Pro zprovoznění GIT budeme potřebovat nastahovat nějaké soubory, takže stáhněte msysgit a tortoiseGit. Prvně si nainstalujeme TortoiseGit, není na tom nic složitého, nějaké další nastavování bude potřeba až u msysgit:

Proklikejte (případně dle libosti přenastavte) se až k této obrazovce a a zaškrtněte Run Git from the Windows Command Prompt:

Na další obrazovce zvolte Use Tortoise(Plink) a nastavte správně cestu.

Line endings ponechávám na defaultní volbě.

Poté se program doinstaluje a základ máme úspěšně za sebou. Nyní musím vygenerovat public a private key. V nainstalovaných programech (nabídka Start) najděte TortoiseGit/puttygen a spusťte jej. Stiskněte tlačítko Generate a chvilku budete muset hýbat myší, než indikátor stavu generování dojede do konce.

Po vygenerování můžete dopsat passphrase – není povinné. Oba klíče si někam uložte a z rámečku s vygenerovaným klíčem ho zkopírujte na GitHub. Přihlašte se (nebo zaregistrujte, nic na tom není) na GitHub -> Account settings ->SSH Keys ->Add SSH Key.

Tak a teď už jenom udělat lokální repozitář. Vytvořte si nějakou složku, ve které repositář má být umístěn a v okně té složky klikněte pravým tlačítkem. V kontextové nabídce vyberte Git Clone.

Objeví se vám toto okno:

Url zkopírujte z GitHubu (otevřete si stránku repozitáře).

Ještě můžete pozměnit cestu k lokálnímu repozitáři a zaškrtněte Load Putty Key  a vyberte vygenerovaný private key (který jste si uložili do počítače). Hotovo, repozitář se vám naklonuje do počítače. Pokud budete chtít udělat commit, zjistíte, že je potřeba vyplnit jméno a email. To můžete udělat přes kontextovou nabídku (pravým tlačítkem na složku repozitáře, v Toirtoise vybrat settings) a nebo zkuste udělat commit a nabídka se vám sama otevře. Pull (commit) by již měl projít. Zase tak složité to nebylo, co?

Často se mi stává, že chce někdo na web umístit sekci spřátelené weby, buď jako pás odkazů do postranního panelu a nebo jako samostatnou stránku. Vidím v tom často jen snahu o udržení nějakého standardu, jehož smysl ale možná nedává tak úplně smysl. Pojďme se na to podívat trochu obšírněji.

Proč a jak se to používalo?

Kdysi dávno, v začátcích českého internetu, byly spřátelené weby hodně používanou sekcí webových stránek. Lidé se na internetu pohybovali také trošku jinak, než dnes. Fulltextové vyhledávání (seznam.cz, google.com) nebylo zase tak rozšířené a většinu stránek lidé hledali přes seznamy (katalogy) webů. Fungoval tak i seznam.cz, proto vlastně i ten jeho název. Možná si to ještě pamatujete, na úvodní stránce byl přehled kategorií a vy jste se proklikali až k webům, které znáte. Takovéto katalogy dnes fungují spíš oborově, většině lidí ale vyhledává přes full text.

V té době dávalo smysl nabídnout návštěvníkům vašeho webu odkazy na zajímavé weby, které byly tématicky podobné vašemu webu. Samozřejmě největší blbostí bylo, dát tam odkaz na vaší konkurenci a připravit se tak o případnou konverzi.

Pokud bych byl zedník, na svůj web bych si s radostí dal odkaz na pokrývače, instalatéra či elektrikáře, se kterými mám dobrou zkušenost. Protože umístěním odkazu na svém webu je v očích návštěvníka doporučuji, dávám jim pozitivní referenci.

Na počátku tohoto tisíciletí se vynořily blogy. Blogosféra byla předzvěst sociálních sítí, i když byla decentralizovaná – nezávislá na jednotné platformě. Lidé, co psali blogy, si vytvořili vlastní komunity, komentovali si své příspěvky a dávalo velký smysl umístit do postranního panelu odkaz na zajímavé blogy, které autor sleduje. Většinou to totiž znamenalo, že pokud se vám líbí blog, který právě čtete, asi se vám bude líbit i blog, který vám autor doporučuje.

