Vědecký pracovník Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a host únorového Science Café, prof. RNDr. Pavel Drašar, DrSc. k tomu říká: „Odevšad dnes slyšíme, že za zatížené životní prostředí, špatné potraviny, nedýchatelný vzduch a tak podobně může chemie. Troufám si říci, že chemie je v tom nevinně.“

Ať už s ním souhlasíte nebo vás jen zajímá, proč je o tom přesvědčen, máte příležitost zavítat ve čtvrtek 9.2. 2012 do Bárka kafe (Prokopa Diviše 5, Ústí nad Labem – vedle kina Hraničáře). Vstup volný, začátek v 18:00.

Průběh Science Café v Ústí nad Labem zajišťuje Přírodovědecká fakulta UJEP a magazín Planetárium, Český rozhlas Sever .

Přijďte i vy poslouchat, diskutovat a ptát se. Čekáme vás ve čtvrtek 9. února 2012 v 18:00

v klubu Atlantik. Vstup zdarma.

Ostravské Science Café organizuje obecne prospěšná společnost  Čisté nebe.

Pokud vás problematika vývoje vakcíny proti HIV a jeho původ zajímají, jistě vás zaujme také přednáška profesora Pavla Boštíka z Fakulty vojenského lékařství Univerzity obrany.  Science Café HK ho přivítá v úterý 7. února v 19 hodin v prostorách Kavárny U Knihomola.

Vstupné dobrovolné, rezervace místa nutná na adrese: vlastimil.dohnal@gmail.com

SC Hradec Králové  organizuje Vlastimil Dohnal – Bonanza a probíhá pod záštitou občanského sdružení Otevíráme.

Žádost o nadační příspěvek může podat vysokoškolsky vzdělaný odborník do 40 let zabývající se doložitelně výzkumem v České republice, nebo úspěšný český vědec, který se rozhodne pro návrat ze zahraničí. Uzávěrka pro podání žádosti je 31. března 2012. Žádost lze podat prostřednictvím webového rozhraní NFKJ.

Více informací v tomto letáčku nebo na stránkách NFKJ (www.nfkj.cz).

V Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT v Praze se totiž rodí nekonvenční ultralehký letoun UL-39. Jde o projekt malého sportovního celokompozitového letounu s proudovým pohonem tvořeným pístovým spalovacím motorem pohánějící nízkotlaké dmychadlo uložené v proudovodu. Unikátní je nejen celosvětová novost takové koncepce v kategorii ultralehkých letadel, ale i celá řada technických a technologických řešení použitých při realizaci projektu.

Projekt představí na na vše otázky odpoví:

• Ing. Robert Theiner, Ph.D., vedoucí výzkumného týmu, Ústav letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT
  
• Ing. Petr Průcha, hlavní technolog, LA composite, s.r.o.
  

Vstupné je dobrovolné. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Jsme nadšeni, že koncept neformálních přednášek a diskusí mezi vědci a veřejností proniká do dalšího města a těšíme se na spolupráci s mladým týmem organizátorů v Pardubicích.

Podpořit nás můžete věcným darem, který nám pomůže s provozem (uvítáme kancelářské potřeby nebo starší audiovizuální techniku jako je mikrofon, diktafon atd.), nebo jakoukoliv finanční částkou. Můžete k tomuto účelu využít náš transparentní bankovní účet u Raiffeisenbank číslo 3604436001/5500 nebo nově online platební bránu PayPal, kde lze pohodlně platit kartou nebo přímo z vašeho účtu na PayPal.

Za všechny příspěvky, které nám umožní pokračovat v projektu Science Café Czech Republic, předem děkujeme!

A jak je na tom vlastně Science Café s financemi? Science Café je neziskový projekt – tedy neděláme ho „pro peníze“. Naopak náš pražský tým pracuje na Science Café hned od počátku v roce 2008 bez nároku na honorář – připravujeme Science Café ve svém volném čase. Ačkoliv se snažíme výdaje minimalizovat a realizovat Science Café „low cost“, i tak ovšem projekt vykazuje určité náklady jako je například propagace, hosting a provoz webu, občerstvení pro naše hosty nebo účetnictví občanského sdružení Otevíráme. Rádi bychom také hostům věnovali za jejich vystoupení alespoň drobné upomínkové předměty a hlavně projekt dál rozvíjeli – například vytvářeli více výstupů ze Science Café v podobě audio-video nahrávek, a to nejen z přednášek v Praze, ale i z dalších měst.

V počátku jsme vznik občanského sdružení Otevíráme, které realizuje pražské Science Café a zaštiťuje síť Science Café Czech Republic, financovali z „vlastní kapsy“. Později jsme část vybavení nutného pro chod Science Café a také omezený počet propagačních předmětů pořídili díky podpoře partnerů a sponzorů, mezi kterými byla služba 1188, nakladatelství Beletris nebo Hlavní město Praha. V současné době hradíme nezbytné náklady a pokračujeme v projektu Science Café díky příspěvkům a podpoře od firem LukyLab a Horton International, které vlastní nebo v nich působí členové našeho týmu. Symbolickou část nákladů pokrývá také dobrovolné vstupné, které jsme v posledních měsících zavedli na pražském Science Café – a které všem návštěvníkům děkujeme.

Vaše příspěvky zaslané na náš transparentní účet č. 3604436001/5500 u Raiffeisenbank nebo prostřednictvím online platební brány PayPal využijeme na úhradu zmíněných nezbytných nákladů a rozvoj našeho projektu, který se úspěšně šíří do dalších měst v České republice. Na všechny dary a příspěvky vám rádi vystavíme doklad nebo s vámi sepíšeme smlouvu. O využití případné finanční podpory Vás budeme průběžně informovat a podrobný přehled bude samozřejmě součástí naší výroční zprávy.

A pokud nemáte v dnešní době prostor nám pomoci věcným darem nebo finančně, můžete tak učinit aspoň tím, že nám dáte vaše podněty a nápady pro Science Café prostřednictvím následujícího online dotazníku: www.surveymonkey.com/sciencecafe_web

Předem děkujeme!

K demonstraci fungování polymerů použil Michal Babič i obyčejné špagety nebo vlnu. Hub Science Café tak jen potvrdilo, že Michal Babič patří v České republice k těm nejlepším popularizátorům vědy (připomínáme, že Michal Babič je vítězem národního kola FameLabu).

Jsme moc rádi, že jsme oba úspěšné vědce mohli na Science Café přivítat! Pokud jste na Hub Science Café nemohli dorazit, podívejte se alespoň na fotky.

Těšíme se na vás 10. ledna 2012 v 19:00 h v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6  – tři minuty pěšky od stanice metra Hradčanská).

Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Na jaké otázky hledáte ve vašem výzkumu odpověď?

Michal Babič: Hledáme způsoby, jak vyrobit materiál pro konkrétní diagnostickou aplikaci s vlastnostmi, které umožní řešit dosud neřešitelné, nebo už nalezené řešení vylepšit s ohledem na rychlost a přesnost diagnostiky. Vyvíjíme mikročásticové materiály pro vyhledávání markerů různých onemocnění v biologických tekutinách jako jsou třeba plazma, nebo mozkomíšní mok. Hledanými markery pak jsou patogenní mikroby, nebo látky signalizující počátek neurodegenerativního, metabolického, nebo nádorového onemocnění. Námi vyvíjené mikročástice jsou pak našimi partnery testovány v mikroprůtokových čipech, což jsou v podstatě mikrotiskovými metodami vytvořené kanálky s průsvitem několik málo mikrometrů, jako přesné a rychlé lapače zmiňovaných markerů.

Dále vyvíjíme nanočástice, které dokážou odlišit terapeutické buňky od okolí, do kterého jsou tyto buňky implantovány. To je velmi důležité pro rozvoj velmi mladé medicínské disciplíny, která se nazývá regenerativní medicína a buněčné terapie, protože pak lze získat informace o tom, jak se buňkám v organismu příjemce vede. Tyto informace jsou jinak bez nutnosti další operace prakticky nedostupné.

Tomáš Etrych: Naší snahou je vyvíjet polymerní materiály využitelné v medicíně, např. pro dopravu léčiv a genetické informace. Pro širokou veřejnost je polymer, často nazývaný jako plast, hmota, z které se mohou vyrábět roztodivné pomůcky pro život, od obalů až po součástky aut a raketoplánů. V našem případě se jedná o polymer, který je perfektně vodorozpustný a díky své struktuře netoxický a neimunogenní pro lidské tělo. Využíváme těchto vlastností polymerů například k dopravě léčiv, která mají sama o sobě vedlejší účinky. Náš polymer, v tomto případě ho nazveme „nosič“, funguje jako „obálka“, ve které je léčivo „uzavřeno“. Polymerní nosič dokáže léčivo nejenom obalit, a tím zmírnit až odstranit vedlejší účinky, ale díky své struktuře dokáže léčivo dopravit do určité části organizmu a zde léčivo vypustí v původní formě. Kromě dopravy léčiv studujeme také systémy pro dopravu genetické informace. V tomto případě polymerní nosič pomáhá v ochránění a dopravě DNA nebo RNA s cílem léčit vrozená genetická onemocnění nebo onemocnění jako jsou zhoubné nádory.

Ve své práci bychom rádi vyvinuli vysoce variabilní polymerní systém vhodný pro dopravu různých biologicky aktivních látek. Úkol je to nelehký, protože lidské tělo je opravdu geniální biologický „stroj“ a my jsme stále na počátku pochopení všech jeho zákonitostí a pochodů.

Co se vám již ve vašem výzkumu povedlo?

MB: V oblasti nanočásticových značek pro buňky jsme vyvinuli tři typy částic, které se jako kontrastní látky pro terapeutické buňky osvědčili nad očekávání dobře, a pomalu si razí cestu i mimo původně zamýšlené použití.

