Blízky Východ zhorí do tla, lebo USA krachuje (Blízky Východ horí od čias 1. svetovej vojny a USA de facto už skrachovalo, len si to málokto uvedomuje). Dôvod prečo tvrdím, že USA krachuje vyplýva z pohľadu na „veľký obraz“ v USA [...]]]> Toto je již pátý červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013. 

Blízky Východ zhorí do tla, lebo USA krachuje (Blízky Východ horí od čias 1. svetovej vojny a USA de facto už skrachovalo, len si to málokto uvedomuje). Dôvod prečo tvrdím, že USA krachuje vyplýva z pohľadu na „veľký obraz“ v USA rastie nezamestnanosť, rast je spôsobený len monetárnou expanziou a nie rastúcou spotrebou domácností (keď niekto čaká rastúcu spotrebu od nezamestnaných ľudí na potravinových lístkoch, ktorí sú zadlžený po uši, nech sa dá vyšetriť); nehovoriac o tom že Čína ich vytláča z medzinárodného obchodného života, nielen že čínska štátna ropná spoločnosť sa stala najväčším obchodným partnerom  Iraku (pričom vzdal sa časti zisku, len preto aby vyhovel Irackej vláde), ale skúpil Club Med (tú cestovnú kanceláriu) a Smithfield foods najväčšieho dodávateľa bravčového v USA (možno aj celého sveta) a zbavuje sa USD takým spôsobom, ktorý prináša Číne zisk.

Ďalšie fakty, čo by človek mal zvážiť:

•  Irak sa de  facto rozpadol na 3 časti (Kurdská, Šiitská a Sunitská čať), oficiálna vláda to drží po kope len vďaka súkromným vojskám v žolde USA a inštruktorom (rozumej elitným vojenským jednotkám USA);
•  v Turecku a v Saudskej Arábií sú protivládne nepokoje ( v Kábule boli rovno atentáty  proti Americkým cieľom), keď začne vojna, môže to prerásť do ozbrojeného protivládneho povstania;
• Saudská Arábia a okolité emiráty ktoré sú nedemokratické (čo iné môžu byť absolutistické monarchie) držané pokope dvoma silami, silný vnútorný útlak akejkoľvek opozície pomocou tajnej a mravnostnej polície, a tajnými službami, a americkou vojenskou prítomnosťou;
• Blízky Východ (vlastne aj celá severná Afrika) z etnického a náboženského hľadiska je kombináciou benzínom namočenej slamy a sudom pušného prachu (a Amerika a Izrael tam predstavuje 2 debilné decká hrajúce sa so zápalkami);
• Americkí prezidenti už cca 40 rokov považujú bombardovanie, alebo vojnu nielen za riešenie štátnych problémov, či odvedenie pozornosti od štátnych problémov ale aj riešenie svojich súkromných problémov, ostatne vyhraná vojna o Falklandy dopomohla k znovuzvoleniu Thatcherovej.

V lepšom prípade to zapáli „len“ región (najlepšie by bolo, keby nebola vojna, ale americká administratíva to nevynechá), v horšom prípade s ľudskou civilizáciou bude koniec (s veľkou šancou aj biosférou planéty).

Rozoberme ten relatívne príjemnejší scenár, kde sa „len“ zapáli Blízky Východ (vojny a občianske nepokoje budú na dennom poriadku aj bez vojenskej intervencie USA a NATO), v tomto prípade je evidentné, že cena fyzického zlata (zlato predstavuje v neistých časoch „istotu“, takže import v týchto krajinách narastie) a cena ropy vystrelí do stratosféry, pretože Irán zablokuje svoju časť Hormuzského prieplavu pred tankermi členských štátov NATO, ktoré sú naplnené Saudskou, Katarskou či Kuvajtskou ropu (hlbšia pre tankerov vhodná časť toho prieplavu je na starne Iránu, to bi bolo aj logické Irán a Sýria majú podpísanú dohodu o vzájomnej vojenskej pomoci) ako reakciu na vojnu so Sýriou a Rusi to môžu odreagovať tak, že zavrú kohútiky Európskym členom NATO (teda aj Slovensku a Česku).

Tieto veci môžu mať tento dopad (v to len vtedy keď nebudú vojensky rýpať do Iránu), položí to ekonomiku EU v priebehu niekoľkých týždňov (aj bez Ruskej reakcie), poškodí to ekonomiku Kanady a USA (a to dosť škaredo). Musím podotknúť, že akonáhle začnú Američania rýpať do Iránu vojensky, Čína jej nielen vojensky pomôže (vyhlásili, že Iránu pomôžu i keby to znamenalo 3. svetovú vojnu s atómovými hlavicami), ale pošle US dolár (a Amero a podobné veci) spolu s  členmi BRICS-u tam kde Slnko nesvieti, možno ešte aj hlbšie.

Musím poznamenať, že Americký export paliva sa deje z 2 ropných zdrojov, domáca čo sa kvôli relatívne vysokej cene sa oplatilo ťažiť a z Kanadských ropných pieskov, pričom Kanada predáva ropu za babku pri gigantických environmentálnych poškodeniach a potom musí z nich vyrobené palivo kupovať za ťažké peniaze, tomu sa hovorí „výhodný biznis“.

Takže je načase investovať do fyzických drahých kovov, do ropy a do survivalistických zásob, na investíciu do protiatómového krytu je už trochu neskoro.

Oracle

PS: Amerika nevyhrala žiadnu vojnu od čias 2. svetovej vojny (ani kórejskú, lebo tá „skončila“ len prímerím, teda stále de jure trvá), mimochodom ako môže niekto vyhrať vojnu s tým, že 10 rokov musí tam viazať vojská, len kvôli tomu, že miestni sú odbojni a praktikujú krvnú pomstu.

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za veřmi

Dále je třeba zmínit, že jejich oceňování se však výrazně odlišuje od fondů peněžního trhu, jak je známe v České republice. Fondy peněžního trhu ve Spojených státech [...]]]> Hned na úvod je třeba zdůraznit, že Fondy peněžního trhu nejsou žádní nezanedbatelní hráči, spravují více než 2,5 biliónu dolarů a které investují výhradně do krátkodobých dluhových cenných papírů.

