Vybral jsem si velký capsule hotel u metra Shinsaibashi v Osace (hotel nabízí přes 400 capsulí). Přijdete do hotelu, kde je normální recepce. Zujete si boty, dáte je do lockeru, proběhne check-in, kdy zaplatíte (2800 yenů na noc), recepční vás seznámí s relativně striktními podmínkami pobytu (nic co by mi vadilo, ale oproti normálnímu hotelu mají v capsuli prostě prušáckej ordnung) a dostanete klíč s číslem lockeru a capsule.

Po check-inu zajdete do locker roomu, kde si uskladníte a zamknete věci (zavazadlo, …). V lockeru máte pohodlnou bavlněnou yukatu (něco jako pyžamo), do které se můžete převlíknout a můžete v tom po hotelu chodit, není to ale podmínkou, já jsem například dostal velikost cca „M“, takže jsem si oblékl svoje pyžamo a triko. V hotelu byla obdoba onsenu, to je komunální koupelna a „lázně“ – tj. docela velký bazének s termální vodou. Hotel poskytuje ručník, žiletky, mýdla, šampon, kartáčky, zubní pastu, zkrátka vše; dostanete vše co je potřeba.

Protože capsule je sama o sobě docela stístěná, nesmí se v ní jíst a pít, tak nabízí hotel poměrně rozsáhlé společenské prostory, nutno zdůraznit, že na úrovni. Odpočívárnu (velká pohodlná sklápěcí křesla, lze v nich pohodlně spát), televizní místnost, docela velkou manga knihovnu/čítarnu, jídelnu, prádelnu ve stylu laundrymatu na mince, místnost s automaty na pití, jídlo a taky nějaké gambling mašiny. V odpočívárně je k dispozici zdarma wifi. Jedinou nevýhodou je absence elektrických zásuvek v celé budově, dobít si mobil nebo počítač bylo možné na recepci za peníze (nic drahého, cca 50 Kč až na 6 hodin), důvod tohoto opatření moc nechápu.

Jinak v capsule hotelu jsou oddělené zóny (patra) pro ženy a muže, některé capusle hotely prý ženy vůbec neubytují.

A teď k samotné capsuli. Jak vidíte na fotkách, capsule jsou ve dvou řadách nad sebou, já mel tu spodní. Samotný prostor capusle je celkem prostorný i pro takového big boye jako jsem já. V capsuli je malá televize s asi 8 programy (2 adult included , rádiem, světlem, nějakými odkládacími prostory na klíče, mobil, láhev s pitím a ventilace v podobě jednoho průduchu podobně jako třeba v letadle, takže v capsuli nebylo vedro (toho jsem se bál). Jo a taky je tam panic tlačítko. Capsuli nejde na pevno zavřít, jen tam jen stahovací roletka, takže je slyšet pokud někdo chrápe nebo vydává jiné zvuky, něco jako v dormitory v hostelu, ale s tím, že máte o dost více soukromí + exotický zážitek (v obou významech

Spalo se mi dobře, „spolubydlící“ byli ohleduplní, takže nikdo nedělal bordel. Problém je, že dost často v capsulích kvůli nízké ceně přespávají zahraniční backpackers hovada a dělají bordel. Celkový zážitek velmi dobrý, večer před spaním jsem trochu pracoval v odpočinkové místnosti v křesle / lehátku, dal jsem si před spaním jedno Sapporo z automatu, vykoupal se v „onsenu“, takže naprosto zrelaxovanej. Bonusem je možnost interakce s Japonci. Překvapilo mě třeba, kolik borců si četlo manga knihy. Myslel jsem, že je to záležitost jen pro mladé dudy, ale sjížděli to tam i senioři.

