V Praze se uskuteční 3. Affiliate konference (přednášky z loňského roku zde), která navazuje na předchozí dva ročníky. Tyto affiliate konference mají jedno společné, účastníci dostávají jedinečné informace z oblasti výkonnostního marketingu, které jim přináší společnost VIVNETworks mj. z Německého a Amerického trhu.

Partneři dostávají informace o výkonnostních projektech, které vydělávají v těchto zemích více jak 10 let.
A tak to bude i s konferencí 15.5.2013 v Praze. Účastníci se dozví praktické informace jak pomocí
emailingu efektivně zvýšit svůj zisk z provozu portálu a jak získat více informací o svých návštěvnících
včetně emailové adresy.

Se svou přednáškou vystoupí zástupce společnosti PetitPress, SME.sk, jejich
výkonnostní projekt inkasuje několikanásobně vyšší částky za CPT, než jejich standartní bannerové
pozice na news portálu . Zástupce Hájedničky poradí jak prakticky vylepšit SEO affiliate projektů.
Honza Kvasnička bez zbytečné omáčky okolo poradí jak zvýšit konverzní poměr.

Zlatým hřebem konference by mělo být setkání s TOP inzerenty z největší affiliate sítě Commission Junction.
Partneři dostanou informace o nových akcích inzerentů, co chystají na nejbližší období, jaké produkty se
prodávají nejvíce, co promovat na svých stránkách a mnoho dalších praktických rad. Dále jsou
poprvé zahrnuty do programu i zajímavé workshopy. Na závěr proběhne after party.
Zveme všechny které zajímá hard core výkonnostní marketing.

www.affiliatekonference.cz

Hlavní výhody:

• máte k dispozici celý dům bez žádných spolunájemců v domě
• terasa v horním patře je ideální na letní firemní akce
• jednáte přímo s majitelem
• nízké provozní náklady
• přímo naproti výstupu metra Palmovka
• širší centrum Prahy
• rozvedená strukturovaná kabeláž v celé budově (telefony, PC)
• vlastní tel. ústředna, napojená na zvonky
• vlastní vjezd pro zásobování
• případný reklamní poutač na budově viditelný z velmi frekventovaných míst
• velmi nízké nájemné – dle provozované činnosti a uvažované frekvence plateb, možné jen 169 Kč za m2 měsíčně

Prezentace nemovitosti včetně fotografií ke stažení zde.

Kontakt přímo na majitele – tel.: 603 474 294

Ráda bych varovala všechny potencionální klienty před Radkem Karbanem a Tomášem Roudem z vlastní zkušenosti.
V roce 2009 sem u společnosti SEO Expert s.r.o. objednala služby ke zlepšení návštěvnosti mého webu, tedy optimalizaci a SEO. Společnost mi však nabídla výrobu celého nového webu tak, že se při programátorských pracích bude přihlížet na budoucí práce a ty pak budou mít daleko větší efekt. S jejich nabídkou jsem souhlasila.

V té době jsem již téměř 4 roky podnikala v internetovém prodeji zájezdů. Uhradila jsem zálohu a práce na webu lastiky.cz započali s tím, že bude web dokončen a zprovozněn do cca 6 měsíců, tedy do června 2009.
Web však nebyl dokončen nikdy a svými dalšími kroky mi navíc společnosti SEO Expert s.r.o. způsobila škody, které advokáti spočítali na 896.000,-Kč + soudní výlohy + služby advokáta.
Z důvodu jejich techniky, kterou Seznam.cz na svých stránkách důrazně zakazuje a kterou tato společnost přesto použila, mi Seznam zablokoval na 1 rok mou domenu lastiky.cz. Vzhledem k tomu, že je to můj jediný zdroj obživy a na internetu jsem byla 100% finančně závislá, byla tato skutečnost pro mne téměř likvidační. Dozvěděla jsem se však, že tímto způsobem Seznam potrestal velké množství společností, které využívaly placené služby SEO Expert s.r.o. a u kterých byla použila stejná Seznamem zakázaná technika, aniž by to kdokoli z těchto společností tušil. Jednalo se právě o umístění lišty se SKRYTÝMI zpětnými odkazy v patičce webu se zpětnými odkazy. O penalizaci jsem se nakonec dozvěděla z úplně jiných zdrojů (velmi mi totiž začala klesat už i tak nízká návštěvnost) na základě vlastního pátrání, protože T.Roud a R.Karba ze SEO Expert lhali a mlžili něco o tom, že Seznam měnil algoritmy, brzy to prý bude zase v pohodě a návštěvnost se začne navyšovat.

