Své názory pište do komentářů, prosím.

Před pár dny přišel na Anglie.cz e-mail:

from: andrea tancosova
to XXXinfo@anglie.cz
date Tue, Jan 26, 2010 at 11:46 PM
subject ANGLIE.CZ – kontakt od

dobry den chtela jsem se zeptat jestli letenka opravdu sto ji 1247kč s prahy-leesd dekuji

Slušně jsem paní odpověděl:

Dobry den, zalezi kdy letite, 1247czk je nejnižší možná cena, kterou
jsme našli a která platí jen pro některé termíny. Zkuste web
www.skyscanner.net, kde uvidíte ceny na každý den v měsíci.

Hezký den
Pan Fandor

a paní teď odpověděla:

from: andrea tancosova
to XXXinfo@anglie.cz
date Sat, Jan 30, 2010 at 12:44 AM
subject Re: ANGLIE.CZ – kontakt od XXX

Dobry den děkuji za web ale mam este naky otasky jestly biste mije mohli odpovedet este jsem neletela a chtela jsem se zeptat jestli muzu letet dvouma dětma do dvou let a jak bich zaplatila za ty letenky na letišti nebo mi pridou domu .Dohromady bis me leteli jeden dospeli dve deti do dvou let atri do dvanasti let a jedna znama mi rekla ze takle jet nemuzu ja tomu moc neverim ale pro jistotu se rači ptam predem vam dekuji s pozdravem Andera Tancosova

Opět jsem slušně odpověděl:

Dobry den, letenky se plati bud platebni kartou nebo bankovnim
prevodem, doporucuji vam rezervaci zaridit pres prodejce letenek
Pelikan

S dětmi letět můžete.

Letenky vam prijdou emailem, staci si opsat cislo letenky a to pak
ukazete na letisti s pasem nebo obcankou.

Hezky den
Pan Fandor

Takže jestli správně počítám a paní si nakonec koupí letenky do Anglie přes Pelikána, tak to máme solidní affiliate provizi za jednu šestičlennou rodinku

(jméno dotyčně jsem změnil)

I když byl rok 2009 relativně úspěšný, zaměřím se spíš na to, co se nepovedlo. Začnu ale tím, co mi udělalo radost. Na rok 2009 jsem si nedával nějaké konkrétní plány, stanovil jsem si výši tržeb, kterou bych rád dosáhnul, čemuž jsem se nakonec přiblížil. Jediný konkrétní cíl bylo udělat 50 tisíc korun týdně zisk na doménách, což se povedlo a dokonce jsem to o dost překročil.

Pochlubil bych se develem domény Anglie.cz, web hezky roste, brzy začnu prodávat přímou inzerci. Na chlubení je ještě několik dalších webů, ale ty prozrazovat nechci – stačilo, že jsem vymyslel průmyslový standard na eurovíkendy affiliate biz

Radost mi udělalo také cestování, rok 2009 byl v tomto ohledu pestrý:

• Thajsko – klasický baťůžkářský trip na zahřátí v zimě, letěli jsme s Qatar Airways (první zkušenost s arabáškými aerolinkami, vymazlený to mají kucí vopálený. Thajsko samožřejmě mazec, hodně se mi líbíl Bangkok a pak Koh Lanta, což je nejzevlovatější ostrov na světě – za pár šupů můžete zevlit do aleluja
• NYC – týden v New Yorku v květnu, já tam jel za účelem sníst co nejvíc etnického jídla, přítelkyně vyplenit co nejvíc outletů; já jsem úkol splnil, ona podle jejích slov nikoliv V New Yorku jsem byl předtím asi 3x, ale jen na Manhattanu, tentokrát jsem chtěl poznat ostatní části, takže jsme bydleli pár dní v Queens a pár dní v úžasném loftovém hostelu v Brooklynu – East Williamsburg, což je klasická industriální čtvrť plná továrních budov konvertovaných na lofty s velmi bohémským obyvatelstvem, malý loft lze pronajmout kolem 1000 USD na měsíc. Jedinou nevýhodou NYC je drahota, přijde mi jako finančně nejnáročnější americké město, nelze např. sehnat solidní hotel pod 100 USD/noc – ani při využití všech židoserverů jako Priceline, Travelzoo, Hotwire, etc.
• Budapešť – krátký eurovíkendy vlakem, v podstatě sightseeing a hlavně žrádlo, líbilo se moc, super byla cesta vlakem (přes eshop ČD lze koupit EC za 500 Kč jeden směr, je to o dost pohodlnější než letadlo, ale cesta trvá cca 6 hodin), Budapešť mi přišla hodně levná (hezký hotel v centru s dobrou snídaní za 40 EUR/pokoj v sezóně je paráda)
• Vancouver + USA roadtrip – highlight loňského rokum, už jsem popisoval zde, alespoň částečně jsem pochopil, proč mnozí považují tohle město za nejlepší místo na světě pro městský život, když vše vyjde, tak letos jedeme znovu, ale na celé prázdniny
• Chorvatsko – dost lidí považuje Chorvatsko za takovou sociální destinaci pro masy chudých českých turistů v autech plných konzerv a plechovkového piva. To je ale velká chyba. Byl jsem před lety v Chorvatsku několikrát s rodiči. Líbilo se mi tam, ale srala mě dlouhá cesta autem. Loni jsem si řekl, že to zkusím jinak. Koupil jsem za trojku dvě zpáteční letenky Praha – Split (ano, se Skyeurope – oba lety byly bez problému a načas a za týden po našem příletu do Prahy zkrachovali. V 6 ráno jsme vstali na Břevnově a v 9 jsme se už koupali kousek u Trogiru. Měli jsme s sebou jen dva malé baťůžky, nic jsme nebookovali dopředu, spali jsme v hostelu a v private rooms. Dali jsme během týdne okruh Trogir – Split – Brač/Bol – Hvar/Hvar town – Trogir. Hodně se mi líbílo městečko Bol na ostrově Brač, překvapilo mě, jak se snaží být Hvar town upscale, taková trochu upocená snaha o Monaco na Jadranu. To že jsme neměli auto a pevný itinerář bylo naprosto skvělé, byli jsme o dost flexibilnější a byla to zkrátka pohoda. Jedinou nevýhodou je, že Chorvatsko je docela drahé, kvalita služeb dosti často neodpovídá cenám, na druhou stranu moře a příroda jsou úžasné. Jsem zvědavý, jestli bude v sezóně 2010 nabízet někdo levné lety Praha – Split/Dubrovník, protože ČSA chtějí za tyhle lety 20k za zpátečku a ještě někdy lítají těmi malými ATR mrdkami, ve kterých se mi chce vždy zvracet – je to něco podobného jako ten ahydův private jet do Monaca )

A co se nepovedlo? Těch věcí byla celá řada. Za největší problém považuju absenci fokusu, neustálé změny priorit, nedotáhování úkolů do konce, vymýšlení píčovin, neefektivní nakládání s penězi, ale o tom bude další odstavec. Dělali jsme na mnoho projektech a nic není pořádně dotažené, v nákladech to samozřejmě stálo statisíce korun. Několik uber premium domén stojí, přitom by mohly vatit tak s 2 měsíčním developmentem hodně peněz. Říkám si to každý rok, že bych se měl věnovat tak maximálně třem věcem pořádně, jenže neustále mě napadají nové věci, které bych rád zkusil, ale to ničí koncentraci na důležité věci. V tomto ohledu na sobě musím makat.

Další problém – money management. Účtem loni prosvištělo dost peněz, dlouhodobý zůstatek na účtě je ale minimální. Důvodem je především moje neustálá touha investovat do domén, někdy bohužel na úkor zdravého cash flow Letos jsem si řekl, že se polepším.