Čekal jsem, že capsule experience bude dost hrůza, takže jsem si na další noc booknol trochu lepší hotel, abych se zrelaxoval. Ale nebylo to vůbec potřeba, z hotelu byl hezký výhled, ale oproti capsuli třeskutá nuda Uměl bych si představit v tom spát celý pobyt v Japonsku, kdybych měl napnutej rozpočet. Capsule ale není moc vhodná pro páry, jednak kvůli odděleným prostorům a jednak za cenu ubytování pro dva lidi v capsuli lze sehnat solidní dvoulůžkový pokoj v normálním hotelu.

Jsem teď pár dní ve městě Fukuoka, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli, já do doby před několika dny taky ne. Fukuoka je pro mně zajímavá ze třech důvodů. Jednak je to japonské hlavní město na street food. A my samozřejmě víme, že street food = best food. Druhým dobrým důvodem je, že v městské části Hakata vznikl tzv. hakata ramen, známý také po názvem tonkotsu ramen, pro mně jednoznačně nejchutnější varianta ramenu (vepřové je prostě vepřové, fat is fat, asi to mám v sobě od raných let, kdy jsem míchal krev na prdelačku na zabijačce). O ramenu jsem se tu už zmiňoval, takže se nebudu opakovat (pro zájemce jsou informace na wikipediii).

No a třetí důvod – Fukuoka je relativně málo turistická, very walking friendly (není vůbec potřeba využívat MHD), není zdaleka tak přelidněná jako Toyko, mají tu nádherný park, pláže a je tu málo bílých turistů, takže (bílý) člověk sám o sobě vzbuzuje pozornost, což často usnadňuje navázání kontaktu s místními a v neposlední řadě je tu levněji než v Tokyu. Moc se mi tu líbí.

Byl jsem se dneska nasvačit v yatai stáncích u řeky, dal jsem si nejdříve masakrální tonkotsu ramen a pak ještě grilovanou chobotničku a japonskou sardinku a když kluci viděli jak mi chutná, tak mi udělali grátis tempuru z jiker. Bohužel yatai stánky u řeky už trochu pochytily neblahý turistický morésy (jezdí sem dost japonských turistů), takže to malinko holej a rozhodně to není sváča za hubičku jako třeba v Sapě (ale stále to ještě jde).

Po cestě zpátky do hotelu jsem měl chuť ještě na jedno pivko před spaním a vepřový grilovaný špíz. Narazil jsem na dva vyloženě místňácké yatai stánky, oba byly takové ušmudlané, zvenku vypadaly jak příbytky pražského bezdomovce. Jak jsem ale napsal na začátku – street food is best food, takže na nějaké serepetičky, které se netýkají přímo jídla, nebereme ohledy

V jednom stánku bylo narváno a ve druhém nebyl nikdo kromě sympaticky vypadajícího majitele, kterého si dovolím pojmenovat jako dědoucha šediváka. Zvolil jsem tedy ten druhý, dědouchův, prázdný stánek (za normálních okolností je celkem nebezpečný vybrat si podnik, kde nejsou lidi, ale risknul jsem to). Dědouch byl zároveň překvapený že někdo přišel a navíc že jsem gaijin. Dal jsem si jednoho Kirin lahváče a poručil jsem si tři špízky (vepřový, kuřecí a variaci na buřtíka).

Dědouch se optal odkud jsem, odpovětil jsem, že čeko, podivil se a šel grilovat. Po cca pěti minutách prohlásil:“SMETANA“, vylovil odněkud krabičku s kazetami a hledal tu správnou. Po chvilce našel cosi od Smetany, nalil si sake, zapáli si cígo, strčil kazetu do magiče a začali jsme poslouchat. Snažil se se mnou trochu komunikovat, moc nám to ale nešlo, i když jsme se oba snažili, seč nám síly stačily. Samozřejmě mě trochu překvapilo, že borec co prodává lahváče a griluje špízy v bezďáckým stánku má takový řekněme intelektuální zájem. Tipuju, že by mohl mít velmi zajímavý životní příběh, bohužel no japanese = no story for blog

Dosvačil jsem, dopil lahváče, zaplatil dědouchovi asi o 60 procent míň než u řeky (pravda, u řeky jsem měl obecně dražší seafood) a vydal jsem se k hotelu. Byl to hezký večer.