S nástupem microblogování éra klasických blogů ustoupila. Napsat příspěvek bylo jednodušší, vytvoření komunity bylo jednodušší. To jsou sociální sítě.

Jak tedy na to?

Chcete-li na svůj web umístit odkaz na zajímavý web, napište raději článek. Třeba novinku. Přestože po chvíli zmizí z úvodní stránky, pro cílovou stránku to bude mít větší význam, než ikonka v postranním panelu, protože světe div se, skoro nikdo na ně stejně nekliká.

Jediný přínos umístění takového odkazu tedy je stejně přidání jakýchsi bodů v hodnocení stránky vyhledávači a tedy nějaké zlepšení pozice ve vyhledávání. A to bude vždy lepší, pokud na web nebude odkazovat pouze samostatný odkaz, ale pokud to bude odkaz ze smysluplného textu.

Jak prakticky na to? Dejte si na web třeba něco takového (odkaz nedávajte k názvu webu/firmy, ale ke slovům, které web co nejlépe popisují):

Potřebujete kvalitní webové stránky? Doporučuji vám nofutur3 design, protože to dělají dobře a udělají vám web klidně i na wordpressu, což vás vyjde na pár kaček.

Čeští android vývojáři měli dlouhou dobu poněkud ztíženou pozici – nemohli do Google Play (dříve android marketu) dávat placené aplikace. Až do konce roku 2010 se dokonce z ČR aplikace nedaly ani nakupovat. Nemožnost prodeje aplikací bylo hodně diskutované téma na GDD 2011 a všichni googleři se nás snažili přesvědčit, že si tento problém uvědomují a že se na něm intenzivně pracuje. Když si představím celkovou právní džungli v ČR, je mi jasné, že asi nebylo jednoduché se s tím poprat a kdyby v ČR nebylo ohromné množství kvalitních vývojářů, asi by se market pro placené aplikace nezpřístupnil nikdy.

Do dnešního dne totiž měli vývojáři jen omezené možnosti, jak zpeněžit své aplikace a získat tak peníze na jejich další vývoj:

• Založit firmu mimo ČR (nejčastěji německo, UK nebo USA), což není zase tak problematické pro větší vývojové týmy, ale pro individuálního vývojáře to už může být poměrně komplikované (resp. přínosy nevyváží vynaložené úsilí)
• Dát do aplikace reklamy – což není vždy úplně rentabilní možnost. Navíc reklamy je lepší dávat do lite verze aplikace a nabídnout verzi bez reklam, ale za nějakou drobnou úplatu.
• Snažit se získat peníze jinou cestou – prodávat registrační kódy přes premium SMS nebo jiné služby. S tímhle jste se asi moc nesetkali, protože je to tak komplikovaná cesta, že ji snad nikdo ve velké míře nevyužíval
• Prodávat aplikaci mimo Google Play – marketů pro Android je poměrně hodně, dokonce i velkých (třeba jeden má i Amazon), ale většina uživatelů používá Google Play a pro běžného uživatele je velmi komplikované stahovat aplikace z jiných marketů
• Tiše vyčkávat, až Google zprovozní placené aplikace.

Protože mobilní platformu podle mého názoru tvoří hlavně kvalitní aplikace, mohl by tento krok pomoct k tomu, aby se na Google Play objevily další kvalitní aplikace a nebo aby se ty staré přepracovaly, protože co si budeme povídat – spousta z nich je programátorská. Tzn. pro běžného uživatele těžko použitelná.

Poslední měsíc jsem zkoušel a zkoumal různé grid systémy, většinou tedy ty, které jsou responsive. Vzpomněl jsem si tehdy, že jsem si kdysi uložil odkaz na bootstrap, docela zajímavý projekt od tvůrců Twitteru. I jal jsem se bootstrap prozkoumat a co čert nechtěl, na úvodní stránce byla informace o tom, že brzy bude uvolněna nová verze. Nové verze jsem si všiml s měsíčním zpožděním, ale je tam a rozhodně stojí za vyzkoušení.

Chystáte-li se nahrát vaší android aplikaci na android market, připravte si následující propagační grafiku:

Screenshoty – povinné

Budete potřebovat minimálně 2 a maximálně se vám jich podaří nahrát osm. Rozlišení buď 320×480, 480×800 nebo 480×854. To vše buď 24bit PNG nebo JPEG, bez průhlednosti.

