David Polesný sepsal své výhrady vůči Lumii 800 a nazval je „Co mi vadí na Nokii Lumia 800„. Naše Kancelář pro uvádění recenzentských příběhů na pravou míru k tomu podotýká: Pan Polesný míchá jablka se sadem, resp. výtky vůči operačnímu systému připisuje telefonu, aniž by rozlišil. Ve specializovaném médiu by ale rozlišit měl – předejde tím dojmu, že problém je v konkrétním modelu telefonu a jiný těmito problémy netrpí. Protože trpí, a naprostou většinu výhrad lze vznést i proti dalším WP7.5 telefonům. Proto, když dovolíte, lehké upřesnění některých námitek v sekci Software:

• Málo paměti (…) – Problém WP obecně, nikoli pouze Lumie, respektive: výrobce ovlivní, kolik paměti do přístroje dá; to, že si WP zabere významnou část je zase záležitost systému
  
• Tlačítko Lupy není asociované s obecným vyhledáváním – Problém WP obecně, nikoli pouze Lumie, trpí tím každý telefon s WP7.5 a nepomůžete si, když místo Lumie koupíte třeba Radar nebo HD7 (tuhle část „trpí tím každý WP7.5 telefon“ budu dál vynechávat)
  
• Při přetočení klávesnice na šířku je z obou stran zkrácená o lišty, takže je stále docela malá. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Nelze jen tak nastavit oblíbenou MP3 jako vyzvánění. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Z telefonu dostanete fotky pouze do takového počítače, ve kterém je nainstalován Zune Software. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Automatické sdílení fotek z telefonu na Skydrive je na nic, fotky se automaticky zmenšují na obdivuhodný rozměr 717×403 bodů, což je málo. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie, lze přenastavit na sdílení via Twitter.
• I když pošlete na Skydrive fotku samostatně, tak se zmenší. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• MarketPlace počešťuje názvy aplikací, až to někdy hezké není. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Do e-mailu nelze jako přílohu vložit nic jiného než obrázek. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Chybí mi klient pro Google+. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Není tethering. Prý bude, ale teď není. – Problém Lumie, má vyřešit update
• Internetový prohlížeč neumí Flash, někdy by se hodil. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Některé aplikace startují pomalu. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• OneNote je zapracován docela nepřehledně – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Systém nemá funkci pro zachycení obrazovky, ani pro to neexistuje aplikace – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Ke screenshotům či odemčení telefonu je potřeba velmi objemný vývojářský software – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie
• Odemčení není triviální (…), nicméně lze ho provést i oficiálně za 9 dolarů. Jenomže tokeny k odemčení (které právě stojí těch 9 dolarů) jsou věčně vyprodané. Vždy jich je uvolněno jen pár a jsou za chvíli pryč. – Problém WP obecně, nikoli jen Lumie; na odemykací token jsem čekal asi 10 sekund, asi jsem měl štěstí.

Kdyby nadpis zněl „Co mi vadí na Windows Phone 7.5″, bylo by to rozhodně přesnější. Ano, argument, že tyhle věci má Lumia, a tak lze napsat, že „vadí na Lumii“, beru, ale přesto si myslím, že bylo na místě (obzvlášť na Mobilmanii!) odlišit problémy SW Lumie od problémů systému WP7.5. Když ne pro „objektivnost“, tak alespoň pro čtenáře, aby si nemysleli, že Lumia je jediný telefon s WP7.5, nebo že na jiném telefonu s WP7.5 tyhle problémy nenajdou. Mohli by se dočkat šeredného překvapení, protože je tam najdou taky.

Před Vánoci vzbudil pozornost případ nalezených uřezaných rukou a dalších částí těla. Nevím jak to dopadlo, jak je s tím Policie daleko, nesleduju to. Mám totiž takovou zvláštní úchylku: Vždycky, když se lidi dívají nějakým směrem, postavím se opačně a koukám se na ně. I u téhle věci jsem se nedíval na samotný případ, ale na reakce lidí. Musím říct, že jsem názor, naznačený v titulku, čekal, ale ne tak intenzivní. Když to shrnu: „To je hrůza, tohleto, rozřezat ženskou, to se dřív nedělo, to je až teď, ten kapitalismus, lidi se ženou jen za penězma a kam zmizela morálka a úcta? No fuj!“

Od začátku: „To je hrůza, tohleto“ – ano, to je. A ačkoli se v kriminalistické literatuře faktu věnuje mnoho místa vrahům a policejní práci, tak utrpení obětí (zdaleka ne jen zemřelých, ale hlavně přeživších) jako by bylo na okraji zájmu.

Dál: „rozřezat ženskou, to se dřív nedělo, to je až teď,“ STOP! O tom chci psát.

—

Dělo se to vždy. Od počátku dějin. Dělo se to ve středověku, v novověku, děje se to stále. Jen se o tom za socialismu nepsalo, ale k tomu se ještě dostanu.

Rozřezané ženské tělo si možná pamatujete ze seriálu o majoru Zemanovi. „Kvadratura ženy“ se ten díl jmenoval. Ve skutečnosti se odehrál ne v roce 57, ale v roce 51, a nevyšetřoval ho Zeman, ale pánové Zahrádka a Nečásek. Z první republiky je známý případ Otýlie Vranské. Z šedesátých let zas případ Ireny Čubírkové, která svého druhého manžela Ambróze Ščepku utloukla a jeho hlavu nechala na záchodku ve vlaku. (Prvního manžela utloukla taky, ale nafingovala nehodu).

Čubírková zavraždila svoje manžely, paní Černínovou („Kvadratura…“) zabil vrah pro peníze. To jsou asi nejčastější příčiny vražd. Přidejme ještě sexuální motiv, a máme „nesvatou trojici“.

Pokud si stále myslíte, že „tohle se dřív nedělo“, vzpomeňte na „spartakiádního vraha“ Straku. Vzpomeňte na Olgu Hepnarovou, která zmasakrovala několik lidí nákladním automobilem (někdy je řazena mezi sériové vrahy – ale omylem, její vražedný čin nebyl sériový, byl „hromadný“). Nepleťte si vraždy hromadné, masové a sériové. Hromadná je „víc obětí najednou“, masová je „velmi mnoho obětí“, sériová „několik (desítek) obětí v delším časovém úseku“.

Tahle fotka (cesta, alej, na konci transformátor) mi připadá stejně ponurá a děsivá jako barokní kostel u lesa před bouřkou. (Pro zájemce: transformátor je na 50°25'37.516"N, 13°28'23.342"E)

I sériové vrahy máme. Nejznámější je asi Václav Mrázek – sedm vražd, čtyři pokusy, několik znásilnění, krádeží nepočítaně.

Sériové vraždy jsou velmi obtížnou kriminalistickou disciplínou, v níž nalezené oběti většinou mají jen máloco společného, kromě toho, že někdy někde potkaly stejného vraha. V Mrázkově případu to bylo v letech 1951 – 1956 v okolí Chomutova.

