<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<?xml-stylesheet type="text/xsl" media="screen" href="/~d/styles/rss2enclosuresfull.xsl"?><?xml-stylesheet type="text/css" media="screen" href="http://feeds.feedburner.com/~d/styles/itemcontent.css"?><rss xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" xmlns:itunes="http://www.itunes.com/dtds/podcast-1.0.dtd" xmlns:feedburner="http://rssnamespace.org/feedburner/ext/1.0" version="2.0"><channel><title>--</title><link>http://www.gufgaf.com/</link><atom10:link xmlns:atom10="http://www.w3.org/2005/Atom" rel="self" type="application/rss+xml" href="http://feeds.feedburner.com/guffgaaf" /><description></description><language>en</language><managingEditor>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</managingEditor><lastBuildDate>Mon, 08 Mar 2010 11:43:39 PST</lastBuildDate><generator>Blogger http://www.blogger.com</generator><openSearch:totalResults xmlns:openSearch="http://a9.com/-/spec/opensearch/1.1/">187</openSearch:totalResults><openSearch:startIndex xmlns:openSearch="http://a9.com/-/spec/opensearch/1.1/">1</openSearch:startIndex><openSearch:itemsPerPage xmlns:openSearch="http://a9.com/-/spec/opensearch/1.1/">25</openSearch:itemsPerPage><feedburner:info uri="guffgaaf" /><atom10:link xmlns:atom10="http://www.w3.org/2005/Atom" rel="hub" href="http://pubsubhubbub.appspot.com/" /><media:category scheme="http://www.itunes.com/dtds/podcast-1.0.dtd">Technology</media:category><itunes:owner><itunes:email>prabesh@gufgaf.com</itunes:email></itunes:owner><itunes:explicit>no</itunes:explicit><itunes:subtitle></itunes:subtitle><itunes:category text="Technology" /><item><title>रेडियो,टिभी.......</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/9RniVx_YSY4/blog-post.html</link><category>नेपालको पत्रकारिता</category><category>गन्थन</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Fri, 05 Mar 2010 20:40:53 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-8167057422533702843</guid><description>“बाबु ! बिहे गर्ने भन्नुहुन्थ्यो । एउटी राम्री कन्याको फोट ल्याएको थिएँ । हेर्ने कि एकपटक ?”“पख्नुस् न पुजारी बा ! म **** एफ. एम. सुन्दैछु ।“काभ्रेपलाञ्चोकको धुलिखेलमा बस्दा एउटा स्थानीय एफ.एमको विज्ञापन सुन्दै हाँस्दै गर्थेँ म एक्लै ।सबैका कमजोरी औँल्याउँदै, सबैका भण्डाफोर गर्दै उनीहरूकै भाषामा समाजका रूपान्तरणका लागि सन्देश दिने नेपाली मिडियामा प्रशारित सामाग्रीलाई निगरानी गर्ने र आवश्यक </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-03-06T10:10:53.961+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_to_v5cI9S7I/S5HccVpjOTI/AAAAAAAABXo/1-zCXcXAlAI/s72-c/radio.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">3</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/03/blog-post.html</feedburner:origLink></item><item><title>मेरो प्रिय मान्छे</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/Wogat8qwnj4/blog-post_19.html</link><category>पाहुनाको पालो</category><category>कविता</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Fri, 19 Feb 2010 05:44:56 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-1616667813497640820</guid><description>मेरो प्रिय मान्छे !!!म के भनेर संम्बोधन गरु तिमीलाइराम्रो भनौ कि नराम्रोराजा भनौ कि राजुजे भनेपनि नपुग नपुगजस्तो लाग्न थाल्योखै किन हो अचेलतिमी हिडने बाटो पनि आफनैजस्तो लाग्न थाल्यो ।थाहा छैनतिमीले मलाइ आखांभित्र अटाएका छौकि आंखाबाट हटाएका छौजम्काभेटमा खिचेका  तस्बीरहरुमेरा आंखाबाट ओर्लिएर तिमीसम्म आउन खोजिरहेछनसजाएर राखेका खुशीहरुमेरा ओठबाट फुस्किएर तिम्रो अगाडी मुस्कुराउन खोजिरहेछन ।बशन्तमापनि </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-02-19T19:14:56.658+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_to_v5cI9S7I/S36VaGh3n3I/AAAAAAAABXg/A1lGqIvA4ug/s72-c/namrata1.