Javorové lístky

Veřejný prostor bez aut

2013-06-07T18:16:54+02:00

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak jsou naše města a celé prostředí, v němž dnes žijeme, poznamenáno automobilovou dopravou?

Povodně ukazujou, jak hezky by bylo na nábřeží bez aut. twitter.com/pachollini/sta…
— pachollini (@pachollini) June 5, 2013

Zkuste se někdy při chození po ulici aktivně soustředit na své okolí a představovat si, jak by mohlo vypadat, kdyby v něm nic nejezdilo. A nejen to - kdyby v něm nic jezdit ani nemuselo. Promítněte si všechny změny v krajině, jaké by se dalo udělat nebo jakých by naopak vůbec nebylo třeba.

Jestli nejste takovými snílky jako já, pomůžu vám takový svět v hlavě vymalovat.

Dříve a dnes

Když sleduji Facebookový profil Internetové encyklopedie dějin Brna, zaráží mě na historických fotografiích především absence spousty věcí, které dnes veřejný prostor plní. Například reklamy (i když v centru to bylo dost podobné jako dnes). Nebo stromy - mám z dobových fotografií pocit, že bylo ve městě kupodivu mnohonásobně méně zeleně než dnes (a to nejen na nově budovaných sídlištích, kde je to pochopitelné). Nejvíce ale se ale Brno z černobílých fotografií liší od toho dnešního ve vzhledu a úpravě ulic. Tím, že aut bylo minimum a ulice byly využívány především lidmi a jen zřídkakdy nějakým bicyklistou či vozem, vypadalo celé město dočista jinak.

Žádné autostrády, obrovské hlučné křižovatky, prachem znečištěné ulice, kolony, změti drátů, sloupů, semaforů, žádné šňůry zaparkovaných aut. Jen sem tam nějaká drožka a po bulvárech si to drncala Elektrische Linen. Nebylo potřeba složitých přechodů, zábradlí, město bylo (samozřejmě opticky) čistější. V zimě se po zemi možná neválelo tolik rozježděného bahna. Koukněte třeba na Mendlovo náměstí v roce 1904:

Nebo Skácelova ulice a její dnešní podoba z Google Street View:

Samozřejmě si dávné časy romantizuji (doporučuji moc pěkný film na toto téma od W. Allena), ale i tak - fotka je fakt, který se těžko obchází. Ten rozdíl je příliš velký na to, aby na tom celém něco nebylo.

Koukněte se třeba na tyto dvě prolnuté fotky z jednoho úžasného webu s návraty v čase. Místo dvou chodců kolona aut. (A to ani nemluvím o té herně na rohu...)

Kdybychom uměli...

Co kdybychom uměli třeba létat? Možná ne přímo létat jako v seriálu Futurama, možná by stačilo se jen trošku vznášet. Co všechno by znamenalo, kdybychom uměli naše vozy odtrhnout od země? Dokážu si představit nejen úsporu paliva v důsledku menšího tření, ale také velké změny v ulicích - už jen například v zimě na tom sněhu. Jak by vypadaly naše ulice, semafory? Vyčistil by se částečně veřejný prostor, nebo by naopak přibylo něco ještě ošklivějšího?

Zkusme si představit ale ještě jiné scénáře, možná o dost reálnější a bližší, než se zdá.

Už dnes jezdí po Kalifornii a vůbec po USA elektromobily nové generace značky Tesla se srovnatelnými vlastnostmi, jaké mají dnešní benzíňáky. A co srovnatelnými - v některých případech jsou na tom lépe jak výkonem, tak vybavením. Jako první vlaštovky pomalu začínají nahlodávat současný neotřesitelný trh s automobily, jenž stojí na ropě. Jenže u aut to nekončí, Tesla jde dál - po celé zemi staví solární "nabíječky", kde si ta auta zadarmo nabijete a jedete dál. Více např. v článku Free transportation for life.

Jaký dopad na město a jeho ulice by mohl mít fakt, že auta nesmrdí a nejsou tak hlučná? Nebo že potřebují nabíjet z elektrické sítě? Proč vlastně už dnes nemáme místo telefonních budek po městě rychlonabíječky na chytré mobily, kde by si člověk mohl za poplatek kdykoliv a kdekoliv doplnit šťávu?

Dokonalí řidiči

O self-driving cars od Google snad slyšel už každý. Znáte to video, kde ukazují, jak jejich samořídící vůz pomáhá slepému člověku ke každodenní samostatnosti?

Co se stane s naším prostředím, když v něm jednou začnou převládat takovéto automobily? Změní se způsob provozu ve městě? Změní se způsob značení nebo zabezpečování komunikací, když bude autopilot chybovat mnohonásobně méně často než člověk? Malý pohled na možnosti, jaké se otevírají:

Huge junction + heavy traffic + self-driving cars: vimeo.com/37751380 Amazing and scary.
— Milan Cermak (@milancermak) December 22, 2012

Souhlasím s Milanem. Amazing and scary.

Služba místo majetku

Uvedené příklady změn v automobilovém průmyslu nejsou žádné sci-fi. To už je vše realita, jen je teprve v počátcích, je drahá, nedokonalá nebo čeká na svou pravou chvíli zaútočit na zažité zvyklosti. Tiskem klidně proletí článek Nové BMW X5 je nadité technologiemi: Odřídí za vás zácpu nebo pošle e-mail, ale nikoho to nevzrušuje.

Chcete opravdové vzdušné zámky? Chcete vzrušení? Tady je: Auto jako služba.

Představte si, že již nemusíte vlastnit auto k tomu, abyste se moli nechat převézt z jedné části města na druhou. Prostě přijdete k silnici a objednáte si auto podle momentální potřeby. Auto přijede za několik sekund, nastoupíte, vystoupíte na cílovém místě a auto pokračuje svojí cestou za dalším zákazníkem. Za jízdy se nemusíte věnovat řízení, můžete spát, číst si, nebo si můžete třeba zdřímnout. Jelikož již nepotřebujete vlastnit auto, vystačíme na stejné množství přeprav zhruba s osminou současného počtu vozidel. Uzounké silnice obsypané auty z obou stran se vyprázdní a rázem se stanou širokými kapacitními bulváry. Místo aut opět budeme mít v centrech měst stromy. Vozidla budou daleko kompaktnější, jelikož pro většinu lidí stačí jednosedadlové vozítko s malým přepravním prostorem, které vyvine rychlost do 60 km v hodině. Dvou, tří a vícemístná vozidla budou daleko vzácnější, jelikož poptávka po nich není tak vysoká. Z důvodu kompaktních vozidel a absence zaparkovaných aut bude propustnost silnic násobně vyšší než dnes. Jelikož vozidla budou elektrická, odpadne hluk i emise. Příčinou 80 % dopravních nehod je lidský faktor, proto se již s dopravní nehodou prakticky nesetkáte...

Doporučuji si přečíst ten rozhovor s Martinem Hausenblasem celý, protože je to vážně velice zajímavá představa. Neříkám, že nemá mezery, ale velká část z toho mi smysl dává a jak se říká - někdo jen jmenuje jak by co nešlo a jiný vymýšlí, jak by co šlo zdolat a jak celou věc uskutečnit.

Hezké město

Občas jdu po městě a sním. Sním, že ty škaredé frekventované křižovatky jednou někam zmizí, že budeme mít zase pěkné ulice a chodníky a s těmi nakonec i pěknější životy. Představuju si, že budu jednou jako starý muž bloumat po brněnských bulvárech a užívat si to, jako bych chodil po nějakém krásném parku.

Mimochodem, pokud někoho takové věci trochu zajímají (já sám nejsem žádný Adam Gebrian, jen mě prostě baví nad takovými věcmi přemýšlet), sledujte Urbanismus Brno - je to pěkný web o všem možném, co se v Brně staví, plánuje, o veřejném prostoru a tak.

Zdrojem fotografie Mendlova náměstí je AMB, X.a 49. Zdrojem fotografie Skácelovy ulice je AMB, fond U22 - sbírka pohlednic, sign. IVCa-1. Autorská práva ke snímku z Google Street View má společnost Google.

Jak utéci z Google služeb?

2013-05-21T13:44:12+02:00

Před nedávnem jsem narazil tento osobní akční plán Michala Valáška a byť jsem chápal jeho výhrady, přišlo mi to trochu jako z jiného světa. Po dalších a dalších oznámeních Google o rušení služeb a jeho představování různých produktových veletočů mi podobný přístup už vůbec jako sci-fi nepřipadá. Google mě dlouhodobě štve a stále více cítím potřebu se nějak proti jeho krokům bránit.

Aby bylo jasno, neupírám Googlu právo na jeho činy - je to soukromá společnost a může si dělat co se jí zlíbí. Jestli někdo někdy věřil na bullshitování "Don't be evil", tak je naivní. Google je dnes normální korporace, která chce vydělávat. Je jen můj problém, že dlouhodobě používám její služby a je jen shoda náhod, že až donedávna šel Google směrem, jaký se líbil i mě.

Co mi vadí:

Rušení služeb, které používám.

@honzajavorek všichni jsou mrtvý Dejve, … i GTalk ? … :)
— Ondra Beneš (@ondrabenes) May 21, 2013

Integrace všech služeb do Google+, které nepoužívám.
Vypadá to, že většinu Google aplikací čeká buďto zánik, nebo násilné propojení s Google+.
Protežování Google Chrome.
Začínám být na webu trochu paranoidní.

@petrjoachim Moje Firefox doplňky: AdBlock, Ghostery, google-no-tracking-url, HTTPS-Everywhere.
— Honza Javorek (@honzajavorek) May 20, 2013

Jak se bránit:

Diverzifikovat sadu aplikací, které na Internetu běžně používám a kam ukládám data, abych nebyl přespříliš závislý na Google.
Být připraven z jednotlivých služeb "z měsíce na měsíc" odejít v případě potřeby.

Diverzifikace?

Když si projdu stránku se službami, které (údajně) na Google využívám, vidím překvapivě celkem málo těch opravdu důležitých. Mimochodem, pokud máte někde nějaká "zapomenutá" data, můžete je smazat tady.

Analytics - Když pominu to, že v GA sleduji stejně jen jedno číslo a i to je mi vlastně k ničemu, dají se nahradit Piwikem nebo Gaug.es
Calendar - Ten by mi chyběl hodně. Nějaké slušné alternativy?
Custom Search - Používám tady na blogu. Kdybych ho odebral, asi byste si toho ani nevšimli...
Docs - Google Docs mám hodně rád a chyběly by mi :-( Používám prakticky skoro jen na tabulky, sem tam na nějaký jednoduchý text. Desktopové LibreOffice mi oproti tomuto připadají jako ohromný, škaredý moloch se spoustou funkcí, které vůbec nevyužiju.
FeedBurner - Údajně mám 100 subscribers. Juchů! Docela dobrý na to, že je RSS mrtvé. Na to číslo jsem se teď ale podíval asi po roce, takže FeedBurner určitě oželím.
Gmail - Jádro mého pracovního dne. Bez Gmailu bych se obešel těžko. Mohu jej ale aspoň zálohovat - už teď si nechávám veškerou poštu přeposílat jinam, abych nebyl odříznutý od světa, pokud by mi Google ze dne na den z rozmaru zablokoval účet.
Google Groups - Zde lze myslím pohodlně přispívat i bez Google účtu.
Picasa Web Albums - Mrtvé už dlouho, nahrazeno Google+. Viděli jste nový Flickr?
Reader - Přešel jsem na The Old Reader.
Talk - Bude zrušen. Postupně přecházím na JabbIM, odkud jsem dříve odešel s tím, že na Google mám přece všechno, navíc hezky pohromadě.
YouTube - Stále hůře tam lze existovat bez propojení účtu s Google+. Lajkovat videa nepotřebuji, videa 18+ asi oželím (byl to původně jediný důvod proč se registrovat), svá videa mohu dát na o dost hezčí Vimeo.
Developer Consoles, Webmaster Tools - Kvůli tomuto si klidně Google účet nechám.

Výsledek? Potřebuji kalendář, e-mail a dokumenty. Všechny tyto aplikace existují i na desktopu, e-mail navíc nabízí kde kdo i online. Jsem však v těchto třech věcech velmi zvyklý na způsob, jakým je zpracoval Google, a tak by bylo odcházení dosti bolestivé. Je však dobré vědět, že by bylo aspoň možné a zabezpečit se pro situace, kdy by to bylo nevyhnutelné.

Jak to máte s Googlem vy? Nevadí vám jeho směřování v poslední době?

Doporučte jak na domácí účetnictví

2013-04-24T22:35:17+02:00

Pokud si chce člověk vést nějaké základní domácí účetnictví, má několik možností.

Vést si ručně psaný sešitek a vše si do něj zapisovat, pak to sčítat, apod. Funguje, ale vyžaduje to hodně energie. Vhodné outsourcovat u manželky, pokud ji máte, ale i tak musíte schovávat každý lístek z Billy a nechat barmana zapisovat vám piva na hřbet ruky, abyste mohli provádět kvalitní kolekci dat.
Platit většinu věcí kartou, stahovat si výpisy z internetového bankovnictví a cpát to do nějakého programu. Strávíte tři dny vybíráním programu, zavrhnete ty online, protože jsou pro USA, jsou moc jednoduché, nebo prostě proto, že nechcete posílat informace o svých účtech nikam dál než k vodnímu příkopu svého opancéřovaného domu. Zkusíte pár klasických, ale zjistíte, že mají 2000 tlačítek a 400 funkcí, z nichž jste pochopili jen křížek v pravém horním rohu.
Vzdáte to a budete věřit svému třetímu oku a šestému smyslu. Už léta přece dokážete i bez excelů, grafů a virgulí cítit vibrace svých peněžních toků a na sekundu přesně poznáte moment, kdy byste si v baru už neměli dát dalších osm Jamesonů, protože byste pak už nemuseli zaplatit zálohy sociálce za aktuální měsíc. Když se jakožto mistr tesař náhodou utnete, vždy to nějak vyžehlíte metodou Not Giving a Fuck!

Ujasnil jsem si, že od svého účetnictví chci těchto pár věcí. V nejlepším případě nechci vůbec nic navíc.

Umět načíst data z internetového bankovnictví. Klidně si napíšu skript, který si to vezme z exportu nebo z API (Fio, heč) a hodím ho do cronu, ale nehodlám řešit rozpoznávání položek (např. sMoneybox položky nepáruje, klidně je naimportuje duplicitně) a jiné záludnosti.
Musí to být pružné. Když jeden měsíc nezaplatím nájem a ten další zaplatím dva, musí být možnost nějak systému říct, aby jednu platbu započítal spíše k tomu prvnímu měsíci, aby měla výsledná čísla smysl. Stejně tak aby mi grafy nekazily průtokové platby, apod. Počítám s tím, že budou tyto úpravy ruční, ale musí být možné.
Zobrazit koláč výdajů podle typu - kolik utratím za jídlo, kolik za mobil, kolik prohýřím v hospodě a co jde státu. Představuju si to tak, že nastavím nějaké filtry na vstupní položky (jako v Gmailu), které mi je podle obsaženého textu (Billa) zařadí do kategorie (jídlo). Tyto filtry budu postupně ladit, aby odchytaly většinu věcí a ty 3 položky co propadnou si už nějak ručně zařadím. Mohlo by to nějak v grafu zvýraznit "mandatorní" výdaje, které musím platit každý měsíc, ale tohle beru jako úplný bonus. Kdyby to umělo podobně zobrazit i příjmy, bylo by to taky fajn. Jako volnonožník mohu mít pestrou příjmovou stránku a opět by se dalo i zvýrazňovat - tentokrát aby se odlišily pasivní a aktivní příjmy.
Čáru, která když půjde v čase dolů, tak je to špatný a prodělávám. Když půjde nahoru, je to dobrý a vydělávám. Zřejmě tedy nějaký graf závislosti zisku na čase. Mělo by to být opět nějak odolné k případům, které mohou v realitě nastat - např. když si odliju několik tisíc na spořící účet (a třeba nějak ručně takovou položku označím jako interní přesun), nemělo by mi to ty peníze zřejmě vůbec započítat jako výdaj a ukazovat v takovémto nějakém grafu.
Kdyby byl ten systém úplně boží, doplnil bych do něj pár konstant podle aktuálních zákonů a ukázal by mi k těm dvěma grafům ještě pár orientačních čísel k příštímu daňovému přiznání. Nemusí mi jej vypočítat na korunu přesně, spíš by mě jen tak orientačně zajímalo, zda mi v březnu vyjde na přehledu pro sociálku úplně jiná částka než jakou jsem jim zaplatil na zálohách a čeká mě třeba nějaké překvapní v podobě desetitisícového doplatku.

To je vše. Mám podezření, že by to ve své podstatě zvládl jakýkoliv tabulkový terminátor, ale moc mě nenapadá, jak jednoduše implementovat import položek, filtry na jejich utřízení, apod.

Co byste mi doporučili? Jak řešíte své finance vy? Programujete při tom v nějakých obskurních frikulínských jazycích, jako třeba zde? Myslíte, že existuje nějaký program, který mi ty tři věci dokáže zobrazit, aniž bych si při tom udělal manuální epilaci těla? Mám napsat do JIC, Stártapjárdu nebo na Tywoetrh, aby mi to natěšení klučíci za víkend zbouchali přesně podle mých představ?

Předem děkuji za všechna doporučení! (A dodávám: Používám Fio, Fakturoid, Linux, programuju v Pythonu, neštítím se nějak výrazně věcí jako Google Docs.)

Brněnské PyVo má nové kamarády

2013-04-08T14:17:24+02:00

Osm lidí se 26. 4. 2011 setkalo v kavárně Falk u jednoho z jejích kulatých stolů, aby si povídali o Pythonu. Tak nevinně to začalo! Na druhé PyVo jsme se přemístili jinam a připravili už dokonce i přednášky.

Mimochodem, našel jsem o tom zápisek na blogu, který stojí za připomenutí - např. ona "návštěva z Finska", tedy Petr Viktorin, je dnes už spolupořadatelem celé akce. V komentářích zase Věroš zmiňuje telefonní ústřednu, kterou jsme zrovna teď v březnu viděli v akci přímo na stolech mezi půllitry :-)

Rok poté jsme v lednu 2012 hostili zatím nejúspěšnější akci - NoSQL PyVo, kde se nás sešlo přes třicet a přijeli návštěvníci ze Slovenska i z Prahy.

Vloni napodzim jsem zkusil dát PyVu opět nějaký směr. Také jsem začal objíždět okolní setkání a navazovat přátelské vztahy. Jedním z úspěchů vyjednávání bylo zastřešení všech srazů pod "značku" PyVo a vytvoření společného rozcestníku. S organizací mi začal pomáhat Petr Viktorin, takže už jsme na to dva a žádné moje angíny si na PyVo nepřijdou.

Zatímco v Praze už mám lepší docházku než někteří místní (což si zatím bohužel vykládají tak, že oni za námi jezdit nemusí ;-), do Bratislavy se mi podařilo zajet až po několika pokusech - vždy jsem totiž onemocněl. Stálo to ovšem opravdu za to! (Jel jsem sice s Jožem, což tak nějak už samo o sobě znamená mnoho zážitků, ale to jsem teď na mysli neměl.) Rád bych vám představil projekt, který z té mé návštěvy na Slovensku vyplynul.

Python + Ruby

BRUG znamená Brno Ruby User Group a je to skvělá parta lidí, kteří mě v začátcích v podstatě motivovali s PyVem vůbec začít, byť o tom možná ani nevědí. Skupinu vedou Ivan Nečas a Marek Jelen, s nimiž jsme se domluvili, že zkusíme v dubnu uspořádat společný sraz.

V Brně se tedy spojuje Python s Ruby (podobně jako to už dlouho funguje v Bratislavě). Místo konání, datum, apod. zůstává - budeme se scházet U Dřeváka v poslední čtvrtky v měsíci. Přibereme však i Ruby témata a budeme zvát i jejich chytré hlavy, aby se podělili o své vědomosti v přednáškách.

Vídeň + Bratislava + Brno

No a když už jsme se takto pěkně spojili (a když už je Brno teda tou poslední obydlenou zatáčkou před Vídní), zapojujeme se i do iniciativy Coders without Borders.

Floor Drees je nizozemka z vídeňského vienna.rb a objíždí okolní státy, aby vytvořila společně se podporující komunitu Ruby srazů. Něco o tom už napsala i na svém blo gu. Narychlo byly vytvořeny i stránky, můžete to celé také sledovat i na Twitteru.

S Janem koukáme, co z toho nakonec bude, podporujeme to a těšíme se, že se nám ta setkání podaří dostat zase na trochu jiný level. On zrovna sehnal dodávku a hned jak na ni hoši domalují kytičkový nápis Ruby Van Kenobi, vyrážejí do Vídně. V praxi ale znamená zapojení do Coders without Borders pro pořadatele hlavně následující úkoly:

Přiblížit přednášky zahraničnímu návštěvníkovi. Pokud nebudeme v angličtině přednášet, měli bychom v ní mít alespoň slajdy.
Prozkoumat a vystavit možnosti, jakými se dá na sraz dostat z jiných měst zapojených v Coders without Borders. Vlaky, autobusy, přespávání, apod. (Musím uznat, že naše návštěva v Bratislavě byla v tomto směru opravdový punk.)
Dát k dispozici kontakty na organizátory (telefon), aby se případný nešťastník v nouzi dovolal pomoci.
Propagovat ostatní srazy.

Zavést tato pravidla nebude příliš těžké a těžit z tohoto spojení budou tedy především návštěvníci (a brněnské arabské směnárny).

Dubnové PyVo + BRUG

Téma pro dubnové PyVo + BRUG bude VCS, tedy version control systems. Mluvit se bude zřejmě hlavně o Gitu, Mercurialu, Bazaaru. Přednášky se zatím rodí, takže pokud jste experti na něco z uvedeného, ozvěte se nám!

Jak už jsem psal, datum konání je 25. 4., tedy poslední dubnový čtvrtek. Zapište si to za uši a na čelo a nechte si to vytetovat mezi lopatky, protože věřím, že to bude opravdu pecka! Takže hurá do příprav, těšíme se na vás!

Abych nezapomněl, 12. 4. je vienna.rb ve Vídni, 17. 4. je PyVo v Praze a 18. 4. Rubyslava v Bratislavě. Ale nechoďte všude, protože v Brně jsme poslední a to by vám na to naše nejlepší setkání vůbec nezbyly síly! ;-) Pokud jste z Valašska a nikam se vám jezdit nechce, sledujte Tkalce - nový sraz o vývoji webu přímo ve ValMezu!

RE: Práce z domova a její překážky

2013-03-18T11:40:52+01:00

Kamarád mi poslal odkaz na Dagiho článek Práce z domova a její překážky s tím, že s obsahem naprosto souhlasí a co že na to jako já.

Práce z domova a její překážky dagblog.cz/2013/03/prace-… Uplny souhlas //cc @honzajavorek
— Michal Svec (@svecmichal) March 18, 2013

Zkusím stručně napsat, jak to teda vidím:

Kontext

Kontext chybí pouze v tom případě, že existuje nějaké společné dění, mimo které se nacházíte. To by ale ve správně distribuovaném týmu existovat nemělo. Distribuovaný tým není o tom, že dva lidi pracují doma a zbytek sedí v kanceláři a má watercooler conversations, o které ti dva přichází. V distribuovaném týmu sedí doma všichni a tyto konverzace mají na IRC, na GitHubu, na Campfiru. Protože je technicky nemožné mít takovou konverzaci jinde, vede se prostě tam a nikdo o nic nepřichází. Pokud se dva lidi z týmu sejdou a sedí vedle sebe, vedou ty konverzace taky tam, protože tam je to společné dění a soukromou konverzací by se z něj vyřadili. Správně to má tedy být přesně naopak.

Komunikační bariéry

S těmi je problém vždy a všude. Jde o to, že člověk chce pracovat a eliminovat maximum všech vyrušení. Jeho cílem tedy je, aby s ním nikdo nekomunikoval, pokud zrovna nejde na oběd. Cílem druhých je však toho člověka odchytit a něco superdůležitého mu sdělit. Kancelář vidím jako extrém v dosažitelnosti (vyruší vás kdokoli, kdykoli), domov jako extrém v nedosažitelnosti (když nebudete chtít, nikdo se vás prostě nedovolá). Ideál je ale někde uprostřed - komunikaci umožnit, ale rušit minimálně. Moc se mi líbí, jak to dělají v 37signals. Tam si píšou na jabber nebo mail, i kdyby měli sedět hned vedle sebe, protože příjemce má možnost si to nepřečíst hned a nenechat se vyrušit. Sem tam si ale zprávy vybere a odpoví. Normálnímu člověku to zní asi vadně, ale když je vaší prací přemýšlení a psaní kódu a ne zvedání telefonů a lepení obálek, časté vyrušení je pro vás prostě největší katastrofa. Neustálé vyrušování byl pro mne jeden hlavních důvodů, proč jsem začal nenávidět kancelář a nakonec z ní úplně odešel. Potřebuji klid na práci - zalézt si do dílny a tvořit.

Stereotyp

Stereotyp mám mnohem více spojený s denním dojížděním do kanceláře, kde trávím 8 hodin od pondělí do pátku. Teď pracuji z domova a stereotyp je asi to poslední, co bych pociťoval. Dagi vysvětluje, že změna prostředí zvyšuje výkon, s čímž zcela souhlasím. Kdybych teď zašel někam do kanceláře, budu se cítit velice produktivně, stejně jako jsem se cítil produktivně první dny doma. Jenže po čase si zvyknu a upadám do stereotypu, ať je to jedno nebo druhé, tak prostě člověk funguje. Mám-li si však vybrat, jednoznačně hlasuji pro možnost, jež mi změnu (a tedy návrat do produktivity) umožňuje. Já si z domů do té kanceláře mohu zajít. Nebo si dám práci večer. Nebo v kavárně. Každé úterý chodím pracovat do kavárny, abych do stereotypu neupadal. Více jak jedno dopoledne bych tam nevydržel, ale v kontextu celého týdne je to velice osvěžující!

Jaký si to uděláš...

...takový to máš. Neříkám, že Dagi nemá pravdu, nebo že já ji mám, spíš jsem chtěl ukázat, že nad všemi těmito věcmi se dá polemizovat a záleží na konkrétním nastavení samotného člověka a jeho týmu. Pokud není tým dostatečně a dobře distribuovaný (a podle toho také řízený), překážky v komunikaci určitě budou znatelné. Pokud má někdo rád pevné ukotvení dne, doma se neumí motivovat k práci, práce v kavárně jej děsí, chybí mu kontakt s kolegy a rád si čte v MHD, tak pro něj práce na dálku není a veškerá polemika jde stranou. Každý jsme přece z jiného těsta.

Text o FIT VUT

2013-03-05T15:32:09+01:00

Tak přesně takto se jmenoval e-mail, který mi děkan fakulty FIT VUT v Brně, Doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc., poslal 16. 12. 2010. Po tom, co David Grudl publikoval text o své přednášce na FIT VUT, rozhodl jsem se i já zkusit po letech shrnout celou svou příhodu s fakultou - hlavně proto, abych případnou urban legend uvedl na pravou míru.

Ke konci roku 2010 se mi přestávalo čím dál tím více na fakultě líbit. Studium mě frustrovalo. Když jsem si navíc přečetl drby o některých rozhodnutích vedení fakulty, nakumulovalo se to ve mě a sepsal jsem článek FIT nebo FI? na tento svůj blog, tehdy ještě na adrese blog.javorek.net. Jak už to obvykle dělám, článek byl spíše jakýmsi "upuštěním vlastních myšlenek" - stejně jako Brumbál v Harry Potterovi ulehčoval hlavě odléváním do Myslánky (v originále Pensieve), já ulehčuji svým šedým mozkovým závitům sepisováním myšlenek sem do článků na blogu. Jenže to pak občas způsobuje problémy, především pokud jsou ty myšlenky nesrovnané a nevyjasněné. Nejsem na ten text nijak hrdý, je to příšerný štěk, ale rozhodl jsem se jej po letech zase spolu s tímto článkem uvěřejnit v jeho originálním znění, aby byl jasný kontext celé věci.

Po vydání toho článku se stalo následující:

Článek začali studenti sdílet mezi sebou a stal se velice čteným a komentovaným.
Dostalo se ke mě postupně několik signálů, že si to přečetlo vedení školy a chystá se na mě. Přečetl jsem si tedy zákony o pomluvě apod. a čekal jsem, co se bude dít.
Napsal mi děkan fakulty Jaroslav Zendulka.

Vážený pan bakaláři,

Váš úvodní text "FIT nebo FI?" blogu http://blog.javorek.net/fit-nebo-fi/ obsahuje ve vztahu k FIT VUT, jejímž jste studentem, řadu nepravdivých a zkreslených informací a urážek, které poškozují dobré jméno fakulty i některých konkrétních osob fakulty. Žádám Vás proto o okamžité odstranění tohoto Vašeho příspěvku a reakcí, které na něj navazují.

Předpokládám, že jste coby člen akademické obce FIT VUT skládal imatrikulační slib, ve kterém jste mimo jiné slíbil, že "vždy budu vystupovat tak, abych nepoškodil vážnost své univerzity a fakulty" - viz příloha Statutu FIT VUT - http://www.fit.vutbr.cz/info/predpisy/statfit09.htm. Statut VUT v článku 39, odst. 4 říká, že "Složením povinného imatrikulačního slibu jsou studenti přijímáni do akademického společenství a nadále jsou tímto slibem vázáni." Vy jste tento slib evidentně nedodržel. Žádám Vás proto, abyste mne navštívil, a toto vysvětlil. Napište mi prosím, jestli byste se mohl zastavit v pondělí 20.12., pokud ne, pak který den na začátku ledna. Děkuji.

Má odpověď byla následující:

Hezký den,

svůj článek jsem zatím stáhnul a nyní již není veřejně přístupný.

Předně bych chtěl vysvětlit, z jakého důvodu byl článek napsán, protože od toho se odvíjí vše ostatní. Napsal jsem jej, protože jsem byl subjektivně nespokojený se studiem magisterského programu naší fakulty. Nevěděl jsem delší dobu jak to řešit a prožíval jsem jakýsi vnitřní názorový boj. Dospěl jsem k tomu, že chci toto pnutí probrat s přáteli a tak jsem i učinil, byť ne šeptáním po chodbách naší fakulty nebo u piva v hospodě, nýbrž sepsáním článku na svůj osobní dlouholetý zápisník, kde jsem známé požádal o názory a o zpětnou vazbu.

Článek tedy nebyl sepsán jako nějaká investigativní sonda do nitra naší fakulty pro širokou veřejnost. Nebyl proto vydán v žádném magazínu, ale na soukromém blogu. Nebudu tedy obhajovat, že by obsahoval pravdy a fakta. Článek je sepsán z mé vlastní potřeby a proto odráží mé vlastní subjektivní pocity a názory. Otevřeně tedy opravdu přiznám, že je to snůška mých vlastních pocitů o životě a škole + pár špatně nebo vůbec nepodložených faktů. Celé okořeněno hovorovým studentským slangem. Takový článek nemohu seriózně obhajovat.

Zjevně však došlo k tomu, že se článek otřel o téma, které je v současné době mezi studenty trendem a přečetlo si jej mnoho lidí a mnoho lidí s ním souhlasilo, což dávali najevo i v komentářích. Tím se článek dostal do pozice, pro kterou však nebyl psán. Do pozice oné investigativní sondy zpravující svět o poměrech na FITu. Lidé si jej začali předávat mezi sebou a viděli v něm jim blízkou formou sepsané shrnutí jejich vlastních pocitů a názorů. Začali v něm vidět seriózní pamflet kritizující poměry na fakultě -- že seriózní není, na tom se shodneme. Pokud má probíhat reálná kritika fakulty, pak kvituji, že rozhodně jinou cestou, založenou na faktech a ne na dojmech a osobních nesympatiích. Nechci rozhodně vést tímto článkem žádný "boj proti fakultě", ačkoliv si to mnozí čtenáři toho článku mohou myslet. Já se totiž nestarám ani tolik o poměry na fakultě, jako spíš o sebe a o svou vlastní budoucnost. Nemám potřebu se angažovat, proto nejsem ve studentské unii, politické straně a ani v jiných sdruženích.

Stejným tónem, jakým jsem se vyjadřoval o naší fakultě, vyjadřoval jsem se na tomtéž blogu v minulosti i o jiných institucích -- například mobilních operátorech. Stejně jako mě mohou oni žalovat za pomluvu, může mě má fakulta trestat za pošpinění jejího jména. Jsem si vědom, že jsem překročil hranici, která je mi dána imatrikulačním slibem a že jsem se choval neurvale. Přijde mi však, že jsem to udělal v situaci, v níž je to i trochu očekávatelné -- ve vlastní rozpolcenosti, jestli na naší fakultě zůstat, nebo odejít pryč.

Jestliže budete i po tomto písemném vysvětlení trvat na schůzce, mohu se za vámi v pondělí dostavit. V tom případě však prosím upřesněte čas schůzky.

Děkuji a pokud se nesejdeme, přeji už nyní pěkné a příjemné svátky, Honza Javorek
Přetavil jsem tyto dva e-maily také v další článek, v němž jsem vysvětlil svým čtenářům situaci a omluvil se za to, že jsem kontroverzní, ale oblíbený a sdílený článek stáhl. "Osudovou chybou" však bylo, že jsem v první větě odkázal na verzi toho původního článku, kterou si nakešoval Google.

Kdo to neznáte, on si Google po nějakou uchovává kopie existujících stránek. I když potom taková stránka náhodou zmizí z povrchu zemského, několik týdnů je většinou stále k nalezení právě v oné Google Cache. Stačí do vyhledávání zadat cache: a adresu - třeba takto.

Je to tedy zásah třetí strany, který nekontroluji. Je to totéž, jako by nějaký jiný student můj text vzal a bez svolení jej publikoval na jiném místě.
Děkan mi napsal následující. Mého druhého článku si zřejmě ještě nevšiml:

Dobrý den,

děkuji za informace. Uspokojivou odpověď na otázku, co Vás vedlo k prezentaci FIT, jejímž jste studentem, právě takovou formou a s vědomím, že porušujete imatrikulační slib, jsem ve Vašem dopisu bohužel nenašel. Stejně tak odpověď na otázku, čeho jste tím ve vztahu k FIT chtěl dosáhnout. Rovněž mne znepokojuje Vaše úvodní věta, ve které uvádíte, že jste článek "zatím stáhnul", tedy asi s ním máte nějaké další úmysly.