TE: U několika systémů máme potvrzené velmi dobré výsledky při léčbě nádorových onemocnění u laboratorních zvířat, které se zdají být velmi povzbudivé. Rovněž máme prokázáno na několika zvířecích modelech, že použitím našich polymerních nosičů s léčivy dochází k velmi výraznému potlačení nechtěných vedlejších účinků v porovnání se samotnými běžně používanými léčivy.

Na kolik je ve vašem výzkumu podstatné mít „Nápad“? Zažíváte ještě takový ten „heuréka moment“?

TE: Dokonce bych řekl, že slovo podstatné je příliš mírné. My nápady prostě potřebujeme, neumím si bez nich svůj výzkum představit. Je opravdu vzrušující dostat nápad, který v první chvíli vypadá jako letenka do Stockholmu. Samozřejmě na něj navazuje mravenčí laboratorní práce a měření s cílem potvrdit základní hypotézu. V některých případech, laická veřejnost se asi podiví, i „špatné nápady“, u kterých se původní základní hypotéza nepotvrdí, mohou přinést velmi zajímavé a inspirující poznatky, někdy vedoucí až k dalšímu „nápadu“. Myslím, že dnešní vědec by měl být velmi kreativní člověk.

MB: Usilovnou laboratorní mravenčí prací, ve které hraje roli hlavně testování, pokusy a omyly, dojdete k poznání nutnosti „nápad“ dostat. A ten tedy já neumím ani „vysedět“, ani „vydřít“. Nákladné přístroje mi pomáhají spíše dokonale zmapovat okolí vlastního omylu, který si pak uvědomím třeba při lepení draka, nebo při jadrném komentování vlastního uváznutí v koloně na D1. Na druhou stranu, kreativity smí vědec užívat výhradně s vědomím jistého nebezpečí, protože pokud grantová agentura nebo evropský fond shledá, že máte špatně vyplněnou tabulku formuláře XY, tak neoslníte ani zkonstruováním funkčního prototypu transdimenzionálního teleportu s volitelnou omlazovací funkcí.

Jaká je vaše vize pro využití výsledků vašeho výzkumu?

TE: Sedím v útulné ordinaci a krásná mladá sestřička mi ručním krevním analyzátorem odebírá vzorek krve. Za 15 sekund analyzátor zabzučí a na základě malého proužku papíru sestřička vyndává z lednice dvě ampule. Jedna obsahující polymerní léčivo s vhodnou rychlostí uvolňování léčiva pro mé onemocnění a druhou obsahující přesnou směrující strukturu k identifikovaným nemocným buňkám. Během 20 sekund po smíchání obsahu obou ampulí je připraven optimální lék pro můj neduh. Asi takto si představuji vizi budoucnosti v mém oboru.

MB: Naše materiály by pomohly identifikovat problémy, které dnes nemůžeme řešit, protože o nich prostě nevíme. Pokud se nám například podaří vytvořit mikrokuličku, která dokáže pomoci diagnostikovat raná stadia infekčních, nebo degenerativních chorob, lze očekávat podobné změny, které způsobily vynálezy ultrazvuku, rentgenu, nebo magnetické rezonance.

To však napravíme v úterý 13. prosince od 19 hodin v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6) na dalším Science Café. V příspěvku bude nastíněna většina dosud zjištěných zajímavostí o kráse a kouzlu lidské tělesné vůně a čichové komunikace u lidí. Hosty diskuse na téma „Jak si jdeme pod nos“ aneb Tělesná vůně, čich a sexualita budou Mgr. Pavlína Lenochová a Mgr. Lenka Nováková. Vstupné dobrovolné, účast můžete potvrdit na Facebooku.

Mgr. Pavlína Lenochová se zabývá čichovou komunikací lidí. Ve své diplomové práci se zaměřila na metodiku sběru vzorků tělesné vůně a na problematiku ovlivnění tělesné vůně různými složkami potravy. V současné době se s kolegy zabývá výzkumem kvality tělesné vůně těhotných žen a vlivem této vůně na okolní jedince. Dále se věnuje problematice vlivu parfému na atraktivitu tělesné vůně a otázce parfému v kombinaci s tělesnou vůní celkově. Zároveň začíná s výzkumem vlivu stresu na kvalitu tělesné vůně.

Mgr. Lenka Nováková se zabývá se výzkumem olfaktorických schopností a preferencí u dětí předškolního věku, pohlavními a genderovými rozdíly v čichovém vnímání a možnými příčinami jejich vzniku; dále (zejména) sociálními důsledky kongenitální anosmie a v neposlední řadě vztahem čichových schopností, sexuální orientace a genderové nonkonformity.

Naši hosté, Michal Babič a Tomáš Etrych, z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR vám poví například:

• co vůbec polymery jsou, jak vznikají, jaké druhy existují, jaký je rozdíl mezi lineárním polymerem a polymerní sítí a proč mají polymery tak unikátní vlastnosti
• jak funguje polymerní nosič a jak jej lze využí při léčbě závažných onemocnění
• co to jsou polymerní koloidy, jak vznikají a kde se používají, jak lze pomocí úpravy povrchů nanočástic výrazně pomoci řešit problémy tkáňového inženýrství a buněčných terapií

A v případě dostatku času a vašeho zájmu si budete moci také sami vyzkoušet výrobu nějakého polymeru (nylonové vlákno, nanočástice, hydrogel…)

Těšíme se na vás 6. prosince 2011 v 19.30 v coworkingovém centru HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5 – pět minut pěšky od stanice metra Anděl). Vstupné 50 Kč. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Svou účast můžete potvrdit na Facebooku (potvrzení vaší účasti je důležité pro plánování akce, ale neznamená rezervaci místa a doporučujeme proto dorazit na místo konání alespoň

30 minut před začátkem).

Science Café o behaviorální ekonomii, část I

Science Café o behaviorální ekonomii, část II

Science Café o behaviorální ekonomii, část III

Existují paralelní světy? Jak souvisí s tím naším? Kolik rozměrů má vesmír? Co všechno o vesmíru nevíme a kolik toho vůbec pochopit můžeme? Odpovědi můžeme (alespoň částečně) nalézt v teorii superstrun, kterou se zabývá také další host Science Café Ústí nad Labem – teoretický fyzik  Luboš Motl.

Přijďte na další zajímavou debatu už tento čtvrtek 10. listopadu 2011 v 19 hodin do Bárka kafe (Prokopa Diviše 5, Ústí nad Labem – vedle kina Hraničáře).

První ostravské Science Café bude hostit doktora Radima Šráma z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky a doktorku Helenu Šebákovou, ředitelku Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje. Povídat si budeme o vlivu špatné kvality ovzduší na lidské zdraví. Ostravsko je v současnosti oblastí s nejvíce znečištěným ovzduším v České republice, stejně tak patří k nejznečištěnějším oblastem v rámci Evropy.  I toto vystoupení proběhne, podobně jako v Brně či Praze, v rámci Týdne vědy a techniky. Listopadová premiérová akce nastartuje sérii Science Café na téma ovzduší vždy v návaznosti na konkrétní oblast problematiky, např. ovzduší a doprava, ovzduší a právo atd.

Těšíme se na vás  3. listopadu 2011 v 17 hodin v Klubu Atlantik (Československých legií 7, Ostrava – Moravská Ostrava).

Science Café v Ostravě zajišťuje Čisté nebe o.p.s.

Již brzy se o této přednášce dozvíte ještě víc!

Čím se zabýváte ve vašem výzkumu?

Michal Fárník: V naší laboratoři provádíme základní výzkum, ve kterém studujeme, jak se chovají jednotlivé molekuly, a to třeba pod vlivem ultrafialového záření. Zkoumáme takové molekuly, které se vyskytují například v atmosféře a podílí se na vzniku ozonové díry, nebo molekuly, které jsou základními stavebními jednotkami biomolekul, tedy molekul, z nichž se skládají živé organismy na Zemi. Takové procesy, jako je vznik ozonové díry či radiační ničení DNA, jsou nesmírně složitým „puzzlem“ skládajícím se z velkého počtu elementárních procesů, jako jsou ty, které zkoumáme v naší laboratoři. My se tedy snažíme dodávat některé drobné díly do celkového „puzzlu“ s vizí, že se v budoucnu podaří pochopit tyto procesy v celé jejich komplexnosti. A když věci pochopíme, dává nám to potenciál s nimi eventuelně něco udělat, například bránit šíření ozonové díry. Naším cílem tedy není vývoj nějakého přístroje či zařízení nýbrž detailní pochopení určitých dějů v přírodě na molekulové úrovni.

Zažíváte někdy takový ten „heuréka moment“, kdy se vám podaří přijít něčemu na kloub?

MF: Zařízení, na kterých provádíme experimenty, si do určité míry stavíme sami a je tu tedy spoustu prostoru pro takové malinkaté „heuréka“ momenty. Například když nějaký přístroj nefunguje a pak někoho napadne někde „přidat šroubek“ nebo „přepájet drát“ a hle, objeví se kýžený signál! Pak se rozhodnete studovat nějaký proces. Vyberete si k tomu vhodný systém, molekulu a nic nevidíte. Dlouho se trápíte a pak vyzkoušíte jinou molekulu a hle, efekt se ojeví! A nakonec, když naměřená data začnou zapadat do sebe a hle, výsledný obrázek studovaného procesu je tu! Při tom všem mám pocit, že zažíváme takový malinkatý „heuréka“ moment.

Jak podstatné jsou pro úspěch ve vašem výzkumu drahé přístroje a zařízení? Jakou roli hraje v dnešní vědě kreativita?

MF: Samozřejmě, že to dnes bez výkoných a nákladných přístrojů nejde. V našem oboru se bez drahých laserů a vakuových vývěv prostě neobejdeme. Ale u nás nejde o to, na komerčním přístroji naměřit spousty vzorků. My můžeme s tím zakoupeným laserem udělat něco chytrého, co nikoho jiného nenapadne. A tady je to o tom nápadu – heuréka! Dál je to už o té tvrdé a usilovné laboratorní práci a o nekonečných hodinách, kdy se snažíme ten nápad realizovat. Při naší práci děláme samozřejmě spoustu pokusů a dopouštíme se také spousty omylů. Takže nakonec je to kombinace kreativity, schopnosti přijít s nápadem a usilovné experimentální práce.

