400 tisíc zhlédnutí na YouTube. Mnoho video-hudebních remixů. Různé fanpage na Facebooku. Vytváření oblíbených meme komixů na toto téma. Rozchodové video je prostě bomba. Virální bomba. Je plné emocí a to se lidem líbí. Staví lidi do dvou rovin. Budu se tomu smát a postavím se na stranu toho kluka, nebo ho budu nenávidět, protože udělal hnusnou věc – natočil to a pak to veřejně publikoval, čímž de facto zničil tu holku.

Nevidím důvod, proč se zastávat holky. Podvedla ho a pak se naprosto nemožně chovala. Pocit zoufalství, nebo perfektně zahraná role? Zasloužila si však veřejný lynč? Některé komentáře na YT nebo FB jsou vážně síla. Kromě toho se vždycky se objeví pár rádoby moralistů, kteří kážou o správnosti. „Co kdyby se to stalo tobě, co bys dělal, no?“ S klidem bych odvětil, že mně by se to nestalo (v rámci pochopení – myslím tim hysterické chování holky). Ještě horší jsou však tací, kteří doufají, že spáchá sebevraždu, aby se ukázalo, že my, všichni, kteří jsme se u videa zasmáli, jsme jí k tomu dopomohli. Ve výsledku se tedy ukazuje, že i tito moralisté nejsou o nic lepší, než hyeny. Jediným rozumným řešením je video po pár vteřinách vypnout s tím, že mě to nezajímá.

Nicméně všechny internetové senzace jednou odejdou a vystřídají je nové, častokrát lepší. Kdo si dnes vzpomene na zvídavý dotazník Natalii Sadness? Holku, která močila do vany? Nebo ještě známější vlogerka Boxxy? Za týden to pro nás bude prostě jen holka, která neznala sílu slova „prosím“. A já prosím, aby se ukázalo, že to je jen virální kampaň. Na Mercedes, na Crocsy, to je fuk. Protože já už mám odběr na YouTube přihlášený!

Můj dobrý kamarád (který se se mnou tak rád hádá o každé blbosti – pozn. editor) Tomáš před několika dny spustil nový web myjsmebezci.cz. A proč tenhle článek není žádné smradlavé PR? Jednak proto, že na web přispívám já (tam někdo musí přispívat kvalitní obsah, žejo – pozn. ego). Kromě toho se může zapojit každý, kdo se chce podělit o své zážitky z běhu a DailyMile nebo jiné podobné služby mu prostě nestačí. Navíc jde o to vytvořit komunitu nadšenců pro tento sport. Já, ačkoliv nejsem vyloženě nadšenec, rád ventiluji své pocity ven na papír (resp. do Wordu), tak proč se nepodělit s ostatními.

Takže myjsmebezci.cz! (…kdo je víc?) Stay tuned!

stojíme tady, abychom vám přečetli srdceryvné řádky textu, které jsme stáhli z internetu a pozměnili pár slov, aby to nevypadalo blbě. V první řadě bychom vám chtěli poděkovat, že jste nás psychicky nevyždímali, i když jsme měli párkrát na mále. Pořád lepší být duševní troska či mrzák, než nebýt vůbec. Děkujeme panu Ethanolu, který nás stále ještě udržuje při zdraví, ovšem při smyslech už moc ne.

Ty čtyři roky byly dlouhé, někdo tvrdí, že prý chvilkami příjemné, ale vesměs vyčerpávající. Nikdy nezapomene na ten tlak, který na nás byl při některých hodinách vyvinut, že jsme se báli nadechnout a jen jsme čekali na to boží znamení – zvonek. Hodinu co hodinu jsme byli konfrontováni cizím frustrovaným egem. Děkujeme za hodiny, ve kterých jsme dostávali domácí úkoly, které bylo potřeba samostudiem zpracovat, děkujeme za prezentace, které jsme byli donuceni připravit. Děkujeme za testy a písemky z látky, kterou jsme nikdy neprobírali, anebo probírali těsně po písemce.