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">4</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/02/blog-post_19.html</feedburner:origLink></item><item><title>“भगवान श्री कृष्ण कन्हैया कि !!!”</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/bIaJ15NXQd8/blog-post_08.html</link><category>नेपाल</category><category>धर्म</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Sun, 14 Feb 2010 07:15:34 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-6224041524519986981</guid><description>सधैँ बिहान ६ बजेतिर उठ्ने शुशिला भाऊजु आज बिहान पाँचै बजे उठेर गाईलाई खोले पकाउन थाल्नुभयो । बस्नेतनी माइलीभाउजु पनि बुहारी नईन्तालाई चाँडो चाँडो घरको काम गर्न आग्रह गर्दै हुनुहुन्थ्यो । ईटहरीबाट बिजय र रमा गुरागाईँ छिट्टै काम सकेर रातो YBX मोटरसाइकलमा चढेर तीनपैनीतिर लागे । केटाकेटीहरू आज स्कुल नजाने भन्दै थिए । एकैछिनमा सबैजना भेला भए पुरूषोत्तम गुरागाईँको घरमा । सक्नेजति, पुग्नेजति सबैजना </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-02-14T20:45:34.648+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_to_v5cI9S7I/S3gRmaQAygI/AAAAAAAABXQ/OaX9aPRpztU/s72-c/srimad_bhagavata_mahapurana_maharshivedvyasji_small.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">6</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/02/blog-post_08.html</feedburner:origLink></item><item><title>'पाँच रूपैयाँ दिन्छ ?'</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/FquJT0W22fY/blog-post.html</link><category>गन्थन</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Thu, 04 Feb 2010 07:30:05 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-6475998293928221414</guid><description>‘मालिक ! नमस्कार !’मलाई अथवा मजस्ता जोहोकिलाई पनि देख्नेबित्तिकै यसो भन्छ उसले। एकछिन आँखा ठूला पारेर अनुहार हेर्छ अनि सरासर आफ्नै बाटो लाग्छ ।‘म बजिया हो । म साले हो । म कुकुर हो ।‘डुङ्ङ रक्सी गन्हाउँदै हाम्रो घरमा आइपुगेछ । ‘कसरी तिमी बजियो हो र?’ मेलै  सोधेँ ।‘मेरो बुढि मलाई त्यसै भन्छ ।‘ अनि हाँसेजस्तो गर्छ । फ्वाँ फ्वाँ श्वास फेर्छ । तर रिसाएको होइन । यसै गर्छ सधैँ ।मैले आजसम्म यो मान्छेलाई </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-02-04T21:00:05.237+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/S2rj3ZZXVCI/AAAAAAAAAN8/SLHTwZNNQA0/s72-c/Life.JPG" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">13</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/02/blog-post.html</feedburner:origLink></item><item><title>केदारजी हरवखत टोलाईरहनु हुन्छ..</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/_HIIMpW2aIA/blog-post_22.html</link><category>गन्थन</category><category>विचार</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 24 Jan 2010 09:12:40 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-3703231764107735919</guid><description>कहिले कहिले त सोचाईको 'ओभर-डोज'नै हुन्छ । भावनाका ज्वारभाटाहरूले यहाँसम्म उथल पुथल वनाईदिन्छन् कि केदारजीको मस्तिष्क समयसमयमा तत्कालिन हाईटीको 'पोर्ट अउ प्रिन्स'जस्तै हुनेगर्छ । किन यतिधेरै सोचिन्छ भनेर पुनश्च त्यसमाथि पनि नसोचिनै हैन । व्याजको नि प्याज भनेजस्तो । वालकुमारीबाट कोटेश्वर जुत्ता वजाउँदै हाँनिदा मनोहरा पुल तरेको प्राय होसै हुँदैन अनि माथिवाट टाउको घोप्ट्याएर तल बगेको कालो पानी हेर्ने</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-01-24T22:42:40.810+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://3.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/S1ns7dOGq7I/AAAAAAAAAN0/UMuUB-j6WeA/s72-c/kedar+ji.