Mrázek byl nekrofilní sadista. Vzrušovalo ho násilí a sex s umírající ženou. První oběť utloukl klackem, ale další oběti už střílel. Některé si ani nestačily uvědomit, že se něco děje: „Šla po silnici a já jel v protisměru na kole. Když jsem ji míjel, vystřelil jsem z pistole a jel jsem dál. Ještě asi dvacet nebo třicet metrů. Potom jsem zastavil a chvíli čekal, zda výstřel nevzbudil nějaký rozruch.“ Jindy potkal děvče a pozdravil: „Ahoj!“ Než stačila dívka odpovědět, byla mrtvá. Nakonec se odstěhoval z Chomutovska na Kladno, kde zabil poslední oběť – při krádeži v domě utloukl starou paní v posteli a její malou vnučku znásilnil. Jeho konec byl kuriozní: přistihl ho kolega, jak prohrabává kapsy v šatně a krade peníze. Nenechal se uprosit, věc nahlásil policii, a policie našla v jeho domě při rutinní prohlídce věc, která pocházela z místa poslední vraždy. Mrázek byl popraven v prosinci 1957.

Myslíte si, že to bylo „tou dobou“?Jako že zjitřená padesátá léta a tak?

Ladislav Hojer, sériový vrah a kanibal, zabil v letech 1980 – 1981 pět žen na nejrůznějších místech ČSSR. Nebudu zacházet do detailů, ty si najdete sami, pokud na to máte žaludek, jen ocituju: „Snědl jsem to s hořčicí, ale moc jsem si nepochutnal.“

—

Pojďme zase o kus dál: „ten kapitalismus, lidi se ženou jen za penězma a kam zmizela morálka a úcta? No fuj!“

Když v Sovětském svazu pátrali po sériovém vrahovi, zvaném Rostovský rozparovač (Andrej Čikatilo, 53 prokázaných obětí z let 1978-1990), prohlásil politický dozor, že „sérioví vrazi jsou jen v kapitalistickém zřízení. V socialismu nejsou!“ Kvůli tomuto politickému rozhodnutí tak přišli o život další lidé, protože „oficiální“ linie vyžadovala běžné vraždy a vyšetřování případů jako sériových vražd odmítala (o razii na homosexuály se ani nebudu zmiňovat).

—

Proč jsem to tu celé psal?

Je ošidné říkat: „Tohle dřív nebylo“. Rozuměj: za socialismu. Bylo. Ve stejné míře. U nás se o tom jen za socialismu nepsalo – články o Hojerovi, Mrázkovi a dalších zabraly v novinách tak dva sloupečky u černé kroniky. Lid se nesměl znepokojovat. Sérioví vrazi přeci patřili „na divoký prohnilý Západ“, protože tam panuje nelidský režim, který zbídačuje lidi a nechává mezi nimi běhat taková monstra. Mnozí tomu věří dosud.

Zadruhé: Policie v socialistickém Československu (tedy vlastně Bezpečnost) nebyla jen tupý nástroj moci. Kriminalisté – a z těch nejznámějších jsou to třeba právě Zahrádka nebo Markovič – dokázali dopadnout a usvědčit i opravdové „oříšky“, jako jsou právě sérioví vrazi. Všechna čest.

Zatřetí: Ani represe, ani tuhý policejní stát nezabrání sériovým vraždám.

Vzpomeňte si na to, až budete zase nad nějakou mediálně populární vraždou lamentovat… Děkuji.

PS: Jak u Mrázka, tak u Čikatila se při vyšetřování ukázal stejný problém: Kriminalisté potřebovali případy dostat mezi lidi – dnes bychom řekli „medializovat“. Z vyšších míst ale přišel příkaz: „Nesmí o tom nikdo vědět!“ U obou případů je vidět, že právě utajování vedlo k prodloužení vyšetřování. Analogii si nalezněte už každý sám.

Dokud se v Bruselu zasedá, není si nikdo jist majetkem ani životem, ale přesto se dopustím předpovědi na základě indicií.

Evropská komise shromažďuje názory občanů, podniků, veřejných správ a dalších zúčastněných stran na otázku, jak plně využít výpočetní technologie založené na internetu k poskytování řady různých služeb („cloud computing“). Cloud computing umožňuje, aby společnosti, veřejné správy i jednotlivci, kteří jsou uživateli sítí jako je internet, měly přístup ke svým údajům a softwaru z počítačů nacházejících se na jiném místě. Může pomoci podnikům – zejména malým a středním – výrazně snížit náklady na informační technologie, vládám poskytovat služby za nižší cenu a ušetřit energii tím, že se hardware využije efektivněji.  Cloud computing se již běžně používá například u emailových služeb prostřednictvím internetu.

Tak, tím by bylo řečeno, co to je cloud. Cloud je třeba mail. Přínos cloudu je mj. v tom, že soukromníci mohou poskytovat levněji služby vládám (!)

Místopředsedkyně Evropské komise odpovědná za digitální agendu Neelie Kroesová k tomu uvedla:  „Velice se těším na potenciální výhody cloud computingu spojené se snížením nákladů, zlepšením služeb a vytvořením nových podnikatelských příležitostí.  Potřebujeme v této oblasti jasně definovanou strategii, aby se co nejlépe využil jeho potenciál. Názory všech zúčastněných stran jsou důležitým předpokladem toho, aby se to podařilo.“

Martin Malý k tomu uvedl: „Velice se těším na skvělé využití potenciálu cloud computingu. Až dosud jsem si myslel, že jej využívám, ale teprve se Strategií budu, doufám, vědět, jaký je správný evropský způsob jeho využití.“

Komise vyzývá všechny zúčastněné strany, zejména uživatele cloud computingu a osoby pracující na jeho vývoji, aby se podělily o své zkušenosti s používáním a poskytováním této služby a sdělily, jaké jsou jejich potřeby, očekávání a názory v této oblasti. Mimo jiné má tento průzkum sloužit k získání zpětné vazby ohledně těchto otázek:

-       ochrana údajů a odpovědnost za ni, zejména v přeshraničních situacích;

-       další právní a technické překážky, které mohou zpomalit rozvoj cloud computingu v Evropě;

-       normalizace a interoperabilní řešení;

-       zavádění služeb cloud computingu, především v malých a středních podnicích;

-       způsoby podpory výzkumu a inovací v této oblasti.

No, budiž. Odpovědnost za ochranu údajů v přeshraničních situacích je určitě rozumné téma, stejně jako interoperabilita. A dál? „Zavádění cloud computingu“? Opravdu? To se jako někdo rozhodl, že cloud je dobrý a tak ho teď budeme zavádět a budeme podporovat jeho zavádění i tam, kde je naprosto zbytečný, nebo jak?