Nějaké fotky z popisovaného večera:

Jako bonus můžete mít necelý den stopover v Soulu (korejský jídlo, holky a další WTF záležitosti, Korea je Japonsko chudých -> velmi levná země!) a velmi solidní cestovní pojištění na jeden rok pro členy vaší domácnosti – rodina, ale i stálá přitelkyně (platí celosvětově a vždy maximálně 45 dní od výjezdu).

Jak letenku získat? Jednoduše – využijeme mimořádného bonusu při zřízení kreditní karty CITI ČSA.

Postup
1. Pokud nejste členy věrnostního programu OK Plus, tak se zdarma zaregistrujte (v této žádosti nezaškrtávejte, že máte zájem o CITI kreditku, to následuje až v bodu 2).

2. Zažádejte si o kreditní kartu CITI ČSA přímo na webu Citibank (ne přes různé affil / leadgen weby!). Zřízení a vedení kreditní karty stojí 2500 Kč na rok, v ceně je obsaženo velmi solidní cestovní pojištění do celého světa pro celou rodinu (10x vyšší pojistné limity než standardní cestovní pojištění ke kartám u většiny českých bank) – podmínky cestovního pojištění si prostudujte, možná se v nějakých parametrech pletu. Kromě toho lze na tuto kartu získat 10% slevu na útratu ve všech restauracích Ambiente vč. Lokálu (fakticky vás tedy nic nestojí spropitné, pokud dáváte), slevy lze získat i v dalších podnicích, ale to mi už nepřijde pro běžného uživatele tolik užitečné. Tato nabídka platí pro Citi ČSA kreditní karty schválené v období od 16. 2. 2012 do 15. 8. 2012. Detailní podmínky akce naleznete zde.

3. Pokud bude vaše žádost schválena a kartu získáte, přečtěte si podmínky a učiňte potřebné kroky, abyste získali mimořádný bonus 50.000 mil do programu OK Plus (v podstatě to znamená dvě platby kartou s tím, že jedna musí být ve výši alespoň 5000 korun).

4. Jakmile se vám míle připíší na váš OK Plus účet (což by mělo být cca do 1 měsíce), máte u aliance Skyteam nárok na bonusovou letenku kamokoli do těchto destinací: USA (vč. Havaje), Kanada, Mexiko, Střední Amerika, Karibik. Háček je v tom, že si musíte vždy zaplatit letišní taxy, které se mohou vyšplhat až na 8 tisíc korun za letenku, což trochu kazí výhodnost (na druhou stranu – např. do Vancouveru se z Prahy pod 20 tisíc nedostanete, takže když zaplatíte za kreditku 2500 Kč a za taxy řekněme 7500, jste na desítce za letenku Praha – Vancouver, což je fér).

Nicméně vysoké letištní taxy na Havaj lze šikovně ochcat. Taxy za letenku Praha – Soul – Honolu (a zpět) s korejskou aerolinkou Korean air jsou pouze 2039 Kč, takže celkově jste na 4539 Kč, což označujeme jako Fandor’s fair price

Letět lze také přes USA s Deltou, při této variantě lze využít možnosti jednoho stopoveru (zastávka) zdarma např. v NYC nebo Los Angeles, letištní taxy se ale pohybují kolem 7000 Kč, takže cena letenky bude celkově k 10k Kč, nicméně opět celkem fair deal za návštěvu dvou fajn destinací v rámci jednoho výletu. Bonusové letenky mají také tu výhodu, že oproti akčním letenkám za peníze je maximální doba pobytu 12 měsíců (u akčních letenek za peníze většinou pouze jeden měsíc).

U letu přes Soul si nelze zařídit delší stopover než je nezbytně nutný přestup, protože potom by to bylo již klasifikováno jako bonusová letenka do Asie a ta stojí 80.000 mil.

