Už dnes vidíme, jak celá Evropa postupně klesá. Vývoj se zastavuje, protože chybí podněty, chybí touha. Američané zatím vykřikují o pokroku, práci a penězích, ale již brzy nikdo nebude chtít nic dělat. I tak vypadá vývoj.

Proč se tedy neobrátí ke kabale? Ten čas ještě nenastal. Zatím pouze odhalují další a další projevy úpadku tohoto světa: na významu ztrácí kultura, literatura není důležitá ani samotný vývoj už nikoho nezajímá.

Nebýt strachu o samotné přežití, svět by už dávno ztratil poslední zábrany. Taková je teď cesta člověka. Proč pracovat, o co se snažit, co má hledat a proč to všechno upadá? Člověk všechno opouští a pracovat samozřejmě nechce.

Celý svět je zmatený. A nemůže najít cestu, dokud neodhalí zbytečnost celého dosavadního vývoje. Jsme dnes snad šťastnější než ti, kdo žili v jeskyních? V čem asi? Že máme sto tv kanálů? A kdo se na ně dívá? Ze všeho je znát, že dnešní člověk postrádá pocit jakéhokoliv naplnění.

Bod v srdci ještě čeká na své odhalení, ale i tyto všeobecné pocity zmaru ukazují na postup velmi jasnými etapami. Podívejte se, jak moc lidstvo za posledních sto let pokročilo v pochopení skutečnosti, ve které žije.

Z lekce k článku Rabaše 1. 6. 2026

Originální článek zde.

[#357417]

The post Před odhalením bodu v srdci first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Otázka:

Odpověď: Upřímně řečeno, já se na nikoho nemohu urazit, protože znám povahu člověka. Nakolik znám lidskou povahu, natolik rozumím tomu, že urážet se nemám na koho. Když už se chceš urazit, pak, jak se říká: „Obrať se ke Stvořiteli, který mě takto stvořil.“

Je to pravda. Odkud člověk může mít nějaké vlastní myšlenky, pocity, vlastnosti, činy? V něm není nic vlastního. Jednoduše je uvrtán do toho, co s ním dělá příroda, tedy Stvořitel.

Otázka: Toto je vysoký stav. Pojďme, vrátíme se teď k pozemskému člověku. Děti nepomáhají rodičům, prakticky je opustili. Někdo opravdu zradil, zradil přítele a tak dále. Důvodů je mnoho. Jak se vypořádat s urážkou?

Odpověď: Myslím, že je třeba dosáhnout takové úrovně svého rozvoje, kdy pochopíš, že všichni lidé kolem tebe jsou jenom loutky ovládané Stvořitelem proto, aby ses správně napravil ve vztahu k těmto lidem, ospravedlnil je a přál jim vše dobré.

Otázka: Je to možné?

Odpověď: V celku ano. Ne vždy a ne hned, ale…

Otázka: Tato práce je na dlouho, ale měla by probíhat právě tímto směrem?

Odpověď: Ano! Jinak pomlouváš Stvořitele. A to je už celkem jiná věc. Zde je úplně jiný výpočet – jak přijímáš vesmír: buď existuje sám o sobě nebo ho ovládáš. Pokud vše přichází shora, nemáme jinou možnost, než, že budeme absolutně poslušnými, souhlasícími a měnícími se do podoby této vyšší síly.

Poznámka: To je krásné. Budu opatrně předpokládat, že celý náš svět je světem hříšníků. Všichni jsme ve stavu nenávisti a neustálé zášti.

Odpověď: Jako malé děti na pískovišti.

Otázka: Proč si z nás dělají legraci?

Odpověď: Abychom byli později opravdu zklamaní. Ne z toho, nakolik nás Stvořitel takovými udělal, ale z toho, nakolik jsme byli sami hloupí, abychom nezjistili, proč nás takovými stvořil. A přesto je před člověkem odpověď, ale on ji nechce vidět.

A to všechno jen proto, aby se to nahromadilo a prořezalo, prorvalo, vystřelilo.

Otázka: Pokud existuje takový směr a oni se pomalu tímto směrem vydají, čím se stane náš svět?

