Odpověď: Hledejte odpověď sami, snažte se zkoumat sami sebe a lépe se pochopit. Nečekejte ode mě žádné nápovědy – odpověď přijde pouze z vašeho vlastního úsilí. Tak začnete postupně poznávat to, co se má objasnit z praktických činů. S každým činem budete moudřejší, vždyť je řečeno, že moudrost přichází jen se zkušeností.

Lehkomyslný přístup se nakonec změní ve vážný. To přijde. Později pochopíte, že to není hra, ale skutečný trénink. Řekněme, že trénuji na účast ve velmi důležitém maratonu, abych jel na olympijské hry. Zatím pořádáme místní kvalifikační závody ve své zemi. To ještě nejsou skutečné olympijské hry, ale předkola. Ale když je nezvládnu, nikam nepojedu! Pokud v této hře nedosáhnu dobrého výsledku, nebudu se olympiády účastnit.

Není to úplně přesný příklad, ale přesto vystihuje to, co teď děláme. U nás je totiž hra a skutečná realizace v podstatě totéž! Když se přiblížíme skutečné realizaci, náhle pochopíme, že uvnitř toho, co jsme považovali jen za hru, bylo ve skutečnosti všechno opravdové.

Právě touto hrou na sebe přitahujeme světlo, které vrací ke zdroji. Tomu se říká přejít ze stavu „lo Lišma“ do „Lišma“. „Lo Lišma“ znamená, že jsem si ještě nezasloužil světlo, ale přesto ke mně přichází díky mé účasti ve hře. A tato účast nespočívá jen v samotných činech, ale i v tom, že tuto hru vnímám jako vážný prostředek.

Činy přitahují světlo, ale já se vší vážností dělám vše, co je v mých silách, aby se to stalo, aby na mě světlo působilo. Jinak působit nebude.

Otázka: Mám tedy bojovat právě s tím, co mi brání se do této hry zapojit vážně?

Odpověď: Právě v tom se projevuje tvé skutečné egoistické já, které tě mate a říká: „Buď v klidu, nemusíš se snažit, vždyť je to jen hra.“ Právě zde se skrývá skutečný had – podívej, jak chytře pracuje.

Z celého srdce vám přeji vítězství v této hře!

Z lekce k „Učení Deseti Sefirot“

Originál zde.

[#90045]

The post Rozhodující hra před vstupem do duchovního světa first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

A tehdy se z těchto tíživých úvah obrací ke Stvořiteli. A pak chápe, že obě formy protikladná i pravá, kterou musí získat, pokud mu Stvořitel pomůže, se v něm odhalily záměrně, aby je na sobě procítil. Ale ne proto, aby se v jedné cítil špatně a v druhé dobře a vnímal tyto stavy jako dobro a zlo, ale aby na základě tohoto rozlišení zatoužil přilnout k samotnému Stvořiteli.

Obě tyto formy, které se člověku jeví jako tak protikladné a tak je vnímá svými smysly, jsou ve skutečnosti pouze prostředkem ke splynutí se Stvořitelem.

Pravda leží nad těmito dvěma formami. A na rozdíl od postavení Stvořitele, který přebývá nad těmito vlastnostmi, pokud člověk odmítne svůj vlastní postoj k vlastnímu stavu, ať už z lehkomyslnosti nebo pod tíhou svých myšlenek, pak se zdá, že z duchovního úplně mizí.

Neexistuje žádný mezistav mezi lehkomyslností a vážností. To je stav obyčejného člověka z ulice, který nijak nevztahuje své vlastnosti k vlastnostem Stvořitele. V duchovním takový stav neexistuje.

Z toho plyne, že naší hlavní prací je dospět k modlitbě, která se nazývá prací v srdci. Ta se však uskutečňuje právě ve vážnosti, protože vážnost není jen to, že vidím své vlastnosti jako protikladné Stvořiteli a chci je napravit – je to stupeň nad tím.

Právě tím, že to tak vidím, chápu a směřuji k nápravě svých vlastností, se odevzdávám Stvořiteli a přijímám Jeho radu jít a napravovat je vírou nad rozumem.

