UPRAVENO: Videozáznam přednášky na SuperLectures

Pokud vás zajímá téma dluhů a finančních krizí doporučuji tyto knihy:

• How an Economy Grows and Why It Crashes
• Paper Promises: Debt, Money, and the New World Order
• This Time Is Different: Eight Centuries of Financial Folly
• The Big Short: Inside the Doomsday Machine

Na sérii Crash Course už jsem tu odkazoval.

Díky všem, co si to přišli poslechnout a díky pořadatelům za možnost prezentovat.

• Píšu pro úzkou skupinu lidí, která je u nás nevyhnutelně hodně malá (a/nebo nepíšu dost zajímavě).
• Časem bych rád udělal nějakou web aplikaci primárně pro anglicky mluvící klienty z celého světa. Nejvyšší čas, začít si budovat publikum.
• Chci zkusit, jestli se mi podaří ve světové vesnici prorazit.

Možná jste už zaznamenali, že jsem spustil blog jankorbel.com. Zatím to vidím tak, že se z něho stane primární místo, kam budu psát. Sem na .cz budu dávat už jen příspěvky, které budou relevantní pro mé česky hovořící publikum. Počítám, že jich nebude moc.

Díky za přízeň a snad si RSS nového blogu také přidáte do svých čteček.

Příklad za všechny: Firma Architektura, s. r. o.

Jak je možné, že někdo vytvoří takovou krásu jako je tenhle dům v Jevanech a pak ho prezentuje takhle ledabyle.

Dost možná mají tolik práce, že prostě nepotřebují konvertovat lidi z webu. Nevím. Každopádně tak to nebude navždy.

Pokud děláte weby pro klienty, zamyslete se, jestli by se vám nevyplatilo zaměřit se na architekty (nebo jiné „oborovky”). Klidně udělejte první zdarma, zjistíte, jaká jsou tam specifika atd. Po pár webech architektů budete specialisti, uděláte si mezi nimi jméno a budete mít konkurenční výhodu.

Už příští rok by mohly v Česku vyrůst desítky firem se státní účastí. Ministerstvo průmyslu a obchodu se totiž rozhodlo, že pomocí státního fondu přímo kapitálově vstoupí do menších začínajících firem s růstovým potenciálem.

„Český rozvojový uzavřený investiční fond“ naplní ministerstvo především penězi z unijních fondů. V první fázi bude k dispozici 600 milionů korun.

Mají jít do firem v počáteční fázi rozvoje. Ty potřebují spíše menší investice, podle šéfa sekce fondů EU ministerstva Petra Očka tak bude možné investovat až do stovky firem.
…
„Měly by to být samozřejmě inovativní firmy, což se prokáže tím, že budou mít zajímavý byznysplán pro soukromé investory i správce fondu,“ dodal Očko.

– Stát zakládá speciální fond. Nalije stamiliony do desítek perspektivních firem, ihned.cz

Patřím do cílové skupiny tohohle fondu a můžu říct, že nechci, aby se stát do něčeho takového pouštěl. Peníze investorů jsou i českým startupům k dispozici. V tom není problém.

Hezky to vyjádřil angel investor Jan Všianský v rozhovoru pro Lupu:

Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že jde o nějaký vtip. To přece nemůžou myslet vážně! Do čeho chtějí investovat, vždyť tu žádné projekty nejsou, a už vůbec ne v řádu stovek milionů, o kterém uvažují.

Ve světle korupčního skandálu Davida Ratha by mělo být každému jasné, že jakýkoli systém dotací je živnou půdou pro korupci, to ale není to nejhorší. Horší je, že tím stát pokřiví normální tržní prostředí a může dost dobře pár produktů zabít.

Ilustrativní příklad z prostředí, které znám: Řekněme, že za „státními investory” přijde někdo s byznysplánem, že vytvoří web aplikaci pro fakturování pro živnostníky a v malých firmách. Jsou tu určité náznaky, že velké účetní systémy pro ně nejsou to pravé a trh menších řešení se vyvíjí teprve pár let. Dejte nám 20 miliónů a do roka vytvoříme skvělou aplikaci. Pak ji v klidu pár let můžeme dotovat, dávat ji všem zdarma a ještě financovat další vývoj a slušný marketing. Buď pak bude konkurence mrtvá a my produkt zpoplatníme, nebo nám dojdou dotační peníze a půjdeme dělat zase něco jiného. Hej, ale žili jsme si za státní peníze pár let celkem dobře.

Jasně, malinko jsem to přitáhl za vlasy, ale snad chápete, co se snažím říct. Každá taková dotace zvýhodňuje na trhu toho, kdo jí dostal oproti jeho konkurentům. Že si o ní mohli také zažádat? A je tam dost peněz pro všechny? Těžko. Takže si mám zažádat dřív, preventivně, abych nebyl případně znevýhodněn? To je přece blbost.

A to ani nemluvím o tom, jak krásné prostředí pro korupci to celé vytváří.