Ještě se sluší dodat, že u letenek vystavených za míle lze narozdíl od levných akčních letenek za peníze měnit datum návratu během cesty (samozřejmě závisí na dostupnosti volných alokací pro bonusové letenky). Takže kdyby se vám na Havaji zalíbilo, můžete si prodloužit pobyt až do té doby do kdy platí vaše ESTA nebo vízum.

Háčky této vychytávky
1. CITI vám nejspíš kartu neschválí pokud jste mladší 25 let
2. Musíte být zaměstnaní, OSVĆ nebo možná důchodci (poslední možnost nemám ověřenou)
3. Pokud jste OSVČ kratší dobu než 3 roky, je velká šance, že vám banka kartu neschválí, totéž může platit u délky doby v zaměstnání (ale za zkoušku nic nedáte, žádost o vydání karty je zdarma a neplatíte nic dokud kartu nezískáte).
4. Výše vaše čistého příjmu nehraje v tomto případě až takovou roli, protože ovlivňuje především kreditní limit, který nás v rámci akce letenka na Havaj za čtyřku vůbec nezajímá
5. Nezapomeňte si nastudovat, co kreditní karta je, co vyplývá z jejího používání
6. Nezapomeňte po roce kartu zrušit (lze ji zrušit i dříve, ale je to škoda vzhledem k cestovnímu pojištění a slevě na svačiny v Ambi).

—————-

Důležitá otázka na závěr.

Koupili byste si ebook s mými radami jak zcela zásadně ušetřit při cestování za 499 Kč (nejsem už žádnej študák, takže psát ebook co se bude prodávat za stovku nebudu ? Jednalo by se samozřejmě o dlouhodobě platné a fungující postupy pro nákup levných letenek, ubytování, atd., nikoli časově omezené nabídky jedné firmy.

Seznam požadovaných fotek
• Krušné hory
o ilustrační fotky
o lyžařské středisko Bourňák
o lyžařské středisko Boží Dar
o lyžařské středisko Bublava
o lyžařské středisko Klínovec
o lyžařské středisko Nové Hamry
o lyžařské středisko Klíny
o lyžařské středisko Telnice
o Krušnohorská magistrála
o hory – alespoň Klínovec, Fichtelberg, Božidarský Špičák
o rozhledny v Krušných horách
o přehrady, vodní nádrže
o hrady, zámky
o fotky různých památek v oblasti Krušných hor
• Špindlerův mlýn
o ilustrační fotky sjezdovek a lyžařských středisek
o večerní lyžování ve Špindlu
o běžkařské tratě ve Špindlu
o Dělostřelecká tvrz Stachelberg
• Adršpašské skály
o ilustrační fotky skal
o Babiččino údolí
o Broumovské stěny
o Josefov
o Zámek v Novém Městě nad Metují
• Vranovská přehrada
o ilustrační fotky
o populární atraktivity v nedalekém okolí
• Máchovo jezero
o ilustrační fotky
o populární atraktivity v nedalekém okolí

U všech fotek by měl být popis, nebo alespoň název souboru, z něhož bude jasné, o jakou atraktivitu se jedná. Rovněž potřebuji právo oříznout/upravit/modifikovat všechny fotografie.

