Kabinet

Mé vstupní básně

2012-03-12T03:30:00.000-07:00

Účastnil jsem se soutěže "Vstupní básně", zadané mou kolegyní, Belatris Nithelas Malrinovou. Máte možnost shlédnout, jak jsem se soutěže zhostil.

Zadání: Jistě všichni znáte báseň, která vítá a varuje návštěvníky Gringottovy banky. Představte si, že jste profesionální básníci a byli jste najati, abyste napsali podobné básně i jiným kouzelnickým institucím či místům.

1) Ministerstvo kouzel

2) Nemocnice u svatého Munga

3) Azkaban

4) Bradavice

5) Nástupiště 9 a 3/4

Každá báseň bude mít 6 veršů a bude se rýmovat.

Dále jste byli najati na všech 5 institucí, tudíž kdo odevzdá jen částečné vypracování, nedostane žádnou odměnu!

Vypracování:

Nemocnice u svatého Munga:

Zde neduhy tvé vyléčíme,

tvůj zdravotní stav upřesníme.

Nabídneme ti pomoci,

při skonání, při nemoci.

Mág či moták, ať jsi, kdo jsi,

velký boháč nebo bosý.

Nástupiště 9 a ¾:

Pro mudly to tady není,

projdi sloupem, vše se změní.

Prasinky, či Bradavice,

komfort zde jak pro šlechtice.

Proto nastup, šťastnou cestu,

zády londýnskému městu.

Bradavice:

Učení je do života,

nezákladnější jistota.

Tady studuj, tady žij,

s hradem láskyplně sžij.

Hrad ti dává všeho dosti,

Opustíš ho v dospělosti.

Azkaban:

Pykat za trest budeš tady,

doplníš trestanců řady.

Mozkomoří chlad zde vane,

zde zbavíme tě vad, trhane.

V cele přemýšlej a zpytuj,

svého činu těžce lituj.

Ministerstvo kouzel:

Sláva, hrdost, staré mravy,

ministerstva základ staví.

Úředník a úřednice,

stará se o pokladnice.

Smekni hůlkou ministrovi,

snad ti nějaké moudro poví.

Jak jste si se soutěží poradili vy?

Novodobý dekameron

2012-03-05T15:00:00.000-08:00

Zveřejnění tří nejlepších příspěvků soutěže "Novodobý dekameron". Soutěže se nezúčastnil žádný zaměstnanec, avšak 17 studentů, z toho 2 z Mrzimoru, 3 účastníky měl Havraspár i Zmijozel a 9 účastníků Nebelvír. Celkem bylo rozdáno přes 350 bodů a přes 30 srpců.

Úkolem soutěže bylo přepracovat historický úryvek z díla Dekameron od Giovanniho Boccaccia, do novodobého kontextu tak, aby odpovídal dnešní době, buďto z ryze mudlovského hlediska, nebo z pohledu kouzelníků. Soutěž měla své trvání od 24.01.2012 do 28.02.2012. Hlavními podmínkami bylo nevybočování z dějové linie a ponechání zajímavosti. Dle kvality, vtipnosti, použití vhodných výrazů atd. bylo možno získa až 40 bodů/srpců.

Nejlépe se soutěže zhostili James Watfar, Lily Peterson a Nebelbrach Mechacha. Jejich vypracování si můžete přečíst zde:

Vypracování Jamese Watfara

Vypracování Nebelbracha Mechachy

Vypracování Lily Petersonové

Příjemné počtení.

Novodobý dekameron podle Nebelbracha Mechachy

2012-03-01T11:24:00.000-08:00

Jeden z nejlepších příspěvků ze soutěže "Novodobý dekameron" od výše jmenovaného autora z Nebelvíru.

Mnozí lidé jsou tak prostoduší, že říkají, že láska připravuje o rozum a že zamilovaný přestává mít všech pět pohromadě. Ten názor mi připadá pošetilý a hodlám ho vyvrátit.

V městečku Prasinky žila mladá, ušlechtilá a velmi krásná paní, jež byla manželkou jednoho velmi bohatého obchodníka s přísadami do lektvarů. A jak už se tak stává, že člověk nemá rád pořád jedno jídlo a někdy zatouží po změně, manžel příliš neuspokojoval tuto paní a ta se zamilovala do jednoho mladíka, kterého potkala v Londýně, když tam byla jednou nakupovat na Příčné ulici. Jmenoval se Arthur. Byl velmi líbezný a pěkných způsobů, ačkoli nepocházel y čistokrevného kouzelnického rodu, a dokonce byl moták. Zamiloval se do paní zrovna tak jako ona do něho. A ježto pak – jak sami víte – nedává na sebe dlouho čekat výsledek, který si přejí obě strany, neuplynulo mnoho času a jejich lásce se dostalo naplnění. Vtom se však stalo, že se do paní, ježto byla krásná a příjemná, zamiloval i jeden smrtijed jménem Walden Macnair, kterého paní nemohla mít ani zanic ráda, protože se jí zdál ošklivý a zlý. Tuze ji však obtěžoval vzkazy, a když to nepomáhalo, pohrozil jí – neboť byl nebezpečný muž –, že její život nebude v bezpečí, jestliže mu nebude po vůli. Paní věděla, co dovede, dostala z něho strach, a proto se rozhodla, že mu vyhoví.

