O víkendu jsem rozbalil Magic Mouse a intenzivně jsem ji používal. Vyzkoušel jsem ji s bílým plastovým MacBookem, s MacMini připojeným k televizi i s pracovním notebookem Dell Latitude D430.

Magic Mouse je nádherná. Čistá. Perfektně zpracovaná.

První dojem je úžasný, myš je krásně hladká, oblá. Spodek myši je z kovu, díky tomu a i dvěma těžkým AA bateriím navozuje dojem solidnosti. Kromě dvířek prostoru pro baterie (s perfektním spasováním a přesným otvíráním) najdete na spodku už jen vypínač převzatý z iPodu shuffle, zelenou LED, okénko pro senzor a dvě ližiny z tvrdého černé plastu, po kterých myš jezdí.

Vršek myši je z jednoho kousku bílého plastu, který je ještě překrytý cca 3 mm čirého plastu. Vrchní díl má díky tomu hloubku a působí luxusněji, než imitace kovu u jiných výrobců. Výhoda jednoho kusu bez jakéhokoliv dalšího prvku je jasná – špína se nemá kde usazovat, není potřeba nic čistit. Myš se časem lehce upatlá, ale není to na ní moc vidět, škrábance z nešetrného přenášení budou vidět více. Pant je umístěn v zadní části, klikání je naprosto normální.

I přesto, že je mezi oběma částmi drobná vůle, odhalíte ji, jen když se budete hodně snažit.

Hi-tech magic

Podle neoficiálních informací má snímač citlivost 1300 dpi, na “nejrychlejší” nastavení se myš používala pohodlně na 13″ MacBooku i full HD monitoru. Pohyb myši je akcelerovaný, malým škubnutím tedy přejedete celou plochu. Akcelerace se nedá nastavit, naštěstí jsem si na ni rychle zvykl. Hry nehraju a necítím se být odborníkem na rozpoznávání citlivosti myši, takže citlivost a plynulost pohybu jsou z mého pohledu úplně v pohodě – vše je plynulé, předvídatelné a přesné.

Jen pro pořádek připomenu, že připojení probíhá přes Bluetooth a po doinstalování obslužného programu je otázkou několika sekund. Po instalaci mě dost nepříjemně překvapila nutnost restartovat systém. Pokud počítač uspíte, pohyb myši ho neprobudí, kliknutí už ano. Myš funguje i pod Windows, po doinstalování čehosi funguje nejen levý a pravý klik, ale i vertikální scrollování. Gesta ne.

Myš působí dojmem jednotlačítkové, ale opak je pravdou. Pod plastovou skořápkou jsou od předku až po logo dotykové senzory, technologie vyzkoušená už v Mighty Mouse. U té byly senzory pouze v předku myši a rozeznávaly jen levý a pravý klik. To Magic Mouse samozřejmě umí taky, řekl bych, že i spolehlivěji. Kvůli nižšímu profilu ale přišla o praktické boční tlačítko, které si mnozí oblíbili právě pro vyvolání Expozé. Mně toto tlačítko nechybí (protože na trackpadu stejně není) a pro Expozé používám levý a pravý spodní roh obrazovky. Co mi ale chybí výrazně, je kliknutí prostředním tlačítkem nebo kolečkem. To používám často pro otevření odkazu v nové záložce; při použití touchpadu není problém jednou rukou stisknout Cmd a ještě kliknout; u Magic Mouse už jsou bohužel potřeba dvě ruce a to mi vadí. Je jasné, že Magic Mouse není myší pro hráče, na to má málo tlačítek a pro hry nevhodné rozpoznávání levého a pravého kliknutí.

Teď ale přichází prostor pro kouzla Magic Mouse. Senzorů je tolik, že myš vlastně zároveň funguje skoro jako trackpad, takže tažením jedním nebo dvěma prsty můžete scrollovat do všech směrů, zvláště vertikálně je to docela pohodlné a díky citlivosti skoro celé myši i použitelné. Příjemná je implementace kinetického scrollování, které dobře známe z iPhone, dokonce i položení prstů na myš zastaví rozjeté scrollování. Je to jen SW záležitost, takže mě hodně mrzí, že to nemáme i u trackpadu.