Dále je třeba zmínit, že jejich oceňování se však výrazně odlišuje od fondů peněžního trhu, jak je známe v České republice. Fondy peněžního trhu ve Spojených státech udržují FIXNÍ cenu podílu 1 USD a jakýkoliv výnos je v plné výši okamžitě vyplácen investorům na požádání. Suplují tak defacto spořící bankovní účet. Udržovat konstantní hodnotu podílu si mohou dovolit pouze díky účetním trikům, kdy složky portfolia jsou oceněny na základě doby do splatnosti, která je velmi krátká, a nejsou denně přeceňovány tržní cenou. 

Pokud ho budou další banky následovat, vnese to na trh fondů peněžního trhu dosud nevídanou volatilitu, hodnota řady z nich pravděpodobně poklesne pod 1 dolar. To může odradit řadu klientů, kteří si byli zvyklí na nulovou volatilitu těchto fondů.

Pokles ceny podílu pod jeden dolar je dosud brán jako příznak existenčních problémů (jako kdyby vám banka nemohla vyplatiti celý zůstatek na spořícím účtu) a výsledkem bývá panické stahování prostředků z takového fondu. K něčemu takovému došlo v září 2008, kdy během pár hodiny byly z těchto fondů staženy pár velkými investory stovky miliard dolarů a Fed měl plné „peněženky“ práce, aby zabránil nejhoršímu.

Navíc dnes, vzhledem k problémům bank je řada prostředků, ležících v bankách a přesahujících limit pojištění, přesouvána do těchto fondů. A možnost okamžitého stažení je to poslední, co má Fed rád.

V posledních 3 letech se objevily již dvě snahy o zvýšení jejich regulace. Prvním pokusem byl návrh skupiny vedené bývalým předsedou Fedu p. Volckerem zavést určitou míru kontroly kapitálu, která by měla donutit tyto fondy ke změně struktur portfolia.

V loňském létě se objevila druhá snaha o změnu fundování těchto fondů. Zdůvodněním takové snahy bylo zabránění „runu“ na fondy, kterým hrozí pád ceny podílu pod jeden dolar. Cílem takové snahy je přechod těchto fondů na oceňování, jak je známe v České republice s tím, že by mírný pokles ceny podílu neměl vyvolávat runy na tyto fondy.

Něco takového ale bude velkým zásahem do zvyklostí, loni byl na poslední chvíli zastaven stopkou od Mary Scharpio, která byla v té době šéfem SEC, i když řadu těchto změn prosazovala.

Nyní se rozjíždí třetí kolo, víceméně kompromisní.

Americké fondy by se měly více podobat českým, počínaje stanovováním kurzů a s tím spojenou nenulovou volatilitou, přes poplatky a přece jenom pár dní trvající výplatě prostředků nebo dokonce mít možnost zavést výstupní poplatky či omezené odkupy (nedostupnost vlastních peněz není nic příjemného, vkladatelé v Metropolitním spořitelním družstvu by mohli vyprávět...). To může odradit řadu klientů, kteří si byli zvyklí na nulovou volatilitu těchto fondů. Kde tyto prostředky skončí, toť otázka.

Doporučuji tak sledovat další vývoj kolem amerických fondů peněžního trhu pro institucionální investory, i když se nás to přímo nedotkne. Podle názoru některých jde totiž o testovací balónek dohod mezi správci peněz a regulatorními orgány.

Uvidíme. Bez likvidity se nikdo neobejde.

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za veřmi

Singapur je naopak zemí, jehož pozic posiluje a podle mnohých bude posilovat i nadále. Která země má zaděláno na to, stát se rozbuškou další krize? Japonsko.

Inflace se většině lidí nelíbí, věnoval jsem se jí nedávno. Měla by [...]]]> Z Řecka se stal Emerging market.  Kdo další půjde v jeho stopách? Kypr?

Singapur je naopak zemí, jehož pozic posiluje a podle mnohých bude posilovat i nadále. Která země má zaděláno na to, stát se rozbuškou další krize? Japonsko.

Inflace se většině lidí nelíbí, věnoval jsem se jí nedávno. Měla by se však líbit centrálním bankéřům.  Bohužel pro nás.

Čína spustila první vlastní zlaté ETF. Jsem zvědav, jak rychle bude jeho velikost narůstat.

Pro případ, že byste hledali, co shortovat, tady nabízím jednoho kandidáta.

Archiv - Předchozí články týdne

Výroční analýza 2013

• Rok 2013 – Spojené státy tlačené do izolace

Pohled na penzijní reformu

• Jak se postavit k důchodové reformě?

Írán nepatří vůbec mezi příjemce rozvojové pomoci a naopak takovou pomoc poskytuje Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Súdánu, Venezuele a Kubě. Přijal jen pomoc při velikém zemětřesení před 30 lety v provincii Západní Ázerbájdžán a před 5 lety v provincii Kermán, kam letěla i česká pomoc. [...]]]> Toto je čtvrtý červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013.

Írán nepatří vůbec mezi příjemce rozvojové pomoci a naopak takovou pomoc poskytuje Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Súdánu, Venezuele a Kubě. Přijal jen pomoc při velikém zemětřesení před 30 lety v provincii Západní Ázerbájdžán a před 5 lety v provincii Kermán, kam letěla i česká pomoc. Po dvou posledních zemětřeseních zahraniční pomoc odmítl.

V roce 2010 a 2011 došlo k výraznému nárůstu cen potravin a potřeb každodenní spotřeby pro íránské domácnosti, kdy inflace za rok 2009 činila podle CBI deklarovaných 10% a za rok 2010 již 12%. V důsledku embarga a všech možných sankcí by se mohlo zdát, že íránská ekonomika je na dně, ale není to pravda. V devadesátých letech byla sice inflace 4%, ale růst HDP nebyl takový jako nyní. Za rok 2010 byl růst HDP podle centrální banky Íránu dokonce 6,5%, zatímco v letech okolo se pohyboval kolem 3%, což je údaj MZV ČR v tabulce služeb exportérům.