Z lekce k článku Rabaše, 4. 5. 2026

Originál zde.

[#356284]

The post Odevzdat se Stvořiteli first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: Neustálý, protože člověk je stvořen ze dvou přání: egoistického a altruistického. Skutečným člověkem je ten, v němž neustále probíhá vnitřní boj mezi dobrem a zlem, a který vědomě navádí své dobro proti zlu. Zlo se neustále zvedá a zvedá, chce všechno pro sebe a podobně. A člověk, pokud chce sám sebe vychovávat, pořád v sobě rozvíjí dobro a neustále setrvává v tomto vnitřním boji.

Otázka: To znamená, že zlo – egoismus, je ve mně neustále přítomné, je to má přirozenost?

Odpověď: Ano. A ty prosíš Stvořitele, aby ti dal i dobrou přirozenost. Aby tyto dvě přirozenosti v tobě mohl vyvážit. Mohl bys říci: „Prosím Stvořitele, aby ze mě odstranil tuto zlou přirozenost.“ Ne! To není správné. Je třeba prosit, aby mi dal dobrou přirozenost, a aby tyto dvě přirozenosti ve mně existovaly v rovnováze – aby jedna nebyla větší než druhá, aby pozitivní nepřevyšovala negativní.

Střední linie mezi nimi je úžasný stav! A já se neustále nacházím v této rovnováze. Stojím nad nimi na „dvou nohách“. Teprve tehdy mohu plně – zcela plně! – vnímat jak mínus, tak plus, a celá příroda je pode mnou.

Otázka: Znamená to, že člověk, který v sobě zahrnuje svou přirozenost i přirozenost Stvořitele, je vyrovnaným člověkem?

Odpověď: Samozřejmě. Tehdy se nazývá „Adam“ – podobný Stvořiteli, protože i jeho vnitřní vlastnost, která je Stvořiteli protikladná, se stává podobnou Stvořiteli.
Z televizního programu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.
[#355411]

The post Dobro nemá převyšovat zlo first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: Ne, obráceně: je to velmi dobré. Lidé přestali věřit na hlouposti a nesmysly, které se prý v tomto světě mohou dít samy od sebe. Vidí, že uskutečnit lze pouze to, co je dostupné našemu vědění. Zavři oči, znovu je otevři a podívej – svět se nezměnil.

Otázka: Vy říkáte, že nevěříte na zázraky, které člověk sám nevytvořil. Můžete to vysvětlit?

Odpověď: Člověk na sobě pracuje. Tím okolo sebe vytváří prostředí, ve kterém s pomocí přírodních sil může vystoupit ze své přirozenosti, vystoupit z egoistické touhy všechno pro sebe přitahovat a plnit se tím. Přechází k altruistickému přání s láskou přijímat vše pro dávání.

Tato proměna odpovídá přechodu z Egypta do Sinajské pouště. Prací na sobě přecházíme z pozemského, nižšího, do vyššího světa. Je to přechod z touhy přijímat k přání a vlastnosti dávání.

Z televizního pořadu „Duchovní stavy“

Originál zde.

[#290927]

The post Udělej si zázrak first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Tohle konstatování staví ženu na piedestal. A Vy vztah ženy k dítěti uvádíte jako příklad dávání v našem světě. Mohl byste o ženách říct něco v této souvislosti?

Odpověď: Je to zodpovědnost. Žena vnímá rodinu, děti, manžela, celé své okolí skrze sebe. To všechno je ona sama. Proto Tóra říká: „Žena je dům“.

Otázka: Nejsou tohle nejdůležitější vlastnosti pro náš svět?

Odpověď: Ano. Jistěže.

Otázka: Tak proč nebylo možné do rukou ženy vložit vše i otěže vlády?

Odpověď: Ne. To není pro ni. Ale když ji muž zaopatří vším, co je třeba, pak to bude dobré. Pro ženy je třeba vytvořit takové podmínky, díky nimž bude svět skutečně napraven.

Otázka: Znamená to, že svět napraví žena?

Odpověď: Ano. Je to tak.

Otázka: Proč je žena obdařena takovou mocí? Protože může rodit?