Nepotřebujeme peníze. Co nás trápí mnohem víc, je třeba nutnost registrovat se k placení DPH, kdybychom chtěli prodávat náš produkt na Slovensku a jinde v EU. Systém daní a účetnictví je u nás zbytečně složitý. Častokrát se nám stalo, že nám na dotaz kolem DPH odpověděli tři finanční úřady každý jinak. Ani lidé, kteří to mají jako hlavní pracovní činnost se v tom systému nevyznají. Jak si myslíte, že se v něm podniká lidem, kteří mají na starosti jiné věci?

Zkrátka, jestli chcete pomoct podnikání, tak zjednodušte daňový systém a účetnictví, zmenšete zdanění práce a postarejte se, aby dobře fungovaly soudy. Tím pomůžete všem a ne jen skupince, která nějak projde sítem a dostane peníze.

Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru – nemá ani majitele, který by dohlížel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrženého od jakékoli ekonomické racionality.
…
Pokud někdo namítne, že nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, že žijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo požadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Žádná jiná možnost neexistuje.

– Jak se zbavit korupce

„Which CSS preprocessor language should I choose?“ is a hot topic lately. I’ve been asked in person several times and an online debate has been popping up every few days it seems. It’s nice that the conversation has largely turned from whether or not preprocessing is a good idea to which one language is best. Let’s do this thing.

Really short answer: SASS

Nebojte, tohle je jen začátek článku, pak to víc rozepíše ;-)

Via @zdenekkostal

Nedávno se o porovnání CSS preprocesorů ve dvou dílech rozepsal David Grudl.

We need to understand how Google uses Android to make money and whether it is succeeding and if it’s not, why not.

– Android economics: An introduction, Asymco

When all the correspondence, designing, thinking, sketching — the entirety of the creative process — happens in bits, we lose a connection. It’s as if all that process is conceptually reduced to a single point — something weightless and unbounded. Compounded over time, the understanding of where one is as a creative in a digital landscape collapses to the just-a-little-while-ago, the now, and maybe the tomorrow.

V krásně nasázeném a ilustrovaném textu, pak ukazuje, jak se snažil tuhle neuchopitelnost porazit tím, že po dokončení verze 1.0 Flipboardu pro iPhone nechal vyrobit knihu, která dokumentuje vývoj projektu.

Via @daringfireball

Via @vladkax

If you are expecting to learn something new by reading this article, I am going to let you down big time. However, I do think you should bookmark this page and return to it from time to time and have a refill.

Via @JanSru

Getting the details right is the difference between something that delights, and something customers tolerate.

A ještě jeden citát:

This is all your app is: a collection of tiny details.
– Wil Shipley

Via @dmajda

Už u RCčka se mi ale nepodařilo zaplnit kapacitu úplně a na ostrou verzi se nepřihlásil vůbec nikdo a to i přesto, že stránka má přes 600 návštěv.

Někde tu mám tedy problém a chci vědět kde.

Napadají mě v podstatě jen dvě věci, ale dost možná mi uniká něco jiného.

1. Nezajímá vás byznys část školení
2. Cena je příliš vysoká

Chci poprosit, abyste mi zde nechali komentář, proč nemáte o školení zájem právě vy.

Díky za pomoc při ladění a šíření téhle mé aktivity.

Každopádně zajímavý prototyp.

Via @jasonfried

Simple HTML5 page edits. Storage.js uses the new HTML5 contenteditable attribute and localStorage to bring you HTML5 awesomeness.

Prezentační stránka není moc hezká, ale technologie vypadá dobře.

Device.js is a starting point for doing semantic, media query-based device detection without needing special server-side configuration, saving the time and effort required to do user agent string parsing.

Dovolí vám měnit DOM, nejen načítat jiné CSS pro jiný rozměr displeje.

Filepicker.io je řešení připravené pro použití.

Via @rjs

Companies generally prefer to bring in ranks of lawyers and bankers to scrutinize a deal before proceeding, a process that can eat up days or weeks. Mr. Zuckerberg ditched all that. By the time Facebook’s board was brought in, the deal was all but done. The board, according to one person familiar with the matter, “Was told, not consulted.”

Co se mi na Facebooku líbí, je, že se Zuckerbergovi podařilo udržet si rozhodující slovo. To samo o sobě o něčem svědčí. Mark má určitě svou vizi, co chce s Facebookem udělat. Věřím, že to nebude tak špatný. I po uvedení akcií bude mít rozhodující slovo, takže se nebude muset tak moc zodpovídat akcionářům. Určitě ne, pokud akcie dostatečně porostou.

Facebook je v unikátní pozici, uvidíme, jak ji Zuckerberg využije.

Jobs: „One way to drive fear out of a relationship is to realize that your partner’s values are the same as yours, that what you care about is exactly what they care about. In my opinion, that drives fear out and makes for a great partnership, whether it’s a corporate partnership or a marriage.”

The ensuing tale, the saga of the modern Apple, is simply the story of the man who emerged from that 11-year business school and implemented the lessons he had learned along the way. As was true when he started at Pixar and NeXT, Jobs had many of the details wrong when he first returned to the Apple helm. He imagined that the company’s business would always be selling computers. He thought that what was then called the „information highway“ would be primarily of interest to businesses. He dismissed the idea that computer networks would carry lots of video.

