Words Travel Worlds from cristina savelli on Vimeo.

Share/Bookmark

(from) Images 

I
Like a gondola of green scented fruits
Drifting along the dark canals of Venice,
You, O exquisite one,
Have entered into my desolate city.

III
A rose-yellow moon in a pale sky
When the sunset is faint vermilion
In the mist among the tree-boughs
Art thou to me, my beloved.

VI
The flower which the wind has shaken
Is soon filled again with rain;
So does my heart fill slowly with tears,
Until you return.

Richard Aldington
(* 8. 7. 1892 – 1962, vlastním jménem Edward Godfree Aldington; anglický spisovatel a básník – spolu se svou ženou Hildou Doolittle patřil ke skupině tzv. imagistů, autor kontroverzní biografie Lawrence z Arábie a překladatel Boccacciova Dekameronu.)

překlad na poslední chvíli:

(ze souboru) Obrazy

I
Jako gondola s nezralým vonícím ovocem,
jež proplouvá temnými benátskými kanály,
jsi ty, tak nádherná,
vstoupila do mého nehostinného města.

III
Růžovožlutým měsícem na bledé obloze
při slabě rumělkovém západu slunce
v oparu mezi větvemi stromů
jsi pro mě ty, moje milovaná. 

VI
Květinu, kterou otřásl vítr,
brzy zaplaví dešťové kapky;
i moje srdce pomalu zaplavují slzy,
dokud se nevrátíš.

[via útržky]

Share/Bookmark

Trees at Night

Slim sentinels 
Stretching lacy arms 
About slumbrous moon; 
Black quivering 
Silhouettes, 
Tremulous, 
Stencilled on the petal 
Of a bluebell; 
Ink sputtered 
On a robin’s breast; 
The jagged rent 
Of mountains 
Reflected in a 
Stilly Sleeping lake; 
Fragile pinnacles 
Of fairy castles; 
Torn webs of shadows; 
And printed ‘gainst the sky— 
The trembling beauty 
Of an urgent pine.

Helene Johnson
(* 7. 7. 1906 – 1995; afroamerická básniřka, nejmladší představitelka tzv. harlemského obrození/renesance [Harlem Renaissance]; za svého života vydala jen 28 básní a po sňatku už psala jen pro sebe – podle slov její dcery „každý den jednu báseň: někdy tu včerejší vyhodila, jindy ji přepsala“.)

překlad z první vody:

Stromy za noci

Štíhlí strážci 
sahající krajkovými pažemi 
po strnulém měsíci, 
černé, chvějící se 
siluety, 
roztřesené, 
skicované na lístku 
ladoňky, 
stříkance inkoustu 
na hrudi červenky, 
zubatá průrva 
v horách
odrážející se 
v neslyšně spícím jezeře, 
křehké vížky 
kouzelných hradů,
roztrhané pavučiny stínů
a do oblohy otisknutá
třesoucí se krása 
dychtivé borovice.

via útržky]

Share/Bookmark

memory

ask me to tell how it feels
remembering your mother’s face
turned to water under the white words
of the man at the shoe store. ask me,
though she tells it better than i do,
not because of her charm
but because it never happened
she says,
no bully salesman swaggering,
no rage, no shame, none of it
ever happened.
i only remember buying you
your first grown up shoes
she smiles. ask me
how it feels.

Lucille Clifton
(* 27. 6. 1936 – 2010; afroamerická básnířka, spisovatelka a učitelka)

překlad:

vzpomínka

chtěj, ať ti vyprávím, jaký to je
pamatovat si, jak mámin obličej
zalijí slzy pod bílými slovy
muže v obchodě s botama. chtěj to po mně,
i když ona to vypráví líp než já,
ne kvůli svýmu kouzlu,
ale protože se to nikdy nestalo,
říká,
žádný hulvátský chvástání prodavače,
žádnej vztek, žádná hanba, nic z toho
se nikdy nestalo.
já si jen pamatuju, že jsem ti koupila
první dospělácký boty,
usmívá se. zeptej se mě,
jaký to je.

[via útržky]

Share/Bookmark

Waiting On Elvis, 1956 

This place up in Charlotte called Chuck’s where I
used to waitress and who came in one night
but Elvis and some of his friends before his concert
at the Arena, I was twenty-six married but still
waiting tables and we got to joking around like you
do, and he was fingering the lace edge of my slip
where it showed below my hemline and I hadn’t even
seen it and I slapped at him a little saying, You
sure are the one aren’t you feeling my face burn but
he was the kind of boy even meanness turned sweet in
his mouth. 

Smiled at me and said, Yeah honey I guess I sure am.

(1987)

Joyce Carol Oates
(* 16. 6. 1938; naturalistická spisovatelka, dramatička a básnířka, držitelka řady literárních cen a tzv. „dark lady of American Letters“ /tajemná dáma americké literatury/ – vybranou báseň prý „ukradla“ ze života od jedné servírky.)

překlad na poslední chvíli:

U stolu s Elvisem, 1956

V Charlotte je podnik U Chucka, kde jsem
dělala servírku, a jednou večer přišel
před koncertem v Aréně Elvis a pár jeho
kámošů; bylo mi šestadvacet, byla jsem vdaná, a
pořád pinglovala, a začali jsme vtipkovat, jak
se to tak dělá, a on mi přejel po krajce na kombiné,
co mi čouhala pod sukní, ani jsem to
neviděla, a hned mu malou pleskla se slovy: Určitě
jste to vy, že jo, copak nevidíte, jak mi hoří tváře, jenže
on byl z těch kluků, co i zlý věci umí
říct mile.

Usmál se na mě a řekl: Jo, zlato, asi určitě jsem.

via útržky]

Share/Bookmark