Vaše snaha nás zocelit se evidentně dařila a připravila nás o mnoho krásných hodin tak zbytečné činnosti, jako je spánek. Přišli jsme na to, že spánkový deficit jsou jen dvě slova, ze kterých známe význam pouze jednoho. Děkujeme také za pochopení, že nejdůležitějším předmětem je ten, který vyučujete, tudíž se musíme učit na všechno a je vám ukradené, že máme i jiné předměty. Děkujeme za váš lhostejný přístup k našemu volnému času, který se díky vám vypařil neznámo pryč.

Děkujeme slečnám uklízečkám, které měly problém uklízet po nás bordel, protože to přece není jejich práce. Děkujeme kuchařkám za jejich milé úsměvy a chutné obědy, které by nežral ani jejich pes. Děkujeme hospodářce, která měla pravděpodobně celý rok dovolenou, neboť jsme ji nikdy nezastihli v kanceláři. Děkujeme školníkovi, že každý pěkný letní den zpříjemnil zvukem sekačky na trávu. Děkujeme hasičům za každou první středu v měsíci.

Děkujeme také našemu výbornému kolektivu, který držel při sobě, zvlášť v situacích škodolibých, při vyluzování podivných zvuků a při společném šikanování jednotlivců. V každé třídě je psychicky slabý student, který to schytá od celé třídy, co si budeme nalhávat. Tomu mimochodem poděkujeme dodatečně ještě venku po plese. Děkujeme za úžasné osobnosti, které jsme měli čest v našem kolektivu poznat. Tím myslíme především slečnu aroganci a pana vohnouta. Naprosto svatá pro nás byla možnost spolupracovat jako tým, navzájem si pomáhat a dosahovat tak lepších výsledků. Vypěstovali jsme si individuální přístup, závist a také jsme přišli na to, jak funguje přetvářka. Naučili jsme se demokraticky hlasovat o problémech, které nás tíží a domlouvat se na společných poškolních akcích, při kterých jsme se nikdy nesešli všichni.

Přejeme příjemný večer plný drog. To je to jediné, co nám ještě dokáže vykouzlit úsměv na rtech.

PS: Tento článek byl psán jako znechucená reakce na všechny wannabe proslovy plné přetvářky. Podobnost s některými lidmi a událostmi je čistě náhodná.

Ruku na srdce, kdo po překročení FUPka u Vodafonu dokázal načíst alespoň jednu internetovou stránku? Troufám si tvrdit, že vás moc nebylo. Jasně, stáhnout emaily a pročíst nejnovější tvíty šlo, ale nebylo to zrovna nejrychlejší. Krok od mobilního operátora to tedy nebyl nejrozumnější. Teda jestli to nezamýšlel úplně jinak…

Teď přichází na řadu má paranoia přikořeněná skepsí. Co, když Vodafone neměl v úmyslu rušit FUP, ale jen chtěl zvýšit povědomí o své značce? Negativní reklama je taky reklama, to ví i prvák studující průměrnou obchodku v Plzni. Co když chtěl přenést pozornost někam jinam, od důležitějších problémů, než je nějaké omezování rychlosti?

Když mi legendární postava z raných dob internetových zápisníčků, bývalý bloger Hawkes, napsala, že „je Twitter plnej Vodafone hatu“, musel jsem se podívat. Byl jsem zrovna ve škole, tak jsem to aktivně nesledoval. Tolik nenávisti a sprostých slov mě probralo z odpolední únavy. Nebudu vám lhát, i mě to nasralo, 150 MB v mobilu mi na měsíc vážně nestačí. Sílu přidat se k odboji jsem ale neměl.

