Pravděpodobnost, že určitá osoba je blbě stupidní, je nezávislá na kterékoliv jiné charakteristice dotyčné osoby. To je velice důležité a pro mnohé blbce těžko stravitelné. Stupidita blbců je nediskriminující výsada všech skupin blbců a je uniformně distribuovaná podle konstantních proporcí, nezávisle na velikosti skupiny, individuelním IQ, vzdělání a akademickými tituly; stejně mezi dělníky, studenty, vysokoškolskými profesory a laureáty Nobelovy ceny, mezi ženami a muži, vyvinutými a nevyvinutými společnostmi, atd.

Stupidita blbců je determinovaná geneticky a ne kulturně.
Stupidní blb je ten, který způsobí ztráty jinému blbci, nebo skupině blbých osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu. Toto je stěžejní zákon, klíčový aspekt teorie blbé stupidity, který je velice obtížné akceptovat, protože všichni předpokládáme, že blbci v podstatě jednají rozumně. Praxe každodenního života nás ale utvrzuje o pravém opaku. Denně ztrácíme energii, zdraví, náladu a peníze (někdy i život) kvůli blbým kreaturám, které nám toto vše způsobují bez jakéhokoliv rozumného důvodu, jen proto, že jsou jednoduše blbě stupidní. Blbci, kteří nejsou dokonale blbí, vždycky podcení škodlivou moc stupidních blbých individuí. Zejména opakovaně zapomínají, že všude a na všech místech a za jakýchkoliv okolností, jednat nebo se družit se stupidními blbci, se vždycky ukáže být chybou, za kterou jeden těžce zaplatí.

Ignorování tohoto zákona přineslo blbcům nevyčíslitelné ztráty.
Všechny kategorie blbců, zejména inteligentní blbci, ale i hloupí blbci, si často myslí, že mohou blby oblbnout, nebo je zmanipulovat, ale ve skutečnosti jim jsou vydáni na milost a nemilost, primárně proto, že si jen těžko dokážou představit, proč a jak blbové myslí a jednají. Stupidní blbec je nejnebezpečnější typ blbce. Z čehož logicky vyplývá, že inteligentní Blbec je nebezpečnější než hloupý blbec. Kategorie blbců nejsou statické. Různé typy blbců se mohou za různých okolností chovat odlišně a čisté typy, jsou vzácné, snad s výjimkou stupidních blbců, kteří ukazují tendence ke konsistentnímu stupidnímu chování. Přesvědčení, že blb je neschopen stupidního myšlení či jednání, je obyčejně znakem blbé stupidity.

Co z toho pro nás vyplývá?
Stupidní blbci jsou nesmírně škodliví a nebezpeční a jsou primárním důvodem, proč jdou kultury a civilizace, vždy do ekonomické a politické hluboké krize. Bylo by ale chybou se domnívat, že nějaká země je v úpadku proto, že má největší počet blbů. Důvodem úpadku obvykle je, že blbým členům společnosti je ostatními blbci dovoleno, aby se stali aktivnější a tím měli větší vliv a dojde ke změně ve složení blbé vlády na ještě blbější vládu. Země, kultury a civilizace, které se rozvíjí, mají u moci vysoký počet inteligentních blbců, kteří jsou schopni držet v šachu hloupé skupinu blbů a v ten samý okamžik produkovat dostatečný zisk pro sebe a ostatní členy blbé společnosti, což vyústí ve funkční ekonomiku. V zemích, s kterými to jde z kopce, dojde k alarmujícímu vzrůstu hloupých blbců, kteří zastávají mocenská a ekonomická centrální postavení a ekonomika jde logicky do rychle do krize. Česká republika, Evropa, USA, atd. je tedy v hluboké dlouhodobé krizi, protože v centru politiky a ekonomiky jsou místo vysoce inteligentních blbců, jenom staří hloupí ubozí blbci, kteří na co šáhnou, to ukradnou, nebo rozbijí.

Na druhou stranu člověk sám nepozná jestli je ten blbec nebo ten chytrej. Sam sebe človek totiž ohodnotit objektivně nedokáže.

Zamyslete se, co je podle vás znakem kvalitní počítačové „hry na hrdiny“. Tabulky se statistikami? Záplava questů? Medovina tekoucí proudem? Ženské postavy s naddimenzovaným poprsím? Tohle všechno mnoho současných RPG nabízí, ale nic z toho nedělá dobrou hru. Pudlovo jádro ale dřímá někde jinde, ve zdánlivě banálním detailu- rozhlížení se. Pořádné erpégéčko totiž poznáte ve chvíli, kdy se vám v něm chce rozhlížet. Vylézt na kopec a rozhlédnout se. A když není kopec, tak na nejbližší věž, střechu stodoly, stožár plachetnice, nebo otevřít mapu a kochat se neprobádanými oblastmi., kde možná číhají nepřátelé o dvacet úrovní silnější, ale VY se tam jednou dostanete, to dá rozum. Ale nejde jen o technickou možnost rozhlédnutí se, ať už kamerou v pohledu první, nebo třetí osoby, izometricky, nebo z ptačí perspektivy. Důležitá je ta chuť a chuť se rozhlížet nevykřeše ani sebelepší engine, když do něj autoři nenasypou poctivý virtuální svět.

Text (mírně upraven): Lukáš Grygar, Level 135, úvod recenze GODS, Lands of Infinity

Jen mi vadilo několik věcí: stereotypní interiéry budov, nudné dungeony a asi jako každého- levelování příšer. Jednou jsem si najednou zvýšil několik levelů a nestačil se divit…

Ovšem quest se zabíjením krys ve sklepě neměl chybu.

Jinak jestli myslíš Planche tak gratuluji. To je hodně těžký.

Já takové hry už přestal sledovat před lety, když pochopíš oč jim jde. Jediná pořádná série, která stojí za slovo a v každém díle je opravdu něco nového a jiného než v předchozím je GTA.