Odpověď: Náš svět se změní z dnešního blázince, na svět, kde se lidé zabývají sebezkoumáním, léčením a rozvíjením sebe sama. V té míře se v nich odhaluje Stvořitel.

Otázka: A co to znamená „odhalení Stvořitele v člověku“?

Odpověď: Vlastnost odevzdání, lásky, která nás povznáší na úplně jinou úroveň vnímání světa.

Otázka: Jste si tedy jistý, že existuje pouze jedna cesta, žádná jiná neexistuje?

Odpověď: Ne, žádná jiná cesta být nemůže.

Otázka: Neexistuje žádný nenávistník, to Stvořitel je naproti mně?

Odpověď: Samozřejmě!

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 29.  11. 2021

Originální článek zde.

[#291527]

The post Co dělat, když tě dusí urážka? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Ak chceme zachrániť ženy

Nestačí na protestných demonštráciách striekať grafity: „Kde je minister pre femicídu ?“ Mimochodom, s touto formuláciou nesúhlasím. Potom je už skôr potrebný „minister pre prevenciu vrážd“. Veď v tom spočíva zmysel úlohy, ktorú je spoločnosť jednoducho  povinná vyriešiť.

Avšak nesmelé kroky v oblasti prevencie domáceho násilia a rýchleho reagovania naň zatiaľ nedostávajú náležitú podporu. Existujú len ojedinelé príklady takejto činnosti, ktorú často vedú nadšenci, roky sa pokúšajúci získať dotácie na profesionálnu prácu s rizikovými skupinami.

Nie, toto nešťastie sa nedá vykoreniť stratégiami a nadšením! Už dlho kričím, že hlavným a v podstate jediným prostriedkom je vzdelávanie ľudí. Nech to znie akokoľvek mentorsky, ak naozaj chceme zachrániť ženy, musíme vytvoriť systém povinných kurzov, na ktorých sa zástupcovia oboch pohlaví konečne dozvedia elementárne veci a získajú vyčerpávajúcu súbor nástrojov na správnu interakciu medzi sebou.

Musíme prelomiť stereotypy 

Počas výbuchov hnevu je strach z trestu slabý. A to znamená, že muž musí byť vopred pripravený na krízy, musí rozumieť ich povahe a vedieť ich riešiť. A žena mu v tom musí pomáhať. A bez učenia sa to nezvládne. Neutekajte pred týmto slovom, veď ľahostajnosť ste už predsa dávno prekonali, nie?

Násilie v rodine je súčasťou základného  problému sociálneho antagonizmu. Všetci sme tak či onak odchovaní na konkurencii, na túžbe prevyšovať ostatných, na vzájomnom odmietaní, ktoré sa občas vynorí spod vzorov „civilizácie“.

V súčasnej egoistickej spoločnosti ženskosť len prekáža v budovaní kariéry či v obsadzovaní vedúcich pozícií. A v politike už žena priam musí byť „mužom “. Namiesto toho, aby sme sa navzájom   dopĺňali a vyvažovali, v akejkoľvek oblasti  prevalcujeme slabších a potom im robíme láskavosti.

V skutočnosti je „slabšie  pohlavie“ stereotyp, pretože v mnohých ohľadoch sú muži slabší ako ženy. Už som napísal, že muž — najmä moderný muž — je lenivý, impulzívny, nedokáže dostatočne dlho znášať rany, skáče z miesta na miesto a zároveň nemá rád zmeny. Nedokáže sa dlho sústrediť na jednu vec, okrem seriálu a chladničky. Je dobrý v krátkom útoku, v ráznom šprinte .

Žena naopak dokáže prekonávať dlhodobé ťažkosti. Zvláda multitasking — ľahko udrží v hlave tisíc plánov najrôznejšieho zamerania. Rýchlo prepína, lepšie znáša tú nervóznu dynamiku moderného života.

