastní oči řádně zpěněžit.

Dva roky Lakšmí seděla na svém božském trůnu a žehnala přicházejícím věřícím. Lékaři byli schopni operativně odstranit nadbytečné končetiny, ale rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Měli totiž obavu, že by byli potrestáni za zneuctění Lakšmí.

Naštěstí jejich víra nebyla tak pevná, aby obětovali život malé holčičky. Lékaři totiž předpokládali, že pokud nedojde k operaci, Lakšmí zemře.

V listopadu minulého roku konečně začala operace, na které pracovalo více než třicet lékařských specialistů, které financoval nadační fond.

Dnes již Lakšmi navštěvuje školu pro tělesně postižené a v budoucnu ji čekají ještě další operace, které z někdejší bohyně učiní obyčejné děvče. Zdá se, že mezi nás smrtelníky vykročila dobře.
Nicméně ne všichni jsou záchranou Lakšmí nadšeny. Jiří X. Doležal k tomu uvádí svůj názor:
_________________________________
"Základní dotaz zní: Je život tak cenný, aby bylo nutné ho zachraňovat opravdu za každou cenu? Je záchrana takto strašlivě okleštěného a poničeného života opravdu vítězstvím? Je humánní, že zázraky lékařské vědy doslova nutíme k životu bytost, která přišla na svět jednoznačně nasměrovaná ke smrti?

A není ona operace, nad kterou svět jásá, spíše krutostí a zlým experimentem medicíny, která jako by zapomněla, že v určitých momentech už nemá navracet k životu, ale jen tišit trýzeň?"

J.X.D

________________________________

Odpověď není třeba hledat, máme ji každý v sobě. Nicméně nasměrováni jsme na smrt všichni a to už od narození. Ale každý den, který tu ztrávíme, mění budoucnost, po vzoru "motýlího efektu". Najde - li se dostatečný počet lidí, kteří chtějí přispět na podobnou operaci, není žádný důvod, proč by se neměla uskutčnit. Podle mého osobního názoru, je to jedna z nejlepších možností, jak své peníze utratit. Nebo bychom je snad měli vyměnit za LCD televize, CD přehrávače, nová auta nebo exotickou dovolenou? To už si musí každý zvážit sám.

Video: Kolo od traktoru převálcovalo teanegera.

2008-06-17T11:22:00.000+02:00

Mladí lidé se umějí bavit. Někteří sedí doma a hrají nekonečné počítačové hry. Tito chlapci si vyšli do přírody, aby zjistili, jak to vypadá, když traktorová guma velká téměř jako oni sami, čelně narazí do jednoho z nich. Nikomu se naštěstí nic nestalo.

Dvacet let starý mýtus se hroutí. G-bod neexistuje.

2008-06-16T19:50:00.000+02:00

Grafenbergův bod (G-bod), je v současné době v sexuologii velmi diskutovaným tématem. Lékařství je ve fázi vědeckého vzestupu. Využíváme nanotechnologie, provádíme laparoskopické zákroky, operace mozku, o kterých se nám ještě před několika lety ani nesnilo a další. Ale o ženském "bodu G" toho víme stále ještě velmi málo. Vlastně ani s určitostí nevíme, zda vůbec existuje.

G - bod, pojmenovaný po gynekologovi Ernestu Gräfenbergovi by měla být erotogenní zóna, lokalizovatelná několik centimetrů uvnitř pochvy, na její přední stěně. Popularita G-bodu je obvykle přisuzována autorům knihy ‘The G Spot and Other Discoveries about Human Sexuality, napsané Johnem D. Perrym, spolu s Beverly Whipple. Od té doby dostal G-bod takřka mýtický status.

Kniha nabádá neohrožené ženy k tomu, aby tento bod hledali a nacházeli. O této údajné erotogenní zóně je obecně známo, co její nalezení může vyvolat, v praxi se s tím však málokdo setkal. Anatomii člověka jako celek teprve poznáváme a ženská urogenitální část není vyjimkou. Výzkum ženského sexuálního zdraví je stále v plenkách, ale ohledně potvrzení existence bodu G existují mezi vědci vážné pochybnosti.

Studie publikovaná v roce 2006 časopisem The Journal of Sexual Medicine, to v podstatě vyvrací. Vědci vzaly vzorky pochvy z více než stovky žen a zkoumali nervové pletence, které stěnou pochvy prochází. Zjistili, že se v pochvě nikde nenachází žádná významná změna hustoty nervových vláken, která by naznačovala přítomnost nějakého fyziologického mechanismu. Tím byly do značné míry rozptýleny představy o nějaké speciální erotogenní zóně uvnitř pochvy.

I nadále je možnot hledat a experimentovat v oblasti sexuální stimulace. Nicméně pokud si klademe za cíl nalézt a správně stimulovat mýtický bod G, naše snaha zřejmě nebude korunována úspěchem.