Z tohoto důvodu bych se s Vámi přece jenom rád setkal. Jsem si vědom toho, že výuková část semestru už skončila a nemusíte být v Brně. Pokud byste mohl v pondělí 20.12.2010 přijít, pak doporučuji čas 13.00 hod. u mne v kanceláři C204. Kdybyste už byl tou dobou mimo Brno, tak Vás žádám alespoň o vysvětlení toho "zatím stáhnul" a schůzku bychom mohli odložit na leden.
Byl jsem studenty upozorněn, že se o mé věci jednalo na kolegiu děkana. Zápis z kolegia jsem si uschoval (strana 2, bod 2). Vyšel až přesně v den naší schůzky. Tam jsem si přečetl, že můj druhý článek nebyl pochopen úplně správně a tak jsem se na to už předem mohl trochu připravit.
Přišel jsem na schůzku s děkanem. Myslel jsem, že půjde o debatu mezi čtyřma očima, ale na místě byli ještě Ing. Petr Matoušek, Ph.D. jako zástupce Akademického senátu a Mgr. Iveta Pernicová, právní zástupkyně fakulty.

Děkan mi vysvětlil, že se se mnou chtěl slušně bavit, ale po vydání onoho druhého článku po mne žádné vysvětlení už ani nechce a vlastně se mnou už nehodlá o ničem ani diskutovat. Rozlítilo jej totiž, že jsem zveřejnil část korespondence, kterou se mnou vedl a ještě jsem přemístil starý článek na jiné místo a odkázal na něj.

Tedy uznávám, že článek je kompilátem těch dvou e-mailů, ale v podstatě se jedná jen o zopakování všech faktů, ne o žádné zveřejňování korespondence. Přístupnost starého článku z Google Cache raději nekomentuji.

Děkan mi vysvětlil, že celá věc může mít právní dohru, ale že na mě budou natolik hodní, že mě nechají v klidu celé lednové zkouškové (pokud ovšem nebudu dále aktivně provokovat). Já jsem byl v podstatě už dříve rozhodnutý ze školy odejít, takže mi to bylo poměrně jedno. Děkan několikrát zdůraznil, že na mne nechce vyvíjet žádné nátlaky a jiné osoby jsou na schůzce přítomny především jako svědci toho, že vše proběhlo v poklidu a bez nějakých nepravostí. Což byla pravda, protože být to schůzka mezi čtyřma očima, mohl bych si o jejím průběhu vymyslet cokoliv by mě napadlo a on by neměl žádného dovolání - a samozřejmě platilo totéž i naopak.

Zendulka nechal vytisknout mé články a chtěl pouze, abych mu podepsal, že jsem jejich autorem a že jsou i po jeho žádosti oba přístupné z mé domény. Pomiňme, že nevím, k čemu by mu taková věc byla dobrá - šlo zřejmě jen o jakési "bu bu bu" - důležitá byla nesmyslnost druhé části výroku. Odmítl jsem takovou formulaci podepsat, takže jsme se chvíli dohadovali. Překvapil jsem jej trochu svou znalostí zápisu z kolegia děkana, který visel na webu fakulty jen pár hodin, ale věc jsem mu vysvětlit nedokázal. Nebyla s ním žádná rozumná domluva, dokonce mi názorně klikáním myši "před svědky ukazoval", jak se z mého blogu přes odkaz dostane na onen Googlem nakešovaný původní článek.

Celá věc neměla konce, takže jsem nakonec přistoupil na to, že mu podepíšu autorství obou článků a vyjádření, které však sám formuluji. Napsal jsem něco v tom smyslu, že jsem autorem obou článků, ale že jsem první z nich na žádost děkana stáhl ze svého webu a nezodpovídám nijak za kopie vytvořené třetími stranami.

Jelikož jsem se v původním článku navážel do Doc. Dr. Ing. Dušana Koláře a i sám Zendulka vedl jeden z předmětů, jež jsem měl zrovna zapsané a čekala mě z nich zkouška, byl jsem upozorněn, že pokud bych měl jakékoliv pochybnosti o svém hodnocení, mám právo domáhat se přezkoušení před komisí.

Kopie všech dokumentů sepsaných na tomto setkání jsem si musel zvlášť vyžádat. Poté jsme si všichni rozdali podpisy, popřáli si hezké svátky a rozešli se. Zde uveřejňuji vše, co jsem si ze schůzky odnesl domů:
Napsal jsem na blog tahák k přechodu z FIT na FI. Jelikož jsem nijak už z pohledu vedení fakulty "nezlobil", udělal jsem v klidu zkouškové. Dokončil jsem během zkouškového z principu i ty nejtěžší předměty, abych si dokázal, že na FIT mám a odcházím jen z přesvědčení, že studium tam pro mne dále nemá smysl. Potom jsem na Valentýna odešel podáním běžné žádosti o ukončení studia a tentýž den jsem se zapsal na FI MU.
Rozhodl jsem se, že sepíšu pořádný článek o fakultě - subjektivní, ale podložený všemi fakty a nenapadnutelný. Sbíral jsem na něj rozličné podklady ze všech stran a dlouho jej doplňoval a přepisoval. Radil jsem se dokonce se studentskou unií FIT, jestli v něm nevidí nějaké napadnutelné věci. Nakonec vyšel až v květnu 2011 pod názvem Byl jsem fit.
Celá věc měla dohru hlavně v tom, že SU FIT mohla udělat anketu mezi studenty o jejich nespokojenosti a pobavit se nad jejími závěry s vedením školy. Výsledky ankety jsem si uschoval a zde je zveřejňuji, stejně jako stanovisko fakulty. Myslím, že ani jedno nebylo v době jejich vydání zcela veřejně přístupné, ale když může leakovat Šalina, můžu i já :-) Jestli se něco změnilo nebo ne, to už nevím. Jistý náznak popisu situace lze asi hledat v tomto komentáři z ledna 2012.

No, a to je celé. Možná se traduje, že jsem napsal rozumný článek kritický ke své fakultě a došlo kvůli němu k nátlakům na mou osobu. Takové tvrzení by bylo nespravedlivé a jednostranné. Můj článek rozumný nebyl a žádost o jeho stáhnutí byla zcela oprávněná. Nešlo o žádnou bitvu svobody slova se zastrašováním, původní text byl nepravdivý štěk sepsaný v afektu, jenž nemělo od prvního okamžiku smysl obhajovat.

Nešťastný byl však celý pozdější průběh komunikace s děkanem fakulty. Myslím, že Zendulkovi chybělo především pochopení a ukázalo se to na mnoha detailech celé záležitosti. Celou kauzu jsem bral i v době jejího průběhu spíše s humorem a nadhledem. Z fakulty bych odešel tak či tak a to kvůli rozhodně lepším důvodům, než byla nějaká krizová komunikace s děkanem. Dojmy ze studia na fakultě a důvody pro své rozhodnutí odejít jsem sepsal právě do onoho posledního článku.

Dnes mám magisterský titul z Masarykovy Univerzity, ale FIT mám pořád svým způsobem rád jako svou alma mater. Odchodu však nelituji. FI nebyla žádným růžovým sadem, ale viděl jsem posun v přístupu ke studentovi a variabilitě studia, což vyřešilo mé hlavní frustrace ze studia. Nejspíš jen díky tomu jsem pak byl schopen vše řádně dokončit.

Článek jsem aktualizoval 6. 3. 2013 - doplnil jsem ofocené dokumenty a několik detailů, na něž jsem si ještě vzpomněl.

Heartbeats

2013-02-18T17:59:07+01:00

Dnes si jen poznamenám pár odkazů na písničky, které jsem objevil. Třeba při tom mimoděk rozšířím váš hudební vkus :-)

B-Complex je nejen označení vitamínu, ale i jméno perfektního slovenského d'n'b DJe. V jednom z jeho setů jsem si velice oblíbil jednu pasáž. Následující video, v němž je část toho setu, touto pasáží shodou okolností začíná:

Končí to někde na druhé minutě. Nevěděl jsem co je to za skladbu, neměl jsem nikde tracklist, ale líbila se mi prostě. Teď už několikátým dnem poslouchám rádio SomaFM: Indie Pop Rocks! a co neslyším - DJka Elise mi tam pouští zrovna tenhle song. Jenže v nějaké jiné verzi. Protože má SomaFM rádiový stream pěkně otagovaný a navíc píše co zrovna hraje i na web, mohl jsem hned zjistit, že se jedná o Royal Teeth - Heartbeats.

Už jen proto, že tam zpívá nějaká holka jsem věděl, že to není přesně to co hledám, ale tahle verze byla taky moc pěkná, takže mě objev potěšil. Originál šlo dohledat už snadno, jedná se o The Knife - Heartbeats.

Jenže ať si kroutím uši jak chci, tohle pořád nezpívá chlap! Google tedy poradil ještě jednou a dostal jsem se na další pěkný cover, Jose Gonzalez - Heartbeats.

A to je tedy konečně ta verze, kterou ve svém mixu použil B-Complex. Nejlepší mi to pořád přijde když to frčí i s těmi lámanými beaty, ale na večer při svíčce dobrý ;-)

EDIT: Není to ona! Verze, kterou přímo do setu použil B-Complex je Jose Gonzales & The Knife - Heartbeats (Solarcube Bootleg). Díky za upozornění!

No a to je pro dnes vše. Pokud jste čekali článek, v němž bude i nějaká myšlenka, ale pouštění písniček na YouTube vás bavilo, koukněte sem k Honzovi.

Naděje a činy

2013-01-27T04:45:15+01:00

Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne. -- Václav Havel

Pokud se nám nelíbí nějaké události ve veřejném životě, neměli bychom se za žádnou cenu vzdávat. Vidíme-li někoho, jak beztrestně profituje na lži nebo krádeži, neměli bychom lámat hůl nad vším, čemu jsme věřili. Nesmíme svou víru odepsat a posouvat ji mezi nesplnitelné, naivní ideály. Rezignací se dostaneme jen do stavu, kdy budeme svůj veřejný život žít od televize k volební urně.

Naopak, mělo by nás to poučit, posílit, mobilizovat. Měli bychom se začít ptát sami sebe: "Co udělám proto, aby to příště dopadlo lépe?" Zvednu hlavu? Začnu se zajímat o to, co se řeší na nejbližším obecním úřadě? Najdu si neziskovku, která se snaží zlepšit klima a pošlu jí peníze? Nabídnu jí výpomoc? Najdu si stranu, které jsem schopen věřit a podpořím ji? Přejdu od tlachání k činům?

Než budeme lamentovat nad druhými, začněme od sebe. My jsme ti, na které čekáme. Svůj život a své okolí ovlivňujeme především sami. Naše budoucnost není v rukou prezidentů ani primátorů. Je v našich rukou. Tuto zemi nedělá jeden prezident, ale deset milionů občanů.

Normální je mezi lidmi to, co dělá i jejich okolí. Když bude jeden z deseti přátel karatista a nebude jíst maso, možná se bude ostatním zdát nenormální. Přidá-li se k němu ale druhý, hned to bude pro ostatní respektovatelný pohled na svět. Pokud budou čtyři, nebude to ostatní už vůbec vzrušovat, stane se to samozřejmostí, ba dokonce možnou alternativou ke zvážení. Úplně stejně lze prosadit cokoliv. Ať už je to třídění odpadu (já jsem začal až když jsem byl se svým netřízením v domácnosti jediný podivín), poctivý přístup k životu, nebo občanská aktivita.

Svět nikdy nebude dokonale růžový, ale každá změna k lepšímu se počítá. Stejně jako volební lístky, i malé změny se mohou nasčítat a postupně něco zlomit. Navíc každý čin, jenž takto uděláme, zlepší naši náladu - přestože prohrajeme, budeme vědět, že jsme pro lepší budoucnost udělali alespoň něco, co bylo v našich silách. Ona je ta myšlenka i zhudebněná, byť v poněkud jednoduchých verších...

Dělání, dělání, všechny smutky zahání,
dělání, dělání je lék.

Dělání, dělání, to nám úsměv zachrání,
dělání, dělání je lék.

Kliknutí na Lajk není dělání. Kliknutí na Sdílet není dělání. Retweet není dělání. Vyslovená podpora není dělání. Nic z toho tento svět nezmění. Neměřmě věci povrchně podle ohlasu, měřme podle opravdových činů. Deset letáčků má vyšší hodnotu než sto retweetů. Stokoruna měsíčně na účet neziskovky je lepší než tisíc lajků.

Jednoduché úkony nic nezmění, jen nás ošálí, abychom si mysleli, že něco činíme. Na opravdovou změnu je ale potřeba vystoupit z komfortní zóny a opravdu něco dělat. Dělat něco, co není jednoduché. Něco těžkého.

Uvědomuji si to stále více a proto si dám na tento rok ještě jedno předsevzetí. Najdu způsob, jak něco kolem sebe aktivně zlepšit.

Human Resource

2013-01-18T22:06:04+01:00

V listopadu a prosinci 2012 jsem si hledal nové zaměstnání. Pokud vás zajímají souvislosti, najdete je v předchozích článcích o mém restartu a o tom, jak to nakonec dopadlo. Na trhu práce jsem bojoval s poměrně nestandardním CV. V následujících odstavcích se pokusím podělit o zkušenosti, které jsem během oněch dvou měsíců získal.

Co se mi moc nepovedlo

Významný vliv na výsledek celého mého hledání měla skutečnost, že jsem vlastně nevěděl co chtít konkrétně. Měl jsem jasnou představu o tom co nechci, ale obraz oné samotné vysněné práce byl dost mlhavý. Měl jsem výčet vlastností, jež jsem po novém zaměstnání požadoval, ale nebyl dostatečně detailní na to, abych mohl hledat práci nějak lépe, než jen rozhazováním sítí do všech stran.

Na to doplatilo i mé vymazlené CV. Nakonec se téměř vůbec nesetkalo s tím správným publikem a pro většinu návštěvníků bylo příliš rozvláčné. Byl jsem z toho potom tak rozladěný, že jsem jej pod nadpis "Pro lidské zdroje" zkrátil na čtyři věty a s textem "Pro lidská stvoření" jsem nechal odkaz na původní verzi. Zpětně bych rozdělil cílové skupiny svého webového životopisu asi následovně:

Lidé jako vy, vám rovni, ti ocení životopis od srdíčka, s nímž jste si dali velkou práci. Budou jej sdílet, lajkovat, retvítovat, budou si podle něj dělat to svoje příští CV, ale práci vám tito lidé nedají. Málokdy se jejich sdílení nějak projeví na výsledku, máte akorát větší publikum.
Profesionální personalisté (HR) se vámi příliš nezabývají, očekávají stručné informace v bodech. Jsou schopni se vás po týdnu komunikace zeptat i na jméno nebo odkud že vlastně jste. Jejich čas je drahý, proto minimalizují vše, co jim jej bere. Ať už vám říkají cokoliv, jste v tomto případě součástí velké mašinerie, fabriky na práci. Personalista ocení ještě tak LinkedIn profil, ale i ten je pro něj někdy moc ukecaný a raději se vás na ty tři věci, které jej opravdu zajímají, zeptá telefonicky.
Já hledal osvíceného zaměstnavatele v malé firmě, který nechce opice ani prostě nějaké pracovníky, ale záleží mu na každém členovi jeho týmu a má starost o to, aby si všichni správně padli do noty. Nehledá přes HR, vybírá si pečlivě sám. Přímo chce, aby ten váš životopis byl od srdíčka a pokud takový napíšete, ocení to. Dbá na vaše hodnoty, zajímá jej čemu věříte a co si myslíte.

Podle mě se CV dostalo k hromadě lidí z první kategorie, desítkám z druhé a jednotkám z té poslední. Jak jsem naznačil výše, zásadní vadou byl způsob, jakým jsem se snažil jej šířit. Začal jsem střílet všude kolem sebe s domněnkou, že se moje CV nějakým záhadným způsobem donese až k těm, jež bych tak rád oslovil. Sdílet jej na Twitteru nebylo nic špatného, ale měla to být až jakási doprovodná záležitost.

Když jsem neměl patřičnou odezvu, napadlo mě projít zprávy na LinkedIn a napsat všem, kteří mě za poslední rok otravovali s nějakými nabídkami. Tím jsem se předhodil do rukou všem různým personalistům, což vedlo k velice... řekněme... intenzivnímu prožitku celého mého hledání. Rozepíšu se o tom níže.

Jak bych to udělal dnes?

Na svou vlastní obranu musím říct (kromě známého rčení o bitvě a generálovi), že jsem celé své hledání nové práce původně bral spíše jen jako takový pokus. Věděl jsem, že v ČR nějakou práci najdu, ale lákalo mě zkusit prorazit do zahraničí. Vědel jsem, že nebude problém usadit se někde v kanceláři, ale co taková práce na dálku? Vypsal jsem si tedy na papír podmínky, jaké by měl mít můj dream job a na těch jsem pak stavěl i svůj životopis. Nemyslel jsem si, že to musí jednoznačně vyjít - právě naopak. Bylo to takové "Co kdyby?" a "Proč to nezkusit?" :-)

Když člověk testuje samotnou průchodnost nějaké věci, nedělá si konkrétní představy. Nevěděl jsem do jakého státu chci nebo pro jakých deset londýnských firem bych chtěl pracovat, abych jim napsal e-maily a tím hledání odstartoval. Dnes už vím, že leccos průchodné je a kdybych hledal znova, udělám to jinak:

Vyberu si jednu, možná dvě destinace (města, ne státy), kam chci. Dopravní spojení s tímto místem mi nesmí být proti srsti, stejně tak kultura, jazyk, apod.
Strávil bych hromady času zjišťováním jaké firmy odpovídající mým požadavkům tam jsou, jaké mají pracovní podmínky, apod. Vytvořil bych si seznam vysněných potenciálních zaměstnavatelů.
Jasně bych si vymezil způsob kontraktu (ŽL nebo klasická zaměstnanecká smlouva). Sehnal bych si informace o tamějších daních nebo věcech, které pro mne plynou jako pro podnikatele, když s danou zemí podnikám (např. povinné DPH).
Psal bych přímo zaměstnavatelům, nejlépe nějakým CTO - s těmi se programátorovi dobře komunikuje, nehrají na lidi divadýlka, bývají to často spoluvlastníci. Zcela bych z procesu vynechal HR. Pokud vám jde o jiné hodnoty než peníze, nejsou užiteční ani jako vyjednavači.
Šel bych s jasně formulovanou vlastní nabídkou, kde by bylo jasně napsáno kdo jsem, co chci, proč, čím mohu přispět a za jakých podmínek.

Třeba bych opět na něco narazil, ale to je přirozený proces učení a průzkumu terénu. Získal bych další zkušenosti, napsal nový článek na blog a příště bych na to šel zase jinak :-)

Další poznatky

Trh s prací v IT je v zahraničí strašně pokřivený. Pokud umíte něco víc než středoškolák, utrhnou vám ruce. Poptávka je ohromná, nabídka malá.
Dlouhé texty dnes nikdo nečte. Nikdo. Ne, fakt nikdo a je úplně jedno, kolik jste si s nimi dali práce. Je doopravdy úplně jedno jak jsou důležité pro vás - nikoho prostě nezajímají (pokud nemají nějakou vlastní motivaci danou věc číst).
Vaše idály nikoho nezajímají. Nikdo nepočítá s tím, že byste práci hledali pro uspokojení potřeb, které nelze vyčíslit penězi nebo kvantifikovat benefity. Můžete lidem opakovat do zblbnutí jak to myslíte, ale většina jich je prostě zaseklých na tom svém a snaží se vás přesvědčit materiálně. Moje teorie je, že mi lidé nevěří co říkám a jsou přesvědčeni, že je to jen póza a zástěrka. Že mi o to ve skutečnosti prostě nemůže jít.
Pokud budete tak hodní a přesunete se do té materiální roviny, s penězmi ani benefity žádný problém není.
Je problém s prací na dálku.
Pokud nejste schopni volat si s HR nebo potenciálním zaměstnavatelem anglicky přes telefon či Skype, velice se vám snižují šance něco najít.
Pokud jste ochotni se přemístit (relocate) a máte už nějaké zkušenosti, v podstatě lusknutím prstu můžete na západě sehnat práci. Londýn, Mnichov, Madrid, Seattle, Canada - cokoliv je libo.
Kontrakt na ŽL se moc nenosí. Všechny nabídky, které jsem dostal, byly na standardní pracovní poměr. Samozřejmě že lze pracovat v zahraničí na business license kontrakt, ale zřejmě se to musí shánět přes jiné kanály. (Mě odchytly hlavně personální agentury, přímé nabídky práce jsem dostal v podstatě jen z ČR nebo SR.)
Práci na dálku seženete jen s důvěrou. Důvěru musíte někde získat. Nepočítejte s tím, že pokud nemáte nějaké perfektní mezinárodní reference na svou dlouholetou práci na dálku, seženete z fleku v zahraničí nějaký telecommuting. Největší ústupek, který vám udělají, bude možnost pracovat u nich v kanceláři třeba půl roku a když se osvědčíte, začnou vás pouštět na pár dní v týdnu domů. Cestou asi bude nejspíš budování pověsti na open source nebo nějakých projektech na lokální scéně a postupně se propracovávat.
Nevím jak je přesně definice toho slova startup, ale já si to vždy představoval jako partu vousatých chlapíků v garáži, kteří prodali i boty, jen aby měli na hosting a doménu. Opravdu jsem nečekal, že poletím na pohovor na otočku letadlem a dostanu to bez mrknutí oka celé proplaceno.
Některým státům přijde úplně v pořádku danit lidem platy skoro 50 %. Firma vám řekne číslo, vám spadne držka, ale že ho máte vydělit dvěma abyste se dostali na netto, to už se jen tak nedovíte.
Některým státům přijde úplně v pořádku udávat plat v částkách za rok. Firma vám řekne číslo, vám spadne držka, ale že ho máte vydělit dvanácti...

Personalisté

Největším zklamáním, které jsem během celého procesu hledání práce prožil, byla spolupráce s HR. Už dříve jsem měl na svém LinkedIn profilu tuhle větu:

I am not human resource. I am human being.

Bral jsem to však spíše jako vtip. Dnes to beru zcela vážně jako svou filosofii. Já jsem upřímný, přímočarý člověk a nemám rád, když na mě někdo hraje všelijaká divadla, podbízí se mi a tvrdí mi, že je něco zelené, když je to červené, jen aby dostal provizi. Lidé z HR u mě nyní spadají do kategorie splachovacích asertivních potvor, podobně jako podomní prodejci nebo většina telemarketérů z callcenter.

Personalista funguje mechanicky. Pokud se tváří, že mu na vás záleží, je to naučené.
Protože je trh s prací v IT tak pokřivený, strašně si vás nadbíhají. Můžete si z nich klidně dělat srandu nebo je ponižovat, stejně s vámi budou jednat jako se zlatem. (Nezkoušel jsem to úplně natvrdo, ale měl jsem z toho takový pocit.)
Můžete si do profilu napsat co chcete, nikoho to nezajímá. Zajímá je pouze heslovitý seznam vašich atributů, aby jej porovnali s podobným seznamem z inzerátu.
Pokud personalista cítí, že je alespoň 10% šance, že se na pozici hodíte, bude ohýbat vás i požadavky tak dlouho, až budete vy i zaměstnavatel přesvědčeni, že se na to fakt hodíte a je to pro vás naprosto neopakovatelná příležitost.
Pokud existuje činnost, která nevede k provizi, HR ji nedělá, byť by patřila k dobré morálce. Jestliže dojde k odmítnutí nabídky, neobtěžuje se personalista firmu vůbec o vašem rozhodnutí informovat - je to pro něj už jen ztráta času. Oni pak chudáci vůbec neví na čem jsou a vy nakonec vypadáte jako idiot.

Nejvíce ze všeho mě asi štval ten posunutý žebříček hodnot. Tím, že jsem neměl peníze na prvním místě a že jsem dbal na své představy o zaměstnání, které šly od srdíčka, stal jsem se pro personalisty nepochopitelným a nesrozumitelným. Podsunovali mi jejich chápání světa, ale to mě akorát frustrovalo, protože jsem nevěděl, jak jim mám své postoje vysvětlit. Psal jsem jim více textu který oni vůbec nechtěli číst a tím se to akorát kazilo víc a víc...

Připadal jsem si prostě, jako by mi někdo dohazoval přítelkyni podle toho jestli je blond, má velká prsa a umí alespoň čtyři sexuální polohy, přitom já si do podmínek jasně napsal, že je pro mě důležitá láska, vzájemné jiskření a společné vize.

Brácha na mou paralelu s dohazovačem hezky navázal:

HR je taková seznamka. A platí ho firma, ne ty. Pokud bys ho platil ty, nejspíš by mu více záleželo na tom, aby naplnil tvé ideály, abys byl spokojen, aby se to povedlo. Ty bys o něm napsal, že je super a sám bys ho příště využil třeba zas. Platí ho však firma a ta má zcela jiné cíle. Ta sice může rozmýšlet trochu nad tvými ideály, ale v zásadě potřebuje někoho, kdo by pro ni udělal tu práci. Kdyby to nepotřebovala, tak nikoho nehledá. Některé budou přemýšlet nad tvými sny trochu, jiné méně. Tohle se ještě setře, když vložíš mezičlánek - seznamku. Motivace těch lidí zcela ničí jakoukoli možnost k tobě přistupovat jinak než k human resource. Mají zoufale málo času, potřebujií udat mnoho lidí. Provolají mraky peněz a snaží se udat alespoň někoho. Na IT trhu je obecně dost hlad po kvalitních lidech, takže poptávka převyšuje nabídku. Nemají kde ty lidi brát. Konkurence je vysoká (firmy si klidně mohou nakonec samy hledat přes LinkedIn a neplatí pak provizi). Nějaké ideály firem, že tahle HR agentura dodáva "kvalitní a prověřené lidi" už vzala na tomto poptávkou pokřiveném trhu dávno za své. Pokud by HR dnes řešili nějaké tvé idály, vůbec by si nevydělali na chleba.

Nemůžu to své setkání s HR ale zase hodnotit tak špatně, protože něco jsem se na tom určitě naučil. Například jsem se zbavil ostychu telefonovat anglicky.

Nakonec nic

Jak jsem psal už ve svém novoročním článku, rozhodl jsem se nakonec zůstat na volné noze a dokonce ji ještě více rozvolnit. Nabídek jsem měl spoustu, prošel jsem si různými pohovory a námluvami, ale vše jsem pak odmítl. Uvědomil jsem si, že jsem chtěl původně vlastně něco jiného a že si svá přání mohu nejlépe splnit sám.

Svého hledání práce však nelituji. Vzalo mi to množství energie, ale mnohé jsem se naučil, poznal jak kde určité věci fungují, proletěl se letadlem, nabral zkušenosti, jaké se mi budou určitě jednou ještě hodit. Navíc je dost možné, že bez celého toho procesu, jenž jsem 1. 11. 2012 spustil, by mi třeba na přelomu roku ani nedošlo, že je zde pořád i varianta, kde se starám sám o sebe. Sice taková staronová varianta, ale vůbec nijak špatná :-)

Prezident

2013-01-10T15:06:04+01:00

Kulminují přípravy na první kolo přímé volby prezidenta v ČR a začíná to být dramatické. "Inteligence" se navzájem straší předvolebními průzkumy, které prognózují vítězství Zemana nebo Fischera. Jedni chtějí, aby se našel lepší prezident tím, že se dohodneme na jednom kandidátovi. Druzí reagují tím, že Češi vždycky volí jen to menší zlo než aby si stáli za svým, no a pak to podle toho dopadá. Forma pokulhává, ale já si z toho beru hlavně obě myšlenky, které za iniciativami stojí. Jakou cestou se vydám?

Ve svém názoru na přímou volbu prezidenta jsem prošel několika stádii. Nejprve jsem ji považoval za hloupost a zbytečnost, ale postupně jsem se začal zajímat o jednotlivé kandidáty, podíval se na dokument o opoziční smlouvě, začal jsem si shánět informace a utvářet si názory. Dnes vidím celou tu věc jinak než na začátku a nakonec se mi vlastně líbí, že prezidenta volíme přímo. Mohl bych k tomu napsat nějaký výpravný odstavec, ale krásně to na svém blogu zachytil Petr Němec, tak si to u něj přečtěte.

Jsem pro, aby clovek volil, ale u prezidenta mi schazi odpoved nejen na otazku koho, ale i proc. Ovlivni vubec vysledek muj zivot?
— Honza Javorek (@honzajavorek) November 11, 2012

Jak je u mě v poslední době zvykem, zaujal jsem postoj jakéhosi nezávislého středového voliče, jenž není fanouškem nějaké jedné strany či jednoho politického směru, ale vybírá si adekvátního kandidáta pro tu kterou funkci. Do kraje jsem volil stranu, která mi v kontextu jihomoravské politiky dávala největší smysl, byť do parlamentu bych ji nejspíš neprosazoval. Nemám tedy problém zvažovat při prezidentské volbě ani levicovější kandidáty, pokud mají vlastnosti, jež bych u prezidenta hledal.

Postupně jsem z uvažovaných kandidátů vyřadil Zemana, Fischera, Bobošíkovou a Franze, nepozdával se mi ale ani Sobotka. Tímto způsobem jsem přišel na to, že jsem přes výhrady zřejmě schopen volit Roithovou, Dienstbiera nebo Schwarzenberga a že nevím o jediné věci, která by mi měla zásadně překážet na Fischerové. Přiklonil jsem se tedy k myšlence, že zvolím ji. Příkládám své komentáře k jednotlivým kandidátům:

Bobošíková - No comment... :-)
Dienstbier - Přijde mi, že ze všech levicově smýšlejících osob v této zemi je asi nejrozumnější a nejlidštější, nicméně mi vadí, že požádal o podporu komunisty (což pro něj ale může být i jeden z pokusů o přežití v prezidentské volbě, jelikož jeho vlastní strana za ním zrovna nějak třeskutě nestojí). Jiné vyložené závady na něm nevidím.
Fischer - Sponzoři, KSČ. Všechno co řekne je tak průměrné a vyhýbající se jakémukoliv názoru, že to snad ani víc nejde. Takového prezidenta nechci.
Fischerová - Má velice idealistický pohled na svět, ale podle mě si je velice dobře reality vědoma, protože kdokoliv se kdy kde snaží v něčem angažovat nebo za něco či pro něco bojovat, s realitou se velice rychle setká. Proto si myslím, že ona ví moc dobře jak to chodí. Její program by se dal označit za levicový, ale v podstatě mám dojem, že to myslí dobře - že si jde za světem, který má být jaksi morálnější a čestnější. Do parlamentu bych ji nevolil, ale na místo prezidenta se mi hodí. Navazuje na Havla, má to v hlavě nějak uspořádané, je morálně čistá, dokážu jí věřit co říká. Navíc mi už přijde, že tu máme moc málo lidí s vůbec nějakými ideály, natož lidí ideálů plných, jako je ona.
Franz - Tento člověk mě ničím nepřesvědčil o tom, že by věděl co s úřadem prezidenta dělat. Nezná odpovědi na politické otázky, jelikož si je nikdy předtím nepokládal. Neví kým se obklopí - kdo budou ti jeho odborníci, s nimiž by se radil, aby na otázky odpovídat dokázal. Nikdy se k věcem veřejným nevyjadřoval a najednou by uměl dělat prezidenta?
Roithová - Přijatelná až na některé čistě katolické názory, s nimiž se ztotožnit nedokážu.
Schwarzenberg - Zřejmě celkem rozumný člověk, nicméně jeho poslední angažmá mě zanechává dost rozpačitým. Nemyslím si, že by na něj měl mít Kalousek vliv kdyby se stal prezidentem, spíš mě štve, že mu dělá od začátku figurku v TOP09, že s ním šel do jedné strany, nechal ho tam de facto vládnout, umožnil mu dostat se opět na ministerstvo. Vadí mi, že přehlíží a toleruje špínu kolem sebe. Že ho netrápí, že se ta špína děje i kvůli němu, protože Kalouskovi daroval svou hlavu na billboardy. Všichni zmiňují, jak výborným ministrem zahraničí je, ale já jsem tedy žádné jeho záslužné úkony v tomto směru nezaznamenal. Svými činy, nebo možná právě nečinností a přehlíživostí k určitým věcem, ve mě úplně dobrý dojem nezanechává.
Sobotka - Na KohoVolit.eu mi vyšel jako ideální kandidát, to ovšem nic neznamená. Zde se nevolí podle programu. Zřejmě není nijak vyloženě zlý a špatný, ale opakuje stále ty samé prázdné euroskepticko-liberálně-pravicové fráze, u nichž mu mohu a nemusím věřit, zda je má naučené, nebo jim opravdu věří. Každopádně se kolem něj ale spousty let děje v ODS bordel a on jej toleruje, nevadí mu, ignoruje jej, a kdo ví, jestli se jej také náhodou tiše neúčastní. Pokud vím, nepociťuje žádnou snahu se vůči tomu vymezovat. ODS je pro mě nevolitelná strana a on je s ní až příliš spjatý.
Zeman - Šloufové, Klaus, opoziční smlouva, zaslepení demokracie, korupce (bohužel výborný řečník a manipulátor).

Jak jsem psal výše, Táňa mi z toho vyšla nejlépe. Trápilo mě ovšem přesně to, co nyní vyvstává napovrch v různých "přesvědčovacích" aktivitách - že nemá dostatečnou šanci na zvolení a můj hlas nebude ničemu platný. Vždy se snažím jít volit a volím ty, které opravdu chci, protože i jeden hlas je může posunout blíže hranici, jež je pro ně důležitá. Ať už je to hranice "dojmu, že má smysl pokračovat v politické aktivitě", hranice nějakých příspěvků od státu na svou činnost, nebo třeba hranice vstupu do poslanecké sněmovny.

V těchto volbách je to ale jinak. Zde jsou podle mě opravdu jen dva výsledky - křeslo prezidenta pro jednu osobu a titul "prezidentského kandidáta z roku 2013" pro ostatní. Mohu svou podporou ve výsledku vyjádřit, že ten daný kandidát byl "nadějný", nebo že měl "podporu lidí mezi 20 a 30 lety" a tím třeba vylepšit jeho další kariérní renomé či chuť se o něco snažit, ale mě toto v tomto případě nestačí. Rád bych opravdu ovlivnil to křeslo a proto budu hlasovat "blbě", budu volit o něco menší dobro, než bych ve skutečnosti mohl.