Výsledky konzultace budou zakomponovány do přípravy evropské strategie pro cloud computing, kterou Komise předloží v roce 2012. Cílem této strategie je objasnit právní podmínky pro zavádění cloud computingu v Evropě, stimulovat rozvoj konkurenceschopného evropského odvětví a trhu v uvedené oblasti a usnadnit občanům a podnikům spuštění těchto inovativních služeb.

Čňčňčňčň!

Vidím to nějak takto:

Evropská strategie deklaruje Dobro. Deklarativní právní normy jsou přeci od toho, aby lid věděl, co je dobré. Třeba: „Václav Havel se zasloužil o stát“. „Masaryk se zasloužil o stát“. „Beneš se zasloužil o stát“. Tak co třeba „Cloud computing vyjadřuje myšlenku evropské integrace“?

Strategie bude stimulovat. Víte, co je „stimulace“ v newspeaku? No přeci dotace! Dostanete dotaci na „zavedení cloudu“. Například přejdete na GMail a GDocs, a dostanete na to děngi. Polovinu dáte zprostředkovateli, který ví, jak zatáhnout, aby se oslíček otřásl, a druhou polovinu máte jako kompenzaci, abyste mohli poskytovat levněji službu vládám. A my vám to celé zaplatíme, oklikou přes Brusel.

Kde je dotace, tam je netržní cena. Kdo bude dotován, rozvine služby, nedotovaný nepřežije. (Analogie: zemědělství) Dotován není nejlepší, nejsilnější, rozumný, ale správně evropský.

Summa: Výsledkem strategie budou prázdné proklamace (Cloud je dobrý, áááááno?) a státní korupce. Pardon, dotace. Vznikne spousta nepotřebných nesmyslů, iniciativ, akčních rozvojových plánů a pobídek. Cloudy si zavedou firmy, které ho nepotřebují. Cloudy se zavedou na úřadech, kde budou sloužit jako další pomůcka pro zvyšování entropie a úřední neochoty („Já bych vám s tím ráda pomohla, ale my to máme v cloudu…“)

Možná vypustěj i vlastní cloudovou družici, a v Praze bude centrála! Jupí!

(Psáno 22.1.2012, 23.1. už je vše opravené). Chcete Kindle se slevou 91 procent? Pro Alzu není nic nemožné!

Počítejte se mnou. Na Amazonu mají Kindle Touch ve dvou verzích: za 99 dolarů s reklamami, nebo za 139 dolarů bez reklam (verzi 3G pomineme, tu Alza neprodává). Která z nich to je? Diskuse u produktu napoví:

Tedy verze s reklamami, za 99 USD. Počítám dolar za 20 Kč, takže 2000 Kč. Plus poštovné a DPH – i kdyby hodně, tak 3000 Kč přímo od výrobce. Jenže je tu drobný problém: Výrobek není určen pro non-US trh, takže oficiálně sem Kindle Touch nedostanete. Odkud ho má Alza? Pravděpodobně podobným způsobem, jakým si ho koupili jiní lidé – v USA na adresu US rezidenta, a pak vyvézt. Možnost, že ho oficiálně koupili od Amazonu pro český trh nevylučuji, ale pochybuji o ní.

Ovšem to není to, co je na věci pikantní. Na věci je pikantní tohle:

Pro slabozraké: stránky Alza.cz tvrdí (22. 1. 2012, 14:23), že na čtečku je sleva 91 procent, a že původně stála 39.649 Kč. Tedy skoro 2000 USD! Ve kterém vesmíru, ptám se, kdy stál Kindle Touch čtyřicet tisíc? Že by jim to vozil ten uřvaný mimozemšťan?

Jiná teorie?

Měl bych jednu: ano, sleva 91 je chyba. Pravděpodobně překlep. Pravděpodobně tam mělo být 19. Jenže ta cena „po slevě“ je příliš rozumná, příliš přijatelná, takže ta čísla pravděpodobně musela jít opačně – z cílové ceny a „slevy“ systém vygeneroval „běžnou cenu“. Kdyby se operátor uklepl ještě víc a napsal by „sleva 99 %“, systém by vygeneroval „běžnou cenu 349 949 Kč“ (ušetříte 346.449 Kč!) (moje blbost, po podrobnějším promyšlení mi jako pravděpodobnější připadá ručně zadaná „běžná cena“ – příliš jsem se fixoval na spojení „běžné“ a „původní“ ceny, sorry. Viz komentáře: Někde bude překlep. Jsou tři možnosti: prodejní cena, sleva a „běžná cena“. Prodejní cena je zjevně OK. Co mohlo být dál zadané ručně? Karel Boháček tvrdí, že „původní cena“, ze které systém dopočítal slevu (91). Že se uklepl z 3949 na 39649. Podle Radka zas z 3964,90 vypadla desetinná čárka. Výsledkem je 91 procent slevy. Mohlo by to být tak. Zkrátka a dobře – jedno číslo bylo zadané s překlepem.)

Aktualizace 23.1.: Alza opravila. Na titulní stránce teď je Kindle Touch za 3.499 Kč, sleva 27 %, „běžná cena“ 4.799 Kč. Prosil bych pány Boháčka a Hulána o vysvětlení, jak se při zadávání běžné ceny 4799 překlepl operátor na 39649

Nedělám si iluze o tom, že slevy fungují tak, že obchodník zlevní o sto korun, ale lehce nadsadí „běžnou cenu“, aby to vypadalo líp. Spoléhá na to, že si „původní cenu“ nikdo nepamatuje (byla něco okolo 4000 Kč). Vem to ďas. Ale vážně – takhle hloupě to propíchnout! To je fakt marketingový trapas…

Ale budu si pamatovat, že konkrétně u Alzy se za to ani nestydí. (A asi ani nepovažují za nutné to opravit, ačkoli to visí na titulní stránce.)

V jejich slevovém tornádu jsou zkrátka nejdřív zbořené domy, a teprve pak vítr.

Ano, jsem jeden z těch devíti (či kolika), kdo dostal od Nokie Lumii 800. Původně jsem chtěl poděkovat, zmínit se o tom a používat ji v tichosti jako záložní mobil, bez větších hiphopů okolo. Ale pak začaly na Twitterech nějaké řeči o dreamteamech a influencerech, a když jsem se vrátil včera večer domů z cest a podíval se konečně na internety, tak už měl kdekdo jasno, co že to jsme za partu. A než bych poslouchal, že jsem se zaprodal, ale stydím se o Lumii psát, protože se obávám veřejného mínění, to si radši poslechnu, že jsem se zaprodal a ani se nestyděl o tom napsat, fuj, co si o sobě myslíš?!