Nezaměstnanost byla v roce 2010 jen 7%, což je méně než v ČR. Také íránským domácím výrobcům se daří prosazování na zahraničních a světových trzích. V roce 2010 se podařilo vytvořit 1,3 milionu nových pracovních míst, plán tvorby 1,6 milionu nových míst v r. 2011 nebyl dosažen, za což byl prezident Ahmadínežád interpelován ve sněmu.

Významnější podíl na růstu HDP má průmyslová výroba, energetický a chemický a petrochemický průmysl, strojírenství a elektrotechnický a elektronický průmysl, včetně významné zbrojní výroby a výzkumu. Po zostření západních sankcí nehraje těžba ropy a zemního plynu natolik významnou roli. Do popředí se dostala těžba manganu, uranu, mědi a zlata i dolování diamantů a smaragdů. Toto slovo pochází z perštiny a smaragd se persky (úředním jazyce Íránu) řekne “zomorod”.

Ve strojírenství, metalurgii, chemické výrobě a papírenství se nadále předpokládá růst v dalších letech. V letech 2011 až 2012 nastal obrat rostoucího trendu dovozů na pokles v ročním objemu na 54 mld.USD a rostoucí populace Íránu se přibližuje 100 milionům obyvatel. Údaje o počtu obyvatel uvedené na stránkách MZV ČR jsou podhodnocené a ani Írán nemá z vojenských a strategických důvodů zájem to opravit. V Íránu žijí také miliony imigrantů (zejména z Iráku a Afghánistánu, Čečenska, Dagestánu, ale i z Tádžikistánu či Arménie), kteří nejsou ve statistice zahrnováni.

Čisté devizové rezervy Íránu činí podle informací MZV ČR 110 mld.USD po přepočtení na americkou měnu. Zahraniční dluh Íránu v poměru k HDP je 4%, což je po započtení církevních restitucí v ČR opět lepší výsledek, než u nás doma.

V Íránu je kromě strojírenství na vzestupu i metalurgie, což spolu jistě souvisí. Je tam 6 velkých oceláren, z nichž některé jsou soukromé. Teď je výrobní kapacita oceli 26 milionů tun a do roku 2029 je plán zvýšení výrobní kapacity na 55 milionů tun oceli ročně. V zemi je také několik hliníkáren, z nichž největší závod je v Bandar Abbásu na jihu země a v Džadžarmu na severovýchodě Íránu, na jehož výstavbě se podílely též české firmy Technoexport Praha a Chepos Brno.

Velkou část strojírenské výroby zahrnuje automobilový průmysl. Dost významná roční poptávka po osobních automobilech – na 1,5 milionu kusů – tlačí vládu do navyšování domácích výrobních kapacit. V roce 2010 se zvýšila výroba kolových vozidel v Íránu o 6,3%. Bylo vyrobeno 46.400 nákladních vozů, 21.000 autobusů a 1.270.000 osobních aut. Všechna nově vyráběná auta musí být schopná provozu na benzín a i na stlačený plyn CNG.

Za rok 2010 vyvezl Írán automobilové díly do zahraničí za 67 mld.USD a z toho za 22,5 mld.USD do Francie. V Íránu je několik koncernů, jež se zabývají výrobou osobních automobilů: Iran Khodro (chodrou je v perštině auto), Saipa, Bahman nebo Kermán Khodro. V roce 2010 byl Írán největším vývozcem náhradních dílů k osobním vozům nejen do Francie, kde veškeré náhradní díly pro auta Peugeot 206 a i Peugeot 405 byly vyráběny pouze v Íránu. V roce 2012 se Francie na politický diktát stáhla z obchodování s Íránem, tak jako přestalo být vyráběno metro pro Teherán již dříve v pražském Zličíně a Siemens v Praze byl uzavřen.

Společnost IRAN KHODRO má své továrny na výrobu aut v Sýrii, také v Bělorusku a Ázerbájdžánu. Do provozu byly uvedeny i jejich výrobní a montážní závody ve Venezuele a Senegalu. Realizace továrny v Súdánu je podle informací MZV ČR, které však mohou být zastaralé, prozatím pozastavena. Po vyhlášení embarga USA z července 2012, které platí i pro EU, se rozhodl Írán sám od sebe zastavit vývoz ropy do Evropy už o několik měsíců dříve a rovněž zakázal dovozy aut Mercedes-Benz, BMW a Toyota bez příslušného povolení íránského ministerstva.

Výroba cementu v Íránu je významná nejen pro stavebnictví, ale také pro Teheránskou burzu. Kapacita výroby cementu je 75 milionů tun. Podle statistik z minulých let byla kapacita 69 milionů tun. Stavebnictví vykazuje menší nárůst, než byl v roce 2009, a to z důvodu zdražení vstupů a poklesu cen bytů na trhu. Střední třída v době cenového boomu své byty prodávala a teď žije raději v nájemním bydlení. Jistě roli sehrálo i povědomí o možném bombardování a ztrátě majetku.

Výstavba vysokopodlažních budov ale pokračuje a tito investoři se dalšího vývoje v zemi nebojí. Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP pěti procenty a neustále roste, i když menším tempem.

Služby tvoří podle některých západních statistik až 42% HDP Íránu a zemědělství čtvrtinu HDP s vývozem do Iráku a Afghánistánu, kde je íránská zemědělská produkce jako ekologicky čistá velmi žádaná a navíc splňuje normy pro čistotu a zdravotní způsobilost mnohem lépe, než některé evropské potraviny a maso. Do zemědělství spadá totiž v Íránu i masná výroba a chov zvířat, farmářská výroba, drůbež, atd.
Soběstačnost Íránu v zemědělství se neustále zvyšuje a přesáhla 80%.

Energetika jako rostoucí odvětví měla v roce 2009 nainstalován výkon 65.000 MW. V Íránu existují tři nezávislé přenosové soustavy, tedy vlastně distribuční sítě. Země je připojena a přefázována na ruskou elektrickou síť a tím i na evropskou síť. Důraz je kladen na jadernou energetiku a výstavbu jaderných elektráren, z nichž další projekt by si chtěli Íránci stavět už sami a jadernou elektrárnu v Búšehru postavili ve spolupráci s Ruskou federací. Elektrická soustava je spojena s ruskou elektrickou sítí nejen podmořským kabelem pod Kaspickým mořem, ale i přes kavkazské státy, kam Írán vyváží elektřinu do Gruzie a Ázerbájdžánu i Arménie. Dále Írán vyváží benzín a elektřinu i naftu do Herátu v západním Afghánistánu. Cenu tvoří místní instituce po dohodě za služby pro íránské úřady. Elektrickou energii exportuje Írán také do Iráku a Sýrie. Nafta se používá i k topení a výrobě elektřiny.