V tom videu, které odpovídá na výše popsaný názor, se argumentuje např. tím, že jeho představitelé znají hodně těch, jež jsou rozhodnuti pro jiné kandidáty. Upřímně, osobně taky neznám žádného voliče Zemana nebo Fischera. Jenže to je tím, v jakém okruhu lidí se pohybuji. Kolik z lidí, s nimiž se aktivně bavím, ukončili své vzdělávání po základní škole? Kolik z nich dělá prodavačku v Bille? Nula. Průzkumy jsou sice hloupý nástroj, ale pořád lepší než hodnocení na základě mého vlastního okolí. Kolik je to vůbec lidí? I kdybych měl na Facebooku dvě stě kamarádů (vezměme to jako alespoň nějakou metriku hrubého počtu známých), aktivně komunikuji jen s desítkou. To se s nějakým rozumným vzorkem voličstva vybraným agenturou nedá vůbec srovnat, ani kdyby ty výsledky anket byly záměrně trochu cinknuté.

Vážím si apelu na to, že bychom se měli vždy chovat tak, jak to cítíme. Sám jsem zastáncem férového a upřímného jednání mezi lidmi, nevymýšlím nějaké intriky a strategie a snažím se druhým říkat to, co si opravdu myslím (byť to někdy působí naivně, lidé mi občas nevěří, nebo o takovou upřímnost vůbec nestojí). V případě dvoukolového většinového systému však rozhodně necítím, že bych měl jít volit někoho, kdo v posledním předvolebním průzkumu dostal podporu 4,6 % tazatelů.

Budu volit mezi Jiřím Dienstbierem a Karlem Schwarzenbergem, na nichž se dokáže shodnout větší množství lidí a které jsem oba schopen podpořit s poměrně čistým svědomím. Mé výhrady ke Schwarzenbergovi zmírňuje tento článek na Respektu, ale jasno ještě nemám. Projedu si prezidentské diskuse na ČT, zkusím si dohledat více informací o Dienstbierovi, no prostě budu pokračovat v rozhodování.

No a možná kouknu ještě i na Tady je Šloufovo, abych si dovedl představit co se stane, když nám ta volba okopíruje výsledky z těch průzkumů :-) Přeji vám hezký víkend a věřím, že i vy si dokážete (raději podle informací z více zdrojů než na základě dojmů) najít svého kandidáta a půjdete volit, a to ať už jste zastánci jakékoliv volební matematiky.

Různé jiné rozbory na blozích

Za prezidenta budu volit Táňu Fischerovou
Koho a proč nebudu volit za prezidenta - Lepší za dva roky mrtvý Schwarzenberg, než pět let živý Zeman
Můj žebříček prezidentských kandidátů, seřazený od nejhoršího
Všichni prezidentovi muži a ženy + 2. díl

Áčko od 10gen

2013-01-07T10:59:04+01:00

Na úvodní vysvětlení: Dnes se na vysoké škole známkuje tak, že dostáváte písmenka od A do F, kde A odpovídá jedničce a F pětce. Nění to nějaký imperialistický výmysl, děje se tak myslím většinou kvůli kompatibilitě s ostatními evropskými a světovými školami - aby šlo přecházet a uznávat předměty.

Vysokoškolský lajdák

Vysokou školu jsem studoval vždy dost pragmaticky. Neměl jsem kvůli práci čas na nějaké skvělé výsledky a navíc jsem již brzy dostal pocit, že můj průběžný zájem nebo vědomosti, které si odnáším, neodpovídají výsledné známce. Někdy jsem nemusel udělat skoro nic a prošel jsem, jindy mě látka bavila, učil jsem se, ale nebyl jsem ani tak schopen dosáhnout ničeho lepšího než Éčka. Příkladem budiž předmět BMS, jenž mě dost bavil, přestože fakt nemám rád sítě - dodnes si díky němu pamatuji spoustu zajímavostí o GPS, GSM, Wi-Fi, Bluetooth, policejních vysílačkách, satelitech, apod. Nicméně zkouška tam byla velice detailní a protože pro mě byl ten předmět spíš jen jakési hobby, nebyl jsem schopen ji ani napodruhé udělat. Dál jsem to nezkoušel, bylo to těsně před mým odchodem z FITu a tak zapracovala i motivace něco takového vůbec formálně dokončovat.

Zastával jsem názor, že na výsledné známce nezáleží. Dbal jsem pouze na svůj osobní pocit, jaký jsem si z toho kterého kursu odnesl. Neaspiroval jsem tedy nikdy na stipendium, spíše naopak. Za svá studia jsem Áčko dostal opravdu zřídkakdy a to jen tehdy, kdy jinou známku dostat snad ani nešlo. Byl to stav mysli, obrana proti jakési nespravedlnosti vůči mě či druhým ve vysokoškolském systému, takže i Výstavbu překladačů jsem ukončoval bídně, ač jsem tenkrát chodil do školy jen díky ní a snad i obědům. Opět, bylo to pro mne hobby, zájmová činnost, chodil jsem tam dobrovolně, ne kvůli kreditům. Zkoušku jsem dělal tak, aby mě nezatěžovala, jelikož jsem si sám dokázal ohodnotit, zda mi předmět něco dal nebo ne a zda jsem do něj chodil rád ze zájmu, nebo z povinnosti a strachu.

Šprtem v 10gen

Minulý semestr jsem se přihlásil do kursu společnosti 10gen. To je firma, která stojí za databází MongoDB a v kursu šlo tedy o to si práci s ní osvojit. Výuka probíhala online, zdarma. Softwarový rámec pro kursy zajišťuje společnost edX, což je neziskovka řízená Harvardem a MIT. Jak napovídá titulek článku, dostal jsem nakonec Áčko a dokonce mi za něj nejspíš přijde poštou nějaké osvědčení. Mám z něj radost a vážím si jej.

Nabízí se otázka, proč si jej vážím víc, než dobrého výsledku na vysoké škole? Zkusím si odpovědět:

Dělal jsem vše dobrovolně a z vlastní vůle. Peníze zde nehrály roli, kurs je zadarmo.
Předmět mě bavil. Věnoval jsem se mu, protože se stále připomínal a nebylo extrémně obtížné ani nijak otravné v něm pokračovat. Naopak, byla by škoda nevytrvat, i když jsem zrovna neměl náladu.
Vyhovoval mi způsob výuky. Videa, která si pustím kdy chci během celého týdne. Mohu je zastavovat, přehrávat znovu. Krátké kvízy na ověření, že jsem dával pozor. Úkoly. Na závěr zkouška, na kterou mám tolik času, kolik potřebuji (několik dní) a přesto není lehká.
Jednotlivé lekce byly přiměřeně dlouhé, přesto velice názorné a objasňující. Lektor byl záživný.
Ač nebyly úkoly nějak výrazně obtížné, bylo potřeba jim věnovat čas a energii. Pro naučení látky a udržení kontaktu s předmětem to však stačilo.
Nepřipadal jsem si jako nějaký zločinec, který na základě presumpce viny podvádí a fláká se. Bylo se mnou jednáno jako s člověkem, nikdo ze mě nedřel bodíky v potu mé tváře. Týden s nejhoršími výsledky se automaticky škrtal z hodnocení, čehož jsem využil v době nemoci.
Nakonec jsem byl adekvátně ohodnocen známkou. Nejlepší známku nebylo extrémně obtížné získat, ale ani nijak snadné. Kdybych měl o tři procenta méně, nemám ji.

Forma výuky

Ještě než vám kurs vřele doporučím, podělím se o několik dalších svých dojmů.

Byly vypsány dva kursy, jeden pro vývojáře (můj), druhý pro administrátory.
Na začátku se přihlásilo 21 116 studentů. Kurs úspěšně dokončilo 3976 (19 %). Nějaké další statistiky jsou na jejich blogu.
Časový harmonogram kursu byl trochu nesystematický, protože to byl jeho první běh v historii a i 10gen se na něm učil jak to má vypadat. Také byl hurikán Sandy, kvůli kterému se výuka posunovala.
Termíny na úkoly jsou velice přívětivé pro absolventa FITu jako jsem já. Nejen že v oku zamáčknete zkapalněnou nostalgii, když odpověď odešlete přesně ve 23:59, ono máte dokonce ještě několik hodin k dobru díky časovému posunu do USA! ;-)

Takto vypadala běžná lekce. Nikdy netrvala více jak několik minut, ale v jednom týdnu bylo lekcí poměrně dost.

Nejdříve video, potom kvíz (ten se nezapočítává do hodnocení, je pouze pro procvičení). Po kvízu je vždy ještě krátké video s vysvětlením správné odpovědi.

Domácí úkoly mívaly delší zadání. Hodnocení probíhalo nějakou smysluplnou odpovědí do formuláře, pokud šlo např. o analýzu nějakého datasetu, nebo jste zadali kód, který pracovní program vypsal, pokud bylo vaše řešení správné. Prý šlo snad občas i nějak podvádět, ale to jsem nikdy nezkoušel.

K tomu všemu bylo dostupné ještě fórum, kde mohli studenti diskutovat mezi sebou a odpovídat si na dotazy. Samozřejmě tam odpovídali i lektoři, aby rozřešili případné nejasnosti v zadání úkolů apod. Klikl jsem na něj však asi jen jednou, takže o tomto vám více nesdělím. Myslím, že 10gen dokonce poskytoval i nějaké osobní konzultace, pokud jste byli schopni přijít do jejich kanceláří.

Na co čekáte?

Pokud vás může MongoDB byť jen teoreticky zajímat, jděte do toho. Opravdu to doporučuji - ne vřele, ale přímo na 1 535°C. Upřímně, MongoDB není nějaká hračka pro frikulíny, je to věc, kterou jsem měl dostat do ruky před deseti lety místo nefunkční MySQL bez budoucnosti. Tím nechci nijak zpochybňovat místo pro SQL, ale MongoDB je prostě jiná, programátorsky přívětivá. Podle mě se hodí opravdu každému druhému, protože na většinu malých problémů bude nerelační přístup stejně dobrý jako relační, ale odháže vám spoustu zbytečných větví od noh. No a když zateskníte po cizích klíčích, vždy je tu PostgreSQL.

Na jaro 2013 jsou vypsány tři kursy:

U slovního spojení databázový administrátor si prostě vždycky musím vzpomenout na tento slajd Michala Špačka.

Tak hurá na to, začíná se 21. ledna!

Mezi dvanáctkou a třináctkou

2013-01-02T16:38:35+01:00

Půllitr s dvanáctkou je za námi a čeká na nás 13°. Už se nese, ale jestli bude pšeničná, nepasterizovaná, nefiltrovaná nebo tmavá, to ještě nevíme. Kdybych měl to předešlé pivo nějak zhodnotit, bude z mého pohledu rozhodně řezané a k tomu ještě trochu zvětralé.

Dvanáctka

První polovinu jsem se těšil na konec svého vysokoškolského studia. Odpočítával jsem dny a dělal vše pro to, aby to vyšlo a bylo to už konečně za mnou. Následně přišly prázdniny, po kterých jsem si uvědomil, že mě už sice netíží škola, ale jsem pro změnu nespokojený se svým pracovním životem. Takže to postupně vyústilo v další čekání, tentokrát na konec roku, kdy jsem měl opustit většinu svých závazků a začít nějak nanovo, úplně jinak. Zase jsem si škrtal dny v kalendáři a opět jsem dělal vše pro to, abych mohl od ledna začít žít tak jak jsem si vysnil.

Budu si ale pamatovat i několik pěkných věcí. Našli jsme si hezké bydlení, začal jsem chodit víc plavat, užil jsem si před závěrečným učením brněnské Hockey Games, po státnicích jsem si nadělil účast na nezapomenutelných Colours of Ostrava, projel jsem v létě deltu Dunaje v Rumunsku a slyšel jsem Fatboy Slima.

Třináctka

Před několika týdny jsem měl udělat zásadní rozhodnutí ohledně svého pracovního restartu. Měl jsem velice dobrou, svým způsobem snovou nabídku na práci v zahraničí, kterou jsem však nakonec odmítl, stejně jako všechny nabídky předtím. Uvědomil jsem si totiž za ty dva měsíce hledání práce, že chci ke všem těm svým výmyslům ještě i zpomalení. Došlo mi, že je tu pořád i varianta, ve které se o sebe prostě postarám úplně sám a navíc ve vlastním tempu. Líbila se mi čím dál tím více, až nakonec vyhrála.

Rozhodl jsem se tedy nic neslibovat, nic neplánovat, na nic už proboha nečekat, zůstat na volné noze a pracovat pouze na poloviční úvazek. Mít oddech, volnost, svobodu pro vlastní nápady a myšlenky výměnou za jistoty nebo spousty peněz. Mám živnostenský list, tak co? Můžu dělat cokoliv se mi zachce. Programovat, rozjet e-shop, kácet stromy, nebo od pozítřka na Zelňáku začít prodávat housky, když se mi bude zdát, že mě to zabaví a uživí. Můžu tak žít měsíc, půl roku, nebo spoustu let. Na nájem vždy nějaké peníze najdu a když ne, do Red Hatu nebo Seznamu můžu jít vždycky ;-) Děti nemám, hypotéku taky ne, takže není co řešit.

Nadšení ✔
Práce z domova i odjinud ✔
Python ✔
Nejsem mentor ✔
Mám kolem sebe profesionální tým ✖
Nezodpovídám za druhé ✔
Dobrodružství a změna ✔
Vlastní tempo ✔

Myslím, že to je docela slušné skóre :-) Navíc se mi otevírá prostor pro účast v nějakém tom startupovém šílenství, pokud na to budu mít dost chuti. S kamarádem začínáme kout nějaké drobné pikle, tak se uvidí. Volný čas hodlám věnovat ale i hobby projektům, například Žít kino mi tak trochu chátrá a určitě by si zasloužilo víc pozornosti.

Plány a předsevzetí

Na rozdíl od předchozích let jsem se rozhodl na tento rok nic konkrétního neplánovat. Musím říct, že už teď je to spolu s přechodem na volnější nohu velice osvobozující pocit. Hodlám žít z týdne na týden, z měsíce na měsíc, vychutnávat si přítomnost a dávat jí maximum. Mám prázdný kalendář a když se mě zeptáte, jestli půjdu dnes večer na jazz, pravděpodobně prostě jen bez výmluv kývnu. Hodlám žít svůj život, ne jen stále plnit úkoly, které mi zadal někdo jiný a hledat mezi nimi mezery aspoň na jeden díl Futuramy.

Dal jsem si ale přeci jen jedno předsevzetí. Jedno jediné na celý rok, aby mělo co největší šanci na uskutečnění. Řekl jsem si, že si dám dokupy životosprávu a začnu pravidelně a pořádně jíst. Neříkám že nějak vyloženě zdravě, ale prostě pravidelně a normálně, protože s tím mám dlouhodobý problém a odvíjí se od toho podle mě úplně všechny ostatní mé neduhy.

Cesta je cíl

Myslím, že jsem v druhé půlce roku 2012 pochopil, že i cesta může být cíl. Milí čtenáři, moc vám do nového roku přeju, aby měly vaše cesty srdce a abyste měli vždycky dost zdraví a síly jimi jít.

Svátky klidu

2012-12-23T17:13:35+01:00

Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. Nevím, kde na to kdo přišel.

Dva měsíce se lidi honí po obchodech a shánějí dárky, které druhým většinou dávají jen z kulturní povinnosti. Hrozně se mi líbí dárečky, které udělají radost a přitom jsou až hloupě jednoduché, žádné složité a drahé věci. I štangle dobrého salámu v nějakém pepřovém obalu je lepší dárek než drahá věc, kterou nepotřebuju, kosmetika kterou nepoužívám nebo sada hrníčků, které nešlo dát nikomu jinému. A pokud jde o to, dárkem na Vánoce nikomu nedokážu, že na něj myslím. To dokážu tak, že pro něj udělám něco hezkého kdykoliv jindy - donesu z ničeho nic květinu, pošlu pohled, koupím drobnou radost.

Vánoce pro mě mají i tu chybu, že zahrnují setkávání se spoustou lidí zároveň. Davy v obchodech, se kterými se vůbec setkávat nechci. Velké rodinné sešlosti. Já asi nemám rád velké rodinné sešlosti. Nic proti svému rodinnému kruhu, ale já bych jel prostě nejraději někam na hory a oslavil si to v soukromí ve dvou lidech, zrelaxoval bych v přírodě, užíval si ticho, klid a mír. Meditoval bych nad životem, uplynulým i nadcházejícím rokem. To by byly konečně ty svátky klidu a míru! S lidmi bych se setkával přes rok, rozprostřeně a především tehdy, kdy se to líbí i hodí obou stranám.

A přáníčka. Kýč, nepovedená sranda nebo tuctová nuda. SMSky, tagování na Facebooku do obrázků, firemní PFka, přání v rádiích, televizích, výlohách obchodů. Ach! Upřímně, raději mi nic nepřejte. Nic originálního pravděpodobně nevymyslíte, protože originální věci vyžadují nějakou kreativní práci. Potěšilo by mě třeba, kdybyste vzali kus tvrdého papíru, namalovali na něj něco (i když neumíte malovat) a poslali mi ho normální poštou. Jenže to byste si na chvíli museli místo k Facebooku sednout k psacímu stolu a pastelkám. To se dneska už nedělá.

Musel jsem si to sem takhle napsat na blog, abych věděl, jak si to mám za rok zařídit. Nejlepší bude zmizet někam do hor a rodinu navštívit před Vánoci nebo po nich. Dárečky pojmu jako nějaké užitečné, veselé drobnosti. S přáníčky nevím co udělám, asi vypnu televizi, rádio, mobil, Facebook, Twitter a půjdu ven stavět sněhuláka.

Kuchyňská

2012-12-15T14:12:19+01:00

Dnes jsem u sporáku křičel
měl jsem vykloubenou kyčel
plyn nicméně stále syčel
tak jsem brzy opět mlčel.

Blbá nálada

2012-12-08T22:38:13+01:00

Jak slyším blbá nálada, dělá se mi už špatně. Havlovo slovní spojení zneužité jako plytký politický a mediální buzzword současnosti.

Blbá nálada jako program

Nejlepší jsou lidé, kteří si téma blbá nálada, boj proti ní a názory na ni dají do politického programu a vedou na to rozsáhlé diskuse. Nesleduji každé uprdnutí kde kterého prezidentského kandidáta, ale přijde mi, že zrovna poměrně opěvovaný Vladimír Franz žádné jiné téma nemá a v rozhovorech či vyjádřeních se po dvou košatých větách prostě opakuje. O Janu Fischerovi samozřejmě ani nemluvím. Ten se vyjadřuje výhradně ve středově vyvážených a perfektně korektních omáčkách, ať už se mluví o čemkoliv. Vadí mi, že z úst kandidátů zní blbá nálada už jen jako fráze. Úplně vidím, jak si po jejím upuštění v televizním rozhovoru odškrtávají apelovat na morálku společnosti ze svého seznamu úkolů. Bohužel, když se něco opakuje padesátkrát, pojednapadesáté už to zní prázdně a falešně.

Prázdné pojmy

Stejně jako boj s korupcí nebo zadlužování země je to důkaz ideové vyprázdněnosti naší politiky. Což je už sice zrovna další takový buzzword, ale lépe to pojmenovat neumím. Větší strany jsou středové, aby nabraly co nejširší masu voličů a k tomu táhnou buď doprava nebo doleva, tzn. podkuřují živnostníkům a podnikatelům, nebo zaměstnancům a odborům. Vybočují možná zelení nebo piráti, kteří nějaké téma mají, protože řeší ekologické otázky či záležitosti spojené s digitalizací našeho společenství. I ti by ovšem udělali koalici téměř s kýmkoliv, jen aby se dostali k více voličům. Že jdou programy stran v koalici proti sobě? Nevadí. Stranám nevládne ideologie a názor na uspořádání světa, ale pružný kompromis. Absenci názoru nebo postoje vidíme dnes a denně. OSD zvyšuje daně, ČSSD dělá koalice s komunisty.

Máme se opravdu mizerně?

Co by však mělo nahradit prázdné pojmy? Vlastně tu nic neřešíme. Nemáme žádné závažné problémy, se kterými by se tato země musela poprat. Nehrozí nám momentálně války, hladomor, nerozhodujeme o ničem důležitém v rámci EU, nedějí se zde žádné nepokoje, nemáme žádnou tragickou nezaměstnanost (oproti jiným státům v Evropě), banky nám nekrachují, obilí roste, solární panely fungují... prostě si nemáme na co stěžovat.

Média ovšem i ve chvíli, kdy reálné problémy chybí, musí o něčem psát. Vyzvedávají tak často do popředí pseudoproblémy, na něž se pak nalepí strany jako TOP09 (zadlužování), VV (boj s korupcí), a podobné. Nepovažuji dnes už za politické téma něco, co se musí řešit tak nějak obecně, v každé lidské společnosti a v každou dobu.

Je současná společnost zkažená?

Můžeme si tady namlouvat jak je ten dnešní svět oproti minulosti špatný a zlý a lidé jsou zkažení, takže to chce pozitivní evoluce a revoluce a defenestrace a matrace a penetrace. Jenže to je blbost. Myslíte si, že Římané neměli svého Rampulu, Ratha, Krejčíře, Zemana, Klause nebo Vandase? Bylo to tam úplně stejně prohnilé a zkažené jako dnes. Přečtěte si třeba Cicera.

Je to věčný boj, který samozřejmě nesmíme vzdávat, ale neměli bychom se jím ani nijak přehnaně zabývat - vyhraný totiž nikdy nebude. Je to stálé žrádlo pro média, která z toho budou dělat senzaci, ale jinak to nic zvláštního není. Vždy tady budou vraždy, podvody, korupce, zadlužování. Jen to jde někdy víc vidět a někdy méně. Za komunistů toho nebylo méně, jen to bylo skryté. Vše ututláno a tiše schvalováno. Dnes jsme na tom líp, protože se to často alespoň normálně trestně stíhá a řeší.

Jasně, jsou to důležité věci, musíme si na ně posvítit a musíme je umět regulovat, ale nemůže z toho být velkolepá agenda. Proti korupci má být každá vláda, proti zadlužování každá strana, proti blbé náladě každý prezident. Dělat z toho program je jako by se někdo hlásil na post ředitele ve firmy s tím, že až nastoupí, budou lidé muset opravdu pracovat a ne se flákat. Nebo jako kdyby si dal politik na billboardy, že je proti vraždám a bude je fakt silně potírat. To není program, to je samozřejmost.

Blbá nálada neexistuje

Nemáme blbější náladu než dřív. Jsme pořád stejní pesimisté. Jen vidíme v televizi a na vévévé-ídnes víc případů korupce a víc nepořádku než dřív, tak máme pocit, že se něco děje. To, co označujeme jako blbá nálada si vysvětluji jako tři jevy:

Myslíme si, že se máme špatně. Nemáme. Máme se tak dobře, že politice docházejí vážná témata.
Myslíme si, že je všude spousta špíny a korupce. To bylo odjakživa, ale nebylo to tolik vidět.
Špína a korupce nám tak trochu přerostla přes hlavu. To je dle mého názoru pravda.

První dva body jsem rozebral už výše. Co ten třetí? Špína tu byla odjakživa, nevymýtíme ji, ale stejně jako ty vraždy ji musíme držet v nějakých mezích. To v současné době moc dobře nefunguje. Politici na státní úrovni se při provádění alotrií příliš nestrachují a ti na krajích či městech už vůbec.

Nikdo je totiž nekontroluje. Stádo českého lidu jen konzumuje zkratkovité informace, aktivně se do ničeho nezapojuje. K čemu jsou veřejné rozpočty obcí online, programy politických stran nebo rozbory slibů politiků, když je nikdo nečte a nikdo z politiků s tímto vším není konfrontován nebo za své falešné jednání postihován? Je to jako bychom přestali malé dítě plácat přes ruku - za chvíli si dovolí víc a nakonec nám úplně zvlčí. Když rezignujeme na výchovu našich politiků, nemáme právo si stěžovat, že jsou z nich nevychovaní fracci.

Nebuďme pasivní

Pokud vám vadí, že politici lžou a kradou, jděte tu politiku dělat sami. Uvidíme, jestli budete lepší. Nechce se vám, protože je to těžká dřina a svinstvo? A přemýšleli jste nad tím, proč se jiným chce? Většina proto, že z toho mají osobní prospěch. Ale co ti ostatní? Proč třeba aspoň jdou a založí nějaké občanské sdružení? Proč jdou do toho svinstva? Protože chtějí nezištně zlepšit život kolem sebe.

Ta slavná blbá nálada totiž nezmizí tím, že si zvolíme šikmookého nebo potetovaného prezidenta. Zmizí tím, že přibude lidí, kteří se babrají v politice proto, aby nad nimi nerozhodovali prospěchářští hajzlové. Dokud nebude v lidských hlavách vyasfaltovaná dálnice mezi nasraností na své zastupitele a aktivitou, jež povede k nějakému lepšímu stavu věci, nic se nezmění. A ne, vzít houkačky a jít strašit na náměstí v anonymním davu s cedulí STOP VLÁDĚ opravdu není žádná konstruktivní občanská aktivita. Ani média nepomohou - občas se snaží, ale většinou jen (ať už vědomě či nechtěně) dělají prodejné děvky pro manipulaci davů. Čest výjimkám, které výroky politiků jen tupě neotiskují, ale také s nimi polemizují.

Tento úryvek z Platóna (Ústava, Kniha první) dával před pár dny na Facebook kamarád Jaroslav Polakovič a já nemohu jinak, než s ním tento svůj článek zakončit:

Proto tedy, děl jsem, dobří nechtějí vládnouti ani pro peníze ani pro čest; neboť nechtějí slouti ani námezdníky, když by zjevně za svůj úřad dostávali mzdu, ani zloději, když by si sami z něho brali. Na druhé straně ani pro čest, neboť nejsou ctižádostivci. Musí se tedy na ně s nutností a trestem, mají-li úřady přijímati – a proto se podle všeho obecně pokládá za nečestné o úřady se ucházeti a ne čekati na nuceni –, největším pak trestem jest býti pod vládou špatnějšího, jestliže člověk sám úřadu nepřijímá. Ze strachu před tím trestem patrně přijímají slušní lidé úřady, když je vůbec přijímají; pak se chápou vlády, ne jako by přicházeli k něčemu dobrému, ani s myšlenkou, že se při ní dobře pomějí, nýbrž v poznání, že to jest nutné a že tu není lepších lidí, než jsou sami, nebo rovných, kterým by ji svěřili.

Nazývejte si občansky angažované lidi kverulanty, ekoteroristy, spasiteli, nepřáteli, nebo třeba hrdiny, ale bez nich to tady lepší nebude. Bez nich? Bez nás!

Tapírnictví

2012-12-07T23:01:32+01:00

Vcházím do tapírnictví. Na regálu leží tvrdý tapír, už od pohledu velký formát. Ptám se jej na oddělení tapisérií, ale mlčí. Nezbývá mi tedy než obdivovat sérii sešitů z recyklovaných tapírů. Ty větší mají kožené desky. Boxy s tapírovými draky raději míjím, předstírám spěch. Zadýchaný usedám na tapicírovaný taburet.

Protírám si oči a zjišťuji, že jsou přede mnou police s barevným tapírem. Chvíli na sebe civíme. Moc dlouho to netrvá, mrkám první a po prohře se zvedám. Z druhé strany regálu mají malé tapírky. Vzpomínám na školu, kde jsme si přesně takové tapírky, ovšem zamilované, tajně posílali mezi lavicemi.

Skoro před pokladnou narážím na balící tapír. Něco na mě zkouší, ale odolávám. Je totiž dost průhledný a laciný. Jelikož si nic neodnáším, u východu se se mnou loučí akorát jeden zapomenutý toaletní tapír. Vypadá smutně, ale zjevně je dost navoněný. Je mi ho líto, nicméně obchod opouštím, abych jeho odér také za chvíli nepochytil.

Nevybral jsem si. Vánoční dárky budu muset koupit jinde.

Obrázek tapíra je z Wikipedie.

První zkušenost s eBay

2012-11-09T14:38:48+01:00

Hodně se mi potí ruce a místo, které tímto trpí nejvíc, je klávesnice mého laptopu. Mám ji často špinavou, protože pot se na ni chytá a já nemám nervy ji čistit každý týden. Nejspíš trpím hyperhidrózou. Popravdě, kromě dotykových zařízení a klávesnice s tím problémy moc nemám. Uvažoval jsem pro psaní na počítači o tenkých černých rukavicích, ale žádné vhodné jsem nenašel - máte-li tipy, podělte se prosím.

Když se mi v létě už všichni smáli, jestli mi náhodou nespadl laptop na fesťáku do bláta, řekl jsem si, že jej teda konečně vyčistím. Udělal jsem to však důkladně a již podruhé v životě se mi povedlo klávesnici zrušit. Bohužel, pot je opravdu svinstvo a bez nějakého většího omytí dostat dolů nejde. Teď už třeba vím, že by byl nejspíš lepší alkohol. No každopádně voda je holt voda a já to opět nenechal nijak moc dlouho vyschnout, takže mi čudlíky vyzkratovaly a zblbly se. Můj předešlý DELL vyvázl po čase pouze s nefunkčním Z (popřípadě Y, záleží jaké máte rozložení) a F7. Pokud si klávesnici vykoupete ve vodě jako já, radím vám - nechte ji pořádně vyschnout. Měsíc je ideální, řekl bych. Potom ji zapojte a je dost možné, že bude úplně OK. Ale je taky dost možné, že ne. Jako u mého současného HP.

Pozor! Tyhle rady se vztahují jen na to, když klávesnici mimo počítač omyjete vodou z kohoutku. Pokud si svůj laptop polijete vínem, máte zaděláno na mnohem větší problém - hlavně proto, že to neschytala jen klávesnice a nápoj vám uvnitř komponent vašeho milovaného stroje zahájí proces koroze a postupného rozkladu. Co s tím se dovíte od pana Google na souřadnicích politá a klávesnice.

Hloupé je, že na laptopu se bez klávesnice pracuje dost špatně. Vozil jsem si tedy s sebou všude externí, byť se sotva vešla do batohu a byla to s ní fakt otrava. V posteli při koukání na film pak situaci zachraňovala Onboard, klikací klávesnice na obrazovce. Ve Windows se něco takového dá zapnout tuším i při přihlášení. V mém Xubuntu ne, ale bylo to celkem jedno, protože heslo do BIOSu bych si nenaklikal tak jako tak :-)

Přemýšlel jsem, jak to celé vyřešit. Šance na vyschnutí byla mizivá a já potřeboval slušně pracovat. U nás jsem našel jen jedinou firmu, která měla tento náhradní díl, byl ovšem na objednávku do 20 dní a stál šílených 1200 Kč. Řekl jsem si, že zkusím eBay.

Našel jsem si tedy britskou klávesnici (protože HP má pro US klávesnice jiný tvar a neseděla by) a objednal od relativně důvěryhodně vypadajícího uživatele za zhruba 700 Kč i s dopravou. Vše proběhlo v pořádku a výrobek brzy dorazil až k mým dveřím. Až na to, že to byl úplně jiný typ. Myslím, že by možná seděl na laptop kolegovi v práci, přišlo mi to povědomé... "Tož super," řekl jsem si a jal jsem se dolovat z uživatele správný typ nebo peníze. Ukecal mě, že se spletl a že mu ji mám poslat zpět. Tak se i stalo, za přibližně 120 korun frčela zpátky na ostrovy. Byly to sice peníze a práce navíc, ale na druhou stranu, co bych dělal s tou špatnou klávesnicí, že?

No a pak se nedělo nic. Občas jsem mu psal, on občas odepsal, ale žádný posun. Takže jsem se jednoho dne pak už naštval, napsal mu zlou odpověď, dal mu špatné hodnocení a zkusil kliknout na eBay Buyer Protection. Nevěděl jsem jak to funguje, ale všude to inzerují, tak jsem doufal v poslední záchranu. No a přes strašně spletitou sérii obrazovek a help stránek a support formulářů jsem se dostal k informaci, že tato ochrana kupujícího funguje jen 40 dní od koupě a to už jsem před pár dny prošvih.

Chvíli jsem se tloukl do hlavy, ale protože to není dlouhodobě moc užitečné řešení situace, napsal jsem i na eBay. Napsal jsem zlou zprávu zhrzeného zákazníka zelenáče. Hrál jsem trochu na city, aby si uvědomili, že jde o mou první zkušenost a podle ní jim budu na vždycky už věřit nebo ne. Odepsali velice hbitě a v podstatě obratem mi proplatili na můj PayPal účet všechny výdaje, omluvili se a připomněli mi, že si na to ale nemám zvykat a příště si pohlídat těch 40 dní :-) Ozval se mi i ten uživatel s tím, že mu doma na rakovinu umírá máti a že to poslal a že mi klidně vyhrabe papíry z odeslání. Bohužel, toto mu mohu a nemusím věřit, takže jsem mu dal akorát najevo, že je mi to líto a pokud klávesnice opravdu dorazí, pošlu mu peníze zpět.

Tentýž den jsem zoufale kouknul na eshop Suntech.cz, tedy toho jediného českého dodavatele, kterého jsem našel. Náhoda, zrovna měli jednu klávesnici na skladě, bez čekání! Ihned jsem ji objednal, druhý den byla u dveří a měl jsem zase plně funkční počítač. Z Británie už nikdy nic nedorazilo.

Takže toto je můj letní příběh s klávesnicí. Poučení je z toho několik, a to především pro mě. Vy to můžete navíc brát i jako úsměvnou historku a u piva se mi můžete tradičně vysmát.

Restart

2012-11-04T14:11:48+01:00

Restart je dobrej a nutnej. Po každém restartu ale zustává fakt jeden, a to že ráno musíš vstát a něco dělat.

Rozhodl jsem se přiblížit svým snům a vydat se za nějakým dobrodružstvím. Posunout se někam dál. Udělat změnu. Ke konci tohoto roku končím ve všech svých zaměstnáních a se všemi svými pracovními projekty. Nic domluveného nemám. Uvidím, co mi přijde do cesty.

