Pokud častěji přeinstalováváte operační systém Windows, určitě vás už napadlo, že by bylo fajn trošku zautomatizovat následnou nudnou instalaci nezbytných programů – antivir, prohlížeč webu, .NET, silverlight, flash, java, adobe reader a spoustu dalších.

Konečně je zde perfektní řešení – internetová služba ninite.com. Na přehledné webové stránce si zaškrtáte všechny programy, které chcete nainstalovat a stáhnete si vygenerovaný instalátor, který po spuštění postupně stáhne a nainstaluje všechny vybrané aplikace. Prostě luxus!

Pomalu už si nepamatuji doby, kdy všude nevisely volební billboardy a Paroubek neaspiroval na největšího kreténa století (v tom minulém ho o fous předběhlo pár exotů jako třeba Hitler nebo Stalin – když se nad tím člověk zamyslí, tuhle soutěž už léta vedou socialisti). Ano, tenhle rok je předvolební klání dlouhé a únavné. Dvě největší strany utopily v kampani peníze zhruba na 20 800 000 ks piva. Z toho už by bylo pěkné moře, stačilo by někde sehnat trochu písku na pláže.

Že funguje reklamní slepota ví snad i Tvrdík a tak po chvilce radosti z vyretušovaných politiků usmívajících se na vás při cestě do práce, nastupuje spíš ignorace. S billboardy je to těžké – u většiny ani nepoznáte, zda jsou oficiální či je to nějaká recese.

Cenu za billboard volební kampaně dostává Jirka bojující proti plžům. Anticenu za počin této kampaně získává web cssdprotivam.cz. Takže je to šul nul. Oficiální web cssd.cz se soutěže nezúčastnil, protože nebylo jasné, zda ho nehackli komáři z Haló novin.

Virální marketing necháme stranou pro další článek, protože zde politici moc nebodovali a jasným vítězem zde je plebs. Takže co netradičního nám předveli magové v marketingových týmech politických stran?

ČSSD předvedla výborný trik s telemarketingem (bo – běžný občan; jp – Jirka Paroubek)

bo: „Haló?“

jp: „Dobrý den, tady Jiří Paroubek, znáte mě třeba z televizních vysílání pana Moravce. Mluvím s panem Novákem?“

bo: „Dobrý den, to jsem já. Co potřebujete?“

jp: „Počkejte, musím si ověřit vaší identitu. Mohl byste mi říct rodné příjmení vaší matky nebo vaše rodné číslo?“

bo: sdělí požadované informace

jp: „To jsem rád, že jsem Vás zastihl. Mám pro vás jedinečnou nabídku! Nechtěl byste mi dát u voleb hlas?

Myslím, že je docela zřejmé, že tento marketingový trik nevzešel z hlav marketingového týmu ČSSD, ale spíše od jejich amerických poradců. Doopravdy mě zaujaly reakce expertů v médiích, kteří toto telefonování hodnotili kladně. Sám si dokážu představit podobnou akci v USA, kde mají kandidáti (taky vás zklamal konec LOSTů?) trošku osobnější vztah s lidmi, než v ČR. Ale proč ne? Aspoň vybočili z průměru.

No a nakonec jsem si ponechal složenkovou akci TOP 09. Nápad rozhodně super, složenka je levná, pár jich rozeslat vás taky nezruinuje a jistota, že vás properou všechna média je skoro absolutní. Televize si najde pár stařenek, které brečí, že 100 klacků nemají a hned se týden nemluví o ničem jiném, než o TOP 09. Jestli se marketingově něco povedlo, tak jsou to složenky. Ale!

Upozornit na vzrůstající státní dluh je OK. Přepočítat na jednotlivé obyvatele taky OK. I když nepředpokládám, že jsme to všechno prožrali a trochu těch peněz ještě někde visí v podobě investic, ale stejně. Ale co už rozhodně OK není je fakt, že ten státní dluh občané nezpůsobili, ale že za to mohou právě politici, tedy celá ta parta, co by tenhle stát měla řídit. Nebo vám by přišlo fér, kdyby majitel krachující továrny poslal zaměstnancům složenky s rozpočítaným dluhem celého podniku?