O to vtipnější bylo, když Vodafone na večer oznámil: „Na základě zpětné vazby od zákazníků jsme se rozhodli neměnit podmínky FUP.“ To je super, konečně Vodafone udělal něco, co jsme po něm žádali! Ten je ale hodnej. To mu odpustíme i těch 150 MB, věčně nefunkční samoobsluhu, blbé fakturování služeb a můžeme jít na pivo. A zde má paranoidní představa končí. Šlo o uměle manipulativní akci? Já myslím, že ano.

Abych se hned nepouštěl do kritiky, které se na internetu objevilo už mnoho přede mnou a kterou stejně převážná většina četla, začnu s tím, co se mi líbilo. Vystoupení Lenky Dusilové. Její „Valerie“. Její děkovná řeč se silným znechucením nad celou soutěží. Moment, kdy si Jandová sundala boty a moderovala. To mě fakt pobavilo. Teda né, že bych se tomu upřímně od srdce zasmál, trochu jinej druh pobavení. Stejně tak mě pobavily její rádobyvtipný (někdy až perverzní) hlášky. Když to porovnám s Bílou a jejím stylem moderování Českýho lva, Jandová ode mě dostane aspoň jednu hvězdičku. Tím by ale světlé momenty show končily.

Tmavých momentů bylo nespočet. První zatmění se dostavilo při pročítání nominací. Jako objev roku Tonya Graves? Ok. Mezi zpěváky David Deyl? Ale co… Mezi skupinami roku Mandrage? Někde je chyba. Mezi skladbami roku „Šrouby a matice“? Pomoc! (Vysvětlí mi někdo, co je romantickýho na textu „platit ti výdaje, prdět si ve vaně“? Pokud ano, těším se na komentář pod článek!) Žánrové nominace mě trochu uklidnily, ale stejně to nebylo vono. Porovnávat v rámci hip-hopu desky od alternativního Bonuse (má nominaci v alternativní scéně, tak proč je i tady?), šedou desku „V barvách“ od Prago Union a Huga Toxxxe?

Druhé zatmění přišlo při živém vysílání. Vyhraje Tata Bojs nebo J.A.R.? V rámci českých skupin jsem měl stejné dilema. Když ale vyhráli pop-teen-rockoví Mandrage, přestal jsem věřit snad v cokoliv. Ty tři ceny Kluse budiž. Neckář za skladbu (rozhodně to nejlepší z nominací), videoklip a rovnou v síni slávy? Jo, tak trochu se to dalo očekávat. Že „Baromantika“ nevyhrála album roku, mě trochu mrzí, ale aspoň má Lenka cenu za nejlepší zpěvačku.

Hudební vystoupení taky nebyly žádný velký terno. Lucie Bílá si na vystoupení s Arakainem připravila opravdu zajímavý metalový look, jen pro příště by to chtělo trochu víc latexu. Na Gabrielu Gunčíkovou se dalo aspoň dobře dívat a přítomnost Kabátů jsem vůbec nepochopil (copak neměli svůj blok na Slavíkovi?).

Abych to shrnul, dopadlo to přesně tak, jak se očekávalo. Možná o trochu líp než před rokem. Ale fakt jen o trochu. Příští rok se těším na další pravidelnou dávku hejtu.

Je okolo třetí hodiny odpolední, přijeli jsme na Malostranskou a vyrazili se podívat na Klárov. Malý stánek, něco málo přes tři sta lidí, zima a celkem klidná atmosféra. Nuda, nebudeme přece dvě hodiny mrznout venku, najdeme nějakou hospodu. Skončili jsme v cukrárně. Plno lidí se zachovalo stejně. Z toho vznikl mediální klam, že na demonstraci přišlo necelých 500 demonstrujících. Při pochodu se jich napočítalo 3050, což je značný rozdíl.

Poslechli jsme si také pár proslovů, kterým ale stejně nebylo pořádně rozumět. Piráti by měli na příští demonstraci zapracovat na technice. Hlasitější megafon by byl určitě lepší. Každopádně jsem se dozvěděl, proč vůbec protestuji. Prej ňákej svobodnej internet či co. Z okolí jsem měl spíš pocit, že jde hlavně o stahování písniček a filmů.