Abych mohl 1. 1. 2013 vstát a něco dělat, vytvořil jsem si tento životopis. Pokud mi chcete pomoci, můžete na něj šířit odkazy.

Sbohem a díky za všechny ryby

Chtěl bych poděkovat Michalovi Janíkovi a týmu okolo pana Mergada, že jsem mohl být od samotných začátků u vzniku technologicky velice zajímavého projektu, který je u nás (a možná i ve světě?) zcela unikátní. Děkuji Honzovi Hornovi, že do mě vložil důvěru při budování ConcertInu a smál se mnou nad Facebook API, ať už z radosti že nám to funguje, nebo protože nám v tu chvíli nic jiného nezbylo. Taky děkuji Michalovi Wiglaszovi, že to se mnou vydržel celou VŠ a zdolávali jsme společně bez jakýchkoliv neshod strasti mnohých zakázek pro javorek.net.

Kdybyste mě chtěli u Michala nahradit, koukněte se na pracovní nabídku na jeho blogu.

Sny

Jako odpověď na všechny otázky zde nastíním sny, které mě vedou ke změně.

Nadšení

Chtěl bych mít práci, pro kterou se dokážu nadchnout. Něco z oboru, který je mi blízký (geografie, historie, koncerty, sport, cestování, ...?). Vím, že toto je běh na dlouhou trať a nejlépe jej vyřeším založením vlastního podnikání, ale chtěl bych se zatím alespoň přiblížit něčemu, pro co mi bude srdíčko tlouct svižněji. Bohužel, internetový marketing pro e-shopy to prostě není, ačkoliv poskytuje prostor pro tvorbu velice zajímavých, netriviálních aplikací.

Práce z domova i odjinud

Poslední rok jsem více či méně pracoval způsobem denně v kanceláři a zjistil jsem, že to pro mne momentálně není efektivní. Doma nezažívám pocity osamělosti, jelikož tam mám spolubydlící. Nemám děti, takže se mohu zavřít v pokoji a klidně pracovat. Doma mám ledničku, sprchu, svou židli, svůj stůl, svůj oblíbený čaj. Nemusím to všechno nosit někam pryč do práce nebo dělat kompromisy. Doma se mi nyní pracuje nejlépe. Nemám sice zrovna velkou disciplínu, ale nevím, proč bych ji měl řešit berličkami v podobě odjezdu do kanceláře, když je to jen o cviku a vůli. Chci svobodu v tom, jak si poskládám týden. Navíc pokukuji po tzv. digitálním nomádství, alespoň příležitostném.

O práci na dálku jsem před týdnem napsal celý článek.

Python

Přál bych si momentálně pracovat už jen a pouze v Pythonu. Asi se nebráním nějakému lehkému zasvěcování do jiných jazyků, jako jsou JavaScript, Erlang, apod., ale jádro mé práce by mělo být v krocení modrožlutých hadů. Chtěl bych se především už nadobro odlepit od PHP, přestat sledovat jeho vývoj a nemít potřebu se v něm nadále vzdělávat a nemuset udržovat žádný kód v něm napsaný.

Není učení jako učení

V poslední době se to nějak sešlo a já cítím, že ještě nejsem v pozici, kdy bych měl někomu dělat mentora. Sám bych byl nejraději v roli toho, kdo se ještě nechává táhnout profesionalitou týmu a doučuje se nové techniky nebo nástroje. Už jsem to zažil v Eventivalu a chci ten posun zažít znova. Těžko se naučím pořádně testovat, když se k tomu mám donutit sám, ale mnohem rychleji překonám úvodní nedůvěru, pokud to dostanu nařízeno v rámci týmového workflow. Nejsem žádný nezkušený rybíz, ale pořád ještě chci být učen, ne učit a vysvětlovat. Alespoň prozatím.

Zodpovědnost jen za sebe

Také jsem v tuto chvíli unavený z vedoucích pozic. Vést vývoj znamená zodpovídat za vše okolo projektu, dělat code reviews, řešit krizové situace, hlídat deployment, apod. Přináší to také nenahraditelnost či pocit nenahraditelnosti, což je akorát velký tlak a stres.

Neříkám, že mě to vyloženě nebaví, ale potřebuji si od toho odpočinout. Chci být zase chvíli truhlářem, který si zaleze do dílny a tam v klidu, tichu a při vůni dřeva vyrábí stůl. Ten nejlepší stůl, jaký umí. Jen občas přitom vyjde ven a konzultuje s ostatními jeho podobu, nebo se jej snaží prodat.

Dobrodružství a změna

V neposlední řadě hledám také dobrodružství. Ještě pořád si pamatuji to chvění, když jsem si šel ve Finsku poprvé do obchodu koupit těstoviny nebo poslat pohled a v trafice jsem platil kartou za poštovní známku. Pracuji od roku 2003 a mám před sebou ještě zhruba 40 let férové hokny. Sednout si na židli do kanceláře v nejbližší korporaci a čekat na dva týdny dovolené nebo na důchod je prostě to poslední, co chci teď ve svých 25 letech podniknout. Tím nechci být nijak zlý - ty firmy nemohou za to, že při pohledu na jejich loga se mi nezvedá hladina adrenalinu. Třeba z toho za pár let vyrostu a ještě rád se do nich vrátím. Ale teď se na to bohužel ještě necítím.

Dejte mi šanci

Pomozte mi splnit mé sny. Předejte prosím můj životopis kam nejdál můžete! Děkuji :)

P.S.: Pokud by tam někam vedly přímé lety z Brna nebo slušné vlaky, bylo by to úplně dokonalé ;)

Práce z domova

2012-10-27T20:56:44+02:00

Zajímám se o práci z domova - nejen proto, že jsem mnoho let takto pracoval, ale také protože nyní pracuji v kanceláři. Jaké jsou výhody a nevýhody práce z domova? Na co si dát pozor? Z čeho se radovat? Co je digitální nomádství? Rozhodl jsem se napsat článek, který by nějak shrnul informace z mnoha zdrojů, jež jsem pročetl.

Pro urovnání pojmů, anglicky se práci z domova říká nejčastěji telecommuting. U nás je zažité spíše home office, s tím jsem se však nikde v zahraničních zdrojích moc nesetkával, spíše zřídka.

Práce z domova

Je asi třeba zamyslet se nejprve nad tím, co je vlastně všechno práce z domova. Mám-li rodinný dům na hlavní ulici a v přízemí si vedu obchod, je to také práce z domova? Pokud mám v garáži truhlářskou dílnu, je to práce z domova? No asi ano, na oběd jdu pravděpodobně do vlastní kuchyně a vstát mohu také v podstatě kdy si usmyslím. Akorát už to není onen telecommuting ani telework. Správně by se tedy podle mě mělo říkat spíš práce na dálku než práce z domova.

U tohoto mi vždycky v hlavě vyskočí myšlenka, že před průmyslovou revolucí byl "OSVČ" prakticky každý a taky skoro každý "pracoval doma" - zemědělec, řemeslník... Dnes to je "výsada" odvážných. Nějaký divný systém jsme si to zavedli, ne?

Co lze dělat na dálku

Spousta činností se dá dělat z domova, ale samozřejmě nikdo neříká, že úplně všechny. Letuška, hasič, ani horník svou práci na dálku neudělá, to je jasné. Telecommuting je v podstatě založený na tom, že na rozdíl od klasického způsobu práce, kdy člověk dojíždí za prací, v tomto případě práce "dojíždí" za člověkem. Funguje to na základě udělátek, jež nám přinesl technologický pokrok (e-mail, web, VPN, telefon, VoIP, cloudová úložiště pro data, apod.).

Rozhodně se tedy dá na dálku vykonávat o dost více povolání, než jen ta, která si k home office přičichla díky své blízkosti k IT jako jedna z prvních - programátoři, grafici, copywriteři, aj. Práce z domova je také charakteristická pro lidi na volné noze.

Pokud vaše běžné pracovní úkoly zahrnují z drtivé většiny sezení u počítače nebo činnosti, které už mají svá internetová řešení, můžete je nejspíš stejně tak vykonávat i ze svého vlastního pokoje. Díky VPN nebývají většinou překážkou ani požadavky na zabezpečení informací. Díky videohovorům nebo YouTube dnes můžete na dálku klidně vyučovat cizí jazyky nebo dávat lekce matematiky.

Kdy zvážit práci na dálku?

Pracujete nezávisle a vyžaduji minimální interakci s lidmi kolem.
Primárně komunikujete s klienty a partnery, po telefonu nebo e-mailem.
Jste motivovaní sami od sebe a velmi disciplinovaní co se týče práce. A nic si nenalháváte ;-)
Máte oddělené místo, které může sloužit jako kancelář a není běžnou součástí vašeho prostoru pro život.
Váš domov má všechny potřebné zdroje, vybavení a služby, které vaše práce potřebuje.
Je legální provozovat váš byznys z domova a máte na to povolení.
Máte v blízkosti nějaké důvěryhodné místo, které můžete použít pro setkávání tváří v tvář s lidmi, pokud to bude potřeba.
Jste na webu jako doma a umíte pracovat s online nástroji, které vám pomohou zůstat v kontaktu s okolním světem.

Co je úžasné

Pohyblivá pracovní doba - Sami si určíte, kdy se vám nejvíce hodí pracovat. Jste-li nejproduktivnější v noci, pracujete v noci. Můžete si dát po obědě 20 minut spánek, nebo si k trávení pustit seriál.
Nízké náklady - Nepotřebujete zvláštní kancelář, nemusíte nikam dojíždět, nechodíte na menu do restaurace. Některé náklady sdílíte s domácností, něco si můžete dokonce odečíst z daní. Ušetříte peníze i čas.
Kontakt s blízkými - Celodenní kontakt s rodinou, s dětmi.
Neruší vás kolegové - Nemusíte se s někým bavit jen proto, že si potřebuje popovídat a je s vámi ve stejné místnosti.
Vybíráte si kolektiv - Trávíte čas s rodinou nebo svými přáteli, případně v nějakém coworkingu. "Kolegy" si tedy vybíráte sami a trávíte čas jen s těmi, s kterými si máte co říct. Obvykle se v něm neobjeví lidé, se kterými si nesednete.
Žádná buzerace - Člověk je sám sobě svým pánem. Sami si práci rozvrhnete jak potřebujete.
Pružnost - Můžete pracovat kde chcete a kdy chcete. Dopoledne? Odpoledne? Na horách? V Argentině? Pokud je internet na Sahaře, můžete pracovat i odtamtud.
Jste ve svém - Na co jste si v IKEA vybírali hezkou židli a k čemu vám je lednička plná jídla, kdybyste je měli použít jen o víkendech nebo po večerech?

Co už je horší

Vyrušujete domácnost - Můžete být své domácnosti na obtíž. Budete se s klienty setkávat doma? Budete mít oddělenou místnost pro práci (pracovnu, dílnu)?
Domácnost vyrušuje vás - Mít kontakt s dětmi je hezké, ale k práci potřebujete klid a ten s nimi nejspíš nemáte.
Nedostatek vlastní disciplíny - Dokážete být produktivní a dohlížet sami na sebe? Nebudete vstávat v poledne a pak sedět u stolu v pyžamu do pěti odpoledne?
Nosíte si práci domů - Dokážete si rozdělit den na práci a domov? Nebudete pracovat průběžně po celý den?
Samota - Nemáte kontakt s jinými osobami, chybí kolegové, není s kým prohodit slovo. Nejste součástí kolektivu.
Časový posun - Pracujete-li pro někoho v USA nebo jste noční sova, musíte se nějak sladit s ostatními.
Není úniku - Často si člověk doma odpočine od práce a v práci od domova. Pokud je domov a práce jedno místo, kontext se přepíná těžko.

Na většinu těch problémů existují řešení. Většinou stačí se naučit disciplíně, viz níže. Proti samotě a prolínání domova s prací pomáhá také coworking.

Jak na to

Programátor Bob McWhirter sepsal krásný návod na to, jak začít s prací na dálku. Jak to udělat, aby na to nějaký zaměstnavatel přistoupil a aby to fungovalo. V článku má několik doporučení:

Nehledejte kancelářské zaměstnání - Jak se dostat k práci na dálku? Jednoduše. Hledejte přímo práci na dálku. Sice se vám zúží výběr pracovních nabídek ze sta na dvě, ale pak se alespoň můžete lépe zaměřit na to, abyste jednu z těch dvou prací opravdu dostali.
Nehledejte zaměstnání blízko kanceláří - Jestliže bydlíte v Adamově a hledáte práci v Brně, nebudete schopni zachovat si onu mentalitu "pracuji pouze z domova". Pokud se do kanceláře můžete dostavit příliš jednoduše, skončíte tam. Nejlepší je tedy bydlet ve venkovské oblasti daleko od měst a letišť. Žádný zaměstnavatel vás pak nebude trápit tím, abyste za ním jezdili. Ani jednou týdně.
Buďte schopní pracovat samostatně - Pokud firma hledá jen lidský zdroj, tedy nějakého programátora do počtu, nemáte šanci. Pokud jde o pozici vyžadující samostatnou práci a zaměstnavatel si myslí, že byste ji mohli dělat, můžete jej přesvědčit, že to zvládnete z domova. V zásadě se firma bojí, že vstanete v 11, budete pracovat do čtyř a budete 2 hodiny na obědě. A že se doví o skluzu projektu až těsně před dedlajnem. Prohlásit "Ne, vážně, já jsem dobrý v práci na dálku" moc nepomáhá. Musíte to dokázat a to lze dvěma způsoby: Buď už jste pracovali na dálku dřív (rok a více), nebo jste měli nějakou významnou roli v nějakém open-source projektu. První možnost je nejlepší, ale představuje problém křidýlek z KFC a vejce. Druhá možnost je naopak dostupná komukoliv.
Nechte práci najít vás - Protože už jste významnou osobou v nějakém open-source projektu, nejste žádný lidský zdroj, ale jste tamten borec, který hraje důležitou roli na tamtom projektu. Práce na takovém projektu vám vybuduje síť lidí, kteří vás znají. A znají dobře vaši práci. Vybudujete si reputaci. Jsou mizivé šance, že by vás někdo začal za open-source platit, ale mnohem snáze najdete firmu, která vás bude platit za něco co potřebuje ona. Uvidí vás jako aktivního, chytrého člověka a budou chtít použít váš rozum na řešení jejich problémů. Najde si vás sama.
Buďte připraveni cestovat - Připravte se na větší než malé množství cestování. Je v podstatě nemožné trvat na práci z domova a přitom nechtít cestovat. V určité situace prostě musíte být někde jinde, protože tam jste potřeba. Ať už jde o kancelář, schůzku s klientem, nebo o konferenci. Na druhou stranu, zbavíte se každodenního přepravování na pracoviště.

Práci pro open-source by se dalo lehce přirovnat k nějaké aktivitě zadarmo, na které ovšem sbíráte potřebné zkušenosti. V jiných oborech si dokážu představit jakoukoliv činnost pro nějaké občanské dobro, pomoc neziskovkám apod. Záleží, co děláte, ale nejspíš se dá vždy najít takováto "startovací" práce, která poslouží jako dobrá reference vašich schopností a spolehlivosti.

Zvlčení

Prakticky ze všech zdrojů vyplývá, že při práci na dálku je ze všeho nejdůležitější vlastní disciplína. Jakmile ji člověk nemá, není prakticky schopen takovou práci vůbec zvládat a vykonávat. Na druhou stranu, pokud si poručit dokáže, vyřeší tím prakticky všechny nevýhody telecommutingu a užívá si skvělého života.

Co se týče tipů jak nezvlčet, musím přímo odkázat na výborný článek shrnující poznatky Michelle Losekoot. Zkusím ale opět vytáhnout nějaké stručné odrážky z věcí, které se běžně zmiňují:

Vytvořte si stálé pracovní místo - Vaše místo by mělo být tiché, klidné, mělo by vám tam být dobře. Pokud budete pracovat z postele nebo gauče, skončíte akorát u ortopeda. Navíc to vůbec neprospívá pracovní morálce. Nezapomínejte na ergonomii.
Vstávejte ráno ve stejnou hodinu - α a ω nějakého, alespoň minimálního, řádu.
Ráno jako byste šli do práce - Žádné pyžamo a snídaně u seriálu. Vyskočit z postele, převlíct se, rychle dopít kafe a hurá makat.
Řád - Abyste měli co porušovat. Ne, vážně. Musíte mít nějaký řád, denní rámec, do kterého zasadíte "běžný pracovní den". Člověk tak prostě funguje. Michelle radí koupit si psa, který vám den krásně rozkouskuje, ale může to být cokoliv, třeba pravidelný sport. Musíte mít jasnou čáru v denním programu, kdy víte že jdete na oběd nebo že už končíte s prací. Nezapomínejte na přestávky a stravu pětkrát denně.
Nejezte u PC a nejezte sami - Jednak nikdy nejezte u počítače. Neodpočinete si, mozek vůbec nezmění kontext, neužijete si jídlo, budete mít dřív hlad. Dejte si pauzu a najezte se v restauraci nebo třeba jen o místnost vedle. A jezte s lidmi. Pozvěte kamarády, klienty, známé, kohokoliv. Pozvěte je na společný oběd do restaurace nebo jim uvařte u vás doma. Nebudete se cítit tak sami :-)
Nekomunikujte jen po internetu - Volejte lidem. Nejen že hodně věcí vyřešíte rychleji, ale ještě tak předejdete tomu, že bude šest večer a vy si uvědomíte, že jste dnes ještě na nikoho nepromluvili.
Střídejte aktivity - Pokud jste na volné noze nebo máte více různých úkolů k vykonávání, střídejte je podle typu. Např. za každý splněný úkol, který vás nebaví, se odměňte něčím, co děláte rádi.
Odměňujte se - Nemáte šéfa, který by vás poplácal po rameni. Kupte si po hezky odpracovaném dni nebo po odeslané faktuře něco hezkého, zajděte si do sauny, ... Můžete si taky zkusit zapisovat reporty toho, co jste ten který den dělali. Dodá vám to lepší pocit naplnění a zároveň se přitom můžete zamyslet nad tím, co by šlo pro příště zlepšit. Reflexe, kterou vám jinak nikdo nedá.
Nenechte se rušit - Nesledujte u práce televizi a najděte si internetové rádio, kde je minimum reklam. Pokud nemáte zrovna pauzu, zavřete se před dětmi do pracovny. Pokud nemůžete ostatní naučit, že vás nemohou libovolně rušit při práci, nelámejte to přes koleno a "čas navíc" pro takováto vytrhnutí si doplánujte do denního rozvrhu.
Nedělejte co nemusíte - Pokud máte větší hodinovou sazbu než uklízečka a uklízení máte hodně, možná je rozumné popřemýšlet nad tím, jestli to nenechat na ní. Outsourcovat se dá leccos - např. podávání daňového přiznání nebo i část vaší práce. Směřujte k tomu, abyste dělali jen to, co vás opravdu baví.
Nepracujte celý týden doma - Zkuste kavárnu, coworking, louku. Nebuďte celé dny izolovaní.
Nehrajte si na pracovní týden - Nebuďte otroky kalendáře nalinkovaného průmyslovou revolucí. Udělejte si sobotu ve středu a nebojte se pak pracovat o víkendu. Když vám to moc nepracuje, rozvolňete a nahraďte si to pár hodinami v neděli. Lidské tělo nezná nic jako víkend.
Rozdělte si barevně kalendář - Když tam uvidíte podle barev např. Práce, Relax, Vzdělání, apod., nebude vám připadat, že celé dny jen pracujete.
Občas vše porušte - Porušte výjimečně svůj řád a mějte z toho radost. Samozřejmě ale ne denně :-)
Milujte to, co děláte - Práce, která vás štve, se z domů moc dělat nedá. Nenajdete motivaci a raději umyjete nádobí a posekáte zahradu, než abyste něco odpracovali.

Produktivita

Mnohdy se uvádí, že doma člověk po čase ztratí produktivitu a po takovém seznamu tipů proti zvlčení se tomu dá snadno uvěřit. Já bych však doplnil, že v kanceláři jsme na tom úplně stejně. Jak opadne počáteční nadšení, tak si vždy najdeme způsob, jak strávit polovinu pracovní doby na Facebooku. Spousta lidí "vykazuje práci", ale přitom se jen flákají a prokrastinují, jelikož nejsou motivovaní k práci. Nesouhlasím tedy s tím, že se v tomto práce doma o moc liší. Je to samozřejmě snazší, protože nemáte nikoho za zády, ale efekt je stejný a výsledek, tedy že v sobě musíte sami najít motivaci a disciplínu, je totožný.

Článek na Home Office Warrior komentuje anketu od CompTIA z roku 2008. Je to v postatě reakce na jiný článek na ZDNet s názvem Trying to increase productivity? Send your employees home. Zmiňuje:

67 % firem uvádí, že zaměstnanci jsou produktivnější hlavně proto, že stráví méně času přesouváním na pracoviště a domů.
59 % přiznalo, že ušetřili na kancelářském vybavení a spotřebovaném materiálu.
39 % tvrdí, že mají přístup ke kvalifikovanějším zaměstnancům, protože se neomezují na jedno místo, kde lidé bydlí nebo kam jsou ochotni se přesunout. 37 % zmínilo, že práce na dálku snížila fluktuaci zaměstnanců.
25 % uvádí, že se zlepšilo zdraví zaměstnanců, hlavně z toho důvodu, že byl snížen stres vyvolávaný každodenními přesuny.

Zřejmě to tedy s tou produktivitou tak strašné nebude. Zaměstnávání na dálku se dneska bojí čím dál méně firem. Z těch "slavných" v oboru programování zmíním třeba 37signals nebo GitHub.

Digitální nomádi

Robert Vlach píše:

Místa, o kterých jiní jen sní, mají dnes profesionálové pracující s počítačem prakticky na dosah. Díky globalizaci, levným letenkám a internetu se mohou stěhovat z jedné země do druhé, a zároveň pokračovat v práci pro své stálé klienty. (Nejčastěji kočují grafici, webaři, programátoři, překladatelé, copywriteři apod.)

Nezávislí profesionálové většinou chápou užitek z podnikání jinak než ostatní podnikatelé. Takový profesionál–cestovatel možná nezbohatne, ale pozná kus světa a různé lidi v něm. Bohatne na zážitky, zkušenosti a nová přátelství. V tom může být profesní podnikání jedinečné, jako akcelerátor osobního rozvoje.

Asi netřeba nějakých dalších definic. Pracujete na dálku, takže můžete pracovat odkudkoliv. Nikdo neříká, že to musí být z vašeho domova. Nikdo neříká, že si nemůžete udělat domov na měsíc někde jinde. Víťa Válka třeba jezdí po Evropě v karavanu. Řekl si, že dokud jsou děti malé a nemusí chodit do školy, je to jedinečná příležitost něco si užít.

Práce na dálku versus distribuovaný tým

Už zmiňovaný Bob McWhirter nakousl rozdíl mezi dvěma situacemi: Dálkový pracovník a distribuovaný tým. Pokud jste jen dálkový pracovník, může vás potkat jakýsi "syndrom odloučení od zbytku týmu". Ostatní kolegové totiž chodí do kanceláře, povídají si tam osobně a spoustu věcí se nedovíte, hromada drobných i větších rozhodnutí se udělá bez vás. Lidé nemají potřebu vše cpát někam na internet, do BaseCampu, do e-mailu apod., no a jen kvůli vám to dělat nebudou.

Naopak distribuovaný tým je něco úplně jiného - v takovém týmu pracují všichni odloučeně. Každý sedí někde doma, jsou roztroušení po celém světě a internet je jediná možnost, jak spolu mohou efektivně komunikovat. Proto mezi nimi funguje používání e-mailu, IRC, apod., vše se dovíte, na všem se podílíte a nikdo není o nic připraven. Fungují tak některé firmy, ale hlavně drtivá většina open-source.

Odděleno, sečteno, roznásobeno a podtrženo

Byl bych rád, aby z tohoto průřezu vyplynula jedna hlavní skutečnost, a to že práce na dálku není horší nebo lepší než práce v kanceláři. Obojí má svoje výhody i nevýhody a podle mě to objektivně vychází fifty/fifty. Veka se láme, pokud přeběhneme do subjektivní roviny. Záleží vždy výhradně na okolnostech - na typu práce a úkolech, které musíte vykonávat, na vaší povaze, na tom jak to máte zařízené doma, apod.

Pokud si myslíte, že práce na dálku by pro vás mohla být to pravé ořechové, ale z nějakého důvodu váháte, nebude pro vás mít nikdo nikdy lepší radu než: Zkuste to! Zkuste to a sami uvidíte, jestli vám to vyhovuje nebo ne. Třeba si to domluvte jen na týden, ale prostě to zkuste. Nikdy nedokážete odhadnout předem svou vlastní disciplínu nebo pocity, jaké z toho budete mít.

Budu rád, když se v komentářích podělíte o svoje zkušenosti, přidáte nějaké doplnění článku, nebo mě opravíte :-)

Střípky mozaiky

Pořadí není abecední, ale podle toho, jak se zdroje vyskytovaly v mém článku.

Práce doma, Robert Vlach
The Pros And Cons Of Working At Home, Sunday Steinkirchner
Work From Home or Rent an Office? Pros and Cons, Jason Steele
Home Office vs. Office Space? The Pros & Cons, BMN News Team
Pro and Cons of Working from Home, Vishal P. Rao
HOWTO work from home, Bob McWhirter
Jak nezvlčit při homeoffice, Michelle Losekoot, Pavel Trojánek
7 tipů, jak zefektivnit práci z domova, Michael Hovorka
Top 5 Lessons I’ve Learned in 5 Years of Working from Home, Alyssa Gregory
Are those who work from home more productive?, Grant Griffiths
Stop whining and start hiring remote workers, David Heinemeier Hansson
Digitální nomádi, Robert Vlach
Nomádská dovolená, Robert Vlach
Remote Worker, Distributed Team, Bob McWhirter

Weby

Nemám rád uřvaný děcka

2012-10-22T18:41:38+02:00

Následující větu bych klidně podepsal:

Nemám rád uřvaný děcka, protivný důchodce a zlodějský, nepracující cikány.

Pohoršuje vás to? Pak neumíte správně porozumět psanému textu. Ta věta totiž říká jen to, že nemám rád taková děcka, jež jsou uřvaná. Stejně tak se vyjadřuje pouze o protivných důchodcích nebo Romech, kteří kradou a nepracují. O těch ostatních nesděluje nic.

Aby bylo jasno, proti dětem, které v jednom kuse neřvou, vůbec nic nemám. Proti milým důchodcům taky ne. A už vůbec mi nevadí Romové, kteří pracují a nekradou - ba naopak! Bohužel, většina lidí větu pochopí jinak, zcestně - že nemám rád děcka, protože jsou všechna uřvaná.

Já vím, nepíšu o ničem novém, ale opakování je matka moudrosti, už je to 6 let, co Arthur odkazovaný článek napsal :) Jako související četbu také doporučuji tento přehled argumentačních faulů. Je opravdu vyčerpávající - nebudu nikomu nalhávat, že jsem ho dokázal prostudovat až do konce :) Ale i letmé pročtení má něco do sebe.

Věci

2012-10-17T01:51:29+02:00

Přemýšlím nad tím, že s přítelkyní se vlezeme prakticky se všemi věcmi do jednoho malého pokoje. Většinu těch věcí navíc ani moc nepoužívám. Vím, že mám dost (geek) triček nebo jiného oblečení, které moc nepotřebuji. Vím, že mám knihy, které nečtu, ale je mi líto se jich zbavovat. Možná při dalším stěhování. Taky mám jednu krabici historického materiálu, takový archiv. Jsou totiž prostě věci, které prakticky vůbec nikdy nepotřebujete, ale nevyhazují se - třeba diplomy z VŠ :) Nejvíc místa si zabírají pomůcky, jež vytáhnu zřídkakdy, ale i tak jsem rád, že je mám. Občas se totiž fakt hodí. Třeba nějaké sportovní náčiní nebo velké batohy. No a nepočítám nádobí. To máme v kuchyni - to je jasný :D

Když tak nad tím ale přemýšlím, vůbec si nedovedu představit, že bych těch věcí měl nějak o moc víc. Co bychom dělali s více pokoji? S celým několikapokojovým bytem nebo domem? Já normálně nevím. Tedy když nechám prostor fantazii, dokážu si představit vestavěnou saunu nebo pokoj s čajovnou, pokoj s projektorem a gaučem, pokoj s tělocvičnou... ale to je rozmar, to není žádná vyložená potřeba.

Co dáváte do zbytku svého bytu či domu? Mě by to fakt zajímalo. Co tam máte za věci? Chápu, že někdo hraje na piáno, tak má piáno. Někdo má děti, tak je musí někam umístit, atd. ;) Ale pokud jste mladý pár akorát po škole a máte nějaké svoje bydlení, čím ho plníte? :) A fakt to neberte jako nějakou provokativní otázku, já to myslím vážně - chci rozproudit nějakou diskusi. Opravdu si myslíte, že ty věci všechny používáte? Nebo jste nad tím nikdy nepřemýšleli?

Já jsem docela zastáncem toho nemít zbytečnosti. Hlavně proto, že jsou drahé. Je s nimi práce, musím je někam dát, starat se o ně, reklamovat je, udržovat, kupovat do nich baterky, oprašovat je, ... Uf. Už jsem se dost zbytečností zbavil a teď se dost bojím každých narozenin nebo vánoc, abych nějaké nové nedostal. Přeji si totiž všeho všudy asi jen kolem 5 nových věcí, které mi chybí ke štěstí, všechno vesměs drobnosti. A víc mě jich fakt nenapadá.

Mimo to, spousta věcí jde půjčit. Třeba lyže nemám, ale nechybí mi. Jezdím na lyže jednou za rok a když si je půjčím, jsou bez jakýchkoliv mých starostí ihned připravené k sjezdu a nemusím se s nimi ani nikam vláčet. Outsourcing. Jasně, jezdit někam každý druhý týden, asi si je pořídím... Nebo squashová raketa. Půjčuji si ji od kamaráda, který ji nevyužívá. Je hodně věcí, které chci používat, ale nechci je vlastnit. Např. zaplatit 3 Kč v copycentru za občasný tisk je mnohem levnější, než koupit tiskárnu, papíry, doplňovat cartridge, řešit něco když se tiskárna zasekne...

Zbavovat se věcí je přitom dost jednoduché. Nemusíte číst ani Babautu, ani Knesla. Stačí, když jedete třeba na půl roku na Erasmus. Nebo aspoň na delší dovolenou, no :D Prostě jste v situaci, kdy jste limitováni hmotností zavazadla do letadla. Já se před pár lety vrátil po pěti měsících z Finska a uvědomil jsem si, že jsem s sebou měl jen zhruba 25 kilo věcí a za celý půlrok mi nechybělo z těch, co jsem nechal doma, vůbec nic. Bylo to úplné prozření! Kolik zbytečností mám?! Půl roku jsem nic z té spousty věcí nepotřeboval... Půl roku! :)

Fotka je od christynelson.net

Mám nekonečně mnoho e-mailů

2012-10-08T17:43:04+02:00

Nedávno jsem tady řešil problém své e-mailové adresy. Přešel jsem nakonec opravdu na Gmail. Díky tomu jsem si ale uvědomil ještě jednu věc.

Mám více Twitter účtů (@honzajavorek, @naPyvo, @zitkino) a ke každému musím mít jiný e-mail. A takových služeb, kde uživím více e-mailů, je víc. Třeba ty, kam žádný dávat nechci, ale musím ho tam napsat. Vždy jsem to řešil nějakým druhým, záložním mailem. Mnoho lidí to řeší podobně, mají jeden e-mail na důležité věci a pak druhý na spam.

Když ale potřebuji víc e-mailů než jeden a ještě bych rád nějak sledoval, co mi na ně chodí, je to problém. To se mi přesně stalo u toho Twitteru. A přece je to tak jednoduché! Gmail totiž podporuje takovou srandu - když za svoje jméno přidáte plus a nějaký text, tak to ignoruje a normálně to doručí na vaši správnou adresu. Třeba jan.javorek+zitkino@gmail.com mi normálně dojde. Přitom pro aplikace je to už jiný e-mail, úkol splněn. Dá se to dokonce filtrovat, protože se tato adresa objeví v hlavičce To (nebo Delivered-To? teď nevím). Mám tímhle způsobem nekonečně e-mailů :)

A co teprve když mám doménu u WEDOSu a (zdarma jedním klikem!) nastavím, že cokoliv@javorek.net mi dojde do inboxu na Gmailu. Dalších nekonečně e-mailů.

Proč to tady ale píšu jako takový objev? No, jednak jako tip, kdybyste si to neuvědomili (tak jako já dřív), nebo kdybyste o tom vůbec nevěděli. Za druhé, přišlo mi zajímavé upozornit na to z hlediska tvorby aplikací. Jak je vidět, e-mail není ani velice slabě jednoznačný identifikátor, jak by se mohlo zdát. I ten poslední volič dělnických stran si umí zřídit onen e-mail na spam a může vám v aplikaci snadno mulťačit, jak se kdysi říkávalo na onlajnovkách. Nebo se omylem zaregistruje dvakrát. Většinou to samozřejmě vůbec nevadí, ale někdy už jenom tento fakt může rozložit třeba váš vymazlený pricing plan. A co slučování účtů? Máte implementováno? U e-mailu je to bonus, ale ve chvíli, kdy se můžete přihlásit přes více služeb (Facebook, Twitter, ...), je to nutnost.

Vůbec je někdy dobré se zamyslet, jak tu či onu věc vlastně použivám sám a jak ji používají moji známí, než ji nějakým způsobem navrhnu a naimplementuji. Lidi často nepoužívají věci jak byly navrženy a mají různé svoje kličky jak dosáhnout svého. Jeden občas až žasne, co všechno vymyslí.