Pokud jde o sektor dopravy, tak zde je MZV ČR trochu mimo ve svém hodnocení. Írán má 14.000 kilometrů železničních tratí a téměř 400 stanic pro vlakovou osobní přepravu. Elektrifikované tratě má také desítky let Írán v provozu. Jezdí na nich elektrické lokomotivy depo Tabríz. Je vidět, že čeští diplomaté asi nikdy nejeli mezinárodním lůžkovým expresem z Teheránu do Istanbulu a nebo z Teheránu do Moskvy, protože jinak by tyto dvě tratě znali. Desítky let už je hotová elektrifikace dvou tratí: Tabríz-Súfíján (do Istanbulu) a Súfíján-Džolfá (při cestě vlakem do Moskvy). Z novějších elektrifikací zmíním aspoň Jihokorejci stavěnou trať Báfq-Sírdžán a dále Sírdžán-Bandar Abbás, dostavěnou v roce 1999, kdy se s elektrifikací následně začalo. Tato trať je lahůdkou stavitelského umění s mnoha mosty a tunely. V roce 2010 byla privatizována nákladní přeprava na železnici a prodáno 60.000 nákladních vagónů soukromým přepravcům, včetně českých uhelných a krytých vozů, které se tam odprodaly po roce 1989.

Leteckých koridorů je v Íránu asi padesát. Ročně se uskutečňuje asi 220.000 tranzitních letů. Platí západní embargo na dovoz letadel pro civilní přepravu, zakázán je dovoz letadel mladších 18 let. V důsledku toho došlo v Íránu v roce 2009 ke dvěma leteckým neštěstím, při nichž zahynuly stovky osob. Letecká civilní doprava je také poznamenána stigmatem sestřelení íránského letounu Iran Air americkým křižníkem v roce 1986, kdy zahynulo 280 cestujících, a okolnosti této události jsou dosud zahaleny tajemstvím.

V srpnu 2007 byla na leteckém veletrhu v Moskvě podepsána dohoda na nákup dopravních letadel Tu 207. Jednání se vedla i o dodávkách letounů Tu 214 a letadel pro dlouhé tratě Tu 334. Prvních 6 letounů bylo dodáno už koncem roku 2008. Kromě toho Iran Air stále užívá letouny Boeing 747, které létaly i do Vídně a přistávaly v Praze při letech ze Skandinávie na dotankování, když jim jinde odmítali palivo. Na krátké vzdálenosti používají Íránci zejména letadla Fokker. Mají mnoho leteckých společností, kde se používají pronajaté Boeingy menších velikostí a letadla Tu 154. Letouny Boeing 747 používá i íránská armáda a používá je jako transportní letouny. Jsou letadla novější, než ta dopravní Boeing Jumbo Jet. Írán je získal od Iráku v rámci válečných reparací – celkem 9 kusů.

V zemi je dvacet letišť třídy A. Na ostrově Qešm bylo v Perském zálivu vybudováno nové mezinárodní letiště na tomto daňovém ráji. Bez cla je tam všechno a Íránci tam jezdí za rekreací a nakupováním. Tento ostrov je chloubou íránské ekonomiky a má dobrou infrastrukturu. Dne 3.listopadu 2007 bylo otevřeno nové letiště svatého Chomejního na jih od Teheránu, vzdálené asi 70 km. Starší letiště Mehrábád v centru Teheránu, které je používáno zároveň i jako vojenské letiště a stojí tam stíhačky, zůstalo v provozu jen pro vnitrostátní přepravu osob a tento model je běžný třeba i na Ukrajině (například letiště Lvov). Íránské společnosti používají různé obchodní triky, od opravdu levných letenek až po lety do střední Evropy jako příznivější oblasti (Mahan Air). S nízkonákladovými lety začaly íránské letecké společnosti jako první ještě dávno před těmi evropskými.

Írán má velké množství přístavů v Perském zálivu a u Kaspického moře, z nichž nejdůležitější mezinárodní přístavy jsou napojené na železniční síť a v září 2009 Írán dostavěl první zaoceánskou loď vlastní výroby. Kapacita obchodního loďstva je 3.280.776 tun, ale tento údaj nezohledňuje skutečnost přeregistrace lodí pod novou vlajku z důvodu embarga a sankcí.

V rámci telefonizace je v zemi 58 milionů pevných linek a šest různých mobilních operátorů. Doma má internet 12 milionů uživatelů.

Rozhodně nejsou pravdivá tvrzení některých politických analytiků nebo komentátorů o tom, že by Írán byl v ekonomickém úpadku. Těším se, že tento můj pátý článek nalezne širokou podporu mezi čtenáři a zapojíte se do diskuse pod článkem.

Mgr. Jan Skalička

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za dveřmi

Časť veľkých ázijských ekonomík padá, resp. dostáva sa do červených čísiel. Japonský Index (Nikkei)  padá často aj o 2,5% a Čínsky výrobný sektor je v kontrakcií lebo PMI je okolo 49,2-49,6 bodov[1](len tak na margo aj rôzne futures padajú ako kameň), znie to hrozne [...]]]> Toto je další červnový článek soutěže čtenářů v roce 2013.

Časť veľkých ázijských ekonomík padá, resp. dostáva sa do červených čísiel. Japonský Index (Nikkei)  padá často aj o 2,5% a Čínsky výrobný sektor je v kontrakcií lebo PMI je okolo 49,2-49,6 bodov[1](len tak na margo aj rôzne futures padajú ako kameň), znie to hrozne a určite to povedie ku kolapsu nejakej ekonomiky, ale netreba robiť paniku, pretože dôvody týchto červených čísiel sú rôzne.