Windows Phone 7.5 je slušný systém. Tam není co dodat. Sám mám jako privátní HTC Radar a jsem s ním spokojený. (Služební je pořád N900, hlavně kvůli HW klávesnici, děkuji za optání). Vzhledem k politice MS jsou si jednotlivé telefony s WinPhone jako vejce vejci a kreativita výrobců se omezuje jen na design telefonu a rozmisťování ovládacích prvků. Mohou do telefonu ještě předinstalovat svoje aplikace, ale licence na WP vyžaduje, aby šly bez problémů odinstalovat. Takže jestli znáte jeden WP telefon, znáte je všechny.

Já tedy nebudu řešit, „jaké to je, přejít z XYZ na Lumii s WP“, ale trošku srovnám Lumii s jiným WP.

Na omak je Lumia teplejší než Radar – Radar má tělo kovové, Lumia plastové. Pardon: polykarbanátkové. Radar je v barvě decentní šedi nebo bílý, Lumia jasně modrá, jasně růžová nebo decentně černá. Sáhl jsem po černé variantě, ačkoli mě vidina toho, že růžový telefon zůstane růžový, i když do něj vyreju kružítkem svůj PIN, jelikož je plast probarvený i v hloubce, intenzivně oslovila.

Radar je lehce zaoblený, Lumia hranatější. Radar má zapínací tlačítko shora, Lumia zboku. Lumia má vystouplý lehce zaoblený displej.

Rozměry: stejné, plus mínus jednotky milimetrů.

Systém: Stejný. Lumia má navíc navigaci „Nokia Autem“, která mi včera prozradila, že od nádraží v Českých Budějovicích je to na „Parkoviště Praha Ruzyně – Letiště“ kousek, protože parkoviště u ruzyňského letiště je někde okolo budějcké Polikliniky Sever. Asi mi chtěla udělat radost, ale spíš to bude chtít ještě drobně poladit… Nokia dál nabízí aplikaci na přenos kontaktů ze starého telefonu (a ta nefunguje s telefonem Nokia N900, což je lehce pikantní), a nabízí „aplikaci na feedback“. K tomu brandovaný mail a aplikaci, co doporučí „zajímavé aplikace“ (zatím jsem netestoval).

Bude se hodit. Jen je blbé, že z parkoviště to je k terminálu ještě 200 kilometrů.

Vybavení: Většina HW je diktována podmínkama pro WP, takže jsou oba telefony plus mínus autobus stejné. Radar má „větší“ baterku, takže vydrží delší dobu v pohotovosti (zjištěno velmi dramatickým testem, jehož součástí bylo i „Dobrý den, mohl bych si u vás nabít mobil? On už je úplně vybitý…„) Lumia má dvojnásobek vnitřní paměti (16G), Radar jen 8. Lumia má foťák s 8MPx, Radar 5MPx. Zbytek stejný – chipset, procesor, vše. Procesor by měl mít u Lumie 1.4GHz, u Radaru 1GHz, reálně jsem rozdíl nepozoroval. Možná v nějakém demu to vidět bude…

Fotí slušně...

Displej: Lumia má AMOLED, Radar S-LCD. Papírově je tedy Radar horší. V reálu má Lumia „sklopný efekt“, kterého jsem si všiml po pár minutách a který mi začal okamžitě drásat nervy. Až si koupíte Lumii, pochopíte a nastavíte si tmavé téma, tam to není tak vidět. V praxi jde o to, že pozorovací úhel, v němž by bílá bílá byla, je velmi malý. Stačí vzít mobil do ruky lehce našikmo, tzn. „v displeji se mi neodráží ksicht“, a místo bílé vidíte zelenomodrou. Na Radaru jsou tyhle barevné efekty taky, ale až když koukám opravdu zešikma.

Poznáte, který je Lumia 800?

Lumia 710 je levnější varianta téhož, s displejem TFT (tedy pravděpodobně bez sklopného efektu), s 8G paměti a s foťákem 5MPx.

Když to shrnu:

HTC Radar je podobný Lumii 710, ale s „lepším“ displejem. Lumia má rychlejší procesor. Radar stojí 8.500 Kč, Lumia 710 bude za 8000 Kč. Šul nul, záleží na vkusu, jestli se vám víc líbí design ten či onen nebo jak moc máte nebo nemáte rádi jednotlivé značky. (Radar má tethering, Nokia zatím ne, jak připomněl Radek v diskusi. Radar má navíc „ergonomické“ drobnosti jako automatické zesílení vyzvánění, když máte telefon v kapse nebo tašce, ztišení vyzvánění, když vezmete telefon do ruky nebo aktivaci hlasitého odposlechu otočením telefonu.)

Lumia 800 má ještě „lepší“ displej než Radar (ovšem se sklopným efektem), 16G paměti a 8MPx foťák. Bude stát 12.500 Kč. Má „netradiční“ design (dávám do uvozovek, těžko bude „netradiční“ něco, co znáte z jiného modelu – N9).

A tím se vracím k nadpisu: Proč si koupit Lumii 800?

Ale vážně – proč? Stojí 8GB navíc, foťák s větším rozlišením, design a možnost kochat se zelenomodrým nádechem bílé barvy za příplatek 4.500 Kč?

Nevím jak vy, ale já si pamatuju svůj Alcatel. A Motorolu. A pak několik Siemensů a Sony Ericsson… (Ne, Nokii jsem nikdy neměl, takže jsem byl v letech 95-2003 úplnej lůzr.) Všechno to byly telefony nesmartové, tedy „hloupé“. Uměly totiž telefonovat a pracovat se SMSkama, a tím se jejich kreativita většinou vyčerpávala. Nanejvýš tak ještě nastavit budík a nějaké ty připomínky. Vrcholem kreativity bylo vícetónové vyzvánění. Zasvěcení tvrdí, že na některých telefonech (Siemens M35i třeba) fungoval internet, při podrobnějším studiu jsem došel k tomu, že se tito lidé mýlí. Bylo tam cosi, co se jmenovalo WAP.

Na blbofonech byla jedna věc skvělá. Na displeji neprudily žádné efekty, po zmáčknutí klávesy jste nemuseli čekat, až se překreslí menu i s obrázkem na pozadí, prostě se objevila nová položka. Práce nebyla nejrychlejší, ale byla plynulá. Tehdy jsem si aspoň myslel, že je to plynulá, dnes se tomu říká prý responsivní. Jako že když dáte telefonu nějaký podnět, tak že se něco stane plusmínus hned, že telefon zareaguje bezprostředně. Ne, trik není v rychlosti, ale v podvědomém vnímání toho, že telefon reaguje a nedělá místo toho nějaké kraviny.

Vzal jsem starý Siemens, zmáčknul jsem „položit hovor“, a telefon přestal dělat to, co zrovna dělal, a vrátil se do základní obrazovky. Hned. Blik. Neudělal žádné vizuální „bžum“ ani „plopt!“ ani jiný grafický efekt, obsah nezmizel s efektní animací, neodscrolloval ani se nezmenšil. Prostě zmizel a objevilo se to, na co jsem čekal. Když jsem po telefonu něco chtěl, třeba menu, otevřelo se. Hned. Nepřilétlo na obrazovku ani neudělalo ten děsně populární přechodový efekt, kdy se po najetí ještě chvilku třese, jako by horko těžko brzdilo do správné pozice.