Co vám pomáhá při řešení problémů ve vašem výzkumu?

MF: Mnohdy pomůže rozhlédnout se za hranice vlastního oboru, kde už třeba někdy někdo něco podobného vyřešil, jen do našeho oboru se to nedoneslo. A také v rozhovorech s kolegy, kteří třeba někdy již něco podobného řešili. Z tohoto důvodu jsou nedocenitelné mezinárodní konference, zahraniční stáže apod. Dle mého názoru dobrá věda se nedá dělat v jedné zemi izolovaně.

Jste úspěšný vědec, máte nějaký osvědčený způsob práce, který se vám osvědčil a který byste mohl doporučit?

MF: Měl jsem to štěstí sledovat při práci spoustu vynikajících vědců. Nemám ale pocit, že by existovala nějaká „univerzální metodika“ jak dělat vědu dobře. Někteří vědci postupují velice systematicky, aby nevynechali žádnou možnou interpretaci. Jiní pracují spíše intuitivně a na první pohled možná i trochu chaoticky. Ale všechny cesty mohou vést k dobrým výsledkům, když odpovídají nátuře vědce. Ale jedno společné mají dle mého názoru všichni dobří vědci: věnují se své práci naplno. A tohle se, myslím, dá zobecnit skoro na cokoliv: na vědu, sport, umění, atd. Ať už člověk dělá cokoliv, měl by to dělat naplno, má-li to dávat výsledky, které stojí za to. A to je asi jediný osvědčený způsob práce, který mohu doporučit.

V abstraktu k vašemu vystoupení uvádíte některé otázky, na které se snažíte odpovědět: Proč je život založen na poměrně malém počtu molekul jako základních stavebních kamenů? Jak se vazby mezi těmito molekulami podílí na jejich stabilizaci po dopadu UV záření a zabraňují jejich rozpadu a chemickým reakcím? – Jak je v hledání odpovědí na tyto otázky váš tým úspěšný?

MF: Jedna z hypotéz říká, že příroda si vybrala jako základní stavební jednotky života molekuly, které po dopadu ultrafialového záření nezůstávají dlouho v tzv. vzbuzeném stavu, tj. které se extrémně rychle vracejí do tzv. základního stavu. Ve vzbuzeném stavu se totiž molekuly mohou rozpadat, může se měnit jejich struktura, mohou reagovat chemicky s okolním atd. Všechny tyto procesy mohou samozřejmě poškodit biologickou funkci dané molekuly. Tato teorie byla vyslovena již před mnoha lety a její další zkoumání je spíše doménou biologů a biofyziků. My jim k tomu můžeme poskytnout některá základní data, detailní informaci o tom, co se děje po dopadu ultrafialového záření s nějakou malou molekulou, která je základní součástí větší a komplexní biomolekuly.

To hlavní, co nás konkrétně v tomto projektu zajímá je, jak se takové malé základní molekuly rozpadají a jak bude tento rozpad ovlivněn přítomností dalších molekul. Jednou z nejdůležitějších vazeb v přírodě je tzv. „vodíkový můstek“. Nedávno jsme třeba studovali, jak různé typy vodíkových můstků stabilizují základní stavební jednotky biomolekul, které se pak pod vlivem UV záření nerozpadají nebo rozpadají jiným způsobem. Tohle může být potenciálně zajímavé pro biofyziky pracující se skutečnými biomolekulami pro detailní pochopení toho, co se v takových složitých systémech opravdu děje. Zatím se nám podařilo porozumět těm nejjednodušším, spíše modelovým systémům. Ale i ty zcela pochopit je důležité a nesnadné.

Zavítejte s námi do světa struktur poskytujících fascinující elektrické a mechanické vlastnosti. Těšíme se na vás v úterý 1. listopadu 2011 od 19:30 h v HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5, kousek od Anděla – mapa). Vstup 50 Kč. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Listopadové HUB Science Café probíhá v rámci Týdne vědy a techniky.

A chybět nebude ani příprava grafenu v živém přenosu!

Přijďte 15. listopadu v 19 hodin do Kavárny U Knihomola. Vstupné dobrovolné.

Místo si můžete předem rezervovat na e-mailu vlastimil.dohnal@gmail.com

Science Café Hradec Králové organizuje Vlastimil Dohnal – Bonanza pod záštitou občanského sdružení Otevíráme. Partnerem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Hradec Králové.

Těšíme se na vás již toto úterý 1. listopadu v 19 hodin, opět v příjemném prostředí

Café Pierre. Vstup volný.

Science Café ve Veselí nad Moravou probíhá díky občanskému sdružené BRELAN D´AS a kavárně Café Pierre.

O grafenu a fullerenech se mluví jako o materiálech se zázračnými vlastnostmi, v čem spočívá jejich výjimečnost?

Martin Kalbáč: Unikátnost těchto materiálů spočívá zejména v jejich rozměrech. Uhlíkové nanotrubičky mají průměr řádově několik nanometrů, avšak jejich délka může dosahovat až několik centimetrů. Tyto materiály mají tak v sobě kousek nanosvěta i kousek makrosvěta. Důsledkem jsou pak překvapivé vlastnosti. Příkladem mohou být právě uhlíkové nanotrubičky. Přestože jsou tvořeny pouze atomy uhlíku, mají v závislosti na průměru a směru sbalení různou barvu. Představte si, že byste srolovali list papíru a v závislosti na průměru by se měnila barva role.

Otakar Frank: Unikátnost a nejzajímavější vlastnosti grafenu vychází mimo jiné z perfektní symetrie v podstatě do nekonečna vedle sebe uspořádaných atomů uhlíku ve tvaru šestiúhelníku, tj. podobně jako včelí plástev. Z těch nejvýznamnějších unikátních vlastností můžeme jmenovat například tepelnou vodivost, ve které je grafen světovým rekordmanem, více než 2x vyšší v porovnání s druhým v pořadí diamantem nebo více než desetkrát vyšší než stříbro či měď. Dále je to nejpevnější materiál, který existuje. Jeho pevnost v tahu je například zhruba 50x vyšší než u kevlaru nebo speciálních ocelí a několik setkrát vyšší než u bežné oceli. A speciální kapitolou jsou elektronické vlastnosti. Například extrémně vysoká pohyblivost nosičů náboje i při pokojové teplotě nebo jejich hustota. V podstatě se jedná o perfektní vodič.

Jak by mohlo vypadat využití těchto materiálů v praxi?

Martin Kalbáč: Již nyní se objevují zprávy o prvních výrobcích z grafenu. Jedná se například o průhledné elektrody pro použití v dotykových obrazovkách. Kromě toho existují  velmi sofistikované aplikace, které mohou od základu změnit elektronické přístroje. V poslední době se ukázalo, že grafen může být použit při konstrukci nových typů tranzistorů. Tyto tranzistory by fungovaly na zcela jiném principu než současné křemíkové tranzistory. Jeich obrovskou výhodou je až tisíckát nižší spotřeba elektrické energie než v případě tranzistorů klasické konstrukce. Proto se někdy také nazývají „zelené tranzistory“.

Jakým způsobem lze fullereny a grafen získat? Jde o složitý proces?

Otakar Frank: Fullereny se vyskytují v horninách, například v běžných sazích, ale zdaleka ne v takovém množství, aby byly těžitelné. Takže jsou získávány výhradně v laboratoři. Naopak grafenu je v podstatě v zemské kůře spoustu. Grafit, tedy tuha, je poskládán z jednotlivých lístků grafenu. Grafit v zemské kůře vzniká poměrně jednoduše, buď vysrážením z plynné fáze při vysoké teplotě, nebo pozvolnější přeměnou organické hmoty, tzv. proces grafitizace. V laboratoři se pak pro získávání grafenu buď používá přírodní grafit, který je nějakým způsobem v roztoku roztrhán na šupinky s různým počtem vrstev grafenu. Tato metoda není příliš čistá a například pro elektroniku není zatím použitelná. Druhou možností přípravy grafenu ve velkém je napodobení přírody. Jedná se o katalytickou depozici par, konkrétně se například nechá vysrážet metan na měděném plechu při tisíci stupních Celsia. Takto vzniká celkem kvalitní monovrstva, která v elektronice najít uplatnění může.

Martin Kalbáč: V případě grafenu si myslím, že pokrok jde až neuvěřitelně rychle kupředu. Grafen byl poprvé vědomě připraven v roce 2004. Nicméně už v roce 2010 byl publikován postup jeho přípravy ve velkém pomocí depozice chemických par. Samozřejmě tento postup je potřeba dále vylepšovat, nicméně pro některá použití je tato metoda již dnes dostačující.

Vy osobně patříte mezi úspěšné vědce, kteří se výzkumu uhlíkatých materiálů věnují. Čím konkrétně se ve vašem výzkumu zabýváte?

Martin Kalbáč: Máme štěstí, že můžeme spolupracovat s předními světovými vědci, jež se zabývají uhlíkovými nanomateriály. Například již několik let pracujeme na společném projektu se skupinou Prof. Dresselhausové z MIT. Naše spolupráce vyústila v řadu publikací objasňujích chovaní uhlíkových nanotrubiček a grafenu při elektrickém nabíjení. Tento výzkum je důležitý zejména pro elektronické aplikace těchto materiálů.

Otakar Frank: Kromě elektrického nabíjení v současné době také nově zkoumáme vliv mechanického namáhání těchto materiálů na jejich elektronovou strukturu. Na tomto tématu aktivně spolupracujeme s profesory Novoselovem a Geimem, kteří právě za přípravu grafenu obdrželi v loňském roce Nobelovu cenu. Jako konkrétní příklad jednoho z našich cílů můžeme uvést snahu přípravit z grafenu polovodič. Ale k tomu musíme ještě urazit kus cesty. Musíme uvědomit, že grafen je velmi „mladý“ materiál, respektive byl teprve velmi nedávno fyzicky připraven. Takže jsme z části stále ještě ve fázi základního výzkumu, protože grafen otevřel úplně nové horizonty ve fyzice, o kterých se až donedávna soudilo, že za laboratorních podmínek nemohou existovat. Zároveň je už ale věnováno velké úsilí potenciálním aplikacím. I my se samozřejmě v rámci možností snažíme orientovat náš základní výzkum směrem k možnému využití v praxi.