Linux

2012-10-01T15:03:36+02:00

Třetí článek za tři dny, ale tohle jsem si prostě musel zaznamenat. Martin Malý aka Arthur Dent píše:

Jsem rád, že je linux hrozně svobodný OS, který nikoho k ničemu nesvazuje, a že si ho můžete udělat podle svých představ, ale to je mi na pendrek. Já chci OS používat, a ne “si ho dělat podle svých představ”. Během několika let sporadického používání Linuxů na desktopu jsem zjistil, že v zásadě pracuju s něčím, co:

vypadá jako Windows, ale jen na 90%

chová se jako Windows, ale ne naprosto

má aplikace jako Windows, ale nejsou to ony

funguje podle představ mnoha lidí najednou

Takže například na úkol, pro který je ve Win jedna aplikace, můžu mít v Lin asi pět různých, ale ty buď mají většinu funkcí, ovšem ne tu, co potřebuju zrovna já. Jiné zas mají tu danou funkci, ale chybí jim ten základ. Pak jsou aplikace, co mají všechno, ale nedají se ovládat, a pak jsou aplikace, které navrhl dyslektik, a které mají možná to, co potřebuju, ale já to nikdy nezjistím, protože odmítám podstoupit pocity, obvykle spojované s lobotomií, pokaždé, když k tomu bazmeku sednu. (Příklad? GIMP!)

A já jen dodám: Přesně tak! Jako by mi mluvil z duše :) Zrovna o víkendu jsem GIMP používal, takže vím, o čem mluvím.

Linux používám a používat budu, protože je to pro mne jediná rozumná volba. Jsem pragmatik. Vyvíjet na Windows aplikace pro UNIXové servery je... hloupost. A Mac by znamenal otočit naruby vše co o používání počítače vím, o což (nyní) nestojím. Ze všech špatných možností je Linux teď pro mě ta nejschůdnější. Ale ty pocity, které Martin popisuje, ty moc dobře znám :)

Dojmy z WebExpo 2012

2012-09-30T23:00:00+02:00

Letošní WebExpo bylo fajn. Stále mi někteří lidé říkají, že by jim návštěva WebExpa nic nedala, že jsou pro ně Stoupou vybrané přednášky nezajímavé. No však OK, nikdo nikoho přece nenutí :) Mě by taky nic moc nedal třeba politologický Barcamp, tak tam samozřejmě nejezdím, ale asi nemám potřebu to troubit do světa. Že jste od webů opravdu ještě neznamená, že vám WebExpo něco dá.

WebExpo je hodně o pocitech. Člověk se vždycky vrátí takový... nabitý energií, inspirovaný, plný nápadů a chuti naučit se spoustu nových věcí a dohnat špičky v oboru. Pokud víte, že ať už uvidíte přednášku o čemkoliv, uvedete to do praxe ve své firmě nejdříve za 10 let, asi to pro vás vážně nemá smysl. Akorát by vám to přivodilo depku.

Taky je to o lidech. Pokud se nechcete seznamovat, vyhledávat povědomé tváře a konečně si s nimi prohodit pár slov naživo, povídat si s přednášejícími a družit se v rámci komunity účastníků, přijdete o více jak polovinu celého zážitku.

Co se mi zvlášť nelíbilo

Jídlo. Přišlo mi to hůř vymyšlené než loni. Dvakrát jsem schytal jen zbytky studené pizzy, protože jsem prostě zrovna během oběda chodil po zajímavých přednáškách. To tedy raději řízek z menzy, přátelé!
Přednášky v rychlém sledu. Lid nestíhal měnit místnosti a utrpěly tím hlavně diskuse po přednáškách.
Někteří účastníci. Jako sorry, že vám zvoní telefon jde přežít, ale zvednout ho a vybavovat se se svým miláškem ještě 20 minut?
Že mi upadlo triko a ihned jej někdo sbalil. Prostě jsem se hned vrátil těch pár kroků zpět do auly a už tam nebylo, údajně ho vzal někdo hned za mnou. Nikdo ho nikde nevrátil. Kde to jsme?
Tři přednášky o Windows 8 v jeden čas. Ale aspoň jsem se pěkně po obědě prospal.

A že jsem si přivezl angínu. Ale od Vaška Stoupy jsem to nechyt, tak to nepočítám do připomínek ke konferenci ;)

Co se mi zvlášť líbilo

Networkingová hra, ač jsem ji nemohl hrát :)
Poprvé se mi líbil trh práce. Místo suchých cedulek opravdoví lidé, s nimiž bylo možné si povídat a vypadalo to, že se o lidi přímo perou.
Konferenční bulletin. Mohly v něm být anotace přednášek, podobně jako byly moc pěkně zpracované na webu, ale tak to třeba příště.
Že jsem mohl vyvádět z míry různé slečny s QR soutěžemi - očividně vůbec nečekaly, že by mohl ještě existovat člověk bez smartphonu.
Skladba přednášek. Loni jsem byl skoro výhradně v development hall, zřídkakdy v design hall a ani jednou (!) v business. Ač se mé zájmy nijak zvlášť nezměnily, poletoval jsem tentokrát rovnoměrně mezi všemi třemi. Bravo!
Že jsou stále zajímavější diskuse i u anglických přednášek. Buď se Češi učí anglicky, nebo se méně ostýchají :)

Přednášky, kde jsem byl

Ano, Chefe! (Karel Minařík, Vojtěch Hýža)

Profi, ale neužil jsem si to tolik. Nemám 20 serverů a v brzké době asi ani mít nebudu. Chápal jsem principy a výhody toho mít konfiguraci kódu jako kód, ale pro mě to prostě nemá význam.

Sebevražda v Bronxu (Richard Šerý)

Na Richarda jsem se těšil a jsem rád, že jsem jej nezmeškal. Prima přednáška o kontextu v designu a jeho významu pro vývoj SW produktu.

Redis v realném světě (Honza Král)

Perfektní příspěvek o Redisu. Ten už jsem znal, ale Honza mi rozšířil obzory a obeznámil mě se spoustou datových struktur, které v Redisu jsou a jdou moc pěkně použít. Co obeznámil - on rovnou ukázal, k čemu jim ta která věc byla v praxi užitečná. No a já si myslel, že je to jen rychlé key-value storage :) Teď mám Redis ještě radši než předtím.

Docela dobrý. Jako marketingem a analytikou moc nepostižený jedinec jsem si z přednášky odnesl upomínku, že bych se měl konečně naučit používat takové ty utm_cosi parametry v URL. Alespoň na nějaké to základní měření, abych v GA věděl kdo mi kam odkud a kdy přišel. Jinak musím dodat, že mě moc nebraly ty věci s hubnutím. Nejen že jsem si připadal jako kdybych otevřel Marianne, ale hlavně - já se celý život snažím přibrat! :)

Závislosti, injekce a vůbec (Davídek Grudl)

Na Davida jsem poslední dobou moc nechodil, protože nepřednášel o ničem, co by mě zajímalo. Vtípky jsou fajn, ale můj konferenční čas je drahý - hlášky si můžu pustit večer v nějakém seriálu. Třeba na Brněnském Barcampu jsem šel raději na PostgreSQL. Na tomto WebExpo se David vrátil k pojetí přednášky, které bylo nejen přínosné, ale i osvětové. Bylo to fajn! Po jejím skončení jsem si bohužel uvědomil, že jsem to všechno už věděl a měl jsem jít tím pádem raději někam jinam.

Jo a Davide, jestli to tu zrovna čteš, ten klobouček ti slušel. Věřím, že tě potěší, jak jsi v něm na mne, mladého programátora v nejlepších letech, zapůsobil!

Vývoj aplikací pro Windows 8 Metro (Jindřich Parus)

Ač věřím, že je to zajímavá platforma a pro spoustu vývojářů jistě perspektivní, tak já si v tomhle prostě nefrčím. A ne kvůli Microsoftu, já si nefrčím ani ve vývoji pro iPhone nebo Android. Bohužel, nebylo kam utéct. Přednášející uspával hady a jelikož ty já ve svém pracovním čase krotím, mohl jsem si dát pauzu. Jak už jsem psal, prima šlofík po obědě.

Jak bojovat s prokrastinací? (Petr Ludwig)

Boží přednáška! Skvělý živý přednes, perfektní obrázky, prostě pecka. Po Vývoji apli... Windows... Metro... cosi... mě tohle rozhodně probudilo! Chci video a chci slajdy a chci si ji projít ještě jednou :)

(Téměř) Vektorový web (Martin Michálek)

Zajímavé téma k diskusi. Kdo ví, jak se tohle nakonec ustálí a jakou cestou se nakonec většina frontend vývojářů vydá. Vektory mě zaujaly a minimálně jako experiment je to skvělé.

Jak (ne)dělat API (Jakub Nešetřil)

Čekal jsem asi víc konkrétních praktických tipů, byť základních, jak nějaké REST API navrhnout. Takhle to byly převážně jen dějiny API a pak prezentace Apiary.io. Nebo aspoň si z toho pamatuju hlavně tohle. Škoda.

Handing Students the Steering Wheel (Ben Kamens)

Nejlepší přednáška prvního dne. Opravdu inspirativní, přínosná, naučná. O A/B testování jsem moc nevěděl a v tomto směru byl Ben opravdu sdílný, hlavně co se týče zkušeností. Sympatické, že dělají v Pythonu, to jsem ani nevěděl. Khan Academy jako taková je mimochodem vážně boží projekt - viz tohle TED video.

Nepoužívejte Git jako SVN! (Vašek Purchart)

Nemůžu si pomoci, ale nějak mi nesedl Vaškův přednes. Postupně jsem se navíc do všech rebasů a větví úplně zamotal a začal jsem si uvědomovat, že takhle složitě Git (ani nic jiného) nikdy používat nechci.

Buď punkový konzument! (Riki Fridrich)

Famózní Riki zase vytáhl zcela neotřelé téma a navezl se do obchodníků a do toho, jak pracují s naším podvědomím. Předal tipy, jak se bránit. Navrhl nějaká řešení a uvedl své doplňky do prohlížeče, které některé "nepravosti" řeší. Konec přednášky byl ve stylu vize a inspirace do budoucna. Chci okamžitě záznam, ať to můžu pustit všem okolo.

Malá kognitivní psychologie pro velký interakční design (Jan Šrůtek)

Asi už jsem na tohle málo designer, no nebylo to pro mě až tolik záživné. Vlastně ani nevím proč. Přednáška byla zajímavá tématem, vystoupení bylo živé, ale nějak mě to po čase unavilo. Střídaly se velice odborné, schématické části s praktickými příklady. Možná to na mě bylo moc hutné a uvítal bych více prostoru pro ty části s příklady.

Souboj frameworků (Jirka Knesl)

Mám Jirku rád, dělá z mého pohledu zajímavé věci a i toto byl zajímavý projekt, ale přišlo mi, že ten souboj a závěry jsou tak na vodě, že si nezasloužily víc, než článek na jeho blogu. Rozhodně ne přednášku na WebExpu. To, co z onoho zápolení vyplynulo jako hlavní přínos, se totiž dalo opravdu shrnout do tří bodů a trochy textu.

Web Performance (Hooman Beheshti)

Pecka. Vlastně nic objevného, ani žádné slajdy s vtipnými obrázky, ale nějak mi Hooman učaroval a moc rád jsem si jej poslechl. Hezky shrnul všechny základní techniky jak urychlit načítání stránky a hlavně proč to dělat - že to má reálný odraz v konverzních poměrech apod. Nemohl jsem se odtrhnout.

Node.js: zápisky z fronty (Lukáš Linhart)

Tak nějak přesně toto jsem o Node.js potřeboval slyšet. Stále všude samé Node.js, no já to ještě nevyzkoušel, ale jak znám JavaScript z frontendu, nějak mě to ani úplně nelákalo. JavaScript jako jazyk moc nemusím a CofeeScript, byť je všude uváděn v roli spasitele, má taky svoje problémy (např. scope & var). Výhody Node.js jsem tušil, ale zajímalo mě, jestli Lukáše neštve to, co by asi štvalo mě, kdybych najednou začal psát hlavně JavaScript... a očividně štve! :)

Este.js, evoluční JavaScriptový framework (Daniel Steigerwald)

Dan je profík, ale člověku dá velkou práci oddělit steigerwaldismus od užitečné informace. O co míň bylo onanie, o to víc fanatismu. Škoda, protože on toho opravdu hodně ví a může předat hromadu poznatků, přinést spousty novinek, provádět u nás JavaScriptovou osvětu... jenže způsob, jakým to podává, je prostě průšvih. Aspoň mně tedy nesedí. Vše je zabaleno do takového zčásti narcistického rosolu, mixu jediné správné svaté cesty, uctívání Google Closure, CofeeScriptu... a označování těch, kteří to nedělají jako on za blbce. Neříkám, že nejsou blbci, nejsem JavaStriptér, abych to fundovaně posoudil, ale podat se to dá určitě jinak. Vloni měl Dan přednášku dobrou - byl arogantní, ale přišlo mi, že ještě tak nějak zdravě. Letos jsem odešel, sorry.

Beyond responsiveness (Eric Reiss)

A odešel jsem na Erica Reisse, což byla výborná volba! To nejlepší nakonec. Jak to vůbec popsat? Oproti tomu, co nám ukázal Eric, se nějaká optimalizace stránek pro více zařízení a podobné hovadiny, které dnes řešíme, třese v koutě. Stránky se musí přizpůsobovat uživateli! Vysledovat zvyklosti. Sledovat jak se chová, co dělá, jaké položky v menu nejčastěji vybírá, no a na základě toho mu nabídnout to, co nejspíš chce. Nebo kontext. Je osm ráno? Co asi tak zrovna potřebuji udělat, když jsem za poslední týden každý den v osm ráno hledal dopravni spojení...? V tomto je dál než většina mě známých aplikací i ten "blbý" Pubtran, který dokáže uhodnout odkud kam zrovna chcete jet a nabídne přímo spoj.

Pokud tohle je budoucnost, pak se ale my vývojáři musíme honem doučit machine learning, neuronové sítě, signály, apod. Kdo v tomhle bude za pár let zběhlý, utrhnou mu ruce. A já to říkám už dlouho, tak to musí být pravda a Eric Reiss to tak určitě taky myslel! :)

Přednášky, které jsem prošvih (těším se na záznamy)

Shipito.com - podnikání v USA (John Vanhara)
Jak jsme upravovali Sport.cz (Pavel Zima)
Nebuď banán, buď Chiquita! (Honza Hommer)
Svoboda & realita (Jiří Štěpán)
Cut the crap (Eirik Hafver Rønjum)
The Real Me (Aarron Walter)
Coefficients of Friction (Alistair Croll)
Úvod do grafové databáze Neo4j (Michal Bachman)
Beyond the Polar Bear (Mike Atherton)

Závěrem

Vašku, díky za skvělý ročník. Na ten příští (celý v angličtině a konaný v Drážďanech) už se moc těším. Každým rokem vzbuzují stále více emocí samotné přednášky než chyby v organizaci a to je rozhodně správný směr.

Jaké bude příští PyVo

2012-09-29T14:13:20+02:00

Ve čtvrtek 27. 9. proběhlo po delší odmlce setkání vývojářů v Pythonu, PyVo. Pořadovým číslem už deváté.

Devět setkání nad pivem a s přednáškami, to už se dá považovat za nějakou tradici. No a když už je v nějakém setkávání tradice, začne se od něj něco očekávat. Lidé očekávají nějakou kvalitu přednášek, očekávají nějaký servis (jídlo, pití, wifi, klidný salonek), očekávají, že vše proběhne tak jak má. Už se nepromíjí chybky, kterým se dříve desítka Pythonistů nad pivem spíš jen zasmála. Jakmile jsou návštěvníci v očekávání, mizí z akce tzv. pořadatelský punk. A s jeho mizením mizí i lehkost, s jakou může pořadatel akci dělat.

Nutně si pak musím položit otázku, co s PyVem zamýšlím. Jestli z něj chci dělat seriózní "minikonferenci", nebo zda bych raději pořádal nezávazný pokec u piva. Potíž je v tom, že v tom prvním případě si organizace takové akce žádá mnohem víc energie a zařizování. Musím připomenout, že to zatím stále dělám sám a také zadarmo, ve volném čase a z čisté radosti. Abych pokračoval, musí to něco dát i mě.

V následujících odstavcích vám tedy nastíním nějakou svou vizi. Částečně vykrystalizovanou jednotlivými PyVy, částečně založenou na zpětné vazbě, kterou jsem posbíral ve čtvrtek.

Velikost

Rozhodl jsem se, že bych rád PyVo udržel na hranici minikonference a posezení u piva. Nebudu považovat za úspěch, pokud na PyVo přijde pět lidí a jen se opije, stejně jako bude špatně, pokud na něj přijde více jak 30 lidí. Třicet lidí se nevleze do žádné rozumné hospody (výběr se postupně ztenčuje na jednotky), je obtížné takový počet ukočírovat v diskusi nebo při organizaci, člověk si s každým už ani nestihne popovídat a hlavně si takové publikum žádá jinou péči.

Řešením je také přesunout PyVo z hospody do jiných prostor, ale to by musel tuto akci nejspíš organizovat někdo jiný. Já jsem zastáncem vyvážení nezávazného piva a seriózních přednášek. Myslím, že to setkání v hospodě má něco do sebe a účastníkům prospívá. Seznámí se, zeptají se jeden druhého co kdo dělá a pak ze sebe tahají moudra nebo diskutují nad problémy. Dokonce se třeba spojí a společně něco vytvoří. Viděl jsem to na PyVu už tolikrát, že tento networkingový aspekt chci ponechat velmi silný.

Sterilní přednášky jak z firemního školení do mojí Python komunity patřit nebudou. A pokud jednou ano, dejte mi facku a řekněte mi to (zachovejte prosím pořadí a sundejte mi nejdřív brýle).

Termín

Každý poslední čtvrtek. Poslední asi jen proto, že se nic jiného (kromě Vánoc) nekoná. Čtvrtek proto, aby byli občas ochotni přijet i lidé přespolní. Pořád je to uprostřed týdne, ale čtvrtek je malý pátek a nechtěl jsem pátkem blokovat (sobě ani jiným) víkendové vyjížďky.

Místo

Kaverna

Bývali jsme v Kaverně. Tam se mi nelíbilo z několika důvodů:

Salonek bez wifi, projektoru, plátna. Poslední bílou štukovanou stěnu zalepili televizí. V místnosti je fotbálek a šipky, které vadí během přednášky nám a jiným návštěvníkům vadí, že je blokujeme.
Majitelé moc nevycházeli vstříc např. co se týče wifi nebo při pořádání posledního PyVa. Nechci šířit fámu, ale i mě se zdálo, že tam pivo roznáší nějaké nezletilé dítě.
Ve čtvrtky tam chodí už spousty let šipkaři a ty přece nemůžeme vyhodit. Teď ve čtvrtek byli čtyři a nás bylo bohužel jen třicet.

Co se mi líbilo:

Salonek šel zavřít dveřmi.
Větší prostor, servírka mohla poměrně nerušeně obsluhovat a všichni se dívali vpřed na přednášejícího s plátnem.
Blízko centra města.

U Dřeváka

Posledně jsme kvůli mé angíně (tzn. pozdní rezervaci) a neshodě s Kavernou skončili U Dřeváka. Našel jsem to na Lunchtime a byla to poslední záchrana, protože jinde měli den před svátkem plno. Pan majitel (?) mi po telefonu slíbil, že jen kvůli nám dokončí do druhého dne rekonstrukci dalšího salonku.

Výhody:

Domluvil jsem se s nimi na všem a přišlo mi, že kdybych si na příště objednal skákací hrad, budu ho v tom salonku mít.
Servis, tedy wifi, plátno (nefungovalo, ale příště bude), perspektiva že do budoucna bude i projektor.
Bývalí Terčáci, pivo Poutník, dobré jídlo, večerní menu.

Co je horší:

Oba salonky jsou dost mrňavé a třicet lidí se vleze, jenže jsou velice natlačení. Řečník nemá přirozený prostor pro přednes.
Servírka obsluhuje složitě a ruší přednášku. Jde slyšet hluk ze zbytku podniku.
Někomu se nelíbí sterilní prostředí (bílé stěny a dřevo).

Co lze řešit

Rezervovat vždy včas.
Mít ten salonek vzadu, s plátnem a zavíracími dveřmi.
Zavést pravidla - např. zákaz obsluhování během přednášky. S tím souvisí změny popsané níže.
Prostředí je podle mě o dost méně sterilní než v nějakém umělohmotném café. Taky nevím, jestli je to záměr, nebo důsledek toho, že tu hospodu otevřeli teprve nedávno.
Omezit počet lidí, kteří na PyVo přijdou. Dát k oznámené události jasnou informaci, že kapacita místnosti je (dejme tomu) 25 lidí.

Alternativy

Líbí se mi Falk nebo Baroko. Falk víc, je osvědčený konáním PPPS a nevím proč, ale prostě mám Baroko zafixované spíš jako takovou snobárnu. Ani jedno se mi ale nelíbí z hlediska zařazení - nechci PyVo konat v kavárně ani vinárně. Chci jej konat v pivnici s dobrým pivem.

Témata

Bylo by fajn, aby každé PyVo mělo své téma, ale není to nutnost. Důležití jsou řečníci. Nabídnete-li se sami, je to výborné. Pokud o nikom nevím, musím nějaké zajímavé přednášky sehnat. Sáhnout do záloh (Petr Viktorin a Martin Putniorz vědí), zkusit někoho pozvat (pak se hodí téma), apod.

Je mi vytýkáno, že se řeší stále samé webíky. To je samozřejmě důsledek toho, že já jsem na tomto poli nejsilnější. Když mi doporučíte jiná témata a hlavně konkrétní přednášející, které mám pozvat a oni budou jiná témata probírat, budu jen rád. Jakmile vařím z vlastní vody, uvařím vždy webíky. Pokud se svými nápady chodit nebudete, ale budu stále na pranýři, přejmenuji PyVo na setkání webových vývojářů v Pythonu a je to ;) Ostatně, brněnské PyVo je jediné, které se výrazně nehlásí ani k webu, ani Djangu, apod. Takže potenciál tu je a je jen na vás, jak jej zpracujete.

Také bych chtěl zachovat přesah. Pokud je téma Hacky v Pythonu, přijde jen hrstka zatvrzelých Pythonistů. Bavíme-li se ale např. o NoSQL databázích, UX aplikací, bezpečnosti, atd., přijdou i lidé, kteří s Pythonem tolik společného nemají. Proč je to dobře? Protože my je na tom našem setkání chceme! Chceme se s nimi bavit, chceme aby nás obohatili a chceme je obohatit my - ukázat jim, že Python je prima a lidi kolem něj taky. Souhlasím ale, že i ten přesah by měl mít své jádro v Pythonu a měl by se točit kolem něj. Jak jsem naznačil, je to i o tom, jak mi jsou účastníci ochotni pomoci s výběrem správných lidí a témat.

Koncept

Čtyři přednášky jsou moc. Zjistil jsem to už při NoSQL PyVu v lednu, no nepoučil jsem se. Nová pravidla:

Začínat vždy v sedm večer. Přednášky by měly skončit dost brzo na to, aby se pak lidé sesedli a mohli si povídat.
Začnu vždy já se slajdem s logem PyVa a kontakty (tzn. @naPyVo, @Pyvec, @Rubyslava, Pyonieri, Django-CS). Jenom uvedu PyVo a dám prostor prvnímu řečníkovi.
Maximálně dvě přednášky po 15 minutách + diskuse. Nebo tři, ale po deseti. Dát předem vědět přednášejícím a natáhnout jim na místě budík.
Zakázat obsluhu mezi přednáškami. Budou-li dveře, jednoduše je po dobu přednesu zavřeme a obsluha bude vědět, že dovnitř nesmí.
Větší pauzy mezi přednáškami. Tak umožníme obsluze opravdu vše obsloužit a lidem si popovídat.

Vzhledem k tomu, že minule jsem za někoho na baru doplácel 215 korun, bude mít příště každý buď svůj lístek, nebo bude platit hned. Musím se přiznat, že jsem z toho měl pak dost blbou náladu - člověk se snaží i přes nemoc něco ze svých sil pro ostatní uspořádat a ještě za ně musí zaplatit :( ← a toto je nefalšovaný kaboňáček!

Záznamy

Zkoušel jsem dělat experimentální záznamy přednášek. Poznatky:

Můj foťák by ocenil méně hluku v místnosti.
Umí natáčet jen videa o délce 15 minut. Pokud tedy řečník dodrží čas, mohlo by to stačit.
Mám už slabé baterky, ale mám dvě. Nějak by to na dvě tři krátké přednášky mělo vyjít.
Potřebuji člověka, který se o to postará. Také by bylo dobré, kdyby fotil.

Záznamy můžeme dát v plné délce a ke stažení na Vimeo Pyvěc, kluci mají zaplacený premium účet a je nám plně k dispozici. Pokud pochybujete o smyslu natáčení přednášek, koukněte sem.

Internetové zázemí

Vytvořit jednostránkový python.cz, rozcestník pro českého Pythonistu.
Vytvořit jednostránkové pyvo.cz, asi jen kalendář událostí.
Vybrat jednu hlavní službu, kde budou stránky událostí a kam půjde nahrát i slajdy apod. Vidím to na Lanyrd. Jednak už tam je Pyvěc, druhak je fakt super, že se tam dají nahrát ty materiály. Nadále ale hodlám zrcadlit události na Facebook a Srazy. Uvidím, nakolik zajímavé budou Srazy po přechodu na Lanyrd.

Co se týče různých pojmenování, mám takovou osobní vizi:

PyVo jako název pro jednotlivá konkrétní setkání.
Pyvěc jako název pro občanské sdružení a aktivity, které podporují Python komunitu u nás.
Python CZ jako agregátor všeho, co se u nás ohledně Pythonu děje.

Po vytvoření @PythonCZ a python.cz bych Twitter účet @naPyVo postupně upozaďoval. Jeho náplní je v současné době informovat o brněnském PyVu a občas (re)tweetnout nějakou zajímavost. To první zvládne @PythonCZ s hashtagy #pyvo #brno a to druhé bude jednou z jeho hlavních náplní.

Výjezdy

Zkusil jsem koncept Pyonýrských výprav. Tedy něco jako výjezdy za poznáním a přátelstvím, především do Prahy na Pyvěc a do Blavy na jejich Rubyslavu + PyVo. No do Prahy jsem jel sám a Blavu jsem kvůli nemoci zrušil. Nicméně hodlám v tomto pokračovat, protože si myslím, že když to budu opakovat, propagovat a lidé to budou mít častěji na očích, sejdeme se za čas třeba aspoň tři, čtyři, nebo dokonce pět, no a to už je přece pěkná parta :)

Organizační tým

A teď ta poslední věc. Pokud jste dočetli až sem, zřejmě vás téma organizace brněnského PyVa FAKT ZAJÍMÁ. (Až bude PyVo rozdávat trička a odznáčky, máte u mě jeden badge už za přečtení tohoto článku.) No a já bych vám chtěl jemně naznačit, že pokud vás to zajímá opravdu tolik, možná byste mi mohli pomoci ho organizovat. Já jsem na to totiž docela sám. Dříve mi pomáhal Michal Janík, ale ten má teď většinou svých starostí dost.

To znamená, že pokud nemám čas, PyVo není, nebo je bídné. Taky to znamená, že nesmím být nemocný, což se mi někdy dělá dost obtížně. A v neposlední řadě, je možné, že mě organizace PyVa postupně utahá, dojde mi nadšení a seknu s tím. Takže uvítám pomocníky a spolupracovníky. Někdy stačí úplná blbost. Jmenoval bych například náčelníka pro projektor. Ten by měl na práci asi toto:

Řeknu Honzovi: "Slibuji ti, že na PyVu bude projektor, můžeš se na mě spolehnout."
Zavolám do hospody a ověřím, zda si nepořídili svůj.
Pokud nepořídili, zavolám Jochovi, Věrošovi, nebo Michalovi, jestli mohou půjčit.
Pokud někdo z nich kývne, zkontroluji, zda se jim půjčení povedlo a opravdu ho přinesou.
V případě nepředvídatelné situace volám ostatním a zachraňuji.
Projektor je funkční na PyVu. Zažívám stav blaženosti, zapíjím Poutníkem.

Vidíte, že se navenek jedná o úplně triviální úkol, ale i přesto je to spousta malých úkonů. A takhle je to se vším. Takže jakákoliv pomoc opravdu pomůže. Chcete-li PyVo udělat lepší, neskončete u toho, že mi dáte zpětnou vazbu. Zapojte se :)

Dialogové systémy a copywriting aplikací

2012-08-09T09:59:43+02:00

Před drahnou dobou, přibližně na jaře léta páně 2012, jsem byl ještě student vysoké školy a učíval jsem se na zkoušky. Jedna z nich se týkala Dialogových systémů, což jsou systémy pro vedení hlasového dialogu s člověkem. Představte si to třeba jako automatický hlas, který vás provádí nabídkou na infolince mobilního operátora, nebo jako věc, která stojí za strojově poskládaným hlášením na nádraží, které dnes už máme skoro všude. To jsou ovšem dost primitivní (byť svému účelu postačující) aplikace - v zásadě toho dnes umíme mnohem víc (viz třeba Siri).

V tom předmětu mě mimo jiné zaujalo téma nadepsané Pravidla pro vedení kooperativního dialogu. Jde v zásadě o to, že dialogový systém by se měl snažit o kooperativní dialog. Aby se to "snažení" dalo nějak uchopit, navrhl jazykovědec Herbert Paul Grice několik aspektů, na něž by měl dávat ten systém pozor. A víte co mi po prostudování těchto aspektů zazářilo ve květáku? Že Steve Krug by z nich měl rozhodně radost. Úplně stejně by se totiž podle mě dala aplikovat ve webovém copywritingu.

Aspekty kooperativního dialogu

Aspekt informativnosti

Buď přiměřeně informativní - ne méně než je potřeba, ale ani více než je potřeba.

Aspekt přesvědčivosti

Neuváděj nepravdivé informace.
Neuváděj informace, které nelze dokázat nebo doložit.

Aspekt způsobu

Informace v replice by měla být co nejvíce explicitní.
Vyhýbejte se nejednoznačnostem.
Usilujte o stručnost.
Buďte disciplinovaní, udržujte v dialogu pořádek.

Aspekt zdvořilosti, empatie a etiky

Minimalizujte nároky vůči komunikačnímu partnerovi, maximalizujte výhody pro něj.
Minimalizujte nedostatky komunikačního partnera a maximalizujte jeho přednosti.
Maximalizujte souhlas s partnerem a minimalizujte jeho nesouhlas.
Maximalizujte empatii vůči partnerovi.

Aspekt asymetrie

Informujte uživatele o všech důležitých charakteristikách, které vybočují z očekávaného normálního průběhu dialogu, a která by měl vzít v úvahu k zajištění kooperativy.
Zajistěte stručné, avšak dostatečné informování uživatele o možnostech systému a jeho omezeních.
Informujte srozumitelně a dostatečně o způsobu interakce se systémem.

Aspekt znalostí a schopností

Vezměte v úvahu relevantní znalosti uživatele.
Vezměte v úvahu možné uživatelovy chybné analogie.
Rozlišujte mezi začínajícím a zkušeným uživatelem systému.
Vezměte v úvahu legitimní představy uživatele o znalostech a schopnostech systému.

Aspekt vyjasňování a odstraňování chyb

V případě selhání komunikace iniciujte meta komunikaci zajišťující odstranění chyby nebo její vysvětlení.
Zajistěte vysvětlující meta komunikaci v případě nekonzistentních nebo nejednoznačných uživatelových vstupních dat.

Přínos pro copywriting

Je to trochu kostrbaté a prošpikované cizími slovy, ale nechtělo se mi to nijak upravovat, opsal jsem to jen ze slajdů. Když to ovšem přelouskáte a zamyslíte se nad tím, je to úplně totéž jako když se snažíte svým UI na webu dostat uživatele do nějakého cíle, natlačit jej do nějaké konverze. Nebo formuláře. Představte si formulář při sjednávání cestovního pojištění online. Uživatel vkládá potřebná data a systém s ním nějak komunikuje.

Ono totiž tyto věci asi nebudou vůbec specifické pro dialogové systémy nebo webové stránky. Podle mě jsou to taková nějaká základní pravidla pro komunikaci jakéhokoliv automatického systému (počítač, mobil, HAL 9000, lednička, Knight Rider, ...) s člověkem. Lidé fungují pořád stejně a rozhraní těchto věcí se jim musí přizpůsobit. Ať už s nimi mluví, nebo si s nimi píšou, nebo přijímají jejich doteky.

Přejete si smazat kartu?

2012-08-01T18:55:23+02:00

V polovině výpravy po Rumunsku mi foťák blbě přečetl kartu. Nic neobvyklého. V takové chvíli se mě vždy zeptá, zda ji má naformátovat. Předvybrané je ANO. Já odpovím NE, vytáhnu ji, vrátím, no a většinou je vše v pohodě. Popřípadě celé opakuji, dokud se to nespraví. Možná je to vinou karty, která má už něco za sebou, možná vinou foťáku, jenž má taky svoje odcestováno a to převážně dobrodružně na mém krku a ne někde v bezpečí obalu. Každopádně to nikdy nebyl problém. Doteď.

Co se stane, když se spletete a místo šipky dolů to v rychlosti omylem potvrdíte? Pro váš palec je to rozdíl asi 5 mm, pro váš výlet je to katastrofa.

Naštěstí jsem kartu hned vytáhl, takže jsem teď po návratu mohl s pomocí počítače a programu velkou část fotek a dokonce i nějaká videa zachránit (program PhotoRec). Také na naší expedici fotili i jiní lidé - některé mé momentky jsou ovšem nadobro ztraceny. Nebyl to vůbec zábavný okamžik mých prázdnin. Uprostřed dunajského pralesa jsem se ocitl s polosmazanou kartou. Ještě před pár okamžiky byla plná kormoránů, pelikánů a vůbec všelijakých pěkných zážitků za celý týden. Teď byla nečitelná a veškeré fotografování se zdálo přijít vniveč. Takovou kartu foťák dále samozřejmě nepřečte, takže pokud jsem nechtěl obnovu dat vzdát, musel jsem mít nějakou novou kartu. Druhý den jsme se naštěstí přesouvali k pobřeží, takže jsem se ji mohl pokusit sehnat v Tulcea, což je poměrně velké město. Sehnal jsem ji a dobře jsem si přitom popovídal s prodavačem v elektru, dokonce to je 16GB SDHC Kingston a byla za rozumnou cenu. Ne že bych prahnul po gigabytech, ale jinou neměli :)

Poučení:

Kromě náhradních baterek bych neměl zapomínat na náhradní karty.
Nenavrhujte uživatelská rozhraní tak, že je snadné způsobit katastrofu.

