PITAVAL / RSS diskuze knihy

[1] marty63: kniha: Dan Brown - Tajemství všech tajemství

marty63 — Sun, 21 Sep 2025 17:25:45 GTM

POZOR MOŽNÉ SPOILERY! Bohužel mi připadá,že to jeho psaní je čím dál horší. Da Vinciho kód se mi docela líbil. Tady to má plus za Prahu a za nápad s noetikou a výzkumem lidského vědomí. Jsou tam faktické chyb: Zmíněná ÚZSI je tajná služba (civilní rozvědka) a tudíž znaky na autech jsou blbost a uniformy jsou blbost. Co se týče Petřína, nikde jsem se nedočetl, že by se tam obětovaly panny. Bylo tam obětiště, ale o lidských obětech nejsou zmínky. Dále jsou tam pasážetýkající se diplomatického statutu: Langdon se obává, že v rezidenci velvyslankyně nebude chráněn tak jako na ambasádě, ačkoliv podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích rezidence ambasadora požívá stejné ochrany jako objekt velvyslanectví. Nebo se odvolává na článek 27.3 této Vídeňské úmluvy a tvrdí, že pokud by otevřel dopis určený velvyslanci, spáchal by trestný čin, o čemž se v tomto článku vůbec nemluví. Ten pouze říká, že diplomatická pošta nesmí být otvírána. Porušení listovního tajemství a sankce definuje Trestní zákon.

Ještě přidám jednu věc týkající se vína ročníku 2016, které si dávali Langdon se Solomonovou. Problém je v tom že děj knihy lze datovat do zimy 2007 –2008, protože v knize jmenovaný Codex Gigas (Ďáblova bible) v Klementinu byl na zápůjčce ze Švédska právě mezi zářím 2007 až březnem 2008. Takže dávat si víno ročníku 2016 je nereálné. Bylo mi vysvětlováno, že autor měl na mysli nějakou další zápůjčku, protože ve smlouvě o zapůjšení bylo uvedeno, že „Codex“ může být zapůjčován každých 10 let. Nicméně nikdy to nebylo realizováno, takže to docela kulhá. Jedna uživatelka na Nyxu také upozornila, na použití AI Siri v Iphonech. Ta se ale do Iphonů dostala až v roce 2010.

Takže nějaké shrnutí: Ze všech stran do nás propagace knihy hustí jak je Praha magická, mystická a tajuplná, nicméně z té knihy to prostě nečiší. Šlo z toho vydolovat víc. Já jsem čekal jsem něco jiného – nějakou záhadu, tajemství z dávných věků, které bude střežit nějaká tajuplná organizace. Místo toho dostanu technothriller s výrazným ideologickým podtextem. Je to thriller s jasným americkým narativem – v rámci národní bezpečnosti a udržení si náskoku v poznání a technologiích, jsme oprávněni k čemukoliv. Můžeme klidně na území spojenců stavět bez jejich vědomí tajná zařízení, kde budeme provádět pokusy, o jejichž etičnosti lze s úspěchem pochybovat – je to v americkém zájmu, tak držte zobáky. Děj má spád až do okamžiku kdy se zjistí, že za vším stojí CIA a jeden agent urvanej ze řetězu. V té poslední části se začne mudrovat o správnosti postupu při této akci a dojde se k závěru, že sice se trošku přestřelilo, pár lidí přišlo o život, ale jinak kluci a holky ze CIA jednali v zájmu „vyššího dobra“, tedy toho dobra, které je dobré pro USA.