Teď se na mě může mnoho lidí naštvat, ale stejně to napíšu. Měl jsem pocit, že jsem mezi hromadou socek, který by chtěly všechno zadarmo. Když jsem slyšel hlášku, „Interpreti by měli bejt rádi, že si to vůbec někdo stahuje a poslouchá,“ v duchu jsem si sám pro sebe řekl „Kurva, kde to jako jsem?!“ Nemám problém koupit si originální cd nebo zajít na film do kina. Distributoři by měli zapracovat na online prodeji, ale to už bylo řečeno snad tisíckrát.

Při čekání k nám přišla holka s partou a ptala se, jestli máme hulení. Jo, takže vedle socek další demonstrant bojující za svobodný internet. A že mě vůně trávy provázela celým pochodem, je vlastně taky pravda. Objevilo se i dost takových, kteří přišli demonstrovat, protože je to dost punk. Vzít si na sebe Anonymous masku je punk. „Sdílejme porno“ by skutečný protestant proti ACTA nejspíš neskandoval. Ale možná se pletu…

Nicméně demonstrace se vcelku vydařila. Pohled na lidi bez tváří, s různými maskami, slečnu s knihou 1984 v ruce, mnoho transparentů s originálními hesly, to všechno za to stálo! Ani mi v těch mínus deseti nebyla zima. A pochod hradním nádvořím byl taky fajn.

Mimochodem stavila se i václavská legenda Stanislav Smetana, kterému exekutoři zabavili dům.

V roce 2011 vyšlo mnoho kvalitních desek napříč všemi žánry. Je těžké vypíchnout nejzásadnější nahrávku, nejspíš proto, že žádná vyloženě zásadní nevyšla. Minulý rok to měli hudební kritici snadné. Na první příčky se tak dostala skvělá deska „Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy“, kterou i já mám velmi rád. Co se týče české scény, vyšlo mnoho desek od kvalitních skupin. Když mám před sebou J.A.R., Tata Bojs a Lenku Dusilovou, skutečně váhám s výběrem nejlepšího CZ alba roku.

České desky

J.A.R: Dlouhohrající děcka – V přehrávači mi deska hrála skutečně dlouho. Ačkoliv neobsahuje žádný hit, drží si své klidné tempo a příjemně se poslouchá. Jaři nikdy nedělali prvoplánové songy pro masy (jako třeba laciní Nightwork), proto není „Dlouhohrající děcka“ pro každého.

Tata Bojs: Ležatá osmička – Byl jsem pln očekávání a nakonec i mile překvapen. Motiv recyklované desky je dobrý nápad. O to lepší je skutečnost, že Tata Bojs přišli s novými nápady. „Papírovka“ je pro mě jednou z nejlepších českých skladeb roku.

Lenka Dusilová: Baromantika – Lenka kašle na mainstream a neustále experimentuje se svou hudbou. Je libo dubstep v české skladbě? Proč ne. Nebo si chcete vychutnat krásný zpěv a klidné hudební podklady? Alternativci si desku určitě zamilují stejně jako já.

Vypsaná fiXa: Detaily – Moje první srážka s fiXou dopadla na výbornou. „Detaily“ mě překvapily moderním zvukem a vtipnými, ale promyšlenými texty. Víc takových kapel v ČR!

Vltava: Komedianti se vracejí domů – Příjemný comeback legendární kapely Vltava přinesl skvělou desku plnou lásky. Na české poměry originální a vkusná nahrávka, kterou je potřeba poslechnout několikrát, abyste se do ní skutečně zamilovali.