Jednoho dne se tato paní, jíž bylo jméno Amata, odebrala na svou překrásnou usedlost v Godrikově dole. Když její manžel kteréhosi rána odejel kamsi, kde měl pobýt nějaký den, poslala paní pro Arthura, aby přišel k ní, načež ten se tam neprodleně a velmi rád vypravil. Walden Macnair se však také dověděl, že manžel panin je někde pryč, vsedl proto hned na koště, nezván vydal se za ní a nikým nezván zaklepal na vrata.

Když paní zjistila, kdo klepe, měla pocit, že je ta nejnešťastnější žena na světě, ale protože se Macnaira tuze bála, poprosila Arthura, aby se laskavě honem ukryl za záclonami lože, pokud Macnaire neodejde. Arthur se tam ukryl, neboť neměl o nic menší strach než paní, a ta šla panu Macnairovi otevřít. Přijala ho, jak mohla nejveseleji, a otázala se, co ho sem přivádí. Smrtijed ji objal, políbil a řekl: „Duše moje, zvěděl jsem, že tu není váš manžel, a tak jsem se vydal k vám, abych tu trošičku pobyl.“ Po těchto slovech vstoupili do světnice, zavřeli se v ní a Walden Macnair se začal s paní povyrážet. Zatímco však u ní dlel, vrátil se proti všemu očekávání manžel paní. Když ho Amata slyšela otevřít dveře a uvědomila si, že má v domě dva muže, z nichž smrtijed se nemohl nikde ukrýt, protože měl u dveří koště, zděsila se. Nicméně seskočila v té chvíli z postele, na místě se rozhodla a pravila Waldenu Macnairovi: „Messere, máte-li mě doopravdy rád a chcete-li mě zachránit před hněvem manžela, uděláte, co vám řeknu. Pamatujte, že můj muž má dobré znalosti na ministerstvu, kde pracujete jako kat, a nebylo by dobré vstoupit s ním do konfliktu. Vezmete do ruky svou hůlku, s tváří plnou hněvu a zloby sestoupíte ze schodů a budete křičet: ‚Přísahám bohu, že ho dopadnu jinde!‘ Kdyby vás chtěl manžel zadržet či kdyby se vás na něco ptal, neříkejte nic jiného než to, co jsem vám uložila, vsedněte na koště a za žádných okolností se tu nezdržujte.“ Walden Macnair odvětil, že to tedy udělá, vytasil hůlku a všecek rozpálen v obličeji – prací, kterou měl za sebou, i hněvem, že se vrátil manžel – vykonal, co mu paní uložila. Muž panin vstoupil do domu, podivil se, že zde stojí cizí koště, a už chtěl jít nahoru, když tu spatřil Waldena Macnaira, jenž běžel ze schodů; podivil se jeho slovům i jeho vzezření a pravil: „Co se děje, kate?“ Walden Macnair však vsedl na koště a neřekl nic jiného než: „U Merlina, já ho dopadnu jinde!“ – a odešel. Manžel vystoupil nahoru a zastihl na schodech ženu celou zmatenou a vystrašenou a pravil jí: „Co má tohle znamenat? Komu to Walden Macnair tak hněvivě vyhrožoval?“ Paní přistoupila k světnici, aby ji Arthur slyšel, a odvětila: „Nikdy jsem neměla takový strach jako dnes. Sem dovnitř se utekl nějaký mladík, kterého vůbec neznám a kterého pronásledoval Walden Macnair s hůlkou. Nalezl náhodou tuto světnici otevřenou a všecek roztřesený pravil: ‚Paní, proboha, pomozte mi, nechcete-li, abych vám zemřel v náručí.‘ Vstala jsem, a než jsem se ho zeptala, kdo je a co chce, už tu byl Walden Macnair a volal: ,Kde je ten moták?‘ Postavila jsem se do dveří světnice, a když chtěl vstoupit dovnitř, zadržela jsem ho; on pak když viděl, že si nepřeji, aby sem vstoupil, vychrlil ze sebe mnoho slov a zase odešel, jak jste viděl.“ Tu pravil manžel: „Dobře jsi učinila, paní, byla by veliká hanba, kdyby byl zde uvnitř někdo zavražděn. A Walden Macnair se dopustil velké hrubosti, když pronásledoval člověka, který se utekl až sem.“ Pak se zeptal, kde je onen mladík, a paní odvětila: „Nevím, kam se ukryl.“