Jaký si mám vybrat Linux?

2012-07-06T10:36:23+02:00

Upgradoval jsem po dlouhé době svoje Ubuntu a zjistil, že ani Unity, ani Gnome Shell nejsou zrovna něco, v čem by se z mého pohledu dalo pohodlně pracovat. Zkusil jsem přeinstalovat na Linux Mint s prostředím Cinnamon, existovat se v tom dá, ale je to plné chyb a to mě nebaví. Píšu tedy linuxácký štěk o tom, jak hledám nové distro. Koho to nezajímá, nechť přeskočí komentáře a jde si číst básničky.

Co od svého distra očekávám?

Jede na Debianu. Fungují na něm návody na Debian nebo pro Ubuntu, .deb balíky a všude je k dispozici apt-get. Jednak je to pohodlné a skvěle funkční (kdysi jsem zkoušel Fedoru a instalace každé kraviny mi furt končila na nějakých závislostech - možná jsem však jenom blbej), za druhé je internet plný návodů jak něco udělat pod Ubuntu. O dalších distribucích je toho řádově méně.
Nemá pomalý vývoj. Když chci nainstalovat nejnovější Redis nebo PHP, tak na to nečekám rok. Ano, kompilace je taky způsob jak instalovat software, ale já mám rád balíčky a aktualizace...
Má dodělané UI! Dodělané znamená, že v něm nejsou chyby a má minimální WTF faktor. Unity je celé WTF, Gnome Shell ještě víc, Cinnamon z Mintu mi ukazuje dva dialogy na připojení k Wi-Fi a baterku že prý mám pořád na 98 %, ačkoliv jsem v síti. Děkuji, nechci.
Hardwarové nároky (grafické karty, tiskárny, apod.) nemám. Ubuntu i Mint mi na HP notebooku pohodlně jede, takže očekávám, že by s ničím být problém neměl ani jinde.
Je možné jej pohodlně provozovat s nějakým Clearlooks skinem. Žádné vyblitě zelené patlaniny (Mint) nebo oranžovo-černé, humpolácké prostředí vhodné akorát tak pro fanoušky Duny. Clearlooks skin "nosím" už od ranných dob Windows XP a líbí se mi ze všech pořád nejvíc, ač je dost okoukaný a patrně nejnudnější na světě.

To Clearlooks vypadá takto:

Pohodlně skinovat na Clearlooks neznamená, že horko těžko najdu nějaký Clearlooks-Phoenix GTK3 skin a potom zjistím, že na půlku oken se neaplikuje (nejspíš jsou v GTK2? ale koho to zajímá? proč to není dohromady?).

Ubuntu se snaží jet na kvalitu a uhlazenost, ale pro mě špatným směrem :-/ Tam opravdu sleduji jakousi snahu dotahovat věci do konce a zalepovat zamaskované díry, do kterých se člověku občas propadl kurzor myši, ale všechnu energii Canonical teď směřuje na Unity a to je bohužel z mého pohledu monolitická divočina, na kterou si nechci zvykat.

U jiných distribucí mám však obavy o ještě větší náchylnost na chyby. Vždyť Mint je snad druhé nejinstalovanější distro na světě. Úplně to ale vidím na tom Cinnamonu - přijde mi, že někdo to nakódil po večerech ze zábavy a sám to snad ani nepoužívá.

Určitě mi navrhnete KDE, ale to fakt nechci. Je to strašně nablýskané, naleštěné, každý ovládací prvek má třicet tlačítek a dá se nakonfigurovat snad i velikost ponožek jeho vývojáře. To je přece opačný extrém. Celý ekosystém KDE má sto programů (snad i na vaření kávy) a ty jsou v základu hned nainstalovány na můj systém. Drtivou většinu z nich nikdy nevyužiju, takže je pak odinstalovávám a to přece není žádná zábava. Možná je to zase trochu jinak, ale já už to zkoušel tolikrát, že se mi nechce ztratit zase celý den zbytečnou instalací KDE a jeho následným odebíráním. Připadal bych si jako moucha narážející do skla.

Linux?

Jistě lze zpochybnit, zda je pro mě Linux ten pravý operační systém. To já osobně netuším, ale zkusme to jednoduchou dedukcí. Potřebuji nějaký UNIX, protože mi to neskutečně usnadňuje mou práci. Nedovedu si představit pořád překonávat nějaké překážky s vývojem v Pythonu či v PHP na Windows - navíc pokud je finální železo mé aplikace UNIXový server.

Windows? Windows' Not Unix! Navíc, nějaké lítající placičky ve Windows 8 mě nelákají už vůbec. Nechovám k tomuto OS žádnou zášť, mnoho let jsem jej používal, Windows 7 jsou velice dobrý systém, ale chybí tam prostě ten UNIXový podklad. Ne, Cygwin není řešení.
Mac OS je sice UNIX, ale to svoje UI má dost svérázné a já si netroufám nijak tvrdit, jestli by mi vyhovovalo nebo ne. Bohužel, systém je to dost drahý a nevím o tom, že bych měl možnost si zkusit pracovat na něm několik dní bez zakoupení. Mám obavy, že dost lidí si raději zvykne i na to, co jim úplně nevyhovuje, protože dali 20 litrů za Mac a přece se ho nebudou zbavovat na Aukru jen kvůli "pár nedokonalostem" :) Také je tam vazba na hardware a ten ve mě budil vždy dojem karoserie od Pininfariny, motor z Fiat Panda.

Navíc, oba zmíněné systémy (a řekl bych, že i to Ubuntu se v tomto snaží držet krok) inklinují k tomu, aby se staly firmwarem svého hardwaru - jestli víte, co tím myslím. Chápu, že 99 % populace to chce, ale já nemám rád, když nad svým OS nemám alespoň nějakou kontrolu. Vždy tam musí být nějaký root, který mi dovolí vše co chci, dát si partitions na disku jak chci, atd. Takže co zbývá? Linux. S uživatelským rozhraním, které mi je asi nejblíž (možná ten Mac?), ale zároveň je dost nedodělané. Achjo.

Pokukuji po Xubuntu, ale už mě to nebaví. Rozhodně nic přeinstalovávat teď nebudu, možná po létě. Slunečné dny jsou příliš drahá cena za nový Linux ;-)

Rešerše bankovních účtů

2012-07-05T01:11:21+02:00

Brzy mi skončí studentské konto u ČSOB, takže nastal čas porozhlédnout se po nějakém "dospěláckém" účtu. Před několika měsíci jsem potřeboval zřídit zvláštní účet pouze na přeposílání peněz, takže jsem udělal malý průzkum a nyní jej tedy vytahuji na světlo, abych se poradil se světem. Navíc se to může někomu hodit.

Byl jsem si už při průzkumu vědom toho, že se budu brzy koukat po nějakém hlavním, bězném účtě, takže jsou účty hodnoceny i z tohoto hlediska, nejen co se týče vhodnosti pro pouhé přeposílací účely. Co pro mě ale znamená běžný účet? V podstatě to, na co jsem si zvykl u ČSOB:

Chodí mi tam peníze za práci.
Používám jej pro běžné nákupy aj. transakce, trvalé příkazy, inkaso (účty za mobil).
Má perfektní internetbanking (IB) s alespoň trochu bezpečným přihlašováním, kde nastavím vše důležité a mohu si nechat posílat mailem vše důležité (ne, mBank tohle se svým zmetkem nesplňuje).
Je tam jen "hladinka" vhodná pro průběžný provoz, peníze navíc odesílám na spořící účty.
Nemá nesmyslné poplatky (za transakci, za přijetí platby, ... no, ono jsou nesmyslné skoro všechny).
Mám k účtu kartu, se kterou není žádný problém v zahraničí ani na internetu.
Mohu peníze posílat do zahraničí, nebo je ze zahraničí přijímat.
Mohu často zdarma vybírat z bankomatů (ATM), které jsou na každém druhém rohu.
Mobilní aplikace apod. mě naprosto netrápí.

Co se týče bankomatů, nerad mám u sebe (tzn. i doma, nejen v kapse) větší hotovost. Vyhovuje mi platit všude všechno kartou, pokud to jde. Na ostatní věci je pár stovek v peněžence. Když dojdou, vyberu z bankomatu zase jen pár set. Takto mohu vybírat mnohokrát za měsíc.

Nemám rád, když mě něco omezuje - nechci přemýšlet nad tím, jestli vybrat z bankomatu, jestli vykonat transakci, v případě mobilního tarifu třeba jestli poslat někomu SMSku. Líbí se mi, pokud je to buď zadarmo, takže to nemusím vůbec řešit, nebo pokud je to za rozumný paušální či dostatečně malý jednotkový poplatek - ani jedno mě totiž nestresuje, mohu jednat bezmyšlenkovitě a nezabývat se tím. Cena účtu u ČSOB, tedy 0 Kč za měsíc, toto splňovala.

Jak vidíte, nebudu to mít s výběrem banky jednoduché, pokud chci zachovat většinu služeb při stejné ceně. Pusťme se do toho.

Zuno

vlastník Raiffka (Rakousko)
karta embosovaná Visa Classic (čip?)
ATM automaty Raiffky nad 1000 Kč zdarma, jinak 18 Kč
IB běžný & mobilní
opravdu zdarma? 68 Kč/měs (zdarma jen když kartou 5K Kč nebo zůstatek 200K Kč)
pozn. hezká funkce AUTOPILOT, pobočka jen v Praze, jde to i úplně zdarma, pokud člověk nechce trvalé příkazy a jiné funkce
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? poplatek za služby, drahé a nepraktické ATM
vhodné pro účet na přeposílání? chybí trvalý příkaz ve zdarma verzi

Air

vlastník PPF (ČR)
karta čip + emboss MasterCard
ATM AIR, ty nejsou ale skoro nikde, jinak 25 Kč (ale i z EU)
IB běžný & mobilní
opravdu zdarma? 150 Kč/měs za velký tarif, který má výběry, odchozí platby a výběry v EU zdarma (jinak 25 a 5 a nevímkolik Kč)
pozn. hezká funkce výběrový kód
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? drahý ATM
vhodné pro účet na přeposílání? odchozí platby 5 Kč

mBank

vlastník CommerzBank (Německo přes Polsko)
karta čip + embosovaná Visa Classic
ATM nad 4K Kč objem znamená 3x zdarma, jinak 35 Kč (kdekoliv), mimo ČR nad 2500 Kč zdarma
IB běžný & mobilní + iPhone/iPad apps
opravdu zdarma? až na ty výběry jo
pozn. kontokorent 5-50K Kč, mají hnusné číslo účtu
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? hnusné číslo účtu, složité (a v určitém případě drahé) účtování ATM, moje osobní nedůvěra
vhodné pro účet na přeposílání? OK :-)

Equa

vlastník Equa, fin. skupina Anacap (UK?)
karta MasterCard, embosovaná za 99 Kč
ATM kdekoliv za 9 Kč (celý svět)
IB běžný & mobilní, připravují prý mobilní verzi
opravdu zdarma? při příjmu 15K a víc je zdarma, jinak 99 Kč/měs
pozn. je divná
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? blbá karta, lepší se musí platit, poplatky za účet, vysoké nároky na objem
vhodné pro účet na přeposílání? poplatky, nároky na objem

Fio

vlastník Fio (ČR)
karta Fio Maestro Chip, jiná za roční/měsíční poplatek (např. standardní embos. čip. MasterCard nebo Visa jsou za 25Kč/měs.)
ATM 10x z Fio zdarma, pak za 6 Kč (jenže těch Fio není zas tak moc), z ČSOB bankomatů za 6 Kč (ty jsou všude), jinak 35 Kč
IB běžný & mobilní + Android/iPhone app
opravdu zdarma? min. zůstatek 100 Kč
pozn. nepochopil jsem rozdíl mezi osobním a podnikatelským účtem - vypadají stejně, výhodné pro transakce se Slovenskem (bez problémů, bez poplatků, transparentně)
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? divná karta, lepší se musí měsíčně/ročně platit
vhodné pro účet na přeposílání? OK :-)

ČSOB Studentské konto Plus (pro srovnání)

vlastník KBC (Belgie)
karta embosovaná Visa Classic Student s čipem
ATM výběry ze všech automatů ČSOB (= ČSOB, Poštovní spořitelna, Volksbank) zdarma, jinak asi za 35 Kč
IB běžný (& možná mobilní, nezkoušel jsem nikdy, na webu cosi píšou)
opravdu zdarma? jo, platí se jen za nějaké služby navíc (vlastní nastavené informační SMS atd.)
pozn. pěkné a přehledné IB, jednou ho člověk dostane (na základě potvrzení o studiu/ISIC) a dále mu bez ověřování jede až do 28 let (i když teď čtu: "Platí od 1. 8. 2010. Klienti, kteří nestudují a jsou starší než 19 let, platí za konto 50 Kč, za konto s výpisy elektronickou formou 40 Kč.", tak teď nevím), kontokorent do 20K Kč
web

Subjektivně

vhodné pro běžný účet? OK :-) karta v pohodě, ATM ČSOB jsou všude
vhodné pro účet na přeposílání nájmu? OK :-) i když na tento účel teda trochu nevhodný typ účtu

Samozřejmě nemůžu zhodnotit kvalitu jednotlivých internetbankingů apod., přístup mám jen do toho od ČSOB a mBank, kterou jsem nakonec vybral pro to přeposílání peněz. Na druhou stranu, zajímal jsem se třeba i o vlastníky té které banky, abych případně věděl, jaké zprávy o kolabujících finančních skupin mě mají děsit. Jak dojde na mezinárodní platby, poplatky se vždycky objeví a bývají mastné. Ale to je asi tak nějak všude a počítá se s tím, takže jsem to tu vůbec neřešil. Taky jsem vůbec neřešil úrok, protože na jednoúčelovém nebo osobním průtokovém účtu je mi úrok úplně jedno - moje peněženka taky nemá úrok.

Co byste poradili? Máte s těmito bankami a jejich účty nějaké zkušenosti? Dobré nebo špatné? Mám v těch svých kusých informacích nějakou chybu nebo nepřesnost? Budu rád za vaše komentáře :-)

Zpomal!

2012-06-24T13:59:03+02:00

Cítíš stres? Máš termíny? Nestíháš a je toho opravdu moc? Tlačí na tebe z několika stran? Potřebuješ zařídit čtyřicet věcí a večer odpadáváš do postele úplně vyčerpaný a unavený? Nebo tě prostě jenom štve, že nemáš moc času na sebe, na blízké, na to, co máš rád? Pozastavuješ se nad tím, jak ti dny utíkají bleskovým tempem? Zpomal!

Začínám přicházet na chuť zpomalování. Například teď mi tento koncept, vyjma kryptografie, pomohl se všemi zkouškami a pomáhá i při učení na čtvrteční státnice. Nevím, jestli to začalo poslechem reggae před pár lety nebo objevováním chilloutu při učení, ale nejspíš ani jedním. Nejspíš to je jednoduše tím, že jsem se musel na konci gymplu a celou vysokou školu dost otáčet a snažit se vydělat si nějakým způsobem na živobytí, takže jsem neměl takovou tu slavnou studentskou pohodu, ale naopak, často mě stihl docela silný stres. Dohromady s náročnou školou docházelo k vypjatým situacím a nejednou jsem nespal déle než hodinu i několik nocí za sebou. Možná to znáte - zkoušky, termíny v práci, klienti, do toho soužití se spolubydlícími a snaha zachovat ve svém životě místo i pro nějakou zábavu...

Jako studentské ucho jsem si myslel, že dobytí světa spočívá ve svědomitém plnění všeho co druhým vidím na očích. Když tedy klient zavelel, že něco musí být do pátku, tak se prostě jelo přes noc. Když čekali Estonci na nějakou novou funkci v systému, programovalo se těsně před "dovolenou" několik dní v kuse. (Dovolená je v uvozovkách, protože je to dost nevolnické označení pro výjezd studenta na volné noze do rumunských hor.) Před odjezdem z Erasmu jsem dokonce několik nocí dodělával části nějakého projektu, abych si přes den mohl ještě užívat poslední chvíle pobytu.

Jaká byla však realita? Hádejte. S modulem, který musel být nutně před mým odjezdem do Rumunska, nikdo nehnul do doby, než jsem se vrátil. Ležel tam deset dní hotový, stačilo jej pouze nasadit! Najednou to mohlo to počkat? A ten projekt, co jsem dodělával po nocích na Erasmu, ten nikdy nespatřil světlo světa a dokonce jsem za něj dodnes nedostal plně zaplaceno. Ještě že jsem typem člověka, který se nesmíří s opportunity cost a chce vše. Zabral jsem, vykonal jsem nemožné třeba v noci, abych si užil život přes den - nesmířil jsem se s tím, že bych jinak musel jen sedět nad prací a můj pravý život by úplně ostrouhal. Nelituju toho, že jsem zabral, protože jsem díky tomu nepřišel o pravé zážitky, třeba spatření živého soba na ostrově Hailuoto. Čeho ale lituju? Toho, že mi to celé nedošlo už tehdy a na tu práci jsem se prostě nevykašlal.

Takovýchto pár zkušeností mě naučilo, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Ani celonoční učení na zkoušku nemívalo často požadovaný efekt a člověk si akorát zblbnul tělo a psychiku. Na jedné z takových zkoušek jsem dokonce regulérně usínal (a za rok jsem si ji zopakoval). Co z toho mám? Jsem vystresovaný, unavený, nemám na nic čas a často z toho nemám nějaký výrazný užitek ani já, ani druhá strana.

Od těchto dob inklinuji k tomu věci zlehčovat, zbržďovat, zpomalovat. Zní to podivně a třeba mě po tomto článku nikdo nikdy už nezaměstná, ale je to tak - už prostě nenechám školu ani práci zasahovat do svého života víc, než by mělo být zdrávo. Všechno má své hranice a nic není prostě tak strašně důležité a nekompromisní, abych si kvůli tomu musel trhat žíly. Tedy jsou takové věci, ale v 90 % případů se netýkají ani práce, ani školy. Nejsem holt už ochoten kopat za něčí tým ve dne v noci několik dní v kuse. Bohužel, ten pravý - můj vlastní - život má pro mě větší hodnotu, vyšší prioritu.

Koukněte na dvacetiminutovou a celkem vtipnou přednášku o zpomalování od Carla Honoré (jsou tam i české titulky):

Krásnou ukázkou zpomalení v praxi pro ty, kteří této cestě nevěří, je nemoc. Posledně jsem si to střihnul když jsme se v únoru stěhovali. Musel jsem zařídit dvacet věcí denně, běhal jsem mezi školou, prací, stěhováním, ještě jsem měl jet někam do Prahy prezentovat aplikaci na AppParade. A lup, prásk, zničeho nic jsem se zhroutil. Smetla mě nějaká střevní chřipka, svíjel jsem se na posteli v bolestech břicha a musel jsem všechno posunout nebo zrušit. Byl to zvláštní pocit - ještě před několika hodinami jsem byl uprostřed víru nesmírně urgentních a důležitých věcí... a teď jsem ležel přikrytý peřinou v prázdném pokoji, bylo tam ticho a nečekalo mě nic, mým úkolem bylo jen spát. Vše bylo zrušeno a odloženo a světe div se - vůbec to nevadilo. Nic se nezkazilo, nikde se svět nezbořil, nakonec se stejně vše povedlo (teda až na tu AppParade, ale tam pojedeme třeba na podzim).

Jak ale zpomalit přirozeně, bez chřipek? Je to jednoduché. Ve chvíli, kdy cítíte tlak nebo nabývající stres, učiňte přesný opak toho, na co jste zvyklí - nepřidávejte na tempu, ale zvolněte. Pusťte si to reggae, jděte normálně spát, klientovi se normálně omluvte. Místo učení do noci si raději zajeďte do Kohoutovic na bazén (otevřeno do 22:00) a zrelaxujte ve vodě a v páře. Dbejte na spánek, odpočinek. Dělejte si přestávky. Dělejte míň věcí, ale pořádně. Zpomalte. Usmějte se. Je to pro váš lepší život. Pro veselejší den, šťastnější okolí, sluníčkovější vstávání. Když se něco podělá? No a co? Je až krajně nepravděpodobné, že se něco podělá nenávratně, že to nepůjde spravit. A jak řekl nebožtík John Wooden:

Někdy můžeš prohrát i pokud někoho porazíš a klidně pro tebe může být nakonec výhrou, když s někým prohraješ.

Možná přijdete o zakázku nekompromisního klienta. Bude to však tak zásadní pro váš život? Nenahradíte ho nakonec někým mnohem lepším, kdo si vás váží? Klient vás ale stejně spíš pochopí, domluvíte se. Jste lidi. Naučte zákazníky a své zaměstnavatele, že vaší prioritou je především váš život a ne práce, naučte je respektovat vás jako lidské bytosti. Samozřejmě se tak musíte umět repsektovat nejdříve vy sami. Raději řekněte, že daný termín nemůžete slíbit, protože byste museli pracovat ve velkém stresu a tím by utrpěla kvalita práce. A takto nekvalitní práci si vy nemůžete klientovi vůbec dovolit předat, je to pod vaši úroveň, to raději zakázku nevezmete.

A co škola? Možná projedete zkoušku, ale spíš budete lépe vyspaní a bude vám to s tužkou a papírem svižněji zapalovat. Odpočinutý mozek reaguje mnohonásobně výkonněji, než když do něj do poslední chvíle bušíte nová fakta a zalíváte je energiťákem. A co si budeme vykládat, když si pozorně přečtete důvody, proč jsem odešel z FITu na FI, je za tím taky hlavně zpomalení a zvolnění.

Snad jsem vás tímto dlouhým článkem trochu navnadil zamyslet se nad tím, jak rychlý máte život, jestli tak rychlý musí být a jestli v něm nemůžete eliminovat velkou část stresu. Věřte mi, já to znám. Říkáte si, že až doděláte tenhle projekt a předáte klientovi, nebo že až dáte tuhle protivnou zkoušku, že bude klid a vše se urovná. Ale není to tak. Budou nové projekty, nové důvody pro to hnát se, běžet nějaký kousek vašeho krysího závodu. Musíte změnit přístup, jinak se nevymaníte. Jestli je pro vás těžké zamýšlet se kam běžíte a proč, zkuste se alespoň sami sebe zeptat, jestli nemůžete místo běhu aspoň jenom kráčet.

Dej mi pokoj

2012-06-22T10:34:48+02:00

Dneska to bude tak trochu "hejt". Už přesně vím, jak se cítí, nebo spíš cítili uživatelé Internet Exploreru, kteří nemohli nebo nechtěli přejít na jiný prohlížeč. Cítili se fakt mizerně a otráveně. Jako já teď v roli uživatele Firefoxu a odmítače Google+.

Je úplně jedno, co budu na Google+ dělat, hlavní je, že tam budu. Google mě tam chce fakt strašně moc. Svědčí o tom skutečnost, že můžete plusko mít a vůbec o něm nevědět - prakticky se vám nepřipomíná nebo si to můžete vypnout. Ale jakmile jej nemáte, přijde vám denně deset spamů o tom, že si vás kdejaký šulda přidal do kruhů nebo že s vámi s sdílí obsah. A tím nemyslím, že mi kamarád poslal fotky, ale příspěvky mě úplně neznámých lidí. Tohle beru jako důkaz toho, že Google+ existuje jen pro sledování lidí a dotváření jejich online profilů. Smutně vtipné je, že v e-mailu je sice unsubscribe odkaz, ale navede mě akorát na registraci do Google+. Spamování musím tedy řešit takto.
Google všude propaguje Chrome a kde to nedělá on, dělají to jiní. Jestliže Firefox a další hráli kdysi na city a na fičury, Chrome hraje na technologie a bubliny. Jako webový vývojář každou chvíli kliknu na nějaké demo, které nespustím. Některé nespustím z neznámých důvodů (Linux?), ale většinu prostě jen proto, že jsou akorát pro Chrome. A co jsou ty bubliny? Prostě bubliny. Každou chvíli na mě vyskočí z nějaké Google služby s doporučením, že když budu používat Chrome, budu mít internet mócinky rychlejší. Haló, to už tu bylo, vzpamatujte se! V zápalu ubíjení posledních zbytečků modrého é jsme si nevšimli, že jdeme v jednom šiku s novým JESPR.
Vypnutím pluska sice mohu na Picase opět alba sdílet normálně po e-mailu a používat její původní funkce, ale to neplatí o kamarádech. Ti už mají svou Picasu vcucnutou do Google+ a pokud mi sdílí album, přijde mi otravný mail s doporučením, že fotky budou mocinky mockrát víc krásňoučké, pokud vlezu do pluska. A po prokliku mám album v pěkném novém designu místo škaredé staré Picasy - potvrzuje se má prvotní myšlenka, že Google podrží Picasu hnusnou jak jen to půjde dlouho, aby lidé přešli na plusko sami z důvodu hezčího UI. A chci-li cokoliv komentovat nebo "olajkovat", jednoduše nemůžu. Abyste mi rozuměli, kdyby kamarád totéž album sdílel přes Picasu a ne přes plusko, tak můžu stále obojí. Ale jen proto, že to tam nahrál ze strany pluska, tak už se k fotkám nemůžu vyjádřit.

Milý Google, sereš mě. Otravuješ mě. Dorážíš, tlačíš na mě. No dej mi sakra pokoj! Já mám přece právo nepoužívat tvůj jediný správný prohlížeč nebo tvou jedinou správnou sociální síť. Připadám si jak ovce, kterou někdo nahání do ohrádky tu reklamou, tam nějakou bublinou, a ne jako pan uživatel s nějakou svou hrdostí a vlastním rozumem.

Levice, pravice a nesmysly kolem

2012-06-14T18:05:57+02:00

Rozčilujeme se, jak média nejsou vůbec schopna zařadit politické strany do správných škatulek. Ale je to tak jednoduché, jak si myslíme? Škatulky jsou důležité - byť nejsou přesné, zlepšují prvotní orientaci a jsou užitečné i z didaktického hlediska. Jenže zrovna levice a pravice jsou dnes už v praxi úplně zmatené a dopletené. Je samozřejmě otázkou, zda tyto škatulky nezměnit a nepřejmenovat, jenže jsou podle mě už příliš zažité na to, aby se tak stalo.

Na obrázku: typičtí zástupci pestrého politického spektra.

Zůstaňme na chvíli u toho dvourozměrného, červenomodrého rozdělení. Kdysi jsem si kdesi přečetl, že levice je o tom, že posbírá peníze od lidí a přerozdělí je zpět podle svého nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby se všude dostalo na užitečné věci. Jednotlivec má potom spoustu věcí "zadarmo", jsou to služby státu za jeho peníze. Pravice by pak měla být údajně o tom, že se peníze nechají jednotlivci a on sám rozhoduje, na co je dá. No a služby jsou potom pochopitelně placené.

Není to zrovna vyčerpávající klasifikace, ale základ to nějaký je. Ve skutečnosti je dobré přidat další charakteristiky. V Česku se ovšem nepoužívá žádného utřízení, ani tohoto úplně primitivního. Cituji Milana Zeleného:

Dělení na pravici či levici se odvozuje skrze sebeproklamací a sebevyhlášení, nikoliv od činů, programů a zásadních filozofií. Postačí, zdá se, aby někdo vykřikoval, že je pravičák či konzervativec, a naše kritické sdělovací prostředky to přijmou bez dalšího přemýšlení. Křik je vším, myšlenka a čin ničím.

Od dob ČSFR, které popisuje, se vůbec nic nezměnilo. V tomto směru se mi dost líbí pojem nominální pravice/levice.

Nejsem politolog, ale v levě-pravém dělení bychom asi současné vládní strany nenazvali zrovna pravicí, rozhodně ne podle činů. Ale třeba o stoupencích Dělnické strany uslyšíme, že jsou to ultrapravicoví radikálové, přitom já v jejich programu nevidím pravicového nic. No a když se k mikrofonu postaví Filip, nikdo ho neoznačí jako čelního představitele českých ultralevicových radikálů. Ono je ale fakt, že při pohledu na páprdy v řadách KSČM vlastně ani moc to "radikál" nejde z pusy.

Byli Hitler a jeho NSDAP levičáci nebo pravičáci? Je politické spektrum přímka se dvěma póly, kříž, nebo dokonce trojúhelník? Nebo kosočtverec s čárkou uprostřed?

Nakonec asi bude opravdu lepší mít nějaký vlastní, vícerozměrný kompas a kašlat na přívlastky z novin. Dvoupólové dělení přecijen zavání odezdikezdismem a k tomu by se inteligentní člověk snižovat neměl. Třeba to co jsem popsal výše je zrovna spíš kolektivismus a individualismus, tedy směry k ose s levicí a pravicí spíš ortogonální.

A jak zabránit zjednodušování v médiích? Nebo mezi lidmi? A jak učinit přítrž propagaci nominálních, sebeproklamovaných zařazení? Jó, to je boj s větrnými mlýny. Asi si budeme muset prostě zvyknout na to, že kdejaký novinář nebo politik v rychlosti prostě nepoznají, kde mají levou a kde pravou. Je ovšem škoda, že je takovým lidem dovoleno řídit auto, mohli by někoho srazit. Nebo řídit stát.

Pokud vás zajímá problematika víc, následujte jednotlivé odkazy - vedou na zajímavé články.

Poslední hodiny před poslední zkouškou

2012-06-12T17:32:59+02:00

Pocit, který se opakuje už od prváku a v podstatě se na něm nic nemění. Je před každou těžkou zkouškou, kterou musím opravdu vydřít. Byl i před mou úplně poslední zkouškou z kryptografie.

Je to takový volný proud myšlenek, je to stav mysli, kdy se vám honí hlavou tisíc a jedna znalostí a přitom cítíte, že je ta vaše lebka úplně dutá. Myšlenky na základní potřeby z Maslowovy pyramidy jsou tím nejvznešenějším, co dokáže váš mozek vytvořit mimo studovanou látku. Přestáváte mít schopnost se soustředit na právě probíhající okamžik. Energiťáky nebo čaje a nedostatek spánku ve vás vzbuzují jakousi zvláštní euforii a nabuzenost energií. Nejraději byste začali tancovat. V dešti. Šibe vám. Povídáte si sami se sebou, zvláště v pokoji, kde nikdo jiný není. Zníte sám sobě jako duševně narušený, afektovaný šílenec. Blíží se osudová hodina a s ní nadšení, že už to bude za vámi, ale zděšení, že ještě neumíte vše podstatné.

Je to ten pocit, kdy se vzbudím po čtyřech hodinách spánku a

potřebuji ještě hodinu/den/týden/měsíc na to, abych to všechno uměl,
nebetyčně si přeji, aby to už bylo tady, abych to měl už za sebou, nechť to dopadne jakkoliv.

Z vnitřní hysterie se člověk posouvá do jakéhosi limba nihilistického fatalismu. Čas se přelévá z jedné nádoby do druhé, obrovskou rychlostí. Člověk vstane v sedm ráno a najednou je pět večer. Ať se po zkoušce uděje cokoliv, mysl to vždy vyobrazuje jako rajskou zahradu zalitou sluncem, samozřejmě se zpívajícími ptáčky. Ach... Budu se moci vyspat, začít normálně jíst, komunikovat s lidmi, holit se, otevřít si i jiné věci, než jen materiály k předmětu a papírové výpisky.

Výpisky! Ty jsou do chvíle CHÁ nejcennějším zdrojem poznání v galaxii. Jako talisman je vždy uchovávám v kapse, aby z nich alespoň cosi, snad osmózou, proniklo i přímo do mě při samotném aktu zkoušky. A po něm je z nich cár celulózy k vyhození - buď už nebude potřeba, nebo si stejně budu muset udělat tři jiné, abych se doučil mezery.

To mě přivádí na myšlenku, že ač jsem byl velkovýrobnou taháků na gymnáziu, za celé studium na vysoké škole jsem žádné nepoužíval, bojoval jsem čestně.

A nikdy mě neužilo na čtení správných řešení hned při příchodu domů. Zbytečné nervy, hodnocení stejně často nekoresponduje s výkonem a byla-li známka lepší než by asi měla, není nikomu radno pátrat, kde se tato disproporce vzala. Co je napsáno, to už nezměním. Už je vše dáno, už jsou vrženy kostky, vyloženy karty a překročen Rubikon.

Raději jsem vždy přiblblým, naivním úsměvem adoroval skutečnost, že minimálně několik dní nemusím už trávit v tunelu se stěnami popsanými rovnicemi, fakty, souvislostmi... Že mohu po záplavě dvaceti čajových tsunami a několika plechových energetických erupcích věnovat záchranářským pracem na mozkových buňkách a rekultivaci tělesné schránky.

Tak. A je to zaznamenáno. Snad už to nikdy nezažiju. Nikdy!

Sir Ken Robinson

2012-06-09T02:30:01+02:00

Kdo sleduje TED videa, určitě moc dobře tato dvě zná - jsou jedněmi z nejsledovanějších vůbec. Jenže ne každý TED videa sleduje a ne každý si na něco takového umí najít chvilku, i když tuší, že by se mu to líbilo. Takže píšu tento článek - aby nakopnul. Ujišťuji vás, že následující materiál je humorný, inspirující a především otevírá mysl. Je to o vzdělání a kreativitě, ale nejen o tom. Je to i o nás o lidech, o tom, jakou společnost máme a jakou si vychováváme.

V obou příspěvcích hovoří Ken Robinson a obě trvají necelých 20 minut. Což je doba, za kterou běžně stihnete díl seriálu u snídaně. U obou videí jsou přednastavené české titulky.

Ken Robinson says schools kill creativity

Sir Ken Robinson: Bring on the learning revolution!

The Element: How Finding Your Passion Changes Everything

Už jsem to viděl poněkolikáté a opět se mi to velmi líbilo. Zkusil jsem si o Kenovi něco najít a zjistil jsem, že napsal knihu. Do pár minut letěla do mého Kindlu. Moc se těším, až si ji přečtu.

Citace z Wikipedie

2012-06-08T16:18:03+02:00

Snad každý student se setkal s doporučením, aby necitoval z Wikipedie. Někdy je to dokonce výslovně zákazáno. Je to proto, že informace na Wikipedii nejsou nikým ověřované a můžete tam najít kromě přesných faktů i spoustu hloupostí.