But some of the tougher years at NeXT and Pixar had taught him how to stretch a company’s finances, which helped him ride out his first couple of years back, when Apple was still reliant on a weak jumble of offerings. With newfound discipline, he quickly streamlined the company’s product lines. And just as he had at Pixar, he aligned the company behind those projects. In a way that had never been done before at a technology company–but that looked a lot like an animation studio bent on delivering one great movie a year–Jobs created the organizational strength to deliver one hit after another, each an extension of Apple’s position as the consumer’s digital hub, each as strong as its predecessor. If there’s anything that parallels Apple’s decade-long string of hits–iMac, PowerBook, iPod, iTunes, iPhone, iPad, to list just the blockbusters–it’s Pixar’s string of winners, including Toy Story, Monsters, Inc., Finding Nemo, The Incredibles, WALL-E, and Up. These insanely great products could have come only from insanely great companies, and that’s what Jobs had learned to build.

Via @Asymco

Neodpustím si: Takové slajdy si můžete dovolit pouze, pokud jste tak dobrý vypravěč a víte toho tolik, co on ;-)

Každopádně je to dobrá učebnice CSS, což je hlavní důvod, proč na ně linkuju.

Via @msgre

Via @rsj

Via @Mirek Burkon

Via Rudolf Belec

Meteor is a set of new technologies for building top-quality webapps in a fraction of the time, whether you’re an expert developer or just getting started.

Zatím jsou ve verzi Preview 0.3.2, ale rozhodně mrkněte na tohle 10 minutové video. Vypadá to hodně zajímavě.

Via @keff85

A teď můžete Cainovi přispět na školu.

Via Daring Fireball

From contracts to selling design, from working with clients to working with each other, this brief book is packed with knowledge you can’t afford not to know.

Mike je ten chlapík, co přednáší ve videu Fuck You, Pay Me.

Co jsem neviděl, byla výhoda web aplikací v právě se rodícím trhu mobilních aplikací. Inu, iPhone byl představen teprve tři měsíce předtím, než jsem to psal.

Aby bylo jasno, netvrdím a nidky jsem netvrdil, že web aplikace bude to jediné, nebo snad to nejdůležitější v softwarové branži. Co tvrdím, je, že pořád hodně lidí nedoceňuje, jaká příležitost se tu otevřela.

Což mi připomíná: Ještě jsou 2 volná místa na školení ;-)

Dan Saffer from Interaction Design Association

Via @ondrejvalka

Design must be functional and functionality must be translated into visual aesthetics, without any reliance on gimmicks that have to be explained.
— F. A. Porsche

Z článku v The New York Times vychytal Daring Fireball.

Celkově se dá říct, že školení je ideální pro lidi, kteří mají zkušenost s tvorbou webů a chtěli by se nasměrovat na tvorbu web aplikací.

Byznys část hodnotili přínosně i zkušení tvůrci web aplikací, kteří na školení byli.

Wireframovací část odhalila slabinu mého záměru vymyslet příkladovou aplikaci přímo na školení. Jeden z účastníků přišel s reálným příkladem aplikace, kterou se chystá dělat. Znělo to zajímavě a všichni jsme souhlasili, že to bude dobrý výchozí bod pro wireframování.

Problém se ukázal být v tom, že ještě neměl dostatek informací pro to, aby řekl, co je správně a co ne, takže ve výsledku se nedalo ponaučit z chyb a ukázat dobré postupy, protože nebyla kritéria, jak je posoudit.

Proto upravím wireframovací část ve směru návrhu aplikace, kterou jsem dělal (nebude to Fakturoid) a jsem tedy schopen ji popsat z pozice klienta a zároveň budu schopen zodpovědět vaše otázky při cvičení a lépe zhodnotit, co dává smysl a co ne.

Termín dalšího školení

Kdy: 25. dubna (středa) od 9.30 do 17.00 hod
Kde: Hub Praha, oranžová místnost
Počet účastníků: 10 (už jen 2 místa volná)
Cena: 5000 Kč Release Candidate cena 4000 Kč (nejsem plátce DPH)

Přihlašte se přes email

Hodí se školení pro vás?

Vidíte v tvorbě web aplikací otevírající se příležitost? Uvažujete o tom, že byste vytvořili nějakou vlastní? Máte už firmu, která dělá webové prezentace a chcete rozšířit záběr a/nebo získat stabilní příjem z vlastní aplikace? Chcete získat slušný základ v obchodní strategii a v organizaci procesu tvorby web aplikace?

Pokud jste na něco odpověděli „Ano“, nemělo by vás školení zklamat.

Školení přímo u vás ve firmě

Nabízí se možnost kombinace školení a konzultace nad vaším produktem. Ozvěte se.

Myslím, že hezky vystihuje problém, který mají často umělecky založení grafici při návrhu designu webů a aplikací. Samozřejmě se obě oblasti místy prolínají, ale rozhodně ne tolik, jak by se mohlo zdát.