I pravil manžel: „Kde jsi? Vyjdi bez bázně ven!“ Arthur, jenž všecko slyšel, vyšel z místa, kde se skrýval, a byl všecek vystrašen jako ten, kdo má ke strachu důvod. Rytíř mu řekl: „Cos měl co dělat s Waldenen Macnairem?“ A mladík odvětil: „Pane, dočista nic, myslím, že mne nesnáší, protože nejsem čistokrevný kouzelník, a dokonce jsem moták. Jakmile mě spatřil u kostela, vytasil hůlku a zvolal: ‚Zemřeš, motáku!‘ Utíkal jsem, jak jsem mohl, až jsem se dostal sem, kde mě díky Merlinu tato paní zachránila.“ Tu prohlásil obchodník: „Nu, teď už nemusíš mít strach, já tě dopravím domů zdravého a v pořádku. Ale raději se mu vyhýbej.“ Když potom povečeřeli, kázal manžel Arthurovi vsednout s ním na koště, doprovodil ho do Londýna a opustil ho až u jeho domu.

Mladík se podle jeho poučení vyhýbal Waldenu Macnairovi, nikoli však obchodníkově paní.

Nebelbrach Mechacha

Novodobý dekameron podle Lily Petersonové

2012-03-01T10:24:00.000-08:00

Jeden z nejlepších příspěvků ze soutěže "Novodobý dekameron" od výše jmenované autorky z Nebelvíru.

Spousta lidí si myslí, že zamilovaný člověk chodí pořád s hlavou v oblacích a přestává vnímat realitu. Dívají se pak na něj skrz prsty a považují jej za blázna, co se nechal láskou připravit o rozum. Já si myslím, že je to blbost a že z takových lidí mluví jenom čirá závist. Povím Vám příběh o ženě, která se nezalekla ani nejsvízelnější situace. V našem městě žili pohromadě mudlové i kouzelníci. Ti první samozřejmě neměli o tajemství těch druhých ani tušení. Mezi nima byla i mladá krásná čarodějka, jejíž manžel zastával vlivnou pozici na ministerstvu kouzel. Jejich dům byl z části kouzelnický a z části mudlovský, záleželo podle toho, kdo měl zrovna přijít na návštěvu. Jenom lidé ovládající čáry mohli vidět tajné dveře oddělující jednotlivé pokoje. Paní domu byla v manželství znuděná. Její muž byl sice čisté kouzlenické krve, jak si rodiče přáli, nicméně byl pořád pryč a nechával ji často samotnou. Krásná čarodějka jako ona nemůže chodit po ulici bez toho, aby nezasáhla oko chtívého mládence. Tak se taky stalo, že se do ní zamiloval mladý kouzelník Leon. Naše milá čarodějka, jejíž jméno bylo Isabella jeho lásku uvítala s otevřenou náručí, šťastná že bude mít konečně trochu rozptýlení. Leon však nebyl jediný, kdo se lapil do jejích sítí. Její kráse podlehl také pan Lambert, který bydlel ve vedejší ulici. Byl to sice vážený obchodník ale na druhou stranu jen mudla. Lambert neměl ve srovnání s mladým Leonem moc šancí, nic co by ji mohl nabídnout jí nepřesvědčilo. Byl však velice odhodlaný a na každém kroku jí pronásledoval. Isabella se bála, aby náhodou v nevhodnou chvíli neodhalil jejich tajemství, proto se rozhodla, že jej raději vezme na milost a sama si tak určí, kdy jí bude navštěvovat. Jednou ráno jí manžel oznámil, že odjíždí na důležitou pracovní cestu a vrátí se později než obvykle. Doprovázel několik mudlovských ministrů a proto se musel přemisťovat jejich dopravními prostředky. Isabella neváhala ani vteřinu a hned poté, co se za jejím manželem zaklaply dveře, zavolala milovanému Leonovi, aby za ní přišel. Netrvalo dlouho a Leon se přemístil přímo k ní do domů. Mezi tím si však i pan Lambert všimnul, že její manžel odešel z domu a usoudil tedy, že jí poctí svou návštěvou. Služka, jenž šla otevřít Lambertovi dveře, Isabellu nepřetržitě informovala o tom, že natěšený Lambert od rána sledoval dům a přispěchal hned po tom, co viděl jejího muže odjet. Isabella poprosila Leona, aby se zatím schoval do kouzelnické části domu. Bohužel se nemohl přemístit pryč, protože by tím riskovali, že zvědavému Lambertovi odhalí skrytou část domu. Leon si nepřipustil, že by se Isabella podvolila mudlovi, proto vůbec neprotestoval. Poté Isabella přikázala služce, aby Lamberta vpustila do ložnice. Lambert si odložil boty u dveří u vchodu a vkročil do ložnice. Isabella ležela laškovně rozvalená na posteli, když to Lambert viděl na nic nečekal a hned se k ní přidal. Mezi tím, co se oddávali postelovým hrátkám, přiběhla služka, že se manžel nečekaně vrátil domů. Isabella s hrůzou vyskočila z postele a uvědomila si, že má v domě dva muže, z nichž jeden nesmí vědět, že jsou kouzelníci. Zamítla možnost, že ho klasicky schová do skříně a s chladnou hlavou hned vymyslela plán. Otočila se k panu Labertovi a říká: „ Pane, máte-li mě doopravdy rád a chcete-li mě zachránit před manželem, uděláte, co Vám teď řeknu. Okamžitě opusťe dům a křičte při tom: „To není možné, ale já si na toho neřáda stejně počkám venku“. Lambert nečekal na další vysvětlení a vyrazil ven. Nasadil při tom rozčilený výraz a křičel po Isabelle přesně jak mu nakázala. Hluk samozřejmě upoutal jejího manžela, nestačil však nijak reagovat a nevěřícně hleděl na cizince, který spěšně odcházel z jeho domu. Mezi tím do síně dorazila i naštvaná Isabella, rudá v tváří volala za Lambertem „Sám jste se přesvědčil, že tady nikdo není, tak okamžitě zmizte“. Pán domu se nechápavě otočil na Isabellu a hned chtěl vědět, co to mělo znamenat. Poté, co se Isabella ujistila, že je Lambert pryč z domu se hned pustila do vysvětlování. „Před chvílí sem vběhl jeden z našich, ve tváři uštfaný výraz ať mu prý pomůžu. Byl tady vedle něco kupovat a tady ten mudla ho spatřil, jak si do kapsy schovává hůlku nebo co. Myslel si, že něco ukrad a tak se na něj hned vrhnul a chtěl ho nechat prohledat. Prý jak viděl, že se k němu blíží strážníci, tak se otočil a dal se na útěk. Nechtěl, aby viděli, všechny kouzelnicické věci, co u sebe měl, aby to nepřipoutalo pozornost. Bohužel je ulice dneska plná lidí a nenašel vhodné místo k přemístění. V tom prý spatřil náš dům a vzpomněl si, jak na ministerstvu slyšel, že máme část domu skrytou před mudly.“ Isabella jedním dechem popisovala manželovi situaci, v tom se ve dveřích objevil Leon a dodal tím jejímu příběhu chybějící článek. „Nevím, jak Vám mám poděkovat. Zachránila jste mě před nepříjemným vysvětlováním a možným odhalením našeho světa“ začal Leon děkovat. Měl dost času vyslechnout si její rychle vymyšlený příběh a přidal se do hry. „Musíte si dávat větší pozor mladý pane. Takové problémy si nemůžeme dovolit“ peskoval jej pán domu, ale pak s úsměvem dodal: „Hlavně, že to dobře dopadlo. Ten chudák se na Vás venku asi načeká.“ „Ještě jednou tisíceré díky“ rozloučil se Leon a přemístil se pryč. Jak vidíte, Isabella si zachovala chladnou hlavu a uchránila tak všechna svá tajemství. Manžel byl spokojený s jejím vysvětlením a nikdy se nedozvěděl o jejím úskoku.