Japonsko je v červených číslach preto, lebo investori si uvedomili, že potom čo Abe a jeho kumpáni spustili tlačiarenské lisy na plný výkon uvedomili si, že japonská ekonomika z cca 20 ročnej recesie nevyjde, takže peniaze odchádzajú do zlata (čo je ešte stále tlačené dole) a do USA (čo je len dočasná záchrana), preto aby Nikkei nepadal ako kameň BoJ kupuje akcie japonských firiem (v podstate robí to isté čo robí FED). Robiť to do nekonečna nemôže, lebo Yen nie je rezervná mena, a ani nebude dlho robiť (v podstate ani FED, ale jeho obmedzenia sú úplne inde), proste celé to skrachuje.

Kontrakcia výroby v Číne, je dôsledkom 2 vecí: 1) rast nezamestnanosti a pokles spotreby v USA a v zbytku sveta; 2) nedostatočne vyvinutá vnútorná spotreba Číny. O 1. dôvode neskôr, o 2. teraz, Čína si pomerne neskoro si uvedomila (asi v roku 2008), že treba vybudovať aj vnútorný trh, lebo keď „Západ“ skrachuje aj ju to strhne so sebou, aj preto založili aj BRICS (stabilné odbytište a surovinová základňa). Zaujímavé je, že nepočujeme podobné správy o Indií(napriek tomu že je tam kde bola Čína pred asi 15 rokmi), možno preto lebo paralelne s exportom rozvíja aj vnútorný trh už nejaký ten čas.

Teraz rozoberme 1. dôvod kontrakcie výrobného sektoru, USA sa de-industrializuje(podľa všetkého Obama nechá schváliť dohodu, ktorá de-industrializuje USA ešte viac[2]) , ľudia nemajú prácu a domácnosti skresávajú svoje výdavky dole ako môžu, dôvodom je ako Celente povedal, že nielen vyviezli pracovné miesta, ale aj „mozgy“. Niektoré osoby z elít považujú všetkých bez práce za lenivcov ktorí nechcú pracovať, LEN zabúdajú dodávať nechcú pracovať zadarmo (zadarmo ani kura nehrabe).

Ďalšia nepríjemná vec je, krajiny EU majú rastúcu nezamestnanosť (v čase písania tohto článku 4.6.2013, Francúzsko plánuje uverejňovať svoje čísla 6.6.2013 pritom to odložil niekoľkokrát), pričom už teraz je rekordne vysoká [3]. Musím pripomenúť, že  v Španielsku je cca 30-35%, banky insolventné, tak to skončiť to dobre pre EU to nemôže. Insolventnosť španielskych bánk zhoršuje aj krach európskych nadnárodných medzi-bankových pôžičiek[4], keď skrachuje jedna španielska banka bude to mať za následok, že skrachovaný akciový trh bude náš najmenší problém.

Na záver chcem položiť otázku, ktorá z týchto ekonomík skolabuje skôr, ekonomika EU alebo Japonska? Lebo USA skrachuje naposledy, kvôli dvom dôvodom: 1)nepodložený sentiment,  2)USA robí všetko aby potopil každého, a 3) vyvolá vojny (ako teraz o top pokúša v Sýrií a na Kórejskom polostrove). Centrálne mocnosti zoskupenia BRICS, vyjdú z tejto situácie menšími šrámami, lebo oni sa už poistili, alebo poisťujú sa na túto eventualitu.

Oracle

Odkazy:

[1] http://investmentwatchblog.com/asia-in-the-red-nikkei-drop-continues-down-2-5-350-points-european-futures-crashing/

[2] http://investmentwatchblog.com/obamas-ultra-secret-treaty-which-will-push-the-deindustrialization-of-america-into-overdrive/

[3] http://investmentwatchblog.com/brutal-emerging-markets-falling-like-dominoes-record-high-eurozone-unemployment-again-and-nikkei-futures-taking-a-hit-in-after-hours-trading/

[4] http://investmentwatchblog.com/bank-for-international-settlements-bis-records-startling-collapse-of-eurozone-interbank-loans-and-warns-of-stock-market-crash/

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za veřmi

Pravdu má dle mne pisatelka článku o Libyi Dana Madarová, jejíž článek jsem pozorně četl a konfrontoval s jinými články.

Osud Libye byl předurčen již dávno. Důkaz tohoto tvrzení je možno najít tady. [...]]]>  V minulém díle jsem nastínil, že o tom proč a jak došlo k pádu Kaddáfího, existují dohady i četné teorie.

Pravdu má dle mne pisatelka článku o Libyi Dana Madarová, jejíž článek jsem pozorně četl a konfrontoval s jinými články.

Osud Libye byl předurčen již dávno. Důkaz tohoto tvrzení je možno najít tady.  Strategie zničení suverénního státu nezačala ozbrojenými výstupy iniciovanými západními službami či posledními rozhodnutími OSN. Libye je pro svou svébytnou politiku dlouhodobým terčem Západu.

Muammar Kaddáfí se dostal k moci v roce 1969 jako člen Organizace Svobodných důstojníků unionistů-socialistů, která i s podporou západních demokracií svrhla monarchii. Washington i Londýn však podcenili libyjskou revoluci a její antiimperialistické charakter. Prvním odvážným libyjským krokem bylo vystoupení Kaddáfího na Valném shromáždění OSN v roce 1969, kdy libyjský vůdce vyslovil záměr zrušit zahraniční vojenské základny na svém území. Dalším důvodem pro podepsání ortelů nad Libyí bylo znárodnění všech zahraničních bank a ropných společností v zemi v sedmdesátých letech. V roce 1977 se Kaddáfí svou teorií přechodu podniků pod kolektivní řízení pracovníků dostal do rozporu se zájmy kapitalismu. I v současnosti se libyjský vůdce postavil proti západnímu světu, když odmítl odejít z čela země a rozhodl se neustoupit protivládním protestům. Ty nastaly krátce po nedávných nepokojích v Tunisu či Egyptě. Je však třeba zdůraznit, že Kaddáfího režim neposluhuje USA a EU do té míry jako egyptská či tuniská diktatura. A tak se záměrem vytvoření silnější pozice v Libyi západní svět zaútočil proti Kaddáfímu, využitím záminku potlačení “lidového” povstání. Pod záminkou ochrany civilistů v konfliktu vládních jednotek s ozbrojenými vzbouřenci iniciovali Francie, Británie, Libanon a USA na půdě OSN hlasování o vytvoření bezletové zóny nad Libyí.