A last, but not least: Telefon se neobtěžoval mi dát najevo to, že něco udělal, decentním pípnutím.

Smartfony, snad z radosti, že už konečně nejsou pitomé, tohle vše dělají. Nadchne vás to. Vypadá to fakt dobře. Máte pocit, že ovládáte stroj ze scifi filmu. Kdyby to mohlo být celé průhledné, bude to celé průhledné (a ono to už celé průhledné je). Připadáte si jako kapitán Kirk, nebo aspoň někdo, kdo v centrále CIA hackuje systémy, a na vycoolované obrazovce se mu objevují velké blikající obrázky zámků.

K tomu to samozřejmě pípá, a ani na sekundu nepochybujte o tom, že pípnutí bylo navrženo týmem odborníků z katedry pípání při fakultě zvukových efektů v MIT přesně podle posledních výzkumů neurobiologů, psychologů a marketingových specialistů tak, aby znělo dostatečně probarveně a majestátně, asi jako sonorní hlas komorníka Lurche.

Zaklínadlem smartfonů jsou aplikace. Je jich mnoho, mnoho, moooc. Vyberte si co hrdlo ráčí – jsou tu nezajímavé, prosté, barevné, divoké. Pokud máte Androida, čeká vás překvapení – bude vypadat a chovat se jinak než Android v jiném telefonu od jiné firmy (někdy i od té samé). Na jeden úkol jsou stovky aplikací. Svoboda, úžasné! Linux! Vyberte si, nejste ničím omezení. Váš smartfon není nikdy úplně připravený, dokud fungují repozitáře aplikací.

Ptáte se, jak je možné, že stařičká 6502 na 1MHz uměla stejné věci jako váš pitomý telefon, a DE FAKTO stejné jako ten nejnovější smartfon s gigahertzovými mnohojádry? Protože platíte za svobodu dělat si to po svém, nebo ještě přesněji za svobodu zkombinovat co hrdlo ráčí a očekávat, že to bude fungovat. Něco ale obětujete… Většinou konzistenci a právě tu responsivnost.

Windows Phone 7.5 známe všichni. Kdekdo vám na požádání řekne, proč je to naprosto nesmyslný systém, určený k zániku, děravý, nepoužitelný, nestabilní a prostě pitomý. Hnusný. S useklými nadpisy. Plýtvá prostorem. Nemá multitasking. Ostatně, přečtěte si libovolnou diskusi Lid versus Radek Hulán. Jestli vás to tedy baví…

Já vám řeknu, proč jsem si WP7.5 vybral já.

V létě 2011 jsem začal zkoušet WP7.5, tehdy ještě v neoficiální dev verzi na HTC HD7. Na rovinu: WP7(.0) bylo něco strašlivého a nepoužitelného. Vážně. Po několika desítkách minut jsem přeflashl na verzi 7.5 a používal tu. Jedna věc mi vadí: česká klávesnice je QWERTZ, nazdar bazar, přepnout do QWERTY je snad nemožné.

WP7.5 vypadá, jako by to běželo na ZX Spectru. Velké barevné čtverce. Jo, jsou animované, ale tím to hasne. Stínování, zrcadlení nebo barevný přechod abyste pohledali. Namísto toho je tam prostý čtverec s rohama, které nenesou ani náznak zaoblení. Ikonky? Zapomeňte! Čtverec. V něm fotka, nápis, prostá rytinka nebo nějaké důležité informace. Prý „informace je design“.

Po několika dnech používání jsem si uvědomil jednu věc: Windows Phone 7.5 doesn’t suck. Fakt. A ten důvod je přesně tentýž, o kterém jsem tu na začátku meldoval několik odstavců. Čtverce. Dlaždice. Nic víc. Ale dotknete se jich – a děje se to! Nemáte dojem, že telefon měl něco důležitějšího na práci a že ho vlastně rušíte.

Měl jsem v ruce iPhony a Androidy a Symbiany a Maema a kdejakou jinou verbež. Všechno to je cool a s miliardama aplikací (až na Maemo, to je skvělý systém pro geeky, co ho vlastní matka Nokie zařízla jak podsvinče na dvorku za svítání, sorráč…) a kustomizací ad nauseam. Proti tomu jsou Windows Phone, kde si zvolíte, jestli budou dlaždice zelené, hnědé nebo v jiné dramatické barvě z palety osmibitového ZX Spectra, a jestli chcete pozadí světlé, nebo tmavé. Tím se systém v možnostech nastavení vyčerpá a nastane okamžik, kdy se duše votunistova rozpláče a jde se prohrabat nabídkou aplikací. No, nepomůže si. Jsou tam. Ale není jich tam padesát pro každou věc, co byste kdy chtěli s telefonem dělat.

Není to pro votunisty. Není to pro mne z roku 2008. Po smrti vnitřního geeka, toho co ladil, nastavoval, taktoval a počítal megahertzy a megabajty a dostupná API a množství čehokoli, je to naopak ideální systém. Je to opinionated software v nejlepším smyslu toho slova. (Jo, nastavení občas připomíná známý screenshot redesignu aplikace Twitterific.)

Koupil jsem si ho. Který? No, vzhledem ke striktně daným požadavkům, co MS klade na výrobce hardware pro WP7.5, je to vlastně úplně jedno, protože jsou všechny plusmínus stejné, ale dobrá: HTC Radar. Jak se to liší od Lumie 800, o které psal Radek? V zásadě hlavně tím, že já jsem s Radarem při vybalování nefláknul o stůl. Technicky pak nějakýma prkotinama, desetinka palce sem, gramy tam, AMOLED vs S-LCD, ale jestli chcete provozovat brand flame, tak se vám budou hodit. Z hlediska používání je to egál.

(Synchronizace, kontakty, kalendáře, cloudy, blabla… je to tam všechno, funguje to, nejsou s tím problémy, ale to slyšet nechcete.)

Mně WP7.5 vyhovuje (ano, preference se mi v posledních dvou letech trochu šouply). Když s ním pracuju, vzpomínám si na doby blbých telefonů… A to není pejorativní. Pro WP7.5 v mém případě hovořila jedna důležitá věc: je to systém, který reaguje. (Ano, animuje se – ale naštěstí jsou animace rychlé a jsou to animace, ne efekty. Má useknuté nadpisy – ale věřte nebo ne, nerozčiluje mě to. Tlačítko „hledat“ je čiré zoufalství – a rozčiluje to! Nemůžete si ho předělat ku obrazu svému. Všechno to je pravda!)