Lily Peterson

Novodobý dekameron podle Jamese Watfara

2012-03-01T08:06:00.000-08:00

Jeden z nejlepších příspěvků ze soutěže "Novodobý dekameron" od výše jmenovaného autora z Havraspáru.

Rozhodl jsem se přepracovat příběh kouzelnicky, přeci jen nebudeme tak hezkým tématem plýtvat pro mydly, že ano. Dále bych chtěl upozornit, že přepracování není nijak velké, současnost prozrazují jen drobné náznaky, protože si myslím že toho tento příběh moc nepotřebuje, je skvěle vymyšlený tak není důvod zasahovat do něj příliš. Ale co chci říct hlavně, nelekněte se toho slohu, který dnešní dobu vůbec nepřipomíná, spíš naopak. Mě se prostě styl Boccaccia líbí, nesmírně mi vyhovuje a tento text je pro něj tak příhodný, že by mě mrzelo psát jinak. A taky si nechci nechat ujít příležitost napsat to líp než on O:-) :D

---

Lidé jsou hloupí. Ne všichni, ale jistě většina a jak si šlapeme cestičku dějinami dál a dál, je to čím dál horší. Dříve platívali za tvory mdlého rozumu mudlové, dnes se i mnozí kouzelníci nezdráhají udivit své okolí prapodivným, až komickým, výlevem myšlenek. Setkal jsem se například s názorem na stav zamilování, nad kterým jsem byl nucen s pohrdáním zakroutit hlavou. Představte si, prý taková příjemná a blažená událost, jakou láska bezesporu bývá, svazuje lidskou mysl a nutí ji k neobvyklým pochodům šílených myšlenek. Jistě tomu tak není. Vím to, velmi dobře a mohu vznést nespočet důkazů. Například události nedávné doby, mohu-li si je dovolit vypovědět, svědčí o opaku.