Naše prirodzené výhody a nevýhody by nás však nemali stavať proti sebe. Všetky nezhody a konflikty sú spôsobené tým, že jednoducho nevieme, aké úlohy  nám príroda prisúdila, a nevieme poskladať dieliky spoločnej mozaiky. Vzájomná rovnováha medzi nami si vyžaduje pochopenie mužskej a ženskej podstaty. Vyžaduje si učenie.

Dve polovice jedného celku

Súčasné vzdelávanie je nedostatočné, vštepuje dogmy, ktoré nemajú podklad v sociálnej realite. Rovnosť pohlaví sa nedá len hlásať – je treba ju vychovávať, pestovať a zakoreňovať do vnímania, do rozumu aj do pocitov.

Človek  si musí uvedomovať, čo znamená byť „dvoma polovicami jedného celku“, odlišnými, ale rovnými, aby to pre neho neboli len slová, ktoré nemajú skutočný význam.  Navyše, v určitých prípadoch musí muž dať žene výhodu, aby si udržal rovnosť a rovnováhu.

Tomuto a mnohému inému sa musíme učiť, kým sa správny prístup „nevstrebe do krvi“, kým sa neukotví v generáciách a nestane sa druhou prirodzenosťou.

V straníckych programoch to však chýba. Zdá sa, že poslanci, ministri či úradníci majú len chabú predstavu o tom, ako k takému veľkému projektu pristúpiť, hoci je to ich skutočná povinnosť. Naši lídri si ani neuvedomujú, aký obrovský politický kapitál sa skrýva v harmonizácii rodinných vzťahov. Alebo si to nechcú všimnúť…

Lekcie správnych vzťahov

A preto sa ženy musia spojiť, aby požadovali práve toto — spoločný posun k harmónii vzťahov, k zrelosti a dohode nad rozpormi. Žiadať to, aby  muži začali cítiť hanbu za to, že nenapĺňajú očakávania  – za to, že v ich očiach nie sú skutočnými mužmi, akými by mali byť. Potom sa budú chcieť zmeniť a kvôli tomu si dokonca sadnú aj na vzdelávacie lekcie.

Ba čo viac, vtedy aj deti v škole začnú konečne dostávať lekcie o správnych vzťahoch. Nie, žiadne v prednášky. Povedzme to takto: na hodinách spoločenských tancov každý chlapec pozve dievča, vezme ju za ruku, vyvedie na parket a po tanci ju pozorne odvedie späť. Viete, koľko z tohto aktu získa, ak sa všetko správne pripraví a zrealizuje?

V takejto lekcii je viac podvedomého než vedomého, ale koľko semienok to môže zasiať do duše, koľko negativity to môže v budúcnosti odvrátiť. Ak sa, samozrejme, neobmedzíme len na pár formálnych hodín — pre deti a pre dospelých. Ak budeme myslieť na rodinu.

A rodina je zrkadlom spoločnosti. Jej problémy sa nedajú vyriešiť čiastočne. Tento koncept  treba oživiť a prispôsobiť podmienkam rýchlo sa meniaceho sveta.

Dnes, ak sa ľudia rozhodnú žiť spolu, musia rozumieť tomu, že ich čaká niečo oveľa väčšie než len obyčajné „spoločné bývanie“. Musia sa na tento život vopred pripravovať, aby nikdy nestratili orientáciu, so cťou vyšli z každej skúšky a vychovávali deti podľa správnych príkladov.

Týmto jednoduchým pravdám bráni zotrvačnosť  a ľahostajnosť. Podľa mňa na tom nie je nič výnimočné. Mnohé veci začínajú cez „nechce sa mi“, ale ty predsa len vstaneš, podídeš a podáš ruku: „Smiem prosiť o tento tanec?“ No a potom už niet kam ustúpiť.

Originál zde

The post Rodina je viac než len „žiť spolu“. first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

K tomu je třeba dosáhnout vzájemného začlenění s přáteli, aby naše spojení nebylo kvůli nám samotným, ale kvůli druhým.

Zatím ještě nedokážeme jednat kvůli Stvořiteli, a proto musíme nejprve milovat stvoření, abychom skrze lásku ke stvořením došli k lásce ke Stvořiteli. Spojení má být takové, aby nikdo nezůstal uzavřený ve svém egoismu, ale aby se chtěl začlenit do druhých, rozpustit se v nich, ponořit se do přátel. Když každý ztratí své „já“, tedy vládu egoismu, vznikne mezi námi místo pro odhalení Stvořitele.