Rok 2009 byl také ve znamení toho, že přestala fungovat většina mých zdrojů příjmů z minulosti. Snížíly se výrazně příjmy z Adsense, prodej zpětných odkazů je téměř na nule (v době největší slávy jsem prodal odkaz za 500k+/rok; Yuhů bohužel vylepšil Seznam, takže už mé nejen patičkové linky nefungují), affiliate vyhnívá (kašlu na to + výrazně vzrostla konkurence), lead gen na práci v Anglii vyhnil, protože šla do hajzlu libra a Anglie už není pro česko-slovenské libruchtivce tak atraktivní (to už ale začalo v roce 2008, nicméně v roce 2009 byl příjem z tohoto segmentu nula zatímco v roce 2008 pořád ještě v řádu šesti cifer). Zůstal hosting, který ale moc peněz nevydělá (na druhou stranu vydělává peníze už téměř 10 let) a obchodování s doménami.

Kdybych v minulosti nediverzifikoval, tak jsem letos v hajzlu. Musel jsem vymýšlet nové věci, abych nahradil předchozí příjmy, koupil jsem dvě zcela různé, ale velmi zajímavé cash cows (jednu za cca 3 měsíční návratnost – bez legrace) a druhou za cca šestiměsíční návratnost. Obojí je myslím bomba a nějakou kačku to v následujících letech určitě přinese. Docela solidně se rozjíždí některé zahraniční geo names projekty.

Jsem taky rád, že jsem v roce 2008 začal investovat do nemovitosti v Teplákově. Sice je to chvílemi neuvěřitelný pain in ass řešit situace typu zamrzla voda nebo popeláři nevyvážej popelnice, splátky jsou taky voser (finančně je to dost náročný, kromě splátek se musí průběžně platit rekonstrukce, energie a další věcí, které by člověka nenapadli – kdykoliv kdy jedu do Teplákova, tak jsem lehčí o 10-20 litrů , ale reality jsou prostě věc, které zůstane a nějak bude fungovat pořád. Celý dům je už v podstatě zrekonstruovaný, začínám obsazovat prvními nájemníky a zdá se, že roční yield bude dosahovat přes 10 procent (z ceny nemovitosti), podmínkou samozřejmě bylo vymyslet maximální možné zhodnocení prostor v celém domě.

Jak říká jeden můj známej – peníze není těžké vydělat, těžké je udržet si dlouhodobě solidní standard. Pomatujte na to až si budete mnout ruce nad výdělky z adsense nebo affiliate programů

Nedávám si žádná novoroční předsevzetí, nicméně jsem letos využil začátek roku k jedné činnosti – zamyslet se, kam jdou mé peníze a jak za pravidelné výdaje ušetřit. Vypadá to, že ušetřím přes sto tisíc korun za rok.

Paušál za mobil mám velmi výhodný (Dohoda s Oskarem/Vodafonem – 300 volných minut za 550 + DPH), takže tam není co měnit. Televizi nemám, takže kabelovka odpadá. Internety mám, několik, v pražském bytě je router, který zajišťuje připojení pro celý dům, tlačím na ISP, aby mi dal za tuto službu slevu (platím fakticky něco málo za elekřinu, atd). Bude to tak 2 – 3k za rok.

Další položkou je pojištění, platím za pojištění nemovitostí přes 10k / rok, bratr dělá u jedné pojišťovny a pro rodinné příslušníky má možnost velmi významných slev, počítám že dvojku za rok ušetřím.

Dále bankovní poplatky. Z bankovních účtů, za které se platí, mám osobní v ČSOB a dva podnikatelské v RB (eBanka), k těmto účtům dohromady 5 karet (RB má extra internetové). Za poplatky, vedení, karty, výbery atd. platím cca 30 tisíc ročně (na podnikatelském mám velké transakcí). Vše to postupně ruším a budu používat mbank a FIO.

mBank jsem si zřizoval jako jeden z prvních zákazníků, jsem celkem spokojený, jen jejich platební karta stála (stojí?) za hovno, v Kanadě a USA jsme měli velké problémy s akceptací mbankové VISA karty v obchodech. V Kanadě s ní v podstatě nešlo platit, snad jen ve Starbucks fungovala.