Odpověď: Tím, že může rodit. Tím, že skrze sebe, své srdce a své lůno vnímá přírodu. I v Bibli je psáno, Abrahamovi řečeno: „Poslouchej, co Ti říká Sára“. To není jen tak.

Otázka: Dá se to brát jako jedna z dobrých rad, poslouchat, co Ti říká žena?

Odpověď: Ne. To je příkaz Stvořitele Abrahamovi!

Poznámka: Je to zdůraznění přirozené moudrosti ženy?

Odpověď: Ano. Přirozené, ne umělé moudrosti jako u muže.

Otázka: Vnímáte přírodu jako zákonitě ženskou?

Odpověď: V podstatě ano. Muž je dán k nápravě a to do té míry, jakou vlastnost a sílu nápravy si zaslouží. Žena, ta je s přírodou už neodmyslitelně spojena.

Otázka: Znamená to, že naslouchat ženám, správně se k nim chovat a pracovat pro ně, že nebudou války a utrpení?

Odpověď: V zásadě ano.

Otázka: Myslíte všechno postavit na ženě?

Odpověď: Záleží na přístupu, na úhlu pohledu, ale ano: Kdybychom naslouchali ženám, byl by na světě větší pořádek. To je každému jasné.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originál zde.

[#303814]

The post Svět napraví žena first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: Oni trpí za společnost, ne za sebe.

V našem světě jsme si zvykli vnímat člověka jednotlivě, odděleně od ostatních a podle toho o něm vynášet soudy: špatný, dobrý, takový nebo makový a tak dále. Neumíme vzít do úvahy systém, který člověka obklopuje a spolu s ním prochází změnami. Budiž u obyčejného člověka. Ale kabalista ničím neprochází kvůli sobě. On pracuje ve společnosti, která ho obklopuje, uvnitř ní. A proto výpočet, který v něm probíhá je výpočtem posunu vpřed právě pro společnost.

Také všechna jeho utrpení jsou nesena za společnost. Jeho nemoci, problémy, k tomu nedochází proto, jaký je on, ale kvůli tomu, že v něm se shromažďují všechna přání společnosti stejně tak jako Bina shromažďuje všechny touhy odspodu z Malchut přes Zeir Anpin: aby je dovedla k nápravě, aby porodila. Jako matka trpí ještě více než její děti, když jsou nemocné, za všechny dohromady trpí.

Proto nemůžeme soudit u kabalisty podle jeho utrpení na osobní problémy. To nejsou vůbec jeho problémy. Jen se podívejte, co se stalo s rabi Akivou a rabi Šimonem. A jak mladý zemřel Ari!

Ale naše doba je jiná. Postupujeme vpřed společně, hromadně, všechno se může změnit.

Během uplynulých století kabalisté na sebe brali velikou míru strádání a utrpení. A nešlo o utrpení pro víru, ne pro Boha, ale za nás, za lidstvo. Kabalista jímá do sebe nemoci všech, aby je uzdravil, napravil v sobě. Proto zatím skrze něj procházejí. Je třeba to takto chápat. Nejde o nic náboženského!

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Utrpení kabalistů“

Originální článek zde.

[#356070]

The post Utrpení ve prospěch společnosti first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Tyto reakce a dojmy jsou natolik zvláštní a neobvyklé, že nám žádná věda tohoto světa nemůže pomoci při studiu vědy kabaly a v pocítění Vyšší síly změnou vlastností kli, protože se všechny zabývají pocítěním Vyšší síly, aniž by měnily vlastnosti kli. Proto nás kabalisté učí znalostem, které by se zdály v rámci běžné výuky našeho světa velmi zvláštní: „Otevři ústa, ochutnej to, a pokud si budeš přát, pocítíš v tom sladkost. A pokud si přeješ cítit to naopak, pocítíš v tom hořkost“.

V materiálním světě něco takového nemůže existovat. Nacházíme se ve svých neměnných vlastnostech. Proto se naše úroveň nazývá úrovní „neživého“ a člověka není třeba učit, co má cítit. Každá vlastnost v člověku vnímá dopad těchto změn a získává dojmy v té míře, v jaké reaguje na podnět. V duchovním, když člověk začíná měnit své vlastnosti, musí nejprve vědět, jakým způsobem se mění a jak v souladu s těmito změnami vyjasňovat své pocity.