Hezky to rezonuje s myšlenkou, kterou jsem zaslechl v jedné epizodě Critical Path, bylo to nějak takhle: Hodně lidí se dívá na Apple jako na výjimku. Jejich úspěch, ale hlavně fungování firmy, její přístup k byznysu od strategie, až po marketing, je jejich unikátní kombinace. Opak je pravdou. Apple je nový normál. Ukazuje, jak budou muset nastavit své podnikání všichni, pokud budou chtít přežít.

Foresight.js gives webpages the ability to tell if the user’s device is capable of viewing high-resolution images (such as the 3rd generation iPad) before the image is requested from the server. Additionally, it judges if the user’s device currently has a fast enough network connection for high-resolution images. Depending on device display and network connectivity, foresight.js will request tjahe appropriate image for the webpage.

K nerespektování českých právních předpisů dochází v řadě ustanovení. Nejvíce do očí bijící jsou pasáže smluvních podmínek Apple týkající se záruky. Společnost informuje pouze o zkrácené, nikoliv zákonné dvouleté záruce, a navíc v rozporu se zákonem neinformuje o postupu pro uplatnění reklamace.

Zdroj dTest

Pod článkem si můžete nechat na email poslat PDF s přehledem a s radami, jak se zachovat v případě rozporu podmínek a zákona.

Via Josef Štěpánek

An interaction model is a design model that binds an application together in a way that supports the conceptual models of its target users. It is the glue that holds an application together. It defines how all of the objects and actions that are part of an application interrelate, in ways that mirror and support real-life user interactions. It ensures that users always stay oriented and understand how to move from place to place to find information or perform tasks. It provides a common vision for an application. It enables designers, developers, and stakeholders to understand and explain how users move from objects to actions within a system. It is like a cypher or secret decoder ring: Once you understand the interaction model, once you see the pattern, everything makes sense. Defining the right interaction model is a foundational requirement for any digital system and contributes to a cohesive, overall UX architecture.
– Defining an Interaction Model: The Cornerstone of Application Design, UXmatters

Dobré shrnutí teoretického přístupu a zajímavé nahlédnutí do procesu budování interakčního modelu pro rozsáhlou aplikaci ve velké firmě (HP).

Popisovaná aplikace — jakýsi cestovní portál, který má „transform the future of travel”, ehm — byla komplikovaná v tom, že potřebovali pokrýt více uživatelů s naprosto jinými cíli a tedy jinými interakčními modely. Vlastně je to jako navrhovat několik aplikací a ještě střechu nad nimi.

Pokud máte malý projekt, může vám dobře k zachycení interakcí posloužit třeba i jednoduchá technika, protože ten vysoko-úrovňový pohled se dá shrnout třeba do toho, že „zákazník potřebuje vystavit fakturu”. Každopádně i tak potřebujete tuhle oblast promyslet.

Autor je malinko jetej v „corporate speaku”, takže to si musíte přefiltrovat, ale za přečtení rozhodně stojí.

Za odkaz díky @janrezac

Další termín školení bych viděl někdy na polovinu dubna, ale to ještě upřesním tady na blogu.

Mimochodem, to je taky jeden z důvodů, proč jsou web aplikace stále v zárodku boomu: HTML5 je jediná jednotná platforma pro velkou většinu mobilního trhu.

Via @venca

Via @necodymiconer

Patterns entrench themselves in our mental library through this process of encountering a situation, designing a solution, recognizing the same situation again, and recalling and applying the earlier solution.

The forces don’t have to be explicit. I never wrote them down before this post. But being aware of the forces makes it possible to critically analyze why you are making a specific design choice and how well that choice fits with the situation.

Understanding design patterns in your everyday work, Ryan Singer

bootstrap-wysihtml5 is a javascript plugin that makes it easy to create simple, beautiful wysiwyg editors with the help of wysihtml5 and Twitter Bootstrap

Jednoduchý trik popisuje tutoriál od Ryana Collinse.

Deciding what to do

I try to lead every decision with user experience. What is the user-facing situation we want to change? Or if the motivation isn’t because of a user benefit, but a pure business reason — what is the impact on the user, and how can we align incentives so this at minimum makes sense to the user? This is critical.

The other thing is … often in software the thing we think we want to do isn’t actually the right thing. We have to imagine what we want, or stakeholders imagine what they want, and then it all sounds good — until you actually build it and try it. So it is critical to be skeptical of your own ideas and lead with design. Mock ups, stub prototypes, etc, that give you some first-hand experience of what it’s like to use the new thing.

Via @jasonfried

Via @enoice

Via @enoice

Každopádně je zajímavé, si přečíst, jak vnímal Google zpočátku a jak to viděl v poslední době.

The Google I was passionate about was a technology company that empowered its employees to innovate. The Google I left was an advertising company with a single corporate-mandated focus.

Technically I suppose Google has always been an advertising company, but for the better part of the last three years, it didn’t feel like one. Google was an ad company only in the sense that a good TV show is an ad company: having great content attracts advertisers.

A zase jsme u toho, na co v posledních týdnech narážím často. Firma zapomene, kdo jsou její skuteční klienti.