FIO účet jsem si zřídil letos pro sebe i pro firmu a jsem totálně nadšen. FIO je punkáčská záložna (vklady jsou pojištěny do 50k EUR v plné výši – stejně jako u banky), hackujou systém kde to jde – pro EUR platby mám slovenský IBAN (protože mají banku na Slovensku), karty jim vydává ČSOB, atd. Jejich zaměstnanci (alespoň v pobočce) na Andělu jsou neuvěřitelně kompetentní, dokáží odpovědět na jakoukoli otázku a chodí ve sportovním oblečení, což je mi u bankovních úředníků sympatické. Navíc mi přijde, že s ničím zbytečně nebuzerujou, ale zároveň nemám pocit, že by byla banka nebo internetbanking nebezpečné.

Třeba v ČSOB si mě u hotovostních výberů vychutnávají, že si nepomatuju 10 let starý podpisový vzor (i když mě de-facto autorizovali přes občanku). FIO rozhodně doporučuju, jediné za co platím, je 25 czk / měsíc za embosovanou kartu ČSOB (které stojí mimochodem v ČSOB 2x tolik).

Takže úspora za banky bude tak 35 tisíc ročně.

Na našich teplákovských internetových novinách používáme regionální zpravodajský servis ČTK. Je to celkem užitečná služba, zvlášť když nemám redaktory na full-time, ale za poslední roky to ČTK neustále zdražovala a kvalita šla celkem do hajzlu. Tak jsem jim na konci roku napsal, že to ruším a obratem nabídli slevičku 50 procent, což je pár desítek tisíc korun ročně.

Loni jsme si zřídili s kolegáčky privátní sdílené kancly na Andělu. Platil jsem kolem 3000 czk / měsíc, ale díky různým okolnostem se ten projekt rozpadl (mimo jiné jsou v kanceláři problémy s topením). Našel jsem si ale odpovídající náhradu, která stojí cca 8,33 Kč měsíčně (hezké inspirativní prostory, teplo, rychlý internet, do 20 minut od bytu). Takže 36 litrů doma.

Samozřejmě zkoumám další své pravidelné výdaje, kde lze ušetřit bez snížení kvality života.

Nevím jak vy, ale mně se 100 tisíc korun ročně navíc hodí – za to, že se zamyslím a 2 – 3 dny mailuju a obíhám pár institucí.

Co vy, jak plánujete ušetřit v roce 2010?

Uvidéme, jak LiveSport sazeni.cz vydevelopí …

Fandorek samozřejmě nelení a už v podstatě také upekl pěkný novoroční doménový deal v low mid six figures.

Hezký rok všem!

No a ještě boží video z onoho Red Bull závodu.

Cena jedné šablony je přijatelných 70 dolarů, do 31. října ale mají akci 4 za cenu 1, že vám přidají k jedné zaplacené šabloně další tři komerční šablony podle výběru zdarma. Za 125 dolarů je možné stáhnout si všech 50 šablon. Výhodou je i licence, protože jednu šablonu můžete použít na neomezeně webů.

Letos na jaře jsem přemýšlel, kam se vydáme o prázdninách. Nejdříve jsem byl rozhodnut jet do Drážďan a trochu si tam prosfištit slovíčka na tamním Goethe Institutu, který nabízí nejlepší německé jazykové kurzy, na které nechodí žádní Češi. Drážďany jsou také skvělé místo k žití, imho jedno z nejlepších ve střední Evropě (ani velké, ani malé, nepřelidněné, ale kosmopolitní, bike very friendly, zajímavá kulturní scéna, nízké životní náklady a zvlášť levné bydlení).