Senzory mají ještě jedno využití, a to gesta, respektive jedno gesto: dvěma prsty doleva a doprava. To využijete především v prohlížeči jako funkci zpět a dopředu, funguje i ve Finderu nebo Preview. Samotné gesto se provádí pohodlně, občas (asi kvůli nekvalitě mého připojení) reagovalo Safari s mírným zpožděním, ale i tak je to zajímavé a především pro majitele starších notebooků bez multi-touch trackpadů návykové. Chybí podpora dalších gest, minimálně rotace a zoom by se občas hodily, určitě by se tím dalo nahradit i sebrané tlačítko pro Expozé. V systému není ani nastavení těch stávajících gest, byť to se údajně dá obejít.

Apple je navíc chlubí zoomováním obsahu obrazovky, což ale není nijak specifická vlastnost Magic Mouse, ale OS X. Po nastavení v Universal Access stačí podržet Ctrl a točit kolečkem na jakékoliv myši.

Celkově na mě využití gest a senzorů působí lehce nedotaženě, nevyužité naplno. Pěkná ukázka technologií, ale spíš na efekt, než s praktickým přínosem.

Dosah myši je bezproblémový, u notebooku nebo stolního počítače na jeho limity určitě nenarazíte, kurzor se plynule pohyboval ještě ve vzdálenosti 5 metrů od obývákového MacMini. Výdrž baterie nemohu objektivně posoudit, za tři dni používání klesla kapacita na 99 %, teoreticky by měla myš podle intenzity používání vydržet zhruba devět měsíců.

Jak se ale používá?

Kontroverzní a velmi subjektivní je hodnocení ergonomie. Třeba ostré hrany na MacBooku mi nikdy nevadily, zato Mighty Mouse jsem kvůli jejímu tvaru intuitivně držel špatně a místo levého občas mačkal pravé tlačítko. Vyhovují mi velké myši, o které si mohu pohodlně opřít dlaň a ulevit tak předloktí, zápěstí i dlani.

I přesto, že je Magic Mouse poměrně velká, je téměř o polovinu nižší, než její předchůdkyně, a tak na myš ruku prostě nepoložím. I při nejlepší vůli ji držím jen mezi palcem a malíčkem; abych mohl klikat, scrollovat a provádět gesta, musím prsty hodně pokrčit. Bez mučení přiznávám, že mě z Magic Mouse po půl hodině lehkého brouzdání bolí ruka a nedokážu si představit celodenní práci s touto myší.

Na druhou stranu byli i tací, kteří ji měli v ruce, s ní byli maximálně spokojení a chtěli mi ji sebrat :)

Verdikt

Po intenzivním testování vnímám Magic Mouse jako exkluzivní, skvěle zpracovanou ukázku technologických možností. Podle mých měřítek to není myš, kterou bych komukoliv doporučil na pravidelné celodenní používání (zvlášť ve srovnání s mnoha exempláři z Redmondu) alespoň bez důkladného předchozího vyzkoušení.

Dokážu si Magic Mouse velice dobře představit jako luxusní cestovní alternativu k Microsoft Arc, vedle MacBooku Air (a vlastně jakéhokoliv MacBooku) se bude skvěle vyjímat, až se vaše ruka podvědomě přesune k pohodlnějšímu trackpadu.

Magic Mouse k recenzi laskavě zapůjčil eshop kuptolevně.cz, kde si ji můžete i zakoupit.

Recenzi samozřejmě připravuji :)

Během cestování ve světe GTD jsem vyzkoušel jsem spoustu variant, od čistě papírového hipster PDA, přes kombinaci aplikace v telefonu a webového kalendáře, čistě elektronickou kravičku rmilk.com a další šílenosti, abych své putování (alespoň zatím) zakončil u kombinace desktopové aplikace a papírového diáře.

Už několik týdnů mám rozepsaný článek o tom, jak vypadá moje GTD workflow (rozumný překlad jsem nenašel), ale asi bych si na to měl vyhradit malou wiki, protože se pořád lehce mění. Jen pro představu – všechny úkoly sleduji elektronicky v Things a každé ráno při denním review přiřazuji úkoly k volným blokům v diáři. Pro papírový diář hovoří i zdánlivá banalita – uspokojení při škrtnutí hotového úkolu.