Ihned jsem vypověděla všechny smlouvy se společností SEO Epxert s.r.o. a podala prostřednictvím svého advokáta žalobu k obchodnímu soudu na Praze 2.
V průběhu tohoto soudního utkání však jednatelé SEO Expert s.r.o. (pánové Karban a Roud) změnili název této společnosti na Česká vývojová s.r.o. a vedle si založili novou akciovou společnost SEO Expert a.s. Tušili jsme, co bude následovat, ale nemohli jsme proti tomu dělat vůbec nic. Pár měsíců po těchto změnách “odprodali” původní společnost SEO Expert s.r.o., nyní tedy společnost Českou vývojovou s.r.o. jakémusi panu Lhotákovi z Červeného Kostelce, který má trvalé bydliště na městském úřadě. Jedná se evidentně o člověka bez majetku se spornou minulostí, bezdomovce či gemblera.

V úterý 26.2.2013 jsem sice soud se společností Česká vývojová s.r.o. vyhrála. U posledního soudního stání jsem byla se svým advokátem sama, protože kdo by nyní již hradil advokáta společnosti Česká vývojová s.r.o., že?
Současně si oba pánové (pan Roud a Karban) dále v klidu podnikají, snaží se vystupovat jako odborníci ve svém oboru, přitom lžou a svými nekalými službami škodí. Já se na druhou stranu dosud potýkám s problémy, které mi přivodili.

Proto bych ráda varovala před těmito lidmi, kteří nemají žádné morální zábrany a etika je pro ně neznámým pojmem.

Social Media Coordinator for Central and Eastern Europe
We are looking for a social media coordinator with deep knowledge of social media and a great understanding of what a strong community brings to a brand. The social media content coordinator will be responsible for the day to day management of the Airbnb presence in Central and Eastern Europe across Facebook, Twitter, and other social sites with a focus on telling the Airbnb story, listening to, engaging with, and giving value to our audience across key platforms. You will work closely with people across our marketing, community, customer service, communications teams and report to the Social Media Manager.

https://www.airbnb.cz/jobs/departments/position/opG3WfwO

O svých zkušenostech s podnikáním na eBay a následným krachem (600k EUR personal debt included, zdravíme vítekoho) napsal vynikající knihu The End of eBay: The Rise and Fall of eBay’s Biggest Powerseller (kindle verze)

Nikdy jsem nečetl tak otevřenou knihu o (online) byznysu. Je to samozřejmě dáno tím, že autor knihy zkrachoval, nicméně i zpětné popisování budování firmy, řešení neustálých problému s růstem firmy, platbami, fraudem, lokálními nuancemi v různých zemích, logistikou, financování rozvoje firmy / nákupu zboží, atd. je neuvěřitelně zajímavé. Autor se v knize také dost věnuje hledání produktů v Číně a import do Evropy (nicméně více prakticky a se zaměřením na evropské subjekty než třeba kniha The Maui CEO: Import from China, Sell on eBay, and Live Wherever You Want
).

Velmi zajímavá je například část o tom, jak licencovali světoznámé brandy na OEM elektroniku, kterou dováželi z Číny (od autorádií přes čerpadla). Například se dohodli s Hyundai a za 10% provizi z prodejní ceny mohli lepit na OEM junk z Číny logo Hyundai, díky čemuž mohli zvednout cenu a výrazně to zvýšilo prodeje. Těsně před krachem se domlouvali na licencování ručně malovaného nábytku s motivy ze Starwars s Lucasfilm (zajímavé bylo rozdíl nároků Hyundai a Lucasfilm, prvním zmíněným bylo jedno co se bude pod jejich brandem prodávat, v jaké kvalitě, atd.; naopak Lucasfilm měl velmi náročné podmínky pro udělení licence). Na uvedeném příkladu chci zdůraznit, že kniha je zajímavá i pro lidi, kteří na eBay nikdy neprodávali a ani to neplánují.