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">18</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/01/blog-post_22.html</feedburner:origLink></item><item><title>‘आल इज वेल’</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/hNYEgm8oaF0/blog-post_12.html</link><category>नेपाल</category><category>शिक्षा</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Thu, 14 Jan 2010 02:15:05 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-6423770307612228847</guid><description>काठमाण्डौ विश्वविद्यालय मेकानिकल इञ्जिनियरीङ् चौथो वर्षमा अध्ययनरत अभय श्रेष्ठ कागजमा ‘आल इज वेल’ लेखेर साथीहरूको छातीमा टाँसीदिँदै थिए । साथीहरू छक्क । ‘के गर्छ यो ?’ ‘अभय बौलाएछ’ यस्तै यस्तै भन्दै छाती थाप्दैथिए उनीहरू । बुझ्दै जाँदा त ढोका ढक्ढक्याइसकेको परीक्षामा साथीहरूलाई नआत्तिन भन्दै राम्ररी पढुन् भनेर पो साङ्केतिक रमाईलो गरेका रहेछन् अभयले । हो, आझ विद्यार्थीमाझ निकै नै लोकप्रिय बन्दैछ ‘</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-01-14T15:45:05.164+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/S0xOVTKBYLI/AAAAAAAAANk/4G35KoBUnio/s72-c/kool_aid_man_waving.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">12</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/01/blog-post_12.html</feedburner:origLink></item><item><title>अलविदा विष्णुलाल.....</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/DHUuQpFDNHE/blog-post.html</link><category>राजनीति</category><category>नेपाल</category><category>विचार</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 10 Jan 2010 09:42:43 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-3936107254484167522</guid><description>कहिले कहिले त नाकवाट अक्सिजन पनि भित्र छिर्न नपाएर अलमलिदो हो है? आजकाल यस्तो लाग्छ साँझ परेपछि । पुसको जाडो अनि विध्दुत प्राधिकरणको उपहार - लोडसेडिङ....। अँध्यारै अँध्यारो जतैपनि । आँखाले देखेजति अंधकारै भएपनि वरू यो मन चैँ उज्यालै छ है भनेर चित्त बुझाउने ठाउँ सम्म छैन । भित्रै अँध्यारो वाहिरै अँध्यारो । Critical Thinking and Decision Making भन्ने विषय पोहोर साल पढिएको थियो क्याम्पसमा । त्यहाँ </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2010-01-10T23:12:43.454+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/S0dkLjGJnoI/AAAAAAAAANU/tuvu5iYnIZY/s72-c/PM-MEET--WITH-INJOURD--BISH_20091006.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">8</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2010/01/blog-post.html</feedburner:origLink></item><item><title>म धेरै मातेको छु   (नववर्षको शुभकामना सहित)</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/AmX65tL5yPE/blog-post_31.html</link><category>पाहुनाको पालो</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Thu, 31 Dec 2009 10:16:13 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-1104389937106206739</guid><description>नया वर्ष सबैलेविगतका तिक्ततालाइ विर्सिने दिनविगतका रिक्ततालाइ पुरा गर्न कम्मर कस्ने दिन ।मनाउने आ-आफना शैली हुन्छन ।कोही खाएर विर्सन्छन्, कोही नखाएरै विर्सन्छन् ।कोही खाएर मात्छन्, कोही नखाएरै मात्छन् । नखाएर मात्नेहरुका पनि आफनै रहरहरु हुन्छन ।तिनै मनभित्र भएका तर भन्न नभ्याएका रहरलाइ लेख्ने कोशिस गरेकी छु मैले ।सबैलाइ नयाँ वर्षको धेरै धेरै शुभकामना ।---------------------------------------------</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-31T23:46:13.670+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SzzhPwHbCnI/AAAAAAAAAMU/EEnUp5ZLXj8/s72-c/CD1175_Z.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">10</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/blog-post_31.html</feedburner:origLink></item><item><title>म,अमिर खान र मेरा गुरू</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/tBr5D6ywh-Q/blog-post_29.html</link><category>शिक्षा</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Tue, 29 Dec 2009 08:40:33 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-4146892114931161754</guid><description>निकै पहिले एउटा लेख पढेको थिएँ कान्तिपुरमा । 