Kdo jsou klienti Googlu? Prakticky všechny příjmy mají z reklamy, znamená to, že klienti jsou zadavatelé reklam? Pokud přistoupíte na tohle, pak začnete hledat víc informací, které se hodí zadavatelům reklam. Nastavíte vnitřní chod, metriky, odměňování tak, aby podporovalo cíle zadavatelů reklam.

A zjistíte, že nejlepší způsob, jak toho o lidech hodně zjistit, už vymyslel Facebook a začnete zkoušet dostat do svých produktů kýžené „sociálno”.

As it turned out, sharing was not broken. Sharing was working fine and dandy, Google just wasn’t part of it. People were sharing all around us and seemed quite happy. A user exodus from Facebook never materialized. I couldn’t even get my own teenage daughter to look at Google+ twice, “social isn’t a product,” she told me after I gave her a demo, “social is people and the people are on Facebook.” Google was the rich kid who, after having discovered he wasn’t invited to the party, built his own party in retaliation. The fact that no one came to Google’s party became the elephant in the room.

A vidíte, že vás lidi nepotřebují, tohle není práce, na kterou si vás najímají, vás mají na hledání.

The old Google made a fortune on ads because they had good content. It was like TV used to be: make the best show and you get the most ad revenue from commercials. The new Google seems more focused on the commercials themselves.

A začnou vám odcházet zaměstnanci, které nebaví ladit reklamy.

Google si musí uvědomit, že Facebook ho nepředčil, protože by se snažil hledat lepší způsoby, jak cílit reklamu. Nemyslím si dokonce, že by Zuckerberg byl tak hloupý a stavěl všechny příjmy na reklamě. S takovým množstvím uživatelů, kteří tráví v aplikaci tolik času, se dají dělat lepší věci.

To je inovace. Hledat, jaké jiné potřeby, v nových souvislostech, může Google pro nás uživatele plnit. To přiláká lidi a to přiláká i zadavatele reklam, ačkoli myslím, že lepší je nechat platit přímo uživatele. Hodily by se nějaké mikroplatby… a heleme Facebook credits…

Všechny citace byly z Why I left Google, James Whittaker.

Via Daring Fireball

Via @codeas

„Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.”
— Bertrand Russell
…
Z výzkumu vyplynulo, že:

• Neschopní mají tendenci přeceňovat své vlastní schopnosti.
• Neschopní nedokážou rozpoznat schopnosti jiných.
• Neschopní po konfrontaci s realitou nezmění své hodnocení.
• Jediná cesta jak DK překonat, je v rozvoji dovedností formou vzdělávání a tréninku.

— Mentální mor: vlastní neobjektivita, GrowJOB institute

Via @janrezac

Via @jakubspanihel

Co vás můžu naučit je, jak nad tím vším uvažovat a kde se dál učit.

Mým cílem je udělat školení, které bych býval velmi rád absolvoval před nějakými třemi roky a koneckonců bych si ho dal i dnes, abych věděl, jak uvažuje a pracuje někdo jiný.

Program školení

1. Byznys strategie: CO a JAK vůbec dělat
Zamyšlení nad situací na trhu, kam chceme proniknout, jak určit záběr a cílovou skupinu zákazníků. Jak organizovat samotný proces tvorby aplikace.

2. Wireframy, flow a prototypování
Jak se dostat od představy o obchodním modelu k něčemu, co se dá testovat.

3. Copywriting
Váš produkt hovoří všemi texty, představují důležitou část UI/UX.

4. Typografie
Pokud šaty dělají člověka, typografie dělá UI.

Jednotlivé obsahové celky jsou proloženy zhruba 6 praktickými cvičeními, na která se budu snažit vyhradit většinu času. Věřím, že to bude nejlepší cesta, jak opravdu ukázat způsob myšlení nad řešením výzev tvorby web aplikace. Školení bude maximálně pro 10 lidí, aby dobře fungovala interakce při cvičeních.

Odvyprávím kousek teorie, pak zadám cvičení, které by pro úvodní část wireframů mohlo znít třeba „Představte si, že banka po vás chce udělat lepší rozhraní pro správu účtu. Na co se budete ptát?“ Nechám 10 minut na rozmyšlenou, pak si projdeme, co jsme vymysleli a posuneme se do další fáze.

Beta test pořádám proto, že chci ověřit, kolik se toho dá stihnout, kolik času věnovat jednotlivým částem výkladu a hlavně kolik času si vyžádají cvičení.

Co ve školení nebude je výuka CSS, HTML ani JavaScriptu. Počítač byste neměli potřebovat, ale klidně si ho vezměte. Určitě vás nasměruji na zdroje, kde se o HTML5 z pohledu web aplikací můžete dozvědět dost a dost. Možná na to udělám časem extra školení, ale tohle to nebude. Jen aby bylo jasno ;-)

Pro koho se školení hodí

Vidíte v tvorbě web aplikací otevírající se příležitost? Uvažujete o tom, že byste vytvořili nějakou vlastní? Láká vás založení startupu? Máte už firmu a potřebujete nastavit svůj tým správným směrem? Baví vás tvorba uživatelských rozhraní a chcete se zlepšit? Chcete získat slušný základ v obchodní strategii a v organizaci procesu tvorby web aplikace?