Martin Kalbáč: Nanotechnologie je na počátku svého rozvoje a důležité objevy nás pravděpodobně ještě čekají. Nechme se překvapit a doufejme, že budeme u toho.

V rámci vaší výzkumné stanice se zaměřujete na konvenční šlechtění jabloní, v čem jsou výhody a nevýhody tohoto způsobu šlechtění oproti genové manipulaci?

Konvenční šlechtění je klasickou technikou řízeného opylování, při kterém dochází ke křížení přenosem pylu z otcovské odrůdy na odrůdu mateřskou. Jde tak o ryze přírodní proces. Tento postup je velmi dlouhodobý což je nevýhodou oproti genovým manipulacím. Od vysetí semene s genetickým potenciálem nové odrůdy do uvedení odrůdy na trh uplyne v praxi minimálně 12, častěji však 15, 20 i více let, což u lidí odpovídá téměř jedné věkové generaci. Celý proces je možné urychlit jen o pár let a to naštěpováním mladých semenáčků na slabě vzrostlou podnož, na které se rychleji vyvíjí do fáze plodnosti.

Pomocí genových manipulací lze podstatně rychleji dosáhnout určitého zlepšení dosavadních odrůd vnesením genu podmiňujícího novou významnou vlastnost. Na rozdíl od klasického šlechtění jsou však možnosti genových manipulací při vytváření nových odrůd značně omezeny. Prakticky je možno přenášet jen vlastnosti kódované jedním genem a navíc je třeba, aby vnesený gen byl trvale exprimován. Zatím se genové manipulace u jabloní většinou omezily na přenos genů pro rezistenci k chorobám a to s různými výsledky pokud jde o jejich expresi. Podstatné je, že žádnou z dosud známých odrůd jabloně by nebylo možno vytvořit genovými manipulacemi. Konvenční šlechtění je tak stále základní cestou při získávání nových odrůd umožňující rozsáhlé rekombinace genů a vytváření nových vlastností.

Další nevýhodou klasického šlechtění je potřeba pracovat s velkými počty semenáčů což zvyšuje nároky na plochu pokusných pozemků a na manuelní práce s jejich pěstováním. Naopak používání genových manipulací je finančně náročnější a vyžaduje drahé laboratorní potřeby, přístrojové vybavení a odborný výzkumný personál.

Současné konvenční šlechtění sice není možno výrazně urychlit, ale výzkum cíleně směřuje k zvýšení efektivnosti selekčních metod. Využívá se přitom nejnovějších poznatků molekulární biologie, tzv. molekulárních markerů, pomocí kterých je možno v rostlině identifikovat přítomnost určitého genu. Efektivita využití takových poznatků spočívá v přesnější a rychlejší selekci šlechtitelského materiálu. Můžeme tak provést předselekci semenáčků, které nemají požadovaný gen a tedy předpoklad určité vlastnosti či naopak pozitivní selekci v potomstvech křížení s genetickým zdrojem daného genu. To je cesta, kterou se dnes ubírá naprostá většina světových šlechtitelských stanic a která odpovídá požadavkům konvenčního i biologického ovocnářství.

Konečně je třeba při srovnávání způsobu šlechtění brát v úvahu přetrvávající negativní postoj většiny spotřebitelské veřejnosti ke geneticky manipulovaným odrůdám.

Dají se vypozorovat nějaké spotřebitelské trendy v chuti, velikosti nebo barvě jablek? Jak moc se liší preference zákazníků v jednotlivých státech nebo kontinentech?

Ano, spotřebitelské trendy a preference se opravdu v jednotlivých státech či kontinentech liší v chuti, pevnosti dužniny, velikosti plodu či barvě slupky. Děti a věkově pokročilí konzumenti upřednostňují většinou měkčí až středně pevné plody, děti nejčastěji sladší chuti, zatímco mezi střední generací jsou více poptávány plody s pevnou dužninou a je zde zastoupen větší počet konzumentů preferující vyrovnaný obsah cukrů a kyselin popřípadě plody sladkokyselé. Mezi pohlavími je pozorován jen velmi mírný rozdíl, ženy preferují o něco více sladší odrůdy, zatímco muži mírně kyselejší. Rozdíly mezi poptávkou spotřebitelů je možno pozorovat také mezi jednotlivými kontinenty. Platí obecné pravidlo, že jižní národy upřednostňují sladká jablka, zatímco národy ze severnějších a chladnějších oblastí spíše sladkokyselá.

Možná si mnozí ještě vzpomenou na dobu, kdy jsme na trhu obdivovali zejména velká jablka. Částečně je tomu tak dodnes v zemích na východ od České Republiky, zejména v Ukrajině a Rusku. Ve většině vyspělých států jsou však za optimální velikost považovány plody o průměrů 65 – 80 mm. To odpovídá velikosti plodu, který spotřebitel snadno sní, aniž by měl potřebu dalšího či naopak aby plod dojídal již s nechutí nebo dokonce již jablko ani nedojedl.

Obecně ve světě převládá větší poptávka po plodech s červenou slupkou. To platí zejména pro Německo, kde je jednoznačně těžší prosadit se na trhu stolních jablek s jinou odrůdou než červenou nebo alespoň s výrazným červeným líčkem. Výjimkou je částečně Itálie, kde je na velké ploše již tradičně pěstována žlutá odrůda Golden Delicious. Žlutoplodé odrůdy jsou obecně požadovány pro průmyslové zpracování.

Mezi vlastnosti jablek, které snad už ani není možno nazývat trendem, nýbrž nutností obstát na dnešním trhu patří křehkost, šťavnatost a rozplývavost dužniny. Rovněž je důležité, aby při jídle nevadila slupka, ale aby zároveň nebyla náchylná na otlačování při manipulaci s plody. K pozitivním vlastnostem dále patří co nejslabší hnědnutí dužniny po rozkrojení jablka. Z obsahových látek se pozitivně hodnotí zejména vysoký obsah cukrů a tomu přiměřená koncentrace kyselin a vysoký obsah vitamínu C a antioxidantů.

Vaše jablka mají zajímavé názvy jako například Opál nebo Topaz. Jak jména vašim odrůdám vybíráte?

Při vymýšlení názvu odrůdy se snažíme, aby nový název dobře zněl i v hlavních světových jazycích a jednoduše se vyslovoval, ale také, pokud možno, aby název nějakým způsobem charakterizoval vlastnosti dané odrůdy. Např. odrůda Topaz získala název po nerostu díky jejímu oranžovému zbarvení, žlutoplodé odrůdy Sirius, Orion či Luna po měsících či souhvězdí, odrůda Karneval po svém velmi pestrém a veselém zbarvení, odrůda Admiral po její odolnosti, silném růstu a celkové robustnosti. Odrůda Cactus má zase velmi kompaktní sloupcovitý habitus s minimálními přírůstky.

Je také zapotřebí myslet na případné uplatnění na trhu. Jednodušší je najít název pro odrůdu k uplatnění na domácím trhu než pro odrůdu s evropským či dokonce celosvětovým konceptem. Ideální je k tomuto účelu využití mezinárodních slov.

Pokud by měl někdo z našich čtenářů zájem o ochutnání nebo koupi vašich odrůd jabloní, kam se má vydat, na koho se může obrátit?

Jablka námi vyšlechtěných odrůd, nejčastěji Topaz, Rubinola či Goldstar je možno běžně zakoupit v obchodních řetězcích, popřípadě přímo u ovocnářů. Pro ty, kteří by naše odrůdy nejen rádi ochutnali, ale plody si také chtěli sami vypěstovat je po České republice síť již asi 70 ovocných školek, kde je stromky možno zakoupit. Vzorky plodů nově vyšlechtěných i starších odrůd jsou pravidelně zastoupeny při tradičních degustacích konaných ve výzkumných ústavech či zkušebních stanicích v Holovousích či Lysicích a rovněž prezentovány při příležitostných výstavách většinou regionálního významu.

Z anotace vystoupení:

Tak lze třeba zkoumat základní procesy, které vedou k fotostabilitě molekul na nichž je založen život (jako např. DNA). Proč je život založen na poměrně malém počtu molekul jako základních stavebních kamenů? Jak se vazby mezi těmito molekulami podílí na jejich stabilizaci po dopadu UV záření a zabraňují jejich rozpadu a chemickým reakcím? To jsou otázky, na které se snažíme najít odpovědi studiem klastrů, které drží pohromadě silami podstatně slabšími než jsou typické chemické vazby, např. vodíkovými můstky. A právě vodíkové můstky hrají zejména v biologii klíčovou úlohu, kterou lze studiem klastrů zkoumat.

Další oblastí, kde naše studium klastrů přináší důležité základní poznatky je atmosférická chemie. Na tvorbě ozonové díry nad Antarktidou se podílejí ledové částečky v polárních stratosférických mracích. A právě podobné nanočástice si můžeme vyrobit v laboratoři v experimentech s molekulovými paprsky a podrobit je interakci s laserovými paprsky simulujícími dopadající UV záření ze slunce, a tak studovat v laboratoři procesy, které probíhají ve stratosféře a vedou k ničení ozónu.

Chcete se o této problematice dozvědět víc? Přijďte 8. listopadu 2011 do kavárny Potrvá, začátek v 19 hodin, vstupné dobrovolné. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pořádá občanské sdružené Otevíráme.

Plísně produkující penicilin nebo ty, které najdeme u plísňových sýrů, to jsou dva druhy „plísní“, které máme rádi. Kolik takových „hodných“ plísní známe a dokážeme jejich zdraví prospěšný efekt využívat?