A přestože to byl moc dobrý tah marketingově, za tohle velký palec dolů!

Když jsem tady před pár dny psal článek o projektech Michala Vilímovského (Vembl), respektive o změnách systému Directo, nevěděl jsem o posledním emailu rozesílaném klientům DirectoGlobal. Z nějakého důvodu mi tento email nedošel, přečíst si ho můžete například na pooh.cz.

Byl bych nerad, kdyby předchozí článek vyzněl jinak, než jsem zamýšlel. Měl to být postesk nad zánikem poměrně dobrého reklamního systému a jeho nahrazení systémem pro prodej zpětných odkazů. To je pro mě osobně nepoužitelná služba, i když věřím, že hodně lidí to využije.

Je hezké, že v záplavě těch „podnikatelů“, jejichž biz plán je postaven na přeprodávání služeb/zboží a neplacení dodavatelům a následném vytunelování firmy, zde existuje i člověk, který se snaží dostát svým závazkům, i když je to těžké.

Rád bych Michalovi popřál, ať se mu podaří vyřešit celé to Directo a do budoucna štěstí na lepší programátory.

O Directo.cz potažmo DirectoGlobal jsem zde již něco psal. Directo.cz byl podle mého názoru doopravdy výborný systém na prodej reklamy. Bohužel byl poměrně náročný na správu (pro provozovatele), protože moc nedokázal ohlídat různé švindlování a vše se muselo kontrolovat ručně, což asi s objemem protočené reklamy nebylo moc možné.

Ambice majitele Directo.cz byly obrovské a vytvořil nový systém – DirectoGlobal. Já osobně jsem snahu o průnik na globální trh moc neuvítal. Líbilo se mi, že Directo.cz se zaměřilo na ČR a ten maďarskej výběžek za Beskydama a dělalo to dobře.

A co čert nechtěl, k DirectoGlobal se dostal nějaký doopravdy šikovný programátor, který systém dokonale domršil, takže spousta základních věcí nefungovala – třeba pořádné vyhledávání v reklamách. Smutné taky bylo, že se nepřevedly stávající účty z Directo do DirectoGlobal. Navíc na konci roku 2009 se zbláznilo počítadlo a celý systém se zhroutil a s ním skončilo i DirectoGlobal.

Fakt, že to programátor naprogramoval takhle časově omezeně, byl asi majiteli znám. Programátor si pravděpodobně myslel, že konec světa nastane na přelomu let 2009 a 2010 a přišlo mu zbytečné to koncipovat na další dny, týdny či roky provozu. Osobně si asi dokážu představit, kvůli čemu ta chyba vznikla, ale nedokážu si představit, že někoho napadne to takhle naprogramovat.

Aby toho nebylo dost, pár měsíců před koncem provozu postihla DirectoGlobal celkem pěkná katastrofa (i když se někteří pokoušeli tvrdit, že to není možné) – tvrdý trest od Google za prodej reklamy (odkazů). Protože jsem odkazy nikde neprodával a na žádném webu jsem neměl žádnou link farmu, je zřejmé že snížení pageranku na všech webech zapříčinilo právě DirectoGlobal, které jsem tam jediné jako reklamní systém měl. Je to škoda, ale PageRank mě zrovna moc nerajcuje, takže mě to ani moc nemrzelo.

A pomalu se dostáváme do závěrečné fáze tohoto příběhu, kdy princ osvobodí princeznu a zabije draka. Vzniklo Directo.sk. Úplně nově napsaný systém, úplně nová koncepce. Neprodávají se reklamní prostory, prodávají se odkazy. Už nejde o počty prokliků, ale o pageranky. Už si nenastavíte cenu, ta je vypočítána fixně z poměru pageranku a sranku. Nikoho už taky nezajímá umístění odkazu, protože o prokliky přece nejde.

Aby se systém vyhnul penalizaci, umisťování odkazů se musí dělat manuálně. Což je poměrně velká nuda a je otázka, jestli za 0,8€/m (PR0, SR40) stojí za to otevírat textový editor a hledat v šabloně místo, kam se má nakopírovat odkaz.