'कक्षामा हल्ला हुने मास्टरलाई खत्तम र सियो झर्दा पनि थाहा पाइने गरि विद्यार्थी शान्त राख्नसक्ने मास्टरलाई अब्बल दर्जाको भनेर चिनिन्छ नेपालमा' यस्तै यस्तै लेखिएको थियो । लेखका यी हरफहरू पढ्दैजाँदा मेरो आँखाअगाडि स्वर्णिमसमय कहलिएको स्कुलेजीवन चलचित्र हेरेजस्तै सलल बग्दै थियो । 'Pin Drop Silence ! Keep Silence !' शायद मलाई पढाउने गुरूहरूले ४० मिनेटको </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-29T22:10:33.471+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://3.bp.blogspot.com/_to_v5cI9S7I/SznK9AEXZgI/AAAAAAAABWw/Nfz-StZ6eyo/s72-c/3+Idiots.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">16</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/blog-post_29.html</feedburner:origLink></item><item><title>नेपालवन्द र कविज्यू!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/NtoFc1ckuYg/blog-post_23.html</link><category>गन्थन</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Fri, 25 Dec 2009 00:25:05 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-1492859391587832868</guid><description>३ दिनको नेपाल-वन्द!! वाहिर वाहिर “यो वन्दले त खत्तमै गर्यो” भनेर जतिसुकै डुक्रिए पनि तीन-तीन दिनको विदा सोचेर मनचैँ साह्रै खुसी थियो । हुन त आफै कुनै उध्योगको उध्योगपति भए देखि, ज्याला मजदुरी गरेर कमाउनु पर्ने भए देखि अथवा सानतिनो व्यापारी व्यवसायी नै भएदेखि पर्नलाई त पीर पनि पर्थ्यो होला नि यो मनमा । चिन्ता नपर्ने त कि सरकारी जागिरेलाई कि खासै पढ्न मन नपराउने २-४जना तोरीलाउरे विध्यार्थीहरूलाई!! </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-25T13:55:05.049+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://2.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SzDCRbO6evI/AAAAAAAAAL4/FBqY6i8lmME/s72-c/Group+Discussion+-+Vocational+Retreatants.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">14</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/blog-post_23.html</feedburner:origLink></item><item><title>गजल</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/zU4sbwvFlCA/blog-post_22.html</link><category>पाहुनाको पालो</category><category>गजल</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Mon, 21 Dec 2009 21:03:15 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-8673187866814917810</guid><description>एक दुई प्याकले हजुरलाई मतायो कि कतैअतितका ती रातले सतायो कि कतैबारम्बार बाडुल्की त मलाई पनि आउँछदुईजिउ मेरो बतासले बतायो कि कतैनिदरीमा पनि त म सिरानीलाई च्याप्छुआफ्नै तनलाई गाली गर्छु छटायो कि कतैछल्दो रैछ अधेरीमा कोही छाम्छु छेउमादैवले नै रातकोलागी खटायो कि कतैपीरमा डुब्छु बिहानीमा छामीहाल्छु पेटराक्षसले रातै यस्लाई घटायो कि कतैमधुर ती स्वरहरु अधुराछन् बूढाकोही आई तारहरु कटायो कि कतै </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-22T10:33:15.305+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_to_v5cI9S7I/SzBSkrBEIxI/AAAAAAAABWo/xCMf30MsKkE/s72-c/rajan.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">6</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/blog-post_22.html</feedburner:origLink></item><item><title>KFC संस्कृति र हाम्रो अर्थतन्त्र!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/e55svvXChdg/kfc.html</link><category>नेपाल</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Fri, 18 Dec 2009 20:30:20 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-2676650827808346278</guid><description> सुकेनास नलागेका खल्तीहरू अनि  सहरिया संस्कृतिमा अभ्यस्त भएका  र हुन खोज्दै गरेका तरूना केटाकेटीहरूमाझ अहिले गफ गर्नलाई एउटा हट ईस्यु छ:- ‘के.एफ.सी’ र ‘पिज्जा हट’ । हिजोआज कुनै त्यस्तो विशेष दिन छैन होला  कलेजका विध्यार्थीमाझ यो विषयमा छलफल नभएको....मेरो त कान टट्टाईसक्यो सुन्दा सुन्दा!! यु.