František Malíř: Z těch „hodných“ plísní lidstvo využívá a zná už například penicilin, cyklosporin A nebo lovastatin, ale kolik je plísní doopravdy a kolik z nich jich je pro člověka „hodných“, s prospěšnými účinky, to přesně zatím nevíme.

Vlastimil Dohnal: Plísně využíváme k produkci různých enzymů, organických kyselin, antibiok, steroidů apod., které by chemickou cestou bylo velmi obtížné a drahé vyrobit. Mimochodem, i „hodná“ plíseň může být ale za určitých podmínek „zlá“. Například Penicillium roqueforti, používaná při výrobě sýru typu roquefort, může za určitých podmínek produkovat látky způsobující třes.

Jak vlastně plíseň „funguje“?

F.M.: Plísně jsou mikroskopické vláknité houby a zastávají v jednotlivých ekosystémech roli destruentů látek organického původu. Podílejí se na zajištění koloběhu biogenních prvků a látek. Využívají jako živiny širokou škálu substrátů a jsou schopny rozložit i velmi odolné biomakromolekuly.

V.D.: Plíseň získává živiny ze substrátu, na kterém roste. Její zpracování potravy je velmi specifické. Má mimotělní trávení, takže do svého okolí vylučuje různé hydrolytické enzymy, které živný substrát natráví a vzniklý „koktejl“ poté vstřebává. Tyto změny v substrátu vedou pak i ke změnám jeho barvy, chutě, vůně, konzistence apod., což je v praxi využíváno při výrobě některých potravin. Navíc, některé metabolity plísní jsou léčivé a prospěšné našemu zdraví. V některých případech jsou však tyto změny potravin pro nás nežádoucí a plesnivé potraviny proto vyhazujeme, protože plísně mohou vylučovat do substrátu látky toxické i pro lidi či zvířata, obecně zvané mykotoxiny.

Jaká místa v domácnosti byste doporučili kontrolovat na výskyt plísní?

F.M.: Doporučil bych kontrolovat vestavěné skříně a spižírny s větráky v panelákových bytech. Obecně platí, že k produkci plísní přispívá teplý vzduch uvnitř bytu v kombinaci s chladným vzduchem venku, kdy se na stěnách skříní kondenzuje vlhkost. Pozor také na nevhodné praní a sušení prádla, kdy dochází k navýšení vzdušné vlhkosti, z toho rezultuje opět nárůst plísní.

V.D.: Spory plísní, tedy jakási „semínka“, jsou velmi malé a běžně se vyskytují ve vzduchu či na povrchu snad všeho, co máme doma. Mohou přežívat velmi dlouhou dobu i v extrémních podmínkách a čekat na vhodné podmínky, aby z nich začaly růst plísně. Těmi vhodnými podmínkami jsou nejčastěji teplo a vlhko. V domácnosti je tedy dobré kontrolovat například koupelnu, kuchyni, spíž a jiná místa, kde je zvýšená vlhkost. Tu najdete i v málo větraných bytech, kde byla instalována plastová okna.

Jaké problémy nám mohou plísně způsobovat?

F.M.: Plísně významně zasahují do života lidí a vykazují také pestré negativní účinky u člověka, počínaje alergiemi a konče dokonce až smrtícími účinky. Například otevření Tutanchamonovy hrobky v Egyptě a následné záhadné úmrtí lorda Carnarvona a několika jeho spolupracovníků z důvodu selhání ledvin bylo zapříčiněno vdechnutím plísní, což bylo nedávno skupinou francouzských badatelů potvrzeno. Některé plísně mají schopnost za určitých vhodných podmínek produkovat mykotoxiny, které vykazují různé toxické účinky a poškozují jak zdraví hospodářských zvířat, tak člověka. V současnosti je známo přibližně 400 mykotoxinů, ale v lidském okolí se jich ve významném množství vyskytuje asi 20.

V.D.: Plísně nám mohou škodit různými způsoby. Mohou nás využívat ke své obživě. Jistě znáte z reklamy plísně na nehtech či mezi prsty u nohou, mohou růst na kůži, ale například i v plicích, viz například aspergilóza. Další cestou otrav je expozice toxickým metabolitům plísní, mykotoxinům. Inhalačně vzniká u pekařů pekařské astma. Některé mykotoxiny mohou například vyvolávat zvracení (deoxynivalenol), poškozují ledviny (ochratoxin), centrální nervový systém (patulin), způsobují rakovinu jícnu (fumonisiny) či jater (aflatoxiny). Aflatoxin B1 je nejsilnějším známým hepatokarcinogenem. Mykotoxiny T-2 toxin a aflatoxiny jsou klasifikovány jako potenciální bojové látky.

Jak se dají plísně odhalit?

V.D.: Detekce plísní je velmi aktuální problematikou. Obecně, abychom mohli něco detekovat, musíme zjistit, čím se objekt našeho zájmu liší od okolí. V případě plísní lze v některých případech využít k jejich identifikaci například jejich DNA. Jindy se používají metody, které jsou na základě stanovení různých metabolitů plísní, jako jsou například těkavé látky stanovené pomocí tzv. umělých nosů, či netěkavých látek, poukázat na přítomnost plísní. Bujný porost plísní na potravině je až posledním stádiem. Předtím rostla plíseň v potravině, aniž byste si toho vůbec mohli všimnout.

F.M.: Metody na identifikaci plísní jsou metody kvalitativní, na stanovení plísní pak metody kvantitativní. Kvantitativní metody se dělí na řadu přímých a nepřímých metod. Mezi přímé metody patří např. přímá mikroskopie, fluorescenční techniky a existují i různé komerční sety např. Mold Quant. Jde o rychlou metodu ke stanovení celkového počtu plísní např. v zelenině, citrusech, rajčatech a výrobcích z nich. Dále se využívají různé kultivační techniky – plotnové metody a živná media na nosičích k okamžitému použití k rychlému stanovení mikroskopických hub v tuhých i tekutých potravinách. Mezi nepřímé metody patří např. imunochemické metody (ELISA).

Co byste doporučili lidem v ochraně proti plísním?

V.D.: Nejdůležitější je prevence, tedy snažit se eliminovat podmínky, které plísně milují – vlhko a teplo. Potraviny je nutné skladovat dle doporučení výrobce, nejíst nahnilé či jinak zkažené potraviny. U již plesnivých potravin se nesnažit odkrojit plíseň a zbytek pak konzumovat, rovnou je celé nemilosrdně vyhodit. V bytech pak dostatečně větrat.

F.M.: Doporučil bych řídit se následujícími pravidly. Nakupujte potraviny plánovitě v množství podle požadavků a potřeb členů domácnosti. Nakupujte pouze jakostní potraviny, ne „podezřele levné“, např. arašídy, pistacie, para ořechy, fíky atd. Nekupujte smyslově změněné potraviny (zaplísněné, plesnivé, nahnilé). Nedotýkejte se holou rukou nebalených potravin, např. pečiva a chleba v obchodě. Nebojte se upozornit zaměstnance obchodu na nevhodné uchovávání potravin v prodejně. Uchovávejte potraviny v domácnostech dle doporučení výrobce a obecných hygienických zásad (plísňové sýry). Nekonzumujte plesnivé potraviny, neokrajujte a nevykrajujte je a nezkrmujte tím hospodářské nebo domácí zvířectvo. (mykotoxiny i v topinkách z okrájeného plesnivého chleba). Nekonzumujte plesnivé kompoty, zavařeniny a mošty (celý obsah je třeba zlikvidovat). Dodržujte základní hygienická pravidla při manipulaci v domácnosti. Před manipulací si důkladně umyjte ruce mýdlem, nezaměňujte utěrku na nádobí za ručník, potraviny např. chléb vyjměte z obalu jen na dobu nezbytně nutnou. Koření a trvanlivé potraviny nenechávejte na chatě a chalupě, nezabezpečíte-li vhodné uchování v suchu. Pravidelně provádějte úklid domácnosti. Dostatečné větrání, funkční odsavač par v kuchyni, pravidelné malování a pravidelné odstraňování organických odpadků, pravidelná očista chladničky, spíže a prostředí kuchyně a používání vhodných dezinfekčních prostředků zamezí přítomnosti a rozvoji toxinogenních plísní. Tím je znemožněna kontaminace potravin mykotoxiny a expozice člověka mykotoxinům a spórám toxinogenních plísní.

Slyšeli jste už o TriHyBusu? Možná ne. A slyšeli jste o vodíku jako palivu budoucnosti? Nejspíš ano.  Jeden citát praví, že vodík a lidskou blbost najdeme všude. To druhé ještě k dobrému příliš využívat nedovedeme, to první ano.

A důkazem je česko-německý trojitě hybridní autobus, který jezdí právě na nejmenší atom na světě.

Na otázku, jak perspektivní jsou vodíkové technologie, přijde odpovědět inženýr Aleš Doucek, výzkumný pracovník Ústavu jaderného výzkumu Řež a.s.

TriHyBus vám (nejen) ukážeme 20. října 2011 v 19 hodin, sraz v nočním klubu hotelu Bellevue. Vstupné 50 korun.

Science Café Poděbrady organizuje občanské sdružení Otevíráme a Creative Design Group s.r.o.

O opomíjeném historickém tématu jsme hovořili s Jaroslavem Cuhrou a Marií Černou z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kteří budou také hosty Science Café 11. října 2011 v kavárně Potrvá.

Co bylo smyslem „kádrování“ v minulém režimu?

Lze odlišit několik rovin. V širokém smyslu slova šlo o výběr a distribuci pracovní síly v plánované, státní ekonomice, v tom případě mluvíme o takzvané kádrové politice. Zároveň šlo o plošný sběr a uchovávání informací o občanech, primárně skrze zaměstnanecký poměr. Vedle toho je úzká souvislost s ideou výchovy „nového“ socialistického člověka  a také s přijetím konceptu údajně úplné odpovědnosti „strany“ KSČ za vývoj v zemi.  Souvisí s pojmy jako kádrové nomenklaturní pořádky – tedy seznamy pozic, odstupňované podle toho, který orgán komunistické strany je jmenuje či schvaluje.