Přijetí rezoluce potvrdilo, že i tato organizace je dnes nástrojem Západu sloužícím k přerozdělení světa. Za návrh hlasovalo deset z patnácti členských států RB OSN, pět se zdrželo hlasování – Rusko, Čína, Německo, Brazílie a Indie. Nikdo ze stálých členů nevyužil své právo veta a neřekl globální moci rozhodné “ne”. Zřízení bezletové zóny a tzv.. ochrana civilistů znamená ve skutečnosti bombardování libyjských cílů spojeneckými silami. Již dříve Muammar Kaddáfí ostře kritizoval její případné zavedení a vyzval své stoupence, aby se připravili na ozbrojenou konfrontaci se Západem. Vladimir Putin přirovnal rezoluci k středověké výzvě k křižáckou výpravu a prohlásil, že zasahování do záležitostí jiných zemí se stává trendem zahraniční politiky USA. Český prezident Václav Klaus označil vytvoření bezletové zóny za klasickou válku a odmítl uznat libyjskou opozici sídlící v Benghází za legitimních představitelů země. Venezuelský prezident Hugo Chávez odsoudil USA a jejich spojenců za vojenskou intervenci v Libyi a prohlásil, že se chtějí jednoduše zmocnit libyjské ropy.

Stejně Kaddáfí opakovaně obvinil Západ, že se s podporou povstalců snaží zmocnit ropného bohatství v zemi. Libye má totiž největší zásoby mimořádně kvalitní ropy v Africe, proudící především do zemí EU. Americkými analytiky nadsazené odhady zásob umožnily nákup ropy za uměle vytvořené nízké ceny, což Libye přestala akceptovat. Je nezbytné zarazit to sankcemi a rezolucemi OSN či protesty prozápadní demonstrantů.  Dalším důvodem k sesazení Kaddáfího, mohlo být podle jiných analytiků, právě obrovské naleziště vody pod Saharskou pouští.

Když Libyjci hledali v roce 1953 na jihu své země zdroje ropy, objevili vodu – obří podzemní rezervoáry, které vyživují oázy. Záhy jim došlo, že ruku v ruce s černým zlatem narazili na skutečný poklad – vyprahlá Afrika, která si doslova šlape po zásobách „fosilní“ vody.  V srpnu 1984 se začal budovat projekt Velké umělé řeky, jehož realizace má trvat více než půl století. Voda se bude přivádět do obydlených oblastí kolem Středozemního moře systémem podzemního potrubí a sítě čerpadel. Po dokončení má zemi zásobovat 3,68 miliony m³ vody denně s cenou 35 centů za m³. Zásoby fosilní vody by měly při této spotřebě vydržet tisíce let.  Navíc tak bude možné obdělávat 155 000 ha dosud neúrodné půdy a Libyjci budou mít hojnost pitné vody i menší závislost na dovozu potravin.

Kdyby se projekt podařilo dokončit, změnila by se Libye z nehostinné pouště v úrodnou část světa, podobně jako Evropa či Amerika. A problém byl na světě. Projekt osobně zaštítil sám Kaddáfí, který ho nazval „osmým divem světa“. V současnosti tvoří jeho síť 1300 vrtů o hloubce 500 m a 4000 km potrubí vedeného pod zemí zásobuje vodou města Tripolis, Benghází, Sirtu aj. Kaddáfí nabídl vodu i svým sousedům a byl přesvědčen, že jednou bude Libye moci exportovat ječmen, oves, pšenici a kukuřici. Podle plánu mělo být celé vodní dílo dokončeno za 25 let, ale…

…na počátku roku 2011 zasáhla Libyi občanská válka a Kaddáfí byl 20. října 2011 zabit. Soudí se, že hlavním důvodem byla snaha o ovládnutí ropných zásob země. Podle některých spekulací ale byla důvodem jeho smrti právě voda. Za prvé: Mnohé země zásobují (nejen) Libyi potravinami, a pokud by se Afrika změnila z odběratele v dodavatele, utrpěly by velké finanční ztráty. Za druhé: Populace ve světě neustále roste a s tím se zvyšuje i potřeba pitné vody. Jejím nedostatkem trpí už dnes některé evropské státy. A tuto životadárnou tekutinu, kterou by bylo možné čerpat 4000 až 5000 let, by najednou měli mít v rukou Libyjci? Podle některých se v blízké budoucnosti nepovedou války o ropu, ale o vodu. A Kaddáfí byl podle všeho první obětí této nové „vodní“ války.

Pokud by nám nestačil jeden ze zmiňovaných důvodů napadení Libye a odstranění Kaddáfího je zde ještě jeden pádný důvod.

Zůstává nejasné, proč a jak přesně Kaddáfího režim přešel z „modelového“ a „důležitého spojence“ do módu příštího cíle změny režimů během období jen několika let. Ale poté, co tvrzení o „genocidě“ jako ospravedlnění intervence NATO experti zpochybnili, vyplulo na povrch několik dalších teorií.

Často se samozřejmě zmiňovala ropa – Libye je největším producentem ropy v Africe. Ale jeden možný důvod zvláště pro to, aby zrovna Kaddáfí padl z výšin. Získal teď významnou pozornost u analytiků a v části nikoliv Západních médií: centrální bankovnictví a globální monetární systém.

Podle více než jen mála pozorovatelů plánoval Kaddáfí ukončit prodej libyjské ropy za US dolary – s tím, že bude požadovat místo toho platby ve zlatem podložených „dinárech“ (jednotné africké měně založené na zlatu) – a to že bylo skutečnou příčinou. Tento režim seděl na masivních hromadách zlata, odhady se blíží 150 tunám, a tlačil i ostatní vlády v Africe a na Středním východě, aby ho následovaly. A to mělo podle analytiků potenciál doslova strhnout dolar a světový monetární systém jako jeho rozšíření. Francouzský president Nicolas Sarkozy údajně šel tak daleko, že Libyi prohlásil za „hrozbu“ finanční bezpečnosti světa. „Insideři“ z Kaddáfího plánu zjevně panikařili.