Už vůbec nemluvím o tom, že se zase automaticky nepřevedly účty z DirectoGlobal na Directo.sk a že se mi dodneška nepřevedla ani provize z DirectoGlobal na Directo.sk, což bylo po ukončení DirectoGlobal slibováno a což byl taky jediný důvod, proč jsem se to rozhodl otestovat. Dokonce mi ani nepřišel mail o tom, že skončilo předplacené období zpětných odkazů a tak už mi nějaký týden běží na webu, aniž bych za ně dostal zaplaceno. A aby nebylo všem radostem konec, snížila se provize pro partnery z 90% na 50%.

Tím pro mě éra Directa končí. Z výborného reklamního systému se stalo něco, co je pro mě těžké specifikovat a u čeho nevidím ani cílovou skupinu, která by to mohla využívat. Nezbývá než čekat na nějakého kvalitního nástupce.

Hosting od banánů je už několik let terčem vtípků. Zabezpečení a kvalita služeb – to byly dvě věci, které jste od tohoto hostingu nikdy čekat nemohli. Ale ono se nebylo co divit, tenhle hosting patřil k těm levnějším. Dnes bych řekl, že s cenou 80kč/m je už poměrně drahý a tak je kvalita hostingu ještě vzdálenější ceně.

Většina lidí, co se na internetu už pár let pohybovala, byla znechucená z marketingových praktik banánu, mezi které patřilo (a patří) masivní spamování. Málokde byste našli diskuzi o hostingu bez zaspamované diskuze od banan.cz. Počátkem letošního roku to bylo potvrzeno i z vyšších míst – banán dostal za spamování pokutu.

Tento týden byl hosting banan.cz hacknut, byla pozměněna úvodní stránka některých služeb od banan.cz a část webů hostovaných na tomto hostingu. Trošku jsem doufal, že se k tomu banáni postaví jako chlapy, ale nestalo se. Prohlášení o hacknutí nikde nebylo, Kaluža na svém blogu otázky ohledně hacku vytrvale mazal a klientům žádný vysvětlující mail nepřišel. Taktika zatloukat.

Dnes byl banan.cz hacknut podruhé, všem klientům hacker rozeslal email s tím, že se mu podařilo server hacknout a přihodil všechny údaje o klientovi z databáze banánu. Pěkné, že? Já na tom oceňují zejména vtipně napsané texty, které by jako z oka vypadly textům, které běžně píše Radovan Kaluža, majitel banánu. Každopádně hacker varuje, že příště bude následovat ztráta dat, takže máte-li weby u banánů, rychle zálohujte.

první hack na banan.cz

druhý hack na banan.cz

Screenshoty a aktuální informace najdete například na webtrh.cz.

Pokud budete hledat jiný hosting, tak vřele doporučuji angel hosting – nic lepšího jsem v ČR nepotkal, i když je trošku dražší (vyplatí se to). Pokud chcete vyzkoušet něco levnějšího, zkuste OneBit.cz a určitě nebude litovat.

Konečně mám po pár týdnech chuť něco napsat, takže se snad konečně dostane na ty slibované články o Future Of Web Design – konferenci, která proběhla na konci listopadu v New Yorku. V New Yorku jsem pobyl celkem 5 dní a náramně jsem si to užil.

Konference je rozdělena do dvou dnů, první den probíhají workshopy, druhý den pak samotná konference. Musím pochválit perfektní organizaci celé akce.

Workshopy probíhaly v příjemném prostředí poblíž Times Square, což jsem měl kousíček od hotelu (ink48, výborný hotel – můžu jen doporučit). Když cestujete do NYC, jet lag je poměrně snesitelný. Je tam o 6 hodin méně než v ČR (já vím, je to dost nepřesné vyjádření, ale po dlouhé úvaze jsem ho zvolil jako nejpochopitelnější), takže ráno vstáváte později než obvykle a k večeru by mohla přijít únava dříve, ale pro lidi, kteří jsou zvyklí do noci vysedávat u počítače, to není žádný problém. Přinejhorším se to dá přechlastat.