Jednoduše řečeno – čím vyšší funkce, tím vyšší stranický orgán o ní rozhoduje.  Je to tedy jakási komplexní státní zaměstnanecká politika. Kritéria výběru do funkcí vždy byla nejenom profesní, ale i politická, mimo jiné třídní, hlediska která byla v průběhu času definovaná různě. Poněkud méně obecný je termín kádrová práce. Vztahuje se už více ke konkrétním činnostem, nahradil pojem „personalistika“, který měl být spjatý s buržoazní společností. Vychází z komplexního přístupu k zaměstnanci – tedy z představy, že je třeba zaměstnance nejenom vybírat a registrovat, ale také vychovávat. A dále že pozornost je třeba věnovat všem složkám, tedy  pracovně-profesní, politické, osobnostní.

Pojem kádrování je pak obecně spojen spíše s prověřováním a hodnocením. Pojmy a postupy, tedy především kádrové materiály, dotazníky, hodnocení a sebehodnocení, kádrová oddělení, jsou jistě převzaty ze sovětské praxe, odkud je nejdříve převzala předválečná komunistická strana a po roce 1948 se postupně etablují v celé společnosti. Jinak termín kádr sám o sobě pochází z francouzštiny, kde se používal mimo jiné pro označení vyššího důstojnictva v armádě.

Mohli byste zkusit stručně popsat proces a základní principy kádrování?

Klasicky při vstupu do zaměstnání se zakládaly tzv. kádrové materiály, které se s člověkem táhly celým jeho dalším profesním životem. Ale už předtím byli lidé kádrováni, na školách na ně zástupci KSČ, případně vedení školy, psali posudky, doporučení či nedoporučení na vyšší stupeň.

Kádrové materiály byla celá složka, kde se uchovávaly různé posudky, hodnocení, závěry z prověrek, životopisy, osobně vyplňované kádrové dotazníky a další osobní materiály, které ta která instituce považovala za strategické. Byly uloženy na kádrovém oddělení daného zaměstnání a byly tajné, přístup k nim mělo jen několik málo osob – ředitel, předseda závodní organizace KSČ a kádrovák. Po listopadu 1989 se lidem měly na vyžádání vracet a hodně lidí si je skutečně vyzvedlo, jinak se měly archivovat. Zpětně by měly teoreticky být dohledatelné, ale problém je s podnikovými archivy – ty jsou do velké míry neutříděné, pokud vůbec existují. Kromě toho se na ně dle výkladu archivářů vztahuje zákon na ochranu osobních údajů, tudíž jsou prakticky nepřístupné.

Dalo by se nějakým způsobem zpětně vyhodnotit, jak byl systém kádrování efektivní a úspěšný z hlediska plnění svých cílů?

Lze říct, že systém fungoval. Hodnotit efektivitu je těžké, protože není jasné, co by mělo být kritériem. Ekonomická výkonnost? Politizace společnosti? Vyšší míra ideologického uvědomění? Ideálním cílem kádrové politiky bylo, aby uvědomělost a erudice vzrůstaly s důležitostí místa.  Tak z tohoto hlediska nezajistí efektivitu asi žádný systém.  Ale efektivní byl v tom smyslu, že společnost ve své většině kádrování přijala – posudky se psaly, životopisy se nejenom psaly, ale životy se reálně uzpůsobovaly předpokládaným či explicitním požadavkům. Lidé si opatřovali dělnický původ dočasným působením v dělnické profesi, vstupovali do strany či různých spolků, školili se atd., aby prokázali svůj aktivní občanský postoj a uvědomělost. To, že se něco učinilo předmětem kádrování a posuzování, mělo také vliv na realitu života. Určité jevy tak byly stereotypně označovány jako přinejmenším problematické či stigmatizující  – typicky například náboženství.

Jinak historii kádrování provázejí neustálé stesky nad tím, jaké se vyskytují nedostatky. Nejčastěji tepanými nešvary byly familiarismus, příp. klikařství, falešný kolegialismus, subjektivismus, byrokratismus a formalismus. Nebo také profesionalismus – to když se údajně příliš zanedbávala politická složka. Proto také přicházejí opakovaně vlny prověrek a čistek, které kromě jiného měly za cíl vést k větší efektivitě kádrové práce a zabránit podceňování jejího významu.

Kdo byli typičtí „kádrováci“? Kdo tuto roli zpravidla zastával?

Kádrová práce byla nedílnou součástí „řídící práce“, řečeno dobovým žargonem. Z toho vyplývá jistá vícevrstevnatost. Takže typickými kádrováky navzdory všem představám byli šéfové, často nejbližší nadřízení. Dále pak kádrovou agendu měli v popisu práce komunisti, viz vedoucí úloha strany ve společnosti a činnost základních organizací KSČ na pracovištích. Samotná kádrová oddělení měla v čase různé kompetence, od konce 50. let se však stávala více servisní institucí než místem, kde reálně vznikaly posudky a hodnocení. I když samozřejmě vliv měla. Ten byl daný už tím, že „kádrováci“ měli přístup ke kádrovým materiálům. Oni také spoluvytvářeli zaměstnaneckou koncepci, museli tedy hlídat celkový profil zaměstnanců, starali se o „výchovu“, kádrové rezervy atd.  Dle interní definice mělo jít o „prověřené“, oddané straníky.

Jaké byly typické parametry dobrého a naopak špatného kádrového posudku?

Dobrý posudek byl takový, který nezpochybňoval celkovou spolehlivost osoby. Ať už bylo uvedeno cokoliv, neprotiřečilo to ostatním kladným posudkům, vlastnímu životopisu či kádrovému dotazníku. Dobrý posudek i mohl zmínit nějaké „problematické“ skutečnosti, ale vždy je přednesl nekonfliktně, vysvětlil je, omluvil, bagatelizoval. Špatný posudek mohl klidně obsahovat ty samé položky jako dobrý posudek, ale uváděl je do jiného kontextu. Špatný posudek zpochybňoval jiné prezentace. Často byl již psán s cílem, že má být špatný.

Dalo by se v případě kádrování mluvit i o nějakém pozitivním dopadu na lidi?

Těžko říct. Souvisel s tím tlak na angažovanost. Ta mohla mít různé projevy, třeba tím, že lidi dobrovolně pracovali v nějakých zájmových organizacích – třeba i sportovních, kulturních, s dětmi atd. Oficiálně si to vykázali jako společensko-politickou aktivitu a zároveň tím dělali něco, co lze hodnotit jako obecně prospěšné i z dnešního hlediska. A měli v tom podporu, tzn.  že třeba byli uvolňováni z práce. Těžko to však pojmenovat jako pozitivní efekt kádrové práce, pramenilo to buď z vlastní chuti nebo šlo o „nejmenší zlo“, cestu, jak se vyhnout jiným, nepřijatelnějším formám kooperace s režimem.

Science Café o kádrování za socialismu se uskuteční v úterý 11. října 2011 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6) od 19:00. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

V úvodu vystoupí hosté tentokráte z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR:

• historik Jaroslav Cuhra,
• socioložka Marie Černá.

Těšíme se na vás 11. října 2011 v kavárně Potrvá v 19 hodin, vstupné dobrovolné.

A najdete nás i na Facebooku.

Pořádá občanské sdružené Otevíráme.

Jedná se o lokální konferenci mezinárodního projektu TED, který spojuje chytré a iniciativní lidi snažící se změnit svět k lepšímu. Do projektu se zapojily významné osoby a instituce z vědy, kultury, vzdělávání, techniky, designu a mnoha dalších odvětví, mezi nimi i významné osobnosti jako Steven Jobs, Bill Gates, Bill Clinton, Sir Ken Robinson, Stephen Hawking, Al Gore, Madeleine Albright, Bill Ford, Malcolm Gladwell, Seth Godin, Jill Bolte Taylor a jiní.

Konference je pořádána občanským sdružením Brnopolis. Na konferenci vystoupí například Monika Bartoň, Milan Knezevic, Ratnesh Mathur nebo Radim Polčák. Více o vystupujících se dozvíte na webových stránkách TEDxBrno.

Pro bližší představu o charakteru konference se můžete podívat na záznam přednášky Pavla Tománka, profesora oboru Aplikovaná fyzika a vedoucího Laboratoře optické nanometrologie na FEKT Vysokého učení technického v Brně, z konference TEDxBrno 2010 na téma Cesta do světa, který není vidět.  Z ,,velkého,, TEDu se můžete inspirovat například přednáškou Jill Bolte Taylor’s stroke of insight.

Bližší informace naleznete také na Facebooku a Twitteru.

Těšíme se na vás už v úterý 4. října 2011 od 19 hodin, již tradičně v prostorách Café Pierre. Vstup volný

Science Café ve Veselí nad Moravou probíhá díky občanskému sdružené BRELAN D´AS a kavárně Café Pierre.

Mohl byste přiblížit podstatu behaviorální ekonomie?
Michal Skořepa: Behaviorální ekonomie se snaží obohatit tradiční ekonomii o poznatky v oblasti lidské psychologie. Někteří ekonomové se o to pokoušeli už před mnoha desetiletími, ale jen ve stylu „křeslové ekonomie“ (armchair economics), tj. nad možnostmi obohacení ekonomie o psychologické jevy se zamýšleli v pohodlí svého křesla, bez systematického výzkumu v laboratoři nebo v reálném světě. V tom je moderní behaviorální ekonomie oproti dřívějším psychologizujícím ekonomům „pracovitější“: snaží se existenci určitých odchylek od standardního ekonomického předpokladu dokonalé racionality ověřit na skutečných datech a do ekonomických modelů vkládat jen odchylky takto ověřené.