Marcovici psal knihu sám (německy i anglicky), anglickou verzi a ebook si myslím vydal sám. U anglické verze je celkem znát, že není rodilý mluvčí, je tam dost gramatických chyb, na druhou stranu to vypadá autenticky a je to doslova nabité informacemi a fakty, žádná vata, jen praxí získané zkušenosti. Přesný opak selfhelp knih od Kiyosakiho a mnoha dalších.

Sám jsem na eBay zažil před lety docela fičák, mělo to sice jepičí život, nicméně jsem náhodou ze dne na den objevil niku, která během 2 měsíců udělala kolem půl milionu zisku a přinesla celkem zajímavé momenty, třeba když mi Paypal zablokoval účet, kde bylo několik set tisíc, ověření a odblokování trvalo asi 2 týdny, stálo to nervy, ale od té doby jsem neměl s Paypalem nikdy žádné problémy. Tehdy jsem poznal sílu eBay, když má člověk žádaný produkt, solidní ceny (a ideálně svým způsobem monopol), tak lze prodávat do celého světa, posílal jsem zboží po Evropě, do USA, Kanady, Mexika, Brazílie, JAR, Nové Kaledonie, atd.

Pokud bych měl doporučit jednu knihu ze všech co jsem loni přečetl, tak je to jednoznačně The End of eBay. Pokud děláte online byznys, je pro vás tato kniha must!

S celou krů zvysoka prdíme na so-called start-up culture, konference, a další pitchoviny kluků z Prahy. Vše jedeme v sudetském úsporném stylu (každý stůl v kanclu je jiný, topení se na noc striktně vypíná a podobně . Protože je to dřina, rozhodli jsme se, že si dáme teambulding výlet na zlepšení morálu. A když se jmenuje snaženíčko Skrblík.cz, tak teambuilding nemůže být nikde jinde než v Izraeli, že jo …

Rozhodnutí jet do Izraele bylo celkem spontánní, v podstatě jsme se rozhodli během 30 minut jedno odpoledne, když jsem narazil na akční letenky z Prahy do Tel Avivu s izraelskými národními aerolinkami El Al, které můžete znát nejen z filmu Šakal (případně z daleko lepší trilogie Carlos). El Al jsou nejbezpečnější aerolinky na světě, mají velmi specifický režim odbavení – každý pasažér musí projít pohovorem. Za normálních okolností je to obtěžující, my jsme ale byli zvědaví jak to mají Izraelci udělané a na celý proces jsme se těšili. Prvníhé faux pas jsme se dopustili při odbavení letu z Prahy. El Al tlačí před odletem emailem odbavení online (tzv. web-checkin), který můžete znát z lowcostů. Je pravda, že to šetří čas, tak jsme si vytiskli palubní vstupenky, prošli na Ruzyni pasovkou, klucí si šli prohlížet Terminál 1 a já se vydal freeloadovat do Mastercard Lounge (do konce roku mají všichni držitelé prémiových kreditek od Citi vstup zdarma – platí tedy i pro mílovou kreditku CITI ČSA MasterCard World).

K odletové bráně jsme dorazili jak jsme měli, nicméně členové El Al security nám sdělili, že jsme před pasovkou měli zajít na pohovor, což jsme neudělali, neboť jsme mysleli, že s web-checkinem můžeme jít rovnou k odletové bráně. Rozhodli se, že s námi udělají pohovor na místě. Rozdělili nás (byli jsme tři), každého z nás si vzal stranou agent El Al a vyptával se dost podrobně na náš život – odkud jsme, odkud se známě, kde pracujeme, atd. Ptali se na detaily, okamžitě rozpoznávali nejasnosti (např.”Říkal jste, že jste byl na jaře v Turecku. Jaktože nemáte v pasu turecké razítko?” “No, mám dva pasy“. Atakdále.). Bylo na první pohled vidět, že jsou perfektně vyškoleni. Jejích cílem bylo porovnat výpovědi nás všech a hledat rozpory. Nakonec to nestihli, vyloučili nás z letu a zaplatili nám letenku s ČSA s odletem o hodinu později (jinými slovy – raději extra náklad než sebemenší riziko, že jim někdo vyblafne letadlo do vzduchu).