Screenshoty se zobrazují v marketu u vaší aplikace.

Ikona aplikace ve vysokém rozlišení – povinné

Ikona se v marketu používá na různých místech, měla by být v rozlišení 512×512, 32bit PNG s průhledností. Maximální velikost 1024KB.

Propagační grafika – nepovinné

180×120 24bit PNG nebo JPEG bez průhlednosti.

Grafika pro featured sekci – nepovinné

1024×500 24bit PNG nebo JPEG bez průhlednosti.

Používejte velké texty, tato grafika může být zmenšována. Počítejte s tím, že se může zobrazit na nějakém místě, kde nebude vaše ikona, takže není od věci sem umístit logo nebo název.

Odkaz na video – nepovinné

V podstatě se jedná o odkaz na youtube, rozumné je, aby video bylo krátké.

V poslední době mé nervy zkouší spousta lidí. Různé hospody, knihkupectví a nebo spolky mi zasílají žádosti o přátelství. A to i ti, o kterých jsem si myslel, že jsou buď inteligentní a nebo pečlivý. Nakonec jsem dospěl k tomu, že se jedná o rozvinutí Darwinovy teorie – ti kdo jsou neschopní si zjistit i minimum informací o tom, jak fungují firemní (a ostatní jiné než osobní) účty na facebooku, si takový účet nezaslouží a po mnoha a mnoha hodinách úmorného shánění přátel jim ho facebook administrátor smaže a bude se tomu smát celou cestu z kanceláře na parkoviště a někdy možná i déle.

V čem je problém? Pokud se mi zobrazí otázka, jestli kamarádím s hospodou tou a tou, musím vždy odpovědět ne. Těžko se můžu kamarádit s něčím, co je nehmotné (ok, ok, viděl jsem Šestý smysl).

Takže dál. Potvrdíme-li přátelství, bude mít účet té hospody přístup k informacím, které skrýváme. Samozřejmě můžeme tyto informace před hospodou skrýt, ale proč se pořád hrabat v nastavení soukromí jen kvůli tomu, že je někdo línej si zjistit, jak se používá facebook?

Pokud potvrdíte přátelství profilu, který by měl být stránkou, bez dalšího nastavení se tento profil dostane ke všem informacím z vašeho facebooku, jako vaši přátelé. Uvědomte si, že tyto profily kolikrát sdílí více lidí a vy nikdy nevíte, kdo si bude prohlížet vaše informace.

Nevýhody osobního profilu (pokud se nejedná o osobní účet)

• někteří uživatelé neradi potvrzují přátelství neexistujícím osobám
• porušujete pravidla facebooku, dříve nebo později vám účet smažou (bez varování a nenávratně). Spíš později, protože je to větši sranda, když je tam hodně potvrzených přátelství.
• není tak komfortní správa účtu jako u stránek

Takže jak to udělat správně? Otevřete si facebook. Uvidíte jednu z těchto stránek (podle nastaveného jazyka). A protože založení stránky není na první pohled zřejmé, na screenshotech jsem ten odkaz označil.

Poté už je to jednoduché, vyberete kategorii, vyplníte název (pozor, jedná-li se o stránku po firmu, musíte vyplnit její opravdické jméno, jinak opět porušujete pravidla), nějaké další informace a voilá – je hotovo. Můžete začít lovit fanoušky!

Když už jsem napsal článek, jak z USB flash disku nainstalovat Windows 7, připojím i variantu pro gnu/linux. Z notebooku jsem kdysi vyndal DVD mechaniku, takže když jsem se rozhodl, že si nainstaluji Arch Linux pro vývoj pro platformu Android, musel jsem hledat alternativní způsob instalace.

Pokud s žádnou linuxovou distribucí nemáte zkušenosti, doporučuji vám začít s Ubuntu. Má poměrně propracovaný instalátor a tak byste instalační proces měli zvládnout bez problémů.

Na začátku si buď dejte stahovat instalační/live CD oblíbené distribuce a nebo rovnou začneme a stáhnete si ho později. Připravte si flash disk (obvykle budete potřebovat 1GiB nebo větší). Pro jistotu ho dejte naformátovat, pokud to neuděláte, možná vám z něj později nepůjde nabootovat.