Samozřejmě se v tomto duchovním uvědomění také nachází přirozená úroveň: pokud se vlastnosti změnily, člověk tuto změnu vnímá jako odlišný stav, který se nazývá „druhý svět“. Jeho svět, tedy jeho dojmy, vnitřní pocity, uvědomění – všechno se proměnilo. Cítí, že se ocitl ve světě, který je zcela odlišný od toho dřívějšího.

Ale je mu třeba vysvětlit, kde se nachází, podobně jako se učí dítě, co je okolní svět. Totéž platí i pro člověka, který jako by si vyměnil své smyslové orgány. Samozřejmě se to děje s pomocí Vyšší síly, ale přesto je to výsledkem jeho vlastního úsilí.

Přestože mění sám sebe, je obraz, který začíná pociťovat ve svých změněných smyslových orgánech zcela nový, neznámý, zvláštní. Je nezbytné mu vysvětlit, co představuje. A tehdy člověk odhaluje z knih nejen samotnou metodu, jak může změnit sám sebe, ale i vysvětlení toho, co přitom cítí a do jakého místa vstupuje.

Jako člověk, který se najednou ocitl na opuštěném ostrově, a když se probere, neví, kde je a co se děje. Kde byl předtím, si vzpomíná s obtížemi, ale ještě si to dokáže nějak představit. Ale kde se nachází teď – tomu nerozumí vůbec. Tímto způsobem nás věda kabala nejen učí, jak změnit naše vlastnosti, ale pomáhá nám i poznat naše dojmy, tedy ten svět, ve kterém se pokaždé ocitáme v souladu se svými změnami.

A pokaždé člověk dostává oporu, pevný základ a objasnění, co je to za svět, ve kterém se nyní nachází, co je to za stupeň, na který vystoupil, jaké příčiny ho k němu dovedly, jaké jsou jeho následky a jakým způsobem lze postupovat dále.

Z lekce k článku Rabaše, 27. 4. 2026

Originální článek zde.

[#356037]

The post Co nás učí věda kabala? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

A pokud jsou naše obydlí stěna na stěnu, nebo je jejich podlaha mým stropem, problémů je více než dost. Hluk, hlasitá hudba v tu nejmíň vhodnou dobu, občasné vytopení, jejich nedopalky na mém balkoně… Všechno se to ani nedá vyjmenovat.
K tomu pomluvy: kdo z mé rodiny kam šel, kdy a s kým, jak byl oblečen, co řekl nevhodného nebo jak se divně podíval… Všichni samozřejmě vědí, že mluvit zle o druhých se nemá, ale… Ne nadarmo naši mudrci v „Radách předků“ říkali: „Drž se dál od špatného souseda.“

Život v kamenné džungli

Jak se od něj ale držet dál, když ve městě žijeme všichni těsně vedle sebe? To neovlivníme. Je to evoluční proces rozvoje našeho egoismu. I když se navzájem snášíme jen s obtížemi, stále chceme být blízko sebe – je to tak pohodlnější, snazší a ekonomicky výhodnější. Nechceme se vzdálit od těch výškových betonových krabic, protože čím dál od nich jsme, tím nižší je naše životní úroveň. A tak nezbývá, než sousedy buď tolerovat, nebo se smířit s nižším standardem bydlení. Ne každý má ale dostatek trpělivosti a postupem času se vztahy se sousedy zhoršují víc a víc. A bude to jen horší.

Děje se to všude: v USA, v Rusku, v Evropě… Ve snaze vymezit se jeden od druhého instalujeme ocelové dveře s důmyslnými zámky – jen abychom nemuseli komunikovat s těmi, co bydlí naproti. Dokonce stavíme oddělené výtahy, do kterých může vstoupit jen majitel s vlastním klíčem.

Důmyslný záměr Přírody

Sotva nás napadne, že takové nucené a stísněné sousedství má svůj cíl, a tento cíl je stanoven přírodními zákony. Spočívá v tom, že nás mají dovést k maximálně napjatému, doslova výbušnému stavu, abychom pocítili, že už to dál nemůžeme snášet.