K investování do nemovitostí mě přivedlo několik faktorů. Jednak jsem to viděl doma – rodiče investovali peníze vydělané podnikáním už od revoluce pravidelně do nemovitostí (a já jsem tam jako malý trávil své galeje, doteď si pomatuju otrokářskou gáži – 15 Kč / hodina – prý to v té době byla minimální mzda; v pubertě jsem to o prázdninách zefektivnil – přes den jsem např. ručně sekal elektřinu nebo škrábal omítky za 15 vočí na hodinu, promýšlel jsem si články, které jsem pak večer napsal a vydělal si za pár hodin třeba litr). Druhým hybatelem byl John Vanhara, před lety jsme byli celkem intenzivně v kontaktu a dost mě svým podnikatelským přemýšlením ovlivnil (zrovna nedávno jsem mu vynadal, že vše může on Třetím faktorem je moje asi vrozená lenost, trochu naivně jsem si maloval, že holt trochu zaberu, uskrovním se a pak se budu moc flákat (což bude během několika málo let skutečně možné, ale za jakou cenu …). A posledním důvodem bylo to, že jsem cca v roce 2006 – 2007 začal slušně vydělávat, nebyl jsem si jist jak dlouho to vydrží, takže jsem došel k závěru, že je potřeba peníze především z prodejů domén začít trochu syslit na horší časy.

První nemovitost, moji hlavní z pohledů výše příjmů z nájmů, polyfunkční dům v centru Teplákova jsem koupil v roce 2008 (náhodou jsem zjistil, že tam nájemníci natočili dost surrealistický videoklip), součástí domu byly dvě samostatné mega-garáže (fakt macindy, geodeti tam parkovali své Lady se zahrádkami na střeše -> jak z Návštěvníků) asi 5 minut od domu. Na přelomu roku 2009/2010 jsem koupil od známého výhodně další garáž, v roce 2010 jeden malý byt v činžáku na vesnici a v roce 2011 ideální polovinu RD s celkem rozsáhlými pozemky (fakticky jeden samostatný byt v přízemí domu) v menším městě. Celkem jsem za vše dal včetně rekonstrukcí kolem 6,5 milionů korun (cca třetinu cash, zbytek půjčka). Měsíční výnos je kolem 45 tisíc Kč, takže yield je solidních 8%. Momentálně mám 100% obsazenost.

A teď to poselství pro budoucí generace – co jsem udělal blbě a co mě na realitním byznysu sere a co vás čeká a nemine

• REKONSTRUKCE

– pokud nebudete kupovat novostavbu, což dnes nedává moc ekonomický smysl, budete muset více či méně rekonstruovat. Nemáte-li s tím zkušenosti, což většina lidí nemá, čeká vás plno nástrah a znepříjemňování života (řemeslníci, úřady, nečekané problémy a další různé průsery). Rekonstrukci na klíč většinou neuplatíte (a pokud ano, tak ji taky hodně přeplatíte), takže váš čeká systém subdodávek, nakupování levného materiálu, kontroly řemeslníků, atd. Pokud máte nemovitost v Praze, tak vás čeká dvojnásobné peklo

• ŘEMESLNÍCI

– měl jsem štěstí, že jsem narazil na docela solidní zednickou partu, nicméně jsem dělal i s jinými profesemi a zkušenosti jsou dost tristní – lžou, nedodržují termíny, slibujou/neplněj, snaží se nestydatě okrádat, často jsou tupí. Od mala se pohybuju mezi docela inteligentními lidmi (víceletý gympl, VŠ, pracovní obor, kde se pohybují chytří lidé), takže mě jednání s některýma blbečkama dost unavovalo, not cool at all.

• SOUSEDI

– bohužel mám v některých nemovitostech sousedy/spolumajitele pohybující se na stupnici od ujde to po totální čůráky (sorry for my French), opět jsem mezi touto skupinou poznal lidi, které jsem do té doby v životě nepoznal (a netušil jsem, že něco takového vůbec může existovat), nepřál jsem si je poznat a bohužel se stali nedobrovolně součástí mého života.

• NÁJEMNÍCI

– v tomto případě jsem měl celkem štěstí, mám své nájemníky docela rád, v podstatě všichni jsou solidní, občas někdo zaplatí trochu pozdě, ale zaplatí. Jen jednou jsem měl whitetrasháckej páreček, na který jsem byl moc hodný a skončilo to dluhem na nájmu ve výši desítek tisíc korun a poničeným a vykradeným bytem.