Stáhněte si utilitku UNetBootin (je ve verzi pro Windows, Linux, Mac). Po spuštění vás přívítá následující okno.

A teď pozor, je to trošičku programátorsky nepřehledné. Není totiž zřejmé, že máte 2 možnosti. Buď si vybrat již předem stažený ISO soubor (v dolní části okna) a nebo si vybrat distribuci, verzi OS a nechat si ISO soubor stáhnout UNetBootinem. Pokud se Vám to nechce hledat na internetu, tak je to příjemná volba, distribucí je tam požehnaně, takže si asi vyberete. Jestli na to spěcháte, radši si to stáhněte přes torrent, FTP servery jsou často limitované nějakou maximální rychlostí.

Ještě nezapomeňte vybrat, na jaký disk se má distribuce nahrát a můžete stisknout OK. Pokud si necháte distribuci stáhnout, bude to probíhat nějak takto.

Až vše doběhne dokonce, nechte flash disk ve zdířce a restartujte počítač. V BIOSu nastavte bootování z USB a vše by mělo fungovat.

Když už jsem zmiňoval to, že je dobrý nápad flash disk prvně naformátovat, zmíním ještě jednu věc, se kterou jsem se setkal. Občas některý flash disk blbne. Mám tady jeden starý 1GiB Kingston a ten mi občas nechce bootovat, takže pokud se vám to nepodaří na první pokus, zkuste to ještě s jiným flash diskem.

Potřebujete nainstalovat Windows 7 na netbook nebo jiný počítač bez DVD mechaniky? Není to nic složitého, stačí mít 4GB+ flash disk a můžete se do toho pustit.

Co budeme potřebovat? ISO soubour s instalačním DVD Windows 7. Pokud tedy máte originál instalační DVD, najděte počítač s DVD mechanikou a pomocí nějakého programu pro tvorbu ISO souborů vytvořte potřebný soubor. Pokud instalační DVD nemáte, tak si Windows 7 kupte nebo si je někde stáhněte/půjčte (verze Windows by měla být stejná jako ta, pro kterou máte licenční klíč, aby se vám podařilo Windows aktivovat).

Dále si stáhněte Windows 7 USB DVD download tool – instalační soubor a nainstalujte ho. Po spuštění programu se vám zobrazí tento dialog.

Vyberte instalační ISO soubot a potvrďte. Připravte si flash disk a přeformátujte ho (nebo to nechte udělat Windows 7 USB DVD tool, každopádně zkontrolujte, zda na něm nemáte žádná důležitá data). V dalším kroku zvolte USB device.

Z nabídky vyberte flash disk, na který chcete nahrát instalační DVD Windows 7 a stiskněte Begin copying.

A to je vše, nyní zbývá vyčkat do konce nahrávání (cca 15 minut).

Po úspěšném vytvoření bootovatelného flash disku s instalačním DVD Windows 7 stačí restartovat počítač a v BIOSu vybrat, ať počítač začne bootovat z flash disku (USB). Instalace může začít.

Nedávno jsem se dostal k článku, který vyšel na mobil.cz a parádně mě rozesmál. Krásně charakterizuje úpadek novinařiny v Česku (původně jsem chtěl napsat „v Čechách“, ale dozvěděl jsem se, že to nezahrnuje kolonie Morava a Slezsko), zvláště v online periodikách. Bohužel i tištěná média tento trend následují, takže jsou jen o krok pozadu. Mobil.cz je sice bezvýznamný oborový server, ale je součástí iDnes.cz, takže se článek objevil na poměrně dost webech/portálech.

Tím jsem trochu popsal situaci a nyní šup k té reakci. První, co mě naprosto udivuje, je fakt, že autor hází různými výzkumy a v článku na ně nevede ani jeden odkaz – za to je celý článek zaprasený intextovou reklamou (viz obrázek). Přijde mi to trochu smutné, když hypertext tohle provázání extrémně usnadnil, na druhou stranu chápu, že server asi nechce předávat PR (page rank) a uživatele jiným serverům (teda v případě, že za to nedostane cash).