Workshopy probíhaly v ranní a odpolední sekci, každý si mohl vybrat workshop, který mu vyhovoval. Já si na ráno zvolil WordPress Theme Development s Elliot Jay Stocks. Vybral jsem si ho hlavně kvůli Elliotovi, jehož práce se mi hrozně líbí a popravdě – jednou bych také chtěl spolupracovat třeba s Massive Attack. Celkem jsem se vyděsil, když workshop začal slovy: “Jsem designer a ne programátor, neumím ani prd v PHP, takže vám ukážu, jak dělám šablony pro WordPress bez znalosti PHP”.

Mé obavy ale během chvilky rozptýlil a celý workshop byl hodně přínosný – vlastně ukazoval jakým způsobem funguje jeho portfolio. Se smyškou (the loop) předváděl docela zajímavé kousky, takže PHP triků tam bylo dost Inspirativní ale byla jeho práce s custom fields. Docela dlouho jsme se také bavili o mikroformátech a jejich využití na webu. Přestože jsem zrovna od tohoto workshopu nečekal nic moc objevného, nakonec to bylo opravdu super.

Druhý workshop vedl Dan Rubin a týkal se typografie na webu. Asi nejlepší bylo rozebrání vertikálního rytmu textu a jeho správná aplikace za pomoci neabsolutních jednotek v CSS (em). Moc zajímavá věc, rozhodně jí věnuji nějaký článek, protože mám pocit, že snad žádný kodér v ČR o tomhle nemá ani páru – trošku přeháním, ale nikde jsem to zatím neviděl a nebo si toho nevšiml.

Nakonec jsme probrali možnosti použití fontů na webu – od jednoduchého image replacementu až po featury v CSS3. Když to hodně zjednoduším, tak image replacement je super na weby, kde není třeba dělat příliš mnoho nových textů –> tedy když to neznamená, že každý týden budu dělat nadpis v nějakém grafickém programu. Cufón (no flash) je výborné řešení pro hodně generovaného textu (i když může být viditelný problém s generováním stránek při použití na velké množství textu na stránce), jediná nevýhoda je nemožnost označení textu a jeho následné kopírování. Google moc dobře pozná co je text a Cufón pro něj není problém, takže se nebojte ho používat. Potom je spousta dalších řešení, každé funguje jen za určitých podmínek a při správné konstelaci hvězd, ale průlom ve webové typografii je TypeKit – docela dost lidí tam o něm slyšelo, pro mě to byla celkem novinka.

TypeKit je jedinečný v tom, že si na jejich webu vyberete, jaké písmo chcete, naklikáte si pár drobností (jaké znaky použít, atd) a vyjede vám kód, který nakopírujete do svých stránek a vše funguje. A funguje to na neuvěřitelném množství browserů, jsou tam vyřešeny všechny možné problémy, které byste jinak celý den googlovali a hlavně máte licenci k fontu pro použití na webu – pozor ale, font se vůbec nestahuje, návštěvníci vašeho webu si ho načítají ze serverů TypeKitu a těch je několik po celém světě a díky nějakému úžasnému algoritmu se vždy vybere ten nejlepší pro daného návštěvníka, takže by to nemělo zdržovat načítání webu. Je trochu problém pro designery, protože dostanete licenci k použití na webu, ale už si to nemůžete vyzkoušet v Photoshopu, což může být trochu frustrující

Písem v databázi je ohromné množství a TypeKit je dost levný (hlavně v porovnání s cenou jednotlivých fontů, nehledě na to, že jich valnou část ani na webu použít nesmíte – licence to nedovoluje), takže se na TypeKit určitě podívejte. Dan zmiňoval ještě další dvě podobné služby, ale TypeKit je dnes rozhodně nejlepší volba.

To byly workshopy, příště něco o samotné konferenci.