• ČASOVÁ NÁROČNOST & GEOGRAFICKÁ ZÁVISLOST

– počítejte s tím, že vám nemovitosti sežerou dost času ve fázi rekonstrukce (zvlášť když se učíte za pochodu), shánění nájemníků, atd. Další nevýhodou je, že musíte být v místě, kde nemovitosti jsou, což většině lidem asi nevadí, ale mě to dost blokovalo v tom, co dělám poslední půlrok – tj. žiju si různě po světě kde se mi zachce.

• FINANČNÍ NÁROČNOST

– na tohle velký pozor. Vše bude o dost dražší než čekáte, většinou nemovitosti pronajmete o dost později než si naplánujete, atd. Je třeba mít velmi solidní finanční polštář, sám jsem jel zrovna loni hodně nadoraz a není to nic příjemného.

• NÁHODNÉ PRŮSERY

– další klasika, která čeká téměř každého realitního investora. Sem tam se stanou neočekávané události, které vás budou stát desítky tisíc. Mně se třeba stalo, že mi v zemi praskla vodovodní trubka a do země vytekla voda za 20 tisíc korun (šlo tomu předejit, kdybych si každý měsíc zapisoval stavy – to jsem nedělal a průšvih jsem se dozvěděl až z faktury od vodáren). Jeden byt jsem kupoval s tím, že je tam funkční topení a kotel. Na začátku topné sezóny se zjistilo, že kotel je děravý a radiátory tečou, takže jsem v tom byl hned za nějakých 40 tisíc.

• NÍZKÝ VÝNOS

– další problém, úmyslně jsem uvedl přesné částky, kolik jsem do nemovitostí nasypal a kolik to sype nazpět, s odstupem času mi to přijde dost hrozný (i přes těch mých velmi solidních 8 procent) – taková mrda na vstupu a proti tomu ty relativně drobné na výstupu. Asi je můj pohled dost ovlivněn zkušenosti z internetu, kde běžně dělám yield v řádu desítek až stovek procent ročně resp. není těžké během roku vybudovat v jedné osobě (+ kontraktoři) solidní projekt se ziskem třeba milion korun a prodat za 3-5 násobek a samozřejmě bez té otravy v podobě komunikace s lidmi, se kterými komunikovat vlastně vůbec nechcete.

• OPPORTUNITY COST

– tím, že jsem naprostou většinu svých peněz lil poslední tři roky do nemovitostí a vůbec se tím vším zabýval, mi určitě unikaly nejspíš zajímavější příležitosti na internetu, kde jsem mohl vydělat řádově víc peněz (a nebo taky ne, to je samozřejmě typická kdyby otázka).

Takže jaký je závěr? Dobře si před investicí do nemovitostí rozmyslete, jestli vám to za výše uvedené stojí. Pokud do toho chcete jít, doporučuji začít garáží nebo dvěma na vyzkoušení, to je celkem příjemné, byť výnos je v absolutních číslech malý. Pokud např. získáte větší množství peněz z prodeje firmy, tak je určitě dobré část peněz investovat do nemovitosti, ideálně po rekonstrukci a ještě ideálněji s dlouhodobými nájemníky. Pouštět se do nějakých výraznějších investic přes hypotéku s vidinou toho, že nájemník to za 25 let zaplatí a vy budete potom mít nemovitost – do toho bych se určitě nepouštěl!

Na podzim 2011 jsem dal nabídku na koupi jednoho zajímavého polyfunkčního domu v centru Teplákova, byl za super peníze, ale k totální rekonstrukci. Nechtěl jsem se zadlužovat, takže jsem sehnal super investora, který nabídl velmi dobré podmínky. Naštěstí jsem byl ale zrovna v Berlíně, kde jsem měl čas přemýšlet o své budoucnosti a nakonec jsem usoudil, že tohle není cesta, kterou chci jít (viz nevýhody výše). Cítím, že se mi život vrací do starých dobrých relativně bezstarostných zlatomládežnických kolejí, kdy začíná být peněz víc než reálně potřebuji, můžu si dělat co chci, potkávám se jen s lidmi, se kterými chci.