A pokud dnes trpíme narušováním svého osobního prostoru ze strany sousedů, není daleko doba, kdy budeme mnohem více vnímat těsnější propojení s celým světem, než je tomu dnes. To, co se děje v Honolulu nebo v Panamě, na nás bude mít stejný vliv jako soused, který žije vedle nás. Nebudeme se moci tomuto vlivu vyhnout. A teprve tehdy vybudujeme správné vztahy s celým světem. Příroda nás donutí pochopit, že se musíme změnit. Jsme všichni egoisté a nejsme ochotni tolerovat potřeby druhých, když omezují náš prostor.

Problém však můžeme vnímat i jinak, s pochopením a nadhledem, pokud ve vedlejším bytě bydlí moji blízcí, třeba dcera s vnoučaty. Záleží tedy na tom, jak k sousedovi přistupuji – zda jako k blízkému, nebo jako k cizímu člověku. Kdybych dokázal prorazit kamenné hradby svého srdce a nechal souseda vstoupit dovnitř, nevnímal bych ho jako obtíž. Moje sobeckost mi však nedovoluje žít bez zábran, protože se bojím, že bych musel něco opustit, nebo hůř, že by mi něco mohl vzít.

Čím začít

Někde ale začít musíme, jinak se prostě začneme navzájem zabíjet. Pro začátek se třeba zaměříme jen na ty sousedy, se kterými nás alespoň něco spojuje. Můžeme začít něco dělat společně, třeba uspořádat oslavu pro děti a pozvat i rodiče. A pak pozvat sousedy prostě jen na šálek kávy nebo čaje…

Nečekejte, až oni začnou jako první. Přeberte iniciativu sami. Měli jsme souseda, který každou sobotu zval ostatní jen tak na kus řeči. Dal na stůl slunečnicová semínka nebo nějakou drobnost a lidé přicházeli. Zpočátku ne všichni, ale časem všichni pochopili, jak příjemné je trávit takto čas. A právě o to jde. Taková setkání by měla v každém vyvolat příjemné pocity. Začneme u sousedů vidět jejich kladné vlastnosti. Zmizí podráždění, odsuzování a napětí ve vztazích, děti budou v bezpečném prostředí družnější.
Vzájemná ohleduplnost se projeví nejen v klidnějším bydlení, ale také ve společném rozhodování o důležitých věcech. Všechno bude mnohem snazší. Do vchodu našeho domu budeme vcházet s radostí. Život bude příjemnější a krásnější!

Uznejte, že cena za takový život není vůbec vysoká.

Originální článek zde

The post Nekupuj dům, kup si souseda first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

A my sa stále niekam ponáhľame. Usilujeme sa až do vyčerpania, nemáme čas spojiť sa s blízkymi. Ako uštvané kone zúfalo pokračujeme v behu, až kým sa úplne vyčerpaní na samom konci nezrútime.

Nie, svet okolo nás sa tiež točí závratnou rýchlosťou. Od severného pólu po južný pól, hory a údolia, moria a rieky, púšte a sopky – všetka neživá príroda je v jednom neustálom pohybe. Nepreniknuteľné džungle Brazílie a upravené záhrady na predmestiach Paríža sa v harmónii vlnia vo vetre. Súbežne s rýchlonohými sobmi za polárnym kruhom sa v Antarktíde prechádzajú tučniaky. Delfíny vyskakujú z vody, žeriavy štartujú do letu, gepardy sa rýchlo mihajú – celá živočíšna ríša sa víri v jednom tanci a poslúcha nemenné zákony prírody.

Svet nie je usporiadaný tak, ako sme si mysleli

Ľudia im, samozrejme, tiež podliehajú. Ale na rozdiel od zvyšku prírody, ktorá sa riadi inštinktívnymi zákonmi, ľudia si vymysleli mnoho ďalších zákonov. Na základe nášho egoistického chápania sveta nám umožnili nejakým spôsobom dočasne existovať.
Ale dnes sme zistili, že väčšina z nich už nefunguje. Dodržiavanie týchto zákonov nás priviedlo ku globálnej kríze. Ekonomika, politika, rodina, spoločnosť – všetko je na pokraji úplného kolapsu. A ukazuje sa, že svet nie je štruktúrovaný tak, ako sme si ho predstavovali. Funguje podľa iných zákonov a tie sú pred nami stále skryté.