Existují již nějaké příklady aplikace modelů behaviorální ekonomie v praxi?
MS: Behaviorální ekonomie je obor poměrně mladý a jeho cíl je velice obtížný, protože každé lidské rozhodnutí může odrážet spoustu různých více či méně racionálních vlivů, z nichž mnohé může být obtížné pozorovat a měřit. Určité aplikace už se přesto objevily. Ty zatím asi nejvýznamnější, přitom vlastně docela jednoduché, se odehrály v oblasti tzv. defaultních efektů. Jde o situace, kdy příslušný úřad, vláda nebo firma nastaví určitou rozhodovací situaci tak, aby lidem usnadnila vyhnout se chybám, přitom však jim nebrala jejich osobní svobodu rozhodování. Například je známo, že většina lidí nemá dost sebekázně na to, aby začali včas a dostatečně spořit na důchod. Firma, která vede zaměstnanecké důchodové fondy, tedy může nastavit jako defaultní (základní, výchozí) variantu, že každý zaměstnanec bude část příjmů odvádět na svůj důchod, nicméně s možností z tohoto režimu kdykoli bezplatně a velmi jednoduše vystoupit. Je empiricky prokázáno, že volba defaultní varianty má na výsledek zřetelný vliv. Defaultní efekty začaly být takto využívány v některých velkých firmách zejména v USA a bylo prokázáno, že tamní zaměstnanci skutečně spoří na důchod více.
Jiný příklad pochází z oblasti dostihových sázek: zde bylo prokázáno zkreslené vnímání pravděpodobností, přičemž toto zkreslení způsobuje sázkařům ztráty. Konkrétně jde o sázkaře sázející s oblibou na ty koně, u kterých je nízká pravděpodobnost výhry. Je ovšem otázka, jestli toto zjištění pohne sázkaře ke změně jejich chování.

Jakým směrem se podle vašeho názoru bude ekonomická teorie dále ubírat?
MS: V tuto chvíli prochází ekonomie uličkou hanby – všichni jí vyčítají, že nepředpověděla potíže světové ekonomiky v posledních několika letech. Obávám se ale, že k žádným převratným změnám v ekonomii nedojde, protože k nim dojít nemůže. Ekonomové dělali i dosud, co bylo v jejich silách. Určitě ale došlo přinejmenším ke změně tematických priorit: mnohem více ekonomů se teď zabývá otázkou vztahů mezi reálnou ekonomikou a jejím finančním „podložím“. Protože však finanční krize přicházejí jen jednou za čas, máme poměrně málo empirických dat, která navíc pocházejí z velmi odlišných období nebo regionů světa, a získat jasné závěry je proto obtížné. Navíc jakmile ekonomie přijde s něčím jasně využitelným, spousta hráčů na trhu to začne využívat, celý systém se začne chovat zase trochu jinak – a ekonom je znova na začátku. Behaviorální ekonomie v rámci této současné vlny zájmu o analýzu finančního sektoru nachází využití zejména v oblasti spotřebitelského rozhodování o půjčkách a investicích.

Poslední odhady ukazují, že se na Zemi vyskytuje více jak 5 milionů druhů plísní. Některé z nich úspěšně využíváme k našemu prospěchu. Jiné však produkují jedovaté látky a škodí nám. Zajímá vás, kde všude tyto plísně číhají a jak nás vlastně otravují? Jsme v nebezpečí? Co plísně v bytech? Jak naložit s plesnivými potravinami? Na co si dát pozor? Nejen na tyto otázky přinesou odpovědi hosté docent František Malíř a doktor Vlastimil Dohnal z Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové.

Přijďte diskutovat a ptát se nebo třeba jenom poslouchat v úterý 18. 10. 2011 v 19 hodin do Kavárny U Knihomola. Místa doporučujeme předem rezervovat na emailu vlastimil.dohnal@gmail.com , vstupné dobrovolné.

Chcete se o použití biosenzorů a metodách úprav receptorů dozvědět více? A jak se nebezpečné mikroorganismy vůbec odhalují dnes? Přijďte na první poprázdninové SC, které bude hostit paní doktorku Hanu Vaisocherovou.

Těšíme se na vás 13. září od 19 hodin tradičně v kavárně Potrvá .

Přihlaste se a přidejte si toto vědecké povídání mezi své události i na facebooku.

Zarezervujte si místa a přijďte příští týden, 8. září 2011 v 19 hodin, už tradičně do Bárka kafe (vedle bývalého kina Hraničář). Těšíme se na první poprázdninové shledání!

Science Café v Ústí nad Labem pořádají Jana Komínová z Přírodovědecké fakulty UJEP Ústí nad Labem a  Frederik Velinský (magazín Planetárium, Český rozhlas Sever).

Pozvání přijal na říjnové HUB Science Café v Praze.

Hostem říjnového HUB SC bude Michal Skořepa, poradce viceguvernéra ČNB a prezident Česke společnosti ekonomické.

Přijďte v úterý 4. října 2011 v 19:30 do HUB Prague (Drtinova 10, Praha 1).
Vstupné 50 korun. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pořádá občanské sdružení Otevíráme ve spolupráci s HUB Prague.

Publicista Michal Polák se zabývá výzkumem vesmíru, zejména pilotovanými lety a raketovou technikou.  Nové poznatky přináší veřejnosti ve formě přednášek a článků. V Praze organizuje pravidelné „Kosmochůzky“ a letos mu také vyšla kniha Vzhůru do vesmíru.

Po prázdninové přestávce se na vás těšíme ve čtvrtek 15. září 2011 v 19 hodin v nočním klubu hotelu Bellevue. Vstupné 50 korun.

Organizuje Otevíráme o.s. a Creative Design Group s.r.o.

Navštívit nás můžete také na facebooku.

Ať už se chcete jen dozvědět více nebo debatovat o svých názorech, těšíme se na Vás již 6. září 2011 v 19 hodin v prostorách Café Pierre. Vstup volný.

Mottem tohoto Science Café se stal závěrečný citát minidokumentu Wake Up, Freak Out. Zhlédnout ho a připravit se tak na naše povídání můžete třeba zde.

Science Café ve Veselí nad Moravou zajišťuje  Občanské sdružení BRELAN D´AS  a kavárna Café Pierre.

Připomínáme, že na našem webu najdete také rozhovory s předchozími hosty Science Café. Audiorozhovory, videorozhovory a slideshow fotek z našich večerů jsou k dispozici na našem kanálu na YouTube. A samozřejmě vás zveme k poslechu Víkendové univerzity ČRo Leonardo, kde jsou ke stažení zvukové záznamy pražských Science Café.

Léto si můžete užít také s tričkem Science Café! K objednání je v e-shopu artychok.com. Koupí trička navíc podpoříte přímo Science Café!

Těšíme se na vás opět v září!

Své otázky budete moci klást ve středu 7. září 2011 od 18:30 v prostorách Literární kavárny knihkupectví Academia na nám. Svobody.

Anotace vystoupení hosta:

Pojmy globálního oteplování a klimatické změny jsou známy asi každému. I když mezi laickou veřejností a některými vědci, zejména mimo oboru klimatologie, probíhá diskuze o příčinách globálního oteplování, klimatologové spíše diskutují, jestli je ještě možné zachránit podnebí tak, jak jej známe dnes. Stále více důkazů z minulosti, ale i současnosti naznačuje, že i malé dodatečné zvýšení koncentrace skleníkových plynů způsobí nebezpečné a nezvratné změny v podnebí Země. Stále více vědců se domnívá, že v nadcházejících desetiletích budeme muset úroveň koncentrace snížit dokonce pod současnou úroveň. Pokud se nám to nepodaří, zanecháme příštím generacím pozměněnou planetu. Tato planeta nebude natolik vhodná pro existenci komplexní civilizace, která vznikala v období neobyčejně stabilního klimatu holocénu.

Organizaci Science Café Brno zajišťuje Blažena Sychrová, vedoucí sekretariátu Sdružení jihomoravských pracovišť AV ČR, a Craig F. Wilson.

Najdete nás i na facebooku!

Anotace vystoupení hosta:

Energetická návratnost je pojmem, který dosud není předmětem zájmu široké veřejnosti. To se však změní v dohledné době s tím, jak dosavadní energetika postupně naráží na hranice neobnovitelných zdrojů energie. Naděje vkládané do obnovitelných zdrojů energie má šanci naplnit pouze využití sluneční energie. Dnes používané deskové sluneční články vracejí energie potřebnou k jejich vlastní výrobě přibližně pětinásobně. Výrobci článků usilují o co nejvyšší účinnost přeměny sluneční energie, ale dlouhodobým favoritem v soutěži jsou články v zadní části soutěžního pole – tenkovrstvé články, které za dobu své životnosti mohou vrátit vloženou energii i více než dvacetinásobně. Ve hře je více možných typů, od křemíkových vrstev přes ostatní anorganické polovodiče, ale také organické články. Kam až sahá jejich budoucnost, zjistíme teprve dalším výzkumem.

Organizaci Science Café Brno zajišťuje Blažena Sychrová, vedoucí sekretariátu Sdružení jihomoravských pracovišť AV ČR, a Craig F. Wilson.

Anotace vystoupení hosta:

Rozsáhlé oblasti světového oceánu se vyznačují výrazným nedostatkem živin, především dusíku, fosforu a železa. Ty zdánlivě pusté oblasti se proto někdy nazývají oceánské pouště. Společným znakem je nízká produktivita těchto oblastí – tím se myslí množství organické hmoty, která vyroste na jednotce plochy. Jde především o subtropické oblasti hlavních oceánů – Atlantického, Tichého a Indického. Příčiny vzniku pouští na pevnině se částečně překrývají. Jedním z důvodů je rozložení hlavních klimatických pásů na naší planetě, kde v oblasti subtropů převládají stálé tlakové výše přinášející poměrně stálé klidné a horké počasí s minimem srážek. Nedostatek srážek způsobuje vznik pouští na pevninách, bezvětří a silná teplotní stratifikace potom nedostatečný přísun živin v oceánu.