Samozřejmě, kdo potřebuje, ten to stejně obejde. Wikipedia sama o tomto svém problému ví a řeší to standardní cestou, tedy citacemi na původní zdroje. Takže pak stačí použít ty. Že se však jedná pouze o posun z neověřený a nepodložený fakt na fakt podložený neověřenou citací na zdroj, to už nikomu nevadí. Nikdo neověřuje, jestli se v odkázané knize opravdu nachází dokládaná informace. Pouze pozorný čtenář, který si s tím dá práci, nebo odborník, jenž nabude podezření na první pohled.

Jistě, zfalšovat citaci je snadné kdekoliv. I novinář, autor knihy nebo vědec se může na něco nepravdivě odkázat, ale podepisuje to většinou svým jménem a spojuje něco takového se svou kariérou, morálkou, apod. Například student, který dává do bakalářky fiktivní citaci, se vystavuje riziku, že narazí na pečlivého oponenta a dovolím si říct, že tak závažný prohřešek proti akademické morálce by pro něj pak mohl skončit velice nemilým způsobem. Na Wikipedii je však uvedení falešné citace zcela anonymní a vina je poměrně kolektivní, rozplyne se.

Co s tím? No asi nic. Musíme brát Wikipedii s rezervou a chceme-li na faktech z ní zakládat seriózní výzkum či na nich vystavět nějaká vlastní tvrzení, bude lepší najít si původní zdroje a dobře si je ověřit. Ono to není ani úplně na škodu, většinou dohledáním knihy a pročtením pár kapitol získáme širší pohled na problematiku nebo další, užitečné a relevantní informace. I když chápu, že už i samotná návštěva Wikipedie může být pro hodně lidí (a já jsem jedním z nich) dost časově náročná:

Aby to však nebylo tak jednostranné, je dobré si připomenout, že Wikipedia nejsou "oni", ale "my". Upravovat a psát ji může každý. Ani účet tam nemusíte mít. Takže pokud vidíte nějakou chybu, ať už faktickou nebo třeba jen překlep, vylepšete ji! Vezme vám to minutu života, ale uděláte svět opravdu lepším.

Pokud jste navíc akademik, zamyslete se třeba nad tím, že nemusíte jen kárat studenty za to, že z Wikipedie čerpají a učí se tam nesmysly. Můžete jít a ty nesmysly tam opravit, články rozšířit a vylepšit. Kdo jiný než vy to může udělat? Nadšenci, samouci v problematice? Nezlobte se na studenty, že mají k látce blíž na webové encyklopedii než ve vámi psaných skriptech. Využijte toho a předejte své znalosti nejen jim, ale celému světu. Je to jako třídit odpad - nevidíte hned výsledek, ale víte, že je to dobré, užitečné, že bude svět lepší :-)

Ještě jedno odlehčení na závěr:

Vysoké školy učí dějiny IT

2012-06-06T16:30:00+02:00

Přijde mi, že hodně názvů vysokoškolských předmětů na IT fakultách by dávalo větší smysl, kdyby se před ně dalo slovo "dějiny". Třeba Dějiny značkovacích jazyků, Dějiny informačních systémů, Dějiny superpočítačů, apod. Přitom by měly začínat slovem principy. Například Principy informačních systémů.

Vysvětlím:

Dějiny jsou popisem historie. Jsou to konkrétní události nebo techniky, jak se něco dělalo dříve. Spadá do nich ale i popis toho, jak se něco "dělá dnes". Už se to tak totiž stejně dávno nedělá - VŠ je buď 10 let za praxí, nebo je praxe už natolik modernizovaná a používá natolik složité postupy, že nemá smysl učit je detailně studenty na vysoké škole v nějakém přehledovém předmětu. Tedy i popis rádoby současných, konkrétních technik, je v tomto smyslu dějinami.
Principy jsou jádrem věci. Jsou to základy a myšlenkové pilíře, které budou platit i za 10 let a proto má smysl je učit. Jestli nepřijde někdo, kdo dokáže, že P = NP, tak budou principy každému, kdo je ovládá, užitečné a může na nich stavět.

Technická vysoká škola má učit principy. Nejen proto, že je stále pozadu, ale také z toho důvodu, že je to prostě to nejužitečnější, co by měla předat. Dějiny jsou velice zajímavé a já osobně je mám moc rád (třeba ty o starověku), ale je to, přiznejme si, jen zajímavost a určitý všeobecný rozhled. Ten leckdy napomůže k tomu, abychom se poučili z minulosti a neopakovali chyby, ale není žádnou základní dovedností. Naopak, zatížení mysli prošlapanými cestičkami ji může uvěznit a omezit její kreativitu v řešení problémů. O tom je to lidové moudro všichni říkají že to nejde udělat, až se najde blbec, který to neví, a udělá to.

Příklady

Dám dva příklady z FITu:

Informační systémy učí několik odrážek o principech, ale zbytek předmětu je o HTML, PHP, MySQL, JavaScriptu, DOM a XML. Vše probírané způsobem, který odráží použití těchto technologií před dejme tomu pěti lety. Nikdo nikomu nezazlívá, že garant předmětu nedokáže držet krok s překotným vývojem webu - on to totiž vůbec nemá dělat. Měl by najít principy, které platí neustále a stále se k nim celý obor informačních systémů vrací a navazuje na něj. Zárodky něčeho takového lze ve skriptech najít, jenže jádro kurzu stojí na něčem zcela pomíjivém.
Formální jazyky a překladače je o základech a principech, na kterých leží formální informatika a výstavba překladačů. Vývoj a výzkum na poli zajímavých a nově používaných gramatik či automatů existuje a je možná neméně překotný, než ten na webu, akorát není tolik vidět. Jestli si myslíte, že překladače dnes nefrčí, mýlíte se (V8, PyPy). Nikdo vás ale neučí nejnovějším atributovým gramatikám a aktuálním technikám jejich konstrukce v C - učí se principy, aby člověk věděl na čem je překladač nebo regulární výraz založený a proč funguje jak funguje.

V původním tweetu jsem použil jako příklad značkovací jazyky. Hodně lidí si myslelo, že narážím na předmět PB138‬ na FI MU. Ačkoliv je předmět pravděpodobně spíš zástupcem "historického" pojetí (učí jednu konkrétní technologii), nebylo mým primárním cílem snášet nějakou kritiku zrovna na tento jeden konkrétní předmět. Článek je myšlen obecně. Vzbuzovalo to až takové vášně, že jsem tuhle část článku raději přepsal, snad je to teď jasnější.

Projekty

Jistě vás napadlo, že v takovém případě je problém s projekty. Má-li dojít v rámci výuky k nějaké implementaci, je potřeba vybrat konkrétní technologie. Jistě - ale nemusíte vybrat jednu. Jestliže není cílem studenty sedřít z kůže, ale naopak nechat je skusit si živou implementaci, dejte jim volnost v tom, jaké jazyky si pro to vyberou. Nebo si myslíte, že když budu parsovat XML v Pythonu místo Javy, nebo když naprogramuju vlastní překladač v Haskellu místo Céčka, že se toho naučím méně? Naopak, podnítí to třeba studenta vyzkoušet něco úplně nového a seznámit s tím nejen sebe, ale i učitele. Dokážu si představit, že někdo udělá projekt ve Scale jen aby si ji zkusil, když mu to bude umožněno.

Přístup

Nakonec je to stejně vždy o přístupu. Někomu se nechce hledat a vypichovat principy, tak předává studentům konkrétní věci, jež jim budou za dva roky na velké hnědé. Někdo si tu práci dá (nebo ji má jednodušší, jelikož jsou principy v jeho oboru jasněji viditelné) a předá studentům pevné základy, na nichž mohou jednou vystavět velké věci, ať už budou mít v ruce jakýkoliv nástroj.

Není to tak dlouho, co jsem volal po tom, aby na VŠ byly předměty o konkrétních technologiích, jež jsou aktuální. Dnes vím, že to není možné a ani vhodné. Rozhodně ale nemohu dát plně za pravdu všem těm, kteří mě přesvědčovali, že VŠ je hlavně o principech. Souhlasím s tím, že by měla být. Bohužel však není.

Nový e-mail

2012-06-03T21:07:27+02:00

Dělám postupný re-branding svého internetového alter ega. Začalo to tím, že jsem se zbavil přezdívky littlemaple a všude kde to šlo jsem změnil své uživatelské jméno na honzajavorek. Překvapilo mě, že to většina webů velmi ztěžuje nebo vůbec neumožňuje.

Přemýšlel jsem, jestli nebude vhodné na různých službách sjednotit i takové ty "profilové informace" - no usoudil jsem, že to není špatný nápad, takže jsem většinou nikde kromě zcela základních dat nenechal vůbec nic. Takové "sjednocení" je totiž nejjednodušší na budoucí údržbu a poskytuje alespoň malinký, byť poměrně falešný pocit soukromí :-) Hodně účtů jsem v rámci čistky taky zrušil, nebo se o to snažil a vůbec byste nevěřili, u kolika z nich to vůbec nejde, což je teda podle mě mnohonásobně horší, než ta nemožnost se přejmenovat.

Většinu z uvedeného jsem udělal už před několika měsíci. Dnes jsem ale konečně smazal službu, která mi pila krev už dlouho, a to Google+. Čekal jsem, až dodělám diplomku, protože jsem si nebyl jistý, zda pro její tvorbu ten účet nebudu potřebovat. Bohužel, ani na to mi nebylo plusko nijak užitečné. Dnes tedy letělo do koše. Zkusil jsem hned kliknout na sdílení fotek na Picase a hle - všechen bordel je pryč a můžu zase posílat jen krásné, obyčejné e-maily.

Koupil jsem doménu honzajavorek.cz a rozběhal na ní svůj blog. Starý web na www.javorek.net bude i se svým obsahem pomalu dožívat. Problém ale je, že mám na této staré doméně svůj hlavní e-mail - honza@javorek.net. Uvažoval jsem, jaký si vymyslet pro novou doménu, ale nic chytrého nebo vtipného, co by se dobře diktovalo do telefonu, mě nenapadlo. Řešil jsem to na Twitteru a mezi návrhy byly tuším me@honzajavorek.cz, jsem@honzajavorek.cz, ahoj@honzajavorek.cz, ja@honzajavorek.cz, email@honzajavorek.cz, a podobné. Žádné skvosty. Napadlo mě poprosit bráchu o zřízení adresy pod jeho doménou javorkovi.cz, ale kdyby si to někdo zadal do prohlížeče (jako to dělám u cizích adres často já), dostal by se na jeho poměrně osobní, potažmo rodinnou stránku, a ne na moji. A taky by se mu nesměl do budoucna narodit žádný Honzík, což jeden nemůže nikdy vyloučit :-D

Říkám si tedy, jestli se na takové šaškování nevykašlat a neuchýlit se po letech ke staré dobré generické adrese u e-mailového poskytovatele. Ono ani takové honzajavorek@email.cz není vůbec špatné. Je to konzistentní se všemi mými ostatními účty, slovo email je pro e-mailovou adresu dost neutrální a CZ jasně praví odkud jsem. Pro Čechy je navíc taková adresa poměrně zapamatovatelná.

Jenže když už měnit e-mail, tak aspoň vyřešit i něco, co mě trápí. Třeba Google Calendar nezvládá situaci, kdy mi někdo pošle pozvánku na jiný e-mail, než jan.javorek@gmail.com. Tvrdí mi potom, že nejsem příjemcem pozvánky a ať si jdu po svých. Musím pak všem vysvětlovat, že ač je můj hlavní e-mail tamten, v kalendáři ať používají jiný. Na jan.javorek@gmail.com mám taky jabber, Google Talk. Co je ale blbé? To, že začíná mým občanským jménem - Jan Javorek. Nechci, aby mi tak někdo říkal a nelíbí se mi ta adresa na pohled, mám rád písmeno H :-D

Sranda je, že honzajavorek@gmail.com mám jakoby zarezervované já, ale nemohu to používat. Všichni víme, že Google v adrese e-mailu ignoruje tečky, takže janjavorek je pro něj totéž jako jan.javorek a honzajavorek jako honza.javorek. Ostatně, totéž dělá v adresách uživatelských účtů i Facebook. No a kdysi kdesi jsem asi použil honza.javorek jako svoje alternativní uživatelské jméno. Tuším že na Picase. Google mi ji rezervoval jako other username.

Jenže problém je, že se k tomuto username nijak nedostanu. Nemůžu ho smazat, změnit, ani použít. Tedy nikdo si jej nemůže zaregistrovat, ale když někdo pošle e-mail na honza.javorek@gmail.com, nedojde mi! Což je nešťastné - tak málo by stačilo...

Na tomto místě si asi říkáte, že moje problémy byste chtěli mít. No, určitě nechtěli, protože vás nečeká těžká teoretická zkouška s kryptografie a nepíšete po večerech ze zoufalé prokrastinace články o naprostých hovadinách. Můžete se místo toho věnovat lepším věcem.

Takže jestli se vám mé osoby po tomto odstavci slitovalo, napište do komentáře, jak byste takové zapeklité e-mailové dilema řešili vy a jakých nevýhod či výhod jsem si nevšiml. Osobně to zatím vidím na návrat k jan.javorek@gmail.com. I když návrat je teda divné slovo, protože jako hlavní adresu jsem to nikdy nepoužíval.

A z jakého důvodu studuješ ty?

2012-05-31T08:51:16+02:00

Tak si to shrňme. Mě už se to moc netýká, já mám jasno, ale co vy ostatní, proč studujete?

rodiče nedokázali nebo nemohli vystudovat vysokou školu
rodiče jsou oba vysokoškoláci
rodiče pro mě chtějí to nejlepší
babička s dědou čekají na můj titul
už to doklepu, přece toho teď už nenechám
musím přece v životě něco dokázat
už bych dávno skončil, ale nezůstanu přece jenom bakalářem
myslím si, že budu lépe kvalifikovaný pro svou práci a že dostanu lepší práci
mám studentské výhody - nemusím do 26 pracovat a mám levnější vlaky
kdybych nebyl student, říkali by mi alkoholik
budu mít jednou určitě větší plat
chci jet taky na Erasmus jako kamarádi
jde tam přece každý - no když to zvládl i ten hulič Franta?!
nevím co se životem, nevím co jiného bych dělal

Nenašli jste se? Výborně. Máte určitě jiné důvody proč strávit pět až sedm let svého života na univerzitě. Nejspíše to bude vaše hluboká touha za poznáním, specializací, objevováním. Pravděpodobně se také chcete naučit dívat, uvažovat, spekulovat, hledat souvislosti, naslouchat a v neposlední řadě hltat slova největších odborníků a kapacit v oboru.

Pokud jste ovšem takovými lidmi, připadá vám, že vás současné české vysoké školy k takovým věcem vedou?

Jarní úklid

2012-05-30T14:28:07+02:00

Jak jsem avizoval, tak se stalo. Vymetl jsem na blogu pavučiny, dal jsem mu nová střívka, nový kabátek. V odkazovaném článku jsem sice psal, že to udělám večer před státnicemi, ale nakonec jsem to stihl dřív :-) Pracoval jsem na tom po malých kousíčkách několik měsíců, vždy ve volné chvilce mezi učením.

Co je nového?

Blog je kompletně na GitHubu. Nejen zdrojový kód, ale i samotné HTML stránky (využívá tedy GitHub Pages). Můžete mi opravovat chyby v článcích posíláním pull requestů ;-) Taky to samozřejmě funguje i jako nezničitelná záloha.
Adresy na RSS/Atom vedou nyní přímo na služby, které je poskytují. Tedy Disqus a Feedburner. Myslím, že umístění blogu měním o dost častěji, než tyhle služby, takže jsou pro čtenáře nakonec jistějším opěrným bodem :-) Zatím by mělo fungovat přesměrování, ale nevím jak dlouho - lepší bude, když si adresy změníte ve svých čtečkách.
Deníček je generován do statického HTML pomocí skvělého nástroje Pelican (Python). To znamená, že veškerou interakci na webu obstarává JavaScript (moc jí není, jen komentáře) a že by se všechny stránky měly načítat superrychle.
Vše je na nové doméně honzajavorek.cz. Na blog.javorek.net ani honza.javorek.net nic už nikdy nebude. Ostatně, v blízké době nejspíš zanikne celé javorek.net, ale to je jiná pohádka.
Všechny články jsou nyní ve značkovacím jazyce Markdown. Mám Texy! moc rád, ale nejsem si jistý jeho budoucností (vývoj tak nějak stojí) a jeho podpora ve světě je zcela minimální. Použít jej v Pythonu je obtížné (neříkám nemožné!) a chtít blog zmigrovat někam jinam, je to vždy velká překážka. Připravuji malý Python filtr tipi, který bude vylepšovat typografii výstupu z Markdownu podle českých pravidel.
Blog je ještě jednodušší. Snažil jsem se, aby měl úplné minimum nutných funkcí. Některé jsou celkem skryté (třeba archiv), ale kdo hledá, najde. A kdo nehledá, tomu nepřekáží. Soustředil jsem se na obsah sdělení.
Při stylování blogu jsem si hrál. Např. to zelené logo nahoře je v SVG. Tvořil jsem to všechno hlavně pro své potěšení. Protože mi vůbec nečiní potěšení optimalizovat pro Internet Explorer, nezobrazí se styly žádnému pod verzi 9. Kruté, ale co. Článek si návštěvník přečíst může, HTML šablona je napsána, řekl bych, sémanticky a přehledně. Stejně jako se to kdysi dělávalo s Netscape Navigátorem... Jednou se možná hecnu a pro IE to odladím. Nechtěl jsem však, aby to zdržovalo spuštění blogu. Stejně tak s tiskovými styly - tiskne si někdo mé články? Dejte mi vědět, třeba ty styly dodělám.
No a narovinu říkám, že mě moc nebaví testovat mobilní zobrazení. Takže se nepřidávám do současného trendu mobile first nebo mobile only, spíš jsem se web prostě jen pocitově snažil udělat tak, abych snad kladl co nejméně klacků pod nohy. V Opeře Mini, kterou mám já, to není tak strašný. Klidně napište doporučení na úpravy, jež by vám čtení na mobilu usnadnily.
Komentáře mají rozhraní pořád v angličtině, protože za to polovičaté české bych se fakt styděl. Napsal jsem Disqusu, že jim tu českou verzi klidně vylepším. Uvidíme, co napíšou.

Nu a to je asi tak vše. Těšte se na nové články, mám při tom učení hrozný tvůrčí a myšlenkový přetlak.

Aktualizace

Na základě připomínek jsem udělal následující úpravy:

Logo v SVG jsem nahradil jeho verzí v PNG. Svět očividně na SVG v CSS není stále připraven, nechytal se ani Chrome (vivat Firefox!).
Zkusil jsem opravit fonty tak, aby se lépe zobrazovaly na Windows. Pomůže to? Nevím.
Povolil jsem styly pro Internet Explorer 7 a vyšší. Prý bylo zobrazování, až na menší chybky, v pohodě.

Quo vadis, Google?

2012-04-17T10:30:00+02:00

Dříve sem používal služby od Google, protože neměly konkurenci. Dnes od nich odcházím (nebo to zvažuji), jelikož stojí za prd a jediná „inovace“ je tam Google+.

Toto jsem napsal na Twitter a spousta z vás se mě zeptalo na podrobnosti. Takže si to proberme.

Pozor, článek obsahuje jisté rysy Hulánismu. Pokud vás rozčilují štěky bez pádných argumentů, běžte si raději číst pěknou poezii.

Code: Zrušili vyhledávání v OpenSource. Google Project Hosting je zastaralý chudák, všichni odešli na GitHub nebo BitBucket.
Mapy: Mají stále nějaké novinky, ale StreetView se v Brně asi nedočkám (možná za pět let, autíčko stále potkáváme), ruční měření je nepoužitelné. Nejčastěji teď sahám po Mapy.cz, ruční měření je tam perfektní a ptačí pohled měli první.
YouTube: Upřímně, pro člověka, který chce nahrávat seriózní videa na internet, je mnohem lepší volbou Vimeo.
Google+: Nepotkal jsem službu, kam by to Google narval tak, že bych si řekl „jé, tady je to fakt užitečné!“ Asi proto, že to užitečné opravdu není. Nemůžu říct, že Twitter a Facebook jsou alternativami ke Google+, protože dodnes nevím, k čemu mám Google+ používat. A k tomu nepotřebuji hledat alternativu. Všude s tím akorát otravují. Google+ je v Google službách asi jako stovka billboardů u dálnice D1. Jsou k ničemu, rozptylují, hlásí se stále o slovo… ale vy jste tam sakra abyste řídili auto a někam se dostali!
Merchants: Heuréka je nejlepší. Ani Zboží.cz na ni nemá.
Picasa: Program začal být nepoužitelný už dávno. Web zmršili zavedením jakési podivné pseudosociální homepage, následně ho nechali zastarat a teď to schválně nepřeklápí do nového, aby lidi sami odešli na Google+, protože jsou tam fotky moderněji udělané. Až to překlopí, obávám se, že Picasa už existovat nebude a zbude pouze Google+. Osobně už dlouho zamýšlím odchod na Flickr, ale čekám, co bude s krachujícím Yahoo, které ho vlastní.
Android: Koupil jsem si místo Androida obyčejnou Nokii C2–01. Důvodem nebyl Google, ale že by byl Android dotažený OS, to se říct rozhodně nedá. Spíš je prostě „levný“. Klávesa „zpět“ je nevyzpytatelná a vždy udělá přesně opak toho, než chci. UI aplikací nejednotné. Zařízení nemusí splňovat žádné standardy, takže drtivá většina Androidů jsou nekvalitní plasťáky s výdrží čtvrt dne a obskurním displejem. Nové verze systému výrobci telefonů schválně blokují. Teda uživatelé si to myslí, ale on by to ten jejich telefon už stejně neutáhl, zastará za pár měsíců… A mohl bych pokračovat.
Chrome: Líbila se mi na něm vždy rychlost, ale nikdy jsem si na něj nezvykl. Je na mě až příliš jednoduchý, UI jeho rozšíření je psychedelické a připomíná skvosty z Android Marketu. Při instalaci aby člověk jen tiše doufal, že autor rozšíření neměl oblíbené barvy fialovou a hnědou, protože jestli měl, bude UI fialovo-hnědo-modré. Proč modré, to nevím. U mě nikdy Chrome nepřekonal Firefox, asi jsem konzerva.

No a ještě jednou musím napsat, jak mě štve, že mi Google všude tlačí nějaké nesmysly, o kterých si on myslí, že jsou dobré. Google+. Nebo Play na liště. Proboha proč? Dříve to nedělal. Propagoval užitečnou novou fičuru, ale nevnucoval se stále s něčím, ještě k tomu tak otravně. Klesá u mě s touhle politikou na úroveň telemarketingových firem, jež mi denně volají, jestli něco nechci, a já to nikdy nechci.

Rád bych nebyl na Google odkázaný, ale nehodlám zase hledat alternativy za každou cenu. Gmail je pořád skvělý, ač i jej už dost zanesli balastem. Většina služeb Google stále stojí za to. Například i ty Mapy jsou výborné, akorát pro mě jsou na denodenní používání v Brně lepší ty od Seznamu.

Některé aplikace si však vyloženě říkají o konkurenci. Buď tam Google vyklízí pole (Google Code), nebo je jeho aplikace mizerná, zastaralá. Myslím, že kdyby například přišla nová služba kvalit GitHubu, která by konkurovala Google Readeru s Feedburnerem, měla výborné UI a dokázala např. v dnešní záplavě informací filtrovat jen to důležité, tak Google Reader zemře. Už se na to těším. Google svými aplikacemi změnil web k nepoznání, ale už tak nějak zfotrovatěl, chybí mu inovace, dravost, spousta agend mu usnula a za nějaký čas zkostnatěla.

Nebyla by svobodná společnost rájem pro populismus?

2012-04-14T15:38:00+02:00

V poslední době cítím v lidech vzestup sympatií k liberálnímu smýšlení a ke Straně Svobodných Občanů. Proč ne, já sám se dokážu se spoustou jejich myšlenek ztotožnit a koneckonců, nic jiného mi asi ani nezbývá. Stejně jako ostatní jsem totiž zjistil, že ať jdu s volebním lístkem jakýmkoliv směrem, nakonec dojdu doleva.

Při tomto postupném „ztotožňování se“ s programem Svobodných mi ale jedna věc pořád vrtá hlavou a nevím, jak by fungovala v takovém svobodném světě.

Svoboda

Líbí se mi myšlenka svobody jakožto minimálního omezování jednotlivce v jeho rozhodování. Představuji si to nějak následovně. Toto jsme zatím slyšeli od všech vlád:

Vybereme od tebe peníze a ~~z těch~~ jednou dostaneš důchod.^*

^* Platí jen pokud nějaké zbudou, jen pokud je nikdo nerozkrade a pouze nebudou-li potřeba na něco jiného. Tato služba je vám poskytována státem bez možnosti se z ní vyvázat. Hodnota vašeho měsíčního paušálu se může libovolně měnit.

No a já takový věci nemám moc rád. Kdyby mi podobně napsali smlouvu u telefonního operátora, ukázal bych jím nejspíš prostředníček a šel jinam. Jenže se státem je to jinak. Pocházíme z opic, z pralidí uskupených v kmeny a rody, no a já osobně prostě cítím, že do té České republiky tak nějak patřím. Někdo si vybírá státy k bydlení taky tím tržním způsobem, já ale (zatím?) ne. Chtěl bych to tu spíš změnit k lepšímu, než utéct ke konkurenci.

A právě liberálové nabízí něco takovéhoto, pokud to chápu dobře:

Peníze si nech.^*

^* Jestli si myslíš, že se dožiješ stáří, je určitě dobrý nápad aby sis něco spořil. Je to na tobě. Klidně si nic nespoř, ale nepočítej s tím, že něco dostaneš od nás.

Mám rád věci ve svých rukou. Je s tím víc práce, ale člověk má možnost volby, má svobodu rozhodování. Svoboda přináší větší zodpovědnost, ale stojí za to. Není to tak pohodlné, no baví mě to. Takže tahle verze se mi líbila už o dost víc.

Podpořit koho chci

Když budu mít naprostou svobodu v tom, kam pošlu své peníze, nebudu si muset taky stěžovat, že jdou na nepotřebné věci nebo věci, které mě nezajímají. Třeba spousta lidí si stěžuje, že platí státu daně a stát za to vyživuje nepracující cikány. Že by raději posílali dobrovolně pár korun na nemocný děti.

Dobře, to by ve svobodném státě šlo. Cikáni by začali pracovat. Ale co třeba někdo, kdo pracovat nemůže? Nemocní? Nemocnice může být soukromá. Doktoři jsou „služba“, pacient je „zákazník“. Co mrtví? Tam jsou „zákazníky“ pozůstalí. Z čeho se ale zaplatí třeba takový dětský domov? Nevidím „zákazníka“, jedině že by si to musela ta děcka po vyspění zpětně doplatit a to už je tedy dost blbé. No a co třeba hendikepovaní? I když budu největší individualista, nikdy nemůžu vědět, kdy se do takové „pasivní“ skupiny dostanu, kdy budu potřebovat nějakou nezištnou pomoc od společnosti a nebudu si ji umět zařídit sám. Napadá mě, že by to mělo řešit pojištění. Ale pojištění má smysl a vyplatí se jen pokud ten nepojištěný v případě nehody ostrouhá. Takže buď se lidi nepojistí a následně zhynou v hnoji, nebo se budou pojišťovat jak diví na kde co. Ráj pojišťoven.

A co věci, které si na sebe prostě neumí vydělat? Neziskovky zasluhující se za dobré věci… Umění… Co s nimi?

Od svobody k populismu a kýči

Když budu mít k nějaké takové skupině blízko, můžu ji finančně podporovat. Mám svobodu v tom kam pošlu své peníze, takže si třeba řeknu, že část svého příjmu měsíčně pošlu na konto nemocných dětí. Nebo na konto nějakého uměleckého projektu.

A teď z druhé strany – když budu tvořit nějaké umění a budu chtít, aby si na sebe vydělalo, co pro to udělám? Namaluji nějaký ultra alternativní obraz, který ocení několik odborníků, nebo namaluji kýč, jenž se bude líbit masám a ty ho pak svobodně zasponzorují?

Jsem pro, aby si na sebe např. zrovna umění dokázalo vydělat samo. Jenže jak to udělat a neztratit na kvalitě, jak neudusat kulturnost naší společnosti penězi?

Neziskové projekty, sociální projekty a kultura se totiž začnou podbízet. Utopíme se v kýči. Věří liberál, že obyčejný člověk (terminus technicus) by nevybíral populisticky? O jakých projektech bychom se vůbec dověděli, abychom jim mohli poslat peníze? O těch, které by měly nejvíce billboardů? O těch, které se líbí masám? A co alternativní umění, co kvalitní věci, které se nepodbízí a nelíbí se?

A není to jen o umění, populisticky by se začalo chovat cokoliv bez jasných příjmů, co by potřebovalo podporu od lidí. Společnost by produkovala jen to, co by se většinově líbilo, co by zaujalo dostatek obyčejných lidí.

Já nechci takovou volbu mas. Nechci kulturu ala TV NOVA. Jak tohle řeší liberál? Tady už si odpovědět neumím. Pomůžete mi?

Proč si koupím jednoduchý telefon

2012-04-07T16:20:00+02:00

Nemám teď moc spisovatelské období, takže je blog delší dobu němý. O to nešťastnější taková literární indispozice je, když mám za pár týdnů odevzdávat diplomku. Zkusím se tedy rozepsat tady a třeba se to nějak chytne.

Po delší době opět měním telefon a shrnu tady proč si chci pro změnu koupit jednoduchý přístroj. Komu se nechtějí číst dlouhé eseje, tak proto, abych měl jednoduchý život.

Připomínám, že má telefonní kariéra je asi následující:

Alcatel OT 302, první
Siemens M65, vysněný, odolný
Nokia 3110c, Finská černoška
HTC Dream, první Android
HTC Hero, hrdina v důchodu
LG Optimus One, pragmatický Android

Ten odkazovaný článek o Nokii je 4 roky starý, ale nic se nezměnilo – zase jsem telefon někde potratil a řeším koupi nového. To už jsem prostě já, takže teď spíš k věci: Jaký nový telefon pořídit?

LG Optimus One

Nabízí se možnost, že bych si koupil tentýž. Najít se dá za 2800 Kč a to není na mobil nijak hrozná cena, natož na tak pěkný „pragmatický“ Android. Spokojený jsem s ním byl, poměr cena/výkon měl velice dobrý a určitě bych jej doporučil komukoliv kdo o něm uvažuje. Akorát bych si teda asi konečně dokoupil nějaký ten stylus, abych se svýma věčně zpocenýma rukama nebyl za hendikepovaného.

K čemu se mi hodí Android

Jenže to by byla nuda. Říkám si – „Co ti ten Android dává?“ Internet! Hlavně tethering přes wifi nebo přes kabel je úžasná internetová svoboda pro můj počítač. Ale co dál? Synchronizaci kontaktů. A dál? Hudbu si na něm nepřehrávám, protože to žere baterku. Na cestování ta baterka taky moc není, vydrží tak den, možná dva. Mapy super, ale asi bych bez nich přežil, mám orientační smysl. Čtu tam maily, Twitter, Google Reader, no už ani ten Facebook ne, protože mají strašně pomalou aplikaci. Jo a volám a posílám SMS, samozřejmě. Hodí se občas něco vyfotit (otevírací doba). Jízdní řády sjíždím od rána do večera, bez nich se mi úplně rozpadne den. Angry Birds, když se nudím, což není často. QR nescanuji, jsem na to líný. SMS posílám běžným způsobem, bylo to pohodlnější než Free SMS Sender. Lunchtime.cz na menýčka dobrý, ale Montána v Kohoutkách tam stejně nebyla. SMS jízdenka do Prahy, Sky Map na rande, Ski Map z loajality, no a někdy bylo dobrý přes wifi pustit rádio, strčit repráky do mobilu a moci vypnout počítač. No ale nalejme si stoprocentního džusu, aplikace jsem spíš odinstalovával než naopak a nadšení z nich nějak opadlo.

Takže když to shrnu…

Twitter, Google Reader → čtu vždy a všude, nedávám pozor, nesoustředím se na okolí, asi lepší vypustit ze života mimo PC
maily → pronásledují mě všude, místo abych je nemusel řešit u počítače, řeším tam a i všude jinde
jízdní řády → opravdu nepostradatelná, perfektní pomůcka
SMS a volání → zvládne jakýkoliv telefon
tethering → mám HP EliteBook, který má slot pro SIMku a umí se přes 3G připojovat sám, kdybych moc chtěl (hm, ale zvládne to Ubuntu?) – navíc tethering prý umí přes kabel či Bluetooth kdejaká ta obstarožní Nokia
kontakty → ač se to nezdá, zvládnou i slabší telefony přes SyncML

A… a nic víc.

K čemu se hodí obyčejný telefon

K volání a psaní SMS, a to mnohonásobně více než Androidy. Píše se na něm lépe, dá se psát v zimě s tenkou rukavicí, se zpocenou rukou, mastnou, jakoukoliv rukou, určitě i pirátským hákem by na staré Nokii kapitán Hook tu esemesku napsal. Hledání v seznamu a volání lidem je pak intuitivní a okamžité, bez závislosti na vrtoších a rychlosti operačního systému.
Poslechu hudby. Klidně celou cestu Praha-Brno a zpět!
Cestování. Můžete jezdit týden po republice a když mobil moc neždímete, vydrží celou dobu. Přinejhorším ho jednou nabijete.
Životu s lidmi. Necheckujete se na venue zatímco se kamarádi baví u téhož stolu nad pivem o blondýnách, nečtete si ve frontě v Bille Twitter, dáváte pozor co se kolem vás děje v trolejbuse. Někdy je to nuda, ale někdy se to vyplatí. Jste soustředěnější, nastupujete do správných tramvají a vnímáte okolí, vnímáte lidi.
Tříbení smyslů. Člověk je nucen si věci pamatovat sám, orientovat se v přírodě nebo ve městě dle vlastních uvážení a ne dle toho, jestli chytí aspoň EDGE, aby se načetla vedlejší dlaždice Google Maps. A tak.

Jak jste si asi domysleli, rozhodl jsem se, že si nejspíš koupím obyčejný telefon. Jediná aplikace, kterou nedokážu nahradit, jsou jízdní řády. Tož co, asi budu zase víc po městě jezdit na kole. A třeba budu číst místo tvitrů víc knihy, na Kindle už se skoro práší.