Jsem strašně rád, že před 20 lety padl komunismus a já mohu žít ve svobodné zemi. Ano, některé věci se mi nelíbí, ale tohle výročí je věc, která stojí za oslavu. Vím, že jsem to trochu propásl, ale je pár věcí, které jsem k tomu chtěl napsat.

David Grudl napsal krásný článek a já s ním naprosto souhlasím. Stojí za přečtení!

Včera večer jsem byl na Live Diggnation v NYC a potkal jsem pár zajímavých lidí a debata se stočila i k našemu vztahu k Rusku a k sametové revoluci. Trochu mě přemohla nostalgie z toho výročí Bavili jsme se o tom, jak je starší generace poznamenaná nesvobodou. To je věc, která se nedá generalizovat, ale asi to tak do určité míry je. Z toho vyplývají ty věci, které mi na ČR vadí. Je to třeba velká uzavřenost lidí zde, takový chlad, který je z nich cítit. A je to pochopitelné, když třeba 40 let žili v režimu, kdy nemohli projevit svůj názor a nemohli třeba ani svým kamarádům svěřit své myšlenky, protože se báli persukece. A to jsou věci, které se reálně děly.

Ono je to těžké a já rozhodně nehodlám soudit lidi, kteří donášely. Když víte, že něco někde na někoho prásknete a budete se pak mít o něco lépe (ale stejně jako socialistický socky, to už je druhá věc) a nevidíte možnost nějaké společenské změny, je asi hodně těžké tomu odolat. Opravdu nevím, jak bych se choval v té době já, přece jenom jsem v tom nežil.

Vím, že mám občas černobílé vidění světa a že vše není jen černé nebo bílé, ale před revolucí nebylo vůbec nic lepší! David Grudl o tom hezky píše ve svém článku, takže to nebudu moc rozebírat.

Nástup komunistů k moci pomohl jen sockám, co žili ze dne na den. Opravdu si někdo myslí, že je něco špatného na osobní odpovědnosti? Lidé, co spořili, investovali do nemovitostí, všichni kdo se snažili svou pílí nezatěžovat společnost svými potřebami a žít si nezá- ti všichni přišli o svůj majetek, o svoje úspory. Kdyby před ‘48 všechno prochlastali a prohráli v kartách, byli by na tom lépe. Vážně si někdo myslí, že tohle je spravedlivá cesta? Já teda ne.

U nás byl nastolen reálný socialismus, kterého se dosáhlo po kolektivizaci soukromého majetku, finanční reformě atd. Takže naše společnost žila v reálném socialismu a směřovala ke komunismu. Ten vlastně nikdy nastolen nebyl, jen jsme se k němu přibližovali a bylo to čím dál horší.

Ani samotná myšlenka komunismu není hezká, je pouze utopická. Každý, kdo nad tím trochu přemýšlí, musí vědět, že unifikace není nic dobrého. A bez unifikace komunismus nastolit nejde. Překvapuje mě, že existují mladí lidé, kteří komunismus obhajují – chodí v oblečení s levicovou tématikou a je to projev vyčlenění se z mainstreamové společnosti. Dokážete pochopit, proč někdo, kdo chce být něčím zvláštní, kdo nechce zapadnout do mainstreamu, může podporovat unifikaci? Pochopil bych to u klasického středního proudu, který bere to, co je běžné (v určitém smyslu tedy unifikované), ale proč proboha zrovna levicový intelektuálové, kteří střední proud nikdy nebudou?

Je smutné, že si dnes málokdo uvědomuje ten strach, ve kterém lidé museli žít. Ano, všichni znají těch pár vykonstruovaných procesů, ale málokdo si uvědomuje, že se zde lidé normálně zabíjeli – a to jenom kvůli odlišnému politickému názoru. Nezažili jsme velké masakry na náměstích, jako v Číně, ale při demonstracích se do lidí normálně střílelo. Je to normální? Určitě ne. Policejní výslechy byly s použitím mučení, hodně lidí bylo na policejních stanicích umrtveno. To jsou věci, o kterých se nemluví, ale byly zde.