Museli jsme znovu dojít do odletové haly, vypsali nám letenky s ČSA a u odbavovací přepážky ČSA došlo na bezpečnostní kontrolu. Mladej borec se nás zeptal:”Tak co chlapi, máte nějaké zbraně? Třeba Rambo nůž? Ne? Tak běžte.” Typický český švejk style. Let s ČSA byl celkem výhra, protože mají většinu letů poloprázdných, takže jsem si ukořistil exit seat row (business class chudých) a to rovnou celou trojsedačku (upgrade na first class chudých) a solidně jsem se vyspal. Kluci měli zase radost z teplého jídla

Na imigračce v Tel Avivu jsem čekal pokračování radostí týkajících se bezpečnosti z Prahy, ale byla to formalitka na tři minuty, Izraelcům jde skutečně především o to, aby jim někdo nevyhodil letadlo do povětří (za posledních 40 let se to také nikomu nepodařilo).

Tel Aviv beachfront

Samotný Tel Aviv působí docela zvláštně, za mně ale velmi příjemně, byť jsem si město představoval jinak. Částečně se tam projevuje takovej ten middle east bordýlek, na druhou stranu je vidět, že jde o vyspělou rozvinutou zemi. Velká část města byla vystavěna ve 30. – 60. letech v bauhaus stylu, na to je radost koukat, je ale fakt, že většina starších budov vypadala zvenčí dost zanedbaně. Beachfront je vymazlená, podél celého pobřeží ve městě vede chodník / cyklostezka, připomíná to LA style. Ve městěch funguje public cycling scheme (podobně jako v Londýně, Paříži nebo Kodani), i cizinec si může jen s kreditkou za drobný peníz vypůjčit kolo a projíždět se po městě. Tel Aviv je nadprůměrně bike friendly, cyklistika je tam populární. Když jsem zmínil kola, musím zmínit i auto. Mezi top4 nejvíce zastoupené automobilové značky v Izraeli patří (podle abecedy) – Hyundai, Kia, Mazda, Škoda, má to svůj důvod, hodně ostatních automobilek do Izraele auta nedodáva kvůli tzv. arabskému bojkotu, je to hezky vysvětleno v prvním knižních tipu níže. ČR prý do Izraele také hodně exportuje technologické celky, výtahy, atd. Ať mi nikdo neříká, že zamítavé stanovisko české diplomacie k přijetí Palestiny do OSN je náhoda. Kdybych byl paranoidní, tak bych tu rozjel i nějakou konspirativní teorii k prezidentskému kandidátovi Fisherovi

Počasí jsme měli polojasné až slunečné, občas trochu přeháňky, cca 17-20 stupňů, takže velmi příjemné středomořské klima.

Celkem nepříjemná je drahota v Tel Avivu. Město je jednoznačně dražší než Praha, obyčejný oběd v bufáči je na úrovni 200 Kč, pivko v sámošce za 40+ Kč, atd. Není to sice nic hrozného, na druhou stranu mě to trochu překvapilo. Naopak velkou výhodou oproti ostatním middle east zemím včetně Turecka nebo Maroka je to, že vás v podstatě nikdo neopruzuje, nenahání, ani jednou jsem neslyšel obligátní hello my friend, zkrátka rozvinutá země.

Celou dobu jsme zůstali v Tel Avivu, jen jednou jsme vyrazili na celodenní výlet do Jeruzaléma. Lze se tam dostat levně a rychle autobusem (jezdí každých 10 minut, doba jízdy cca 60 minut), v každém busu jede mladý voják s puškou. Jeruzalém, především staré město, je úžasné místo, absolutní must. Pěkná je i nová, moderní část města. Po cestě z autobusáku do starého města můžete narazit na tržiště – něco mezi farmářskými trhy a tradičním arabským soukem. Určitě to stojí za návštěvu.

Pohled na Zeď nářků (správně nazývaná jako Západní zeď) v Jeruzalémě – nejsvětější židovské místo, kde jsem fakt nevědomky ukradl jarmulku

Jídlo – s Izraelem mám spojené tři věci – hummus, falafel a čerstvě vymačkanou šťávu z granátových jablek. Všechno naprosto super, především na šťávě z granátových jablek jsem se stal mírně závislý, už mám objednaný ruční lis na šťávu.