Od začátku jsem věděl, že nechci velký diář ve stylu ADK, na druhou stranu jsem spokojeným uživatelem zápisníku Moleskine, proto jsem s hledáním začal v jejich široké nabídce.

Jen chvilku jsem váhal, jestli si mám pořídit denní, nebo týdenní diář. Přehled je to, co potřebuji, takže volba byla jasná – týdenní.

O něco složitější bylo rozhodování nad uspořádáním a velikostí. Bohužel jsem si ověřil, že potřebuji mít očíslované hodiny, bez nich se mi plánuje špatně. Našel jsem dva pěkné kousky: Weekly Panoramic a Weekly Vertical. Experimentálně jsem si do malého diáře nalinkoval rozvržení z Weekly Panoramic, abych během dvou dnů zjistil, že s poznámkami psanými perem se do tohoto diáře ani náhodou nevejdu.

Weekly Panoramic bohužel je jenom malý (Pocket), ale ten druhý, Weekly Vertical, je jak malý, tak velký. Zneužil jsem tedy svůj poznámkový blok (velký linkovaný) a podle fotek jsem si nalinkoval dva týdny…a ono to funguje. Diář mám celý den otevřený na stole, na stránky se tak akorát vejdu a zároveň je ještě rozumně velký.

Po dvou týdnech spokojeného používání jsem obětoval ještě několik stránek a dokreslil jsem si kalendář do konce roku, abych mohl plynule navázat diářem Weekly Vertical 2010.

Aplikace je zdarma a vřele ji každému doporučuji, v pokračování článku jsou další obrázky a malý tip navíc. Díky za upozornění na aplikaci patří Pavlovi Koutovi!

AppStore link

Tip pod čarou: @NASA můžete sledovat i na Twitteru!

Má to “malý” háček – před tím musíte provést jailbreak, tedy prolomení telefonu. Není to nic moc složitého, ale stále to znamená, že oficiální podpora O2 neexistuje. Přitom stačí podívat se na O2 UK, který nejen že tethering standardně nabízí, ale ještě umožňuje za rozumný peníz navýšit FUP na 3 GB nebo 10 GB, což se při slušném pokrytí 3G signálem opravdu hodí.

Opět jsem pro velký úspěch napsal na zákaznické centrum, nicméně ani po 24 hodinách nemám odpověď. Těším se na ni :)

iMac

iMac je teď nabízen ve dvou velikostech, 21.5 a monstrózních 27 palců, opět s rychlejšími procesory, volitelně i se čtyřjádrovým. Tedy povinná “kosmetika” uvnitř a velmi zajímavý větší rozměr. Důležité je i použití kvalitnějších displejů. Více informací na webu apple.com.

Mac mini

Mac mini podle očekávání prošel kosmetickou úpravou vnitřností, zase je rychlejší a zvenčí stále stejný. Dobrý. Více informací na webu apple.com.

To, co mě zaujalo mnohem víc, je serverová verze, která je trochu vyšší, nemá optickou mechaniku, ale zase se do ní vešly dva 500 GB disky a standardně v něm najdete serverovou verzi Mac OS X. Zajímavá je cena v US ($999), což při $500 za samotný OS znamená, že zajímavý hardware dostanete jen za $500, tedy o $300 méně než standardní Mac mini. Více informací na webu apple.com.

Bílý plastový MacBook

Po dlouhých skoro čtyřech letech prošel bílý MacBook redesignem, je zaoblený a tak trochu vypadá jako nabobtnalý MacBook Air.

Dostal multitouch trackpad, jako velmi praktické vidím nahrazení plastového spodku gumovým, který nejen že neklouže, ale hlavně nebude poškrábaný. Mezi MacBookem a MacBookem Pro je opět jen minimální rozdíl – ve výkonu, v materiálu těla notebooku a v absenci Firewire. Více informací na webu apple.com.

Magic Mouse

Po nepříliš povedené Mighty Mouse se Apple snaží napravit svou reputaci s myší, ve které zužitkoval své zkušenosti s multitouch trackpady a dotykovým ovládáním iPhone.