[1] Lucc: kniha: Dan Brown - Ztracený symbol

Lucc — Sat, 11 Jan 2025 17:08:39 GTM

Kdyby autor tak ohavně nemanipuloval a nevyzobával si bez ladu a skladu například z Bible jen to, co se mu hodí a někde snad dokonce vědomě nelhal (původ slova amen), byly by to tak tři hvězdičky. Takto ale musím „ocenit“ jeho snahu brakem. Román je jinak strhující a nebýt poslední pětiny tak snad i docela dobrý. Jenže právě zde měla nastoupit přísná redakční práce a nakladatelství mělo donutit Dana Browna knihu zkrátit a vynechat ony manipulativní části, které jsou navíc silně nepravděpodobné. Odehrávají se totiž v době kdy hrdinové mají již v podstatě vyhráno, jsou zranění, otřesení, řekl bych že lidsky na pokraji sil, přesto tlachají o dávných mysteriích, o tom, jak by lidé měli být bohy a o věku Vodnáře. Další nepravděpodobnosti v knize jsou naprostá dominance padoucha, který sice proti sobě má třipísmenkovou organizaci, ale ti si počínají jako děti na pískovišti. Například poslat důležité lidi na nepřátelské území jen s jedním agentem, který se navíc choval jako pako, tomu tedy říkám profesionalita. V umění se toto pohrdání výkonností policií a podobných organizací objevuje často a vždy mi přijde jako laciná autorská zvůle. Od autora jsem nikdy nic jiného nečetl a z filmu podle jeho prvního románu se záhadologem Langdonem viděl jen pár útržků v televizi. Přesto nemohu říct, že by neuměl psát. První čtyři pětiny mají hlavu a patu a jsou opravdu napínavé a až na pár logických přešlapů i konzistentní. Jenže potom začne Dan blábolit a já ho musím ocenit spíš lidsky než profesně odpadem. Taktéž je podivné jak se snaží psát hezky o zednářích, ale svým románem jim stejně dělá medvědí službu.

[1] Lucc: kniha: Jan Seghers - Partitura smrti

Lucc — Tue, 31 Dec 2024 09:09:15 GTM

Dostal jsem k Vánocům od malé dcerky a přelouskal asi za 3 půldny. Četlo se to dobře, ale pravdou je, že nejsem čtenář detektivek, tak mi to možná proto odsýpalo tak svižně. Námět ani postavy nejsou nijak objevné, ale má to v sobě cosi dobrého, možná v jistém nedořečení všeho, svobodě čtenáře pátrat s kriminalisty, ale zároveň nebýt ochuzen o žádnou informaci. Autor mi přijde jako fundovaný v postupech vyšetřování, jen se drží snad až moc šablon postav – hlavní vyšetřovatel Marthaler sice není alkoholik ani aspergerik, ale má složitější minulost i současnost, výbušnější povahu a problémy v komunikaci s tiskem a i další členové týmu mi připadají lehce zaměnitelní za díla jiných autorů. Nechybí lehký LGBT prvek, inu, příběh mluví o roce 2005, tak to asi bylo bráno jako in téma. Dnes by to mohlo být pro čtenáře až otravné, ale nevím, novou literaturu čtu málo až vůbec. Sexu si ale neužijeme, v tomto i v popisu zločinů je kniha poměrně cudná.
Čeho si ale užijeme dost je klišé zápletky. Nevím, jak vy, ale já už jsem na některé citové háčky čtenářů docela alergický a tady je jeden z nich použit sice s menší intenzitou, ale je. Chování některých postav mi přijde docela pochopitelné (kabaretiér Hofmann), jiné ale moc ne (novinářka Valerie, doktor). Vtipné také je, jak Marthaler bere za samozřejmé jednu osobní událost. Skoro jsem mu přál, aby se dozvěděl, že všechno je trochu jinak než předpokládá. To by byla pecka mezi oči ;-) Je vidět, že jde o sérii, protože autor si připravuje další vývoj jeho vztahu s Terezou příjezdem blízkého přítele ze studií. Takže je mi už teď jasné, co bude dál a jsem z toho trochu rozladěn. Naštěstí se k dalším dílům nedostanu a nebudu muset být opravdu naštvaný. Partitura smrti je sice dobrá, ale nevyvolala ve mně potřebu shánět další díly. Jen pár poznámek závěrem: potěšila mě občasná chyba v přímé řeči u cizinců, kteří neumí dokonale německy a překvapilo mě, jaký mají na prahu informačního věku kriminalisté bordel v předávání informací v týmu a trochu i v kompetencích a rozkazech.