Borec vymačkává šťávu z granátového jablka na ručním lisu, lze pořídit od 8 NIS (cca 40 českých vočí), foto je z wiki

Ve všech izraelských městech včetně Tel Avivu a Jeruzaléma narazíte na celkem velké množství mladých vojáků a vojaček, běžně u sebe mají vojenské pušky (zajímavé je, že většina z vojáků nemá v pušce instalovaný zásobník). Izrael je jedna z mála rozvinutých zemí světa, kde je ještě povinná vojenská služba. Pro muže je to na 3 roky a pro ženy na 2 roky (existují určité výjimky – do armády nemusí mladé vdané ženy, ortodoxní Židé, atp.). I přes zvýšený počet vojáků, bezpečnostní kontroly do shopping mallů, vládních budov, nádraží a rakety z Gazy 14 dní před naším příjezdem jsme si nepřipadal jako ve vojenské zóně, ani jsme neměl nějaké negativní pocity týkající bezpečnostní situace.

Část Skrblik.cz krů s izraelskou vojačkou

Cesta zpět probíhala standardně, na letišti jsem měl trochu blbé kecy (našel jsem si na internetu jejich security procedures a ptal se), takže mi poctivě zkontrolovali batoh, ale byli korektní, zpět jsme s El Al letěli. Jen 7 měsíců starým letadlem, ale byla to celkem nuda.

Izrael není určitě tradiční turistická destinace pro každého, ale všem cestovatelům s otevřenou myslí mohu Izrael doporučit.

Jinak pokud vás Izrael zajímá, mám tip na dvě skvělé knížky:
1. Start-up Nation: The Story of Israel’s Economic Miracle
Výborná kniha o izraelském technologickém/start-up zázraku, hodně se věnuje historii zemi, hledá paralely se zeměmi v podobné pozici (Jižní Korea, Singapur). Místy jde malinko o propagandu, ale i tak velmi zajímavé čtení. Vyšlo i česky.

2. By Way of Deception
Neskutečně zajímavá kniha o zahraničních operacích Mossadu, údajně napsaná bývalým agentem Mossadu, který emigroval do Kanady. Popisuje výběr lidí do Mossadu, jejich výcvik, nejznámější operace, mezi řádky se lze dočíst i o izraelské mentalitě. Zatímco Start-up Nation lze do jisté míry chápat jako pozitivní propagandu Izraele, By Way Of Deception je spíš opakem.

Upozorňuju, že souhlasím s Johnovou filozofií u účelu investování – nechápu investování jako vydělávání peněz, ale jako prostředek k udržení peněz resp. jejich hodnoty vydělaných podnikáním.

Zajímají mě vaše osobní zkušenosti, ne teorie které jste se dočetli v knihách od Kiyosakiho, chci slyšet skutečně zkušenosti z praxe, ne praxí nepodložené názory nebo dojmy, zkvalitní to diskusi.

Sám jsem nevymyslel nic kromě nemovitostí (resp. nic etického, jinak např. půjčování peněz se zajištěním je super biz), u nás v Sudetech mám sám cca 6,5 – 15% roční výnos. Nejvíce lze vyvařit na mých oblíbených garážích, ale je tam ten elementární problém s hrozně prťavým nominálem (měsíční výnos z pronájmu kolem 1000 Kč) a i s nákupem (je potřeba nalézt garáže ke koupi za dobrou cenu, musí se připravit paperwork, odhad, daň z převodu nemovitosti, najít nájemce, atd.). Na druhou stranu mám u garáží štěstí na dlouhodobě nájemníky a funguje to doslova jako Adsense – nikdo po mně nic nechce a prachy chodí jako hodinky každý měsíc nebo i na 3 měsíce dopředu na účet, jednou ročně zaplatím pojistku a fakturu za elektřinu.

Na jednom bytu koupeném v dražbě dělám 12% ročně (a to jsou v kupní ceně započítány i pozemky, které mají hodnotu podobnou jako byt, ale přirozeně z nich není žádný výnos), na druhou stranu byly s bytem velké starosti a nervy (a ještě můžou teoreticky být), takže kdybych do výnosu započítal i hodnotu svého času, tak by byl výnos jednociferný (a kdybych věděl jak to bude vše probíhat, tak bych do toho podruhé nešel). Polyfunkční dům v Teplákově mi dělá cca 6,5% – 8% podle obsazenosti, je tam problém sehnat perspektivní nájemce pro prodejny / kanceláře, naopak pronájem bytů je stabilní.