Vyprávěnka asi vyznívá dost negativisticky, není to zase tak horké, je ale třeba si uvědomit, že příběh má i pozitiva. Budu ještě cca tři čtyři roky splácet a pak budu sedět na docela solidním portfoliu s výnosem 50k měsíčně, což je částka, se kterou se dá žít v regionu velmi pohodlný život (i s rodinou na krku). Bohužel jako vše v životě to něco stálo a nemyslím tím jen peníze.

Včera, tj. 15.3.2012 přišel z DX email, že prosincovou objednávku expedovali. Nevím, kde je problém, jestli skladová dostupnost, čínský Nový rok nebo jen nějaká anomálie, ale už od nich nebudu objednávat

- spal u nas vyvojar z Apple. Mali sme viac ako hodinovu konverzaciu o praci v apple, o tom, ake je to s “novym” vedenim a o buducnosti Apple, co urobia so vsetkou hotovostou. Jeho odpoved bolo nieco uplne ine, ako sa vsade pise, uplne ine, ako by mi kedykovel napadlo. Apple sa podla neho pokusi odstranit mobilnych operatorov z hry. Nie vsak tym, ze kupi jedneho (viacerych) z nich, ale prechodom na inu technologiu, satelity. Kupit najvacsieho hraca na trhu bude stat mozno desatinu oproti GSM operatorovi. Applu to da do ruky hned niekolko obrovskych vyhod: celosvetove pokrytie prakticky okamzite, vdaka comu mozu odstranit roaming a poskytnut neoedzene data. Tymto by prakticky okamzite zacali likvidovat podiely ostatnych firiem na trhu. Neviem nakolko je to realne, ale ak by to niekto dokazal, tak je to urcite apple

V Brazílii už jsem jednou na měsíc byl, skoro přesně před 5 roky. Byl to klasický baťůžkářský výlet, navíc s neustálým strachem z přepadení / okradení (kvůli mediálním mrdkám). Tehdy jsem procestovali pěkný kus Brazílie, ale protože jsme cestovali ve dvou, tak nedošlo moc na interakci s místními a vůbec to bylo od skutečné Brazílie dost odtažené (až do včerejška jsem si myslel, jak v Brazílii v pohodě stačí angličtina – stačí, ale jen v mezinárodních hotelech, hostelech a turistických oblastech jako je Buzios nebo Bonito).

Letos je hlavním cílem více poznat místní lidi, kulturu a běžný způsob brazilského života (to je to, co mě v poslední době zajímá daleko víc než muzea a vyhlášené pamětihodnosti). A už po 24 hodinách strávených v Riu jsou vidět značné rozdíly v dojmech v porovnání s výletem před pěti lety; první, ryze subjektivní pocity (navíc možná nesprávné nebo zkreslené):