[1] Lucc: kniha: Raymond Chandler - Dáma v jezeře

Lucc — Mon, 26 Aug 2024 11:54:26 GTM

Sestřička mi přišla lepší. Možná i proto, že jsem ji slyšel a ne četl. Časově je Dáma ještě válečná a toto téma se občas textem mihne a vlastně je i nechtěně na úplném konci vyřešení případu. Je Sestřičce v něčem dost podobná (schéma vyšetřování a zvraty, šaráda některých postav, dobří a špatní poldové), ale je jednodušší. Také hollywoodské pozlátko v podobě hereček, paparazzi, gangsterů a štětek mi konvenuje více. Ne, že by dáma byla slabá, to ne, ale prostě není tak dobrá. Ale četla se jedním dechem.

PS: Škvoreckého překlad mi přišel dnes už out of date. Také se obávám, že nebyl sto správně trefit některé US reálie. Ne, že bych mu to vyčítal, spíš věřím, že někomu bude stát za to investovat do nového překladu. Jinak bude Chander pro mladé už brzo mrtvý.

[1] Lucc: kniha: Raymond Chandler - Sestřička

Lucc — Wed, 31 Jul 2024 11:13:34 GTM

Posloucháno jako audiokniha a super. Herec sice ráčkoval, což mi zpočátku přišlo trapné, ale pak jsem ocenil jeho přednes a řekl si ‚proč ne‘? Kdo jsem já abych někomu zavíral dveře? Četl dobře a nějaká logopedická drobnost ho v mých očích nemůže diskvalifikovat.
Sestřička má v češtině bonus, že odpovídá anglickému nurse, což v příběhu hrálo roli. Až později jsem si dohledal originální název, takže už vím, ale pořád mi to přijde jako geniální náhoda.
Kniha se čte (poslouchá) jedním dechem. Jakoby nezestárla ani o rok, přitom od vydání uplyne letos krásné třičtvrtě století! Marlowe je hodně dobrej řízek. Krize středního věku mu dává co proto, ale nervy má ze železa a pusu má prořízlou tak akorát. Fakt skvělý hrdina a určitě si něco s ním i přečtu, nejen poslechnu. Další postavy jsou také pěkně podány. Ano, občas jimi hýbou až přepjaté emoce, i když vzápětí jsou chladné a vypočítavé a dokonale se ovládají, obzvláště herečky. Inu Hollywood. Případ je to dost spletitý plný intrik a byl jsem rád za občasné opakovačky, obzvláště když měly podobu štiplavých dialogů protkaných skvělými hláškami a přirovnáními. Vždy, když už jsem měl pocit, že vím, tak jsem zjistil, že jsem za Philem pořád o krok až dva zpět. Ale to nevadí, to k tomu patří! Skvělá (audio)kniha!