HW klávesnice není. To mi vadí, a až bude nějaký stroj s WP7, který ji mít bude, jdu do něj. Zatím je snad jen Dell, a připadal mi poměrně pofidérní. V situaci, kdy mi odešel Android a já řešil, co koupit, abych telefonoval, a věděl jsem, že chci tenhle OS, se moc vyskakovat nedá…

Ale chová se jako telefon, ne jako primadona. Dělá, co mu řeknu, a udělá to hned, nezdržuje mě a neomezuje mě. Nepředvádí se.

Má všechno, co potřebuju (to všechny systémy, wtz). Chápu ho. Funguje. Nepadá. Neseká se. Neobtěžuje mě. Pracuje.

Vyhovuje mi.

Pozor: Vám vyhovovat nemusí!

A já jsem docela rád, že jsem byl u toho.

Když jsem na podzim 2010 na CIFu povídal, že nakladatelé a vydavatelé mají půl roku na to, aby připravili obsah na příchod digitálních čteček, tak kdekdo věděl zcela přesně, proč „to je potřeba zvážit“ a proč „to takhle nepůjde“, a hlavně „že to je hlavně záležitost nadšenců“, co zatím není potřeba řešit.

Měl jsem pravdu, byl to skoro přesně půlrok.

Stál jsem na pódiu a říkal: „Ono to půjde a uživatelé se k tomu obsahu dostanou. Je na vás, jestli se připojíte a budete z toho mít aspoň nějaké peníze, nebo jestli se postavíte proti, a nebudete z toho mít nic, jen budete utápět prostředky v marném boji proti pirátění.“

V listopadu přišel David Slížek s tím, jestli bych jim nedal svůj skript pro generování obsahu do Kindle. A pak to opravdu jako první spustili.

Loni na podzim jsem se dozvěděl, že Respekt, první české periodikum oficiálně dostupné přes Amazon, začal svou digitální edici díky mému článku.

Mám z toho radost.

Elektronické čtečky vtrhly na český trh s brutální silou a donutily vydavatele a nakladatele se k elektronickému obsahu nějak postavit. Bez Kindle 3 a jeho razantního nástupu bychom dneska stále poslouchali od českých vydavatelů řeči o tom, že je nejdřív potřeba nastavit obchodní modely a vyřešit prodej a vyřešit ochranu, a to pro tak minoritní trh zatím není aktuální otázka…

A dneska jsem si přečetl rozhovor s Martinem Lipertem z eReading.

V době, kdy tady bylo jen pár Kindlů, přišel server Aktuálně.cz s tím, že do nich bude zasílat periodika. Jakmile to začalo dělat Aktuálně, tak se polekali všichni ostatní vydavatelé a řekli si: „No to musíme také.“ A potom začala ta masáž iDnes a dalších. To je obrovská síla. A mě to mrzí, protože rozšíření Kindlu velmi škodí českým elektronickým knihám.

A mě to těší, protože cesta „brandovaných čteček“, kdy spolu soupeří čtyři česká vydavatelství, a já budu mít čtečku pro každé z nich, je nehorázně pitomá. Takhle mají referenční zařízení – a snažte se! (Mimochodem, jsem sám, komu připadá podobné stěžování na dominanci světového leadera jako nejméně efektivní způsob boje s konkurencí? Blbější by bylo snad jen lobbování na uvalení 100% cla na dovoz Kindlů…)

Kindle je totiž uzavřené řešení. Abyste do něj mohl poskytovat obsah, buď se musíte dohodnout s Amazonem, nebo se musíte smířit s tím, že rezignujete na ochranu knihy před kopírováním.

No, Respekt ukázal, že se dohodnout lze, a ta vysněná „ochrana“ je, a to říkám s plným vědomím toho, že se živím psaním, iluzorní a nefunguje. Jak jsem říkal na CIFu: Buď prodávejte, a mějte z toho aspoň něco, nebo hledejte „ochrany“, a nebudete mít nic, jen výdaje a spory. Ale udělejte to rychle.

Vraťme se na závěr k vaší nové čtečce. Lidé ji budou zákonitě srovnávat s Kindlem. Můžete říct, že v něčem čtečku od Amazonu jednoznačně předčí?

Ale ano, umí česky a jako první umožňuje bezdrátový nákup českých e-knih přímo ze zařízení. Kindle navíc v českém prostředí nemá co dělat, není vůbec určen pro český trh a byl sem uměle protlačen tlakem médií. Zvrtlo se to, s tím se už nedá nic dělat. Porovnávat ale naši čtečku s Kindlem je, myslím, chybné. Měli bychom být srovnáváni se čtečkami, jež jsou určeny pro český trh, čtečkami, které podporují standard Adobe DRM a formát ePub. Fascinují mě naši konkurenti. Podporují čtečku (Kindle, pozn. red.) od společnosti, jež působí ve stejném odvětví jako oni, akorát je dočasně prostorově oddělena. Ale jinak má tytéž zájmy. Je to od nich krátkozraké.

Z jakého důvodu bychom to měli takto porovnávat? Z jakého důvodu bychom měli čtečku od eReading šanovat a protežovat? Proč? Protože někdo neumí obchodovat jinak, než že má na trhu vlastní uzavřené řešení? „Český trh“ se tentokrát vykašlal na mínění o tom, co je pro něj dobré, vybral si sám, a podobné řeči akorát svědčí o tom, že někdo neumí naložit se situací, kdy nemá trh obsazený svým proprietárním zařízením.

Pěkné je i sledovat tu argumentaci češtinou, která je taková trošku nepřesná. Čtečka eReading je první s českým ovládáním; Kindle nemá s českými knihami problém, má jen ovládání v angličtině. Asi si pamatujete, kolik se u nás prodalo iPhonů v době, kdy na nich nebylo po češtině vidu ani slechu…

Lipert zkrátka hlavně láteří, že jim Kindle narušil trh, který by tu bez Kindlů ještě neexistoval.

—

Jsem rád, že jsem do toho Kindlu v ČR na začátku pomohl trošku šťouchnout. Na rozdíl od pana Liperta si totiž nemyslím, že budoucnost elektronického placeného obsahu je v tom, že budu mít hafo čteček, pro každého vydavatele či nakladatele jednu, jen proto, že distributoři nehodlají měnit svůj obchodní model. Ne, nenapadá mě jiný. Ale to není moje starost, hru „a co byste jako navrhoval vy?“ nehraju – já jsem zákazník, a obchodní model je věc prodejce.

PS: Kindle za 109USD (s daní, clem a poštovným za 156USD komplet), de facto světový standard pro čtečky za, ať nežeru a dám dolar za dvacet, bratru 3100, a proti tomu eReading čtečka, speciální pro český trh, kvalitativní úrovně „pro český trh to bude dobrý, můžou bejt rádi, že něco mají“ (viz recenze na Rootu *) s doručením za 3800? Srsly?

*) Vyzkouším si sám a zhodnotím; podle pana Liperta se v případě téhle recenze jednalo o shodu neblahých okolností, které utvořily první špatný dojem.