Tedy, představte si vcelku poklidné město. Z části mudlovské, povíce však obydlené kouzelníky, jejichž rody drží v městě mnohasetletou tradici a dovedli svůj domov ke značné vážnosti okolí, především však k nesmírnému bohatství. A to nejen bohatství podzemích slují s poklady ze zlata, mnohem důležitějším měním zdejších obyvatel uvažuje se klid a smír, sousedské vztahy, často idilické a přátelská, až mírumilovná povaha zdejších usedlíků.

Jak to tak ovšem bývá, čím větší lesk na povrchu, tím hrozivější pravda se pod nádherným hávem může ukrývat. Každé město má jistou vrstvu privilegovaných, mezi čaroději zvlášť. Velká sídla na polosamotách za okraji těchto měst skrývají bohaté, čistokrevné či alespoň slavné a uznávané, většinou však rodiny u nichž se snoubí všechny tyto ctnosti. Mají vše a už dávno neví, co víc chtít. Z toho po čase vzejde jen jedno, vtíravá, těžká nuda. Stejným osudem byla zasažena mladá žena, paní jednoho z řečených domů. Čarodějka nevýslovné krásy a ryzího charakteru, vlastnící krom úctyhodného magického umu též úctyhodného manžela. Ovšem manžela pracovitého, tedy věčně z domu a Merlin ví kde. Paní by už jistě sama netušila, jak k tomu došlo. Samou nudou zamíchal osud kartami a jednoho dne, poměrně obyčejného, nalezla se ctihodná čarodějka v náručí mladého kouzelníka Leonetta. Tento stav jí bezesporu vyhovoval, nikdy příliš nevzpomínala jak své povyražení uchvátila, všechen volný čas vyhradila jen k užívání. Mladík ji věrně a neúnavně zahrnoval láskou, zatímco manžel penězi a neochvějnou důvěrou. Ideální stav věcí, říkala si jistě dlouhé týdny, ne li měsíce či roky.

Nebyl by to však osud, aby nevrazil nůž do zad každé příjemnější věci která člověka za život potká. Jednou, z nenadání, okamžik poté co se za paní s cinkotem poroučely dveře jednoho z mnoha obchodů známé nákupní ulice, přistoupil k ní decentně jakýsi muž.

„Madam, obávám se pro vás mé srdce zaplálo plamenem spalující lásky.“

Vrhla na něj pohled plný otazníků a na rtech měla dotaz, zda není blázen a jestli si je vědom toho, že nemáme již několik set let šestnácté století a jeho slova jsou tedy komicky strojená. Zjevně však pochopil sám.

„Promiňte. Mám doma kouzelnou sbírku kůrolezů, nechcete si ji prohlédnout?“

V paní zajiskřilo zájmem. Dávná vášeň z dětství zavelela a po kratším hovoru nechala se zlákat k návštěvě. Nepříjemnou cestu zčásti mudlovkým městem, kdy ji její společník obratně prováděl mezi nebezpečnými auty a kdo ví čím vším ještě, trávila plánováním rozvrhu uzpůsobeného pro dva milence. A skutečně oba do svého času vtěsnala. Její plány však nabrali velmi rychlého konce, když strávila v domě nového pána první hodinu. Předně, ona sbírka za mnoho nestála. Jen několik málo cizokrajných druhů, exempláře povětšinou obyčejné a zástupci afrického kontinentu chyběli úplně. Dala to svému obdivovateli na zřetel a ten pak, zdrcen neúspěchem, pokoušel se situaci zachránit sbírkou čokoládových žabek, také však poměrně lacinou. Prvotní nadšení čarodějku pomalu ale jistě opouštělo. Nepohrdla pohárem skřítčího vína, odmítla však nejapný pokus zaujmout její pozornost jakýmsi uřvaným mudlovským vynálezem. Dnes je moderní zajímat se o mudlovský svět, to na ni ovšem nikdy neplatilo a nepozorný dobyvatel jejího srdce vsadil na nesprávnou kartu.

Svůj neúspěch zpečetil pan Lambertuccio, když po chvíli trapného ticha na dámu s vilným úšklebkem skočil, hodlajíc z ní servat nově zakoupený hábit a ohromit tak spontánním výbuchem vášně. Neohromil, udeřila jej květináčem a vklouzla do krbu dřív, než stačil zařvat bolestí.

Týden na to, sedm dní přesně, přistála na parapetu paní Isabelly popelavá sova. U nožky lístek, nehezky naškrábaný, nad nímž čtenářka stejně zlovolně skrčila obočí. Jen nerada seznala, jak velkou chybu květináčem učinila. Lambertuccio dopisem oznámil, že mu již splaskla boule a proto nabyl plného rozumu. Rozvzpomněl se tedy, že udržuje známost s dcerou jistého motáka, jehož bratranec zná čaroděje, který dokáže přes svého zetě kontaktovat velmi zručného padělatele rodokmenů. Neuposlechne-li paní jeho touhy po vztahu alespoň veskrze fyzickém, zařídí po širém okolí nesmírnou ostudu vypuštěním zaručeně pravého dokumentu, kterým bude dokázán nečistý mudlovský původ nebohé Isabelly.