Pop/dance

Lady Gaga: Born This Way – Gagu netřeba představovat, slyšel o ní určitě každý. S „Born This Way“ sice nepřekonala úspěch svého předešlého alba (skladbu „Bad Romance“ už asi nikdy nepřekoná), ale úspěšně navázala. Trochu postrádám hitovost, ale na druhou stranu to vynahrazuje temný koncept (jsem jediný, kdo to tak vnímá?).

Rihanna: Talk That Talk – Zpočátku jsem váhal a chtěl jsem sem dát spíš Britney Spears s deskou Femme Fatale. Nicméně Rihanna má na své desce víc hitových věcí a oproti Britney nezní jako robot

LMFAO: Sorry for Party Rocking – První polovina naprosto bezkonkurenční, na diskotéky a různé akce jako dělané. Druhé polovině dochází dech. Kdo neslyšel „Party Rock Anthem“, je hudební ignorant.

Electronic

Justice: Audio, Video, Disco – Návrat k devadesátkám? Zprvu jsem nechápal a přišlo mi to málo rázné. Čekal jsem hit podobný „Stress“ z minulé desky. Po několika posleších jsem však změnil názor. Justice si se zvukem skutečně pohrála a výsledek stojí za to.

Digitalism: I Love You, Dude – Jsem schopný poslechnout celou desku několikrát za sebou. Možná za to může krátká stopáž, možná příjemný a celkem pestrý zvuk.

M83: Hurry Up, We’re Dreaming – V žebříčcích většinou na předních místech. Škoda, že z toho chtěl Gonzales udělat dvojcédéčko. Stačilo by vyhodit přebytečné hudební tracky a hned by se to lépe poslouchalo. „Midnight City“ je song roku!

Zahraniční rap

Kanye West a Jay-Z: Watch the Throne – Nejlepší zahraniční rapové album, netřeba se dál rozepisovat. Nejlepší momenty desky jsou „Niggas in Paris“, „Otis“, „Murder to Excellence“ a „Why I Love You“.

The Roots: Undun – Rap s živými nástroji. Pohodová hudba, dobře se poslouchá. Z desky vyzařuje skvělý feeling.

The Weeknd: House of Balloons, Thursday, Echoes Of Silence – sice R’n’B, sice všechny tři mixtapy, ale The Weeknd je prostě super! Skvělý zpěv, skvělý zvuk, skvělé texty, skvělá atmosféra. Vysamplovaný „Happy House“, cover songu „Dirty Diana“ od Jacksona a mnoho dalšího!

Český/slovenský rap

Tuhle škatulku sfouknu celkem rychle, protože není o čem psát. Rok 2011 byl pro česko-slovenský rap naprosto katastrofální. Jediné, co stojí za zmínku, je Marat se svým mixtapem (Marat – You Talkin‘ To Me?) a jeho spolupráce s Igorem („Marat Igor – Bohužel We Do Punch Bitches Bitch“), což bohužel málo lidí zcení. Tato cesta, ač není dotažená k dokonalosti, je mi příjemnější víc, než nudní, stereotypní rappeři z Ty Nikdy. Asi jsem na to moc starý, ale songy o jejich pohodičce, nudných monotónních rapech a vyměklých podkladech mě prostě neberou. Chci rap, co má koule! Na Slovensku toho vyšlo sice více, ale snad jen „Rytmus – Fenomen“ mi stál za poslech, protože se nebojí jít s dobou a dělat moderní hudbu.

Vyšlo mnoho dalších věcí, nezmínil jsem třeba Björk, Bon Ivera, PJ Harvey, Radiohead. To bych tady byl ale hodně dlouho. Věřím, že tento seznam přinese alespoň někomu dobré tipy k poslechu.

Začátkem roku jsem pokračoval v melancholických náladách a svůj podíl na tom měla celkem silná chřipka, během které jsem objevil naprosto geniální seriál Breaking Bad. Kdo má rád drogy stejně jako já, určitě by se měl podívat.