के मा वस्ने एकजना साथीसँग सुरूका दिनहरूमा मैले पनि खुब च्याट गरेँ यस विषयमा । उसलाई त दया लाग्यो रे </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-19T10:00:20.242+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/Sym8TGpBb0I/AAAAAAAAAK4/bVNX6OcbhxI/s72-c/KFC-Opening-sm.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">18</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/kfc.html</feedburner:origLink></item><item><title>पितृलाई पुस्तकको पिण्ड!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/S43JW_VwxGM/blog-post.html</link><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 06 Dec 2009 04:36:20 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-5450029995238851318</guid><description>प्रज्ञा प्रतिष्ठान छ राजधानीमा तर प्राज्ञहरू छैनन् । सरकारले प्राज्ञ भनेर नडामुञ्जेल विद्वान प्राज्ञ हुँदैन हाम्रो देशमा । त्यसैले प्रज्ञा प्रतिष्ठान सरकारको धर्मशालामा परिणत भएको छ यतिबेला । त्यो धर्मशालामा रमाईलो मेला लाग्छ, बोर्डिङको वार्षिकोत्सव हुन्छ, वित्तिय संस्थाहरूको खेलकुद हुन्छ ।  यसरी राजधानीको प्रज्ञा प्रतिष्ठान धर्मशालामा रूपान्तरित भएपछि म जनताले बनाएको प्रज्ञा प्रतिष्ठानतिर </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-12-06T18:06:20.116+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SxVEcb1nM8I/AAAAAAAAAKg/STt4Sy4wG10/s72-c/DSC00279r.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">21</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/12/blog-post.html</feedburner:origLink></item><item><title>म बुबा भएँ छोरीको!!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/9sJXeyB830I/blog-post_28.html</link><category>गन्थन</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 29 Nov 2009 07:54:46 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-4408052087645473461</guid><description>यस्ता कुरा लेखेर के हुन्छ ? आफ्नै मनको प्रश्न । मैले गतिलो उत्तर पाईनँ । नलेख्न सकिन अनि त्यै भएर लेखेँ । तर स्विकार्छु, आफ्नै मनलाई सम्झाउन सकिन । फेरि जुन मनले प्रश्न सोध्यो त्यै मनले नै हो उत्तर दिने । के औचित्य रह्यो त यो प्रश्न उत्तरको? म छोरीको बुवा भएँ । सबैले थाहा पाउनु जरूरी छ र ? कुनै पुरूशार्थको कुरो पनि भएन,सवैका हुन्छन् । मनमा दुबिधा चलिरह्यो । तर भावनाहरू सलबलाउन छोडेनन् । म छट्पटिन</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-29T21:24:46.567+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://2.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SxEdICHyDoI/AAAAAAAAAIU/nF1So6DEYxg/s72-c/father-holding-baby.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">25</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_28.html</feedburner:origLink></item><item><title>१ कप चिया र डोल्पाको जनस्वास्थ्य</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/rxPGtriBnGs/blog-post_26.html</link><category>विद्यार्थी</category><category>नेपाल</category><category>शिक्षा</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Thu, 26 Nov 2009 08:45:37 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-282943310883246288</guid><description>कहिलेकाहिँ थाहा भइरहेको कुरापनि अरूले भन्दाखेरि मात्र सम्झना आउँछ । यस्तै सम्झना आउने कुरा गरेका छन् भक्तपुरका युवा डाक्टरहरूको एउटा समुहले । भक्तपुरमा रहेको एक गैरसरकारी संस्था Educational Resource Center(ERC)ले डोल्पाको स्वास्थ्यस्थिति उकास्नका लागि एउटा सामान्य समाधनाको उपाय लिएर आएको छ - 'समाधान ५ रूपैयाँ ।' यो उपाय सामान्य सिद्धान्तमा आधारित रहेछ, २० जनाले दिनको ५ रूपैयाँ बचाउन सक्यौँ भने एक</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-26T22:15:37.707+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_Gy2aZGuTJ-s/Sw6tZyc069I/AAAAAAAAAcw/adF1TJVP1TM/s72-c/NepalPNew-5Rupees-(2002)_f.