Paní ze zalekla, snad i několik tepů jí srdce zděšením vynechalo, a obratem sdělila že došla k překvapivému závěru, totiž že z ničeho nic okusila neúnosný chtíč a ctihodný Lambertuccio je jediným mužem na světě určeným osudem k tomu, aby dámě z područí spalující touhy vypomohl. Čaroděj, uchvácen upřímnou láskou sličné kouzelnice, ihned rozprášil v krbu potřebné množství letaxového prášku a vřítil se pod patřičnou peřinu.

Minul měsíc. Třicet dní, po které se v domě na předměstí střídala trojice mužů, navzájem o sobě prozatím netušících. Pravidelný řád tajných setkání narušila zprvu šťastná událost. Pán domu oznámil své choti, že pracovně odlétá na vzdálený konec země a to na plné tři dny. Třetího rána po oznámení tak vskutku učinil. Isabella nemeškala, vycítila příležitost a pevně se ujala chvíle kterou bylo zapotřebí využít. Sepsala naléhavé psaní svému oblíbenějšímu milenci, byla si jista že mladý Leonett neodmítne. Vzkaz nesvěřila sově, požádala o doručení jakousi svou přítelkyni, která požívala u ní značné důvěry.

Kdesi daleko, právě toho času, odeslal však psaní také její muž. Zdánlivě neškodný list, potřeboval jen oznámit jak se pracovní záležitosti mají a že setrvá mimo město o den déle. Naneštěstí, svěřil se do služeb běžného poštovního systému a jeho sova, pták statný a věrný, byla tou dobou již znavena prvním dnem doručování rozličných pracovních zásilek a obchodních psaní. Dovolila si tedy za letu přivřít oči a vedena jen svým šestým smyslem, lehce ve vzduchu pospávala. Ospalý let stal se zvířeti osudným. Nebohý tvor vlastní nepozorností jen kousek od svého cíle, upadl v nemilost elektrickému vedení a sražen proudem, klesl k zemi. Snad náhoda tomu chtěla, že mrtvou sovu nalezl právě čaroděj Lambertuccio. Z ohořelého pergamenu vyrozuměl jen tolik, že bude Isabella po několik dní doma zcela sama, mužem na čas opuštěna a jistě samotou zkroušena.

Usedl tedy na koště, přímo na něj skočil, a s větrem ve vlasech pln nadšení vyrazil vzdušnou čarou k jejímu domu. V otevřeném okně ložnice, z níž bylo slyšet smích a chichotání, proplétalo se vzrušující klubko těl, v pózách hodných červenání. Rozkošnou atmosféru prostopášné akrobacie narušil po chvíli její mužský aktér.

„Asi sem někdo letí, drahá,“ podotkl prostě, na víc se v pracovním zápalu nezmohl.

„Merline!“ zněl zděšený výkřik dámy.

„To nebude Merlin,“ odvětil Leonett. Byl milý, ale rozumu příliš nepobral.

Ač zmatena, zachovala Isabella chladnou hlavu a tempem přímo bleskovým vypracovala plán. Vstrčila nebohého mladíka do přístěnku na košťata, nedbaje toho že zapadl mezi smetáky a pavučiny. Sama se ustrojila natolik vyzývavě, aby host neměl čas pídit se po detailech jakékoli předchozí události a vyšla na balkon. Tam již o vteřinu později vítala letce nadšeným máváním. Po přistání, a hned poté, co mu zatlačila bouli – praštil se totiž hlavou do zábradlí – uvedla svého nechtěného milence v lože a když vyjádřila patřičnou radost nad jeho nečekaným příchodem slovně, započala vyjadřování fyzické.

Avšak osud nepřál jejich zájmům ani v tuto chvíli. Znenadání rozlehlo se domem volání. Paní vylétla do stropu úlekem, bezpečně poznala hlas svého manžela. Opět musela jednat a to v pouhých vteřinách. Vytáhla zpod postele za ucho vystrašeného Lambertuccia, který se pod ni bázlivě uchýlil, a poradila mu tasit hůlku.

„Omlouvám se, já nechtěl!“ zaúpěl, když z rozechvění bodl hůlkou nešťastnou Isabellu do oka.

Ta však překousla náhlou bolest, nařídila metat blesky z očí a zuřivě se dřívkem ohánět. Přidala šeptem drobnou instrukci a takto vystrčila milence ze dveří. Ten se za nimi téměř srazil s příchozím mužem, který neskrýval svůj údiv a též neváhal uchystat kouzelnický nástroj do střehu.