Pokud jste na něco odpověděli „Ano“, nemělo by vás školení zklamat.

Školení přímo u vás ve firmě

Nabízí se možnost kombinace školení a konzultace nad vaším produktem. Ozvěte se.

Kdy, kde a za kolik

Kdy: 29. března, 10:00-19:00
Kde: Praha, místo upřesním
Počet účastníků: 10
Cena na osobu: 5 000 Kč Beta test cena 2 500 Kč vč. DPH

Jak se přihlásit?

Prostě mi napište.

Some suggest that Apple is an anomaly and does not reflect the economy. To truly understand the state of the economy, they say, means to subtract Apple from it. But I feel this is exactly wrong. Apple is, through the iPhone and iOS ecosystems, defining this era. Just like Microsoft defined an era of increased productivity through the creation of the “knowledge worker”, or like GM re-defined transportation and the notion of the brand in the 50′s, or like IBM re-defined business process efficiency with automation in the 60′s and 70′s, these companies were not anomalies of their era. They were the eras. They were the locomotives of growth that taught other companies how to operate and the contemporary managers how to manage.

Companies that study Apple today will benefit by understanding how it re-wrote the rules. The anomaly is the norm. The exception is the rule. The times they are indeed a-changin’.

— What is disruption and how can it be harnessed?[1], Horace Dediu, Asymco

Má UX hledat rovnováhu mezi potřebami klienta a jeho uživatelů, nebo má za všech okolností kopat jen za uživatele?

— Marek Prokop (@MarekP) March 11, 2012

Z reakcí vybírám:

@MarekP pokud nemá být UX pouze teoretické, ale praktické (a to má být), pak to nakonec budou vždy jen a jen kompromisy.

— Martin Hassman (@hassmanm) March 11, 2012

@MarekP pokud je UX chápáno jako součást designu – což je něco, co má splňovat účel, většinou klientem určený – není pak odpověď jasná?

— Štěpán Ryšavý (@stepanrysavy) March 11, 2012

@MarekP Obidve. Je to večné napätie, ktoré dáva priestor na debatu s klientom o tom, čo potrebuju jeho uživatelia.

— Tomas Mikletic (@maximir) March 11, 2012

Já jsem napsal:

@MarekP Maximální vyhovění potřebám uživatelů, které dovolí efektivní použití zdrojů klienta (v dané fázi, s daným rozpočtem).

— jan korbel (@jankorbel) March 11, 2012

Na můj twít reagoval Tomáš Hellebrand

@jankorbel @marekp Existují situace, kdy je dobré UX v přímém rozporu s obchodním záměrem. Pokud je to opodstatněné, musí UX ustoupit.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @jankorbel To je jasné, ale musí UX ustoupit samo, nebo je to role někoho na ním?

— Marek Prokop (@MarekP) March 11, 2012

@MarekP @jankorbel S tím (naštěstí) zkušenost nemám, ale hádám, že je na UX lidech to správně vybalancovat.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @jankorbel @marekp krátkodobě možná, ale i v dlouhém období?

— Lukáš Konarovský (@daeltar) March 11, 2012

@jankorbel @marekp @daeltar Typický příklad jsou supermarkety a způsoby rozmisťování zboží a regálů.

— Tomáš Hellebrand (@hellishcz) March 11, 2012

@hellishcz @marekp Pokud dobré UX nepodporuje byznys model, je špatně byznys model. Jak říkal @daeltar, rozhodně v dlouhodobém horizontu.

— jan korbel (@jankorbel) March 11, 2012

A teď se nám začíná ukazovat, že dost možná každý myslíme pod „UX” něco jiného.

@hellishcz @MarekP @jankorbel Bojím se, že pletete dohromady User-Centered Design s UX. Kopat za uživatele je úkolem UCD.

— Martin Kopta (@atpok) March 11, 2012

@MarekP „UX“ je jen sada nástrojů, které můžeme, ale nemusíme použít. Záměrné porušování pravidel UX je časté např. když jde o bezpečnost.

— Richard Šerý (@RichardSery) March 11, 2012

@RichardSery @MarekP …a když slyším o sadě nástrojů a porušování pravidel, tak si zase myslím, že tu mícháte UX s použitelností. :-[

— Martin Kopta (@atpok) March 11, 2012

Moje definice

OK, jak já to vidím, dojem uživatele tvoří vše, co zažije s daným produktem. Zdůrazním, že vůbec ne jen při jeho používání. Jasně, používání bude mít asi velký podíl na celkovém dojmu, ale svou měrou se na něm podílí dojem z výběru, nákupu, dodání, rozbalení, instalace, podpory, životnosti a spousty dalších věcí. To vše, je pro mě dojem uživatele.

Usability, user-centered design apod. jsou v mém chápání jen koncepty a nástroje, které jsme vymysleli jako pomůcky při snaze o vytvoření, co nejlepšího dojmu uživatele.