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">7</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_26.html</feedburner:origLink></item><item><title>गढिमाईको म:म: खान पाइने भइयो</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/6PHWPq4-uBM/blog-post_24.html</link><category>नेपाल</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Wed, 25 Nov 2009 07:05:15 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-4502503574674359929</guid><description>भर्खरै : विभिन्न क्षेत्रबाट आएका दलितले ठेकेदारलाई मासु उठाउन नदिएकाले गढिमाईको मासु काठमाण्डौ नआउने भएछ । पुस्तौँदेखि आफूले पाउँदै आएको मासु बेच्न नपाउने भन्दै उनीहरूले विरोध जनाएर मासु उठाउन गएको गाडिसमेत तोडफोड गरेछन् । मासु उठाउने ठेकेदारले लाखौँको घाटा भयो भन्दै समितिमा उजुरी गरेछन् । भारतबाट समेत दलितहरू आएर मासु लगेछन् । स्थानीय दलित संघले भने सिनो नखान भन्दै स्थानीय दलितलाई आग्रह गरेको </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-25T20:35:15.747+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://3.bp.blogspot.com/_Gy2aZGuTJ-s/SwviQFkJJBI/AAAAAAAAAco/1xvJvmlbkG4/s72-c/p182195-Kathmandu-Nepali_Food.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">12</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_24.html</feedburner:origLink></item><item><title>नागरिक सर्वोच्चता!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/3IiTNeIqAUc/blog-post_18.html</link><category>नेपाल</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Fri, 20 Nov 2009 10:05:17 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-3937653890921276394</guid><description>‘खोर्सानीले कत्ति पनि पढेको छैन तर धेरैले खोर्सानीमाथिनै किन विद्ध्यावारिधि गरे त’?  एउटा पढेलेखेको जान्नेभनाउँदो ठिटोलाई सन्ते दमाईले फर्काएको ओठे जवाफ हो यो । ठिटो निक्कैवेरसम्म खित्का छोडेरै हाँसिरह्यो । यो सन्ते दमाईको शैली हो । जो कोहि चिनेजानेका ऊ सँग बोल्नै डराउँछन् । उसले पढेको छैन तर तर्क गर्न कसैले भेट्न पनि सक्दैन । अलिकति विजुली पानी चढाएपछि त झन् जात्रा नै हुन्छ चियापसल अगाडि । </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-20T23:35:17.225+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/Sv6irSsfYjI/AAAAAAAAAHU/vKF8ZMAfg7A/s72-c/chulhe+wali+chai.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">16</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_18.html</feedburner:origLink></item><item><title>एउटा सकरात्मक सुरुवात</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/n5sD1FlqnuE/blog-post_16.html</link><category>नेपाल</category><category>गन्थन</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Mon, 16 Nov 2009 06:10:00 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-2427057431257173225</guid><description>काठमाण्डौको एभरेष्ट नर्सिङ् होम प्राय: तनावमा रहने गर्छ । कारण, डाक्टरको लापरवाहीले विरामीको मृत्यु भयो भन्ने विरामीका आफन्तको आरोप । पोखराको मणिपाल अस्पताल पनि तनावग्रस्त रह्यो भर्खरै । उहि कारण । धरानको विपि मेमोरियलका डाक्टरले त राजीनामा नै दिए, लापरवाहि गरेर विरामी मार्‍यौ भन्ने आरोप आफन्तले लगाएर हातपात गरेकाले । अहिले प्राय: अस्पतालहरूमा यो समस्या एकदमै विकराल बन्दै गइरहेको छ । र, अझ </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-16T19:40:00.305+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_Gy2aZGuTJ-s/SwC0E6Q7LYI/AAAAAAAAAcg/Ne9qU96-jz8/s72-c/pokhara-aspatal+_3_.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">2</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_16.html</feedburner:origLink></item><item><title>बारुलो</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/ONZpKTlpRhU/blog-post_3041.html</link><category>अनिल पौडेलका लेखहरू</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Sun, 15 Nov 2009 09:46:27 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-3486356097039541444</guid><description> खिल भएकोविष भएकोअर्काको ज्यान लिनेरीस भएकोज्यानीखुनीबैगुनीकालोनिखूर कालो हुन्छ बारूलो ।