„Co tady děláte a kdo jste?!“

„Vraždím! Uhni!“

Poslechl, neboť měl rád od soupeřů odstup, jelikož vzdalujícího se soupeře lze trefit do zad. Měl to v plánu, bylo to jeho nejčestnějším úmyslem, avšak zarazil ho pláč milované ženy.

„Co se děje?“ otočil se k ní, zanechav zájem o podivného hosta stranou.

„Ten blázen sem vletěl, samým rozčílením celý koktavý, že prý někoho hledá.“

„Tady? Koho?“

„Tohohle,“ vytáhla paní z kumbálu zmateného mladíka.

„Tebe?“ pozdvihl obočí manžel.

„Mě?“ pozdvihl obočí Leonett.

„Jo,“ svraštila obočí Isabella.

Chvíli je obestřelo ticho, kdy si pánové dávali v celek rozlétané myšlenky a paní kousala ret ze strachu z prozrazení.

„Co ti ten šílenec chtěl?“

„Ehm. Co mi ten šílenec chtěl?“ zarazil se mladík.

Paní bleskově připomněla, že byla řeč o úkladné vraždě.

„A to proč?“ vyzvídal dále manžel.

„Parně se nepohodli,“ moudře usoudila Isabella.

„Ne! Že by to bylo tím?!“ protáhl v předstíraném údivu manžel a začal na manželku hledět podezíravě.

Sklopila zrak a ustoupila o krok zpět.

„Jak se ten člověk ocitl v naší ložnici?!“ křikl pán domu a ukázal na vetřelce hůlkou.

„Rozrazil z ničeho nic dveře, já se lekla a uskočila. On proběhl chodbou a ukryl se za křeslo, než sem stihla strachy zaječet. Horlivě mi začal vysvětlovat že ho kdosi pronásleduje. Nerozuměla jsem mu, ale vypadal vyplašeně a říkal, že ho chtějí zabít,“ snažila se uklidnit manželovo podezření.

„Proč jsi ho schovala zrovna do ložnice?!“

„Máme tady parkety! Nesnesla bych kdyby ho někdo zabil a on nám vykrvácel na perské koberce!“

V tu ránu manžel zjihl, dalších důkazů již nepotřeboval. Schoval hůlku, upravil se a potřásl omluvně muži rukou. Pak omluvně políbil svou drahou polovičku a nabídl pro uklidnění šálek kávy.

„Ještě že ses vrátil, drahý…“ vzdychla žena sedíc vedle svého muže.

„Ano, o tom si musíme promluvit, měl jsem strach, nevrátila se mi od tebe sova s odpovědí. Jestli chcete, doprovodím vás domů, kdyby na vás někde čekal… ve dvou to bude bezpečnější,“ otočil se na mladíka.

James Watfar

Jak já básním o galeonu?

2011-07-31T10:26:00.000-07:00

Zveřejnění mnou vytvořeného příspěvku do soutěže "Óda na galeon". Cílem této soutěže bylo napsat oslavnou báseň na kouzelnickou měnu, na galeon.

Můj nablýskaný galeon,

přímý zlata epigon.

Šetřím si ho na domek,

a na přilehlý pozemek.

Šetřím, šetřím, galeon,

k utrácení mám však sklon.

A tak jsem ho utratil,

hábit jsem ním zaplatil.

Teď však nemám galeon,

a měšec můj má náhlý skon.

Proto doba utrácení,

pro mě nyní bohužel není.

Kde bych sehnal galeon?

Mám vyvolat na něj hon?

Věnuji se soutěžím,

z nich jich hodně vytěžím.

Pochlubte se svým vypracováním!

Přesmyčky

2011-01-13T13:37:00.000-08:00

Výsledky soutěže s názvem "Přesmyčky", která probíhala v období od 01.01.2011 do 10.01.2011. Měli jste soutěž správně vyplněnou?

V této soutěži bylo úkolem vyluštit níže zmíněné přesmyčky. Za správné vyluštění dotyčný dostal 10 srpců, za špatné 0. Celkem se soutěže zúčastnilo 49 osob, z toho 19 žádalo body a 30 srpce. Dva soutěžící zadání nevyluštili správně, a tak nedostali nic. Třináct účastníků bylo z Nebelvíru, devět z Mrzimoru, jedenáct z Havraspáru, devět ze Zmijozelu a sedm zaměstnanců.

Celkem bylo rozdáno 290 srpců a 180 bodů.

Zadání přesmyček:

L O V Š A T K A V

V R I B O C E O

K O M H A R I N A

S Í K E J N E Y

K E N T A S I R C O

T L A P O A N I

K R E A T I N P O

L A R Í B Z E I

Ř E T A K I A N

J O S A V R A L

V přesmyčkách se skrývalo zvíře, květina, stát, hudební nástroj, dívčí jméno, strom, chlapecké jméno, město pták a pohoří.

A jaké bylo správné řešení?