Koketoval jsem i se Severní Amerikou, ale neměl jsem jasnou představu, jak to vymyslet, abychom tam mohli být alespoň měsíc a nestálo to 100k+ (což nakonec stejně stálo . Pracovat (v kempu) jsem už nechtěl bo jsem lenošný a už na ty fakany americký nemám nervy. Přemýšlel jsem taky, do kterého města, protože ve většině US měst, které mi přijdou atraktivní, jsem už zpravidla několikrát byl.

Nakonec jsme vybrali Vancouver v Kanadě, protože jsem se tam chtěl vždy podívat. Zajímalo mě, proč se Vancouver soustavně umisťuje v různých žebříčcích v top5 nejlepších měst pro život. Dalším důvodem bylo silné zastoupení asijských imigrantů (=> dobré, levné, autentické asijské jídlo) a v neposlední řadě taky jazykovka.

Prvním oříškem byly letenky, mohli jsme letět nejdříve na konci června, tedy v hlabvní sezóně a to se letenky pohybuji kolem 25k za jednoho, což jsem za letenku nikdy nedal a ani nedám (pokud tedy nebude kolem světa). Podařilo se nám chytit akci německé Air France a sehnali jsme zpáteční letenku Lipsko (je to 2 hoďky od Teplákova) – Seattle za 12500 Kč, což je skvělá cena, na druhou stranu let byl středověk, dva přestupy v Paříži a Atlantě, trvalo to celou věčnost. V letu Atlanta – Seattle jsem mimochodem vyzkoušel mobilní internet v letadle, stálo to asi 8 dolarů za celej let a internet byl překvapivě rychlej. Do Seattlu jsme letěli proto, že je to asi 3,5 hodiny busem od Vancouveru.

Dalším oříškem bylo bydlení. Sehnal jsem na poslední chvíli (4 dny před odletem) solidní, zařízený byt 10 minut autobusem od centra za 750 CAD (~ 13000 czk) na měsíc včetně energií a internetu. Byl to podkrovní byt v tradiční rezidenční čtvrti rodinných domků v middle class neighbourhood (East Vancouver). V tomto jsme měli velké štěstí, protože jsme natrefili na bezproblémového landlorda (i když zpočátku se objevila určitá nedůvěra), dokonce nám půjčil na celý pobyt horská kola. Mám osvědčenou metodu, jak shánět byty k pronájmu za podobné peníze skoro kdekoli na světě, někdy to musím popsat

Posledním úkolem bylo vybrat jazykovku pro K. Vancouver je celkem známá destinace pro studenty angličtiny, zvláště pro ty z Asie (i když občas tam zavítá i Speedy Gonzales z Prahy). Velkým problém je absence nezávislého srovnání jazykovek, podle ceny se orientovat nelze, protože školy mají ceny kurzů velmi podobné, certifikace mají školy také stejné. Nakonec jsem našel klasicky jewish deal by Fandor – jazykovka imigračního centra, kde mohou studovat i neimigranti. Na 3 týdny to stálo tuším 360 CAD, tedy nějakých 6 tisíc korun. Bylo to denní studium, 5 vyučovacích hodin denně (v pátek a o víkendu volno). Kvalita školy byla prý rozumná, trochu víc lidí ve třídě, ale za ty prachy bomba.

A co jsem tam dělal já? Tak především jsem si udělal tzv. žrací list, tj. seznam etnických restaurací a bufetů, které jsem chtěl navštívit a vyzkoušet během oběda. Připadal jsem si jak Alenka v říši gastrodivů, protože do 10 minut na kole jsem měl v dosahu téměř jakoukoli světovou kuchyni v autentické kvalitě a v ceně do 10 CAD / oběd. Celkem vtipné bylo, že chleba jsme si kupovali v obchodě, který se jmenoval Alenka (provozuje ho ukrajinka Ukrajinka), také jsme si tam kupovali vynikající pelmeně.