Takže zpátky na začátek, pokud zní otázka: „Má UX hledat rovnováhu mezi potřebami klienta a jeho uživatelů, nebo má za všech okolností kopat jen za uživatele?”, uvažuji nějak takhle:

Ti, co tvoří dojem uživatele mají za všech okolností kopat jen za co nejlepší UX, ale samozřejmě se pohybují v mantinelech (finančních, strategických, marketingových…) klienta, který zakázku dává. V tom smyslu tedy musí hledat rovnováhu.

Zároveň jsem ale přesvědčen, že pokud vás vaše obchodní strategie táhne k tomu, abyste se nesnažili o lepší UX, nebo dokonce záměrně dělali horší, protože to za stávajících podmínek zvyšuje zisk, otevíráte tím prostor konkurenci, ale hlavně dáváte velmi, velmi špatný signál dovnitř firmy. Nastavujete si tak určité prostředí, uvažování a to přitáhne určitý typ lidí.

(Nedávno jsme se k tomu dostali v příkladu s Walmartem a menšími tržbami.)

V dlouhodobém horizontu musí být obchodní strategie nastavená tak, aby jí snaha o co nejlepší dojem uživatele podporovala, jinak si časem zakládáte na konkurenční nevýhodu.

• Levý horní roh je první místo pozornosti
• Lidi čtou ve vzorcích tvaru písmene F
• Velmi málo pozornosti se dostane za první dva výsledky ve vyhledávání na Googlu
• První dojem si návštěvník udělá z méně než 1 sekundu

Via @Berka

• Neustále víte, co klient chce.
• Máte představu o ceně, kterou byste byli ochotni za to zaplatit.
• Víte, jakým jazykem máte mluvit.
• Je to levné :-)

Problém je, když najednou přestanete být typickým klientem buď pro celý produkt, nebo pro jeho část. Hezky to ilustruje dnešní post na blogu 37signals, kde přiznávají, že nemají dobrou představu o tom, jak řešit time-tracking v Basecampu, protože ho sami nepotřebují a neví tím pádem, co zákazníci chtějí.

Takže poučení: „Scratch your own itch” má svoje meze a je dobré o nich vědět.

Email dnes: jde jen o seznam vstupů a dat (ne nutně informací a ne nutně vyžádaných), kde vizuálně všechno vypadá stejně. Email ale není v hlavách většiny uživatelů seznamem, ale je jakousi centrálou, nádražím, překladištěm vstupů, výstupů, úkolů, referencí, emocí. Některé zprávy jsou pro uživatele pouhou informací, jiné ale startem projektu, jiné přímo vybízejí k akci, jiné by měly být odloženy, jiné delegovány (ne jen přeposlány do jiného ubohého seznamu), jiné jsou ukazatelem do budoucnosti, čekáním na zprávu atd.

Do téhle situace jsme se dostali tak, že tvůrci emailových programů řeší pověstného „nejmenšího společného jmenovatele”, tj. jakousi množinu základních potřeb práce s emailem, která pokryje drtivou většinu lidí.

Problém samozřejmě nastává v momentě, kdy vybočujete z normálu, ať už množstvím došlých/odeslaných emailů, nebo nároky na to, jak s nimi potřebujete pracovat.

Řešením na množství může, do určité, míry být chytrá analýza, která vám pomůže s prioritou. O to se snaží Google se svou Priority Inbox. Zároveň vidíte, co to obnáší: Někdo musí skenovat a analyzovat vaše emaily a co s nimi děláte, jinak vám prostě nemůže pomoct. O tom, že i tak to bude dost složitý proces, ani nemluvě.

Řešením na zvláštní nároky práce s emaily vyplývajících z toho, jak pracujete, je jedině jiný přístup k celému emailovému programu. A to se zatím nikomu nechtělo/nevyplatilo/nepodařilo v nějakém velkém měřítku.

Ale už i tady se začíná blýskat na časy, protože přesně tohle začíná lidem docházet. Takže na Macu je třeba aplikace Replies, která se zaměřuje na problematiku firemní emailové podpory zákazníků.

Je to prostě takový nudný a celkem složitý problém k řešení. Každopádně, každý problém je příležitost, že kolegové vývojáři.

Via @DoraMichalkova

Via @dnna

In 2011, PCs outsold tablets almost six to one, estimates Canalys, a technology research company. But that is still a significant change from 2010, the iPad’s first year on the market, when PCs outsold tablets 20 to one, according to Canalys.

— Zdroj As New iPad Debut Nears, Some See Decline of PCs, NYTimes.com, vypíchl Daring Fireball

Z roku na rok z 20:1 na 6:1 (PC:tablety). A to zatím úřaduje více-méně jen iPad. Počkejte, až se na tak-nějak-konkurenční úroveň dostane Android a Windows 8.

Horace Dediu udělal konzervativní odhad a vyšlo mu, že tablety předstihnou v prodejích PC už někdy na podzim 2013.

Na konkrétním čtvrtletí moc nesejde, ale zkuste se zamyslet, co to znamená.