Patentové spory

Patentové spory jsou doopravdy velkým problémem. Microsoft s pomocí patentů zaútočil na HTC (a další) – firmy, které na své smartphony dávali Windows Mobile a v proluce, kdy Windows Mobile byl naprosto nepoužitelný systém a než vznikl Windows Phone 7, začali do svých telefonů dávat Android. Licence na WP7 á $15, poplatek za použití patentů v Androidu áb $15. To už vypadá jako problém. A patenty nedrží jen Microsoft.

Pěkný úvod k patentové problematice je v dnešním článku na Lupě – i když se netýká Androidu, telefonů a nakonec ani těch známých patentů (ač si spousta lidí myslím, že Samsung nesmí prodávat svůj tablet v Evropě právě kvůli nim).

S těmi problematickými patenty je to tak, že platí jen na území USA – protože tam je možné je registrovat a Evropa je zatím neinkorporovala do právního systému a asi to nikdy neudělá. Krása patentů spočívá v tom, že si můžete patentovat nějakou blbost – jako třeba trojklik na myši. V ruce máte poměrně silný nástroj, proti všem, kdo tuhle funkci chtějí používat. Buď vám musí solit prachy, nebo to celé pošlete k soudu. Během trvání procesu dost pravděpodobně nebudete moct tu patentovanou funkčnost používat, nakonec ho vyhrajete, protože patent je moc obecný a soud ho zruší. Nic moc, co?

Má to nějaké výhody? Asi ano. Je totiž možné, že si konečně někdo uvědomí, že je to celé fraška a celý ten systém projde velkou obměnou. A vzhledem k tomu, že Google žádné patenty nenakupuje, to vypadá tak, že s tímhle asi trochu počítají.

Licenční poplatky a náklady na vývoj

Licenční poplatky souvisí s těmi patenty, nebudu to už dále rozebírat.

Náklady na vývoj. Tohle už je hodně zavádějící text. Výrobci telefonů si dělají často grafickou nadstavbu ke svým telefonům – může to pro ně být konkurenční výhoda, tzn. jedná se investici, která by se teoreticky měla projevit větším obratem a v ideálním případě i větším ziskem.

Android má ale tu výhodu, že je poměrně hodně otevřený a možnosti těchto úprav jsou pro firmy téměř neomezené. Troufám si tvrdit, že v menší míře budou výrobci customizovat i telefony s WP7. Nebude to už grafická nadstavba nad OS, ale budou to třeba lepší aplikace. U iPhonu se nic takového dít nebude – výrobce je jen jeden a nepotřebuje zaujmout odlišností.

Bezpečnostní díry

Tak prvně opravíme několik absurních tvrzení.

Záplatování systému se děje hůře než u konkurenčních platforem, opět je to proto, že Google jednoduše nemá android zcela pod kontrolou.Zdroj: http://mobil.idnes.cz/android-se-topi-v-potizich-muze-kvuli-nim-ztratit-dobyte-pozice-pw8-/mob_tech.aspx?c=A110802_165208_mob_tech_vok

Google má Android zcela pod kontrolou. Problém je na straně výrobců mobilních zařízení, kteří se rozhodnout pro starý typ telefonu nevydávat aktualizované verze OS. Ale tahle situace bude u všech OS – Apple to tak dělá a nebudeme si nalhávat, že s WP7 to bude jinak. Dokážete si snad představit, že s ohledem na rychlost vývoje hardware bude možné novou verzi systému (s opravenými bezp. chybami) provozovat na zařízení starém třeba 2 roky?

Pod kontrolou nemá ani aplikace. Schvalovací proces není tak přísný jako třeba u iOS a androidí programy tak často na uživatele svým autorům prozrazují spoustu dat, které by uživatelé dobrovolně prozradit nechtěli. Potíž je v tom, že ani z popisu toho, k čemu má aplikace přístup, nemusí uživatel nutně při instalaci poznat, jestli je pro něj program nebezpečný či nikoli.Zdroj: http://mobil.idnes.cz/android-se-topi-v-potizich-muze-kvuli-nim-ztratit-dobyte-pozice-pw8-/mob_tech.aspx?c=A110802_165208_mob_tech_vok

Google pod kontrolou aplikace nemá, přesto ale ty nebezpečné z Marketu po nahlášení stahuje. Schvalovací proces u iOS je přísný a poměrně autoritářský – když Apple rozhodne, že určitý druh aplikace ve svém Marketu nechce, tak se můžete na hlavu postavit a ta aplikace tam prostě nebude – je to třeba případ aplikace I am rich a dobře to dokumentuje několikaletá absence navigačního software.