„Jakýkoliv pohyb jako tenhle by určitě neuvítala ta současná mocenská elita, co odpovídá za kontrolu světového centrálního bankovnictví,“ poznamenal finanční analytik Anthony Wile, editor na volný trh orientovaného listu Daily Bell, v interview s RT. „Takže ano, to by určitě mohlo být něčím, co by mohlo způsobit jeho okamžité zavržení a nebylo by zapotřebí žádných dalších důvodů, aby se přikročilo k jeho odstranění od moci.“

Podle Wileho by Kaddáfího plán posílil v očích ekonomů podporujících zdravé peníze celý Africký kontinent – a to ani nemluvě o investorech. Mělo by to ale zvláště devastující účinek na US ekonomiku, Americký dolar a zvláště na elitu, co vede ten systém. Ať byl Kaddáfí odstraněn z jakéhokoli důvodu, faktem je, že Kaddáfího Libye neexistuje, a život Libyjců se obrátil v chaos a bezpráví.

Jaká tedy byla Kaddáfiho Líbye?

Využívám článku pisatele, který žil v Libyi 10 let. Ten píše:

Proč je napadena Libye? EU se potýká s ohromnými finančními problémy a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy. USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy se prohlubují. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kaddafí požaduje splacení dluhů nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.

Z tohoto důvodu je Libye napadena. A zdalipak má libyjský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kadafiho ? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň libyjského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se mají velmi dobře; žijí si jako malí bozi. Libye má 6,5 mil. obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat, v kterémkoliv státě na světě, požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů. V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, úvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžeš úvěr splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás. Každý plnoletý občan Libye, když dosáhne věku 18 let, dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto, složíte 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru. Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. “bílého světa”, neboť to nemají zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak, jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi. Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť asi má být přetvořen na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů, ztratit všechny dosavadní výhody a o pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát.

Osobně vidím všechny popsané důvody k napadení Libye za věrohodné. Přidávám jen, že ve hře o moc a suroviny je také vybudování tzv. Africomu , ve shodě s dalšími americkými vládními agenturami a mezinárodními partnery, trvalá bezpečnost s vojenskými programy, které mají za úkol vytvořit stabilní a bezpečné prostředí v Africe na podporu americké zahraniční politiky.

US Africa Command podporuje americké národní bezpečnostní zájmy tím, že provádí širokou škálu programů a aktivit, které pomáhají africkým státům, na jejich žádost, splnit své cíle budování schopné a profesionální armády, které jsou podřízeny civilním autoritám.

Historik a politolog Ondřej Kosina píše, že: Válka proti Libyi byla po celou dobu flagrantním pošlapáním mezinárodního práva. Smutná je role Ruska a Číny, jež na půdě RB OSN nevetovaly bezletovou zónu. Tím se tyto země staly spoluodpovědnými za veškerá spáchaná válečná zvěrstva. Přitom jedním z motivů NATO bylo oslabení čínských a ruských pozic v Africe. Moskva i Peking s Libyí čile obchodovaly a nyní budou – jakožto státy neúčastnící se honu na Kaddáfího – vyšachovány. Obě země si svou chybu uvědomily při projednávání rezoluce o Sýrii, kde hrozil stejný scénář, a proto ji vetovaly. Kaddáfí byl pro Západ mimořádně nebezpečný i v tom, že se pasoval do role sjednotitele Afriky a měl v mnoha afrických zemích nespornou autoritu. Africká unie dodnes neuznala Přechodnou národní radu (NTC), kterou považuje za nelegitimní a požaduje vyšetření zločinů NATO v Libyi.

Co Libyi čeká?

„Muammar Kaddáfí se stal mučedníkem a vzhledem k tomu, že má v zemi mnoho stoupenců, nedá se očekávat, že “rebelové” dokážou ovládat celé území Libye. Ještě před jeho smrtí se formovala početná armáda z loajalistických kmenů v čele s Tuaregy, v jejímž čele může stanout některý z přeživších Kaddáfího synů. Zároveň lze očekávat frakční boje mezi islamisty a bývalými exponenty džamahíríje. Většina černých Afričanů, kteří v Libyi pracovali, již ze země uprchla ve strachu o život před rasistickým násilím. Je nejasné, jak chce NTC dosáhnout loajality kmenů věrných Kaddáfímu. Na bodácích se nedá dlouho sedět. Osobně se domnívám, že Libyi postihne irácký scénář a dlouhodobý chaos, který si vynutí vojenskou přítomnost NATO. Rozvinutý sociální stát přestane existovat. Zemi budou vládnout zkorumpované pseudodemokratické loutky – jakési obdoby afghánského prezidenta Karzáího – myslící jen na vlastní prospěch a obohacení.“

Pokud by měl někdo zájem si prohlédnout na videu svědectví nezávislé novinářky Lizzy Phelan o napadení Libye, můžete zde, kde je patrné, jak negativní a dezinformační roli, představovala mainstreamová média v celém konfliktu.

Právě došla zpráva ze Sýrie:

Asadovi se ve válce podařil obrat, informovala tajně německá rozvědka.  Ještě před tři čtvrtě rokem německá rozvědka BND v čele se svým ředitelem Gerhardem Schindlerem předpovídala brzký pád režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Nyní Schindler v interní zprávě pro vybrané německé politiky podal jiný obraz občanské války v Sýrii. Asadovi se podle něj podařilo nepříznivý vývoj zvrátit a rebely zatlačuje.

Emil Kalabus

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za veřmi

Evropská centrální banka poprvé zveřejnila první detaily pomocného programu. Jejich detaily přinesl Frankfurter Allgemeine Zeitung. I [...]]]> O blížícím se jednání / slyšení německého ústavního soudu o účasti Německa na pomoci dalším zemím eurozóny jsem informoval čtenáře přibližně před týdnem. O tom, že si v kramflecích není jistá ani Evropská centrální banka, svědčí její chování.

Evropská centrální banka poprvé zveřejnila první detaily pomocného programu. Jejich detaily přinesl Frankfurter Allgemeine Zeitung. I když, těmito novinami zveřejněné detaily moc lichotivě nevyznívají, podle nich již program dosáhl svého limitu, ačkoliv jej ECB nyní najednou vydává za neomezený.