Život v těchto mořských oblastech je tvořen především množstvím mikroskopických organismů – řas, sinic a bakterií. Organismy se nedostatku živin přizpůsobují různými mechanismy. Jsou obecně velmi malé, aby maximalizovaly příjem živin svým povrchem, případně upravují složení a funkci svého buněčného aparátu tak, aby vystačily s minimálním množstvím živin. V rámci mezinárodních projektů jsme měli možnost podílet se na výzkumu těchto oblastí a studovat, jak se mořské mikroorganismy dokážou přizpůsobit a přežít v extrémních podmínkách. Během setkání ukážeme, jak takový výzkum a pobyt na oceánografických lodích probíhá a pokusíme se přiblížit i hlavní výsledky našeho bádání.

Organizaci Science Café Brno zajišťuje Blažena Sychrová, vedoucí sekretariátu Sdružení jihomoravských pracovišť AV ČR, a Craig F. Wilson.

Listopadové Science Café proběhne v rámci Týdne vědy a techniky.

Hostem SC bude již tento čtvrtek Jiří Donát, Ph.D. Aabsolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK a ČVUT, který se celoživotně věnuje informačním technologiím, přednáší na několika vysokých školách, pravidelně publikuje nejen v novinách a časopisech a mimo jiné je také autorem pravidelného‚ Futurologického okénka‘ na stanici Leonardo.

Přijďte už 16.6. v 19 hodin, tradičně do hotelu Bellevue (noční klub) na 15. diskuzní večer Science Café v Poděbradech.

Organizuje občanské sdružení Otevíráme a Creative Design Group s.r.o.

Vstupné 50,- Kč.

Jak vypadá typický pracovní den teoretického fyzika?

Tomáš Jungwirth:  Tím, že mě v práci, alespoň její vědecké části, nikdo neúkoluje a že mě mí experimentální kolegové nepustí ke svým drahým přístrojům, tak nemá můj pracovní den pevnou strukturu.  Člověk se musí sám nejdřív přinutit vymyslet, co bude ten den dělat, pak to ale začne být zábava, takže nakonec dne je problém s tím v rozumnou dobu přestat. Určité pevné body ale má i naše práce, jako jsou pravidelné pracovní schůzky s kolegy, semináře a přednášky pro studenty a v průměru jedna zahraniční cesta za měsíc.

Vít Novák: Z mého pohledu experimentátora trochu staticky: teoretik buď píše, nebo čte. Teoretik Tomášova typu ovšem mezitím ještě přednáší, organizuje semináře, vymýšlí práci experimentátorům a chrání své lidi před útoky administrativy. To poslední samo vydá na plný úvazek.

Co je na vaší práci nejnáročnější?

TJ: Držet se toho co umíme, abychom si neudělali ostudu nebo zmatky v oborech, kterým nerozumíme a zároveň se pouštět do nových vědních oblastí, protože jinak bychom za chvíli přestali mít možnost objevovat nové věci. Skloubit tyto dva protichůdné ovšem stejně důležité přístupy je jedna z největších těžkostí vědecké práce. Další těžkost je, že  fyzici jsou v průměru chytrý lidi, takže dá dost práce pochopit, co říkají nebo o čem píší, natož k tomu ještě něco užitečného přidat.

VN: Asi jako na každé práci: to co člověka nejmíň baví, zpravidla tedy to, co má s fyzikou málo společného – psaní zpráv, psaní posudků, vyjednávání se správou.

Předpokládám, že ve vašem výzkumu je důležitá metodičnost a systém, určité postupy v přípravě a samotném provedení experimentů. Máte nějaký osvědčený postup či systém, který by mohl být inspirativní i pro ostatní? Prozraďte nám něco z vaší „kuchyně“.

TJ:  Nejvíc se mi osvědčilo nechat své kolegy pracovat jejich vlastními metodami, a jen s nimi čas od času prodiskutovat, kam by práce měla směřovat.

VN: Důležité je najít a udržovat kompromis mezi důkladností a systematičností na jedné straně, a ochotou experimentovat až riskovat na straně druhé. Bez prvých dvou zásad lze těžko dospět k bezpečnému porozumění a  k novým výsledkům, na kterých je možné dále stavět. Platí ale také, že přehnaná důkladnost může snadno vyplnit celý pracovní čas a nakonec vést až k neplodnosti. Bez  ochoty pouštět se do nevyzkoušených a zdánlivě bláznivých věcí se k novým výsledkům nedojde nikdy, systém ale musí následovat.

Čeho byste rádi ve svém výzkumu dosáhli?

TJ:  Natrefit na dříve neznámý jev, který se dostane do učebnic fyziky. Vysvětllit nějaký fyzikální jev, jehož podstata mátla fyziky mnoho let nebo realizovat nějakou fyzikální představu, o kterou se mnoho let vědci neúspěšně pokoušeli. Vidět některý z objevů, jak se ujal pro výrobu běžné součástky nebo zařízení.  Přispět alespoň k jednomu z těchto tří druhů výzkumných výsledků je meta asi většiny fyziků nebo vědců obecně a v našem oboru spintroniky k tomu určitě jsou příležitosti. Jeden z takových cílů u nás je nalezení vhodného fyzikálního principu a následná realizace spinového tranzistoru, který by byl lepší než klasický tranzistor.

VN: Soukromě by mi stačilo, aby mne práce i nadále bavila, každý dílčí úspěch je bonus. Nicméně polovodičové tranzistory už mají důchod na krku a to je jasná výzva.

Jak vypadá práce českých vědců, kteří jabloně šlechtí?

Přijďte se zeptat na Science Café! V úterý 14. června od 19 hodin s Ing. Radkem Černým z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Jako tradičně v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6). Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pro odborníky přidáváme vědeckou anotaci vystoupení hosta, ale nebojte, Science Café bude i pro laiky

Téma večera zní:

Jak (z)mění česká fyzika počítačový svět? Nové spintronické objevy v polovodičích.

Hosty budou:

• Mgr. Tomáš Jungwirth, Ph.D., Fyzikální ústav AV ČR, Nottingham University  
• Ing. Vít Novák, CSc, Fyzikální ústav AV ČR  

Tomáš Jungwirth je jeden z nejuznávanějších světových odborníků v oblasti tzv. Hallova jevu. Získal ocenění Akademií věd právě za projekt nových spintronických jevů, které mohou mít převratný dopad na výkon počítačů. Vít Novák je vedoucí vědecký pracovník oddělení spintroniky a nanoelektroniky Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Premiérové HUB Science Café se uskuteční v úterý 7. června 2011 od 19:30 h v HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5, kousek od Anděla – mapa). Účast můžete potvrdit na Facebooku. Vstup 50 Kč.

Jeden z návštěvníků HUB Science Café také získá knihu z Nakladatelství Academia Fyzika od Tháleta k Newtonovi.

Přečtěte si o hostech:

• CS magazín: Muž, který zrychluje počítače
• Radio.cz: Tomáš Jungwirth se rozhodoval mezi láskou k hudbě a vědou
  

Tisková zpráva Odboru mediální komunikace AV ČR:

Nový fyzikální princip magnetické rezonance – čeští fyzici zveřejnili další objev na stránkách Nature Nanotechnology

Relativistické chování elektronů umožňuje využití magnetické rezonance v elektronických nanosoučástkách. Tento objev je dalším z řady společných výsledků dlouholeté spolupráce vědců z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a britských laboratoří v Cambridge a Nottinghamu. Práce byla zveřejněna 22. 5. 2011 v prestižním odborném časopise Nature Nanotechnology.

Ve fyzice představuje magnetická rezonance základní metodu pro studium nových magnetických látek. Při použití známých magnetických prvků pak může sloužit jako neocenitelný diagnostický nástroj, například v medicíně. Zmíněná vědecká práce představuje nový fyzikální princip magnetické rezonance. Pozoruhodné na něm je, že budící radiofrekvenční pole vzniká a působí přímo ve studované magnetické součástce a součástka sama zároveň slouží jako detektor vyvolaných magnetických oscilací. Obě tyto funkce jsou realizovány pomocí relativistické interakce spinu a náboje pohybujících se elektronů v součástce. Vědci ukázali, že pomocí této metody je možné provádět detailní pozorování v magneto-elektronických součástkách o rozměrech jen několika desítek nanometrů.

Podobně jako konvenční elektronika i tzv. spintronika, která využívá elektrické i magnetické chování elektronů, například v novém typu operačních pamětí, se posouvá do miniaturních rozměrů stovek nebo jen desítek nanometrů. „Rádi bychom, aby se relativistická magnetická rezonance stala běžně používaným nástrojem pro studium a využití těchto miniaturních magneto-elektronických součástek,“ připomíná praktický přínos objevu doktor Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR, jehož skupina se na badatelském výzkumu podílela.

Diskusní večer proběhne jako vždy první středu v měsíci, tj. 1. června 2011 od 18:30 h v Literární kavárně knihkupectví Academia na nám. Svobody.

Anotace vystoupení hosta:

S rozvojem moderní medicíny a biotechnologií objevujeme stále nové bílkoviny, jejichž použití má význam pro prevenci nebo léčbu mnohých, často i těch nejvážnějších onemocnění. Úžasné možnosti, které nám v tomto směru moderní věda nabízí, jsou však omezovány mnoha faktory. Jedním z těchto omezení jsou astronomické náklady spojené s výrobou čistých a aktivních bílkovin pro farmaceutické účely. Již v polovině 90. let tak vznikl nápad využití rostlin pro levnou a bezpečnou produkci farmaceutických bílkovin, například vakcín, kterým se velmi rychle začalo říkat „jedlé vakcíny“. Přednáška seznámí posluchače s vývojem, kterým tento směr výzkumu prošel v posledních 15. letech, jaké musí překonávat překážky a s tím, jaké jsou šance, že se někdy opravdu setkáme s banánem jako vakcínou proti chřipce.

Organizaci Science Café Brno zajišťuje Blažena Sychrová, vedoucí sekretariátu Sdružení jihomoravských pracovišť AV ČR, a Craig F. Wilson.