U nás v Sudetech se nyní objevují činžovní domy s 7-8 byty (někdy před rekonstrukcí, někdy s částečnou rekonstrukcí, někdy po rekonstrukci), kde lze reálně dosáhnout výnos 9% (roční výnos z jednoho bytu reálně od cca 60 tisíc korun), což mi přijde celkem zajímavé (z jednoho domu tak ročně získáte 400k-500k Kč). Při vhodně nastavených podmínkách a ceně lze sehnat solidní nájemníky, v poslední době jsou hitem důchodci. Sám mám jeden pár seniorů v nájmu a jsou zlatí, stejně tak jako moji známí, kteří vlastní nemovitosti. Důchodci mají důchod (stálý, garantovaný příjem), jsou většinou slušní, nehluční, zodpovědní, no zkrátka landlordův sen. Důchodci mají jediné specifikum – zpravidla nedají dohromady více než jednu kauci, někdy ani to. I přesto jsem ale zatím neslyšel negativní zkušenost na nájemníky-důchodce s komečním nájemným (důchodci – reguláči bývají naopak zcela opačná story).

Nakonec postřeh, který jsem slyšel v rozhovoru s jedním borcem z Penty (významná slovensko-česká private equity skupina – např. Žabka nebo lékárny Dr. Max) na Motejlek.tv – tvrdil, že cílem Penty je dosáhnout 20% zhodnocení investovaného kapitálu ročně (a to se sakra snaží, mají spoustu hotovosti, aktivně to manažují).

Do čeho investujete vy a jak své investice hodnotíte?

Největší jobovkou je fakt, že vám ČSA nyní nestihne vystavit letenku kolem světa (RTW), na kterou jsem si roky dělal zálusk. Nejdřív na mně padl smuteček, ale pak jsem si uvědomil, že stejně nebudu mít příští rok moc času rajzovat. Stejně tak je to poměrně špatné s rezervací letenek do USA nebo jinam s Delta Airlines (vypráskané alokace na bonusové letenky), nehledě na fakt, že evropské aerolinky ve Skyteamu (KLM, Air France) a Delta účtují u bonusových letenek kromě letištních tax také palivový příplatek, čímž se taxy vyšplhají na cca 7 – 12 tisíc korun a to už nemusí být vůbec výhodné – především do destinací, kam lze koupit snadno a často akční letenky za dobrou cenu – typicky New York City).

Výjimku tvoří Korean Air, který účtuje pouze skutečné letištní taxy bez palivového příplatku, takže taxy u zpáteční economy letenky z Prahy do Honolulu (Oahu, Havaj) stojí 2039 Kč a třeba business class letenka Praha – Fukuoka – Soul – Praha (aneb Fandor letí do Asie ako pán) vyšla na férových 1500 Kč (+ 120 tisíc mil). S Korean se z Prahy dostanete také do Austrálie, na Nový Zéland, na Bali, na Fiji, atd.

Trpěl jsem, když si Tony společně s kumpány dával neustále italské těstoviny a sendviče, tak jsem musel chodit v pauzách mezi jednotlivými epizodami na svačinu do Vapiana, aby byl umělecký dojem kompletní, dokonce jsem si našel i americko-židovské deli na sendviče (pastrami included, bohužel ne zdaleka v kvalitě Katz’s).

Sopranos můžu s klidným svědomím zařadit do svého ultimátního top5 US seriálů, které vypadá takto:

• 1. The Wire
• 2. Breaking Bad
• 3. Californication
• 4. Sopranos
• 5. Shameless (US version) / Boss

Bohužel americká televizní produkce přináší i jednu podstatnou nevýhodu – jakmile jednou přijdete na chuť dobrým americkým seriálům, kde je rozpočet na jednu epizodu vyšší na rozpočet českého celovečeráku, tak česká televizní tvorba vám pak přijde k pláči. Zrovna včera jsem si z internetového vydavatelství ulož.to vypůjčil pilotní díl seriálu Gympl a bylo to skutečně velmi smutné pokoukání, které již nebudu opakovat u dalších dílů