Essentially I think you should know what writing really good CSS is like. What that final CSS file looks like. The very file that the browser reads and processes to style websites. Then use a preprocessor to make that final, fabulous CSS file easier to write and maintain.

— Musings on Preprocessing, Chris Coyier, CSS-Tricks

Via @jistr

Via @MarekP

Tvůrce na stránce o projektu kromě jiného odkazuje na tutoriál, který tuto techniku vysvětluje.

Via @nikol_kokesova

• Promyšlený layout (čti „grid”)
• Dobrá typografie
• Omezená barevná paleta
• Konzistentní styl obrázků
• Zjednodušte to složité
• Ladit, ladit, ladit
• Nezapomeňte pro stromy na les

Mobile application development resources in one place.

Sequence is the jQuery slider plugin with infinite style. It provides the complete functionality for a website slider without forcing you to use a set theme. In fact, Sequence has no in-built theme, leaving you complete creative control to build a unique slider using only CSS3.

Vyzdvihuje, že primární výzkum i výroba museli být pod jednou střechou.

His fundamental belief was that an “institute of creative technology” like his own needed a “critical mass” of talented people to foster a busy exchange of ideas. But innovation required much more than that. Mr. Kelly was convinced that physical proximity was everything; phone calls alone wouldn’t do. Quite intentionally, Bell Labs housed thinkers and doers under one roof. Purposefully mixed together on the transistor project were physicists, metallurgists and electrical engineers; side by side were specialists in theory, experimentation and manufacturing.

Autor pak silně naznačuje, že většina „inovací” dneška je proti těm z Bell Labs málo významná. Nemíříme dost vysoko a/nebo nemáme trpělivost.

By one definition, innovation is an important new product or process, deployed on a large scale and having a significant impact on society and the economy, that can do a job (as Mr. Kelly once put it) “better, or cheaper, or both.” Regrettably, we now use the term to describe almost anything. It can describe a smartphone app or a social media tool; or it can describe the transistor or the blueprint for a cellphone system. The differences are immense. One type of innovation creates a handful of jobs and modest revenues; another, the type Mr. Kelly and his colleagues at Bell Labs repeatedly sought, creates millions of jobs and a long-lasting platform for society’s wealth and well-being.

Nejsem si jist, jestli se to dá zjednodušit až takhle, protože „jenom aplikace” mohou dnes být nástroje, které významně zvyšují produktivitu a ted umožňují nám dělat více a levněji.

But to consider the legacy of Bell Labs is to see that we should not mistake small technological steps for huge technological leaps. It also shows us that to always “move fast and break things,” as Facebook is apparently doing, or to constantly pursue “a gospel of speed” (as Google has described its philosophy) is not the only way to get where we are going. Perhaps it is not even the best way. Revolutions happen fast but dawn slowly. To a large extent, we’re still benefiting from risks that were taken, and research that was financed, more than a half century ago.

Každopádně stojí za přečtení a za zamyšlení.

Všechny citace byli z článku True Innovation, The New York Times.

@media all and (-webkit-min-device-pixel-ratio:10000), not all and (-webkit-min-device-pixel-ratio:0)
{
  CSS pouze pro Operu
}

Samozřejmě vyhnout se jim, pokud to jde, někdy ale nezbude, než nasadit černý klobouk.

Zdroj The new Basecamp: Interface details and power user goodness

Via 9to5 Mac

Mimochodem, Evan tímto způsobem hledá práci. Myslím, že nebude hledat dlouho.

Via Daring Fireball

Prezentované poučení: Neposlouchejte klienty, vlastně chtějí tu „širokou nabídku”, i když říkají, že ne.

Moje domněnka: Měřil někdo efekt „když nemůžu najít, co hledám, koupím při hledání i spoustu jiných věcí”? Zkrátka bych se nedivil, kdyby zákazníci, při menším množství zboží a lepším uspořádání, rychleji našli, co vlastně chtěli a ve výsledku koupili méně.

To by vedlo k potenciálně hlubšímu problému, chce mít Walmart obchod založený na tom, že znepříjemňuje zákazníkům nákup, aby víc nakoupili?

Tím nechci říct, že bychom měli klienty vždy poslouchat, ale ten závěr v odkazovaném článku mi přišel uspěchaný.

Via @BerkaUX

Any feature that doesn’t help solve problems for your audience should be thought of as a distraction, an unnecessary obstacle that undermines the value of your product.
…
We should architect solutions around how much control is truly needed. Truly exceptional experiences are crafted when complexity is removed whilst the level of power and control is maintained.
…
So, a minimal feature set doesn’t necessarily translate into a simplified user interface. Cumbersome interactions or poorly designed user journeys can easily offset the benefits of removing unnecessary features. Equally, it’s sometimes necessary to expand the system’s scope to to reduce the internal design complexity of certain features.

— Jon Bolt, Complexity and User Experience, Boxes and Arrows

Dobrý článek a jsou tam odkazy na další skvělé zdroje na toto téma. Já třeba do teď nevěděl, že Ryan Singer (37signals), píše i vlastní blog.

Via @BerkaUX