Ekonomicky byl komunismus pro ČR katastrofou. Když pomineme drobnosti jako nedostatek základních věcí, podívejte se na to, v jakém stavu naše země byla a bohužel v mnohém ještě je. Všechny baráky neopravené, všechno neudržované. Ano, dnes spousta soukromých majitelů kašle na nějaké památky a neopravuje je, ale to už je problém dnešních zákonů a toho, že si nevážíme kulturního dědictví.

Jsem rád, že jsem v tom zasraném socialismu nemusel žít a je mi upřímně líto lidí, kteří to zažili. 20 let je dlouhá doba a myslím, že se nám toho povedlo docela dost. Preference komunistů sice stále rostou, ale já věřím, že se takovýhle zrůdný systém už nevrátí.

Zhruba před rokem jsem vyhrál volný vstup na všechny akce od Carsonified v roce 2009. Mohl jsem si vybrat jednu, na kterou mi budou platit náklady, takže jsem zvolil New York a vyrazil

Prozatím jsem si stačil akorát vybalit, dát si burger (ani jsem ho do sebe nemohl nacpat, nechápu, proč tady mají tak úzký trubky u záchodů, když do sebe cpou takový množství jídla ) a nějaký pivka. Nevím jestli jsem natrefil na nějaký zázračný bar, ale Guinness tady chutná skoro stejně dobře jako v Dublinu.

Každopádně jsem chtěl napsat pár poznámek o celé akci, abych na ní nalákal i pár českých designerů. Takže doufám, že příští rok tady bude zástupců ČR víc Pár článků hodím sem do blogu, jestli mě někdo chce stalkovat podrobněji, tak mrkněte na můj twitter – dnes probíhají workshopy, bohužel se místo na poslední chvíli přemístilo a nestihli zajistit připojení k internetu, takže toho dnes asi moc na twitteru neobjevíte

Hledáte-li něco na uživatelské testování vašich webových projektů, mrkněte na IntuitionHQ, což je výborná webová aplikace, která vám s tím může hodně pomoct. Jednoduše uděláte screenshoty, zadáte úkol (například klikni tam, kde očekáváš přihlášení) a uživatelé vám ukáží, jak moc použitelný váš web je a které odkazy využívají. Služba je sice zpoplatněná, ale $5 za test je docela rozumná cena (aplikaci si můžete vyzkoušet zdarma, tzn. vytvořit si testy, platí se až při rozjetí testování), takže proč to nevyzkoušet? Podívejte se na krátké video, které vám vysvětlí, jak služba funguje.

IntuitionHQ – Now it’s easy to make usability testing part of every project from Boost New Media on Vimeo.

Už poměrně dlouho jsem přemýšlel, že bych koupil všude vychvalovanou knihu Getting Things Done od Davida Allena. Už jsem ji měl skoro objednanou na amazonu, ale pak jsem náhodou našel český web – mitvsehotovo.cz a informaci a českém vydání této knihy o time managementu. Za pár šupek tak můžete mít tuhle legendární knihu v češtině.

Trochu jsem se bál, jaká bude úroveň českého překladu a zda by nebylo lepší koupit anglický originál, i když by to bylo trošku dražší, ale nakonec musím říct, že překlad předčil má očekávání. Občas je to sice trošku slabší, ale jako celek je to opravdu povedené, kniha si zachovává opravdu jednoduchý vypravěčský styl a ono uchvacující tempo, kterým je proslulá.

David Allen je zkušený kouč a poradce v oblasti time managementu a metoda GTD je celosvětově hodně úspěšná, máte-li problém s time managementem, určitě doporučuji si knihu přečíst. O této metodě získáte mnoho informací i na webu, ale já má radši knížky

Základem celé metody je vytvoření si systému, který vám pomůže si zorganizovat veškeré vaše úkoly – ať už se jedná o práci nebo osobní život. V podstatě se zbavíte stresu pramenícího z toho, že neustále myslíte na to, že musíte něco udělat (nebudete na to myslet, protože to budete mít zaznamenané jinde, než v hlavě) a naučíte se problémy rozložit na úkoly, což vás povede k snadnějšímu vyřešení všech projektů.