Myš se vzdáleně vrací ke staré jednotlačítkové myši, nemá žádnou kuličku, která by se zanášela a celý vršek (= tlačítko) je z jednoho kusu plastu. Klikání levým a pravým prstem docela slušně rozeznávala už Mighty Mouse, tato myš přidává jakýsi “trackpad” na svém vršku, kde můžete jedním prstem scrollovat nahoru a dolů. Jako bonus můžete dvěma prsty provádět “swipe” vlevo a vpravo, tedy gesto, které vás třeba v Safari přesouvá zpět a dopředu v historii nebo v iTunes listuje alby.

Věřím, že gesta budou fungovat, mám ale výhrady k tvaru myši – osobně mi vyhovují myši spíše vyšší a anatomičtěji tvarované. Zajímavé je, že myš bude nabízena pouze bezdrátová a standardně by měla být přibalena u nového iMacu. Více informací a video na webu apple.com.

Apple Remote

V záplavě nových produktů skoro zanikla informace i “faceliftovaném” dálkovém ovládání. Funkčně se nemění, na průřezu je hodně podobné iPodu nano a v kombinaci kovu a plastu se teď hodí ke všem produktům kromě bílého MacBooku.

Za 3 USD, resp. 2.40 EUR se budete bavit hodně dlouho, ale jestli jste nedůvěřiví, můžete si (původní) flashovou verzi vyzkoušet na webu autora.

Tahle podivná věc je QR kód, který funguje i jako klasický odkaz, klikně na něj a dostanete se do AppStore.

1. Zadávání úkolů přes Quick Entry

Podívejte se do nastavení a nastavte si zkratky na zadávání nových úkolů odkudkoliv. Já jsem si je nastavil na Ctrl+Space a Ctrl+Option+Space. Ta první je jednoznačná – ať ji v systému zmáčknete kdekoliv, objeví se vám okno a bleskově vyplníte úkol, který vám právě přistál na stole. Ještě lepší je druhá klávesová zkratka, zvlášť pokud si před tím otevřete mail nebo označíte text na webu. V poznámkách k úkolu pak máte odkaz na mail nebo na web a pod tím je zkopírovaný text, který jste si předtím označili.

2. Zadávání data

Z kravičky jsem zvyklý na pohodlné zadávání data k úkolu slovně. Na notebookové klávesnici se mi mnohem lépe píše mon (resp. tue, wed a další), než abych se Shiftem lovil nahoře čísla. K propracovanosti textového zadávání k kravičce to má daleko (zadání třeba next mon, nebo při zapnutí lokalizace v češtině), ale i tak je to velmi příjemné.

3. Videomanuál

Nápověda k Things je docela dobře zpracovaná, ale jestli chcete proniknout do tajů programu rychle a bezbolestně, podívejte se na (anglicky namluvené), skvěle zpracované screencasty na screencastonline.com. První screencast shrnuje principy fungování Things, zatímco ten druhý jde více do hloubky a ukazuje především propojení s ostatními jablečnými aplikacemi.

4. Sleva 20 %

To nejlepší na závěr. Pokud dokoukáte první (nebo i druhý) díl screencastu, zjistíte, že na Things je do 15. 10. 2009 (tento čtvrtek) sleva příjemných 20 %.

Things opravdu fungují. Druhou šanci rozhodně nevnímám jako marnou, dobrým důkazem kvality programu je neustále se zvyšující se počet zadaných úkolů a bezproblémové začlenění do mého stávajícího systému GTD. Things vám rozhodně doporučuji alespoň k vyzkoušení.

Okamžitě jsem začal hledat a po objevení standardní nabíječky na webu apcomu (aka CDS) za 3000 Kč jsem v hledání pokračoval. Alternativou je samozřejmě sousední německý eBay, kde se dají nabíječky pořídit za mnohem rozumnější ceny. Když jsem u mnoha kousků viděl místo původu Hong Kong, vzpomněl jsem si na oblíbenou asijskou “tržnici” dealextreme.com. Jednu takovou neoriginální nabíječku jsem naživo viděl, vypadá trochu jinak, ale funguje. Hledání slova magsafe přineslo jen jeden výsledek, zato uspokojivý. K tomu jsem do košíku přihodil EU redukci a během týdne nebo dvou snad bude doma. Samozřejmě se hned dozvíte, jak vypadá a funguje.

Jaké jsou vaše zkušenosti s nabíječkami? Kolik a jakých jste už stihli zničit? A kde nakupujete nové?