• První noc jsem si zarezervoval hotel v Lapě, nic dalšího jsem neměl naplánováno. Po příjezdu z letiště k hotelu mě „uvítaly“ dvě mladé krásné vášnivě se líbající lesby. Takhle nějak si představuju příjezd do nové země.
• Hned pár hodin po příjezdu jsem zjistil, že je mi angličtina v Riu celkem k hovnu, v hotelu neuměl ani slovo žádný z 4 recepčních co jsem potkal (šlo o levný hotýlek, asi spíš pro místní, taková čistá špeluňka), v levných bufáčích kam jsem chodil na jídlo taky nikdo, pouliční prodejci většinou taky nic. Ano, došlo na potupné ruce / nohy / posuňky Stanislav Řezáč je se svými language skills oproti mně v Brazílii king of the hill. Frustrace dosáhla takových rozměrů, že jsem se dnes zapsal do portugalštiny na jazykovce a v pondělí nastupuju.
• Ipanema – pokud neznáte, tak je to daleko hezčí sestra známější Copacabany, podle mého názoru nejhezčí městská pláž na světě. Pláže plní v Riu jednu zajímavou roli – je to v podstatě jediné místo ve městě, kde se setkávají všechny sociální skupiny – od kucí vopalených z favely přes middle class po vymazlený modelkovský kočičky co žijí v penthousech v první brázdě od pláže (je to o to zajímavější, že v Brazílii frčí segragace a rasismus na plné obrátky, hezky explicitně, na férovku, ne jako v USA, kde se to snaží neutralizovat různými kvótami, scholarshipy a černým prezidentem). Ipanema je neuvěřitelná oslava kultu těla a joie de vivre zároveň. Řekl bych, že mnohým může tohle prostředí pomoci daleko víc než několikatýdenní dávky Neurolu.
• Po první noci v hotelu (chtěl jsem se po dlouhém letu v klidu vyspat) jsem si booknul homestay přes Airbnb u brazislké exletušky T. A je to opět velmi zajímavá zkušenost. Byt je v Zona Norte, což některé průvodce popisují jako místo, kde vám nejdříve uříznou obě nohy, pak ruce a nakonec bambána Místo kde bydlím je ve skutečnosti pohodová middle class čtvrť (alespoň na můj první a druhý pohled). Byt je v gated činžáku s doormanem, řekl bych že na české poměry luxusní (dřevěné podlahy, nábytek na míru, en-suite koupelny, …). I když je majitelka evidentně členkou střední vrstvy, má černošskou uklizečku. Tohle je další zajímavý fakt z Latinské Ameriky. V Evropě byli sluhové vždy výsadou té nejvyšší vrstvy, zde je to celkem standard u střední vrstvy. V ČR znám několik dolarových multimilionářů a nevím o nikom, kdo z nich by měl paní na úklid – důvodem je jednak strach z vykradení, ale hlavně určitý morální guilt paní domu.
• Jídlo – velmi důležitá součást mého života. Zatím preferuju nejvíce tzv. hole in the wall, tj. nejobyčejnější bufíky pro working class, co mají na chodníku rozestavěné ty z česka známé odporné umělohmotné zahradní židle. Čím víc je tam lidí, tím líp. Dneska jsem po cestě do elektry pro redukci na zásuvku narazil na jeden takový podnik. Všechny židle byly obsazené, tak jsem si sednul na stoličku, u které byla místo stolu basa od piv. Objednal jsem si velkého lahváče (prodávají tu 600ml piva s takovým termo prezervatitem, aby pivson nezteplal) a kochal se. Přisedl si ke mně mladý brazilský pár a ptali se odkud jsem (to bylo víceméně jediné, co uměli říct anglicky). Pak už na mně mluvili jen portugalsky (nerozuměl jsem) a já na ně anglicky. Objednali si nějaké grilované maso, donesli si talíř ke stolu a nabídli mi (jak jinak než posuňky), abych ochutnal. Objednal jsem si to samé co oni, jedli jsme, pili jsme, občas něco prohodili. Pak mi borec řekl jen astala vista baby, usmál se, nasedli na motorku a odjeli neznámo kam. Nejlepší moje jídlo letošního roku, na chodníku na base od piva. Právě kvůli těmto momentům jsem sem přijel. Tohle jsem očekával a přichází to celkem samo, i k takovému asociálovi jako jsem já

To Be Continued …

Takže jsem poděkoval a objednal si tu v Reichu nového. Nemáte někdo zkušenosti s opravou displeje? Kdyby to šlo do 1000-1500 Kč, tak bych měl zájem. Případně pokud by měl někdo zájem o Kindle na náhradní díly, je k dispozici. Je mi líto takovou drahou věc vyhodit

Samozřejmě mě hodně láká ho vykuchat kvůli té datové simkartě s world wide roamingem zdarma, ale protože jsem hovno geek, tak po tom mechanickém rozebrání bych intelektuálně asi skončil