Druhou aktivitou byla jízda na kole. Vancouver je neuvěřitelně bike friendly, na kole se dá jezdit všude, ke všem hlavním „magistrálám“ jsou v paralelních uličkách zřízeny cyklotrasy, někdy dokonce cyklostezky (např. kolem vody), kanadští řidiči jsou oproti českým neuvěřitelně tolerantní vůči cyklistům. Bez problému lze ve Vancouveru zajet na kole do downtownu, všude jsou stojany pro zamčení kol, zkrátka cykloráj. Neuvěřitelně jsem si to užíval.

Třetí aktivitou byl inline skating. Větší část Vancouveru obepíná stezka pro pěší, cyklisty a bruslaře, které se říká Seawall. Vede totiž kolem moře a nabízí neuvěřitelné výhledy, řekl bych, že je to větší zážitek než The Strand v LA. Nejlepší část pro bruslaře je okruh kolem Stanley parku, to je velký park hned vedle Vancouver downtownu. Bruslení bylo vážně úžasný.

Čtvrtou aktivitou bylo koupání. Ve Vancouveru je docela dost pláží, voda sice není nejteplejší, ale dá se to. U některých pláží jsou také parádní bazény (placený vstup), my jsme vyzkoušeli jen jeden na pláži Kitsilano beach. Ve Vancouveru je taky jedna z nejznámějších clothes optional pláží (nuda), jmenuje se Wreck Beach a je přímo u University of British Columbia kampusu.

Pátou aktivitou byla návštěva místních organic (bio) a ethnic supermarketů. Pokud vás alespoň trochu zajímá jídlo, doporučuju návštěvu řetězce Whole Foods (původně americká firma), je to velký supermarket jen s bio potravinami, dost kladou důraz také na nabídku lokálních potravin (od zeleniny, přes chleba od místních pekařů, …). Budete si připadat jak v Západním Něměcku po sametové revoluci (a pochopíte, jaký jsou tzv. biokoutky v českých markete výsměch). V jednom etnickém supermarketu na Commercial Drive jsou úplnou náhodou objevil Guarana Antarctica (návštěvníci Ambiente Brasileiro jistě znají, měl jsem to 10 minut na kole od baráku a od té doby jsem je pravidelně vykupoval Samozřejmě jsem důkladně zkoumal rúzné etnické pochutiny a zkoušel z nich i vařit, povedlo se mi uvařit třeba velmi autenticky chutnající pad thai.

O víkendech jsme jezdili na výlety mimo město, byli jsme ve Whistleru (top lyžařský resort v celosvětovém měřítku, bude se tam konat ZOH 2010), dali jsme si tam lehký hike. Další víkend jsme byli na Vancouver Islandu, což je dost velkej ostrov hned u Vancouveru, jede se tam obrovským trajektem, v hlavním městě ostrova – Victorii – jsme si půjčili auto a ostrov zčásti projeli. Po cestě do Tofino / Ucluelet jsme vzali dva mladé stopaře, děsně smrděli a měli hlad, tak jsme jim nabídli jabka a odlili pár litrů pitné vody. Říkali nám, že dokud je teplo, tak žijí venku a cestují po Kanadě, když začne být zima, najmou si byt a najdou si přes zimu práce. Poslední víkend jsme si dali Grouse Grind, jsem myslel, že se poseru. Náš čas byl 100 minut. Říkám si, co by to s mým tělem udělalo, kdybych to chodil 5x týdně měsíc nebo dva

Pár dní před odletem jsme se přesunuli zpět do Seattlu (s velmi nepříjemnou historkou při překračování hranic – zapomněli jsme nahlásit, že máme k svačině 4 jablka, dostali jsme 300 dolarů pokutu a vyslýchali mě, proč jezdím tak často do USA, co tam dělám a kde na to beru peníze).