उस्तै प्वाँख उमारेरखिल लुकाएरघारको प्वालमाशिर झुकाएरस-गर्व आफूलाई सगोत्री भन्दैमाहुरीको घारभित्र पस्यो बारूलोरानुको छेउमा वस्यो बारूलो ।लोकलमसिनादुब्ला माहुरीहरूफूलका थुँगा निमोठेरबजार लाने व्यापारीको गाउँमारस चुस्न नपाएर वगरमा छरिएकाजंगली फूल खोज्दैटाढा-टाढासम्म डुलेर थाकेकाटिठलाग्दा माहुरीहरूआफू भोकै </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-15T23:16:27.007+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_Gy2aZGuTJ-s/Sv65936IyXI/AAAAAAAAAcI/EscH_rKSWRs/s72-c/anil_paudel.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">3</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_3041.html</feedburner:origLink></item><item><title>नयाँ नेपाल ?</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/dvHXSrHoPwU/blog-post_07.html</link><category>अनिल पौडेलका लेखहरू</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sat, 07 Nov 2009 05:03:18 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-5977572453550359574</guid><description>सुन्नुहोस् 'नयाँ नेपाल ?' कवि अनिल पौडेलकै आवाजमा : फूलबारी धुवाँमय छपूजा कोठामा बारूद गन्हाउँछकोक्रोमा बम हल्लिन्छआमाहरू बङ्करभित्रप्रश्रवपिडाले छट्पटाएका छन्बिहान नजन्मी साँझ पर्छकुमारी दिनहरू त्यसै ओइलाएर गएका छन्अक्सिजनको मूल्यमानव जीवन भन्दा महङ्गो हुन्छकि पानीभन्दा सस्तो हुन्छ ?कामरेड प्रचण्डज्यू !नयाँ नेपाल कस्तो हुन्छ ?हात चूँडिएका शिक्षकहरूचकको छेउमा उभिएका छन्कक्षा कोठामा </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-07T18:33:18.827+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SvVFJtzi20I/AAAAAAAAAHM/-47eu83Gk-o/s72-c/anil_paudel.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">14</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post_07.html</feedburner:origLink></item><item><title>किर्नु र गाई</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/7lW9nOcr2Zk/blog-post.html</link><category>विचार</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 01 Nov 2009 07:16:15 PST</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-4931128834854426514</guid><description>त्यो अस्तिको केटी क्या त, हामीले क्याफेमा भेटेको, मैले पट्याईसकेँ नि यार । उसले उरन्ठ्याउलो पारामा भन्यो । हिजो फकाएको त्यो पनि मानीसकी भन्या । मस्ती हुने भो आज त । अनि त्यतिकै मानी त ? मैले पुनं सोधेँ । कहाँ त्यतिकै मान्नु , ठूलै कथा बनाउनुपर्यो नि यार । यसरी बोलिरहेको थियो मानौ ऊ शिकार समाएर उन्मत्त भएको बाघ हो । अव ६ महिनामा मेरो जागिर फिक्स हुन्छ त्यसपछि विहे गर्ने हामी दुवै । मेरो वुवा </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-11-01T20:46:15.391+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://4.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/Su2JrzPx7GI/AAAAAAAAAFM/xEd_4IRuu3k/s72-c/funny_cow_picture_world_map%5B2%5D.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">13</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/11/blog-post.html</feedburner:origLink></item><item><title>उफ् यो मानसिकता!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/9aJ9uIXFz7k/blog-post_28.html</link><category>गन्थन</category><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Wed, 28 Oct 2009 10:28:17 PDT</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-1826023363518124043</guid><description>अराजकताको हद! नागरिकमा आज यसै शिर्षकमा छापिएको समाचार पढेर आफैँ देखि दिक्क लाग्यो । कुरो के रहेछ भने पुर्वाञ्चल क्षेत्रिय रंगशाला इटहरीमै बन्नुपर्ने माग राखेर स्यानीयबासीहरू सडकमै ओर्लेछन् । अनि त्यहि नेपालीको पुरानै शैलीमा चक्काजाम,बन्द, तोडफोड, आगजनी…………..उफ् मलाई त दिक्क लागिसक्यो यो मानसिकताप्रति ।फोटोमा दनदनी बलिरहेको यात्रुबाहक बस देखेर  खपीसक्नु रीस उठेन मलाई । एउटा खेलकुद मैदानको मुद्दामा</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-10-28T22:58:17.920+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://2.