ECB se prostřednictvím svého mluvčího ve vyjádření pro agenturu Reuters proti článku ohradila, že program žádné přesně stanovené limity neobsahuje.

Uvidíme, za pár dní budeme moudřejší.

 (hodnota účtu [...]]]> Aby investoři dokázali propočítat jednotlivé ukazatele rizikově očištěného výnosu o kterých jsme se zmínili minule, tak je nutné začít takzvaně od lesa a propočíst komponenty těchto ukazatelů. Prvním z nich je ten intuitivně nejsamozřejmější a to je míra výnosu, tzv. rate of return ROR. Na měsíční bázi pak tento je ROR vyjádřen jako:

 (hodnota účtu na konci měsíce – hodnota účtu na počátku měsíce)/hodnota účtu na začátku měsíce

To představuje základ, následně pak pracujeme s ukazatelem VAMI (value added monthly index), tzv. index měsíční přidané hodnoty, jak uvedeno v následující tabulce:

Zdroj: Lembros Commodity Advisors LLC, hypotetický příklad

VAMI se počítá jako násobek 1000 a (1 + měsíční výnosová sazba v desetinném vyjádření) a tak dále pro následné měsíce.

Průměrná měsíční sazba se počítá jako (konečná VAMI/ počáteční VAMI)^1/N – 1, tzn. v tomto případě (1125,58/ 1000)^1/12 – 1 = 0,009907 v % pak 0,99%.

Průměrná roční  míra výnosu pak jako (1 + průměrná měsíční míra)^N – 1, tj. v daném příkladě (1 + 0,009907)¹² – 1 = 0,125580, v % pak 12,558%, což v podstatě odpovídá zhodnocení 1000 USD investice na konci 12-tého měsíce v tabulce 1125,58 USD.

Další důležitou statistikou je výpočet volatility výnosů, který se v praxi provádí za pomocí směrodatné odchylky (statisticky odmocniny rozptylu). Jedná se zjednodušeně o násobky vzdáleností výnosů za jednotlivé období od průměru těchto výnosů. Čím jsou tyto vzdálenosti od průměrného výnosu větší, tím je větší volatilita vyjádřena směrodatnou odchylkou.  Graficky si pak můžeme představit situaci, kdy dosáhneme stejného zhodnocení na konci sledované periody, ale v jednom případě méně volatilní cestou a v druhém případě více volatilní cestou, viz. následujíci obrázek, (klikněte na obrázek pro zvětšení):

Zdroj: Lembros Commodity Advisors LLC, hypotetický příklad

Na grafu je vidět že obě křivky dosáhly na konci období stejného výsledku, jedna však více volatilní cestou (ta s kolečky) než druhá (trojúhelníky). A toto právě měří směrodatná odchylka, jejíž formule je následující:

kde SO…směrodatná odchylka

X_i … výnosy za jednotlivá i-tá období

X…průměrný výnos

N…počet zkoumaných období

Vyšší hodnota tato směrodatné odchylky pak vyjadřuje vyšší hodnotu volatility výnosů a více rozkolísanou equity křivku. Zde je namístě rovněž poznamenat, že i když mohou mít dvě různé křivky stejnou volatilitu (směrodatnou odchylku), neznamená to stejný konečný výnos. Při stejné volatilitě výnosů může jedna investice vydělat a druhá prodělat. Proto je nutné brát v potaz jak výnos, tak volatilitu výnosů.

Další velmi významnou statistikou je velikost propadu v equity křivce od hodnoty lokálního maxima do hodnoty lokálního minima za sledované období, tzv. drawdown. Nejlépe je toto znázornit graficky (klikněte na obrázek pro zvětšení):

 Zdroj: Lembros Commodity Advisors LLC, hypotetický příklad

K ukázce jsme použili křivku z předchozího příkladu směrodatné odchylky. Jedná se o zjednodušení pro představení principu. Je zřejmé, že drawdown nemusí být tak krátký a může se protáhnout i více měsíců.

Matematicky se pak vyjádří drawdown jako:

( (hodnota lokálního maxima {VAMI} – hodnota lokálního minima {VAMI})/ hodnota lokálního maxima {VAMI} ) * 100, v %

Pro hodnotu maximálního drawdownu za celou periodu daného programu je pak nutné najít maximální propad z množiny vice takto realizovaných lokálních propadů. Navíc jak pří propadu samotném, tak na cestě z tohoto propadu jsou možné samozřejmě krátkodobé nárůsty resp. krátkodobé poklesy a tudíž se nemusí jednat o křivku equity, která jde jenom dolů při poklesu a nebo jenom nahoru při růstu. Jistě si všichni vzpomenou na drawdown akciového indexu Nasdaq 100 po prasknutí technologické bubliny koncem března 2000, kdy index dosáhl maxima 4707,73 a pak následoval drawdown při nepravidelných nárůstech na cestě propadu, až do dosažení lokálního minima počátkem září 2002 na hodnotě 804,64. Tzn. drawdown představoval 82,9% ze lokálního maxima. Podobná situace byla na akciových indexech v r. 2008-9. Tento drawdown Nasdaqu z r. 2002 nebyl dodneška eliminován a technicky se tak v něm dále nacházíme. Ti, kteří se snažili v březnu 2000 tedy nastoupit “do rozjetého vlaku blížícíjho se finální destinaci” a následně při propadu drželi pozice v naději, že se obrátí zaznamenali obrovské finanční škody, někteří přišli o všechno. Tato období značně změnili pohled na teorie portfolia a v podstatě téměř nulové diverzifikace v rámci akciového portolia, ale do značné míry taktéž klasických aktiv, které mají stále větší pozitivní korelaci s akciemi v těchto těžkých obdobích (dluhopisy, nemovitosti). Proto, zvláště v USA investoři hledají do portfolií skutečně nekorelované aktiva jako private equity, vzácné kovy či NEakciové formy hedžových fondů (managed futures).

Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontraktu e-mini Nasdaq 100 na burze v Chicagu (Globex systém CME Group, kontinuální kontrakt, týdenní data) a indikátor volatility definované pomocí směrodatné odchylky (klikněte na obrázek pro zvětšení):