—

Aktualizováno – Odpověď Martina Liperta ze soboty 7.1. 2011:

Dobrý den,

Rád bych Vám napsal několik málo slov k mému rozhovoru v Reflexu. Dovolte mi navázat na Vaše slova:

Víte, já jim to taky nezávidím. Uvědomme si ale jedno: celé tohle hekání není nic jiného, než snaha dohnat vlak a začít prodávat svoje uzavřené zařízení, na kterém bude DRM takové, jaké se bude našim vydavatelům líbit, a další čtečky sem nepustit.

1)    Čtečka eReading.cz First edition není žádné uzavřené řešení. Je to přístroj, který podporuje většinu standardů. Lze říct, že je jedna z nejotevřenějších na trhu.
2)    Neexistuje žádný formát eReading.
3)    Dále bych si dovolil tvrdit, že DRM od Amazonu neslouží primárně k ochraně obsahu, avšak k ochraně businessu (protekcionismu). DRM jsme si v žádném případě nevybrali. Existují prakticky na světě jen 2 varianty: Amazon a Adobe. Zatímco s Amazon DRM pracuje výhradně Kindle (tzn. proprietární ekosystém), s Adobe pracuje celý zbytek světa od distributorů až po vědecké databáze (typu EBSCO).

Můj cíl je jediný (jak velmi správně podotkl František). Můj cíl je, aby čeští nakladatelé mohli vydávat literaturu tak, aby si jí lidé měli možnost legálně koupit a to (pokud možno) ve 100% případů! Naše vize je taková, aby si všichni mohli číst veškerý obsah bez omezení.

Ke sto procentům se lze obtížně přiblížit s proprietárním systémem, který nepodporuje český obsah. Například ochrana DRM je výchozím požadavkem všech agentů se zahraniční literaturou. Klíčovým aspektem je to, že chráněné knihy pomocí DRM do Kindle čtečky dokáže zaslat pouze Amazon. Zdali bude 80% trhu zastupovat tento proprietární systémem, který nebude přijímat standardně českou literaturu, tak nakladatelé budou mít nezáviděníhodnou pozici. V případě, kdy Agent bude trvat na DRM (stejně jako ve zbytku celého světa), tak nakladatel předem bude vědět, že knihu neprodá.

DRM vůbec nefandím. Adobe DRM nám generuje enormní náklady od licencí až po uživatelskou podporu. Ale když je na trhu subjekt (autor, agent, nakladatel), který se rozhodne poskytnout obsah jen pod podmínkou DRM, tak ho můžu přesvědčovat o kvalitě tohoto rozhodnutí, ale nakonec jeho volbu musím vždy respektovat (pokud chci literaturu vůbec vydat).

PS: Pan redaktor již nenapsal, že dle mého názoru je Kindle výborný hardware, který dokáže Amazon dumpingově prodávat, aby maximálně penetroval trh, ale přitom má pro ostatní subjekty nepříznivé důsledky.
Považuji tuto čtečku za jednu z nejkvalitnějších na světě (kdo jiný má lepší ekonomickou pozici pro vývoj takového zařízení, že … ?). Ale to se už do článku asi nehodilo.

S pozdravem
Martin Lipert

PS: eReading.cz First Edition
3500 Kč s DPH (možno vyzvednout v Euronics síti nebo KASA hausy)
V ceně zdarma:
Originál koženkové pevné pouzdro (pro Kindle + 30 dolarů)
3 e-Knihy od Torstu – hůlová , pilátová, topol (nebudu počítat, nemusí se všem líbit)
200 Kč kredit

Suma sumárum:
eReading: 3500 + poštovné PPL 129Kč (kurýr po Praze 99Kč)  – 200 Kredit
(3800 Kč je trochu nefér, stačilo se proklikat do druhého kroku v košíku na Kase…)
Kindle + obal (nebudeme uvažovat vlastní upletenou ponožku nebo stav bez obalu, že ne):  3100 + 500

Jsou lidé, kteří mi psali, že řešili podobné dilema, že mají podobné požadavky, a jestli bych tedy nenapsal, co že to mám a jak s tím jsem spokojený.

Napsal.

Asus Zenbook UX-21e.

„Pěkně obšlehli Macbook Air, fakt že jo. Do detailů…“, pravil Pixy, když ho viděl. A má recht – je to Air, a v něm Windows.

Zenbook má pro mne dvě výhody proti Macu: 1. klávesnice má smysluplnější rozložení kláves a 2. běží na tom Windows, to znamená, že nemusím řešit dilema jestli a) převádět dokumenty na / z Maca, nebo b) změnit celou infrastrukturu a učit se nový systém. Ani na jedno nemám čas, náladu a nervy.

Kopie je to opravdu velmi věrná. Elegantní tělo z kartáčovaného hliníku, všechno do detailu spasované a slícované, nikde nic netrčí, nikde nic neodstává, nikde nic nevrže. Displej má okolo rámečku tenkou gumu, takže při zavření dobře doléhá. S notebookem můžete dělat i razantní cviky, ale přesto se neohne. Celé to je navíc tenké, pevné a lehké. A taky tiché.

Nevýhoda: Je studený. Když si ho položíte na nohy, bude vás studit. Naštěstí jen chvíli. A když se zahřeje usilovnou prací, tak bude mít v nejteplejším místě, tj. u výfuku chladiče, zhruba teplotu lidského těla. Výfuk chladiče je v místech, kde je zavírání displeje, a teplý vzduch fouká nahoru.

Pěkné je „bezprostřední zapnutí“ – ano, po otevření víka to trvá dvě sekundy, a jste tam, kde jste s prací skončili. Fajn technologie, to se mi na Macbookách líbilo. Start systému během patnácti sekund je taky moc hezký – SSD je zkrátka znát. Slušný výkon, slušná výdrž na baterii – skoro čtyři hodiny brouzdání a pouštění filmů… Větší bratr má větší kapacitu baterky a umí snad až sedm hodin. Cesta z Budějc do Prahy trvá tři hodiny, takže výdrž baterky je pro mne dostatečná.

Dolní hrana není skosená, stejně jako u Airu. Trochu jsem se toho bál, ale naštěstí je celé tělo notebooku na stole skloněné pod takovým úhlem, že to nevadí. Když je potřeba, trošku si ho nadzvednu a mohu si o hranu podrbat zápěstí…

Klávesnice na rozdíl od Airu není podsvícená. Ještě nevím, jestli to je nevýhoda a jak velká. Ve tmě nepíšu. Blbé na klávesnici je, že je to (spolu s touchpadem) asi nejslabší článek celého notebooku – stisknutí je občas nepřesné, klávesa sice „cvakne“, ale naprázdno. Stává se mi to hlavně při rychlém psaní. Pokud si dávám pozor a píšu pomaleji, je vše OK. Na druhou stranu mi nezapadávají drobky pod tlačítka, což je pozitivum.