V Seattle jsme si půjčili káru a dali jsme si roadtrip přes Portland do Oregonu na Pacific Coast Highway a po ní zpět do Seattlu. Loni jsme jel po PCH ze San Diega až skoro na hranice Cali a Oregonu, letos jsem chtěl pokračovat dál. PCH každému doporučuju, je to můj nejmilejší roadtrip v USA. Oregon je mimochodem dobrý na shopping, protože se tam neplatí sales tax, skvělý je pro tyto účely outlet Woodburn Company Stores, je to něco jako Premium Outlets nebo Tanger Outlets – mají tam skoro vše – od kalhot pro kluky, co tahaj prdel u kolen až po outdoorové týpky co vyznávají The North Face only

Tento typ prázdnin – tj. zůstat relativně delší dobu na jednom místě (a nepracovat) – je pro mně relativně nový. Vancouver byl skvělá volba, to město jsme si zamilovali. Obrovskou výhodou je, že máte na vše dostatek času, není potřeba kvaltovat, ale pěkně si můžete město vychutnávat, objevovat nová místa, restaurace, parky, … Člověk si časem začne připadat trochu jako místňák, byť je to samozřejmě relativní.

Strávil jsem na jaře týden v NYC a to byl celkem opak – chtěl jsem toho tolik vidět, zkusit, ochutnat až jsem z toho byl vystresovaný a stihnul jsem zlomek toho, co jsem měl naplánované. A týden v NYC stál víc jak půlku co měsíc ve Vancouveru.

Samozřejmě nemusíte jezdit za oceán, před pár lety jsem si takhle pronajal od jedné polské studentky malé studio na Montmartru v Paříži asi na dva týdny a taky to byl skvělý zážitek, přímo v domě byla pekárna, kam jsem si chodil pro bagety, ve vnitrobloku bylo slyšet kohosi jak hraje francouzské písničky, potuloval jsem se po městě, zkrátka jsem si to užíval (bohužel bez znalosti jazyka). V Evropě bych takto doporučil Barcelonu, Lisabon (ten je obzvlášť skvělý a velmi levný), Amsterdam nebo Stockholm.

Borec jménem Danny MacAskill skáče parkour na kole – jeho video je jedno z nejpůsobivějších co jsem na YouTube viděl.

Transakce má celkem jednoduchou genezi. Někdy před prázdninami se ozval mailem přímo majitel Student Agency a bez zbytečných řečí projevil zájem o eurovikendy.cz, cenu nenabídnul. Dali jsme si schůzku v hlavním městě světa – tedy v Brně (mimochodem, sídlo SA – Dům pánů z Lipé je parádní budova), podebatovali, padla konkretní nabídka, nicméně ta neodpovídala mé představě.

Po měsíční rekreaci v Kanadě jsem o dealu ještě popřemýšlel, nadhodil protinabídku a nakonec jsme se potkali.

Doménu jsme prodal z několika důvodů – jednak si myslím, že v ČR není jiný solventní kupec, který by mohl i v budoucnu nabídnout podobnou nebo dokonce vyšší částku a nechtěl jsem riskovat, že třeba za rok nebo dva už nebude na doménu kupec. Dalším důvodem je neustálý růst individuálně kupovaných eurovíkendů (tj. cestovatelé booknou easyjet, nějaký hostel nebo hotel a jedou), snižuje se počet eurovíkendů na klíč (tj. celý zájezd, které prodává např. Invia).

Individuální eurovíkendy je celkem těžké monetizovat, protože většina lowcostů létajících z Prahy nedává provize nebo je provize těžké získat a celkově je těžké to monetizačně uchopit (např. provize od hostelových rezervačních systémů se blíží nule).

Dalším faktorem je dost velká konkurence webtržníků/mfačkárů, kterým se nevyplatí konkurovat. Když jsem začínal, sypaly eurovikendy.cz i 50k+ měsíčně, postupně to šlo dost dolů. Takže jsem se pěkně a hlavně včas vykešoval a jedeme dál. Jinak eurovikendy.cz byl můj šťastný vánoční drop z roku 2004, thx to Media4Web crew