Kolik peněz byste byli ochotni zaplatit za to, že by neexistovala reklama?

2012-03-02T11:00:00+01:00

Stále se polemizuje, jak by se měly vyřešit příjmy z obsahu na webu. Zda reklama, zda placený obsah, zda je morální blokovat reklamu, zda blokovat blokovače reklamy… Celé toto mě teď přivedlo na zajímavou myšlenku.

Prvně jsem přemýšlel, kolik peněz bych byl ochoten platit za obsah Zdroják.cz a přišel jsem na to, že asi „celkem dost“. Kdyby to byl papírový časopis, určitě bych si jej předplatil.

Pak jsem si vzpomněl na Flattr, což je podle mě výborný způsob jak poslat peníze přímo autorům něčeho, co se mi líbí. Jen by se to mělo více rozšířit. Nemám problém platit přímo autorům za něco, co se mi líbí, ale chci vědět, že to jde jim. Nedávno jsem stahoval nějakou jazzovou hudbu a většina z toho šla z webu, který posílal příspěvky přímo autorovi. Myšlenka se mi tak líbila, že jsem každému přispěl a ještě si kvůli tomu zřídil PayPal (což byla asi nejnepříjemnější věc, jakou jsem v poslední době registroval).

No a nakonec mě vlna asociací dovedla k mé dávné nenávisti k reklamě. Je všude kolem nás, zahlcuje veřejný prostor, otravuje nás. Letáky ve schránce, polepené tramvaje, billboardy, každý plot zalepený nějakou firmou, telemarketingové telefony, … Kolik peněz bych byl ochoten měsíčně zaplatit za to, že mi nezavolá jediný telemarketing, že neuvidím jediný billboard u silnice, že nedostanu do schránky jediný leták z Lidlu? Popravdě, sere mě všechno toto natolik, že bych byl ochoten platit za tento pročištěný život poměrně hodně. Asi i tisíce, připočítal bych to k nájmu, elektřině, plynu, vodě a internetu jako základní životní výdaj.

A co vy?

Manifest zklamaného studenta

2012-01-23T07:00:00+01:00

Čeká mě půlrok plný stresu. Devět předmětů, diplomka, státnice, dvě práce. A já, jako už se to stává o zkouškovém tradicí, ztrácím opět motivaci. Přestup na FI trochu pomohl, ale můj vnitřní rozpor zjevně nevyřešil. Stále si neumím uspokojivě odpovědět na otázku proč pokračovat ve studiu. Moje pocity marnosti aj. neurózy jsou silnější a jediným způsobem, jak své vysokoškolské trápení ukončit, je zřejmě ukončit studium.

To lze dvěma způsoby. Buď vytrvám a školu do půlroku dodělám, nebo z ní jednoduše odejdu. Abych si obhájil první řešení, sepsal jsem si tento osobní manifest. Je důležité, abyste pochopili, že zde řeším svůj osobní problém s vysokou školou a nikde neříkám, že to co zde píšu je platné i obecněji.

Historie mého trápení

Můj problém už trvá delší dobu. Spolu se snahou o jeho řešení jsem v minulosti zastával několik názorů a udělal několik kroků.

Brzy po započetí magisterského studia na FIT jsem přestal být spokojený. Ztráta motivace. Nevěděl jsem proč.
V dubnu 2010 hledám příčinu v tom, že se magisterské studium na FIT VUT netýká vývoje webu a že je málo variabilní. Později částečně souhlasím, že magisterské studium by asi nemělo být o pomíjivých či řemeslných věcech jako je web a jeho úloha je jinde.
Před vánoci 2011 na FITu zavádějí nová opatření ke zvýšení prestiže, což katalyzuje mé uvážení, že bych mohl zkusit jinou školu s variabilnějším výběrem předmětů. Měl bych více času na práci a škola by mě mohla začít zase bavit. Láká mě představa studia humanitnějších věcí.
Mé zkratkovité třízení myšlenek na blogu svým tématem oslovilo studenty sužované novými praktikami na škole. Článek se mezi lidmi rychle šíří a dostávám se do křížku s vedením, které požaduje jeho stažení. Stávám se rebelem a definitivně odcházím. Jako odkaz příštím generacím píšu článek o FITu. 14. 2. 2011 opouštím FIT a tentýž den se zapisuji do studia na FI.
Má nespokojenost je v útlumu. Změna a nový systém mě na jistou dobu osvobozují. Vypadá to, že jsem svůj problém vyřešil a že v klidu a pokoji dokončím školu.
Během podzimního semestru se ve mě však sbírá mírné zklamání. Píšu na blog, že FI sice splňuje to co jsem chtěl, ale je bez vůně a bez chuti.
Přichází zkoušky a já se ocitám v totožných pocitech marnosti, jako už kdysi na FITu. Opět si nedokážu u těžkých, do nejmenších technických či teoretických detailů vedených zkoušek odpovědět na otázky Proč studuji takovéto věci? Proč jim věnuji čas a energii?
Sepisuji tento manifest.

Proč dokončím vysokou školu

Už je pozdě přestat. Mohl jsem sebrat odvahu, obrátit se proti proudu společnosti, skončit se školou a obhájit si to. Ale neudělal jsem to, neměl jsem na to dostatečnou vnitřní jistotu a tím pádem ani koule. Udělat to pár měsíců před koncem už je ovšem blbost.
Mou milou čeká podobně krušný půlrok jako mě a nenechám ji v tom samotnou. Nechci „začít život“ bez ní.
Když to dokázali kamarádi, nechci být horší. Soutěživost.
Když někam přijdu a řeknu, že mám 11 semestrů vysoké školy a dál jsem neshledal studium zajímavým, dostanu chtě nechtě nálepku „ztroskotanec, který v životě nic nedokáže“. Musel bych být opravdu hodně dobrý, abych se prosadil, nebo mít společnost hodně na háku.
V indickém filmu hlavní hrdina říkal, že ta snazší cesta k řešení situace většinou přinese v důsledcích víc problémů a bývá nezodpovědná. Myslím, že to řekl dobře.
Všechno špatný je k něčemu dobrý. Blbej důvod je taky důvod.

Co bych ve svém životě udělal jinak

Nikdy bych nezačal studovat magisterské studium na informatice.
Pokud bych chtěl po bakaláři dále studovat, zvolil bych nějaké jiné bakalářské studium zcela odlišného oboru – ekonomického nebo humanitního, abych zvětšil svůj znalostní záběr, konkurenceschopnost, uplatnitelnost, abych podpořil svůj osobní rozvoj.

Proč bylo magisterské studium chybou

Pro mou oblast zájmu (vývoj pro web) se v záběru magisterského studia na informatické VŠ nachází pramálo užitečného a pokud, tak okrajově. Ať už budu pracovat jako programátor, manažer, podnikatel nebo třeba lektor v oboru vývoje webového softwaru či jemu příbuzných oborech, nejspíše neuplatním drtivou většinu z nabytých znalostí. Ano, je to širší kontext hodný pozornosti a je určitě výborné, pokud jej člověk zná či si jej uvědomuje, nicméně je otázkou, zda mi to fakt stojí za několikaletou šikanu zkouškami.
Hlavním důvodem pro magisterské studium je tlak společnosti, často i rodiny. Očekávání, krysí závod, vsugerovaný obecný názor, že je to ta nejlepší cesta. Když jsem šel na magisterské studium, neprocházelo mi hlavou Naučím se tam funkcionální programování a své znalosti zasadím do širšího rámce teoretické informatiky – juchů! Neprocházelo mi hlavou nic. Šel jsem tam, protože se to očekávalo. Nepochyboval jsem, nerozhodoval jsem.
Myslím si, že dnes vychází z VŠ tolik lidí a tak pochybných znalostí či osobních kvalit, že VŠ titul v budoucnu radikálně ztratí na hodnotě ve společnosti. Čeká nás generace zrozená vysokoškolskou politikou kvantity namísto kvality. Čeho je dostatek, tomu klesá cena. Vyšší titul mi tedy v budoucnu pravděpodobně nepřinese nic navíc.
Je to milion a jedno trápení, je to šikana systémem a povinnostmi v době, kdy jsem mohl už dávno žít. Takto mi život místo ve dvaadvaceti začne v pětadvaceti.

Pokud by někoho snad napadlo argumentovat tím, že na VŠ mohu žít poměrně bezstarostně a že pracovat budu ještě celý zbytek života, tak kam že se to hrnu, musím uvést věci na pravou míru. Přesně tohle jsem si dlouho taky myslel a dokonce stále věřím, že to pro hodně lidí platí (i proto, že se za VŠ neplatí školné). Mám to ale jinak.

Jelikož nemám dobré zázemí, soustavně pracuji již někdy od roku 2004 abych přežil. Vysoká škola je pro mě tedy od určité chvíle něčím navíc a abych se jí věnoval, musí pro mne mít viditelný přínos. Nemá-li jej, propadám se do depresí, jelikož za veselou kratochvíli, kterou bych se zabýval i bez většího užitku, se bohužel VŠ považovat nedá – na to sežere až příliš mnoho času a energie, které já potřebuji věnovat práci a chci věnovat zájmovým aktivitám.

Neříkám, že vše na magisterském oboru, s čím jsem se setkal, bylo neužitečné. Myslím však, že poměr užitečného a velice zajímavého (byť třeba hluboce teoretického!) oproti tlachům je 20/80.

A ještě jednu věc rozvedu. V prvním bodu zmiňuji šikanu zkouškami. Jde o to, že spousta těch probíraných témat mi přijde zajímavých a rád bych si o nich se zájmem přečetl knihu. Nemůžu se zbavit dojmu, že bych si z toho tématu pak odnesl více, než z povinně udělané, ušmudlané zkoušky za E. Cítíte rozdíl? Přečíst si se zájmem knihu / Složit ve středu v 10:00 teoretickou zkoušku ziskem více než 50 bodů.

Čeho nelituji

Znám teoretickou informatiku.
Znám funkcionální programování.
Lépe chápu jak pracují překladače.
Poznal jsem zajímavé a inteligentní lidi. Dobré kamarády, občas geeky, poznal jsem lidi, kterých si vážím.
Poznal jsem FI. Kdybych jednou byl v pozici zaměstnavatele či personalisty, bude se mi hodit vědět minimálně to, že lidé z FI většinou neumí programovat.

Zde bych chtěl zdůraznit, že za svou chybu považuji magisterské studium. Jak jsem už tady na blogu jednou psal, bakalářské studium na FITu bych zpětně nevyměnil za nic. Opravdu myslím, že informatická VŠ jako celek je dobrá věc. Studovat magisterské mě ale už prostě nebavilo a měl jsem jít raději do praxe. Akademik ze mě stejně nikdy neměl být a věděl jsem to od začátku, možnost jít na postgraduální studium jsem nikdy ani nezvažoval.

Určitě nelituji spousty dalších věcí, na které si teď ale nevzpomínám. Nic nikdy není tak negativní, tak černobílé. Kdo ví, jaký bych měl osud nebýt dalšího studia. Určitě bych neměl tytéž názory jako dnes – chyběla by mi totiž tahle celá zkušenost. Byl bych tím kým jsem? Chodil bych teď vůbec se Zuzkou? Bydlel bych kde bydlím? Dovedu-li to do extrému, dostanu butterfly effect :)

Co si myslí jiní

Pokud umíte dobře porozumět psanému textu, doporučuji k zamyšlení následující články. Jestliže dobře porozumět textu neumíte, nekomentujte tam ani tady a raději čas věnujte odstranění tohoto svého handicapu, např. četbou nebo sledováním pěkného filmu.

Jan Řezáč: Vysoké školy lžou – …popř. pravdu říkají tak, že si jen velmi těžko dokážete zodpovědět otázku: „Má cenu, abych tam chodil?“ Souhlasím s nastíněným problémem. Určité části článku jsou však z čistě „webdesignerského“ pohledu, který říká „titul je k ničemu, celá VŠ mi byla na nic, v praxi ty žvásty neuplatním“. Ač bych dříve asi kýval hlavou, mám dnes pohled jiný – hlavně protože jsem na rozdíl od Honzy programátor. Chápu ale, že jemu jako designérovi, UXákovi a analytikovi ta škola opravdu neměla moc co kromě titulu nabídnout, asi ani v dlouhodobé perspektivě.
Jiří Knesl: Má smysl studovat informatiku? – Jirka článek napsal tak trochu v reakci na moje nekonečné polemizování o VŠ tady na blogu a na Twitteru a napsal jej až po tomto mém, i když vyšel dřív. Když jsem ho četl, říkal jsem si, že mi čte myšlenky :-) Já k něčemu dospívám roky a on si to jen tak plácne do článku! Doplnil bych, že pokud si ten nevysokoškolák vybere jednu konkrétní věc, která však za pár let ztratí hype, těžko se podle mě rekvalifikuje a zaměří na jinou konkrétní věc (a když se mu to povede, má velké zpoždění). Absolvent má v tomto myslím díky znalosti principů výhodu. Principy zůstávají, konkrétní technologie přicházejí a odcházejí. Taky bych Jirkovo rozdělení ještě zjemnil. Mezi toho, kdo na VŠ nejde a inženýra/magistra bych postavil bakaláře, který je podle mého současného názoru zlatou střední cestou.
Adam Herout: Proč NEstudovat na vysoké škole – Odpověď na Jirku, ale klidně by mohla být odpovědí i na Honzův článek. O tom, jak VŠ nemůže stíhat současné technologie, o tom jak je to s tituly (na 100 % souhlasím a napsal jsem to o pár odstavců výše). O proplouvání školou.
Adam Herout: Proč studovat na vysoké škole – Druhý díl. Práce akademiků je usilovat o dokonalost algoritmů a hledat nejlepší možná řešení. Ne „prakticky přijatelná“ ale „teoreticky nejlepší možná“. A o tom je náš pokrok, v tom je naše naděje. V tom, že budou existovat lidé, kteří chtějí pro honbu za dokonalostí prozkoumat slepé uličky, kteří chtějí dělat tu „zbytečnou práci“. Ty ostatní škola naučí alespoň uvažování, spekulování, dívání se a předá jim výsledky svého hledání.

Jsem rád, že vydávám svůj článek až po těchto úžasných příspěvcích. Můj je totiž spíš osobní zpovědí a finálním rozřešením dlouhého dilematu, je to vyrovnání mě samého se sebou. Ujasnění toho, jak to mám v hlavě poskládané a jaký mám konečně názor. Ale obecně, na rozdíl od odkazovaných článků, tento můj nic zásadně nového asi nepřináší. Jsem tedy rád, že alespoň podnítil takovou pěknou diskusi.

Co s hudbou?

2012-01-22T20:00:00+01:00

Bohužel jsem multižánrový člověk a mám na disku 140 GB hudby. Nevím co s ní. Nedělám si iluze, že to všechno poslouchám nebo že to chci všechno nějak schraňovat. Poradíte mi?

Předem avizuji, že jsem souborově založený člověk a žádné divoké přehrávače s prohledávatelnými knihovnami nejenže neřeší níže nastíněný problém, ale ani nesmí na můj počítač.

Článek jsem uzrávat nenechával, nechtěl jsem tímhle trávit více času než je nutné. Proto je možná takový trochu hrr :-)

Co bych s hudbou nejraději udělal

smazal bych radikálně vše, co neposlouchám
zrušil bych až na výjimky „sbírky“ (dilema mít všechny Floydy vs. mít alba Floydů, která poslouchám)
vyhledat duplicity a raději symlinkovat soubory, pokud je má opravdu smysl mít na více místech
vedle složky s alby a případnými kusovkami bych udělal složku s mixy, kde jsou pečlivě namíchané playlisty podle různé nálady
otagoval správně veškerou hudbu, irituje mě jak je všechno strašně nesourodé a neorganizované

Problémy

jak poznat co neposlouchám?
jak vyhledat duplicity v písničkách (soubory nemusí mít stejný název ani velikost – např. když jsou v různém bitrate)
jak otagovat hudbu?

Popravdě, s tím mazáním bych si poradil. Duplicity jsou horší, ale i to jde algoritmicky řešit, můžu si za dvě hodiny napsat skript, který bude chytřejší než běžné hledače duplicitních souborů. Co ale s těmi tagy?

tagování, struktura a vše je naprosto chaotické
konvence pojmenování souborů je naprosto chaotická
žádný nástroj neproleze celou mou hudbu a neotaguje ji spolehlivě (ani MusicBrainz Picard), je nutná účast člověka a já s tím nechci strávit půl života ani to ručně udržovat
vyhovovala by mi netradiční struktura:
- folk/Xavier Baumaxa/2003 - Fenkám/01 Nedělní chvilka poesie.mp3 pro umělce s více alby
- pop/Kryštof - Poločas/01 Plán.mp3 pro umělce s jediným albem
- pop/Mig 21/Mig 21 - Chci ti říct.mp3 pro kusovky zařaditelné k umělci, od něhož mám nějaká alba
- mixes/.../Britney Spears - Toxic.mp3 pro úplné kusovky, které mám jen tak
- Žádné jiné informace než ty o umělci, albu, roku, čísla tracku a názvu tracku mě nezajímají. Nechci aby tam překážely nějaké komentáře typu tohle je z iTunes, milujte iTunes a množte se nebo music from ultrawesome mega hyper ganjatorrent.

Řešení?

Nemám tušení. Není to algoritmizovatelné, je to šíleně fuzzy, není to řešitelné. Navíc mám spoustu alb neúplných nebo takových, které v žádných registrech nejsou (různé výběry, world music, čeští a slovenští interpreti, …).

Jeden můj kamarád údajně smazal všechnu svou hudbu – řekl si, že může poslouchat online rádia a že poslouchání stále téže hudby jej nikam dál neposouvá. OK, to už je hodně radikální, ale mojí sbírce by určitě nějaký podobný přístup prospěl.

Mazání

Uvažuji, že bych promazal drtivou většinu věcí. Jen máloco z hudby není v tomto směru obnovitelné. Kritériem bude otázka:

Jsem si stoprocentně jistý, že si tuto hudbu chci nechat, že se mi líbí a že ji poslouchám?

Odpověď ne vede ke klávese delete.

Rušení alb

Potom bych zrušil drtivou většinu alb. Jen málokdy se mi líbí celé. Pouštím si sice hudbu po albech, ale vlastně mě to baví o dost méně než si ji pouštět namixovanou. Drtivá většina alb má 3 dobré písničky a zbytek je o ničem. Život je krátký na to poslouchat průměr. Kritériem ponechání či rozebrání a promazání bude otázka:

Pouštěl bych si často toto album jako celek? Líbí se mi celé?

Mixy

Tím mi zbude pár alb, jejichž existenci i obsah jsem si 2× obhájil a které zřejmě půjde ručně udržovat. Zbytek přesunu do mixů nebo smažu. Mixy potom nebudou nijak třízeny, bude to plochá struktura – např. bad mood, africa, good morning, reggae, classic rock, pop, club, sentimental, … V každé složce budou prostě jen naházené soubory bez jakéhokoliv ladu, skladu, koncepčního tagování, pořadí (přehrávač má přece shuffle), atd.

Správná cesta?

Hudba se změnila. Už nelze mít vše utřízené a organizované jako to šlo, když světu vládly gramodesky, kazety, nebo CD. Musím se zřejmě změnit taky. Změnit přístup a jestliže jsou data, která se snažím třídit, takto chaotická, tak potom musí zřejmě i mé třízení být co nejplošší a nejméně komplikované. Vlastně takové netřízení. Jinak bych se zbláznil nebo nedělal nic jiného, než že bych třídil hudbu. Nebo ne? Existuje jiná cesta?

Už jsi s tím šaškováním kolem blogu trapný!

2012-01-20T17:00:00+01:00

Ano, jsem. Je to osm měsíců, co jsem spustil blog v novém hávu a na novém systému. Pak jsem si ho po chvilce omylem smazal. Před vánoci jsem jej obnovil, píšu zde články, ale spokojený opět nejsem.

Zjišťuji několik věcí. Na svém blogu mám rád design a Texy! s vlastními rozšířeními. Nenávidím na něm skoro vše ostatní :-/ Je to zabugované a nechce se mi to řešit.

V odkazovaném příspěvku je jedno moudro:

Poučení: Honzo, už nikdy neredesignuj svůj blog :)

Nicméně asi mě to vážně nemine. Potřebuji nějaké definitivní řešení. Ještě jednodušší než toto, aby se na něm mohlo pokazit ještě méně věcí. Myslím, že frontend blogu funguje dobře, není tam moc co řešit. Ale na backendu je to utrpení. Za vším je sice vidět dobrá původní myšlenka, ale tady se něco dělá přes ruku, tam je to nedomyšlené, tam něco schází, tuhle se projeví nějaká opomenutá chybka.

To je normální. Napsal jsem ten blog za pár dní programovacího času (i když to trvalo měsíce) a je to zcela nový software, který má zaručeně své chyby. Jenže mě se ukrutně nechtějí opravovat. Chci psát články. Chci je psát s Texy!, s těmi svými doplňky na snadné vložení YouTube videa, obrázku, apod. Mám rád Texy! a jeho typografické opravy aj. pěkné drobnosti, které umí. Nechci žádný WYSIWYG editor (blogovací systémy) a nechci žádné splácané megalomanské řešení (WordPress, Drupal).

Řešení? Pravděpodobně vytvořím něco extrémně jednoduchého, co dokáže staticky psaný text článků kompilovat přes Texy! do statického HTML. Nejlépe ještě aby to bylo pod Gitem/GitHubem a využívalo všech jeho výhod. Když to může dělat Armin Ronacher, můžu i já. Vyřešily by se tím i jakékoliv nároky na hosting, zálohy databáze, …

Kdy to udělám, to nevím. Čeká mě jarní semestr plný práce, zkoušek, psaní diplomky a učení na státnice. Takže pravděpodobně ten večer před státnicemi ;-D

Je za mnou rok 2011

2012-01-18T04:00:00+01:00

Co se mi povedlo v roce 2011

tu prima holku, co jsem si vloni našel, pořád mám :)
vyrovnal jsem si rozpočet po divokém roce 2010
jel jsem na svůj poslední tábor v životě
pořídil jsem si opět nový Android, s prodejem starého mě nakonec přišel na 1000 Kč
nezdolal jsem Kohoutovický kopec a koupil jsem si asi po roce ježdění na kole šalinkartu
udělal jsem TIN
přestoupil jsem z FITu na FI
napsal jsem článek o FITu
likvidoval jsem tento blog jak jen to šlo
byl jsem díky té prima holce z prvního bodu na Plíhalovi, koupil jsem si na koncertě jeho knížku a nechal si ji podepsat
byl jsem na 5BV a přežil jsem to
zkonsolidoval jsem svou práci, nechal jsem si jen dvě záležitosti, zmigroval jsem většinu své práce na Python a začal jsem organizovat brněnské PyVo
bydlel jsem rok na bytě se sedmi dalšími lidmi a dá se říct, že jsem úplně nezešílel
přežil jsem druhou konzumaci kuřecího vindaloo v brněnském Taj
naučil jsem se díky letošní letní cykloexpedici po vinařích trochu lépe rozpoznávat víno a pít jej
byl jsem na FIT plese
naučil jsem se lyžovat, strávil jsem víkend v Jizerkách a týden v Jeseníkách a byla to jedna z nejlepších akcí s kamarády co si pamatuju
učil jsem se španělsky v jazykovce, koukl jsem na tři španělské filmy, napsal jsem konečně dopis do Argentiny
viděl jsem v Praze Rogera Waterse a jeho The Wall
byl jsem na Euro Hockey Tour
užil jsem si Majáles a Rock for Churchill, kam jsme jeli přes Jízdomat nakonec jen ve dvou, ale stejně to byla dost dobrá sranda
ochutnal jsem dokřupava připravený chřest
cikán na Kolišti mě okradl o peněženku a o klíče
viděl jsem Radovana v brněnském kinu Art
sletěl jsem z kola se spolujezdcem za vysoké rychlosti, ale přežil jsem to a posádka taky
splatil jsem svůj nový počítač
v srpnu jsem dělal osm prací najednou a nezbláznil jsem se, i když jsem k tomu měl hodně blízko
naučil jsem se hrát Agricolu
viděl jsem v letním kině úžasný tříhodinový indický film, v němž bylo úplně všechno co si lze představit, a náramně jsem se bavil
byl jsem v Irsku, podruhé v životě jsem letěl letadlem, viděl jsem hromadu ovcí, moře, útesy a jezdil jsem na kole po silnici vlevo
nacházel jsem se v Trnavě, která není na Slovensku
přibral jsem trochu
na Vánoce jsem se ocitl v nemocnici
během roku jsem dvakrát dokázal na kole překonat jednorázovou, adrenalinovou, 100 km dlouhou cestu mezi Brnem a Zlínem (noc před Velikonoci z Brna ke Zlínu, v létě potom od Zlína do Brna)

Co jsem chtěl udělat a nepovedlo se mi to

musel jsem si koupit šalinkartu, ale čas v MHD jsem se pokusil využít efektivně čtením
neuběhl jsem půlmaratón, neuběhl jsem skoro nic
nenaplánoval jsem cestu ani do Argentiny, ani do Austrálie
v létě jsem neudělal expedici do divokých krajů, ale zato jsem jel napodzim do toho Irska
nepředplatil jsem si .net magazín, ale ani nepředplatím – jsem už spíš programátor než frontend designer (s příchodem mobilů musím dodat: ještě že tak)

Co chci udělat v roce 2012

chtěl bych se naučit být trpělivější, vyrovnanější, soustředěnější, chtěl bych větší pracovní morálku
napíšu skvělou diplomku a dodělám vysokou školu
po dokončení školy obnovím život s kamarády, pokusím se pořádat nějaké veselice, společné zábavné akce, výlety
pojedu do Rumunska k deltě Dunaje
začnu prát s aviváží, aby mi svetry voněly stejně jako voní tomu prevítovi Radkovi
přestěhuji se do „komornějšího“ společenství
v druhé půlce roku se dám buď na studium nějakého jazyka, nebo začnu s autoškolou
seženu nové brýle a nového zubaře
byl bych moc rád, kdyby se mi dařilo více soustředit na sport – běhat, plavat (pozor, u mě novinka!), zaběhnout půlmaraton, natrénovat na 5BV, neochabovat v ježdění na kole, … Fitocracy mi k tomu dopomáhej :)
mohl bych častěji nosit svojí dámičce snídani do postele, aby měla hezčí den
měl bych se od bráchy naučit dělat javorkovské langoše a možná tak nastartovat svou větší angažovanost ve vaření
přál bych si, aby se mi zase nějak (v dobrém smyslu) změnil život, aby přišly nějaké bláznivé kotrmelce, které mě vytrhnou ze zajetých kolejí

Jak psát testovatelný kód v Pythonu?

2012-01-16T11:00:00+01:00

Troufl bych si říci, že na WebExpo 2011 byly testy jedním z předních vývojářských témat. Ať už šlo o JavaScript, PHP nebo cokoliv jiného, hojně se testování skloňovalo.

Já osobně jsem v testování úplný začátečník. Testy jsem nepsal a nepíšu, ale rád bych se to naučil. Bohužel, na vysokých školách jsem neměl to štěstí být donucen jediný test napsat, pokud tedy nešlo o test mých chabých znalostí ;-)

Už dříve jsem pochytil nějaké základy o testovatelnosti kódu a následně i dependency injection (hezky vysvětlil Fabien P.) v PHP, která s ním úzce souvisí. Na WebExpu jsem si tyto teoretické znalosti rozšířil díky workshopu. Myslím, že teď už základní principy chápu a schází mi především praxe. Bohužel, jediný PHP projekt, který teď udržuji, je ConcertIn a ten je na starším Nette a navíc strašně závislý na Facebook platformě, takže abych něco testoval, musel bych upgradovat framework a polovinu věcí si namockovat. Což se mi pro začátek moc nechce, akorát by mě to otrávilo.

Většinu věcí píšu teď v Pythonu. Bohužel mi tamtéž unikla přednáška Honzy Krále o testování v Pythonu. Projíždím čas od času uveřejněné videozáznamy přednášek, ale pořád ji tam nevidím.

Se zavedením testů do Pythonu mám ale problém. Ono je totiž PHP (Java, C#, …) jiné než Python a já si prostě ta naučená teoretická pravidla neumím nějak v Pythoním kódu představit. Něco už jsem v tom jazyce napsal a myslím, že je běžnou praxí psát v modulech obyčejné funkce, importovat si je do jiných modulů, importovat si tam a zpět nějaké proměnné, třídy, třídy chovající se jako funkce, … Vidím takové věci jak v Djangu, tak ve Flasku. Python je tak dynamický, že mi dělá problém aplikovat na něj tatáž pravidla jako pro PHP, kde stačí říct „nesmíte ve třídě udělat new, nové objekty prostě musí přijít zvenčí připravené“.

Ano, mohl bych jej podrobit přísnému režimu a psát kód, který by byl přísně objektový a všemu vyhovoval, ale to by potom vůbec nebylo pythonic, nevyužíval bych toho jazyka plně tak jak byl navržen a tak jak to dělají všichni ostatní. No a to je druhá věc – externí knihovny neovlivním a jsou psány stejným způsobem (tzn. i ve svém API očekávají, že budou použity v podobném pythonic kódu). Jednoduše, šel bych proti přirozenosti Pythonu. Myslím si, že pes bude zakopaný někde jinde.

Ale kde? No, a to právě vůbec nevím. Hledal jsem po internetu chvíli nějaké best practices psaní testovatelného kódu v Pythonu, ale moc jsem toho nenašel. A proto bych vás chtěl poprosit: Pomůžete mi vyřešit tento můj problém? Nemáte odkazy na nějaké dobré zdroje, které bych pročetl a bylo by mi tohle všechno hned jasné? Potřebuji příklady, nějaké ukázky z praxe, kde bych to opravdu pochopil, abych mohl takový kód psát, následně tvořit testy a potom to dělat tak dlouho, než do toho proniknu do hloubky a budu moci poučovat zase druhé ;-) Díky za každý komentář!

Pečlivá příprava na zkoušku

2012-01-15T10:00:00+01:00

Vždy, když si někde přečtu, že si mohu ke zkoušce donést list A4 ručně (ano, vždy je to takto zvýrazněno) psaných poznámek, vzpomenu si na takovýto svůj list ke zkoušce z diskrétní matematiky z prváku.

Pěkné na tom je, že když si člověk něco takového píše, docela dost se toho naučí. Já osobně se toho psaním podobných šíleností naučím asi nejvíce. Před každou zkouškou z teoretické informatiky (dal jsem ji myslím až napotřetí nebo napočtvrté) jsem si dělal takové výpisky. Vždy nanovo, staré jsem zahodil – opakování je matka moudrosti. Měly ale většinou kolem 4–6 listů, protože teoretická informatika byla trochu jiný kalibr :)

Pokud jste se sem přišli dovědět jak se učit na zkoušky místo koukání na Rosettskou desku, tak o tom jsem už psal dříve:

Přeji úspěšné zkouškové :)

Jak se reklamuje přehrávač

2012-01-14T18:00:00+01:00

Stále ještě jsem majitelem Evolve Base + 2GB, mp3 přehrávače, který byl ve své době docela jedinečný tím, že jej šlo rozšířit Mini SD kartou, a tím, že měl zcela psychedelické ovládání. Dnes už toho má za sebou opravdu hodně a vozím jej s sebou někam jen výjimečně. Nový ale v plánu nemám, protože teď nemám pro mp3 přehrávač využití. Ne že by jej něco nahradilo (Androidu by se hned vybila baterka), ale spíš že takto hudbu už moc neposlouchám, raději si při přesunech čtu nebo spím.

Po nějaké době od pořízení jsem na něm pozoroval závady a proto jsem přistoupil k reklamaci. Dělám pořádky v dokumentech a tak jsem tu reklamaci objevil:

Hezký den,

před časem jsem zakoupil výrobek Evolve Base + 2GB. Již od začátku běžného používání výrobku jsem zaznamenal jisté vady a později přicházel na nové. Běžným používáním a zacházením mám na mysli nošení v batohu, kapse kalhot nebo stolní poslech. Bydlím sám, nemám žádná domácí zvířata a nejsem si vědom žádného zacházení, které by mohlo přístroj poškodit (házení, spadnutí do prachu, písku, vody, čehokoliv), takže toto zacházení mohu docela dobře zaručit.

Po čase jsem zaznamenal u jednoho ze dvou konektorů pro sluchátka poruchy v přenášení zvuku. Zvuk slyšitelný přes sluchátka zapojená do horního (vzhledem k ovládání přehrávače je na úrovni písmena M) konektoru trpí slabším signálem, nahodile se objevují hluchá místa a poruchy sterea. Druhý konektor je v pořádku.
Pogumovaný povlak se začal loupat a mizet z povrchu přehrávače již po jednom, dvou dní používání. Pro srovnání, vlastním mobilní telefon Nokia 3310 Classic, jenž disponuje na pohled či dotek totožným pogumováním. Telefon jsem na rozdíl od přehrávače nijak nešetřil a není na něm zaznamenatelné snad jediné poškození pogumovaného povrchu. Na oficiálních stránkách www.evolve.cz se píše: „Jedinečné outdoorové pogumované provedení těla přehrávače zajišťuje jeho odolnost při každodenním provozu.“
Pod displej se dostávají nečistoty. Časem jsem zaznamenal kumulaci nečistot pod sklem displeje. V současné době tvoří neidentifikovatelné bílé částice poměrně velké skvrny pod displejem, jež dosti znesnadňují čtení informací.
Bez přítomnosti nadstandardního namáhání se izolace kabelu sluchátek v místě spojení s jejich jack konektorem odlomila a obnažila uvnitř vedoucí drát. Ihned, jakmile jsem si toho všiml, přestal jsem sluchátka nosit a odložil je do krabičky, abych zabránil dalšímu poškození. Jistě však uznáte, že takto mi příliš radostných požitků nepřinášejí.

Jinak funguje přehrávač perfektně a oblíbil jsem si jej. Chtěl bych vás poprosit, zda byste mohli přistoupit k reklamaci a zvážit, jak ji řešit. Obávám se, že některé vady jsou konstrukční a jsou tedy pravděpodobně vázány na typ výrobku, ne na jeden konkrétní kus.

Děkuji za včasné vyřízení a přeji příjemný den.