Takže: všechny telefony jsou stejně zranitelné, v Android Marketu nebezpečné aplikace nebudou, volnost však máte v tom, že si můžete nainstalovat i aplikaci, co v Marketu není a tam už je to jiná situace. Systém vás ale několikrát poměrně drsně upozorní, že to není dobrý nápad.

Spousta verzí

Android je tedy hodně roztříštěný a vedle sebe existuje řada verzí systému v řadě podob. To není jednoduché ani pro programátory, natož pak pro uživatele.Zdroj: http://mobil.idnes.cz/android-se-topi-v-potizich-muze-kvuli-nim-ztratit-dobyte-pozice-pw8-/mob_tech.aspx?c=A110802_165208_mob_tech_vok

Pro programátory je to naprosto jednoduché. Vyberou si verzi API a prostě programují. Na starších verzích ta aplikace nepůjde, na novějších půjde. Jestli je nějaký problém, tak je to několik druhů rozlišení, pro které se aplikace musí připravit (pro iOS pouze dvě). Souvisí to opět s tím, že Android je otevřený a je dostupný na mnoha druzích telefonů, ne jenom na jednom.

Pro uživatele je to naprosto jednoduché. V marketu vidí jen aplikace, které jim na jejich verzi telefonu půjdou a ty si mohou stáhnout. Pro staré telefony nejsou aktualizaci na novou verzi systému, takže si musí koupit nový telefon. Stejně jako u Apple. Staré telefony prostě nezvládnou nové funkce telefonu. To je fakt, se kterým se musíme smířit a nebo koupit telefon bez OS.

Vysoké procento vrácených přístrojů

A tím se dostáváme k nejvtipnější části.

Vracejí je i nespokojení zákazníci, kterým se prostě přístroj po koupi nezalíbí. 30 až 40 % vrácených telefonů je opravdu vysoké číslo, třeba iPhone vrátí pouze 1,7 % zákazníků.Zdroj: http://mobil.idnes.cz/android-se-topi-v-potizich-muze-kvuli-nim-ztratit-dobyte-pozice-pw8-/mob_tech.aspx?c=A110802_165208_mob_tech_vok

A protože v článku chybí odkaz na výzkum, podle kterého je těch 30 – 40% v článku použito, jako první věc ho sem přidám. Když pomineme fakt, že to číslo je naprostá blbost, která nikde není podložená výzkumem a nebo metodikou, kterou se k výsledku došlo, tak možná stojí za to říct, proč má Android větší procento (a věřím tomu, že je) vrácených přístrojů než třeba iOS. Apple produkty jsou prostě luxusní a zpracované z velmi kvalitních materiálů – není to prostě lowend. Android je používaný také na vysoce kvalitních přístrojích, ale také na lowend telefonech s měkkými plasty a nekvalitním sklem na displeji. Takže pokud se má porovnávat míra vrácení přístrojů, příště by se to mělo dělat u podobných přístrojů. Takhle demagogicky používané (i tak z prstu vycucané) informace potom logicky snižují důveryhodnost média. Která je i bez toho dost nízká.

Zbytek už nemá smysl komentovat, přidám jen jeden problém Androidu, který je skutečný. Optimalizace. Android pořád žere hodně baterky a přestože každá verze Androidu je více optimalizovaná, nemyslím si, že tenhle problém někdy skutečné vyřeší.

Taky jste si mysleli, že facebook už nic nepřekoná? Že to Google v oblasti sociálních sítí vzdal s poměrně neúspěšnou službou Orkut (ok, je úspěšná v Jižní Americe)? Jenže Google to nevzdal. Poměrně tajně připravoval svou vlastní sociální síť a dnes spustil její demo. Jako vždy pouze pro několik vybraných uživatelů, postupně jich bude přibývat. Přihlásit se můžete na stránce projektu google +.