Právě v tom spočívá příprava na duchovní zárodek:

• každý anuluje sám sebe,

• vychází ze sebe a začleňuje se do druhých nad svým egoismem,

• všechna tato vzájemná začlenění se spojují dohromady.

Když dosáhneme takového minimálního spojení, vytvoří se v nás místo pro odhalení Stvořitele. Stvořitel se může obléci do této sebeanulace a sjednocení a začít v nás růst jako zárodek — jako vlastnost odevzdání, jako jedna forma uvnitř druhé.

Musíme v sobě znovu a znovu uvolňovat místo, aby tento zárodek síly odevzdání mohl stále více růst a rozvíjet se. Rušíme svůj egoismus v nejrůznějších vlastnostech, přáních a myšlenkách, na různých úrovních, a pokaždé tím umožňujeme, aby se v nás místo síly přijímání projevila síla odevzdání. Čím více omezujeme sílu přijímání, tím více se do nás obléká síla odevzdání, tedy Stvořitel.

Na každém stupni se Stvořitel odhaluje s větší silou, šířkou a vnitřní hloubkou, dokud nezavládne nad všemi našimi přáními, nad celou zemí. Stvořitel a Jeho jméno se stanou jedním — jako jedno přání a jedno světlo, všichni lidé ve společné jednotě.

A začíná to tím, že každá desítka v sobě vytváří podmínky pro odhalení Stvořitele, aby v sobě začala pěstovat zárodek Vyšší síly. Naše Malchut se napravuje a může začít vnímat Stvořitele, který se v ní nachází. Tím, že provede zkrácení na své vlastnosti, přestává je používat egoisticky, se tyto vlastnosti postupně proměňují ve vlastnosti odevzdání.

Tak Stvořitel vkládá jednu formu do druhé: uvnitř naší egoistické formy se začíná rodit a odhalovat forma altruistická. To vše se odhaluje podle našeho úsilí, poznání a pochopení, abychom se v této práci cítili jako partneři Stvořitele, začali Ho vnímat, chápat a tím Mu přinášeli potěšení.

Z 5. lekce Mezinárodního kabalistického kongresu

Originální článek zde.

[#278961]

The post Zárodek odevzdání first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Abych se stal duchovním zárodkem, musím se alespoň v něčem oddělit od svého egoismu. To je však možné pouze skrze spojení s přáteli. Právě v bodě mého spojení s přáteli vzniká místo, kde anuluji svůj egoismus, a v něm pak začíná růst duchovní zárodek.

Nejde tedy o fantazie, ale o skutečná přání, která existují v přírodě a která musíme napravit, abychom v nich následně mohli pocítit Vyšší sílu. Jinak se nám tato síla neodhalí.

Z 5. lekce Mezinárodního kabalistického kongresu

Originál odkaz zde:

[#278978]

The post Ne fantazie, ale skutečná náprava first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: To je složitá otázka. Musíme pochopit, že nejlepší stav v nás je podobnost se Stvořitelem. Jak toho dosáhnout? To se učíme. A jak to uskutečnit – to se také učíme. Jde o málo – realizovat to a hotovo. A to je problém.

Otázka: Co je podobnost se Stvořitelem?

Odpověď: Podobat se Stvořiteli znamená plnit zákony Tóry. Ty jsou: miluj bližního svého jako sebe samého, nedělej druhému to, co nechceš, aby dělali tobě. Právě tyto základní zákony. To je sblížení se Stvořitelem.

Otázka: Víme, že je to pro nás nejlepší, nebo nevíme?

Odpověď: Víme, ale nechceme. Jako s dětmi. Samozřejmě mu říkáš, co je pro něj vhodné, a ono dělá to, co mu říká jeho sobectví.

Otázka: To je pro něj lepší, že?

Odpověď: Ano.

Otázka: A my nakonec děláme to, co je pro nás horší, jak se ukazuje?