Březen, měsíc, kdy jsem měl dosáhnout osmnácti let, nezačal zrovna radostně. Umřela mi babička. Nepříliš radostná zpráva. Holt takový je život. V den mých narozenin jsem si užil Hypno show a zpětně musím říct, že to byla asi jedna z nejlepších akcí roku.

V dubnu jsem se skoro zabil na kole, když jsem padal z prudkého srázu. Naštěstí mě zachránil strom a já se následně mohl sečíst v celostátním sčítání populace. Kolo mě ale neomrzelo a následně jsem zdolal vzdálenost 73 km.

V květnu přišla první zásadní událost v mém životě. Splnil jsem si cíl, který jsem si dal na začátku roku a zažádal si o živnostenské oprávnění. Získal jsem díky tomu víc možností, co se práce týče. Blíží se čas podání daňového přiznání, tak doufám, že mě nezavřou. Aby té práce nebylo málo, čtrnáct dní jsem si užil na praxi.

O prázdninách se toho moc nestalo. Žádné velké akce, žádné festivaly (letos to budu muset napravit). Převážnou většinu času jsem brigádničil, trénoval na mediálně proslulý běh Nike Run Prague, chodil do autoškoly, občas se projel na kole, nebo navštívil letňanskou posilovnu a v neposlední řadě také „dejtoval s jednou girl“. Takže jsem zapracoval i na dalších úkolu z minulého roku – rozvíjet sociální interakci. Škoda, že to bylo po čase neuvěřitelně únavné až frustrující, ale o těchto věcech si píšu trochu jiný deník.

V září jsem s mottem na tričku „Sleduj mě, jsem v hajzlu“ uběhl 10 km v Nike Run Prague a konečně viděl naživo Tata Bojs. Obojí byl skvělý zážitek. S Tomášem jsem vyrazil do klubu 007 a zažil legendární párty (drugs included).

Říjen byl zlomovým měsícem. Dostal jsem se do redakce hudebního magazínu musicserver.cz. Bylo to někdy v květnu, kdy sháněli nové redaktory. Poslal jsem jim své texty a dlouho se neozývali. Když mi v říjnu přišel email, že mě berou, upřímně jsem z toho měl radost.

Přelom října a listopadu pro mě byl nejvíc nabitý. Udělal jsem si řidičský průkaz. Kromě práce jsem chodil na různé akce, do klubů, prostě jsem žil naplno. Bylo jasné, že tenhle stav nevydrží dlouho a já jen čekal, kdy se vrátím do zaběhnutého stereotypu. Byl to prosinec. Vlastně abych nebyl tak pesimistický, tak v něčem byl dobrý. Vyzkoušel jsem si, jaké to je být chodící reklamou v centru Prahy!

To by byl výčet těch nejdůležitějších věcí za rok 2011. Musím říct, že pro mě to byl celkem úspěšný rok, i když se mi určité věci nevydařily, získal jsem mnoho zkušeností. Cíle si pravděpodobně nějaké opět napíšu. Prvním jsem si jist – udělat maturitu.

Přeju vám šťastný a úspěšný rok 2012!

A teď mě tady všichni stresují, abych se šel vyfotit. Cvak! Vyfoceno! Nakonec se večeře posouvá. Klasika. Nedochvilnost je přece životní styl. Tak až v šest.

Přemýšlel jsem o nějaké vánoční pohlednici, přáníčku. Teď už je pozdě, mohl bych si připravit maximálně nějakou na příští rok. Vlastně sestře jsem upravil jednu fotku. Hodila ji na Facebook a označila tam své přátele. Někteří to z duše nenávidí. Odebrat označení. Klik.

Napsal bych zde ještě krátký odstavec o určitých postojích k Vánocům. Lidi je mají rádi. Ovšem znám i dost kverulantů, kteří jdou prostě proti proudu. Špatné počasí. Přetvářka mezi lidmi. Chybějící vánoční atmosféra. Mohl bych pokračovat, ale už fakt musím. Snad mi nezaskočí kost.