L O V Š A T K A V - vlaštovka

V R I B O C E O - borovice

K O M H A R I N A - harmonika

S Í K E J N E Y - Jeseníky

K E N T A S I R C O - Strakonice

T L A P O A N I - antilopa

K R E A T I N P O - Kopretina

L A R Í B Z E I - Brazílie

Ř E T A K I A N - Kateřina

J O S A V R A L - Jaroslav

Malovali draky podruhé

2010-07-25T13:10:00.000-07:00

Opět jste měli možnost si vydělat nějaký ten srpec za malbu draka, tentokrát však Velšského zeleného. Soutěž probíhala v termínu od 02.07.2010 do 21.07.2010, na začátku prázdnin. Tentokrát se těšila většímu počtu účastníků, tím pádem bylo rozdáno více peněz. Kolik? Čtěte dále, a dozvíte se více!

Velšký zelený drak má zelené a hladké šupiny po celém těle. Dorůstá nanejvýš velikosti 19 metrů a váhy 4 tun. Dokáže chrlit oheň až do 11 metrové vzdálenosti. Je to velmi dobrý letec, dokáže denně uletět až 5000 km. Klade 2-3 vejce. Mláďata se líhnou po 1 měsíci. Mláďata se začínají učit létat po 2 měsících věku a postupně se zdokonalují.

Soutěže se zúčastnilo 19 osob, z toho osm z Havraspáru, čtyři zaměstnanci, tři ze Zmijozelu, a dva z Nebelvíru a Mrzimoru. Oproti předchozímu kolu soutěže se snížil počet účastníku z Nebelvíru o dva a z Mrzimoru o jednoho. Naopak, zvýšil se počet zúčastněných zaměstnanců o dva, studentů ze Zmijozelu o jednoho účastníka a z Havraspáru dokonce o sedm účastníků.

Bylo rozdáno přes 270 srpců, což je o 100 srpců více, než v kole předešlém. Nyní nahlédněte, za co si, ti nejlepší, své srpce zasloužili:

Autor: Betelgeuse Orionis

Autor: Katelyn Auster

Autor: Křídlatka Podivná

Autor: Marguerita Laux

Autor: Sirael de Gevaudan

---

Vaše názory?

Jak malují draky?

2010-06-30T12:27:00.000-07:00

Široká hradní veřejnost měla možnost vydělat si až 10 srpců za obrázek vytvořen v malování, či 15 srpců za ručně kreslený/malovaný. Ptáte se, co, nebo kdo se měl kreslit/malovat? No přece maďarský trnoocasý drak, Merline, vy vůbec nejste v obraze! Jak si soutěžící se zadáním soutěže s trváním od 09.06.2010 do 29.06.2010 poradili? Čtěte dále.

Maďarský trnoocasý drak je černé barvy, měří až 30 m a váží až 7 tun. Dokáže chrlit oheň až do 20 m. Je velmi agresivní, díky své velikosti a váze není moc dobrý letec. Je velmi nebezpečný zepředu i zezadu, neboť jeho ocas je opatřen velkými trny. Vydává velmi pronikavý řev, který je slyšet až do vzdálenosti 5 km. Klade 2-4 vejce a velmi je brání před útočníky. Vyskytuje se v Maďarsku a živí se divokou zvěří.

Soutěže se účastnilo jedenáct kouzelníků, z toho byli čtyři z Nebelvíru, tři z Mrzimoru, dva zaměstnanci, jeden z Havraspáru a Zmijozelu. Celkem bylo rozdáno přes 170 srpců. Dovolte mi zveřejnit tři nejlepší:

Autor: Sirael de Gevaudan

Autor: Noxy Silverssson

Autor: Katelyn Auster

---

Vaše reakce?

Jak vypadá Bláteníček Blátivý

2010-06-23T14:05:00.000-07:00

Je to malý „skřítek“, který se vám venku přichytí na boty a pak se jich nechce pustit. Zprvu si jej snad ani nevšimnete, ale když uklízíte jeho blátivé tlápotky již po desáté, jste již pološílení. Bláteníčci jsou celí hnědí a mokří. Mají tmavě hnědý kabátek, o tón světlejší kalhoty a kamizolu mají černou jako mokrou rašelinu. To, že jsou mokří není tak úplně pravda, oni jsou spíše stále vlhcí a klužští. Jsou velicí asi 1,5 cm, mají válcovité tělo a jakoby stonožčí nožičky. Rozmnožují se v kalužích kde voda má 3 stupně, za deštivých dnů. Ale nebojte se, jeho řádění u vás nemá dlouhého trvání. Bláteníček schne jako každý jiný skřítek. když uschne, proklouzne zase honem ven do deště.

Pár odvážlivců využilo soutěže a troufli si Bláteníčka nakreslit. Bylo jich sedm, dva zaměstnanci, dva z Havraspáru, dva ze Zmijozelu a jeden z Mrzimoru. Celkem bylo rozdáno 102 srpců.

Nejlépe soutěž vypracovala Katelyn Austerová, a toto její vypracování:

Líbí se vám?