Odpověď: Ano. Výsledkem je neustálý boj mezi těmito dvěma principy.

Poznámka: Rozumím. Ale stejně to přitahuje – to, co jste říkal. Zní to tak dobře: nedělej druhému to, co nechceš sám pro sebe.

Odpověď: Zní to dobře do té doby, dokud nezačnu vidět, co je pro mě důležitější.

Otázka: Čili důležitější pro sebe, pro své sobectví?

Odpověď: Ano.

Otázka: Jaká je správná prosba? Kdybychom teď chtěli poprosit: „Dej, ať uděláme to lepší, ne to horší.“ Jaká je správná prosba: „Pomoz nám vybrat si to lepší,“ nebo „Pomoz nám souhlasit se vším, co se s námi děje?“ Prostě věříme, že Ty dáváš to lepší.

Odpověď: Pomoz nám rozpoznat, kde je v našem světě větší podobnost s Tebou.

Otázka: A tím si vybíráme to lepší?

Odpověď: Ano. Ve vlastnostech, v přáních a tak dále.

Otázka: Stvořitel ukazuje – kde? On člověka vede, pokud je prosba opravdová, taková hluboká?

Odpověď: Ano. Pokud si to přejeme.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Článek v originále zde:

[#333805]

The post Proč je třeba prosit Stvořitele? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

To znamená, že když něco pociťuji, vím přesně, co pociťuji. Získávám definice, pochopení toho, jak se to nazývá. Vidím různé věci, které jsem dříve neviděl, ale okamžitě je rozpoznávám: „Ó! Tohle je to a tohle je tamto!“ Vím, co to je, protože dosažení poznání je také porozumění.

A pak se mi odhaluje jazyk větví. Nepotřebuji už v duchovním světě překladatele, který by mé nové pocítění duchovního světa překládal do starého jazyka hmotného světa.

Otázka: Znamená to tedy, že tehdy vidím pravdivý obraz stvoření?

 Odpověď: Pravdou se nazývá stav, kdy vše měřím svými napravenými kelim. Ale – svými vlastními.

Z lekce podle článku Rabaše, 19. 5. 2026

Originální článek zde.

[#356926]

The post Prozření first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: Prostředí nejsou lidé okolo tebe, ale nehmotná forma vztahu tvých přátel ke Stvořiteli. Prostředí nesedává u stolu jako ty, nenachází se na nějakém konkrétním místě.

Je to souhrn záměrů, tužeb, sklonů, očekávání, všech vašich úsilí směřujících k cíli. A ty máš zájem na tom, aby byly co nejširší a nejsilnější, aby tvoje spojení s nimi bylo co největší a nejlepší.

Je to duchovní síla. Nyní i tehdy, kdy už se nacházíš za machsomem, je před tebou víc nebo míň skrytá: máš o ní nějakou představu, ale různé vznikající pochybnosti a vymezení jsou matoucí. Takže jednou víš a podruhé nevíš, co je skupina a jak jsi s ní spojen. To po machsomu dostává zřetelnější, jasnější a vědomější podobu, ale práce zůstává prací.

Proto potřebujeme už teď získat tu nejsprávnější představu o obrazu prostředí. Nejsou to jeden, dva, tři, dvacet, padesát nebo sto přátel, se kterými se učím, ať se jmenují tak či tak a vypadají tak či onak.

Prostředí je to, co nás obklopuje, nějaká duchovní síla. Touha po Stvořiteli a její vytrvalost, s níž se zuby nehty držíme, abychom neztratili ani okamžik na cestě k Němu. A pokud se v této síle všichni spojíme pro společné dobro, stáváme se skupinou.

Řeč je o duchu skupiny: abychom se podporovali všichni navzájem a doslova pili z tohoto společného pramene. A není to o množství lidí. To nás může být miliarda třeba jako Číňanů, ale…

Hlavní je duch skupiny. Jej musíme podporovat, o něj se starat a teprve podle přínosu pro něj od každého kohokoliv hodnotit.

Z lekce k dopisu Rabaše, 22. 5. 2026

Originální článek zde.