[1] Lucc: kniha: Robert Harris - Otčina

Lucc — Wed, 31 Jul 2024 10:46:27 GTM

MALÉ SPOILERY: Asi není úplně košer hodnotit a komentovat knihu podle rozhlasové hry, ale jsem nadšen a přitom knihu nemám a nechci shánět, tak se přesto podělím. Hra je výborná. Spoustu perfektně udělaných zvuků, hudební doprovod, herci hrají skvěle. Snad až na trochu měkkého představitele Globuse a Goldflama, který mi do role (jak si já představuji nechutně bezpáteřního) bankéře nesedl. Stojí za to si ji poslechnout, i když jste už Otčinu četli.
Nevím, jak moc je v knize obsahově výrazná detektivní linie. Ve hře hodně. V podstatě je to detektivka a špionážní thriller v poněkud netradičních kulisách. Vše do sebe dobře zapadá a až na mírně skřípající logiku, např. klišé v podobě sexy americké novinářky, která nutně musí s hlavním hrdinou s poněkud nevodně zvoleným jménem Xavier March spolupracovat, i když on ji stále zahání a nedůvěřuje jí. Důvod její urputnosti tváří v tvář velkému nebezpečí je pouze sólokapr. No nevím, tomu je mi zatěžko uvěřit. O (ne)věrohodnosti romantického důvodu snad ani nemá smysl se zmiňovat. Stejně jako se mi nechce věřit disproporci mezi mírou opatrnosti jak Xaviera, tak jiných, a občasnou indiskrétností, důvěřivostí, nedomýšlením některých věcí, Globusovou hloupostí a až skoro strachem (když nemá z čeho). Konzistence a logika prostě občas zaskřípou, ale ono by bez toho asi příběh ani nemohl být atraktivní a asi by se ani nestal. Kdyby se všichni chovali logicky a domýšlely všechny své kroky, nejspíš by nikdo nic nedělal, Xavi obzvláště. A, jak píše Trudoš, taková nehodička, která se podařila přivodit stranickým špičkám, že by se nedala přivodit nedůležitému kriminalistovi? Sice nad ním držel ruku jeho vysoce postavený nadřízený a navíc jej Gestapo asi i chtělo využít, aby za ně odvedl černou práci při hledání Luthera popřípadě stop, které v případu jsou, ale myslím, že v pravou chvíli se mohla přihodit a konec by byl jiný. Ale o čem by pak velké finále s odhalením bylo? Takže v rámci příběhu se dají pochopit i tyto občasné logické rozpory. Koneckonců který thriller je nemá.
Když už jsem u toho finále… to je samozřejmě trochu zklamání. Nemám toto tak často používané citové vydírání čtenářů rád. Toto a zneužívání dětí. Ale na druhou stranu, když vše uvážím v intencích světa, v kterém je kniha zakotvena, tak má smysl i sílu a na základě něj je román tak plastický ve vykreslení pokřivenosti režimu. Z Německa se totiž stal tak trochu Sovětský svaz a z Xaviho syna Pavka Morozov. Mrazivost chování jasánků a podkuřovačů a frustrace a nemohoucnost těch, co chtějí být dobří ale nemohou nebo ani nejsou sto pobrat způsob, jak by to šlo a vlastně ani nemají informace, často jen tušení, mi silně připomíná náš ne až tak dávno minulý režim a konec konců trochu i současnou politiku.
Co musím na příběhu pochválit, je způsob, jak mne nenápadně nutil začít vyhledávat informace. Netušil jsem, že je děj až tak reálný. Historii nežeru, tak mi ani jména nic neříkala. První zvonek byl Odilo Globocnik. Říkal jsem si, že tak blbé jméno si snad autor ani nemohl vymyslet. No a pak konec, tam toho bylo víc. Pro historika podle mne nebude mít text takovou sílu, protože tohle je pro něj stará vesta, ale mne, laika, uchvátilo, jak si autor pohrál s realitou a prostě ji jen rozvinul. Ani není úplně jasný uzlový bod alternativní reality. Možná, že by stačilo něco z dějin USA, třeba se něco stalo Rooseveltovi (což ale ve hře zmíněno nebylo), k moci se dostal prezident více sympatizující s myšlenkami Třetí říše, a ejhle, ono by to asi dopadlo právě tak, jak autor fabuluje. Jsem asi přesně typ posluchače, který tento způsob vedení příběhu naplno ocenil. Děkuji za něj a někdy si rád dám repete.

[1] marty63: kniha: Martin Chadima - Poslední kacíř

marty63 — Sat, 06 Jul 2024 10:08:48 GTM

Bohužel naprosté zklamání. Sice poutavé popisy všeobecného zmaru v husitské Praze, ale nevěrohodné charaktery a nudné a rozvláčné disputace totálně zabily jakoukoliv čtivost. Tohle fakt není thriller od kterého byste se nemohli odtrhnout jako to bylo u anoncovaného „Jména růže.“ Škoda každé koruny, kterou jsem do toho dal. Další věcí jsou historické nesmysly, ačkoliv autor je historik a má na kontě odborné publikace. Fakt tomu nerozumím. Například:

V ději, který se odehrává v roce 1420 cituje Nerudovu „Baladu o Karlu IV“.