Tieto zákony sú absolútne. Nie sú to náhodné zhody okolností ani výplody ľudskej mysle. Celý vesmír sa im podriaďuje a nastal čas, aby sme ich študovali a začali ich dodržiavať. Doteraz sme odvodzovali zákony výlučne na základe dôsledkov – vnímaných výsledkov určitých činov v našom svete. Nemali sme však ani potuchy, prečo k týmto činom došlo.

Veda kabala odhaľuje zákony hlbokých súvislostí v prírode. Vysvetľuje, ako sa my, ako neoddeliteľná súčasť farebnej mozaiky vesmíru, môžeme stať jeho integrálnou súčasťou. Teda užitočnou a tvorivou súčasťou, a nie deštruktívnou, ako sme boli doteraz.
Aby sme to dosiahli, musíme najprv zmeniť svoj postoj k prírode a jeden k druhému. Koniec koncov, všetky časti prírody existujú na základe vzájomnej závislosti a harmonicky pracujú v prospech celého systému. A iba ľudia túto harmóniu narúšajú. Človek, vedený sebeckými motívmi, vždy hľadá len svoj vlastný zisk: uchmatnúť čo najviac, bez ohľadu na kohokoľvek alebo čokoľvek. Preto ten neustály, vyčerpávajúci beh o to, kto to uchmatne skôr ako ostatní.

Hlavný zákon prírody

Niet divu, že výsledok, ku ktorému sme dnes dospeli, je taký katastrofálny. Konali sme predsa v rozpore so zákonom lásky a dávania – najzákladnejším zákonom prírody. Jednoducho sme ho nepovažovali za zákon. A predsa je to práve tento zákon, ktorý definuje celú našu existenciu.

Dlho sme túto skutočnosť ignorovali; bola pred nami skrytá, čo spôsobovalo, že sme neustále robili chyby. Ale dnes nastal čas objaviť tento zákon a začať podľa neho žiť.

Toto vdýchne život nielen nám, ale aj všetkým ostatným úrovniam prírody: živočíšnej, rastlinnej, ba dokonca aj neživej. Budovaním nových, láskavých a hlbokých väzieb medzi sebou posilníme vzťahy v rodine, v spoločnosti a medzi krajinami. Pocítime, akí sme si skutočne blízki. Všetci bez výnimky, bez ohľadu na národnosť, politické názory či náboženstvo… A budeme sa cítiť ako jeden organizmus so spoločným srdcom, bijúcim v súlade s celou prírodou.

Originál. https://www.michaellaitman.com/ru/articles/skrytye-zakony-vselennoj/#

The post Skryté zákony vesmíru, ktoré ešte len musíme odhaliť first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Z toho vyplývá, že pokud daný čin od tebe vyžaduje úsilí, pak zřejmě pochází ze správné strany a směřuje správným směrem. Pokud však úsilí nevyžaduje, pak zřejmě směřuje špatným směrem.

Co je ale „úsilí“? Člověk může s velkým úsilím plánovat vyloupení banky. Není to jednoduché. Pracuje na tom několik lidí, všechno připravují, snaží se. Přání je spojeno s odpovědností.

Takže co je tedy „úsilí“? Vůči čemu se hodnotí? Pokud je úsilí spojeno s touhou a cílem ji realizovat a těšit se z ní bez jakéhokoli spojení se Stvořitelem, je to úsilí zlého počátku.

Můžeš se celý život dřít, abys dosáhl svého životního cíle, ale to se za úsilí nepovažuje. Úsilím v duchovním smyslu je to, co tě vede ke splynutí se Stvořitelem, co tě nějakým způsobem zdokonaluje, abys byl podobný Jemu. Všechno ostatní úsilím není.

Z lekce podle článku Rabaše, 9. 4. 2026

Originální článek zde.

[#355308]

The post Co je to úsilí? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.