Touchpad je velký a multidotykový. Listování pomocí gest included, stejně tak i zmenšování, zvětšování či otáčení – znáte ze svých iBazmeků. Celá plocha slouží i jako levé tlačítko, určité gesto i jako pravé tlačítko (jako pravé tlačítko funguje samozřejmě i oblast vpravo dole – na fotce vpravo nahoře). Chce to ale trošku potunit, citlivost se mi zdála v továrním nastavení dost podivná a občas obsah „ustřelil“ někam do dža, protože si ovladač touchpadu vyložil pokus o gesto jako hodně divoký pohyb. Ale stejně jako u klávesnice: věc zvyku.

Kupoval jsem si ho především na cesty, na přednášky, na prezentace a tak. A rovnou jsem ho i pokřtil. Vše bez problémů, fungoval jak jsem čekal, bez potíží a „na první dobrou“ (bylo ode mne odvážné vzít si na prezentaci jen dva dny nový notebook a netáhnout soubory „pro jistotu“ na flashce, ale vyšlo to!)

Zenbook má USB3 a USB2 (jako že dva konektory, jeden rychlejší a jeden pomalejší). Do toho rychlejšího můžete zasunout LAN kartu (dodávanou s notebookem) a použít klasickou síť. Kromě toho má notebook i audiokonektor, mini VGA (v balení je i konvertor na VGA) a microHDMI (kabel nebo redukci si musíte koupit sami). Webkamera je zabudovaná, stejně jako mikrofon.

Pokud chcete k Zenbooku připojit klávesnici a myš, musíte buď fungovat přes Wifi, nebo koupit USB hub. Anebo můžete, jako já, koupit myš s bluetooth.

Předinstalované jsou Windows 7 (64bit – nějaké Home cosi) a – kupodivu – minimum SW balastu. Například měřič výdrže baterky nebo přepínač výkonu – obojí jako widget na ploše a obojí docela užitečné a neurážející.

PR materiály se rozplývají nad audiovýstupem od Bang & Olufsen. No, špatné to není, ale na nějakou diskotéku zapomeňte. Subwoofer není, takže basy moc neuslyšíte, a výšky jsou při velké hlasitosti zkreslené. Ale hodně záleží na tom, na jaké desce máte notebook položený – reproduktory jsou totiž na spodní straně a používají desku stolu jako rezonanční plochu. Čím líp vám vibruje stůl, tím lepší zvuk

Notebook splňuje požadavky, které Intel definoval jako „ultrabook“ – nízká hmotnost, tenké tělo, nízká spotřeba, nebo třeba technologie proti odcizení (Intel AntiTheft – při odcizení můžete na dálku, samozřejmě až po prvním připojení k internetu, smazat data, zašifrovat disk nebo zablokovat BIOS, takže se „šťastnému novému majiteli“ zobrazuje jen hláška o tom, kam má notebook vrátit).

K výkonu – vše funguje rychle a spolehlivě, SSD disk je hodně znát. Při práci mě nic nebrzdí a všechno je svižné. Pro milovníky „tvrdých čísel“: Half-Life 2 epizoda 2, nativní rozlišení, vysoké detaily, bez AA – 50 fps. Naštěstí mám na hraní jiné stroje, a na zbytek práce integrovaná grafika HD3000 stačí.

(Pro toho člověka, co kdesi v diskusi psal „většina lidí po koupi notebooku přeci jako první udělá to, že vymění paměť“, bych dodal, že já tedy nejsem většina, mně 4GB v notebooku stačí. Pokud jste vy většina, co si jako první vymění paměť, tak si nekupujte Zenbook – nejsou v něm moduly, paměť je na desce natvrdo.)

Richard „Tygřík“ Bukovanský chtěl vidět detail zavírání displeje. Nafotil jsem mu několik fotek, a při odesílání téhle jsem se uklepl a omylem si ji nastavil jako pozadí na telefonu. A nakonec jsem si ji tam i nechal…

Po stránce výkonu je plně dostačující. Po stránce použitelnosti taky – na pět hvězdiček to sice není, to by musela být klávesnice přesnější a touchpad inteligentnější, ale není to taková tragédie. Touchpad i klávesnice je, při porovnání s notebooky, co jsem používal, nadstandard, ale člověk si u takovéhleho přístroje říká, že mohlo být ještě o kousek líp. Nosí se pěkně, v tašce se vám neohne, tělo je pevné, a navíc dostanete i pouzdro (vejde se do něj k notebooku i papír A4).

Vzhled je za plný počet bodů. Manželčin komentář („Vypadá fakt dobře, takový by se mi taky líbil“) hovoří za vše. Ano, je to obšlehnutý Macbook Air, naštěstí obšlehnutý dobře.

Jedna drobná výtka na konec: neotevřete ho jednou rukou.

—

Zatím je příliš brzy na nějaké dlouhodobé zkušenosti a hodnocení, notebook mám tři týdny. Ale jsem s ním zatím naprosto spokojený. Jestli máte nějaké další dotazy, chcete vědět něco konkrétního, zeptejte se v komentářích. (A na první otázku odpovím rovnou…)

Ot.: Proč sis nekoupil UX31e, proč sis nekoupil Acer, proč sis nekoupil Dell, HP, Lenovo, proč sis nekoupil větší, menší, proč sis nekoupil něco s Linuxem, proč sis nekoupil plastový, proč sis nekoupil tenhle, já ho mám a jsem s ním moc spokojený, proč sis nekoupil Maca, Asus dělá šmejdy, Windows jsou šmejdy, upřímnou soustrast, proč sis nekoupil tablet, proč sis nkoupil za ty peníze něco mnohem nadupanějšího?

Odp.: Protože jsem si, po podrobném zvážení svých požadavků, potřeb a nepotřeb, koupil tenhle, jelikož MI VYHOVUJE.

PS: Proč „můj první notebook“? Protože všechny, co jsem dosud používal, byly služební a já neměl potřebu mít vlastní.

Sice vím jak, ale stejně si trumfnu. Starý Drupal v ú es á mě přestal bavit a vyhovovat. WordPress je, koukám, mnohem progresivnější a připadá mi, že na to, co potřebuju, i líp sedne. Navíc spousta „nových a progresivních featůr“, jako třeba CDN pro statický obsah, abys na Drupalu pohledal.

Takže WordPress. U Ignum ve Webcloudu.

Vybral jsem k tomu i novou šablonu. Ještě pár dní ji budu ladit, tak se neostýchejte poznamenat nějakou inteligentní připomínku.

Je to první ze změn, co na 012 plánuju. Ještě uvidíte, stay tuňák.

Archiv z let 09-11 najdete v záhlaví, mobilní verze vám snad naskočila sama, jestli ne, hledejte přepínač.

PS: Pokud si myslíte, že tenhle příspěvek je tu jen proto, aby tu netrčel ten původní „Vítej, světe…“, tak máte pravdu!