[#357023]

The post Prostředí, to je duchovní síla first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Zemřel doslova týden po našem rozhovoru. Co to tedy vlastně je – prokletí? Existuje, nebo ne?

Odpověď: Existuje takzvané uhranutí, existuje prokletí, různé zaklínadla a podobně. Všechno to existuje a je třeba s tím počítat.

Otázka: Ale je rozdíl mezi uhranutím a prokletím? Uhranutí může vzniknout náhodně, kdežto prokletí je cílený útok – jako úmyslná vražda.

Odpověď: Jsou lidé, kteří mají „zlý pohled“, jak se říká. Lidé, kteří vyzařují negativní energii. A když s někým nějak přijdou do kontaktu – nezáleží na tom, jak, ani to nemusí být fyzický dotyk – mohou toho člověka vnitřně ničit a přivodit mu nemoc nebo jinou újmu.

Otázka: A co když se to dělá záměrně?

Odpověď: Úmyslně – v dnešní době už takoví „odborníci“ téměř nejsou, snad jen „v politice“, jak se říká. Ano, opravdu – nežertuji. Ale takoví lidé se dnes vyskytují jen zřídka.

Otázka: Dá se proti prokletí nebo uhranutí bránit? Je možné se ochránit?

Odpověď: Jen skrze spojení s vlastnostmi dávání a lásky – tedy tím, co učí kabala. Stát se tím, jinak to nejde.

Prokletí nemá moc nad tím, kdo kráčí ke světlu, k dávání, k lásce. I když jsem znal kabalisty, kteří brali v potaz i takové jevy. Lidé, kteří vnímali duchovní síly, přesto uznávali, že existuje uhranutí. Dokonce i obyčejní lidé, kteří nejsou kabalisty, kteří nepracují na svém egu, ale naopak ego aktivně využívají, mají určité síly.

Otázka: Vrací se to zpět tomu člověku, který třeba někoho proklíná?

Odpověď: To už je složitý systém. Raději o tom nebudu mluvit – a vysvětlím proč. Člověk, který používá temné síly přírody, má celý systém, podle kterého postupuje, proč to dělá a tak dále. Nemůže ale jednat proti Stvořiteli, jak se říká. Nemůže jednat proti dobru, proti lásce, protože ten systém je výš, je silnější.

Ale pokud v tom „dobrém systému“ dojde k nějakým poruchám nebo nedokonalostem, tak se zlá síla může vetřít a způsobit škodu.

Otázka: Máme se toho bát?

Odpověď: Ne. Je třeba myslet na dobré věci – jen na ně! V žádném případě se nebát a nijak proti tomu „údajnému zlu“ nebojovat, ale chápat, že i to zlo je v rukou Stvořitele. A pokud je skutečně nezbytné, tak bude – a my se s tím musíme nějak smířit.

Otázka: Takže, hlavní práce, hlavní Vaše rada je…?

Odpověď: Láska. Ona napravuje všechno.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 10. 6. 2021

Originální článek zde. 
[#284051]

The post Máme se bát prokletí? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.

Odpověď: Záleží spíše na studentovi – zda je schopen pochopit, že jeho učitel je jeho přítel. Není to snadné.

Otázka: Je tedy učitel ochoten být přítelem?

Odpověď: Ano.

Otázka: Je to úsilí studenta?

Odpověď: Ano.

Otázka: A teď druhá část otázky: kým byl pro Vás váš učitel?

Odpověď: Dnes samozřejmě mohu říct, že On byl pro mě nejbližším člověkem, přítelem, učitelem, je jedno, jak to nazveš. Z jeho strany je to tak.

Otázka: Jakou životní moudrost považujete za nejdůležitější, podle které se žít?

Odpověď: Obecně řečeno, životní moudrost podle mého názoru spočívá v touze člověka po odhalení Stvořitele a v jeho ochotě přijmout Ho takového jaký se odhalí.

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 28. října 2024

Originální článek zde.
[#336731]

The post Kdy se učitel stává přítelem? first appeared on Kabala, Věda a Smysl Života.