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/Suh8iE1jKjI/AAAAAAAAAFE/FhuYzO_j6pM/s72-c/aa.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">9</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/10/blog-post_28.html</feedburner:origLink></item><item><title>अब पप्पु पास हुनेभयो.........</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/Q4A5IhPecWI/blog-post_26.html</link><category>नेपाल</category><category>शिक्षा</category><author>prabesh@gufgaf.com (Prabesh)</author><pubDate>Mon, 26 Oct 2009 08:18:47 PDT</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-7567961090895562473</guid><description>म र मेरो साथी प्रशान्त रातभरि पढ्यौँ । म अलि कम जान्ने ऊ अलि धेर जान्ने भएकाले मलाई नआएको कुरा पनि उसले सिकायो र हामीले सँगै एकदमै मजाले पढ्यौँ । उसले सात कक्षादेखि नै ऐच्छिक गणित पढेको रहेछ मैले चाहिँ आठमा पुगेर बल्ल पढेको हुनाले मलाई अलिकति गाह्रो भयो । तर मलाई सबै आयो पढ्दाखेरि । किताबका सबै हिसाब पनि गर्‍यौँ । भोलिपल्ट परीक्षा दिने दिन थियो । म उसकै कोठामा बसेको थिएँ । बिहान सँगै परीक्षा दिन </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-10-26T20:48:47.805+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://2.bp.blogspot.com/_Gy2aZGuTJ-s/SuULpDPmYrI/AAAAAAAAAbo/7iaPLNyRZJA/s72-c/giving+exams.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">5</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/10/blog-post_26.html</feedburner:origLink></item><item><title>तस्विर आफैँ बोल्छ!!</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/mU5J-5bsq5I/blog-post_25.html</link><author>noreply@blogger.com (Ashesh)</author><pubDate>Sun, 25 Oct 2009 09:40:48 PDT</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-6218018186189974401</guid><description>भो मलाई धेरै केहि भन्नु छैन यसबारेमा । वास्तवमा “तस्विर आफै बोल्छ”। तपाईँहरू गलत सोच्दै हुनुहुन्छ, म नेपालको ट्राफिक व्यवस्थापनलाई गाली गर्न गईरहेको छैन न त कोहि सरोकारवालाहरूसँग स्पस्टिकरणको माग गर्दैछु । यि वृद्धलाई कसले उक्सायो होला र त्यसरी गाडीको पछाडि टाँसिनलाई । दोष प्रत्यक्ष कसैको छैन । छ त केवल नियतिको-नेपाली हुनुको नियतिको । आफ्नो बुताले भ्याउनेभए यि पनि कार चढेर हिड्थे होला अनि म पनि </description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-10-25T22:10:48.480+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://1.bp.blogspot.com/_9wu8ChVwFWs/SuR3qALK8cI/AAAAAAAAADU/Wck1bxFFHn4/s72-c/yatayat.JPG" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">11</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/10/blog-post_25.html</feedburner:origLink></item><item><title>यहि हो हाम्रो नयाँ विन्डोज, विन्डोज ७</title><link>http://feedproxy.google.com/~r/guffgaaf/~3/M5e3aGfsc4s/windows-7.html</link><category>बाङ्गो कुरा</category><author>noreply@blogger.com (Saksham)</author><pubDate>Sun, 25 Oct 2009 07:36:59 PDT</pubDate><guid isPermaLink="false">tag:blogger.com,1999:blog-8473910226438095897.post-6265341496181607751</guid><description>" दुइ छाक भात पनि खान नपाउने गाउलेलाई क मतलब Windows 7 को .."ए बा, ऊ त्या हेर्नु हेर्नु ... नया windows  मा त हाम्रो स्कूल कहाँ छ भनेर पनि हेर्न मिल्दो रैछ |</description><app:edited xmlns:app="http://www.w3.org/2007/app">2009-10-25T20:06:59.008+05:30</app:edited><media:thumbnail url="http://2.bp.blogspot.com/_V4gxRQ0SCRk/SuOogltiInI/AAAAAAAAAGE/4uD-jLzcIEI/s72-c/windows.jpg" height="72" width="72" /><thr:total xmlns:thr="http://purl.org/syndication/thread/1.0">9</thr:total><feedburner:origLink>http://www.gufgaf.com/2009/10/windows-7.html</feedburner:origLink></item><media:rating>nonadult</media:rating></channel></rss>