Platidlo „brakteát“ – tenhle druh platidla se sice u nás používal, ale ne v husitské Praze. Už byl dávno zrušený. Navíc tento název se začal používat až v 17. století.

Kukuřičné placky – kde by se v husitské Praze vzala kukuřice?

Nedoporučuju! Ruce pryč od tohoto paskvilu.

[1] marty63: kniha: Samuel Bjørk - Vlk

marty63 — Wed, 31 Jan 2024 11:42:55 GTM

Napínavé to je, to ano. Ovšem závěr je naprosto pitomý. Vůbec se třeba nedozvím jak vyřešili tu osobu vydávající se za psychologa. Je to prostě celé kostrbaté a neuvěřitelné. Mia, která minimálně dvakrát neposlechne rozkaz, je oslavovaná a vůbec nečelí kárnému opatření. Dalo by se to vystavět lépe, logičtěji a uvěřitelněji. Psát by měl člověk, který to umí.

[1] Mr. RRS: kniha: Ed McBain - Není hluchý jako hluchý

Mr. RRS — Tue, 12 Dec 2023 22:32:48 GTM

Originál vyšel v roce 1973. Nikoliv v roce 1961.

[1] Lucc: kniha: Trevanian - Incident v Twenty-Mile

Lucc — Mon, 11 Sep 2023 08:19:45 GTM

Metawestern? Parodie? Pocta?
Historie? Polopravda? Fikce?

Obtížné dostupné a vnitřně i zvenčí uzavřené místo Twenty Mile na horské železnici ke stříbrnému dolu někde ve Wyomingu. Konec 19. století. Omezený počet postav, ke kterým v průběhu děje pár přibude. Tavící kotlík, z kterého bude podobně jako struska pár duší odstraněno na haldu hlušiny.
Od Trevaniana jsem nic nečetl a s četbou trochu váhal. Přebal knihy působí děsně brakově a já se bál, že to bude škvár. A on to škvár je, ale rozhodně ne stylem psaní. Naopak, občas se objeví latina či něco vysoce vytříbeného. Sloh je jako ze škatulky a dialogy jsou jak valoun čistého stříbra. Trevanian střihá postavy jako z partesu a tvoří z nich panteon westernového kánonu. Takový Ringo Kid je, obzvláště ze začátku, úžasně napsán a je radost číst, jak se mu daří pronikat do přediva vztahů v Twenty Mile. A děj, zpočátku ševelící jako potůček na pěnovcovém prameništi, nabere v druhé půli dynamiku a nevyhnutelnost kolejemi vymezené dráhy utrženého vagonu.
Potud očekávatelné naplnění čtenářských tužeb. Jenže kniha v sobě skrývá něco víc. Hned na začátku se objeví, (aby byl později zapomenut a až koncem knihy a v epilogu obzvláště připomenut) ještě jeden silný prvek knihy: (pseudo?)faktografie. Autor sceluje western jako žánr, dává mu významné místo v ikonografii amerického snu a dělá z něj přísně historicky doloženou skutečnost. Jako něco, co jistojistě bylo a je dokázáno mravenčí faktografickou prací, ale co je tak trochu mimo tento svět. Vytváří mytologii. A dělá to neskutečně dobře. Při čtení epilogu mne autor povodil jak chtěl, jak potřeboval, i slzu ze mne vymáčkl. A donutil mne googlit. S jakým výsledkem nechci prozradit. Ošidil bych vás o vlastní nadšení z pokusu porozumět, objevit, zažít. Díky tomu je Incident nejen dobrá, ale výborná kniha, kterou ocení staromilci i frikulíni (jen se nesmí bát nějakého toho psychického i tělesného násilí na postavách) a rozhodně by si ji neměli nechat ujít fanoušci Tarantina či bratří Coenů.

Úryvek ze strany 131 pro ty, kdo stále váhají, zda je to kvalitní literatura:
Ale sentiment je vedle lásky totéž co etika vedle morálky, nebo legálnost vedle spravedlnosti, nebo spravedlnost vedle soucitu – všechno jsou to degradované formy ušlechtilejšího ideálu.